1
2
Elizabeth Dewberryová Nenávidím tě až za hrob Eroika
3
4
Elizabeth Dewberryová Nenávidím tě až za hrob přeložil Milan Malinovský
Eroika | Praha | 2013 5
Originally published under the title: Many Things Have Happened Since He Died Copyright © Elizabeth Dewberry, 1990 Czech edition © Eroika, 2013 Translation © Milan Malinovský, 2013 ISBN 978-80-87409-21-3
6
Tuhle knihu věnuju Robovi
7
8
Kapitola 1
Otec už je 101 dní mrtvý. Určitě se už rozložil. Amelie rozložená je. Jednou jsem od něho dostala kachnu, kterou měl postavenou na krbu; pověsili jsme si ji pak nad gauč. Než mi ji dal, vyčistil skvrny od krve, zaretušoval otvor po kulce a vůbec si s ní dal takovou práci, že nakonec vypadala jako živá. Jeho otec měl hada, který byl napůl stočený, jako když se právě chystá zaútočit, jenomže samozřejmě nikdy nezaútočil. Ale člověka to přiměje k zamyšlení, jestli si vůbec může být něčím úplně jistý. Toho hada jsme dali do sklepa. Pan Brooks má zase v kanceláři lišku. Když tam vejdete, cení na vás zuby. Já tam občas chodím, na tu lišku se snažím nedívat, a když už se na ni podívám, nikdy se jí nekoukám do očí. Sedí ve skleněné vitríně na stolku vedle pohovky a odráží se na skle obrazu, který je hned vedle a je na něm namalovaná jeho žena a dvě dcery. Moc hezké nejsou. Když někdy do kanceláře telefonujou, nechovají se dvakrát zdvořile. Není divu: když je člověk právník, skončí nakonec v rodině plné spratků. Já se k nim chovám moc hezky, ne však proto, že musím, ale proto, že je využívám. Dělají pro mě spoustu věcí. Jako například když chodím do právnické přípravky. Nebo třeba když používám jejich diktafon. Protože tím, jak namlouvám tyhle pásky, získávám určitý pocit moci. Autority. Nikdy nebudu své sekretářce říkat tohle a tohle potřebuju okamžitě. Chci mít za sekretářku muže. Kdysi jsem se chtěla stát preparátorkou, ale teď už nechci. Jak tohle může někdo dělat živým tvorům. Je to s největší pravděpodobností proti zákonům, ale stejně si myslím, že to je asi povolené. Škoda, že to s ním taky neudělali, než ho pohřbili; aspoň bych pak nemusela myslet na to, jak se rozkládá. No na to bych opravdu neměla žaludek. Když to dělají, vyjmou z vás všechny vaše vnitřnosti – otec mi to jednou ukazoval –, člověk by ale měl být pohřbený se vším, co k němu patří. Ledaže by se vám stala nějaká příšerná nehoda, při které by vám všechny ty vnitřnosti vyhřezly a pak už by se s tím nedalo nic dělat. Ale 9
určitě by se neměly z lidí tahat jejich vnitřnosti jenom proto, aby se někdo potom cítil líp. A tohle zrovna já dělám. Satan mě pokouší v mojí slabosti sobeckými úvahami, ale já se z toho dostanu a dokážu, jak jsem silná. Věřím, že Bůh odměňuje toho, kdo v Něho věří byť málo, i za nepatrné skutky. Možná že jsem si právě teď vsadila další diamant do koruny své budoucí slávy tím, že jsem tu sobeckou myšlenku přemohla. Hodně se toho už stalo od té doby, co umřel. Tohle jsou ty nejhlavnější události: Den Den Den Den Den Den Den Den
1. úmrtí 3. pohřeb 18. zásnuby 56. konec letní školy 73. svatba 74. dvacáté narozeniny 76. nástup do zaměstnání 82. Malone začal chodit na stomatologickou fakultu
Stejně by mě zajímalo, jestli je ta rakev vzduchotěsná, nebo jestli se do ní mohli dostat červi. Dva dny po pohřbu celé čtyři hodiny prudce pršelo a já se pokoušela na to nemyslet. Otec odjel jednoho dne na Floridu, brouzdal se v oceánu a umřel. Jeho tělo pak museli z vody nést přes přeplněnou hotelovou pláž a všichni mysleli, že se utopil. Většina z těch lidí, kteří byli vyděšeni, ne, vlastně potěšeni tím, že měli na své dovolené podívanou na utopence nebo případného sebevraha, se nikdy nedověděla, že šlo o pouhý srdeční záchvat. Tvůj otec je mrtev, tvůj otec je mrtev. Tvůj otec je v nebi. Otče náš, jenž jsi na nebesích. Otče náš, jenž jsi mrtev. Je toho tolik, co otci nemůžu říct. Nikdy jsem mu neřekla, že jsem neumřela, když chtěli, abych umřela. Ponořila jsem se pod vodu a zadržovala dech a ležela jsem úplně bez hnutí, dokud mě nevytáhli. Chtěla jsem mít s otcem upřímný vztah, ale kvůli tomu jsem nemohla umřít. Nikdy jsem mu neřekla o Malonovi. Malone říkal, že jelikož jsou naše duše navzájem svázány v lásce, jsme před Hospodinovými zraky svoji, pročež manželky podřiďte se svým manželům. 10
Pán si hnusí smilníky. Já mezi ně nepatřím, mně se taky hnusí. Já věřím, že před svatbou k tomu nemá dojít, já tomu opravdu věřím. Já nevím, co se stalo. Předtím k tomu nikdy nedošlo, uchránila jsem se před tím. Nyní jsme skutečně svoji, a tak už to není tak zavrženíhodné. Zavrženíhodné – no, já to ale stejně za úplně správné nepokládám. Vždycky se předtím umeju. V pokoji jsem měla v květináči kapradinu Amelii, kterou jsem naposledy zalila ten den, kdy umřel. Od té doby jsem ji už nezalévala. Každý den z ní na zem opadávalo víc a víc hnědých listů. Zpočátku jsem si zaznamenávala, kolik jich každý den spadlo, ale potom už jich bylo moc. Dbala jsem na to, aby zůstaly ležet přesně na tom místě, kam dopadly. Jsem dobrá studentka. Každý semestr kromě prvního dostávám děkanskou pochvalu a taky jsem brala prospěchové stipendium, což dělalo asi třetinu výdajů na studium. Tím se nevytahuju, tak to prostě je. Moc přátel nemám, ale vynahradím si to později, až budu mít hodně peněz. Vím dobře, že když se holky z práce jdou pobavit k Tulipánovi a neřeknou mi, abych šla s nimi, že je to proto, že na mě žárlí. Ne že bych zrovna vyhledávala místa, kde se popíjí, ale pozvat by mě mohly; já bych pak samozřejmě odmítla. Taky jsem docela hezká, i když to obyčejně nedávám najevo. Zapsala jsem se do kurzů viktoriánské poezie a do úvodu ke studiu práv. Měla jsem slušný průměr, samé jedničky a lepší dvojky; za jednu tu dvojku mohl otec. Bude ze mě velice úspěšná advokátka. Zatím na mně moje schopnosti málokdo pozná. Někdy, když jedu výtahem a lidé okolo mě ignorují, si pomyslím, kdybyste jen tušili, s kým máte tu čest. Jednou budu slavná a vy si vůbec neuvědomíte, jak malý kousek jste ode mě stáli. A bude mi jich líto. Amelie mi líto není. Měla mít víc schopnosti vydržet déle, než dokázala. Když nemáte žádnou energii, pak nic nedokážete. Já mám hluboko v sobě ukryty prameny síly. Malone je v současné době jediný, kdo to ví. Vidí ve mně schopnosti dosáhnout něčeho velkého a já to vidím v něm. Otec Malona rád neměl, ale to bylo proto, že mu nerozuměl. Jeho zrak byl zaslepen oddaností ke Kristovu náboženství místo ke Kristu 11
samotnému. Malone věří a pomáhá mi, abych i já uvěřila, že Kristus sestoupil proto, aby nás osvobodil, a ne aby nás omezoval. Moje nejvyšší tužba je být jeho věrnou družkou, poslouchat ho, podřizovat svá přání jeho, neboť ztratím-li svůj život, naleznu ho. Jednoho dne bude Malone hodně bohatý. Říkám-li, že jsem velice silná, nemyslím tím, že jsem silná v každém ohledu. Jenom v něčem. Například umím být trpělivá. Dokážu snášet velkou zátěž, když vím, že se mi to později vyplatí. I kdyby to bylo až mnohem později. Jsem trpělivá. Malone je hrozně nerad, že bývá tak často pryč, a je mi tuze vděčný, že jsem nechala školu, abych mohla vzít tohleto zaměstnání, ale mně na tom nezáleží; pohlídám si, aby se mi všechno později vyplatilo. Oddálená odměna. Jenom nemám ráda konflikty. Ještě jsem nikdy Malonově matce neřekla, že mě dovádí k šílenství a ať mi dá pro všechno na světě pokoj. Má od našeho bytu své vlastní klíče. Například tuhle večer přijdu z práce domů a vidím: stůl je prostřený, večeře v troubě, a ona si sedí na mém gauči a čte si moje noviny, a mně se chtělo řvát. Naprosto nesnáším, když nacpe myčku tím způsobem, že dá skleničky na dno, a já to pak po ní musím úplně všechno přerovnávat. Doma má myčku starou jedenadvacet let; tenkrát se sklo dávalo dolů a jí to prostě v té její palici nedojde, že teď už se to dává naopak. K Malonově rodině mám blíž než ke svojí matce, a přitom ona je moje jediná příbuzná. Mám babičku, ale ta žije v ústavu v Iowě. Matka podstoupila hysterektomii poté, co jsem se narodila. Když mi bylo třináct, slyšela jsem, jak říká někomu do telefonu buď ráda, že se ti to stalo teď; když já byla těhotná, nevěřila bys, co jsem zkusila. Věřím tomu, že děti budou pykat za hříchy svých předků. Můj pradědeček vydělal za první světové války spoustu peněz a všechny je investoval do jedné dodavatelské firmy. Dědeček se oženil hned potom, co dokončil vysokou školu, začal v tom rodinném podniku pracovat, koupil velký dům a zplodil dítě. V osmadvacátém postihla Alabamu krize, a přišli tak o všechno. Vzali si pušky, šli do lesa a navzájem se zastřelili. Nikdo neví, jestli šlo o sebevražednou dohodu, při níž počítali do tří a pak se každý sám zastřelil, nebo jestli to byly dvě vraždy. Prostě otec zastřelil syna a syn zastřelil otce. 12
Kdybych musela zabít sebe nebo někoho jiného, nesměla by u toho být krev. Můžete propíchnout někomu hřebíkem ucho, když spí, a pak, když ten hřebík vytáhnete, se už nedá zjistit, jak se to vlastně stalo. Taky není špatný nápad pustit někomu plyn, když spí, protože to pak vypadá, že mohlo jít o nešťastnou náhodu, a navíc u toho nezůstane žádný nepořádek. Nikdy bych nepoužila revolver nebo nůž. Jsem odpůrce násilí. Malone ne. Rozhodnete-li se pro hřebík, měli byste asi taky tomu člověku dát předtím prášek na spaní, protože kdybyste ho při tom náhodou probudili, jak byste to pak vysvětlovali, že.
