Želivské. ozvěny. Všude dobře, doma nejlépe! Jak se volilo v Želivě

Želivské ozvěny

Ročník XIII. – Číslo 4 prosinec 2012 www.obeczeliv.cz

Vážení spoluobčané, Vánoce a vlastně celý čas adventu jsou časem zpomalení, zamyšlení, časem, který bychom měli věnovat lidem a věcem, na které po celý rok nebyl čas. Vánoce jsou zvláštním svátkem, na který se asi nejvíce těší děti. Důvodem jsou především dárečky, které najdou pod stromečkem. Dejme si ještě jeden dárek, který nic nestojí - chvíle strávené v kruhu rodiny či přátel a přejme si, aby v tomto vánočním čase nebyl nikdo sám. Mějme na vědomí, že měřítkem lásky není velikost dárku, stačí pouze maličkost jako doklad toho, že myslíme na druhé. Toto období symbolizuje změnu – odchází to staré, které někomu přineslo radost, pro jiného nebyl uplynulý rok právě nejšťastnější. I v naší obci došlo ke změnám, díky kterým jsme se posunuli zase o kousek kupředu. Podařilo se ledacos vylepšit, uskutečnila se řada zajímavých akcí. A já děkuji všem, kteří se na tom podíleli. Těm, kteří to měli jako pracovní povinnost, i těm, kteří to dělali pouze pro radost a pro dobrý pocit, bez ohledu na odměnu. Dovolte mi popřát Vám krásný, ničím nerušený adventní čas, krásné bohaté Vánoce s hezkými dárky a také takový rok 2013, ve kterém bude místo jen pro dobré věci, úspěchy, přátelství, štěstí, zdraví a spokojenost se životem. Karel Chmel, starosta

Všude dobře, doma nejlépe!

Po dlouhé době jsem se vypravila autobusem do Prahy na návštěvu. Svojí taštičku „jezdičku“ jsem měla plnou čerstvé zeleniny ze své zahrádky, byla i lahvička kalvádosu, čerstvé maso a pro děti nějaké sladkosti. Příbuzní mě vyzvedli hned na nádraží a bylo to příjemné setkání, užila jsem si u nich dobře těch pár dní na návštěvě. Všechno se ale hodně změnilo, Praha je krásná, ale některá místa jsem ani nepoznávala. Uteklo to a já jsem musela zpátky domů. Příbuzní mě nabízeli, že mě odvezou na nádraží, ale já jsem se ještě chtěla svézt metrem. Ovšem všechny moje jízdenky na metro a tramvaj byly neplatné, od mé poslední návštěvy se změnila jejich cena. Škoda peněz, stále jen zdražování. Když jsem se vracela domů, musela jsem na nádraží Florenc. Raději se ještě zeptám, než abych vyšla špatným směrem, myslela jsem si. „Prosím Vás na nádraží Florenc?“ Byla jsem překvapená, že mi nikdo neodpověděl, až pátý člověk byl ochotný a ukázal mi směr. Po chvíli si raději zkontroluji čas, nemám hodinky, došla mi baterka. „Prosím Vás nevíte kolik je hodin?“ Nic, že by to byli samí cizinci, ani neukazují rukou, že nerozumí. Nikdo mi neodpověděl. Lidi mají lhostejné obličeje, vlastně o mně ani nezavadili pohledem. Běžela jsem, co jsem mohla, aby mi autobus neujel, bylo to jen tak tak. Řeknu vám, že bych nerada zůstala v takovém zakletém místě. Tolik jsem se těšila domů. Když autobus konečně sjížděl z kopce dolů a objevila se v údolí naše vesnička, poskočilo mi srdíčko radostí. Jsem doma v Želivě. Když jsem ušla pár metrů, ozvalo se: „Dobrý den, tak co, kde jste cestovala?“ Dali jsme se do řeči a až ke křižovatce si povídali. Jak je ta vesnice jiná, domácí. Trochu mě to na tu Prahu zamrzelo, že byla tak cizí a lidi uspěchaní. Večer v televizi jsem slyšela v televizních novinách, jak jeden muž ležel na ulici v Praze hodně dlouho a prosil kolemjdoucí o pomoc, měl cukrovku a byl silně podchlazený, než ho někdo vyslyšel. Kolemjdoucí ho měli za opilce. Přejel mi mráz po zádech, kdyby se mi tak něco stalo! A zůstala jsem tam někde ležet, to by se u nás nemohlo stát. Někdy se nám zdá, že se někdo stará víc než by měl, ale když se někdo nestará vůbec?! Lidská lhostejnost je zlá. O Vánocích se říká, že jsou na sebe lidi hodnější, ale těch všedních obyčejných dnů v roce je požehnaně. Lidi by se měli trochu zastavit a být i v roce takoví, jako o Vánocích. Jsem ráda, že žiju v naší vesnici. - X-

ozvenyzima.indd 1

Jak se volilo v Želivě

Do zastupitelstva kraje se volilo v pátek a sobotu 12. a 13. října 2012. Přišlo volit 353 občanů, z toho platné hlasy odevzdalo 344 voličů. V seznamu voličů je u nás evidováno 920 voličů, účast ve volbách byla tedy 38,4%. Přehled o výsledku voleb v Želivě a přilehlých obcích byl bezprostředně po skončení voleb uveřejněn ve vchodu do obecního úřadu. Uvádíme pět stran, které obdržely nejvíce hlasů: ČSSD 129 KSČM 48 KDU-ČSL 42 ODS 41 Pro Vysočinu 35 Bude vás zajímat, že z ostatních stran, kandidujících do zastupitelstva kraje, získala nejvíce hlasů strana TOP 09 devatenáct hlasů, Česká pirátská strana - sedm hlasů, Strana zelených získala pět hlasů a deset dalších volených stran dosáhly nejvýše čtyři hlasy.

17.12.12 21:34

Želivské ozvěny

Ročník XIII. – Číslo 4 prosinec 2012

Informace ze zasedání zastupitelstva obce 14. zasedání se konalo 12.12.2012.

