Elektronické bankovnictví

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra finančních obchodů

Elektronické bankovnictví Bakalářská práce

Autor:

Petra Přibáňová, DiS. Bankovní management

Vedoucí práce:

Ing. Ivana Eöllősová

Praha

červen 2010

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s použitím uvedené literatury.

_________________ V Přešticích dne 7. 6. 2010

Petra Přibáňová

Poděkování: Ráda bych touto cestou poděkovala vedoucí mé bakalářské práce Ing. Ivaně Eöllősové za vedení, připomínky, přístup a pomoc. Můj dík v neposlední řadě patří také mé rodině, přátelům, pracovnímu kolektivu a známým, kteří mi, aniž by to mnohdy tušili, svojí vstřícností a tolerancí vytvořili skvělé podmínky pro psaní této bakalářské práce.

Anotace Cílem práce je shrnout prostředky elektronického bankovnictví, popsat jejich fungování, výhody a nevýhody, možnosti zabezpečení a rizika. Jednotlivé kapitoly se věnují vzniku a vývoji této formy bankovnictví, platebním kartám, telefonnímu bankovnictví, homebankingu, internetbankingu. Nedílnou součástí jsou i možnosti zabezpečení a upozornění na rizika. V závěru jsou shrnuty výhody a nevýhody elektronických nástrojů přímého bankovnictví z pohledu klienta i z pohledu banky.

Annotation The subject of this thesis is summarizing mediums of electronic banking, describe their functioning, advatages and disadvantages, types of securing and hazards. Individual chapters are dedicated to conception and development of these form of banking system, then also to credit cards, call-banking, homebanking and internetbanking. Integral part of thesis are possibilities of securing and warnings about hazards. In the final part are summarized advantages and disadvantages of electronic banking instruments from the clients view and also bank overview.

Klíčová slova Elektronické bankovnictví, platební karty, internetbanking, banka, klient Key words Electronic banking, payment cards, Internetbanking, bank, client

OBSAH Úvod ................................................................................................................................. - 7 1

Historie a vývoj elektronického bankovnictví ....................................................... - 8 1.1 Historie .................................................................................................................. - 8 1.2 Pojem ..................................................................................................................... - 9 1.2.1 Charakteristické rysy ......................................................................................... - 9 -

2

Možnosti elektronického bankovnictví ............................................................... - 10 2.1 Vymezení platebních produktů elektronického bankovnictví ............................. - 10 2.2 Platební karty ....................................................................................................... - 10 2.2.1 Definice ............................................................................................................ - 11 2.2.2 Náležitosti platebních karet.............................................................................. - 11 2.2.3 Popis a ochranné prvky platební karty ............................................................. - 13 2.2.4 Druhy platebních karet ..................................................................................... - 14 2.2.5 Mezinárodní sdružení pro platební karty ......................................................... - 19 2.2.6 Platební karty a současnost .............................................................................. - 19 2.2.7 Vývoj platebních karet ..................................................................................... - 20 2.2.8 Bankomaty (ATM – automated Teller Machine) ............................................ - 21 2.2.9 Platební terminály ............................................................................................ - 23 2.3 Telefonní bankovnictví (phone banking) ............................................................ - 24 2.3.1 Phone banking.................................................................................................. - 24 2.3.2 GSM banking ................................................................................................... - 24 2.3.3 Telebanking ..................................................................................................... - 26 2.4 Homebanking a internet banking ......................................................................... - 27 2.4.1 Homebanking ................................................................................................... - 27 2.4.2 Internetové bankovnictví ................................................................................. - 28 2.4.3 Služby spojené s internetovým bankovnictvím nabízené jednotl. bankami .... - 29 2.5 Samoobslužné zóny ............................................................................................. - 30 2.5.1 Samoobslužné zóny ......................................................................................... - 30 2.5.2 Samoobslužné zóny a současnost .................................................................... - 31 -

3

Rizika a bezpečnost elektronického bankovnictví............................................... - 32 3.1 Rizika a bezpečnost platebních karet................................................................... - 32 3.1.1 Rizika spojená s platebními kartami ................................................................ - 33 -

-5-

3.1.2 Zajištění platebních karet ................................................................................. - 33 3.1.3 Ochrana platebních karet ................................................................................. - 34 3.1.4 Příklady zneužití platebních karet .................................................................... - 34 3.2 Rizika a bezpečnost telefonního a mobilního bankovnictví ................................ - 35 3.2.1 Telefonní bankovnictví – rizika a bezpečnost ................................................. - 35 3.2.2 Mobilní bankovnictví – rizika a bezpečnost .................................................... - 35 3.3 Rizika a bezpečnost homebankingu a internetbankingu ..................................... - 36 3.3.1 Zabezpečení homebankingu ............................................................................ - 36 3.3.2 Rizika homebankingu ...................................................................................... - 37 3.3.3 Zabezpečení internetbankingu ......................................................................... - 37 3.3.4 Zabezpečení identifikace klienta banky ........................................................... - 38 3.3.5 Rizika zneužití internet bankingu .................................................................... - 39 3.3.6 Příklady zneužití internet bankingu ................................................................. - 40 4

Výhody a nevýhody elektronického bankovnictví .............................................. - 41 4.1 Výhody ................................................................................................................ - 41 4.2 Nevýhody ............................................................................................................ - 41 -

Závěr ............................................................................................................................... - 43 Seznam použité literatury: ........................................................................................... - 45 Internetové zdroje: ....................................................................................................... - 46 Seznam příloh .............................................................................................................. - 47 Seznam grafů ............................................................................................................... - 47 Seznam obrázků ........................................................................................................... - 47 Seznam tabulek ............................................................................................................ - 47 -

-6-

Úvod Doba, ve které žijeme, se neustále vyvíjí. Informační technologie prochází každým rokem obrovským vývojem. Stejně tak se neustále rozvíjí bankovnictví. Na přímé bankovnictví jsou kladeny čím dál tím větší nároky. Banky jsou nuceny se technickému vývoji neustále přizpůsobovat. Je to způsobeno jednak nabídkou konkurence a jednak požadavky klientů. Přitom historie elektronického bankovnictví nesahá příliš daleko. V posledních letech zažilo obrovský rozmach. V současnosti je veřejností i bankou velmi oblíbené a je předpoklad, že jeho oblíbenost bude neustále stoupat. Cílem této práce je shrnout prostředky elektronického bankovnictví, popsat jejich fungování, výhody a nevýhody, možnosti zabezpečení a rizika. Tato práce by měla nabídnout čtenářům přehled nabízených forem elektronického bankovnictví, nastínit jednotlivé možnosti zabezpečení a dále představit určitá pravidla, která by měla zamezit vzniku možných rizik, která jsou s touto formou propojení banky a klienta spojena. První kapitola se zaměřuje na oblast historie, která sahá až do druhé poloviny 20. století, a na vývoj elektronického bankovnictví. Kapitola druhá popisuje jednotlivé nástroje přímého bankovnictví. Velký důraz je kladen na platební karty. Autorka se dále zaměřuje na bankomaty, platební terminály, telefonní bankovnictví, homebanking, internetbanking a na samoobslužné zóny, které jsou většinou součástí bankomatů. Tyto nástroje jsou stále více používány. Je to způsobeno současným trendem. Další kapitola obsahuje druhy zabezpečení jednotlivých forem. A snaží se shrnout jednotlivá rizika a popisuje příklady zneužití elektronického bankovnictví a představuje možná pravidla, která tomuto zneužití mohou zabránit. Poslední kapitola se snaží prostřednictvím výhod a nevýhod jak pro banku, tak pro klienta schrnout možnosti elektronického bankovnictví.

-7-

1 Historie a vývoj elektronického bankovnictví 1.1 Historie Celý finanční sektor a hlavně bankovnictví po staletí nezměnil svůj způsob komunikace s klientem. Banky se omezovaly na osobní kontakt prostřednictvím svých poboček. Již od druhé poloviny 20. století, značně rychleji od devadesátých let, lze pozorovat zásadní změnu chování bank. Tato změna je důsledkem zejména technologických pokroků na poli informačních systémů. Banky byly vždy prvními, kdo zaváděl vymoženosti techniky. Avšak jednalo se většinou o použití uvnitř banky nebo komunikace s ostatními finančními institucemi (centrální bankou, clearingovým centrem), nikoli s klienty. Neosobní komunikace prostřednictvím telefonu a později počítače, tedy toho, co dnes nazýváme přímým bankovnictvím, se objevilo až mnohem později. Důvodů můžeme nalézt několik, jedním z nejvýznamnějších je jednoznačně vyostření konkurence v oboru, a to nejen mezi bankami samotnými. Nebývalo zvykem, aby si finanční instituce (banky, pojišťovny apod.) navzájem konkurovaly. Díky globalizaci trhů dochází k výraznému nárůstu inovací ve finančním sektoru, všechna konkurence přichází s novými produkty, které většinou přesahují rámec trhu, na který byla daná finanční instituce dosud zaměřena. Jednotlivé trendy se v různých oblastech světa projevují v různých časových okamžicích. Zatímco v Severní Americe a v západní Evropě se jednalo o postupný proces rozložený do několika desetiletí, u nás mnohé inovativní změny proběhly v řádu měsíců či několika málo let. Ať pomalu nebo rychle, vždy nastala proměna tradičního, historicky zakořeněného chápání bank jako konzervativních finančních institucí, které jsou velmi odolné proti změnám.1 V minulosti se jako první nástroj elektronického bankovnictví objevily platební karty. První platební karta byla vydána firmou Western Union Telegraph Company v roce 1914 a byla vyrobena z plechu. Tato platební karta umožňovala zákazníkům zasílat telegramy bez okamžitého placení. První univerzální platební karta byla zavedena v roce 1950, kdy společnost Diners Club International vydala platební kartu 200 vybraným klientům. O rok

1

PÁNEK, D.: Bankovní služby, 1.vyd. Brno: ESF MU, 2001. 70 s. ISBN 80-210-2691-X

-8-

později vydala platební kartu i první banka.2 V roce 1951 karty Diner Club začali akceptovat také obchodníci v Kanadě a na světě tak byla první mezinárodní platební karta. První skutečnou bankovní kartu vydala také v roce 1951 The Franclin National Bank v New Yorku. V padesátých letech stovky amerických bank prostřednictvím platebních karet prodělávaly, jelikož karty byly používány jen na omezeném území. Obrat nastal v roce 1960, kdy byl bankou Bank of America spuštěn program Bank Americard, který byl asociací několika bank. Tato banka vydávala oproti ostatním již plastové karty, tím bylo klientům umožněno placení pomocí snímačů. Po určitých organizačních změnách a oddělení od Bank of America vznikla v sedmdesátých letech VISA International. V roce 1966 se platební karty dostaly i do Evropy. V roce 1988 byla první platební karta na našem území. Od roku 1989 Česká státní spořitelna vydávala ke sporožirovým účtům i karty k výběru z bankomatů. V České republice začalo docházet k zavádění moderních komunikačních kanálů v roce 1989.