13
Kapitola 2
Každé ráno po cestě do práce odhaduju, kolik ten den převezmu telefonních vzkazů pro pana Brookse a kolik pro pana Ballarda. Nikdy se mi to nepovede uhádnout víckrát než jednou za týden. Když dorazím do kanceláře, vyplním pro každého advokáta zvlášť horní část příslušného listu, na který se zapisujou vzkazy, a dolů napíšu svoje iniciály. Napřed vždycky píšu den a potom měsíc, a ne měsíc a potom den. Jestliže je pro některého z nich během dne víc vzkazů, než jsem předpokládala, nemůžu pak přes ně tu horní část vyplňovat. Snaží se mě to sice odnaučit, ale neuvědomujou si, že jsou určité věci, v nichž se zlomit nedám. Je-li vzkazů míň, než jsem odhadovala, vytrhnu z bloku přebytečné listy, odnesu je domů a schovám si je do krabice. Jednou jsem během jediného měsíce přinesla domů osmnáct nepopsaných listů, ale za posledních čtrnáct dní jich bylo míň než v první polovině měsíce. Nikdy jsem neroztrhla jediný list, který jsem z bloku vytrhávala. Takhle se píše datum v Evropě. Většina lidí má za to, že jsem v Evropě byla. Cestou domů někdy přemýšlím o tom, co se ten den všechno přihodilo. Někdy si své myšlenky nahrávám. Jindy prostě jen řídím a snažím se nemyslet. Závisí na mně hodně lidí. Když potkáte schopného a vlivného muže, podívejte se, koho má za sebou. Ženy skutečně otáčejí světem. Například Malone. Chtěl vstoupit do semináře, což ukazuje, jak je vlastně duchovně založený, ale mně bylo jasné, že by to neměl dělat. Znám totiž lidi, kteří tam byli. To pořád jenom studujete, a když nakonec skončíte, stejně zjistíte, že na hodně věcí neumíte odpovědět zrovna tak jako předtím. Jsou jenom těžší otázky. Nemá to nic společného s tím, že dentisté vydělávají víc. Nebo můj otec. Stejně je s podivem, že se mu vedlo tak, jak se mu vedlo, přestože žil s mojí matkou. Nevěřím tomu, že by byl umřel a měl dluhy. Malone říká, že se za ni musíme modlit. Já si myslím, že bychom ji měli dát k soudu. Ať už je to tak nebo jinak, já své dědictví dostanu. Tohle je jeden z příkladů, jak dovedu být zásadová. 14
Dnes je to právě měsíc, co jsme se vzali. Za tu dobu jsme spolu spali osmkrát. Třikrát jsem předstírala, že jsem měla orgasmus; ve skutečnosti jsem ho měla jen jednou. Budu si to zapisovat až do prvního výročí, a pak přestanu. Po zdanění vydělávám 948 dolarů a 50 centů měsíčně. Takhle vypadá náš měsíční rozpočet: Nájem $ 325 Inkaso (plyn, elektřina, telefon) $ 125 Jídlo $ 200 Desátky $ 94,85 Auto (splátky, pojištění) $ 269 Ošacení $ 50 Školní potřeby $ 75 Zábava $ 40 Benzin $ 35 Různé $ 100 Z čehož vyplývá, že než dostanu svoje dědictví, provoz naší domácnosti vykazuje deficit 365 dolarů 35 centů měsíčně. Až Malonovi bude dvacet pět, dostane sto tisíc dolarů, které mu odkázal jeho dědeček. Vzal si sice státní půjčku na školné a vedlejší výdaje, ale já bych to raději platila ze svého dědictví, abych pak mohla pobírat vyšší alimenty, kdybychom se rozvedli. Pokoušela jsem se získat půjčku na svoje jméno, ale to nešlo. O rozvod nikdy nezažádám, protože vdát se znovu můžete jenom tenkrát, když vás manžel opustí.
15
Kapitola 3
Mívala jsem čtyři neviditelné přátele do té doby, než mě začali unavovat. Pak jsme šli na pláž a já jsem je hodila do oceánu. Žádný z nich neuměl plavat. Škoda, že tohle nemůžu udělat s Bohem. Myslím, že je skutečný, protože Ho cítím a občas vím, že se mě snaží odvrátit od toho, co se chystám udělat. Je velice chytrý. Já si nakonec stejně můžu dělat, co chci, ale vím, že On mě při tom vidí. Na tom je jedna věc dobrá, a sice to, že když v Něho nějací lidé věří, přestávají myslet na sebe. Stávají se z nich ovce. Bible ukazuje, jak se s nimi dá manipulovat. Čtu ji každý večer. Když spolu spíme, Bůh je u toho. Chce, abych na něj mluvila. Říká, že to je Ocásek, a když ho políbím, stane se z něj Vrabčáček. Já to ale nejsem schopná dělat. Ráno, když se probudíme, říká, abych mu ho lízala. Chce se mi z toho zvracet. Teď už jsme coby manželé spolu spali devětkrát. Angie, jedna sekretářka z práce, mi půjčila knihu, kterou četla a říkala o ní, že je báječná, tak jsem si ji přečetla a to děvče v ní mívalo orgasmus, vlastně hodně orgasmů, které byly úplně jiné než ty, jaké mám já, a tak nevím, jestli já je taky někdy budu takové mít, ale teď si myslím, že to ode mě bylo špatné, že jsem tu knihu četla, protože já věřím na čistotu těla, čistou domácnost a čisté myšlenky. Proto jsem prosila Boha, aby mi to odpustil. Angie má na mě špatný vliv, protože schvaluje potraty, a myslím si, že se s ní už nebudu přátelit. Já vím, že bych měla být povolná, kdykoli se mu zachce, protože tak to stojí v Bibli, ale v neděli to kategoricky odmítám. V neděli chodím do kostela s jeho matkou, která moji matku nemá ráda kvůli tomu, co mi provedla. Se svojí matkou jsem nemluvila už čtyřiadvacet dní. Den předtím, než se šel zapsat na stomatologickou fakultu, mi Malone řekl, škoda že mi v tom víc nepomáháš. A já jsem mu řekla, že mu pomůžu, řekni, co chceš. A on řekl jenom nechtěj, abych ti vo to musel říkat znova, protože to se mi z duše protiví, de prostě jen a jen vo to, že kdybysme už konečně mohli používat 16
ty peníze, který ti táta vodkázal, nemuseli bysme se pořád víc a víc zadlužovat, když platíme to školný, protože dluhy sou proti Písmu, a já bych ti samozřejmě kromě toho rád zaplatil nějaký pojištění a takový ty věci, a je to nakonec na tobě, aby to všecko bylo vo hodně jednodušší. Řekla jsem, Malone, mám za to, že tohle všechno jsme už včera probrali; máma říká, že táta kromě dluhů nikomu nic nezanechal. Na to řekl nechápu, jak je tohleto právnicky možný, tvůj táta přece žil v jednom a tom samým domě skoro dvacet let, takže musel bejt už dávno splacenej, nebo skoro úplně, a pokud de vo to holičství, to přece slušně vydělávalo, tvůj táta musel mít pěknou sumičku peněz, a když nic jinýho, tak aspoň měl životní pojistku. Za což jsem ho nějaký čas z duše nenáviděla, ačkoli nikdy nenechávám slunce zapadat nad svým hněvem, a řekla jsem, dobrá, já tomu taky nerozumím, co je právnicky možné a co ne, ale tak to jednou je a nedá se s tím nic dělat, a mimochodem, plánoval jsi, že si před svatbou vezmeme půjčku, kterou můžeme splatit za dva roky, až dostaneš ty peníze po dědečkovi. A on řekl, no myslel sem si, že budeš ke svýmu manželovi trochu loajálnější, ale teď, jak to tak poslouchám, se mi to jeví, jako že sis mě brala kvůli mejm penězům, který jen tak mimochodem, kdybych nemusel použít na školný, bych moh použít na to, abych si zaved praxi, jestlipak tě tohle někdy napadlo. Když říkal tohleto o té praxi, řekla jsem mu, jak nejhlasitěji jsem dokázala, drž hubu, ačkoli většinou nedělám věci, které se ke mně nehodí; já nejsem ten typ, který by někomu říkal, aby držel hubu. Ale on ji nedržel a řekl, jen se mi zdá, že je poněkud zvláštní, že si ta tvoje mamá může jít a prodat si chevroleta, kterej měl bejt přece náš, a nechat si všecky ty prachy, když je přece jasný, že je potřebujem my a že si je zasluhujem, ale ty dáváš přednost její sobeckosti před mejma potřebama, no mockrát ti děkuju, jak při mně stojíš. A popadl zuby, které ležely na stole, hodil je do aktovky a odešel. Toho večera mi jeho matka, když mě vyzvedávala po cestě do naší ŽDIPE (Ženské družiny intenzivního přátelství a evangelia), řekla, ty jsi můj nejsladší drahoušek a jen Bůh všemohoucí ví, jestli Malone ke mně zůstane vždycky tak loajální, jako ty jsi ke své mamá, ale ty teď máš svou rodinu a musíš dostát tomu, co je správné, tak jak to stojí v Bibli, musíš náležitě spravovat své jmění a neměla bys dovolit, aby ho tvá mamá rozházela, když tvá vlastní rodina je v nouzi jenom proto, že ona teď má od ďábla zatemněnou mysl a je 17