Hlavním předmětem tohoto zasedání bylo projednat a schválit rozpočet hospodaření v roce 2013. Zastupitelstvo nejprve schválilo plán hospodaření na lesním majetku obce na rok 2013. Dále byla projednána a schválena obecně závazná vyhlášku č. 1/2012 o místním poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů, podle které je pro rok 2013 stanovena výše poplatku 600 Kč na jednoho poplatníka. Současně byla schválena také obecně závaznou vyhlášku č.2/2012 o místních poplatcích. Dále byla schválena cena vody. Zastupitelstvo se rozhodlo pro variantu s nárůstem vodného i stočného o jednu korunu. Vodné z řadu HuPePa a v Brtné činí 27,50 Kč/m3, v Lískovicích a v Miletíně to je 16,- Kč za 1 m3. Výše stočného je 28,50 Kč/m3. Uvedené ceny jsou bez DPH. Cena užitkové vody zůstává stejná.

Rozpočet obce na rok 2013 byl schválen jako vyrovnaný ve výši 13,887 mil. Kč. Oproti minulému roku se jedná o mírné navýšení příjmů ze sdílených daní z důvodu změny zákona o rozpočtovém určení daní. V pozemkových záležitostech schválilo zastupitelstvo návrh smlouvy o užívání pozemku o pouti v roce 2013 a smlouvu budoucí o uložení kabelu NN a VN do pozemků obce. Projednány byly také některé organizační záležitosti a schváleno bylo zařazení obce Želiv do územní působnosti Místní akční skupiny (MAS) Společnost pro rozvoj Humpolecka, o.s. a souhlasilo s přípravou integrované strategie MAS na svém území. V diskusi mimo jiné byla zhodnocena akce rozsvícení vánočního stromu a zahájení adventu. Starosta u této příležitosti poděkoval všem, kteří se podíleli na organizaci této zdařilé akce. Karel Chmel, starosta

Víme kam s nimi Nejen kvůli revizi komínu jsem se pustila do gruntování půdy. Bylo to pro mě náročné, protože jsem objevovala poklady a věci -„krámy,“ nad kterými rozum stál, že tak dlouho vydržely. Byl z toho i hezký zážitek, když jsem objevila velkou krabici výkresů a drobných dárků od mojí dcery.

dost času si našel práci sám a rozcupoval svoji matračku. Když jsem ji vezla roztrhanou v autě s dalšími nepotřebnými věcmi, trochu jsem se styděla, ale ulevilo se mi, když jsem se nákladu zbavila. Pan správce areálu se nepozastavil nad nákladem a tak jsem si pochvalovala takovou výhodu, že máme kam ty staré nepotřebné věci odložit. Kam jinak s nimi?

Dojímaly mě obrázky, papírové vystřihovánky, a když jsem objevila hračky, nádobíčko a malé loutky, zajásala jsem. Vytřídila jsem je, umyla a těšila jsem se, jakou radost udělám vnučkám, až přijedou a uvidí hračky svojí maminky, když byla malá jako ony. A bylo to tak.

„A co za to?“ zeptala jsem se.“ Nic se neplatí a vyplatí se to, lidi už nevozí do lesa pneumatiky a jiné věci, naučili se to vozit sem.“ svěřil se. Prostředí je na skládce upravené, přesto, že je to skoro poslední místo, kam s námi došly věci, které dosloužily.

Měly ze všeho obrovskou radost i z malé panenky v kroji, ale nevím, proč jí začaly říkat čarodějnička. Když jsem se vracela na půdu, musela jsem už pokračovat v rychlejším tempu. Dobře uložené a zabalené oblečky, už sice nebyly moderní, ale holčičkám se budou hodit na hraní, myslela jsem si. Vnučkám se líbily, mamince ne. Co se dá dělat, ty vzpomínky… Ještě jsem zavzpomínala na svoji maminku, pohladila její poslední zpuchřelou kabelku a tatínkovu šálu, kterou nosil na lyže. Těžko se některé věci vyhazují. V koutě se krčily staré lyže: „Nebojte se,“ řekla jsem jim. Naučila jsem se třídit odpad, ale něco se nedalo a tak sláva našemu „smeťáku,“ nebo vlastně skládce, říkala jsem si. Teprve teď, při likvidaci nepotřebných věcí jsem si uvědomila, jak máme od obce zajištěnou službu na likvidaci starého odpadu a to pravidelně každou sobotu od 8 do 10 hodin. Jenom v zimních měsících bude asi zavřeno. Pejsek, na kterého jsem nemněla pro úklid

Bereme tuto službu jako samozřejmost a vyspělost moderní doby. Díky za to, že je. Po cestě domů jsem si vzpomněla na pana Nerudu, který napsal povídku o slamníku: „ Kam s ním?“ Zatoužila jsem po příběhu a knihu jsem si v knihovně půjčila. Vnímala jsem povídku úplně jinak než tehdy jako studentka, zasmála jsem se a pobavila. Blíží se Vánoce a přibydou nám do domácností další spotřebiče, dárky, hračky. Jen si myslím, že už se nebudou tak skladovat jako věci z našeho dětství. S trochou nostalgie jsem si uvědomila, že hlavně děti budou ochuzené o objevování starých pokladů na půdě. Vlastně nové domky ani půdy nemají a věci stejně nevydrží, tak jako za našeho mládí. Třídí se tedy rychle a je tak alespoň uklizeno. Hlavně, že víme „kam s nimi.“ Příroda nás snad trochu pochválí za to, že z lesních roklí mizí černé skládky. -K-

