Tom´asˇ Sedl´acˇ ek: Ekonomie dobra a zla
1
Tom´asˇ Sedl´acˇ ek
Ekonomie dobra a zla Po stop´ach lidsk´eho t´az´an´ı od Gilgameˇse po finanˇcn´ı krizi 65. pole, 2009
• 14 Zdenˇek Neubauer • Realita se spˇra´ d´a z pˇr´ıbˇehu, nikoliv z materie. • 16 ˚ nen´ı pˇr´ınosn´e jen pro historiky nebo kvuli ˚ tomu, abychom pochopili uvaˇzov´an´ı naˇsich Vˇenovat se starym ´ pˇr´ıbˇehum ˚ Pˇr´ıbˇehy maj´ı svou moc i pot´e, co se objev´ı pˇr´ıbˇeh novy, ´ (pra)otcu. e vyvr´at´ı. ´ ktery´ ten minuly´ nahrad´ı nebo uplnˇ ˚ ze byt Pˇr´ıkladem muˇ ´ snad nejzn´amˇejˇs´ı spor dˇejin, spor mezi pˇr´ıbˇehem geocentrickym ´ a heliocentrickym. ´ Jak kaˇzdy´ v´ı, vyhr´al pˇr´ıbˇeh heliocentricky, ´ ovˇsem dodnes geocentricky rˇ´ık´ame, zˇ e Slunce vych´az´ı a zapad´a. Naˇs´ı z´akladn´ı orientac´ı ˚ ve svˇetˇe je vychod a z´apad. Pˇritom svˇet zˇ a´ dny´ vychod a z´apad nem´a. A vych´az´ı-li vubec nˇeco, je to naˇse Zemˇe, nikoliv ´ ´ Slunce. • 17 T´emˇerˇ vˇsechny kl´ıcˇ ov´e myˇslenky, se kterymi dnes ekonomie vˇedomˇe cˇ i nevˇedomˇe operuje, maj´ı dlouhou historii ´ ˚ a jejich koˇreny sahaj´ı pˇrev´azˇ nˇe zcela mimo obvykly´ z´abˇer ekonomie a cˇ asto i vˇedy vubec. • 27 ˇ ım je civilizace vyspˇelejˇs´ı, Cel´e historii lidstva dominuje snaha st´at se co nejm´enˇe z´avislymi na rozmarech pˇr´ırody. C´ ´ t´ım v´ıce je jedinec chr´anˇen od pˇrirozenych vlivu˚ a um´ı kolem sebe vytv´arˇ et konstantn´ı prostˇred´ı dle libosti. N´asˇ ´ ´ j´ıdeln´ıcˇ ek jiˇz nen´ı z´avisly´ na urodˇ e, na vyskytu lovn´e zvˇerˇ e cˇ i na roˇcn´ım obdob´ı. V dneˇsn´ı z´apadn´ı civilizaci dok´azˇ eme ´ udrˇzet konstantn´ı klima, at’ je tˇreskut´a zima nebo horouc´ı l´eto. Tato konstantizace se tyk´ ´ a i lidsk´e cˇ innosti. Dnes jiˇz d´avno nen´ı zapotˇreb´ı, aby si kaˇzdy´ jednotlivec dok´azal uˇs´ıt vlastn´ı obleˇcen´ı a obuv; ulovit, vypˇestovat cˇ i upravit sv´e vlastn´ı j´ıdlo; nal´ezt zdroj pitn´e vody a postavit si obydl´ı. Tyto role pˇreb´ır´a institut specializace (kter´a pochopitelnˇe ˚ Kaˇzdy´ se tedy fungovala d´avno pˇred t´ım, neˇz ji Adam Smith popsal jako jeden z hlavn´ıch zdroju˚ bohatstv´ı n´arodu). specializuje na to, cˇ ´ım um´ı byt ´ spoleˇcnosti nejpˇr´ınosnˇejˇs´ı. Vˇse m´a vˇsak svou cenu a zˇ a´ dny´ obˇed nen´ı zadarmo. Ani blahobytny´ chod, ktery´ n´am prostˇrela specializace. Cenou, ˇ ım je dan´a spoleˇcnost kterou plat´ıme za nez´avislost na rozmarech pˇr´ırody, je z´avislost na naˇs´ı spoleˇcnosti a civilizaci. C´ ˇ ım je jako celek sofistikovanˇejˇs´ı, t´ım m´enˇe jsou jej´ı cˇ lenov´e jako jedinci schopni pˇreˇz´ıt sami o sobˇe, bez spoleˇcnosti. C´ spoleˇcnost specializovanˇejˇs´ı, t´ım vˇetˇs´ı je poˇcet tˇech, na nichˇz jsme z´avisl´ı. • 33 Obˇcas je l´epe cˇ erta zapˇrahnout do pluhu neˇz s n´ım bojovat. Neˇz vyv´ıjet obrovskou energii k boji proti zlu, je l´epe ˚ postavit na rozbouˇrenou rˇ eku mlyn pouˇz´ıt jeho vlastn´ı energie k dosaˇzen´ı n´ami zˇ a´ danych ´ c´ılu; ´ m´ısto marn´e snahy proud odstranit. Tak postupoval i svaty´ Prokop v cˇ eskych ´ legend´ach – cˇ erta, ktery´ mu zlomyslnˇe pol´amal kolo od ˚ Prokop dobˇre pochopil, vozu, pˇrinutil, aby se s´am smotal do klub´ıcˇ ka a poslouˇzil svˇetci jako hnac´ı s´ıla pro vuz. zeje moudˇrejˇs´ı a vyhodnˇ ejˇs´ı zˇ ivelnych ´ ´ chaotickych ´ sil vhodnˇe vyuˇz´ıt, neˇz se je marnˇe a sisyfovsky pokouˇset potlaˇcit, vylouˇcit a zniˇcit.
Tom´asˇ Sedl´acˇ ek: Ekonomie dobra a zla
2
• 43 ˚ Hrdinov´e Star´eho z´akona (lze-li vubec tohoto term´ınu pouˇz´ıt) cˇ asto chybuj´ı a jejich chyby jsou peˇclivˇe v Bibli zaznamen´any – snad pr´avˇe proto, aby zˇ a´ dny´ z nich nemohl byt ´ zboˇzsˇ tˇen. Pro pˇr´ıklady nemus´ıme chodit daleko: Noe se op´ıj´ı ´ do nˇemoty a v tomto stavu se nech´av´a sv´est svymi vlastn´ımi dcerami. Abraham lˇze a prod´av´a svou zˇ enu faraonovi ´ jako manˇzelku-konkub´ınu. J´akob podvede sv´eho otce Iz´aka a pˇriprav´ı sv´eho bratra Ezaua o poˇzehn´an´ı prvorozen´eho. ˇ ˚ Mojˇz´ısˇ je vrahem Egypt’ana, kr´al David smiln´ı s manˇzelkou sv´eho vojevudce a pak jej nech´av´a zab´ıt. Salamoun se ve st´arˇ´ı obrac´ı k pohanskym ´ modl´am a tak d´ale. • 44 ˚ byl (. . .) zcela ciz´ı asketismus cˇ i pohrd´an´ı cˇ ´ımkoli materi´aln´ım cˇ i tˇelesnym, Staroz´akonn´ım Hebrejum ktery´ pozdˇeji ´ ˇ nastupuje v Recku jakoby vlivem Sokrata a Platona. Tato rˇ eck´a asketick´a filosofie se pot´e dost´av´a i do kˇrest’anstv´ı, a to zejm´ena skrze uˇcen´ı Pavla z Tarsu a novoplatonika Augustina. (. . .) ˇ ˇ u˚ ke svˇetu byl explicitnˇe natur´aln´ı [. . .] systematick´a Zidovsk´ e zemitosti si vˇs´ım´a jiˇz Max Weber, kdyˇz p´ısˇ e, zˇ e pˇr´ıstup Zid ” askese v jejich uˇcen´ı zcela chyb´ı“. Svˇet povaˇzuj´ı Hebrejov´e za skuteˇcny´ – nen´ı jen jakymsi st´ınovym ´ ´ odrazem lepˇs´ıho svˇeta kdesi v oblac´ıch idej´ı, jak si jej pˇredstavoval Platon. Tˇelo nebojuje proti duchu a nen´ı jeho vˇezen´ım, jak pozdˇeji p´ısˇ e Augustin. Naopak tˇelo a materi´aln´ı – tedy ekonomicky´ – svˇet je vytvorem dobr´eho Boha. Zemˇe, svˇet, tˇelo, materi´aln´ı ´ ˇ skuteˇcnost jsou pro Zidy korunn´ım dˇejiˇstˇem boˇzskych ´ dˇejin, vrcholem stvoˇren´ı. Tato myˇslenka je sine qua non rozvoje samotn´e ekonomie, jakoˇzto zcela pozemsk´eho kvaltov´an´ı“, kter´e je opr´avnˇen´e ” ˇ an´ı zcela pozemskych a ospravedlnˇen´e, pˇrestoˇze samo o sobˇe nem´a duchovn´ı rozmˇer“, ale slouˇz´ı k naplnov´ ´ potˇreb ” a tuˇzeb. Stary´ z´akon nezn´a pohrd´an´ı bohatstv´ım cˇ i pˇen´ı chv´aly na chudobu cˇ i prostotu (vˇetˇsina tˇechto asociac´ı poch´az´ı aˇz z Nov´eho z´akona – viz napˇr´ıklad podobenstv´ı o Lazarovi). To je pomˇernˇe pˇrekvapiv´e a pro mnoh´e zar´azˇ ej´ıc´ı. ˇ se cˇ lovˇeku na svˇetˇe (ekonomicky) daˇr´ı, je ch´ap´ano jako projev Boˇz´ı pˇr´ıznˇe. Trefnˇe o tom koneckoncu˚ pojedn´av´a Ze ekonomizuj´ıc´ı sociolog Sombart: Proˇctˇete si zˇ idovskou literaturu, zejm´ena svat´a p´ısma a Talmud, a naleznete, to je pravda, ” nˇekolik m´alo pas´azˇ´ı, kter´e chv´al´ı chudobu a vyzdvihuj´ı ji jako nˇeco vzneˇsenˇejˇs´ıho a uˇslechtilejˇs´ıho neˇz bohatstv´ı. Ale na druh´e stranˇe naleznete stovky pas´azˇ´ı, ve kter´ych je bohatstv´ı povaˇzov´ano za Hospodinovo poˇzehn´an´ı a pouze zneuˇzit´ı bohatstv´ı je nebezpeˇc´ı, proti kter´emu je varov´ano.“. • 45 ˇ Zidovsk´ e line´arn´ı pojet´ı cˇ asu, kter´e se ostˇre liˇsilo od tehdy rozˇs´ırˇ en´eho cyklicko-sisyfovsk´eho vn´ım´an´ı dˇejin, umoˇznilo zrod ideje pokroku, coˇz se pozdˇeji stalo hnac´ı silou vzniku vˇedy. Maj´ı-li dˇejiny zaˇca´ tek i konec, a ten nen´ı ve stejn´em bodˇe, pak m´a najednou smysl vyzkum v oblasti, kde se plodu˚ doˇck´a aˇz dalˇs´ı generace. Pokrok z´ısk´av´a smysl. ´ • 46 (. . .) V´ıra v jakysi ´ rˇ a´ d v syst´emu (spoleˇcnosti, ekonomice) je tichy´ pˇredpoklad jak´ehokoli (ekonomick´eho) zkoum´an´ı. Na poˇca´ tku stvoˇren´ı, zd´a se, bylo vˇse v prav´em slova smyslu jen jednou neforemnou a bezbarvou hmotou; nic nemˇelo ˚ svˇetlo od tmy, vody od souˇse, den od jm´ena ani oznaˇcen´ı, vˇse splyvalo v jedno. Aˇz po jednotlivych ´ ´ dnech oddˇeluje Buh noci atd. – a d´av´a vˇecem rˇa´ d. Svˇet je utvoˇren rˇ a´ dnˇe – je sestaven moudˇre, rozumnˇe, tedy racion´alnˇe. Bˇeh svˇeta je sestaven ˚ zpusobem deˇsifrovatelnym ´ jak´ekoli jin´e moudr´e a rozumov´e bytosti, kter´a ct´ı racion´aln´ı pravidla. Principy, dle nichˇz se svˇet rˇ´ıd´ı, lze vˇedecky zkoumat. • 47 (. . .) Svˇet n´am nen´ı nepochopitelny, ´ nen´ı zcela transcendent´aln´ı. A pˇredevˇs´ım, zkoum´an´ı nen´ı zapovˇezen´e. To, zˇ e ˚ ze byt rˇa´ d muˇ ´ lidskym ´ rozumem uchopen, je dalˇs´ım nevyˇrcˇ enym ´ pˇredpokladem, ktery´ slouˇz´ı jako z´akladn´ı k´amen jak´emukoliv vˇedeck´emu zkoum´an´ı. Pob´ıdek k nabyv´ ´ an´ı moudrosti je ve Star´em z´akonˇe v´ıce: Moudrost pronikavˇe vol´a ˇ o nˇekolik kapitol d´ale: Poˇca´ tek moudrosti je:” Snaˇz se z´ıskat moudrost, na ulici [. . .]: 0brat’te se, kdyˇz v´am domlouv´am.‘.“. Ci ’ ” za vˇsechno sv´e jmˇen´ı z´ısk´avej rozumnost.“. ´ cast na stvoˇritelZkoum´an´ı svˇeta je tedy cˇ innost´ı naprosto legitimn´ı, a dokonce Bohem zˇ a´ danou – jde o jakousi spoluuˇ ˇ sk´em d´ıle. Clovˇ ek je povol´an, aby porozumˇel sobˇe a sv´emu okol´ı a pouˇz´ıval svou znalost k dobru. Pˇr´ıroda existuje pro cˇ lovˇeka, otev´ır´a se moˇznosti nechat se zkoumat a mˇenit, k cˇ emuˇz je cˇ lovˇek vyzyv´ ´ an, ne-li pˇr´ımo stvoˇren. • 48 Samotn´e Pojmenov´av´an´ı (velk´e P je na m´ıstˇe) tradiˇcnˇe patˇr´ı ke korunn´ımu aktu Stvoˇritele, pˇredstavuje jak´esi grand finale mistrovsk´e tvorby, posledn´ı tah sˇ tˇetcem k dokonˇcen´ı obrazu, podpis. V knize Genesis nast´av´a pozoruhodny´ moˇ ˚ Clovˇ ment: posledn´ı kapku stvoˇren´ı, tedy zv´ırˇ ata, pojmenov´av´a cˇ lovˇek, nikoli Buh. ek dokonˇcuje stvoˇren´ı, jeˇz Hospodin zapoˇcal. [Genesis, 2 19–20:] Kdyˇz vytvoˇril Hospodin Buh ˚ ze zemˇe vˇsechnu poln´ı zvˇerˇ a vˇsechno nebesk´e ptactvo, pˇrivedl je k cˇ lovˇeku, aby ˇ ek tedy pojmenoval vˇsechna zv´ırˇata a nebesk´e vidˇel, jak je nazve. Kaˇzd´y zˇ iv´y tvor se mˇel jmenovat podle toho, jak jej nazve. Clovˇ ptactvo i vˇsechnu poln´ı zvˇerˇ.
