Železniční požární řád

České dráhy, a.s.

ČD Op 14

Železniční požární řád

Úroveň přístupu „A“

ČD Op 14 – Účinnost od 1.1.1960

České dráhy, a.s.

ČD Op 14

Železniční požární řád

Schváleno rozhodnutím dne 21. 7. 1959 č.j.:

Účinnost od 1.1.1960

1


2


OBSAH Záznam o změnách ........................................................................................................ Rozsah znalostí .............................................................................................................. Distribuce v elektronické podobě ................................................................................... Seznam použitých značek a zkratek ...............................................................................

5 7 9 11

ÚVOD ..............................................................................................................................

13

ČÁST PRVNÍ POŽÁRNÍ PREVENCE A TAKTIKA ...............................................................................

15

ČÁST DRUHÁ ZÁKLADNÍ PŘEDPISY ...................................................................................................

16

Kapitola I – Železniční požární řád, jeho rozsah a platnost .......................................

18

Kapitola II – Ústřední řízení požární ochrany .............................................................

18

Kapitola III – Úkoly národních výborů a jejich výkonných orgánů ...........................

19

Kapitola IV – Organizace požární ochrany na železnicích ........................................

19

Kapitola V – Požární útvary v železničních uzlech ....................................................

19

Kapitola VI – Závodní požární sbory a požární hlídky ...............................................

20

Kapitola VII – Dosažitelnost orgánů požární ochrany ...............................................

20

Kapitola VIII – Úkoly železničních požárních jednotek ..............................................

21

Kapitola IX – Odpovědnost a základní úkoly vedoucích závodů ..............................

21

Kapitola X – Zajištění preventivní požární ochrany na objektech železnic .............

22

Kapitola XI – Požární kontroly .....................................................................................

26

Kapitola XII – Ukládání pokut .......................................................................................

27

Kapitola XIII – Povinnosti zaměstnanců .....................................................................

27

Kapitola XIV – Požární poplachové směrnice ............................................................

28

Kapitola XV – Cvičný požární poplach .......................................................................

29

Kapitola XVI – Požární plán závodu ...........................................................................

29

Kapitola XVII – Povinnost hlásit požár .......................................................................

30

Kapitola XVIII – Zajištění požární bezpečnosti závodu v době pracovního klidu ..

30

Kapitola XIX – Základní znalosti osob pověřených péčí o požární bezpečnost závodu v době pracovního klidu .......................................................

30

Kapitola XX – Povinnosti osob pověřených péčí o požární bezpečnost závodu v době pracovního klidu .......................................................................

31

Kapitola XXI – Požárně bezpečnostní opatření v provozovnách, skladech, kancelářích a jiných objektech ČSD .................................................

31

Kapitola XXII – Sváření ................................................................................................

34

Kapitola XXIII – Používání topného plynu ..................................................................

39

Kapitola XXIV – Kotelny ...............................................................................................

41

3


Kapitola XXV – Nabíjení akumulátorů .........................................................................

41

Kapitola XXVI – Garáže silničních a kolejových vozidel ............................................

42

Kapitola XXVII – Měnírny ...............................................................................................

44

Kapitola XXVIII – Elektrická instalace ..........................................................................

45

Kapitola XXIX – Tankovací stanice a sklady pohonných hmot .................................

47

Kapitola XXX – Lampárny ............................................................................................

51

Kapitola XXXI – Sklady technického a jiného materiálu ...........................................

51

Kapitola XXXII – Lokomotivní depa .............................................................................

55

Kapitola XXXIII – Rozehřívání a stáčení živic .............................................................

57

Kapitola XXXIV – Čištění a zbavování výparů nádržkových vozů před jejich opravou.............................................................................................

57

Kapitola XXXV – Manipulace s kapalným chlorem a jeho přeprava po železnici ....

58

Kapitola XXXVI – Postup vlakového mužstva při požáru ve vlaku ...........................

58

Kapitola XXXVII – Hašení požáru .................................................................................

60

Kapitola XXXVIII – Opatření na požářišti za požáru ...................................................

61

Kapitola XXXIX – Opatření na požářišti po požáru .....................................................

61

Kapitola XL – Vyklizení ohrožených budov a jejich ochrana ....................................

62

Kapitola XLI – Opatření v dopravní službě .................................................................

62

Kapitola XLII – Cizí pomoc při požáru na železnici ....................................................

63

Kapitola XLIII – Přeprava cizích požárních jednotek po železnici a na lanových drahách ...............................................................................................

63

Kapitola XLIV – Vyšetřování příčin požárů a zjišťování rozsahu škod ....................

64

Kapitola XLV – Statistika požárů .................................................................................

64

Kapitola XLVI – Živelní pohromy a nehody ................................................................

64

Kapitola XLVII – Požární stanice a požární depa .......................................................

65

Kapitola XLVIII – Vodní zdroje .....................................................................................

65

Kapitola XLIX – Výzbroj a výstroj požárních jednotek ..............................................

66

Kapitola L – Vybavení objektů požárními prostředky ...............................................

67

Kapitola LI – Hasicí přístroje .......................................................................................

68

Kapitola LII – Údržba hasicích přístrojů .....................................................................

68

Kapitola LIII – Závěrečná ustanovení ..........................................................................

70

Přílohy k železničnímu požárnímu řádu ......................................................................

71

4


ZÁZNAM O ZMĚNÁCH 1) Změna

Předpis

číslo č.j.

účinnost od

1

1.1.1961

2

1.10.1991

opravil

dne

podpis

1) Držitel tohoto výtisku je odpovědný za včasné a správné provedení schválených změn a provedení záznamu na této stránce.

5


6


ROZSAH ZNALOSTÍ Organizační složka

Funkce

7

Znalost


8


DISTRIBUCE V ELEKTRONICKÉ PODOBĚ Organizační složka

Funkce

9

El. podoba


10


SEZNAM POUŽITÝCH ZNAČEK A ZKRATEK ČD ........................ České dráhy, a.s.

11


12


ÚVOD Požáry každoročně ochuzují naše národní hospodářství a výstavbě socialistické společnosti způsobují citelné ztráty. Ničí výsledky úsilí pracujících a zpomalují vzestupný růst jejich životní úrovně. Je proto nutné, aby každý z nás učinil všechno, čeho je třeba, aby požáry nevznikaly. Vznikne-li však požár, je nutno vykonat veškerá opatření, aby byl co nejrychleji a s co nejmenšími škodami zdolán. Zaměstnanci v železniční dopravě, kterým se svěřují cenné hodnoty, se musí úkolu požární ochrany zvlášť chopit. Nejvlastnějšími příčinami požárů jsou ty, že se nebezpečí ohně podceňuje, že se při odstraňování závad vzniklých z nedostatku základních znalostí nebezpečí požárů a jejich následků projevuje lehkomyslnost, že se nedodržuje požární řád a nedbá předpisů. Některé požáry vznikají z technických závad na strojích nebo nesprávnou obsluhou strojů. Úkolem železničního požárního řádu je seznámit zaměstnance s nebezpečím požárů, s preventivními opatřeními proti vzniku požárů, s použitím požární techniky při omezování a zdolávání požárů. K plnění tohoto úkolu je nutné předem připravovat podmínky podle zásad socialistické požární prevence a taktiky.

13


14


ČÁST PRVNÍ POŽÁRNÍ PREVENCE A TAKTIKA Socialistická požární prevence je v podstatě souhrn plánovaných požárních opatření prováděných jako cílevědomý a zákonitý systém dbající o zájmy lidu a státu. Základním úkolem požární prevence je: 1. Organizovat a provádět požární preventivní opatření tak, aby požár nemohl vzniknout. Tento úkol je plněn: a) správným projektováním technologických procesů ve výrobě vzhledem k vlastnostem

používaných surovin a polotovarů, b) vydáním a prováděním požárních opatření, pravidel a předpisů ve všech odvětvích, c) požárně technickým školením zaměstnanců a všeho obyvatelstva.

2. Organizovat a provádět opatření, která rozšiřování požáru zamezují. Tento úkol je plněn: a) správným situováním budov (objektů), b) rozšiřováním výstavby budov z ohnivzdorných materiálů i jejich konstrukcí, c) zřizováním požárních proluk, požárních zdí a příček, d) zákazem skladování hořlavých materiálů v požárních prolukách, aby se nestaly místem

pro šíření požáru, e) uskladňováním požárně nebezpečných materiálů jen ve stanovených místnostech a v

předepsaném množství. 3. Předem organizovat a provádět opatření na úspěšnou evakuaci lidí, zvířat a majetku pro případ požáru. Tento úkol je plněn: a) správným a účelným rozmísťováním evakuačních cest v dostatečném množství a šíři

pode platných norem; b) udržováním evakuačních cest ve stálém pohotovostním stavu pro případ požáru; c) vypracováním plánů evakuace v nebezpečných výrobnách a budovách, v nichž se

shromažďuje velké množství osob. 4. Zabezpečit podmínky pro okamžité ohlášení vzniklého požáru, aby se přivolaly jednotky požární ochrany a požár se likvidoval. Tento úkol je plněn: a) zřízením a udržováním vhodného a spolehlivého sdělovacího prostředku pro ohlášení

vzniklého požáru a přivolání pomoci, b) vybavením budov a objektů vhodnými prostředky k hašení (hasicí přístroje, sprinklery,

drenčery, hydranty, nádrže atp.), c) zřízením a udržováním příjezdů k vodním zdrojům, k objektům a budovám, d) zřizováním požárních žebříků a suchovodů na vysoké budovy.

15


ČÁST DRUHÁ ZÁKLADNÍ PŘEDPISY Zákon č. 97/1950 Sb., o drahách. Vládní nařízení č. 37/1951 Sb. (ze dne 3. dubna 1951), o vybudování a provozu drah. Zákon č. 18/1958 Sb., o požární ochraně. Vyhláška ministerstva vnitra č. 106/1959 Ú. l., o organizaci požární ochrany. Vyhláška ministerstva dopravy č. 108/1952 Ú. l., o ochraně dráhy před škodlivou činností v jejím okolí, o vyvlastnění a o styku mezi obecenstvem a drahou. Vyhláška ministerstva vnitra č. 87/1955 Ú. l., o ochraně provozu na železnicích. Vyhláška ministerstva vnitra č. 169/1955 Ú. l., o zajištění a organizaci požární ochrany v závodech. Vládní nařízení č. 12/1951 Ú. l., o náhradě škody příslušníkům hasičstva a jiným osobám v oboru ochrany před požáry a jinými živelnými pohromami. Vyhláška ministerstva vnitra č. 248/1951 Ú. l., kterou se upravují podrobnosti o náhradě škody v oboru ochrany před požáry a jinými pohromami. Vyhláška ministerstva vnitra č. 305/1952 Ú. l., o výbušninách. Vyhláška ministerstva vnitra č. 135/1952 Ú. l., o zacházení zkapalněným topným plynem. Vyhláška ministerstva stavebního průmyslu č. 709/1950 Ú. l., o podrobnějších předpisech pro pozemní stavby. Pravidla technického provozu železnic z roku 1954. Železniční přepravní řád (vládní nařízení č. 37/1954 Sb.), příloha 1 k § 51. Služební předpis S-11, o opatřeních k zamezení vzniku a šíření lesních a polních požárů v okolí dráhy. Služební předpis D-19, o stáčení a přečerpávání hořlavých kapalin s bodem vzplanutí až do 100 °C. Služební předpis M-10/1, o uskladnění materiálu nebezpečného ohněm a výbuchem. Služební předpis „Železniční požární řád“. Op 14.

16


Pro zajištění požární bezpečnosti skladů, průmyslových objektů a obytných budov platí dále tyto předpisy: Normy: ČSN 73 0760 - Požární předpisy pro výstavbu průmyslových podniků a sídlišť. ČSN 34 1390 - Předpisy pro hromosvody (nahrazuje předpisy ESČ 1950, hlavu k části XIII). ČSN 73 0080 - Předpisy pro projektování investiční výstavby - garáže. ČSN 44 1315 - Skladování uhlí. ČSN 49 0071 - Uspořádání skladů dříví z hlediska požární bezpečnosti. ČSN 34 1032 - Používání chráněných vodičů v silových zařízeních. ČSN 37 5050 - Používání elektroinstalačních trubek. ČSN 34 0070 - Prostory, prostředí a podklady pro elektrické instalace - třídění. ČSN 34 3100 - Pracovní a provozní předpisy pro elektrotechnická zařízení. Souvisící předpisy: Předpis pro spojení a signalizaci v PO. Bojový řád požárních jednotek. Směrnice o postupu řízení a provádění preventivní požární ochrany. Směrnice pro topné období. Směrnice o požárních plánech závodů. Ministerské nařízení č. 185 ze dne 10. 9. 1912 o skladování karbidu vápenného a o výrobě a užívání acetylenu. Vládní nařízení č. 129/1925 Sb., o zacházení s celulosou a s jejími odpadky.

17


Kapitola I Železniční požární řád, jeho rozsah a platnost 1. Železniční požární řád stanoví taková opatření, jak zamezit požárům na objektech a zařízeních drah a na ostatních objektech na pozemcích železnic, a opatření, jak požáry zdolat. 2. Náčelníci výkonných jednotek a vedoucí orgány všech železničních objektů a zařízení (dále jen vedoucí závodu) jsou odpovědni za to, že v jejich služebním obvodu jsou vykonána všechna požárně bezpečnostní opatření nařízená železničním požárním řádem, a že všichni přidělení zaměstnanci jsou s nimi obeznámeni. Zaměstnanci, kterým je uložen přímý dohled nad prováděním a plněním požárně bezpečnostních zařízení, jsou povinni dokonale ovládat všechna ustanovení železničního požárního řádu jakož i předpisy o zajištění požární bezpečnosti. Ve své působnosti musí o nich poučovat ostatní zaměstnance a dbát o to, aby se předpisy plnily a dodržovaly.

Kapitola II Ústřední řízení požární ochrany 1. Ústřední řízení požární ochrany a dozor na ni přísluší podle § 2 zákona č. 18/1958 Sb. ministerstvu vnitra. 2. Ministerstvo vnitra je oprávněno činit v mezích platných předpisů potřebná opatření, jimiž se požární ochrana zajišťuje, zejména: a) stanovit zásady pro řízení a organizaci požární ochrany a v oboru požární ochrany

vydávat obecné právní předpisy; b) stanovit požadavky požární ochrany, jichž je třeba dbát při přípravě projektů a při

provádění staveb; c) určovat zásady, jak opatřovat, rozdělovat a zkoušet věcné prostředky požární ochrany,

a podávat návrhy na normalizaci a typizaci těchto prostředků; d) stanovit zásady o školení a výcviku pracovníků požární ochrany z povolání i příslušníků

dobrovolných jednotek požární ochrany; e) provádět výzkum v požární ochraně.

3. Organizace požární ochrany v železniční, vodní a letecké dopravě se řídí předpisy vydanými ministerstvem dopravy v dohodě s ministerstvem vnitra. (Srovn. § 9 odst. 2 zákona č. 18/1958 Sb.).

18


Kapitola III Úkoly národních výborů a jejich výkonných orgánů Národní výbory a jejich výkonné orgány řídí, organizují a kontrolují požární ochranu ve svých obvodech. K zajištění této ochrany jsou oprávněny vydávat obecné právní předpisy a činit všechna opatření, zvláště jde-li o předcházení požárů; jde-li o železniční, vodní a leteckou dopravu a lesní hospodářství, dbají přitom zvláštního způsobu jejich organizace a potřeb jejich provozu (srovn. § 3 odst. 1 zákona č. 18/1958 Sb.).

Kapitola IV Organizace požární ochrany na železnicích Řídící orgány 1. Ministr dopravy ve svém resortu řídí požární ochranu a vykonává na ni dozor prostřednictvím odboru pro zvláštní úkoly - oddělení ozbrojené a požární ochrany ministerstva dopravy; toto oddělení vykonává funkci ústřední inspekce požární ochrany v resortu ministerstva dopravy. 2. Požární ochranu v obvodu dráhy řídí a dozor na ni vykonává odbor pro zvláštní úkoly oddělení ozbrojené a požární ochrany správy dráhy ve funkci oblastní inspekce požární ochrany železnic.

Kapitola V Požární útvary v železničních uzlech

1. V některých železničních uzlech jsou zřízeny požární útvary, vykonávající svou funkci v určeném služebním obvodu. Požární útvary jsou organizačně začleněny do oddílů ozbrojené a požární ochrany. 2. Organizace požárních útvarů železnic a výkon služby v nich jsou přizpůsobeny zásadám platným pro vojenské útvary v rozsahu stanoveném ministerstvem vnitra v dohodě s ministerstvem národní obrany. 3. Úprava stejnokroje, jmenování do osobních hodností, jakož i materiální zabezpečení příslušníků požárních útvarů na železnicích je upraveno zvláštními předpisy ministerstva dopravy. 4. Organizaci, dislokaci, početní stavy, výzbroj a výstroj požárních útvarů na železnicích stanoví ministerstvo dopravy v dohodě s ministerstvem vnitra.

19


Kapitola VI Závodní požární sbory a požární hlídky

1. V železničních dílnách, lokomotivních depech, železničních stanicích nebo podnicích a provozovnách (dále jen „v závodech“) se z dobrovolných pracovníků zřizují závodní požární sbory. Zřizuje je vedení závodů se souhlasem oddělení ozbrojené požární ochrany odboru ZÚ správy dráhy a v součinnosti s okresní organizací Československého svazu požární ochrany (ČSPO). Závodní požární sbory jsou přímo podřízeny vedoucímu toho závodu, u kterého byly zřízeny a který zajišťuje jejich vybavení a materiální zabezpečení a odpovídá za jejich akceschopnost. 2. Úprava stejnokrojů a hodnostní označení u závodních požárních sborů se řídí jednotnými směrnicemi vydanými ČSPO. 3. V době zvýšeného požárního nebezpečí nebo vyžadují-li toho jiné závažné okolnosti, zřídí vedoucí závodu požární hlídky. 4. O zřízení a organizaci dobrovolných požárních čet, závodních požárních sborů platí předpisy o závodních požárních sborech, vydané ministerstvem vnitra. 5. Rozsah, vybavení a výcvik těchto požárních jednotek závisí též na tom, zda a jakou pomoc při požáru může poskytnout veřejný požární útvar a jaké objekty a zařízení je třeba chránit.

Kapitola VII Dosažitelnost orgánů požární ochran 1. Řídící a vyšetřující orgány požární ochrany železnic (náčelníci, inspektoři a velitelé útvarů požární ochrany) musí zpravidla bydlet v sídle svého pracoviště, aby byly rychle dosažitelný a mohly zajistit své operativní řízení při likvidaci požárů, železničních nehod nebo živelních pohrom, zjišťovat a vyšetřovat příčiny požárů a rozsah škod. 2. Aby je bylo možno zpravit o požáru apod. v mimopracovní době a aby mohly všechny úkoly plnit úspěšně, musí mít řídící orgány (náčelníci a inspektoři požární ochrany) zaveden do bytu telefon a mít k použití služební vozidlo.

20


Kapitola VIII Úkoly železničních požárních jednotek

1. Úkolem železničních požárních jednotek je především chránit železniční majetek a zboží přepravované po železnici před požáry, stálými hlídkami (prevencí) předcházet požárům, bdít nad dodržováním všech požárních opatření, předpisů a nařízení, zdolávat požáry a odstraňovat následky živelních pohrom nebo nehod na železnici a v jejím nejbližším okolí. Mimo tyto úkoly jsou útvary požární ochrany povinny doprovázet zásilky zvlášť nebezpečné pro snadnou vznětlivost nebo výbušnost. Svou činnost vykonávají tyto útvary v přiděleném služebním obvodu. 2. Při opuštění svého stanoviště musí být požární jednotky vybaveny veškerou zásahovou požární výstrojí a výzbrojí, ochrannými maskami, kyslíkovými dýchacími přístroji, veškerým vyprošťovacím nářadím a protichemickými balíčky.

Kapitola IX Odpovědnost a základní úkoly vedoucích závodů 1. Za to, aby opatření nutná k zesílení požární bezpečnosti byla řádně provedena, za organizování přípravy, za využití sil a prostředků požární ochrany v závodě odpovídá vedoucí závodu. (Viz vyhlášku ministerstva vnitra č. 169/1955 Ú. l.). 2. Vedoucí závodu je povinen: a) zajišťovat a organizovat požární bezpečnost závodu po stránce osobní a věcné; b) pečovat soustavně o to, aby se příčiny požárů odstraňovaly a nově nevznikaly, aby

byla všechna požárem nebezpečná místa v závodě opatřena nápisy o zákazu kouření a manipulace s ohněm a otevřeným světlem, aby se dodržovaly všechny předpisy a pokyny o požární ochraně a aby se dbalo o provádění stálého dozoru (preventivní požární ochrana) jakož i aby se uplatňovaly náhrady škod podle zákona č. 71/1958 Sb. ve všech případech, kdy škodu způsobenou požárem zavinil zaměstnanec nedbáním požárních předpisů; c) pečovat v rámci daných pokynů o zřizování a zabezpečování požárních sborů a

požárních hlídek a starat se o jejich řádné vybavení; d) zajišťovat, aby se plánovaly, finančně zabezpečovaly, zřizovaly, opatřovaly a udržovaly

věcné prostředky závodní požární ochrany úměrné velikosti závodu, jako požární zbrojnice, požární depa, požární stříkačky, hasicí přístroje (ruční, pojízdné), dostatečné vodní zdroje k požárním účelům ap. 3. Úkoly orgánů revolučního odborového hnutí zejména orgánů inspekce práce při zajišťování požární ochrany v závodech jsou stanoveny zvláštními předpisy a pokyny vydanými jednotnou odborovou organizací.

21


Kapitola X Zajištění preventivní požární ochrany na objektech železnic 1. Vedoucí závodu je povinen především věnovat zvýšenou pozornost zajištění preventivní požární ochrany v závodě a stanovit k jejímu provádění zvláštní orgány (orgány preventivní požární ochrany). (Viz vyhlášku ministerstva vnitra č. 169/1955 Ú. l.). 2. V závodech, v nichž je zřízen závodní požární sbor, plní tento sbor úkoly orgánu preventivní požární ochrany. Jeho velitel a ostatní příslušníci vykonávají své úkoly v těsné spolupráci s požárně technickou komisí. 3. V ostatních závodech, kde požární sbor není, pověří vedoucí závodu funkcí orgánu preventivní požární ochrany vhodnou a způsobilou osobu z provozních zaměstnanců. 4. Vedoucí závodu ustaví požárně technickou komisi podle služebního předpisu ČSD Op-12. Kromě požárně bezpečnostních prohlídek orgánů požární ochrany železnic provádí požárně technická komise podle potřeby nejméně jednou za rok důslednou preventivní prohlídku v celém závodě, při níž sleduje stav požárního zabezpečení. O provedené prohlídce sepíše zápis; čistopis zápisu dostane vedoucí závodu, jeden opis odešle oddělení ozbrojené a požární ochrany správy dráhy, druhý opis si ponechá komise, aby mohla kontrolovat, zda byly zjištěné závady odstraněny. V malých závodech, v nichž je požární situace naprosto přehledná, jakož i v závodech, v nichž je nebezpečí požáru nepatrné, nemusí se požární komise zřizovat. 5. Požární komise bude zajišťovat školení zaměstnanců závodu o požární ochraně. Při celozávodních schůzích bude krátkými referáty o požární bezpečnosti nabádat zaměstnance k ostražitosti, k bdělosti a opatrnosti. O tom, jak se odborné školení o požární ochraně železnic provede, dohodne se vedení závodu s útvarem požární ochrany železnic (POŽ) a zajistí účast všech zaměstnanců. 6. Požární komise sleduje veškeré stavební změny v závodě, zda jsou v projektu zapracovány všechny požárně bezpečnostní normy a zda jsou dodrženy předpisy a ustanovení, zejména „Požární předpisy pro výstavbu průmyslových podniků a sídlišť ČSN 73 0760“ a vyhláška ministerstva stavebního průmyslu č. 709/1950 Ú. l., o podrobnějších předpisech pro pozemní stavby. Dále dbá o dodržování předpisu CO-Stav1-, 1-B („Prozatímní směrnice pro technická opatření civilní obrany“). Sleduje též všechny změny výrobních procesů, zda prostory, v nichž jsou výrobní procesy prováděny, vyhovují požárně bezpečnostním předpisům. O zjištěných požárních závadách a nutných opatřeních, navržených požární komisí, se musí u vedení podniku jednat a z jednání musí vyjít konkrétní návrhy, jak požární ochranu závodu zajistit. 7. Při přijímání nových zaměstnanců ČSD zajistí komise v závodě, aby byli o požární ochraně a o použití ručních hasicích přístrojů poučeni. 8. Za činnost závodního požárního sboru po stránce technického výcviku a teoretického školení, za pohotovost a akceschopnost odpovídá velitel závodního požárního sboru vedoucímu závodu. 9. Orgány požární ochrany železnic kontrolují, zda příkazů, vydaných požární komisí vedení závodu dbá a zda jsou zjištěné závady uvedené v protokole o prohlídce odstraněny. 10. Osobám pověřeným funkcí orgánu preventivní požární ochrany (odst. 1-2) nahradí závod podle platných předpisů újmu spojenou s výkonem funkce, zejména ztrátu na pracovním výdělku. 11. Úkolem orgánů preventivní požární ochrany v závodě je zejména pravidelně prohlížet závod a jeho zařízení a zjišťovat, zda v něm nejsou požární závady. Vedoucí závodu

22


stanoví v součinnosti s velitelem závodní požární jednotky, popřípadě s osobou pověřenou funkcí orgánu preventivní požární ochrany, jak často se mají tyto prohlídky konat; přihlíží při tom k velikosti, rozlehlosti, důležitosti a druhu výroby nebo nebezpečnosti provozu v závodě. 12. Orgány preventivní požární ochrany v závodě zaznamenávají zjištěné požární závady do „Požární knihy“, kterou vedoucí závodu proto zavede. Orgán preventivní požární ochrany v záznamu zároveň navrhne, jaká opatření je nutno učinit, aby se zjištěné závady odstranily; každý záznam, opatřený datem a podpisem orgánu preventivní požární ochrany, se předloží vedoucímu závodu k nahlédnutí a k zjednání nápravy. Vedoucí závodu záznam v požární knize potvrdí. V knize se také zaznamená, kdy a jak byly zjištěné požární závady odstraněny. Do požární knihy se zapisují i jiné významnější okolnosti o požární ochraně v závodě (poplachy, požáry všech druhů, školení zaměstnanců - kdy a o čem byli školeni, zhodnocení přednášek aj.). Každý záznam v požární knize musí být podepsán tím, kdo jej učinil. Vedoucí závodu určí, kde bude požární kniha uložena a kdo o ni bude pečovat. 13. Vedoucí závodu je povinen dbát o to, aby se příslušníkům závodních požárních sborů a ostatním osobám, pečujícím o požární ochranu závodu dostalo potřebné průpravy o požární ochraně, a to tak, aby mohli své úkoly řádně plnit. 14. Vedoucí závodu je povinen umožnit přiměřenému počtu osob pověřených v závodě péčí o požární ochranu, účast na kursech požární ochrany. O počtu těchto osob se vedoucí závodu dohodne s oddělením ozbrojené a požární ochrany správy dráhy; oddělení pak zapracuje požadavky vedoucích závodu do plánu školení. Zaměstnancům, vyslaným do kursu požární ochrany, nahradí závod podle platných směrnic jízdné hromadným dopravním prostředkem z místa bydliště do místa kursu a zpět, jakož i ušlý pracovní výdělek. 15. Kromě prohlídky provedené orgány preventivní požární ochrany musí být podle § 207 PTPŽ vykonána prohlídka všech budov. Při této prohlídce je nutno zjistit, zda se dbá všech stavebních a jiných požárně bezpečnostních předpisů a nařízení z hlediska požární bezpečnosti. O prohlídce se sepíše stručný zápis a uvedou se v něm všechny zjištěné závady a určí termín, do kdy mají být odstraněny. Jde-li o cizí objekty nebo zařízení, ležící na pozemku dráhy, nařídí komise jejich uživateli (odpovědnému zástupci), aby závady ve stanovené lhůtě odstranil; k tomu se uživatel objektu zaváže podpisem v zápise. Uživateli takového objektu se musí důrazně připomenout, že neodstraní-li je a nebude-li dbát platných požárních předpisů nebo opatření, stanovených v zápise o prohlídce, bude proti němu zavedeno trestní řízení nebo učiněn návrh na zastavení provozu v ohrožených a požárně nebezpečných objektech. Každý rok předkládají traťové distance službě traťového hospodářství a budov správy dráhy zprávu o prohlídkách a to jak objektů železničních, tak i objektů cizích ležících na pozemku dráhy. V této zprávě uvedou především, které závady zjištěné při předchozí prohlídce nebyly ještě odstraněny a z jaké příčiny. Požárně bezpečnostní závady investiční povahy zjištěné při prohlídce v železničních objektech oznámí náčelník traťové distance příslušné službě a ta uplatní požadavky v plánu investic. Kontrolní orgány všech služeb správ drah jsou při svých pracovních cestách povinny dohlížet, zda se u hospodářských jednotek požárně bezpečnostní předpisy a nařízení dodržují.