posedlá sobectvím. Řekla jsem, že takhle jsem se na to ještě nikdy nedívala. A ona řekla, to všechno proto, že máš tak dobrotivé srdce, ale musíš si uvědomit, že máš své zákonné povinnosti, a dokonce ani náš Pán by se nezastával lidí, kteří si přisvojují, co jim nepatří, a tak přece jak kvůli své mamá, tak kvůli sobě nemůžeš dovolit, aby to tak zůstalo. Čím víc jsem na to myslela, tím víc mě kvůli tomu popadal vztek: vztek na Malona, že mě z toho všeho obviňuje, vztek na moji matku, že mě o ty peníze ošidila, vztek na Malonovu matku, že se pořád do všeho plete, a ovšem v prvé řadě vztek na otce, že kvůli němu tohle všechno vůbec vzniklo. Takže jen co dorazím domů, prásknu dveřmi a říkám, Malone, musíme si promluvit, a jsem připravena dát mu to pěkně slíznout, jenomže on není doma. Tak jdu rovnou k telefonu, který je v kuchyni, volám matce a říkám, dobrá, je to jasné, to, že táta umřel, je těžké pro nás pro všechny, ale to si ty přece nemůžeš brát jako záminku k tomu, abys okradla svou vlastní dceru o peníze, takže mi okamžitě koukej napsat šek na všechno, na co mám nárok, a hned ráno mi ho pošli. Miláčku, musíme si o tom pohovořit. Matko, teď ne. Už nemám sílu, abych se teď s tebou znovu hádala. A praštila jsem sluchátkem. Na tom není nic špatného, když se člověk stará o své zájmy; nic jsem neprovedla, takže chci dostat to, co mi patří. To, že jste křesťan, ještě neznamená, že musíte být také pitomec. Lidi si o Ježíšovi vždycky myslí, že to byl nějaký vyzáblý blbeček bez vlasů a s vpadlým hrudním košem, ale On to byl předtím tesař, a ti měli panečku nástroje, že po nich rostly svaly, plus nezapomeňte na to, jak v chrámu zpřevracel směnárníkům ty jejich stoly. Nikdy předtím jsem matce telefon nepoložila; co se to se mnou děje. Když se Malone vrátil domů, vešel do ložnice a já jsem se vzbudila a řekla jsem, rozsviť, a on rozsvítil, já jsem se posadila a podívala jsem se na něho, a jakmile jsem se úplně probrala, řekla jsem, hele, Malone, já jsem jí teda volala a doufám, že jsi spokojený, protože bych byla nerada, abys se mnou ještě někdy mluvil tak, jako jsi se mnou mluvil minule. A to zabralo. Sedl si na pelest postele zády ke mně, díval se na podlahu a přitom velice pomalu říkal, nechápu proč sem to všecko řek, já sem to tak nemyslel; aspoň si myslím, že to říkal, protože to říkal tak 18
potichu, že to bylo sotva slyšet. Ale se mnou to zas tak lehce nejde, a řekla jsem mu, Malone, proč jsi to řekl, potřebuju slyšet nějakou odpověď. A on se začal zouvat a řekl, nevím, možná že je to proto, že teď toho mám zrovna nějak hodně, načež jsem napůl zakašlala a napůl vzdychla, jako kdybych byla frustrovaná, což jsem byla, protože kdo by nebyl, a on řekl, no dobrá, nemíním se omlouvat, je mi to jenom líto. Nic jsem neřekla, jsem takový ten silný tichý typ. Nevím, co bych měl říct, je mi to tak líto, přičemž se pořád po celou tu dobu díval na svoje boty a pak se ke mně obrátil a skoro brečel, myslím tím, že měl v očích slzy a hlas mu přeskakoval, když říkal, já tě přece tolik miluju, já nevím, co se to se mnou vždycky stane, ale když mi to nejde ve škole, vobčas mě pak něco dřapsne, a je to, jako by to nejlepší v mým životě mě najednou vopouštělo, a já sám vůbec nechápu proč, asi ve mně prostě musí bejt něco hroznýho; měl přitom ruce hodně napnuté, že jste mohli zřetelně vidět obrysy všech kostí až k zápěstí, a naběhlé žíly mu vystupovaly až k ramenům. No, já jsem se pak dotkla jeho lokte; někdy to dá větší přemáhání někomu odpustit, než se pořád vztekat, plus stále musíte myslet na tu korunu, a řekla jsem ne, to opravdu ne, já jsem nechtěla říct, že jsi hrozný. Ano, sem, je ve mně něco hroznýho, co mě nutí, abych vždycky dělal naprostej vopak toho, co chci. Ne vždycky, Malone, vždycky ne. Jenom tě prosím, nikdy, nikdy mě nevopouštěj, zasloužil bych si, abys mě vopustila, ale je mi to líto, myslím to vážně, ty si to nejlepší, co mě kdy potkalo, a já ti slibuju, že s tebou už nikdy víckrát takhle nebudu mluvit, vždycky na tebe budu hodnej. A oba jsme se přitom navzájem pevně drželi. Nikdy tě neopustím. A taky že tě neopustím. Manželství je posvátné; když se dáte rozvést, je to hřích. To se tak dělá ve světském světě, v Božím ne. Já žiju v tom Božím. Ráno, když zazvonil budík, se přese mě naklonil, aby ho zastavil, ovinul mě paží a řekl, začněme dneska znova úplně jinak a já ti slibuju, že už se nikdy nebudu tak chovat. Řekla jsem, že to vím. Myslím tím, že když vyjde najevo, že žádný peníze nedostaneš, abys na to zapomněla, však my nějak vyjdem. Na což já jsem řekla ne, měl jsi pravdu, je to naše povinnost, abychom to nějak vyřešili, a já to udělám. A on mě políbil a já jsem zadržela dech, aby necítil, jak mi po ránu páchne z pusy. 19
Kapitola 4
Dneska jsem přišla do práce pozdě. Angie řekla, to muselo dojít k nějaké havárce. Odpověděla jsem, že ne, ale že jsem tak hloupá, že jsem si večer přivřela prst mezi dveře auta a zlomila si ho. Ona na to řekla, aha, a co máš teda s okem. Řekla jsem, že mě ten prst tak strašně bolel, že jsem se praštila do oka. Dívala se na mě pobaveně. Zato já jsem se na ni rozhodně pobaveně nedívala. Kdyby si raději všímala svého. Nemůžu teď asi tři až čtyři týdny psát na stroji, tak dělám práci za Angie a taky víc beru telefony, a ona zase za mě píše. Škoda, že to s tím mejkapem neumím líp. A taky bych hrozně ráda, kdyby lidi, kteří si mě za normálních okolností ani nevšimnou, přestali projevovat předstíraný zájem. V jedné věci má Malone pravdu. Budu si dávat větší pozor na to, co říkám. Ale mám za to, že zrovna tak vy berete jméno Boží nadarmo, když říkáte něco jako že Bůh vám vnuknul, abyste něco udělali, co vy chcete udělat tak jako tak, ale myslíte si, že to zní líp, když to řeknete takhle. Například skoro pokaždé, když se mi Malonova matka rozhodne plést do mých záležitostí, začne tím, že řekne, přimlouvala jsem se za tebe v modlitbách a Pán mi přísně uložil, abych za tebou šla a pohovořila s tebou o tom. Včera večer jsem zase nemohla spát. Na břiše mi ležela zmuchlaná noční košile a já jsem jen tak ležela a poslouchala, jak Malone oddechuje. Chvílemi jsem se pokoušela dýchat spolu s ním, ale skoro jsem se udusila, protože dýchal moc pomalu. Když začne chrápat, snažím se ho obrátit na bok, ale nesvedu to. Když se přece jenom pokusím s ním něco udělat, když takhle chrápe, převrátí se a praští mě rukou do obličeje, což bolí. Prášky na spaní si nekupuju ze tří důvodů: 1. Jsou drahé. 2. Můj strýček Dwight, kterého nesnáším, je alkoholik, a já mám strach, že v naší rodině existuje nějaký druh závislosti. 3. Zabiju-li se někdy, pak si myslím, že by v tom mohly být právě prášky na spaní. 20
Sebevražda je hřích, ale ne smrtelný hřích. Někdy musíte svůj život ztratit, abyste ho zase nalezli. Například Jidáš: myslím si, že je v nebi, protože následoval Ježíše až do konce a potom se vyloučil ze společenství, ale pak mu to bylo tolik líto, že to byl jediný způsob, jak ukázat Bohu, jak moc líto mu to je, což vyžaduje určitý druh pevného odhodlání. Měla bych o něj větší strach, než kdyby to nebyl udělal. Neudělala bych to, jen kdybych mohla z matky dostat ty peníze. Všechno je to jen kvůli těm penězům. Zeptal se bylas dneska v bance? Odpověděla jsem, že ano. Řekl fajn, protože potřebuju padesát dolarů na školu, a otevíral mi peněženku. Zeptala jsem se, na co; ne proto, že bych ho neslyšela, ale proto, že jsem mu nevěřila, a protože mě to pokaždé tolik rozčiluje, když mi chodí do peněženky, a doufala jsem, že se zarazí a že mi odpoví, ale on se v ní začal hrabat a při tom povídá knihy sou drahý, ale já vlastně nevidím žádnej rozumnej důvod, abych do tý školy dál chodil, kdybych si neměl ty zatracený knihy kupovat. Dobrá, ale minulý týden sis koupil knihu za třicet dolarů a to jsou peníze na nákup na celý týden. Vyndal dvě dvacetidolarovky, což bylo všechno, co jsem v peněžence měla, a praštil s ní na zem, už mi lezou krkem ty tvoje řeči, tenhle tejden budem klidně jíst u mojí matky, protože vona například je vochotná mi pomáhat. Jenom pokračuj a dokonči to, řekni, že za všechno může moje matka. Můžeš to svádět na svoji matku, jestli ti to dělá dobře. Moje vina to není, Malone, k čertu, jak já ji nesnáším, já ji nenávidím, ona prakticky ničí moje manželství. Drž hubu, takhle mi v mým domě, ty potvoro, mluvit nebudeš, a zmáčkl mě tak silně, že jsem musela zařvat – přestaň, to bolí – a odstrčila jsem ho. Potom poodstoupil a podíval se na mě, jako kdybych byla malomocná, a řekl, já nevím, co se to s tebou stalo. Já nevím, co se stalo s náma oběma; sedla jsem si na gauč a zírala do kouta, kde si švábi postavili motel. Ale já to vlastně vím, vzal bych na to jed, že seš to ty, kdo může za všecky naše problémy, protože Bůh tě trestá za něco, co je v tobě špatnýho ve vztahu k bližním, a já sem jenom nezúčastněnej a nevinnej divák, kterej musí trpět kvůli Božímu hněvu, kterej na tebe dopad. Malone! No já se teď budu muset jít modlit za to, aby tobě i tvojí matce dal Bůh sílu, to je jediný, co můžu dělat. Co chceš, abych udělala; chceš, abych se soudila se svojí vlastní 21
