Ekoznačka – pro průmysl Ing. Immo Bellman Ministerstvo životního prostředí Mezi letošní čerstvé novinky a zajímavosti odborných zkušeností z činnosti pracovníků odboru ekonomiky životního prostředí Ministerstva životního prostředí bych rád upozornil na ty, které souvisí s každodenní praxí většiny z nás. Jinak řečeno, rád bych se zmínil o tom co nás v praktickém životě může potkat, k čemu může docházet. Jedná se o možnost propojení zásad ekonomiky a ekologie. To nejen ve prospěch stále připomínané nutnosti ochrany životního prostředí, ale i samotného podnikatelského prospěchu a prestiže dotyčné organizace, dotyčné firmy. Tím myslím v prvé řadě zvýšení obratu dané firmy, ale i zvýšení náskoku před konkurenčním podnikem a to na zásadách zvýšené péče o životní prostředí. Jistě vám nejsou naše snahy o systematické vysvětlování praktických zásad a tím i systematické přibližování způsobům, jak takové zásady zařadit do systému vedení firmy, servisu, či jiného typu výrobního a obchodního podniku, organizace. Upozorňuji na to, že níže uvedené informace jsou rozděleny do dvou praktických „balíčků“. V tom prvním to budou základní informace o legislativně právních předpisech, tedy ty zcela striktní, přikázané, tvrdě kontrolované a vymáhané pokyny. Ve druhém „balíčku“ se naopak bude jednat o systémy doporučené, dnes již všeobecně nazývané jako dobrovolné nástroje v ochraně životního prostředí, tedy při působení na činnost výrobních podniků, na průmysl. Jedná se o systémy, či programy, které právě tím, že jsou dobrovolné, tak jsou ve vyspělých státech světa podnikatelskou sférou více vyhledávány. Vedení firem dává jejich přijetí a následné realizaci přednost a tyto dobrovolné nástroje považují za výrazný projev vlastní, technicko – ekonomické a environmentální vyspělosti a tím získáváním náskoku, předností před konkurencí. A) Vybrané legislativně – právní předpisy •
Zákon č. 171/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů,
•
Zákon ČNR č. 86/2002 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů,
•
Zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění zákona č. 521/2002 Sb.,
•
Nařízení vlády, č. 350/2002 Sb., kterým se stanoví imisní limity a podmínky a způsob sledování, posuzování, hodnocení a řízení kvality ovzduší, ve znění Nařízení vlády č. 60/2004 Sb.,
•
Nařízení vlády, č. 352/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky provozování spalovacích stacionárních zdrojů znečisťování ovzduší,
•
Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 357/2002 Sb., kterou se stanoví požadavky na kvalitu paliv z hlediska ochrany ovzduší,
•
Metodický návod odboru ochrany ovzduší Ministerstva životního prostředí ČR k výpočtu imisních charakteristik znečisťujících látek pro hodnocení kvality ovzduší čj. 520/2203/93,
•
Zákon o vodách č. 254/2001 Sb. a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění č. 76/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb. a zákona č. 274/2003 Sb.,
•
Zákon o odpadech č. 185/2001 Sb. a o změně některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 477/2001 Sb., zákona č. 76/2002 Sb., zákona č. 275/2002 Sb., zákona 320/2002 Sb. a zákona č. 356/2003 Sb.,
•
Zákon o obalech č. 477/2001 Sb. a o změně některých zákonů (zákon o obalech),
•
Zákon č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a o chemických přípravcích a o změně některých zákonů,
•
další zákony, nařízení, metodické předpisy, sdělení, atp.
