MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA INFORMATIKY
Elektronická sbírka zákonů Bakalářská práce Alžběta Šmerdová Brno 2015
Prohlášení Prohlašuji, že tato bakalářská práce je mým původním autorským dílem, které jsem vypracovala samostatně. Všechny zdroje, prameny a literaturu, které jsem při vypracování používala nebo z nich čerpala, v práci řádně cituji s uvedením úplného odkazu na příslušný zdroj.
Alžběta Šmerdová
Vedoucí práce: Mgr. Jakub Harašta
4
Shrnutí V této bakalářské práci hodnotím současný stav promulgace právních předpisů v České republice. Představuji projekt elektronické Sbírky zákonů – eSbírka a hodnotím, zda řeší problémy a nedostatky dnešní listinné formy promulgace. Dále také popisují různé formy budoucího vývoje a zvažuji jejich přínosy, překážky a negativa. Konkrétně jde o zachování pouze tištěné publikace, hybridní publikace – tiskem i elektronicky, nebo plnou elektronizaci.
Klíčová slova Promulgace, Sbírka zákonů, elektronická publikace, (e-Goverment), eSbírka
5
Poděkování Tímto bych ráda poděkovala svému vedoucímu práce Mgr. Jakubovi Haraštovi za cenné rady, materiály a připomínky během psaní práce. Zároveň bych chtěla poděkovat svým příbuzným a přátelům za podporu ve chvílích, kdy práce vznikala.
6
Obsah Prohlášení ................................................................................................................................ 4 Shrnutí ...................................................................................................................................... 5 Klíčová slova ........................................................................................................................... 5 Poděkování .............................................................................................................................. 6 Úvod......................................................................................................................................... 9 1
Neznalost zákona neomlouvá ................................................................................... 11
2
Fuller a vnitřní morálka práva ................................................................................... 14
3
4
2.1
Morálka povinnosti a morálka aspirace ............................................................ 14
2.2
Osm principů legality .......................................................................................... 14
2.3
Důvody promulgace ............................................................................................ 16
Promulgace práva v dnešní době .............................................................................. 18 3.1
Historie .................................................................................................................. 19
3.2
Sbírka zákonů České republiky .......................................................................... 20
3.3
Problémy a nedostatky ........................................................................................ 21
3.4
Evropská unie – EUR-Lex ................................................................................. 23
3.5
Francie – Úřední věstník / Legifrance ............................................................. 24
3.6
Česká republika – eSbírka................................................................................... 25
Možný budoucí vývoj ................................................................................................. 26 4.1
Zachování tištěné platformy .............................................................................. 26
4.1.1
Pozitiva, negativa ......................................................................................... 26
4.1.2
Návrhy na zlepšení ...................................................................................... 27
4.2
Hybridní forma publikace .................................................................................. 29
4.2.1
Vývoj ............................................................................................................. 29
7
4.2.2 4.3
Návrhy na zlepšení ...................................................................................... 30
Plná elektronizace ................................................................................................ 33
4.3.1
Pozitivní dopady .......................................................................................... 33
4.3.2
Negativní dopady ........................................................................................ 35
Závěr ...................................................................................................................................... 37 Použité zdroje ....................................................................................................................... 40 Publikace ........................................................................................................................... 40 Právní předpisy České republiky ................................................................................... 40 Judikatura .......................................................................................................................... 42 Předpisy EU...................................................................................................................... 42 Elektronické zdroje ......................................................................................................... 42
8
Úvod V práci „Elektronická sbírka zákonů“ se budu zabývat promulgací právních předpisů v České republice. Na začátku uvedu do problematiky samotné promulgace, dodržování zásady Ignorantia juris non excusat, proč je důležité právo veřejně vyhlašovat, a uvedu také osm principů morálky práva z Fullerovy knihy Morálka práva. Dále ukazuji formy promulgace práva v dnešní době, ze zahraničí jde o Francii a Evropskou unii. Následně budu kriticky hodnotit současný stav promulgace zákonů v České republice a navážu možnými formami budoucího vývoje, jejich výhodami a nevýhodami. V práci čerpám z práce Radima Polčáka, který se touto problematikou zabývá ve své knize Internet a proměny práva a v některých svých dalších pracích. Obecné poznatky ohledně teorie promulgace právních předpisů jsem získala především z knih Morálka práva Lona L. Fullera a Teorie práva Viktora Knappa, který se zároveň v závěru své knihy zabývá také právní informatikou a jejími formami. Kniha Tvorba práva a její současné problémy taktéž od Viktora Knappa pro mě byla rovněž přínosem svými poznatky ohledně problémů s publikací předpisů. Tato bakalářská práce je rozdělena na dvě části. V první, obecné, části nejprve popisuji obecnou právní zásadu Ignorantia legis non excusat. Jde o zásadu, která není v právním řádu přímo vyjádřena, je však jedním ze základních kamenů našeho řádu a její dodržování je proto klíčové. V další části popisuji vnitřní morálku práva, kterou ve své knize prezentuje Fuller. Mezi jeho osm principů, které mají být následovány, aby byla dodržena vnitřní morálka práva, patří i publikace právních předpisů. V další kapitole a podkapitolách navazuji důvody promulgace právních předpisů. Mezi ty hlavní patří legitimita samotných předpisů, nepřímá znalost práva (řídíme se někým, koho považujeme za znalého práva), možnost seznámit se s předpisy týkajícími se našeho povolání, možnost veřejné kritiky zákonů a ochrana občana. V další části krátce popisuji historický vývoj promulgace právních předpisů na českém území. Následující kapitola se týká současného stavu promulgace právních předpisů v České republice. V současné době jsou oficiálně publikovány právní předpisy pouze
9
pomocí tištěné Sbírky zákonů, která velmi nedostatečně splňuje požadavek na dostupnost předpisů široké veřejnosti a splnění požadavků je mnohem více formální než praktické. Ministerstvem vnitra České republiky je připravován projekt eSbírka1, který má bezplatně elektronicky zpřístupnit veškeré platné právní předpisy pro všechny občany České republiky. Projekt by měl poskytnout efektivní práci s předpisy a jednoduchý přístup. V další části kapitoly jsou ukázány příklady ze zahraničí, a to konkrétně z Francie (Legifrance/Úřední věstník) a Evropské unie (EUR-Lex). V poslední části diskutuji různé formy vývoje, u kterých i zmiňuji hlavní prvky projektu eSbírka. Jsou projednávány tři různé cesty. U prvních dvou možností – buď zachování pouze tištěné platformy, nebo zavedení hybridní publikace tiskem i elektronicky, jsou zároveň popsány případné návrhy na zlepšení. Posledním bodem je diskuse možnosti plné elektronizace promulgace Sbírky zákonů s přihlédnutím k možným pozitivním i negativním dopadům.
1
Někdy také e-Sbírka.