Tom´asˇ Sedl´acˇ ek: Ekonomie dobra a zla
3
˚ sv´e stvoˇren´ı pˇred´av´a cˇ lovˇeku v jak´emsi O nazyv´ ´ an´ı a pojmenov´av´an´ı se v jedin´em odstavci mluv´ı hned cˇ tyˇrikr´at. Buh nedokonˇcen´em stavu (chtˇelo by se t´emˇerˇ rˇ´ıci ve stavu polotovaru) a nech´av´a cˇ lovˇeka, aby stvoˇren´ı do-tvoˇril. Pojmenov´an´ı je toho symbolickym ´ vyj´adˇren´ım. Pr´avo pojmenovat znamenalo v zˇ idovsk´e kultuˇre (a je tomu tak dodnes i v kultuˇre naˇs´ı) vysostn´ e pr´avo a patˇrilo objeviteli (nov´eho m´ısta), vyn´alezci (nov´eho principu) cˇ i rodiˇci (d´ıtˇete). Tedy ´ ˚ tomu, kdo st´al u zrodu, puvodu. Toto pr´avo pˇre-dal Hospodin lidem. Motiv do-tvoˇrov´an´ı se objevuje i v samotn´e podobˇe zahrady, tedy m´ısta, kter´e m´a cˇ lovˇek zuˇslecht’ovat, cˇ ili dotv´arˇ et. • 49 Realita nen´ı danost, nen´ı trpn´a. Skuteˇcnost vyˇzaduje aktivn´ı participaci cˇ lovˇeka. Pr´avˇe cˇ lovˇek mus´ı udˇelat posledn´ı krok, skutek (vˇsimnˇeme si pozoruhodn´e bl´ızkosti koˇrenu˚ slov skuteˇcnost a skutek v cˇ eˇstinˇe), aby se skuteˇcnost stala realitou. Real-izaˇcni skutek z naˇs´ı strany pˇredstavuje vytvoˇren´ı konstruktu, imputace smyslu a rˇ a´ du (coˇz je kr´asnˇe vyj´adˇreno pr´avˇe biblickym ´ pojmenov´an´ım, tedy kategorizac´ı, tˇr´ıdˇen´ım, rˇ a´ dem). Vznik´a model, j´ımˇz se pˇribliˇzujeme realitˇe a pˇres nˇejˇz ji de facto vn´ım´ame. Skrze tento rˇ a´ d se realita zaˇc´ın´a skuteˇcnˇe jevit, bez nˇej pozbyv´ ´ a smyslu. A to, ” co zˇ a´ dn´y smysl ned´av´a, se vubec ˚ nezjevuje.“ ˇ Clovˇ eku je nejen povoleno, ale pˇr´ımo d´ano do v´ınku dotv´arˇ et realitu, a to roztˇrid’ov´an´ım, oddˇelov´an´ım, pojmenov´av´an´ım. Jinymi slovy, cˇ lovˇeku je urˇceno m´ıt se ke svˇetu analyticky. Analyticky´ postoj mimochodem zauj´ım´a vˇeda. K tako´ ˇ v´emu z´avˇeru bezdˇeky doch´az´ı (post)modern´ı epistemologie. Clovˇ ek pomoc´ı svych ´ teori´ı nejen pˇr´ırodu objevuje, ale i vytv´arˇ´ı. Nejen ve smyslu pˇretv´arˇ en´ı pˇr´ırody (zvyˇsov´an´ım efektivity, tedy plodnosti skrze napˇr. or´an´ı pole, sˇ lechtˇen´ı rostlin, postaven´ı hr´aze), ale i v hlubˇs´ım ontologick´em pojet´ı. T´ım, zˇ e cˇ lovˇek vynalezne novy´ lingvisticky´ r´amec cˇ i analyticky´ model nebo stary´ pˇrestane pouˇz´ıvat, vytv´arˇ´ı nebo pˇretv´arˇ´ı realitu. V tomto smyslu Newton vynalezl (nikoli pouze objevil!) gravitaci, protoˇze pouk´azal na jev, nad n´ımˇz se nikdo pˇred n´ım takto nezamyˇ ´ slel. Vymyslel (fiktivn´ı a zcela abstraktn´ı!) r´amec, ktery´ byl obecnˇe pˇrijat a brzy pˇrekˇrtˇen“ na Realitu (. . .). Podobn´e Marx vymyslil, vytvoˇril ” pojem tˇr´ıdn´ı vykoˇrist’ov´an´ı. Skrze jeho myˇslenku byla zpˇetnˇe zmˇenˇena realita velk´e cˇ a´ sti svˇeta na t´emˇerˇ cel´e stolet´ı. • 50 ˚ av´a ponech´aMichael Novak dokonce hovoˇr´ı o syrov´em stvoˇren´ı, tedy stvoˇren´ı v jak´emsi pˇrirozen´em stavu“, jeˇz zust´ ” ˇ no samo sobˇe a nezuˇslecht’ov´ano cˇ lovˇekem v potu tv´arˇ e“. Clovˇ ek je ustanoven hospod´arˇ em nad stvoˇrenym ´ svˇetem, ” ˚ tak jakoby skrze syrov´e (ne zcela hotov´e) st´av´a se zodpovˇednym ´ za doveden´ı stvoˇren´ı k jeho pln´emu rozkvˇetu. Buh ´ stvoˇren´ı svˇeta spojuje cˇ lovˇeka s ukolem stˇreˇzit a chr´anit zahradu Eden, t´ım vlastnˇe spolu-tvoˇr´ı kulturn´ı krajinu. Kr´asnˇe to popisuje i cˇ esky´ filosof Zdenˇek Neubauer: Skuteˇcnost je takov´a a tak hlubok´a, zˇ e ochotnˇe krystalizuje ve svˇety. Proto ” vyzn´av´am, zˇ e skuteˇcnost je stvoˇren´ım a nikoli v´yskytiˇstˇem objektivn´ı danosti.“. • 51 (. . .) V Eposu o Gilgameˇsovi se dobro a zlo jeˇstˇe neˇreˇs´ı systematicky na rovinˇe mor´aln´ı. V Eposu sice je zm´ınka o zlu, avˇsak zlo je pod´ano jako nˇeco, co se dˇeje exogennˇe, mimo n´as. Ztˇelesnˇen´ı zla, Chuvava, pˇrebyv´ ´ a mimo mˇesto v cedrov´em lese; Enkidu byl zlem, kter´e rˇ a´ dilo mimo mˇesto – naopak momentem jeho po-mˇesˇ tˇen´ı se st´av´a prospˇesˇ nym. ´ ˇ ˚ ze ubr´anit pocitu, zˇ e zlo koreluje s pˇr´ırodou a dobro s mˇestem, civilizac´ı, pokrokem. Zlo a doCten´arˇ Eposu se nemuˇ bro vˇsak nen´ı poj´ım´ano mor´alnˇe – zlo cˇ i dobro nen´ı vysledkem (a)mor´aln´ıho cˇ inu. Zlo se nespojovalo se svobodnym ´ ´ ˚ ı jedince. Nejednalo se o mor´alnˇe-lidsk´e, nybrˇ mor´aln´ım jedn´an´ım cˇ i vul´ ´ z o jak´esi pˇr´ırodn´ı zlo. Zlo a dobro jako by ˚ moralitou nebylo vubec dotˇceno. Zlo se prostˇe dˇelo a basta. Hebrejsk´e myˇslen´ı se naopak mor´aln´ım zlem a dobrem zabyv´ ´ a intenzivnˇe. Do svych ´ pˇr´ıbˇehu˚ zav´ad´ı mor´aln´ı rozmˇer. Co v´ıc, dˇejiny na nˇem zakl´ad´a a vn´ımaje z perspektivy morality. Dˇejiny se pro Hebreje ub´ıraj´ı podle toho, jak mor´alnˇe ˚ tomu Stary´ z´akon vypracov´av´a sloˇzity´ mor´aln´ı se chovaj´ı jejich akt´erˇ i. Lidsky´ hˇr´ıch m´a na historii vliv a pr´avˇe kvuli kodex, ktery´ m´a zaruˇcit lepˇs´ı svˇet. Zlo jiˇz neleˇz´ı mimo mˇesto, kdesi v pˇr´ırodˇe cˇ i v lese, mimo n´as. V mnohych ´ pˇr´ıbˇez´ıch lze vyˇc´ıst povˇedom´ı pˇresn´eho opaku – pˇr´ırodn´ı pˇredstavuje dobr´e a mˇestsk´e civilizace, obydl´ı lid´ı, znamenaj´ı zl´e. • 52 ˚ kdy (a)mor´aln´ı poˇcin pˇredch´az´ı dˇejiny, najdeme v Star´em z´akonˇe bezpoˇcet. Vyhlazen´ı Sodomy Takovych ´ pˇr´ıkladu, ˚ a Gomory pˇriˇslo jako dusledek hˇr´ıchu˚ tˇechto mˇest, cˇ tyˇricet let na pouˇsti pˇred vstupem do zemˇe zasl´ıben´e bylo trestem ˚ za vzpouru na hoˇre Sinaj a tak d´ale. Cel´e dˇejiny zˇ idovsk´eho n´aroda jsou interpretov´any jako dusledek morality. Pokud se n´arod cˇ i jeho z´astupci (nejˇcastˇeji kr´alov´e a knˇezˇ ´ı) chovali dle Boˇz´ıch pˇrik´az´an´ı, pak Izrael vyhr´aval v boj´ıch, teˇsil se ´ e okoln´ıch n´arodu, ˚ a co je pro n´as nejduleˇ ˚ zitˇejˇs´ı, ekonomicky prosperoval. uctˇ • 58 ˚ (. . .) Stoikov´e nesmˇeli Hebrejov´e myˇslenkovˇe disponovali zaj´ımavym ´ kompromisem mezi uˇcen´ım stoiku˚ a epikurejcu. ˚ uˇzitek – neboli utilitu, nesmˇeli se na ni vubec ˚ hledat svuj ohl´ızˇ et, ani s n´ı nikterak poˇc´ıtat. Mˇeli jen zˇ ´ıt podle pravidel (nejvˇetˇs´ı slabinou t´eto sˇ koly bylo obh´ajit, odkud se ona exogennˇe dan´a pravidla berou a zda jsou univerz´aln´ı) a stavˇet ˚ Vyˇ se zcela lhostejnˇe k vysledku svych ´ ´ cˇ inu. ´ se utility – odplaty mˇela pro prav´eho stoika pˇredstavovat pouze pohyb po indiferenˇcn´ı kˇrivce.
Tom´asˇ Sedl´acˇ ek: Ekonomie dobra a zla
4
Naopak epikurejci jednali s c´ılem maximalizovat utilitu a nehledˇeli na pravidla (pravidla se endogennˇe odv´ıjela od toho, co zvyˇsovalo utilitu – tj. jeden z hlavn´ıch trumfu˚ epikurejsk´e sˇ koly; nepotˇrebovali exogennˇe dan´e normy, tvrdili, ˇ zeje dok´azˇ ou spoˇc´ıtat“ pro kaˇzdou danou situaci ze situace samotn´e). Zidovsk´ e n´aboˇzenstv´ı nab´ız´ı variantu, kter´a ” se nach´az´ı kdesi uprostˇred: Raduj se, jinochu, ze sv´eho ml´ad´ı, uˇz´ıvej pohody ve sv´em jinoˇsstv´ı a jdi si cestami sv´eho srdce, za vidinou sv´ych oˇc´ı. Vˇez vˇsak, zˇ e tˇe za to vˇsechno Buh ˚ postav´ı pˇred soud. Jinymi slovy, existuj´ı jasnˇe (exogennˇe) dan´a pravidla, kterych je nutn´e se drˇzet, nesm´ı se pˇrestupovat. Ale uvnitˇr ´ ´ tˇechto hranic je naprosto moˇzn´e, a dokonce doporuˇcen´e svou utilitu zvyˇsovat. V term´ınech modernˇejˇs´ı ekonomie hlavn´ıho proudu se jedinci doporuˇcuje prov´est optimalizaci uˇzitku uvnitˇr omezen´e mnoˇziny moˇznosti (exogenn´ımi ´ mezi legitimitou hled´an´ı vlastn´ıho pravidly). Vol´a se po (hranicemi) v´azan´e optimalizaci. Existovala jak´asi symbioza uˇzitku (tedy uˇz´ıv´an´ı si zˇ ivota) a dodrˇzov´an´ı pravidel, o kterych ´ se nediskutuje a kter´a nejsou pˇredmˇetem optimalizace. ˚ N´aboˇzenstv´ı Star´eho z´akona nepusobilo jako asketick´e n´aboˇzenstv´ı zakazuj´ıc´ı pozemsk´a potˇesˇ en´ı. Naopak, cˇ lovˇeku ´ byl d´an svˇet, nebo, chcete-li, zˇ ivot, aby z nˇej cˇ erpal uˇzitek. Dolov´an´ı uˇzitku vˇsak nesm´ı j´ıt na ukor exogennˇe danych ´ pravidel. • 63 Svˇecen´ı soboty nese poselstv´ı, zˇ e smyslem stvoˇren´ı nebylo tvoˇren´ı jako takov´e, tedy nekonˇc´ıc´ı aktivita; jako p´ıle pro p´ıli samotnou. Stvoˇren´ı bylo stvoˇreno, abychom v nˇem nalezli spoˇcinut´ı, dokon´an´ı, radost. Smysl, vyvrcholen´ı stvoˇren´eho nespoˇc´ıv´a v dalˇs´ım tvoˇren´ı, ale v odpoˇcinku vprostˇred stvoˇren´eho. • 64 Ve Star´em z´akonˇe je vyvinut i pozoruhodny´ komplex soci´alnˇe-ekonomickych ´ ustanoven´ı, kter´a m´alokdy nal´ez´ame u jinych ´ n´arodu˚ t´e doby. Jedn´ım z nich je institut l´eta milosti. T´ımto syst´emem se pomˇernˇe do detailu˚ zabyv´ ´ a zejm´ena ˚ odpoˇcinek, sobotu, a byla ponech´ana ladem. Co na neobdˇel´a25. kapitola knihy Leviticus. Kaˇzdy´ sedmy´ rok mˇela puda ˚ e pˇresto vzrostlo, mˇelo byt van´e pudˇ ´ ponech´ano chudym ´ a zvˇerˇ i. ˚ ˚ podle puvodn´ ˚ Kaˇzdych ım vlastn´ıkum ıho pl´anu, ´ 49 let pˇrich´az´ı l´eto milosti, kdy se nemovity´ majetek vr´at´ı puvodn´ ˚ jak byla zem rozdˇelena jednotlivym kdyˇz do Ken´anu vstoupily. V jubilejn´ım roce se mˇely odpouˇstˇet dluhy ´ kmenum, ˚ sv´e zadluˇzenosti dostali do otroctv´ı, mˇeli byt a Izraelci, kteˇr´ı se kvuli ´ propuˇstˇeni na svobodu. Toho roku odpadala mimochodem i povinnost platit danˇe. Na takov´e ustanoven´ı lze pohl´ızˇ et jako na dobov´e antimonopoln´ı a soci´aln´ı opatˇren´ı. Hospod´arˇ sky´ syst´em mˇel zˇrejmˇe i tehdy tendenci konvergovat ke koncentraci majetku, a tud´ızˇ i moci. Zd´a se, zˇ e ustanoven´ı mˇela tomuto procesu br´anit (bez potˇreby regulaˇcn´ıho org´anu). Obdob´ı pades´ati let zhruba odpov´ıdalo doˇzit´emu tehdejˇs´ımu vˇeku a mˇelo se zˇrejmˇe z´arovenˇ jednat o odstranˇen´ı probl´emu generaˇcn´ı zadluˇzenosti. Generace n´asleduj´ıc´ı po zadluˇzen´em cˇ i chud´em otci ˚ pozemek a mˇela sˇ anci zaˇc´ıt hospodaˇrit nanovo. Prohˇreˇsky otcu˚ (ˇspatn´e hospodaˇren´ı) nedopadaly z´ıskala zpˇet svuj ´ echy se nedˇedily line´arnˇe, jako za bˇezˇ n´eho ekonomick´eho syst´emu. tak tˇezˇ ce na hlavy jejich synu˚ a dcer. Stejnˇe tak uspˇ ˚ Kdykoliv se tedy mˇela prod´avat“ puda, nebyl to prodej, ale pron´ajem. Cena (pron´ajem) nemovitosti z´aleˇzela na tom, ” jak daleko je k milostiv´emu l´etu. • 65 (. . .) Syst´em [l´eta milosti] pˇripom´ın´a, zˇ e zˇ a´ dn´e vlastnictv´ı nebudeme vlastnit vˇecˇ nˇe a zˇ e pole, na kter´em oˇreme, nen´ı ˚ ˇ naˇse, ale Hospodinovo. L´eto milosti znova zduraz nuje, zˇ e jsme zde pouze poutn´ıky, nic materi´aln´ıho z tohoto svˇeta n´as nespas´ı, nic si nevezmeme a vˇse, co m´ame, je jen jisty´ druh pron´ajmu. • 80 A. N. Whiteheaˇcek • Historie evropsk´e filosofie jsou pouze pozn´amky pod cˇ arou k co napsal Platon, • 81 ˚ av´a vˇzdy nemˇenn´e (. . .), nezust´ ˚ avaj´ı pˇri mnoˇzstv´ı jed(. . .) Filosofov´e jsou ti, kteˇr´ı jsou schopni pochopit to, co zust´ notlivych ´ jevu˚ pokl´adanych ´ za existenci, ale jdou neochvˇejnˇe svou cestou a neuspokojuj´ı svou l´asku dotud, dokud nedos´ahnou vlastn´ı podstaty kaˇzd´e vˇeci tou cˇ a´ st´ı duˇse, j´ızˇ n´aleˇz´ı nˇeco takov´eho dosahovat. Tak se pˇribliˇzuj´ı k prav´emu jsoucnu a spojuj´ı se s n´ım, a tak plod´ı rozum a pravdu • 85 R´adl podotyk´ ´ a, zˇ e aˇckoli (. . .) [Platonovy] politick´e experimenty selhaly, mˇely vˇsak svˇetodˇejinn´y v´yznam: podle jeho pl´anu je ” ´ organizov´ana katolick´a c´ırkev a na jeho Ustavu vzpom´ınaj´ı i komunist´e.“.