matkou? Myju si nad celou tou věcí ruce, a ty bys udělala nejlíp, kdybys vyhledala Boha a kála se a udělala, cokoli ti řekne, abys dala všecko do pořádku, sebral si batoh a hodil si ho přes rameno. Počkej, odpověz mi, chceš, abych se s ní soudila? Svoje už sem řek. A práskl za sebou dveřmi. A teď musím zaplatit za ten prst a nemám na to a je mi proti mysli jít s tím za Malonem; jenže on to pojištění sjednal přes fakultu a já nevím, jak se ta pojišťovna jmenuje, ani jak se s ní zkontaktovat, takže za ním budu muset jít. Všivák jeden. Já vám něco řeknu, a myslím to zcela vážně: já jsem dítko Boží a Bůh za to, že se mnou takhle zachází, mu jen tak neodpustí. Vzala jsem si dva aspiriny a počkala půl hodiny, než jsem byla schopná vstát, tak moc to bolelo, a pak jsem jela do nemocnice a musela jsem sama řídit, což něco ukazuje, jako že se v kritických situacích dovedu vzchopit, a řekla jsem, prosím, pomozte mi. Zeptali se, jak se jmenuje vaše pojišťovna. A já jsem odpověděla, že nevím, ale že to je přes univerzitu, ať už se ta jejich studentská pojišťovna jmenuje jakkoli, protože můj manžel je studující. To nestačí, musíme mít jméno té pojišťovny, abychom na ni mohli poslat účet. Tak jsem jim řekla, zavolejte mému manželovi, je teď doma, a dala jsem jim číslo, a při tom všem vyjednávání jsem tam seděla se zlomeným prstem a zažívala bolestivé škubání, které mi projíždělo celou paží až k hlavě, a kolem mě ti protivní nechutní lidé a všude spousta bakterií, až se konečně podle mých hodinek asi po čtvrthodině vrátili, ale ve skutečnosti mi to připadalo, že to trvalo dvě hodiny. Váš manžel doma není. No ano, musel odejít do knihovny, nemůžete se mnou něco udělat, když se vám krví upíšu, že ty svoje zatracené peníze dostanete. A oni se zeptali, kolik činí váš roční příjem. A já jsem jim to sdělila. A oni na to, máte někoho, kdo to může dosvědčit. A já jsem jim řekla, aby zatelefonovali panu Hamptonovi Brooksovi, což myslím udělali, protože přišli za dvacet minut zpátky a řekli, my ten účet prostě pošleme vám a vy si to můžete vyřídit se svou pojišťovnou. Řekla jsem dobrá, ale proč ksakru už něco neděláte, za co byste si mohli účtovat. Pracujeme, jak nejrychleji můžeme, ale dneska v noci tu máme tři pokusy o sebevraždu, a ty mají přednost před zlomeným prstem. Ptala jsem se, jestlipak mají všechny pojištění, ale sestra odkráčela, jako kdyby mě neslyšela. Když jsem se konečně dostala k doktorovi, jednal se mnou, 22
jako kdyby mi bylo pět, a řekl, a teď, jak se to teda stalo. A já jsem řekla, že nevím, že to byla prostě nehoda. Zeptal se, co jsme dělali. Řekla jsem mu, že jestli si myslí, že mu do toho něco je, že jsem teda hrála kopanou a upadla, přičemž jsem myslela na to, že bych měla říct, že jsme hráli kopanou a že jsme upadli. Budeme muset být opatrnější. Zachránily se ty pokusy o sebevraždu. To nebyly moje případy. Čekala jsem venku přes dvě a půl hodiny, protože jste měl tři pokusy o sebevraždu, a vy jste je vůbec neměl. Když je lékaři přidělen takový případ, ostatní ho musejí zastupovat, a tím se všechno prodlužuje, ale je mi to velice líto, jestli jsme vám způsobili nepříjemnost. Zeptala jsem se, jak se o to pokoušeli. Protože si myslím, že bych nestála o to být ve spěchu odvezena do nemocnice a zachraňovaná nějakým doktorem, pro kterého bych byla jenom případ, který všechno prodlužuje, a o kom by se řeklo, že je zdrojem nepříjemností pro pacienty se zlomenými prsty, a možná kdyby mě našli ještě včas a já bych potom dál žila, měla bych poškozený mozek a byla příliš stupidní, než abych se o to pokusila znovu, a oni by mě zavřeli do cvokhauzu a studenti z univerzit by tam jezdili na exkurze a koukali by na mě, jako bych byla duševně chorá. Jednou jsem se školou na jedné takové exkurzi byla. Konverzovala jsem tam s jedním schizofrenikem a pořád jsem si říkala, že to je pozoruhodný člověk, který slyší hlasy, a možná to skutečně jsou andělé, jak říká, ale zase možná to jsou démoni a on je démony posedlý, ale vypadá příjemně, neboť satan se mě snaží pokoušet tím, že se odívá do pláště plného jasu, a taky možná že mě chce znásilnit. Takže, když jsem odcházela z nemocnice, dali mi účet na 134 dolarů, a já snesu hodně, ale časem dospějete k určitému bodu, kdy už víc snést nehodláte, a já jsem k tomu bodu dospěla. Ani jsem se na účet nepodívala. Prostě jsem vyšla ze dveří. Přečetla jsem si ho až dneska a zatelefonovala jsem jim tam a řekla, co si kčertu myslíte, že mi účtujete 134 dolarů za jeden zlomený prst, když jediné, co jste udělali, bylo, že jste ho přivázali ke kovové destičce, a ani vás vůbec nenapadlo mi na něj dát sádru. A ta žena řekla, jak se prosím jmenujete. Řekla jsem jí to. Vaši adresu. Taky jsem jí ji řekla. Název pojišťovny. Zapomněla jsem se zeptat manžela. Tak to pro vás nemůžu udělat nic, dokud nemám jméno vaší pojišťovny. To mi ani nemůžete říct, za co ten 23
účet je. Nu zřejmě jste si zlomila prst. To vím taky; je tam někdo o trochu inteligentnější, s kým bych mohla mluvit. Není. Dobrá. Heleďte se, snad byste to mohla pochopit, ráda bych věděla přesně, za co ten stočtyřiatřicetidolarový účet je. Přála byste si rozpis účtu. Ano. Počkejte prosím. Takže čekám patnáct minut, než konečně přišla. Jste tam ještě. Ano, jsem tady pořád. Zde je rozpis toho účtu: Pohotovostní čekárna $ 40 To tím jako myslíte, že mi účtujete pronájem, abych mohla sedět v té čekárně zamořené bakteriemi, kde můžu chytit tak akorát AIDS nebo malárii, a čekat tam dvě a půl hodiny. To je standardní poplatek za pohotovostní čekárnu, který účtujeme každému, kdo sem přichází na ošetření. No to teda umíte lidi pěkně ždímat. odborná prohlídka rentgen bandáž různé
$ 37 $ 27 $ 17 $ 13
Co to ksakru znamená to různé, to jsem jako koupila drinky pro všechny ty sestry, které tam na mě čuměly. Snad mohlo jít o přípravek proti bolesti, nevím, ta položka v dokladech účtárny výslovně upřesněna není. Měla jsem se taky dát na to zdravotnické účetnictví, ty vaše triky jsou teda za všechny prachy. A zavěsila jsem. Dneska jsem se cestou do práce stavila u Eckerda v lékárně pro nějaké prášky proti bolesti a viděla jsem tam ve výprodeji ty kovové dlahy za necelé 3 dolary, takže mě těch 17 dolarů uvádělo v šílenství. Když jsem pak přišla domů, čekal tam na mě účet na 20 dolarů od doktora, který vyhodnocoval ten rentgenový snímek; ti nepromarní jedinou vteřinu, když jde o to rozesílat lidem účty. Já jsem ten snímek viděla, a to určitě nestálo za dvacet dolarů podívat se na něj a uvidět tam tu zlomeninu. Jestli zítra dostanu další účet, roztrhnu ho. Budu to muset Malonovi říct. Takže teď zrovna máme dost náročné období, ale já ho překonám a vyjdu z něho ještě silnější. Pokládám to za nesmírné potěšení, mí bratři, když podstupuju nejrůznější protivenství, jsouc si přitom vědoma toho, že ovocem zkoušek mé víry je vytrvalost 24
a skrze tuto vytrvalost že dosáhnu dokonalosti, a vrcholem dokonalosti je to, že nebudu v ničem pociťovat nedostatek. Ty, Malone, si ale uvědom, že Boží trpělivost má svoje meze. Prokážeš-li cokoli jednomu z těchto nejmenších, Kristu jsi to prokázal, a On se s tím spokojí. Ještě jsem se nerozhodla, ale vyloučila jsem všechno, co by bolelo; je v tom zahrnuto: 1. AIDS 2. jakákoli střelná zbraň 3. přeřezání tepen na zápěstí 4. skok z čehokoli 5. autohavárie S tímhle se nikdy nikomu nesvěřuju. Pásky namlouvám jenom tehdy, když sedím samotná v autě nebo když Malone spí nebo když je v laboratoři. Nejsem cvok, ale někteří lidi by si to mohli klidně myslet, kdyby mě znali líp. Kdybych to nedělala, kdo ví, jestli bych zcvokatěla, nebo ne. Pokud by lidi měli mít o někoho starost, pak je to Malone. Ta stomatologická fakulta nám dává zabrat víc, než jsme si mysleli. 6. Oheň.