10
1
Neznalost zákona neomlouvá
Základními kameny právních řádů jsou pravidla (někdy také zásady), která jsou obecně uznávána jako zásady spravedlnosti. Nebývají zpravidla vyjádřeny normativně v daném řádu, jsou velmi instruktivní a mohou být užitečnou pomůckou pro právní myšlení a pro vypěstování právního vědomí.2 Pravidla jsou zaměřena především na spravedlnost, ochranu občana, zdravý rozum, přirozenost a morálku. Zásady nejsou přímo právně závazné, proto nelze například soudce sankcionovat za jejich nedodržení, některá jsou však přímo v textech zákonů určitým způsobem vyjádřena. Listina základních práv a svobod, která je součástí našeho právního řádu obsahuje například princip rovnosti3, nebo princip zákonnosti4. Na pravidla můžeme v textech zákonů nalézt také různé odkazy. Například v novém Občanském zákoníku v § 3 odst. 3 se říká, že „Soukromé právo vyvěrá také z dalších obecně uznaných zásad spravedlnosti a práva.“5 Jedním z pravidel je Ignorantia legis non excusat (neznalost zákona neomlouvá)6. Knapp je ve své knize Teorie práva vysvětluje tak, „…že se nikdo nemůže zprostit odpovědnosti tím, že neznal právo.“ 7. Pravidlo vychází z předpokladu, že pozitivní právo, tedy to, které je ve státě uznáváno za platné8, je svému adresátovi přístupné, a díky tomu se může dozvědět, jak se má zachovat. Závaznost právních předpisů není vázána na jejich skutečnou znalost, ale na skutečnost, že se právní předpis stal platným a účinným, což musí nutně zahrnovat i veřejné vyhlášení tak, aby každý měl možnost se s právním předpisem seznámit.9 Zásada, že neznalost právního předpisu nemůže být omluvou k jeho nedodržení, je uplatňována nejen v oblasti trestního práva, ale také ve všech ostatních situacích, jako jsou soukromoprávní vztahy apod. Pokud má tedy subjekt
KNAPP, Viktor. Teorie práva. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 1995, s. 83-84. Čl. 3 odst. 1 usnesení č. 2/1993 Sb., listina základních práv a svobod 4 Čl. 2 odst. 2 usnesení č. 2/1993 Sb., listina základních práv a svobod a čl. 4 odst. 1 usnesení č. 2/1993 Sb., listina základních práv a svobod 5 § 3 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (nový) 6 Někdy také Ignoratia iuris neminem excusat. 7 KNAPP, Viktor. Teorie práva. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 1995, s. 84. 8 BOGUSZAK, Jiří, Jiří ČAPEK a Aleš GERLOCH. Teorie práva. Vyd. 1. Praha: Eurolex Bohemia, 2001, s. 20. 9 KNAPP, Viktor. Tvorba práva a její současné problémy. 1. vyd. Praha: Linde, 1998, s. 236. 2 3
11
vztahu povinnost něco učinit, není možné jej z této povinnosti omluvit jen kvůli neznalosti příslušné legislativy nebo z důvodu, že mu nebyl jasný její význam. Jak již bylo řečeno, nedodržování zásad nelze postihnout určitým trestem, obecně se však směřuje k jejich dodržování. Dodržování zásady Ignorantia legis non excusat je primárně splněno určitým základním vyhlášením práva v rámci určité oficiální platformy a jejím zpřístupněním veřejnosti. Zároveň však je na místě upozornit, řečeno slovy ústavního soudu, že „zmíněná zásada je sice nutnou podmínkou efektivity každého systému platného práva, nelze ji však vykládat pouze k tíži adresátů práva, nýbrž též jako závazek veřejné moci vůbec učinit právo poznatelným, protože jen takovým právem se lze řídit.“10 V České republice je však právní řád svými častými novelizacemi a s tím spojeným neuváděním úplných znění důvodem, proč je orientace v právním řádu pro adresáta v některých situacích velmi obtížná. Aplikování jedné ze základních zásad právního řádu se tak obrací proti adresátovi. Ve svých nálezech a usneseních to přiznává i Ústavní soud, a například dává za pravdu stěžovateli v souvislosti s častými novelizacemi přestupkového řádu, „že poznání a pochopení předmětné právní úpravy může být v daných souvislostech pro laickou veřejnost obtížné.“11 Zároveň však upozorňuje v již výše zmíněném nálezu (známém též jako přílepkový nález), že orientace adresáta v právním řádu je obtížná především kvůli publikační platformě. Tištěná sbírka neumožňuje jakoukoli efektivní práci s právními texty, a proto se adresát nemůže v řádu vyznat bez použití přístrojů informačních technologií. Zákon o Sbírce zákonů a Sbírce mezinárodních smluv12 sice ukládá územním samosprávným celkům povinnost umožnit každému nahlížení do Sbírky zákonů, o povinnosti poskytnout každému přístup k informačnímu
Nález ÚS, 15. 2. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 77/06, http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=Pl-7706 11 Usnesení ÚS, 12. 9. 2013, sp. zn. I. ÚS 1560/13, http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=11560-13_1 12 Zákon č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, ve znění pozdějších předpisů 10
12
systému obsahujícímu úplné znění právních předpisů v elektronické podobě však zákon mlčí.13
Nález ÚS, 15. 2. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 77/06, http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=Pl-7706 13
13
2
Fuller a vnitřní morálka práva
Lon L. Fuller ve své knize Morálka práva pojímá jako základní kámen rozlišení morálky povinnosti a morálky aspirace. V následující části knihy ukazuje osm principů, které vytvářejí dohromady vnitřní morálku práva a bez kterých se správně fungující právní systém v podstatě neobejde. Díky rozlišení morálky práva mohu dále v práci diskutovat, jak Sbírka zákonů České republiky naplňuje publikační požadavky nejen ze stránky povinnosti ale především aspirace.
2.1
Morálka povinnosti a morálka aspirace
Dříve než začnu popisovat samotnou vnitřní morálku práva, kterou ve své knize prezentuje Fuller, nejprve rozliším morálku povinnosti a morálku aspirace. Morálku povinnosti definuje autor jako minimum, souhrn určitých pravidel, která dodržujeme a díky kterým můžeme jako společnost dohromady fungovat. Jde o základní pravidla, která jsou nejčastěji nalézány v platných předpisech a po jejichž porušení zpravidla následuje určitá sankce, a uspořádaná společnost bez nich není možná. Naproti tomu morálka aspirace je jakýsi ideál, ke kterému bychom měli směřovat. Neočekává se jeho úplné naplnění a nelze ani s jistotou určit, kdy je ideál naplněn, avšak měl by fungovat jako cíl, díky kterému se můžeme zdokonalovat. Morálka aspirace začíná na vrcholu lidských počinů, morálka povinnosti začíná na té úplně nejnižší úrovni.14
2.2
Osm principů legality
Fuller dále vytyčuje osm špatných cest, kterými se zákonodárci mohou vydat a které vedou k vytvoření nefungujícího právního systému, podle něhož není možné se řídit. Z těchto osmi cest následně vytváří osm požadavků, které by správně fungující právní systém měl splňovat, a nazývá je souhrnně vnitřní morálkou práva. Ta zahrnuje jak morálku povinnosti, tak morálku aspirace. Osm druhů právní výtečnosti, o které může systém pravidel usilovat15, tedy obsahuje jak základní pravidla, podle kterých musí být systém tvořen a bez jejichž splnění by nemohl existovat, tak i určité ideály, ke kterým
14 15
FULLER, Lon L. Morálka práva. 1. vyd. Překlad Jiří Přibáň. Praha: Oikoymenh, 1998, s. 13. Tamtéž, s. 44.
14
by mělo být v rámci tvorby směřováno. Fullerova vnitřní morálka práva výrazně převažuje svou podstatou morálkou aspirace nad morálkou povinnosti. Jeho požadavky na tvorbu práva mají tedy formu obecných ideálních cílů a lze většinou těžko měřit, jak moc se zákonodárce tomuto cíli přiblížil či nepřiblížil. Výjimku podle něj tvoří vyhlašování zákonů a částečně i retroaktivita zákonů. „První požadavek systému, který podřizuje lidské chování režimu pravidel, je samozřejmý: musejí existovat pravidla.“16 Zároveň však pravidla musí splňovat požadavek obecnosti – adresátem pravidel není konkrétní člověk, ale obecná skupina lidí, méně či více specifikovaná. Dalším bodem, který ve vnitřní morálce práva autor uvádí, je problematika retroaktivních zákonů. Ačkoli je většina zákonů vytvářena prospektivně, tedy jejich účinek je předpokládán do budoucna, i zákon, který účinkuje zpětně, má v některých případech smysl. Může nastat situace, kdy je retroaktivní předpis dokonce záležitostí legality, a je proto důležité jej přijmout.17 Aby byly zákony jasně napsané, považuje autor za vhodné především použití zdravého rozumu, který vychází z běžného života mimo budovy zákonodárných orgánů, zároveň ale nemůžeme být přesnější, než připouští povaha předmětu, jímž se zabýváme.18 Dalším bodem je bezrozpornost zákonů, která vyžaduje pečlivost a pozornost zákonodárců, a také může vyvstat problém jak daný rozpor rozpoznat, nebo definovat. Zřejmé rozpory ve dvou či více právních předpisech jsou běžně řešeny jejich určitým sloučením či sladěním. Dále je podle Fullera důležité, aby zákony nepožadovaly něco, co není možné splnit či nesplnit - mají se vyznačovat určitou stálostí a při jejich aplikaci má být úřední postup ve shodě s deklarovaným pravidlem. Požadavek, který Fuller zařazuje do své vnitřní morálky práva je v neposlední řadě také publikace zákonů, kterou se práce bude dále zabývat. Pro autora je potřeba vyhlašování zákonů především otázkou morálky povinnosti, a lze ji jednoduše formalizovat pomocí určitého pravidla. V práci budu dále diskutovat především aspirační formu požadavku
FULLER, Lon L. Morálka práva. 1. vyd. Překlad Jiří Přibáň. Praha: Oikoymenh, 1998, s. 48. Tamtéž, s. 54 18 Tamtéž, s. 64 16 17
15
publikace právních předpisů, jelikož formální povinnost je plněna aktuální formou publikace v České republice – Sbírkou zákonů. 2.3
Důvody promulgace
V České republice problematiku promulgace ošetřuje zákon o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv č. 309/1999 Sb. V § 3 je řečeno, že právní předpisy nabývají platnosti jejich vyhlášením ve Sbírce zákonů. Účinnosti nabývá předpis patnáctým dnem po jeho vyhlášení ve Sbírce. Veřejnost práva zaručuje, že právní norma nemůže nabýt účinnosti dříve, než je vyhlášena způsobem stanoveným zákonem a tím umožněna její obecná znalost.19 Základním důvodem promulgace předpisu je tedy jeho legitimita. Kromě legitimních důvodů lze také vytyčit několik důvodů praktických, které bohužel nemají rozumné řešení, kvůli použité publikační platformě. Avšak nejen kvůli ní je většina právních předpisů neznámá široké veřejnosti. Avšak, jak uvádí Fuller ve své Morálce práva: „Požadavek, aby se zákony zveřejňovaly, se neopírá o něco tak absurdního, jako je očekávání, že svědomitý občan si sedne a všechny je přečte.“20 Nejčastější formou komunikace platného práva je v dnešní době příklad druhých, těch, které považujeme za více informované, více inteligentní, zkušenější, než jsme my sami. Nejsme tedy přímo seznámeni s přesným zněním zákonů, ale velký vliv na naše chování může mít chování nebo tvrzení někoho jiného. V rámci předpisů ohledně výkonu určitého povolání je především na zaměstnavateli, aby měl přehled o veškerých zákonech a vyhláškách, které se jeho zaměstnání týkají, aby mohl podle toho upravovat své postupy, pracovní podmínky a především aby mohl podle toho školit své zaměstnance. K tomu by měl mít snadno přístupné texty právních předpisů. Dalším důvodem, proč jsou zákony vyhlašovány, je, aby mohly být vystaveny veřejné kritice. Jde nejen o komentáře k obsahu, ale také o kritiku, že jde o zákony, které by se neměly přijímat, pokud se s jejich obsahem neseznámí ti, na které se vztahují. Jde také
19 20
KNAPP, Viktor. Tvorba práva a její současné problémy. 1. vyd. Praha: Linde, 1998, s. 236. FULLER, Lon L. Morálka práva. 1. vyd. Překlad Jiří Přibáň. Praha: Oikoymenh, 1998, s. 52.