23


16. Důležitá preventivní požární opatření na železnicích jsou tato: a)

řádné zajištění hořlavých a snadno zápalných, lehce vznětlivých látek, které snadno podléhají samovznícení (čl. 10 a 13 služebního předpisu ČSD S 11, o opatřeních k zamezení vzniku a šíření lesních a polních požárů v sousedství dráhy);

b)

dřevěné pražce, impregnované telegrafní sloupy apod. musí být po vyložení z vozu ihned srovnány do hranic na nezarostlou, čistou plochu. Mezera mezi hranicemi nesmí být užší 1,5 m. Pokud to místo dovolí, je třeba zvláště při větším počtu uložených impregnovaných pražců a telegrafních sloupů volit vzdálenost jednotlivých hranic co největší, aby se zabránilo nahromadění výparů z impregnačních látek, vznikajících značným zahřátím v přímém slunečním světle. Horní vrstvy pražců, telegrafních sloupů apod. je třeba pokrýt vrstvou popela nebo škváry, popř. i jiným nehořlavým materiálem. Z okolí hranic, zvláště jsou-li hranice blízko kolejí, musí být bezpodmínečně odstraněna suchá tráva, papíry, třísky, piliny a jiné hořlavé odpadky nebo předměty. Pokud je to možné nemají se pražce, telegrafní sloupy apod. ukládat blízko kolejí o velkém stoupání nebo v místě rozjezdu vlaků, kde lokomotivy silně jiskří (týká se i posunovacího obvodu stanice, vlečky apod.);

c)

impregnované telegrafní sloupy, pražce apod. musí být ve skládkách ukládány na vyvýšené podklady, aby byl od země volný prostor nejméně 30 cm;

d)

není-li vzhledem k místním poměrům bezpečné uložení možné a skládka nemůže být vybavena všemi náležitostmi, může být takového místa použito jen dočasně. Je však třeba dbát zvýšené opatrnosti a dohledu. Bedlivého dohledu a péče je třeba zvláště tam, kde je uloženo mnoho pražců, telegrafních sloupů a dříví. V takových případech musí být postaráno o náležité vybavení složišť pohotovými hasicími prostředky. (Připomínáme normu ČSN 49 0071 - uspořádání skladů dříví z hlediska požární bezpečnosti);

e)

olejem nasáklé hadry, čisticí vlna, papíry apod. se musí ukládat do ohnivzdorných nádob opatřených víky a umístěných na ohnivzdorných podkladech tak, aby dno nádoby bylo alespoň 10 cm vzdáleno od podlahy;

f)

popel a škvára z topenišť se smí ukládat jen na místech zvlášť k tomu určených, bezpečně vzdálených od dřevěných staveb, skladů, plotů, skládek uhlí a dříví, nesmí se sypat na smetiště, do otevřených dřevěných skříní železničních vozů apod. Žhavý popel a škvára se musí vždy uhasit a lopatou přeházet. Popel z topenišť se musí sypat do popelových jam nebo k tomu určených ohnivzdorných nádob opatřených víky. Vypouštění popela z lokomotiv na trati, na mostech a ve stanicích mimo popelové jámy je přísně zakázáno;

g)

hořlavé odpadky, jako hobliny, piliny, papír, odřezky, odštěpky, prach atd. se musí z pracovišť odstraňovat nejméně jednou denně, vždy však před skončením pracovní doby nebo při střídání směn. Hořlavé odpadky nesmějí být smíchány se žhavým popelem, škvárou, žhavou struskou, nebo smetím. Odpadky nepodléhající sběru se mají spálit, a to zbytky barev a odpadky jiných lehce vznětlivých látek na volném prostranství, ostatní hořlavé odpadky a zbytky ve zvláštních kamnech nebo v kotlích ústředního topení;

h)

hořlavých kapalin smí být uloženo ve služebních a pracovních místnostech jen tolik, kolik je úměrné denní spotřebě; rozsah nesmí však přesahovat nejvyšší přístupné množství stanovené vyhláškou ministerstva vnitra č. 164/1953 Ú. l. Vylévání hořlavých kapalin do odpadových kanálů a potrubí je zakázáno. Hořlavé kapaliny v denním provozu nespotřebované musí být po ukončení práce vráceny do určených skladišť; 24


i)

petrolejové a olejové lampy se mají čistit a plnit vždy jen v místnostech k tomu určených (v lampárnách, olejárnách);

j)

bezpodmínečně je zakázáno kouřit a používat otevřeného ohně a světla v prostoru, kde jsou uloženy nebo zpracovávány hořlavé kapaliny a jiné lehce vznětlivé látky nebo kde vznikají hořlavé a výbušné plyny, páry a prach. Na tento zákaz je třeba upozornit dobře viditelnými a nápadnými nápisy umístěnými vně i uvnitř takovýchto provozoven, zejména ve skladech, na překládkových rampách a všude tam, kde se manipuluje s hořlavými kapalinami, nebo s lehce zápalnými předměty. V prostoru, kde se hořlavé kapaliny skladují a kde se s nimi manipuluje, smí být použito jen bezpečnostních elektrických svítilen pro napětí 24 V, opatřených skleněným krytem a drátěným košem z mosazi nebo z jiného nejiskřícího materiálu. Ručních akumulátorových svítilen je možno použít jen tehdy, jsou-li z nejiskřícího materiálu v bezpečnostním provedení. Užívání jakýchkoliv jiných (i běžných kapesních elektrických) svítilen je nepřípustno. Elektrická instalace musí být provedena pro prostředí s nebezpečím výbuchu;

k)

plynové vedení musí mít centrální uzavírání pro jednotlivé objekty a uzavírací armatury musí být v požárním plánu zřejmé. Je nutno dbát, aby vadné hořáky byly včas vyměněny a uvolněné kohouty řádně utaženy. Těsnost se zkouší mýdlovou vodou, nikdy ne ohněm;

l)

všechna topeniště a kouřovody je nutno před začátkem zimy (před topným obdobím) prohlédnout. Kouřové roury musí být řádně osazeny, utěsněny a bezpečně izolovány od hořlavých nebo nesnadno hořlavých konstrukcí. Stavba komínů musí vyhovovat ustanovení ČSN 20 2022/1940 a vyhlášce ministerstva stavebnictví a průmyslu č. 709/1950 Ú. l. Zdivo komínů musí být bez trhlin, komínová dvířka musí být dvojitá, řádně utěsněna a uzamčena nebo zajištěna závorou. Nepoužívané komínové otvory (sopouchy) musí být řádně opatřeny víčky a nesmějí být ucpány hořlavými předměty (hadry, papír apod.);

m) elektrické instalace musí být v řádném stavu a vyhovovat předpisům ESČ

(Elektrotechnický svaz Československý). Opravy pojistek a ostatních částí elektrické instalace musí provádět jen odborník a podle předpisů ESČ. Dynama, elektroměry, přeřaďovače, elektrické vedení, izolátory, pojistky, spínače, rozvodné desky atd. musí být stále čisté a v jejich blízkosti se nesmějí hořlavé předměty ukládat; n)

hromosvody a jejich části musí vyhovovat předpisům (ESČ 1950, ČSN-ESČ 113/49 a ČSN 34 1390) a musí být každoročně řádně přezkoušeny. O prohlídkách musí být pro potřebu kontrolních orgánů vedeny záznamy;

o)

aby byl umožněn vstup do železničních budov a služebních místností (skladišť, dílen apod.) a rychlý odchod všech osob z nich při požáru, musí se vchody, schodiště, chodby, jakož i evakuační cesty udržovat stále volné. Klíče od objektů a místností musí být vždy po ruce a při nutné potřebě rychle dosažitelné. V mimopracovní době se klíče uschovávají na vhodných místech tak, aby byly pod stálým dohledem a vždy přístupné. Za bezpečné a účelné uložení klíčů odpovídá vedoucí závodu;

p)

klíče se opatří štítky, jež mají čitelné označení budov a místností, srovnají se podle čísel a zavěsí na zvláštní tabuli, a to ve správních budovách na stanovišti člena závodní stráže nebo vrátného, ve stanicích v dopravních kancelářích, v lokomotivních depech u strojmistrů a v ostatních závodech na strážnici závodní stráže železnic, nočních hlídačů nebo vrátných. Duplikáty klíčů od skladišť cenného materiálu nebo předmětů, zvláště od důležitých kanceláří (místností kádrových pracovníků, pro zvláštní úkoly apod.) jsou uloženy v zasklené skříňce na stanovišti závodní stráže železnic;

25


q)

součástí projektové dokumentace na výstavbu nových závodů (provozoven, objektů) je projekt zařízení a opatření požární ochrany;

r)

v obytných budovách a strážních domcích musí být vyvěšen domovní řád obsahující požárně bezpečnostní předpisy a opatření, jichž ve všech drážních budovách musí obyvatelé bytů dbát.

17. Se železničními vozy s nákladem snadno vznětlivých nebo výbušných látek se zachází podle ustanovení PTPŽ (§§ 383, 384, 395, 400-431) a přílohy 1 k § 51 ŽPŘ. Ve stanicích musí být takové vozy střeženy a nejsou-li na vlaku, musí být odstaveny pokud možno nejdále od budov a kolejí, sloužících osobní dopravě. Hořlaviny a výbušniny se na železničních pozemcích musí ukládat vzhledem k bezpečnosti okolí železnice. Požární zařízení lokomotiv se musí prohlížet a udržovat v bezvadném stavu. Strojvedoucí a pomocníci strojvedoucích jsou povinni při jízdě osadami, lesem, v místech nebezpečí vzniku požáru nebo v blízkosti snadno zápalných hmot (v době žní) dbát přepisů o zamezení požárů. V neobsazených oddílech první třídy a v jiných čalouněných vozech musí být za jízdy i ve stanici okna stále uzavřena. 18. Ke všem vodním zdrojům a objektům (zejména objektům požáru nebezpečným) se musí stále udržovat dobrý přístup a u vodních zdrojů trvale a spolehlivě zajišťovat použitelnost, a to i v zimě za ztížených povětrnostních podmínek.

Kapitola XI Požární kontroly 1. V otázce požárních kontrol úzce spolupracují orgány požární ochrany železnic s orgány odborů pro vnitřní věci rad okresních národních výborů. 2. Orgány odborů pro vnitřní věci rad ONV si počínají takto: a) zpravidla o předpokládané kontrole uvědomí velitele útvaru požární ochrany železnic

(POŽ), do jehož obvodu kontrolovaný objekt náleží; b) před vstupem do objektu se ohlásí u vedoucího závodu a oznámí mu důvod vstupu do

objektu. Zvláštní průkazy ČSD pro vstup do uzavřeného prostoru dráhy se na orgánech odborů pro vnitřní věci rad ONV nepožadují; c) na požádání se orgán odboru pro vnitřní věci rady ONV vykáže průkazem opravňujícím

jej ke kontrolám; d) při předpokládaných kontrolách větších objektů požádají orgány požární ochrany

železnic příslušné orgány odborů pro vnitřní věci rad ONV o spolupráci, zvláště tam, kde lze očekávat zásadní řešení závažných otázek o zajištění požární bezpečnosti. 4. Orgány požární ochrany železnic jsou při kontrolách prováděných orgány odborů pro vnitřní věci rady ONV jim nápomocny, zejména jde-li o řešení závažných otázek. 5. Velitelé útvarů POŽ jsou povinni vyslat k účasti při kontrolách prováděných orgány odboru pro vnitřní věci rad ONV příslušníka, který je doprovází a je se stavem požárně bezpečnostních opatření kontrolovaného objektu obeznámen.

26


6. Vedoucí závodů jakož i jiné osoby odpovědné za správu a provoz v objektech jak železničních, tak i jiných na pozemku dráhy, jsou povinni: a) dovolit orgánům odborů pro vnitřní věci rad ONV a orgánům požární ochrany železnic vstup do objektů k výkonu požární kontroly a umožnit jim její řádné provedení; b) dát těmto orgánům nahlédnout do spisů a plánů, pokud je toho k účelům požární kontroly třeba, stejně tak poskytnout jim vysvětlení a předložit jim doklady nebo je na jejich požádání ve stanovené lhůtě opatřit. To se týká zejména dokladů o požárně nezávadném stavu elektrických zařízení, trakčních měníren, bleskosvodů, acetylenových stanic a vyvíječů, tlakových nádob, stáčecích plnících a skladovacích zařízení hořlavých kapalin a plynů, topných zařízení, komínů apod.

Kapitola XII Ukládání pokut 1. Odbory pro vnitřní věci rad ONV ukládají za porušování a nedodržování předpisů v požární ochraně pokuty podle ustanovení trestního zákona správního; jednotliví pracovníci odboru pro vnitřní věci rad ONV ukládají za tyto přestupky pokuty podle vyhlášky č. 273/1956 o blokovém řízení. 2. Zjistí-li při požárně bezpečnostní prohlídce orgán požární ochrany železnic nedostatky takového rázu, že ohrožují bezpečnost a mohou kdykoliv způsobit požár, oznámí je bez prodlení vedoucímu závodu, aby je ihned odstranil. 3. Jestliže vedoucí závodu tak neučiní, oznámí to orgán požární ochrany železnic odboru pro vnitřní věci rady ONV. 4. Zjistí-li orgán požární ochrany železnic přestupek podle trestního zákona správního, je povinen jej neprodleně oznámit odboru pro vnitřní věci rady ONV. Jde-li o podezření z trestného činu, oznámí to přímo okresnímu prokurátorovi.

Kapitola XIII Povinnosti zaměstnanců 1. Každý zaměstnanec, který požár zpozoruje a může jej uhasit sám, je povinen tak neprodleně učinit. Není-li to možné, je povinen bezodkladně to oznámit způsobem stanoveným poplachovými směrnicemi. 2. Každý pracující je zásadně povinen zúčastnit se podle svých sil v rámci ustanovení poplachových směrnic závodu zdolání požáru v závodě. 3. Zaměstnanci všech pracovišť jsou při práci povinni si tak počínat, aby požár nezavinili, zejména musí bát všech požárně bezpečnostních opatření. Zjistí-li v závodě požární závady, jsou je povinni bezodkladně ohlásit vedoucímu závodu nebo osobě pečující o požární bezpečnost závodu.

27


4. Vedoucí (mistři, četaři) jednotlivých pracovišť (dílen) jsou povinni dbát, aby při skončení práce byla pracoviště v požárně nezávadném stavu (např. aby byl vypnut elektrický proud, uzavřen plyn, uhašen oheň v kamnech, uzavřeny požární dveře, odstraněna nečistota a různý ohni nebezpečný odpadový materiál apod.). Kamna ve služebních místnostech a železničních vozidlech vytápěná místně se nesmějí přetápět. Do kamen ve služebních místnostech se nesmí 2 hodiny před koncem pracovní doby již přikládat. Žádná topná tělesa, pokud je v nich oheň, se nesmějí ponechávat bez dozoru. Každé poškození kamen má být ohlášeno a kamna ihned opravena. Kamna s větším poškozením se musí vyměnit. Podlaha pod topeništěm a před ním musí být opatřena ochrannými plechy, přesahujícími okraje topného tělesa o 60 cm.

Kapitola XIV Požární poplachové směrnice 1. Vedoucí závodu je povinen zajistit vypracování požárních poplachových směrnic závodu; účelem těchto směrnic je zabezpečit rychlý a organizovaný poplach v závodě a přesně vymezit úkoly zaměstnanců při vypuknutí požáru. (Viz vyhlášku ministerstva vnitra č. 169/1955 Ú. l.). Požární poplachové směrnice musí zejména obsahovat: a) co má činit ten, kdo požár v závodě zpozoruje, komu a jak jej má ohlásit; b) jak se v závodě poplach vyhlašuje, popřípadě jaké poplachové signály jsou určeny

pouze pro jednotky požární ochrany, jaké pro jednotky požární ochrany i osazenstvo závodu a jaké pro některé jejich části apod.; c) kde se mají při vyhlášení poplachu příslušníci závodní požární ochrany shromáždit; d) jak se má osazenstvo závodu při vyhlášení poplachu chovat, kdy má zůstat na svých

pracovištích a kdy je má opustit, popřípadě jak má při zdolání požáru přispět svou pomocí; e) co má výpravčí (vlakový dispečer) při vypuknutí požáru na objektu nebo vlaku zajistit; f) přesné určení stanoviště a telefonní číslo závodní jednotky požární ochrany; g) adresu a telefonní číslo nejbližšího útvaru požární ochrany železnic (POŽ); popř.

umístění nejbližšího požárního hlásiče (automatu), jakož i adresu a telefonní číslo místní veřejné jednotky požární ochrany; h) adresu a telefonní číslo závodního lékaře a ústavu národního zdraví; i) adresu a telefonní číslo pohotovostní služby vodáren, elektráren a plynáren; j) adresu a telefonní číslo oddělení OPOŽ, odboru pro vnitřní věci rady ONV a orgánu

veřejné bezpečnosti železnic (VBŽ). 2. Vedoucí závodu si prostřednictvím odboru pro vnitřní věci rady ONV zjistí, do jakého stupně poplachu je závod podle poplachového plánu místního národního výboru zařazen. Vyžádá si od něho seznam všech dalších jednotek požární ochrany, které jsou povinny při požáru poskytnout pomoc. Vedoucí závodu se postará o doplnění seznamu přesnými adresami a telefonními čísly těchto požárních jednotek. Tento seznam je součástí poplachových směrnic, avšak jeho obsah se v závodě neuveřejňuje. Vedoucí závodu určí,

28


které osoby, kromě osob pečujících o požární ochranu v závodě, se musí s obsahem zmíněného seznamu obeznámit a mít jej po ruce. 3. Poplachové směrnice se musí neustále přizpůsobovat změnám, které v závodě a v jeho obvodu nastanou. Nejméně jednou do roka musí být provedena revize poplachových směrnic, aby se zjistilo, zda jejich obsah vyhovuje skutečnému stavu. Revize poplachových směrnic se také provede po každém požáru v závodě, aby se případně mohly podle nabytých zkušeností zlepšit. O revizi se učiní záznam v požární knize. Zjištěné nedostatky je nutno neprodleně odstranit. Revizi směrnic provede vedoucí závodu ve spolupráci orgánu požární ochrany.)

Kapitola XV Cvičný požární poplach 1. Vedoucí závodu v součinnosti se závodní jednotkou požární ochrany, popř. osobou pověřenou funkcí orgánu preventivní požární ochrany se postará o to, aby v závodě byl nejméně dvakrát do roka proveden cvičný požární poplach, a to buď pro celý závod nebo pro jeho jednotlivá pracoviště. Cvičný poplach musí být předem oznámen OZÚ-SD oddělení ozbrojené a požární ochrany železnic a odboru pro vnitřní věci rady ONV. O provedení cvičného poplachu se v požární knize učiní záznam, kde se stručně vylíčí průběh poplachu.

Kapitola XVI Požární plán závodu 1. O součinnosti osob při pořizování požárního plánu závodu, o jeho přizpůsobování změnám v závodě jakož i o revizi platí ustanovení článku 14, odstavce 2 a 3. 2. Malé závody, v nichž je požární situace zcela přehledná a závody, v nichž je požární nebezpečí nepatrné, nejsou povinny požární plán pořizovat. 3. Vedoucí závodu stanoví stupeň utajení požárního plánu a určí zároveň, které osoby se musí s jeho obsahem seznámit. 4. Vedoucí závodu se postará o bezpečné uložení požárního plánu a zajistí pro případ potřeby jeho snadné dosažení. 5. Podrobnosti o požárním plánu závodu obsahují Směrnice o požárních plánech závodů, vydané ministerstvem vnitra v r. 1956.

29


Kapitola XVII Povinnosti hlásit požár Vznik každého požáru, výbuchu nebo živelní pohromy na železnici musí okamžitě oznámit každý železniční zaměstnanec, který požár apod. zpozoroval nebo se o něm dověděl, útvaru požární ochrany železnic. Vedoucí závodu je povinen každý požár, který v jeho závodě vznikl, hlásit útvaru požární ochrany železnic a nejbližšímu orgánu veřejné bezpečnosti železnic. Hlášení je třeba učinit i tehdy, byl-li požár v zárodku uhašen a je-li škoda nepatrná. Mimo to oznámí vedoucí závodu požár příslušnému odboru pro vnitřní věci rady ONV.

Kapitola XVIII Zajištění požární bezpečnosti závodu v době pracovního klidu 1. Pro zajištění požární bezpečnosti v závodě v době pracovního klidu zařídí vedoucí závodu, aby závod byl střežen. 2. V závodech, kde je zřízena závodní požární jednotka, pečuje o požární bezpečnost závodu v době pracovního klidu podle pokynů vedoucího závodu tato jednotka. 3. V závodech, kde je zřízena závodní stráž, je povinností této stráže, aby v rámci svých úkolů dbala v době pracovního klidu také o požární bezpečnost závodu. 4. V ostatních závodech ustanoví vedoucí závodu jinou spolehlivou osobu, aby pečovala o požární bezpečnost závodu v době pracovního klidu, popř. zajistí požární bezpečnost závodu jiným vhodným způsobem.

Kapitola XIX Základní znalosti osob pověřených péčí o požární bezpečnost závodu v době pracovního klidu Osoby pověřené péčí o požární bezpečnost závodu v době pracovního klidu musí být náležitě obeznámeny se všemi zařízeními a důležitými skutečnostmi z hlediska požární bezpečnosti závodu. Musí zejména: a) znát rozmístění a obsluhu hasicích prostředků v závodě; b) ovládat způsob použití ručních hasicích přístrojů všech druhů a způsob hašení různých

požárů těmito přístroji; c) dokonale ovládat způsob, jak se v závodě vyhlašuje požární poplach podle poplachových

směrnic závodu a jak se přivolávají požární jednotky; d) znát dokonale veškerý provoz a všechna požárně nebezpečná místa v závodě.

30


Kapitola XX Povinnosti osob pověřených péčí o požární bezpečnost závodu v době pracovního klidu 1. Povinností osob pověřených péčí o požární bezpečnost závodu v době pracovního klidu je zejména: a) provádět pravidelné pochůzky závodem, dozírat a přesvědčovat se zda nehrozí

nebezpečí vzniku požáru. Na zvlášť nebezpečných místech (sklady hořlavin, pracoviště svářečů, topeniště apod.) jakož i v objektech zvláštní důležitosti nebo s požárně nebezpečnou výrobou se musí pochůzky vykonat nejméně jednou za dvě hodiny, popř. podle rozhodnutí vedoucího závodu i častěji. První pochůzku je nutno vykonat ihned po odchodu zaměstnanců z práce; b) neprodleně odstraniti požárně nebezpečné závady zjištěné při pochůzce, pokud tak

mohou samy učinit; není-li to možné, oznámí závady neprodleně vedoucímu závodu; c) pokusit se ihned uhasit vzniklý požár; d) způsobit požární poplach; nejsou-li schopny samy požár uhasit, okamžitě přivolat

požární jednotky; e) učinit neprodleně všechna opatření a přípravy k rychlému zdolání požáru a pro hladký

zásah požárních jednotek (uvolnění příjezdových cest, volný přístup k vodním zdrojům apod.). 2. Osoby pověřené péčí o požární bezpečnost závodu v době pracovního klidu musí mít přístup k hasicím prostředkům (hlavně k ručním hasicím přístrojům, k poplachovým zařízením a sdělovacím zařízením), jakož i do všech závodních prostorů. 3. Vedoucí závodu rozhodne, za jakých podmínek může osoba pověřená péčí o požární bezpečnost závodu v době pracovního klidu vstoupit do takových místností, do nichž je jinak přístup vyhrazen jen omezenému kruhu pracovníků.

Kapitola XXI Požárně bezpečnostní opatření v provozovnách, skladech, kancelářích a jiných objektech ČSD 1. Provozovny Místnosti používané k provozním účelům mají mít světlou výšku nejméně 3 metry, musí být světlé, vzdušné a mají být častěji vybíleny. Dveře mají být upraveny tak, že se dají otevírat navenek ve směru východu z místnosti. 2. Kovárny Kovárny musí být od ostatních provozoven odděleny požární zdí se stěnami, podlahami a stropem zcela nehořlavým. Kovářská výheň musí mít vedení kouře do zděného komínu o dostatečném průřezu, aby byl zaručen dokonalý tah, a tím i volný odchod plynů. Nad každou kovářskou výhní musí být umístěn dýmník k zachycení a odvádění kouře do komínového průchodu. Kovářská dílna musí být dostatečně větrána. Komín kovárny musí být opatřen lapačem jisker.

31


3. Dřevoobráběcí provozovny (ČSN 73 0760 novelizovaná) Pro dřevoobráběcí provozovny musí být voleny místnosti vzdušné, světlé, stěny a stropy z nehořlavého materiálu. Piliny a odpadky je nutno z těchto provozoven každodenně odklízet na místa předem k tomu účelu vyhrazená. Provozovny musí být opatřeny odsávacím a větracím zařízením. Elektrická instalace musí vyhovovat předpisům ESČ stanoveným pro tyto provozovny a musí být pravidelně zbavována prachu. Vytápění je dovoleno jen parovodním nebo teplovodním zařízením. Jakékoliv hořlavé předměty se nesmějí ukládat do těsné blízkosti topných těles (minimální vzdálenost od topných těles je 80 cm). Klih se ohřívá jen ve vodní lázni. V provozovně nesmějí být stroje, které jiskří. Elektrické stroje musí být řádně uzemněny. Brusky na dřevo musí být instalovány v oddělených místnostech opatřených výkonným odsávacím a větracím zařízením. Na dveřích, vně i uvnitř, musí být na viditelných místech nápisy o zákazu kouření a zákaz o používání otevřeného ohně a světla. Rozsáhlé provozovny musí být rozděleny požárními zdmi tak, aby jednotlivé výrobní plochy nepřekračovaly 3000 m2. Každá provozovna o ploše 3000 m2 musí být opatřena dvěma východy, kudy by ji zaměstnanci mohli opustit. 4. Lakovny Nanášení barev, zejména nitrolaků postřikem, smí se provádět jen v přízemních místnostech, od jiných pracoven úplně oddělených, opatřených dvěma východy, z nichž jeden vede do volného prostranství (do dvora, zahrady atd.). Podlaha musí být nehořlavá, hladká, beze spár, a strop a stěny nehořlavé, opatřené hladkým, snadno omývatelným nátěrem. Ve všech lakovnách musí být postaráno o řádné větrání u podlahy a stropu. V lakovnách, kde se nanášejí barvy postřikem, musí být zřízeno kromě shora uvedeného větrání ještě odsávání rozprášených částí barev a laků, jakož i výbušných par. Odsávací potrubí musí být vyvedeno do volné prostory, nejlépe nad střechu budovy (nikoliv však v blízkost komínů, jimiž je odváděn kouř). Vyústění nesmí být v přímé blízkosti oken, větracích zařízení apod. Elektrická instalace v lakovnách musí být provedena a udržována podle ČSN 34 1400 i ČSN 34 1490, a to se zřetelem k příslušnému stupni nebezpečí. Kompresor s elektromotorem (i v minimálním provedení) je nutno umístit mimo prostor lakovny. Zásoby barev a nitrolaků smějí dosahovat množství polodenní spotřeby. Ostatní zásoby těchto hořlavých látek musí být ponechány ve skladišti. Lakovny mohou být vytápěny pouze takovými topnými tělesy, která nežhaví (topení parou, teplou vodou apod.). Kouření a jakákoliv manipulace s otevřeným světlem nebo ohněm je v těchto prostorách zakázána. Aby nevznikl požár mechanickou jiskrou nebo samovznícením zde používaných surovin (např. fermeže), je nutno v lakovně i ve vedlejších pomocných pracovištích dbát na pořádek a čistotu. Odsávací zařízení se musí pravidelně zbavovat usazených barev. Odstraňovat usazeniny se smí jen nářadím z materiálu, který nemůže způsobit jiskru (mosaz, bronz). Zamaštěné nebo od barev, laků a ředidel znečištěné hadry, čisticí vlna atd. se musí ukládat do kovových nebo jiných nehořlavých nádob opatřených víky; nádoby musejí být denně před skončením pracovní doby vyprázdněny.