25
Kapitola 5
Pokud jde o Malona, nežertovala jsem. Potřebuje pomoc. Určitě víc než já. Myslím to vážně, vypadá to, že se sesypal, a já mám opravdu strach. Když se vrátil večer domů, jeho oči vypadaly tak divně a taky se divně pohyboval a divně mluvil, a byl dokonce i podivně cítit. Napadlo mě, že by stálo za to vymítat z něho démony, tak to bylo všechno divné. Ozvalo se zaklepání na dveře, ale spíš to bylo, jako by do nich někdo narazil, a já jsem si pomyslela, kdo to probůh může být, a vypnula jsem televizor, a přestože jsem si říkala, kdo to může být, věděla jsem přesně, kdo to je. Prostě jsem to cítila. Takže jsem šla otevřít dveře a cestou ke dveřím jsem doufala, že bude všechno zase jako dřív, myslela jsem na Scarlett a Rhetta z Jihu proti Severu; když se vrací, je to bídák jako Rhett Butler, ale já vím, co potřebuje, a já mu to dát můžu, v hloubi duše já jsem pro něj jediná žena, co jsem to byla za hlupáka. Ale když jsem došla ke dveřím a otevírám je, on už si je v tu chvíli otevírá vlastním klíčem, a tak jsme tam tak stáli a já nemohla nic říct, dokonce ani na nic myslet. Měla jsem říct Malone, upřímně, nezáleží mi na tobě ani za mák, a přibouchnout mu dveře před nosem. Ale neudělala jsem to a jen jsem řekla aha, to seš ty. A on řekl, co tu děláš. Bydlím tady. Řekl, kdes byla včera večer. Kdes byl ty. Můžu jít dál. Taky tady bydlíš. A podíval se mi na ruku a pak se mu začaly třást ruce. Vypadalo to, že začne brečet, jeho obličej byl celý rudý. Tak jsem řekla, pojď dál, a měla jsem pocit, jako že jsem ho nikdy předtím neviděla. Jen jsem se dívala na jeho oči a vlasy a myslela jsem si, kdo pro všechno na světě seš a jak jsem s tebou vůbec kdy mohla vlízt do postele, a jen jsem ho pozorovala, jako kdyby to bylo v biografu. A on přistoupil ke gauči a sedl si a položil si lokty na nohy a vložil si čelo do dlaní a kýval hlavou dopředu a dozadu, což vám v takovéhle pozici rozkymácí celé tělo. A nejpodivnější bylo, že jsem nemyslela na to, že už seš zpátky, že to dáme zase dohromady, jestli mě pořád chceš, jestli chci já tebe, myslela jsem na to, kdo je tady ten člověk, myslím, kdo to je doopravdy. A dívala 26
jsem se mu na vlasy, jen jsem se na ně dívala tak, jako by to bylo pod mikroskopem, chci tím říct, to je všechno, co jsem viděla, a myslela jsem na to, jak bych je popsala, kdybych je měla popsat policistům. Měly barvu jako psí hovínko, ale takhle bych jim to neřekla, řekla bych, že mají barvu tady toho stolu, nebo spíš něco mezi barvou tady toho stolu a perníku. Tedy na tohle jsem myslela, stála jsem s rukou na klice a myslela na jeho vlasy. A pak řekl potichu, že jsem ho jen taktak slyšela, promiň, je mi to moc líto, promiň, je mi to moc líto, a pořád to říkal dokola, že se to proměnilo jakoby ve zpěv žalmů a hlas mu slábl, že to nakonec znělo, jako by mluvila malá holka. Zakymácel se doleva a řekl promiň, a zakymácel se doprava a řekl promiň, pořád v té svojí poloze. A já nevím, proč mě vůbec ani nenapadlo, abych ho uklidňovala, jen jsem ho tak pozorovala a poslouchala, jak zdálky přijíždí sanitka, blíž a blíž, pak se zase vzdálila a zastavila u nemocnice. Bylo mi to úplně fuk. Jen jsem tam tak stála a nepohnula jsem jediným svalem. A pak jsem začala myslet na to, jaká je to ironie, že on je tady a cvokovatí a mně že na tom vůbec nezáleží, nakonec jsme spolu skončili a to jen on pokračuje, promiň, je mi to moc líto, a já ho jen sleduju a pozoruju. A poté, co jsme tohle provozovali asi patnáct minut, což když děláte tohleto, tak je celkem slušná doba, jsem šla do koupelny a tam jsem se zčistajasna pozvracela, hrome, to byl večer, a když jsem se pak vrátila do pokoje, už tvrdě spal, nebo upadl do mdlob. Takže nevím, co mám dělat. K matce samozřejmě jít nemůžu po tom, co jsem jí řekla, a jeho bych myslím budit neměla. Za okny vřískají houkačky sanitek. Chce se mi zařvat, držte hubu, nechte nás na pokoji, a takhle je to pořád. Někdy si myslím, že bere drogy nebo že je duševně chorý; to, co dělá, není normální. Nevím, jestli by je člověk měl pustit do bytu, on se z toho zřejmě vyspí, k čemu by to bylo dobré, aby sem přišli a cítili nějakou kořist. Nemyslela jsem to s tou policií doopravdy, drogy jsou nezákonné a já jsem proti drogám, řekni, že nic nebereš, já jsem policii volat nechtěla, aby mi sem vrazili, kdo ví, třeba tady někde ty drogy schované má, v mouce nebo zastrčené v gauči, kdekoli, a já bych zavolala policii, abych se ho zbavila, a nakonec bych skončila v žaláři za přechovávání drog, to 27
ne, pěkně děkuju. Těžko se mi věří, že bych si skutečně myslela, že můj manžel bere drogy, jenže já si to myslím. Nedalo by se to takhle vyřešit? Usnula jsem shrbená u kuchyňského stolu, a když jsem se probudila, byl pryč. Mám ho plné zuby. Doslova.
28
Kapitola 6
Dobrá, byla to chyba, já vždycky přiznám, když udělám chybu. Myslím tím, že je důležité, aby člověk byl trpělivý a uměl odpouštět, ale nechci být slaboch, když tomu druhému to není líto, ale Malonovi to opravdu líto bylo, takže já mu odpustit musím. Takže mu odpouštím. Máte-li třeba nějaký vnitřní hlas, který vám říká, abyste někomu něco neodpustili, potom musíte poprosit Boha, aby vám pomohl. Vzpomeňte si na otčenáš: odpusť nám, jako i my odpouštíme našim viníkům, a na nesuďte, abyste nebyli souzeni, to by mělo pomoct, a pak jenom řekněte bez ohledu na to, jaké mám pocity, odpouštím sedmasedmdesátkrát, což není 490krát, to prostě jenom znamená odpouštěj tolikrát, kolikrát si myslíš, že to je rozumné, a pak třeba to znásob sedmdesáti. A tak to prostě dělejte a nenechávejte se ovlivňovat svými pocity. Křesťan by nikdy neměl odpouštět pod podmínkou; ať už má pocity jakékoli, vždycky by se měl nad podmínky povznést. Navíc, on je ve skutečnosti úplně jiný. Když někdo má problém jako já, když mu umře tatínek, přijde a bude s vámi. Tenkrát večer přišel a dal mi růži a řekl, chci tady bejt pro tebe, vím, jak ti je, miluju tě; to bylo poprvé, kdy mi to řekl, a myslel to vážně, měl v očích slzy a stál při mně v té nesmírně těžké době, kterou jsem prožívala, a já jsem si byla jistá, že ho poslal náš Pán, aby mě utěšoval, bylo to, jako že mi bere jednoho člověka a posílá jiného. Dokáže s druhým soucítit a být citlivý, a třebaže se tak teď neprojevuje, zase takový bude. Je teď ve velkém stresu a potřebuje, abych já byla silná pro něho. Tenkrát stál při mně a nyní tu budu stát já při něm. Jenom musím být trpělivá a čekat a modlit se. Co jiného můžu dělat. Když jsem se dnes vrátila z práce domů, vařil večeři a na stole stály svíčky. A já jsem se jen dívala a řekla, děkuju. A on řekl, můžeš mi vůbec někdy odpustit. Musím přiznat, že jsem byla pořád ještě namíchnutá, pochopitelně, ale řekla jsem dobrá, a stále jsem byla dost namíchnutá, ale věřím tomu, že odpuštění je jako láska, není to pocit, je to povinnost. Řekl, je mi to líto, slibuju, že už ti nikdy neublížím, a to byste ho museli znát, že když 29
mu je takhle něčeho líto, nemůžete zůstat namíchnutá dlouho, má velké hnědé oči jako kráva a dlouhé řasy a dovede být tak sladký a řekl, dneska večer tě budu rozmazlovat, a přinesl mi moje pantofle s medvědími drápy a nandával mi je na nohu, nikdy jste neviděli nikoho, kdo by byl tak jemný a něžný. Řekla jsem, Malone, nemusíš tohle všechno dělat, protože opravdu vypadal, že je mu to líto, takhle pokorného jsem ho ještě nikdy neviděla, a je lékařsky dokázáno, že kvůli stresu člověk dělá nejpodivnější věci, a tak jsem se cítila líp. A on řekl, já vím, chci ti jen ukázat, jak moc tě miluju. Já tě taky miluju. Potřebuju tě, tak strašně tě potřebuju, kdyby nebylo tebe, už bych byl dávno z tý stomatologický fakulty vylít a byla by ze mě naprostá nula. Ne, nebyla. Já vím, že jo, a slibuju ti, že ti to vynahradím, až budu hotovej, koupím ti velkej barák v Mountain Brook a budem mít služku a všecko, na co si jen vzpomeneš. Přestaň Malone, už dost. Teď je všechno v pořádku a Bůh se tolik snaží, aby zpevnil můj charakter, a teď už je mi jasné, že mě připravuje pro něco velice speciálního, koho Pán miluje, toho křížkem navštěvuje. A už se nikdy nebudu zabývat morbidními a hříšnými myšlenkami a budeme spolu každý večer číst Bibli. Prošli jsme ohněm, a teď záříme nevinností.