16
o způsob ochrany občanů proti úřadům a dalším autoritám, jejichž úkolem je vynucovat a dohlížet na dodržování práva. Pokud by zákony nebyly přístupné, občan by se mohl těžko dovolávat svého práva, pokud by o jeho existenci sám neměl důkazy a dost možná ani tušení.21 Publikace právních předpisů je tedy znakem pozitivity práva, podmínkou jeho platnosti a prostředkem komunikace těchto pravidel adresátům.
21
FULLER, Lon L. Morálka práva. 1. vyd. Překlad Jiří Přibáň. Praha: Oikoymenh, 1998, s. 52.
17
3
Promulgace práva v dnešní době Právní předpisy jsou promulgovány v dnešní době různými způsoby, většinou má
však vyhlašování základ v psané formě, a následně je publikace rozšiřována i pomocí informačních a komunikačních technologií. V našem státě ještě bohužel nedošlo k plnému využití těchto technologií, ačkoli komerční právní systémy ukazují, že je to možné, praktické a efektivní. Rozlišujeme tři způsoby promulgace práva z pozitivistického hlediska: zákonnou promulgaci (povinná, založená zákonem), oficiální promulgaci (nepovinná, jejím zdrojem je stát), soukromou promulgaci (nepovinná, jejím zdrojem jsou subjekty soukromého práva)22. Sbírka zákonů je ve své současné podobě jedinou zákonnou promulgací platného práva v České republice. Oficiální promulgaci by měl plnit portál veřejné správy23, kde je možné vyhledávat a procházet texty aktuálně platných předpisů České republiky. Portál však nenabízí žádné další možnosti, jako například rozšířené vyhledávání, procházení již neplatných předpisů, vazby mezi předpisy apod. Ministerstvo vnitra uveřejňuje na svých webových stránkách24 stejnopis Sbírky zákonů, je však k dispozici pouze nejzákladnější vyhledávání a možnost stažení konkrétní částky Sbírky ve formátu PDF. Oproti tomu jsou komerční právní systémy, řazené do kategorie soukromé promulgace, zaměřeny na potřeby zákazníka a nabízí mu spoustu možností vyhledávání a práce s předpisy zároveň s jednoduchou použitelností. Tato snaha nabídnout adresátovi norem kvalitní produkt je však vidět pouze na straně soukromých dodavatelů těchto systémů a ne na straně státu, který by měl paradoxně poskytovat přístup k právním předpisům jednoduchým a využitelným způsobem nejlépe, neboť je to jeho povinností.25
POLČÁK, Radim. Internet a proměny práva. Praha: Auditorium, 2012, s 208. Dostupné na adrese: https://portal.gov.cz 24 Dostupné na adrese: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/ 25 POLČÁK, Radim. Internet a proměny práva. Praha: Auditorium, 2012, s 210. 22 23
18
3.1
Historie
V historii byla informovanost občanů o platném právu řešena různými způsoby. Institut promulgace měl však bez ohledu na příslušnou právní kulturu vždy silně formální charakter, ať už šlo o šíření formou ústní tradice, nejrůznějších vyhlášek, právních knih apod.26 Vždy však byl určitým způsobem naplňován princip veřejnosti práva, i když nebyly k dispozici moderní prostředky komunikace, které můžeme využívat dnes. Dostupnost právních pravidel byla řešena většinou určitým ustanovením v rámci zákona o vyhlašování platných pravidel. 10. července roku 1945 byl vydán Dekret presidenta republiky o Sbírce zákonů a nařízení republiky Československé27. V tomto dekretu je řečeno, že „obce jsou povinny opatřiti si alespoň jeden výtisk Sbírky. Částky Sbírky musí býti v místnostech obecního úřadu v úředních hodinách přístupny každému, kdo o to požádá.“ Tato právní úprava je v některých z následujících předpisů stejná, v některých je vynecháno, jak má obec Sbírku veřejnosti zpřístupnit. Dekret 19/1945 následně zrušil zákon o Sbírce zákonů a o Úředním listě28 účinný od 1. 1. 1960 do 31. 12. 1961. Následovaly další úpravy a novelizace, ve kterých se právní úprava vyhlašování předpisů příliš nemění. Zákon České národní rady o vyhlašování zákonů České národní rady a jiných obecně závazných právních předpisů České socialistické republiky29 účinný od 8. 1. 1969 do 31. 12. 1989 neurčuje pravidla dostupnosti Sbírky vůbec. Řečeny jsou pouze základní body ohledně toho, co má být ve Sbírce vyhlašováno, a že publikace ve Sbírce je podmínkou platnosti předpisů. V zákoně platném do roku 1992 je již řečeno, že „Obce jsou povinny si opatřit alespoň jeden výtisk Sbírky zákonů a zajistit, aby byla každému přístupná.“30 Není však specifikován způsob, jak zajistit, aby byla Sbírka přístupná. Zákon České národní rady č. 545/1992 Sb.
POLČÁK, Radim. Internet a proměny práva. Praha: Auditorium, 2012, s 203. Dekret presidenta republiky 19/1945 Sb., o Sbírce zákonů a nařízení republiky Československé 28 Zákon č. 77/1959 Sb. o Sbírce zákonů a o Úředním listě 29 Zákon České národní rady č. 3/1969 Sb. o vyhlašování zákonů České národní rady a jiných obecně závazných právních předpisů České socialistické republiky 30 §9 zákona České národní rady č. 545/1992 Sb., o Sbírce zákonů 26 27
19
o Sbírce zákonů České republiky31 byl účinný od 10. 12. 1992 do 31. 12. 1999, kdy byl zrušen současným zákonem o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv32. Stejně jako v zákoně 131/1989 opět není specifikováno, jak má být zajištěna dostupnost Sbírky veřejnosti. Toto upravuje až současně platný zákon o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv33.