1.2 Pojem Elektronické neboli přímé (direkt) bankovnictví je forma označení elektronické komunikace mezi bankou a klientem. Klient není v osobním kontaktu s pracovníkem banky, operace zadává prostřednictvím terminálu nebo jiného technického zařízení. Klient tedy může být díky elektronickým prostředkům se svými penězi v kontaktu 24 hodin denně, 365 dnů v roce, a to odkudkoliv, což je možné díky moderním technologiím současné doby.

1.2.1 Charakteristické rysy Charakteristické rysy elektronického bankovnictví: -

služby jsou poskytovány prostřednictvím elektronického kanálu,

-

klient musí mít technické vybavení a na druhé straně je přímo automatický systém banky nebo pracovník, který tento systém obsluhuje,

-

při elektronické komunikaci musí být klient jasně identifikovatelný a musí vždy existovat autorizační mechanismus

-

šetří čas klienta a zároveň banka šetří na transakčních nákladech.3

2

MARVANOVÁ, M., SCHLOSSBERGER, O. a kol.: Platební styk, 2. dopl. vyd.. Praha: Bankovní institut, 1998. 376 s

3

http://www.ceed.cz/bankovnictvi/778elektronicke_bankovnictvi.htm

-9-

2 Možnosti elektronického bankovnictví Jsou známé různé formy elektronického bankovnictví, jež jsou ztělesněné v řadě bankovních produktů, které vymezíme níže.

2.1 Vymezení platebních produktů elektronického bankovnictví Za platební produkty elektronického bankovnictví lze považovat veškeré produkty banky, při kterých je kontakt klienta s bankou nebo použití daného produktu prováděno (plně či zčásti) elektronickou formou. Tato definice je pro praktické použití nevhodná, protože by asi jen těžko tento segment produktů vymezovala dostatečně přesně a jednoznačně. Pro praktické účely je při vymezení platebních produktů elektronického bankovnictví možné vyjít ze zákona o platebním styku. Ten vymezuje dvě varianty elektronických platebních prostředků: prostředek vzdáleného přístupu k peněžní hodnotě – při jehož užívání se zpravidla vyžaduje identifikace držitele osobním identifikačním číslem přiděleným vydavatelem nebo identifikace jiným způsobem, elektronický peněžní prostředek – kterým je platební prostředek, jenž uchovává peněžní hodnotu v elektronické podobě a který je přijímán jako platební prostředek i jinými osobami, než jeho vydavatelem. Peněžní hodnota uchovávaná na elektronickém peněžním prostředku se potom označuje jako elektronické peníze. Toto rozlišení produktů má zásadní význam. Zatímco v prvním případě jde pouze o nové možnosti využívání klasických platebních produktů, v převážné většině případů jde o různé možnosti přístupu k prostředkům na běžném účtu, v druhém případě jde o vznik nové formy peněz – elektronických peněz.4

2.2 Platební karty Platební karty jsou celosvětově rozšířeným platebním prostředkem, které umožňují výběr hotovostí z bankomatu nebo na bankovní přepážce. Mohou je vydat banky, bankovní asociace (VISA, Eurocard/MasterCard), finanční společnosti (Američan Express), ale i obchodní společnosti. Jsou určeny k výběru hotovosti, k bezhotovostnímu placení a také k zaručení předloženého šeku k proplacení (u záručních karet). Mohou se používat 4

DVOŘÁK, P.: Bankovnictví pro bankéře a klienty, 3. vyd. Praha: LINDE, 2005. 647 s. ISBN 80-7201-515-X

- 10 -

v tuzemsku nebo zahraničí, přičemž držiteli jsou obvykle poskytovány další služby (např. pojištění). Platební karty se zpravidla vyrábějí ze tří vrstev netoxického PVC o rozměrech 85,6 x 54 x 0,76 mm (mezinárodní norma ISO 3554).

2.2.1 Definice Platební karta je identifikačním dokladem, jehož rozměry a fyzikální vlastnosti stanoví mezinárodní norma ISO 3554. Na lícové straně se nachází číslo karty, období její platnosti a jméno držitele. Na zadní straně je místo pro magnetický proužek nebo čip (na něm jsou zaznamenány identifikační údaje pro elektronické transakce) a podpisový proužek. Podle čísla karty lze poznat mnoho věcí. První dvě číslice identifikují druh karty, dalších pět číslic vydavatele karty (banku), zbytek je určen pro identifikaci konkrétního držitele. Platební karta je vždy majetkem banky, která ji vydala, nikoli držitele. Z tohoto důvodu peněžní ústavy většinou vyžadují její navrácení po skončení doby platnosti.5

2.2.2 Náležitosti platebních karet Platební karta je plastická karta, odpovídající mezinárodním normám, jak je již uvedeno. Touto kartou provádí oprávněný držitel peněžní transakce, které byly dohodnuté mezi ním a emitentem platební karty. Karta musí obsahovat následující nezbytné náležitosti: 6 1. označení vydavatele karty - celosvětové platební karty dávají jejím držitelům řadu možností. V současnosti známe pět největších kartových asociací, které lze rozdělit na: -

bankovní asociace (VISA International, Europay/MasterCard),

-

nebankovní asociace (American Express, Diner Club International, JCB),

bankovní asociace: VISA International – v roce 1958 v Kalifornii začala tyto karty vydávat Bank of America, která následně poskytovala licence dalším finančním institucím. Roku 1974 již karty VISA vydávalo tolik bank, že bylo nutné založit asociaci, která upřesnila pravidla a rozhodovala o věcech společného zájmu. Ty banky, které karty vydávaly, se nazývaly členy asociace. Tito členové jsou vlastníky asociace a ovlivňují její činnost. Samotná asociace vznikla roku 1977. V současnosti vyvíjí a řídí produkty (karty), služby a systémy, ze kterých se platební systém skládá. Stanovuje pravidla a normy, které platí pro všechny členy asociace. 5 GRUBLOVÁ E., PRUSÁK M., PŘÁDKA M., STEINOVÁ M.: Internetová ekonomika, 1. vyd. Ostrava: Repronis,2002, 88 s. ISBN 80-7329-006-6 6 DVOŘÁK, P.: Bankovnictví pro bankéře a klienty, 3. vyd. Praha: LINDE, 2005. 647 s. ISBN 80-7201-515-X

- 11 -

Europay/MasterCard International – zajímavostí je, že Europay a MasterCard jsou dvě na sobě nezávislé společnosti, které spolu od roku 1968 spolupracují. Europay svojí činnost soustředí zejména na Evropu, MasterCard pak mimo ni. Historie společnosti MasterCard se datuje od roku 1964, kdy byla založena mezinárodní bankovní asociace Eurocard. Tato asociace byla součástí švédské bankovní skupiny Wallenberg a byla založena jako protiváha Charge Card American Express. Již o rok později z ní byla vytvořena holdingová společnost Eurocard International se sídlem v Bruselu. V roce 1968 se stala tzv. hlavním evropským členem asociace ICA, dnes existující pod názvem MasterCard. Maestro – je elektronická debetní karta, která se používá v terminálech po celém světě. Evropská verze byla nabízena do roku 1997. Od roku 1998 se takto označují i bankomaty. Asociace MasterCard a Europay založily v roce 1997 společnost Maestro International za účelem

podpoření

globálního

rozvoje

těchto

debetních

karet.

Organizace Eurocard International a MasterCard International těsně spolupracovaly až do roku 2002, kdy byla zavržena přeměna členské korporace MasterCard International na soukromou akciovou společnost a kdy byla dokončena fúze se společností Europay International. Vznikla tak jednotná globální platební společnost vlastněná akcionáři, jejíž služby mohou využívat zákazníci na celém světě. Společnost Europay International, která byla dlouhodobým strategickým partnerem MasterCard International v Evropě, se stala součástí globální organizace společnosti MasterCard International jako tzv. Region Evropa. Sídlem Regionu Evropa zůstalo i nadále belgické Waterloo. 7

nebankovní asociace: American Express Company – byla založena jako cestovní společnost v roce 1841, do světa platebních karet vstoupila v roce 1958. Jako první uvedla na trh Gold Card. Tyto karty od počátku vlastní lidé, kteří patří do vyšších příjmových skupin a vyžadují vysokou kvalitu služeb. S tím samozřejmě souvisejí větší poplatky a přísnější podmínky pro získání. V České republice jsou tyto platební karty přijímány několik desítek let. Diners Club International – tato společnost vydala v únoru 1950 v New Yorku první univerzální platební kartu na světě. Je specializovanou organizací zaměřenou na 7

http://www.mastercard.com/cz/personal/cz/viceokartach/platebni_karty.html

- 12 -

zprostředkování bezhotovostní úhrady zboží a služeb mezi držiteli jejích identifikačních karet a smluvními partnery (hotely, obchody apod.). Orientuje se pouze na špičkovou klientelu.8 2. jméno držitele karty, popř. určitou formu identifikace držitele (např. rodné číslo, podpis) – držitelem karty je obvykle majitel účtu, karta může být vystavena i pro další osoby oprávněné disponovat prostředky na účtu. Jméno držitele karty může obsahovat maximálně 27 znaků. V případě, že se jedná o firemní kartu, potom je pod jménem držitele karty uveden název firmy, k jejímuž účtu je karta vydána (rovněž max. 27 znaků). 3. číslo platební karty – číslo platební karty obsahuje 16 – 19 znaků a má následující strukturu: první dvě místa určují druh platební karty, dalších zpravidla 5 míst určuje vydavatele konkrétní karty a posledních 8 – 13 míst slouží k identifikaci konkrétního držitele karty. Číslo karty obsahuje i kontrolní číslici na modulu 10, která umožňuje ověřování správnosti čísla platební karty. 4. platnost platební karty – doba platnosti na kartě je vyznačována jako měsíc a rok uvádějící buď jen konec platnosti karty, nebo i začátek platnosti karty. U jednotlivých karet se může lišit, obvykle činí od jednoho do několika let. Je důležitá z hlediska použitelnosti karty, protože karty s neplatnou lhůtou jsou automaticky zablokovány a nelze je použít. 5. záznam dat – data na platební kartě jsou uváděna ve formě tištěných alfanumerických znaků a dále potom ve formě elektronického záznamu.9

