Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika pro poradce

Registrační číslo: CZ. 1.07/3.2.11/02.0094 Projekt: Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání

Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika pro poradce

2014

Autorský tým: JUDr. Pavel Berger Mgr. Jiří Bozděch JUDr. Jolana Maršíková Dr. Jiří Pour JUDr. Ing. Světlana Semrádová Zvolánková Doc. Ing. Luboš Smrčka, CSc. JUDr. Mgr. Joza Spurný, PhD.

JUDr. Jarmila Veselá Ing. Ladislav Zelinka, PhD.

Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

Obsah

ODDÍL A: OBECNÝ RÁMEC 1. Historický kontext Ing. Ladislav Zelinka, PhD…………………………………………………………………………………………………..5 2. Exkurz do občanského práva Mgr. Jiří Bozděch……...………………………………………………………………………………………9 3.1. Úvod do ekonomiky občana JUDr. Jarmila Veselá……………………………………………………………………………………...18 3.2. Případová studie: dopady ekonomických krizí na počty sebevražd v České republice………………………………38 3.3. 3.3. Jak se orientovat v problematice lichvy, her typu letadlo, předváděcích akcí či jiných podvodných schémat?...............................................................................................................................................................43 4.1. Úvod do ekonomiky podniku Doc. Ing. Luboš Smrčka, CSc………………………………………………………………………..52 4.2. Modelový případ: sledování kvality pohledávek u podniku s menším množstvím odběratelů…………………..64 4.2. Modelový případ: "Možnosti snížení rizik plynoucích z podnikání v případě malého podniku nebo podnikatele – fyzické osoby s využitím bezplatných veřejně dostupných zdrojů"…………………………………………….68 5.1. Exkurz do obchodního práva hmotného Mgr. Jiří Bozděch…………………………………………………………………………73 5.2. Případová studie: žaloba o zaplacení kupní ceny z obchodněprávního závazkového vztahu s promlčeným závazkem…………………………………………………………………………………………………………………………………..75 6. Podnikání v ČR, účetní aspekty a jejich vliv na podnikatelské aktivity Dr. Jiří Pour………………………………………..77 7.1. Exkurz do pracovního práva JUDr. Ing. Světlana Semrádová Zvolánková…………………………………………………..80 7.2. Modelový příklad: nedoplatek osoby samostatně výdělečně činné na pojistném na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti………………………………………………………………………………..88 8. Exkurz do správního práva Mgr. Jiří Bozděch……...………………………………………………………………………………………..92 9. Správní řízení soudní JUDr. Jolana Maršíková……………………………………………………………………………………………….94 10.1. Občanské soudní řízení JUDr. Jolana Maršíková……………………………………………………………………………………105 10.2.Modelový případ: zpracování žaloby před jejím projednáním soudem 11.1. Krizové řízení a audit Ing. Ladislav Zelinka, PhD……………………………………………………………………………………..124 11.2. Případová studie: okolnosti a mechanizmy vzniku úpadkového stavu u stavební firmy CI……………………..132

ODDÍL B: 1.1. EXEKUCEJUDr. Ing. Světlana Semrádová Zvolánková……………………………………………………………………………..135 1.2. Případová studie: exekuční řízení na peněžité i nepeněžité plnění vedené proti dlužníkovi……………………..142

ODDÍL C: Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

1.1. PROCESY PŘEDCHÁZEJÍCÍ INSOLVENCIJUDr. Pavel Berger ……………………………………………………………………145 1.2. Modelový případ: zánik o.s…………………………………………………………………………………………………………………….159

ODDÍL D: INSOLVENČNÍ ŘÍZENÍ 1.1. Insolvenční řízení z pohledu insolvenční soudkyně a insolvenčního správce JUDr. Pavel Berger, JUDr. Jolana Maršíková…………………………………………………...………………………………………………162 1.2. Modelový příklad: věřitelský návrh na zahájení insolvenčního řízeníJUDr. Jolana Maršíková…………………216 1.3. Případová studie: zpracování vadné přihlášky insolvenčním správcemJUDr. Jolana Maršíková……………..220 1.4. Modelový případ: erestně právní aspekty insolvence – neexistence účetnictví v insolvenčním řízení JUDr. Pavel Berger………………………………………………………………………………………………………………………………………….224 2. Ekonomické a finanční aspekty insolvenčního řízení Dr. Jiří Pour………………………………………………………………..227 2.2. Případová studie: návrh na zahájení insolvenčního řízeníJUDr. Dana Khollová………………………………………246 2.3. Rozhodnutí o odvolání insolvenčního dlužníka JUDr. Dana Khollová………………………………………………………250 2.4. Insolvenční řízení s KORTRADE, s. r. o.Doc. Ing. Luboš Smrčka, CSc………………………………………………………..252

3. Ekonomické výstupy z insolvenčních řízení podnikatelských subjektů ve Středočeském krajiJUDr. Jarmila Veselá………………………………………………………………………………………………………………………………………258

ODDÍL E: 1.1. PSYCHOLOGICKÝ POHLED NA INSOLVENCI JUDr. Mgr. Joza Spurný, PhD.…………………………………………….265 1.2. Modelový příklad: jednání s problémovými klienty (dlužníky)………………………………………………………………..271 1.3. Modelový případ: jednání insolvenčního poradce s klientem v krizi……………………………………………………….273

ODDÍL F: 1.1. ANGLICKO – ČESKÁ JAZYKOVÁ PŘÍPRAVAJUDr. Jarmila Veselá………………………………………………………………277 1. 2. Anglické texty – kde je hledat a jak s nimi pracovat…………………………………………………………………………………288


ODDÍL A: OBECNÝ RÁMEC 1. Ladislav Zelinka HISTORICKÝ KONTEXT Historie práva a podnikání Prazáklady našeho dnešního uspořádání právních vztahů mezi lidmi (později nazvaných občanským právem) a cílevědomé lidské ekonomické činnosti (později nazvané podnikáním) vznikly v důsledku klimatických změn v Eurasii a severní Africe. Rozptýlená populace lovců-sběračů střední doby kamenné, která migrovala po tomto území, zajisté měla nějaká pravidla vnitřního soužití uvnitř jednotlivých tlup a možná i pro případ setkání s jinými skupinami. V dostupných zdrojích však o nich není nic známo a – vzhledem k neustálé migraci – lze předpokládat, že nebyla příliš stabilní. Stejně tak zde zajisté byla provozována řada činností, která již nesla prvky systematičnosti a dělby práce (výroba zbraní, zpracování kožešin atd.). Primární ale byla potřeba uvnitř dané skupiny, směna nebyla systematická, ale spíše náhodná. Poslední doba ledová (cca 20 000 až 10 000 let př. n. l.) však způsobila změnu. Lidé byli postupujícími ledovci zatlačeni hluboko na jih do oblasti Malé Asie (Anatolie) a níže na území dnešní Sýrie, Izraele, Jordánska, Iráku atd. Tyto dnes suché a často pouštní oblasti byly vlivem klimatických změn vlhčí a velmi úrodné. V důsledku toho došlo v mladší době kamenné ke změně způsobu života lidí – z lovců-sběračů se postupně stali usedlí zemědělci. To s sebou přineslo potřebu systematicky a opakovaně řešit vztahy do té doby prakticky neznámé – zejména vlastnické právo k půdě a k domácím/hospodářským zvířatům a práva s tím související (právo cesty, právo hnát dobytek k vodě atd.), stejně tak i dědění těchto práv a řešení škod. Dodnes je tento okruh subsumován pod tzv. věcná práva. Specializace na pěstování rostlin, chov dobytka, lov a rybolov, prvotní řemesla atp. přinesla s sebou i trvalou potřebu směny a s ní spojených různých druhů smluv (kupní, výpůjční) dnes zařazených pod tzv. právo závazkové. Přesný vznik tohoto práva není znám – nejstarší archeologické památky z tohoto období jsou datovány cca 10 000 let př. n. l., nejstarší písemné nálezy jsou o cca 5 000 let mladší.Počátky kořenů našeho práva tak lze klást mezi tato data. Sem také lze umístit vznik podnikání v dnešním slova smyslu. Tj. vznik soustavné činnosti, při které jsou vynakládány náklady v podobě spotřeby materiálních vstupů, amortizace nástrojů, spotřeby lidské práce a to vše s cílem získat na konci více, než bylo vynaloženo. V tomto období, a dále i v době bronzové, po celou dobu antickou až do středověku, nebylo podnikání v našem prostoru striktně odděleno od osobního hospodaření. Hranice mezi těmito dvěma okruhy byla volná, mnoho činností bylo prováděno jak pro osobní potřebu, tak i pro směnu. Výjimku tvořili na jedné straně otroci a později pauperizovaní bezzemci, kteří neměli s čím hospodařit, na straně druhé pak osoby sloužící (pracující) pro jiné za mzdu či podobnou odměnu. U této druhé skupiny však závislost na „služném“ nemusela být absolutní; většinou tyto osoby měly ještě doplňkové či vedlejší vlastní zdroje obživy. Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

Oddělování fyzických osob od vlastnictví, hospodaření a odpovědnosti cestou vzniku fiktivních osob právnických lze ponejprv zaznamenat ve sféře veřejného práva, kdy určitý majetek patřil nějakému božstvu a skrze něj pak konkrétnímu chrámu. Stejně tak se již od počátku státních útvarů objevovaly rozdíly mezi osobním vlastnictvím panovníka a majetkem „koruny“. Přes velmi silný pokrok kupř. v pozdním římském právu se opravdové odtržení fyzické osoby-vlastníka od jejího podnikání uskutečnilo až v severní Itálii v době renesance. Tehdy již vznikaly první právnické osoby ve smyslu, jak je známe dnes, nikoli jen sdružení bez právní subjektivity (konsorcia). Uvedené oddělování majetku, činnosti a odpovědnosti od konkrétního fyzického nositele nebylo vedeno nějakými teoretickými důvody, nýbrž zcela pragmatickými příčinami. Právnická osoba umožňovala překonat omezení dané délkou lidského života (a v rámci něj délkou doby, po kterou je fyzická osoba schopna se kvalifikovaně starat o své podnikání), omezení daná kapacitou jednotlivce kvalitativně a kvantitativně zvládat řídící, rozhodovací a kontrolní procesy spojené s tímto podnikáním, dále umožňovala rychlé sdružení prostředků, které jednotlivec nebyl schopen nashromáždit ani za svůj život ani za několik generací, a hlavně oddělovala rizika plynoucí z podnikání od osobní svobody a majetku jejího vlastníka. Toto definitivní oddělení osobní sféry od podnikání s sebou také přineslo vznik obchodního práva. Tím zároveň vznikly daleko vyšší nároky na evidenci o hospodaření těchto fiktivních subjektů - účetnictví. Předpoklady pro to byly položeny postupným nahrazením římské číselné soustavy tzv. arabskými čísly. Největší zásluhu na tom lze patrně přičíst italskému matematikovi Leonardu Fibonaccimu a jeho publikaci z r. 1202 s názvem Liber Abaci (Kniha počtů). Díky tomu pak mohl v r. 1494 jiný italský matematik, Luca Pacioli, položit základy moderního podvojného účetnictví svým traktátem „Zvláštní rozprava o účtech a zápisech“.

Historie insolvenčního práva Insolvenční právo, nebo (dříve než se tak začalo nazývat) pravidla pro řešení nesplatitelných dluhů, jsou stará jako právo samo. Rozhodně nejsou až subdisciplínou moderního obchodního práva. Již v dávných dobách na samém počátku námi sledované historie se totiž musela lidská společenství vypořádávat s případy, kdy se vzájemné vztahy mezi nejméně dvěma jejich příslušníky dostaly v majetkové oblasti do slepé uličky. Podmínkou takové situace byla jednak existence vlastnictví (tj. takového uspořádání vztahů mezi lidmi, kdy majitel určité věci měl právo ji držet, nakládat s ní a užívat ji a její "plody"; naproti tomu všichni ostatní toto právo k té samé věci neměli) a jednak existence závazkových vztahů (tj. vztahů, na základě kterých měla jedna osoba právo požadovat a vymáhat od druhé, aby něco vykonala - nebo aby se nějakého jednání zdržela - či něco vydala, zaplatila, strpěla atd.). Za reálně existující lze přitom pokládat pouze takové uspořádání, které bylo vůči jednotlivým členům společenství vynutitelné, tj. musely již existovat nástroje na ochranu těchto vztahů (obecně respektovaná pravidla a donucovací nástroje). Je lhostejno, zda se jednalo o práva a povinnosti "světské " povahy (povinnost přispívat k obživě skupiny a k její obraně) či o příkazy a zápovědi náboženské (povinnost přinášet oběti či respektovat kmenová tabu), jež s sebou nesly i různé formy donucení k jejich plnění (tělesný trest, vězení, vyobcování z komunity, klatba atd.). Důležité je, že již v těchto dobách nutně muselo docházet k situacím, kdy na povinném bylo vyžadováno a vynucováno něco, co objektivně nemohl splnit a tato nemožnost byla jeho okolí zřejmá - tj. problém nebylo možno vyřešit ani mocenským donucením ani jakousi obdobou dnešní exekuce - tedy odnětím dlužného předmětu či jiné, náhradní hodnoty (jednalo se tak o stav podobný dnešnímu úpadku). Z dochovaných pramenů lze dovodit, že s postupem vývoje se poznenáhlu odlišovaly reakce lidských společenství na tyto situace. Mimo reakce trestní povahy se - pokud povinný člověk nebyl za nesplnění své povinnosti usmrcen - postupně ustavovala i opatření směřující k určité restituci či reparaci nežádoucího stavu. Vedle odškodnění symbolické povahy (rozličné formy obětí či podrobení se rituálním obřadům) objevují se již v nejrannějším období různé způsoby náhradního plnění - zejména v podobě "odpracování" určitého závazku na základě dobrovolného podrobení se oprávněné osobě či později ve formě zotročení povinného. S postupem času se objevují i různé instituty umožňující povinným, aby se ze svých závazků alespoň částečně vyvázali. Pro dnešní dobu je možná překvapující, že již v samých prvopočátcích byla pro tyto účely uznávána i vyšší moc, která povinné osobě umožňovala se nesplnitelného závazku zprostit. Pro ilustraci je možno použít některá ustanovení Chamurappiho zákoníku (cca 2 000 let př. n. l.). Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

V paragrafech 45 – 48 se kupř. řeší situace, kdy nájemce půdy nemá pro neúrodu na zaplacení pachtu jejímu majiteli. Pokud byl sjednán pevný pacht a nájemce jej již zaplatil, dopadají důsledky neúrody na nájemce. Pokud však byl pacht sjednán jako podíl jedné poloviny či třetiny na úrodě, rozdělí se sklizené zrno mezi majitele a pachtýře podle této proporce (patrně při nízké avšak nenulové úrodě). Pokud však zasáhne vyšší moc a setba pro nedostatek vláhy vůbec nevzejde anebo sklizeň z jiných důvodů není žádná, je pachtýř pro tento rok svého závazku zproštěn. Paragrafy 53 – 54 řeší situaci, kdy někdo zanedbáním péče o hráz způsobí její protržení, zaplavení cizích polí a tím zničení cizí úrody. Pokud není schopen nahradit škodu, kterou způsobil, bude on i veškerý jeho majetek rozdělen mezi poškozené. Představu o tom, jak že měl být dlužník „rozdělen“ nám dává paragraf 117, jenž stanoví: Pokud někdo nesplní svůj závazek z dluhu a prodá sebe, svou ženu, svého syna a dceru pro peníze anebo se podrobí nuceným pracím, bude zavázán pracovat po tři roky v domě toho, který jej koupil, nebo v domě věřitele (v rámci nucených prací) a ve čtvrtém roce musí být učiněn svobodným. Doklady o řešení nesplatitelných závazků osobním zotročením lze nalézt i ve Starém zákoně, konkrétně ve třetí knize Mojžíšově zvané Leviticus. Zapravení závazků cestou zotročení dlužníka se zde nepopisuje, ale předjímá se. Na rozdíl od poměrně nízké lhůty tří let podle Chammurapiho je zde „výkon rozhodnutí“ nepoměrně delší, a to až padesát let. Nástrojem abolice zde byl institut "milostivého léta" (milostivého roku) popsaný v kapitole 25, zejména větě 10: "I posvětíte léta padesátého a vyhlásíte svobodu v zemi té všechněm obyvatelům jejím. Léto milostivé toto míti budete, abyste se navrátili jeden každý k statku svému, a jeden každý k čeledi své zase přijde." Příklady, jakými způsoby se milostivé léto realizovalo, jsou pak uvedeny v dalších větách této kapitoly (25 a dále). V principu bylo možno zabavený majetek nebo zotročenou osobu vyplatit za „zůstatkovou hodnotu“ – tj. za hodnotu doby, která zbývala od konkrétního okamžiku do milostivého léta. Pokud k vyplacení nedošlo, byl majetek či zotročený uvolněn až v termínu milostivého léta. Systematické řešení vztahů, které se s postupným rozvojem ekonomického života stávaly stále komplikovanějšími, však přineslo až římské období. Římské právo se vyvíjelo postupně. Jeho počátky lze spatřovat ještě v tzv. rodovém, tj. předstátním období (před 8. stol. př. n. l.). V tomto období se nijak výrazněji nelišilo od předchozích či okolních úprav zacházení s dlužníky. Ještě v zákonech dvanácti desek (okolo roku 350 př. n. l.) je ustanovení, které vede k soudní personální exekuci. Třicet dnů po rozsudku či uznání dluhu vyzve věřitel dlužníka na soud a "vloží na něj svou ruku" (manus iniectio). Jde o symbolický akt, doprovázený slavnostní formulí a znázorňující že se věřitel právem zmocňuje osoby dlužníkovy (dlužník je od tohoto okamžiku "addictus", tj. exekučně přisouzený věřiteli). Věřitel na dlužníka uvalí domácí vazbu (carcer privatus) a smí jej spoutat okovy. Na konci šedesátidenní lhůty musí věřitel dlužníka ve třech po sobě následujících tržních dnech předvést soudci (magistrátovi) a veřejně vyhlásit dlužnou částku. Nevykoupí-li nikdo dlužníka ani třetího dne, věřitel jej může prodat "trans Tiberim" (za Tiberu, tj. do ciziny) jako otroka nebo jej usmrtit. Je-li věřitelů více, každý si smí z dlužníka useknout libovolně velký kus. Jak vidno, rané právo římské bylo proti poměrně benevolentní úpravě Chammurapiho (3 roky zotročení) nebo starozákonní padesátileté lhůtě nepoměrně krutější. Kvalitativní změna (která pak zůstala nezměněna do konce římské říše) nastala r. 326 zákonem Poeteliovým (lex Poetelia), který stanovil, že za dluhy ručí římský občan pouze svým majetkem, ne však již svou osobou. Tím byly položeny základy úpadkového práva v podobě, která se zachovala ve své podstatě dodnes. V případech jednoduchého dlužnického vztahu existovala ve starém Římě obdoba našeho výkonu soudního rozhodnutí (exekuce). Mimoto však již římské právo počítalo i s případy složitějšími, kdy se u jednoho dlužníka setká více věřitelů. Procesní postup se obvykle odvíjel od rozsudku v nalézacím řízení, kde bylo právo nejen zjištěno, ale zároveň bylo dlužníkovi i uloženo, aby splnil to, k čemu byl odsouzen. K tomu mu právo poskytovalo lhůtu 30 dnů. Pokud ve lhůtě nebyla povinnost splněna, zahajovalo se exekuční řízení na základě "actio iudicati" (žaloby k realizaci rozsudku). Z praktických důvodů soudce (praetor) urychleně povoloval zajištění (detenci) dlužníkova majetku (missio in possessionem rei servande causa). Dlužník byl poté povinen


připravit a vyvěsit vyhlášku o chystané dražbě svého majetku (proscriptio bonorum). V další třicetidenní lhůtě proces pokračoval takto: - soudce (praetor) přijímal přihlášky pohledávek věřitelů za dlužníkem, - dlužník měl ještě možnost své závazky vyrovnat, nebo se bránit proti "actio iudicati", popřípadě svůj majetek vydat věřitelům dobrovolně (a tím se pokusit zabránit tomu, aby byl prohlášen za bezectného - infamis - a tím mimo majetku ztratil i některá občanská práva). Dobrovolné vydání se nazývalo "cessio bonorum" a povolovalo se jen v případech nezaviněných úpadků (lex Iulia, r. l7 p.n.l.). V pozdějších dobách mohl dlužník tímto způsobem dosáhnout i tzv. "beneficium competentiae", tj. odsouzení jen do výše svého majetku (nikoli až do výše svých dluhů), - věřitelé mohli prostřednictvím "actio Pauliana" odporovat některým dlužníkovým úkonům, které poškodily jejich zájmy (zejména alienatio in fraudem creditorum). Pokud prokázali, že dlužník jednal s úmyslem poškodit věřitele (consilium fraudandi), nabyvatel o poškozujícím následku věděl (conscientia fraudis), jednáním se dlužníkův majetek zmenšil (alienatio) a důsledkem předešlého bylo skutečné zkrácení věřitele (eventus fraudis), bylo jednání dlužníkovo prohlášeno za neplatné (revocatio alienationem), čímž se obnovil předchozí právní stav. Po uplynutí výše uvedené proskripční lhůty (nedosáhl-li dlužník změny) se z dlužníka stal úpadce (decoctor) a následoval rozprodej jeho majetku (venditio bonorum) v konkursu, jehož realisací byl pověřen správce (magister bonorum) zvolený věřiteli z jejich středu. Nejprve bylo zpeněžování prováděno tak, že majetek byl prodáván jako celek tomu, kdo učinil nejvyšší podání. Vydražitel (bonorum emptor) nabyl úpadcův majetek a zároveň povinnost vypořádat přihlášené pohledávky věřitelů do výše, v jaké majetek vydražil (míněno procentním podílem). Za procentní podíl neuhrazený vydražitelem zůstal věřitelům dále zavázán úpadce. Postavení věřitelů již ani tehdy nebylo stejné. Konkursem nebyla dotčena práva zástavní; před nezajištěnými věřiteli měly dále přednost tzv. privilegované pohledávky - kupř. pohledávky císaře a císařovny, fisku, ale i pohledávky manželky a dětí pro věno a výlohy nemoci a pohřbu. Ostatní věřitelé mohli v konkursu uspokojovat své pohledávky jenom společným postupem a jen stejným procentem. Za věřitele se nepovažovali vlastníci věcí, které do dlužníkova majetku nepatřily. Jejich vynětí, resp. oddělení, se domáhali tzv. excisní žalobou. V poklasickém období se - vzhledem ke ztíženým hospodářským podmínkám - nedařilo nalézat jedince ochotné přebírat majetek jako celek (a tím na sebe brát závazek uhradit příslušný podíl přihlášených věřitelských pohledávek). Proto bylo namísto "venditio bonorum" používáno raději "distractio bonorum", neboli prodej majetku per partes s tím, že uspokojování věřitelů již nezajišťoval vydražitel, nýbrž jej uskutečnil po ukončení prodeje z nashromážděného výtěžku správce. Nevypořádané části pohledávek věřitelů za úpadcem ukončením konkursu nezanikaly, ale následovaly dále dlužníka až do jeho smrti (resp. do vypořádání zanechaného dědictví) nebo do svého promlčení po 30 až 40 letech (praescriptio XXX - XL annorum). Výjimku činil případ, kdy dlužník po dobrovolném odevzdání majetku věřitelům dosáhl "beneficium competentiae" a byl odsouzen pouze do výše svého majetku - jeho závazky vůči věřitelům tak byly vyrovnány výtěžkem ze zpeněžení; majetkem nekrytá část zanikla. Vývoj úpadkového práva se však nezastavil ani po rozpadu římské říše. V rámci tzv. Justiniánovy kodifikace v 6. stol. n. l. došlo například ke zvýšení ochrany věřitelů ustanovením, že eventuální přebytek výtěžku ze zpeněžení dlužníkova majetku musil být uložen v pokladně místního kostela ve prospěch těch věřitelů, kteří by se snad se svými nároky přihlásili později. Římské právo, uchované díky Justiniánské kodifikaci, bylo postupně od 12. století používáno pro vytváření práva jednotlivých evropských zemí, které překonávalo feudální strnulost a reagovalo na postupný rozvoj rodících se kapitalistických vztahů. Novodobá koncepce konkursního řízení má své základy ve spisu Salgada de Samozy s názvem "Labyrinthus creditorum concurrentiam ad litem per debitorum communem inter illos causatam" (Labyrint konkursu věřitelů před soudem v běžných případech dlužníky způsobených) z roku 1653, ve kterém se objevila později všeobecně akceptovaná myšlenka, že v konkursu je nutno uplatnit též zásady řízení sporného (nejen exekučního).