2 ozvenyzima.indd 2

17.12.12 21:34

Ročník XIII. – Číslo 4 prosinec 2012

Želivské ozvěny

Ze staré knihy Přemýšlela jsem, jak pro vás navodit vánoční náladu a pak se mi do myšlenek pomalu vloudil příběh malého Káji Maříka z hájovny v brdských lesích, který v sedmi dílech napsala spisovatelka Marie Černá pod pseudonymem Felix Háj už více než 80 lety. Tisíce dětí a rodičů znávali ten příběh malého chlapce, jeho romantické dětství, jeho cestu z lesů do škol až ke slávě hudebníka a ještě dnes se k němu někteří vracejí. Možná že i vám několik vybraných řádků připomene vaše dětské setkání s touto knížkou. Před Vánoci maminka hajná poslala prvňáčka Káju do vsi, koupit hrozinky do vánočky a nakázala mu, aby neujídal, rozinkám ale nešlo odolat a tak malý chlapec ochutnával. …Ráno o Štědrém dnu nalila maminka jen tak dva hlty kávy do hrnečku a řekla: „Dneska se musíš postit, abys viděl večer zlaté prasátko!“ A Kája se opravdu postil a pozoroval tatínka, jak z kůry cosi vykrajuje, přiřezává, kolem dělá otvory jako hrášky. „Vida, má to podobu prasátka, ale zlaté to není,“ pomyslel si. Maminka prala houby, vařila krupky, chystala „kubu.“ U jesliček svítilo celý den světýlko. S večerem, když už Kájovi kručelo v břiše, otec rozsvítil, podržel nad lampou prasátko z tmavé kůry a na stropě se skutečně ukázalo jako zlaté. „To proto je vidíš,“ podotkl otec, „že jsi se postil. A teď povečeříme a potom se smíš podívat vedle k jesličkám.“ Kája pořád viděl zlaté prasátko, jak se míhalo na stropě. Nejdřív jedli kubu, potom přinesla maminka vdolky a na talíři „muziku,“ uvařené sušené švestky, hrušky, čtvrtky jablek i pár třešní. Také pár jablíček a ořechů přidala, ale Kája se už jen díval po druhých dveřích. Konečně směl vejít. Oči mu svítily. Ano, u jesliček ležela foukací harmonika a tahací panák. Hned klekl a zkoušel harmoniku. A panák, jak se za motouzek zatáhlo, roztahoval ruce i nohy, dokonce i hlavou točil. Než byl čas jít na půlnoční, nedal obojí z ruky. Ale když řekl tatínek: “Je čas jít,“ vklouzl do kabátku a srdce mu zabouchalo. Co chtěl, to dostal. A přece zlobil! Rozinky napolo snědl, slíbil, že se přizná, ale neudělal to. Ale hned po svátcích všechno mamince poví. Když otevřeli dveře, celá závěj sněhu se zvedla proti nim a vklouzla do síňky. „Nic naplat,“ řekl hajný, „Kája musí na záda, zapadl by ve sněhu.“ V Kájovi srdíčko poskočilo radostí: „To budu dělat pána!“ A jak byl na tatínkových zádech, pomyslil si, že nikdo na světě nemá tak hodného tatínka jako on. Jiný by řekl: „Zůstaň doma!“ Ale jeho tatínek ho nese. Zatoužil nahlas: „Tatínku, to by bylo hezké, kdybyste mne nosil do školy každý den!“ „Ani bych o to nestál,“ řekl otec. „Už vážíš hezkých pár kilo.“ V kostele bylo krásně, co tam bylo světel a lidí! A jak na kruchtě hráli a zpívali. Kájova pusinka se otvírala zároveň se zpěváky, ale maminka mu řekla: „Ne abys zpíval, zpívají jen velcí!“ Kája se jen vrtěl, v lavici vydržel poslouchat tiše jen k sólu, ale pak zároveň se sólistkami se jeho čistý hlásek rozběhl kostelem jako sluneční paprsek. Marně ho maminka napomínala, aby mlčel, marně mu rukou chtěla zakrýt pusu. Ze zadních lavic se nahýbali lidé a pátrali po nepoznaném zpěváčkovi. Někteří si šeptali: „To ten chlapec hajných, Kája.

Krásně to umí.“ A hajné řekla paní kupcová, co seděla vedle: “Jen ho nechte, ten to zpěvákům nezkazí.“ A tak Kája zpíval do konce koledy. Pan řídící poznal hlas svého nejlepšího zpěváčka a pomyslel si „Ten už nepovolí, jen aby při druhém pastýřském sólu nezačal dřív. Jsou tam dva takty mezery.“ Ale Kája dával pozor a dobře vpadl. Připadalo mu, že nikde jinde nemůže být krásněji, než tady. Jezulátko v jesličkách, takové růžové se zlatým obroučkem kolem hlavy se usmívalo. A když zpěváci začali další koledu, zatahal maminku za rukáv a řekl: „Maminko, takhle zpívají asi andělé v nebi.“ ….. Slavná půlnoční mše byla skončena. Maminka mu pohrozila: „Počkej, tatínek ti dá, že ses jim do toho zpěvu pletl.“ Ale v tom už se hrnuli zpěváci z kůru a pan řídící volal: „Kájo, mám radost Kájo, ale mrzí mne, že jsem tě ke zpívání nevzal, napřesrok už nějaké to sólo odzpíváš.“ Za chvíli už byl Kája zase na tatínkových zádech. Svět se mu zdál rájem. Všichni na něho byli tak hodní. A tatínek řekl: „Máš radost, já vím, radujeme se dnes všichni, ale pamatuj si, kdybys měl dušičku obtíženou nějakou vinou, nemohla by tvá radost být tak veliká. Jen lidé s čistým srdcem se mohou dnes radovat.“ Rozjásaná světélka v Kájově dušičce pohasínala, Před očima se mu točily rozinky, už byly jako veliká kola. „Tatínku, prosím vás, nezlobte se. Já jsem ty rozinky napolo vyjedl a teta z fary mi dala jiné, ale řekla, abych se přiznal, ale já jsem to neudělal. Tatínku, prosím vás, odpusťte mi to. Já už to víckrát neudělám!! Kájovy slzy padaly na tatínkův límec. „Děkuj, Kájo, že tě do toho sněhu nemůžu položit. Potrestán ale být musíš. Mamince to bylo hned divné, že je těch rozinek nějak málo. Pro výstrahu teď hned uklidím panáka a harmoniku a dostaneš je až za tři dny.“ „Maminko, tatínku, už se nezlobíte?“ Maminka řekla: „Už ne, ale víckrát nic nesmíš zapřít. Když se přiznáš, máš polovinu viny odpuštěnou.“ Kája ztichl. Po chvíli úporného přemýšlení vyhrkl: „Tak harmoniku by mi mohl tatínek nechat a zavřít na tři dny jen panáka, když jsem se přiznal a maminka řekla, že je to na polovic.“ Tatínek se ozval: „To by ses, brachu, musel přiznat hned.“ Kája jen vzdych. Ale světýlka v duši se mu už rozsvěcovala. Přiznal se a tak je mu odpuštěno. Zavýskl radostí. Copak tři dny, to je jako nic! Než došli domů, už se mu oči zavíraly a sotva si lehl, usnul…… Z knihy „Kája Mařík vybrala“ A. Tomanová