Tom´asˇ Sedl´acˇ ek: Ekonomie dobra a zla
5
• 90 (. . .) V ranych ´ dob´ach kˇrest’anstv´ı (zvl´asˇ tˇe pak v uˇcen´ı svat´eho Pavla, kter´e bylo podstatnˇe ovlivnˇeno rˇ eckou filosofi´ı) vl´adl velice negativisticky´ pˇr´ıstup ke svˇetu a k viditeln´e realitˇe, respektive ke vˇsemu, co bylo materi´aln´ı a s materi´alnem operovalo. Samotn´e pnut´ı mezi pˇrij´ım´an´ım svˇeta a jeho marginalizac´ı vyˇcteme i v mnoha cˇ a´ stech Nov´eho z´akona, aˇc se Jeˇz´ısˇ ovo ˚ ci svˇetu apriornˇe negativnˇe. Koneckoncu˚ hlavn´ı obsah Jeˇz´ısˇ ova evangelia tvoˇrila mnohokr´at opakouˇcen´ı nestav´ı vuˇ van´a zpr´ava, zˇ e Boˇz´ı kr´alovstv´ı je zde“, tedy ve hmotn´em svˇetˇe. Apoˇstol Pavel ovˇsem toto pojet´ı vyraznˇ e posouv´a ´ ” ´ ych smˇerem k rˇ eck´emu smyˇ ´ slen´ı a dokonaly´ svˇet pro nˇej leˇz´ı kdesi daleko, mimo materi´alno, v prostoru platonsk ´ idej´ı. M´ısto Jeˇz´ısˇ ova Boˇz´ı kr´alovstv´ı je tady, jako by Pavel rˇ´ıkal: Boˇz´ı kr´alovstv´ı je tam.“. Pavel vyzyv´ ´ a k ukˇriˇzov´an´ı ” ˚ k umrtvov´an´ı skutku˚ tˇela. Pobyt na tomto svˇetˇe pro nˇej neskyt´ tˇelesnych v´asˇ n´ı a sklonu, ´ ´ a nic dobr´eho, je pro nˇej ˚ utrpen´ım ( smrt je pro mˇe zisk“) a jediny´ duvod k byt´ı na tomto svˇetˇe spatˇruje v moˇznosti pom´ahat svym ´ bratˇr´ım. ” Materi´aln´ı svˇet vn´ım´a jako zbyteˇcn´e m´ısto, jehoˇz jediny´ smysl spoˇc´ıval v pˇr´ıpravˇe na nebesky´ svˇet, ktery´ m´a teprve nastat. • 91 Pˇrestoˇze Tom´asˇ pˇrij´ım´a od Aristotela valnou cˇ a´ st uˇcen´ı, nepˇreb´ır´a ji nekriticky a bylo by silnym ´ zjednoduˇsen´ım tvrdit, zˇ e tomismus pˇredstavuje jen pˇrevleˇceny“ ´ cˇ i pˇrekˇrtˇeny“ ´ aristotelismus. Cituje Aristotela proto, aby nemusel zbyteˇcnˇe ” ” ˚ ´ ˚ jeˇz vyˇrkl Filosof. Na rozd´ıl od sv´eho souˇcasn´ıka Siegera opakovat jiˇz provedeny´ dukaz, nikoli ze slep´e ucty ke slovum, ˚ neˇz o pravdu“, jde z Brabantu, ktery´ se nech´a slyˇset, zˇ e se mus´ı v´ıce db´at na to, aby byl zjiˇstˇen n´azor Filosofuv, ” Tom´asˇ ovi pr´avˇe o obhajov´an´ı pravdy, nikoli Aristotela. Tom´asˇ v jistych ´ bodech naopak poukazuje na chybn´e argumentace Aristotela a v nˇekterych Areopagita. ´ ot´azk´ach se pˇridrˇzuje n´azoru Augustina nebo novoplatonika Dionysose ´ • 91 Podobnˇe jako Augustin zapracoval myˇslenky platonismu do kˇrest’anstv´ı, cˇ in´ı tot´ezˇ Tom´asˇ Akvinsky´ s myˇslenkami Aristotelovymi (ve svych ´ ´ spisech se na Aristotela odvol´av´a t´emˇerˇ neust´ale – coby na Filosofa). Jedn´ım z hlavn´ıch pˇr´ınosu˚ Tom´asˇ e Akvinsk´eho bylo postaven´ı alternativy augustini´ansk´emu novoplatonismu, ktery´ podp´ıral uˇcen´ı c´ırkve po tis´ıc let. Pˇrekˇrtˇen´ım“ Aristotela vytvoˇril Tom´asˇ syst´em, ktery´ pohl´ızˇ el na st´avaj´ıc´ı svˇet vyraznˇ e pˇra´ telˇstˇejˇs´ım ´ ” okem neˇz do jeho doby naprosto dominuj´ıc´ı augustinianismus. • 92 ´ ˇ Platonsk´ e myˇslen´ı m´a v oblibˇe pˇredstavu vzestupu k Boˇz´ımu nemˇenn´emu byt´ı pˇres stupnovitou hierarchii, seˇrazenou v´ıcem´enˇe podle sv´azanosti s hmotou (kter´a je naproti tomu v t´emˇerˇ neust´al´e promˇenˇe). Tom´asˇ Akvinsky´ naopak rˇ´ık´a: Vˇse, co existuje – at’ je zˇ iv´e cˇ i neˇziv´e, hmotn´e cˇ i duchovn´ı, dokonal´e cˇ i uboh´e, dokonce at’ je to dobr´e cˇ i zl´e – vˇse, co m´a byt´ı, ” mne bezprostˇrednˇe konfrontuje s praz´akladn´ı skuteˇcnost´ı Boha. Tento svˇet je nejen dobr´y, je posv´atn´y.“. Tom´asˇ n´as uˇc´ı chovat ˇ ceno slovy Tom´asˇ e Akvinsk´eho, neuvˇerˇ itelny´ respekt ke vˇsemu stvoˇren´emu; stavˇet se kladnˇe ke vˇsemu, co existuje. Reˇ ˚ je ve vˇsech vˇecech. Z ontologick´eho hlediska ch´apal Tom´asˇ Akvinsky´ hmotny´ dluˇzno nazvat samo byt´ı dobrem“. Buh ” ˚ svˇet jako naprosto re´alny; stˇem zla, nedokonalym ´ svˇet pro nˇej nebyl jen pˇreludem, st´ınem, past´ı, testovac´ım pusobiˇ ´ ˚ ci moˇznosti pouˇz´ıvat rozum a pˇr´ırodu k tomu, aby zde pˇredskokanem svˇeta skuteˇcn´eho. Je mnohem optimistiˇctˇejˇs´ı vuˇ na svˇetˇe mohl byt ´ vybudov´an syst´em podobny´ Boˇz´ımu kr´alovstv´ı. • 92 Tom´asˇ ovi se jevilo naprosto smyslupln´e zab´ıhat do detailu˚ probl´emy tohoto svˇeta. Stejnˇe jako jeho vzor Aristoteles byl s to napjatˇe naslouchat stvoˇren´ı a vˇenovat se kaˇzd´emu detailu, ktery´ si zaslouˇz´ı pozornost. O jeho smyslu pro chozen´ı svˇetem s hlavou nikoli v oblac´ıch, ale s lupou bl´ızko u zemˇe svˇedˇc´ı tis´ıce svazku˚ systematizovanych pozn´amek, ´ kter´e simult´annˇe zaznamen´avali jeho cˇ tyˇri p´ısaˇri. Tom´asˇ Akvinsky´ sˇ el v tomto smˇeru dokonce d´al neˇz Aristoteles. Aristoteles tvrdil, zˇ e svˇet byl Bohem zformov´an z pre-existuj´ıc´ı hmoty, kter´a nepˇredstavovala subjekt Boˇz´ıho stvoˇren´ı, ˚ jednotliviny pouze zformuloval. Tom´asˇ , zcela v souladu s uˇcen´ım judaismu, zust´ ˚ av´a pˇresvˇedˇcen, ale materii, z n´ızˇ Buh ˚ a zˇ e i ona je d´ılem dobr´eho Boˇz´ıho stvoˇren´ı. Nebot’ vˇsechno, co Buh zˇ e i tuto prahmotu“ stvoˇril Buh ˚ stvoˇril, je dobr´e.“. ” ” ˚ ˚ tvoˇril z niˇceho, ex Tato nen´apadnˇe vyhl´ızˇ ej´ıc´ı ot´azka m´a nedoz´ırn´e dusledky zejm´ena pro ekonomii. Pokud Buh nihilo, pak i hmota mus´ı byt ´ dobrym ´ Boˇz´ım stvoˇren´ım. Z tohoto pohledu hmota, realita a svˇet pˇredstavuj´ı dobro – ˚ netvoˇril z niˇceho, m´a tedy cenu se jimi zabyvat, vylepˇsovat je a vˇenovat se i neduchovn´ım vˇecem. Jestliˇze vˇsak Buh ´ ˚ av´a dobrym ale formoval jiˇz existuj´ıc´ı hmotu, kterou nestvoˇril a kter´a zde byla pˇred n´ım, pak na realitˇe zust´ ´ pouze jej´ı duchovn´ı rozmˇer a dalˇs´ım nem´a smysl se zabyvat. ´ Ekonomie, jak ji zn´ame dnes, je moˇzn´a jen ve svˇetˇe, ktery´ nech´ape materi´aln´ı vˇeci jako pouh´e zdrˇzen´ı, pˇrek´azˇ ku, klamnou bludiˇcku pˇri cestˇe za vnitˇrn´ım duchovnem. (. . .) • 93 Kˇrest’ansk´e uˇcen´ı vid´ı cˇ lovˇeka jako bytost pˇredevˇs´ım duchovn´ı. Zn´am´a vˇeta nejen chlebem bude cˇ lovˇek zˇ iv“ toto vn´ım´an´ı ” ˚ nikterak se v n´ı dobˇre demonstruje. Aˇckoliv Jeˇz´ısˇ ova vˇeta poukazuje na to, zˇ e cˇ lovˇek neˇzije pouze z materi´aln´ıch statku,
Tom´asˇ Sedl´acˇ ek: Ekonomie dobra a zla
6
nenaznaˇcuje, zˇ e cˇ lovˇek je natolik duchovn´ı bytost, aby se snad mohl obej´ıt bez nich. Ot´azka chleba“ se i v kˇrest’anstv´ı ” ˚ av´a z´avisl´e na vnˇejˇs´ım, materi´aln´ım (nejen duchovn´ım) zabezpestav´ı jako jedna ze z´akladn´ıch ot´azek lidstva, jeˇz zust´ cˇ en´ı. ˚ Samotny´ fakt, zˇ e potˇrebujeme vnˇejˇs´ı, materi´aln´ı faktory, abychom v sobˇe udrˇzeli zˇ ivot, znamen´a duvod zabyvat se ´ tak´e ekonomi´ı. Po dobu byt´ı na tomto svˇetˇe“ je nezbytnˇe nutn´e zn´at povahu svˇeta, zkoumat jej, reagovat na nˇej a tam, ” kde moˇzno, jej opatrnˇe pˇretvoˇrovat. K tomu potˇrebujeme materi´aln´ı svˇet, ktery´ uspokojuje naˇse potˇreby, alesponˇ zˇca´ sti pochopit, k cˇ emuˇz slouˇz´ı ekonomie. • 94 Podle knihy Genesis pˇredstavuje cˇ lovˇek p´any pˇr´ırody. Abychom vˇsak l´epe porozumˇeli kˇrest’ansk´emu vn´ım´an´ı vlastnictv´ı, pojem p´ana“ ch´apejme ve smyslu zahradn´ıka cˇ i spr´avce, nikoli sv´evoln´eho niˇcitele bez jak´ekoli odpovˇednosti. ” • 95 Apoˇstol Pavel p´ısˇ e: Nebo budete-li podle tˇela zˇ ivi, zemˇrete; pakli byste Duchem skutky tˇela mrtvili, zˇ ivi budete.“. Vˇzdyt’ Touhy ” ” lidsk´e pˇrirozenosti smˇerˇuj´ı proti Duchu Boˇz´ımu, a Boˇz´ı Duch proti nim. Jde tu o naprost´y protiklad. . .“ a Ti, kteˇr´ı n´aleˇzej´ı Kristu ” ˚ Jeˇz´ısˇi, ukˇriˇzovali sami sebe se sv´ymi v´asˇnˇemi a sklony.“. Odpovˇed’ na tuto ot´azku pˇrin´asˇ´ı nedohledn´e dusledky do cel´e popt´avkov´e strany ekonomie. Budeme-li jakoukoli nadbyteˇcnou tˇelesnou popt´avku povaˇzovat za hˇr´ısˇ nou a c´ılem ˚ ze vzniknout sofistikovan´a trˇzn´ı kaˇzd´eho kˇrest’ana bude se od svych materi´aln´ıch tuˇzeb oprostit, jak muˇ ´ tˇelesnych, ´ spoleˇcnost? • 96 Pouˇz´ıv´an´ı vˇetˇs´ıho neˇz potˇrebn´eho mnoˇzstv´ı vˇec´ı (pˇrebytek) nepovaˇzuje Tom´asˇ za nic zl´eho. Nejedn´a-li se o vysloveny´ ˚ zeme dary tohoto svˇeta v´ıcem´enˇe svobodnˇe pˇrij´ımat ke sv´emu hˇr´ıch cˇ i zneuˇz´ıv´an´ı (napˇr. opilost nebo obˇzerstv´ı), muˇ ˚ ktery´ za nejvˇetˇs´ı ctnost, jedinou, jiˇz nelze hn´at do extr´emu uˇzitku. I v Tom´asˇ ovˇe uˇcen´ı je vidˇet silny´ vliv Aristoteluv, a uˇcinit z n´ı hˇr´ıch, povaˇzuje stˇr´ıdmost. Na rozd´ıl od Platona cˇ i Augustina se Tom´asˇ neodvrac´ı od svˇeta jako asketa, nybrˇ ´ z zauj´ım´a kladn´e stanovisko ke vˇsemu skuteˇcn´emu, materi´aln´ımu. Uˇcen´ı o podˇradnosti vˇec´ı materi´aln´ıch ˚ kteˇr´ı tvoˇrili naprosto dominantn´ı a opovrhov´an´ı svˇetem s jeho nab´ıdkou se zaˇcalo vytr´acet z povˇedom´ı kˇrest’anu, ˚ zˇ ivotopisec Chesterton, Buh pod´ıl tehdejˇs´ı populace. Jak p´ısˇ e Tom´asˇ uv ˚ stvoˇril cˇ lovˇeka tak, zeje schopen vej´ıti ve styk se ” skuteˇcnost´ı, a co Buh ˚ spojil, cˇ lovˇek nerozluˇcuj“. • 99 Tom´asˇ Akvinsky´ • Bylo-li by zabr´anˇeno vˇsemu zlu, z vesm´ıru by se vytratila mnoh´a dobra. • 99 Podobenstv´ı o pleveli m´a jeˇstˇe jeden rozmˇer – pravdˇepodobnˇe bychom nebyli ani schopni rozpoznat, co je dobr´e ” s´ımˇe“ a co plevel. Dokonce i naˇse abstraktnˇe-mor´aln´ı syst´emy jsou nedokonal´e, nemluvˇe o jejich exekuci cˇ i pˇrevodu ˚ do re´aln´e praxe. Neexistuje jedin´a mor´aln´ı sˇ kola, kter´a by dok´azala byt ´ zcela konsistentn´ı a obeˇsla se bez protimluvu. ˚ Spad´a vubec do moci cˇ lovˇeka rozsuzovat mezi dobrem a zlem ( nesud’te, abyste nebyli souzeni“)? Toto proroctv´ı se ” ˇ mimochodem vyplnuje do dneˇsn´ıho dne, kdy lidstvo nen´ı schopno sestavit uspokojivy´ mor´aln´ı syst´em, aˇckoliv se tomuto smˇeru vˇenovaly nejlepˇs´ı a nejtvoˇrivˇejˇs´ı mozky. • 99 ˚ Zustane vˇecˇ nym mor´aln´ıch uˇcen´ı, zˇ e p´ad cˇ lovˇeka v zahradˇe Eden zapoˇcal skrze ´ paradoxem vˇsech n´aboˇzenskych ´ ochutn´an´ı plodu ze stromu pozn´an´ı dobr´eho a zl´eho – pˇritom se vˇsechny mor´aln´ı sˇ koly pˇredh´anˇej´ı v tom, kter´a z nich l´epe (roz)pozn´a rozd´ıl mezi dobrym ´ a zlym. ´ • 100 ˇ Kristus odˇcinuje jakoukoli moralitu a odplatu za ni. Kristus ruˇs´ı ekonomii dobra a zla. • 100 Adam a Eva, kteˇr´ı ochutnali ze zak´azan´eho stromu pozn´an´ı dobr´eho a zl´eho, se stali podobni Bohu, schopni poznat dobro a zlo, ovˇsem neschopni jej abstraktnˇe kategorizovat cˇ i vykonat. Lidstvo tedy m´a pojem o dobru a zlu – jsme schopni vn´ımat rozd´ıl (v tom jsme Bohu podobn´ı), nejsme vˇsak schopni tento rozd´ıl pˇresnˇe urˇcit (tak jako ve zm´ınˇen´em podobenstv´ı o pleveli) a nejsme schopni dobro (do)konat. • 106 Zda je cˇ lovˇek dobry, ´ nebo zly, ´ znamen´a kl´ıcˇ ovou ot´azku pro spoleˇcensk´e vˇedy. Od n´ı se totiˇz bude odv´ıjet regulace“. ” Pokud m´a byt ´ cˇ lovˇek od pˇrirozenosti zly, ´ pak je tˇreba jej k dobru (v kontextu a pod z´aminkou spoleˇcensk´eho dobra“) ”
Tom´asˇ Sedl´acˇ ek: Ekonomie dobra a zla
7
nutit a omezit jeho svobodu. Pokud je cˇ lovˇek cˇ lovˇeku vlkem, m´ın´ı Thomas Hobbes, potˇrebujeme silny´ st´at, mocn´eho Leviathana, ktery´ n´as donut´ı k dobru. Pokud je ale naopak lidsk´a pˇrirozenost (tedy jak´esi ontologick´e j´adro byt´ı cˇ lovˇeka, jeho samotn´e j´a, odkud plynou moˇ ˚ dobr´a, pak je moˇzno v´ıce laissez faire. Clovˇ tivy cˇ inu) eka lze nechat b´yt, jelikoˇz lidsk´a pˇrirozenost automaticky smˇerˇ uje k dobr´emu. St´atn´ı z´asahy, regulace a omezov´an´ı svobody lze aplikovat pouze tam, kde cˇ lovˇek jako souˇca´ st celku nen´ı dostateˇcnˇe (kolektivnˇe) racion´aln´ı cˇ i kde sˇ patnˇe funguje spont´ann´ı spoleˇcensk´a koordinace a kde vynucen´a koordinace je schopna zajistit lepˇs´ı vysledky (napˇr´ıklad v pˇr´ıpadˇe externalit). Jde zde o jednu z kl´ıcˇ ovych ´ ´ ot´azek ekonomie: lze ˚ tis´ıcu˚ jedincu, ˚ nebo spoleˇcnost potˇrebuje koordinaci shora? V jakych spol´ehat na svobodnou vuli ´ oblastech lidsk´eho poˇc´ın´an´ı dok´azˇ e spont´ann´ı trh dosahovat an sich optim´aln´ı vysledky? Kdy interakce svobodn´eho (neregulovan´eho) ´ lidsk´eho poˇc´ın´an´ı smˇerˇ uje spont´annˇe k dobru a kdy ke zlu? • 110 Obˇcas je (. . .) l´epe cˇ erta zapˇra´ hnout do pluhu neˇz s n´ım bojovat. Neˇz vyv´ıjet obrovskou energii k boji proti zlu je l´epe ˚ pouˇz´ıt jeho vlastn´ı energii k zˇ a´ danym postavit na rozbouˇren´e rˇ ece mlyn ´ c´ılum; ´ nebo zapˇra´ hnout cˇ erta do vozu, jak to udˇelal n´am jiˇz zn´amy´ svaty´ Prokop. Moudˇrejˇs´ı a vyhodnˇ ejˇs´ı je zˇ ivelnych ´ ´ chaotickych ´ sil vhodnˇe vyuˇz´ıt, neˇz se je marnˇe a sisyfovsky pokouˇset potlaˇcit. Jde o stejn´e proklet´ı zla, kter´e uˇz zn´ame d´ıky proˇreknut´ı Goethova Mefistofela. ( T´e s´ıly d´ıl jsem j´a, jeˇz, cht´ıc vˇzdy p´achat zlo, vˇzdy dobro vykon´a.