Insolvenční právo v českých zemích V českých zemích vyvolaly potřebu prakticky aplikovatelné právní úpravy konkursu hospodářské problémy na přelomu 16. a 17. století, zejména tzv. měnová kaláda z r. 1623 (zhroucení měny v důsledku ražení tzv. dlouhé mince, kdy hodnota zlatého obsahu klesla cca o 90%). V Obnoveném řízení zemském, uzákoněném po vítězství na Bílé hoře Ferdinandem II. v roce 1627, je v článcích LXXII až LXXVII řešeno "placení dluhův, kteří větší jsú, nežli dlužník svého statku nebo jmění má". Následně byl v rakouské monarchii vydán v r. 1781 konkursní řád josefinský, který zahrnoval - z dnešního hlediska kuriózní - princip perpetuace, tj. konkurs trval tak dlouho, dokud nebyly uspokojeny všechny přihlášené pohledávky. Pro svou zdlouhavost, nákladnost a tím nezajímavost pro věřitele byl mnohokrát novelizován a posléze nahrazen konkursním řádem z r. 1869 zpracovaným podle pruského vzoru. Jednalo se již o normu modernější, avšak zatíženou břemenem toho, že neúměrné množství pohledávek bylo považováno za přednostní. K další změně došlo vydáním nového konkursního řádu z r. 1914, který v Rakousku po mnoha novelách platil ještě na počátku 21. století. V meziválečném Československu byl nahrazen zákonem 64/1931 Sb. (plným názvem „Zákon kterým se vydávají řády konkursní, vyrovnací a odpůrčí“), který byl po druhé světové válce zrušen občanským soudním řádem 142/1950 Sb. Po roce 1989 pak bylo úpadkové řízení znovu kodifikováno v zákonu 328/1991 Sb. o konkursu a vyrovnání, který byl s účinností od 1. 1. 2008 nahrazen Insolvenčním zákonem č. 182/2006 Sb.

2. Jiří Bozděch EXKURZ DO OBČANSKÉHO PRÁVA Úvod

Základní pojmy občanského práva Občanské právo je jedním ze základních právních odvětví a občanskoprávní normy stanovují, jak se mají jejich subjekty chovat v občanskoprávních vztazích. Určují, co je subjektem práva a jak vznikají, mění se a zanikají občanskoprávní vztahy. Funkcí práva je především působit na uspořádání společenských vztahů. Občanské právo dělíme např. na právo hmotné a právo procesní. Hmotné právo je soustava právních norem, které určují, jak se mají subjekty práva chovat ve vzájemných vztazích. Naproti tomu procesní právo určuje pravidla, jak se hmotného práva domoci v řízení před státními orgány. Právě státní orgány disponují státní mocí, díky které je možné tato práva vymoci. Kupř. právní vztah ze smlouvy o půjčce se řídí hmotným právem a podle jeho norem je dlužník povinen půjčku vrátit věřiteli. Pokud však dlužník půjčku nevrátí, může se věřitel obrátit na soud jako orgán státní moci. Soud pak v soudním řízení, jehož pravidla podléhají procesnímu právu, rozhodne o povinnosti dlužníka půjčku vrátit. Státními orgány nejsou jen soudy, jsou jimi i správní orgány, např. finanční úřady, stavební úřady, apod. Podle toho dělíme procesní právo na soudní řízení a správní řízení. Fungující právo je předpokladem tzv. právního státu. Právní stát má tři základní funkce:   

zákonnost, tj. povinnost každého dodržovat právo právní jistota, tj. že proti každému bude stát postupovat podle práva a že mu poskytne právní ochranu přiměřenost práva, tj. že stát při uplatňování práva bude postupovat přiměřeně.


Občanské právo dále řadíme k právu soukromému, kde jsou si účastníci těchto vztahů rovni. Oproti právu veřejnému, kde jeden z účastníků vystupuje jako nositel státní moci (státní orgán), silnější subjekt, který může druhému účastníku ukládat povinnosti. Do občanského práva řadíme několik skupin. Zejména je to občanské právo obecné, které je podpůrné i pro ostatní zvláštní skupiny občanského práva, zejména je to právo obchodní, pracovní, rodinné.

Základní zásady občanského práva Základními zásadami občanského práva jsou:      

zásada „rovnosti účastníků“, tzn. vzájemnost právních vztahů, jejich reciprocita, právu jednoho odpovídá povinnost druhého a naopak – něco dávám a něco za to chci zásada, že „smlouvy se mají dodržovat“, tedy že porušení smlouvy je porušením práva zásada „nikoho nepoškozovat“ zásady „ochrany dobré víry“, tedy že je chráněn ten, kdo jedná v dobré víře. zásada „zákony nepůsobí zpětně“, tj. zákaz retroaktivity, žádný zákon nesmí zasahovat do práv, která vznikla před jeho účinností, podporuje právní jistotu všech subjektů zásada prevence – každý by měl předcházet vzniku škody nebo ohrožení práv

Pramenem občanského práva jsou právní normy právních předpisů. Nejzákladnějšími normami jsou zákony (přijímané Parlamentem ČR). Dalšími předpisy jsou podzákonné nebo prováděcí předpisy, tj. nařízení vlády nebo vyhlášky ministerstev nebo jiných úřadů. Základním pramenem občanského práva je ústava a občanský zákoník.

Způsobilost k právům a k právním úkonům Způsobilostí k právům (nebo také právní subjektivitou) nazýváme schopnost být nositelem práv a povinností, tzn. být subjektem práv a povinností. Takovým subjektem mohou být jednak osoby fyzické a jednak osoby právnické. Fyzické osoby nabývají schopnost být subjektem práv již svým narozením (může ji mít i dosud nenarozené dítě) a zaniká smrtí. Obdobně se právnické osoby stávají subjektem práv dnem vzniku, jejich právní subjektivita zaniká se zánikem právnické osoby. Způsobilostí k právním úkonům naproti tomu rozumíme schopnost činit právní úkony, tzn. zakládat, měnit nebo rušit práva a povinnosti. Fyzické osoby nabývají plné způsobilosti k právním úkonům zletilostí. Fyzická osoba jako subjekt práv tedy může vlastnit majetek bez ohledu na svůj věk, protože vlastníkem věci může být i batole, avšak ne každý subjekt práv může se svým majetkem nakládat, tedy např. činit úkony k jeho prodeji. Jinak se proto nahlíží na dítě, které si v kiosku koupí zmrzlinu, protože se jedná o úkon v souladu s jeho rozumovou vyspělostí, a jinak na dítě, které hodlá zpeněžit rodinné stříbro značné hodnoty v zastavárně. Způsobilost k právním úkonům může být fyzické osobě soudem omezena nebo jí může být dokonce zbavena, a to v případě, kdy její stav (kupř. kvůli duševní chorobě) neumožňuje činit vážné a srozumitelné právní úkony.

Zastoupení Každý subjekt práv může být zastoupen jinou osobou. Rozlišujeme zastoupení zákonné a zastoupení na základě plné moci.


Zákonný zástupce zastupuje osobu, která nemá plnou způsobilost k právním úkonům. Obvykle rodiče takto zastupují nezletilé děti, případně pěstoun nebo poručník. Jiným případem je zastoupení osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům, kdy opatrovníka určí soud. Zastoupení na základě plné moci je smluvním vztahem mezi zastoupeným a zástupcem, kdy zastoupený zmocňuje zastoupeného, aby za něj činil určité právní úkony, např. aby jej zastupoval před soudem nebo před jinými subjekty. Plná moc zaniká provedením smluveného úkonu, odvoláním zmocnitele, výpovědí zmocněnce nebo jeho smrtí, a také smrtí zmocnitele, není-li dohodnuto jinak. V případě zániku plné moci je zmocněnec povinen učinit vše, co nesnese odkladu nebo by mohlo znamenat újmu zmocniteli nebo jeho právnímu nástupci.

Právní úkony Právní úkony jsou podle základní definice právní vědy „projevy vůle směřující ke vzniku, změně nebo zániku práv a povinností, které právní předpisy s takovými úkony spojují“. Aby se tak mohlo stát, musí takový projev splňovat určité podmínky. Takový úkon musí být učiněn svobodně, nikoli pod nátlakem nebo v tísni. Dále musí být právní úkon učiněn vážně, tedy nikoli v žertu nebo nadsázce, dále srozumitelně a určitě, tzn., že z projevu vůle musí být zřejmé, k čemu tento projev směřoval. Právní úkony, které nesplňují výše popsané znaky, jsou neplatné. Neplatné jsou ale také právní úkony, které odporují dobrým mravům, úkony, které jsou zákonem zakázané, event. takový zákaz obcházejí, nebo jejichž plnění je nemožné. Právní úkon je možné učinit ústně, písemně nebo i mlčky, tzv. konkludentně, souhlasně. Zákon u některých právních úkonů přímo ukládá, že musí být učiněn písemně, někdy dokonce ve formě notářského zápisu. Právním úkonem je např. koupě zboží v obchodě, i když se na něj nevztahuje povinnost uzavřít jej v písemné formě. Naproti tomu koupě nemovitosti je zákona podmíněna uzavřením písemné smlouvy. Formu notářského zápisu zákon ukládá např. při uzavření společenské smlouvy o založení společnosti.

Uzavírání smluv Smlouva (nebo také dohoda) je právní úkon učiněný dvěma nebo více subjekty, kterým se zakládají práva a povinnosti mezi účastníky smlouvy. Smlouva je jedním ze základních institutů soukromého práva. Pro platnost smlouvy obecně platí podmínky pro platnost právních úkonů, nesmí tedy zejm. týkat nedovoleného jednání a musí být učiněn v zákonem stanovené formě. Smlouva se uzavírá akceptací nabídky, tzn., že jedna strana smluvního vztahu učiní nabídku druhé straně a druhá strana tuto nabídku akceptuje. Uzavřením smlouvy tedy zpravidla vzniká vzájemný vztah, který oběma stranám dává nějaká práva, ale i ukládá povinnosti. Tento proces je dobře patrný na kupní smlouvě. Jedna strana nabízí k prodeji nějakou věc za nějakou cenu a druhá strana tuto nabídku přijme a věc za tuto cenu koupí. Prodávajícímu vzniká povinnost věc dodat a právo na zaplacení, kupující má naopak právo na dodání věci a povinnost zaplatit dohodnutou kupní cenu. Smlouvu je možné také zrušit, především dohodou, to je dvoustranné ukončení smluvního vztahu, nebo tak lze učinit jednostranně, a to zejména odstoupením nebo výpovědí. Většina smluvních vztahů je zákonem popsána a předpokládána. Proto v některých zákonech existuje úprava tzv. smluvních typů, které se týkají nejobvyklejší smluvních vztahů, jako je smlouva kupní, darovací, nájemní, smlouva o půjčce, o dílo, ale i pracovní smlouva, pojistná smlouva, cestovní smlouvy atd.


Věcná práva

Pojem věcná práva Věcnými právy nazýváme práva, která se vztahují k věcem, které působí (chrání) proti všem, tzn., že právu jednoho vlastníka vlastnit odpovídá povinnost všech ostatních jeho vlastnictví nijak nerušit. Oproti tomu závazková práva se vztahují k právnímu vztahu mezi jejich jednotlivými účastníky a působí jen proti těmto účastníkům. Věcná práva jsou právo vlastnické, právo držby a věcná práva k věci cizí, tj. zástavní právo, věcné břemeno, zadržovací právo a předkupní právo. Vlastnické právo umožňuje vlastníku věc držet, užívat a nakládat s ní. Držba je naproti tomu stav, kdy někdo věc užívá a chová se k ní jako k věci vlastní. Držba může být oprávněná, to je v případě, kdy je držitel v dobré víře, že mu věc patří, ale z nějakého důvodu jejím vlastníkem není. Naproti tomu neoprávněná držba představuje stav, kdy držitel užívá věc jako by mu patřila, ale ví, že tomu tak není, např. zloděj. Věcná práva k věci cizí působí také proti všem, ale nesvědčí vlastníku ale osobě od vlastníka odlišné a naopak vlastnické právo omezují. Slouží kupříkladu k zajištění závazků (zástavní, zadržovací právo).

Pojem vlastnictví Vlastnické právo (nebo také vlastnictví) je nejrozsáhlejším věcným právem působícím proti všem. Předmětem vlastnictví může být věc v právním smyslu, tzn. vše, co je ovladatelné a může být předmětem (objektem) práva, tedy např. i zvíře, energie, živé tkáně. Věc má také své součásti, tj. to, co nemůže být od věci odděleno, aniž by byla věc znehodnocena, a příslušenství, tj. to, co má být užíváno s věcí hlavní. Věci dělíme na věci movité a nemovité, ale také dělitelné a nedělitelné, věci jednotlivé i hromadné atd. Nemovitosti jsou pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem, vše ostatní jsou věci movité. Obsahem vlastnického práva je věc držet, věc užívat a požívat její plody a užitky a s věcí nakládat. Vlastnictví věci je omezeno povinnostmi, např. užívat věc tak, aby její užívání nerušilo jiného, vlastník je za svou věc zodpovědný, je povinen ji hlídat, udržovat. Vlastnictví nemusí být vždy výlučné, vlastníků jedné věci může být i více, pak se jedná o spoluvlastnictví. Spoluvlastník má stejná práva jako vlastník, tato práva jsou však omezena ostatními spoluvlastníky v rozsahu, který odpovídá velikosti jeho spoluvlastnického podílu. Zvláštním typem spoluvlastnictví je společné jmění manželů, které může vzniknout jen mezi manželi. Vlastnictví vzniká převážně převodem vlastnictví (smlouvou), přechodem (děděním), zhotovením věci nebo také rozhodnutím (např. soudu).

Vlastnictví nemovitostí a katastr nemovitostí Vlastnictví nemovitostí vzniká stejným způsobem jako u movitých věcí (převodem, přechodem, zhotovením nebo z rozhodnutí soudu). U nemovitostí dále platí, že za vlastníka je považován ten, kdo je jako vlastník zapsán v katastru nemovitostí. U převodu vlastnického práva k movitým věcem dochází především předáním věci. Naproti tomu u převodu vlastnického práva k nemovitostem (koupě, dar) nestačí věc předat, ale k platnosti a účinnosti převodu vlastnictví je nutné provést zápis vlastnického práva k nemovitostem ve státem vedené evidenci, kterou je právě katastr nemovitostí. Pro převod nemovitostí zákon ukládá povinnou písemnou formu takového Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

právního úkonu, tzn., že smlouva musí být uzavřena písemně a poté předložena katastru nemovitostí k provedení tzv. vkladu vlastnického práva. Právě se vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí je spojen převod vlastnického práva. Pokud vlastnictví věci přechází děděním, přechází vlastnictví na dědice okamžikem smrti zůstavitele, jeho vlastnictví však potvrdí soud po projednání dědictví a zapíše jej jako vlastníka do katastru nemovitostí. Obdobně je tomu i u zhotovení, zde katastr zapíše jako vlastníka toho, kdo je uveden jako stavebník v rozhodnutí o kolaudaci stavby (souhlasu s užíváním). Rozhodne-li o vlastníku nemovitosti soud, je podkladem pro zápis do katastru písemné rozhodnutí soudu. Do katastru se jako předmět vlastnictví kromě pozemků a staveb zapisují i bytové a nebytové jednotky v domech, které jsou tzv. prohlášením vlastníka vymezeny. Zde se jedná o výlučné vlastnictví určitého vymezeného prostoru v domě (bytu, nebytového prostoru) a spoluvlastnictví společných částí domu a event. pozemku, na kterém je dům postaven. Kromě vlastnického práva k nemovitostem eviduje katastr nemovitostí i jeho omezení. Jedná se o zástavní práva, věcná břemena, předkupní práva, ale i nařízené exekuce, soudcovská nebo exekutorská zástavní práva, exekuční příkazy k prodeji nemovitostí. Katastr také eviduje případné běžící soudní spory o nemovitosti nebo předběžná opatření. Všechny tyto údaje jsou potřebné a důležité pro rozhodnutí případného kupce nemovitosti, neboť jasně signalizují, zda je vlastnické právo k nemovitosti omezeno či nikoliv. Katastr nemovitostí je totiž ovládán zásadou materiální publicity, podle které je chráněn ten, kdo věří v pravdivost zápisu v něm. I kdyby měl někdo uzavřenou smlouvu na zřízení zástavního práva nebo věcného břemene, takové právo nevznikne, dokud není v katastru nemovitostí evidováno.

Zástavní právo Zástavní práva slouží k zajištění práv na splnění závazku. Jedná se tedy o institut se zajišťovací, ale i uhrazovací funkcí. Základní vlastností zástavního práva je vyšší stupeň jistoty než u jiných zajišťovacích institutů, protože přímo vymezuje věci, ze kterých se věřitel může uspokojit v případě nesplnění dlužníkových povinností. Nejvýznamnějším druhem zástavního práva je zástavní právo k nemovitostem, neboť se jedná o nejspolehlivější zajišťovací prostředek. To je dáno jednak ekonomickou stabilitou nemovitosti – její cena neklesá tak jako u většiny ostatních věcí, ale především právní jistotou, neboť zástavní právo k nemovitostem se eviduje v katastru nemovitostí a vniká vkladem tohoto práva do katastru nemovitost. Zástava movitých věcí vzniká předáním věci nebo také zapsáním věci do rejstříku zástav, který vedou notáři. Kromě smluvního (dobrovolného) vzniku zástavního práva může zástavního právo vzniknout i z rozhodnutí soudu nebo státního orgánu, a to k zajištění pravomocně přiznané pohledávky, např. soudcovským zástavním právem, exekutorským zástavním právem, zástavním právem zřízeným finančním úřadem. V případě, že dlužník zajišťovaný závazek nesplní, má věřitel možnost uspokojit se přímo ze zástavy, a to žalobou na zpeněžení zástavy. Zástava také může být předmětem exekuce, ale zástavní věřitel má v takovém případě přednost před všemi ostatními věřiteli, pokud ovšem také nedisponují dřívějším zástavním právem ke stejné věci. Zástavní právo zaniká se zánikem zajišťované pohledávky. Nezanikne-li pohledávka, může zástavní právo zaniknout např. dohodou, eventuálně vzdáním se zástavního práva ze strany zástavního věřitele, zánikem zástavy, zpeněžením zástavy v dražbě.

Věcná břemena


Věcné břemeno je označením pro právo k cizí věci – nemovitosti. Právu osoby oprávněné z věcného břemene odpovídá povinnosti vlastníka nemovitosti výkon takového práva strpět. Věcné břemeno se váže k zatížené nemovitosti bez ohledu na to, kdo tuto věc vlastní. Oprávnění z věcného břemene může svědčit vlastníku jiné nemovitosti (obvykle sousední) a spočívá např. v právu cesty - tzn., že vlastník pozemku zatíženého věcným břemenem cesty musí strpět oprávnění vlastníka pozemku oprávněného z tohoto věcného břemene, aby přes takový pozemek přecházel nebo přejížděl. Oprávněným však nemusí být vlastník jiné nemovitosti, ale konkrétní osoba (osobností věcné břemeno). Takové věcné břemeno obvykle spočívá v právu nemovitost užívat. Typicky se jedná o věcné břemeno doživotního práva užívat nemovitost k bydlení. Rodiče si tím zpravidla zajišťují možnost dožít v nemovitosti, kterou darují svým dětem.

Závazky Základní principy závazkových vztahů Závazkové, nebo také obligační právo, upravuje právní vztahy mezi dvěma nebo více konkrétními subjekty. Závazek proto zavazuje jen účastníky závazku a na ostatní subjekty nemá žádný vliv. Na rozdíl od věcných práv, která oprávněnou osobu chrání proti všem. Se vznikem závazku vzniká dlužníku povinnost poskytnout věřiteli nějaké plnění, a na druhé straně právo věřitele na takové plnění, eventuálně možnost jej vymoci. Obsahem takého plnění může být buď povinnost něco dát, něco konat, něco strpět nebo se něčeho zdržet. Závazková práva jsou upravena ve všech hlavních právních odvětvích, známe tedy závazky občanskoprávní, obchodní, závazky pracovněprávní, ze zákona o rodině atd. Závazky dělíme na závazky ze smluv, závazky z porušení právní povinnosti (tj. odpovědnost za škodu, prodlení a bezdůvodné obohacení), a závazky z jiných právních důvodů, tj. kvazikontrakty (veřejná soutěž, veřejný příslib, jednatelství bez příkazu) a kvazidelikty (objektivní odpovědnost za škodu). Nejčastějším důvodem vzniku závazku je smlouva. O smlouvách bylo pojednáno v předchozích kapitolách. Závazkové vztahy z porušení právních povinnosti vznikají tím, že jedna ze stran poruší svou právní povinnost. Následkem takového porušení může být jednak vadné plnění (nesplnění v době splatnosti, splnění vadné) a jednak způsobení škody (škoda vzniklá z porušení smluvního závazku nebo škoda mimosmluvní). Závazky také vznikají z úředního rozhodnutí, např. při rozhodnutí o zrušení spoluvlastnictví vzniká povinnost se vypořádat. Závazkové vztahy se mohou ve svém průběhu měnit. Změnit se může subjekt závazku, např. tím, že věřitel svou pohledávku postoupí (prodá) třetí osobě, může se ale změnit i dlužník, tím, že dluh převezme jiná osoba nebo k dluhu přistoupí. Ke změně však nejčastěji dochází v obsahu závazků, a to buď dohodou, kdy se obě strany na změně závazku shodnou, nebo z porušení závazku. Kupř. z prodlení dlužníka vznikají věřiteli další práva, zejm. právo odstoupit nebo požadovat úroky z prodlení atp.

Zajištění závazků Ke zvýšení jistoty věřitele existuje možnost splnění závazku ze strany dlužníka zajistit. Smyslem zajištění je ochrana věřitele pro případ, že dlužník bude se splněním svého závazku v prodlení nebo jej nebude moci splnit vůbec. Potom se věřitel může domoci splnění závazku právě z jeho zajištění.