32


5. Opravárny Strojní součástky se mohou čistit v naftě a v petroleji pouze ve volné prostoře nebo v místnosti, která je na stěnách, podlaze a stropu zcela nehořlavá, má náležité větrání a nepracuje se tam s ohněm. Elektrická instalace musí vyhovovat předpisům ESČ pro provozovny nebezpečné výbuchem. Opotřebené strojní oleje se nesmějí ukládat v provozovně, nýbrž ve skladech k tomu účelu určených. Hadry a čisticí vlna znečištěná olejem, petrolejem apod. se musí ukládat do nehořlavých nádob opatřených víky; nádoby se musejí pravidelně vyprazdňovat. Motorová (kolejová i silniční) vozidla určená k opravě musí být před opravou zbavena všech pohonných látek mimo opravárnu. Má-li se opravovat nádržka pohonných látek, musí se několikrát důkladně vypařit, vymýt teplou mýdlovou vodou a naplnit potom svrchu vodou a zbavit tak veškerých stop po pohonných látkách a jejich párách. Jsou-li místnosti vytápěny parou nebo teplou vodou, musí být výhřevná tělesa opatřena krytem upevněným v takovém sklonu, aby se na něho žádné předměty nemohly pokládat. Podlahy se musí udržovat v čistotě a zbavovat nánosu. V místech, kde se jakkoliv manipuluje s hořlavými kapalinami, musí být výstražné nápisy o zákazu kouření a zákazu používání otevřeného ohně a světla. 6. Zařízení pro vytápění místnosti Jsou-li kanceláře, dílny a ubytovny zaměstnanců vytápěny kamny, je nutno dbát toho, aby kamna byla zaústěna do zděného komínu a postavena na nehořlavou podložku přesahující ústí do kamen o 60 cm. Plechové kouřovody musí být do sebe řádně zasazeny a při svém zaústění do komína utěsněny, aby se zamezilo vylétnutí jisker. Zaústění plechových kouřovodů musí být provedeno nejkratší cestou do komínů. Dřevěné stěny kolem kamen a kouřovodů je nutno v celé výši nahradit cihelným zdivem. Strop a ostatní předměty v blízkosti kamen a kouřovodů musí být před jejich sálavým teplem chráněny nehořlavou deskou, upevněnou ke stropu a na stěna na izolačních podložkách tak, aby mezi stropem a deskou nebo mezi stěnou a deskou, vznikl prostor (vzduchový polštář) 10 cm. Do 80 cm od kamen nesmějí být umístěny žádné hořlavé předměty. Tělesa ústředního topení je nutno jednou týdně zbavovat usazeného organického prachu, který prosycen olejem nebo tukem by mohl způsobit případné vznícení nebo samovznícení. Komíny, do nichž se odvádí kouř z topenišť, musí být zděné, opatřené ve své nejspodnější části sběračem sazí a dvojitými vybíracími dvířky. Tato dvířka musí být těsně uzavřena a zajištěna závorou. Hlava komínu nad střechou musí být omítnuta nebo vyspárována a je-li v blízkosti stavby s hořlavou krytinou, musí být opatřena jiskerníkem. V místech, kde komín prochází půdním prostorem, musí být omítnut a nesmějí se kolem něho do vzdálenosti 1 m ukládat žádné hořlavé předměty. Používat topeniště s otevřenými plameny (kamen na pevná paliva, plynových kamen, elektrických kamen s otevřenými žhavicími tělesy) v místnostech, kde se pracuje s hořlavými kapalinami nebo plyny nebo kde se při zpracování tvoří hořlavý prach, je nepřípustné.

33


Kapitola XXII Sváření Mimo obecně platné předpisy je třeba dbát též těchto ustanovení (vyhláška č. 210/1957 Ú. l.): Je-li nutno svařovat nebo řezat v místnostech, ve kterých se zpracují nebo uskladňují hořlavé, zejména snadno vznětlivé látky, nebo v místnostech ohrožených výbuchem, musí být před začátkem prací proveden rozbor ovzduší dovolené koncentrace pro práce s otevřeným ohněm a zařízeno co nejúčelnější větrání místnosti. Svařovat lze jen po předchozím schválení orgánů požární ochrany v závodě. Svařovat se může v samostatně oddělené a dobře větratelné místnosti s nehořlavou podlahou. Nad touto místností nesmějí být žádné prostory určené k pobytu osob. Svařovat mohou pouze zaměstnanci, kteří dobře znají obsluhu a bezpečnostní předpisy a jsou seznámeni s obsahem vyhlášky 210/57 Ú. l. Jiným osobám je jakákoliv manipulace se svářecím zařízením zakázána. Láhve se stlačenými plyny musí být dokonale zajištěny proti pádu (pásem, řetězem apod.). Vlastní svářecí úkon se má konat nejméně 5 m od místa, kde jsou láhve se stlačenými plyny postaveny. Manometry, redukční ventily a ostatní svářecí zařízení se musí neustále kontrolovat a udržovat ve stavu bezpečného použití. Při sváření v blízkosti hořlavých předmětů, které nemohu být odstraněny, musí být tyto předměty chráněny před zalétnutím jisker. Před svářením je nutno k ochlazování těchto předmětů a k ulévání zapadlých oharků připravit nádobu s vodou. Sváření sudů a jiných nádob od hořlavých kapalin nebo plynů se nesmí provádět dříve, dokud není zcela zjištěno, že jsou z nich odstraněny poslední zbytky kapalin nebo plynů a že se uvnitř nemůže vytvořit výbušná směs. Takovéto úkony musí provádět jen příslušní odborníci. Při těchto pracích nesmí nikdo kouřit a nádoby se nesmějí otvírat blízko ohnišť. K zjištění obsahu a stavu nádoby se smí použít jen akumulátorových lamp určených pro prostory nebezpečné výbuchem. Otevřeného světla nesmí být použito nikdy. V místnosti, kde se svařuje, nesmí být víc lahví se stlačenými plyny, než je jich k vlastnímu úkonu třeba. Ostatní musí být uloženy ve zvláštním skladišti. Na každém pracovišti, kde se sváří, musí být umístěny provozní předpisy. Po skončení práce je povinen svářeč prohlédnout pracoviště a zjistit a odstranit vše, z čeho by mohl vzniknout požár. Používá-li se při sváření acetylenových vyvíječů, musí je obsluhovat pouze spolehliví svářeči, kteří jsou s jejich obsluhou důkladně obeznámeni. V provozovnách lze použít acetylenových vyvíječů jen s náplní do 4 kg. Přístroje, které nemají větší náplň než 2 kg karbidu, smějí být umístěny i v obytných budovách, a to pod obytnými místnostmi. Přístroje s obsahem větším než 4 kg karbidu pro jednu náplň musí být umístěny jen v samostatných nehořlavých budovách, ohnivzdorně zařízených a opatřených lehkou nepromokavou krytinou. Dveře místnosti musí být opatřeny samozavíračem. Budova s acetylenovým vyvíječem musí být od okolních budov vzdálena nejméně 5 m. Výjimečně může být přistavěna k jiné budově jen tehdy, když obě budovy budou od sebe odděleny

34


plnou požární zdí (zdí bez otvorů) a když nad střechou přístavku s přístroji nebudou žádná okna. Požární zeď musí mít tloušťku zdiva nejméně 30 cm a musí být vyvýšena nad střechu o 40 cm u krytiny nesnadno hořlavé a u krytiny nehořlavé o 30 cm. Přístroje s plynojemem o obsahu větším než 8 m3 musí být postaveny ve zvláštních budovách úplně volných, vzdálených nejméně 10 m od nejbližších okolních budov. Plynojem smí být v tomto případě pod širým prostranstvím, je-li řádným ohrazením zamezen k němu přístup nepovolaným osobám. Volně stojící výrobny acetylénu musí být opatřeny hromosvody. Zbytky karbidu z přístrojů musí být ihned po vyjmutí promíseny s popelem a odklizeny do zvláštních k tomu účelu určených nádob. Odpadky karbidu z velkých přístrojů se ukládají do zvláštních k tomu účelu zřízených jímek. Tyto jímky mohou být otevřené, jsou-li opatřeny vhodným ohrazením; jinak musí být opatřeny řádným krytem s větracím zařízením. V jímkách musí být zbytky karbidu dostatečně promíšeny s vodou a musí se dbát, aby do nich nebyly házeny nevyhašené zbytky karbidu. Pro rozvodné potrubí acetylenového plynu platí všeobecná ustanovení plynového regulativu a normy ČSN 38 6410 a ČSN 48 6441. Všechna potrubí musí být od přístroje oddělena uzávěrkou a všechny vývody z rozvodného potrubí musí být opatřeny vodní předlohou. Všechna stanoviště acetylenových vyvíječů a zařízení, kde se pracuje s acetylenovým plynem, musí být oznámena nejbližšímu útvaru požární ochrany železnic. Projekty nově zřizovaných acetylenových zařízení musí být v připmínkovém řízení schváleny oddělením ozbrojené a požární ochrany správy dráhy. Každé zařízení pro výrobu acetylénu a používání plynu, které je schopno dodat v jedné hodině více než 300 litrů plynu, podléhá úřednímu schválení příslušného ONV! K výrobě acetylénového plynu smí být použito pouze přístrojů, jejichž typ byl uznán KNV za vyhovující. Každý přístroj musí být opatřen štítkem udávajícím: a) jméno výrobní firmy, b) rok zhotovení, c) užitkový obsah plynojemu v litrech a nejvyšší přípustnou výkonnost přístroje, d) poučení o obsluze přístroje, e) data o úředním povolení provozu přístroje a datum poslední úřední zkoušky.

Acetylen stlačený na 10 až 12 atm. se snadno rozpouští v acetonu, a to 250 až 300násobným objemem. Takto upravený a plněný do ocelových tlakových lahví, jejichž vnitřek je vyplněn porésní hmotou, je dán do provozu pod názvem dissousplyn - (ČSN 66 1125, bod 19). Dissousplynu se používá k sváření a řezání a k jinému opracování kovu tam, kde provoz nedovoluje použít vlastního acetylenového vyvíječe. Zdůrazňuje se, že ohřívání láhví, a to zejména s dissousplynem, k dosažení rychlejšího proudění plynu z láhve, je životu nebezpečné, a je proto zakázáno, Láhve v místech pracovišť se musí přepravovat na speciálním podvozku s plnými pryžovými koly. Pryžové hadice svářecí armatury musí být nejméně 15 m dlouhé.

35


Požár na acetylenových zařízeních a přístrojích se nesmí hasit vodou. Použije e hasicích přístrojů: sněhových (CO2), tetrachlorových, případně pěnových nebo jiných prostředků jako písku, popele apod. Acetylenové stanice, skladování karbidu a ocelových lahví A. Skladiště k ukládání karbidu v množství od 300-1000 kg musí splňovat tyto podmínky: a) skladní prostor musí být od obytných a k pobytu lidí užívaných budov oddělen nejméně

30 cm silnou zdí bez otvorů; b) nepropustná podlaha musí být proti okolnímu terénu přiměřeně zvýšena a k odvádění

vody musí mít spád. B. Skladiště k ukládání množství karbidu nad 1000 kg musí splňovat tyto podmínky: a) sklad musí být vzdálen od obytných budov, jakož i od sousedních pozemků a

komunikací nejméně 10 m; b) nelze-li předepsanou bezpečnostní vzdálenost dodržet, musí být skladiště na té straně,

kde není vzdálenost dodržena, opatřeno požární zdí 30 cm silnou bez jakýchkoliv otvorů; c) v okruhu 10 m od budovy skladiště se nesmí ukládat žádné hořlavé předměty a látky,

ani se s nimi nesmí v tomto pásmu manipulovat; d) podlaha skladního prostoru musí být nepropustná a ve spádu nakloněná, aby se mohla

voda odvádět. Povrch podlahy musí převyšovat úroveň okolního terénu nejméně o 20 cm; e) v zaplavitelných územích se musí učinit taková opatření, aby ani při dosud nejvyšším

známém stavu vody nebyla podlaha skladiště zaplavena. C. Skladování karbidu a ocelových láhví pod širým prostranstvím je dovoleno za těchto podmínek: a) bezpečnostní vzdálenost skladního prostoru od nejbližších obytných budov, jakož i od

sousedních pozemků a jakýchkoliv veřejných komunikací musí činit nejméně 10 m; b) ve stanoveném bezpečnostním pásmu se nesmějí nalézat žádné hořlavé předměty

nebo látky, ani se tam nesmí pracovat s ohněm; c) skladovaný karbid musí být chráněn proti nepohodě řádným

nepromokavým

přístřeškem, příkrovem apod.; d) skladní prostor musí být ohrazen plotem, drátěnou sítí apod.; e) u příchodu ke skladnímu prostoru musí být výstraha „SKLAD KARBIDU!“ „VSTUP

NEPOVOLANÝM, ZAKAZUJE!“

KOUŘENÍ

A

JAKÁKOLIV

MANIPULACE

S

OHNĚM

SE

f) všechny nádoby s karbidem musí být vodotěsně uzavřeny a uloženy na povale (lešení)

vodu nepropouštějícím nebo nakloněném a dostatečně vyvýšeném nad okolní terén, aby se nikdy k nádobám nemohla dostat spodní, dešťová ani povodňová voda. Skladování nádob se stlačenými zkapalněnými, nebo pod tlakem zkapalněnými plyny Volné skladování ocelových láhví je výjimečně dovoleno jen v případech: a) není-li volné místo pro skladování lahví v blízkosti oken, dveří, východů, průjezdu apod.,

ani při živější komunikaci; b) jsou-li láhve vhodně chráněny proti nepříznivým vlivům povětrnosti, hlavně před

slunečními paprsky (např. uzavíratelným přístřeškem apod.);

36


c) jsou-li láhve zabezpečeny proti pádu (např. pásem, řetězem apod.).

Jakmile však jde o více než o dvě láhve, musí být skladovány ve zvláštních skladištích, budovách k tomu účelu vyhovujících. Skladištní budovy: I. Skladištní budovy nesmějí být v blízkosti veřejných budov (nemocnic, škol, jeslí, divadel, kin, úřadoven, ústavů apod.), v blízkosti místností a budov se zvýšeným nebezpečím požáru nebo výbuchu (kde se pracuje se snadno zápalnými hořlavinami, výbušninami apod., či kde jsou takové látky skladovány), ani u veřejných komunikací (u cesty, dráhy, řeky apod.). Tabulka vzdálenosti mezi skladištními a provozními nebo obytnými budovami: Kapacita skladiště lahví naplněných plynem do 15 lahví (přepočítáno na láhve á 40 litrů)

Nejmenší vzdálenost mezi

m

přes 15 do 50 lahví (do 2000 l)

skladišti navzájem nebo skladišti a provozními místnostmi

10 m

přes 50 do 500 lahví (20 000 l)


20 m

přes 500 do 1500 lahví


25 m

přes 1500 lahví


30 m

do 25 lahví

skladišti a obytnými domy

10 m

bez zřetele ke kapacitě skladiště

skladišti a obytnými domy

50 m

bez zřetele ke kapacitě skladiště

skladišti, veřejnými budovami a hromadnými úkryty CO

100 m

II.

Skladiště lahví, na něž se vztahuje shora uvedená tabulka, musí být přízemní, s lehkou krytinou bez podstřešních místností. Stěny, přepážky a krytina musí být nehořlavé, nebo aspoň nesnadno hořlavé. Stěny musí být cihlové o tloušťce 45 cm nebo jim rovnocenné co se týká pevnosti, odolnosti a tepelné izolace.

III.

Je-li skladiště přistaveno k jiné zdi (k štítové, ohradní, požární apod.), jež je bez otvorů, musí být na straně této zdi opatřeno ještě požární zdí nejméně 45 cm silnou a vyvedenou alespoň 30 cm nad krytinu střechy skladištní budovy.

IV. Podlaha skladiště musí být rovná a z nehořlavého materiálu. V.

Střešní konstrukce skladištní budovy musí být z lehkého materiálu opatřena nehořlavou nebo nesnadno hořlavou krytinou.

VI. Skladiště musí mít přímý východ navenek, uzavíratelný požárními dveřmi, tj. dveřmi

železnými, v železném rámu zasazenými. nebo dřevěnými z vnitřní strany skladiště se zárubněmi oplechovanými, ven otevíratelnými a upravenými na samouzavírání. Východ nesmí vyúsťovat do živější komunikace, též proti průčelí obytných budov nebo budov sloužících k pobytu osob. VII. Okna skladu (je-li jich nezbytně třeba) musí být pevná, tj. neotevíratelná, ohnivzdorné

konstrukce a zasklená sklem s drátěnou vložkou. Okna se nemají zřizovat na sluneční straně a není-li to možné, musí být skla opatřena modrým nátěrem nebo jinak vhodně

37


zastíněna, aby se zamezovalo oteplování lahví slunečními paprsky. Rovněž působení jiných tepelných zdrojů musí být zamezeno dostatečnou vzdáleností nebo ochrannými stěnami. Tak jako dveře nesmějí se ani okna zřizovat proti vchodům do budov, nýbrž vždy jen na straně nejmenší frekvence. VIII. Skladiště musí být vydatně větratelné. Proto je nutné při podlaze a u stropu zřídit

ventilační otvory opatřené sítem, nejlépe v protilehlých stěnách. IX. Skladiště se mohou vytápět pouze ústředním topením. Teplota skladiště nesmí překročit

35 °C. X.

Elektrické zařízení musí být provedeno podle zvláštních předpisů ČSN-341490-ESČ pro místnosti s nebezpečím výbuchu (stupeň nebezpečí 2).

XI. Společné skladování různých plynů ve skladišti není dovoleno. Zejména se nesmějí

společně skladovat plyny hořlavé s plyny hoření podporující (např. vodík a dissousplyn, propanbutanová směs apod. s kyslíkem nebo stlačeným vzduchem). Je však možno skladovat pohromadě hořlavé plyny s plyny netečnými (dusík, kysličník uhličitý apod.). Jednotlivé druhy hořlavých plynů musí být vždy skladovány odděleně. XII. K oddělenému skladování různých plynů, jakož i prázdných láhví, musí být sklad podle

potřeby rozdělen na několik částí; děje se tak příčkami z nehořlavého materiálu, např. z cihel, betonu apod. Zásadou je, že dělicí příčky musí být tak silné, aby se odolností rovnaly příčce z cihelného zdiva silné 30 cm. Příčky nutno oboustranně omítnout a vyzdít až ke stropu. Z každé oddělené části skladu musí vést přímý východ ven, uzavřený požárními dveřmi ven otevíratelnými a upravenými na samouzavírání. Každá takto oddělená skladní místnost musí být u podlahy a u stropu opatřena větracím zařízením. XIII.

Skladištní budova musí být opatřena hromosvodem upraveným a udržovaným podle ČSN 34-390. Periodické zkoušení hromosvodu odborníkem musí být prováděno nejméně jednou ročně, jakož i po každém zasažení hromosvodu bleskem.

XIV.

Celkový stanovený obsah lahví ve skladišti se nesmí překračovat. Nejmenší dovolená kapacita jednoho skladiště je 3000 lahví po 40 litrech. Stanovené množství plynu musí být na vstupní straně dveří do skladu vyznačeno zároveň se zákazem jakékoliv manipulace s nechráněným světlem nebo ohněm. Kromě toho je nutné skladiště vně budovy označit požárním orientačním štítkem „Nebezpečí výbuchu!“, umístěným na nápadném místě (nejlépe u vchodu).

XV.

Láhve musí být ve skladišti postaveny a proti pádu zabezpečeny pásem, řetězem apod.

XVI.

Po vyprázdnění láhve se musí láhvový ventil uzavřít.

XVII.

Ve skladišti musí být trvale vyvěšeny „PROVOZNÍ PŘEDPISY PRO OCELOVÉ LÁHVE“; s obsahem předpisů musí být dokonale obeznámeni všichni zaměstnanci, jež při své práci přicházejí s lahvemi do styku.

XVIII.

U vchodu do skladiště musí být po ruce dostatek hasicích přístrojů (nejlépe CO2 sněhové) jakož i ochranné plynové masky s příslušnými filtry nebo s filtrem univerzálním.

XIX.

V blízkosti skladiště se nesmí manipulovat s otevřeným ohněm ani s požárně nebezpečnými látkami nebo výbušninami a takové látky se nesmějí v blízkosti skladovat. Rovněž travnatý porost v blízkosti skladiště se musí stále odstraňovat, zejména za sucha. Skladiště musí být v požárním plánu zřetelně vyznačeno.

38


Kapitola XXIII Používání topného plynu 1. Při používání topného plynu (směsi propanu-butanu) je třeba, aby s jeho použitím i s technickým zařízením všichni, kdož s ním zacházejí, byli náležitě obeznámeni. Propan a butan nejsou plyny jedovaté, avšak smíšeny se vzduchem tvoří výbušnou směs. Jsou těžší než vzduch, a proto se drží při zemi. Plnění lahví, sudů a cisteren topným plynem smějí obstarávat jen úředně schválené plnírny, a to do lahví k tomu určených a označených. Přepouštění zkapalněného plynu z lahví a sudů do menších nádob je zakázáno a může se dít jen ve zvlášť k tomu účelu zřízených stanicích. Láhve a sudy s plynem PB se smějí přepravovat jen dopravními prostředky zaručujícími bezpečnou přepravu. Vyprázdněné nádoby se smějí přepravovat jen uzavřené a opatřené ochranným kloboučkem. Ochranných kloboučků ocelových lahví se nesmí používat jako nádobek na oleje, mazadla neb barvy apod. Ventilová víčka přípojných čepů musí být po odšroubování uložena tak, aby byla chráněna před znečištěním. Láhve s plynem se smějí uskladňovat jen v místnostech určených a schválených pro uskladňování technických plynů podle předpisů a technických pravidel pro kovové tlakové nádoby k dopravě plynu vydaných Ústředním technickým dozorem podle vyhlášky čís. 188/1957 Ú. l. Láhve s plynem PB musí být umístěny mimo pracovní prostor a jen výjimečně při sváření nebo při řezání může být použito láhve na zvlášť upraveném vozíku; přitom nesmí být v jedné provozovně více než jedna láhev. Láhev musí být vzdálena nejméně 5 m od pracoviště s plamenem nebo od jiných zdrojů otevřeného ohně. Ve stálých svařovacích žíhacích a řezacích provozech musí být láhve (baterie lahví) umístěny venku v krytém domku z nehořlavého materiálu. I pro jiné účely jako pro vytápění pecí, žíhání, sušení apod. musí být láhve umístěny rovněž v krytém domku mimo provozovnu. Do celkového počtu pěti provozních lahví smí být bateriový kryt nebo skříň umístěna u zdi provozní budovy. Ve vzdálenosti 5 m od bateriového domku nesmí být zdroj plamene (např. kotelna, svařovna, elektrická rozvodná deska apod.). Bateriový domek nesmí být postaven pod okny provozovny. Při více než pěti provozních lahvích musí být plynová baterie umístěna ve zvláštním domky všemi směry vzdáleném nejméně 10 m od provozních budov. Domek musí být opatřen hromosvodem. Bateriové domky nesmějí být vybudovány pod úrovní terénu. Pouze láhve s plynem určené pro denní provoz se smějí uskladňovat v provozovně. Ostatní musí být uloženy odděleně od výrobních místností. Uskladňovat láhve na schodištích, chodbách, v průchodech, průjezdech apod. je přísně zakázáno. Láhve s plynem i prázdné láhve musí být chráněny před náhlými změnami teploty. Po skončení práce musí být veškeré láhve s plynem i prázdné, shromážděny na určené místo, uvedené v požárním plánu. Vznikne-li v blízkosti skladiště požár, jest nutno skladiště podle možnosti vyklidit a požárníky upozornit na nebezpečí vzniklé z uskladnění nádob s plynem.

39


Plné i prázdné nádoby na plyn nesmějí přijít ve styk s tukem, ani se nesmějí brát do mastných rukou. Ventily a uzávěry nádob se nesmějí mazat jakýmkoliv tukem nebo olejem. 2. Bateriové domky topného plynu Domek musí být z cihel vyzděných do 30 tloušťky zdi nebo v jiném provedení odpovídajícímu pevnosti a odolnosti zdiva z cihel. Staví-li se domek k obvodové zdi provozní budovy, smí být přistaven jen tehdy, ponechá-li se navenek přiměřené uzavřená, větratelná vzdušná štěrbina nejméně 15 cm široká. Strop místnosti musí být z lehké nehořlavé konstrukce a opatřen větracím otvorem rozměrů 25 x 25 cm vyvedeným nad hřebem střechy do výše 50 cm. Otvor nad střechou se opatří stříškou proti vnikání vody při dešti. Otvor v místnosti se zakryje sítem 144 ok/1 cm2. Ve dvou protilehlých stěnách se zřídí větrací otvory 10 x 10 cm ve výši 30 cm nad podlahou. Otvory ve zdi se vedou zalomeně, opatří se zevnitř sítí hustou a zvenčí řídkou. Větrání nesmí být zařízeno tak, aby se dalo uzavřít. Má-li místnost okna, musí být tato železná se skly s drátěnou vložkou nebo ze skleněných tvárnic. Okna nesmějí být otevíratelná. Dveře musí být jednoduché, železné, ven otevíratelné. Velikost jednokřídlových dveří při hloubce domku 150 cm musí být rozměru 90 x 190 cm, při skříňových domcích o hloubce 70 cm musí být dveře dvoukřídlové rozměru 150 x 190 cm. Podlaha místnosti musí být tvrdá, zdrsněná, nehořlavá a nejiskřivá. Elektrická instalace musí být provedena podle předpisu ESČ pro místnosti nebezpečné výbuchem. Vypínače se umisťují zvenku blízko dveří. Přenosných lamp se nesmí používat; zásuvka nesmí být instalována v domku. Domky se smějí vytápět jen parním neb teplovodním topením. Topení má být dimenzováno tak, aby teplota neklesla pod 5 °C a nestoupla výše než 35 °C. Teplovodní nebo parní trubky se vedou pod podlaží nebo zadní stěnou domku. Na stěně musí být teploměr ke kontrole teploty. Kde není k dispozici pára nebo teplá voda, může se použít schválených plynových radiátorů napojených na topný plyn. Radiátory musí být schválené konstrukce, aby mohl být hořák bezpečně zapalován a potřebný vzduch zvenku přisáván. Zplodiny hoření se musí odvádět svařovanými ocelovými trubkami ven do volného prostoru nad střechou domku. Vytápění bateriové místnosti kamny na pevná paliva nebo jiné vytápění nezajišťující bezpečnost je zakázáno. Láhve s plynem musí být při teplovodním nebo parním vytápění vzdáleny od topných těles nejméně 20 cm. Každá provozovna s více než 5 lahvemi po 33 kg musí mít podle předpisu Ústavu technického dozoru revizní knihu. Projekty nových stanic a rozvodů zkapalněného topného plynu musí být zaslány Ústavu technického dozoru, který je schvaluje. V domku musí být vhodné maticové klíče, osinkové rukavice, dostatek náhradních těsnění, nádoby v mýdlovou vodou a štětec k zjišťování netěsnosti. Při stěně u vnější strany dveří musí být umístěn ruční hasicí přístroj sněhový CO2 a v zaskleném rámečku náhradní klíče bateriového domku. Na dveřích domku musí být výstražná tabulka velikosti 60 x 40 cm (červený podklad, bílý tisk) s tímto textem: Baterie topného plynu. Nepovolaným je manipulace s baterií zakázána!

