ELEKTRONICKÉ DATOVÉ NOSIČE Jsou to dnes nejběžnější datové nosiče na rychlý záznam a přenos dat. V přístrojích okolo nás (mobilní telefony, fotoaparáty, MP3 přehrávače, tablety…) se to jen hemží miniaturními paměťovými kartami různých typů. Jako mobilní médium pro každodenní opakovaný přenos dat už nevypalujeme RW optické disky, ale používáme USB flash paměti. Optické mechaniky už výrobci do netbooků nedávají a hlavní datové úložiště už v nich neobstarávají pevné disky, ale SSD disky. Všechny vyjmenované datové nosiče využívají právě elektronického záznamu dat – zkráceně flash paměti. Veliká výhoda spočívá v tom, že taková paměť neobsahuje pohyblivé části a je tedy velice energeticky úsporná (žádné čtecí hlavy a motorky pohánějící otáčení ploten pevných nebo optických disků). Jedná se o vylepšený princip elektronicky programovatelné paměti EEPROM, kdy každý článek paměti je zvlášť naprogramovatelný. Jednotlivé „buňky“ jsou unipolární tranzistory, které uchovávají binární hodnoty: 1 (nenaprogramovaná) nebo 0 (naprogramovaná).
PAMĚŤOVÉ KARTY
Od svého vzniku se vyvíjely paměťové karty různých typů – za cca 20 let své existence dospěla k miniaturizaci velikost nehtu u malíku lidské ruky. Kapacita dnešních karet přechází od jednotek k desítkám a dokonce stovkám gigabytů. Notebooky jsou standardně vybaveny integrovanou čtečkou paměťových karet, externí čtečky přes USB rozhraní jsou také běžné. Zde je stručný přehled nejznámějších typů paměťových karet: -
PCMCIA Paměťové karty se začaly objevovat na konci 20. století a to nejprve v noteboocích ve formě PC Card, známe také pod zkratkou PCMCIA (Personal Computer Memory Cards International Association). Byly přibližně velikosti vizitkového formátu a jako paměťová platforma se ale neujaly. Zato PCMCIA slot stal se univerzálním pro externí rozšiřující karty například jako WI-FI karta, karta pro síťové nebo USB rozhraní apod.
-
Compact Flash (CF) Tento typ paměťové karty se od svého uvedení společností SanDisk Corporation v polovině 90. let 20. století dosud úspěšně používá. Kromě použití v digitálních fotoaparátech a kamerách našla CF také uplatnění jako alternativa k pevným diskům. Modifikace této karty má rozhraní IDE, které používají standardní počítače.
-
Memory Stick (MS) S paměťovou kartou tohoto typu vyšla společnost Sony v roce 1998. Od té doby v různých verzích funguje stále – nejrychlejší potomek se používá v digitálních kamerách s vysokým rozlišením. V posledních letech ale vypadá, že společnost Sony vzdává boj s konkurenčním formátem SD a upřednostňuje kompatibilitu. Vývoj zaměřuje na vysokokapacitní Memory Stick XC s kapacitou terabytech(!).
-
Multimedia Card (MMC)
Další dodnes používaný typ paměťové karty nachází uplatnění v přehrávačích nebo digitálních fotoaparátech. Vyvinula ji společnost SanDisk a Siemens kolem roku 1997.
-
Secure Digital (SD)
Standard karet SD je jeden z nejrozšířenějších a také prošel od svého vzniku v roce 1999 rozsáhlou miniaturizací od původní velikosti přes „mini“ verzi až ke dnešní „micro“ - kompatibilitu se čtečkami zajišťují adaptéry. Na vzniku se podílely společnosti Panasonic, SanDisk a Toshiba. V dnešní době je to nejrozšířenější standard paměťových karet a kapacity jsou v desítkách GB, teoreticky do 2 TeraBytů.
-
Extreme Digital (xD)
Když uvedeme, že u vývoje tohoto typu karet v roce 2002 stály společnosti Olympus a Fujifilm, tak je jasné, že xD karty nachází své uplatnění zejména v digitálních fotoaparátech. Karta se vyrábí ve třech typech, ale o stejné velikosti – nejnovější typy mají ale maximální velikost „pouze“ 2 GB.
USB FLASH DISKY Typickým upotřebením elektronických pamětí jsou USB flash disky. Jsou velmi oblíbené pro svou velikost i připojovací rozhraní, které najdeme skoro ve všech zařízením, které obsluhují procesory. Provedení ve formě klíčenek, rychlá manipulace, kapacity v řádech gigabytů – to vše je učinily prakticky nezbytnými ve dnešním životě. Kromě klasického použití pro přenos dat se setkáme i s integrovanou podporou přehrávače hudby, někdy „flešky“ slouží k uložení šifrovacího klíče pro zabezpečený přístup například k elektronickému bankovnictví. Z USB flash disků už také umožňuje většina počítačů bootování - nahrání operačního systému do paměti počítače, například pro prvotní instalaci.
Provedení USB flash disků bývá velice rozmanité
Solid-state drive (SSD disky) Tento typ elektronické paměti se v poslední době stává velmi populárním – může totiž nahradit klasické pevné disky. Jak už bylo uvedeno, flash paměť nemá žádné pohyblivé součásti a SSD disky jsou tedy energeticky mnohem méně náročnější. SSD disky také používají SATA rozhraní a počítače se k nim chovají jako ke klasickým harddiskům. Podle typu lze SSD připojit i ke sběrnici PCI Express. Výhodou je velice rychlé čtení. Nevýhoda SSD je ale v životnosti – jednu paměťovou buňku nelze přeprogramovávat donekonečna – jako limitní se uvádí počet 100 000.
Další nevýhodou jsou zatím ještě vyšší ceny a menší kapacity a také to, že operační systémy nejsou ještě vyladěny na ideální použití SSD disků.