Neznámějšími druhy zajištění jsou zástavní právo, zadržovací právo, ručení, bankovní záruka, jistota, uznání dluhu. Smluvní pokuta je peněžitá sankce vůči dlužníkovi, na kterou vzniká věřiteli vůči dlužníkovi nárok v případě porušení konkrétní dohodnuté povinnosti. Např. pokud se kupující s prodávajícím dohodne na vyklizení a předání prodávaného bytu k určitému datu a pro případ nesplnění takového závazku sjednají smluvní pokutu ve výši 1.000,- Kč za každý den prodlením předáním, má kupující nárok na zaplacení smluvní pokuty i v případě, že mu takovým prodlením žádná škoda nevznikne. Ručením se rozumí vztah mezi věřitelem a ručitelem, kterým se ručitel zavazuje splnit závazek za dlužníka v případě, že dlužník svůj závazek nesplní. Následkem ručitelova plnění přechází povinnost dlužníka plnit nikoli věřiteli, ale ručiteli. Závazky zanikají především splněním, ale k zániku závazku může dojít i výpovědí, dohodou, započtením, odstoupením od smlouvy, smrtí dlužníka nebo věřitele, uplynutím doby, nemožností plnění nebo splynutím.

Promlčení Jedním ze základních práv člověka je právo na soudní ochranu. Tím se mj. rozumí i možnost domoci se svých práv, zejména u soudu. A uspěje-li např. žalobce u soudu se svou žalobou, má dále právo takový úspěch vymoci. K tomu je určen zejm. institut exekuce nebo výkonu rozhodnutí. Majetková práva však lze takto realizovat jen v určité lhůtě, potom se toto právo promlčí a oslabí, právě o možnost jej vykonat. Promlčením právo nezanikne, stále existuje a může být i dlužníkem splněno, ale pokud dlužník u soudu poukáže na to, že právo je promlčené, soud takovému právu soudní ochranu neposkytne a žalobu zamítne. Soud sám promlčení závazku bez námitky dlužníka nezkoumá. Promlčení je nutno odlišovat od tzv. prekluze, kdy právo zaniká zcela a soud k němu přihlíží z úřední povinnosti. Majetková práva podle občanského zákoníku se promlčují v tříleté lhůtě, která počíná běžet první den poté, co bylo možno právo poprvé uplatnit, rozuměj podat žalobu. Obvykle je to první den prodlení se splněním závazku. Je-li tedy např. půjčka splatná 15. 5. 2012, je dlužník v prodlení s její úhradou 16. 5. 2012 a již tento den může věřitel podat žalobu o zaplacení. Posledním dnem, kdy lze takovou žalobu podat bez rizika promlčení, je za tři roky, tedy 15. 5. 2015. Některá práva se promlčují v době desetileté, a to např. práva přiznaná soudním rozhodnutím, práva z věcného břemene, práva z úmyslného způsobení škody nebo práva uznaná dlužníkem. Některá práva se nepromlčují vůbec, kupř. vlastnické právo. U některých práv jako je právo z bezdůvodného obohacení nebo právo na náhradu škody se právo může promlčet i v tzv. dvouleté subjektivní lhůtě, která počíná běžet poté, co se věřitel o svém právu dozví. I zde však možnost žalovat skoční po třech letech. Běh promlčecí lhůty se přerušuje podáním žaloby nebo zahájením exekuce. Po dobu běhu takového řízení se závazek nepromlčuje. Kromě promlčení v občanském právu má zvláštní úpravu promlčení i obchodní zákoník, kde je na rozdíl od občanského práva obecná promlčení doba čtyřletá, promlčují se také trestné činy, přestupky, placení daní apod.

Základní smluvní typy


Občanskoprávní závazkové vztahy dělíme na pojmenované a nepojmenované, a to podle toho, zda je konkrétní závazkový vztah upraven jako zvláštní typ v občanském zákoníku či nikoli. Tam, kde občanským zákoník na určitý smluvní typ pamatuje, se úprava řídí zákonem, není-li ovšem mezi stranami dohodnuto jinak. Ne všechny případy závazků však mohou být zákonem upraveny, a proto se takový netypický závazek řídí pouze obecnými ustanoveními o závazcích. Občanský zákoník obsahuje úpravu základních smluvních typů, zejména se jedná o kupní smlouvu, směnnou smlouvu, darovací smlouvu, smlouvu o dílo, smlouvu o půjčce, smlouvu o výpůjčce, nájemní smlouvu, příkazní smlouvu, smlouva o úschově, smlouva o ubytování, smlouva o přepravě, zprostředkovatelskou smlouvu a další. Kupní smlouvou se převádí vlastnické právo k věci za úplatu. Smlouvou o dílo zhotovitel provádí pro objednatele za úplatu zhotovení věci. Smlouvou o půjčce poskytuje věřitel dlužníkovi nějakou druhově určitelnou věc (nejčastěji peníze) a dlužník se je zavazuje vrátit, případně zaplatit za půjčení úrok. Smlouvou o nájmu přenechává pronajímatel nájemci k užívání určitou konkrétní věc a nájemce se zavazuje za užívání hradit nájemné. Smlouvou o výpůjčce se přenechává věc konkrétně určená, podobně jako u nájmu, avšak bezúplatně. Zprostředkovatelskou smlouvou se zprostředkovatel zavazuje vyvíjet činnost směřující k získání příležitosti k uzavření smlouvy s nějakou třetí stranou. Typicky se jedná o vyhledání zájemce o koupi nějaké věci. V praxi se vyvinul např. i smíšený typ smlouvy, např. leasingová smlouva neboli smlouva o koupi najaté věci. Touto smlouvou si leasingový nájemce najímá nějakou konkrétně určenou věc a hradí nájemné. Leasingový pronajímatel se naopak zavazuje, že po uplynutí dohodnuté doby a uhrazení dohodnutých splátek převede na nájemce vlastnické právo k pronajaté věci. V podstatě se jedná o způsob financování koupě, neboť pronajímatel nijak za předmět nájmu neodpovídá, neručí za jeho kvalitu a není povinen jej udržovat v provozuschopném stavu.

Spotřebitelské smlouvy Spotřebitelskými smlouvami zákon označuje takové smlouvy, jejichž smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na straně druhé dodavatel (podnikatel), který při uzavření smlouvy koná v rámci své podnikatelské činnosti. Nejedná se o samostatný smluvní typ a takovou smlouvou může být prakticky každá smlouva, kterou zákon dovoluje (např. kupní smlouva, smlouva o dílo, zprostředkovatelská smlouva atd). Smyslem úpravy spotřebitelských smluv je snaha ochránit mnohdy nerovné postavení dodavatele a spotřebitele. Ve spotřebitelských smlouvách nesmí být postavení spotřebitele zhoršeno proti zákonu a navíc je spotřebiteli umožněno z takového smluvního vztahu v určité lhůtě bezdůvodně odstoupit, např. tehdy, když se jedná o nákup zboží přes internet, telefon, mimo provozovnu dodavatele atp.

Nájem nebytových prostor Kromě obecné úpravy nájmu v občanském zákoníku je nájem nebytových prostor upraven v samostatném právním předpisu – v zákoně o nájmu nebytových prostor. Jedná se o speciální úpravu nájemního vztahu k prostorám, které nejsou určeny k bydlení a především slouží k podnikatelské činnosti. Na okolnosti neupravené v tomto zákoně se použije úprava obsažená v občanském zákoníku.


Odpovědnost za škodu Odpovědnost za škodu patří k nejdůležitějším tématům občanského práva. Odpovědnost za škodu rozlišujeme obecnou a zvláštní. Obecnou odpovědností za škodu rozumíme stav, kdy jeden subjekt (škůdce) poruší svou právní povinnost a způsobí tím škodu jinému subjektu (poškozenému). Z takového porušení povinnosti vzniká poškozenému nárok na náhradu takto vzniklé škody. Podmínkami odpovědnosti za škody tedy jsou:   

protiprávní jednání vznik škody příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním a vznikem škody

Protiprávní jednání je takové jednání, které je v rozporu se zákonem nebo jinou povinností danou kupř. smluvním ujednáním. K takovému porušení může dojít úmyslně nebo nedbalostí. Škoda je újma, kterou poškozený utrpěl na svém majetku, svých právech penězi ocenitelných nebo osobnostních nebo na svém zdraví. Ke vzniku odpovědnosti za škodu je však kromě existence protiprávního jednání a existence nějaké újmy nutné, aby mezi těmito skutečnostmi existoval příčinný vztah, tedy aby bylo najisto postaveno, že ke vzniku škody vedlo právě jednání škůdce. Pokud domnělý škůdce prokáže, že ke vzniku škody jeho protiprávní jednání nevedlo, nevzniká poškozenému nárok na náhradu takové škody. Zákonná úprava odpovědnosti za škodu také předpokládá, že škůdce se mohl na vzniku škody podílet jen částečně, pak není jeho povinností uhradit škodu v plném rozsahu, ale podle jeho podílu na zavinění škody. Oproti této obecné odpovědnosti, kdy musí být splněny výše uvedené podmínky současně a kterou nazýváme odpovědností subjektivní, stojí odpovědnost objektivní. Případy objektivní odpovědnosti upravuje výslovně zákon a pro vznik takové odpovědnosti není nutné splnění podmínky zavinění na straně škůdce. Případy objektivní odpovědnosti jsou: i. ii. iii. iv. v. vi. vii.

odpovědnost za škodu způsobenou provozní činností odpovědnost za škodu způsobenou na věci přijaté k plnění jeho závazku, odpovědnost za škodu okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jichž bylo užito při plnění závazku, odpovědnost za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků, odpovědnost za škodu způsobenou zvlášť nebezpečným provozem, odpovědnost za škodu na vnesených nebo odložených věcech, odpovědnost za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem apod. Odpovědnosti se odpovědná osoba může zprostit, avšak pouze z tzv. liberačních důvodů uvedených v zákoně. Pokud zákon možnost liberace vůbec nevymezuje, hovoříme o odpovědnost absolutní, kdy se škůdce nemůže takové odpovědnosti zprostit vůbec.

Škoda může být: -

skutečná, určitelná jako hodnota, která ušla z majetku poškozeného (ukradená nebo rozbitá věc, zranění, atd.) anebo ušlý zisk, tj. hodnota nebo prospěch, kterou by poškozený dosáhl nebýt škodného jednání (např. ušlá mzda, nerealizovaný obchod, nemožnost odjet na zaplacenou dovolenou atd.)

K náhradě škody může dojít jednak uvedením v předešlý stav (tzv. restituce), to však v některých případech není vůbec možné. Pak nastupuje finanční nebo jiná náhrada (tzv. reparace).


U škody na zdraví se jednorázově hradí bolestné a ztížení společenského uplatnění, opětovnými plněními pak ztráta na výdělku, ztráta na důchodu, náklady na výživu pozůstalým v případě usmrcení. Výše jednorázových náhrad je omezena sazebníkem stanoveným vyhláškou. Vedle náhrady skutečné škody a ušlého zisku i náhradu účelných nákladů spojených s léčením a při usmrcení i přiměřené náklady spojené s pohřbem. Kromě obecné úpravy odpovědnosti za škodu v občanském zákoníku obsahují úpravu odpovědnosti za škodu i jiné právní předpisy, jako např. obchodí zákoník, zákoník práce, zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.

Bezdůvodné obohaceni Bezdůvodné obohacení patří mezi tzv. mimosmluvní závazkové vztahy a označujeme tím určitou hodnotu, kterou obohacený získá na úkor poškozeného a obohatí se tak. Bezdůvodné obohacení může vzniknout i tím, že se majetek obohaceného nezmenšil, ač se tak po právu mělo stát. Ke vzniku bezdůvodného obohacení se nevyžaduje žádné protiprávní jednání na straně obohaceného, postačí skutečnost, že došlo k jeho obohacení. Následkem takového bezdůvodného obohacení vzniká obohacenému povinnost vydat bezdůvodného obohacení. Zákon vymezuje tyto bezdůvodného obohacení: -

plnění bez právního důvodu plnění z neplatného právního úkonu plnění z právního důvodu, který odpadl prospěch získaný z nepoctivých zdrojů plnění za jiného

Dědické právo Dědické právo podle občanského zákoníku upravuje přechod práv a závazků zemřelé fyzické osoby, tj. zůstavitele, na jeho právní nástupce, tj. dědice. K přechodu práv dochází okamžikem smrti zůstavitele, i když k úřednímu projednání dědictví dochází později. Zákon umožňuje dědění ze závěti, kdy zůstavitel ještě za života může určit, které konkrétní osoby nabydou po jeho smrti jeho majetek. Nezanechá-li zůstavitel závěť, určuje se okruh dědiců podle zákona v tzv. skupinách, když přednost mají nejbližší příbuzní, nejsou-li takoví, postupuje se až po ty vzdálenější. Děděním na dědice přechází nejen aktiva, tj. např. vlastnictví k věcem, ale i pasiva, tj. závazky. Dědic tedy přijetím majetku přijímá i dluhy zůstavitele. Potom za tyto závazky ručí až do výše nabytého dědictví. Tato skutečnost chrání věřitele zůstavitele, aby po jeho smrti mohli být uspokojeni z jeho majetku. Dědic také může dědictví odmítnout, to se děje zejména tehdy, když dluhy převyšují aktiva a dědic se tak chce vyhnout obtížím souvisejícím s vypořádáním závazků zůstavitele.

3. Jarmila Veselá ÚVOD DO EKONOMIKY OBČANA

Úvod Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

Úkolem této části skript je seznámení účastníků vzdělávání se současnou ekonomikou domácnosti a občana v České republice. Ekonomika domácností i hospodaření jednotlivých občanů je od pradávna základním pilířem ekonomik států a v moderní době i globálních ekonomik. Pro období nástupu 21. století je sice typické užívání moderních technologií a různorodých finančních produktů, ve skutečnosti však řada občanů tápe v pochopení základů ekonomické rovnováhy svého hospodaření. Na rozdíl od sedláka, který znal do krejcaru všechny své příjmy a výdaje, mnohý občan často ani neví, za co konkrétně utrácí své příjmy. Ke špatnému stavu tzv. „finanční gramotnosti“ českých občanů významně přispělo období čtyřiceti let existence socialistického systému, který odmítal tržní hospodaření a deformoval tržní ceny na ceny regulované. Za povšimnutí stojí, že lidé, kteří prožili svá aktivní léta v období před 2. světovou válkou, chápali po sametové revoluci tržní mechanismy lépe než generace vyrostlá po válce. Socialismus přerušil rodové a profesní tradice tržního systému a mladší generace neměly šanci získat zkušenosti s obchodováním, podnikáním a tudíž ani s krizí, insolvencí či naopak s rychlým ziskem a bohatstvím. Předmětem studijních textů jsou pasáže pojednávající o ekonomických parametrech života občana. Měly by účastníky vzdělávání přivést nikoli k zapamatování statistických čísel, nýbrž k pochopení souvislostí a významů jednotlivých ekonomických ukazatelů v hospodaření domácnosti a občana. Cílem kapitoly o ekonomických aspektech života občana či domácnosti je seznámení účastníků vzdělávání se šířkou a složitostí insolvenční tématiky. Účastníci budou motivováni v nalézání dalších souvisejících problémů a v chápání souvislostí. Důležitou částí výuky je inspirace posluchačů ve vyhledávání odborných informací a dat. Rozsah poradenských služeb budoucího insolvenčního poradce může být velmi variabilní a pohybovat se například od rad pro bezdomovce po odborné poradenství v systémových oblastech sociální pomoci měst či obcí. Problémy a krizová místa insolvenčních procesů se rychle mění a proto budou účastníci vzdělávání vedeni k neustálému ověřování rozsahu problémů, aktuální legislativy i aktuálních ekonomických dat.

Výdajová stránka hospodaření domácnosti Výdaje občana i jeho domácnosti jsou nejdůležitější stránkou ovlivňující charakter hospodaření. Nerovnováha mezi příjmy a výdaji (v případech nižších příjmů než výdajů) zakládá v delším časovém horizontu krizové období. Pro hodnocení výdajové stránky hospodaření občana a domácnosti je nezbytné se zabývat nejenom strukturou výdajů, ale také tendencemi ovlivňující do budoucna jejich výši. Každý poradce by si měl před začátkem své poradenské činnosti v oblasti hodnocení výdajů občanů položit otázky: Z čeho sestává hospodaření jedince či rodiny? Za co vydává občan nejvíce prostředků? Kde se tyto údaje dají získat? Níže uvádím tabulku, v níž lze vyčíst řadu relevantních údajů.

Hodnocení peněžních vydání domácností v roce 2011: průměr na domácnost v Kč podle postavení osoby v čele Domácn

Z toho domácnosti


osti celkem

zaměstnanců

celkem

s nižším s vyšším vzdělání vzdělání m m

samostatn ě činných

nezamě důchodc stů bez EA naných členů

ČISTÁ PENĚŽNÍ VYDÁNÍ CELKEM

298 660

349 097 303 796 387 532

378 164 187 263

192 720

A. SPOTŘEBNÍ VYDÁNÍ (CZ-COICOP)

266 283

306 881 277 592 331 730

335 468 183 028

176 383

01

POTRAVINY A NEALKOHOLICKÉ NÁPOJE

02

ALKOHOLICKÉ NÁPOJE, TABÁK

03

50 929

55 058

55 052

55 063

60 909

41 655

40 508

7 642

8 129

8 988

7 400

9 273

6 284

5 683

ODÍVÁNÍ A OBUV

12 771

16 296

13 476

18 689

18 870

6 752

5 352

04

BYDLENÍ, VODA, ENERGIE, PALIVA

59 467

62 261

60 374

63 861

65 591

55 550

51 562

04.1

Nájemné z bytu

15 043

16 518

14 638

18 113

15 618

18 677

11 533

14 821

16 324

14 448

17 915

15 221

18 674

11 319

222

194

190

198

397

3

214

6 271

6 953

7 212

6 733

7 202

2 340

4 709

Výrobky pro běžnou údržbu 04.3.1 bytu

3 079

3 535

3 691

3 402

3 851

1 495

1 964

04.3.2 Služby pro běžnou údržbu bytu

3 192

3 418

3 521

3 331

3 351

845

2 745

5 992

6 462

6 015

6 841

6 959

6 180

4 791

04.4.1 Vodné a stočné

3 939

4 257

4 040

4 441

4 592

4 278

3 101

04.4.2 Sběr pevných odpadů

1 061

1 153

1 148

1 157

1 323

1 005

789

992

1 052

827

1 243

1 044

897

901

32 162

32 327

32 509

32 173

35 812

28 354

30 528

13 949

14 148

14 524

13 829

17 595

12 515

12 108

9 168

8 500

8 083

8 853

10 197

6 485

9 978

11

4

2

6

6

78

15

04.5.4 Tuhá paliva

1 648

1 714

2 358

1 167

1 683

947

1 509

04.5.5 Teplo a teplá voda

7 387

7 962

7 542

8 318

6 331

8 329

6 918

04.1.1 Nájemné za hlavní bydliště 04.1.2 Ostatní nájemné 04.3

04.4

Běžná údržba a drobné opravy bytu

Dodávka vody a jiné služby související s bydlením

Další služby související s 04.4.4 bydlením 04.5

Elektrická a tepelná energie, plyn, paliva

04.5.1 Elektrická energie 04.5.2 Plynná paliva 04.5.3 Kapalná paliva


05

BYTOVÉ VYBAVENÍ, ZAŘÍZENÍ DOMÁCNOSTI; OPRAVY

16 477

19 689

17 428

21 606

20 783

7 696

9 909

5 626

7 366

5 999

8 527

7 853

1 865

2 063

4 918

6 516

5 152

7 674

6 987

1 555

1 604

4 226

5 650

4 378

6 730

5 941

1 338

1 301

Bytové zařízení a doplňky

692

866

774

945

1 046

217

303

Koberce, ostatní podlahová 05.1.2 krytina

679

823

812

832

816

309

428

29

27

35

20

50

1

32

05.1

Nábytek, bytové zařízení a výzdoba, koberce a ostatní podlahové krytiny

05.1.1 Nábytek a bytové zařízení Nábytek

Opravy nábytku, zařízení, 05.1.3 podlahových krytin 05.2

Bytový textil

1 290

1 386

1 210

1 535

1 556

610

1 089

05.3

Přístroje a spotřebiče pro domácnost

3 434

4 123

3 676

4 501

4 085

1 421

2 205

2 654

3 245

2 839

3 590

3 117

1 019

1 643

Chladničky, mrazničky

478

563

632

505

470

308

312

Pračky a sušičky, myčky nádobí

649

845

699

968

773

150

321

1 136

1 411

1 134

1 646

1 344

441

678

391

426

374

471

530

119

332

Malé domácí elektrické 05.3.2 spotřebiče

584

691

684

696

716

301

369

Opravy domácích přístrojů a 05.3.3 spotřebičů

197

187

153

215

252

101

193

05.3.1 Velké přístroje pro domácnost

Vařící, vyhřívací a větrací zařízení Ostatní zařízení pro domácnost

05.4

Nádobí a kuchyňské potřeby

1 234

1 411

1 248

1 550

1 606

518

795

05.5

Výrobky pro dům a zahradu

1 600

1 767

1 816

1 724

1 604

877

1 270

05.5.1 Motorové nářadí a nástroje

819

868

1 005

752

762

455

692

Ruční nářadí, nástroje a jiné 05.5.2 potřeby

781

899

812

973

842

422

579

3 292

3 636

3 479

3 770

4 079

2 404

2 486

05.6

Zboží a služby pro běžnou údržbu domácnosti


05.6.1 Spotřební zboží pro domácnost

3 207

3 565

3 458

3 656

3 969

2 394

2 368

Prací prostředky

1 242

1 384

1 428

1 346

1 624

1 149

861

Čistící a úklidové prostředky

1 320

1 442

1 380

1 495

1 581

895

1 040

Ostatní domácí potřeby

645

739

649

815

765

349

467

05.6.2 Domácí a domovní služby

85

72

22

114

109

11

119

7 298

6 924

5 905

7 788

7 516

3 833

8 090

29 115

37 337

32 010

41 856

40 429

15 110

11 016

7 461

10 015

7 795

11 898

10 195

3 429

1 222

6 901

9 252

7 202

10 991

9 389

3 263

985

Automobily nové

3 468

3 929

2 532

5 113

5 131

3 263

685

Automobily ojeté

3 433

5 323

4 670

5 878

4 258

0

299

Provoz osobních dopravních prostředků

17 605

21 996

19 906

23 768

25 538

7 617

8 218

Náhradní díly a příslušenství pro osobní dopravní 07.2.1 prostředky

1 465

1 888

1 907

1 873

1 595

505

816

12 761

15 819

14 911

16 588

19 546

6 302

5 663

Údržba a opravy osobních 07.2.3 dopravních prostředků

2 250

2 841

2 068

3 497

2 737

436

1 222

Ostatní služby týkající se 07.2.4 prostředků osobní dopravy

1 129

1 448

1 020

1 811

1 660

375

517

07.3

Dopravní služby

4 048

5 327

4 309

6 190

4 697

4 064

1 576

08

POŠTY A TELEKOMUNIKACE

11 871

13 722

13 142

14 214

15 704

9 874

7 349

08.1

Poštovní služby

221

220

170

261

195

111

255

08.2

Telefonní a telefaxové přístroje

453

650

527

754

530

298

103

08.3

Telefonické a telefaxové služby

11 198

12 853

12 445

13 199

14 978

9 465

6 990

983

677

600

742

1 220

624

1 450

06

ZDRAVÍ

07

DOPRAVA

07.1

Nákup osobních dopravních prostředků

z toho: 07.1.1 Automobily

07.2

07.2.2 Pohonné hmoty a oleje

Služby pevných a bezdrátových telefonních a faxových zařízení


Provoz mobilního telefonu

7 261

8 484

8 493

8 477

9 863

6 299

4 185

Služby internetového spojení

2 954

3 692

3 353

3 980

3 895

2 542

1 356

09

REKREACE A KULTURA

26 175

30 746

23 739

36 691

35 820

13 312

16 081

09.1

Zařízení a vybavení audiovizuální, fotografická 3 555

4 377

3 467

5 149

3 962

1 913

2 197

1 483

1 628

1 354

1 859

1 612

707

1 311

Foto-kino zařízení, optické 09.1.2 přístroje

364

517

294

705

491

195

74

09.1.3 Zařízení pro zpracování dat

1 215

1 654

1 314

1 942

1 316

631

471

328

401

333

458

348

307

193

165

178

171

184

195

73

148

306

380

219

517

611

222

74

6 552

7 991

6 706

9 082

8 956

4 124

3 478

09.3.3 Květiny a zahrady

1 580

1 610

1 403

1 785

1 917

687

1 453

Domácí zvířata a potřeby pro 09.3.4 jejich chov

1 904

2 248

1 985

2 472

2 626

1 779

1 024

392

447

392

494

569

379

238

6 620

7 875

6 262

9 244

8 375

4 056

4 195

09.4.1 Rekreační a sportovní služby

1 903

2 723

1 643

3 639

2 912

977

321

09.4.2 Kulturní služby

4 517

4 981

4 405

5 470

5 394

2 999

3 554

a pro zpracování dat Zařízení pro příjem, záznam a 09.1.1 reprodukci obrazu a zvuku