2.2.3 Popis a ochranné prvky platební karty Platební karta, jak je výše uvedeno, obsahuje označení vydávající banky, číslo karty, vydavatele karty, období platnosti karty (měsíc/rok), jméno držitele karty, u služebních karet jméno společnosti. Na zadní straně platebních karet je magnetický proužek a podpisový proužek. Dále na ní nalezneme logo vydavatele karty. Mezi ochranné prvky platebních karet patří: - hologram, - podpisový proužek, - ochranné UV prvky, 8

9

JUŘÍK, P.: Svět platebních a identifikačních karet, 1. vyd. Praha GRADA, 1999. 248 s. ISBN 80-7168-759-1 DVOŘÁK, P.: Bankovnictví pro bankéře a klienty, 3. vyd. Praha: LINDE, 2005. 647 s. ISBN 80-7201-515-X

- 13 -

- speciální tisk karty, - tisk čísla karty na podpisový proužek, - kód za číslem karty (kód CVC).

Obrázek 1Popis přední strany platební karty Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Platebn%C3%AD_karta

Obrázek 2 Popis zadní strany platební karty Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Platebn%C3%AD_karta

2.2.4 Druhy platebních karet V současnosti se používají:

- 14 -

karty s magnetickým proužkem – začaly se vyvíjet od 70. let dvacátého století, dnes patří mezi nejpoužívanější. Na magnetickém proužku jsou údaje, které obsahují 2 nebo 3 záznamové stopy: –

v první stopě je obsaženo až 79 alfanumerických znaků, zejména číslo karty a jméno držitele,

-

v druhé stopě je 40 numerických znaků, kdy je také číslo karty, snímají se z ní informace pro transakce v režimu on-line,

-

třetí stopa slouží pro transakce finanční, skládá se až ze 107 alfanumerických znaků, které slouží pouze ke čtení a mohou být přepisovány.

Výhodou těchto karet je jednoduchost, nízké náklady na výrobu, nevýhodou je kapacita magnetického proužku. čipové karty – mají uložené údaje v mikročipu. První se objevily ve Francii roku 1978.

Graf 1Počet vydaných čipových karet celkem (2009) Pramen: Sdružení pro bankovní karty

Dle způsobu jakým je majiteli zatížen účet, rozlišujeme tyto základní typy karet: Charge card – historicky nejstarší druh karty, která se využívala k placení na základě čerpání měsíčního limitu podle každého měsíčního výpisu bankovním převodem nebo

- 15 -

šekem. Evidence výběrů je zaznamenávána na samostatném evidenčním účtu společnosti, která vydává kartu. Není třeba mít účet v bance. Tuto kartu vydávají obchodní domy, letecké společnosti, a tak dále. Používá se k bezhotovostnímu nákupu zboží a služeb u společností, které tuto kartu vydaly. Uskutečněné nákupy jsou jednou za měsíc hrazeny na základě výpisu transakcí zpracovaného vydavatelem karty a zaslaného držiteli. Credit card (úvěrová karta) – při použití této karty, na níž má klient stanovený limit (zůstatek na účtě), může čerpat poskytnutý úvěr (tzv. revolvingový). Používá se například v obchodech, při výběru v bankomatech, při platbách na benzinových pumpách. Může se vyskytnout v různých formách dle bonity klienta. Graf 2Počet vydaných kreditních karet v ČR (2009) Zdroj: Sdružení pro platební karty

ATM Card – používá se k obsluze bankomatů, její součástí je magnetický záznam, nebo mikroprocesor. Debet Card (debetní karta) – jejím prostřednictvím si klient vybírá prostředky ze svého účtu, toto je omezeno zůstatkem finančních prostředků na účtu klienta. Používání je obdobné jako u Credit Card.

Graf 3Počet vydaných debetních karet v ČR (2009) Zdroj: Sdružení pro platebni karty

- 16 -

Elektronická peněženka – předplacená karta (pre-payd card). Její transakce se ověřují na úrovni čipové karty prostřednictvím platebního terminálu. Záměrem je omezit používání drobných bankovek a mincí. Nabíjí se proti zatížení účtu klienta u provozovatele systému.10 Dále rozeznáváme platební karty dle teritoriální použitelnosti na: - domácí (tuzemské, vnitrostátní), - lokální (regionální), - mezinárodní. domácí platební karta – je platná pouze na území jednoho státu, to znamená, že česká banka vydá klientovi kartu, kterou může používat jen v tuzemsku. Kartu poznáme podle toho, že je označena nápisem VALID ONLY IN THE CZECH REPUBLIC. lokální platební karta – dříve převažovala, v současné době je však na ústupu. Karty byly omezeny regionem či obchodní sítí jedné banky nebo jednoho řetězce. mezinárodní platební karta – klient s ní může platit ve všech státech světa, musí však v dané zemi být alespoň jedna banka, která je členem jedné z nadnárodních karetních asociací. Jejich vydávání bankou a použití klientem je v současné době značné. Jsou banky, které již nevydávají jiné než mezinárodní platební karty. Členění karet podle jejich uživatelů vzniklo v okamžiku, kdy si majitelé firem nebo zaměstnavatelé začali uvědomovat možnosti, které z užívání platebních karet vyplývají, 10

POLOUČEK, S. a kol.: Bankovnictví, Praha: C.H.Beck, 2006. 736 s. ISBN 80-7179-462-7

- 17 -

pokud jde o následnou kontrolu jednotlivých operací a možnost omezit využívání karet limitem nastaveným v dohodě s jejich emitentem. Karty členíme na: - osobní – privátní karty, které jsou vystaveny na držitele, nejsou přenosné a jsou určeny pro úhradu běžné denní spotřeby uživatele, - služební – firemní karty, které jsou využívány pro úhrady výdajů spojených s plněním pracovních povinností. Základním omezením zaměstnance v jejich používání proti vůli zaměstnavatele je nastavení denního či jinak časově omezeného limitu. Možnosti používání ale mohou být omezeny i pouze na určité úkony (placení ubytování, stravování, jízdní výdaje), jiné úkony mohou být omezeny, např. může být vydán zákaz čerpání hotovosti v bankomatech apod. Tato omezení druhého typu již nemusí být zajištěna automaticky, zaměstnanec je s nimi v tomto případě seznámen formou vnitřního předpisu vydaného zaměstnavatelem.11 Dále dělíme platební karty na elektronické a embosované. Tyto druhy umožňují výběr z bankomatu a platbu za zboží a služby. Jsou opatřené magnetickým proužkem. elektronická platební karta – je akceptována jen u obchodníka s elektronickým pokladním terminálem, je opatřena magnetickým proužkem, na kterém není uložen PIN kód. Obrázek 3 Elektronická platební karta

embossovaná platební karta – tyto karty mají vystouplý reliéf písma, mají širší síť obchodních míst, kde s nimi lze zaplatit. Používají se, pokud nemá obchodník elektronický pokladní terminál (Electronic Funds Transfer/Point Of Sale Terminal, EFT/POS), který přečte uložené informace v magnetickém proužku a odešle je do autorizačního centra, následně zajistí zúčtování transakce. Embossované platební karty lze akceptovat prostřednictvím elektronických POS terminálů i mechanického zařízení, tzv. imprintru. První platební karty se používaly k provedení transakce karty s reliéfním písmem. K otisku 11

POLOUČEK, S. a kol.: Bankovnictví, Praha: C.H.Beck, 2006. 736 s. ISBN 80-7179-462-7

- 18 -

údajů na kartě na účtenku slouží (již více než 50 let) mechanický snímač neboli sprinter nazýván také jako validátor. Účtenka je 3-4listá a nejčastěji je vyrobena ze samokopírovacího papíru.12 Obrázek 4 Embossová platební karta

2.2.5 Mezinárodní sdružení pro platební karty Mezinárodní sdružení pro platební karty vzniklo v roce 1991 a dnes působí pod názvem Sdružení pro platební karty. Toto sdružení spojuje všechny české banky, které vydávají platební karty a funguje pro ně jako orgán koordinační a poradní. Mezi členy, které toto sdružení zahájili, patří Agrobanka Praha, Investiční banka, a. s. ISC MUZO (Mechanizační ústředna zahraničního obchodu – organizace vzniklá z bývalé organizační složky Ministerstva zahraničního obchodu), Komerční banka, a. s., Poštovní banka, a. s. a Všeobecná úvěrová banka, a. s. Za účelem rozvoje a koordinace platebních karet v České republice koordinuje vzájemně spolupráci bank v oblasti platebních karet, organizuje jednání, která řeší technické, obchodní, bezpečnostní a marketingové otázky. Jedná s tuzemskými i zahraničními organizacemi, které pracují v oblasti platebních karet. Má dva druhy členství: - řádný člen – tím může být pouze banka, - pozorovatel – tím může být bankovní i nebankovní instituce. Členy volí Kolegium sdružení, to se schází dvakrát do roka.