40


Nekuřte a nepoužívejte otevřeného světla! Netěsnost zjišťujte jen mýdlovou vodou! Při každém připojení lahví překontrolujte těsnost! Náhradní láhve neuskladňujte u baterií! Uvnitř domku musí být vyvěšeny provozní předpisy o zacházení s plynem PB. Obsluha baterie musí být svěřena jen spolehlivým zaměstnancům řádně poučeným o vlastnostech plynu PB. Vznikne-li požár v blízkosti domku, musí být láhve ihned ze společného vedení odpojeny a dopraveny na bezpečné místo. Vznikne-li v domku přes všechna opatření požár, musí být nejprve uzavřeny všechny lahvové ventily a hlavní uzávěr plynu. Menší ohně lze uhasit osinkovými rukavicemi, větší hasicím přístrojem. Hasí se ve směru proti hoření plamene a zabrání se dalšímu jeho šíření. Vznikne-li požár při prasknutí tlakové nebo tepelné pojistky v lahvovém ventilu, takže nelze již uzavřením ventilu zabránit unikání plynu z láhve, je nutno po uhašení plamene dále místo, kudy plyn uniká, držet pod proudem kysličníku uhličitého, aby unikající plyn byl stále mísen s nehořlavým kysličníkem uhličitým, a tím zabráněno dalšímu vzniku výbušné směsi se vzduchem. V okolí domku je nutno ihned všechny zdroje ohně uhasit a ohněm ohrožené láhve chladit proudem vody. Týmž způsobem je nutno postupovat, praskne-li ventil láhve, i když ještě požár nevznikl. Použitím kysličníku uhličitého z hasicího přístroje se zabrání tomu, aby se plyn od vzdálených zdrojů ohně nevznítil.

Kapitola XXIV Kotelny Pro kotelny platí zvláštní ustanovení podle ČSN 730 760.

Kapitola XXV Nabíjení akumulátorů 1. Kyselinové i alkalické akumulátory se smějí nabíjet pouze v oddělených samostatných, nehořlavých a dobře větraných místnostech s podlahami vzdornými kyselině a louhu. Elektrická instalace musí být provedena podle předpisů ESČ pro místnosti nebezpečné výbuchem, osvětlovací tělesa musí být plynotěsná a vzdorující kyselinám a louhům. Vypínače a pojistky jest nutné umístit mimo místnost. Je nepřípustné nabíjet akumulátory v pracovních místnostech nebo dokonce v kotelnách a v takových prostorách, kde se pracuje s ohněm nebo kde může nastat jiskření. Aby se jednotlivé akumulační články daly dobře kontrolovat, stavějí se baterie v jedné nebo v několika řadách vedle sebe. Spočívají na dřevěných stojanech od země izolovaných. Stojany i nádoby nutno udržovat v suchu, izolátory občas otřít a rozlitou kyselinu vysušit.

41


Zaměstnanec pracující s kyselinou sírovou musí dbát, aby kyselina nepřišla do styku s vodou nebo s látkami lehce hořlavými. Přídavkem vody do kyseliny se zvýší teplota kyseliny a kyselina může způsobit popálení. Místnosti, ve kterých se manipuluje s kyselinou sírovou, musí být opatřeny na dveřích tabulkou „POZOR, ŽÍRAVINA. NEHASIT VODOU!“

Kapitola XXVI Garáže silničních a kolejových vozidel 1. Motorová vozidla mohou být pouze v místnostech, které mají podlahu, stěny a strop zcela nehořlavý, mají náležité větrání a jsou jen pro ten účel vyhrazeny. (Pro garáže platí ČSN 730080.) Vozidla s pohonem na zkapalněný nebo stlačený generátorový plyn nesmějí garážovat v prostorách s podlahou pod úrovní terénu, ani společně s vozidly na pohon s benzinem. Garáží se rozumí místnost určená pro vozidla, která jsou zařízena na pohon výbušnými látkami, např. benzinem, naftou, lihobenzinovou směsí, stlačenými nebo zkapalněnými plyny (methan, butan, propan, případně jejich směsí) a na pohon s generátory na tuhá paliva. Garáže se nemají zřizovat přímo u místností, v nichž se pracuje s ohněm, u skladišť zápalných látek, plynů, tekutin a látek explozivních; mohou se však zřizovat u řádně upravených benzinových čerpadel zřízených podle bezpečnostních předpisů. Garáže, kromě garáží v nezastavěných místech, se zřizují jen z nehořlavého materiálu. Garáže z vlnitého plechu nejsou ohnivzdorné. Za nezastavěná místa se pokládají ohrazené prostory, jež jsou úplně nebo zčásti volné (bez staveb) a činí-li vzdálenost navrhované garáže od nejbližšího stavebního objektu více než 25 m. Jsou-li garáže zřízeny z hořlavých hmot na nezastavěných místech nesmějí se v okruhu alespoň 8 m od garáží ukládat žádné látky snadno vznětlivé. Kromě vjezdu a ventilace nesmějí být v garáži jiné otvory ani ve zdech, ani ve střeše. Okna garáže musí být tak upravena, aby se nemohla otvírat. Zaskleny mají být sklem s drátěnou vložkou nebo vyplněny skleněnými tvárnicemi. Dlažba garáže musí být nehořlavá, nepropustná, se spádem do středu garáže. V nejnižších místech dlažby musí být zřízena jímka v rozměrech 30 x 30 x 40 cm s vyjímatelnou kovovou nádobou k zachycení vyteklého oleje. Strop garáže musí být nehořlavý. Vrata a křídlové dveře musí být zařízeny tak, aby se otevíraly jen ven, neústí-li ovšem garáž na ulici. V tomto případě jsou nahrazeny posuvnými dveřmi. Umělé osvětlení garáže má být pouze elektrické a musí být upraveno podle předpisů ESČ pro místnosti nebezpečné výbuchem. Garáže se mohou vytápět pouze ústředním topením. Vytápění garáží kamny s otevřeným plamenem nebo tělesy, která žhaví, je zakázáno.

42


Ventilace je zřízena v protilehlých stranách garáže při zemi i u stropu a její otvory musí být opatřeny hustými síty. Ventilace musí být vyvedena do volného prostoru, nikoliv do komínů nebo rour, do nichž ústí topeniště, nebo tam, kam mohou zalétat jiskry. Vyvedení ventilací z garáží do domovních světlíků, kterými jsou větrány místnosti obytných prostor domů, je zakázáno. Jsou-li garáže v obytných nebo provozních budovách a nad vjezdem do garáže případně ve vyšších patrech jsou jakékoliv otvory, musí být nad vjezdem do garáže zřízena ochranná stříška vysunutá 60 cm z líce zdi. Vstup do takových garáží nesmí být z domovních chodeb. V garážích je dovoleno přechovávat pohonné látky pouze v nádržích motorových vozidel. Kromě toho je možno mít nejnutnější zálohu těchto hořlavin, a to jen v kovových bezpečně utěsněných nádobách. Používat garáže za dílnu a provádět v ní jakékoliv větší opravy stroje je nepřípustné. Připojovat vnitřek garáže na veřejnou uliční kanalizaci je zakázáno; rovněž je zakázáno i mytí, čištění a promazávání motorových vozidel v garážích. Umývárny automobilů, garážové dvory a prostory před garážemi určené k umývání a k promazávání strojů a vozů musí být opatřeny nepropustnou dlažbou a řádně odvodněny. Odvodnění do veřejné kanalizace může být provedeno pouze tehdy, použije-li se úředně schváleného lapače benzinu a olejů se samočinným uzávěrem. Zřizovat garáže ve dvorech činžovních domů je dovoleno jen tehdy, není-li ohroženo užívání dvora pro účely domovní. Garáž má být vzdálena nejméně 5 m od domovní zdi, jsou-li v ní okna nebo dveře. Zřizovat garáže v suterénu nebo v přízemí domu samého v uličním nebo dvorním traktu je v zásadě možné tehdy, jsou-li garáže oddělené plnou zdí od ostatních místností nebo prostor. Zakázáno jest však zřizovat garáže v průjezdech, do nichž ústí zároveň domovní komunikace. Zřizují-li se garáže pro více než dvacet vozů nebo má-li se v podniku provádět i mytí a udržování vozidel, musí být společný dvůr opatřen střechou s řádnou ventilací do volného prostoru. V zastavených místech nutno ventilaci vyvést až nad hřeben okolních budov. V takových podnicích je nutno zřídit také zvláštní místnost pro mytí vozů. V podnicích pro dvacet a více vozů má být zřízen zvláštní vjezd a výjezd, oddělený od vlastní frekvence domu. Od zvlášť rozlehlých podniků je možno z bezpečnostních důvodů žádat podle okolností také zvláštní vjezd do různých ulic nebo ohnivzdorné rozdělení podniku požární zdí ve dvě nebo více částí. Jsou-li zřízeny garáže v několika etážích, musí být nejen jednotlivá poschodí od sebe oddělena ohnivzdorně, ale musí se účelně znemožnit i pronikání kouře a plamenů z jedné etáže do druhé. Každá garáž musí být vybavena hasicím přístrojem tetrachlorovým nebo sněhovým CO2. Ve větších garážích se požaduje zřízení požárního vodovodu, hlásičů zvýšených teplot apod. Opravy strojů nebo nahřívání motorů za použití otevřeného plamene je v garážích zakázáno. Umístění motorových vozidel v garáži je nutné řešit tak, aby byla mezi jednotlivými vozidly (je-li garážováno několik vozidel), ponechána volná ulička pro případ, že by bylo třeba v kterémkoliv místě garáže hasit, popřípadě garáž vyklidit. V garáži se musí udržovat naprostá čistota; vyteklé oleje a pohonné látky se mají ihned odstraňovat, znečištěné hadry a vlna ukládat do ohnivzdorných nádob víky. Jakékoliv doplňování nádržek nebo ukládání pohonných látek v prostorách garáží je zakázáno.

43


Kapitola XXVII Měnírny 1. K zajištění požární bezpečnosti je v měnírnách zakázáno: a) Kouření ve všech místnostech měnírny, kromě u stolu služby, a místnosti pro mistra

pro provoz a údržbu měníren. (Zbytky cigaret a zápalky se musí ukládat jen do popelníků nebo do uren s vodou); b) používání nekrytého ohně, bytových elektrických přístrojů, pájecích lamp a svařovacích

agregátů veškerých druhů ve všech místnostech měnírny bez vědomí a svolení mistra pro provoz a údržbu měníren; c) zřízení a používání provizorní pohonné nebo světelné sítě; d) nesprávné použití pojistek; e) zřízení přehrad a přebudování místností bez souhlasu příslušného útvaru požární

ochrany; f) skladování a ukládání různých hořlavých předmětů a materiálů v místech, která k tomu

nejsou určena; g) zatarasení průchodů, vchodů, podjezdů, přístupu k budově a požárnímu nářadí

různými předměty a nářadím. V době prací opravářských a prohlídkových čet a jiných prací v měnírně není dovoleno rozhazovat různé hořlavé předměty a materiál. Všechny místnosti měnírny se musí udržovat ve vzorné čistotě. Ve všech měnírnách musí být bedny s pískem a požární nářadí (lopaty, dusiče ohně, vědra atd.). Provozní zálohy maziva, hořlavého materiálu a sírové kyseliny se musí uskladňovat ve zvláštním skladišti k tomu účelu zřízeném. Použitý promaštěný čisticí materiál se musí ukládat do kovových nádob opatřených víky a umístěných na bezpečných místech. Používání přenosných lamp v prostorách měnírny se dovoluje jen podle zvláštních předpisů. Před začátkem nabíjení akumulátorové baterie musí být spuštěn ventilátor. Po dobu nabíjení musí osoba, která baterie nabíjí, kontrolovat výkon ventilátoru; po nabíjení musí ventilátor pracovat ještě jednu a půl hodiny. Při dobíjení baterie se musí ventilátor spouštět vždy, když elektrolyt v baterii se začne vařit. Používání přístrojů, které při vypínání proudu jiskří (vypínače, pojistky), elektrické vytápění místnosti akumuátorovny není přípustné a kouření je zakázáno. Na dveřích akumulátorovny otevíratelných ven (uvnitř opatřených pouze klikou bez klíčů) musí být nápis „AKUMULÁTOROVNA“ a výstražná tabulka podle normy ČSN 359803 s nápisem „NEVSTUPUJTE S OTEVŘENÝM (OHNĚM) SVĚTLEM!“ „KOUŘITI V AKUMULÁTOROVNĚ ZAKÁZÁNO!“ Spájení desek v akumulátorovně je zásadně zakázáno. Pouze v nutných případech je dovoleno za těchto podmínek: a) po dobu pájení musí být v chodu stálá ventilace, b) místo, kde se spájí, musí být odděleno od ostatních baterií azbestovou deskou do výše 2

m a žádná baterie nesmí vařit.

44


Vedoucí měnírny je odpovědný za řádné vybavení měnírny dostatečným množstvím požárních prostředků. Vyskytnou-li se nějaké závady, ihned se postará, aby byly odstraněny. Vznikne-li v měnírně požár, je službu konající zaměstnanec povinen to ihned oznámit vlakovému dispečeru a útvaru požární ochrany železnic. Zaměstnanec obsluhující elektrické zařízení je povinen při vzniku požáru použít všech hasicích prostředků a mít na zřeteli, že od okamžitých opatření závisí úspěch při zdolání požáru, rozsah materiálových škod a jejich následků. Než se přistoupí k hašení hořících elektrických zařízení, musí vypnout proud. Především je nutno vypnout hořící elektrická zařízení od napětí a v jednotlivých případech i zařízení sousední, ať již jde o napětí nízké nebo vysoké. Zařízení s vysokým napětím se musí vypnout automatickými spínači a odpojovači z obou stran. Po vypnutí je možno použít k hašení zásadně jen hasicích přístrojů s náplní CO2 (kysličníku uhličitého) nebo práškovou náplní. K hašení lze také použít suchého písku. V jednotlivých případech kdy je velmi obtížné napětí rychle vypnout a oheň se rychle rozšiřuje, je možno hasit s těmito přístroji a se suchým pískem i zařízení pod napětím. Pěnových nebo vodních hasicích přístrojů a vody lze k hašení použít jen tehdy, je-li celý objekt elektricky od vnějších přívodů a vývodů odpojen, ovšem vyjma hašení ohně v akumulátorové baterii, kde lze použít opět jen hasicích přístrojů s kysličníkem uhličitým. Vedoucí měníren je odpovědný za zajištění všech požárních opatření v měnírně. Stav požárních opatření, předpisů a nařízení po stránce požární bezpečnosti kontrolují orgány požární ochrany.

Kapitola XXVIII Elektrická instalace

1. Předpisy ESČ jako celek jsou velmi obsáhlé. O struktuře, náplni, účelu platnosti předpisu ESČ, popřípadě o dalších jejich technických výrobních normách je nutno znát alespoň to nejdůležitější. Předpisy ESČ jsou rozděleny do 29 částí (dílů). Aby se zabránilo vzniku požáru od elektrických zařízení, musí jejich instalace vyhovovat stanoveným předpisům; odborník nebo znalec musí zařízení i instalaci pravidelně kontrolovat a instalace a zařízení se musí udržovat v dobrém stavu. Je nutno dbát, aby se nepoužívalo holých nebo neizolovaných elektrických vedení. Povlakových trubek lze použít jen na stěně pod omítkou, trubky kovové nebo pancéřové na povrchu. Doporučuje se užívat na vedení chráněných vodičů (PGO, NGO, GOO nebo GOP) nebo kabelů s obalem z pevné izolační hmoty odolávající žíravému prostředí. Ve výši aspoň 2,5 m nad podlahou lze užít vedení s izolací NG na zvonkových izolátorech apod. Zvláštní opatrnosti a odborného provedení nutno dbát tam, kde jsou železné konstrukce, sloupy, nosiče, potrubí apod. Ochrana před dotykem se provede a) malým napětím, nejvýše 24 V, b) zvýšenou izolací, c) ochranným vypínačem, d) zemněním nebo nulováním; všechny vodivé (železné) předměty se vodivě spojí.

45


V prostorech, kde se ukládá snadno hořlavý materiál, mají se klást jen nejnutnější vedení pokud možno zapuštěná ve zdi, a to bez krabic. Na omítce se smí používat jen vedení v pancéřových trubkách nebo s plášťovými vodiči s těsně zavřeným příslušenstvím. Plášťových trubek se nesmí nikdy používat na povrchu. Na podlaze nesmí být instalační vedení nikdy položeno volně, ale musí být vždy zapuštěno, a to i je-li v pancéřových nebo kovových trubkách. Zvláštní pozornost také nutno věnovat osvětlovacím tělesům. Zvláště v místnostech a dílnách, kde se tvoří prach (truhlárny, brusírny dřeva atp.), musí být osvětlovací tělesa uzavřena s utěsněnými přívody a opatřena ochrannými skly, a je-li nebezpečí mechanického poškození, i ochranným košem. Vždy je nutno dbát, aby osvětlovací tělesa nebyla znečištěna organickým prachem, neboť ten často bývá příčinou požáru. Pojistky, spínače a spouštěče je nutno umístit na přístupném vhodném místě v uzavřeném provedení a na nehořlavých podložkách. Zásuvky nesmějí být v prostorách, kde se ukládá snadno vznětlivý materiál, ale vždy vně těchto prostor. Všechny součástky elektrického zařízení (vedení, počitadla, pojistky, vypínače, zásuvky, osvětlovací tělesa a motory) se musí udržovat v čistotě, prosty prachu a nesmí se na ně nic zavěšovat. Jakékoliv neodborné opravování pojistek v elektrickém vedení apod., použitím náhradních drátů, hřebíků a jiných předmětů je z hlediska požární bezpečnosti zakázáno. Přenosná osvětlovací tělesa musí být opatřena skleněnými zvonci a ochranným drátěným košem. Vedení musí být jen v pancéřových trubkách nebo musí mít vodiče chráněné, popř. musí být použito kabelu. Kde je obsluha stálá může být vodič G na kladkách nebo v poloolověných trubkách chráněn proti poškození tím, že umístí se do výše nejméně 1,20 m. Spínače a zásuvky musí mít nehořlavé podložky. 2. Elektrické motory Při neopatrném zacházení a při nedostatečné péči mohou elektrické motory ohrozit výsledky práce. Nejčastěji vzniká požár od elektrických motorů tím, že není motor udržován v čistotě a pořádku; bývá zanesen prachem a smetím, takže je-li uveden v chod, vzniká třením teplo, a to způsobí, že se prach a smetí vznítí. Jsou-li kolem motoru roztroušeny hořlavé předměty, požár se velmi často rozšíří. Snadno hořlavé látky musí být z okolí motoru odstraněny, motor musí být neustále zbavován prachu profoukáváním jak zevnitř, tak i zevně. Motor nesmí být přetěžován a po práci musí být ihned vypnut. Při požáru elektromotoru nebo jiného elektrického zařízení se musí dříve, než se začne hasit, vypnout elektrický proud. K hašení je možno použít buď hasicích přístrojů s náplní kysličníku uhličitého CO2, nebo je možné použít písku nebo suché hlíny. Práškového hasicího přístroje se používá jen tehdy, nevzniknou-li tím škody na elektrickém zařízení nebo nelze-li právě hasit jinak a hrozí-li rozšíření požáru. Vody nesmí být k hašení požáru elektrického zařízení pod elektrickým proudem použito. Proto je vždy nutné elektrický proud vypnout. 3. Hromosvody Pro zřizování hromosvodů platí předpisy ESČ (část XIII) a norma ČSN-ESČ 113, pro periodické revize hromosvodů platí norma ČSN-ESČ 170. Podle těchto předpisů musí být hromosvodem opatřeny takové objekty, kde by udeření blesku mohlo ohrozit lidské životy nebo zdraví, nebo způsobit poruchu, která by mohla mít hospodářské následky. Hromosvody se musí udržovat stále v dobrém stavu, přezkušovat se musí v období dvou až pěti roků pode velikosti objektu a po každém udeření blesku do hromosvodu. Hromosvod se zkouší po stránce mechanické a elektrické. Každou zjištěnou závadu nutno ihned odborně odstranit. Svod hromosvodu nesmí být veden v blízkosti hořlavých látek.

46


Hromosvody, které byly postaveny podle starších předpisů a norem nebo podle dřívějších způsobů a po léta se dobře osvědčovaly, mohou se ponechat a musí se udržovat v dobrém stavu podle dosavadních norem. Hromosvody na objektech, do nichž již několikráte blesk udeřil, musí se doplnit a zlepšit podle nových předpisů. S hromosvodem se nesmějí spojovat kovová zařízení a elektrické zařízení (např. neonové reklamy na střechách, sirény apod.); tato zařízení musí mít svod samostatný. Je také velmi nebezpečné a proto je zakázáno připojovat uzemnění rozhlasového přijímače na hromosvod. Zvláštní pozornost je třeba věnovat hromosvodům na objektech s výrobami nebo se skladištmi výbušnin. U takových objektů je třeba i jejich vnitřní kovové součásti pečlivě chránit proti indukčním výbojům; to platí i pro nádrže hořlavin a plynů, u nichž kromě ochrany před účinky blesku je nutno pamatovat i na ochranu proti výbojům statické elektřiny. Pro antény platí předpisy ESČ část XXII.

Kapitola XXIX Tankovací stanice a sklady pohonných hmot 1. Nesprávné zacházení s hořlavými kapalinami bývá často příčinou požárů a výbuchů, způsobujících škody na lidském zdraví a životech, jakož i na národním majetku a na jiných národohospodářských hodnotách. Je proto třeba učinit všechno, aby se takovým škodám zabránilo. Ve všech skladech hořlavých kapalin je nutno učinit všechno, čeho je třeba k zamezení popřípadě k rychlému zdolání požáru a zamezení výbuchu. 2. Uskladňování hořlavých kapalin Nádoby pro uskladňování hořlavých kapalin musí být dostatečně pevné, dokonale těsné, z nehořlavého materiálu, odborně zhotovené a náležitě označené. Jsou to především plechové nádoby, jako sudy, cisterny, kanystry apod. nádoby do 20 litrů mohou být spájeny natvrdo. Při větším obsahu mají být pouze svařovány. Často se používá ocelových barelů obsahu 200 litrů. Důrazně se připomíná, že se hořlavé kapaliny I. tř. (benzin apod.) a hořlaviny III. tř. (mazací a minerální oleje) nesmějí ukládat v obalech dřevěných. Při přepravě hořlavých kapalin je nutno používat nerozbitelných nádob vyhovujících předepsaným náležitostem, dbát zákazu kouření a manipulace s otevřeným ohněm a světlem; náklad je nutno mít pod stálým dozorem a dodržovat všechna ostatní pravidla silničního provozu, zejména též ustanovení o nejvyšší přípustné rychlosti. S hořlavými kapalinami se nesmí zároveň přepravovat nebo ve skladišti skladovat (přechovávat) žádný jiný hořlavý materiál. Nádoby používané k ukládání a k přepravě hořlavých kapalin (pohonných látek) je dovoleno plnit jen do 95 % jejich obsahu. Jedině u velkých uskladňovacích nádrží lze povolit výjimku. Všechny nádoby, v nichž se hořlavé kapaliny přechovávají, musí být opatřeny nesmazatelným, dobře čitelným a viditelným nápisem „HOŘLAVÉ KAPALINY“ a označením třídy bezpečnosti kapalin nebo pojmenováním, z něhož by bylo možno třídu

47


kapalin snadno rozeznat, např. „Benzin“, „Pohonný olej“, „Nafta“, „Olej mazací pro auta“ apod. Plné i prázdné nádoby musí být uloženy tak, aby byl plnicí otvor vždy nahoře. Při plné nádobě nesmí hořlavá kapalina (pohonná látka) unikat ani při netěsnosti zátky. Nádoby musí být uzavřeny zátkou, i když jsou prázdné, aby do okolí neunikaly páry, které by smíšeny se vzduchem, vytvořily výbušnou směs. Sudy i cisterny po vypuštění obsahu do podzemních nádrží a do podobných zařízení musí být ihned těsně uzavřeny a pak z místa podzemního uložení neprodleně odstraněny. Při práci s prázdnými nádobami od tekutých hořlavin (benzin, nafta) je třeba se zřetelem k nebezpečí výbuchu dbát největší opatrnosti. Takové nádoby je třeba ukládat nejlépe v uzavřených a dobře větraných místnostech, kde není teplo, nebo na ohrazených prostranstvích; taková místa je třeba opatřit nápadným a dobře viditelným nápisem o zákazu kouření a používání otevřeného světla a ohně a zákazu vstupu nepovolaným osobám. Nadzemní nádrže plné i prázdné, sudy apod., musí být vhodně chráněny proti zahřívání, zejména proti účinkům přímých slunečních paprsků. Může se tak tát nátěrem, ochrannou střechou, izolací, prozatímně i plachtou apod. Na volné prostranství ukládáme sudy s pohonnými látkami nejlépe do jam v zemi a do stínu pod střechu. Ruční hasicí přístroje musí být vždy při ruce. Hodí se zde dobře sněhový hasicí přístroj CO2. Musíme jej však též chránit před teplem a umisťujeme jej ve vzdálenosti asi 15 m od sudů. Blízko plných sudů se nesmějí ukládat dřevěné obaly a prázdné dřevěné sudy. Uskladňovat hořlavé kapaliny (pohonné látky) mimo skladovací prostor tankovací stanice je dovoleno pouze v omezeném množství (např. 2 l hořlavé kapaliny I. tř. v obytných místnostech), v garážích pak pouze v nádržích motorových vozidel a kromě toho mít jen reservní zásobu na přiměřenou spotřebu, a to pouze v kovových těsných nádobách (kanystrech apod.). Větší množství barelů pro přechodné uskladňování je nutno založit ve skupinách nejvýše po 10 kusech, vzdálených od sebe nejméně 10 m. Oplocení ohrady musí být alespoň 5 m vzdáleno od barelů a musí být při vstupu opatřeno tabulkou „VSTUPOVATI S OTEVŘENÝM OHNĚM A KOUŘITI ZAKÁZÁNO“, „NEPOVOLANÝM VSTUP ZAKÁZÁN!“ Nikdy se nesmějí barely ukládat ve sklepích, ve stodolách, v garážích, v budovách ze dřeva a z hořlavého materiálu nebo v místnostech, nad nimiž jsou obytné nebo pracovní prostory. Děje-li se výdej benzinu z barelu v místnosti, musí se k němu použít čerpacího zařízení, u něhož je při čerpání barel uzavřen, v místnosti nesmí být zásoba barelů. Barely s mazacím olejem mohou být umístěny i ve sklepech; nemusí být na ohrazeném místě. Nesmějí však být uloženy v budovách z hořlavého materiálu. Při uskladnění např. 10 000 litrů hořlaviny I. třídy (benzinu) v ohradě je bezpečnostní vzdálenost 30 m a s množstvím uskladňovaných zásob hořlavých kapalin se zvyšuje. V nejasných případech doporučujeme požádat odbor pro vnitřní věci rady ONV nebo OZÚ, oddělení OPOŽ-SD o radu. Při uskladňování plných sudů musí být vybudována jímka, která je schopna v případě vytečení obsahu sudů pojmout polovinu obsahu uskladněné kapaliny. Tyto sběrné jímky smějí být připojeny na veřejnou kanalizaci jenom tehdy, mají-li zvláštní zařízení na zachycování hořlavých kapalin, tzv. lapače benzinu a nafty apod. Každé skladiště, v němž se uskladňuje více než 1000 l hořlavých kapalin I. tř. (benzinu apod.) musí být schváleno odborem pro vnitřní věci rady ONV. Těchto skladišť se nesmí používat k ukládání jiných látek ani k jiným účelům. Elektroinstalace skladiště jakéhokoliv druhu musí vyhovovat předpisům pro místnosti s nebezpečím výbuchu.