3.2
Sbírka zákonů České republiky „Ve Sbírce zákonů se vyhlašují uveřejněním jejich plného znění ústavní zákony, zákony,
zákonná opatření Senátu, nařízení vlády, právní předpisy vydávané ministerstvy a ostatními ústředními správními úřady; a právní předpisy jiných správních úřadů a právnických osob, pokud na základě zvláštního zákona vydávají právní předpisy s celostátní působností.“ 34 Ve sbírce zákonů jsou mimo jiné publikovány také další akty státních orgánů, jako například nálezy ústavního soudu, sdělení ministerstev nebo rozhodnutí prezidenta republiky. Společně se sbírkou zákonů je také vydávána Sbírka mezinárodních smluv, ve které jsou uveřejněny veškeré platné mezinárodní smlouvy, jimiž je Česká republika vázána. Sbírka zákonů je jediný zdroj, který je zákonem uznán jako platný zdroj práva. Veškeré elektronické právní systémy nebo online webové stránky poskytující plné texty právních předpisů nejsou státem uznány jako platný zdroj práva, ačkoli je ze stran poskytovatelů zaručována jejich aktualizace a správnost. Dokonce ani stejnopis Sbírky zákonů není státem uznán.35 Sbírka zákonů je vydávána Ministerstvem vnitra, které
Zákon České národní rady č. 545/1992 Sb., o Sbírce zákonů Zákon č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, ve znění pozdějších předpisů 33 Zákon č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, ve znění pozdějších předpisů 34 §1 odst. 1 zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, ve znění pozdějších předpisů 35 § 12 odst. 2 zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv 31 32
20
taky zajišťuje její tisk a distribuci.36 Každá jednotlivá vydání Sbírky se nazývají částky, které jsou postupně tištěny a distribuovány na úřady. Zásada dostupnosti Sbírky je v právním řádu České republiky řešena takto: aby každý občan naší republiky měl možnost se seznámit s obsahem jakéhokoli předpisu, jsou kraje, obce, městské obvody a městské části územně členěných statutárních měst a hlavní město Praha povinny umožnit v pracovních dnech každému nahlížení do Sbírky zákonů, Sbírky mezinárodních smluv a Úředního věstníku Evropské unie.37
3.3
Problémy a nedostatky Problémů a nedostatků současného řešení dostupnosti a práce se Sbírkou zá-
konů a Sbírkou mezinárodních smluv je hned několik. Jde o dostupnost samotnou, kterou nemůžeme nazývat dostupností, pokud není jednoduše uskutečnitelná a je pro občana spíše přítěží. Dále jde o práci se samotnou Sbírkou. Tištěná podoba nedokáže poskytnout jakoukoli možnost práce s předpisy, jakou můžeme dosáhnout se Sbírkou v elektronické verzi. Oficiální promulgace zákonů se provádí pouze publikací v tištěné Sbírce, a jakákoli jiná možnost není zákonem uznávána. V dnešní době informační společnosti a vzhledem k ostatním státům EU je to výrazné zaostání v modernizaci nástrojů státní moci a rozvoji e-govermentu. Vzhledem k rozvoji technologií a po příkladu jiných států je připravován projekt eSbírka, o kterém je řeč na konci kapitoly. V ideálním případě by měla dostupnost vyhovovat potřebám adresáta norem a zároveň by měla ulehčit administrativní zátěž obecních úřadů. Nezájem občanů o papírovou Sbírku a nákladné distribuce částek Sbírky jsou dalšími důvody k modernizaci. Sbírka zákonů není k práci s předpisy využívána, neboť se k němu z praktického hlediska kvůli své struktuře nehodí.38 Princip Ignorantia legis neminem excusat tedy zde nefunguje jako domněnka, ale přímo fikce znalosti práva, která by byla nabyta z oficiálního
§10 odst. 1 zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, ve znění pozdějších předpisů 37 §13 zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, ve znění pozdějších předpisů 38 POLČÁK, Radim. Internet a proměny práva. Praha: Auditorium, 2012, s 207. 36
21
informačního zdroje. Zde nahrazují stát soukromé firmy, a jejich komerční úspěchy reprezentují, jak silná je tato fikce znalosti práva. Týká se to nejen laické, ale i odborné veřejnosti.39 Ústavní soud na problematiku publikační platformy a nepřehlednosti právního řádu upozorňuje ve svých nálezech, jak již bylo řečeno v úvodní kapitole o zásadě Ignorantia legis non excusat. V nálezu40 z roku 2009 poukazuje, že pokud má adresát norem nést odpovědnost za jejich porušení, musí být také splněny určité podmínky ze strany státu. Fikci o znalosti práva „lze totiž sotva akceptovat za stavu, kdy platné a účinné právní předpisy nejsou na adekvátní úrovni každému přístupné, jestliže (včasné) seznámení se s jejich obsahem se jeví obtížně proveditelné, náročné technicky nebo finančně, či dokonce neuskutečnitelné.“41 V minulosti bylo problémem hypotetické (nikoli faktické) informovanosti adresátů především kombinace složitosti a značného rozsahu formálních pramenů práva ve spojení s nízkou úrovní informačních technologií.42 Nebylo tedy promulgování právních předpisů ke všem jejich adresátům prakticky možné, jak je tomu dnes za použití dnes již vyspělých a dostupných informačních technologií. Problém vyhlašování byl tedy splněn hypotetickým zpřístupněním příslušných informačních zdrojů.43 Tento postup byl použit také u Sbírky zákonů a od začátku se v podstatě nezměnil, ačkoli informační technologie umožňují přehlednou práci s právními předpisy, jak dokazují komerční elektronické právní systémy. Nevyužití informačních a komunikačních technologií při zákonné publikaci tedy způsobuje to, že namísto Sbírky zákonů nejen právníci, ale i široká veřejnost pracuje raději s komerčními publikacemi přístupnými na internetu a nabízejícími úplná znění či ko-
POLČÁK, Radim. Internet a proměny práva. Praha: Auditorium, 2012, s. 208. Nález ÚS, 3. 6. 2009, sp. zn. I. ÚS 420/09, http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-42009_1 41 SLÁDEČEK, V. Publikace jako obligatorní stadium tvorby právního předpisu. In: Tvorba práva v České republice po vstupu do Evropské unie. Editoři Aleš Gerloch, Jan Kysela. Praha: ASPI, 2007, s. 189 a n. 42 POLČÁK, Radim. Internet a proměny práva. Praha: Auditorium, 2012, s 207. 43 Tamtéž, s 207. 39 40
22
mentovaná znění. Ještě častěji pracují s právními informačními systémy, které umožňují práci s úplným zněním příslušných předpisů, sofistikované vyhledávání, vazby mezi různými typy formálních pramenů práva (typicky mezi legislativou a judikaturou) apod.44 Také školy (ne nutně jen právnické) předplácejí pro své studenty licence ke komerčním právním systémům, jako je například ASPI, Beck-online, nebo Codexis. Systémy jsou využívány i v oblastech justice, advokacie a veřejné správy. Součástí těchto systémů jsou nejen právní předpisy, ale většinou mnohem víc, například relevantní právní literatura, komentáře, výklady nebo autorské články. Smyslem dnešní podoby Sbírky zákonů tedy bohužel není komunikace předpisu a poskytnutí práce s ním svým adresátům, ale legitimace jeho platnosti. „Informační a komunikační technologie a především pak infrastruktura informační sítě internet přitom poskytují státům kvalitní zázemí pro vytvoření informačních technik, jež jsou při minimálních nákladech způsobilé vrátit institutu promulgace jeho původní smysl a tím i legitimitu.“45 Pokud se vrátíme zpět na začátek k Fullerovi a jeho požadavkům na vnitřní morálku práva, vidíme, že svou morálku povinnosti vyhlašování předpisů sice Sbírka zákonů plní, morálka aspirace však zůstává zcela nenaplněna. Sbírka se nesnaží dosáhnout ideálu dostupnosti, přehlednosti a možnosti efektivní práce. Koncept publikace Sbírky zůstává prozatím nezměněn a k elektronické sbírce bohužel postupujeme pomalu. Na následujících dvou příkladech je ukázáno, jak již některé publikační projekty fungují za pomoci informačních a komunikačních technologií. V poslední kapitole je také představen projekt České republiky eSbírka. 3.4
Evropská unie – EUR-Lex Jako správně fungující online veřejně přístupná publikační platforma právních
předpisů funguje portál EUR-Lex46. Jsou zde k dispozici veškeré evropské právní předpisy a ostatní veřejné dokumenty Evropské unie. Databáze je denně aktualizována a je možnost vyhledávat podle několika různých parametrů, od libovolného texu, přes číslo
POLČÁK, Radim. Internet a proměny práva. Praha: Auditorium, 2012,, s 207-208. Tamtéž, 2012, s 208. 46 Dostupné na adrese: http://eur-lex.europa.eu/homepage.html 44 45
23
dokumentu až po konkrétní celexové číslo. Celex byl systém, který fungoval před systémem EUR-Lex a dnes již neexistuje. Ze systému se dochovalo právě značení dokumentů. Celexové číslo je jednoznačným identifikátorem evropského dokumentu, které se skládá z několika částí (sektor, letopočet, druh předpisu a číslo dokumentu).47 V systému je navíc k dispozici mnohojazyčný tezaurus, který může výrazně pomoci při vyhledávání a práci s předpisy v různých jazycích. Platforma slouží jako oficiální publikace, nemá závaznou platnost a slouží pro informování veřejnosti. Platné a závazné předpisy jsou zveřejňovány v tištěném Úředním věstníku Evropské unie. Vzhledem k tomu, že jde o portál Evropské unie, a ne jen konkrétního státu, jsou všechny předpisy přístupné ve všech úředních jazycích zakládajících států Evropské unie. V konkrétním jazyce jednotlivých států unie jsou přístupné veškeré předpisy platné v době jejich přistoupení a dokumenty, které byly přijaté po jejich přistoupení. Systém EUR-Lex doplňuje systém N-Lex, který slouží pro přístup k národním právním předpisům jednotlivých států Evropské unie.
3.5
Francie – Úřední věstník / Legifrance Právně závaznou elektronickou podobu francouzských předpisů zveřejňuje
vláda republiky na webových stránkách Úředního věstníku (Journal officiel de la République française)48. Předpisy jsou publikovány ve formátech PDF a HTML, a jsou zabezpečeny certifikáty a elektronickými podpisy pro zajištění autenticity a integrity. Současně s elektronickou verzí je vydávána i tištěná verze sbírky určená především pro archivaci. Kromě zákonné publikace funguje i portál Légifrance49, který je oficiálním zdrojem francouzského práva. Jsou zde publikována úplná znění francouzských právních předpisů, judikatura a zároveň i evropské a mezinárodní právo. Stránka je provozována
OPIJNEN, Marc van, The European Legal Semantic Web: Completed Building Blocks and Future Work (November 22, 2012). European Legal Access Conference, November 2012. Dostupné na SSRN: http://ssrn.com/abstract=2181901 48 Dostupné na adrese: www.journal-officiel.gouv.fr 49 Dostupné na adrese: legifrance.gouv.fr 47
24
vládou Francouzské republiky a spravuje ji ředitelství pro právní a administrativní informace. Informace na stránkách Légifrance nejsou certifikovány a nemají proto závaznou podobu, jsou však poskytovány s bohatou funkcionalitou a jsou hojně využívány.