Nosná média pro záznam 09.1.4 obrazu a zvuku Opravy zařízení a vybavení 09.1.5 audiovizuálního, fotografického a pro zpracování dat 09.2

Další výrobky dlouhodobé spotřeby pro rekreaci a kulturu

09.3

Ostatní výrobky pro rekreaci a kulturu; květiny a zahrady, domácí zvířata

z toho:

Veterinární a ostatní služby pro 09.3.5 domácí zvířata 09.4

Rekreační a kulturní služby


09.4.3 Herny, loterie

200

171

214

135

69

79

320

09.5

Noviny, knihy, papírenské zboží

2 939

2 991

2 562

3 356

3 504

1 754

2 662

09.6

Dovolená s komplexními službami

6 203

7 131

4 524

9 344

10 412

1 243

3 475

Rekreace tuzemská

1 561

1 759

1 345

2 110

2 320

620

1 077

Rekreace zahraniční

4 642

5 373

3 179

7 233

8 092

623

2 398

1 647

2 352

1 467

3 103

2 879

775

107

10

VZDĚLÁVÁNÍ

11

STRAVOVÁNÍ A UBYTOVÁNÍ

13 530

17 728

13 833

21 033

20 289

7 077

5 032

12

OSTATNÍ ZBOŽÍ A SLUŽBY

29 360

36 638

32 176

40 424

37 407

15 109

15 695

16 844

21 552

19 417

23 364

21 756

7 485

8 033

12.5.2 Pojištění související s bydlením

1 250

1 225

1 019

1 399

1 528

418

1 279

12.5.4 Pojištění související s dopravou

2 448

2 816

2 665

2 943

3 131

1 029

1 665

B. VYDÁNÍ NEKLASIFIKOVANÁ JAKO SPOTŘEBNÍ

32 377

42 216

26 204

55 802

42 696

4 235

16 337

Pořízení a rekonstrukce domu, bytu

21 340

32 529

16 865

45 819

32 989

446

1 769

Výrobky pro výstavbu, rekonstrukci domu, bytu

3 044

4 472

4 750

4 235

3 855

382

563

Práce na výstavbě, rekonstrukci domu, bytu

6 393

8 259

4 228

11 678

14 070

64

1 040

11 903

19 799

7 886

29 906

15 064

0

166

11 037

9 688

9 339

9 983

9 706

3 789

14 568

pro osobní hospodářství

643

455

567

360

435

336

1 012

Daň z nemovitosti, dědická aj.

824

825

645

979

888

736

805

7 703

5 765

5 533

5 962

5 988

1 674

12 153

z toho 12.5 Pojištění z toho:

Koupě nemovitosti Vydání jinde neuvedená z toho: Hospodářské a pěstitelské potřeby, služby

Dary příbuzným

K základním dovednostem insolvenčního poradce patří schopnost vyhledat si nezbytné informace a umět se v nich orientovat. Poznali jste při pohledu na statistickou tabulku, kdo je jejím autorem? Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

Správná odpověď zní Český statistický úřad (ČSÚ), který tyto údaje získává z výběrového sběru dat domácností. Na webových stránkách ČSÚ naleznete v mnoha tabulkách hodnocení získaných údajů podle řady kritérií – postavení osoby v čele domácnosti, porovnání jednotlivých let, srovnání s ostatními zeměmi EU i další analýzy. Umíte z předložené statistiky vyhodnotit pořadí vydání na celkové výši vydání? Zkuste si popsat pořadí vydání podle velikosti. Povšimněte si rozdílů mezi vydáním domácností v čele se zaměstnancem, nezaměstnaným či důchodcem. Jestliže jste pracovali pečlivě, tak se vaše údaje shodují s údaji v následující tabulce ČSÚ.

Struktura peněžních vydání podle skupin v domácnostech rozlišených podle postavená osoby v čele, průměr na osobu v Kč, struktura v % z toho domácnosti Domácnosti celkem

zaměstnanců celkem

samostatně činných

nezaměstnaných

důchodců bez EA členů

s nižším vzděláním

s vyšším vzděláním

106 317

132 006

119 678

76 338

118 251

Průměry na osobu v Kč za rok: SPOTŘEBNÍ VYDÁNÍ (CZCOICOP)

117 882 119 970

01

Potraviny a nealkoholické nápoje

22 546

21 524

21 085

21 911

21 729

17 374

27 157

02

Alkoholické nápoje, tabák

3 383

3 178

3 442

2 945

3 308

2 621

3 810

03

Odívání a obuv

5 654

6 371

5 161

7 437

6 732

2 816

3 588

04

Bydlení, voda, energie, paliva

26 326

24 340

23 123

25 412

23 400

23 169

34 568

05

Bytové vybavení, zařízení domácnosti; opravy

7 294

7 697

6 675

8 598

7 414

3 210

6 643

06

Zdraví

3 231

2 707

2 262

3 099

2 681

1 599

5 423

07

Doprava

12 889

14 596

12 260

16 656

14 423

6 302

7 385

08

Pošty a telekomunikace

5 255

5 364

5 033

5 656

5 602

4 118

4 927

09

Rekreace a kultura

11 588

12 020

9 092

14 600

12 779

5 552

10 781

10

Vzdělávání

729

920

562

1 235

1 027

323

72

11

Stravování a ubytování

5 990

6 931

5 298

8 370

7 238

2 952

3 373

12

Ostatní zboží a služby

12 998

14 323

12 323

16 086

13 345

6 302

10 522


Struktura vydání v %: SPOTŘEBNÍ VYDÁNÍ (CZCOICOP)

100,0

100,0

100,0

100,0

100,0

100,0

100,0

01

Potraviny a nealkoholické nápoje

19,1

17,9

19,8

16,6

18,2

22,8

23,0

02

Alkoholické nápoje, tabák

2,9

2,6

3,2

2,2

2,8

3,4

3,2

03

Odívání a obuv

4,8

5,3

4,9

5,6

5,6

3,7

3,0

04

Bydlení, voda, energie, paliva

22,3

20,3

21,7

19,3

19,6

30,4

29,2

05

Bytové vybavení, zařízení domácnosti; opravy

6,2

6,4

6,3

6,5

6,2

4,2

5,6

06

Zdraví

2,7

2,3

2,1

2,3

2,2

2,1

4,6

07

Doprava

10,9

12,2

11,5

12,6

12,1

8,3

6,2

08

Pošty a telekomunikace

4,5

4,5

4,7

4,3

4,7

5,4

4,2

09

Rekreace a kultura

9,8

10,0

8,6

11,1

10,7

7,3

9,1

10

Vzdělávání

0,6

0,8

0,5

0,9

0,9

0,4

0,1

11

Stravování a ubytování

5,1

5,8

5,0

6,3

6,0

3,9

2,9

12

Ostatní zboží a služby

11,0

11,9

11,6

12,2

11,2

8,3

8,9

Změny ve struktuře výdajů domácnosti můžeme sledovat jak v porovnání České republiky, tak v rámci EU. Lze shrnout obecný trend, že v rámci celkových výdajů domácnosti dochází k poklesu váhy potravin. Tento trend se týká jak ČR, tak i ostatních zemí EU. Vysvětlení lze hledat v tom, že ceny potravin, které jsou ovlivněny poměrně ostrým konkurenčním bojem, rostou pomaleji než ceny služeb spojené s bydlením. Česká republika měla třetí největší pokles podílu potravin a nealkoholických nápojů ze zemí EU. Opačný trend lze sledovat u výdajů na bydlení, kde dochází k vysokému nárůstu podílu na celkových výdajích. Nejvyšší nárůst v rámci EU měla právě Česká republika. Důvodem zvýšení podílu výdajů je deregulace cen bydlení, nárůst cen vodného a stočného i ceny plynu. Podíl výše výdajů na bydlení k celkovým vydáním domácnosti se blíží u zemí bývalého východního bloku ke „starým“ členským státům EU.

Výdaje na bydlení Výdaje na bydlení činí největší položku v rodinném rozpočtu. V roce 2011 činily podle údajů ČSÚ výdaje průměrné domácnosti na bydlení, vodu, energie a paliva 22,3 % z celkových vydání. Tendence vývoje výdajů v evropských zemích ukazují, že podíl výdajů na bydlení na celkových výdajích se bude pravděpodobně dále zvyšovat. Volba druhu bydlení a způsobů vytápění tak bude v budoucnu jedním


z klíčových ekonomických rozhodnutí domácnosti. Nelze navíc opomíjet vysokou míru podílu výdajů na bydlení u jednočlenných domácností, zejména seniorů nad 65 let. Hodnotu průměrného podílu výdajů na bydlení ovlivňuje právní důvod užívání bytu; nájemní bydlení se projevuje jako nejnáročnější. Podíl výdajů na bydlení roste s velikostí obcí (měst) s výraznějším vlivem nájemného, dodávek vody i tepla. Úzce souvisejícím problémem je energetická náročnost bytového fondu. V absolutní hodnotě spotřeby energie v ekonomice patří ČR mezi nejhorší země EU, jak ilustruje následující graf. Podle studie „Panorama of energy“ publikované Eurostatem se domácnosti v ČR podílí na celkové spotřebě cca z 25 %, tedy stejně jako průměr EU. To znamená, že i jejich průměrná energetická náročnost je vyšší, než je tomu u bydlení v ostatních zemích EU.Současně tak patří budovy pro bydlení mezi hlavní zdroje emise skleníkových plynů.

Spotřeba energie v ekonomikách EU – poměr spotřeby energie k HDP (kg ekvivalentu ropy na 1000 EUR)

Příjmová stránka hospodaření domácnosti Tato část se zabývá aktivní stránkou hospodaření domácnosti – tj. příjmy. Insolvenční poradce si při své činnosti musí analyzovat předpokládanou strukturu příjmů, která závisí na mnoha faktorech. Rozhodně se nelze spoléhat na verbální informace členů domácnosti, které jsou nepřesné, zavádějící a mnohdy členové domácnosti ani přesně příjmy neznají. Struktura příjmů domácnosti je často přímo závislá na příjmech osoby v čele domácnosti, regionu kde domácnost sídlí, zaměstnanosti či nezaměstnanosti členů domácnosti, věku jejich členů, počtu členů atp. Insolvenční poradce by si měl položit otázky: Co je největším příjmem v rozpočtu domácností? Jsou to příjmy ze zaměstnaneckých vztahů nebo převažují příjmy z podnikání? Jaké další příjmy mohou domácnosti mít? Jakou roli hrají důchody? Kde lze tyto údaje získat?


Odpovědi na otázky můžete nalézt například ve statistice Českého statistického úřadu nazvané Domácnosti podle čistého peněžního příjmu na osobu za rok 2011.

STATISTIKA RODINNÝCH ÚČTŮ Domácnosti podle čistého peněžního příjmu na osobu - decily Složení domácností, přehled příjmů a vydání - průměry na osobu v Kč za rok Domácnosti podle čistého peněžního příjmu na osobu Domác nosti Čtvrtýc Sedmýc Osmýc Devátý Nejvyšš celkem Nejnižší Druh Třetích Pátých Šestých ch ých h h h ch ích 10 % 10 % 10 % 10 % 10 % 10 % 10 % 10 % 10 % 10 % Počet domácností - vážený

2 839

284

284

284

284

285

283

284

284

284

283

2 839

329

315

269

233

230

243

268

300

324

329

2,26

3,32

3,10

2,65

2,14

1,91

1,96

2,01

1,97

1,86

1,66

pracujících

0,99

0,89

1,25

0,98

0,63

0,54

0,67

0,92

1,20

1,41

1,39

nezaopatřených dětí

0,58

1,67

1,32

0,83

0,43

0,34

0,30

0,32

0,26

0,18

0,12

0,53

0,07

0,22

0,70

1,00

0,96

0,90

0,68

0,46

0,20

0,12

0,16

0,69

0,31

0,14

0,08

0,07

0,09

0,09

0,05

0,07

0,03

spotřebních jednotek (OECD)

1,81

2,41

2,30

2,06

1,75

1,60

1,63

1,68

1,65

1,58

1,45

spotřebních jednotek (OECD modif.)

1,56

1,95

1,88

1,73

1,53

1,42

1,44

1,48

1,46

1,41

1,32

HRUBÉ PENĚŽNÍ PŘÍJMY CELKEM

163 235

72 125

109 913

129 912

138 489

148 059

159 721

179 375

209 771

253 546

375 985

ČISTÉ PENĚŽNÍ PŘÍJMY CELKEM

145 081

68 776

100 170

117 333

128 459

136 825

146 194

160 908

181 997

214 240

315 154

79 323

34 992

61 575

64 933

49 759

53 582

60 386

78 551

109 915

144 815

205 597

- ve výběru Průměrný počet na domácnost: členů

nepracujících důchodců ostatních osob

Příjmy ze závislé činnosti


Příjmy z podnikání

12 777

9 480

14 285

10 290

9 674

5 160

7 898

13 708

14 928

22 956

23 982

Sociální příjmy

43 131

18 197

18 242

37 071

64 899

73 236

72 419

61 505

46 223

34 670

35 371

36 053

4 777

8 532

31 971

60 472

68 136

67 381

56 714

40 856

28 393

28 950

při pracovní neschopnosti

1 808

1 043

1 712

1 407

1 239

849

1 974

1 606

2 804

3 650

2 806

Hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání

502

883

689

564

161

40

456

402

133

730

627

3 812

10 034

6 374

2 688

1 968

2 998

2 397

2 405

1 302

1 108

1 064

955

1 461

935

441

1 059

1 213

212

378

1 129

789

1 924

Ostatní příjmy

9 851

6 107

6 067

5 038

4 127

4 846

5 490

7 144

10 930

11 799

50 204

z toho: prodej nemovitostí, movitých věcí

2 652

143

161

295

392

604

520

197

1 277

1 028

30 296

dary od příbuzných

2 903

2 235

2 363

1 803

1 613

1 706

2 231

2 484

3 547

4 746

8 523

x

88 880

110 644

123 408

132 859

140 934

152 255

170 406

195 176

239 328

x

150 369

71 733

102 608

117 004

124 193

142 872

144 131

174 654

189 708

227 068

337 950

7 891

-556

2 241

4 381

3 856

4 507

5 772

8 267

13 192

19 628

32 669

10 263

3 905

7 502

8 198

6 174

6 728

7 756

10 199

14 582

19 678

28 162

132 215

68 385

92 865

104 425

114 163

131 638

130 603

156 187

161 934

187 762

277 119

117 882

64 520

87 848

99 417

107 558

116 488

120 929

136 701

145 576

165 164

212 950

14 333

3 865

5 017

5 009

6 605

15 150

9 674

19 487

16 358

22 597

64 168

29 040

18 274

22 922

26 598

29 297

30 328

30 868

32 990

33 644

37 378

42 344

Průmyslové zboží

37 345

16 976

27 484

29 987

30 405

35 013

37 437

44 113

46 370

53 976

82 270

Služby

46 929

27 765

33 278

37 177

42 278

47 741

46 422

58 226

58 010

67 133

82 529

Platby a jiná vydání

18 902

5 369

9 181

10 663

12 183

18 555

15 876

20 858

23 910

29 274

69 976

Důchody Dávky nemocenského pojištění a náhrady mzdy

Dávky státní sociální podpory Jiné sociální příjmy

HORNÍ HRANICE ČISTÝCH PENĚŽNÍCH PŘÍJMŮ HRUBÁ PENĚŽNÍ VYDÁNÍ CELKEM Daň z příjmů Zdravotní a sociální pojištění ČISTÁ PENĚŽNÍ VYDÁNÍ CELKEM podle účelu použití: A. Spotřební vydání B. Vydání neklasifikovaná jako spotřební podle druhu vydání: Potraviny, nápoje, veřejné stravování


NATURÁLNÍ PŘÍJMY

7 168

6 751

6 424

7 539

5 852

6 796

6 954

6 833

8 169

7 679

9 823

NATURÁLNÍ VYDÁNÍ

6 405

1 574

2 671

3 890

5 421

6 909

7 390

8 270

9 349

10 080

16 718

BILANČNÍ POLOŽKY Saldo vybraných úspor a vkladů

-10 153

193 -2 044

-7 574

-10 032

-4 632

-9 661

-6 238

-17 036

-21 546

-41 030

Saldo přijatých půjček a splacených úvěrů

-1 873

-24 -4 655

-4 508

-3 495

1 043

-5 118

2 148

-1 810

-3 870

3 655

Analýza údajů ze statistiky vás jistě přivedla k mnoha závěrům. Nyní víte, co je v rámci výběrového sběru dat u průměrné domácnosti v České republice základním zdrojem příjmu. Dokážete si představit poměry mezi příjmy ze závislé činnosti a příjmy z podnikání? Víte, jaký je podíl příjmů z důchodů z celkových příjmů domácnosti? Z analytického hlediska však nelze tyto údaje brát za absolutně přesné. Jistě si sami dovedete odpovědět, proč tomu tak nemůže být? A to proto, že jde pouze o údaje ze statistického vzorku 2.839 domácností. Navíc se jedná o údaje pořízené Českým statistickým úřadem za rok 2011. Ve statistikách dalších let lze očekávat vliv recese ekonomiky a zvýšení příjmů sociálních dávek na úkor mezd. Na závěr této části textu si můžete porovnat své hodnocení s jednoduchou tabulkou procentuálně znázorňující strukturu čistých příjmů domácností. Porovnání peněžních příjmů podle čistého peněžního příjmu na osobu Rok 2011, ČSÚ - statistika rodinných účtů

Hrubé měsíční příjmy celkem

163 235

Čisté měsíční příjmy celkem

145 081

Příjmy ze závislé činnosti

79 323

54,67%

Příjmy z podnikání

12 777

8,81%

Sociální příjmy

43 131

Důchody Nemocenské Hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání Dávky sociální podpory Jiné sociální příjmy Ostatní příjmy

36 053

24,85%

1 808

1,25%

502

0,35%

3 812

2,63%

956

0,66%

9 850


Prodej nemovitostí, movitých věcí

2 652

1,83%

Dary od příbuzných

2 903

2,00%

Shrnutí: Největší část příjmů domácností pochází ze zaměstnání – z příjmů ze závislé činnosti (cca 54 %). Podíl z příjmů z podnikání je výrazně nižší (cca 9 %). Důchody činí cca 25 %. Dávky sociální podpory a jiné sociální příjmy nejsou ve sledovaném vzorku velké (2,6 %). Ostatní příjmy (prodeje, dary atp.) činí necelých 10 %.

Nezaměstnanost V této části kapitoly se budeme věnovat tématu nezaměstnanosti. Víme, že příjmy ze zaměstnání tvoří největší část příjmů domácnosti, a proto je nezaměstnanost vážnou hrozbou rodinných rozpočtů. Navíc v době tvorby těchto skript (první pololetí r. 2013) má Česká republika rekordní počet lidí bez práce v novodobé historii. Počet nezaměstnaných se blíží hranici šestset tisíc. Insolvenční poradce se při zkoumání problematiky nezaměstnanosti bude setkávat s různou metodikou výpočtů. Ministerstvo práce počítá od roku 2013 nezaměstnanost novým způsobem než dosud. Nový ukazatel míry registrované nezaměstnanosti (lidí nahlášených na úřadu práce) se jmenuje Podíl nezaměstnaných osob. Tento ukazatel vyjadřuje nezaměstnanost jako podíl nezaměstnaných ze všech obyvatel v daném věku, zatímco dosavadní míra nezaměstnanosti poměřovala podíl uchazečů o zaměstnání pouze k ekonomicky aktivním osobám. Nové číslo tak vychází z nižšího základu než původní a nezaměstnanost se opticky zmenšuje. Nezaměstnanost počítá v ČR také Český statistický úřad. Ten používá zase jinou metodiku než ministerstvo práce. Jeho způsob výpočtu se opírá o výběrové šetření v domácnostech (Špačková 2013).

K nezbytné výbavě insolvenčních poradců náleží schopnost vyhledávat potřebné údaje, vyhodnocovat je a vyvozovat z nich závěry. Odpovězte proto na následující otázky týkající se roku 2012, které vycházejí z níže přiložených dokumentů: Jaké je pořadí Středočeského kraje v míře nezaměstnanosti? Které kraje jsou na tom lépe? Které město nebo region ve Středočeském kraji má nejlepší výsledek? Jaká byla míra nezaměstnanosti v únoru r. 2013 ve Španělsku. Jaká byla míra nezaměstnanosti v České republice v únoru r. 2013? Jaký byl poměr ženských uchazečů o zaměstnání u úřadu práce ke konci března 2013 v České republice?

Informace o nezaměstnanosti v České republice k 31. 3. 2013


V březnu se celkový počet uchazečů o zaměstnání snížil o 1,0 % na 587.768, počet hlášených volných pracovních míst vzrostl o 12,2 % na 38.863 a podíl nezaměstnaných osob poklesl na 8,0 %.