2.2.6 Platební karty a současnost V současnosti jsou platební karty stále používanějším platebním prostředkem. Naše banky vydaly již více než pět a půl milionu karet asociace Visa, to je více než polovina karet na českém trhu. Výdaje držitelů karty Visa v Česku prostřednictvím výběru z automatů a 12

JUŘÍK, P.: Svět platebních a identifikačních karet, 2. přepracované vyd., Praha GRADA, 2001. 210 s. ISBN 80-247-0195-2

- 19 -

plateb za zboží se za loňský rok zvýšily, a to na 19,1 miliard eur (přibližně 497 miliard korun). U obchodníků držitelé karet Visa v ČR provedli přes 105 milionů transakcí za 108,5 miliardy korun. Sdružení pro bankovní karty uvádí, že klienti více využívají platební karty k placení než k výběru z bankomatu. Na konci září 2009 bylo v tuzemsku 3631 bankomatů a více než 60 tisíc míst, která umožňují platbu kartou. Platební karty v České republice jsou z 98 procent čipové a poměr zneužití je 0,007 procent, což je desetkrát méně, než kolik činí průměr v EU.

2.2.7 Vývoj platebních karet Vývoj platebních karet za posledních 7 let v České republice má dle grafu stoupající tendenci. Banky v těchto letech vydávají kreditní a debetní karty, karty domácí i mezinárodní. Z grafu je patrné, že dochází k neustálému zvyšování vydaných karet celkem. Rostoucí oblíbenost můžeme pozorovat u karet debetních, kreditních i charge karet. Předpokládaný vývoj do budoucna má stoupající tendenci. Tabulka 1 Vývoj počtu vydaných platebních karet v ČR (2003-2009) Zdroj: Sdružení pro platební karty

Graf 4 Vývoj počtu vydaných platebních karet v ČR (2003-2009) Zdroj: Sdružení pro platební karty

- 20 -

2.2.8 Bankomaty (ATM – automated Teller Machine) Jsou součástí přímého bankovnictví, jejich prostřednictvím dochází k hotovostnímu výběru platební kartou. Neslouží jen k výběru hotovosti, ale můžeme jimi zjistit zůstatek na účtu, provádět platby a tak dále. Současným trendem je, že banky nabízejí jako součást bankomatů samoobslužné zóny. Sám o sobě je bankomat složitým a drahým zařízením, jehož hodnota je kolem milionu korun. Náklady na jeho provoz jsou pro banku také celkem vysoké. Výběry z bankomatů banky obvykle zpoplatňují. Ceny jednotlivých bank jsou v tomto směru rozdílné. V současnosti dochází i k rozšiřování tzv. depozitních bankomatů, které umožňují klientům vkládat hotovost na účet, a to prostřednictvím samotného bankomatu. Banky nově přichází také s mobilním bankomatem. Toto zařízení umožňuje flexibilně umístit bankomat tam, kde dočasně uspokojí potřebu klientů v rámci ČR, například na hudebních festivalech. Tyto bankomaty nabízejí stejnou škálu služeb jako klasické

bankomaty. Na

internetových

stránkách

www.bankomaty.cz

www.bankomaty.net lze najít místa, kde se bankomaty nachází.

- 21 -

nebo

na

Tabulka 2Počet bankomaty vydaných jednotlivými bankami Zdroj: http://www.bankovnipoplatky.com/bankomaty-v-cr-8980.html

Graf 5 Počet domácích výběrů z bankomatů (2009) Zdroj: Sdružní pro platební karty

- 22 -

Tabulka 3 Jaké zajímavosti přinášejí bankomaty jednotlivých bank Zdroj: http://www.bankovnipoplatky.com/bankomaty-v-cr-8980.html

Česká spořitelna

Platba složenek SIPO, bankomaty pro nevidomé, mobilní bankomaty

ČSOB (Poštovní spořitelna)

Příkaz k úhradě, depozitní bankomaty, výběr na Slovensku za cenu jako v ČR

GE Money

Infolimit, mobilní bankomaty

UniCredit Bank

Depozitní bankomaty, výběr v zahraničí za stejnou cenu jako v ČR

2.2.9 Platební terminály První terminály byly založeny na principu kontroly platební transakce prostřednictvím záznamu finančního limitu, druhu použití a časové platnosti na magnetickém proužku karty a seznamu zakázaných zablokovaných karet. Tento seznam byl uložen v terminálu a docházelo k přenosu provedených transakcí do banky pomocí diskety, později prostřednictvím telefonní a datové linky. Klient prokazoval svou totožnost podpisem. K přenosu dat docházelo jednou nebo vícekrát týdně. V polovině 80. let se začaly používat první terminály pracující nepřetržitě v režimu online. Informace, které jsou potřebné k ověření (číslo karty, terminálu, bankomatu, PIN atd.), jsou zašifrovány a odeslány do autorizační centrály. Zvláštním druhem terminálu je samoobslužný prodejní, telefonní a parkovací automat CAT (Cardholder Activated Terminal).13 V současné době banky nabízejí tzv. službu cash back/- prodej s návratem hotovosti. Klient si tímto způsobem může vybrat hotovost při placení pomocí platebního terminálu. Tuto službu je možné použít v případě, kdy je transakce zpracována elektronicky (vložením karty do terminálu) a je stanovena minimální výše nákupu a maximální částka výběru v hotovosti.14 Postup platby a ukázka účtenky viz příloha.

13

14

JUŘÍK, P.: Svět platebních a identifikačních karet, 2. přepracované vyd., Praha GRADA, 2001. 210 s. ISBN 80-247-0195-2

www.csas.cz

- 23 -

2.3 Telefonní bankovnictví (phone banking) 2.3.1 Phone banking Prostřednictvím telefonního bankovnictví se začalo rozvíjet elektronické bankovnictví. To má mnoho forem a samostatně se od něj odděluje oblast GSM banking, neboli komunikace s bankou prostřednictvím mobilního telefonu. Prostřednictvím telefonu lze realizovat velkou škálu běžných bankovních produktů. Náročnější operace však vyžadují přímý kontakt klienta s bankou. Nejen tato forma přímého bankovnictví se může členit na: 1. pasivní – u těchto druhů operací jde o sdělování veřejně dostupných informací o bance, produktech, ale také chráněné informace z informačního systému banky (např. zjištění zůstatku na účtu, informace o pohybech účtu, informace o produktech a službách apod.), 2. aktivní – pokud je splněna fáze pasivní, nastává fáze druhá, tj. skutečné provádění transakcí. Ta je náročnější jak po stránce technické, tak po stránce zajištění bezpečnosti (např. příkaz k úhradě, trvalý příkaz k úhradě, příkaz k inkasu, zahraniční platební styk apod.).

2.3.2 GSM banking Prostřednictvím mobilních telefonů může probíhat komunikace klienta s bankou třemi způsoby. krátké textové zprávy (SMS banking) – v bankovnictví je tato forma dost široká. Umožňuje provádění pasivních operací jako je získání informací o aktuálních úrokových sazbách, kursech, stavu a případných pohybech na účtech. Výhodou je, že tato forma je použitelná u všech mobilních telefonů bez ohledu na operátora. Veškerá komunikace probíhá použitím SMS zpráv. Banka k této aplikaci může vydávat tzv. autentizační kalkulátor, jeho pomocí si vygeneruje speciální kód, který se poté použije prostřednictvím SMS. Složitější manipulace je však nevýhodou, SMS se musí odesílat v přesném formátu určeném bankou. Ovšem klient může prostřednictvím SMS zadávat jednotlivé příkazy k úhradě nebo provádět jiné aktivní operace.

- 24 -

GSM SIM Toolkit – jde o softwarové rozhraní, které klientovi umožňuje měnit menu mobilního telefonu. Ti operátoři, kteří podporují tuto technologii, umožňují uživatelům, aby se jim v menu objevovaly jen ty funkce, které mají aktivované. Tato forma přímého bankovnictví je jednou z nejpoužívanějších. Tuto technologii dnes podporují všechny nověji prodávané modely mobilních telefonů. Banka do mobilního telefonu, přesněji řečeno na SIM kartu, nahraje vlastní bankovní aplikaci, která se objeví v menu telefonu. V průběhu nahrání aplikace je karta zašifrovaná a nelze z ní získat žádné údaje, ani po odcizení telefonu. Současně je tato aplikace chráněna zvláštním bankovním PIN, který se nazývá BPIN. Poté klientovi stačí v menu aplikace vybrat některou ze základních služeb (zjišťování zůstatku, přehled historie pohybů, přehled kursů, zadávání příkazů apod.). Nakonec klient obdrží informaci o jím vybrané službě a to formou textové zprávy nebo formou e-mailu, na předem zvolenou e-mailovou schránku. V ČR tuto službu poskytují O2, T- mobile a Vodafone. WAP (Wireless Application Protocol) – zjednodušeně se dá tento systém přirovnat k webovým stránkám. Jedná se o bránu k nejrůznějším službám, které připravuje operátor mobilní sítě nebo jiná firma. WAP se soustřeďuje na textové informace na rozdíl od webových stránek. WAPové technologie veřejnosti představila jako první banka u nás v březnu roku 2000 eBanka. Tato technologie je na rozmezí mezi internetovým a GSM bankovnictvím. Tuto formu umožňují dražší telefony. Za použití mobilního telefonu a autorizačního klíče může klient zadávat např. příkazy k úhradě, zjišťovat zůstatek na účtu i jeho historii apod. internetové bankovnictví v mobilním telefonu (Mobile Internet Banking) – je k němu zapotřebí, aby byl mobilní telefon připojen na internet, nové telefony jsou již vybaveny jednoduchými prohlížeči a některé vyšší řady mobilů jsou již dokonce primárně určeny pro plnohodnotné využívání v internetovém prostředí. Je předpoklad, že internet bude nedílnou součástí všech mobilních telefonů. Výrobci softwarů a mobilních prohlížečů vyvíjí nové internetové prohlížeče. Umožňuje bance a jejím klientům spolu lépe a efektivněji komunikovat. Tento způsob využití mobilního telefonu umožňuje klientům stejný rozsah služeb, jako nabízí internetové bankovnictví, a navíc využívají další služby, které vychází z toho, že klient má mobilní telefon neustále u sebe. Mobil Internet banking přináší několik zásadních výhod oproti GSM Bankingu: - neomezený rozsah služeb,

- 25 -

- jednoduché a intuitivní ovládání jako v případě internetového bankovnictví, - jednoduché a rychlé zavádění nových služeb.15 Tabulka 4Přehled mobilního bankovnictví u jednotlivých bank Zdroj: www.mesec.cz

.