48


Sklady hořlavých kapalin jsou objekty, které tvoří v závodě pravidelně nejnebezpečnější prostory. Nebezpečím požáru je hlavně to, že se mnohé hořlavé kapaliny snadno vypařují i za normální teploty (např. benzin) a jejich páry smíšeny se vzduchem tvoří explozivní (výbušné) směsi. Zapálení těchto výbušných směsí je poměrně velmi snadné, jakmile koncentrace par dosáhne alespoň dolní explozivní hranice (u benzinu je to 1,1 % objemového obsahu ve vzduchu, to znamená, že 98,9 % vzduchu a pouze 1,1 % benzinových par tvoří 100 % směsi, která je již výbušná). Směs se může vznítit např. elektrickou jiskrou z nesprávně provedené nebo vadné elektroinstalace, vznícení může být způsobeno nahromaděnou statickou elektřinou nebo jiskrou vzniklou při chůzi v okovaných botách nebo rozžetím zápalky, odhozením ještě hořící zápalky nebo nedopalku cigarety. Aby se výbuchům a požárům předešlo, musí se základní požadavky požární bezpečnosti dodržovat. Skladiště hořlavých kapalin na železnicích (schvaluje ONV v součinnosti s orgány POŽ). Každé podzemní zařízení vybudované pro uskladnění hořlavých kapalin musí být ještě před zasypáním povrchu kolaudováno výkonným orgánem ONV. Uskladňovat hořlavé kapaliny I. třídy (kromě sirouhlíku a éteru, pro které platí zvláštní přísnější ustanovení) ve větším množství než 1000 litrů je dovoleno jen ve skladištích schválených výkonným orgánem ONV. Orgány národních výborů a POŽ dohlížejí na dodržování předpisů a nařízení o skladování hořlavých kapalin. Vedení závodů, ve kterých se hořlavé kapaliny uskladňují a ve kterých se jich používá, je povinno podle platných předpisů učinit všechna opatření, jichž je třeba, aby byla co největší bezpečnost při práci zajištěna. Pro každé pracoviště ve skladu hořlavých kapalin musí vedení závodu vydat podrobné pracovní pokyny. Tyto pokyny musí obsahovat zejména pravidla o ochraně zaměstnanců a k zamezení možných požárních výbuchů, nebezpečí úrazů, jakož i návod k záchranným pracím. Skladiště hořlavých kapalin musí být v požárním plánu označeno stanovenou značkou. Zařízení tankovací stanice smí obsluhovat pouze osoby spolehlivé. Obsluhovatelé tankovacích stanic musí být soustavně a odborně školeni, aby se tak zvyšovala jejich odborná úroveň při zacházení hořlavými kapalinami a jejich znalosti o hašení požáru. Strojní, čerpací a jiná zařízení, jakož i všechny nádoby (nádrže) sloužící k uskladňování a k přepravě hořlavých kapalin se musí pravidelně prohlížet a čistit. Závady zjištěné při prohlídce musí být neprodleně odstraněny. O výsledku prohlídek musí být vedeny písemné záznamy. Zmíněná zařízení mohou pod přímým a stálým dozorem kontrolovat, čistit a opravovat jen zkušené, spolehlivé a tělesně způsobilé osoby, dobře obeznámené s nebezpečím, jež mohou hořlavé kapaliny a jejich plyny způsobit. Každé zařízení musí odborník nejméně jednou do roka prohlédnout a výsledek prohlídky zapsat do požární knihy. ONV zůstává vyhrazeno právo, přesvědčit se namátkově svým technickým znalcem, zda se příslušná nařízení dodržují, a o tom, zda jsou nařízení vyhovující! Při stavbě typizovaných tankovacích stanic na území ČSD je nutno přesně zachovávat typizační projekt ve všech jeho plánech a podrobnostech a neupravovat jej nebo měnit. Podzemní nádrže s hořlavými kapalinami I. třídy (benzin), II. třídy (nafta) a nadzemní III. třídy (minerální mazací oleje), seskupené v místě tankovací stanice, musí podle stanovených předpisů a nařízení vyhovovat podmínce o bezpečnostní vzdálenosti od jiných objektů. Bezpečnostní vzdálenost podzemních nádrží hořlavých kapalin od obytných budov, kanalizačních výpustí, vodních toků, sklepů, studní a od hořlavých nebo jinak nebezpečných objektů a veřejných komunikací je nejméně 10 m.

49


Bezpečnostní vzdálenost se měří vždy jako nejkratší spojnice vedoucí od nejbližšího okraje nádrže nebo sběrné jímky k nejbližšímu místu sousedních hořlavých budov nebo jinak nebezpečných objektů a veřejných komunikací. Jde-li o situování tankovací stanice v okolí zakázaného prostoru dráhy, vyžádá si stavebník souhlas příslušné správy dráhy. Jde-li o umístění tankovací stanice v prostoru neveřejných drah (vleček), má se tankovací stanice situovat tak, aby nebyla u průjezdné koleje, je-li tato kolej pojížděná parními lokomotivami, nýbrž u koleje odstavné. Lokomotiva s ohněm na roštu se může přiblížit ke skladu hořlavých kapalin jen na vzdálenost stanovenou v předpisu ČS-D-19. Situování tankovací stanice musí být navrženo tak, aby ji bylo možno objíždět požárními vozidly, nebo aby alespoň byl ze dvou stran umožněn k ní přístup. A. Zásadní pravidla a směrnice: 1. Při vjezdu do tankovací stanice a k jejím čerpadlům je nutno umístit nápadné a viditelné nápisy o zákazu kouření, zacházení s otevřeným světlem a ohněm. Doporučuje se výstražná značka ČSN 02 5093 (požární štítek kruhový, typ l). 2. Ve skladu a v objektu tankovací stanice je nutno udržovat náležitý pořádek a čistotu. Skladování nebo přechovávání jiných hmot v objektu tankovací stanice, zejména samovznětlivých odpadků (hadry nasáklé olejem apod.) je zakázáno. Hadry se mají ukládat do zvláštních plechových nádob s plechovým těsným víkem a denně z objektu odstraňovat. Jinak je nebezpečí samovznícení. Vyteklý olej a pohonné látky zejména v prostoru čerpadel se musí zachycovat do plechových nádob a nádoby ihned odstranit. 3. Hořlavé kapaliny I. a II. třídy (benzin, nafta apod.) se nesmějí z uskladňovacích nádob čerpat (vytlačovat) stlačeným vzduchem. 4. Zbytky hořlavých kapalin (kapaliny znečištěné apod.) není dovoleno vylévat do kanalizace pro nebezpečí výbuchu uvnitř kanalizačního potrubí. Vylévání do kanalizace je dovoleno jen tehdy, je-li vstup do kanalizačních potrubí vybaven lapačem hořlavých kapalin (speciálním zařízením). 5. Opravy strojů a motorů nebo nahřívání motorů (diesslových motorů - traktorů Buldog-Lanz apod.) za použití otevřeného plamene se vzhledem k možnosti výbuchu a požáru v přímé blízkosti čerpadel a tankovací stanice zakazují. Motorová vozidla nebo součástky čistit naftou použitím rozprašovacích pistolí apod. je možno jen na volném prostranství; v blízkosti tankovací stanice a čerpadel je zakázáno. 6. Před odjezdem od čerpadla je nutno natáčení motoru omezit na nejnutnější potřebu. Nechce-li motor zapálit, odtlačíme vozidlo od čerpadla. Z tohoto důvodu je u čerpadel účelný vhodný sklon nájezdové rampy, popř. sklon komunikace; sklon se pak použije k odjíždění vozidel samospádem. Za tankování benzinu vypínáme klíček zapalování, protože by bylo nebezpečí výbuchu od jiskry, která by přeskočila při probíjení na kostru. Týká se to hlavně benzinových spalovacích motorů se svíčkovým zapalováním (vysokým napětím na cívce).

50


Kapitola XXX Lampárny Lampárny jsou místnosti, v nichž se manipuluje s hořlavými kapalinami II. a III. třídy. Mimo manipulaci s hořlavými kapalinami je dovoleno plnit a běžně udržovat přenosné ruční svítilny, návěstní svítilny apod. Lampárny nesmějí být umístěny v poschodí nebo pod úrovní terénu. Musí být vybudovány z nehořlavého materiálu, v to počítaje i podlahy a stropy. Od ostatních místností musí být odděleny alespoň 30 cm silnou zdí a musí být postaráno o náležité větrání. Okenní rámy mají být kovové a se skleněnou výplní opatřenou drátěnou vložkou. Veškeré dveře do lampárny mají být kovové nebo pobité plechem a mají se otevírat ven. Elektrická instalace musí vyhovovat předpisům ESČ pro místnosti nebezpečné výbuchem. Lampárny se nesmějí vytápět lokálními topeništi. Vnitřní zařízení (pracovní stoly, regály) mají být z nehořlavého materiálu nebo, jsou-li dřevěné, pobity plechem a okraje, vyvýšeny k zachycování uniklých hořlavých kapalin. Zaměstnanec pověřený manipulací v lampárně musí být řádně obeznámen s nebezpečím při zacházení s hořlavými kapalinami. V lampárně nesmí být uskladněno hořlavých kapalin více než pro denní spotřebu. Na dveřích lampárny i uvnitř musí být vhodně umístěny viditelné nápisy o zákazu kouření a zákazu o používání otevřeného ohně a světla. Svítilny se musí rozsvěcovat mimo lampárnu. K zachycení hořlavých kapalin musí být zřízeny záchytné plechové mísy. Prahy dveří musí být vyvýšeny, aby zachytily veškerý obsah hořlavých kapalin, který se v lampárně nachází. V lampárně není dovoleno uskladňovat karbid nebo plnit jím svítilny. Též zde není dovoleno uskladňovat záložní a pohotovostní svítilny. Tyto svítilny se uskladňují v místnosti oddělené od lampárny. Pro požární bezpečnost musí být každá lampárna vybavena sněhovým hasicím přístrojem CO2, pěnovým hasicím přístrojem, bednou s pískem a lopatou.

Kapitola XXXI Sklady technického a jiného materiálu

Skladiště a skladní místnosti materiálu, které jsou převážně nebo zcela hořlavé a nalézají se pod jinými obytnými prostorami, musí mít podlahu, stěny a strop z nehořlavého materiálu a možnost dostatečného větrání. Prochází-li skladní místnosti komínové těleso, do kterého je zapojeno topeniště z jiné místnosti, nesmí být v blízkosti komínu ukládán žádný hořlavý materiál. Jsou-li ve skladišti komínová dvířka, je bezpodmínečně nutné přemístit vybírací otvor sazí mimo sklad. Veškeré otvory do komína musí být řádně a bezpečně zazděny. Ve skladišti se musí neustále udržovat vzorná čistota. Prach, pavučiny, papíry a podobné různé odpadky je nutno pravidelně odstraňovat. Zejména žárovky, vypínače, zásuvky a

51


ostatní elektrická zařízení, při nichž může nastat jiskření, je nutno zbavovat usazeného prachu. Uskladněný materiál má být uložen tak, aby se při odebírání nemohl sesout a aby k jeho jednotlivým částem vedly dostatečně široké uličky. Východy musí vždy zůstávat neustále volné. Větrací okna a vikýře musí být opatřeny hustou drátěnou sítí, aby se do skladu zamezilo zalétnutí jisker. Vytápění skladu není dovoleno. Výjimku možno povolit jen tehdy, slouží-li část skladu jako manipulační prostor, ve kterém se po většině pracovní doby zdržují zaměstnanci. Sklad je možno vytápět jen ústředním topením a teplota nesmí přesahovat 25 °C. Vytápí-li se elektrickými kamny, teplomety atd., musí být jejich umístění řešeno tak, aby nikdy nemohly způsobit požár. Při odchodu zaměstnanců ze skladiště musí být přívod elektrického proudu vypnut. Ukládání kyselin V závodech nebo dílnách se používá mnoho různých kyselin, zejména kyseliny dusičné a sírové; často se však při jejich skladování nedbá dostatečné opatrnosti. Ačkoliv jsou obě kyseliny v čistém stavu kapalinami nehořlavými, mohou za některých okolností snadno způsobit požáry i výbuchy. Exploze nastávají vlivem tepla např. při skladování kyselin v blízkosti tepelných zdrojů, působením slunečních paprsků, též prudkými otřesy při dopravě. Tyto výbuchy nebývají zpravidla příčinou požáru, požár však vznikne, přijde-li např. kyselina dusičná do styku s hořlavými organickými látkami, jako se senem, slámou, uhlím, dřívím, dřevitou vlnou atp. Tyto látky ve styku s kyselinou dusičnou oxydují, nebo nitrují; přitom se uvolňuje značné množství tepla, které je vznítí. Proto se mají sklady kyselin zřizovat jen v oddělených nehořlavých přízemních místnostech, u podlahy i u stropu dobře větraných. Podlahy mají kyselinám vzdorovat (nejlépe kameninové) a mít spád k jímce, v níž by se případně vylitá kyselina zachytila a zneškodnila. Sklady kyselin mají být chladné, chráněné před sluncem. Ke skladování kyselin se hodí nejlépe místnosti obrácené na sever. Pro sklady kyselin se naprosto nehodí místnosti položené pod úrovní terénu, neboť není možné v nich účinně větrat a při požáru bývá v takovýchto místnostech přístup do skladu značně ztížen, není-li vůbec znemožněn. Balóny s kyselinami musí být skladovány tak, aby ke každému z nich byl kdykoliv snadný přístup. Kyseliny se nesmějí skladovat společně s jinými surovinami; zejména jejich společné skladování s některými chemikáliemi by mohlo při vzájemném styku vyvolat chemické reakce, a ty by mohly způsobit výbuch nebo požár. Dusičnou kyselinu nelze společně skladovat s kyselinou sírovou, karbidy, chlorečňany, solemi kyseliny pikrové, s organickými látkami vůbec s okysličovadly, ozónem a fulmináty nebo s jinými látkami, například bronzem, karbidem apod. Pokud se týká kyselin ostatních, používá se jich vesměs k speciálním účelům a práce s nimi spojené se zpravidla provádějí pod odborným dohledem. Skladování dříví (Podmínky pro skladování dříví z hlediska požární bezpečnosti stanoví ČSN 49 0071). Ohrady pro skladování dříví se smějí zřizovat jen v místech izolovaných, dostatečně vzdálených od všech budov, zejména od budov obytných nebo průmyslových. Všechny druhy dříví se smějí ukládat do hranic nejvýše 4 m vysokých.

52


Šířka jednotlivých hranic se řídí podle délky dříví a nesmí přesahovat 12 m. Tato šířka platí pro kulatinu a řezivo 12 m dlouhé. Pro kratší kulatinu a řezivo musí být šířka hranic přiměřeně zkrácena. Dříví musí být tak srovnáno, aby hranice nehrozily sesutím. Mezi jednotlivými hranicemi dřeva (kulatiny nebo řeziva) musí být zřízeny podélné uličky alespoň 2 m široké a příčné uličky alespoň 1 m široké. Středem velkých skladů dřeva musí být zřízena volná jízdní dráha široká nejméně 5 m. Kolem ohrazení skladu dřeva se musí ponechávat ulička nejméně 2 m široká. Všechny komunikační cesty musí být trvale udržovány a být volné. Sklady dříví, kulatiny a řeziva musí býti zajištěny proti požáru hasicími a pomocnými prostředky v množství přiměřeném velikosti skladů (požární vodovod, kádě na vodu, hasicí přístroje, trhací háky, žebříky, kbelíky na vodu atp.). Skladování uhlí (Podmínky pro skladování uhlí stanoví ČSN 44 1315 platná od 1. 1. 1959.) 1. Skladované uhlí, zejména druhy náchylné k samovznícení (např. mladší druhy hnědého uhlí nebo drobné a prachové uhlí netříděné a povrchové uhlí apod.), má být pokud možno chráněno před nepříznivými vnějšími vlivy počasí, zvláště před vlhkem a slunečním zářením. Zamezeno musí být zahřívání uskladněného uhlí umělými tepelnými zdroji (např. parním a teplovodním potrubím, kouřovými kanály apod.). V blízkosti uskladněného uhlí se nesmí ukládat žhavá škvára a popel nebo uskladňovat hořlavé a snadno vznětlivé látky. 2. Ložná plocha uhelných skladišť a skládek má být z nehořlavého materiálu, má být rovná a čistá, suchá a bez velkých spár, které by do skládky umožňovaly přístup vzduchu. Ložná plocha má být dlážděná nebo betonová, vždy však alespoň zbavená látek, které by mohly podporovat samovznícení uhlí (např. rostlinných zbytků a hlavně dříví, zbylého uhelného prachu, jiných hořlavých odpadků a též odpadků železa). Je třeba, aby tato plocha byla řádně odvodněna, avšak odvodnění nesmí do uskladněného uhlí způsobit přístup vzduchu. 3. Uhlí je nutno skládat ve vodorovných vrstvách a to tak, aby se zbytečně nerozdrcovalo (např. podáním z velké výšky). Jednotlivé hromady uhlí musí být od sebe odděleny volným prostorem alespoň 1 m širokým nebo stěnou z nehořlavého materiálu. 4. Uhlí, které došlo na skládku již zahřáté, musí být uskladněno ve zvlášť nízké vrstvě, aby vychladlo, nebo se musí co nejdříve spotřebovat. Aby se do uhelných hald zamezilo vnikání vzduchu a jeho oběhu v nich, je třeba uhlí co nejhustěji ukládat, zejména uhlí drobného zrnění (pod 10 mm). Povrch uhelných hald musí být vždy urovnán (popřípadě i udusán nebo uválcován). Při delším skladování se doporučuje pokrýt povrch vrstvou uhelného prachu nebo dýmničného mouru, nebo jej postříkat vápenným mlékem. Je nepřípustné vkládat do uhelných hromad větrací roury nebo průduchy. U uhelných zásobníků je nutné uzavřít vyprazdňovací otvory, aby do zásobníků nevnikal vzduch. 5. Výška uhelných hromad smí být jen tak vysoká, jak dovoluje ČSN 44 1315 platná od 1. ledna 1959. U druhů uhlí, náchylných k samovznícení se doporučuje volit jednotlivé hromady pouze tak velké, aby se mohlo uhlí z nich - vznikne-li požár - co nejrychleji spotřebovat. 6. Teplotu uvnitř uhelných hromad je nutno sledovat maximálními rtuťovými teploměry vkládanými do železných rour s uzavřeným dnem, umístěných v různých místech hromady, nebo speciálními elektrickými teploměry. Přibližně lze teplotu odhadnout podle stupně ohřátí železných tyčí, které se zastrčí do různých míst hromady. Kromě toho je nutno se pravidelně přesvědčovat, zda v časných ranních hodinách není na povrchu

53


hromady pozorovat ohraničená tmavší mokrá místa, která za dne zmizí, a zda z hromady nevystupují páry a plyny (kouř); tyto úkazy svědčí o nebezpečném zahřátí paliva. 7. Zvýší-li se v uhelné hromadě nebezpečně teplota (stoupne-li nad 35 °C), je nutno hromadu přeházet, horká ložiska rozprostřít tak, aby vyschla a případně vzniklá žhavá ložiska odstranit a uhasit. Hořící hromada uhlí se nemá polévat vodou. Vody k hašení se smí používat jen v krajním nebezpečí (hoří-li již uhlí plamenem na povrchu), a to jen velkým množstvím vody, aby se přístup vzduchu zvenčí zamezil. Skladování zboží na otevřených rampách a překladištích Zboží svěřené k železniční přepravě musí být na otevřených rampách a překladištích uloženo tak, aby jeho uložením nebyl možný vznik požáru. Proto se musí dbát těchto požárně bezpečnostních opatření: a) musí se dodržovat naprostá čistota a pořádek; b) musí se věnovat pozornost ukládání zboží podle povahy a druhů, tj. hořlavé kapaliny,

jsou-li v sudech, barelech a konvích, musí být odděleny od ostatního zboží; mezi skladovaným zbožím se musí zachovat volný prostor nejméně 1 m; s hořlavými kapalinami v obalech se zpravidla manipuluje na zvýšené skládce (na skladištní rampě); od kolejí mohou proto být tyto předměty ukládány toliko v rozmezí, které určuje šířka rampy; c) nádoby s hořlavými kapalinami se musí ukládat tak, aby uzavírací otvory byly nahoře a

kapalina nevytékala. Jsou-li nádoby poškozeny, musí se hořlavé kapaliny ihned přečerpat do jiných spolehlivých nádob. Hořlavé kapaliny se musí ukládat co nejdále od kolejí, aby bylo zamezeno zalétnutí jisker od projíždějících lokomotiv; d) v blízkosti hořlavých kapalin se nesmí ukládat žádný jiný hořlavý materiál (dřevěné bedny,

dřevitá vlna, láhve se stlačenými a zkapalněnými plyny a jiné); e) láhve se stlačenými a zkapalněnými plyny se musí skladovat odděleně a chránit před

slunečními paprsky a jinými povětrnostními vlivy. Vysokotlaké láhve se musí skladovat odděleně podle druhů plynů; rovněž musí být odděleny prázdné láhve od plných; f) veškeré obaly s dřevitou vlnou nebo papírem se nesmějí skladovat na otevřených

rampách a v překladištích. Takové obaly musí být uloženy v uzavřených prostorách chráněných proti zalétnutí jisker z lokomotiv; g) na otevřených rampách a překladištích musí být vhodně umístěny tabulky se zákazem

používání otevřeného ohně a se zákazem kouření; h) všechny otevřené rampy a překladiště musí být vybaveny dostatečným množstvím

vhodných hasicích přístrojů, kádí s vodou, bednami s pískem, lopatami, trhacími háky a požárními hydranty. Skladiště pro příjem a výdej zboží Skladiště pro manipulaci se zbožím svěřeným železnici k přepravě musí být vybudována z ohnivzdorného materiálu s nehořlavou nebo nesnadno hořlavou střešní konstrukcí krytou nehořlavou krytinou. Podlahy mají být rovněž nehořlavé. Veškeré dveře do skladiště mají být zhotoveny z nehořlavého nebo nesnadno hořlavého materiálu (kovové), dřevěné dveře mají být oboustranně pobity plechem. Ve skladištích musí být postaráno o náležité větrání. Skladiště se nemají vytápět lokálními topeništi. Elektrické instalace musí vyhovovat předpisům stanoveným pro tyto stavby. Budovy skladišť musí být opatřeny hromosvody. Skladiště delší než 30 m musí být přehrazeno (odděleno) požárními zdmi o síle nejméně 30 cm, převyšujícími střešní konstrukci nejméně o 30 cm. Po obou stranách skladiště musí být vybudován požární vodovod opatřený požárními hydranty maximálně 50 m od sebe vzdálenými. U skladišť musí být na vhodných místech umístěny kádě s vodou a vědra, bedny

54


s pískem, lopaty, trhací háky, žebříky. Dostatek vhodných hasicích přístrojů musí být uvnitř i vně skladiště. Prostory skladišť musí být uvnitř i vně opatřeny nápadnými tabulkami s nápisy o zákazu kouření a zákazu manipulace s otevřeným světlem a ohněm. Větší skladiště mají být vybavena automatickými požárními hlásiči. Mimo závislé vodní zdroje musí být zřízeny vodní zdroje nezávislé (vodní nádrže). Tam, kde v dosažitelné vzdálenosti je přírodní vodní zdroj, není třeba vodní nádrže zřizovat. Při skladování zboží se musí dbát, aby mezi jednotlivými skládkami byly volné prostory (průchody) a aby skládky nehrozily sesutím. Ve skladištích musí být náležitý pořádek a čistota. Smetí a různé odpadky se musí pravidelně odstraňovat a ukládat na vykázaná místa mimo prostor skladiště.

Kapitola XXXII Lokomotivní depa A. Parní trakce Budovy lokomotivních dep pro parní lokomotivy, i jejich střešní konstrukce musí být vybudovány z nehořlavého materiálu (střešní konstrukce kovové nebo z prefabrikátů). Jen výjimečně mohou být střešní konstrukce dřevěné, a to jen tehdy, bude-li střecha kryta nehořlavou krytinou (plechem, eternitem atd.). Takováto konstrukce musí pak být z podhledu obita rákosem nebo heraklitem nebo opatřena pletivem a omítnuta. Co se týká starých dřevěných střešních konstrukcí dnešních dep, musí být na nich každý druhý rok obnoven ohnivzdorný nátěr. Podlahy v těchto depech mohou být dřevěné, špalíkové na betonovém podkladě. 1. Budovy lokomotivních dep pro parní lokomotivy musí mít střešní konstrukci bez půdy. 2. Použije-li se lokomotivních budov s hořlavými krytinami pro parní lokomotivy, musí se věnovat zvláštní pozornost správnému zastavování lokomotiv s ohněm na topeních přímo pod dýmníky odsávajícími kouř. Tyto dýmníky a kouřovody se musí udržovat v bezvadném stavu a soustavně čistit od sazí. 3. Podlahy je nutno též pravidelně zbavovat usazeného maziva a nečistoty. Na stáních v depech, určených pro horké lokomotivy, nesmějí zastavovat nádržkové vozy, drezíny a kolejové motorové vozy přímo ve stáních. 4. Elektrická instalace musí vyhovovat předpisům ESČ (pro místnosti vlhké). Budovy musí být opatřeny hromosvody. V remízách lokomotivních dep pro parní trakci je zakázáno garážovat společně motorová vozidla s parními lokomotivami. V prostorách, které jsou určeny pro stání parních lokomotiv, nesmějí být ukládány žádné hořlavé předměty. Dále je nepřípustné, aby byly v těchto prostorách místěny skříňky k odkládání oděvů zaměstnanců. Veškeré dveře z prostorů, v nichž jsou umístěny parní lokomotivy, do pobočných místností (do umýváren, šaten, skladišť, dílen a kováren apod.), musí být nehořlavé nebo nesnadno hořlavé, tj. dřevěné musí být oboustranně pobity plechem a samouzavíratelné. Jsou-li při lokomotivních depech jakékoliv jiné provozovny, musí být od hlavní haly odděleny požární zdí.