K 31. 3. 2013 evidoval Úřad práce ČR (ÚP ČR) na svých krajských pobočkách a jejich kontaktních pracovištích celkem 587.768 uchazečů o zaměstnání. Jejich počet byl o 5.915 nižší než na konci předchozího měsíce, ve srovnání se stejným obdobím roku 2012 je vyšší o 62.588 osob. Z tohoto počtu bylo 574.418 dosažitelných uchazečů o zaměstnání (Jedná se o uchazeče o zaměstnání, kteří mohou bezprostředně nastoupit do zaměstnání při nabídce vhodného pracovního místa, tj. evidovaní nezaměstnaní, kteří nemají žádnou objektivní překážku pro přijetí zaměstnání). Bylo to o 5.551 méně než na konci předchozího měsíce. Ve srovnání se stejným obdobím roku 2012 byl jejich počet vyšší o 66.260. V průběhu března bylo nově zaevidováno 43.899 osob. Ve srovnání s minulým měsícem to bylo méně o 861 osob a v porovnání se stejným obdobím předchozího roku více o 5.440 osob. Z evidence v březnu odešlo celkem 49.814 uchazečů (ukončená evidence, vyřazení uchazeči). Bylo to o 12.928 osob více než v předchozím měsíci a o 5.150 osob méně než v březnu 2012. Do zaměstnání z nich ve sledovaném měsíci nastoupilo 26.587 osob, tj. o 7.750 více než v předchozím měsíci a o 13.119 méně než v březnu 2012, 23.126 uchazečů bylo vyřazeno bez umístění. Meziměsíční pokles nezaměstnaných byl zaznamenán v 57 okresech – největší pokles byl v okresech Prachatice (o 10,2 %), Chrudim (o 7,8 %), Klatovy (o 6,2 %), Břeclav (o 6,1 %), Jindřichův Hradec (o 5,6 %) a Znojmo (o 5,5 %). Ke konci března evidoval ÚP ČR 276.167 žen. Jejich podíl na celkovém počtu uchazečů činil 47,0 %. V evidenci bylo 63.478 osob se zdravotním postižením, což představovalo 10,8 % z celkového počtu nezaměstnaných. K 31. 3. 2013 bylo evidováno 35.438 absolventů škol všech stupňů vzdělávání a mladistvých, jejich počet poklesl ve srovnání s předchozím měsícem o 42 osob a ve srovnání s březnem 2012 byl vyšší o 6.513 osob. Na celkové nezaměstnanosti se podíleli 6,0 % (únor 2013 – 6,0 %, březen 2012 – 5,5 %). Podporu v nezaměstnanosti pobíralo 132.398 uchazečů o zaměstnání, tj. 22,5 % všech uchazečů vedených v evidenci (únor 2013 – 24,2 %, březen 2012 – 24,0 % Podíl nezaměstnaných osob, tj. počet dosažitelných uchazečů o zaměstnání ve věku 15 – 64 let k obyvatelstvu stejného věku (který počínaje lednem 2013 nahradil míru registrované nezaměstnanosti), k 31. 3. 2013 dosáhl hodnoty 8,0 % (únor 2013 – 8,1 %, březen 2012 – 7,0 % zpětně spočtená časová řada od roku 2005 je na adrese http://portal.mpsv.cz/sz/stat/nz/casove_rady). Podíl nezaměstnaných stejný nebo vyšší než republikový průměr vykázalo 43 okresů, nejvyšší byl v okresech Bruntál (14,0 %), Jeseník (13,7 %), Most (13,6 %) a Ústí nad Labem (12,2 %). Nejnižší podíl nezaměstnaných byl zaznamenán v okresech Praha-východ (3,4 %), Praha-západ (3,9 %), hl. m. Praha (4,6 %) a Mladá Boleslav (4,7 %). Podíl nezaměstnaných mužů poklesl na 8,4 % a žen zůstal na stejné hodnotě 7,6 %. Podle posledních dostupných údajů míra nezaměstnanosti zpracovávaná EUROSTATEM pro mezinárodní srovnání byla v únoru 2013 v ČR 8,0 %, v EU27 11,4 %. Nižší než v ČR byla v Rakousku (5,0 %), Lucembursku (5,7 %), Německu (6,0 %), na Maltě a v Nizozemsku (shodně 6,5 %), Rumunsku (7,1 %) a Dánsku (7,9 %). Vyšší než průměr EU27 byla v Itálii (12,8 %), Bulharsku (13,4 %), Irsku (14,1 %), Litvě (14,2 %), na Kypru (15,1 %), Slovensku (15,2 %), V Portugalsku (17,9 %) a Španělsku (27,0 %). Za Estonsko, Řecko, Lotyšsko, Maďarsko a Velkou Británii údaje nejsou zatím dispozici (poslední dostupné údaje za prosinec 2012 nebo leden 2013 byly vyšší než míra nezaměstnanosti v ČR). Podrobněji viz http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/statistics/search_database.


ÚP ČR evidoval k 31. 3. 2013 celkem 38.863 volných pracovních míst. Jejich počet byl o 4.228 vyšší než v předchozím měsíci a o 1.043 nižší než v březnu 2012. Na jedno volné pracovní místo připadalo v průměru 15,1 uchazeče, z toho nejvíce v okresech Bruntál (66,2), Havlíčkův Brod a Karviná (shodně 49,9), Most (46,3) a Ústí nad Labem (44,4). Z celkového počtu nahlášených volných míst bylo 4.700 vhodných pro osoby se zdravotním postižením (OZP), na jedno volné pracovní místo připadalo 13,5 OZP. Volných pracovních míst pro absolventy a mladistvé bylo registrováno 7.889, na jedno volné místo připadalo 4,5 uchazečů této kategorie. Informace o vývoji nezaměstnanosti v elektronické formě jsou zveřejněny na internetové adrese http://poral.mpsv.cz/sz/stat. Praha Benešov Beroun Kladno Kolín Kutná Hora Mělník Mladá Boleslav Nymburk Praha-východ Praha-západ Příbram Rakovník Středočeský kraj České Budějovice Český Krumlov Jindřichův Hradec Písek Prachatice Strakonice Tábor Jihočeský kraj Domaţlice Klatovy Plzeň-město Plzeň-jih Plzeň-sever Rokycany Tachov Plzeňský kraj Cheb Karlovy Vary Sokolov Karlovarský kraj Děčín Chomutov Litoměřice Louny Most Teplice Ústí nad Labem Ústecký kraj Česká Lípa Jablonec nad Nisou Liberec Semily Liberecký kraj Hradec Králové Jičín Náchod Rychnov nad Kněţnou Trutnov Královéhradecký kraj Chrudim Pardubice Svitavy Ústí nad Orlicí Pardubický kraj Havlíčkův Brod Jihlava Pelhřimov Třebíč Ţďár nad Sázavou Vysočina Blansko Brno-město Brno-venkov Břeclav Hodonín Vyškov Znojmo Jihomoravský kraj Jeseník Olomouc Prostějov Přerov Šumperk Olomoucký kraj Kroměříţ Uherské Hradiště Vsetín Zlín Zlínsky kraj Bruntál Frýdek-Místek Karviná Nový Jičín Opava Ostrava-město Moravskoslezský kraj Celkem ČR

1997 0,6 2,0 2,9 7,4 5,1 5,2 3,3 1,7 4,9 0,6 0,9 5,3 3,9 3,8 2,2 4,3 2,0 4,0 4,4 4,6 2,5 3,0 1,7 3,2 4,0 1,8 2,8 4,2 5,4 3,4 3,3 2,7 4,5 3,5 8,2 9,9 6,9 9,4 11,2 8,8 5,7 8,5 4,0 2,2 5,5 3,1 4,0 3,4 3,7 2,7 2,9 3,4 3,2 4,4 2,2 6,1 4,1 4,0 3,8 4,9 3,2 6,7 5,0 4,9 4,5 2,7 3,1 5,7 5,9 5,4 6,6 4,2 7,0 5,8 5,5 7,4 6,2 6,2 4,5 2,5 6,0 2,9 3,9 7,0 5,7 9,3 6,3 4,8 6,5 6,7 4,3

1998 1,5 2,8 3,8 8,9 6,8 7,4 4,5 2,3 6,7 1,0 1,6 7,0 6,0 5,1 3,3 6,6 3,1 5,6 5,7 5,8 4,0 4,4 3,5 4,5 6,0 3,3 4,5 5,4 7,2 5,0 4,6 4,9 7,2 5,5 10,0 12,7 9,8 12,4 13,8 11,3 8,7 11,1 5,7 3,7 7,2 4,9 5,7 5,2 5,3 3,8 4,7 4,5 4,7 5,9 3,6 7,5 5,1 5,2 4,8 6,2 3,6 8,4 6,4 6,1 6,1 4,6 4,4 7,4 8,5 7,4 9,6 6,3 8,1 8,2 7,3 10,7 7,6 8,4 6,8 3,7 7,6 4,5 5,5 8,6 8,9 11,8 7,9 6,9 9,7 9,3 6,0

1999 3,1 3,8 5,2 9,7 9,8 10,0 7,3 3,9 9,0 2,2 2,8 8,7 8,0 6,8 4,8 8,7 5,2 7,1 6,9 7,0 6,2 6,2 5,5 5,8 8,1 5,3 6,3 7,7 8,3 6,9 6,7 7,9 9,4 8,0 13,6 16,4 12,5 15,6 17,9 14,5 12,6 14,6 7,8 5,7 9,1 7,1 7,7 7,6 7,3 5,7 6,5 6,8 6,9 9,2 5,9 9,9 8,0 8,0 6,9 8,1 4,5 12,1 8,7 8,4 8,3 7,4 6,6 9,8 12,2 9,8 11,9 8,9 10,6 11,2 9,8 13,4 10,8 11,3 9,6 6,3 10,1 6,9 8,0 12,7 13,4 16,4 11,0 9,9 14,3 13,4 8,5

Původní metodika 2000 2001 3,6 3,4 3,6 3,2 5,3 5,0 10,4 9,6 10,3 9,5 10,8 10,5 7,9 7,0 3,8 3,5 9,2 8,6 2,9 2,9 3,0 2,5 8,5 8,2 8,5 7,6 7,1 6,6 4,7 4,2 8,4 7,9 4,8 4,6 7,2 7,0 6,4 5,7 6,9 6,3 6,1 5,0 6,0 5,4 4,9 4,0 6,1 5,7 7,9 7,2 5,3 4,6 6,4 5,5 8,1 7,3 8,3 8,1 6,9 6,2 6,4 5,0 8,5 8,4 9,9 10,0 8,3 7,9 13,5 13,1 16,9 16,0 13,5 12,3 16,6 16,2 21,0 21,3 16,6 16,8 14,3 13,9 16,0 15,6 7,0 6,8 5,4 5,3 7,8 7,5 6,5 6,1 6,9 6,6 7,7 6,1 6,5 5,4 5,6 5,1 5,7 5,2 6,7 6,4 6,6 5,7 10,0 8,5 6,2 5,4 10,9 10,5 8,0 7,5 8,4 7,6 7,1 5,5 7,2 5,6 4,2 3,4 12,6 10,8 8,2 7,1 8,2 6,8 8,2 6,7 8,2 8,2 6,9 6,8 9,9 9,4 13,6 13,2 10,0 8,7 12,1 11,5 9,5 9,1 12,3 12,4 11,7 11,0 10,2 9,8 14,4 12,9 11,5 11,7 12,0 11,4 10,3 9,9 7,1 7,1 9,9 9,5 7,2 7,0 8,4 8,1 15,5 15,6 14,5 13,8 18,4 17,7 12,4 12,4 10,8 10,8 16,5 16,5 15,1 14,9 9,0 8,5

2002 3,6 3,4 5,3 10,1 9,3 11,5 7,3 4,3 8,8 3,3 2,5 8,1 7,0 6,8 4,5 8,7 5,6 7,6 7,0 6,9 5,3 6,0 5,2 6,4 7,4 5,0 5,8 7,1 8,8 6,6 6,2 9,8 11,6 9,3 14,2 16,8 12,3 17,4 21,4 16,9 15,0 16,3 8,2 7,1 8,8 6,7 7,9 6,1 6,8 6,0 5,3 8,5 6,6 9,0 5,7 11,1 7,5 7,9 6,0 6,1 3,8 11,7 7,6 7,4 8,0 9,4 7,9 10,5 14,4 9,1 13,0 10,2 14,6 11,2 9,5 12,3 12,4 11,6 10,2 8,0 10,9 8,4 9,2 15,7 13,9 18,8 12,6 11,1 16,5 15,2 9,2

2003 3,9 4,0 5,7 10,0 9,9 11,9 8,0 4,9 8,8 3,6 2,8 8,3 7,8 7,2 4,7 9,8 6,1 7,6 6,8 7,5 5,7 6,4 6,4 7,6 7,6 5,2 6,5 7,7 9,6 7,3 7,5 10,2 12,6 10,2 15,3 18,3 13,5 17,9 22,3 19,0 15,2 17,4 9,5 8,3 10,1 7,8 9,2 6,6 8,0 7,0 6,2 9,2 7,4 9,6 6,4 12,2 8,0 8,7 6,9 7,4 4,8 13,1 8,7 8,5 9,1 10,6 8,6 11,3 15,0 9,8 13,8 11,1 16,5 11,5 9,6 12,9 12,4 11,9 11,2 8,8 11,7 9,9 10,3 17,0 14,6 20,3 14,3 11,7 17,9 16,4 9,9

2004 4,3 5,0 6,1 9,8 9,5 10,9 8,8 5,3 9,4 4,1 3,3 8,8 7,5 7,4 4,8 10,1 7,5 8,2 7,1 7,9 6,5 6,9 6,8 8,4 7,6 5,3 6,6 7,9 9,6 7,5 9,1 10,9 13,5 11,2 15,6 18,1 13,6 16,1 24,3 18,6 14,0 17,2 9,9 8,5 10,0 8,1 9,4 6,9 9,3 7,9 6,7 9,4 7,9 9,9 7,2 12,8 8,3 9,2 7,5 7,8 5,7 13,6 8,8 9,0 9,4 11,1 8,4 11,4 15,2 10,4 13,6 11,3 16,9 11,2 10,2 13,6 12,6 12,2 12,2 8,9 11,9 9,7 10,5 17,9 15,2 21,0 14,0 11,9 18,6 16,9 10,2

2004 3,6 4,3 5,3 8,9 8,8 10,0 8,0 4,6 8,3 3,5 2,8 8,0 7,0 6,6 4,0 9,2 6,8 7,3 6,0 7,0 5,7 6,1 6,4 7,5 6,6 4,8 5,9 7,0 8,9 6,7 8,1 9,7 12,8 10,2 14,2 16,7 12,6 14,8 22,8 17,2 12,5 15,9 9,4 7,2 8,8 7,3 8,4 6,3 8,5 6,9 6,0 8,5 7,1 8,7 6,5 11,9 7,5 8,3 6,8 7,1 5,0 12,9 8,2 8,3 8,4 9,8 7,3 10,3 13,7 9,9 12,9 10,3 15,0 10,3 9,4 12,6 11,4 11,2 10,9 7,8 10,6 8,8 9,4 16,2 13,9 19,5 12,8 10,6 16,9 15,4 9,2

2005 3,4 4,5 5,4 8,6 8,2 9,5 7,9 3,9 8,4 3,1 2,7 7,7 6,6 6,3 4,2 9,6 6,8 8,0 6,4 7,3 5,8 6,3 6,4 7,9 5,9 4,8 5,6 6,7 8,2 6,4 8,1 10,1 12,5 10,2 15,0 16,2 11,8 13,0 22,0 16,1 13,0 15,4 8,3 7,0 8,2 7,3 7,8 6,4 8,8 7,2 6,5 8,4 7,3 8,3 6,8 11,2 8,0 8,3 6,2 6,8 5,0 12,8 8,7 8,2 8,4 9,5 6,9 10,6 14,3 9,2 13,0 10,1 16,5 9,7 9,0 12,1 11,9 11,0 11,5 7,7 10,6 8,1 9,2 16,0 12,9 19,0 11,3 11,1 15,6 14,7 9,0

2006 3,0 4,1 4,6 8,0 6,6 8,6 7,5 3,4 8,1 2,3 2,4 7,3 6,2 5,7 4,2 8,8 6,3 7,4 5,5 6,8 5,9 6,0 5,7 7,7 5,3 4,3 5,4 5,6 8,1 5,9 7,2 9,6 11,6 9,5 14,1 14,1 10,6 12,1 20,5 16,1 13,5 14,5 7,9 6,1 7,8 7,0 7,4 5,7 7,2 6,6 5,2 8,4 6,6 7,0 5,8 10,4 7,0 7,3 5,6 6,0 4,2 11,6 8,1 7,4 7,0 8,5 6,2 9,8 13,8 7,6 12,9 9,2 14,9 8,2 7,0 11,2 10,9 9,6 10,3 7,0 10,2 7,1 8,4 14,1 11,0 18,0 9,7 10,7 14,4 13,4 8,1

2007 2,5 3,4 4,1 6,7 5,7 6,9 5,9 2,6 6,5 2,0 1,8 6,1 5,4 4,6 3,7 6,5 4,8 5,2 4,1 5,7 4,8 4,8 4,9 6,3 4,2 3,7 4,6 4,5 6,7 4,9 6,2 8,1 9,8 8,0 11,7 11,0 9,1 10,2 17,6 13,2 12,3 12,2 7,2 5,7 6,6 6,1 6,5 4,5 6,1 4,5 3,4 7,3 5,2 6,0 4,1 8,7 5,5 5,8 4,8 5,2 3,2 9,3 6,7 6,1 6,0 6,9 5,1 8,2 11,3 5,7 11,6 7,6 11,6 6,2 4,9 9,2 8,9 7,4 7,9 5,6 8,0 5,6 6,6 11,4 9,1 15,1 7,3 9,2 11,3 11,0 6,6

Nová metodika 2008 2009 2,1 3,0 2,8 4,3 3,4 5,5 5,4 7,5 5,2 7,5 5,5 8,2 5,2 6,9 2,2 4,0 5,8 8,2 1,7 2,7 1,7 3,1 5,5 8,0 5,0 7,3 4,0 5,8 3,2 5,1 5,6 8,6 3,6 6,7 4,2 6,5 3,8 5,9 5,1 7,3 4,2 7,3 4,0 6,5 4,4 8,3 5,5 7,7 3,3 5,3 3,0 5,7 3,9 6,7 3,9 7,4 6,6 11,8 4,2 7,0 5,7 8,9 6,9 9,7 8,1 11,5 6,9 9,9 10,2 13,4 9,1 12,6 7,6 9,6 8,0 10,6 13,1 15,5 10,7 12,2 10,2 12,2 9,9 12,4 6,7 12,3 5,5 9,9 6,0 9,1 5,7 9,0 6,0 10,0 3,7 5,2 5,1 8,2 3,7 6,8 2,8 6,4 5,5 8,4 4,2 6,8 5,2 8,7 3,5 5,4 7,8 10,5 4,8 8,9 5,0 8,0 4,3 8,8 4,7 8,4 3,1 6,4 7,4 10,6 5,7 8,6 5,2 8,7 5,5 9,9 5,5 7,3 4,2 6,5 6,1 9,4 9,8 13,4 4,4 7,7 9,6 12,3 6,2 8,9 9,6 13,2 5,2 9,4 4,0 7,3 7,6 10,7 7,1 12,8 6,2 10,2 6,3 10,3 5,1 8,2 6,6 10,6 4,6 7,9 5,5 9,1 9,7 13,7 6,2 8,5 12,1 13,9 5,3 11,0 7,3 9,3 8,4 10,8 8,4 11,1 5,4 8,0

2010 3,9 5,4 7,3 8,9 9,1 9,0 8,4 4,8 9,2 3,8 4,2 9,9 8,8 7,1 5,8 9,4 7,2 7,1 6,5 8,8 9,1 7,4 9,1 8,9 6,3 6,5 7,8 7,5 12,2 7,8 9,3 10,3 13,3 10,8 15,1 12,9 10,6 11,7 16,2 13,7 13,4 13,4 12,2 11,0 10,1 9,4 10,6 6,5 8,7 8,0 6,9 8,9 7,7 9,8 6,7 11,6 9,9 9,1 9,1 8,8 6,9 12,0 10,0 9,6 10,2 8,5 8,3 11,1 14,9 9,0 13,1 10,2 15,6 10,5 9,9 11,9 12,9 11,5 12,3 9,4 11,3 9,4 10,4 15,6 9,4 14,2 11,7 10,0 11,7 11,9 9,0

2011 4,0 5,4 6,9 8,9 9,7 9,0 8,2 4,8 9,9 3,6 4,0 9,7 8,1 7,1 5,8 9,5 6,6 6,7 5,8 9,3 9,3 7,3 8,3 8,5 5,9 5,8 6,9 5,9 10,5 7,1 8,4 9,9 12,7 10,2 14,3 12,9 9,8 11,7 15,9 12,6 13,1 12,9 11,3 8,8 9,3 8,9 9,6 6,6 7,1 7,4 5,8 8,9 7,2 9,1 6,1 11,3 8,4 8,3 8,7 8,1 6,0 11,8 9,7 9,1 8,7 8,2 7,7 10,9 14,1 8,2 12,6 9,6 15,8 10,0 9,8 11,8 12,1 11,1 10,8 9,2 10,4 8,1 9,4 15,6 8,3 13,5 9,3 10,1 11,5 11,3 8,6

2012 4,2 5,7 6,5 8,9 9,6 9,6 8,0 4,8 9,1 3,4 4,2 9,6 8,8 7,0 6,1 9,5 6,5 6,8 6,4 9,0 9,3 7,4 7,6 7,9 5,8 5,4 6,7 5,4 9,6 6,7 8,2 9,7 12,8 10,1 14,0 13,8 10,6 12,3 15,8 12,6 13,7 13,3 11,3 8,6 9,4 9,3 9,7 7,3 7,3 7,0 6,0 9,7 7,5 8,6 6,3 10,5 8,1 8,1 8,7 8,1 5,6 11,7 9,5 9,0 8,8 8,5 7,6 10,1 13,9 8,3 13,4 9,6 14,6 9,6 9,7 11,8 11,9 10,8 10,4 9,1 10,2 8,0 9,3 16,2 8,4 13,7 8,7 10,1 11,9 11,4 8,6


Porovnání metodiky MPSV ČR (zdroj: portál MPSV) Kraje Praha Středočeský kraj Jihočeský kraj Plzeňský kraj Karlovarský kraj Ústecký kraj Liberecký kraj Královéhradecký kraj Pardubický kraj Vysočina Jihomoravský kraj Olomoucký kraj Zlínsky kraj Moravskoslezský kraj Celkem ČR

1997 0,6 3,8 3,0 3,4 3,5 8,5 4,0 3,2 4,0 4,9 4,2 6,2 3,9 6,7 4,3

1998 1,5 5,1 4,4 5,0 5,5 11,1 5,7 4,7 5,2 6,1 6,3 8,4 5,5 9,3 6,0

1999 3,1 6,8 6,2 6,9 8,0 14,6 7,7 6,9 8,0 8,4 8,9 11,3 8,0 13,4 8,5

Původní metodika 2000 2001 3,6 3,4 7,1 6,6 6,0 5,4 6,9 6,2 8,3 7,9 16,0 15,6 6,9 6,6 6,6 5,7 8,4 7,6 8,2 6,8 9,5 9,1 12,0 11,4 8,4 8,1 15,1 14,9 9,0 8,5

2002 3,6 6,8 6,0 6,6 9,3 16,3 7,9 6,6 7,9 7,4 10,2 11,6 9,2 15,2 9,2

2003 3,9 7,2 6,4 7,3 10,2 17,4 9,2 7,4 8,7 8,5 11,1 11,9 10,3 16,4 9,9

2004 4,3 7,4 6,9 7,5 11,2 17,2 9,4 7,9 9,2 9,0 11,3 12,2 10,5 16,9 10,2

2004 3,6 6,6 6,1 6,7 10,2 15,9 8,4 7,1 8,3 8,3 10,3 11,2 9,4 15,4 9,2

2005 3,4 6,3 6,3 6,4 10,2 15,4 7,8 7,3 8,3 8,2 10,1 11,0 9,2 14,7 9,0

2006 3,0 5,7 6,0 5,9 9,5 14,5 7,4 6,6 7,3 7,4 9,2 9,6 8,4 13,4 8,1

2007 2,5 4,6 4,8 4,9 8,0 12,2 6,5 5,2 5,8 6,1 7,6 7,4 6,6 11,0 6,6

Nová metodika 2008 2009 2,1 3,0 4,0 5,8 4,0 6,5 4,2 7,0 6,9 9,9 9,9 12,4 6,0 10,0 4,2 6,8 5,0 8,0 5,2 8,7 6,2 8,9 6,2 10,2 5,5 9,1 8,4 11,1 5,4 8,0

2010 3,9 7,1 7,4 7,8 10,8 13,4 10,6 7,7 9,1 9,6 10,2 11,5 10,4 11,9 9,0

2011 4,0 7,1 7,3 7,1 10,2 12,9 9,6 7,2 8,3 9,1 9,6 11,1 9,4 11,3 8,6

2012 4,2 7,0 7,4 6,7 10,1 13,3 9,7 7,5 8,1 9,0 9,6 10,8 9,3 11,4 8,6

Nyní si porovnejte vaše odpovědi na zadané otázky (hodnocení r. 2012)      

Středočeský kraj s 3. nejnižší mírou nezaměstnanosti – 7 %. Nižší míru nezaměstnanosti má Praha – 4,2 % a Plzeňský kraj – 6,7 %. Ve středočeském kraji má nejlepší výsledek (lepší než Praha) Praha-východ – 3,4 %. Ve Španělsku byla v únoru r. 2013 míra nezaměstnanosti 27 %. V České republice byla v únoru r. 2013 míra nezaměstnanosti – 8 %. Ke konci března r. 2013 bylo v evidenci úřadů práce 47 % žen.