3.6
Česká republika – eSbírka
Již od roku 2005 je Ministerstvem vnitra připravován projekt elektronické publikace právních předpisů a elektronizace jejich tvorby50, který má bezplatně elektronicky zpřístupnit veškeré platné právní předpisy pro všechny občany České republiky tak, jak je tomu například ve Francii. Právě i díky bohatým zkušenostem ostatních členských států Evropské unie má projekt velkou šanci uspět. Měl by poskytnout efektivní práci s předpisy, jednoduchý přístup a měl by tak řešit problémy spojené s papírovou Sbírkou. Texty by měly mít garanci správnosti a úplnosti a měla by být nabízena i určitá interaktivnost, odkazy u legislativy na příslušnou judikaturu, vazba na systémy EU a další relevantní právní dokumenty. Zároveň bude obsahem i CzechVoc, thesaurus tedy terminologický nástroj pro jednodušší vyhledávání. Projekt eSbírka je součástí elektronizace veřejné správy v České republice. Zároveň je připravován i projekt eLegislativa, který má zefektivnit a zjednodušit legislativní proces. Právě díky provázanosti obou systémů by měla být publikace nově přijatých zákonů jednodušší, rychlejší a levnější, a zároveň to přispěje k transparentnosti legislativních procesů.
BOHÁČ, Radim. Legislativní proces: (teorie a praxe). Praha: Tiskárna Ministerstva vnitra, 2011, s. 228. 50
25
4
Možný budoucí vývoj
Vývoj promulgace právních předpisů v České republice je nejen nevyhnutelný, ale především žádoucí. V následujících podkapitolách rozeberu tři možné formy vývoje, tedy zachování současného stavu, hybridní forma promulgace (tiskem i elektronicky) a nakonec plná elektronizace publikace právních předpisů. U každé možnosti diskutuji možné výhody, nevýhody a překážky, které je nutné překonat a zároveň přirovnávám připravovaný projekt eSbírka. 4.1
Zachování tištěné platformy
Zachování pouze tištěné platformy se do budoucna nepředpokládá především kvůli nevyhovujícímu současnému stavu a také z důvodu požadavků ze stran veřejnosti na přístupnost Sbírky a zákonodárců na zefektivnění procesu tvorby práva. Tištěná verze má mnoho nevýhod, velmi málo kladů a neodpovídá požadavkům ani prostředkům, které máme dnes k dispozici v moderní společnosti. 4.1.1
Pozitiva, negativa
Tištěná verze dokáže nabídnout jen omezené možnosti. Avšak Zároveň by bylo přínosné zařadit alespoň oficiální online notifikační platformu, kde by se občan mohl dozvědět konkrétně o nových nebo připravovaných zákonech, které se týkají například jeho zájmů nebo výkonu jeho povolání. Právní řád České republiky se v posledních dvaceti letech změnil, a stále se mění. Jde především o rapidní nárůst množství právních předpisů. Zároveň se však zvyšuje i jejich složitost a vzájemné vazby. Vazby se utvářejí jak mezi právními předpisy České republiky navzájem, tak i směrem k právu Evropské unie. Právo České republiky je v tomto ohledu typickým příkladem práva moderní společnosti počátku 21. století, které v sobě nese navíc stopy široké palety často vzájemně protichůdných politických změn. Vzhledem k objemu a počtu právních norem klade na své adresáty a tvůrce poměrně vysoké nároky.51
BOHÁČ, Radim. Legislativní proces: (teorie a praxe). Praha: Tiskárna Ministerstva vnitra, 2011, s. 234. 51
26
Negativa zachování současného stavu jsou již popsána v kapitole č. 3, kde se zabývám problémy a nedostatky právní promulgace v České republice. Nyní jsou zákony promulgovány nedostatečně srozumitelně a dostupně, což vede k využívání neoficiálních zdrojů právních informací, nevyužívání platné Sbírky zákonů a především ke špatné informovanosti adresátů práva. Pozastavení vývoje elektronické publikace by bylo rozhodně krokem zpátky ve vývoji a modernizaci veřejné správy, a nepřineslo by, mimo ušetřených peněz vložených do projektu, žádné zlepšení. 4.1.2
Návrhy na zlepšení
I když se zachování pouze tištěné publikace předpisů nepředpokládá, je zde několik bodů, které by bylo možné zlepšit, kdyby zákonným zdroje zůstala pouze listinná Sbírka zákonů. V prvé řadě by bylo vhodné zlepšit kvalitu oficiální publikace předpisů, která je dostupná na portálu veřejné správy portal.gov.cz. a která je osvobozena od úkolu vypořádat se také s procesem tvorby práva. Úkolem by bylo především prohloubit funkcionalitu, zlepšit možnosti vyhledávání a možnost pracovat s různými formáty textů právních předpisů. Dále by bylo vhodné zajistit alespoň základní provázanost se systémem EUR-Lex a v něm obsaženým evropským právem. V dnešní době je mnoho předpisů novelizováno, a v některých situacích jde i o desítky novelizací u jednoho zákona. Typickým příkladem je zákon o sociálním zabezpečení52, (dnes již zrušen zákonem o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů53), kde nebylo jeho úplné znění vydáno po několik desítek let. Nejde však o výjimku, například zákon o přestupcích54 prodělal od svého počátku roku 1990 přes padesát změn, které jsou vyjádřeny v novelizacích bez uvedení úplného znění.
Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, ve znění pozdějších předpisů 54 Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů 52 53
27
Dalším příkladem často měněných zákonů jsou také daňové předpisy. Jde zejména o zákon o dani z přidané hodnoty55, zákon o daních z příjmů56, živnostenský zákon57 a další. Tyto zákony jsou novelizovány často i několikrát do roka a výrazně ovlivňují podnikání ve státě. Změny jsou pro adresáty často klíčové a klíčová je především jejich znalost. Čím dříve se podnikatel o změně dozví, tím lépe se na ni může připravit. Změny a připravované novelizace jsou dnes šířeny neoficiálními zdroji především pomocí internetu a zcela chybí oficiální platforma státu, kde by bylo možné se dozvědět nejen úplné znění platných předpisů, ale také především předpisy, které jsou stále ve stadiu přípravy či návrhu. Taková dynamika právního řádu, kde jsou předpisy měněny vícekrát v jednom roce, je bez zákonné elektronické publikace, bez uvedení úplných znění a bez publikování připravovaných změn s dostatečným předstihem zatěžující a nepřispívá k modernizaci. Právní řád se stává nepřehledným, dohledávání úplných znění je velmi náročné a při sestavování mohou navíc vznikat chyby. Základním požadavkem tak zcela oprávněně zní vytváření vždy nového úplného znění každého zákona do 14 dnů od vydání jeho novelizace. Technicky nejde o tolik komplikovanou záležitost, snad jen více papíru a více tiskových kapacit. Na druhou stranu by se zabránilo šíření všelijak „slepených“ úplných znění.58 Proto by bylo vhodné jak v tištěné, tak v oficiální publikaci uvádět úplná znění předpisů, aby byly minimalizovány chyby a omyly způsobené špatným sestavením znění. Celkově je varianta nevyhovující, ovšem prozatím bohužel reálná. Nemá žádné přímé náklady, byl by však zakonzervován současný nevyhovující stav, který hraničí s nedodržováním zásady „Neznalost zákona neomlouvá“.59
Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů 57 Zákon č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon, ve znění pozdějších předpisů. 58 KNAPP, Viktor. Tvorba práva a její současné problémy. 1. vyd. Praha: Linde, 1998, s. 233. 59 Příloha č.4 - Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace (RIA) věcného záměru právní úpravy Sbírky zákonů a mezinárodních smluv a elektronické tvorby právních předpisů. Dostupné na: http://www.mvcr.cz/clanek/soutez-o-navrh-architektura-systemu-e-sbirka-a-e-legislativa-872152.aspx 55 56
28
4.2
Hybridní forma publikace
Pokud je zavedena hybridní forma publikace, jsou buď v plné formě zachovány obě verze, a obě jsou závazné, nebo je od písemné publikace z větší části upuštěno, a Sbírka je tisknuta jen pro účely archivace, popřípadě k distribuci případným zájemcům, a závaznou formu má primárně elektronická verze. S hybridní formou publikace počítá prozatím i elektronický systém Sbírky zákonů České republiky. 4.2.1
Vývoj
Určitá hybridní forma publikace předpisů, tedy závazně jak elektronicky, tak písemně, byla zvažována v projektu eSbírka v počátečním stadiu. Záměrem bylo urychlení a zjednodušení přímo aktu vyhlášení práva a zároveň snížení nákladů na tištěnou publikaci. Tento záměr nepočítal s plnou elektronizací a úplným upuštěním od vydávání listinné Sbírky (ta by byla vydávána pouze pro zájemce, měla by však závaznou podobu). Zároveň nebyl zařazen projekt elektronizace procesu tvorby práva. Současná podoba projektu eSbírky počítá již se závazným publikováním právních předpisů především pomocí elektronické platformy, její listinná verze by měla být vydávána pouze v několika kopiích pro archivační účely. Zároveň je k projektu připojen projekt eLegislativa, který slouží jak zákonodárcům, tak občanům. Elektronizací legislativního procesu dojde k jeho zefektivnění, zrychlení a především bude možné se vyvarovat chyb, které bude moci hlídat samotný systém. Pro občany bude celý proces transparentní a přehledný. Přímo akt publikace bude díky provázanosti těchto dvou systémů velmi jednoduchý a především rychlý. Projekt dále zahrnuje potřebné návrhy legislativních úprav a spojení Sbírky zákonů a Sbírky mezinárodních smluv. Díky bohaté zkušenosti států Evropské unie se můžeme jejich formami publikace nejen inspirovat, ale zároveň poučit z některých nedostatků. Většinou ale přinesla elektronická publikace převážně pozitivní změny, které byly očekávány. Více než polovina států již zavedla závaznou elektronickou publikaci předpisů.60 V některých zemích již BOHÁČ, Radim. Legislativní proces: (teorie a praxe). Praha: Tiskárna Ministerstva vnitra, 2011, s. 230. 60