55


5. Každé lokomotivní depo musí být vybaveno požárními hydranty a hydrantovými skříňkami s příslušným nářadím a s dostatečným množstvím hasicích přístrojů (vodních, plynových). B. Motorová trakce Budovy motorových lokomotivních dep musí být vybudovány z nehořlavého materiálu, v to počítaje střešní konstrukce a podlahy. Motorová lokomotivní depa mají být postavena jako samostatné objekty a vzdálena od obytných nebo jiných budov nejméně 20 m. V depech musí být postaráno o náležité větrání. Jsou-li budovy motorových dep spojeny s lokomotivními depy pro parní lokomotivy, musí být odděleny požární zdí o tloušťce 45 cm, převyšující střešní konstrukci nejméně o 75 cm. V požární zdi nesmějí být zřízeny žádné průchody ani otvory. Vjezdy do motorového depa proti úrovni vjezdu do depa pro parní lokomotivy nesmějí být na jedné úrovni a musí být situovány tak, aby mezi osazením obou vjezdů byl rozdíl nejméně 10 m. Motorová depa nesmějí být vytápěna lokálními kamny. Elektrická instalace musí vyhovovat předpisům ESČ pro místnosti nebezpečné výbuchem. Provádění veškerých oprav na motorových vozidlech je v depu zakázáno. Pro tento účel musí býti zřízeny dílny pro opravy. Trysky se musí opravovat a zkoušet ve zvlášť k tomu účelu určené dílně, která má východ do volného prostranství. V motorových depech musí být na viditelných místech umístěny tabulky se zákazem kouření a zákazem manipulace s otevřeným ohněm nebo světlem. V depu se musí udržovat náležitý pořádek a čistota. Ukládání barelů s pohonnými látkami a jiného hořlavého materiálu je v depu zakázáno. Motorová depa musí být vybavena požárními hydranty, sněhovými, pěnovými a tetrachlorovými hasicími přístroji. Tankovací jeřáby na tekutá paliva a maziva mají být umístěny mezi kolejemi tak, aby byla dodržena vzdálenost od budov alespoň 20 metrů. Pod tankovacím jeřábem se musí zřídit betonová plocha se sklonem k záchytné jímce. Každá tankovací stanice musí být vybavena jedním sněhovým a jedním tetrachlorovým hasicím přístrojem. V okruhu alespoň 20 m od tankovací stanice se musí přísně dodržovat zákaz kouření a zákaz používání otevřeného světla. (Uložení podzemních nádrží se řídí vyhláškou ministerstva vnitra o hořlavých kapalinách.) C. Elektrická trakce K provádění prohlídek a oprav elektrických lokomotiv musí být zřízena zvláštní depa, jejichž budovy i se střešními konstrukcemi musí být vystavěny z nehořlavého nebo nesnadno hořlavého materiálu. Podlahy v těchto depech mají být dřevěné špalíkové na betonovém podkladě. Trolejová vedení musí být řádně izolována od konstrukce budov; pro jednotlivé úseky vedení je nutno zřídit samostatné vypínače. Budova musí být opatřena hromosvody. Depa pro elektrické lokomotivy musí být vybavena požárními hydranty, v to počítaje mlhovou proudnici (normální proudnice se nedovolují a kromě nich dostatečným množstvím sněhových, tetrachlorových nebo práškových hasicích přístrojů. Vypukne-li požár, musí být elektrický proud bezpodmínečně vypnut!

56


Kapitola XXXIII Rozehřívání a stáčení živic Rozehřívání živic v nádržkových vozech otevřeným ohněm je dovoleno jen u těch vozů, které jsou opatřeny nápisem „Rozehřívání otevřeným ohněm dovoleno“. Živice se musí rozehřívat a stáčet v místnostech zvlášť k tomu určených a volených tak, aby případným požárem nebyla na sousedních kolejích ohrožena vozidla nebo v blízkosti se nacházející objekty. Při rozehřívání živic musí být brzdová zařízení a nádrž vozu chráněna plechem, aby se nepoškodily. Ohněm musí býti upraven a udržován tak, aby plameny nešlehaly na nádrž a k stáčecímu zařízení. Rozehřívat se má dřevěným uhlím nebo koksem; tyto druhy paliva nevytváří plameny, nýbrž jen žhnou. Při stáčení živic musí být v blízkosti pohotově nejméně dva hasicí pěnové přístroje, dostatek suchého písku neb popele, několik lopat, nebo jiné prostředky k utlumení ohně. Zaměstnanci obstarávající rozehřívání musí být prokazatelně obeznámeni s nebezpečím živic a s tím, jak se požár likviduje. K hašení požáru vzniklého při stáčení živic nesmí být použito samotné vody. Výjimka je povolena pouze při použití speciálních mlhových nebo pěnových proudnic. Ukládat živici a obalovat drť pro účely mimoželezniční není v zakázaném prostoru dráhy (60 m) dovoleno. Výjimky může v ojedinělých případech povolit odbor pro zvláštní úkoly správy dráhy.

Kapitola XXXIV Čištění a zbavování výparů nádržkových vozů před jejich opravou Nádržkové vozy určené k opravě nádrže ať jsou od jakýchkoliv kapalin nebo živic, musí být před opravou přistaveny ke zvláštnímu zařízení, aby mohly být zbaveny zbytků nebezpečných par uvnitř nádrže. Zbavování zbytků par v nádržích se v dílně pro opravu vozidel tomu účelu určené děje parním zařízením. Není dovoleno jakkoliv opravovat nádržkové vozy bez řádného odstranění zbytků tekutin a jejich výparů. Jestliže nádržkové vozy nebyly zbaveny zbytků tekutin a výparů, je z bezpečnostních důvodů zakázáno do nich vstupovat s otevřeným světlem a bez ochranných prostředků (dálkového dýchacího přístroje, plynové masky, gumové obuvi, ochranných oděvů apod.). Zbavovat výpary nádržkových vozů před opravou nařizuje příloha směrnic provozního řádu pro zacházení s cisternami č. j. 19 669/1953 ministerstva železnic ze dne 4. 6. 1953.

57


Kapitola XXXV Manipulace s kapalným chlorem a jeho přeprava po železnici Jakoukoliv manipulaci se zkapalněným chlorem mohou provádět jen osoby k tomu určené a školené. Tyto osoby jsou povinny znát všechny předpisy o manipulaci a přepravě zkapalněného chloru a jimi se přesně řídit. Chlor je barvy žlutozelené, vytváří jedovatý plyn pronikavého zápachu dráždícího ke kašli. S vodíkem, methanem, aethylenem, acetylenem tvoří výbušné směsi, které vlivem slunečního nebo umělého světla vybuchují. Fosfor, vizmut, arsen, antimon, bronzový prášek, alkalické kovy, etherové páry, terpentýnový olej, olejem napuštěný papír, textilie se působením plynného chloru vzněcují. S amoniakem tvoří vysoce výbušný chlordusík. Uskladňování chloru v tancích je velmi nebezpečné, tanky je nutno i zevně chránit před vlhkostí. Výbuch nastane nebo požár vznikne většinou při styku chloru s olejem nebo tukem. Kapalný chlor se přepravuje v cisternách, v sudech nebo v ocelových lahvích. Pro velkou spotřebu se zpravidla používá cisteren; jejich obsah se vyprazdňuje do stabilních nádob. Pro stabilní uskladnění chloru se používá válcových nádob pevně uložených na základ. Elektrická instalace v místnostech, kde je chlor uskladněn, musí vyhovovat předpisům ESČ. Všechny nádoby používané pro kapalný chlor musí být vyzkoušeny a zbaveny veškeré nečistoty. (Pro zkoušení nádob pro chlor platí předpisy technické podmínky TP 5-73-52, kapalný chlor TP 5-93-52, chlor kapalný ner. TP 5-194-52, chlor tekutý [NO].) Veškeré záchranné práce je nutno provádět v gumových oblecích, plynových maskách s filtry proti chloru, lépe však s použitím kyslíkových dýchacích přístrojů. Doporučuje se zásilky chloru přepravované po železnici doprovázet osobami, které jsou řádně obeznámeny s předpisy o manipulaci s chlorem. Při vypuknutí požáru způsobeného chlorem lze hasit takovým hasicím přístrojem, který je určen pro hašení té hořící látky, která byla vznícena působením chloru. Nejlépe je však při takovýchto požárech použít sněhového hasicího přístroje (tj. CO2, s kysličníkem uhličitým). Při takovýchto požárech je nutno dbát, aby osoby, které nejsou s nebezpečnými vlastnostmi chloru obeznámeny, byly z místa požáru vykázány.

Kapitola XXXVI Postup vlakového mužstva při požáru ve vlaku 1. Vznikne-li požár ve vlaku za jízdy na širé trati nebo ve stanici, je povinností každého, kdo jej zpozoruje, učinit vše, čeho je třeba, aby byl vlak zastaven. 2. Jde-li o požár, který je možno zdolat prostředky jsoucími po ruce na místě zastavení vlaku, je vlakvedoucí povinen učinit všechno, aby se požár uhasil; přitom použije, je-li toho třeba, kromě vlakové (případně i lokomotivní) čety všech osob jsoucích v blízkosti. 3. Jde-li o požár v uzavřených nákladních vozech projevující se doutnáním a kouřem, a je-li pode všech vnějších známek pravděpodobně v zárodku zejména pokud jde o požár textilních surovin, ucpe vlaková četa rychle všechny otvory a netěsnosti (z vnějšku vozu); např. drny, mokrými hadry a různými textilními odpadky tak, aby do vozu zamezila přístup vzduchu. Vůz se dopraví co nejrychleji do stanice. Dveře a okna vozu se nesmějí otevírat,

58


zejména nikdy na protilehlých stranách. Vůz se smí otevřít až ve stanici, kde je dostatek hasicích prostředků nebo kde je pohotovostní požární služba. Vlakvedoucí o nehodě a o potřebných opatřeních zpraví především výpravčí vlaku té stanice, kam hořící vůz má být dopraven, aby výpravní mohl učinit, čeho je třeba. 4. Jde-li o požár většího rozsahu: a) použije vlaková četa všech sdělovacích prostředků a návěstních pomůcek apod.

(telefonu, píšťaly, posla atd.) k urychlenému přivolání nejbližší požární jednotky; b) vlakvedoucí neprodleně z průvodních listin zjistí druh nákladu, kterým je hořící vůz

ložen. 5. Po zjištění druhu nákladu učiní vlakvedoucí opatření, odpovídající vlastnostem loženého zboží, a to: a) jde-li o požár nádržkového vozu s hořlavými kapalinami, a požár na voze loženém

výbušninami, ocelovými lahvemi se stlačeným nebo zkapalněným plynem, lahvemi s kyslíkem, sudy nebo barely s hořlavými kapalinami, balóny s kyselinou apod., musí být vlak s urychlením rozvěšen a hořící vůz postaven na místě vzdáleným od budov a komunikací, a od přední a zadní části vlaku; b) postará se o krytí vlastního vlaku; c) učiní neprodleně opatření, aby se doprava po sousedních kolejích zastavila (viz PTPŽ); d) až do příchodu požární jednotky zajistí střežení ohroženého prostoru, aby se zabránilo

přístupu nepovolaným osobám, nebo se postará o přivolání nejbližší hlídky OPOŽ. 7. Jde-li o požár vozu s nákladem jedovatých a žíravých látek, nesmí se do ohroženého prostoru vstupovat bez ochranných pomůcek (bez masky nebo bez gumového obleku). 8. Vlakvedoucí je vždy povinen upozornit velitele přivolané pohotovostní požární jednotky na druh nebezpečného nákladu. 9. Vznikne-li požár na vlaku osobní přepravy a je-li zpozorován ihned v zárodku, učiní průvodní všechna opatření, aby oheň uhasil. Stačí-li dosažitelné prostředky - (voda, hasicí přístroje kromě tetrachlorových) k uhašení, nemusí být vlak zastaven. Průvodčí vlaku se postará o uzavření oken vozu, aby se zamezilo zvýšenému přílivu vzduchu, který by rozšiřování ohně podporoval.) 10. Je-li nutno použít tetrachlorového hasicího přístroje, musí být vlak zastaven a cestující převedeni do jiného vozu. Při hašení tetrachlorem vznikají jedovaté výpary; proto musí být okna otevřena. Cestujícími může být vůz opět obsazen, jestliže to jeho stav dovoluje, až po náležitém vyvětrání. 11. Jsou-li pochybnosti, zda by vznikající požár mohl být dosažitelnými prostředky za jízdy zdolán, musí být vlak ihned zastaven a průvodčí zajistí, aby cestující urychleně a ukázněně vůz opustili. Vůz musí být pak od soupravy odvěšen. Vlakvedoucí použije všech sdělovacích a návěstních prostředků, aby urychleně přivolal nejbližší požární jednotku. 12. Vlaková četa je povinna znát zacházení s ručními hasicími přístroji, jimiž jsou vybaveny služební, osobní a motorové vozy. Každé použití hasicího přístroje zaznamená vlakvedoucí do vlakopisu a oznámí je prostřednictvím výpravčího nejbližšímu vozovému depu, aby se vyměnil použitý přístroj za jiný naplněný.

59


Kapitola XXXVII Hašení požáru Pro požární jednotky platí „Bojový řád požárních jednotek“ vydaný ministerstvem vnitra. Způsob hašení požáru je třeba přizpůsobit druhu hořícího materiálu, konstrukci ohrožených objektů, rozsahu požáru, přístupnosti ohroženého místa, hasicím prostředkům a jejich množství, směru větru apod. Při vzniku požáru je nutno především dbát, aby byl vypnut elektrický proud (trolej) a uzavřen přívod plynu. Oheň možno hasit udušením, tj. zamezením přístupu vzduchu k ohni (přikrytím, a to pískem, hlínou nebo jiným nehořlavým materiálem), chemickými prostředky (hasicími přístroji), poléváním z věder nebo stříkáním vody ze stříkaček, hydrantů, lokomotiv apod. V některých případech lze hašení požáru urychlit zbořením hořlavých částí ohroženého objektu. Udušením lze hasit zejména hořlavé látky a tekutiny jako oleje, barvy, laky, benzin, tuky apod. Vodou lze hasit jen tehdy účelně, má-li přístup k jádru ohně. Hasí se tedy co možná zblízka poléváním nebo postřikem předmětů zachvácených požárem. Především se má stříkat na předměty, které oheň nejrychleji rozšiřují. Při postupu nebo rozšiřování ohně musí být lehce vznětlivé a hořlavé látky odstraněny z dosahu plamenů co možno nejrychleji. Je-li možné, má být k dosažení ohniska požáru použito především obvyklých příchodů, tj. schodů, dveří, popřípadě oken. Při hašení se má vždy pamatovat na to, aby se drážní a dráze k přepravě svěřený majetek zbytečně nepoškodil a neničil. Vody smí být použito jen tolik, kolik je jí k hašení nevyhnutelně třeba, protože by jinak škoda způsobená vodou mohla být větší než škoda způsobená požárem. Hoří-li podlaha nebo strop, je nutno zvláště dbát opatrnosti, aby se stropy v dolních místnostech nepromáčely vodou. Při hašení vodou se stříká vždy pokud možno po větru, a to tak, aby plný proud vody dopadal přímo do ohniska požáru. U rozsáhlejších požárů, při nichž je k hašení jen málo vody, která k uhašení nestačí, jest útočení na ohnisko nesprávné. V takových případech mají záchranné práce směřovat k omezení požáru a hlavně k ochraně sousedních budov a okolí. Použije-li se k hašení vody z hydrantů, zapojí se pokud možno hydranty různých potrubí, aby nenastalo snížení vodního tlaku. Je proto nesprávné, uvede-li se v činnost hydrantů více než jich je ve skutečnosti třeba, neboť se tím tlak vody potrubí snižuje. Jsou-li pod hořícími předměty uloženy hořlavé látky (ve skladištích apod.), je třeba tyto látky nelze-li je odstranit - alespoň řádně navlhčit, aby nebyly plameny zachváceny. Zvláštní pozornost při požáru je nutno věnovat ochraně skladišť a provozoven, v nichž jsou uloženy ocelové láhve se stlačenými a zkapalněnými plyny. Jsou-li takové objekty ohroženy požárem, musí být tyto láhve odstraněny do bezpečné vzdálenosti od požáru. Konstrukce z oceli, litiny nebo kamene, vystavené velikému žáru, se nesmějí nikdy postříkávat vodou, neboť by popraskaly. V uzavřených místnostech, kde jsou stabilní kotle pod parou nebo do kterých je možno zavést páru, lze menší požár udusit vypuštěním páry do místnosti. Při ohni v přízemí nebo v patrech je nutno zamezit šíření požáru směrem ke schodišti a do horních nebo dolních pater. Zejména je třeba věnovat pozornost, aby neprohořely stropy nebo podlahy. Při útoku do uzavřených místností musí útočná jednotka ponechat okna a dveře uzavřené tak dlouho, dokud nemá na místě vodu nebo jiné prostředky k hašení, aby se požár průvanem nezvětšil. Kde by byli lidé v nebezpečí, že by se mohli udusit, je nutno otevřít dveře a okna a kouř odstranit. Do místností naplněných kouřem (kysličníkem

60


uhelnatým) mají příslušníci požární jednotky vstupovat s kyslíkovým dýchacím přístrojem nebo maskou se zvláštním filtrem. I přes tato opatření mají příslušníci provádějící zákrok vstupovat do místností naplněných kouřem jen tehdy, když jsou uvázáni na záchranném lanu. Části hořící budovy se bourají jen tam, kde zdi, komíny apod. hrozí sesutím nebo kde tím lze zamezit šíření požáru. Není-li voda k hašení, strhují se též dřevěné části budov nebo střechy, stěny apod. Děje se tak jen výslovně na rozkaz velitele požářiště.

Kapitola XXXVIII Opatření na požářišti za požáru Cesty, po nichž se vede nebo dopravuje voda a požární nářadí, musí zůstat vždy volné. Za tmy se požářiště osvětluje elektrickým světlem nebo jiným vhodným osvětlením (svítilnami, pochodněmi atp.). Velitel požářiště dbá, aby diváci zůstávali v patřičné vzdálenosti od požářiště, manipulačního prostoru a kolejí, jakož i od zachráněných předmětů. Proto, než se dostaví příslušníci OOŽ, nebo VB, postaví hlídky.

Kapitola XXXIX Opatření na požářišti po požáru Dokud není zcela zjištěno, že je požár uhašen a že znovu nepropukne, nesmí požární jednotka požářiště opustit. Doutnající požářiště se musí střežit do té doby, dokud se bezpečně nezjistí, že požár nemůže opětně vzplanout. Hlídka na požářišti nesmí dovolit, aby na ohrožená místa a do ohrožených prostorů někdo vstupoval. Zvláště je nutno po požáru prohlédnout všechny zdi, komíny, klenby, stropy a jiné konstrukce, které zůstaly volně stát, zda nehrozí sesutím. Ohrožené konstrukce se podle možnosti zajistí nebo opatrně zbourají. Teprve po zjištění, že nebezpečí nového požáru není možné, mohou požární jednotky požářiště opustit po souhlasu velitele, a to jen tehdy, když mají svou požární výzbroj k odjezdu připravenou.

61


Kapitola XL Vyklizení ohrožených budov a jejich ochrana Největší úsilí se musí věnovat záchraně ohrožených osob. K jejich záchraně se zpravidla použije obvyklých východů, tj. dveří a schodů. Nelze-li jich použít pro kouř nebo jsou-li již zachváceny požárem, je nutno zachraňovat osoby jiným způsobem např. po žebřících, smykací plachtou, skokem do plachet apod. Dokud obyvatelé a zaměstnanci závodu hořící objekt neopustí, nesmějí se záchranné práce na tomto objektu zastavit. Z ohroženého majetku se nejprve zachraňují služební knihy, průvodní a jiné důležité listiny, peníze, cenné věci, zvlášť cenné zásilky, přístroje sdělovacího a zabezpečovacího zařízení apod., potom teprve předměty ostatní. Předměty se vynášejí popřípadě spouštějí pokud možno okny, aby osoby nebyly vydány nebezpečí ohrožení kouřem nebo zřícením schodiště a pracující na zdolávání požáru nebyli v práci rušeni. Důležité je též odklidit vozidla, zboží, ceniny a jiné předměty z blízkosti hořících nebo nejvíce požárem ohrožených objektů. U překládkových a skladištních ramp, jakož i v krytých halách musí být vozy svěšeny, aby je bylo možné při požáru rychle odtáhnout. Vedoucí jednotlivých pracovišť se postarají o to, aby vše, co je třeba přednostně odstranit, bylo připraveno tak, aby na daný rozkaz mohlo být odneseno na předem určené místo. Zachráněné předměty se složí na bezpečném místě a tam musí být střeženy. Rozkazy k vyklizení ohrožených budov dává velitel požářiště po dohodě s vedoucím závodu.

Kapitola XLI Opatření v dopravní službě Jsou-li v blízkosti hořícího objektu lokomotivy, motorová nebo jiná vozidla, dopraví se do bezpečí; není-li to možné je třeba je odsunout na traťovou kolej. Přitom se musí dbát všech dopravních předpisů; železniční provoz musí být co nejméně rušen. Není-li průjezd vlaku kolem požářiště možný, zastaví se vlak již v sousední stanici nebo v dostatečné vzdálenosti před požářištěm. Při větších požárech je třeba uvážit, zda by neměly být při zachování dopravních předpisů vypraveny s náskokem ihned předčasně vlaky, které jsou ve stanici a jsou k odjezdu připraveny. Strojvedoucí a pomocníci strojvedoucího, kteří jsou ve stanici nebo pracují v obvodu depa nebo stanice, odeberou se na přikázané lokomotivy a uvedou je co nejrychleji do pohotovosti, aby lokomotivy v případě nutnosti mohly odjeti a aby byly k disposici k přesunutí vozového parku ohroženého požárem. Zároveň je třeba u lokomotiv pro případné použití připravit zařízení potřebná k hašení (našroubovat hadice na požární nástavce, uzavřít závěrný šroub napájecí hlavy apod.). Rozkazy o tom udílí službu konající vlakoví dispečeři po dohodě s velitelem požářiště. Velkou pozornost je třeba věnovat nebezpečí telegrafního a telefonního spojení. Zaměstnanci obsluhující telegrafní a telefonní přístroje musí u nich zůstat tak dlouho, dokud nehrozí přímé nebezpečí požáru. Je-li nutné stanoviště opustit, přenesou se telegrafní a telefonní přístroje na jiné místo a podle možnosti se telegrafní nebo telefonní spojení opět zřídí.

62


Zabezpečovací zařízení a hradlové přístroje se přenesou na chráněné místo, jakmile se nebezpečí požáru přiblíží.

Kapitola XLII Cizí pomoc při požáru na železnici

Nestačí-li místní požární jednotka požár v závodě zdolat, je povinna přivolat pomoc sousedních železničních požárních jednotek, nebo železničních požárních útvarů anebo požární jednotky, s nimiž byla podle stupně poplachového plánu sjednána sousedská pomoc. Zasahuje-li při požáru několik požárních jednotek, je velitelem požářiště velitel závodní požární jednotky ohroženého objektu. Dostaví-li se však k požáru požární útvar železnic, stává se velitelem požářiště velitel tohoto útvaru. Přijede-li k požáru několik požárních útvarů, zůstává velení velitele toho útvaru, který začal řídit požární zásah nejdříve. Velitelské stanoviště na požářišti musí být za dne označeno červeným praporkem, za noci červeným světlem. Velitel požářiště musí být označen červenou páskou 10 cm širokou na levém rukávu. Dostaví-li se na požářiště nadřízený orgán železničních požárních útvarů, přebírá po podání hlášení o situaci dosavadního velitele požářiště řízení další likvidace požáru.

Kapitola XLIII Přeprava cizích požárních jednotek po železnici a na lanových drahách Je-li třeba, dopraví se po železnici i cizí požární jednotky s požární výzbrojí a nářadím do stanice, kde požár vypukl. Požární jednotka se přepraví nejbližším nákladním nebo osobním vlakem, popřípadě i rychlíkem. Kdyby však hašení požáru mělo být čekáním na nejbližší vlak ohroženo nebo kdyby místo požáru bylo příliš vzdáleno, takže by včasný a účinný zásah byl umožněn pouze rychlým zavedením mimořádného vlaku, jsou náčelníci železničních stanic povinni v dohodě s dispečinkem zavést k přepravě požárních jednotek vlaky mimořádné. Přitom se musí dbát všech předpisů o zabezpečení dopravy a nařízení vydaných pro takové případy. Jde-li o přepravu v zájmu požární bezpečnosti objektu ČSD nebo cizích objektů ohrožujících provoz a majetek ČSD, koná se přeprava tam i zpět bezplatně. Jde-li o přepravu požárních jednotek k zásahu mimo ohrožené požární pásmo dráhy, platí pro přepravu tarifní ustanovení a předpisy o uvěřování přepravného. Provedení takové přepravy pravidelným nebo mimořádným vlakem nesmí být činěno závislé na zaplacení poplatků předem. Nařízení o přepravě cizích požárních jednotek po železnici vztahuje se i na lanové dráhy.

63


Kapitola XLIV Vyšetřování příčin požáru a zjišťování rozsahu škod Příčiny požárů na železnicích zjišťují velitelé požárních útvarů a jejich nadřízené orgány ve spolupráci s orgány odborů pro vnitřní věci rad ONV a orgánu ministerstva vnitra. Rozsah škod zjišťují odborné železniční složky za spolupráce s orgány požární ochrany železnic. Zjišťování příčin požáru musí být zahájeno nejpozději do 24 hodin po vypuknutí požáru. Pořizovat dokumentární snímky na požářišti mohou jen zmocněné osoby a orgány požární ochrany, osoby vyšetřující vznik požáru a orgány ministerstva vnitra. Při velkém požáru vyšetřuje příčiny jeho vzniku a rozsah škod komise, složená z orgánů PO a orgánů ministerstva vnitra ze zástupců a dotčených výkonných jednotek a odborných služeb železnic. Komisi určí náčelník dráhy, případně příslušný náměstek ministra dopravy. Vyšetřující orgány mají právo požadovat veškeré informace potřebné ke zjištění a ověření příčin požáru a informace o rozsahu škody.

Kapitola XLV Statistika požárů Aby bylo možno proti vzniku požáru činit účinná opatření, slouží tomu účelu statistické hlášení (výkazy a hlášení o požárech). Vyhotovují je velitelé útvarů požární ochrany a zasílají je nejpozději do 24 hodin po vzniku požáru odboru pro zvláštní úkoly oddělení ozbrojené a požární ochrany správy dráhy a příslušnému odboru pro vnitřní věci rady ONV. Aby byla statistika úplná, musí být každý požár na železnici ihned ohlášen útvaru POŽ, a to i tehdy, jeli škoda způsobená požárem nepatrná nebo není-li žádná.

Kapitola XLVI Živelní pohromy a nehody Co podle tohoto železničního požárního řádu platí o požárech a požární ochraně, platí obdobně o živelních pohromách, zejména o povodních, sněhových kalamitách, vichřicích, sesutí zemin, jakož i o železničních nehodách a ochraně před nimi.

64


Kapitola XLVII Požární stanice a požární depa Za bezpečné a náležité uložení požární výzbroje, výstroje a nářadí odpovídá vedoucí závodu. Vedoucí závodu je povinen se postarat o vybudování vhodné požární stanice nebo depa. (Pro výstavbu požárních stanic slouží předem vypracované typy A, B, B-1, C.) Požární materiál potřebný k zásahu požárních jednotek se nesmí skladovat mimo požární stanici nebo depo. Každá požární stanice, v níž jsou uloženy požární vozidla, motorové stříkačky, pěnové pojízdné hasicí přístroje, musí být vytápěny parovodním nebo teplovodním zařízením. Požárním depem se rozumí skladiště, ve kterém je uložen požární materiál kromě požárního vozidla, stříkačky a pěnové pojízdné hasicí přístroje. Požární depa nemusí být vytápěna. Každá požární stanice musí mít postaven sušák na hadice (věž na sušení hadic). Požární stanice musí být stavebně situována tak, aby byl umožněn snadný a rychlý výjezd na všechny komunikace.