B) Dobrovolné nástroje •
Ekologické označování výrobků (ekolabelling)
Je to systém, zavádějící vznik takových výrobků, které znamenají menší zátěž, mají menší negativní dopady na životní prostředí, ale jsou svými vlastnostmi srovnatelné s dosud vyráběnými výrobky, plní stejné funkce. Vznikají a jsou vyráběny za použití jiných surovin a nových technologií, •
Environmentální managment EMS resp. EMAS
Jedná se o obecně použitelné programy, které určují požadavky kladené na systém environmentálního managementu, ale zahrnují také nezávisle prováděné ověřování shody a vypracování prohlášení o stavu životního prostředí, •
Čistší produkce
Ta je dnes chápána jako integrální preventivní strategie aplikovaná ve výrobní sféře, jejímž hlavním úkolem je odstraňovat příčiny, způsobující znečisťování životního prostředí, s důrazem na minimalizaci odpadů, ve vztahu jak k výrobku, tak k realizaci nějaké služby, •
Hodnocení životního cyklu (Life Cycle Assesment - LCA)
Jedná se o systém, značící vymezení hranic pro látkové a energetické toky, které daný výrobkový proces spojují s jeho okolím, •
Ekodesign
Je dnes používaný systematický proces navrhování a vývoje výrobku, který vedle klasických vlastností (funkčnost, ekonomičnost, bezpečnost, ergonomie, atd.), klade důraz na dosažení minimálních negativních dopadů výrobku na životní prostředí a to z hlediska jeho celého životního cyklu, •
Integrovaná výrobková politika. (IPP)
specifikuje hlavní směry a nástroje pro definování nových postupů vývoje výrobků a služeb. Základním cílem IPP je snižování využívání přírodních zdrojů a snižování negativních environmentálních dopadů všech druhů odpadů a to v úzké spolupráci všech zainteresovaných skupin společnosti, tj. především výrobních podniků, obchodů, spotřebitelů a rovněž státních institucí – vlády. Další výzvou IPP je systematické vytváření lepších tržních podmínek pro „zelené“ výrobky (např. se značkou „Ekologicky šetrný výrobek“) a „zelené nakupování“. Uvedený stručný přehled dává jasný obraz o obsáhlosti a šíři uvedených problematik, které jsou však důrazně řešeny systémem harmonizace s příslušnými systémy a programy Evropské unie. Vzhledem ke značné obsáhlosti uvedené problematiky se dále budu věnovat pouze problematice ekologického označování I., II. a III. typu značení Ekologické značení I. typu - ekolabelling Uvedený systém byl v České republice zpracován a následně realizován jako „Národní program označování ekologicky šetrných výrobků“. Garantem Programu je stát, prostřednictvím Ministerstva životního prostředí (MŽP). Začátek jeho realizace připadá na 7. červen 1994, kdy byla slavnostně udělena první česká ochranná známka „Ekologicky šetrný výrobek“.
Český Národní program byl takto zahájen na základě souhlasu vlády s jeho celospolečenským významem a to formou usnesení vlády ČR č. 159 ze 7. dubna 1993. Již od samého začátku byl český program harmonizován se základním pokynem Evropské unie pro ekoznačení, „Nařízením ES č. 880 z 23. března 1992, o systému udělování ekoznačky Společenství“ a posléze jeho novelou „Nařízením evropského parlamentu a Rady EU č. 1980/2000, o revizi systému udělování ekoznačky Společenství“. I tato novela EU se hned odrazila ve struktuře a celkovém pojetí českého ekoznačení a to již druhým usnesením vlády ČR č. 720/2000, o podpoře prodeje a užívání ekologicky šetrných výrobků“. Uvedené usnesení má široký význam tohoto pohledu: - pro samotné životní prostředí a jeho jednotlivé složky, při úspěšné realizaci Národního programu ekoznačení v ČR, -
rovněž tak faktický přínos pro každého výrobce/dovozce ekologicky šetrných výrobků, z
hlediska možností získání státních zakázek. To proto, že v uvedeném usnesení je vládou doporučeno všem ústředním státním orgánům a organizacím, aby při svých nákupech zboží a výrobků, nutných pro zdárný chod těchto organizací, dávaly přednost nákupu uvedených ekologicky šetrných výrobků. Tímto usnesením také vyšlo Ministerstvo životního prostředí vstříc všem firmám, výrobcům, aby jimi vyráběné ekologicky šetrné výrobky měly zajištěný lepší odbyt, větší prodejnost. Zároveň je tímto zvýrazněna příkladná pozitivní reakce uvedených ústředních státních orgánů při řešení problematiky tzv. „zeleného úřadování“ a „zeleného nakupování“ což v současné době se v zahraničí začíná stále více prosazovat. V dalším bych vás rád seznámil s novinkami, ke kterým naše ministerstvo v těchto dnech přistupuje. Tím myslím novinky z oblasti ekologického značení. Jedná se o II. a III. typ environmentálního značení. Podle příslušných mezinárodních technických norem řady ISO 14 000 se problematika ekoznačení (environmentálního značení) a prohlášení rozděluje do základních tří skupin. Jsou to: 1.