29
vláda zcela upustila od vydávání tištěné podoby sbírek, v jiných zemích se tiskne pouze pro archivní účely, stejně jako je připravováno v České republice. ESbírka bude obsahovat úplná znění právních předpisů. Všechny změny, které byly nebo budou v rámci předpisu prováděny, budou zaznamenány, uchovány v systému, a bude je možné zobrazit. Systém eSbírka by zároveň měl být provázán s předpisy Evropské unie a jejím systémem EUR-Lex, a měly by poskytovat jednoduché notifikace o změnách v právním řádu, o návrzích zákonů apod. V souvislosti se změnou formy publikace budou přijaty změny některých zákonů, a samozřejmě bude přijímána i novela zákona o Sbírce zákonů61. Návrh zapracovává elektronický systém Sbírky zákonů a mezinárodních smluv, úplná znění právních předpisů a jejich časové verze. Akt publikace je v návrhu zákonně platný jak v elektronické tak v listinné podobě. Přístupnost je zajištěna obdobně jako je tomu nyní, obce však budou mít povinností umožnit nahlížení do elektronické Sbírky. Návrh ošetřuje i tvorbu předpisů v elektronickém systému. Účinnost tohoto návrhu je naplánována na 1. ledna 2016.62 4.2.2
Návrhy na zlepšení
Obecně je hybridní forma publikace ideálním mezibodem mezi tištěnou sbírkou a plnou elektronizací, neboť stálost a jistota v tištěné sbírce může být pevným bodem při problémech se sbírkou elektronickou. V projektu eSbírka se prozatím počítá s hybridní formou publikace. U systému, který je vytvářen zcela od začátku je nutné správně zajistit veškeré aspekty jeho fungování, bezpečnost, kapacitu a přístupnost. S vytvářením těchto systémů má zkušenosti nejen mnoho zemí v Evropské unii i ve světě, ale také soukromé firmy u nás, které provozují komerční informační právní systémy, proto by bylo vhodné buď zadat projekt přímo
Zákon č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, ve znění pozdějších předpisů 62 Více např. na https://apps.odok.cz/kpl-detail?pid=KORN999FKLW5 61
30
některé z těchto firem, nebo přinejmenším najmout několik jejich klíčových pracovníků, kteří by mohli být přínosní při kódování systému a vytváření jeho struktury. S elektronizací předpisů se samozřejmě pojí mnoho překážek. V prvé řadě je třeba dát dohromady veškeré předpisy, které jsou aktuálně platné, a seskupit je do jednotného elektronického formátu. Tato práce si žádá nejen ekonomické, ale především časové a pracovní vytížení. Navíc je problémem samotné sestavování úplných znění, které již bylo diskutováno v předchozí možnosti vývoje. Dalším aspektem, který bude třeba velmi pečlivě připravovat a dále hlídat, je bezpečnost celého systému. Při elektronické publikaci právně závazných dokumentů je však zapotřebí nejen zajistit jejich autenticitu a integritu ale i možnost jejich ověření. Autentizaci popisuje akademický slovník cizích slov jako proces, při kterém ověřujeme pravost a původnost63. Integritou rozumíme celistvost a neporušenost.64 Při ověřování autenticity je důležité podle něčeho určit identitu. Základními způsoby jsou určení podle toho, že uživatel něco zná (PIN, heslo), že něco má (hardwarový klíč), nebo že něčím je, tedy biometrická identifikace (např. otisk prstu).65 Při ověření autenticity dokumentů je běžně využíván elektronický podpis, díky kterému je možné ověřit identitu autora a neporušenost dokumentu, a využívá toho, že autor i adresát znají šifrovací klíč. Elektronický podpis definuje zákon jako „údaje v elektronické podobě, které jsou připojené k datové zprávě nebo jsou s ní logicky spojené, a které slouží jako metoda k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě.“66 Údaje, o kterých zákon hovoří, jsou vytvářeny pomocí hashovací funkce. Je připojen tzv. otisk (hash), který je vytvořen z originálního dokumentu a má formu čísla. Toto číslo autor
PETRÁČKOVÁ, Věra a Jiří KRAUS. Akademický slovník cizích slov: [A-Ž]. Vyd. 1. Praha: Academia, 1998, s. 81. 64 Tamtéž, s. 338. 65 KRHOVJÁK, J. a Matyáš, V.: Autentizace a identifikace uživatelů, Zpravodaj ÚVT MU, 2007 66 § 2 písm. a) zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, ve znění pozdějších předpisů 63
31
zašifruje svým soukromým klíčem, určitým algoritmem, který zná jen on sám. Veřejnosti je pak přístupný veřejný klíč, pomocí kterého může kdokoli ověřit, že byl dokument podepsán v této podobě. Pro ověření identity autora je připojován i certifikát, který může vydat jen kvalifikovaná certifikační autorita67. Elektronický podpis tak zajišťuje nejen ověření identity, ale díky jedinečnému otisku také ověření integrity. Je využíván v okolních zemích při zákonné digitální publikaci a stejně tomu tak bude v České republice a bude tedy třeba takto elektronicky podepsat veškeré publikované dokumenty. V plánu e-Sbírky je, podle vzoru ostatních států Evropské unie, zajištění integrity pomocí dokumentů ve formátu PDF/A. Bezpečnost celého systému je třeba zajistit ve všech ohledech. K tomu patří dostatečná kapacita, která zajistí to, že systém nebude přetěžován a bude správně a rychle pracovat. Dále je velmi důležitá antivirová ochrana a zabezpečení síťové infrastruktury proti útokům zvenčí spolu s určitou detekcí průniku. Pokud by útok nastal, je vhodné mít připravený určitý krizový plán, jak se bude postupovat, pokud systém nebude plně funkční. Pro přenos dat v rámci systému eLegislativa je třeba používat zabezpečená připojení a nejlépe využívat šifrování dat. Společně s tím je třeba dělat veškeré zálohy systému, nejen k archivaci, ale i k případné obnově systému. Projekt eSbírka a eLegislativa je připravován již přibližně deset let. Za tuto dobu se nejen změnily parametry projektu, ale také moderní technologie. Ty by bylo třeba i do budoucna v projektu co nejlépe využívat a současně sledovat trendy, které zpřístupní platné právní předpisy a metadata o nich svým adresátům ještě lépe. Je třeba se zaměřit nejen na uživatele stolních počítačů a notebooků, ale i mobilních zařízení, která jsou k přístupu k internetu silně využívána, a webovou aplikaci podle toho přizpůsobit. Snahu o publikaci právních předpisů na internetu můžeme zařadit i k projektu otevřených dat. Jeho cílem je publikace dat nejen veřejné správy, která budou bezplatně pří-
V České republice fungují tři kvalifikované certifikační autority - První certifikační autorita, a. s., Česká pošta, s. p. a eIdentity a. s. 67
32
stupná na internetu ve strojově čitelné podobě a budou zpřístupněna takovým způsobem, že je jejich uživatelé budou moci užívat bez zbytečných nákladů a omezení.68 Projekt byl spuštěn v rámci implementace směrnice evropské unie69 a její novely70 a také ke zvýšení transparentnosti veřejné správy nebo k zefektivnění využití dat, která mohou být zdrojem dalších užitečných informací. S právními předpisy, které jsou publikované jen jako prostý text, nelze správně a efektivně pracovat, proto je třeba zaměřit se i na způsob samotné elektronické promulgace. V plánu systému eSbírka je doplnit základní formát předpisů možností konverze do dalších formátů společně s možností přímého tisknutí.71 U těchto funkcí a celkově u celého systému je důležité zaměřit se na jednoduché a intuitivní uživatelské rozhraní, neboť počítačová gramotnost obyvatel České republiky stále není na tak vysoké úrovní a mnohdy je jednoduché a uživatelsky přívětivé rozhraní klíčovým prvkem systému a jeho využívání. 4.3
Plná elektronizace
Plná elektronizace je zatím zvažována v rámci projektu především v oblasti tvorby a publikace práva a přináší pozitiva, která můžeme pozorovat u okolních států, které již elektronickou publikaci zavedly. Polčák zvažuje i možnosti elektronického funkčního kódu práva, vytvoření určitého systému, který pomůže jak soudcům, tak běžným občanům. 4.3.1
Pozitivní dopady
V případě plné elektronizace celého systému práva by rozhodně velkým přínosem byla rychlost - rychlost jak procesu tvorby práva, tak aktu publikace. Odpadává zde starost s tištěním a distribucí, a proto celý proces může proběhnout velmi rychle, což může