2.3.3 Telebanking Jinými slovy se také nazývá phone banking. Princip je jednoduchý. Prostřednictvím telefonu klient zavolá na linku telefonního bankovnictví. Většina bank toto umožňuje bezplatně a lze na ně volat i z mobilních telefonů. Pro prokázání klienta slouží identifikační číslo a číslo PIN. U této služby jsou dvě možnosti. Klient komunikuje s automatickým

hlasovým

systémem,

jehož

prostřednictvím

získává

informace

o produktech, o aktuálních zůstatcích, ale může i zadávat příkazy k úhradě či inkasu, trvalé příkazy atd. Naproti tomu v druhém případě klient komunikuje přímo s obchodním bankéřem, ten klientovi poskytuje stejné služby jako pracovník přímo na přepážce v bance.

15

www.bankovnipoplatky.com/statisice-cechu-maji-banku-v-mobilu-bankovnictvi-6872.html)

- 26 -

Tabulka 5 Přehled služeb telefonního bankovnictví nabízených jednotlivými bankami Zdroj: www.mesec.cz

2.4 Homebanking a internetbanking 2.4.1 Homebanking Jako první nástroj pro komunikaci mezi klientem a bankou přes počítač se používal homebanking. Často se nazývá PC bankovnictví. Je jednou z nejstarších služeb přímého bankovnictví přes počítač, jeho pomocí může klient zadávat 24 hodin denně příkazy k inkasu, úhradě, atd. Umožňuje spojení banky a klienta za pomoci speciálního programu. Převážně je využíván firemními klienty, ale mohou ho používat i soukromí klienti. Pro ty je však homebanking jak finančně, tak technicky velmi náročný. Jeho oblíbenost vzrostla obzvlášť na konci 90. let, v době, kdy internetové bankovnictví nebylo tolik rozšířeno a navíc k němu klienti přistupovali s nedůvěrou. Dnes je tomu tak, že internetové bankovnictví homebanking téměř nahradilo. Stále však zůstává zvláště u firemních klientů dominující. Soukromí klienti ho v dnešní době používají, pokud z určitých důvodů nemohou nebo nechtějí do banky přistupovat pomocí internetu. Dále je homebanking řešením i pro ty banky, které nemají vlastní internetové bankovnictví a vzhledem k počtu klientů se jim ani jeho zavedení nevyplatí. Tato služba umožňuje provádět téměř všechny bezhotovostní operace s běžným účtem (např. podávání příkazů k úhradě, zjišťování zůstatků na účtu, provádění zahraničních plateb. Dále nabízí také přístup do databáze banky pro vyhledávání úrokových sazeb, kurzovních lístků, číselníků bank atd. Velkou výhodou je možnost připojení programu na vlastní účetní systém klienta. Data, která se nacházejí v elektronické podobě, lze

- 27 -

importovat do účetnictví, což přináší výraznou časovou úsporu a snižuje potřebu pracovní síly. Tento proces funguje i obráceně, lze zadávat např. platební příkazy přímo z účetního systému. Občas dochází sice k problémům s kompatibilitou (kdy si účetní softwar nedokáže s homebankingovým systémem banky poradit). Nevýhodou homebankingu je licencové vázání na jeden počítač, případně síť počítačů. Samotná instalace je komplikovaná a pokud je prováděna na jiný počítač, je to nelegální. Obrovskou výhodou je propojení homebankingu s účetními softwary a možnost provádět příkazy k úhradě, právě přes tyto účetní programy. Dnes už tuto službu ovšem nabízí i internetbanking.

2.4.2 Internetové bankovnictví Při jeho použití dochází ke komunikaci klienta s bankou prostřednictvím celosvětové sítě Internet. K této komunikaci stačí počítač s připojením na internet, případně mobilní telefon, který je vybavený operačním systémem. V polovině 90. let 20. století byla Rodinná záložna průkopníkem internetového bankovnictví. Po ní všem svým klientům nabídla internetové bankovnictví družstevní záložna Fio. 4. května 1998 převzala licenci Expandia Banka a začala oficiálně nabízet plné ovládání účtu přes internet. Klientovi stačí ke komunikaci počítač připojený na internet a internetový prohlížeč, žádné další programy nejsou třeba (tím se zásadně liší od homebankingu). Výhodou je, že lze spojení s bankou uskutečnit kdykoliv a z jakéhokoliv počítače. V současnosti nabízí i moderní telefony, vestavěný prohlížeč k připojení do internetového bankovnictví, nebo je možnost nainstalovat mobilní internetový prohlížeč Opera mini. Prostřednictvím internetového bankovnictví se může provádět řada služeb, jejich nabídka se liší podle příslušné banky. Některé banky nabízejí pouze základní služby, jako je přehled stavu a pohybu na účtu, příkazy k úhradě. Další banky umožňují klientům zadávaní, změnu a rušení trvalých příkazů. Ale jsou i banky, které nabízejí tak širokou škálu bankovních operací, že klientovi plně nahradí přístup do banky. Na počátcích internetového bankovnictví si mnozí vysnili elektronickou banku, která plně nahradí nutnost navštěvovat kamenné pobočky, v průběhu času se to však ukázalo jako nereálné. Mohla to způsobit prodejní strategie peněžních ústavů, technická a právní

- 28 -

omezení nebo nezájem uživatelů bankovních služeb, kteří upřednostňují fyzický kontakt se svou bankou. Dnes internetové bankovnictví vypadá takto: - přináší informace o stavu běžného účtu (historii operací, které je možné podle zadaných parametrů třídit), - umožňuje zadání plateb, a to jak jednorázových, tak pravidelně se opakujících (inkaso, trvalý příkaz, SIPO), - umožňuje zřídit, změnit či zrušit pravidelně se opakující platby. Toto je základ, který od internetového bankovnictví očekávají i ti nejméně nároční uživatelé. Banky přidávají některé další možnosti, které klientům umožňují spravovat další bankovní produkty (úvěry, hypotéky, penzijní připojištění apod.), nebo o tyto služby lze přes internet požádat. Graf 6 Počet elektronických příkazů k úhradě v České spořitelně v roce 2008 (v mil.) Zdroj: http://www.csas.cz/banka/content/inet/internet/cs/VZ_2008.pdf

2.4.3 Služby spojené s internetovým jednotlivými bankami

bankovnictvím

nabízené

Banky nabízí například službu e-faktura, která umožňuje přijímat do internetového bankovnictví faktury za služby, které rovnou propojí s platebním příkazem. Uživatel již platební příkaz jen potvrdí. Tuto službu nabízí Česká spořitelna a spolupracuje se společnostmi ČEZ, Kooperativa, RWE, jejichž faktury její klienti mohou přes internetové bankovnictví přijímat. Podobnou službu nabízí také ČSOB a Poštovní spořitelna.

- 29 -

Komerční banka nabízí subjektům podnikajícím ve zdravotnictví balíček, jehož součástí je bezpečnostní certifikát. Ten umožňuje dostat se do internetového bankovnictví, ale zároveň také do internetových aplikací některých zdravotních pojišťoven, např. Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR, Česká národní zdravotní pojišťovna, Zaměstnanecká pojišťovna Škoda atd. To je výhodné například pro obchodníky s farmaceutickým zbožím, mohou tak pro přístupy do systémů jednotlivých společností používat jediný bezpečnostní certifikát. mBank nabízí ojedinělou službu v internetovém bankovnictví. Umožňuje svým klientům kdykoliv měnit limity na platební kartě. Klient si tak může nastavit třeba nulový limit na internetové platby, které kromě údajů snadno zjistitelných z pohledu na kartu nejsou dále ověřovány. Výhodou je, že pokud bude uživatel následně potřebovat kartou na internetu zaplatit, jednoduše si zvýší limit prostřednictvím internetového bankovnictví pomocí jedné autorizační SMS.16 Tabulka 6 Přehled poplatků internetového bankovnictví Zdroj: www.mesec.cz (http://www.mesec.cz/clanky/internetove-bankovnictvi-umi-vic-nez-jen-platby/)

2.5 Samoobslužné zóny 2.5.1 Samoobslužné zóny Samoobslužná zóna je také jinak nazývána automatizovaná přepážka. Jde o terminál (většinou v podobě osobního počítače), který se ovládá jako internet, nejčastěji přes dotykovou obrazovku (touch-screen). Do prostoru samoobslužné zóny se může vstupovat prostřednictvím platební karty, ta pro klienta slouží jako identifikační prostředek. Jeho prostřednictvím lze zadávat bankovní operace nebo zjišťovat informace. Samoobslužné 16

http://www.mesec.cz/clanky/internetove-bankovnictvi-umi-vic-nez-jen-platby/

- 30 -

zóny bývají v provozu 24 hodin denně a jejich prostřednictvím může klient provádět většinu běžných aktivních i pasivních operací s účtem. Tuto možnost využívají především klienti, kteří nemají přístup na internet. Nevýhodou pro banku jsou velké náklady na zřízení, pro klienta je nevýhoda v tom, že musí na určité místo přijít osobně podobně, jako by šel do banky. Některé banky a zvláště ty zahraniční spojují samoobslužné zóny a bankomaty do jednoho zařízení. Výhodou tohoto zařízení je jeho rozšiřitelnost do více míst a zvyk klientů na bankomaty. Nevýhodu lze vidět v tom, že klient u takového bankomatu obvykle stráví podstatně více času, jelikož si může zjišťovat pohyby na účtech atd. Toto může být nepříjemné pro klienty, kteří si chtějí pouze vybrat hotovost, protože se tvoří fronty.