30
Kapitola 1
Dobrá, začali jsme špatně, ale teď začínáme znovu nový život v Kristu a naše motto je láska, radost, trpělivost, laskavost, slušnost, sebeovládání. Budu dobrou manželkou. Budu dobrou snachou. Budu dobrou sekretářkou. Nejsem dobrá dcera. Nemůžu být dobrá dcera a přitom se soudit s matkou, a nemůžu být dobrou manželkou, a s matkou se nesoudit. Jsem velice dobrá sekretářka. Jsem láskyplná, veselá, klidná, trpělivá, ochotná, jemná sekretářka, která se dovede ovládat. V úřadě pana Brookse a pana Ballarda mám na starosti květiny. Ráda udržuju květinu na stole pana Brookse mezi životem a smrtí, což není vůbec jednoduché, protože kdybych to moc přehnala, pan Brooks by ji vyhodil a já bych musela začít znovu. Nečekal by, až zvadne úplně. Takže to zaonačuju tak, že vypadá uvadle a ne moc hezky, ale na druhou stranu zase vypadá ještě dost dobře na to, aby ji vyhodil. U pana Ballarda je to jednodušší, ale zas ne tak moc zábavné, protože ten by si nikdy nevšiml, že mu květina opadává nebo že mu usýchá rovnou před očima. V jeho místnosti vládne naprostý chaos, a když mě onehdy požádal, abych mu něco našla, řekla jsem, pane Ballarde, myslíte si, že polezu do oka hurikánu jen proto, abych tam něco hledala a ani nevěděla co. Nezasmál se a řekl, prostě to najděte. O svoji květinu se starám tak, jako by to bylo mimino. Kdybych se měla starat o květinu pana Jacksona, starala bych se o ni o moc pečlivěji. Je to nový advokát, který by se mi dvořil o moc víc, kdybych nebyla vdaná. Je tuze milý. Amelie mi je docela líto. Někdy mám strach, že se mi něco ošklivého stane za to, co jsem s ní provedla. Právě jsem něco zapisovala do sešitu, když zazvonil telefon. Tmavý dům, v němž jsem se ještě jednou ocitla Stále je tu ta dlouhá ošklivá ulice Dveře, kde mé srdce vždy tak rychle bilo Tak rychle, a čekalo Haló 31
… Je mrtvý. Mami? Irwin je mrtvý. Mami? Co se stalo? Kde seš? Umřel. Jsem v hotelu, ale večer letím domů. Chci, abys byla zítra odpoledne doma. Matko, co se tátovi stalo? Mají za to, že spáchal sebevraždu. Hádám, že to bylo horší, než jsme si mysleli. Chystají se provést pitvu. Mámo, seber se. Táta by se nezabil. Sázím se, že si ho s někým spletli. Před chvilkou jsem identifikovala jeho tělo. Ó Bože. … Jak? Utopil se. Poslouchej. Už nemůžu mluvit. Jen přijď. Nemám moc černých letních šatů. Sbalila jsem si tohle: 1. čtyři kusy toho, co nejraději nosím: a. šaty s růžovými proužky a sníženým pasem b. modrošedou kostkovanou sukni a sako c. bílou sukni s švestkově modrým bavlněným svetrem d. sukni s černými proužky a černým viskózovým svetrem 2. šest nejlepších kalhotek 3. tři nejlepší podprsenky 4. dvě nejlepší kombiné 5. žlutý župan s kytičkami 6. punčochy – moc jich nemám, ale vezmu si pár matčiných 7. zubní kartáček, zubní pastu 8. mejkap, deodorant 9. bílé oblečení 10. černé lodičky 11. knihy Málokdy jsem se takhle dobře sbalila. Když jsem přijela, nic nebylo pomačkané. Malone pomáhal. Po celou dobu, když jsem byla doma, tam byl také kněz. Bylo mi divné, proč si asi myslí, že tady má co dělat, když ho nikdo nepozval, ale to tak bývá, že když se dělá něco pro Pána, na chování se moc nehledí. Lidi se zajímali o to, jestli je teď na řadě matka, nebo dcera, 32
takové ty řeči, které se v rodinách vedou. Bude muset přerušit studium, slyšela jsem o nějakých finančních problémech. Skutečně jsem slyšela, že to manželství moc neklape, možná jedno k druhému. Proč jen jsem neudělala to, co chtěl. Kde je. Jak ho dostali kvůli pohřbu domů. Co mu provedla. Pořád jsem myslela na těch 57,53 dolarů. Měla jsem na účtu 57,53 dolarů a on mi jednoho dne volal ze školy a řekl, vybral sem si těch 57,53 dolarů z tvýho účtu, já si myslím, že by ses měl snažit si za svoje studia platit sám, mně je to jedno, jen jsem si pomyslela, proč ses mě napřed nedovolil. Při pitvě se zjistilo, že šlo o infarkt, ale většina lidí tomu nevěřila. Já si tím utopením moc jistá nejsem. Slyšela jsem, že potom vypadáte, jako že jste nafouklí, ale já si myslím, že k tomu dojde jen tehdy, když vás nevytáhnou včas. Ale tak jisté to zase není, protože jestliže jdete tam, kde vás můžou vytáhnout ještě předtím, než se stačíte nafouknout, tak vás můžou vytáhnou příliš brzo. Já nechci, abych se nějak fyzicky změnila. Chci vypadat krásně. Když umře nějaká krásná mladá žena, je v tom něco okouzlujícího. Jednou jsem viděla telenovelu, kde si nějaké děvče smíchalo bylinkové čaje, což mělo za následek infarkt, a oni nedokázali zjistit, jestli to udělala úmyslně, nebo ne. Mám za to, že ti autoři museli být zlinkovaní, když to psali, já na telenovely nikdy nekoukám, to jsem jen přepínala kanály. S prášky na spaní si už taky moc jistá nejsem, protože co když je vyzvracím. Zvracení nesnáším ze všeho nejvíc. Další věc, která je mi proti mysli, je to, že ze mě stáhnou šaty a rozřežou mě a podívají se všude, kam chtějí. Chci mít na sobě svůj vlastní mejkap, učesat se podle svého, vybrat si vlastní šaty, a ne aby si se mnou dělali, co chtějí. V onen čas bude můj byt uklizený. Mohla bych zanechat dopis, ve kterém by stálo, jak jsem to udělala; tak mi věřte a nerozřezávejte mě, ale nejsem si jistá, jestli bych je od toho odradila. O plících a o utopení něco vím, ráda bych ale věděla, v čem je to odlišné od srdce a srdeční mrtvice.