“.) ” Energii chaosu, jeˇz se samohybnˇe vyˇzivuje a vytv´arˇ´ı zpˇetnym ˇ ´ kruhem kauzality, staˇc´ı uˇz jen zlehka rˇ´ıdit a usmˇernovat, ˚ aby slouˇzila naˇsim c´ılum. Nen´ı tˇreba pr´askat biˇcem a drˇzet ji n´asil´ım. Ekonomie by tedy mˇela znamenat kormidel˚ ch´apat jako pˇrek´azˇ ku (jakkoli se jev´ı coby rozbouˇren´e moˇre), nick´e umˇen´ı. Nemˇela by chaos interakce svobodn´e vule nybrˇ ´ z jako prostˇredek. Sp´ısˇ e neˇz se snaˇzit pod hrozbou n´asil´ı moˇre uklidnit a rˇ´ıdit, mˇela by se snaˇzit nauˇcit kormidlovat na nˇem. Zaj´ımavˇe o tomto probl´emu p´ısˇ e zn´amy´ americky´ ekonom Michael Novak ve sv´e knize Duch demokratick´eho kapitalismu. Tvrd´ı, zˇ e ze vˇsech existuj´ıc´ıch i historickych ´ syst´emu˚ pouze syst´em demokratick´eho kapitalismu porozumˇel, jak hluboce je hˇr´ıch“ v lidsk´e duˇsi zapuˇstˇen, a uvˇedomil si, zˇ e nen´ı v moˇznostech jak´ehokoli syst´emu ” tento hˇr´ıch vykoˇrenit. Kapitalismus proto bere padly´ svˇet“ jako skuteˇcnost, z n´ızˇ je tˇreba vych´azet, a nav´ıc dok´azˇ e ” pˇretransformovat jeho energii v tvoˇrivou s´ılu“. ” • 113 Bylo by velikym ´ nedorozumˇen´ım tvrdit, zˇ e doba stˇredovˇek´e scholastiky byla dobou slep´e v´ıry a zˇ e na obrozen´ı ˇ rozumu si lidstvo muselo poˇckat aˇz do osv´ıcenstv´ı. Cteme-li s touto mylnou perspektivou Tom´asˇ e Akvinsk´eho, bude ˚ n´as znovu a znovu zar´azˇ et, kolik durazu klade na rozumovou cˇ a´ st pozn´an´ı. V tomto smˇeru se projevil jako jeden z nejoddanˇejˇs´ıch posluchaˇcu˚ racios. Jin´ı teologov´e pˇred n´ım i po nˇem apelovali na cˇ ist´e zjeven´ı a pod hlaviˇckou na ” rozumnost svou se nespol´ehej“ rozumem pohrdali. Martin Luther napˇr´ıklad pozdˇeji tvrdil, zˇ e v´ıra se prosazuje v protikladu k rozumu, a rozum nazyval dˇevkou d’´ablovou“. Teprve v tomto kontextu vynik´a Tom´asˇ ovo co je rozumu pˇrirozenˇe ´ ” ” d´ano, nemuˇ ˚ ze se pˇr´ıcˇ it t´eto [kˇrest’ansk´e] pravdˇe“. Poˇzaduje dialekticky´ vztah mezi v´ırou a rozumem ve smyslu, zˇ e jedno ˇ potˇrebuje druh´e, a s´am se pˇriˇcinuje o to, aby rozum byl co nejv´ıce rozv´ıjen a naˇse v´ıra nebyla scestn´a, . . . nebot’ bludn´y ” n´azor na stvoˇren´e m´a za n´asledek nespr´avn´e ch´ap´an´ı Boha“. ˚ zit´a pro uˇcen´ı v´ıry, nebot’ prok´azˇ e-li se nepochybnˇe nˇeco, Akvinsky´ vˇsak jde jeˇstˇe d´ale a trv´a na tom, zˇ e vˇeda je duleˇ co evidentnˇe vˇerouce odporuje, potom n´am zde vˇeda odhalila odstavec v´ıry, ktery´ byl bud’ sˇ patnˇe interpretov´an, nebo nepochopen. Takto velk´e role se rozumu v n´aboˇzenstv´ı jeˇstˇe nedostalo. Ustanovil vˇedu takto: dok´azˇ e-li opravdu sv´e praktick´e objevy, mus´ı tradiˇcn´ı vyklad P´ısma pˇred tˇemito objevy ustoupit, nebot’ tento vyklad je nutnˇe mylny. ´ ´ ´ ˚ zˇ ivotopisec G. K. Chesterton je pˇresvˇedˇcen, zˇ e Kdyby b´yvala cel´a vˇec svˇerˇena jenom jemu a lidem jemu podobn´ym, Tom´asˇ uv ” nebylo by nikdy doˇslo ke sporu vˇedy a n´aboˇzenstv´ı. Vynasnaˇzil se co nejl´epe, aby jim vymezil dvˇe oblasti a nar´ysoval mezi nimi spravedlivou hranici.“. Rozum je d´an t´emˇerˇ do rovnosti s ctnost´ı, nebot’ vzpouzen´ım se rozumu se cˇ lovˇek vzpouz´ı Bohu“. Boˇzstvo poj´ım´a jako ryz´ı ” ˇ inteligenci. Clovˇ ek je natolik ctnostny, ´ do jak´e m´ıry je schopen sv´emu rozumu naslouchat a posl´eze podle nˇej jednat. Kdyˇz cˇ lovˇek hˇreˇs´ı, kles´a pod urove ´ nˇ rozumu a ztr´ac´ı dustojnost ˚ vnitˇrnˇe svobodn´e lidsk´e bytosti. Kles´a do otrock´eho postaven´ı ” zv´ırˇete.“. Nepouˇz´ıv´an´ı rozumuje hˇr´ıch – nevˇedomost je hˇr´ıch“, p´ısˇ e doslova. V kapitole, kde pojedn´av´a o opilstv´ı, ” ˚ tomu, zˇ e se cˇ lovˇek vˇedomˇe vzd´av´a uˇz´ıv´an´ı rozumu“. Takovychto klasifikuje opilost jako hˇr´ıch pr´avˇe kvuli podobnych ´ ´ ” exaltac´ı rozumu nalezneme v Tom´asˇ ovych ´ spisech celou rˇ adu. Bylo pˇr´ımo zˇ ivotn´ı silou tomistick´e nauky, zˇ e rozumu lze ” duvˇ ˚ erˇovat.“. Podobnˇe jako pozdˇeji Descartes ani Tom´asˇ si nebyl schopen pˇredstavit Boha klamatele“, ktery´ cˇ lovˇeku ” dal rozum a smysly, jen aby ho jimi klamal. • 116 ˇ (. . .) Clovˇ ek disponuje nadvl´adou nad ostatn´ım stvoˇren´ım d´ıky daru rozumu, s jehoˇz pomoc´ı je schopen aktivnˇe ´ ˇ an´ı pˇrirozen´eho, vˇecˇ n´eho z´akona. Ukolem ´ elem) cˇ lovˇeka je v potu tv´arˇe“ se pod´ılet na objevov´an´ı a uskuteˇcnov´ (ˇci udˇ ” ˇ an´ı dobra. Lidsk´a dov´adˇet vˇeci do jejich dokonalosti tak, aby nejl´epe slouˇzily pˇrirozen´emu z´akonu, to jest k uskuteˇcnov´
Tom´asˇ Sedl´acˇ ek: Ekonomie dobra a zla
8
pr´ace tvoˇr´ı souˇca´ st pˇrirozen´e lidsk´e tvoˇrivosti, kter´a byla cˇ lovˇeku vtisknuta v momentˇe stvoˇren´ı do podoby obrazu Boˇz´ıho. Tom´asˇ dokonce uv´ad´ı, zˇ e cˇ lovˇek pracoval na zahradˇe Eden ve st´adiu dokonalosti a blaˇzenosti. Pr´ace n´aleˇz´ı ˇ cˇ lovˇeku jako prostˇredek pro plnˇejˇs´ı projevov´an´ı a realizov´an´ı se. Clovˇ ek tedy prim´arnˇe nepracuje z nutnosti, ale z pˇrirozenosti. Tom´asˇ ovo pojet´ı vyraznˇ e odporuje ekonomick´emu pohledu na pr´aci, ktery´ implicitnˇe pˇredpokl´ad´a ´ negativn´ı uˇzitek z pr´ace jiˇz od prvn´ı odpracovan´e hodiny. Pr´ace m´a cˇ lovˇeku poskytovat radost a naplnˇen´ı. Bible nevol´a k zˇ ivotu bez pr´ace. Pr´ace je dokonce povinnost´ı cˇ lovˇeka: ´ Kdo nechce pracovat, at’ nej´ı!“. Vyrok stoj´ı proti vˇsem platonsk ym ´ ´ tez´ım tvrd´ıc´ım, zˇ e kontemplativn´ı zˇ ivot je v opozici ” ˚ ci zˇ ivotu aktivn´ımu. Pˇredstavu, zˇ e duchovn´ı cˇ lovˇek by mˇel byt ˇ vuˇ ´ prost vˇs´ı lopoty a pozemsk´eho kvaltov´an´ı, zastinuje jednoduch´a skuteˇcnost, zˇ e nejduchovnˇejˇs´ı postava kˇrest’anstv´ı, Jeˇz´ısˇ Kristus, pˇriˇsel do Jeruzal´ema coby vyuˇceny´ tesaˇr. Vˇsichni jeho uˇcedn´ıci pracovali, ponejv´ıce jako ryb´arˇ i, ale tˇreba i jako vybˇ ´ erˇc´ı dan´ı. Nikdo z nich se neˇzivil coby ˚ cˇ as meditacemi. I apoˇstol Pavel, ktery´ sepsal ohromuj´ıc´ı cˇ a´ st Nov´eho filosofuj´ıc´ı intelektu´al, jenˇz by tr´avil vˇsechen svuj ˇ ıma, se nespecializoval na duchovn´ı vˇeci, a kdykoliv mohl, pracoval – vyr´abˇel z´akona a rozˇs´ırˇ il evangelium aˇz do R´ stany. • 126 J. A. Komensky´ • Veˇsker´e lidsk´e kvaltov´an´ı toliko pro hovada dobr´e jest. ˚ re? Coˇz dobytek jsem, zˇ e vˇse, co dˇel´am, pro bˇricho dˇel´am a jeˇstˇe huˇ • 141 ˚ zitˇejˇs´ı vlastnost´ı doby modern´ı se stala zmˇena durazu ˚ Snad nejduleˇ z ot´azky proˇc? na ot´azku jak?. Doba vˇedeck´a se snaˇzila odmystifikovat svˇet kolem n´as, pˇredstavit jej v mechanick´em, matematick´em, deterministick´em a racion´aln´ım ˚ kter´e nelze empiricky ovˇerˇ it, jako je v´ıra a n´aboˇzenstv´ı. I v dimenzi jak? si ovˇsem svˇet kolem h´avu a zbavit se axiomu, n´as dodnes drˇz´ı sv´a tajemstv´ı. • 143 (. . .) Fascinov´an tehdejˇs´ım technickym ´ pokrokem, zav´ad´ı [Descartes] pˇredstavu matematick´e mechaniky jako ontolo´ eho strojn´ıho uˇzit´ı povyˇsuje na nejvyˇssˇ´ı metu v ontologick´em gick´eho pˇrediva reality. Mechaniku tedy z relativnˇe uzk´ zˇ ebˇr´ıcˇ ku. Byla-li tedy v pˇredstav´ach Hebreju˚ hlavn´ım pˇredivem reality mor´alka, u kˇrest’anu˚ milosrdenstv´ı a u Augustina l´aska, st´av´a se v rukou Descartovych ´ t´ımto pˇredivem mechanika. • 143 P. Mini ˚ • Pˇrestoˇze Descartes kladl na prvn´ı pohled velky´ duraz na rozumov´e zkoum´an´ı, ve skuteˇcnosti urˇcil rozumu jen velice margin´aln´ı roli. Je mnoho cest k pozn´an´ı, ale on uzn´aval jen jednu – matematickou. • 143 S redukc´ı intelektu na matematiku souvis´ı i redukce antropologie cˇ lovˇeka. A to pˇr´ımo v jeho ekonomick´em smyslu. Zde leˇz´ı koˇreny homo oeconomicus, co nejuˇzsˇ´ıho vymezen´ı cˇ lovˇeka, jak´e si jen muˇ ˚ zeme pˇredstavit.“ (P. Mini). V takov´emto ” svˇetˇe nen´ı m´ısto pro emoce, n´ahodu cˇ i jakykoli nevyplnˇeny´ prostor. Vˇse na sebe navazuje s determinaˇcn´ı tvrdost´ı ´ a pˇresnost´ı mechanickych ´ hodinek. Descartes a jeho n´asledovn´ıci pohl´ızˇ eli prakticky na vˇse v matematick´em smyslu – ” vesm´ır, politiku, lidsk´e tˇelo, dokonce i na lidsk´e impulsy a moralitu“ (P. Mini). Kartesi´anskou mechaniku pˇr´ıkladnˇe shrnuje ˚ pˇr´ıklad, kdyˇz nevn´ım´a tˇelo jako nic jin´eho neˇz sochu nebo stroj z hl´ıny“ a jeho funkˇcnost odvozuje vlastn´ı Descartuv ” od jednoduchych stejnych, jak´ych se pouˇz´ıv´a pˇri v´yrobˇe hodin, umˇel´ych font´an, ml´ynu˚ a jin´ych ´ principu˚ mechanickych, ´ ´ ” ´ podobn´ych pˇr´ıstroju“. ˚ Tento princip udajnˇ e um´ı vysvˇetlit vˇsechno – i to, o co se lopotnˇe snaˇz´ı psychologie do dneˇsn´ıho dne, tedy pochody nejvnitrnˇejˇs´ıch pohnutek a emoc´ı“. Tato v´ıra je aˇz dodnes v ekonomii st´ale pˇri s´ıle – cˇ lovˇek eko” nomicky´ je mechanicky´ konstrukt, ktery´ funguje na neomylnych ´ principech matematickych ´ a cˇ irou mechanikou jsou ekonomov´e schopni vysvˇetlit i jeho nejniternˇeji pohnutky. • 146 Ekonomick´e modely tedy nejsou pˇrij´ım´any na z´akladˇe vˇetˇs´ı cˇ i menˇs´ı pravdivosti (i kdyˇz korespondence s realitou jim jistˇe pˇrid´av´a na atraktivitˇe), ale sp´ısˇ e na z´akladˇe vˇetˇs´ı cˇ i menˇs´ı uvˇerˇitelnosti cˇ i vhodnosti, pˇresvˇedˇcivosti nebo korespondenci s naˇs´ı internalizovanou v´ırou o chodu svˇeta (tj. pˇrejatymi paradigmaty, pˇredsudky). Vˇedeck´e a ekonomick´e modely tedy ´ sehr´avaj´ı podobnou roli jako myty, byl ´ kdy jeden syst´em nahrazuje cˇ i boˇr´ı druhy. ´ Tak se stalo, zˇ e teologicky´ mytus ´ vykl´ınov´an mytem vˇedeckym. ´ ´ • 147 Je paradoxn´ı, zˇ e Descartes, ktery´ se chtˇel oddat cˇ ist´e logice a racionalitˇe, n´as ve sv´e knize vystavuje plej´adˇe logicky ˚ neoduvodnˇ enych ´ pˇredstav, pˇredsudku˚ a ideologi´ı, kterym ´ s´am vˇerˇ il. Jeho cesta cˇ istou racionalitou“ pak pˇrekvapivˇe ”
Tom´asˇ Sedl´acˇ ek: Ekonomie dobra a zla
9
˚ tedy svˇeta takov´eho, jaky´ jej Descartes vidˇel vede zpˇet k afirmaci jeho pˇredeˇslych ıch pˇredstav (pˇredsudku), ´ vychoz´ ´ ˚ pˇredt´ım, neˇz vubec zaˇcal pochybovat (i kdyˇz bezpochyby pochyboval upˇr´ımnˇe). ˚ ze poslouˇzit Descartuv ˚ ˚ Jako pˇr´ıklad muˇ dukaz“ Boˇz´ı existence, ktery´ stav´ı na tom, zˇ e v mysli si neseme (rozumˇej ” Descartes nesl) pˇredstavu Boha, kterou by podle nˇej nebylo moˇzn´e m´ıt, kdyby nebyla re´aln´a. Descartes si s sebou na vˇsechny cesty br´aval Bibli a Tom´asˇ ovu Sumu teologickou, psal tak´e o svych ´ mystickych ´ zjeven´ıch, ovˇsem pokud by ´ nebyl kˇrest’anem, tˇezˇ ko by k tomuto podle nˇej obecnˇe platn´emu z´avˇeru nˇekdy doˇsel. Jeˇstˇe absurdnˇejˇs´ıho usudku se ˚ dopouˇst´ı v dukazu existence extern´ıch vˇec´ı, tedy vˇec´ı nach´azej´ıc´ıch se mimo intelekt – v empirick´em, jevov´em“ svˇetˇe. ” Zjednoduˇsenˇe rˇ eˇceno, nen´ı mysliteln´e, zˇ e n´as smysly klamou, a z toho dovozuje z´avˇer, zˇ e n´as neklamou. Descartes, ˚ je s´am etabluje. ktery´ svou metodu vyvinul pr´avˇe a hlavnˇe proto, aby se zbavil tradic a pˇredsudku, • 147 Antropologicky´ rozd´ıl mezi cˇ lovˇekem vˇedeckym ´ a cˇ lovˇekem pˇredvˇedeckym ´ spoˇc´ıv´a ovˇsem v tom, zˇ e cˇ lovˇek pˇredvˇedecky´ zm´ınˇen´e pˇredpoklady (artikly v´ıry a myty) explicitnˇe znal a aktivnˇe je pˇrij´ımal (ˇci odm´ıtal). Oproti tomu cˇ lovˇek ´ modern´ı v sobˇe nos´ı sv´a (vˇedeck´a) vyzn´an´ı v´ıry nevˇedomˇe. N´aboˇzenstv´ı prov´az´ı explicitn´ı vyzn´an´ı v´ıry, vˇedu nikoli. Jako by se modern´ı cˇ lovˇek za v´ıru stydˇel: dost moˇzn´a proto, zˇ e ji nelze vˇedecky dok´azat, coˇz jaksi neodpov´ıd´a naˇs´ı ˚ modern´ı antropologii. Pˇredvˇedˇecky´ cˇ lovˇek si s vˇedeckymi dukazy hlavu nel´amal, a tud´ızˇ se za sv´e pˇredsudky (axi´ omy, kter´e jsou postulov´any, nikoli dokazov´any) stydˇet nemusel. Vˇedecky´ cˇ lovˇek modern´ı ano. A. N. Whitehead tyto Descartovy postupy odsuzuje jako zdroj vˇsech neuvˇerˇiteln´ych abstrakc´ı, kter´e zruinovaly modern´ı filosofii“. ” • 149 Od (. . .) dob [Descarta] cˇ lovˇeka nedefinuj´ı emoce, nybrˇ ´ z logika uvaˇzov´an´ı. C´ıt´ıc´ı jedinec zapad´a a ztr´ac´ı se v obecnosti objektivn´ı a pro vˇsechny shodn´e racionality. Co nelze spoˇc´ıtat nebo alesponˇ aproximovat matematikou, jako by nebylo re´aln´e cˇ i alesponˇ spr´avnˇe pochopen´e. Ide´alem pravdy se st´av´a matematicky´ vzoreˇcek – chladny, ´ pro vˇsechny ˇ jedince stejny, ek i realita se redukuj´ı na mechanicko-matematicky´ kalkul, bez ´ dˇejinnˇe a prostorovˇe nemˇenny. ´ Clovˇ ´ ujmy na obecnosti. Pokud tuto redukci uˇcinit nelze, jako by to jen svˇedˇcilo o nedostatku pozn´an´ı a o ignoranci – ˚ av´a zem´ı neprozkoumanou, mytickou a opovrhovanou. takov´e h´ajemstv´ı zust´ • 153 ˚ Adam Smith, Thomas Malthus, John S. Mill, John Locke – velc´ı otcov´e klasick´e liber´aln´ı ekonomie – pusobili pˇrede˚ rovnic vˇs´ım jako mor´aln´ı uˇcitel´e. O stolet´ı pozdˇeji se ekonomie stala matematizuj´ıc´ı a alokativn´ı vˇedou, plnou grafu, a tabulek, kde pro etiku nen´ı m´ısto. • 153 (. . .) [Bernard Mandeville] je sice m´enˇe zn´amym, ´ ale skuteˇcnym ´ otcem myˇslenky neviditeln´e ruky trhu v podobˇe, jak ji zn´ame dnes. Teorie neviditeln´e ruky trhu, dnes mylnˇe pˇrisuzovan´a Adamu Smithovi, zanechala v mor´alce ekonomie hlubokou ryhu: na soukrom´e etice nez´aleˇz´ı, cokoli se dˇeje, at’ mor´alnˇe cˇ i amor´alnˇe, pˇrisp´ıv´a k obecn´emu blahu. Nen´ı ´ obt´ızˇ n´e nabyt ´ podezˇren´ı, zˇ e pr´avˇe v momentu trivializace principu neviditeln´e ruky se ekonomie s etikou nadobro ˚ vypoˇra´ dala a odm´ıtla ji jako irelevantn´ı. Puvodn´ ı obecn´a pˇredstava o vztahu etiky a ekonomie, na niˇz jsme narazili jiˇz ve Star´em Z´akonˇe, byla postaven´a na hlavu. Odv´azˇ nˇe se spolu s Mandevillem zaˇcalo tvrdit, cˇ ´ım v´ıce neˇresti, t´ım v´ıce materie pro generov´an´ı obecn´eho dobra. Je jistou ironi´ı dˇejin, zˇ e se Adam Smith od myˇslenky neviditeln´e ruky trhu, jak ji pˇredstavil Bernard Mandelville, ostˇre a zcela jednoznaˇcnˇe distancoval. • 156 ´ celem – dle vlastn´ıch slov – aby pouk´azal na naˇse pokryMandeville stav´ı trpk´e zrcadlo sv´e dobˇe, a to za jedinym ´ uˇ ˇ tectv´ı. L´ateˇr´ıme na neˇrest, za kaˇzdou cenu se ji snaˇz´ıme vymytit Mandeville ´ – pˇritom z n´ı plyne n´asˇ prospˇech. Zil-li ve spoleˇcnosti, kde se hodilo sp´ılat neˇrestem, pak s´am poukazuje, zˇ e stejnym ´ neˇrestem za mnoh´e vdˇecˇ ´ıme. Proto se ˚ ses´ıl´a poˇcestnost jako trest za pokrytectv´ı vˇcel´ıho neˇrestem rozhodl m´ısto zatracen´ı vˇenovat chvalozpˇev. Vˇcel´ı buh hn´ızda, protoˇze hˇr´ıchem vˇcelek nebyla neˇrest, nybrˇ ´ z pokrytectv´ı. Pˇritom se Mandeville neobrac´ı k apologii neˇrest´ı – nad´ale povaˇzuje neˇresti za neˇresti. Poukazuje vˇsak na nˇekter´e detaily. Neˇrest´ı se spoleˇcnost nezbav´ı, pˇres vˇsechny pokusy, nikdy: Muˇ ˚ ze se lidstvo snad st´at ctnostnˇejˇs´ım na z´akladˇe toho, co se rˇekne cˇ i nap´ısˇe? Lidstvo zust´ ˚ av´a st´ale stejn´e, po vˇsechny vˇeky. ” Nepodaˇrilo se jej zmˇenit ani pˇres veˇsker´e pouˇcn´e a elegantn´ı spisy, kter´e byly seps´any za uˇ ´ celem uzdraven´ı neˇrest´ı lidstva. Ani j´a nejsem tak dom´ysˇliv´y, abych si myslel, zˇ e bych byl schopen lidstvo polepˇsit touto nev´yznamnou bajkou.“. • 159 Kaˇzd´a neˇrest znamen´a z´arovenˇ efektivn´ı popt´avku bud’ po zboˇz´ı (luxusn´ı obleˇcen´ı, j´ıdlo, stavby atd.), nebo sluˇzbˇe (policii, regulaci, pr´avn´ıc´ıch atd.). Vyspˇel´a spoleˇcnost, tvrd´ı Mandeville, pˇrev´azˇ nˇe zˇ ije z ekonomick´eho uspokojov´an´ı tˇechto potˇreb.