Shrnutí: Z dostupných veřejných zdrojů lze získat řadu informací o nezaměstnanosti, jak v České republice, tak v EU. Údaje mohou být vyhodnocovány z mnoha kritérií – ženy versus muži, věk zaměstnaných, odvětví, vzdělání, regiony, města oproti obcím atd. Základním úkolem poradce je však ověření metodiky získávání údajů.

Zadluženost domácnosti V této podkapitole se budeme zabývat stavem, kdy domácnosti pokrývají svá vydání z půjček a zadlužují se. Dostáváme se k tématu, které bylo důvodem pro tvorbu skript i vytváření celého vzdělávacího programu zaměřeného na insolvenci. Česká společnost je v posledních letech znepokojena nárůstem výše dluhů domácností a jevů s dluhy spojenými – tj. exekucemi, úpadky, sociálním vyloučením lidí atp.

Položme si nyní otázky: Půjčují si naši občané a domácnosti více než v jiných státech? Jsou domácnosti méně schopné splácet? Je úroveň dluhů našich domácností vyšší než v zahraničí? Insolvenční poradce bude vždy před zahájením své činnosti postaven před úkol – získat k dané problematice co nejvíce informací a dat. K hodnocení zadluženosti domácnosti je v současné době dostupná řada kvalitních zdrojů – ať již ze statistik a analýz ČNB, Eurostatu, OECD či zveřejněné odborné literatury.


V této část skript budeme citovat výňatky ze soutěžní práce Bc. Pavla Dvořáka nazvané: „Finanční gramotnost: tempo a struktura zadlužování českých domácností“.

Struktura zadluženosti Dluhy domácností můžeme rozdělit na 3 složky, a to na bankovní úvěry na bydlení, bankovní úvěry, spotřební a ostatní a na nebankovní úvěry spotřební povahy. Pokud se podíváme na graf, vidíme, že největší podíl mají bankovní úvěry na bydlení, a to 65 % z aktuální výše dluhu, nehledě na to, že vykazují také nejvyšší růst. Bankovní úvěry na bydlení byly také podle mnohých odborníků hlavní příčinou vzniku celosvětové recese, neboť mnoho lidí nebylo schopno splácet své závazky. Vzhledem k tomu, že tyto úvěry na bydlení jsou často uzavírány na několik desítek let a jejich výše vzhledem k platu bývá značná, je to často místo, kde buď přímo vznikají potíže, nebo to vede k potřebě dalších úvěrů. Na druhou stranu jsou to ale úvěry dlouhodobého charakteru, se kterými domácnosti pevně počítají.

Bankovní úvěry spotřební a ostatní rostou po celou dobu vytrvalým a pomalejším tempem oproti úvěrům na bydlení a tvoří 24 %. Naproti tomu zajímavá je situace u nebankovních úvěrů spotřební povahy, Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

jejichž výše do roku 2008 rostla podobně jako u spotřebních bankovních úvěrů, ale v roce 2009 nastal pokles a v roce 2010 další. Za možnou příčinu tohoto poklesu se považuje to, že tyto nebankovní úvěry nejsou již o tolik výhodnější než bankovní a že již bylo zaznamenáno hodně případů, kdy měli lidé s vymáháním dluhů od těchto poskytovatelů velké problémy (reality.aktualne.centrum.cz). Jejich podíl na celkovém dluhu tvoří zbylých 11 %.

Srovnání v rámci EU Při srovnávání zadlužení českých domácností s ostatními evropskými domácnostmi můžeme porovnávat 3 ukazatele, a to výši absolutní, relativní a tempo růstu. Absolutní výše je vzhledem k odlišné velikosti států a jejich HDP ukazatelem nejméně vypovídajícím, přesto si pohledem do grafu můžeme udělat alespoň přibližný obrázek, jak na tom co do srovnání se zbytkem EU jsme. ČR patří svojí absolutní výší dluhu mezi méně zadlužené národy, přičemž mezi ty více zadlužené patří v podstatě všechny země západní a severní Evropy s Itálií. Proto vyvstala otázka, jestli výše zadlužení není přímo úměrná s pokud ne životní úrovní, tak s HDP, a to směrem čím větší zadlužení, tím vyspělejší země.

Srovnání zadluženosti domácností v EU (v mil. EUR)

Druhé srovnání je přepočtem výše zadlužení na HDP, což je vidět v grafu. ČR se nachází na pomyslném chvostu celé evropské sedmadvacítky, neboť zabírá až 24. místo. Pokud tedy porovnáváme procentuální zadlužení domácností vzhledem k výši HDP v rámci EU, můžeme s klidem konstatovat, že zadlužení domácností v ČR není nijak vysoké.


Srovnání zadluženosti domácností v EU

Poslední možností srovnání je srovnání meziročního procentuálního růstu. Toto srovnání je však v případě ČR s okolními zeměmi problematické, neboť ČR byla ještě na začátku 90. let prakticky bez dluhů, takže by se růst mohl zdát závratný. Další důležitou roli hrají také demografické změny, změny v preferencích zákazníků, nízké a stabilní úrokové sazby a rostoucí mzdy. Z grafu je vidět, že tempo růstu dluhů českých domácností v podobě relativní zadluženosti bylo za roky 1999-2008 téměř dvojnásobné ve srovnání se zeměmi eurozóny, ovšem úroveň této relativní zadluženosti je stále zhruba poloviční (v ČR dosahovala v roce 2008 53,3 % relativní úrovně zadluženosti domácností v EU 16). Z grafu také vyplývá, že např. Maďarsko, vycházející v roce 1997 z ještě nižší úrovně relativní zadluženosti než ČR, vykazuje tempo relativní zadluženosti do roku 2008 ještě vyšší než ČR, navíc s výrazným měnovým rizikem, neboť značná část těchto dluhů spočívá v úvěrech v cizích měnách (v ČR je zadluženost domácností v cizích měnách vlivem nízkých tuzemských úrokových sazeb prakticky zanedbatelná - ČSÚ).

Míra hrubé zadluženosti domácností ve vybraných zemích a eurozóně (stavy půjček k hrubému disponibilnímu důchodu domácností v daném roce)


Zdroj: Eurostat

Zjistili jsme tedy, že ač je výše dluhu skoro 260 000 Kč na průměrnou domácnost a míra zadlužení roste dvakrát rychleji než v zemích evropské šestnáctky, je stále zadluženost jak v absolutní, tak i v relativní výši na HDP v rámci EU nízká. I ve srovnání s Maďarskem, které je ČR podobné, je na tom ČR lépe. Navíc je zadlužení českých domácností z velké míry tvořeno úvěry na bydlení, což jsou stabilní úvěry dlouhodobého charakteru. Po prostudování předcházejícího textu jste byli schopni odpovědět na položené otázky. Nyní si můžete zkontrolovat správnost odpovědí. Česká republika patří svojí absolutní výší dluhů domácnosti mezi méně zadlužené státy EU. Odpověď na otázku, zda jsou české domácnosti méně schopné splácet dluhy oproti domácnostem v jiných zemích, v textu nenaleznete. Podíváte-li se však do jiných zdrojů, zjistíte, že v rámci tzv. „nových“ zemí EU si Česká republika vede téměř nejlépe v kategorii úvěry dle selhání. V téměř všech hodnotících kritériích (přepočet výše zadlužení na HDP, stav půjček k hrubému disponibilnímu důchodu domácnosti) je zadluženost domácností v České republice nižší než ve většině zemí EU.

Shrnutí: Stav zadluženosti domácnosti v České republice je daleko příznivější, než by se na první pohled zdálo. Hrozivý nárůst výše dluhů je způsoben téměř nulovým stavem v době vzniku nové tržní ekonomiky. Dalším pozitivním faktorem je skutečnost, že si česká společnost uvědomuje důsledky nesplácení dluhů a reaguje na vzniklou situaci. Viz programy z prostředků EU, nové studijní obory na školách, vznik protidluhových neziskových organizací, státní podpora finanční gramotnosti atd.

Závěr

Cílem této části skript s tématem „Ekonomické aspekty života občana“ bylo obrátit pozornost účastníků vzdělávání k základům ekonomiky občana a domácnosti. Ze závěrů sociologických šetření ekonomického chování domácností vyplynulo, že téměř čtyřicet procent domácností si nevede vůbec přehled o svých příjmech a výdajích. A právě nerovnováha mezi příjmy a výdaji je příčinou vzniku krizových situací vedoucích k insolvenci občanů. Vytvořená první verze pilotní části skript nemá ambici popisovat všechny výdaje a příjmy domácností či všechny krizové jevy. Učební text slouží jako inspirace účastníků pro nalézání studijních informačních zdrojů a práci s daty. Insolvenční poradci budou při své práci v rámci Středočeského kraje vystaveni různorodým podmínkám. Ekonomika jednotlivých částí Středočeského kraje se zásadně liší. Například Praha-východ má v mnohých ukazatelích ještě lepší charakteristiky (nezaměstnanost) než Praha. Oblast Příbramska, Nymburka nebo Kladenska naopak nacházíme v hodnocení některých ekonomických parametrů v horší části spektra. Poradce v rámci Středočeského kraje tak musí více než kdo jiný pečlivě analyzovat místní podmínky a zdroje.


Zdroje a literatura:      

Webové stránky ČNB, ČSÚ, OECD, Eurostatu, ministerstev ČR Barbora Buřínská,“Jen třetina domácností sleduje pravidelně své výdaje“, novinky.cz „Česko má nejvíc nezaměstnaných v historii, blíží se hranici 600.000, iDnes.cz Pavel Dvořák, Soutěžní práce studenta bakalářského studia VŠE v Praze „Finanční gramotnost: tempo a struktura zadlužování českých domácností“. Jana Prčíková, „Vývoj zadluženosti domácností v ČR a EU a možné dopady na subjekty finančního trhu“, diplomová práce, Masarykova univerzita Brno. Milan Vodička, „Den, kdy došly prachy“, Praha: Práh, 2009.

Případová studie: dopady ekonomických krizí na počty sebevražd v České republice J. Veselá Případová studie je vytvořena jako doplněk ke studijním materiálům vytvořeným v rámci vzdělávacího programu „Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání“. Cílem případové studie je posouzení, zda existuje přímá vazba mezi ekonomickými krizemi a mírou sebevražednosti v České republice. Studie sleduje základní charakteristiky sebevražednosti v České republice a zabývá se také hodnocením míry sebevražednosti u nás v porovnání s ostatními evropskými zeměmi. Na závěr studie je analyzován vývoj počtů sebevražd v souvislosti s ekonomickými či společenskými krizemi v České republice. V České republice se statistikou počtu sebevražd zabývají tři instituce. První z nich je Policejní prezidium České republiky, které vydává každoroční „statistický výkaz sebevražd“. Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS ČR) sbírá povinná hlášení lékařů o dokonaných sebevraždách. Třetí institucí je Český statistický úřad (ČSÚ), jehož zdrojem jsou zápisy v matrikách. Nejnižší statistické údaje o počtu sebevražd uvádí Policie ČR, nejvyšší údaje lze nalézt ve statistikách ČSÚ.

Rozdíly vedených statistiky dle ČSÚ a ÚZIS


Zdroj: Demografická příručka ČSÚ a Ročenka Sebevraždy ÚZIS

Míru sebevražednosti v České republice můžeme porovnávat také regionálně. V následující mapě je uvedena míra sebevražednosti v jednotlivých krajích.

Zdroj: Demografická příručka ČSÚ Z mapy je zřejmá vyšší míra sebevražednosti v severních Čechách a v kraji Olomouckém. U Prahy a Jihočeského kraje je zajímavý trend vyšší sebevražednosti žen oproti obecnému vývoji, který bude popsán v další části textu. Pro účely studie je důležité zaměřit se na vliv nezaměstnanosti na sebevražednost. V následující tabulce můžeme porovnávat počet sebevražd podle pohlaví a zaměstnání v roce 2001. Počet sebevražd podle pohlaví a postavení v zaměstnání v roce 2001


Zdroj: Ročenka Sebevraždy 2001 ÚZIS Z tabulky vyplývají jednoznačné tendence vysokého počtu sebevražd u mužů a daleko menšího počtu sebevražd u žen. Nejpočetnější skupinou sebevražd jsou osoby bez pracovního zaměření, kam lze zařadit ženy a studenty, vojáky, ženy v domácnosti, důchodce, nezaměstnané a osoby bez zjištěného pracovního zařazení. Druhou skupinou v hodnocení výše sebevražednosti jsou řemeslníci a kvalifikovaní dělníci, přičemž opět zcela převažují muži. Podíváme se na počty sebevražd u jednotlivých druhů skupiny nazvané nepracující osoby a posléze se zaměříme na nezaměstnané. Počet sebevražd u nepracujících osob v roce 2001

Zdroj: Ročenka Sebevraždy 2001 ÚZIS Nejpočetnějším druhem z této skupiny jsou důchodci, kteří tvoří 47 %. Druhou nejpočetnější podskupinou jsou osoby s nezjištěným pracovním zařazením s 31 % podílem, a až třetí podskupinu tvoří nezaměstnaní s 11 %. V grafu můžeme porovnávat míru sebevražednosti a míru nezaměstnanosti v ČR v letech 1998 – 2006. Vývoj míry sebevražednosti a míry nezaměstnanosti v letech 1998-2006


Zdroj: Demografická ročenka ČSÚ Z grafu lze vysledovat míru sebevražednosti a nezaměstnanosti z údajů vztahujících se na100 tis. obyvatel. I když podíl sebevražednosti nezaměstnaných k sebevražednosti ostatních skupin obyvatel, není dominantní, přesto lze určitý vztah mezi nezaměstnaností a sebevraždami nalézt. Při pečlivém studiu grafu objevíte zhruba 3 měsíční zpoždění, ve kterém míra sebevražednosti kopíruje míru nezaměstnanosti. Sebevraždy jsou sledovány nejenom podle identifikace sebevrahů, ale také podle dnů či ročního období. Ze dnů vychází jako nejhorší pondělí, kdy počet sebevražd kulminuje, naopak o sobotách a nedělích je počet sebevražd nižší. Z ročních období vychází nejhůře jaro, naopak prosinec je statisticky měsícem s nejnižším počtem sebevražd. Nejkritičtějším dnem je první leden, kdy počet zřejmě bilančních sebevražd významně přesahuje ostatní dny v roce. Na závěr hodnocení charakteristik sebevražednosti je nutné znovu zdůraznit významně větší procento sebevražd mužů oproti sebevraždám žen. Sebevraždy mužů se pohybují v České republice mezi 70 až 85 % z celkového počtu sebevražd.

V další části studie se zaměříme na míru sebevražednosti v ostatních Evropských zemích.

Na obrázku vidíme mapu Evropy podle počtu sebevražd.

Počet sebevražd v Evropěv letech 1994 a 2005


Zdroj: Prevence sebevražednosti, WHO

Z mapy vyplývají 2 základní trendy: Jihoevropské země dosahují výrazně nižší míru nezaměstnanosti v porovnání se severskými zeměmi. Pro rok 2010 při porovnání počtu sebevražd připadajících na 100 tis. obyvatel jsou uváděna mezinárodní organizací WHO následující čísla: Řecko Itálie Španělsko Estonsko Litva Finsko

2,9 5,4 5,8 14,8 29,4 16,8

Česká republika má v hodnocení údaj 12,8. Druhým trendem je pozitivní pokles počtu sebevražd v porovnání let 199č a 2005. Jak je z uvedených čísel zřejmé, ani ekonomická krize z r. 2008 významně neovlivnila míru sebevražednosti v jihoevropských zemích, které byly krizí zasaženy nejvíce. Na závěr studie se dostáváme k základnímu zadání, tj. odpovědi na otázku zda ekonomické krize ovlivňují míru sebevražednosti v České republice. Na obrázku jsou k dispozici statistické údaje uváděné Českým statistickým úřadem.


Zdroj: ČSÚ Údaje o počtu sebevražd jsou historicky cenné, neboť zahrnují i období Rakousko-Uherského mocnářství. Pracovníci ČSÚ zmiňují své pochybnosti týkající se extrémně nízkého počtu sebevražd v roce 1917 (1393), a proto by si období první světové války a nízké údaje o počtech sebevražd vyžádalo podrobnější analýzy. Počty sebevražd v období druhé světové války nejsou za trvání protektorátu Čechy a Morava evidovány. Již z letmého pohledu na graf můžeme vidět z období tzv. první republiky i v období po druhé světové válce dva vrcholy. První vrchol je velmi výrazný, a týká se dopadu světové hospodářské krize na československou ekonomiku v letech 1930 – 1934. Druhý vrchol lze zaznamenat v letech 1967 – 1972 a odráží společenskou krizi socialistického systému vrcholící okupací Československa spojeneckými vojsky a následujícími roky tzv. normalizace. Počty sebevražd v období po sametové revoluci klesaly a v roce 2007 je zaznamenán nejmenší počet zemřelých sebevraždou (1375) za dobu od r. 1876 doposud. V roce 2011 činil počet sebevražd 1589, v roce 2012 mírně stoupl na 1647.

Zhodnocení výsledků studie Analýzou výše uvedených údajů docházíme k následujícím závěrům: Míra sebevražednosti je v první řadě závislá na klimatickém a sociálně-kulturním prostředí jednotlivých zemí. Při hodnocení vlivu ekonomických krizí je proto nezbytné vycházet pouze z podmínek každé jednotlivé země v různých časových obdobích. Ze statistických údajů o míře sebevražednosti v České republice lze vyvodit závěr, že pouze zásadní ekonomické a společenské krize mají v naší zemi vliv na počty sebevražd.


Současná míra sebevražednosti indikuje, že Česká republika se nachází ve standardně stabilním ekonomickém a společenském prostředí.

Zdroje a literatura:      

Statistiky a demografické ročenky Českého statistického úřadu Ročenky sebevražd Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR Statistiky a ročenky Světové zdravotní organizace, WHO Diplomová práce „Analýza počtu sebevražd v ČR“ – Jana Krejčíková (Vysoká škola ekonomická v PrazeFakulta informatiky a statistiky) Milan Vodička „Den kdy došly prachy“, Praha, 2009 Bakalářská práce „Reflexe ekonomických a sociálních dopadů Velké hospodářské krize v mladoboleslavském tisku v l. 1930-1934 – Petra Pospíšilová (Masarykova universita v Brně- Fakulta sociálních studií)

3.3. Jak se orientovat v problematice lichvy, her typu letadlo, předváděcích akcí či jiných podvodných schémat? Modelový případ je vytvořen jako doplněk ke skriptům vzdělávacího programu Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání – CZ. 1.07/3.2.11/02.0094. Modelový případ dává návod insolvenčním poradcům, jak se orientovat v problematice lichvy, her typu letadlo, předváděcích akcí či jiných podvodných schémat. Poradci pak mohou podobné modelové případy zpracovávat podle zadání svých klientů v širokém rozsahu s různorodou specifikací. Současný stav moderních komunikačních technologií, zejména internetu, umožňuje poradcům získání aktuálních informací o vývoji problémových podvodných schémat. Schopnost podvodníků vymýšlet nové způsoby klamání lidí a získávání nepřiměřených finančních zisků je však neomezená a provází lidstvo od nepaměti. V průběhu století se liší pouze metody těchto praktik v závislosti na technickém vývoji.

I.

Lichva

Lichva byla zvolena v této studii jako první ukázka historicky nejstaršího způsobu obohacování se na úkor lidí v tísni. Popisované případy lichvy můžeme najít již v prvních dochovaných písemných listinách. Pro vysvětlení pojmu lichva použijeme jako zdroj wikipedii, která: l. Lichvou neboli úžerou (pravděpodobně z lit. usuria) označuje obecně závazek nepřiměřený k zisku závazkem získanému. Nejčastějším příkladem jsou půjčky s velkými nebo dokonce obrovskými úroky, třeba i 100 % za každý den. Zdroj: Wikipedie – http://cs.wikipedia.org/wiki/Lichva

2. V předmoderní křesťanské společnosti bylo půjčování peněz na úrok pokládáno za smrtelný hřích. Až do dvanáctého století byl za hříšníka považován nejen lichvář v úzkém smyslu, tj. ten, kdo půjčuje peníze na úrok, ale dokonce i kupec, protože kupuje zboží a prodává jej dráž, aniž by jej svou prací pozměnil. Jinými slovy podle středověké teologické nauky obchoduje pouze s časem, majetkem božím. V praxi však k půjčování na úrok docházelo a úroky bývaly často velmi vysoké. Například obvyklý úrok z židovských půjček v pozdně středověkých českých zemích představoval groš z kopy (tj. 60 grošů) či hřivny (64 grošů) týdně, tj. 86,7 %, resp. 81,25 % p. a.). Naopak půjčování na úrok uvnitř židovského společenství je Starým zákonem zapovězeno. A Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

vladaři tuto praxi trpěli, neboť z židovských daní a půjček „v nouzi“ měli nemalý finanční profit. S rozvojem obchodu v pozdním středověku se pohled křesťanské společnosti začal měnit. V českých zemích oficiálně legalizoval praxi půjčování peněz na úrok mezi křesťany král Vladislav Jagellonský na počátku 16. století. 3. V současné době je v některých západoevropských státech hranice lichvy stanovena jako procentuální odchylka od průměrných tržních úroků, v některých státech je stanovena pevně, například ve Švýcarsku je maximální hranice u spotřebních úvěrů stanovena na 15 %. V Česku takováto hranice stanovena není. Zdroj: Wikipedie – http://cs.wikipedia.org/wiki/Lichva

Pro definování lichvy v českém právním úřadu a pro pochopení právních souvislostí vyjdeme z dokumentů JUDr. Veroniky Lovritš vytvořených pro projekt Prevence kriminalistiky (http://www.pomocsdluhy.cz/index.php/prevence-kriminalistiky/86.lichva).