33
Kapitola 2
Láska není cit. Láska je závazek. A já jsem Malonovi beze zbytku odevzdaná, ne že by to bylo kvůli tomu, že se teď tolik změnil. Nechci se hrabat v minulosti, ale ze začátku, když jsme spolu začali chodit, to bylo o hodně jiné. Nikdy tolik nepil, málokdy se vztekal, a když už přece, nebylo to nikdy kvůli mně; prostě je prchlivý. Je taky velice chytrý. Na fakultě moc dobrý prospěch neměl, protože chodil do nepříliš kvalitní střední školy a nevěděl, jak se má učit, ale v posledním ročníku, což bylo, když jsme spolu začali chodit, jsme se učili dohromady a já jsem mu řekla, aby si stanovil přesný denní řád, který by poctivě dodržoval, jako kdyby to bylo kvůli našemu Pánu, a pak se zlepšil natolik, že ho přijali na stomatologickou fakultu, což se každému nepovede. Můžu toho pro něho udělat hodně, může být nakonec velice úspěšný, pokud mi to dovolí, pokud si uvědomí, jak moc mě potřebuje, což si uvědomí, a jestli já to dostatečně dlouho vydržím, nakonec bude triumfovat. Když jsem s Malonem začala chodit, byla jsem jediná, kdo v něm rozpoznal jeho schopnosti; neříkám, že jsem se do toho slepě vrhla, i když vím, co si o tom lidi mysleli, jenže já vidím dál než oni, mám dar odhadovat lidské schopnosti. Holky na našem patře o tom začaly drbat a dvě nakonec za mnou přišly, jen aby mi řekly, jestli s ním budeš chodit, koleduješ si o průšvih. A já nevěděla, jak jim to mám všechno vysvětlit, jen jsem řekla, vy ho nechápete, jemu se dá obtížně rozumět. My mu rozumíme perfektně, proto říkáme, co říkáme, a hlavně proto, že má špatnou povahu. Já to vím a on to taky ví, ale on chce, abych mu pomáhala něco s tím udělat, a já nedovedu vysvětlit, že on pomáhá taky mně, chci být dobrou ženou a Malone mi pomáhá, abych na své povaze zapracovala, a jestliže jste křesťan a někdo vás potřebuje, neotočíte se k němu zády jenom proto, že někomu pomáhat není moc příjemné. Co kdyby to byl udělal Kristus, ale já to všechno neumím vysvětlit. Jak mu s tím chceš pomáhat. Přesně nevím, prostě stát při něm, aby věděl, že se mnou může počítat; podívejte, on má všechnu tu zuřivost ukrytou v sobě, protože se bojí, že by se s ním nikdo nebavil, ale učí se, jak ji přesměrovat 34
k něčemu pozitivnímu, potřebuje mě. Nedošlo jim to, jsou tak zaslepené, že se snaží, abych byla ve vlastním zájmu zaslepená i já. A přece je to pravda, jestliže se mi někdy podaří, abych ho naučila ten vztek přesměrovat k něčemu pozitivnímu, bude z něj úžasný člověk. Matka ho taky nechápe, říká, co to s tebou je, máš nějaké masochistické nutkání. Ne, nemám, neříkej tak hrozné věci. Tak čím to je, mělas takového laskavého otce, takový to byl dobrý člověk, a přesto tě to táhne k takovému vzteklému sprostému spratkovi, což nebylo fér, ona mu nedala žádnou šanci. A řekla jsem jí, matko, Malone není perfektní a není to dítě, ale já nikoho perfektního nechci, vzpomeň si na strýčka Dwighta, proč pořád necháváš strýčka Dwighta bydlet u sebe, když se snaží odnaučit se pít, po tom všem, co se stalo, protože tě potřebuje, a to je totéž, proč Malone potřebuje mě, a já pro něho znamenám změnu v jeho životě, pomáhám mu. Nu, on znamená změnu v tvém životě, ale je to změna k horšímu. Ne, není; matko, nepředpokládám, že tomu budeš rozumět, ale ze mě se stává lepší člověk, přemýšlející člověk, protože v sobě rozvíjím klidného trpělivého odpouštějícího ducha, učím se, jak milovat bezpodmínečně, tak jako Kristus miluje svou církev, a to je pro mě důležité. A ona se na mě jen podívala a nakonec řekla, seš krásná žena a zasloužíš si někoho, kdo by s tebou zacházel důstojně a s respektem. No já jsem takového člověka našla, je to Malone. Potřásla hlavou, byla naštvaná, šla do svého pokoje a zavřela za sebou dveře, avšak jestliže je její zrak osleplý ke komukoli, kdo se chová jen trochu odlišně, je to její problém, ne můj, já to nemusím poslouchat, dostávám pokyny od Boha, ne od ní, a vím, že Bůh chce, abych zůstala s Malonem. Malone je trosečník, který přežil, zrovna tak jako já, a to je důvod, proč jsme spolu. Jestliže s vámi, když jste byli malí, bylo nakládáno špatně, musíte, až vyrostete, buď taky s jinými nakládat špatně, nebo nechat jiné, aby nakládali špatně s vámi, nebo se obrnit hroší kůží, tohle jsem slyšela v pořadu Oprah Winfreyové a my oba hroší kůži máme. Jeho dědeček věděl, že jeho otec za moc nestojí, a proto odkázal peníze Malonovi. Takže já jsem Malonova opora číslo jedna a nejsem ten, kdo by na někom hledal chyby nebo pro někoho neměl pochopení, ale taky nejsem pitomá, dovedu rozeznat pravdu od lži a vím, že kdybych studovala na stomatologické fakultě, nemusela bych 35
zrovna jezdit někam na víkendy a opíjet se. Opíjet se je hřích. V Bibli to stojí naprosto jasně. Myslím, že to má co dělat s tím, že cítí, že je neschopný, protože ví, že nezaopatřuje rodinu dostatečně, a tím jeho mužství dostává na zadek, a tak se vší silou snažím, aby nikdy nepřišla řeč na to, kam mizí naše peníze. Já to vím; kdybych je tak mohla dostat. Ale přesto si s tím lámu hlavu. Na poslední bankovním výpisu byly zaznamenány čtyři výběry z bankomatu po padesáti dolarech. A když se ho zeptám, reaguje afektovaně a říká, kdo je tady hlava rodiny, to se tě musím pokaždý prosit vo dovolení, když něco potřebuju. Čímž jako natahuje ruku a chce pomoct a říká, že se tolik stará a chce se o mě starat a potřebuje, abych v něho věřila, a když se ho vyptávám, má pocit, jako bych tím naznačovala, neplníš dobře svou roli. Tak jsem řekla, že tohle není to, co říkám. A on řekl možná tyhle peníze sou pouze náš desátek, napadlo tě to vůbec někdy, protože tohle má on na starosti. Řekla jsem, že ano. Řekl v Bibli stojí, ať neví tvá pravice, co dělá tvá levice, takže já vo tom nechci mluvit, ale řeknu ti jednu věc, myslím, že nemáš pravdu, když mě kritizuješ za to, že dávám peníze Pánu a přitom zavíráš voči před skutečností, že tvoje mamá žije z našich peněz a hraje s náma habaďůru, když říká, že je zadlužená, já ji teda nelituju, ani co by se za nehet vešlo, a jestli nějakej ten problém má, tak co, copak každej člověk na světě nemá tu a tam problémy s tím, že nemá na účtu zrovna dost peněz. Přestaň už s tím, Malone, co chceš, abych udělala, na co si jen vzpomenu, jsem už udělala. Kromě jednoho. Drž hubu. Tak se ho na to neptám, ale mám strach, protože když mi to nebude říkat, tak přečerpáme účet, a tak se vždycky na něm snažím mít alespoň 100 dolarů pro případ, že účet překročí, ale moc se mi to nedaří. Nevím, co ho táhne k těm jeho kamarádům, ale jednu věc vím, že to jsou špatní lidé. Někdy si myslím, že bych se za ně měla modlit, ale myslím, že je nenávidím. Jsou divocí a myslím, že chodí za prostitutkami. Mají na Malona špatný vliv, tahají ho na flámy, což stojí spoustu peněz, a někdy si myslím, že berou drogy. Rusty a Claire jsou ti nejhorší. Přijdou v jednu nebo ve dvě v noci, vejdou do naší ložnice a tahají Malona z postele, aby s nimi šel pít. Malone jim dal klíč, protože bydlíme hodně blízko kampusu, a řekl možná si někdy budou potřebovat zajít na záchod (Neřekl to takhle. Začíná se přede mnou vyjadřovat sprostě. Ve 36
skutečnosti řekl vychcat se.) nebo si hodit dvacet. Řekla jsem, že když se během dne vrátím domů, nechci mít v posteli cizí osobu. Řekl tak teda během dne domů nechoď, nebuď tak sobecká, copak nevíš, že Pán chce, aby ses o vše dělila. Někdy, když Malone mluví o Bohu, tak Ho nenávidím. Myslím, že tohle všechno je kvůli těm penězům. A možná že mě Bůh trestá. Nebrala jsem si Malona kvůli těm sto tisícům dolarů, opravdu ne, protože jsem o nich dokonce ani nevěděla, když jsme spolu začali chodit, ale pak jsem o tom přemýšlela hodně, je to spousta peněz. A potom, když mi umřel otec a já nevěděla, že nějaké peníze máme, jsem myslela, že přestanu studovat a nikdy se do školy nevrátím a napořád budu sekretářkou a pak nikdy nebudu bohatá a slavná a těm holkám v úřadě to nikdy nebude líto, ale jestliže si ho vezmu, pak až dokončí stomatologickou fakultu, bude mi je dlužit, abych se mohla vrátit zpátky do školy a pak na právnickou fakultu. A hned potom, co jsme se vzali, se Malone dověděl o mém dědictví a já si uvědomila, že ho nakonec nepotřebuju, ale věřím, že manželství je posvátné a že rozvod je hřích, tak jsem na něj ani nepomyslela.
37
Kapitola 3
Dneska mi matka volala do práce. Řekla jsem, matko, co chceš, tohle je to poslední, co potřebuju. Řekla, miláčku, chci, abychom na to zapomněly, chci, aby se to mezi námi zklidnilo, řekni mi, jak se máš. A já jsem řekla, no mám zlomený prst a nemám na to, abych zaplatila za doktora, ale s tebou to nemá vůbec nic společného. Řekla, ty můj chudáčku, jak se ti to jen stalo. Řekla jsem, někdo mi na něj v práci něco upustil. To je hrozné, ale asi by ten účet měla zaplatit firma. To bys chtěla, viď, ale ona to nezaplatí. Ach jo, tak to je špatné. Matko, nechovej se tak, jako že ti na tom záleží, když ti na tom nezáleží. Ale záleží. Chceš tím říct, že mi hodláš dát moje peníze. Já žádné tvé peníze nemám. Matko, tuhle konverzaci jsme už vedly stokrát, vím, co se chystáš říct, a ty víš, co já na to řeknu, já vím, že si myslíš, že máš problémy, ale věř mi, já je mám taky. Dobrá, vidím tedy, že nemáš náladu na usmíření, ale musím tě požádat, abys mi v něčem poradila, takže rovnou k věci, co mám dělat, abych sehnala práci. Jé, matko, to je teda ubohé, dokonce i od tebe, já nebudu zavírat oči před skutečností, že sis nahamounila ty peníze po otci, jen proto, že teď na mě hraješ habaďůru, když říkáš, že potřebuješ práci, a nehodlám tě litovat, i kdybys práci měla, protože ji ve skutečnosti nepotřebuješ. Já to po tobě nežádám. No tohle je teda poslední kapka, matko, když mi nechceš dát moje peníze, pak hrome nemám jinou možnost než to dát k soudu. Já tohle nemusím poslouchat. Však taky nebudeš muset. A zavěsila jsem. A tak požádám pana Jacksona, co s tou matkou mám dělat. Myslím, že pan Brooks i pan Ballard by mi to účtovali, protože tak to ve firmě chodí, ale kdyby se mi podařilo zachytit pana Jacksona samotného a vysvětlit mu, o co jde, udělal by to zadarmo. Pokusím se to udělat, než budu s Malonem mluvit o tom nemocničním účtu. Večer, když Malone přišel domů z laboratoře, jsem řekla, můžeme si pohovořit. Řekl, neptej se mě, jen mluv, protože je vždycky podrážděný, když je nízký tlak, nebo možná vysoký. Zapomněla jsem to. Řekla jsem dobrá, rozhodla jsem se, že se zeptám pana Jacksona, jak se můžeme kvůli těm penězům soudit. A on řekl 38
zlatíčko, jsem na tebe tak hrdej, nevíš, co to pro mě znamená, a přistoupil ke mně a objal mě. Nevím proč, ale měla jsem pocit, že se mi chce brečet, a tak jsem neřekla nic, jen jsem ho taky objala a cítila, že je silný a teplý a dobrý, a stáli jsme tam takhle dlouhou dobu, až jsem řekla, jsem ráda, že z toho máš radost. Řekl, věř mi, že tohle je vodpověď na modlitby, a vyrozumívám z toho, že teď už mě bereš jako člena svý rodiny namísto tvojí matky, což je správnej křesťanskej způsob, protože Bůh říká, žena nechť vopustí svýho otce a svoji matku a přimkne se k svýmu manželovi, a mě to dlouhou dobu tak bolelo, protože sem myslel, že to neuděláš. A pak jsem brečela, protože jsem si uvědomila, proč se to všechno stalo, a řekla jsem Malone, je mi to tak líto, byla jsem hrozná. A on řekl, mně je to líto taky, a ty víš, že ti vždycky vodpustím, když něco podobnýho uděláš a pak mi dáš najevo, že toho skutečně lituješ. Jsi na mě tak hodný. Chci, abys věděla, že budu vždycky s tebou, abych tě dennodenně posiloval v boji za dobro, v boji za tuhle záležitost, protože ty máš křesťanskou povinnost usilovat vo to, co nám právem patří, a taky že tohleto je ten nejlepší způsob na světě, jak můžeš dokázat, jak moc pro tebe znamenám. Od posledně, což je asi tak měsíc, jsme spolu vůbec nespali, ale já pořád pilulky beru. Což je dobré, protože si myslím, že se teď všechno změní.