Více např. na http://www.otevrenadata.cz/otevrena-data/co-jsou-otevrena-data/ Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/98/ES ze dne 17. listopadu 2003 o opakovaném použití informací veřejného sektoru 70 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/37/EU ze dne 26. června 2013, kterou se mění směrnice 2003/98/ES o opakovaném použití informací veřejného sektoru 71 BOHÁČ, Radim. Legislativní proces: (teorie a praxe). Praha: Tiskárna Ministerstva vnitra, 2011, s. 230. 68 69
33
být v některých situacích velmi přínosné. Již dnes jsou informační a komunikační technologie využívány k promulgaci právní regulace především pro zvýšení efektivity. Příkladem může být dopravní právo, kde obecná pravidla mají formu právních předpisů a konkrétní normy jsou promulgovány pomocí dopravního značení.72 Některé dopravní předpisy je třeba přizpůsobovat aktuálním situacím a okamžitá promulgace je velmi důležitá. Tvorba práva je dnes často neefektivní a zároveň ani neexistuje jednotná podoba legislativního dokumentu. V různých stádiích procesu je podoba návrhu buď listinná, nebo podoba elektronická, přičemž je dokument opakovaně konvertován z jedné podoby do druhé. Konverze dokumentu mohou působit chyby stejně jako je tomu při sestavování úplných znění zákonů.73 Zároveň není proces jakkoli zprostředkováván veřejnosti, která se o připravovaných změnách může dozvědět pouze pomocí médií či internetu z neoficiálních zdrojů. Projekt eLegislativa, který bude jako systém provázán se systémem eSbírka, zajišťuje jak elektronizaci celého procesu, tak jeho transparentnost a přístupnost, což zajišťuje jednoduchý a spolehlivý zdroj informací o budoucích změnách v právním řádu. Polčák ve své knize Internet a proměny práva diskutuje také možnost funkčního kódu, který například na základě různých zadaných parametrů určí subjektům jejich práva a povinnosti. Právní řád pak nefunguje jenom jako prostý text, ale v podstatě jako systém, který zákonodárce programuje a kde promulgace pravidla není zveřejnění znění pravidla ale zveřejnění parametrů systému, primární promulgace však spočívá v samotném fungování. Zároveň je podle autora možné kódovat právo v počítačovém systému tak, aby na základě předem definovaných aspektů vývoje vnějšího prostředí měnil sám sebe.74 Projekt eLegislativa pouze uvádí současnou podobu tvorby práva do plně elek-
POLČÁK, Radim. Internet a proměny práva. Praha: Auditorium, 2012, s 218. BOHÁČ, Radim. Legislativní proces: (teorie a praxe). Praha: Tiskárna Ministerstva vnitra, 2011, s. 231. 74 POLČÁK, Radim. Internet a proměny práva. Praha: Auditorium, 2012, s 219-221. 72 73
34
tronické podoby a nijak nerozšiřuje funkčnost právních textů. Zaměřuje se na zjednodušení a zefektivnění, a další rozšiřování projektu by ještě dále odsunovalo jeho spuštění. 4.3.2
Negativní dopady
Plná elektronizace má některé negativní dopady, především však vyvstává několik problémů, které komplikují její nasazení. Problémem, na který Polčák poukazuje, může být externí dodavatel systému.75 Výběr dodavatele je klíčový pro tento projekt, a je velmi důležité správně určit smluvní podmínky. Je nezbytné, aby stát a potažmo Ministerstvo vnitra mělo nad projektem, jeho tvorbou a především jeho správnou plnou kontrolu. Stát sám bohužel nedisponuje dostatečným zázemím a odborníky, kteří by byli schopni vytvořit spolehlivý a fungující systém, proto je volba externího dodavatele v podstatě nevyhnutelná. Závislost na dodavateli může být problémem nejen při tvorbě systému, ale zejména při jeho správě, aktualizaci a případných změnách v systému. Zároveň na to navazuje potřeba neustálé správy systému a její finanční náročnost. V projektu takové důležitosti, jako je sbírka právních předpisů je podstatné zajistit bezpečnost systému, možnost jednoduché aktualizace a dostatečnou kapacitu systému, aby nedocházelo k přetížení. I v případě plné elektronizace je zapotřebí stále zajistit veřejnou přístupnost, a to pro ty, kteří k internetu nemají běžně přístup nebo s elektronikou nedokáží pracovat. Elektronickou promulgaci práva a elektronizaci legislativního procesu musíme tedy vnímat i v širších souvislostech. Rozvoj informační společnosti je prvkem projektu, který je třeba rozhodně brát v potaz. Bude třeba zajistit v plánu technické posílení veřejně garantovaných služeb informační společnosti. Jde především o přístup k internetu, kde lze lepší dostupnost zajistit například počítači ve veřejných knihovnách, zvýšení kvality technického zázemí, zabezpečení a navýšení kapacity.76 Zároveň by mohl být veřejný
75 76
POLČÁK, Radim. Internet a proměny práva. Praha: Auditorium, 2012, s 216. Tamtéž, s 214.
35
internet přístupný i na úřadech, kde by občan mohl také přistupovat k elektronické Sbírce zákonů. Negativní dopad mohou zaznamenat dodavatelé právních informačních systémů, kteří doposud poskytují kvalitní informační právní systémy. Pro ně to může znamenat odliv zákazníků, kteří pracují pouze s platným právem. Tato situace je však podmíněna kvalitním zpracováním elektronické publikační platformy státem. Zároveň to však neznamená, že by zákonná elektronická promulgace práva zcela vytlačila soukromou publikaci a že by došlo k úplnému zániku podnikání v tomto oboru. Právě naopak to může znamenat zaměření se těchto dodavatelů na skutečný smysl své činnosti, tedy na přidanou hodnotu. Namísto základní promulgace práva budou nabízet lepší funkčnost, lepší informační úroveň a kvalitní relevantní právní dokumenty a publikace.77 Jedním z příkladů ze zahraničí, kde se soukromí dodavatelé zaměřují na zkvalitňování služeb a nové funkce, může být například RavelLaw78. Je to platforma, která pracuje s federální a státní judikaturou USA. Umožňuje vyhledávání, přehlednou analýzu a navíc i vizualizaci výsledků s vyznačením jejich spojitostí. Produkt je zaměřen především na právníky, v nabídce je základní vyhledávání zdarma nebo placená licence s rozšířenými funkcionalitami. Plná elektronizace a její případné plné využití pro funkční kód práva je zatím otázkou budoucnosti. Česká republika prozatím zaostává i v některých základních aspektech modernizace veřejné správy a státu, a těžko lze předpokládat, že by byla do budoucna průkopníkem v této oblasti, avšak s jednoduchým systémem, který bude umožňovat efektivní práci s právními předpisy, budeme zase o krok dále v modernizaci veřejné správy, státu i společnosti.
77 78
POLČÁK, Radim. Internet a proměny práva. Praha: Auditorium, 2012, s 210. Dostupné na: https://www.ravellaw.com/
36
Závěr Cílem práce bylo zhodnotit současný stav promulgace právních předpisů v České republice a nastínit možné budoucí cesty vývoje spolu s poukázáním na pozitiva a negativa těchto cest. V úvodní části práce nejprve popisuji jednu ze základních zásad právního státu, a to zásadu Ignorantia legis non excusat. Základní stavební kameny právního řádu našeho státu jsou právě tyto zásady, a proto je velmi důležité jejich dodržování. Jednoduchým zhodnocením i za pomocí některých nálezů a ustanovení Ústavního soudu jsem došla k tomu, že současná podoba Sbírky zákonů a její dostupnost velmi nedostatečně plní svou funkci. Zásada, která neomlouvá nikoho, kdo neznal platné právo, je pak v našem státě vykládána více k tíži adresáta norem, než aby přispívala ke správně fungujícímu a spolehlivému právnímu řádu. V další části popisuji osm principů legality, které ve své knize definoval Lon L. Fuller. Nejprve rozlišuji morálku aspirace, která směřuje k ideálům, a morálku povinnosti, která začíná na nejnižší úrovni. Dále popisuji samotnou vnitřní morálku práva, která se skládá právě z těchto osmi principů legality. Jde o principy, které, pokud jsou dostatečně naplněny, tvoří správně fungující právní řád, a ke kterým by mělo být směřováno. Mezi principy patří samotné vytvoření určitých pravidel, bezrozpornost pravidel navzájem, minimalizace retroaktivních zákonů, srozumitelnost, určitá ustálenost řádu, reálnost požadavků pravidel a shoda mezi pravidly a jejich uplatňováním v praxi. Vnitřní morálku práva doplňuje i správná publikace předpisů. Tak jako morálka povinnosti začíná na nejnižší úrovni, tak i Sbírka zákonů v současné podobě plní pouze svoji základní funkci. Morálka aspirace naplněna není a není k ní ani směřováno. Následující část věnuji důvodům, k čemu promulgace zákonů slouží a proč je vůbec důležitá. Mimo základní důvod legitimity, tedy proto, že zákon nemůže nabýt platnosti ani účinnosti bez toho, aby byl publikován ve Sbírce zákonů, jsou zde i méně očividné důvody, jako nepřímá znalost práva od druhých, které považujeme za zkušenější, než jsme sami, veřejná kritika práva, ochrana občana apod.