Kapitola XLVIII Vodní zdroje Z hlediska požární bezpečnosti musí být ve všech objektech, kde jsou budovy, úložiště nebo hořlavé předměty, zřízeny dostatečné vodní zdroje, z nichž by bylo možné použít vody k hašení. Mimo požární vodovody opatřené nadzemními, podzemními nebo nástěnnými požárními hydranty, musí být zřízeny vodní zdroje nezávislé (vodní jímky - nádrže), není-li v blízkosti jiný přírodní vodní zdroj. Příjezd k vodním zdrojům musí být upraven tak, aby byl pro veškerá požární vozidla sjízdný. Vodní zdroje, zejména tam, kde se voda čerpá, musí být v řádném stavu a musí být zbavovány nečistoty. Při zamrznutí vodní hladiny musí být zajištěn přístup k vodě prosekáním ledu, toto místo musí být pro účely požární ochrany zjevně označeno. Jsou-li objekty vybaveny uvnitř budov požárními vodovody, je nutno, aby výpustné kohouty byly opatřeny normalizovanou poloviční spojkou C. Při zřizování požárních (podzemních a nadzemních) hydrantů je třeba zachovat vzdálenost od objektu nejméně 10 metrů, aby při použití byla jejich obsluha zajištěna. Na jaře a na podzim se musí vykonat prohlídky všech vodních zdrojů, zejména hydrantů, zda jsou řádně označeny orientačními štítky, řádně odvodněny a proti zamrznutí zabezpečeny. V zimě je třeba věnovat zvýšenou pozornost požárním hydrantům, zbavovat je sněhu a námrazků, aby v případě potřeby byly schopny rychlého použití. Závady zjištěné při prohlídkách veškerých vodních zdrojů musí být v zájmu požární bezpečnosti ihned odstraněny. Za vybudování vodních zdrojů a za jejich řádnou údržbu a stav odpovídá vedoucí závodu.

65


Kapitola XLIX Výzbroj a výstroj požárních jednotek Aby požární jednotky mohly rychle zasahovat a úspěšně likvidovat různé požáry, musí být vybaveny dostatečnou výzbrojí a výstrojí jednak ke zdolání požáru a jednak k osobní ochraně. Proto musí být vybaveny výzbrojí, výstrojí, věcnými a technickými prostředky, jak je dále uvedeno. a) Osobní výzbroj pracovní: Přilba, nátylník, požární opasek, požární sekerka s pouzdrem, záchranný hřeb, záchranné lano, sáček na záchranné lano, signální píšťalka, kapesní svítilna. b) Osobní výzbroj ochranná: Ochranná maska s pouzdrem, filtr, obvazový balíček, ochranný oblek gumový nebo pogumovaný, ochranný oblek osinkový, ochranné brýle. c) Osobní výstroj: Pracovní oděv letní i zimní, čepice lodičky, plátěné spinky, kožené a gumové rukavice, kožené šněrovací boty, kožené polovysoké nebo vysoké boty, gumové vysoké boty, gumové rybářské boty. Požární technika: Přenosné motorové stříkačky, přívěsné motorové stříkačky, automobilové stříkačky, automobilové stříkačky cisternové a dopravní požární vozy. Požární žebříky: Hákové, opěrací, vysouvací, nastavovací, pojízdné vysouvací a provazové žebříky. Přívodní řád: Savice, sací koš, záchytné lano, ventilové lano, vidle na lano, sběrač, hydrantový nástavec, klíč k podzemním a nadzemním hydrantům, ejektor a přechody. Výtlačný řád: Hadice B a C, rozdělovač, přechody, proudnice B, C, clonové, mlhové. Pomocné nářadí: Ruční stříkačky, příjezdové můstky, přenosné a pojízdné navijáky, klíče na spojky a šroubení, vazáky na hadice, záchranné pachty (smykací a na skok), sanitní nosítka, samaritánské brašny, požární sekery velké, lopaty, krumpáče, rýče, pily, páčidla, trhací háky, ruční svítilny, akumulátorové svítilny, pochodně, vlečná lana, zdviháky, přetlakové ventily, plátěná vědra na vodu, objímky na hadice, sáček na spojky atd. Pěnotvorné nářadí: Pěnotvorné proudnice, přiměšovač, nasávací hadička, nádrže na pěnidlo a pěnidlo. Ochranné nářadí: Kyslíkový dýchací přístroj, dálkový dýchací přístroj. Sdělovací a návěstní prostředky: Telefony, polní telefony, bezdrátové přijímací a vysílací stanice, signální trubky a píšťalky, světelné signalizační svítilny.

66


O přiměřeném množství a druhu požární výzbroje a výstroje se dohodne vedoucí závodu s útvarem požární ochrany železnic. Vybavení požárních vlaků je stanoveno zvláštními směrnicemi.

Kapitola L Vybavení objektů požárními prostředky Všechny objekty musí být vybaveny tak, aby se proti požáru mohlo zakročit. Prostředky k hašení musí být v rozsahu přiměřeném k velikosti a důležitosti objektu a v nich jsoucího zařízení, jakož i vzhledem k místním poměrům. Každý objekt musí být pro případ požáru vybaven dostatečným počtem hasicích přístrojů, bednami s pískem, lopatami, žebříky, trhacími háky, káděmi naplněnými vodou, ručními vědry nebo ručními stříkačkami. Toto požární nářadí musí být vhodně a účelně umístěno. Kde je několik železničních objektů, provozoven s rozsáhlými budovami, musí být mimo výše uvedené prostředky požární bezpečnost zajištěná ještě jednou nebo více motorovými stříkačkami, popřípadě i požárním motorovým vozidlem. Mimoto musí mít potřebné množství osobní a věcné výzbroje pro vybavení požárních jednotek (viz předcházející článek). Pro každý požární stroj musí být zajištěno dostatečné množství pohonných látek. Průměrná spotřeba pohonných látek u motorových stříkaček činí: u PS 2 = 6 litrů/hod., u PS 4 = 8 litrů/hodl., u PS = 13 litrů/hod., u DS 16 = 16 litrů/hod. (spotřeba u DVS 8 a AS 16 = 30 litrů/hod.). Každá motorová stříkačka musí mít stále nádrž naplněnou pohonnými látkami a dále mít takovou zálohu pohonných látek v kanystrech nebo v sudech v rozsahu pětinásobku nádrže. Co platí pro požární stříkačky, platí i pro požární vozidla. V místech, kde jsou vodovody, zřídí se na dobře přístupných místech v náležité vzdálenosti od budov (nejméně 10 m) požární hydranty. K hydrantům se opatří dostatečný počet hydrantových nástavců, hydrantových klíčů a hadic, a to vše se umístí ve skříňce na vhodném místě v blízkosti hydrantů. V budovách se zřídí nástěnné hydranty se skříňkami na hadice a na příslušné vybavení. Hydranty a hydrantové nástavce musí vyhovovat ČSN. U skladišť, vyvýšených nákladišť, dřevěných kůlen, na mostech s dřevěnou podlahou se umístí kádě s vodou. Ke každé kádi musí být dvě vědra na vodu. V létě je třeba vodu v kádích doplňovat, nebo i vyměnit, aby nezahnívala. Před příchodem mrazů se kádě vyprázdní a uloží na stanovené místo chráněné před povětrnostními vlivy. K hašení vznikajících požárů, musí být objekty vybaveny ručními hasicími přístroji. Těchto přístrojů může při vzniku požáru použít každý zaměstnanec a proto musí být všichni zaměstnanci s jejich manipulací seznámení. Hasicí přístroje musí být vždy chráněny před poškozením a dobře přístupny. Je třeba dbát, aby se při rozmístění ručních hasicích přístrojů používalo jednoho typu a to takového, který za daných poměrů nejlépe vyhovuje vzhledem k materiálu, který by při požáru bylo nutno hasit. Hasicí přístroje musí být vždy v použitelném stavu a podle předpisu pravidelně kontrolovány, tj. nejméně jednou do roka. V místech, kde jsou vystaveny vlivům povětrnosti, kontrolují se do roka dvakrát, na vozidlech každého čtvrt roku.

67


Kapitola LI Hasicí přístroje Hasicími přístroji můžeme zasáhnout vždy a zdolat vznikající menší požár, zasáhneme-li včas, použijeme-li vhodného hasicího přístroje a postupujeme-li podle návodu o použití přístroje. Je nutné věnovat náležitou péči již při rozmísťování hasicích přístrojů, aby byly co nejblíže k místům vnějšího požárního nebezpečí, na místech přístupných a viditelných; pozadí přístroje nutno natřít bílou barvou s červeným okrajem (podle normy ČSN 38 9100). Druh hasicího přístroje je třeba volit podle toho, jaký požár s ním máme uhasit. Orgán pověřený požární preventivní činností rozhodne podle místních poměrů o druhu, o počtu a o umístění hasicích přístrojů. Každý přístroj musí být opatřen evidenčním štítkem (kartou v kartotéce, ve které se zapisují údaje o plnění a o kontrole hasicího přístroje). Hasicí přístroje jsou natřeny barvou červenou, na každém přístroji je štítek a na něm je označena norma druhu přístroje, výrobce, výrobní číslo, rok výroby, zkušební tlak a váha prázdného přístroje. Na přilepené nálepce je údaj o odolnosti proti mrazu (to je důležité pro umístění vodních a pěnových hasicích přístrojů), názorný návod k použití a poučení, jak se s přístrojem zachází, když ho bylo použito. Kromě těchto ručních přístrojů používá se ke zdolání větších požárů hasicích přístrojů (pěnových a sněhových) s větším obsahem náplně, opatřených podvozky. Vhodně volený hasicí přístroj při včasném zásahu a správném použití zachrání velké hodnoty, zamezí rozšíření požáru, případně menší požár zdolá. Nesprávně použitý hasicí přístroj může sice při včasném zásahu požár zdolat, ale zničí nebo znehodnotí předměty jím hašené. Někdy může nesprávné použití přístroje znamenat smrtelné nebezpečí pro toho, kdo s ním manipuloval! (např. hašení elektrického zařízení pod proudem vodním přístrojem neb použití tetrachlorového přístroje v uzavřených místnostech).

Kapitola LII Údržba hasicích přístrojů 1. Hasicí přístroje na tlak umístěné na železničních objektech, trakčních vozidlech a ve vacích se plní, opravují a zkoušejí ve stanovených obvodech a termínech traťové výrobní dílny ČSD. (Na objektech dvakrát do roka, v měnírnách, ve vlacích a v trakčních vozidlech každého čtvrt roku.) 2. Kromě traťových výrobních dílen není nikdo oprávněn hasicí přístroje na železnicích jakkoliv upravovat nebo plnit. 3. K údržbě a kontrole musí mít traťové výrobní dílny zaměstnance vyškolené tak, aby svými znalostmi vyhovovali ustanovení příslušné vyhlášky ministerstva vnitra. K opravám hasicích přístrojů musí být zřízena dílna vyhovující bezpečnostním předpisům. 4. Hasicí přístroje zkoušet na tlak, udržovat je, opravovat a plnit může jen osoba, která absolvovala odborný kurs pro údržbu a kontrolu hasicích přístrojů, složila úspěšně kvalifikační zkoušku a dostala osvědčení opravňující ji tento úkol provádět.

68


Každý hasicí přístroj se musí kontrolovat nejméně dvakrát do roka, musí být opatřen kovovým evidenčním štítkem a na plášti hasicího přístroje datem poslední prohlídky. O každém hasicím přístroji musí být veden záznamní list a v něm je uvedeno, kde je hasicí přístroj umístěn, jak dlouho je ho používáno, kdy ho bylo naposled použito a kdy byl kontrolován a přezkoušen na tlak. Konstrukce hasicího přístroje musí být jednoduchá a účelná, aby mohl každý s ním snadno zacházet. Podle toho, jak jsou hasicí přístroje sestrojeny a jakých látek se v nich k hašení používá, rozeznávají se: a)

přístroje vodní

ČSN 38 9120 … značka V 10 N, V 10 M a V 10 MM

b)

přístroje pěnové

ČSN 38 9125 … značka P 10 N a P 10 M

c)

přístroje pěnové vzduchové ČSN 38 9130

d)

přístroje tetrachlorové

ČSN 38 9140 … značka T 1, T 2, 5 T 6

e)

přístroje práškové

ČSN 38 9138

f)

přístroje sněhové

ČSN 38 9135 … značka S 1, 5 a S 6

Na hasicí přístroj jednotlivých druhů se kladou tyto požadavky: a) nádrž musí být z kovu, zkoušena na předepsaný tlak a tam, kde přichází do styku s

náplní, silně poolověná, b) spoje musí být elektricky svářeny, c) tlaková bomba musí být tažená z jednoho kusu oceli, d) ventily musí být rychlovýpustné, e) přístroj musí být vyzkoušen na tlak předepsaný normou, převyšující tlak, kterého se při

použití dosáhne, f) skleněné součásti musí být z resistenčního skla, g) přístroj musí mít nejméně jeden pojistný ventil, h) musí být snadno kontrolovatelný, i) musí po uvedení v činnost působit ihned, nepřerušovaně a plynule, j) náplň vycházející z přístroje musí být neutrální.

69


Kapitola LIII Závěrečné ustanovení Vydáním tohoto požárního řádu pozbývá platnosti dosavadní železniční požární řád S 14.

70


PŘÍLOHA K ŽELEZNIČNÍMU POŽÁRNÍMU ŘÁDU Hasicí přístroj vodní, V 10 N ČSN 38 9120, 1 Nádrž je z ocelového plechu, kuželovitá obsahu 10 litrů, zkoušená na tlak 18 atm. Nárazníková armatura s plnicím otvorem je umístěna na dně kužele. Výstřiková hubice je vzestupnou trubicí a pojistný ventil je umístěn proti nárazníkové armatuře nahoře. Po straně přístroje je připevněno držadlo. Výstřiková hubice je opatřena membránou, která se musí protáhnout při tlaku 2 atm. Pojistný ventil je opatřen membránou, která je dimensována na přetlak 10-12 atm. Do plnicího otvoru nad uzávěrou armatury, kudy prochází nárazník, je vložen plechový dírkovaný koš, do něhož se vkládá skleněná tuba s kyselinou sírovou (H2SO4). Nádrž je naplněna s přísadou kyselého uhličitanu sodného (bikarbonát - NaHCO3). Přístroj je zavěšen na věšáku. Do činnosti se uvede po sejmutí z věšáku úderem nárazníku na tvrdý předmět, nárazník vnikne do přístroje a rozbije skleněnou tubu. Smíšením kyseliny s vodním roztokem kyselého uhličitanu sodného, vzniká chemická reakce, při níž se uvolní kysličník uhličitý, který vypuzuje náplň z přístroje. Při hašení se nesmí přístroj sklápět a hasí v té poloze, které je třeba aby přístroj mohl být držen za držák. Dostřik přístroje je 8 až 10 m. Po použití se přístroj vypláchne teplou vodou a dá se znovu naplnit. Přístroj musí být chráněn před mrazem. a) clonka b) poj. armatura c) poj. clonka d) věšák e) klíč f) sítko g) matice výstřikové hubice h) stoupací trubice i) koš j) tuba k) ucpávka l) nárazník

71


Hasicí přístroj vodní V 10 M ČSN 38 9120, 2 Tento přístroj je stejné konstrukce jako přístroj V 10 N, místo koše a tuby s kyselinou sírovou je vložena plechová patrona naplněná kyselým uhličitanem sodným v prášku s ampulí, v níž je kyselina sírová. K odolnosti proti mrazu je ve vodě náplně přimíšen normální uhličitan draselný (K2CO3 = potaš) a glycerin. Na přístroji je nálepka s označením odolnosti (15° neb 30°). Hasicí přístroj vodní V 10 MM ČSN 38 9120 Nádrž je z ocelového plechu válcovitého tvaru, horní část je půlkulatá opatřená plnicím otvorem s nárazníkovou armaturou vzhůru a držadlem přístroje. Na boku horní části přístroje vně je výstřiková hubice a pod ní je pojistný ventil. Do plnicího otvoru pod uzávěrem armatury, kudy prochází nárazník, je vložena plechová patrona naplněná kyselým uhličitanem v prášku s vloženou ampulí s kyselinou sírovou. Náplň má obsahovat 10 litrů vody, do níž je proti odolnosti vůči mrazu přimíšen normální uhličitan draselný a glycerin. Do činnosti se uvede tím, že na místě požáru se přístroj obrátí dnem vzhůru a nárazem na nárazník se patrona v přístroji promáčkne, ampule s kyselinou sírovou se rozbije. Působením kyseliny na kyselý uhličitan sodný se uvolní kysličník uhličitý, který hasicí náplň vypuzuje z přístroje. Přístroj se po dobu hašení nesmí obracet. Hašením ve vodorovné poloze uniká plyn z přístroje, aniž hasicí náplň vypuzuje. Stříká-li přístroj vadně, je možné jeho funkci zlepšit zatřepáním tj. lepším smícháním. Přístrojem hasíme ve směru větru. Po použití se přístroj vypláchne teplou vodou a znovu se naplní. Vodních přístrojů lze použít pouze tam, kde nezáleží na tom, zda se okolní předměty vodou poškodí, na příklad při hašení hořícího dříví, uhlí, dřevité vlny, slámy apod. Těmito přístroji se nesmí hasit hořící hořlavé tekutiny nemísící se s vodou (benzin, benzen, dynalkol, petrolej, oleje apod.). Lze však jimi hasit hořící líh, aceton a vůbec hořlavé tekutiny, které se mísí s vodou. Voda, v níž je rozpuštěn kyselý uhličitan sodný nebo potaš, je dobrým vodičem elektrického proudu, proto se nesmí vodními přístroji hasit veškerá elektrická zařízení pod proudem. Přístroji lze hasit dokud požár nenabude většího rozsahu. Na hašení větších požárů přístroj svým malým účinkem nestačí.

72


Hasicí přístroj vodní typu V 10 ČSN 38 9120 Hasí požáry všech hmot, jež lze uhasit vodou. Přísada rozpuštěná ve vodní náplni podporuje značně hasicí účinek vody. Přístroj se uvede v činnost úderem nárazníku o tvrdý předmět. Vniknutím nárazníku se patrona uvnitř přístroje rozruší a chemickou reakcí vzniklý kysličník uhličitý vypudí náplň z přístroje. Pojistný ventil, jehož membrána se protrhne při tlaku 10 atm., zaručuje úplnou bezpečnost přístroje. Přístroje se dodávají s náplní zaručující odolnost proti mrazu do 3 °C

pod značkou V 10 N

do 15 °C

pod značkou V 10 M

do 30 °C

pod značkou V 10 MM.

Hodnoty a výkon hasicího přístroje Zkušební tlak

18 atm

Doba od naražení přístroje do začátku stříkání

5 sec

Doba činnosti

1 min

Dostřik nejméně

10 m

Množství vystříkaného hasiva

10 l

Váha naplněného přístroje

19 kg

Hasicí přístroj pěnový, P 10 M ČSN 38 9125 Nádrž přístroje je zhotovena z ocelového plechu, je válcovitá obsahu 10 litrů, zkoušená na tlak 20 atm. V horní části nádrže je plnicí otvor, kterým se vkládá do přístroje skleněná nádoba o obsahu 2 l; tato nádoba je na dně držena zachycovacím křížem, aby se nemohla volně pohybovat. Hrdlo této vnitřní nádoby má nahoře otvory poněkud větší. Uzávěrová armatura uzavírá plnicí otvor vodotěsně. V horní části přístroje na boku je umístěna výstřiková hubice a pojistný ventil, hubice i ventil jsou opatřeny membránami, a to tak, že se membrána výstřikové hubice musí protrhnout při přetlaku 2 atm. a membrána pojistného ventilu při 10 až 12 atm. Vnější nádoba přístroje se plní roztokem kyselého uhličitanu sodného, normálního uhličitanu draselného s přísadou glycerinu pro odolnost proti mrazu a pěnotvorných extraktů saponitu neb jiných účinných látek zvyšujících pěnicí účinek. Vnitřní nádoba obsahuje roztok síranu hlinitého s kyselinou sírovou v poměru 1:3 (Al2SO4,3 + H2SO4). Pěnový hasicí přístroj se při použití sejme z věšáku a ve svislé poloze za držadlo se přenese až k místu požáru, kde se teprve obrátí dnem vzhůru a tím se uvede v činnost. Oba roztoky se v přístroji smísí a výstřiková pěna se vypuzuje. Vyloučený hydroxyd hlinitý činí pěnu vazkou a tuhou. Před otvor výstřikové hubice uvnitř přístroje je upevněna řídká síťka, která jakost pěny ještě zlepšuje.

73


Hasicí účinek záleží v tom, že vypuzená výstřiková pěna hořící látky ochlazuje, obaluje je a tím zamezuje přístup vzduchu. Pěna lpí na stranách, takže zamezí rozšíření požáru na objekty dosud nezasažené. Vzhledem k tomu, že má pěna malou specifickou váhu, plave na hořících kapalinách a tím k nim zamezuje přístup vzduchu. Škody způsobené hašením pěnou jsou nepatrné. S přístrojem je nutno hasit ve směru větru. Po vystříkání je třeba přístroj vypláchnout teplou vodou a znovu naplnit. Hodí se dobře k hašení všech hořlavých kapalin (benzinu, benzolu, dynalkolu, petroleje, olejů apod.). S úspěchem ho lze použít k hašení hořícího uhlí, dřeva, slámy, papíru apod., též hašení šikmých nebo kolmých stěn, poněvadž na nich pěna dobře lpí. Nesmí se ho použít na hašení elektrického zařízení pod proudem, protože je pěna vodivá. Dostřik přístroje je 6 m a přístroj vytvoří pěny asi šestinásobek normálního obsahu nádrže. Nehodí se k hašení líhu, éteru; ty totiž pěnu rozkládají. Hasicí přístroj pěnový typu P 10 ČSN 38 9125 Používá se ho s výhodou především k hašení tekutých hořlavin, avšak i jiné požáry, zejména takové, při nichž by vodou mohly být způsobeny škody, hasí pěnový přístroj rychle a spolehlivě. Pěna vzdoruje velkému žáru a je při mimořádně dobré konsistenci tekoucí. Rozšiřuje se rychle na hladině hořících tekutin. Lpí též na pevných předmětech a pokrývá všechno naprosto neškodnou, hustou vrstvou pěny. Tím se zabrání přístupu kyslíku a oheň se uhasí. Přístroj se uvádí v činnost pouhým obrácením, kterým se smísí kyselina se zásaditým obsahem nádoby přístroje a vznikající kysličník uhličitý zpevňuje hasivo a ve formě pěny je vytlačuje výstřikovou hubicí z přístroje. Pojistný ventil, jehož membrána se protrhne při tlaku 10 atm., zaručuje úplnou bezpečnost přístroje. Přístroje se dodávají s náplní zaručující odolnost proti mrazu do 3 °C

pod značkou P 10 N

do 15 °C

pod značkou P 10 M.

Hodnoty a výkon hasicího přístroje: Zkušební tlak

18 atm

Doba od obrácení přístroje do začátku stříkání

5 sec

Doba činnosti

1 min

Dostřik nejméně

6m

Množství náplně

10 l

Množství pěny

50 l


20 kg

74


Hasicí přístroj tetrachlorový ČSN 38 9140 Tetrachlorový přístroj se vyrábí ve třech velikostech: Hasicí přístroj tetrachlorový

náplň 1 kg

zn. T 1

váha 4 kg

Hasicí přístroj tetrachlorový

náplň 2,5 kg

zn. T 2,5

váha 7,5 kg

Hasicí přístroj tetrachlorový

náplň 6 kg

zn. Z 6

váha 15 kg.

Tetrachlorové přístroje mají válcovitou nádrž vyrobenou z ocelového plechu, zkoušenou na tlak 12 atm., uvnitř silně poolověnou; nádrž je nahoře mírně zúžena v hrdlo. Do hrdla je pevně přivařeno těleso uzavíracího ventilu opatřeného výstřikovou trubicí a uzavíracím kolečkem. Výstřiková trubice je opatřena závitem k našroubování přetlakového plnicího ventilu. Na těleso uzavíracího ventilu je napojena stoupací trubice, sahající až ke dnu nádrže. Ve dně nádrže je plnicí otvor pevně uzavřený uzavíracím šroubem. Tetrachlorové hasicí přístroje jsou plněny hasivem složeným z chloridu uhličitého (tetrachlormethan COl4) a trichlorethylenu (C2H, CL3). Přidává se ke snížení jedovatosti par chloridu uhličitého v množství nejvíce 20 % náplně. Pracovní silou v přístroji je stlačený vzduch, který vypuzuje náplň z hasicího přístroje hubicí. Přístroj se uvádí v činnost otočením kolečka doleva, tím se otevře ventil. Vzduch se natlačí do přístroje vzduchovou pumpou. Tlak vzduchu musí být 7-8 atm. Netěsností se časem ztrácí tlak, takže je nutno přístroj vzduchovou pumpou doplňovat. Výhodou těchto přístrojů je levný pohon vzduchem, čistota náplně, snadná kontrola a možnost uzavřením výstřikového ventilu přerušit hašení. Chlorid uhličitý je bezbarvá kapalina, velmi těkavá a omamující vůně. Hasební účinek chloridu uhličitého záleží v tom, že byl vystříknut do požářiště, mění se teplem v páry, které šestkrát těžší než vzduch přikrývají požářiště a přístup vzduchu zamezují. Náplň je nevodivá, a proto je možno použít přístroje k hašení elektrického zařízení pod proudem. Tetrachlor je neutrální, vypařuje se beze zbytků a předměty, s nimiž přichází do styku, nepoškozuje. Přístroje se nesmí používat v podzemních, sklepních nebo těžko větratelných místnostech. Při styku s rozžhavenými kovy se náplň rozkládá na dusivé plyny chlor a na fosgén. S úspěchem ho možno použít na hašení hořlavých kapalin (benzinu, petroleje, acetonu, dehtu apod.), elektrického vedení pod proudem, hořících zážehových i elektrických motorů, anthylénu apod.

75


Hasicí přístroj tetrachlorový typu 1 ČSN 38 9140 Osvědčený hasicí přístroj k hašení jak tekutých, tak i pevných hořlavin. Tetrachlor nezanechává na předmětech žádné stopy, neznečišťuje mechanismy a s úspěchem se ho proto používá k hašení požárů na motorových vozidlech. Pro nevodivost je tetrachlor především ideálním hasivem elektrických zařízení, a to i vysokého napětí. Tetrachlor hasí oheň tím způsobem, že se hasivo rozkládá v ohni na těžké plyny a ty zamezují přístup vzduchu. Přístroj se uvádí v činnost otevřením ventilu a stlačený vzduch vytlačuje hasivo výstřikovou trubicí z přístroje. Výstřik hasiva může být kdykoliv přerušen uzavřením ventilu. Přístroje se dodávají ve třech velikostech: Značka

T1

T 2,5

T6

Náplň hasiva v l

1

2,5

6

Váha naplněného přístroje v kg

4

7,5

15

Hodnoty a výkon hasicího přístroje: Zkušební tlak

12 atm.

Přetlak vzduchu

7,5-8 atm.

Dostřik nejméně

6m

Zaručená odolnost proti mrazu do teploty

- 30 °C.