V právním jazyce si však lichva zachovává svůj stálý a relativně úzký význam, který je tvořen už velmi dlouhou právní historií. Ta se datuje až do devatenáctého století ke starému rakousko-uherskému občanskému zákoníku (ABGB), který se promítá do občanského zákoníku dodnes. Právníci rozlišují lichvu v trestním právu a lichevní smlouvy v občanském právu. Pokud nějaké jednání není považováno za trestný čin, ještě to neznamená, že by nemohly být jako lichevní (a tedy neplatné) shledány smlouva nebo její část v občanskoprávním soudním řízení.

Trestný čin lichvy Podívejme se nejprve na trestný čin lichvy, jak ho zná současný trestní zákoník v § 218: Kdo zneužívaje něčí rozumové slabosti, tísně, nezkušenosti, lehkomyslnosti nebo něčího rozrušení, dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, nebo kdo takovou pohledávku uplatní nebo v úmyslu uplatnit ji na sebe převede, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti. V trestním řízení byla dosud nejčastěji potíž s prokázáním toho, že lichvář věděl nebo musel vědět o subjektivní situaci dlužníka (tísni, rozumové slabosti, rozrušení) a otázka toho, co je v daném případě „hrubý nepoměr“ mezi tím, co má dát jedna a druhá strana. Nový trestní zákoník přidává k možným subjektivním znakům také lehkomyslnost, která by snad mohla umožnit stíhat více lichevního jednání, než tomu bylo dosud. Není bohužel možné obecně říct, co ještě je a není omluvitelná nezpůsobilost dlužníka a hrubý nepoměr vzájemného plnění, protože situace musejí být posuzovány individuálně s přihlédnutím ke všem okolnostem daného případu. Taková situace je dána úhlem společenského pohledu, který vychází z židovsko-křesťanské tradice typické pro naše území. Pokud by u nás platilo např. islámské právo, které půjčování peněz na úrok prostě zakazuje, nezabývali bychom se dokazováním tísně či hrubého nepoměru plnění. Jestliže však společnost připouští zákonnost úvěrování, je třeba se nějak vypořádat s problémy, které tento institut přináší lidem v různých konkrétních situacích. Pokud by lichva v českém právním řádu nebyla podmíněna současnou existencí nezpůsobilosti dlužníka, kterou věřitel úmyslně zneužil, a zároveň hrubým nepoměrem plnění, z většiny poskytovatelů úvěrů by rázem byli regulérní lichváři. Mnozí klienti jsou totiž extrémně rizikoví, co se týká pravděpodobnosti splacení půjčených peněz. Pokud jim tedy někdo je ochotný půjčit peníze, vždy to bude na velmi vysoký úrok s vysokou hodnotou zajištění. Při úvahách o přítomnosti lichvy jde tedy o to, jestli jsou takové smluvní podmínky ospravedlnitelné. Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

Proto není v trestněprávním smyslu možné chápat jako situaci tísně prosté „nutně si potřebuji půjčit, jinak mám problém“. Stejně tak není vhodné stanovit horní hranici pro lichevnost úroků, resp. RPSN, protože v každém individuálním případě bude tato hranice jinak vysoko. Je namístě souhlasit s oficiálním stanoviskem profesních komor finančních organizací, podle kterého nevyplývá problém lichvy principiálně z ceny finanční služby. Jeho základem jsou spíše nekalé praktiky a nátlakové přístupy ke spotřebiteli. V rozhodování českých soudů najdeme případy, kdy je úrok 20-30% p.a. (chápejme ve smyslu dnešní RPSN) již považován za sjednaný v rozporu s dobrými mravy. Mějte se proto na pozoru, pokud Vám nabízený úvěr tuto hodnotu přesahuje. Opravdu jste tak extrémně rizikový klient, že nemůžete platit nižší úrok? Opravdu si potřebujete tak zoufale půjčit, že jste ochotni riskovat a stát se obětí lichvy? Zajímají-li Vás další rozhodnutí týkající se lichvy, navštivte webové stránky NS ČR nebo nahlédněte např. do tištěného Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu nebo Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které určitě naleznete v knihovně každé právnické fakulty.Za všechny uvádíme alespoň rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. ledna 2005, sp. zn. 5 Tdo 1282/2004, ve kterém soud dospěl k závěru, že: …poskytnutí finanční částky s úrokem dosahujícím až 200 % za rok bezpochyby popsaný hrubý nepoměr v plnění zakládá. Lichvářskou povahu mají i smlouvy o převodu nemovitostí, resp. o převodu členských práv v bytovém družstvu, které obviněný uzavřel s poškozeným za účelem zajištění svých pohledávek z půjček, protože hodnota nemovitostí, jichž se tyto smlouvy týkaly, ve většině případů značně přesahovala výši peněžitých částek půjčených poškozeným. Neplatnost lichevních smluv z pohledu civilního práva Funkcí výše popsaných pravidel trestního práva je odradit od lichevního chování a potrestat ty, kteří zneužívají svého silného ekonomického postavení k vydírání slabých. Není to však jediný způsob ochrany proti lichevním smlouvám. Pokud policie, státní zastupitelství nebo později soud v trestním řízení neshledají naplnění skutkové podstaty lichvy, pořád ještě obětem takových smluv zbývá obrana v civilním soudním řízení. V některých případech dokonce i tehdy, kdy byla ve smlouvě zahrnuta rozhodčí doložka, tzn. vyloučena pravomoc obecných soudů a přesunuta na rozhodce nebo rozhodčí soud. Smlouva totiž může být jako právní úkon, který je shledán být v rozporu s dobrými mravy, z části nebo celá prohlášena za neplatnou (a s ní i rozhodčí doložka).

K úspěšnosti takové obrany však musíte mít dobrého právního zástupce a to právního zástupce se zkušenostmi, protože ani mnoho advokátů si s takovou situací neumí poradit! Nechejte si určitě právníka někým doporučit a zeptejte se ho na zkušenosti s podobnými případy. Můžete se obrátit také na nějakou specializovanou bezplatnou právní poradnu, nejlépe takovou, která pomáhá obětem trestné činnosti.

Obrana pro laiky Je nesmyslné spoléhat na to, že Vám později pomůže nějaký právník nebo oznámení podezření ze spáchání trestného činu. Může se sice stát, že Vás z extrémně nevýhodné smlouvy někdo zachrání z pozice své autority, ale pravděpodobnost je velice nízká a s ohledem na množství uzavřených smluv ve srovnání s počtem osob odsouzených pro trestný čin lichvy, by to spíše než cokoli jiného připomínalo zázrak.

Bránit se lichvě sami můžete především tím, že smlouvu nepodepíšete! Po podpisu už je většinou pozdě… K prevenci lichvy z pozice autorit patří především tlak státu a dalších, zejména profesních organizací, na Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

zkulturnění podnikatelského prostředí poskytovatelů úvěrů. Druhou oblastí, na které je prevence lichvy závislá, je zvyšování finanční gramotnosti samotných žadatelů o úvěr. Pamatujte, že ti nejnebezpečnější lichváři si mohou dovolit půjčovat bez písemné smlouvy. Jsou totiž schopní ze svých dlužníků peníze doslova „vytřískat“ a rozhodně k zajištění splátek nepotřebují sílu právního státu. Proto se také s evidentní lichvou často pojí další trestná činnost spočívající v nebezpečném vyhrožování, přímém fyzickém násilí nebo kuplířství. Nejvíce se takový tip lichvy uplatňuje v uzavřených komunitách, kde je na lichváři závislá velká spousta lidí, proto se nemusí tolik bát svého prozrazení. Je ovšem třeba zdůraznit, že se nejedná o jedinou podobu lichevního jednání, lichváři se zcela jistě mohou navenek tvářit jako seriózní podnikatel. I když ano, balancující na hraně zákona. Jaká se objevují typické způsoby nátlaku a manipulace při uzavírání smluv, podle kterých se půjčují peníze na úrok, se dočtete v sekci Nekalé praktiky. Ještě jednou však zdůrazněme, většina takových smluv nebude splňovat všechny podmínky pro to, aby byly považovány za lichvu, a proto se často dostávají zákonnou cestou až do fáze exekuce proti dlužníkovi.

V každém případě, pokud máte dojem, že jste se Vy sami nebo někdo z Vašeho okolí stali obětí lichvy, neváhejte a kontaktujte nejbližší služebnu Policie ČR nebo státní zastupitelství a podejte trestní oznámení. Můžete ho učinit písemně nebo ústně.

Klíčový význam má při hodnocení nákladů spojených s půjčkou pojem RPSN. Na webových stránkách http://uroky.com/RPSN naleznete vysvětlení tohoto pojmu.

RPSN RPSN neboli roční procentní sazby nákladů je souhrn nákladů spojených s půjčkou vyjádřený v procentech z dlužné částky za jeden rok. V RPSN by měla být započtena nejen úroková míra, ale také všechny administrativní či jakékoliv jiné náklady na jeden rok RPSN by tak měla posloužit jako srovnání výhodností úvěrů různých peněžních institucí. Hlavním důvodem vzniku je, ale snaha ochránit spotřebitele před složitým systémem půjček a různých nákladů s nimi spojeným. Náklady zahrnují také poplatky vázající se k uzavření smlouvy a posouzení žádosti o úvěr. Hodně lidí se ptá kolik je už hodně? Pravdou je, že čím nižší je částka tím vyšší je RPSN (administrativní základy převyšují zisk). Dobrá půjčka má RPSN pod 20 %. Většina bank se drží při úvěrech nad 60 tisíc pod hranicí 16 %. Jenomže dosáhnout na bankovní půjčku je pro někoho obtížnější a tak musí zvolit nebankovní instituci. Zvláště ty, které nabízí menší částky, mají RPSN často přes 25 % a zde už je nutné se ptát, jestli opravdu danou věc potřebujeme tak nutně.    

II.

RPSN se nemusí uvádět u částek nižších jak 5.000 Kč a vyšších jak 800.000 Kč. Pokud věřitel neuvede RPSN automaticky je úvěr úročen diskontní sazbou ČNB. RPSN se nevztahuje na půjčky bez jakýchkoliv nákladů. Tzn. bezúročné půjčky bez dalších nákladů. RPSN se nevztahuje na půjčky se splatností do 3 měsíců.

Pyramidové schéma, multi-level marketing

Druhá část modelového případu se týká porovnání pyramidových schémat a multi-level marketingu. Pyramidová schémata (označované také jako hra typu letadlo) se rozšiřují s rozvojem komunikačních technologií a jsou založena na dosahování výnosů získávaných od velkého množství účastníků. Účastníci jsou povinni zaplatit za vstup do systému poplatek, a poté si mohou od dalších jimi získaných účastníků ponechat část vybraného poplatku. Pyramidové schéma v zásadě nenabízí dostatečně kvalitní zboží nebo službu, efekt je Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

založen zejména na řetězení účastníků. Jejich počet roste geometrickou řadou a jestliže na počátku bylo deset „zakladatelů“, po desátém kole překročí potřebný počet účastníků pro udržení schématu počet obyvatel Země… Zdroj:http://cs.wikipedia.org/wiki/Pyramidov%C3%A9_sch%C3%A9ma#Pyramidov.C3.A1_sch.C3.A9mata_v_.C 4.8Cesku

Jak rozpoznat pyramidové schéma Pyramidová schémata se často maskují tak, aby na první pohled nebyl patrný jejich princip. Základním rozpoznávacím znakem je, že produkty se kterými se v pyramidovém schématu obchoduje, mají velmi malou nebo žádnou faktickou hodnotu, nebo jsou nabízené za cenu, která je výrazně jiná, než je cena podobných produktů na volném trhu. Příkladem takových "produktů" mohou být různé brožury, příručky, pásky nebo CD, speciální kurzy (ve kterých se člověk naučí jak získávat nové členy), adresy, nebo práce domů (přepisování textů). Cena těchto "produktů" se může pohybovat v rozpětí od několika set po tisíce korun. V porovnání s produkty, které jsou na volném trhu, je jejich cena vždy výrazně vyšší. Osoba se stává součástí pyramidového schématu nákupem tohoto produktu. Jedinou možností, jak dosáhnout slibovaného zisku, je získávat další zájemce o produkt. Základní charakteristiky pyramidového schématu jsou:  očekávaný rychlý nárůst zisku bez práce  malé nebo žádné informace o společnosti, která produkt nabízí, další informace jsou podmíněny přístupem do pyramidového schéma  žádný produkt, nebo produkt nevalné kvality, jehož cena je stanovena bez ohledu na cenu srovnatelných produktů na trhu, nebo je produkt jen velmi neurčitě popsán a nedostupný ostatním zákazníkům  budoucí příjem závisí především na odměně za získávání nových členů nebo za prodej produktů stávajícím členům. Méně již na prodeji produktu zákazníkům, kteří se do obchodní sítě nezapojují.

Multi-level marketing Jednoduchý popis schémat, která jsou na rozdíl od pyramidových her legální, můžeme opět nalézt na http://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%AD%C5%A5ov%C3%BD_marketing. Síťový marketing, víceúrovňový marketing nebo multi-level marketing (MLM) je marketingová strategie, která je založena na tom, že prodejci (distributoři) nejsou odměňováni pouze za výrobky, které osobně prodají, ale získávají i podíl z prodejů uskutečněných jinými prodejci, které do systému přivedli. Síťový marketing lze považovat za kombinaci přímého prodeje a franšízingu. Výrobce nebo dodavatel služeb či zboží vytváří dodavatelské podmínky pro samostatné podnikání svých „nezávislých vlastníků podnikání“ (NVP). Ti na základě toho mohou zprostředkovat příležitost stát se NVP dalším lidem, a tak vzniká víceúrovňová („multi-level“) odběratelská struktura (síť). Většina NVP buduje svou síť především na základě doporučení lidem ve svém okolí. MLM je založen na osobním neboli přímém prodeji zboží a služeb. Problém MLM je jednak v tomto přímém prodeji a jednak v provizích, které dostávají všichni členové dané prodejní struktury. Prostřednictvím MLM se dají nabízet pouze produkty a služby, na kterých je dostatečná tzv. "přidaná hodnota". Zjednodušeně řečeno produkty na kterých lze docílit vysokých marží. Např. kosmetika, pojištění atd. V konečném důsledku to znamená vysoký zisk pro MLM strukturu, ale malou užitnou hodnotu pro zákazníka, který prostřednictvím MLM produkt zakoupil a zaplatil za produkt nepřiměřeně vysokou cenu. Zkuste si například vyhledat MLM produkt v internetových srovnávačích. Nenaleznete ho tam, protože marže produktů ve srovnávačích je minimální. Prostřednictvím MLM se vždy prodává tzv. "jedinečný produkt" tzn. produkt, který jinde běžně nekoupíte. Je to


proto, že u takového produktu se tímto způsobem prodeje udržuje uměle nadsazená cena a marže zůstávají velmi vysoké. Kritici této marketingové strategie dále upozorňují na její podobnost s nelegálními pyramidovými schématy, zejména v případech, kdy MLM firma získává finance spíše náborem nových prodejců než skutečnými prodeji spotřebitelům. Jako první využila MLM roku 1940 v USA firma California Vitamins, ze které se později vyvinula společnost Nutrilite. Tu v roce 1970 koupila firma Amway, která se mimo jiné v roce 1979 zasadila o definici legální podoby MLM. Tato definice se stala v mnohých státech základem pro vymezení podmínek zákonem.

Zvláštní variace pyramidových schémat Mezi zvláštní variace pyramidových schémat můžeme zařadit podvodné typy investičních projektů. V minulosti v počátku 20. století je příkladem tohoto typu tzv. Ponziho schéma pojmenované podle Charlese Ponziho. V nedávné době (r. 2009) propukla aféra amerického bankéře Bernarda Madoffa, jenž byl za podvody odsouzen k 150 letům vězení. Podobně lze zařadit mezi zvláštní varianty pyramidových schémat v České republice projekt tzv. Hsystému nabízejícího levné nemovitosti na okraji Prahy. Na základě mohutné reklamní kampaně zakoupily stovky lidí nemovitosti, avšak pouze první kupci se stali jejich vlastníky. Téměř tisíc účastníků projektu přišlo o své peníze, aniž by získalo jakýkoli byt či dům. Hlavní rozdíl mezi pyramidovým schématem a výše popsanými investičními projekty vyplývá ze způsobu a získávání nových členů. V pyramidové hře účastníci musí hledat nové členy a mají profit z jejich příspěvků. V podvodných investičních projektech organizuje nábor dalších účastníků sám provozovatel, který také rozhoduje, komu a jak bude vyplácet výnosy.

III.

Předváděcí akce pro seniory

Firmy, které organizovaly předváděcí akce pro seniory za účelem prodeje předraženého zboží, se staly v problematice spotřebitelských pastí tématem roku 2013 pod názvem „Šmejdi“. Česká veřejnost, která je zvyklá na různé nepravosti a podvody, zásadně odmítla respektovat psychologické násilí manažerů podvodných firem směřované proti bezbranným důchodcům. Výsledkem mnoha akcí jedinců, sdružení a posléze i státní správy a zákonodárců je významná změna v názoru na podobné akce i ve způsobu obrany proti nim. Veřejně převzaté označení „Šmejdi“ vyplynulo ze stejnojmenného dokumentárního filmu publicistky Silvie Dymákové. Jaká jsou nově přijatá opatření?  

Pořadatelé musí hlásit České obchodní inspekci (ČOI) každou předváděcí akci dopředu, a to buď formou doporučeného dopisu nebo prostřednictvím internetu. Nahlášení musí být učiněno deset pracovních dnů před konáním akce. V ohlášení musí být uvedena adresa místa, kde se bude prodej pořádat, datum, identifikace zboží nebo služeb.

Podvodné firmy však vždy vymýšlí nové triky. Pokouší se pořádat předváděcí akce v domech klientů anebo se snaží spotřebitele vyvést do zahraničí, aby se tak vyhnuly tuzemské kontrole. Navzdory všem opatřením a kontrolám nesplňují předváděcí akce podmínky uložené zákonem. Podívejme se, jak dopadlo 77 kontrol pořádaných Českou obchodní inspekcí ve 3. čtvrtletí roku 2013. Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

Výsledky kontrol předváděcích akcí – 3. čtvrtletí 2013 Inspektorát

počet kontrol

kontroly se zjištěním

zjištěná porušení v %

Středočeský a Hl. město Praha

31

19

61,3 %

Jihočeský a Vysočina

4

2

50,0 %

Plzeňský a Karlovarský

7

4

57,1 %

Ústecký a Liberecký

10

6

60,0 %

Královéhradecký a Pardubický

7

2

28,6 %

Jihomoravský a Zlínský

7

6

85,7 %

Moravskoslezský a Olomoucký

11

4

36,4 %

Celkem

77

43

55,8 %

Z celkového počtu 77 provedených kontrol bylo zjištěno porušení obecně závazných právních předpisů při 43 kontrolách, tj. v 55,8 %, byť ne ve všech případech se jednalo o porušování zákazu používání nekalých obchodních praktik (jako tomu bylo v předchozích hodnocených obdobích). Uložená opatření a sankce Za prokázaná porušení povinností stanovených obecně závaznými právními předpisy bylo ve sledovaném období pravomocně uloženo pořadatelům předváděcích akcí 50 pokut v celkové výši 7 446 000 Kč (Poznámka: Ve 3. čtvrtletí nabyly právní moci některé pokuty uložené v předcházejícím období). Výše ukládaných pokut odpovídala společenské závažnosti a dopadu zjištěných porušení zákona na spotřebitele, uzavírající kupní smlouvy na předváděcích prodejních akcích. Porušení zákona o ochraně spotřebitele a dalších předpisů Nejčastěji bylo při provedených kontrolách zjišťováno porušení povinností, stanovených prodávajícímu zákonem o ochraně spotřebitele (zák. č. 634/1992 Sb.). Většinu porušení, a to 60,7 %, tvořilo prokázané používání některé z forem nekalých obchodních praktik, včetně agresivních. 

Klamavé obchodní praktiky (47,0 %), spočívající především v uvádění nepřesných či dokonce nepravdivých údajů o nabízených výrobcích nebo zájezdech, jejich ceně a podmínkách, za kterých je lze zakoupit, byly opět nejvíce zjišťovaným protiprávním jednáním. Dále prodávající neposkytovali řádné informace o právu spotřebitele písemně odstoupit od smlouvy uzavřené mimo prostory obvyklé k podnikání (tj. v zákonem stanovené lhůtě bez udání důvodu a bez jakékoliv sankce).



Prokázané agresivní obchodní praktiky (6,1 %) pak spočívaly ve vytváření mylného dojmu, že spotřebitel vyhrál nebo vyhraje, pokud bude jednat určitým způsobem, ačkoli ve skutečnosti žádná taková výhra nebo výhoda neexistovala, nebo jejich získání bylo podmíněno vynaložením nemalých finančních prostředků nebo jiných výdajů.



Další nedostatky, již v menším rozsahu, byly zjištěny také v poskytování povinných informací o podmínkách uplatnění práva z odpovědnosti za vady prodané věci, včetně podmínek pro uplatnění rozporu s kupní smlouvou (7,6 %) a při seznamování spotřebitelů s prodejními cenami nabízených výrobků a služeb (7,6 %).



Specifickým zjištěním byly 3 případy diskriminace spotřebitelů (4,5 %), kdy prodávající bezdůvodně stanovil věkový limit pro účast na pořádaných zájezdech.




Jiné obecně závazné právní předpisy porušilo 9 kontrolovaných subjektů (13,6 %).

Zdroj:http://www.coi.cz/predvadeci-prodejni-akce-ve-3.-ctvrtleti-nc898/

IV.

Internetové finanční podvody

Asi neznámějším podvodem, se kterými se lidé na internetu v posledních letech potkávají, je phishing. Podvod spočívá v tom, že pachatel vyláká citlivé informace, např. údaje o platební kartě nebo jména a hesla k nějaké službě. Nejčastějším projevem phishingu je vykradení účtu přes falešný e-mail  Tváří se jako e-mail odeslaný z vaší banky, která žádá o ověření totožnosti.  Po kliknutí na odkaz je uživatel zaveden na falešnou stránku (která se ovšem tváří, že je v pořádku), kde odevzdá své údaje podvodníkovi. Důsledkem může být nejen ztráta osobních dat, ale především ukradení peněz z vašeho účtu. Nemusí se vždy jednat jen o vykradení účtu, pro podvodníky existují i jednodušší možnosti, jak se dostat k vašim penězům: Phishing, který se vydává za charitu  tento způsob podvodu je nejzákeřnější tím, že zneužívá dobré vůle lidí,  e-mailem vám přijde zpráva od smyšlené charitativní organizace s odkazem na ní,  po kliknutí na odkaz se dostanete na falešnou stránku, kde postupně podvodníkovi odhalíte všechny informace o vaší platební kartě, případně účtu. Luxusní zboží levně  Podvodníci nabízejí levně šperky, parfémy a další zboží. Poté, co zájemce zaplatí, žádné zboží nedostane, ale své peníze také nikdy nezíská zpět.