3 ozvenyzima.indd 3

17.12.12 21:34

Želivské ozvěny

Ročník XIII. – Číslo 4 prosinec 2012

Poděkování V Želivě už velmi mnoho let působí sbor pro občanské záležitosti - SPOZ, který nezapomíná na naše občany při jejich významných životních výročích. Možná, že se někomu zdá, že to není tak důležité, ale přiznejme si, že potěší, když si na nás vzpomene i někdo jiný než vlastní rodina a nejbližší přátelé. A jsou i osamělí lidé, kteří nikoho nemají, kdo jiný si pak na ně vzpomene? Přání od obce, drobný dárek nebo kytička je pak jistě potěší. A kdo se o to, aby se na nikoho nezapomnělo posledních, víc než dvacet let staral? Svědomitá, pozorná, vždy upravená, s hezkým účesem, to je paní Olga Němcová. Ohlídat všechna výročí, připravit dárky, napsat blahopřání a chodit na různá setkání, to už zabere hodně času a není toho rozhodně málo. O občany se stará spolu se svým

současným týmem, Janou Behinovou, Marií Machyánovou a Miluškou Hralovou. Každoročně navštěvují kolem 35 jubilantů nad 70 let věku, posílají blahopřání padesátníkům, blahopřejí k sňatkům, organizují vítání občánků a také posílají kondolence. Paní Němcová se účastní zahájení a ukončení školního roku základní školy i slavnostního rozloučení s devátou třídou. Společně se zástupci OÚ v závěru roku pak navštěvuje naše spoluobčany v domovech důchodců. V neděli 4. listopadu, po slavnostním uvítání nových občánků, paní Němcová řekla zástupcům obce, že se rozhodla se svou prací ve SPOZu skončit. Všechny přítomné její rozhodnutí překvapilo, v duchu jsme viděli její vystoupení s dětmi při vítání občánků, rady do života, které dávala našim malým i

Autoklub v roce 2012

Činnost klubu začala již začátkem roku, kdy se všichni členové sešli na Výroční členské schůzi. Tam byli seznámeni se vším, co nás čeká, jaké akce plánujeme, jaké opravy jsou třeba provézt na kempu a jaké akce proběhnou. První akcí, kterou Autoklub pořádal, byla v dubnu Velikonoční zábava, kde hrála skupina Pařáty. Tato skupina vystoupila poprvé s novou zpěvačkou a jsou skutečně dobří. Takže si myslím, že kdo přišel, nelitoval, byl spokojený a dobře se bavil. Jediným zádrhelem snad bylo to, že přišlo málo lidí, zvláště pak místních, zřejmě to mají do sálu obecní restaurace daleko. Toto je problém, který se opakuje pravidelně již několikátý rok, proto jsme se rozhodli, že Velikonoční zábavu již v příštím roce pořádat nebudeme. Pak už nás čekala příprava kempu na sezónu. Úklid, nátěry, sekání trávy... Největší plánovanou opravou byla rekonstrukce sprch, protože sprcha se porouchala již koncem minulé sezóny. Vše se zdařilo v termínu a výsledkem byly dvě nové sprchy. V letošním roce jsme také důkladně vyčistili nádrž rybníka, který je v kempu. Ještě před sezónou proběhly v kempu motoristické akce. První bylo setkání Škodovek, které má zde již svoji tradici. Hned v následujícím víkendu se do kempu sjeli veteráni. Nízký počet účastníků byl zřejmě způsoben nepříznivým počasím. Ti, kteří přijeli, nelitovali a byli spokojeni. Byl připraven bohatý program a sobota byla zakončena posezením a tancem při živé hudbě.

Následující víkend proběhla cílová jízda, jejímž cílem tentokrát byla Vranovská přehrada. Trasa byla opět, jako již tradičně, do detailu promyšlena, aby účastníci vnímali všechny zajímavosti, kolem kterých cestou projížděli. Všichni měli možnost navštívit krásný Vranovský zámek. Příjemně strávený den byl zakončen posezením a tancem při živé hudbě. Pak už následovala hlavní sezóna v kempu. Tentokrát trošku slabší oproti jiným letům. Ráda bych se ještě v této souvislosti zmínila o jedné věci. Spousta lidí se chová, jako by jim kemp patřil. Zřejmě si nikdo z těchto lidí nepřečetl tabulku umístěnou na bráně kempu, že pokud nejsou v kempu ubytováni, mají vstup zakázán. Běžně chodí koupat psy do nádrže v kempu, prochází kempem, nebo se zdržují u klubovny. Leckdy narušují klid ubytovaných a po upozornění, že tam nemají co dělat, reagují dost negativně a podrážděně. Nevím, jak by se těmto lidem líbilo, kdyby se někdo choval, jako oni a procházel se po jejich soukromé zahradě. I v jiných kempech není vstup do areálu povolen, pokud v něm dotyčný není ubytovaný, to je běžná praxe. U nás však toto vůbec není respektováno. V září ještě v kempu proběhlo setkání příznivců Škodovek, a pak už následovaly přípravy kempu na zimu. Závěrem bych ráda za všechny členy Autoklubu všem popřála příjemné prožití svátků vánočních a v roce 2013 hodně zdraví, štěstí a motoristům stovky km bez nehod. Za AK Želiv J. H.

odrostlým žákům, poděkování těm nejmenším dětem, když o Vánocích zpívaly koledy babičkám a dědečkům v domově. Kdo jiný dokáže promluvit při smutečním rozloučení se spoluobčany tak jako ona, pochválit, vcítit se do starostí i radostí lidí? Paní Němcová si našla za sebe náhradu. Ještě do konce roku rozešle poslední blahopřání, navštíví staroušky v domovech důchodců, a pak už svou práci i své rady předá paní Janě Hankové a podělí se o své zkušenosti. Paní Olze Němcové patří velké poděkování za obětavou a citlivou práci pro ostatní, kterou dělala ráda a dobře. Přejeme jí, aby jí zdraví sloužilo, užila si procházek na Haštal, měla radost ze svých dětí a vnoučat, aby se těšila z každého krásného dne mezi lidmi. Víme, že i nadále bude mít zájem o to, co se v obci děje. Karel Chmel, starosta

Kam za zábavou v Želivě v roce 2012 (Sledujte plakátování. KD=kulturní dům) 29. 12. 2012 4. Ročník Foresta Gumpa v ping pongu na Kocandě 1.1. 2013 Novoroční vycházka s Klubem Jeřabiny na Kalvárii 18. 1. Rybářský ples v KD 25. 1. Až 27. 1. Zabíjačkové hody na Kocandě po celý víkend 26. 1. Myslivecký ples v KD 2. 2. Masopustní průvod obcí 8. 2. Hasičský ples v KD 15. 2. až 17. 2. Tradiční zvěřinové hody na Kocandě 16. 3. Ochotníci Želiv – divadlo 30. 3. Otvírání Želivky s večerním Country bálem na Kocandě 30. 3. Divadlo Jiřice