Hasicí přístroj práškový PR 6 ČSN 38 9138 Práškový hasicí přístroj má nádrž z ocelového plechu nahoře s plnícím otvorem s dobře těsnící uzavírací armaturou. Pod uzávěrem v nádrží je umístěna pojistná hubice opatřená membránou na 8 atm přetlaku. na opačné straně je k nádobě připevněna vysokotlaká ocelová láhev se stlačeným kysličníkem uhličitým. Láhev je zkoušena na tlak 190 atm. Vlastní nádrž je zkoušena na tlak 15 atm. Dolejší část nádrže je vyústěna trubicí kuželovitého tvaru s výstřikovou hubicím opatřenou pojistnou membránou na přetlak 2 atm. Ocelová láhev nádrží je spojena šroubením, do něhož je v nádrži zasazena trubka, sahající až k samému ústí výstřikové hubice, a vypouštěcí ventil. Nádrž přístroje je naplněna kyselým uhličitanem sodným v prášku s přídavkem klouzku a příměsí zabraňující vlhnutí náplně. Otočením spouštěcího a uzavíracího kolečka na šroubení ocelové láhve doleva se přístroj uvede do činnosti. Kysličník uhličitý vniká sestupnou trubicí do nádrže, rozviřuje práškovou náplň a vytlačuje ji výstřikovou trubicí. Výhoda práškového přístroje záleží v tom, že prášek k hašení předměty nepoškozuje, snadno se z nich smete a lze přístroje použít všude tam, kde by se jiným hasicím prostředkem způsobilo mnoho škod (ve skladištích potravin, v archivech, v uložištích

76


cenných papírů, kádrového materiálu apod.). Nehodí se na hašení požárů na motorech a na jemných mechanických zařízeních. Hasicí účinek záleží v tom, že prášek přikrývá požářiště, zamezuje přístup vzduchu, ve styku s ohněm se rozkládá a uvolňuje kysličník uhličitý, který hašení silně napomáhá. Práškové přístroje mohou být vystaveny i silnému mrazu, aniž pozbudou své účinnosti. Přístroje částečně použitého, nebyl-li úplně vyprázdněn může být po uzavření ventilu tlakové láhve kdykoliv použito až do úplného vyprázdnění.) Přístroj nesmí být vystaven přímým slunečním paprskům a vlivu přímého sálavého tepla. Uložením ve vlhkém prostředí se prášek slepuje v souvislost hmotu a ztrácí sypkost a přístroj se pak nemůže upotřebit. Nevýhodou tohoto přístroje je malý dostřik, takže se musí hasit v přímé vzdálenosti u požářiště.

Hasicí přístroj práškový typu PR 6 ČSN 38 9138 Práškového hasicího přístroje se s úspěchem používá k hašení tekutých hořlavin a všude tam, kde by mohly být vodou způsobeny škody. Zejména je vhodný pro hašení elektrických zařízení pro nevodivost práškového hasiva. Hasicí účinek je vyvolán tím, že práškové hasivo obalí hořící látky nehořlavou vrstvou. Výstřik hasiva může být kdykoliv přerušen uzavřením ventilu. Přístroj se uvádí v činnost otevřením ventilu ocelové láhve s kysličníkem uhličitým, který vytlačuje rozptýlené práškové hasivo z tlakové nádoby výstřikovou trubicí. Pojistný ventil, jehož membrána se protrhne při tlaku 10 atm. zaručuje úplnou bezpečnost přístroje. Hodnoty a výkon hasicího přístroje: Zkušební tlak

18 atm

Doba činnosti nejméně

15 sec

Dostřik nejméně

3,5 m

Množství hasiva

6 kg

Množství kysličníku uhličitého v láhvi

0,32 až 0,35 kg


- 30 °C


12 kg

77


Hasicí přístroj sněhový S 1,5 ČSN 38 9135.1 Nádrž na hasivo sněhového hasicího přístroje je ocelová láhev vysokotlaká zkoušená na 220 atm. tlaku s obsahem 1,5 kg stlačeného kysličníku uhličitého pod tlakem 190 atm. Uzávěr láhve je opatřen revolverovým ventilem, a ten je spojen s trubicí sahající až ke dnu láhve. Dolní konec trubice je zakončen mosaznou síťkou. Od ventilu vede pancéřová, kolenovitě zahnutá trubice do široké, zevně izolované výpustné trubky. Celková váha přístroje s náplní je 5,5 kg. Otevřením ventilu se přístroj uvede v činnost. Kapalný kysličník uhličitý stříká trubičkou do výpustné trubky a prudkým vypařováním se silně ochlazuje (-7 až -80 °C), takže se mění v tuhý kysličník uhličitý, jenž v podobě sněhu vystřikuje otvorem trubice. Tuhý kysličník uhličitý přikrývá požářiště, zamezuje přístup vzduchu, ve styku s hořící hmotou se mění v plynný kysličník uhličitý, jímž se požár tlumí, a velmi nízkou teplotou kysličníku uhličitého se teplota hořící látky snižuje pod bod zápalnosti. Hasicí přístroj sněhový typu S ČSN 38 9135 Univerzální hasicí přístroj k hašení všech hořlavin. Kysličník uhličitý hasí tím způsobem, že silně ochlazuje hořící látky a obaluje je nehořlavou vrstvou. Je mechanicky zcela neutrální a nezanechává žádné stopy na předmětech. Je zejména vhodný k hašení elektrických zařízením, a to i vysokého napětí, pro naprostou nevodivost. Výstřik hasiva může být kdykoliv přerušen uzavřením ventilu. Přístroj se uvádí v činnost pouhým otevřením ventilu láhve. Unikající kysličník uhličitý se v proudnici zčásti mění vlivem expanze na tuhý, který je plynným vytlačován z proudnice. Přístroje se dodávají ve dvou velikostech. Značka

S 1,5

S6

Náplň hasiva v kg

1,5

6

Váha naplněného přístroje v kg

5,5

25

Hodnoty a výkon hasicího přístroje Doba činnosti

S 1,5

S

35 sec

50 sec

Dostřik nejméně

1,5 m

2,5 m

Množství vzniklého tuhého kysličníku uhličitého

0,3 kg

1,2 kg

Zaručená odolnost proti mrazu

- 30 °C

78


Hasicí přístroj pěnový vzduchový ČSN 38 9130 Válcovitá nádrž přístroje obsahu 10 litrů zhotovená z ocelového plechu, je zkoušena na tlak 18 atm. Nahoře ke straně nádoby je umístěno plnicí hrdlo s uzávěrem. Napříč víka nádrže je upevněna pěnicí komora spojená s vysokotlakou ocelovou lahví, umístěnou po boku přístroje, obsahující stlačený vzduch pod tlakem 160 atm. Ode dna přístroje až do pěnicí komory je vedena výtlačná trubice hasiva. V ose komory je umístěna výstřiková hubice; pod ní na nádrži je pojistný ventil. Výstřiková hubice je opatřena membránou, která se musí protrhnout při přetlaku 2 atm.; pojistný ventil je zajištěn membránou, která se protrhne při přetlaku 10 atm. Hasicí náplň tvoří s přísadou pěnotvorného extraktu (tutogenu) pěnu, která se otevřením ventilu láhve se stlačeným vzduchem (kolečkem doleva), vytlačuje z nádrže do pěnicí komory a pěna je tak vypuzována hubicí ven z přístroje. Použití tohoto přístroje při hašení je stejně jako i pěnového hasicího přístroje na hašení chemickou pěnou. Nedoporučuje se na hašení hořícího lihu nebo látek v lihu rozpuštěných. Líh pěnu rozpouští, a tím narušuje její účinek. Tento přístroj je nutno chránit před mrazem větším než - 3 °C. Minimální přetlak v láhvi je 120 atm, celková váha přístroje s náplní 20 kg. Dostřik přístroje při předepsaném přetlaku je 6 m. Množství vytvořené pěny je 75 litrů; hašení je možno uzavřením ventilu otočením kolečka doprava přerušit. Přístroj při hašení se nesmí obracet a hasí se tím, že se přístroj postaví do svislé polohy. Kromě popsaných ručních hasicích přístrojů, stanovených normou ČSN, se dosud používá několik druhů hasicích přístrojů různých konstrukcí a náplní. Protože mnohé z nich jsou cizozemské výroby a náplně jsou značně dražší, než náplně k přístrojům stanoveným normou ČSN, vyřazují se postupně tyto přístroje z provozu, mají-li při hašení stejný účinek, a nahrazují se přístroji podle normy.

79


Hasicí přístroj pěnový vzduchový typu VP 10 ČSN 38 9130 Spolehlivý přístroj k hašení tekutých hořlavin vzduchomechanickou pěnou. Hasicí účinek této pěny je vynikající. Pěna dobře vzdoruje požáru a rychle se rozšiřuje na hladině hořících tekutin. Velká přilnavost pěny znemožňuje znovuvzniknutí požáru. Výstřik pěny může být kdykoliv přerušen uzavřením ventilu. Přístroj se uvádí v činnost otevřením ventilu láhve se stlačeným vzduchem. Unikající vzduch vytlačuje hasivo z nádoby do pěnicí komory a odtud ve formě pěny výstřikovou trubicí z přístroje. Pojistný ventil, jehož membrána se protrhne při tlaku 10 atm, zaručuje úplnou bezpečnost přístroje. Hodnoty a výkon hasicího přístroje: Zkušební tlak

18 atm

Doba činnosti

1 min

Dostřik nejméně

6m

Množství náplně

10 l

Množství pěny

75 l


- 3 °C


20 kg

Hasicí přístroje pojízdné Kromě ručních hasicích přístrojů se vyrábějí a do provozu zařazují hasicí přístroje s větším obsahem hasicích látek a s delším dostřikem. Vzhledem k tomu, že není pro větší váhu láhví s hasivem možné je přenášet, jsou přístroje namontovány na podvozku a k požáru se u menších typů dopravují ručně a u větších typů v návěsu za tažným vozidlem.

80


Hasicí přístroj sněhový pojízdný S 1 x 25 ČSN 38 9160 Použití tohoto přístroje je obdobně jako u ručních hasicích přístrojů sněhových tj. použije se ho při hašení elektrického zařízení pod proudem, při hašení benzinu, laku, minerálních olejů a jiných hořlavých kapalin, tuků, dehtu apod. Na dvoukolovém podvozku je upevněna tlaková láhev vyrobená z tažené oceli, zkoušená na tlak 190 atm. o obsahu 25 kg zkapalněného kysličníku uhličitého. Hrdlo láhve je opatřeno uzávěrem, v němž je umístěn uzavírací ventil s otočným vypouštěcím kolečkem. K ventilu je namontována vysokotlaká pancéřová hadice 6 m dlouhá zakončená tepelně izolovanou sněhovou proudnicí. Podvozek přístroje má tažnou rukojeť pro ruční převážení, kola o průměru 35 x 60 cm jsou z plné pryže, upevňovací pásy na láhev a pérový držák na proudnici a hadici. Váha naplněného přístroje je 105 kg. Odolnost proti mrazu - 30 °C. Přístroj je kromě pancéřové hadice natřen základní barvou proti rezivění a krycí červenou, je opatřen typovým štítkem a návodem pro obsluhu. Při umístění je třeba dbát, aby nebyl vystaven přímým účinkům slunečních paprsků a přímému sálavému teplu. Přístroj hasí, je-li láhev postavena, dostřik je 4-6 m. V činnost se uvádí otočením kolečka uzavíracího ventilu doleva, hašení může být kdykoliv otočením kolečka doprava přerušeno. Hasicí přístroj sněhový pojízdný typu S 1 x 25 podle TPE 1043-38-54 Výkonný hasicí přístroj k hašení všech hořlavin, zejména elektrického zařízení o vysokém napětí. Ocelová láhev se zkapalněným kysličníkem uhličitým je upevněna na dvoukolovém podvozku s tažnou rukojetí pro ruční převážení. Kola podvozku mají plnopryžové obruče o průměru 355 x 60 mm. K vypouštěcímu ventilu je namontována pancéřová hadice 6 m dlouhá opatřená sněhovou proudnicí z izolační nevodivé hmoty. Výstřik hasiva může být kdykoliv přerušen uzavřením ventilu. Přístroj se uvádí v činnost otevřením ventilu na ocelové láhvi. Unikající kysličník uhličitý se v proudnici zčásti mění vlivem expanse na tuhý, který je plynným vytlačován z proudnice. Hodnoty a výkon hasicího přístroje: Náplň hasiva

25 kg

Doba činnosti

3 min

Dostřik nejméně

3m


6,25 kg


- 30 °C


105 kg

81


Hasicí přístroj sněhový pojízdný S 2 x 25 ČSN 38 9161 U tohoto přístroje jsou na rozdíl od hasicího přístroje S 1 x 25 na dvoukolovém podvozku umístěny dvě ocelové láhve o obsahu 2 krát 25 kg hasiva (zkapalněného kysličníku uhličitého CO2); k lahvím je spojovacím potrubím a výpustnými ventily napojena vysokotlaková pancéřová hadice 12 m dlouhá zakončená sněhovou proudnicí. Podvozek je stejné konstrukce jako u přístroje S 1 x 25; má dvě rozsochy ke snadnějšímu převážení. Přístroj se uvádí v činnost otevřením ventilu, otočením výpustného kolečka doleva u první láhve a po vyprázdnění této láhve otočením ventilu u druhé láhve. Celková váha přístroje s náplní je 203 kg. Množství hasiva 50 kg, dostřik přístroje 4-6 m, doba činnosti 6 minut, odolnost proti mrazu - 30 °C. Přístroj hasí, je-li láhev postavena. Hasicí přístroj sněhový pojízdný typu S 2 x 25 podle TPE 1042-38-54 Velmi výkonný hasicí přístroj k hašení všech hořlavin zejména elektrického zařízení o vysokém napětí. Přístroj má 2 ocelové láhve se zkapalněným kysličníkem uhličitým uložené na podvozku s tažnou rukojetí pro ruční převážení. Kola podvozku mají plnopryžové obruče o průměru 355 x 60 mm. K lahvím je namontována pancéřová hadice 12 dlouhá, opatřená sněhovou proudnicí z izolační nevodivé hmoty. Výstřik hasiva může být kdykoliv přerušen uzavřením ventilu. Přístroj se uvádí v činnost otevřením ventilu na jedné láhvi. Unikající kysličník uhličitý se v proudnici zčásti mění vlivem expanze na tuhý, který je plynným vytlačován z proudnice. Po vyčerpání jedné láhve se pokračuje ve stříkání otevřením druhé láhve. Hodnoty a výkon hasicího přístroje: Náplň hasiva

50 kg

Doba činnosti

6 min

Dostřik nejméně

3m

Množství vzniklého tuhého kysličníku uhličitého 1

2,5 kg


- 30 °C


205 kg

82


Hasicí přístroj sněhový pojízdný S 4 x 25 ČSN 38 9162 U tohoto přístroje jsou na dvoukolovém podvozku umístěny čtyři vysokotlaké ocelové láhve, k nimž jsou dvěma pancéřovými 12 m dlouhými hadicemi na spojovací potrubí připojeny dvě sněhové proudnice. Každá proudnice je pro dvě láhve společná. Přístroj se uvádí v činnost otevřením ventilu kolečkem doleva, po vystříkání jedné láhve se otevřen ventil u láhve další. Láhve jsou pevně namontovány na podvozku černě natřeném; podvozek má pneumatiky 5,25 x 16; oj podvozku je opatřena závěsem a sklopnou podpěrou. Proto je možno pojízdný přístroj S 4 x 25 přepravovat na požářiště v návěsu za motorovým dopravním vozidlem. Dovolená rychlost je 40 km v hodině. Celková váha naplněného přístroje je 515 kg. Množství hasiva je 100 kg. Doba činnosti přístroje 12 minut. Ostatní podmínky jsou stejné jako v popisu u přístroje S 2 x 25 a pouze v uvedených rozdílech se liší. Přístroj hasí ve vodorovné poloze tlakových láhví. Hasicí přístroj sněhový pojízdný typu S 4 x 25 podle TPE 1041-38-54 Vysoce výkonný přístroj k hašení všech hořlavin, zejména elektrického zařízení o vysokém napětí. Přístroj má 4 ocelové láhve se zkapalněným kysličníkem uhličitým uložené na podvozku. Kola podvozku jsou na pneumatikách 5,00 x 16. Oj je opatřena sklopnu podpěrou a závěsným okem k zavěšení za tažné vozidlo. K lahvím jsou připojeny 2 pancéřové hadice 12 m dlouhé, z nichž každá je zapojena společně na 2 láhve. Hadice jsou opatřeny sněhovými proudnicemi z izolační, nevodivé hmoty. Přístroj se uvádí v činnost otevřením ventilu jednoho páru láhví, po případě i druhého, stříká-li se dvěma proudy. Po vyčerpání jedné láhve se pokračuje ve stříkání otevřením druhé láhve. Hodnoty a výkon hasicího přístroje: Náplň hasiva

100 kg

Doba činnosti

12 min

Dostřik nejméně

3m


25 kg


- 30 °C

Dovolená rychlost v přívěsu

30 km/hod


515 kg

83


Hasicí přístroj pěnový pojízdný, VP 200 ČSN 38 9154 Tohoto přístroje se používá k hašení obdobně jako ručního pěnového hasicího přístroje. Na dvoukolovém podvozku, jehož kola jsou na pneumatikách rozměru 5,25 x 16 s návěsem na motorové vozidlo s podpěrou na ustálení, je umístěna tlaková ocelová nádoba s redukčním ventilem. Tlaková nádrž je zkoušena na tlak 16 atm., je zajištěna pojistným ventilem, který se otevírá při přetlaku 10 atm. Má držáky pro ocelovou láhev, plnicí hrdlo, odvodňovací zátku a přírubu k upevnění směrovací komory. Na směrovací komoře se šoupátkem na otevírání a uzavírání je vytlačené hrdlo s poloviční spojkou (průměr C 52 mm) pro napojení hadice (C 52 mm) zakončená proudnicí. Uložená hadice je svinuta a zajištěna držákem na boku tlakové nádoby. Přístroj je možno navěsit na motorové vozidlo. Dovolená rychlost v návěsu je 30 km v hodině. Náplň nádrže obsahuje 190 litrů vody a 12 litrů pěnidla. Ocelová láhev je zkoušena na přetlak 225 atm a naplněna stlačeným vzduchem pod tlakem 150 atm. Redukční ventil je upraven na tlak 8 atm. Přístroj je uváděn v činnost otočením ventilu na ocelové láhvi kolečkem doleva, po dosažení tlaku 7 atm otevřením šoupátka směšovací komory. Po vystříkání je třeba přístroj vodou vypláchnout, novou náplní naplnit a naplněnou ocelovou láhev zamontovat. Hašení je možno kdykoliv přerušit. Přístroj musí být uložen tak, aby nebyl vystaven přímým účinkům slunečních paprsků, sálavého tepla; je natřen základní barvou proti rezivění a krycí barvou; nápisy jsou barvy bílé, uvnitř je nádrž opatřena ochranným nátěrem proti chemickým vlivům. Na přístroji je štítek a návod pro obsluhu přístroje. Celková váha přístroje s náplní je 550 kg, obsah nádrže 200 litrů, doba činnosti přístroje 3 minuty, množství vyrobené pěny 1660 litrů, nejmenší dostřik 10 m. Nebylo-li přístroje použito, je nutno čtvrtletně jeho náplň překontrolovat, zda se pěnidlo neustálo nebo se nijak nepoškodilo. Ventily jsou před poškozením chráněny zaplombováním; přístroj musí být chráněn proti účinkům mrazu vyšším než 3 °C. Hasicí přístroj pěnový pojízdný typu VP 200 podle TPE 1040-38-54 Vysoce výkonný přístroj k hašení tekutých hořlavin vzduchomechanickou pěnou. Pěna vzdoruje velkému žáru a je při mimořádně dobré konsistenci tekoucí. Rozšiřuje se rychle na hladině hořících tekutin. Lpí též na pevných předmětech a pokrývá všechno naprosto neškodnou hustou vrstvou pěny. Tím se zabrání přístupu kyslíku a oheň se uhasí. Hasicí přístroj je nezávislý na vodních přípojích a může ho být proto použito při každém požáru bez jakékoliv ztráty času. Pro výrobu pěny potřebná voda jakož i pěnidlo jsou v přístroji připraveny. Na nádrži pod hasicí tekutinu je připojena ocelová láhev se stlačeným vzduchem potřebným pro tvoření a výtlak pěny. Přístroj je opatřen regulačním zařízením pro 1030násobné pěnění. Pojistný ventil se otvírá při tlaku 10 atm a zaručuje úplnou bezpečnost přístroje.

84


Přístroj je uložen na dvoukolovém podvozku na pneumatikách 5,00 x 16. Oj je opatřena závěsným okem k navěšení za tažné vozidlo a sklopnou podpěrou. Přístroj se uvádí v činnost otevřením ventilu ocelové láhve a šoupátka směšovací komory. Unikající vzduch vytlačuje hasivo z nádrže do směšovací komory a odtud ve formě pěny do proudnice. Výstřik pěny může být kdykoliv přerušen uzavřením šoupátka. Hodnoty a výkon hasicího přístroje Obsah nádrže

200 l

Nejmenší množství vzniklé pěny

1600

Doba činnosti

3 min

Nejmenší dostřik

10 m

Zaručená odolnost do teploty

- 3 °C

Dovolená rychlost v přívěsu

30 km/hod


550 kg.

Stříkačka na záda typu SZ 20 Spolehlivá a výkonná stříkačka k hašení vznikajících požárů. Je zvláště výhodná k zajištění požární bezpečnosti v domech a menších provozovnách. Možnost použití i při požárech lesů nasazením většího počtu stříkaček. Hodí se také k dezinfekci a asanaci prostorů zamořených nákazou. Stříkačka na záda se skládá z nádrže a čerpacího zařízení s ovládáním. Gumová hadice dlouhá 1,5 m je opatřena kombinovanou proudnicí na přímý proud a na mlhu. Ovládací zařízení dovoluje činnost s nádrží na zádech nebo s nádrží postavenou na zemi. Hodnoty a výkon stříkačky na záda: Obsah nádoby

20 l

Max. provozní tlak

7 atm

Dostřik přímý

10 m

Dostřik mlhy

4m

Výkon čerpadla

10 l/min

Síla potřebná k dosažení tlaku

7 atm 14 kg

Váha prázdné stříkačky

11 kg

Váha naplněné stříkačky

31 kg

85


Přenosná motorová stříkačka typ PS 2/3 ČSN 38 9310 Tato stříkačka je nejmenším normalizovaným typem motorových stříkaček vyráběných v čs. závodech. Je určena pro použití v místech, kde nelze pracovat s větším strojem, k zásahu při menších požárech nebo v místech nesjízdných pro pojízdnou motorovou stříkačku, jako např. v horských chatách, v hutních jámách apod. Proto je stříkačka upravena tak, aby se mohla i s příslušenstvím přenášet v ruce nebo na zádech. Motor je jednoválcový, dvoutaktní, chlazený vodou dodávanou čerpadlem a tvoří s čerpadlem jeden celek. Zapalování je magnetové. Obsah nádrže na palivo vystačí na 2 hodiny nepřetržitého provozu při jmenovitém výkonu stříkačky. Čerpadlo je opatřeno vývěvou k zavodnění; při selhání vývěvy lze zavodnit čerpadlo hrdlem. Čerpadlo i chlazení motoru se snadno odvodní otevřením odvodňovacího kohoutu. Stříkačka je natřena základní barvou proti rezavění a opatřena krycím barevným nátěrem, výfuk hliníkovým nátěrem. Mazací místa jsou natřena červeně, odvodňovací modře. Před expedicí je každá stříkačka zkoušena technickou kontrolou na těsnost čerpadla, na jmenovitý výkon a největší dovolený tlak v čerpadle. Protokol o dosažených výsledcích při zkoušce se předává odběrateli. Přenosná motorová stříkačka typ PS 8 ČSN 38 9312 Nejosvědčenější typ pro tovární požární sbory a sbory v menších obcích. Je přizpůsobena k přenášení na nepřístupná místa a lze ji proto umístit co nejblíže k vodnímu zdroji. Velkým výkonem nahrazuje těžší stříkačky dvoukolové. Motor je dvouválcový, dvoutaktní, chlazený vodou dodávanou čerpadlem. Zapalování je magnetové. Startování se provádí ruční pákou. Obsah nádrže na palivo vystačí na 2 hodiny nepřetržitého provozu při jmenovitém výkonu stříkačky. Čerpadlo je dvoustupňové a tvoří s motorem nedílný celek uložený na nosítkách s vysunovacími držadly k přenášení stříkačky. Pro kontrolu výkonu je čerpadlo vybaveno manometrem a vakuometrem. Zavodnění čerpadla je umožněno plynovou vývěvou a netrvá déle než 1 minutu při sací výšce 7,5 m a při délce sacího vedení 10 m. Čerpadlo i chlazení motoru se snadno odvodní otevřením odvodňovacího kohoutu. Stříkačka je natřena základní barvou proti rezavění a opatřena krycím nátěrem zeleným a výfuk hliníkovým. Mazací místa jsou natřena červeně, odvodňovací modře. Před expedicí je každá stříkačka zkoušena technickou kontrolou na těsnost čerpadla, jmenovitý výkon a největší dovolený tlak čerpadla. Protokol o dosažených výsledcích při zkoušce se předává odběrateli.

86


Přívěsná motorová stříkačka typu PPS 8 ČSN 38 9323 Pro snadný transport je motorová stříkačka PS 8 uložena s veškerým příslušenstvím do přívěsného vozu, který je opatřen návěsem pro připojení za dopravní vozidlo. Přibližná váha kompletně vybaveného přívěsného vozu je 900 kg. Technický popis jako u PS 8 ČSN 38 9312. Přívěsný vůz pro přenosnou stříkačku podle ČSN 38 9326 Návěsný vůz je určen pro dopravu motorových stříkaček s kompletním příslušenstvím. Podvozek je rámové, celokovové konstrukce a dobře odpérován pro jízdu v terénu. Kola jsou na pneumatikách rozměru 6,00 x 16. Na zadní části podvozku jsou dvě výsuvné vzpěry, sloužící k ustavení vozu. Oj má závěsné oko k navěšení za tažné vozidlo. Celokovová karoserie je uvnitř upravena tak, aby pojala všechno příslušenství podle požadavků požárního cvičebního řádu. Přibližná váha vozu je 450 kg. Návěsný vůz je natřen základní barvou proti rezavění a opatřen krycím nátěrem zeleným. K přívěsnému vozu se dodává toto příslušenství: Poř. č.

Název

kusů

1

Náhradní kolo (úplné)

1

2

kolovrátek

1

3

klíč matice náboje

1

4

zvedák s rukojetí

1

5

hustilka s hadičkou

1

6

montážní páky

2

7

seznam příslušenství podvozku

1

Přívěsná motorová stříkačka typu PPS-8 Přívěsná motorová stříkačka typu PPS-8 Přívěsný vůz pro přenosnou stříkačku

87


Dvoukolová motorová stříkačka typu DS 16 podle ÚN 38 9330 Osvědčený typ výkonné motorové stříkačky pro větší požární sbory, a to v případě, kdy nelze použít automobilové stříkačky pro nemožný příjezd k vodnímu zdroji. Pro snadnou pohyblivost a vysoký výkon jest s úspěchem používáno u požárních sborů v kopcovitém terénu, kde by přenosná motorová stříkačka svým výkonem nestačila dopravovat vodu do výše položených míst. Motor je čtyřtaktní čtyřválec chlazený vodou dodávanou čerpadlem. Zapalování je magnetové, startování natáčecí klikou. Obsah nádrže na palivo vystačí na 2 hodiny nepřetržitého provozu při jmenovitém výkonu stříkačky. Čerpadlo je třístupňové, s pláštěm ohřívaným výfukovými plyny z motoru a je připojeno k motoru pevnou spojkou. Pro kontrolu výkonu je čerpadlo vybaveno manometrem a vakuometrem. Zavodnění čerpadla je umožněno rotační vývěvou a netrvá déle než 1 minutu při sací výšce 7,5 m. Čerpadlo i chlazení motoru se snadno odvodní otevřením odvodňovacího kohoutku. Podvozek je rámové, celokovové konstrukce a je na něm spolehlivě uloženo sací příslušenství a příslušenství podvozku, čerpadla a motoru. Kola jsou na pneumatikách rozměru 6,00 x 16. Oj je opatřena podpěrou k ustavení stříkačky za chodu a závěsným okem k navěšení za tažné vozidlo. Stříkačka je natřena základní barvou proti rezavění a opatřena zeleným krycím nátěrem. Mazací místa jsou natřena červeně, odvodňovací zařízení modře. Před expedicí je každá stříkačka zkoušena technickou kontrolou na těsnost čerpadla, na jmenovitý výkon a největší dovolený tlak v čerpadle. Protokol o dosažených výsledcích při zkoušce se předává odběrateli.

88

Železniční požární řád

Recommend Documents