2.5.2 Samoobslužné zóny a současnost Od loňského roku jsme mohli vnímat pomalý růst vkladomatů a depozitních automatů, které umí přijmout a zpracovat hotovost a obratem ji připsat na účet. Depozitní automat mají v současné nabídce Česká spořitelna, Československá obchodní banka, GE Money Bank. Tyto plně automatizované stroje přijmou hotovost, roztřídí ji a automaticky připíší na požadovaný účet. 3. 10. 2010 představila Česká spořitelna platební (transakční terminál). Jde o samostatné zařízení, které nepřijímá ani nevydává hotovost, ale slouží pouze k provádění bezhotovostních transakcí. Kromě běžných transakcí jako je příkaz k úhradě, dobití kreditu mobilního telefonu apod. má ještě dvě novinky navíc. Přes tento terminál lze platit faktury a účty, které mají čárový kód. Když se tento kód přiloží ke čtečce terminálu, automaticky se načtou údaje pro platbu. Tato služba je komplikovaná v tom, že neexistuje norma pro čárový kód, takže ne všechny doklady automat načte. Druhou možností je platba poštovních poukázek. Ty se vloží do čtecího otvoru, terminál poukázku přijme, neskenuje a automaticky vygeneruje příkaz k úhradě. Údaje k transakci je možné ručně upravovat. České banky jsou se zaváděním samoobslužných zón opatrné. Náklady na jejich zřízení jsou velmi vysoké a není jasné, zda se zákazníci naučí tyto služby používat. Banka tím však klientům otevírá více možností, jak vyřídit své finanční potřeby mimo otevírací dobu.17 Samoobslužné terminály jsou velmi často součástí bankomatů.

17

http://www.mesec.cz/clanky/banky-zavadeji-samoobsluzne-zony

- 31 -

3 Rizika a bezpečnost elektronického bankovnictví Platební systém se neustále vyvíjí, s ním i elektronické bankovnictví a v neposlední řadě informační technologie. Je sice výhodou, že prostřednictvím e-bankingu dochází k téměř okamžitému přesunu finančních prostředků, ale je s tím spojena řada rizik. Proto je třeba, aby banka i klient dodržovali zásady bezpečnosti a používali co možná nejvhodnější a nejkvalitnější způsob zabezpečení. Tyto způsoby se liší dle jednotlivých nástrojů elektronického bankovnictví. Rizika elektronického bankovnictví mohou nastat: - na straně banky – chybným zúčtováním, nedostatečným hardwarem nebo softwarem, nepoctivostí zaměstnanců, - na straně klienta – chybným příkazem, nedostatečným hardwarem nebo softwarem, nepoctivostí klienta, - na třetí straně – nepoctivostí osob z třetí strany. V důsledku neustálého rozvoje informační technologie a „šikovnosti“ podvodníků dochází k zneužívání těchto prostředků.

3.1 Rizika a bezpečnost platebních karet Z hlediska zabezpečení operací s platebními kartami při výběru hotovostí v bankomatech je klíčovým momentem chování zákazníka při této činnosti. Největší pozornost je třeba věnovat zabránění možnosti odpozorovat PIN při jeho zadávání na klávesnici bankomatu. Další možností použití platebních karet je při platbách u obchodníků. Starší způsob spočíval

v použití

mechanických

imprinterů18

s nutností

telefonického

ověření

nadlimitních částek v autorizačním centru příslušné banky nebo spolupracující centrály platebních karet. Nový a moderní způsob spočívá v platbách přes elektronické terminály – EFTPOSy (Electronic Funds Transfer at Point-of-Sale). Každá operace s platební kartou, ať už má jakoukoliv podobu, musí být zajištěna proti zneužití a proti poškození klienta i emitenta platební karty. Toto zajištění je pochopitelně neustále konfrontováno se snahou obejít ochranné mechanizmy a získat neoprávněně finanční prostředky na úkor držitele platební karty. 18

mechanické snímače embosovaných údajů na kartě – lidově „žehličky“; vyžadován podpis a velmi často hlasová autorizace transakce

- 32 -

3.1.1 Rizika spojená s platebními kartami Riziko zneužití platebních karet v případě ztráty nebo krádeže je přes veškerou ochranu poměrně dost vysoké. Podle mezinárodních údajů je možno rozdělit riziko ze zneužití platebních karet na: - zneužití odcizených karet v obchodních sítích 50 %, - zneužití ztracených karet v obchodních sítích 30 %, - odcizení karet při doručování klientům 15 %, - padělky karet 5 %, - dalším výrazným možným rizikem využívání platebních karet je zneužití držitelem nebo jeho blízkými příbuznými.

3.1.2 Zajištění platebních karet Základní formou zajištění platby kteroukoliv platební kartou je její autorizace, která vlastně zajišťuje totéž, co podpis platebního příkazu v běžném platebním styku. Autorizace je zajišťována v celosvětové elektronické síti několika možnými způsoby. Základním členěním autorizace (dle možností autorizačních systémů) je členění na autorizaci negativní, kdy se zajišťuje, zda je karta platná a zda není překročen limit na operaci, a autorizaci pozitivní, kdy se provádí předchozí operace a navíc se kontroluje zůstatek na účtu. Autorizace podle technického způsobu kontroly se dělí na: elektronickou autorizaci s využitím PIN (personal identification number – osobní identifikační číslo). Tento způsob kontroly je využíván při používání čipových karet a tam, kde se využívají moderní platební terminály, elektronickou autorizaci s využitím podpisu klienta. Tento způsob kontroly se využívá při používání klasických karet s magnetickým proužkem v obchodní síti při manipulaci se staršími elektronickými terminály, ověřování autorizačního limitu s využitím podpisu – používá se v obchodních sítích nevybavených elektronickými terminály, ale pouze mechanickými imprintery při použití embosovaných karet.

- 33 -

3.1.3 Ochrana platebních karet Ochrana platebních karet je záležitostí jak výrobce, tak jejich držitelů. Podle způsobu ohrožení se tak dělí ochrana platebních karet: - proti padělání – jde o záležitost výrobce a jsou k ní využívány technické prvky, kterými jsou kódy v magnetickém proužku, čipu, hologram a speciální provedení podpisového proužku, - proti zneužití – jde o záležitost uživatele, který nesmí sdělovat nikomu cizímu svůj PIN a musí kartu chránit proti krádeži. V případě ztráty nebo krádeže platební karty je nutné provést okamžitou blokaci buď přímo u emitenta, nebo pomocí autorizačního centra emitenta karty. Klientům je tak nabízena pomoc různého druhu. První z nich je blokace karty proti dalšímu používání (různí emitenti nabízí různou úroveň této ochrany). Druhou možností, řešící spíše problém držitele karty vzniklý nepřístupností jeho bankovního konta, je výplata nouzové hotovosti, respektive vydání náhradní karty.19

3.1.4 Příklady zneužití platebních karet V dubnu letošního roku došlo k zneužití platebních karet při výběru z automatu za pomocí tzv. hradecké lišty. Tato metoda je jednoduchá a využívá nepozornosti vybírajících. Pachatelé nalepí na otvor, kde se vydávají peníze hliníkovou lištou se samolepkou. Hotovost se tedy nedostane ven a zůstane přilepená zevnitř. Nejde však o novou metodu, je asi 5 let stará a dostala název podle místa, kde se poprvé objevila. Tento způsob zneužití využívají především organizované gangy. Pachatel čeká poblíž bankomatu na svoji příležitost, poté co klient na chvíli od přístroje odejde, sejme lištu a odchází. Objevují se případy napadení bankomatu hrubou silou. Pachatelé mají snahu bankomat celý odvést a na bezpečném místě jej otevřít. V některých bankomatech je nainstalována barva, která se při jeho pohybu vypustí a všechny bankovky v něm uložené se tak znehodnotí.

Libanonská – ukrajinská smyčka, která využívá kamery, magnetofonové pásky, tepelné folie pokrývající klávesnici, odezírání. Kriminálník do otvoru na kartu nainstaluje čtečku. 19

POLOUČEK, S. a kol.: Bankovnictví, Praha: C.H.Beck, 2006. 736 s. ISBN 80-7179-462-7

- 34 -

Pro odhalení PINu na klávesnici bankomatu nainstaluje tepelnou fólii, ta zaznamená dotyk prstů. V roce 2006 byl takto zneužit bankomat v Praze.

3.2 Rizika a bezpečnost telefonního a mobilního bankovnictví 3.2.1 Telefonní bankovnictví – rizika a bezpečnost Jednotlivé banky mají telefonní bankovnictví zabezpečené různými způsoby. Používá se například: – jednorázově generované heslo (tzv. optický klíč), – kombinace PINu a hesla, – využití transakčních kódů TAN (jednorázových hesel pro certifikaci zadané platby). Pro ovládání účtů pomocí telefonního bankovnictví autorizace probíhá použitím identifikačního čísla (které je vygenerováno systémem a klientovi přiděleno při podpisu smlouvy) a PIN (5-9 místný) volbou přímo na telefonním přístroji. Transakce je možné zadat až po úspěšné autorizaci klienta. Přičemž je každá operace zajišťována ještě heslem TAN. Riziko u telefonního bankovnictví spočívá především ve zneužití zabezpečovacích nástrojů, ve ztrátě hesla, PINu, TAN kódů.

3.2.2 Mobilní bankovnictví – rizika a bezpečnost GSM banking je chráněno několika stupni zabezpečení: – přihlášení i odeslání aktivních transakcí je zabezpečeno BPIN, který si zákazních sám zvolí, – data mezi mobilním telefonem a bankou jsou šifrována, – pro operace prováděné mobilním bankovnictvím jsou stanoveny denní limity. Riziko se opět nachází ve fyzické ztrátě mobilního telefonu a příslušných kódů.