Želivské ozvěny vydává Obecní úřad v Želivě. IČO:249483 Náklad 330ks. Vychází čtvrtletně. Řídí redakční rada ve složení: Anděla Tomanová, Karel Chmel, František Dolejš, Lada Vlčková Zapsáno do evidence MK ČR E 10244 Redakční uzavěrky: 15.3., 15.6., 15.9., 5.12. Náměty ke zveřejnění zasílejte na mail [email protected]

4 ozvenyzima.indd 4

17.12.12 21:34

Želivské ozvěny

Ročník XIII. – Číslo 4 prosinec 2012

Uctění památky hudebního velikána Milá Boženko, Je měsíc advent, jeden z nejkrásnějších z aneb „Pět let Mahlerovy cesty“ celého roku. Co si tak trochu zavzpomínat? Gustav Mahler se narodil 7. července 1860 v obci Kaliště u Humpolce, ale o tři roky později se s rodiči stěhuje do Jihlavy. Dodejme ještě, že pocházel z početné rodiny. V letech 18581879 se Bernardu a Marii Mahlerovým narodilo čtrnáct dětí, ale osm jich ještě v dětském věku zemřelo. Gustav byl druhorozeným. Gustav Mahler byl za svého života považován především za dirigenta. Působil v mnoha zemích, namátkou jmenujme rakouské městečko Bad Hall, Královsko-uherskou operu v Budapešti, kde zastával dokonce funkci ředitele. Odtud vedla jeho cesta do Městského divadla v Hamburku. Ve funkci uměleckého ředitele působil u Dvorní opery ve Vídni a od 1. ledna 1908 se stává dirigentem americké Metropolitní opery v New Yorku. Po čtyřech letech se vrací do Paříže a později do Vídně, kde 18. května 1911 umírá. Gustav Mahler nebyl jen dirigentem, byl významným skladatelem a jak tvrdí uznávaní hudební teoretikové, jeho symfonie patří k pokladům světového umění. Jsou na repertoáru velkých orchestrů a slavných dirigentů na všech světových pódiích. Gustav Mahler bez nadsázky patří ke špičce nejhranějších autorů. A co má společného se Želivem? Lákala ho především krásná příroda

a není divu, že v době prázdnin v letech 1878-1882 zde žil u svého spolužáka Emila Freuda, jehož otec pracoval v místním lihovaru. Emilova sestra Marie se do stejně starého Gustava zamilovala, ale byla to láska jednostranná. Mahler se totiž musel vyrovnávat se stejně nešťastnou láskou v Jihlavě, kde vyučoval na klavír Josefinu Poislovou, dceru místního poštmistra. Nešťastná Marie si koncem října 1880 vzala život. Pochována je na židovském hřbitově v Humpolci. Vraťme se však k Mahlerově cestě, která vznikla před pěti lety a do života byla předána 6. října 2007. Začíná u Wolkerova památníku pod Lipnicí, kde mladý moravský básník po dva roky pod vedením Foglara trávil své prázdniny. Zde také složil táborovou zkoušku – návštěvu želivského kláštera, kterou mistrně popsal ve svém táborovém deníku. Mahlerova cesta pak vede přes Kejžlici do Kališť – místa umělcova narození a dále pak do našeho regionu přes Lhotice, Lískovice a Vřesník do Želiva, kde pětadvacetikilometrová, zeleně značená cesta končí. Myslím, že pořadatelé touto cestou přispěli významnou měrou k uctění hudebního velikána naší Vysočiny. -zfal-

Podzimní grilování se Zdeňkem Pohlreichem Děkujeme Aleši Řehákovi a Zdeňku Pohlreichovi, že si vybrali náš hotel Na Kocandě ke společnému grilování, a že jsme mohli být u toho. Moc nám chutnalo a Zdeňkovi se u nás moc líbilo. Ocenil kvalitu naší kuchyně a dovednost kuchařů. Setkání bylo příjemné, protože zde byl jako kuchař a ne jako herec jak ho znáte z TV. Má však jednu pravdu – „Vaření začíná nákupem.“ S pozdravem a přáním hezkého dne Pavel Mička.

V dětství jsme v této době byli velmi hodní. Všude byl klid, venku řádila zima a lidé odpočívali po celoroční práci. Měli radost z dobré úrody i dobytka ve stájích. Sklep plný brambor, byl tu i sud zelí, police jablek a hrušek a v chlívku vepřík, který čekal na svůj poslední den. Na stole mísa s křížalami, šípky, trnkami a sušenými švestkami. To bylo dobrot! A hlavně i v té nejzapadlejší chaloupce byla pohoda, klid a láska, skromnost a lidskost. Také si vzpomínáš jako já, Boženko? V kuchyni visely pytlíčky bylinek, a když se toto býlí dalo vařit na čaj, provonělo celý dům. Dnes také provoníš celý dům, ale ne bylinkami, jen samou chemií. A potom máme alergie a nestačíme chodit po doktorech. Vzpomínáš na školní léta? Učitelé byli přísní, ale každý z nich učil hlavně srdcem a z lásky. Byli nositeli kultury, vědění, slušného chování a to nás učili. Češtinářka mluvila tím nejkrásnějším jazykem. Když recitovala Nerudu, Halase, Vrchlického, tak jsme málem zapomněli dýchat. Vzpomínáš na paní učitelku dějepisářku? Ta snad při narození dostala do vínku dějiny národa českého. Ta uměla tak vyprávět, že by byl slyšet špendlík spadnout. Boženko, a co mládí? Když jsme, my děvčata, dostaly první bílé tenisky, nebylo nic krásnějšího. Stále jsme je křídovaly, aby byly jako nové. Nosily jsme je jen ve svátek a na různé veselice. Jinak jsme chodily bosé nebo ve dřeváčcích. Na muziku jsme chodily v jedné sukýnce, naškrobené a nažehlené halence a čekaly jsme na to, až naši rodiče řeknou “Holky, vy jste jako kytky.“ Na závěr Boženko, mám jedno velké přání. Aby se rodiče na chvíli zastavili a uvědomili si, že mají děti. Aby se jim věnovali. Aby děti neslyšely samé “Počkej, teď nemám čas, nestíhám,“ což slyší v každém dni několikrát. Kdy vám zbude čas na vaše děti? Život je krátký a i vy budete jednou staří. Naučte děti být skromnější, pracovité, přátelštější a hlavně slušné. Také je naučte držet slovo! Vrátí se vám to v plné míře. Dejte jim místo drahých dárků lásku – hodně lásky, oni vám to jednou vrátí. Boženko, mělo to být pouhé zavzpomínání a už zase radím. Jedno české přísloví praví: „Nedávej rady tam, kde o ně nikdo nestojí.“ Nechtěla jsem radit, bylo to jen moje přání. Boženko, přeji Ti všeho dobrého do příštího roku. Tvá Máňa