Tom´asˇ Sedl´acˇ ek: Ekonomie dobra a zla
10
˚ Samotn´e Mandevillovy myˇslenky nejsou origin´aln´ı, nov´a je ale jejich kompilace a zpusob pod´an´ı. Z´arovenˇ se poprv´e zamyˇ ´ sl´ı nad t´ımto t´ematem ekonom a cˇ in´ı z nˇej z´akladn´ı k´amen sv´eho myˇslenkov´eho syst´emu. S tez´ı, zˇ e zlo v jedˇ notlivostech pˇrisp´ıv´a dobru celku, a proto nen´ı radno jej odstranovat, jsme se opakovanˇe setkali v mnohem starˇs´ıch spisech. Jiˇz v´ıme, jak si Gilgameˇs i svaty´ Prokop spˇra´ telili s´ılu, jiˇz nelze zkrotit, a transformovali nespoutan´e pˇr´ırodn´ı zlo v nˇeco spoleˇcensky prospˇesˇ n´eho. H´edonist´e spatˇruj´ı v (zl´em) egoismu jedin´e vod´ıtko sv´eho chov´an´ı. Jeˇz´ısˇ odrazuje sv´e uˇcedn´ıky od trh´an´ı plevele, nebot’ mnoho dobr´eho by tedy bylo ztraceno, pokud by se zlo jednotlivin vym´ytilo“. A Tom´asˇ ” Akvinsky´ pˇripom´ın´a: Bylo-li by zabr´anˇeno vˇsemu zlu, z vesm´ıru by se vytratila mnoh´a dobra.“. ” Je moˇzn´a sˇ koda, zˇ e Mandelville o tˇechto pramenech nevˇedˇel, nebot’ odvol´an´ım se na nˇe by si jistˇe uˇsetˇril mnoho kontroverze, kterou jeho bajka vyvolala. • 163 Za duchovn´ıho otce modern´ı ekonomie je vˇseobecnˇe povaˇzov´an Adam Smith, jenˇz jako by byl k t´eto roli pˇredurˇcen jiˇz svym ´ jm´enem. Smith v angliˇctinˇe znamen´a kov´arˇ a v staroz´akonn´ı hebrejˇstinˇe se kov´arˇ pˇrekl´ad´a jako Kain. Naopak ´ Abel v hebrejˇstinˇe znamen´a v´anek, dech nebo t´ezˇ marnost. Kov´arˇ a zemˇedˇelec Kain tedy zab´ıj´ı neukotven´eho pastevce do vˇetru“. Adam v hebrejˇstinˇe neznamen´a nic jin´eho neˇz jm´eno prvn´ıho cˇ lovˇeka, Adama (Adam v hebrejˇstinˇe ” znamen´a cˇ lovˇek). Adam Smith, cˇ lovˇek kov´arˇ, tak ve sv´em jm´enu bezdˇeky etymologicky spojuje vz´acnou kombinaci vyznamu. ´ ˚ Podobn´e hry se jm´eny jsou v pˇr´ıbˇez´ıch relativnˇe cˇ ast´e. Speci´alnˇe v Bibli bylo na vyznam jm´ena kladeno mnoho durazu. ´ Modern´ı pˇr´ıbˇeh z filmu Matrix rozehr´av´a podobnou slovn´ı hˇr´ıcˇ ku. Hlavn´ı hrdina filmu se jmenuje Neo (anagram slova One, tedy nar´azˇ ka na Mesi´asˇ e, pˇriˇcemˇz Neo v rˇ eˇctinˇe znamen´a novy). ´ V iluzorn´ım Matrixu se stejn´a postava jmenuje Thomas Anderson. Pˇr´ıjmen´ı Anderson je velice cˇ ast´e pˇr´ıjmen´ı (v USA dev´at´e nejfrekventovanˇejˇs´ı) a stoj´ı ˚ puvod ˚ tak v pˇr´ım´em rozporu k origin´aln´ımu a nov´emu jm´enu Neo. Anderson m´a svuj jako Andrew’s son. Andrew znamen´a rˇ ecky tot´ezˇ co hebrejsky Adam, tedy cˇ lovˇek. Anderson tak znamen´a Syn cˇ lovˇeka, coˇz je oznaˇcen´ı, jak´e s´am ˇ ´ pro sebe cˇ asto volil Jeˇz´ısˇ . A jsme-li u Matrixu, pˇripomenme, zˇ e uhlavn´ ım nepˇr´ıtelem Nea nebyl nikdo jiny´ neˇz (agent) Smith. • 163 Milan Kundera fenom´enu nesmrtelnosti velkych ´ osobnost´ı, jejichˇz nesmrteln´a legenda zcela opom´ıj´ı hlavn´ı poselstv´ı a soustˇred´ı se na (ˇcasto pomylen´ ´ e) podruˇznosti, vˇenuje svou knihu Nesmrtelnost. Tak se napˇr´ıklad stalo, zˇ e to hlavn´ı, co si kaˇzdy´ pamatuje o zn´am´em astrologovi Tychonovi de Brahe, nejsou jeho objevy, nybrˇ ´ z jeho praskly´ moˇcovy´ mˇechyˇ ´ r. Tato podruˇzn´a a podle vˇseho nepravdiv´a historka zcela pˇrev´alcovala jeho skuteˇcn´e nesmrteln´e poselstv´ı. • 165 Adam Smith • (. . .) Tendence, kter´a je pˇrirozen´a vˇsem lidem, ale kterou zejm´ena filosofov´e pˇestuj´ı s velikou oblibou – tendence ˚ vysvˇetlit co moˇzn´a nejv´ıce jevu˚ co moˇzn´a nejmenˇs´ım poˇctem z´akladn´ıch principu. • 167 Adam Smith se ostˇre se stav´ı proti myˇslence, kterou dnes mylnˇe pˇripisujeme pr´avˇe jemu. Bav´ıme-li se o poˇca´ tc´ıch ekonomie a o tezi, podle n´ızˇ bohatstv´ı n´arodu˚ stoj´ı na sobectv´ı a sebez´ajmu, vˇetˇsina z n´as by bez v´ah´an´ı za otce tohoto uˇcen´ı oznaˇcila Adama Smithe. Pˇritom vid´ıme, zˇ e Smith se od (Mandevillova) pokusu redukovat vˇse na (neˇrestny) ´ egoismus vyslovnˇ e a opakovanˇe distancuje. Adam Smith v zˇ a´ dn´em pˇr´ıpadˇe nepˇrijal za svou tezi, zˇ e nen´ı rozd´ılu ´ mezi neˇrest´ı a ctnost´ı (coˇz ale netvrdil ani Mandeville, jak mu vkl´ad´a do pera Smith). Dalˇs´ı zvl´asˇ tnost´ı je, zˇ e aˇc byl Adam Smith s Mandevillovym ´ d´ılem podrobnˇe sezn´amen, v Bohatstv´ı n´arodu˚ jej nikde necituje. Opak plat´ı pro Teorii mravn´ıch citu, ˚ kde se v cel´e knize od nikoho jmenovitˇe nedistancuje – od nikoho kromˇe ˇ prostop´asˇ n´eho“ Mandevilla, jehoˇz zpochybnuje hned na nˇekolika m´ıstech. Obˇcas t´ım bud´ı dojem, jako by cel´a kniha ” ´ vznikala s umyslem argumentovat proti Mandevillovi. Smith se tedy v zˇ a´ dn´em pˇr´ıpadˇe nepovaˇzuje za Mandevillova pokraˇcovatele, za nˇehoˇz jej naopak povaˇzuje historie. Smith se pˇredevˇs´ım nebyl ochoten sm´ırˇ it s tez´ı, zˇ e nen´ı rozd´ılu mezi neˇrest´ı a ctnost´ı. To ovˇsem netvrdil ani Mandeville, byt’ ho za to Smith k´ar´a. Ve skuteˇcnosti jsme sp´ısˇ e svˇedky toho, zˇ e definice dobrych ´ a sˇ patnych ´ vlastnost´ı se u Smithe m´ırnˇe posouv´a. Mandeville povaˇzuje sobectv´ı, sebel´asku za neˇrest, na n´ızˇ (vedle plej´ady dalˇs´ıch neˇrest´ı) stoj´ı prosperita vˇcel´ıho kr´alovstv´ı. Proto doˇsel k z´avˇeru, zˇ e neˇresti vedou k blahu. Adam Smith vˇsak sebel´asku za neˇrest ˇ nepovaˇzuje. Sebel´asku pˇrejmenov´av´a na sebez´ajem (self-interest; oba term´ıny libovolnˇe zamˇenuje), a pˇrestoˇze na nˇem ˚ zity´ v obchodn´ım styku. T´ım se muˇ ˚ ze postavit proti (ve sv´e nestav´ı princip fungov´an´ı spoleˇcnosti, povaˇzuje jej za duleˇ dobˇe tolik opovrhovan´emu) Mandevillovi a z´arovenˇ svou ekonomickou teorii postavit na podobn´em z´akladˇe. Tichym ´ pˇredefinov´an´ım neˇresti na cnost se Smithovi podaˇrilo vytˇezˇ it logiku Mandelvillova argumentu, aniˇz by t´ezˇ musel cˇ elit posmˇesˇ n´e kritice. Z Mandelvillovy opovrˇzlivˇe sebel´asky se u Smithe st´av´a ctnostny´ sebez´ajem (self-interest) – slovo,
Tom´asˇ Sedl´acˇ ek: Ekonomie dobra a zla
11
kter´e (na rozd´ıl od term´ınu egoismus) nalezneme v Bohatstv´ı n´arodu˚ cˇ i Teorii mor´aln´ıch sentimentu˚ mnohokr´at a vesmˇes v pozitivn´ım svˇetle. ˚ zeme se jen divit, jak mohl Smith mlˇcky pˇredefinovat neˇrest na ctnost Od uˇcitele mravu˚ e to pˇrekvapuj´ıc´ı postup. Muˇ bez patˇriˇcn´eho diskursu a jak mohl opomenout pˇriznat Mandelvillovi alesponˇ trochu uzn´an´ı. • 169 V knize Bohatstv´ı n´arodu˚ se cˇ lovˇek jev´ı jako individualista, jehoˇz pohnutky jsou dan´e sebez´ajmem. Smith – byt’profesor ˚ etiky – na tomto m´ıstˇe mor´aln´ı ot´azky vubec neˇreˇs´ı a nezabyv´ ´ a se ani t´ım, jak cˇ lovˇek ve spoleˇcnosti funguje mimo h´ajemstv´ı obchodn´ıho styku. Jedinym ´ a zd´a se dostaˇcuj´ıc´ım poj´ıtkem mezi cˇ leny spoleˇcnosti je sebel´aska, o nutnosti ˇ vz´ajemn´e sympatie nepad´a ani slovo. Clovˇ ek jedn´a racion´alnˇe a v z´ajmu vlastn´ıho uˇzitku. V´ıtˇeznˇe obstoj´ı jen cˇ lovˇek, ” kter´emu se podaˇr´ı zapˇra´ hnout sebel´asku ostatn´ıch ve svuj ˚ prospˇech a uk´azat ostatn´ım, zˇ e vykonat pro nˇej pˇresnˇe to, co po nich chce, je pro jejich vlastn´ı dobro.“. Zn´amy´ cit´at s rˇ ezn´ıkem n´as pouˇcuje o neviditeln´e ruce, kter´a vˇse harmonicky, elegantnˇe a nen´asilnˇe rˇ´ıd´ı, a zd´a se, zˇ e zˇ a´ dnou dalˇs´ı pomocnou ruku nepotˇrebuje. ˇ ıd´ıc´ım principem lidsk´eho jedn´an´ı je Oproti tomu lidsk´a bytost v knize Teorie mor´aln´ıch citu˚ vypad´a zcela jinak. R´ ˇ laskav´a benevolence, n´aklonnost; cˇ lovˇek nen´ı racion´aln´ım cˇ initelem, ale prim´arnˇe jej vedou emoce. Clovˇ ek nen´ı inˇ dividu´aln´ım akt´erem odtrˇzenym ´ od spoleˇcnosti, aleje naopak jej´ı ned´ılnou souˇca´ st´ı. Skoly, kter´e uˇc´ı jinak, podrobuje Smith ostr´e kritice. Nejostˇrejˇs´ı slova m´a vyhrazena pr´avˇe pro syst´em Mandevilla, ktery´ mu nav´ıc pozdˇejˇs´ı badatel´e mylnˇe pˇriˇcetli jako jeho (nejvˇetˇs´ı?) pˇr´ıspˇevek do dˇejin ekonomick´eho myˇslen´ı. Adam Smith v Teorii mravn´ıch citu˚ z´arˇ´ı jako filosof a velice schopny´ (a dodnes uzn´avany) ´ mor´aln´ı uˇcitel, nikoli jako ekonom. Vytv´arˇ´ı velice odv´azˇ n´e, origin´aln´ı a sloˇzit´e psychologicko-spoleˇcensk´e konstrukty, jen aby dal zcela najevo, zˇ e pˇr´ıstup, ktery´ za vˇs´ım hled´a skryty´ ˇ sebez´ajem, je pomylen ´ y. ´ M´ısty jako by Smith schizofrennˇe konfrontoval s´am sebe a jako by jedna kniha zpochybnovala druhou. • 171 Aby se Adam Smith vyhnul n´amitce, zˇ e ochota respektovat pohnutky jinych ´ je vlastnˇe jen pˇrevleˇcenou sebel´askou ˚ vlastn´ı syst´em: cˇ lovˇek si podle nˇeho nepˇredstavuje, (napˇr. boj´ıme se, aby se podobn´a bolest nestala n´am), vytv´arˇ´ı svuj zˇ e se dany´ stav pˇrihod´ı jemu samotn´emu, ale vˇz´ıv´a se do role druh´eho cˇ lovˇeka. Jako pˇr´ıklad ud´av´a muˇze vcit’uj´ıc´ıho se do porodn´ıch bolest´ı zˇ eny, aˇc v´ı, zˇ e jeho nikdy takov´a bolest nepostihne a nemus´ı sej´ı ani b´at. V tom spoˇc´ıv´a ˚ zity´ rozd´ıl a Smith na tomto zd´anliv´em detailu trv´a. Tr´av´ı s n´ım mnoho cˇ asu a energie, aby jej vyzdvihl nade vˇs´ı duleˇ ´ echu by totiˇz nemohl cˇ elit argumentu, zˇ e soucit (nebo spoluuˇ ´ cast na utrpen´ı cˇ i radosti pochybnost. V pˇr´ıpadˇe neuspˇ jinych) se jen pˇrevtˇelil do pojmu sebez´ajem. Pomoc´ı vˇzit´ı se do situace jin´eho“ vytvoˇril Smith psychologickou obranu ´ ” proti individualismu sv´e doby. Empatie nemuˇ ˚ ze b´yt v zˇ a´ dn´em pˇr´ıpadˇe povaˇzov´ana za sobeck´y princip.“. ” • 176 Hume se proslavil cit´atem, ktery´ stav´ı racionalistickou antropologii na hlavu: rozum je otrokem v´asˇn´ı“. (Mimochodem ” se v tomto bodˇe dost´av´a velice bl´ızko myˇslence Bernarda Mandevilla, kter´eho spolu se Smithem tak srdeˇcnˇe kritizuje.) Cit´at v´ıcem´enˇe shrnuje jeho filosofii – rozum a cit spolu nebojuj´ı a jedno nestoj´ı proti druh´emu. Neleˇz´ı totiˇz na stejn´e ´ urovni, aby spolu mohly soupeˇrit. Lidsk´e jedn´an´ı vedou city, v´asˇ nˇe, afekty (passions) a rozum sehr´av´a svou roli ´ aˇz na sekund´arn´ı urovni, pˇri procesu racionalizace. John Locke pouˇz´ıv´a podobny´ argument: Rozum ve skuteˇcnosti ” neustanovuje ani neformuluje pˇrirozen´y z´akon, jen jej vyhled´av´a a objevuje [. . .] rozum se vlastnˇe nepod´ıl´ı na vytv´arˇen´ı z´akonu, ˚ ˚ animal spirit. sp´ısˇe je interpretuje.“. Podobny´ iracion´aln´ı charakter m´a i Keynesuv • 176 ˚ Naˇse jedn´an´ı se Naˇse jedn´an´ı nen´ı vysledkem opatrn´e kalkulace vyhodnosti cˇ i nevyhodnosti, uˇzitku˚ a n´akladu. ´ ´ ´ sp´ısˇ e nech´a v´est silami, kterym ´ nerozum´ıme. Emocemi, kter´e n´as motivuj´ı k cˇ inu. Skoro by se na tomto m´ıstˇe chtˇelo ˚ zn´amy´ vyrok: parafr´azovat Sartruv Nikoli my cˇ in´ıme cˇ iny, ale cˇ iny cˇ in´ı n´as. ´ • 193 Ekonom Piero Mini si vˇs´ım´a pozoruhodn´e skuteˇcnosti. Newton potˇreboval rˇ eˇsit fyzik´aln´ı probl´em, a tak si sestavil ˚ aby si zjednoduˇsil vlastn´ı kalkulus. Vynalezl svou matematiku tak, aby jako n´astroj vyhovovala pozorovanym ´ faktum, pr´aci a aby se mu s fakty dobˇre pracovalo. Ekonomie se, zd´a se, obˇcas dopouˇst´ı prav´eho opaku. Tvoˇr´ı si svˇet (a cˇ lovˇeka) tak, aby vyhovoval matematice. • 193 Skrze Descarta se matematika stala zosobnˇen´ım rozumu, a co v´ıc, dokonal´e pravdy. Z´akony“ se st´avaj´ı pravdou ” pˇr´ırody. Dokonal´e exaktn´ı vzoreˇcky jako by platily vˇsude, jsou boˇzsky nez´avisl´e na cˇ ase, prostoru, naˇsich emoc´ıch cˇ i cˇ emkoli jin´em vratk´em. Jsou pevn´e. Jak´ekoli modely, kter´e nelze matematizovat, jsou povaˇzov´any za nedokonal´e a nedostateˇcnˇe vˇedeck´e.