- 35 -

3.3 Rizika a bezpečnost homebankingu a internetbankingu 3.3.1 Zabezpečení homebankingu U homebankingu se data přenášejí přes internet za použití: - šifrované SSL spojením (Secure Sockets Layer) - což je vlastně protokol, vložený mezi dvě vrstvy, a to transportní a aplikační, zabezpečuje komunikace šifrováním a autentizací dvou stran), - přímé spojení na modem banky - vytočením telefonního čísla. V případě, kdy klient nemá přístup k internetu, často využívá homebanking. Oblast internetu není vždy bezpečná, což je důvodem, proč se banka snaží o ochranu přenášených dat při komunikaci s klientem. autentizační kalkulátor – využívá jednoduché zobrazení automaticky vygenerovaného kódu po ověření. Proti zneužití je chráněn bezpečnostním heslem – PIN. Pro první použití je nastaven prvotní PIN. Ten se doporučuje nahradit kódem dle své volby. Dále se doporučuje tento PIN pravidelně měnit. Při jeho zadávání by měl být klient na pozoru, aby nikdo nepovolaný neviděl jeho PIN. Kalkulátor buďto požaduje zadání PIN a poté zobrazí vygenerovaný kód. Nabízí např.: Citibank Europe, UniCredit Bank. Nebo vyžaduje opět zadání PIN a dat platby a poté vygeneruje kód. Nabízí např.: Česká spořitelna, Raiffeisenbank. autentizační SMS zaslaná jako běžná SMS – v bance se nastaví mobilní číslo, na které tato SMS přijde. Klient po zadání operace zažádá o autentizační SMS, banka mu ho zašle na mobilní telefon a klient ho ručně zadá do příslušného pole. Tento způsob nabízí: Česká spořitelna, ČSOB, GE Money Bank, Komerční banka, Poštovní spořitelna. autentizační SMS zaslaná jako šifrovaná SMS SIM-TOOLKIT – u tohoto způsobu je nutné mít mobilní SIM kartu, která podporuju mobilní bankovní aplikaci, je u ní třeba zadat bankovní PIN tzv. BPIN. Funguje podobně jako předchozí způsob. Na mobilní telefon klienta přijede autentizační kód ve formě šifrované SMS, klient ho zapíše. Pro přečtení právě tohoto kódu je třeba mít speciální SIM kartu. Nabízí: ČSOB, Poštovní spořitelna, Raiffeisenbank

- 36 -

podpisový certifikát – jeho pomocí se potvrdí operace zadaná klientem. Jde o soubor, který je chráněný šifrováním a je uložený na pevném nebo přenosném disku. Lze použít např.: Komerční banka, Raiffeisenbank, Volksbank. podpisový certifikát uložený na čipové nebo optické kartě – u tohoto způsobu se používá potvrzení operace zadané klientem pomocí podpisového certifikátu na čipové nebo optické kartě. Používá se buď pro notebooky, nebo stolní počítače. Tento způsob nabízí: Česká spořitelna, ČSOB, Komerční banka, Poštovní spořitelna20 podpisový certifikát uložený na USB tokenu – potvrzení transakce zadané klientem se provádí pomocí speciálního USB tokenu (speciální flash disk). Ten uchovává bezpečně podpisový certifikát. Jeho vydání je zpoplatněno. TAN kódy – klient dostane od banky seznam TAN kódů21, jejichž pomocí se potvrdí bankovní transakce. uživatelské jméno a heslo – přihlášení do systému se používá za pomocí vygenerovaného uživatelského jména a hesla, které se doporučuje po prvním přihlášení změnit. Po přihlášení do internetového bankovnictví lze provádět bankovní operace bez nutnosti

3.3.2 Rizika homebankingu Riziko spočívá ve ztrátě autentizačního předmětu, nebo v jeho rozbití. Tyto předměty jsou stejně jako hesla přenosné. Zneužití je možné také přímo na daném počítači. Je třeba, aby klient dodržoval všechna potřebná pravidla, bedlivě střežil přístupové informace a měl dostatečně zabezpečený počítač.

3.3.3 Zabezpečení internetbankingu Pomocí internetového bankovnictví zajišťuje banka svým klientům pohodlí. Klienti však musí postupovat opatrně. Na internetu se může jakýkoliv podvodník „vydávat“ za banku a jejím jménem klientovi poslat e-mail, založit webovou stránku, která vypadá téměř stejně 20 21

http://www.mesec.cz/bankovni-ucty/prime-bankovnictvi/internetove-bankovnictvi/pruvodce/ jednorázové transakční hesla slouží k certifikaci každé zadané platby

- 37 -

jako webová stránka klientovi banky. A tak je pro pachatele jednoduché shromažďovat informace o klientech dané banky. Klient by měl dodržovat především tyto zásady: - pokud klientovi přijde e-mail s žádostí o uvedení hesla, čísla účtu nebo dalších osobních informací, měl by si tento e-mail nejdříve ověřit u své banky (nikdy by neměl automaticky odpovídat a tyto svá data sdělovat), – doporučuje se, aby klient nikdy neklikal na odkaz webových stránek, ale aby je přímo zadal do adresového řádku, – klient by měl vždy zkontrolovat, zda se na prohlížeči zobrazuje ikona zámku, která představuje zabezpečení komunikačních kanálů, – v neposlední řadě musí klient dávat pozor na vše neobvyklé a neprofesionální. Důležitou součástí zabezpečení je ochrana počítače. Pro bezpečné používání internetového bankovnictví je zapotřebí mít neustále aktivní a aktualizovanou antivirovou ochranu a používání firewallů. Dále je třeba mít aktuální operační systém a prohlížeč a vyvarovat se bankovních operací z bezdrátových přístupových bodů nebo internetových kaváren. Velkou roli v zabezpečení bankovnictví přes internet hraje ochrana heslem. Doporučuje se používat silné heslo, skládající se minimálně z 8 znaků a mělo by být kombinací písmen, čísel a interpunkčních znaků. Nemělo by být použito stejné heslo jako pro ostatní on-line účty. Dále by se mělo heslo držet v naprosté tajnosti a mělo by být pravidelně měněno.

3.3.4 Zabezpečení identifikace klienta banky V České republice jsou všechny produkty internetového bankovnictví určitým způsobem zabezpečeny proti zneužití. Klient každé banky si může způsob zabezpečení zvolit. Pro aplikace internetového bankovnictví jsou používány především tyto způsoby ochrany: ochrana pomocí uživatelského jména (čísla) a hesla – nejjednodušší a nejméně bezpečný způsob ochrany, tento způsob používá většina klientů. Nevýhodu je, že pachateli stačí znát uživatelské jméno a heslo k napadení počítače tzv. škodlivým virem. Pokud se nemusí transakce autorizovat, riziko je velmi vysoké. Většina bank ale již pro provedení platby přes internet požaduje minimálně autorizační SMS. autorizace pomocí SMS klíče – obdobné jako u zabezpečení homebankingu.

- 38 -

elektronický podpis (neboli osobní certifikát klienta) – klient ho potřebuje pro přihlášení do aplikace a pro podepisování transakcí. Je uložen na čipové kartě nebo v souboru. Certifikát by měl být vždy nahraný na nějakém přenosném médiu (CD, USB apod.). Více bezpečné je, pokud je certifikát uložen na čipové kartě. Klient však musí mít speciální čtečku čipových karet. Klíč nelze odcizit jinak než fyzicky, což představuje jistou výhodu. zabezpečení pomocí elektronického kalkulátoru – obdoba zabezpečení homebankingu pomocí elektronického kalkulátoru. Ten generuje pokaždé jiný přístupový kód, který klient používá pro potvrzení zadané transakce. Má podobu malé kalkulačky, která je chráněna heslem. Klient zadá heslo a kalkulátor mu vygeneruje šestimístný kód a ten klient použije pro vstup do internetového bankovnictví.

3.3.5 Rizika zneužití internetbankingu Pokud klienti odpoví na e-mail, rychlou zprávou nebo telefonní hovor a poté přejdou na webovou stránku, na které by měli řešit problémy s účtem, dochází ke krádeži identity, které se říká phising. Úspěch phisingu zcela závisí na spolupráci oběti. Zde tedy riziko spočívá v nepozornosti klienta. Phishing – jsou podvodné e-mailové zprávy, které mají vzbudit dojem, že byly odeslány z e-mailové adresy banky. Zpráva je obvykle psaná špatnou češtinou nebo je v angličtině, obsahuje link na údajné stránky banky a vyzývá k potvrzení osobních bankovních údajů. Phishingová zpráva může vypadat jako informace o neprovedení platby, výzva k aktualizaci bezpečnostních údajů či dokonce jako výzkum klientské spokojenosti. Cílem podvodného e-mailu může být získání klientského čísla a hesla adresáta (identifikační a autentizační údaje), bezpečnostního kódu nebo například PIN k platební kartě či dalších bezpečnostních údajů a jejich následné zneužití. Pharming – klient je na podvodné stránky banky přesměrován po zadání správné internetové adresy do prohlížeče. Není nic poznat ani v řádku. Ani pokročilý uživatel internetu není schopen tento útok odhalit. Tímto útokem je napaden přímo počítač klienta. Banky na celém světě se neustále setkávají s útoky na internetové bankovnictví, jsou v kontaktu s antivirovými společnostmi a společně čelí nástrahám. Pokud banka odhalí nestandardní chování, okamžitě začíná reagovat.

- 39 -

Rizika internetového bankovnictví mohou být vyvolána v nedostatečném zabezpečení internetu – nedostatečný antivirový program a firewall. Poté může dojít k útoku na počítač. Nejčastějšími útoky jsou trojské koně, spywary (sledovací programy), backdoor (zadní vrátka – otvírá PC útočníkům) apod.

3.3.6 Příklady zneužití internet bankingu V roce 2006 došlo k odcizení peněz neoprávněnou osobou z účtů klientů Komerční banky. Útočníci se k účtům klientů dostali prostřednictvím klientského certifikátu a hesla. Poté peníze převedli na účet „bílého koně“, tato osoba pak hotovost vyzvedla a poslala je útočníkům na účty do zahraničí. Banka Citibank nahlásila útok na elektronické bankovnictví v roce 2006, jejím klientům přišel e-mail, v kterém „banka“ žádá o souhlas klienta s přijetím platby v cizí měně na účet a potvrzení, pokud klient tuto operaci nepotvrdí, budou peníze vráceny zpět. Pokud klient kliknul na odkaz v e-mailu, otevřela se hlavní stránka banky, kam klient zadal přístupové údaje a tím tyto informace odeslal útočníkovi. Klienti České spořitelny byli napadeni v roce 2008. Obdrželi podvodné e-maily, prostřednictvím kterých se měli dostat na stránky Servisu 24, které sice vypadaly stejně jako stránky banky. Klient se tak dostal na stránky www.servis24.us, nepozorní klienti tak mohli zadat svá přístupová hesla a oběti phisingu byli na světě.