5 ozvenyzima.indd 5

17.12.12 21:34

Želivské ozvěny

Ročník XIII. – Číslo 4 prosinec 2012

Základní škola Školní ples

V sobotu 17. listopadu 2012 se v kulturním domě Obecní restaurace v Želivě uskutečnil ples, který pořádala základní škola, SRPRŠ a rodiče žáků devátého ročníku. Na začátku října jsme začínali s přípravou na ples. Nejdříve jsme si připravili předtančení, jehož přípravu vedla paní učitelka Hana Vaněčková a slečna Hana Vaněčková. Dále jsme nacvičovali nástup na šerpování a připravovali si půlnoční překvapení pro našeho třídního učitele pana Cihlaře. Oslovovali jsme firmy a další sponzory, abychom zajistili tombolu. Těsně před plesem jsme si slavnostně vyzdobili sál v kulturním domě. Se závěrečnými pracemi nám pomáhali i členové školního parlamentu a SRPRŠ. Celý program začal od 19 h, kdy k poslechu začala hrát kapela Rotace. Vlastní ples byl zahájen ve 20 h předtančením žáků 9. ročníku. Po jeho skončení nás přihlížející obecenstvo pochválilo velkým aplausem. Pak následovalo šerpování. Paní vychovatelka Nováková nás představila veřejnosti a každý z nás obdržel šerpu od pana učitele Cihláře. Kolem dvacáté třetí hodiny jsme si připravili vše potřebné na půlnoční překvapení. Scénka s panem učitelem se nám velmi povedla a myslíme si, že to byla i nová dobrá zkušenost. Tím skončila oficiální část plesu, ale atmosféra byla hodně veselá a vydařená, všichni se dobře bavili. Můžu říci za celý 9. ročník, že se nám náš ples líbil a velmi jsme si ho užili. Díky němu jsme se naučili zodpovědnosti a spolupráci jako tým. Překonali jsme sami sebe a od počátku jsme věřili, že vše dobře dopadne, i když nám mnohdy tréma lezla až na paty. Lucie Zajíčková a Katka Bloudková, žákyně 9. ročníku

Vánoční dílna a slavnostní rozsvícení vánočního stromu V sobotu 1. 12. 2012 se tradičně konala v prostorách základní školy Vánoční dílna a v neděli 2. 12. 2012 na ni navazovalo slavnostní rozsvícení vánočního stromu. Obě akce byly součástí projektu „Vánoční dílna a slavnostní rozsvícení vánočního stromu,“ který byl napsán panem učitelem J. Cihlářem v minulém školním roce. Tento projekt vznikl v rámci programu Nadace Partnerství a Střediska ekologické výchovy SEVER „Škola pro udržitelný život,“ jehož generálním sponzorem je společnost Toyta. Na jeho realizaci jsme obdrželi částku 30 500 Kč. V sobotu jsme společně zahájili projekt Vánoční dílnou. Žáci naší školy příchozí uvítali a předali jim přání, plánek všech dílen a malý dáreček z keramiky. Byla zde připravena řada výrobků pro veřejnost, např. adventní věnce, zvonečky, zápichy, svícínky z keramiky apod. Žáci z dramatického kroužku zahráli pohádku O dvanácti měsíčkách a dívky z kroužku sportovní gymnastiky předvedly krátkou skladbu. V dílnách si návštěvníci mohli vyrobit prostorové hvězdy z papíru, nažehlit si z korálků vánoční ozdoby, vytvořit klasické vánoční korálkové ozdoby, netradičně zabalit dáreček, sestavit si hvězdičky, vytvořit andělíčka nebo lidové hračky z brambor a skořápek ořechů, vyrobit si jmenovky, zápichy se sněhuláčky, svícínky z bramborů, větší prostorové svícny, voňavé pomerančové koule, ozdobit si perníčky bílkovou polevou, zkusit si vyrobit vánoční ozdoby z keramiky a mnoho dalších věcí. Během celé akce žáci všechny přítomné obsluhovali, každý si mohl vybrat kávu nebo čaj

a ochutnat výborné koláčky a další cukrářské výrobky našich učitelek a zaměstnankyň školy. Byli spokojeni nejen ti, kteří si přišli něco vyrobit nebo se jen podívat, ale i my, kteří jsme dílnu připravovali. Chtěla bych poděkovat všem učitelům, zaměstnancům školy a našim žákům za výbornou přípravu a realizaci Vánoční dílny. V neděli 2. 12. 2012 nás očekávala další akce projektu Slavnostní rozsvícení vánočního stromu, kterou připravila ZŠ spolu s Obcí Želiv, Klubem Jeřabiny, zástupci SRPDŠ a divadelním ochotnickým spolkem „Želiváci.“ Již po nedělním obědě se park u řeky zaplnil lidmi, kteří začali celou akci připravovat. Stavěly se stánky na občerstvení a pro hudbu, instaloval se betlém do altánku a ozvučení, připravila se káď s vodou na pouštění lodiček a plocha na psaní vánočních přáníček, rozmístily se stoly a pan Kokta zarámoval celý prostor hořícími pochodněmi. Od 16 hodin začal divadelní ochotnický spolek „Želiváci“ hrát pohádku Když se čerti ženili, v kulturním domě. Poté se návštěvníci již pomalu přesouvali do parku, kde bylo vše připraveno pro slavnostní rozsvícení stromku. A v tu chvíli nám napomohla sama příroda. K zemi se začaly snášet jemné vločky sněhu. Celou slavnost zahájily děti z devátého ročníku, pak následoval projev pana starosty Chmela, slova pana faráře Tadeáše o významu adventu a během písně zpívané Liduškou Urbanovou se pomalu rozsvítil strom a zároveň byl osvícen i betlém. Poté vystoupili žáci s koledami pod vedením paní učitelky Vaněčkové. Během programu žáci roznášeli přáníčka a drobnosti vyrobené z keramiky. Děti si mohly pověsit své ozdobičky na stromečky. Ve stáncích se podával teplý čaj a svařák, všichni mohli ochutnat vánočky a výborné cukroví, které napekly členky Klubu Jeřabiny. V mrazivém počasí přišlo občerstvení vhod. Více se setmělo a čím dál tím blíže se přibližovalo zvonění. Za chviličku už všichni spatřili Mikuláše s andělem a velkou partou čertů. Přinášel dětem mikulášskou nadílku. Každé dítě obdrželo krásně zdobené perníčky, které připravila paní Jana Behinová. Po celou dobu byla obležena káď s vodou, kde si děti pouštěly lodičky z ořechů s malými svíčičkami. Mnozí psali svá přáníčka na velké plochy balicího papíru a atmosféru dokreslovaly melodie koled, které hrál pan Uzel na klávesy a později melodie z CD. Zima byla čím dál větší, a proto teplé nápoje velmi rychle mizely. Přesto se návštěvníci nerozcházeli, ale spokojené hloučky vychutnávaly atmosféru počátku adventu. Chtěli bychom všem, kteří se na této akci podíleli, co nejsrdečněji poděkovat. Velké množství spokojených lidí, kteří se přišli podívat, nás přesvědčilo, že se rozsvícení stromku vydařilo. Doufáme, že osvětlení i betlém vytvořený žáky základní školy nám bude zdobit prostory parku až do svátku Tří králů. Na závěr bych všem obyvatelům Želiva a celého okolí chtěla popřát krásné a pokojné Vánoce, hodně zdraví, štěstí a spokojenosti do nového roku 2013.