Tom´asˇ Sedl´acˇ ek: Ekonomie dobra a zla
12
• 194 naˇs´ı mysli, nic v´ıce, nic m´enˇe. Je tak elegantn´ı a dokonal´a, protoˇze de facto nen´ı Matematika je ryz´ı abstraktn´ı vyplod ´ skuteˇcn´a. • 195 Wittgenstein • Hranice naˇseho svˇeta jsou hranicemi naˇseho jazyka. • 195 ˚ mus´ıme tak´e poˇc´ıtat s dusledkem, ˚ Pokud se matematika stala jazykem ekonomu, zˇ e se t´ım n´aleˇzitˇe omezil n´asˇ svˇet. • 197 (. . .) Ve fyzice se pˇredpoklady stav´ı jako leˇsen´ı, kter´e pom´ah´a stavbu konstruovat, a pot´e, co se pomoc´ı tˇechto umˇelych ´ ˚ vod´ıtek a pomucek chr´am vystav´ı, leˇsen´ı se strhne. Napˇr´ıklad odmyˇslen´ı tˇren´ı vzduchu a posuzov´an´ı rychlosti p´adu pouze na z´akladˇe cˇ asu, tedy nikoli hmotnosti cˇ i tvaru (p´ırko versus k´amen) padaj´ıc´ıho pˇredmˇetu, bylo geni´aln´ım krokem smˇerem k abstrakci, jenˇz mnoh´e zjednoduˇsil. Pˇri skuteˇcn´em vypoˇ ´ ctu vˇsak jiˇz mus´ıme tˇren´ı vzduchu zohlednit, chceme-li se skuteˇcnˇe dop´atrat toho, zda k zemi spadne rychleji p´ırko nebo k´amen. Pˇri skuteˇcn´e aplikaci je nutn´e odhl´ızˇ et od zjednoduˇsuj´ıc´ıch pˇredpokladu˚ a vr´atit se zpˇet na zem. Pˇri konstrukci modelu mus´ıme troˇsku odhl´ednout od reality a pˇri aplikaci tohoto modelu na realitu zas mus´ıme odhl´ednout od modelu. • 201 Karl Popper popisuje, proˇc mu pˇriˇsel marxisticky´ pˇr´ıstup k dˇejin´am jako nevˇedecky: ´ svou teori´ı je totiˇz schopen Marx ´ ˚ e situace. Pokud dan´a teorie dok´azˇ e vysvˇetlit vˇsechny pˇredstaviteln´e vysvˇetlit uplnˇ e vˇse – a to i zd´anlivˇe protichudn´ situace napˇr´ıklad v kontextu teorie tˇr´ıdn´ıho boje, pak je nˇekde nˇeco sˇ patnˇe. Pokud teorie dok´azˇ e vysvˇetlit vˇse, nen´ı to jej´ı s´ıla, ale slabost. • 202 ˚ zeme, z tautologi´ı nikoli. Tautologie jsou uˇziteˇcnym Z chyb se pouˇcit muˇ ´ cviˇcen´ım v logick´e metodˇe. Tautologie totiˇz zˇ a´ dn´e chyby z definice nepˇripouˇstˇej´ı. Tautologie jsou pˇrece vˇzdy platn´e a pravdiv´e“. Nejsou ne-smysln´e (nejdou proti ” ˚ a m´a smysl matematiku provozovat, protoˇze to je uˇziteˇcn´a tautologie), ale jsou bez-smyslov´e, empirickym ´ smyslum bez-obsaˇzn´e. Skoro by se chtˇelo rˇ´ıci, zˇ e jsou mimo-smyslov´e. (Jsou mimo smysly, ve sv´e racionalitˇe nemaj´ı empiricky, ´ ˚ ze provozosmyslovy´ protˇejˇsek, ten se jim teprve mus´ı skrze aplikovanou vˇedu dodat.) Jinymi slovy, matematiku muˇ ´ vat i cˇ lovˇek, ktery´ v zˇ ivotˇe svˇet nevidˇel ani nec´ıtil. To je jej´ı vyhoda i nevyhoda. ´ ´ • 203 Søren Kierkegaard • Existence transcenduje logiku. • 204 ˚ ze byt Dan´ı za vˇedeckou pˇresnost a eleganci je fakt, zˇ e zˇ ivot vˇedˇe unik´a. N´ahraˇzkou muˇ ´ svˇet logiky a abstrakc´ı, kter´e ve sv´em vlastn´ım svˇetˇe funguj´ı. V tomto trpn´em svˇetˇe funguje i matematika, stejnˇe jako mechanika, kauza˚ av´a hranice naˇseho jazyka, lita a vˇsechny naˇse (internˇe konsistentn´ı) konstrukty. (Jedinou hranic´ı tohoto svˇeta zust´ naˇseho pˇremyˇ ´ slen´ı.) • 205 Stˇredovˇek kypˇel mnoˇzstv´ım tanˇc´ıc´ıch andˇelu˚ na sˇ piˇcce jehly, naˇsi dobu ovl´adaj´ı margin´aln´ı optimalizace. • 206 L. Wittgenstein ˚ zeme mluvit, o tom mus´ıme mlˇcet. • O cˇ em nemuˇ • 209 V ekonomii tak panuje dvoj´ı pot´ızˇ : v teorii mus´ı ekonom ignorovat valnou vˇetˇsinu skuteˇcn´eho zˇ ivota; v praktick´em ekonomick´em zˇ ivotˇe pak mus´ı ignorovat valnou vˇetˇsinu teori´ı. Ekonomie zˇ ije ve zvl´asˇ tn´ım stavu schizofrenie. Teoretizuj´ıc´ı ekonom mus´ı zapomenout na skuteˇcny´ svˇet (mus´ı sn´ıt, stejnˇe jako Descartes), jinak se ve svych ´ modelech daleko nedostane. Odmˇenou mu byvaj´ ´ ı z´avˇery, kter´e jsou stejnˇe odtaˇzit´e a neaplikovateln´e na re´alny´ svˇet jako model samotny. ´ Kdyˇz m´a vˇsak ekonom hovoˇrit o praktick´e ekonomii, napˇr´ıklad o hospod´arˇ sk´e politice, zapom´ın´a na modely (jsou mu v praxi k niˇcemu), odhazuje nepotˇrebny´ sofistikovany´ teoreticky´ apar´at a hovoˇr´ı ze zkuˇsenosti. Pouˇz´ıv´a logiku, j´ızˇ se dost´av´a i (zkuˇsen´emu) sedl´akovi.
Tom´asˇ Sedl´acˇ ek: Ekonomie dobra a zla
13
• 209 Ekonom by mˇel byt ´ pokorny´ – mus´ıme si uvˇedomit, zˇ e ekonomiku nevymyˇ ´ sl´ıme ani nestav´ıme. Samotn´a ekonomika existovala mnohem dˇr´ıve neˇz nauka o n´ı. Je nˇecˇ ´ım tak archetyp´aln´ım jako lidstvo samo. • 210 ˚ (. . .) Ekonomika existovala a zˇ ila svym narodila ekonomie jako dis´ vlastn´ım zˇ ivotem mnohem dˇr´ıve, neˇz se vubec cipl´ına. Nejsme architekty ekonomiky, jsme jen pouhymi (v´ıce cˇ i m´enˇe zcestovalymi) turisty. Jsme na tom podobnˇe, ´ ´ jako kdybychom pozorovali cifern´ık a zkouˇseli odhalit princip fungov´an´ı hodinov´eho stroje schovan´eho uvnitˇr. Po cˇ ase bychom dok´azali pˇredpovˇedˇet, kde budou ruˇciˇcky v libovoln´em cˇ ase v budoucnosti (byt’ i zde bychom museli ignorovat a postavit pˇred z´avorku moˇzn´e nepˇresnosti hodinek cˇ i dokonce jejich zastaven´ı, byt’ oboj´ı se ve skuteˇcn´em svˇetˇe dˇeje). Kdyby takov´e hodinky vidˇel mimozemˇst’an nebo cˇ lovˇek, ktery´ nev´ı, jak funguj´ı, mohl by si pro vysvˇetlen´ı pohybu ruˇciˇcek vytvoˇrit libovolny´ poˇcet teori´ı. Z nich by se na z´akladˇe danych ´ metod a akademickych ´ sporu˚ vybrala ta nejlepˇs´ı, at’ uˇz podle krit´eri´ı matematick´e elegance, jednoduchosti, uvˇerˇ itelnosti, politick´e vyhodnosti, na z´akladˇe ´ vrozenych ´ pˇredstav o tom, jak by takovy´ pˇr´ıstroj mˇel fungovat atd. (Lze pˇritom pochybovat o tom, zˇ e by pr´avˇe teorie, ˚ ych kter´a by navrhla vysvˇetlen´ı pomoc´ı sloˇzitych ´ vztahu˚ pruˇzin a mnoha ruzn ´ koleˇcek, v t´eto soutˇezˇ i vyhr´ala.) Pravda by se uk´azala aˇz v momentˇe, kdy by se tyto hodiny porouchaly a bylo by je tˇreba spravit. Dodnes nen´ı mezi ˚ ekonomy zˇrejm´e, co ukonˇcuje cˇ i zpusobuje ekonomick´e krize (. . .). Ekonomov´e nejenˇze neumˇej´ı opravit mechanismus, ktery´ pˇrestal fungovat podle jejich pˇredstav, ale ani po osmdes´ati letech se neshodnou na tom, co jej znovu uvedlo v rˇ a´ dny´ chod. Jak vˇsak tedy pozn´avat onen skryty´ princip, pokud n´am nen´ı umoˇznˇeno nahl´ednout jej pˇr´ımo? Budeme vˇecˇ nˇe t´apat v pokoˇre pˇred zˇ ivym ´ mechanismem, ktery´ jsme nezkonstruovali – jako nech´apaj´ıc´ı zˇ a´ ci, kteˇr´ı pˇred t´ımto kolos´aln´ım ´ zasu a doufaj´ı, zˇ e se nezastav´ı, nebot’ stejnˇe jako v legendˇe o praˇzsk´em orloji jej nedok´azˇ e spravit z´azrakem stoj´ı v uˇ nikdo jiny´ neˇz mistr Hanuˇs, ktery´ jej stvoˇril. Ekonomov´e umˇej´ı ekonomiku komentovat a jemnˇe ladit, pokud vˇse funguje tak jako v ned´avn´e (a ch´apan´e) minulosti. • 214 I matematika byla prvotnˇe jen emoc´ı. T´eto emoci jsme se musili uˇcit (stejnˇe tak, jako sej´ı dodnes uˇc´ı zˇ a´ ci v prvn´ıch tˇr´ıd´ach ´ esˇ n´e spoleˇcensk´e konfirmaci dan´eho faktu (. . .), tato emoce z´akladn´ı sˇ koly). Pouze skrze neust´al´e opakov´an´ı a d´ıky uspˇ postupnˇe tvrdla, aˇz se z n´ı stala pevn´a, tvrd´a, spolehliv´a konstrukce, kterou jsme se nauˇcili pouˇz´ıvat bezpeˇcnˇe a bez nutnosti opakovanˇe ji konfirmovat cˇ i ovˇerˇ ovat. Emocion´aln´ı vjem zracion´alnˇel. • 214 Vezmˇeme si (. . .) l´asku cˇ i pˇra´ telstv´ı. V prvn´ıch momentech t´eto siln´e emoce ji neum´ıme zaˇradit, protoˇze proˇz´ıv´ame zkuˇsenost cˇ ehosi zcela nov´eho a jin´eho, nem´ame pro ni v nejhlubˇs´ım slova smyslu slov. (Slova jsou moˇzn´a jen v syst´emu obecnˇe-spoleˇcensk´eho proˇzitku, ktery´ zaˇzij´ı nejm´enˇe dva cˇ lenov´e, pˇriˇcemˇz zjist´ı, zˇ e jejich jedineˇcny´ proˇzitek je podobn´y.) Teprve pozdˇeji v naˇsem proˇzitku nal´ez´ame prvky, o kterych ´ jsme slyˇseli cˇ i cˇ etli, a jsme ochotni (ˇci pˇrinuceni) ´ zobecnit n´asˇ individu´aln´ı a neopakovatelny´ proˇzitek na urove nˇ term´ınu, ktery´ jiˇz existuje a se kterym ´ se setkali i dalˇs´ı ˇ adn´a l´aska ani pˇra´ telstv´ı nen´ı stejn´e, nikdo z proˇz´ıvaj´ıc´ıch subjektu˚ nepˇrij´ım´a shodn´e vjemy cˇ lenov´e spoleˇcenstv´ı. Z´ cˇ i pocity (nejsou ani srovnateln´e – a to z definice). Nicm´enˇe pokud lid´e proˇz´ıvaj´ı pocity, ve kterych ´ nal´ezaj´ı souzvuk s ostatn´ımi, dok´azˇ ou pro sv´e neopakovateln´e z´azˇ itky naj´ıt abstraktn´ı slova vyjadˇruj´ıc´ı cosi obdobn´eho. Ani jeden z´apad slunce se neshoduje s jinym, kaˇzdy´ je jedineˇcny, ´ ´ n´asˇ proˇzitek jsme ovˇsem schopni oznaˇcit jedinym ´ term´ınem, ˇ ktery´ vyjadˇruje vˇsechny lidskym ud´alosti spolu s potˇrebou proˇzitek komu´ okem pozorovan´e z´apady slunce. Cetnost nikovat utv´arˇ´ı v jist´ych ohledech (nikdy ne ve vˇsech!) opakovanou zkuˇsenost, kter´a z´ısk´av´a sv´e vlastn´ı jm´eno a st´av´a se abstraktn´ım pojmem. Tedy cˇ ´ımsi tvrdym, ´ s cˇ ´ım je moˇzno operovat. • 216 Mal´e chyby v pozorov´an´ı cˇ i odchylky, kter´e neodpov´ıdaj´ı st´avaj´ıc´ı teorii, maj´ı nˇekdy schopnost poodhalit rouˇsku nedokonalosti teorie a zcela ji rozb´ıt. Tak se napˇr´ıklad stalo, zˇ e pˇri pozorov´an´ı orbit´aln´ı dr´ahy Merkuru byly ke konci 19. stolet´ı objeveny v jeho pohybu drobn´e odchylky, kter´e odporovaly newtonovsk´emu svˇeton´azoru. Cel´a z´aleˇzitost se vyˇreˇsila v roce 1915 pomoc´ı Einsteinovy obecn´e teorie relativity, kter´a dok´azala tyto drobn´e diskrepance vysvˇetlit ˚ syst´em nahradila. a kter´a posl´eze Newtonuv Chv´ala tedy chyb´am, odchylk´am a nepˇresnostem, nebot’ tento kom´ar dok´azˇ e porazit velblouda, tak jako David odzbrojil Goli´asˇ e. Model nen´ı nic jin´eho neˇz pˇr´ıbˇeh a v chyb´ach st´avaj´ıc´ıch (jinak vˇsak dobˇre funguj´ıc´ıch) modelu˚ ˚ novym. a abstrakc´ı nal´ez´ame cestu k pˇr´ıbˇehum Rezidua nezapadaj´ıc´ı do rovnic st´avaj´ıc´ıch teori´ı v sobˇe cˇ asto drˇz´ı ´ ˚ schovany´ kl´ıcˇ k novym Vˇedec by tedy nikdy nemˇel chyby zaokrouhlovat, ale naopak jim vˇenovat maxi´ horizontum. m´aln´ı pozornost, nebot’ pr´avˇe v nich jest moˇzno nal´ezt z´arodek zcela nov´eho (lepˇs´ıho) axiomatick´eho syst´emu. • 217
Tom´asˇ Sedl´acˇ ek: Ekonomie dobra a zla
14