- 40 -

4 Výhody a nevýhody elektronického bankovnictví 4.1 Výhody z hlediska klienta: Pro klienta je v první řadě velkou výhodou dostupnost elektronického bankovnictví. Může ho využívat 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, 365 dní v roce. S tím souvisí i možnost ovládat přímé bankovnictví z jakéhokoliv místa, stačí k tomu vlastnit příslušný nástroj. Tato forma bankovnictví přináší klientovi i značnou úsporu nákladů. Tím, že nemusí chodit na pobočku banky, ušetří některé poplatky (např. při výběru hotovosti, při zadání platebního příkazu apod.). Elektronické bankovnictví je pro klienty pohodlné, což je další výhodou. Obzvláště v dnešní uspěchané době. Klient už nemusí fyzicky navštěvovat pobočku, nemusí čekat ve frontě a to většina klientů uvítá.

z hlediska banky: Pro banku spočívá výhoda přímého bankovnictví především v úsporách v počtu vlastních zaměstnanců. Banka jich na svých pobočkách nepotřebuje takové množství jako dříve, když se všechny operace vyřizovaly pouze na přepážkách. Banka touto formou šetří i další náklady.

4.2 Nevýhody z hlediska klienta: Je nutné, aby klient vlastnil příslušné technické vybavení, které je zapotřebí k dané formě elektronického bankovnictví. V neposlední řadě je nutné, aby klient toto vybavení uměl správně používat (např. u homebankingu, internetbankingu atd.).

- 41 -

z hlediska banky: Banka má dost vysoké náklady při obstarání technického vybavení, které je důležité pro fungování jednotlivých forem přímého bankovnictví (např. náklady na certifikáty, softwary apod.). Na banku jsou kladeny vysoké požadavky, co se týče bezpečnosti. Snaží se co nejvíce chránit své klienty před zneužitím peněžních prostředků, které mají uloženy na účtech, které jim banka vede. Pro banku je podstatnou nevýhodou ztráta fyzického kontaktu. Banka sice ušetří náklady na zaměstnance, ale pokud klient nepřijde přímo na pobočku, odpadá bance možnost nabídnout mu některou z jejích dalších služeb, a tak může přicházet o další obchody s klienty.

- 42 -

Závěr Cílem práce bylo shrnout prostředky přímého (elektronického) bankovnictví, přiblížit čtenářům rizika, která jsou s ním spojena a v neposlední řadě popsat možnosti zabezpečení. Vysvětlit zásady, které by měl dodržovat jak klient, tak banka, aby vše fungovalo, tak jak má a podvodníci neměli možnost zneužít finanční prostředky. Elektronické bankovnictví zažívá obrovský rozmach. Jeho použití se stává stále více oblíbené a užívá ho stále více klientů. Největší oblibu si získaly platební karty, téměř každý plnoletý občan naší republiky je vlastníkem platební karty. Ovšem v celosvětovém žebříčku jsme pod průměrem, dá se tedy očekávat, že platební karty čeká další vývoj. Neustále se zvyšuje i počet obchodníků, kteří platební karty přijímají. Dalším využívaným nástrojem přímého bankovnictví je internetové bankovnictví. Je to podobné jako u platebních karet, téměř každá domácnost a naprostá většina firem má v dnešní době připojení na internet. To zapříčinilo i oblíbenost tohoto kanálu v bankovní sféře. Podstatná část klientů, kteří mají s bankou uzavřenou smlouvu o vedení běžného účtu, má i smlouvu na internetové bankovnictví. Odpadá jim tím nutnost chodit na pobočku při každém příkazu k úhradě a navíc na něm většina bank umožňuje klientům provádět většinu služeb, které banka poskytuje. Internetové bankovnictví hraje velkou roli i z hlediska reklamy banky, informovanosti klientů (k tomu slouží webové stránky bank), klient se tam dozví veškeré informace o produktech, hospodaření banky apod. V dnešní době už internetbanking nahrazuje služby homebankingu. Hlavně se jeho prostřednictvím může klient (většinou firma) také propojit s účetním softwarem, to bylo podstatnou výhodou u homebankingu. Použití homebankingu přetrvává především tam, kde klienti z nějakého důvodu nechtějí, nebo nemohou být připojeni na celosvětovou síť internet. Dále je stále více používané i internetové bankovnictví v mobilním telefonu. Dnešní technologie u nových mobilních telefonů nabízejí klientům, prostřednictvím softwarů v nich nahraných, se připojit přes mobil na internet a klient, tak může jednoduše zadávat příkazy apod. prostřednictvím mobilního telefonu.

- 43 -

Méně používané už je mobilní bankovnictví. Používají ho hlavně klienti se staršími typy mobilů. Je jim do něj nahrán speciální software a pomocí SMS a BPIN, klient zadává transakce. Elektronické bankovnictví jako takové, se v důsledku neustále se vyvíjejících technologií a technických postupů vyvíjí a klientům tak vznikají stále nové a nové možnosti.

- 44 -

Seznam použité literatury: 1. DVOŘÁK, P.: Komerční bankovnictví pro bankéře a klienty, 2. vydání. Praha: LINDE, 2001. ISBN 80-7201-310-6. 2. DVOŘÁK, P.: Bankovnictví pro bankéře a klienty, 3. vyd. Praha: LINDE, 2005. 647 s. ISBN 80-7201-515-X 3. GRUBLOVÁ, E., PRUSÁK, M., PŘÁDKA, M., STEINOVÁ, M.: Internetová ekonomika, 1. vyd. Ostrava: Repronis,2002, 88 s. ISBN 80-7329-006-6 4. JUŘÍK, P.: Svět platebních a identifikačních karet, 1. vyd. Praha: GRADA, 1999. 248 s. ISBN 80-7168-759-1 5. JUŘÍK, P.: Svět platebních a identifikačních karet, 2. přepracované vyd. Praha: GRADA, 2001. 210 s. ISBN 80-247-0195-2 6. MARVANOVÁ, M., SCHLOSSBERGER, O. a kol.: Platební styk, 2. dopl. vyd. Praha: Bankovní institut, 1998. 376 s. ISBN 7. PÁNEK, D.: Bankovní služby, 1.vyd. Brno: ESF MU, 2001. 70 s. ISBN 80-210-2691-X 8. PETRJÁNOŠOVÁ, B., PEČÍNKOVÁ, M.: Bankovnictví I, 1. vyd. Brno: ESF MU, 1998, 178 s. ISBN 80-210-1357-5 9. PETRJÁNOŠOVÁ, B.: Bankovnictví II, 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2000. 167 s. ISBN 80-210-2503-4 10. POLOUČEK, S. a kol.: Bankovnictví, 1. vyd. Praha: C.H.Beck, 2006. 736 s. ISBN 807179-462-7 11. PŘÁDKA, M., KALA, J.: Elektronické bankovnictví: rady a tipy, 1. vyd. Praha: Computer Press, 2000. 166 s. ISBN 80-7226328-5 12. SŮVOVÁ, H. a kol.: Specializované bankovnictví, 1. vyd. Praha: Bankovní institut, 1997. 398 s. ISBN 80-902243-2-6

- 45 -

Internetové články 1. HOVORKA, J.: Internetové bankovnictví umí víc než jen platby, dostaňte z něj maximum Měšec.cz [on-line], 2010. Dostupný na adrese [cit. 2010-04-20] 2. CHVÁTAL, D.: Banky zavádějí samoobslužné zóny, finanční potřeby vyřídíte kdykoli Měšec.cz [on-line], 2010. Dostupný na adrese [cit. 2010-03-04]

Internetové zdroje: 1.

http://cs.wikipedia.org/wiki

2.

http://www.bankovnikarty.cz

3.

http://www.bankovnipoplatky.com

4.

http://www.ceed.cz

5.

http://www.csas.cz

6.

http://www.idnes.cz

7.

http://www.kb.cz

8.

http://www.lupa.cz

9.

http://www.mastercard.com

10. http://www.mesec.cz 11. http://www. novinky.cz 12. http://www.platebnikarty.cz 13. http://www.symantec.com 14. http:// www.tiskaly.cz 15. http://www.unicreditbank.cz 16. http://www.zlatakoruna.info

- 46 -

Seznam příloh Příloha č. 1 Sdružení pro platební karty – Statistika pro rok 2009 Příloha č. 2 Sdružení pro platební karty – Statistika pro čipové karty rok 2009 Příloha č. 3 Postup při transakci cash back Příloha č. 4 Ukázka skimmovacích zařízení Příloha č. 5 Ukázka podvodného e-mailu

Seznam grafů Graf 1 Počet vydaných čipových karet celkem (2009)................................................... - 15 Graf 2 Počet vydaných kreditních karet v ČR (2009) .................................................... - 16 Graf 3 Počet vydaných debetních karet v ČR (2009) ..................................................... - 16 Graf 4 Vývoj počtu vydaných platebních karet v ČR (2003-2009) ............................... - 20 Graf 5 Počet domácích výběrů z bankomatů (2009) ...................................................... - 22 Graf 6 Počet elektronických příkazů k úhradě v České spořitelně v roce 2008 (v mil.) - 29 -

Seznam obrázků Obrázek 1 Popis přední strany platební karty................................................................. - 14 Obrázek 2 Popis zadní strany platební karty .................................................................. - 14 Obrázek 3 Elektronická platební karta ........................................................................... - 14 Obrázek 4 Embossová platební karta ............................................................................. - 14 -

Seznam tabulek Tabulka 1 Vývoj počtu vydaných platebních karet v ČR (2003-2009).......................... - 20 Tabulka 2 Počet bankomaty vydaných jednotlivými bankami....................................... - 22 Tabulka 3 Jaké zajímavosti přinášejí bankomaty jednotlivých bank ............................. - 23 Tabulka 4 Přehled mobilního bankovnictví u jednotlivých bank ................................... - 26 Tabulka 5 Přehled služeb telefonního bankovnictví nabízených jednotlivými bankami - 27 Tabulka 5 Přehled poplatků internetového bankovnictví ............................................... - 30 -

- 47 -