Za ZŠ Věra Špetlová

6 ozvenyzima.indd 6

17.12.12 21:34

Želivské ozvěny

Ročník XIII. – Číslo 4 prosinec 2012

Co nového ve Vřesníku?

Kateřinská zábava…

aneb náš ,,babský rej,“ jak tomu říkáme, se opět po roce vydařil. Konal se v pátek 23. 11. 2012. My Jelcinky, jsme měly v našem již pestrém repertoáru připravené nové dva tance, které se velice líbily a po velkém aplausu jsme je musely zopakovat. Po tancích s názvy Trnky – brnky, Kankán, Kalinka, Limonádový Joe, Pražská polka, a Celtic kittens jsme si zvolily tanec s filmu Cikáni jdou do nebe a druhý tanec je na píseň italského autora Denza Funiculi ,,Funikula.“ Druhý, italský tanec jsme tančily s hudebním nástrojem zvaným tamburína. S krásnými sukněmi, které se na nás vlnily, nám pomohla paní švadlena z Petrovic, zbytek jsme si došily. Poděkovat musíme našim drahým polovičkám za podporu, ale hlavně za to, že nám z hasičského fondu koupili aparaturu pro muziku, kterou jsme pro naše vystoupení potřebovaly jako sůl. Babská se povedla jako každý rok, k poslechu a tanci hrála skvělá skupina EXPRES, takže se tančilo, zpívalo a pilo do ranních hodin. Kdo u nás nebyl, tak o dost přišel.

Mikuláš, ztratil plášť… …se píše v jedné známé říkance, ale ten náš plášť neztratil, ale chodil s čerty a andělem po naší vísce. „Svatý muž“ překročil práh snad v každé chalupě a byl vždy vítaným hostem, hlavně u dospělých, u dětí už tak moc ne, kdo by se v dětství aspoň jednou nebál čertů, že? Já vždycky zalézala pod stůl a zacpávala si uši, abych neslyšela ten strašný zvuk řetězů a při básničce se mi hlas třásl jako bych měla zimnici. A nebyla jsem jediná. Ať jsou děti jakékoliv, tak v tento zvláštní den jsou všechny stejně ustrašené a vykulené a hlavně slíbí hory doly…

Hasičská schůze aneb výroční valná hromada…

…je u nás již tradicí, a že je to moc pěkná tradice, tak to vám potvrdí snad všichni vřesničtí. Ptáte se proč? Jednoduše proto, že v tento den se sejdou všichni hasiči, nejen od nás, ale i z okolních vesnic, aby probrali vše, co se stalo v hasičském sboru za tento rok a

co je čeká v roce nastávajícím. Pro nás, ženy, je to pastva pro oči, protože vidět tolik mužů v tak krásných uniformách je vážně zážitek. Moc jim to sekne, frajerům. Každý rok sem chodí i hasiči ze Sedlice a Želiva, aby nás tak poctili návštěvou a naši hasiči pak navštíví je. Málo kde se již tato tradice drží, založili ji tu dědové, otcové pokračovali, teď pokračují naši muži a už tu máme omladinu, která půjde ve stejných šlépějích. Je to fajn vidět, jak se generace mění, ale tradice zůstává stejná.

Historicky první „vřesnický babinec“

byl název akce, která se konala 8. 12. 2012 od 14 h u nás v kulturním domě. Společně se všemi ženami, od sousedek, tetiček, maminek, babiček, až po všechny dětičky, jsme si ozdobily vánoční stromeček, upekly a ochutnaly cukroví a perníčky. Stříhaly jsme, lepily a malovaly temperami a zdobily třpytkami dřevěné stromečky. Pouštěly jsme lodičky a kochaly se tím, jak všem září oči dobrou náladou. Popíjely jsme punč a mlsaly dobroty, tančily, prostě jsme si užívaly tu předvánoční atmosféru. Nakonec jsme na návsi rozsvítily vánoční strom, prohlédly si Betlém v kapličce a zazpívaly koledy. Bylo to moc fajn odpoledne, sešly se skoro všechny ženy, i ty, které jindy nemají čas. Všechny jsme si popovídaly a to jsme přesně chtěly – udělat „babinec“ a odpočinout si tak od každodenních starostí a povinností, přijít se pobavit a jen tak ,,pokecat.“ Historicky první vřesnický babinec se velmi povedl a tak určitě není poslední. S dalším posezením ale rozhodně čekat na další rok nebudeme, u stromečku jsme si slíbily, že se sejdeme mnohem dříve a sliby by se měly plnit a to nejen o vánocích…