Zaveden´ım jist´e abstrakce (. . .), kter´a se stane obecnˇe pˇrij´ımanou, se mˇen´ı i svˇet. Pˇresvˇedˇcivym ´ zaveden´ım konstrukce (abstraktu) zaˇcne byt ´ svˇet vn´ım´an skrze toto prizma. Vˇedeck´a teorie, modelov´e vysvˇetlen´ı svˇeta, se st´av´a ned´ılnou souˇca´ st´ı reality“ samotn´e. V tomto smyslu jsme dokonavateli stvoˇren´ı, podobnˇe bylo jiˇz naznaˇceno v knize Genesis. ” ˚ pˇr´ımˇer, i pozoruj´ıc´ı Nejsme totiˇz ani schopni vn´ımat svˇet bez interpretaˇcn´ıho r´amce. Abychom pouˇzili Wittgensteinuv ˚ av´a souˇca´ st´ı svˇeta, v naˇsem vyznamu oko zust´ je toto oko on´ım interpretaˇcn´ım r´amcem, skrze ktery´ vid´ıme svˇet. ´ • 217 Pokud lidsk´e psych´ ´ e absorbuje (nebo je pˇrinuceno absorbovat) pˇr´ıliˇs velk´e mnoˇzstv´ı nekonsistentn´ıho a nekonsolidovateln´eho pozorov´an´ı, kter´e neum´ı vysvˇetlit cˇ i spojit do jednoho svˇeta, br´an´ı se psychika t´ım, zˇ e vytvoˇr´ı dvˇe postavy, nebo dva svˇety, kter´e v kaˇzd´e z danych situac´ı reaguj´ı (a jsou!) jin´e. Kontrast rol´ı se stal tak radik´aln´ım, ´ zˇ e jiˇz nejsou udrˇziteln´e a nestaˇc´ı jen stˇr´ıd´an´ı rol´ı, ale je tˇreba vytvoˇrit obrann´e stˇr´ıd´an´ı osobnost´ı. • 218 (. . .) Kaˇzd´a teorie je tedy v´ıce cˇ i m´enˇe uˇziteˇcn´a fikce, nebo, chcete-li, pˇr´ıbˇeh. Modely vˇsak nebyvaj´ ´ ı obecnˇe pˇrij´ım´any na z´akladˇe uˇziteˇcnosti. Obl´ıbenost modelu z´aleˇz´ı na jinych ´ faktorech. ˚ e teorie jako by vedly evoluˇcn´ı boj o pˇreˇzit´ı, o formov´an´ı a tvoˇren´ı reality. Tento (chv´alyhodny) Ruzn´ ´ boj se vˇsak neodehr´av´a na kolbiˇsti reflexe reality, ale na bojiˇsti matematick´e elegance, l´akavosti pˇr´ıbˇehu, souznˇen´ı nov´eho pˇr´ıbˇehu ˇ s pˇr´ıbˇehy starymi. Nejsilnˇejˇs´ım faktorem, ktery´ ovlivnuje v´yber cˇ i akceptaci modelu, jenˇz m´a konstituovat n´asˇ eko´ nomicky´ svˇeton´azor, je svobodn´a volba dan´eho ekonoma cˇ i vˇedce. Modely an sich nejsou s to n´as pˇresvˇedˇcit; kaˇzdy´ ˚ Model dok´azˇ e jen utvrdit. Vybˇ svˇeton´azor disponuje svou vlastn´ı legi´ı dostateˇcnˇe funkˇcn´ıch modelu. ´ er ekonomick´eho modelu tedy z´aleˇz´ı na apriorn´ım svˇeton´azorov´em vybaven´ı jedince. To je d´ano jiˇz t´ım, zˇ e paradigmata, vychodiska, ´ axiomy dan´eho modelu se nedokazuj´ı, ale jedinec si vol´ı takovy´ model, ktery´ nejl´epe odpov´ıd´a jeho svˇetov´ırˇe v pˇredpokladech nebo z´avˇerech dan´eho modelu. Jeho volba byv´ ´ a cˇ asto zcela iracion´aln´ı a emotivn´ı, vych´az´ı z apriorn´ıch sympati´ı s pˇredpoklady cˇ i oˇcek´avanymi vysledky modelu. Modely tedy nejsou akceptov´any na z´akladˇe souladu s realitou ´ ´ (ˇza´ dny´ z nich nen´ı realisticky), ´ ale na z´akladˇe souznˇen´ı s pˇredstavou svˇeta, jak v nˇej vˇerˇ´ıme nebo (ˇcastˇeji) chceme vˇerˇ it. I pozitivn´ı modely jsou v z´akladech normativn´ı. Ekonomie je v tomto smyslu tak´e v´ırou – v axiomy, kter´e se nedokazuj´ı, mus´ıme vˇerˇ it. V extr´emn´ım pojet´ı se i ekonomie st´av´a n´aboˇzenstv´ım. • 220 ´ ˚ umˇen´ı cˇ i zjeven´ı Prvotn´ı zlomov´e objevy v pozn´an´ı (. . .) pˇrich´azej´ı d´ıky inspiraci. Dˇeje se tak v h´ajemstv´ı muzy, snu, (jak se to pˇrihodilo Descartovi v jeho snu). Jinymi slovy v oblasti emotivn´ı, nikoliv racion´aln´ı. Ne nadarmo se rˇ´ık´a, zˇ e ´ ´ cil na mne pes). Myˇslenka na n´as pad´a, rozsv´ıt´ı se“ n´am. n´as myˇslenka napadla (ve smyslu napadl, zautoˇ ” • 220 Ob-jevit znamen´a (. . .) to sam´e jako zasadit jeven´ı do souladu s jinymi ´ jevy. Dany´ novy´ jev je tˇreba ob-klopit do kontextu jevu˚ jinych, dˇr´ıve poznanych. ´ ´ • 220 L. Wittgenstein • Tvrzen´ı mus´ı pouˇz´ıt star´e vyroky, aby mohlo komunikovat novy´ smysl. ´ • 220 ´ Emotivn´ı inspiraci lze (. . .) povaˇzovat za jakysi ´ motor automobilu objevov´an´ı a rozum je jeho brzdou. Tyto dva poly ´ ˚ ze mˇekk´eho a ztvrdl´eho (nov´eho a zasazen´eho) proˇzitku zˇ ij´ı v symbioze, stejnˇe jako zˇ a´ dny´ funkˇcn´ı automobil nemuˇ existovat bez funguj´ıc´ıho motoru a brzd. K tomu, abychom byli ochotni rozjet automobil novym ´ smˇerem, mus´ıme ˚ erˇ ovat tomu, zˇ e ovl´ad´ame i brzdy. Mus´ıme ale tak´e zn´at omezen´ı smˇeru (syst´emu) pˇredeˇsl´eho, abychom byli s to duvˇ ˇ an (oˇzivov´an) inspirac´ı, stejnˇe jako inspirace mus´ı byt smˇer zmˇenit. Jedna ruka netlesk´a. Rozum mus´ı byt ´ doplnov´ ´ korigov´ana (drˇzena pˇri zemi) rozumem. Emancipace citu˚ a inspirace k nov´emu paradigmatick´emu syst´emu si zˇ a´ d´a racion´aln´ıho rˇ idiˇce, ktery´ novou myˇslenku otestoval prizmatem (racion´aln´ıho) omezen´ı. Bez rozumov´eho brˇzdˇen´ı se emoce a inspirace bezobsaˇznˇe rozletuj´ı ´ ˚ a padaj´ı na neurodnou pudu; jejich vykvˇ ´ ety nejsou k niˇcemu. K logice je potˇreba mysticismu inspirace (o kter´em hovoˇr´ı Russell). K ukotven´ı a komunikov´an´ı inspirace zas potˇrebujeme metodu. Mus´ıme inspiraci tak rˇ´ıkaj´ıc sedlat metodou. (. . .) • 221 ˚ ze (a m´a) nastat aˇz sekund´arnˇe v r´amci nov´eho syst´emu, ktery´ si ovˇsem tvoˇr´ı syst´em Sv´az´an´ı vyzkumu metodologi´ı muˇ ´ ˇ adn´a apriorn´ı metodologie vˇedeck´eho zkoum´an´ı neexistuje. Vznikne-li, bude vˇzdy nanovo a nepredikovatelnˇe s´am. Z´ jen destruktivn´ı. Neexistuje vˇedecky´ pˇr´ıstup k vˇedˇe.
Tom´asˇ Sedl´acˇ ek: Ekonomie dobra a zla
15
• 225 To, co m´ame v sobˇe nevˇedomky uloˇzeno, lze nejl´epe rozpoznat v dob´ach krize. • 226 Tak´e ekonomika n´am toho o sobˇe mnohdy rˇ ekne v´ıce, kdyˇz projev´ı svou slabost, neˇz kdyˇz je v pln´e s´ıle. Mnohem l´epe ji pozn´ame, kdyˇz je nah´a a pokorn´a, kdyˇz nepˇrekypuje pychou a nepohrd´a vˇs´ım, co je jin´e neˇz ona sama. S´ıla cˇ asto ´ skryje pravou podstatu, zat´ımco slabost n´am ji odhal´ı. • 226 (. . .) Chyby a slabiny n´as cˇ asto dok´azˇ ´ı posunout na novy´ pr´ah pozn´an´ı. Ze skulinek se stanou praskliny, a kdyˇz pak do star´eho mˇechu nalijeme nov´e v´ıno, roztrhne se. Krize pˇrich´az´ı proto, aby n´am nˇeco nov´eho poodhalila, proto bychom nemˇeli tento sign´al ignorovat. • 227 ´ ´ ˚ Krize V zˇ ivotˇe je jen m´alo situac´ı, kdy lze pˇrestoupit na vyˇssˇ´ı urove nˇ rˇ a´ du, aniˇz bychom pˇredt´ım proˇsli udol´ ım st´ınu. ˚ ˚ ehu ukl´ızen´ı pokoje udˇel´ate vˇetˇs´ı nepoˇra´ dek, neˇz byl pˇredt´ım? je fenom´en rustu. Uˇz jste si nˇekdy vˇsimli, zˇ e v prubˇ ˇ m´ıstnost, kterou pr´avˇe malujete, je m´enˇe pouˇziteln´a, neˇz kdyˇz jste zaˇcali? Ze ˇ nejlepˇs´ı zpusob, ˚ Ze jak uklidit sˇ upl´ık, je ˚ nohama, vyvolat chaos a aˇz pak zaˇc´ıt ukl´ızet. pˇrevr´atit ho vzhuru ´ elem: vyˇssˇ´ı urovnˇ ´ ´ Zd´a se, zˇ e tak je to s celym e rˇ a´ du jsme schopni dos´ahnout jen skrze udol´ ı ´ naˇs´ım pozemskym ´ udˇ ´ chaosu a neˇra´ du. Neum´ıme jen tak zvyˇ nˇ rˇ a´ du v dan´em syst´emu, aniˇz bychom alesponˇ naˇcas udˇelali nepoˇra´ ´ sit urove ˚ zeme vystopovat v poh´adk´ach i starych dek. Stoup´ame skrze prvotn´ı pokles. Plat´ı to uˇz odprad´avna a tento princip muˇ ´ mytech. Pˇred pouˇzit´ım zˇ iv´e vody je nejprve nutno pouˇz´ıt vodu mrtvou; pˇred vstupem do zemˇe zasl´ıben´e mus´ıme ´ proj´ıt pouˇst´ı. B´ajny´ F´enix povst´av´a z popela v pln´e s´ıle a s vyjimkou sv´e de facto sebevraˇzedn´e smrti“ je nezra´ ” nitelny, ´ a t´ım p´adem i nesmrtelny. ´ A nejvˇetˇs´ı pˇr´ıklad naˇs´ı civilizace: pˇred vykoupen´ım lidstva od hˇr´ıchu bylo tˇreba Kristovy potupn´e smrti, pˇred jeho vystoupen´ım na nebesa byl sestup do pekel. Prostˇe to jako lidstvo neum´ıme jinak. Krize jsou nutnou souˇca´ st´ı naˇseho byt´ı. Nejsme schopni stoupat nepˇretrˇzitˇe ˚ po malych ˚ cc´ıch. Uˇc´ıme se skrze chyby, ke kaˇzd´emu kopci patˇr´ı udol´ ´ vzhuru ı. Jsme jako zubn´ı pasta: je ´ a jistych ´ kruˇ n´as tˇreba poˇra´ dnˇe zm´acˇ knout, aby z n´as nˇeco kloudn´eho vylezlo. A naˇs´ı jedinou modlitbou budiˇz, aby krize byly ´ ern´e naˇsemu stavu, a nikoli fat´aln´ı. Aby to prub´ırˇ sk´e zm´acˇ knut´ı bylo pevn´e, ale jemn´e, aby n´as pos´ılilo a nezabilo. umˇ Krize, at’ uˇz hospod´arˇ sk´e cˇ i osobn´ı, s n´ami budou st´ale. Neum´ıme hladce a bez probl´emu pˇrech´azet z jednoho stupnˇe na stupenˇ vyˇssˇ´ı, potˇrebujeme krizovou mezihru. Nev´ıme pˇresnˇe, proˇc tomu tak je, ale vztah mezi dobrem (vzestupem) ˇ ı a snad i potˇrebuj´ı. a zlem (propadem) je prostˇe takovy, ´ zˇ e se vz´ajemnˇe doplnuj´ • 228 ´ el a je jen na n´as, kolik z n´ı naˇcerp´ame znamen´ı, pouˇcen´ı a koneckoncu˚ nov´e energie. (. . .) Krize je n´asˇ lidsky´ udˇ ´ T´eto krizov´e energie se neradno zˇr´ıkat. Ukl´ızet sˇ upl´ık tak, aby s kaˇzdym nˇ rˇ a´ du, ´ pohybem nastal vyˇssˇ´ı a vyˇssˇ´ı urove ˚ ı po je velice zdlouhav´e, ne-li pˇr´ımo nemoˇzn´e. Cesta ke skuteˇcn´emu pokroku je sp´ısˇ e j´ızdou po U-rampˇe neˇz chuz´ schodech. ´ At’ uˇz se na rampˇe ocitneme z´amˇernˇe (uklid sˇ upl´ıku, malov´an´ı pokoje, ekonomick´a transformace), nebo nepl´anovanˇe (hospod´arˇ sk´a krize), je tˇreba vˇedˇet dvˇe vˇeci: Za prv´e, nen´ı moˇzn´e porodit vyˇssˇ´ı rˇ a´ d bez porodn´ıch bolest´ı. Za druh´e, nelze ztr´acet nadˇeji, kdyˇz se v prvn´ı cˇ a´ sti procesu propad´ame hloubˇeji do chaosu: i tehdy je tˇreba v procesu neust´avat. Nikdo, kdo poloˇz´ı ruku na pluh a ohl´ızˇ´ı se zp´atky, nen´ı zpusobil´ ˚ y pro Boˇz´ı kr´alovstv´ı.“. ” • 230 y´ had (nˇekdy tak´e drak)] Uroburos z poloviny b´ıly´ (svˇetly) Na nˇekterych ´ zobrazen´ıch je [b´ajny´ mytick ´ ´ a z poloviny ˇ ıc´ı dualitu vˇec´ı; vz´ajemnˇe se doplnuj´ ˇ ıc´ıch opaˇcnych cˇ erny´ (tmavy), ´ coˇz naznaˇcuje symboliku jin-jang, zn´azornuj´ ´ prin˚ Tak´e byv´ cipu. ´ a stoˇceny´ do tvaru leˇz´ıc´ı osmiˇcky, symbolu nekoneˇcna. Nen´ı bez zaj´ımavosti, zˇ e podobny´ obraz Urobura ˇ pouˇz´ıvaj´ı fyzikov´e pro vykreslen´ı pomˇeru velikosti cˇ lovˇeka k veˇskerenstvu. Clovˇ ek totiˇz svym ´ mˇerˇ´ıtkem stoj´ı pˇresnˇe ˚ m´a podobnˇe daleko k velikosti atomu˚ na jedn´e stranˇe a galaxi´ı na stranˇe druh´e. uprostˇred mikro a makro rozmˇeru, Paralelu s t´ımto zjiˇstˇen´ım lze vidˇet i v b´asni A. Popa (. . .): cˇ lovˇek je usazen mezi dvˇema krajnostmi“. ” • 236 ´ Salman Rushdie v knize Zbˇesilost pˇredloˇzil n´asleduj´ıc´ı uvahu: veˇskery´ hˇr´ıch spoˇc´ıv´a v nepˇrimˇerˇenosti. Aristoteles k tomuto p´ısˇ e, zˇ e kaˇzd´a vlastnost (i dobr´a), je-li vyvedena do extr´emu, st´av´a se sˇ kodlivou. A tak pˇresiln´e l´asce hroz´ı ˚ ze st´at nesnesiteln´a sobeckost, kdy vˇse kromˇe mne a mych dusiv´a zˇ a´ rlivost, ze zdrav´e p´ecˇ e o sebe se muˇ ´ z´ajmu˚ ztr´ac´ı legitimitu. Proto je Aristoteles cˇ asto nazyv´ ´ an filosofem zlat´e stˇredn´ı cesty. Jedin´a vlastnost, p´ısˇ e Aristoteles, kterou nelze nikterak vyv´est do extr´emu˚ ani pˇrehnat, je pˇrimˇerˇenost.