39
Kapitola 4
Udělala jsem to. Dorazila jsem dnes ráno do práce a vyplnila osmnáct výkazových listů – osm pro pana Brookse a deset pro pana Ballarda – zalila svoji květinu a květinu pana Ballarda a šla do přízemí a zaklepala na dveře pana Jacksona. Když řekl, vstupte, měla jsem pocit, jako že budu zvracet, protože obvykle do práce přichází mezi devátou a půl desátou a teď ještě nebylo ani půl deváté. Dokonce jsem ani nevěděla, co mám říct, ale jelikož opakoval, vstupte, uvědomila jsem si, že když chci tu záležitost mít za sebou, vejít musím, a tak jsem otevřela dveře. Je tak hezký. Před dvěma týdny byl na Bahamách a ještě se mu loupe nos. Má ve vlasech kouty, o kterých Angie říká, že ho dělají sexy, a vzadu má vlasy na právníka až příliš dlouhé, sahají mu pod límec a na koncích se kudrnatí. Když jsem vešla, měl na sobě pracovní plášť a vypadal jako francouzský umělec. Taky nenosí snubní prsten, takže Angie je rozhodnutá, že se za něho provdá. Bláhovec. No tak jsem tedy řekla, dobrý den, pane Jacksone, máte na mě minutku. Řekl zrovna se připravuju na odpolední stání u soudu, ale minutku na vás mám, což ukazuje, jak důležitý a přitom milý je. Řekla jsem, zemřel mi před nedávnem otec a mám za to, že matka je teď následkem toho nějaká divná, prostě mi odmítá vydat peníze, které mi otec odkázal, a ráda bych věděla, co myslíte, že bych měla udělat. Seděl tam a asi tak minutu přemýšlel a já jsem se začala potit a pomyslela jsem si, že jsem tam neměla vůbec chodit, raději bych měla odsud vypadnout, co mu mám říct, ale posléze řekl, jak jsem říkal, mám to stání, takže jsem na tom dneska špatně, a do konce týdne budu mimo město, ale zjistěte mi jméno jejího advokáta a já se s ním příští týden spojím a pak uvidím, co bych pro vás mohl udělat. Řekla jsem díky, pane Jacksone, moc to pro mě znamená, opravdu vám mnohokrát děkuju, protože on je skutečně ten nejsympatičtější právník, jakého jsem kdy potkala, a pak mě napadlo, že bych měla říct, nebudete mi to účtovat, že ne, ale potom jsem si pomyslela, že jestli se nezeptám, pak mi to účtovat nebude, ale jestli se budu ptát, potom si uvědomí, že by si to účtovat měl, ale než jsem si to pořádně rozmyslela, 40
vstal a doprovodil mě ke dveřím a otevřel mi je, protože on je opravdický jižanský gentleman, a řekl není zač. Vsadím se, že ví, že budu studovat práva. Tak když se večer Malone vrátil domů, řekla jsem mu to a už jsem taky měla pro něj hotovou večeři, což je sekaná, pečené brambory a ovocné želé, a abychom to oslavili, večeřeli jsme při svíčkách. Dal si pivo a já měla sklenku vína, které bylo v ledničce a které málokdy piju, ale tohleto byla výjimečná příležitost. A on řekl, jen chci, abys věděla, jak toho lituju. A já jsem si připomněla pár věcí a řekla jsem čeho. A on řekl, sem teď v děsným stresu, hroznějším, než sem kdy v životě byl, a tak strašně tě potřebuju, a vím, že s tebou nezacházím dobře, že prostě nejsem pro tebe dost dobrej. Jsi pro mě dost dobrý, vím, čím procházíš a tak, ale na rozdíl od naší lásky to nebude trvat věčně. Políbil mě a řekl ty můj pudlíčku, já si tě nezasloužím, ale slibuju, že se polepším. Já se taky polepším, pane Tyrane. Tak jsem mu odpustila, opravdu jsem mu odpustila, a Bůh tomu požehná. Potom jsem pustila nějakou hudbu a umyli jsme nádobí, utřela jsem podlahu v kuchyni a udělala jsem si na zítřek do práce sendvič s plátkem sekané, zatímco on se díval na opakování seriálu Mistři hazardu a já jsem pak řekla, musíš dneska večer studovat. A on řekl, měl bych, ale sem na tebe tak pyšnej, že raděj se budu věnovat tobě, z čehož plyne, že mě miluje, ale že to není ten typ člověka, který by vám to neustále říkal. Tak jsme se dívali na televizi spolu a můžu s klidem říct, že mě Bůh obšťastnil za to, co jsem udělala, a tak jsem usoudila, proč to kazit, a rozhodla jsem se, že o tom účtu za doktora nebudu pár dnů mluvit. Potom, jak jsem předpokládala, jsme spolu spali. Během srdceryvného příběhu vysílaného ve zprávách o desáté o obchodu Kinko’s Copies, který včera večer shořel a zničil disertační práci nějakého vysokoškoláka, na které pracoval rok a půl, a dneska ráno o tom požáru slyšel a rovnou tam běžel v džínách a pyžamovém kabátku a pořád brečel. Pokoušeli se s ním udělat interview, ale nemohl ani mluvit. Zajímalo by mě, jestli spáchá sebevraždu. Zdálo se mi, že Malone se mě pokoušel zabít tím, že mi vytrhával všechny zuby, a vtom jsem se probudila.
41
Kapitola 5
Když jsme se ráno probudili, Malone řekl, co budeš dneska dělat. Řekla jsem, půjdu do práce a z práce domů. Řekl a. Řekla jsem a co. Na něcos zapomněla. Asi ano. Na toho advokáta tvojí matky. No jo, musí se zjistit, kdo ten matčin advokát je. Jak to udělám. Jak já bych to měl vědět, což znamenalo, tys nás do toho dostala, ty nás z toho dostaň. Řekla jsem, že myslím, že jí zatelefonuju a zeptám se jí na to, a pustila jsem televizi. Takže když jsem dorazila do práce, zavolala jsem jí domů, a přesně, jak jsem předpokládala, jenom blafovala a žádnou práci neměla. Řekla jsem, matko, to jsem já. Řekla, ale to jsem tuze ráda, že ses ozvala, jak se máš. Stejně, matko, naprosto stejně. Dobře, fajn, můžu pro tebe něco udělat. Otázka je, jestli uděláš. Budu-li moct, udělám, všechna slova zněla jako staccato. No, můžeš mi říct, kdo je tvůj advokát. Ano, jmenuje se Anna Bartonová, pracuje u firmy Smith, Habeth a Fornam, a já jsem si to poznamenala. Žena. Ano, ale musím ti říct, že ti pošle účet i jen za to, že s tebou pohovoří po telefonu. To mě, matko, neděsí. No, jsem ráda, že jí chceš zavolat a doufám, že se jí podaří ti všechno objasnit. Myslím, že ano. Neřekla jsem jí o panu Jacksonovi, protože počítám, že on je něco jako trumf, a to zvlášť, pokud jde o ženu advokátku. Škoda, že tady tenhle týden není. Večer uvařila večeři Malonova matka, a tak když řekla, že se chce zdržet a povečeřet s námi, nemohla jsem říct ne, i když jsem učinila narážku, že jelikož se závěrečné zkoušky užuž blíží, Malone se může vrátit bůhvíkdy, takže by se klidně mohlo stát, že bychom večeřeli hodně pozdě, protože ona si myslí, že večeříváme spolu, ale ona řekla no, to mi nevadí, počkám, plus tohle je dobrá příležitost si popovídat, no, řekni mi všechno o tom úřadě, kde pracuješ. Tak jsem jí řekla, co pan Jackson míní udělat, ale o něm samotném nic víc, a ona řekla, chvála Bohu, můžeš očekávat, že tě za to vyznamená. Z nějakého důvodu jsem jí ale nikdy neřekla o tom, že mamá hledá práci, ani o tom, že žádnou nemá, když jsem jí ráno telefonovala, jen jsem řekla, že jinak se nic zvláštního neděje. Řekla, škoda, že se nezúčastňuješ vánočního dobročinného trhu. Řekla jsem, že nevím. Řekla, je to vždycky prima zábava 42
Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.