37
V kapitole číslo 3 se zabývám promulgací práva v dnešní době. V úvodu kapitoly zmiňuji krátkou historii způsobu vyhlašování práva v České republice. Dále již představuji dnešní podobu Sbírky zákonů, která jako jediná slouží k publikaci předpisů. Zmiňuji i její dostupnost, která je určena ze zákona. Navazuji zhodnocením současného stavu. Ten se ukázal jako silně nedostačující, neboť listinná podoba Sbírky je k práci s předpisy nevhodná. I samotné čtení jednoho zákona může být obtížné, kvůli častým novelizacím a neuváděním úplných znění. Právní řád je tak nepřehledný a poznání a pochopení právní úpravy může být velice obtížné, zvláště pro laickou veřejnost. V poslední části kapitoly popisuji dva příklady ze zahraničí. Jde o příklady oficiální nebo zákonné promulgace práva pomocí informačních a komunikačních technologií. Konkrétně jde o EUR-Lex Evropské unie a Úřední věstník a Légifrance z Francie. Příklady ukazují, že takto provedené vyhlášení je nejen možné, ale i efektivní a přínosné. Systémy nabízejí bohatou funkcionalitu a přehledné rozhraní. V závěru představuji projekt eSbírka České republiky. Jde o elektronický systém Sbírky zákonů, podobně, jako je tomu v okolních státech. Navíc bude provázán se systémém eLegislativa, který ulehčuje práci zákonodárcům a navíc zpřehledňuje a zpřístupňuje proces tvorby práva veřejnosti. Systém elektronické Sbírky teoreticky řeší v podstatě všechny nedostatky, které byly popsány v předchozí kapitole, a při správném zpracování by měl fungovat stejně dobře, jako fungují systémy v zahraničí. Poslední částí práce je nastínění tří možných cest promulgace práva. První cestou je zachování pouze tištěné platformy. Jak již bylo ukázáno v kapitole číslo 3, tato cesta je silně nevyhovující. Pokusila jsem se však nalézt určité možnosti změn, které by při zachování listinné formy promulgace mohly adresátovi pomoci se lépe v právním řádu orientovat. Především jde o uvádění úplných znění právních předpisů při každé novelizaci a zlepšení oficiální (ne zákonné) promulgace na internetu. Druhou cestou, která se ukázala zatím jako nejvhodnější, je hybridní forma promulgace. S touto formou počítá právě i projekt eSbírka. Poskytuje výhody elektronické promulgace a zároveň je pro některé případy k dispozici i listinná verze, ať už jde o
38
případné selhání systému, nebo poskytnutí tištěné Sbírky lidem, kteří s elektronickou verzí pracovat neumí, nebo nemohou. V samém závěru práce poukazuji na perspektivy plné elektronizace promulgace. Nejen že odpadá starost s tištěním Sbírky, ale poskytuje úplně nové možnosti tvorby a vyhlašování práva. Příkladem je funkční kód práva, kde je systém na základě zadaných parametrů schopen měnit sám sebe. Tuto vizi však hodnotím jako zatím vzdálený cíl budoucnosti, neboť modernizace našeho státu v oblasti využití informačních a komunikačních technologií probíhá zatím pozvolna a žádný projekt funkčního kódu práva zatím nebyl představen.
39
Použité zdroje Publikace BOHÁČ, Radim. Legislativní proces: (teorie a praxe). Praha: Tiskárna Ministerstva vnitra, 2011, 547 s. ISBN 978-80-7312-074-0. FULLER, Lon L. Morálka práva. Vyd. 1. Praha: Oikoymenh, 1998, 229 s. Oikúmené. ISBN 80-86005-65-8. KNAPP, Viktor. Teorie práva. Vyd. 1., 3. dot. Praha: C. H. Beck, 1995, xvi, 247 s. Beckovy právnické učebnice. ISBN 80-7179-028-1. KNAPP, Viktor. Tvorba práva a její současné problémy. 1. vyd. Praha: Linde, 1998, 462 s. ISBN 80-7201-140-5. PETRÁČKOVÁ, Věra a Jiří KRAUS. Akademický slovník cizích slov: [A-Ž]. Vyd. 1. Praha: Academia, 1998, 834 s. ISBN 80-200-0607-9. POLČÁK, Radim. Internet a proměny práva. Praha: Auditorium, 2012, 388 s. Téma (Auditorium). ISBN 978-80-87284-22-3. SLÁDEČEK, V. Publikace jako obligatorní stadium tvorby právního předpisu. In: Tvorba práva v České republice po vstupu do Evropské unie. Vyd. 1. Editor Aleš Gerloch, Jan Kysela. Praha: ASPI, 2007, 387 s. Sborník ASPI. ISBN 978-80-7357-287-7.
Právní předpisy České republiky Dekret presidenta republiky 19/1945 Sb., o Sbírce zákonů a nařízení republiky Československé. In: ASPI 2015 [právní informační systém]. Wolters Kluwer, © 2015 [cit. 4. 5. 2015]. Zákon č. 77/1959 Sb. o Sbírce zákonů a o Úředním listě. In: ASPI 2015 [právní informační systém]. Wolters Kluwer, © 2015 [cit. 4. 5. 2015].
40
Zákon České národní rady č. 3/1969 Sb. o vyhlašování zákonů České národní rady a jiných obecně závazných právních předpisů České socialistické republiky. In: ASPI 2015 [právní informační systém]. Wolters Kluwer, © 2015 [cit. 4. 5. 2015]. Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI 2015 [právní informační systém]. Wolters Kluwer, © 2015 [cit. 9. 5. 2015]. Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI 2015 [právní informační systém]. Wolters Kluwer, © 2015 [cit. 9. 5. 2015]. Zákon č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI 2015 [právní informační systém]. Wolters Kluwer, © 2015 [cit. 9. 5. 2015]. Zákon České národní rady č. 545/1992 Sb., o Sbírce zákonů. In: ASPI 2015 [právní informační systém]. Wolters Kluwer, © 2015 [cit. 4. 5. 2015]. Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI 2015 [právní informační systém]. Wolters Kluwer, © 2015 [cit. 9. 5. 2015]. Usnesení č. 2/1993 Sb., listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI 2015 [právní informační systém]. Wolters Kluwer, © 2015 [cit. 4. 5. 2015]. Zákon č. 218/2000 Sb., 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI 2015 [právní informační systém]. Wolters Kluwer, © 2015 [cit. 5. 5. 2015]. Zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI 2015 [právní informační systém]. Wolters Kluwer, © 2015 [cit. 10. 5. 2015]. Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI 2015 [právní informační systém]. Wolters Kluwer, © 2015 [cit. 9. 5. 2015]. Zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI 2015 [právní informační systém]. Wolters Kluwer, © 2015 [cit. 9. 5. 2015].
41
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (nový), ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI 2015 [právní informační systém]. Wolters Kluwer, © 2015 [cit. 30. 4. 2015].
Judikatura Nález ÚS, 15. 2. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 77/06, Dostupné na: http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=Pl-77-06 Nález ÚS, 3. 6. 2009, sp. zn. I. ÚS 420/09, Dostupné na: http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-420-09_1 Usnesení ÚS, 12. 9. 2013, sp. zn. I. ÚS 1560/13, Dostupné na: http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-1560-13_1
Předpisy EU Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/98/ES ze dne 17. listopadu 2003 o opakovaném použití informací veřejného sektoru. In: ASPI 2015 [právní informační systém]. Wolters Kluwer, © 2015 [cit. 2. 5. 2015]. Směrnice Evropského parlamentu a R2dy 2013/37/EU ze dne 26. června 2013, kterou se mění směrnice 2003/98/ES o opakovaném použití informací veřejného sektoru. In: ASPI 2015 [právní informační systém]. Wolters Kluwer, © 2015 [cit. 2. 5. 2015].
Elektronické zdroje KRHOVJÁK, J. a Matyáš, V.: Autentizace a identifikace uživatelů, Zpravodaj ÚVT MU, 2007. ISSN 1212-0901. Dostupné na: http://ics.muni.cz/bulletin/articles/560.html OPIJNEN, Marc van, The European Legal Semantic Web: Completed Building Blocks and Future Work (November 22, 2012). European Legal Access Conference, November 2012. Dostupné na SSRN: http://ssrn.com/abstract=2181901
42
Příloha č.4 - Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace (RIA) věcného záměru právní úpravy Sbírky zákonů a mezinárodních smluv a elektronické tvorby právních předpisů. Dostupné na: http://www.mvcr.cz/clanek/soutez-o-navrh-architekturasystemu-e-sbirka-a-e-legislativa-872152.aspx
43