„Ekoznačení“ (ekolabelling), I. typ, realizovaný podle normy ISO 14 024,
2.
„Vlastní (sebe-) prohlášení“, II. typ, realizovaný podle normy ISO 14 021,
3.
„Ekoprofil“, environmentální prohlášení o výrobku, III. typ, realizovaný podle
normy ISO 14 025. K jednotlivým typům ekoznačení podrobněji:
ad 1) I.
typ ekoznačení – ekolabelling, je v České republice realizovaný jako „Národní
program označování ekologicky šetrných výrobků“. Všeobecné základní informace: •
ekoznačení realizované podle zásad uvedených v mezinárodní technické normě ISO 14 024,
•
garantem uvedeného sytému, programu je ve většině případů stát v garanci příslušného ministerstva životního prostředí,
•
program je určený hlavně na spotřební zboží (nepatří sem potraviny, nápoje, léky a léčiva, zbraně, střelivo, omamné látky atp.),
•
rovněž příslušnou ekoznačkou nemohou být označeny výrazně ekologické výrobky jako je větrný či vodní mlýn, šlapací kolo, atd.,
•
jedná se o nejrozšířenější a dnes i nejpoužívanější a nejžádanější typ ekoznačení,
•
systém je zavedený buď jako národní či nadnárodní ve více než 40 státech světa,
•
mezi nejznámější a také nejstarší systémy patří německý program ekoznačení s logem „Modrý anděl“ (vznikl v roce 1978) , následuje program skandinávský, mající ve znaku „Labuť“ a samozřejmě mladší, nadnárodní program, program Evropské unie s logem „květina“,
•
činnost mezinárodní organizace GEN (Global Ecolabelling Network), sdružující úspěšné národní a nadnárodní organizace I. typu ekoznačení. Výsledná činnost GENu znamená značnou pomoc všem výrobcům/dovozcům ekologicky šetrných výrobků hlavně tím, že na mezinárodní úrovni (hlavně internet) jsou spotřebitelé na celém světě stále informováni o jejich výrobcích. Česká republika, resp. Ministerstvo životního prostředí je platícím členem této organizace již od roku 2000,
•
účast v této organizaci je zvláště ekonomicky výhodná pro zúčastněné firmy, neboť jejich seznam a jimi vyráběné ekologicky šetrné výrobky jsou průběžně aktualizovány a trvale umístěny na jejich internetových stránkách,
•
v současné době je v českém Národním programu ekoznačení zpracováno a vyhlášeno celkem 45 výrobkových kategorií, z nichž dvě pod číslem 42 a 43 jsou uvedeny jako Směrnice pro hodnocení v oboru služby – „Služby v kempech“ a „Turistické ubytovací služby“. Aktivně je v českém Národním programu zúčastněno přes 70 českých i zahraničních firem, s celkovým počtem přes 310 označených výrobků.
ad 2) II. typ ekoznačení, tj. „Vlastní, či sebe – prohlášení“, realizovaný podle mezinárodní technické normy ISO 14 021. Hlavní zásady: •
prohlášení musí být přesné a nezavádějící,
•
prohlášení musí být doložené a ověřené,
•
prohlášení se musí týkat určitého výrobku a musí být používáno pouze v odpovídajících souvislostech,
•
prohlášení musí být specifické ve vztahu k environmentálnímu zlepšení,
•
vyhlašovatel musí být zodpovědný za vyhodnocení a opatření údajů nezbytných pro ověření vlastního environmentálního prohlášení (tvrzení). Další je uvedeno v „Metodickém postupu“.