Kouzelné vánoce Přejeme vám všem krásné vánoce, a protože k nim neodmyslitelně patří i dárky, tak, ať najdete pod stromečkem to, co jste si přáli, hlavně ti naši nejmenší. Dětství je charakterizováno vírou v kouzelný, nadpřirozený svět, jenž nezná žádné překážky a když, tak mávnutím čarovného proutku zmizí. V tomto světě existují bytosti, které dokáží splnit každé dětské přání. A proto každoročně miliony dětí píší svá přání různým vánočním bytostem. Je zajímavé, že v každé zemi jsou to bytosti mužského rodu, přestože nemají nic společného s křesťanským Ježíškem. Ten naděluje dárky nejen našim českým a moravským dětem, ale také na Slovensku, v Rakousku a v Itálii (zde mu říkají Babbo Natale – Lidové tradice, str. 129). V jiných zemích se děti radují z dárků, které jim nosí různí dědové nebo skřítci. U nás je to prostě náš Ježíšek a my všichni, se na něj už moc těšíme. Víra je zvláštní věc, asi každý člověk potřebuje v něco věřit, ať je to, co je to. Někdo věří na konec světa, takže když bude, tak tyto řádky nikdo už číst nebude a pokud je čtete, tak věřte na dlouhá léta a lepší budoucnost. To vám přejí všichni vřesničtí.

Pozvánka na silvestrový pochod 2012

Sbor dobrovolných hasičů ve Vřesníku zve všechny spoluobčany i přespolní na tradiční silvestrovský pochod, který letos povede trasou: Vřesník-Lískovice-Lhotice-Miletín- V RájiLísky-Točilka-Lhotice-Vitice-Vřesník. Sraz 31. 12. 2012 v 10 h na návsi ve Vřesníku. V Lískách bude zajištěno občerstvení v místní hospodě. Sportu a turistice ZDAR!!!

Poděkování.

Želivští hasiči děkují ZD Vysočina, panu Zdenku Marečkovi, panu Petru Jelínkovi a panu Josefu Jelínkovi, kteří sponzorovali nákup plovoucího čerpadla pro zkvalitnění záchranných prací hasičů. Čerpadlo bude využíváno především v případě živelných pohrom k odčerpání vody ze zatopených prostor a k doplňování vody do hasičské cisterny. Děkujeme! 7

ozvenyzima.indd 7

17.12.12 21:34

Želivské ozvěny Tichá chvíle k zastavení, závan štěstí, nad nějž není. Kouzelné vánoce a šťastný Nový rok plný lásky, štěstí a pohody přejí členky Sboru pro občanské záležitosti Želiv.

……………….

Veselé Vánoce, plné pohody, štěstí a lásky, pevné zdrví, spokojenost a optimismus v novém roce 2013 přejeme z Řeznictví „U Marečků.“ Děkujeme za stálou přízeň všem našim zákazníkům a těšíme se na vás v nadcházejícím roce.

……………….

Sviť, měsíčku, polehoučku skrz ten hustý mrak, jakpak se ti Želiv líbí? Neškareď se tak! Nepospíchej, pozastav se, nechoď ještě spát, komín paclík, komín moran s tebou chtěl by diškutýrovat. Mnoho zdraví a hodně čerstvého vzduchu Vám v roce 2013 přeje Pavel Mička.

……………….

Ročník XIII. – Číslo 4 prosinec 2012

Bolechova. Krásné Vánoce, hodně zdraví a štěstí v novém roce. Pro vánoční náladu přijďte ke mně do baru, svátky v klidu užívejte a Nový rok se mnou přivítejte. Martina Průšová

……………….

Všem svým věrným zákazníkům chceme vyslovit slova díku a popřát veselé a štědré Vánoce, lásku, štěstí a zdraví v novém roce. Na stole máte dobroty, přinesené z Jednoty, zapalte si proto svíčku, sedněte si ke kafíčku a ať vaše klidné rozjímání neruší ani příští zdražování Kolektiv ze samoobsluhy.

……………….

Veselé Vánoce vám chci přát, aby měl člověk člověka rád, aby jeden druhému štěstí přál, a aby ten nový rok 2013 za to stál. Kadeřnictví Jana Krejčí, Pečovatelský dům.

……………….

Sbor dobrovolných hasičů Želiv děkuje všem spoluobčanům a sponzorům za projevenou přízeň. Přejeme vám i vašim blízkým hezké, spokojené Vánoce. „V novém roce radosti a zdraví hodně, žádné neštěstí, vichřice, povodně, či ohně.“ Želivští hasiči

Mnoho štěstí v kouzlu Vánoc, v záři světel stromečku, ať zdraví, láska a klid zavítají i do vašeho domečku. Lásku, radost na Vánoce, také štěstí v novém roce, ať vás láska stále hřeje, z upřímného srdce přeje Kolektiv zaměstnanců Obecní restaurace Želiv.

Všem svým zákazníkům krásné prožití vánočních svátků, dobrou pohodu a veselý vstup do nového roku 2013 přeje Jiří Mrťka, sklenářství a kamenictví z

Děkujeme vám za důvěru, kterou jste nám projevovali v tomto roce a přejeme vám všem 52 šťastných týdnů, 7 hezkých dní v týdnu a 24 příjemných hodin každý den

……………….

……………….

v roce 2013. Zároveň přejeme příjemné, klidné a pokojné Vánoce. Zaměstnanci pošty.

……………….

Krásné prožití svátků vánočních a šťastný nový rok 2013 přeje všem svým zákazníkům, a nejen jim, Lhotský.

……………….

Vánoce se kvapem blíží, nakupujte do svých spíží cukroví, či ovoce u Tomáše „Byznyse.“ Krásné a veselé Vánoce přeje kolektiv prodejny u Petrů.

……………….

Zas sejdeme se o Vánocích, domem se ponese radostný smích, v rodinné pohodě svátky oslavíme, do nového roku správně vykročíme. Přejeme vám, ať podobný vánoční sen prožíváte v novém roce každý den. Šťastné Vánoce a úspěšná nový rok, plný zdraví a pohody, přejí Petra a Libor Karáskovi.

……………….

Všem členům Klubu Jeřabiny, jejich rodinám, přátelům a všem příznivcům našich akcí děkuje, zdraví a štěstí v roce se třináctkou přeje výbor Klubu Jeřabiny v Želivě.

……………….

Veselé Vánoce a hodně štěstí všem lidem v roce 2013 přeje soukromý zemědělec Pavel Veleta.

……………….

Šťastné, veselé a klidné Vánoce přejí SDH – psovodi Želiv 2.

8 ozvenyzima.indd 8

17.12.12 21:34