Tom´asˇ Sedl´acˇ ek: Ekonomie dobra a zla
16
• 238 ˚ ekonomick´e vˇedy patˇr´ı, zˇ e lidsk´e potˇreby jsou neomezen´e, zat´ımco zdroje ne. Na tomto K z´akladn´ım pˇredpokladum principu stoj´ı kaˇzd´a optimalizaˇcn´ı teorie. To ovˇsem d´avno nen´ı jedin´a varianta. Naˇse prostˇredky narostly o tolik, zˇ e ˚ zeme dovolit mnohem v´ıce neˇz pln´e nasycen´ı. Naˇse saturace, n´asˇ bliss point je kdesi uvnitˇr mnoˇziny toho, co si si muˇ ˚ zeme dovolit, je uvnitˇr naˇseho rozpoˇctov´eho omezen´ı. Nal´ezt jej je stejnˇe obt´ızˇ n´e, jako kdyˇz Komensky´ hledal R´aj muˇ ˚ ze snadno dov´est k pˇresycenosti a depres´ım. srdce. Nem´a-li cˇ lovˇek silnou vnitˇrn´ı discipl´ınu, materi´aln´ı pˇrebytek jej muˇ Ani jedno nen´ı blaˇzeny´ stav. A tak se snadno stane, zˇ e nad´av´ame pod t´ıhou vlastn´ıho n´akupu, protoˇze v naˇs´ı civilizaci nen´ı na vdˇek m´ısto. • 238 ˇ ek Tylor Durden, hlavn´ı hrdina rom´anu Klub rv´acˇ u, ˚ vykresluje modus vivendi konzumn´ı spoleˇcnosti n´asledovnˇe: Clovˇ ” cel´y den pracuje v pr´aci, kterou nesn´asˇ´ı, aby si mohl koupit vˇeci, kter´e nepotˇrebuje.“. • 239 ˚ Zd´a se (. . .), zˇ e jsou dva zpusoby, jak byt ´ konzumnˇe sˇ t’astny: ´ neust´ale spotˇrebu eskalovat (k dosaˇzen´ı dalˇs´ı jednotky sˇ tˇest´ı potˇrebujeme cˇ ´ım d´al t´ım v´ıc konzumn´ıho materi´alu), nebo si uvˇedomit, zˇ e m´ame dostatek. To druh´e je velice z´akladn´ı kontemplaˇcn´ı cviˇcen´ı, ve kter´em si vˇetˇsina lid´ı uvˇedom´ı, zˇ e nouz´ı vskutku netrp´ı. Jedin´e, cˇ eho m´ame nedostatek, je nedostatek samotny. ´ • 240 Nedostatek si mus´ıme umˇele vytv´arˇet. Jen v nedostatku je totiˇz dobrodruˇzstv´ı, a t´ım p´adem i z´abava, zˇ ivot. Je symptoma´ celem vzniklo cel´e prumyslov´ ˚ ˚ tick´e, zˇ e za t´ımto uˇ e odvˇetv´ı: z´abavn´ı prumysl – tov´arn´ı vytv´arˇ en´ı z´abavy a rozptylen´ ´ ı, kter´e cˇ asto spoˇc´ıv´a v simulaci nedostatku. Proˇc? Protoˇze se n´am toho skuteˇcn´eho v bˇezˇ n´em zˇ ivotˇe nedost´av´a. A tak se stane, zˇ e pˇresyceni v teple domova sledujeme televizn´ı dobrodruˇzstv´ı, v nˇemˇz hrdinov´e trp´ı hladem a zimou. Bav´ıme se ciz´ım nebezpeˇc´ım, kter´e bychom vlastnˇe r´adi sami proˇz´ıvali. Je to paradox: cˇ ´ım v´ıce budeme syt´ı a v bezpeˇc´ı, t´ım v´ıce budeme popt´avat umˇelou z´abavu a plastikov´e nebezpeˇc´ı. A druhy´ paradox: sledovat filmovou simulaci utrpen´ı ˚ zeme pouze z nadbytku, z tepla domova a s popcornem v ruce. Sledovat takovy´ film pˇri vlastn´ım o zimˇe a hladu muˇ nedostatku by bylo jen tˇezˇ ko pˇredstaviteln´e. • 243 Pavel Kohout, ekonom • Co udˇel´ate vy, kdyˇz fakta nesouhlas´ısˇ vaˇsimi n´azory? • 244 Diplom dostanete za spr´avn´e rˇ eˇsen´ı probl´emu˚ a odpov´ıd´an´ı ot´azek uvnitˇr dan´e fikce. O tom, kde fikce zaˇc´ın´a a kde konˇc´ı, se vˇsak na sˇ kol´ach neuˇc´ı. • 244 Pˇremyˇ ´ slet jako ekonom je sice uˇziteˇcn´e ment´aln´ı cviˇcen´ı, ale je to podobn´e jako se hrou v sˇ achy. D´ıky n´ı se nauˇc´ıme ˚ myslet strategicky, ale bylo by asi bl´ahov´e tvrdit, zˇ e svˇet je sˇ achovnice a zˇ e tahy na n´ı odpov´ıdaj´ı re´alnym ´ pohybum vojsk. Nav´ıc pokud se cˇ lovˇek s rol´ı ekonoma sˇzije pˇr´ıliˇs, pˇrestane uvaˇzovat o tom, zˇ e v zˇ ivotˇe lze hr´at i na jin´e struny neˇz ty sobecky-ekonomick´e. Moˇzn´a nˇeco podobn´eho mˇel na mysli i Joseph Schumpeter: Tento bod snad ani nemuˇ ˚ zeme ” dostateˇcnˇe zduraznit. ˚ Dˇejiny obecnˇe, ekonomick´e dˇejiny a jeˇstˇe konkr´etnˇeji prumyslov´ ˚ e dˇejiny jsou nejen nepostradateln´e, ale ve skuteˇcnosti nejduleˇ ˚ zitˇejˇs´ı ve smyslu pochopen´ı cel´e problematiky. Vˇsechny ostatn´ı metody statistick´e i teoretick´e jsou vuˇ ˚ ci tomuto pozn´an´ı jen podˇradn´e a sp´ısˇe sˇkodliv´e, neˇz zˇ e by byly jen neuˇziteˇcn´e.“. • 245 Obˇcas je model uˇziteˇcny, ´ obˇcas zav´adˇej´ıc´ı, ale v obou pˇr´ıpadech si mus´ıme uvˇedomit, zˇ e nepopisuje realitu, ale jen jej´ı racion´aln´ı abstrakci. Jedn´a se tedy o fikci, snad obˇcas o uˇziteˇcnou, ale st´ale jen fikci. Ekonom si mus´ı b´yt tˇechto fikc´ı vˇedom. Ekonom at’ pouˇz´ıv´a sv´e modely, ale mus´ı, rˇ eˇceno s Wittgensteinem, vyl´ezt nad nˇe. Mus´ı je prohl´ednout, nesm´ı ˚ ze nap´achat v´ıce sˇ kody jim zcela vˇerˇ it ani se jim plnˇe odd´avat. Mus´ı vˇedˇet, kde jsou a kde nejsou uˇziteˇcn´e. Jinak muˇ neˇz uˇzitku. • 245 ˚ kontext, bez nˇeho se st´av´a nebezpeˇcnou. Podobnˇe tak muˇ ˚ zeme rˇ´ıci zˇ ivot je kr´atky“ Kaˇzd´a abstrakce mus´ı db´at na svuj ´ ” a m´ıt stejnou pravdu, jako kdyˇz rˇ ekneme zˇ ivot je dlouhy“. ´ Z´aleˇz´ı jen na kontextu. ” • 245 Ekonom by mˇel k realitˇe pˇristupovat pokornˇe. Nem´a asi cenu snaˇzit se, aby se vˇsichni ekonomov´e shodli na jedn´e axiomatick´e struktuˇre. Nen´ı lepˇs´ım ekonomem ten, kdo vˇerˇ´ı v metodologicky´ kolektivismus, neˇz ten, kdo vˇerˇ´ı v metodologicky´ individualismus, nebo naopak. Neexistuje metoda, kterou lze vˇse sjednotit nebo se vz´ajemnˇe pˇresvˇedˇcit o vˇetˇs´ı
Tom´asˇ Sedl´acˇ ek: Ekonomie dobra a zla
17
validitˇe, o pˇrevaze jednoho r´amce nad druhym, ´ stejnˇe tak jako teoretick´a fyzika st´ale nesm´ırˇ ila kvantovou mechaniku s teori´ı relativity. Prostˇe nem´ame ten luxus postupovat axiomaticky cˇ i dokonce metodologicky konsistentnˇe pˇri rˇ eˇsen´ı ˚ Pokud chce fyzik zkoumat extr´emnˇe mal´e cˇ a´ stice, vol´ı mikroteorii kvantov´e mechaniky. Pokud chce vˇsech probl´emu. ´ rˇ eˇsit probl´emy na hvˇezdn´e urovni, vol´ı makro-teorii relativity. Pokud si chce ulehˇcit (sloˇzity) ´ zˇ ivot, pro p´ad tˇeles v lidskych rozmˇerech pouˇzije Newtona. Tuˇs´ıme kdesi hluboko, zˇ e by se cˇ a´ stice mˇely chovat stejnˇe – nez´avisle na ´ velikosti lupy cˇ i teleskopu. Ale zat´ım jsme tomu nepˇriˇsli na kloub. Jednotn´a teorie vˇseho se prostˇe zat´ım st´ale jeˇstˇe hled´a. A pokud ji nenalezla ani fyzika, bude asi pˇr´ıliˇs troufal´e cht´ıt pr´avˇe toto po ekonomii. • 247 Ekonomov´e by mˇeli byt ´ pokorn´ı. Nejsme architekty ekonomiky. Nikdy jsme ji nepostavili, a ve skuteˇcnosti j´ı ani hlubinnˇe nerozum´ıme. Ekonomika existovala d´avno pˇred ekonomi´ı. Ekonomika je myst´erium, spont´ann´ı tajemstv´ı a je z´azrak, zˇ e funguje. Vˇzdyt’ pˇrece cˇ asto nerozum´ıme ani sami sobˇe, nerozum´ıme svym ´ pohnutk´am a nev´ıme, proˇc ˚ zeme cˇ init n´arok rozumˇet sv´emu bliˇzn´ımu? A jak se nˇekdy c´ıt´ıme bez zjevn´e pˇr´ıcˇ iny dobˇre a nˇekdy zle. Jak si pak muˇ pak chceme, ve sv´e poˇsetilosti, pochopit fungov´an´ı cel´e spoleˇcnosti lid´ı? • 248 ˚ zit´a. (. . .) Nen´ı to shoda na odpovˇedi, co vytv´arˇ´ı pˇra´ tele, ale to, zˇ e oba bytostnˇe c´ıt´ı, zˇ e dan´a ot´azka je duleˇ • 248 C. S. Lewis: The Four Loves ˇ • Clovˇ ek, ktery´ s n´ami souhlas´ı v tom, zˇ e jist´a ot´azka, kter´a tˇreba nikoho jin´eho nezaj´ım´a, je neskonale zaj´ımav´a, ˚ ze byt ˚ ten muˇ se pˇritom nemus´ıme shodnout v odpovˇedi. ´ naˇs´ım pˇr´ıtelem. Vubec • 253 ˚ IBM, jehoˇz m´ısto na slunci pot´e pˇrevzal Microsoft, ktery´ je nyn´ı nahra(. . .) Srovn´an´ı tˇr´ı generac´ı legend´arn´ıch tit´anu: zov´an svym ´ mladym ´ rivalem Googlem. IBM st´ale vyr´abˇel sice sofistikovan´e, ale pˇresto materi´aln´ı (kovov´e a plastov´e) zboˇz´ı (poˇc´ıtaˇce). Zboˇz´ım Microsoftu je software, coˇz je samo o sobˇe dost abstraktn´ı, ale produkt lze asponˇ zabalit do ˚ cek d´ale a na rozd´ıl od Mickrabice, prod´avat a chr´anit copyrightem. Google vˇsak dov´ad´ı abstraktnost o dalˇs´ı kruˇ ˚ uˇz ani vubec ˚ ´ redn´ı cˇ asoprostorovy´ rosoftu z´akazn´ıkum nic neprod´av´a. Google vydˇel´av´a na tom, zˇ e obsadil a uh´ajil ustˇ komunikaˇcn´ı uzel cˇ i kˇriˇzovatku. Pokud bychom mˇeli oznaˇcit pomyslny´ stˇredobod internetu, vˇsudypˇr´ıtomn´e abstraktn´ı pavuˇciny informac´ı a z´abavy, mohl by j´ım docela dobˇre byt ´ pr´avˇe Google. Funguje jako br´ana k chaosu internetu s trilionem gigabytu˚ informac´ı, kterych ´ se potˇrebujeme zbavit, protoˇze hled´ame jen jednu jedinou. Br´ana samotn´a je pˇritom pr´azdn´a, aˇz na jediny´ ˇ ceno slovy Mistra Eckharta, Google n´as zbavuje vˇseho NE, co na internetu nechceme. rˇ a´ dek, ktery´ sami vypln´ıme. Reˇ Google n´as zbavuje kaˇzd´eho NE v chaosu internetu, zbavuje n´as vˇseho, co nen´ı hledan´a informace. ˇ z prodeje exkluzivity. Google to vn´ım´a Microsoft se snaˇz´ı zabr´anit uˇz´ıv´an´ı svych ´ produktu˚ lidem, kteˇr´ı nezaplatili. Zije ˚ tomu nab´ız´ı zdarma skoro vˇsechny sluˇzby, kter´e Microsoft opaˇcnˇe: cˇ ´ım v´ıce lid´ı ho pouˇz´ıv´a, t´ım l´epe. Pr´avˇe kvuli ´ zn´e m´ısto je tak´e zdarma. Textovy´ editor um´ı opravit i cˇ eˇstinu. Microsoft se boj´ı prod´av´a ve sv´em bal´ıku Office. Uloˇ ˚ zdrojovy´ kod; ´ programy mohou upravovat jen zamˇestnanci Microsoftu. Google spontaneity, a proto si hl´ıd´a svuj naopak ze spontaneity zˇ ije. Dobrym ´ pˇr´ıkladem je server YouTube, jejˇz Google pˇrevzal. Kdo by kdy vˇerˇ il, zˇ e na spont´ann´ım sd´ılen´ı a prom´ıt´an´ı dom´ac´ıch vide´ı se d´a vydˇelat tolik penˇez?! Tyto sluˇzby dnes pln´ı roli veˇrejn´eho statku, k nˇemuˇz m´a pˇr´ıstup t´emˇerˇ kaˇzdy. ´ Google si zakl´ad´a na designu a image, podaˇrilo se mu vytvoˇrit svou vlastn´ı subkulturu (srovnejme s povˇest´ı Microsoftu). Prostˇred´ı firmy pˇripom´ın´a sp´ısˇ dˇetsk´e hˇriˇstˇe neˇz kancel´arˇ – m´ısto zˇ idl´ı z´avˇesn´e houpaˇcky nebo nafukovac´ı barevn´a kˇresla, m´ısto schodu˚ kluzaˇcky a hasiˇcsk´e tyˇce, po zemi se v´al´ı m´ıcˇ e a velk´e kostky. Hr´at si v pr´aci je doporuˇceno, nosit kravatu nikoli. ˚ Podobnˇe i prumyslov´ a vyroba mus´ı pomalu rezignovat na snahu oslovit jedn´ım vyrobkem co nejvˇetˇs´ı masu z´akazn´ı´ ´ ˚ zaj´ım´a se o potˇreby individu´aln´ıch lid´ı, a ne o jejich nepotˇreby. Vyroba ku, uniformn´ıho zboˇz´ı typu one-size-fits-all ´ ˚ zitost a pˇresouv´a smˇerem na vychod ztr´ac´ı duleˇ od Evropy. V Evropˇe se vytv´arˇ ej´ı nov´e, zcela neˇcekan´e trhy, kde se ´ ˚ zitˇejˇs´ı neˇz samotny´ produkt je jeho originalita, jedineˇcnost a vztah prod´avaj´ıc´ıho vyrobky sˇ ij´ı lidem na m´ıru a kdy duleˇ ´ se z´akazn´ıkem. Tov´arny se z Evropy brzy odstˇehuj´ı. Zbyl´a podnikavost se zamˇerˇ´ı na design, individu´aln´ı pˇr´ıstup. Pr´avˇe proto je str´anka Google pr´azdn´a, dokud sˇ iji uˇzivatel nedefinuje s´am. ´ ˚ zit´a pro ekonoma nebo kohokoli, kdo se zamyˇ Proˇc je tato uvaha duleˇ ´ sl´ı nad naˇs´ı dobou? Protoˇze ukazuje, kam kr´acˇ ´ı ˚ zitˇejˇs´ı vlastnost´ı budoucnost vyroby. Pˇresouv´a se do vyˇssˇ´ıch pater abstrakce a st´av´a se i lidˇstˇejˇs´ı. Pro Google je nejduleˇ ´ ˚ zit´a strokreativita, n´apad a hravost. Tomu odpov´ıd´a i atmosf´era jeho pracovn´ıho prostˇred´ı. V minulosti byla duleˇ ´ jovost, strojenost, serioznost, technick´e a exaktn´ı myˇslen´ı – jenˇze toto vˇse se bˇehem nˇekolika m´alo let pˇrestˇehuje do ˇ ıny. Indie a C´
Tom´asˇ Sedl´acˇ ek: Ekonomie dobra a zla
18
• 256 ˚ ze byt (. . .) Dobrym ´ ekonomem muˇ ´ bud’ dobry´ matematik, nebo vynikaj´ıc´ı filosof. Zd´a se mi, zˇ e jsme dali pˇr´ıliˇs velkou ˚ a matematikum ˚ na ukor ´ ˚ Smˇenili jsme aˇz pˇr´ıliˇs mnoho moudrosti za exaktnost, roli pr´avn´ıkum b´asn´ıku˚ a filosofu. pˇr´ıliˇs mnoho lidskosti za matematizovatelnost. • 256 ˚ (. . .) Nen´ı pomaten´ı vˇedn´ıch jazyku˚ a neschopnost porozumˇen´ı mezi jednotlivymi obory tak´e dusledkem toho, zˇ e se ´ kaˇzdy´ z nich vyˇsplhal do pˇr´ıliˇs z´avratnych ´ vyˇ ´ sin, kde byv´ ´ a pusto, a opustil n´ızˇ iny, kde sice nen´ı tak precizn´ı vyhled ´ do d´alek, ale zato tam zˇ ij´ı lid´e? Nen´ı pomaten´ı vˇedn´ıch jazyku˚ podobno tomu, co se kdysi stalo pˇri stavbˇe vˇezˇ e ´ babylonsk´ e? A nen´ı lepˇs´ı – jak se mnohdy rˇ´ık´a – m´ıt zhruba pravdu neˇz se pˇresnˇe mylit? ´ Kdybychom ubrali na naˇs´ı sofistikovanosti a hovoˇrili jasnˇe a srozumitelnˇe, byt’ jednoduˇseji, snad bychom si rozumˇeli v´ıce. A v´ıce si uvˇedomili, jak moc se ony osamostatnˇen´e obory navz´ajem potˇrebuj´ı k tomu, aby stavba byla pevn´a. Nen´ı to vˇsechno tak trochu t´ım, zˇ e se ekonomie (a tˇreba i jin´e obory) pˇr´ıliˇs vzd´alila svˇetu zˇ ivych ´ a vytvoˇrila si dokonal´e modely, kter´e zˇ ij´ı v mrtv´em svˇetˇe a kterym ´ m´aloktery´ smrteln´ık rozum´ı? • 257 Pouˇcen´ı v krizi je zd´a se naˇse jedin´a nadˇeje. V cˇ asech dobrych ´ totiˇz nen´ı vhodn´a doba na zpytov´an´ı a reflexi, natoˇz ˇ ˚ na jakousi zmˇenu cesty v duchu puvodn´ ıho smyslu slova pok´an´ı. To v krizi se zjevuje pravda. Casto ve sv´e nehezk´e nahatosti (kr´al je nahy!), ´ ale zato ve vˇs´ı vehementnosti.
Stano Krajˇci, 1.–30. 9. 2009
typeset by LATEX