Tento typ ekoznačení je zatím méně známý. Od poloviny roku 2005 proběhlo na MŽP několik jednání, kdy se firmy zajímaly o možnost tohoto typu ekoznačení. V současné době probíhají mezi MŽP, Agenturou pro ekologicky šetrné výrobky a několika zájemci úspěšná jednání, která by měla být ukončena zpracováním a zveřejněním formou „Sebeprohlášení“ daných firem o jejich výrobcích. Firma si následně informaci o svém novém výrobku může dávat např. na obaly svých výrobků, jako jsou pytle, krabice, automobilové cisterny, cisterny železničních vagonů, atd. Firma může uvádět a zvýraznit příslušné prohlášení či tvrzení, slovní formou jako např. „Opakovatelně použitelný“, „Kompostovatelný“, „Snížená spotřeba energie“, „Snížená prašnost“ atp. To zásadně může zvýšit zájem spotřebitelů o takto nabízený druh zboží, tj. i uvažovaný výsledný ekonomický efekt. ad 3) III. typ ekoznačení, tj. „Ekoprofil“, environmentální prohlášení o výrobku (environmental produkt declaration – EPD), podle mezinárodní technické normy ISO 14 025. Hlavní zásady: •
prohlášení (EPD) musí být přesné a nezavádějící,
•
prohlášení musí být doložené a ověřené nezávislou, odbornou akreditovanou institucí,
•
prohlášení se musí týkat pouze určitého výrobku a musí být používáno pouze v určitých souvislostech,
•
prohlášení je zpracováno ve všech fázích životního cyklu (LCA) výrobku,
•
prohlášení EPD předchází zpracovaná LCA studie výrobku, podle norem ISO řady 14 040,
•
základ prohlášení tvoří informace o materiálovém a součástkovém složení hodnoceného výrobku.
I v tomto případě proběhla v druhé polovině minulého roku na MŽP, jednání se společným jmenovatelem - zájmem několika firem o možnostech získání III. typu ekoznačení. Při tomto typu ekoznačení je kladen zvláště silný důraz na perfektní přípravu a následně přesně dodržovanou zásadu a to princip „životního cyklu“ – LCA (Life Cycle Assessment). Některá jednání o tomto typu ekoznačení proběhla dobře a úspěšné firmy již mají vydaný doklad – certifikát příslušné akreditované laboratoře o uvedeném III. typu ekoznačení - o „Ekoprofilu“ na svůj výrobek. Uvádím zatím následující první firmy: - VSM Production, s.r.o. Brno, patřící do skupiny VSM Group AB (Švédsko), vyrábějící šicí stroje PFAFF. Samotná výroba šicích strojů zde však sahá do padesátých let minulého století, uváděné pod značkou ZETINA. V rámci koncernu VSM začala výroba v roce 2002. Ekoznačení III. typu „Ekoprofil“ tak získal šicí stroj pro ozdobné šití PFAFF 2046 (440), který umožňuje 89 druhů stehů při rychlosti šití až 1000 stehů za minutu. Příslušné
ověřování,
jako
Environmentální
deklaraci
výrobku
(EPD),
provedl
Elektrotechnický zkušební ústav Praha. -
ETA a.s. Hlinsko, je česká firma, s více jak šedesátiletou tradicí ve výrobě elektrických
spotřebičů pro domácnost. V poslední době se úspěšně rozvíjí i výroba komponentů pro automobilový průmysl. Ocenění „Ekoprofil“ získal podlahový vysavač ETA 1450 PROXIMO, který vyniká nízkou hlučností a naopak vysokým sacím výkonem. Ověřování jako EPD provedl také Elektrotechnický zkušební ústav Praha. Je nutné upozornit na to, že v případech obou typů ekoznačení, tj. II. a III. typ, se již nemusí jednat výhradně o spotřební zboží, ale např. i o stavební, či průmyslové výrobky.