Nabídka zaměstnání  Tento problém se týká především mladých lidí, kteří se snadno nechají zlákat na výhodnou nabídku práce. Odešlou finanční zálohu, o kterou následně přijdou, aniž by za ni cokoliv získali. V lepším případě poskytnou „jen“ své osobní údaje, které podvodníci prodají dalším subjektům. Podvodné účty  Např. od zasilatelské služby dostanete falešnou fakturu nebo vyúčtování, kde po vás žádají údaje o vaší platební kartě. Můžete také e-mailem dostat odkaz na formulář, který vám po vyplnění zaviruje počítač. Krádeže hesel  Existují nástroje, které si pamatují, co napíšete na klávesnici. Snahou podvodníků je nahrát vám je do počítače. K tomu stačí, abyste otevřeli přílohu podvodného emailu, například pohlednice nebo obchodní nabídky. Velký pozor si dejte při používání sociálních sítí jako jsou Facebook, Twitter, kde se pohybuje mnoho podvodníků. Zneužitelné jsou také komunikační programy, ICQ, QIP, Miranda a další. Zdroj:http://www.bezpecne-online.cz/pro-rodice-a-ucitele/internetove-bankovnictvi/internetove-financnipodvody-aneb-na-co-si-dat-pozor.html


V.

Ezoterické a soutěžní interaktivní pořady

V této části modelového případu je poukázáno na poměrně nové způsoby, jak vylákat z lidí peníze za telefonní hovory. Televizní diváci nejsou dost opatrní a domnívají se, že všechno co je vysíláno v televizi je správné a zákonné. Ezoterické, soutěžní a věštecké pořady jsou založené na telefonické interakci s divákem, zpravidla prostřednictvím hovoru uskutečněného za zvýšenou sazbu. Tyto pořady jsou velmi často předmětem diváckých stížností. Stěžovatelé poukazují na záměrné prodlužování telefonního hovoru s cílem co nejvyššího zisku, na netransparentní průběh soutěží, na zavádějící „věštby“, jejich cílem je donutit diváka k opětovnému volání či k využití jiných placených služeb esoterika apod. Zdroj:http://www.rrtv.cz/files/priority/Zprava_o_plneni_priorit_Rady_za_rok_2013_a_navrh_priorit_Rady_pro _rok_2014.pdf

Shrnutí: Záměrem modelového případu bylo ukázat poradcům kde nacházet aktuální informace o podvodných schématech. V popsaném případu nebylo možné popsat všechny druhy nekalých praktik, protože aktivity podvodníků jsou široké, neotřelé a stále předbíhají myšlení seriózních spotřebitelů. V době, kdy se v rámci elearningového studia budou čtenáři seznamovat s tímto příspěvkem, budou informace v něm uvedené již zastaralé a překonané. Českou společnost možná budou trápit nová, v době tvorby tohoto příspěvku neznámá podvodná schémata. Obecné ponaučení, které mohou insolvenční poradci dávat svým klientům je zdánlivě prosté, avšak osvědčené: Jde-li o Tvé peníze, důvěřuj jenom jedinému člověku, Tobě samotnému. Tom Gartner


Zdroje: http://cs.wikipedia.org/wiki/Lichva http://cs.wikipedia.org/wiki/Pyramidov%C3%A9_sch%C3%A9ma#Pyramidov.C3.A1_sch.C3.A9mata_v_.C4.8Ces ku http://www.pomocsdluhy.cz/index.php/prevence-kriminalistiky/86.lichva http://uroky.com/RPSN http://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%AD%C5%A5ov%C3%BD_marketing http://www.coi.cz/predvadeci-prodejni-akce-ve-3.-ctvrtleti-nc898/ http://www.bezpecne-online.cz/pro-rodice-a-ucitele/internetove-bankovnictvi/internetove-financni-podvodyaneb-na-co-si-dat-pozor.html http://www.rrtv.cz/files/priority/Zprava_o_plneni_priorit_Rady_za_rok_2013_a_navrh_priorit_Rady_pro_rok_ 2014.pdf

4.1. ÚVOD DO EKONOMIKY PODNIKU L. Smrčka Základní pojmy a princip fungování ekonomiky

Trh a jeho regulace Klíčovým prvkem svobodných ekonomik, které nejsou založené na plánu, je princip tržních vztahů, který obvykle nazýváme trh. Na něm se střetávají poptávka a nabídka, které se bez vnějších zásahů vyrovnávají. Zboží a služby, práce a případně další statky jsou směňovány prostřednictvím ceny, která vzniká na základě dohody kupujícího a prodávajícího. Cena je vyjádřena množstvím peněz, které slouží jako všeobecný ekvivalent pro zboží a služby. Peníze jsou tedy univerzálním statkem. Díky tomu, že za ně lze nakoupit všechny další služby a zboží včetně práce, mají o ně za obvyklých podmínek všichni účastníci trhu zájem. Vztah účastníků trhu k penězům je nicméně založen v moderních ekonomikách na důvěře. Současné měny nejsou reálně podloženy zlatem nebo jiným drahým kovem (jako tomu bylo v minulosti u měn, které byly založeny přímo na zlatě nebo na zlatém standardu). Přesto, že důvěra v konkrétní měny (peněžní systémy jednotlivých států nebo větších celků) je mnohdy dosti nízká, nelze si představit návrat ke směnnému obchodu (barteru). Vzhledem k obrovskému množství zboží a služeb, které jsou na trhu obchodovány, není možné, aby producent určité komodity směňoval svůj produkt za jiné tak dlouho, až by získal všechno, co potřebuje. Z praktického hlediska je proto přímý obchod konkrétního statku za jinou jednotku konkrétních statků v podstatě nepředstavitelný – i když se tedy někdy objevuje kritika peněz, nemáme žádnou metodu, jak peníze nahradit. Volný trh upravuje a koriguje nerovnováhy, které během jeho fungování vznikají, podle mnohých lidí ale nikoliv dostatečně efektivně. Fungování trhu také vytváří informační asymetrie, někteří lidé mají buď díky svým schopnostem a znalostem, popřípadě díky postavení, funkci či prostě pouze náhodou lepší informace než jiní lidé. Z těchto a některých dalších důvodů jsou v mnoha případech trhy regulovány. Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

V obecné rovině jsou základní regulací trhů zákony, například Obchodní zákoník, Zákoník práce, různé zákony upravující obchodování na burze nebo obecně s cennými papíry. Zákony pod hrozbou sankce omezují hranice chování, popřípadě vynucují určité konkrétní chování jedinců i obchodních společností. Vedle zákonů existuje také mnoho dalších legislativních předpisů, například vyhlášky nebo normy. Poměrně častá je také samoregulace účastníků trhu, která v řadě oblastí koriguje chování profesních skupin nebo některé transakce a transakční systémy. Takto samoregulační funkci mají například profesní komory (lékařské, právnické, notářské) nebo orgány trhů (zvláště burzy). Regulace bývá považována za nezbytnou, s čímž v podstatě souhlasí i odpůrci regulace, kteří zdůrazňují otázku její míry a především dopadů na regulované subjekty. Při uskutečňování regulatorních opatření se totiž často zapomínáno na to, že každé takové opatření znamená především náklady pro ekonomické subjekty. Tyto náklady jsou přitom obvykle v podstatě stejné pro všechny producenty bez ohledu na velikost. Ovšem zatímco velké producenty vlastně nijak nezatíží, pro střední a především pro malé producenty mohou znamenat značnou zátěž. Proto také kritici regulací tvrdí, že jsou tato opatření někdy zneužívána k potlačení středních a malých podnikatelů. Ve vyspělých zemích existuje tradičně regulace trhu práce. Zaměstnavatel, tedy ten, kdo kupuje práci, bývá omezen mnoha povinnostmi například tehdy, když jeho poptávka po práci klesá. Většinou je proto dosti obtížné a drahé propustit zaměstnance, tedy toho, kdo práci prodává. Kritici regulace trhu práce tvrdí, že čím je tato regulace tužší, tím vyšší je nezaměstnanost, zvláště dlouhodobá, a tím také roste cena práce, což snižuje konkurenční schopnost dané ekonomiky. Pokud je drahé snížit počet zaměstnanců, ochota zaměstnavatelů přijmout do pracovního poměru další zaměstnance klesá. Zaměstnavatelé pak hledají jiné způsoby, jak nakoupit práci a brání se uzavírání obvyklých smluv se zaměstnanci. Snaha regulovat tržní vztahy ve prospěch zaměstnanců pak končí opakem zamýšleného stavu. Podobné výtky jsou mnohdy vznášeny proti regulaci i v jiných případech s tím, že regulace vždy zvyšuje náklady a snižuje efektivitu dělby práce. Přes tuto kritiku však ve všech vyspělých zemích v různé míře regulace trhů přetrvává. Míra regulace však kolísá, v mnoha obdobích regulatorních předpisů přibývá, v jiných dobách jsou zase tato omezení rušena. Ve Spojených státech například probíhá více než třicet let diskuse o tom, zda přísná regulace zavádění nových léků a velmi složitá pravidla pro zkoušení jejich vedlejších příznaků a nečekaných účinků přináší užitek nebo spíše vysoké škody. Odpůrci této regulace tvrdí, že rychlejší aplikace nových objevů by zachránila daleko více lidských životů a udržela by kvalitu života daleko většímu počtu lidí, než kolik by jich utrpělo škody vinou méně odzkoušených léků. Podstatou této regulace trhu je ochrana spotřebitele. Té je sice dosaženo (i když množství úmrtí a poškození zdraví vlivem vedlejších účinků léčiv je i tak nemalé), avšak vysoké náklady na výzkum a vývoj léčiv, které vedle jiného souvisejí také s nutností jejich velmi rozsáhlého testování, zpomalují nové objevy a přemístily veškerý vývoj léčiv do rukou několika málo silných farmaceutických společností. Vysoké náklady na výzkum a vývoj vedou k vysokým cenám léčiv a následkem toho i k nižší dosažitelnosti mnoha preparátů pro široké vrstvy nemocných. Zvláštní formou regulace trhů jsou cla nebo obchodní bariéry. V dnešním moderním světovém obchodě jejich význam poklesl, ale ještě v polovině minulého století bylo běžné, že jednotlivé země chránily svoje domácí producenty před dovozem levnějšího konkurenčního zboží vysokými cly. Ty totiž dovezené zboží zdražily a tak nemohlo konkurovat zboží domácímu. Výsledkem ale byly vysoké ceny pro spotřebitele a zaostávání domácích producentů. Vysoké ceny jsou dány tím, že konkurence je omezena pouze na domácí producenty, ti mohou zdražovat svoje zboží, protože zahraniční konkurence je zatížena clem. Tito domácí producenti však zároveň nejsou nuceni neustále zdokonalovat svoje výrobky nebo jsou k tomu tlačeni méně, než výrobci ve svobodnějších částech světa. Kvůli tomu ale postupně ztrácejí schopnost vyrábět produkty na nejvyšší úrovni. Kritici regulace tvrdí, že právě postupné odbourání cel po druhé světové válce vedlo k prudkému růstu životní úrovně jak ve vyspělých zemích, tak i v naprosté většině ostatních států. Otázky omezování dovozu, celních bariér či monopolů byly v teoretické rovině vyřešeny již dávno, například ve velmi vtipném textu Petice výrobců svíček či v řadě dalších prací, které zveřejnil Frédéric Bastiat (1801 – 1850). Principem jeho argumentace je, že celní bariéry znevýhodňují spotřebitele, které nutí nakupovat celkově dražší zboží, což vede ke snížení poptávky a zpomalení hospodářství.


Častá je také regulace cen – ta bývá zaváděna především v některých síťových odvětvích, jako jsou dodávky vody nebo elektřiny či plynu. Logika regulace vychází z toho, že tyto dodávky kupuje spotřebitel v podstatě vynuceně od konkrétního dodavatele (v případě vody), nebo od konkrétního vlastníka rozvodů elektřiny nebo plynu (což však neznamená distributora, více distributorů může používat jednu infrastrukturu). Obvykle totiž není možné napojit svoje spotřebiče na dráty jiného majitele, neboť taková alternativní vedení vůbec neexistují. V těchto odvětvích je nutnost regulace obvykle obecně uznávána s tím, že u plynu nebo elektřiny je již možné zvolit si dodavatele, ale majitel infrastruktury nutně zůstává stejný. Proto jsou regulovány právě poplatky za používání této infrastruktury. Velmi obvyklá je regulace trhu s aktivy, tedy například s akciemi. Hlavním cílem regulace v tomto případě je zabraňovat využívání asymetrických informací, tedy tomu, aby lidé s přístupem ke specifickým znalostem nemohli využívat neznalosti jiných. Rozsáhle je také regulováno bankovnictví, když tomuto odvětví ekonomiky zákony a různé mezinárodní úmluvy zakazují určité obchodní postupy a zároveň jim předepisují splnění některých finančních kritérií (například vytváření rezerv nebo poměr vlastního kapitálu k rizikovým aktivům). Ekonomika založená na plánovitém hospodářství se vyznačuje daleko větší mírou regulace než ekonomika založená na tržních vztazích. Pokud přistoupíme na tezi, že podniky mají vyrábět nikoliv podle poptávky, ale podle plánu, který určí i další okolnosti produkce, pak je nutné regulovat vlastnictví, formu podniků, je potřebné odstranit z ekonomiky maximum tradičních vztahů a nahradit je vyprojektovanými systémy. Vdůsledku je nutné regulovat i vzdělání a školství obecně. I když praktické pokusy o zavedení socialistického hospodářského modelu dopadly velmi špatně a země, které se o to pokusily, fatálně zaostaly za ostatními státy v úrovni hospodářství, v technice, v životní úrovni obyvatel a v dalších aspektech, řada lidí stále věří, že by bylo možné zavést plánovitý hospodářský systém, který by byl zároveň efektivní.

Dělba práce, efektivita, produktivita práce a peníze Pokud by si každý jedinec nebo rodina uspokojovali svoje potřeby vlastní prací jako samostatné jednotky bez vztahu k okolí, mělo by to dva základní dopady – lidé by netvořili společnost, tedy určitou přirozenou organizaci, která je schopna zajišťovat i úkoly, jež jsou mimo možnosti jedince. Za druhé by pak nutnost vykonávat všechny potřebné úkony vedla k tomu, že se nevytvoří specializace a tedy se také nezvýší produktivita práce. Proto lidé vstupují do kooperačních vztahů. Jednotlivci, rodiny nebo klany se specializovali na určité činnosti, ve kterých získávali vyšší zručnost a přicházeli s novými postupy při výrobě nebo například při lovu zvěře. Vznikaly kooperativní vazby, kdy konkrétní jedinci převzali určitou část činnosti a tu vykonávali nejen pro sebe, ale také pro druhé. Tím se výrazně zvýšila produktivita práce. Specializace a kooperace totiž umožňovaly dosahovat podstatně větších výkonů než situace, kdy každý jedinec prováděl všechny potřebné činnosti. Specializace také přinesla lepší znalosti konkrétních úkonů a situací, což umožnilo začít vytvářet pomůcky k jejich zvládnutí ve vyšší kvalitě a v kratší době. Tím byl znovu podpořen růst produktivity práce. Výroba některých produktů (nebo třeba počet získaných kožek divokých zvířat) tedy přesahovala spotřebu dané komunity. Díky tomu mohl vzniknout obchod – původně směnný. Ve skutečnosti ale byla výměna konkrétního zboží za jiné zboží nebo službu poměrně nepraktická. Navíc samozřejmě vznikaly vždy pochybnosti, nakolik je dohodnutý poměr spravedlivý a zda obě strany dostávají adekvátní hodnotu. Nejpodstatnějším problémem směnného obchodu je však jeho neefektivita a velmi obtížně řešitelné praktické potíže. Tyto obtíže znemožňovaly lidem dosahovat jejich cíle, což jako první popsal Adam Smith. Adam Smith (1723 – 1790) byl skotský ekonom, který definoval základní pojmy moderní ekonomie jako vědy a odhalil principy dělby práce. Formuloval představu člověka jako přirozeně společenské bytosti, jejíž hybnou silou je egoismus. Chceme uspokojovat svoje potřeby v míře co největší a nejsnadnější cestou, která slibuje úspěch, je vycházet vstříc ostatním nabídkou svých služeb nebo zboží. Za ty získáme služby nebo zboží


nabízené jinými lidmi. Je to pohodlnější a efektivnější než uspokojovat svoje potřeby pouze vlastními silami. Podobně jako společnost a stát i peníze vznikly dle Smitha přirozeně jako důsledek lidské potřeby. Historie peněz je velmi dlouhá. S rozvojem obchodu přišla nutnost nacházet nějaké předměty nebo materiály, které budou akceptovány v širokém okolí jako zjevná a nezpochybněná hodnota, čímž se stanou převoditelnými na zboží. Z praktických důvodů se postupně ustanovily peníze jako dostatečně dělitelné zboží neztrácející tvar, podobu a v jistém smyslu ani hodnotu. Před jejich vznikem však existovala jiná platidla – například kousky jantaru nebo mušle. Avšak tato platidla nebyla stabilní, protože mohla být snadno devalvována změnou množství vybraného platidla nebo mohla být zpochybněna u konkrétního platidla jeho kvalita ve srovnání s jinými kusy, protože tato platidla nebyla shodná, nebyla totiž vyrobena, ale šlo o přírodní výtvory. První peníze byly vlastně certifikované kousky drahého kovu, například kapky zlata opatřené puncem. Peníze jsou obvykle spojené s určitou oblastí, regionem, státem nebo říší a to především proto, že ražení mincí bylo velmi rychle monopolizováno – technicky vzato mohl v určitém čase razit mince kdokoliv, kdo měl k dispozici zlato nebo stříbro a měl potřebu vytvářet z nich definované útvary, obvykle kulaté. Státy však měly tendenci vyhrazovat si pro sebe tyto činnosti s tím, že někdy byla práva poskytována i jiným subjektům. Šlo hlavně o některá města vzniklá v oblasti dolů na stříbro nebo obchodní přístavy. Jedním z důvodů monopolizace ražby byla autorita, která měla zajistit, že všechny mince budou „poctivé“ a budou obsahovat stejný díl drahého kovu. Ukázalo se však, že politická moc zneužívala právo ražby mincí a stávaly se i případy, kdy tyto mince byly ošizeny (v podstatě padělány) i v oficiální mincovně. V tomto smyslu slova vznikly nejprve peníze ve smyslu platidla (jako hmotné prostředky směny zboží a služeb) a následně také peníze ve smyslu měny (jako abstraktní zákonné normy peněz). Dokud byla platidla (mince) přímo vyrobena z drahých kovů, konstituování měny nebylo nutné nebo nebylo podmínkou obecného přijímání platidel. Mince jako první sofistikované formy oběživa byly totiž historicky založeny na přímém krytí zlatem nebo stříbrem nebo slitinami kovů, většinou s obsahem stříbra. Zlato a stříbro tedy byly v mincích fyzicky přítomny ve veřejně známých poměrech. Potřebu dělitelnosti peněz, tedy to, aby se penězi dalo zároveň platit za zboží značné hodnoty i malé hodnoty, zajišťovala existence různých mincí nižší hodnoty, které byly směnitelné na mince hodnoty vyšší v relativně pevném kurzu. Tyto mince byly většinou raženy ze slitin stříbra. Zavedení slitin umožnily technologie tavení kovů, kdy díky různým teplotám tání kovů bylo možné tyto kovy slučovat a zase oddělovat. S postupujícími technologiemi se také zlepšovaly možnosti výroby padělků – v dané době „šizených“ mincí. Jelikož zlato a do značné míry i stříbro se etablovaly jako kovy, které jsou těžko zničitelné, lze je prakticky nekonečně dělit a proto vytvářet mince různé hodnoty, obtížně je lze padělat (je nutné je nahradit jiným kovem obdobné váhy a vzhledu), staly se právě tyto kovy základem peněz a zůstaly jím v podstatě až do třicátých let minulého století. V moderní době se ale zlato či stříbro nevyskytovaly přímo v mincích, jejichž význam ostatně zavedením bankovek výrazně poklesl. Nicméně původně banky a později panovník nebo vláda deklarovali „zlatý“ nebo „stříbrný obsah“, tedy množství drahých kovů, které zaručeně může inkasovat ten, kdo požádá o směnu bankovky za drahý kov (emitent se zavázal vykoupit vydané bankovky za předem dané množství drahého kovu). Bankovky vznikly ze směnek, které byly původně potvrzením, že si někdo uložil v bance určité množství zlata. Banka mu vydala výměnou jisté množství směnek, přitom k tomu, aby mohl člověk platit za zboží nebo služby, nebylo nutné vyzvednout zlato z banky, ale stačilo právě použít směnku. Ta prodávajícímu umožnila buď vyzvednout zlato osobně, nebo směnku použít k další platbě. Jak vidno, v původním modelu nemohla banka vydat více peněz, než kolik měla zlata vlastního nebo kolik zlata si u ní uložili její klienti. Původní bankovní systém postupně přebíraly státy, které bankám dávaly právo k emisi peněz, avšak i zde byla měna kryta zlatem a jinými vzácnými kovy. Systém státem regulovaných papírových peněz s definovanou nominální hodnotou jednotlivých platidel vznikl v Číně již v jedenáctém století. Dějiny peněz jsou poměrně bouřlivé a mnohdy vedly pokusy panovníků a vlád s využíváním papírových platidel k velmi dramatickým následkům. Například Velká francouzská revoluce svým způsobem započala již


v roce 1720, když Francie zavedla papírové peníze s nuceným oběhem, tedy takové, jejichž akceptování bylo pod sankcí nařízeno každému, kdo se zdržoval na území státu. Během několika desetiletí vedla možnost emise peněz k tomu, že rozpočet trůnu byl soustavně schodkový a dluh státu nekontrolovaně rostl, což vedlo ke státnímu bankrotu. Nicméně náklady Napoleonských válek vedly k zavedení peněz s nuceným oběhem ve většině evropských zemí. V klidnějších a hospodářsky úspěšnějších dobách měly měny jednotlivých zemí „zlatý standard“. Tento klasický obsah cenných kovů v jednotce měny zanikl v podstatě ve třicátých letech minulého století (Velká Británie odstoupila od zlatého standardu v roce 1931, USA v klasické podobě v roce 1934, když dolar devalvoval vůči zlatu – snížil se razantně jeho „zlatý obsah“ a zároveň bylo dočasně zakázáno držení zlata občany země). Na počátku sedmdesátých let minulého století nastal další ústup zlata jako záruky měny, když Spojené státy přestaly garantovat výměnu dolarů za své zlaté rezervy (šlo o konec mezinárodního zlatého standardu, když vláda USA zastupovaná Federální rezervním systémem FED garantovala v letech 1945 až 1971 v rámci tak zvaného Brettonwoodského systému odkup své vlastní měny od centrálních bank jiných zemí). V 21. století již v podstatě zlatý standard neexistuje, například Švýcarsko od něj ustoupilo v roce 1999, k úplnému odpoutání dolaru od zlata došlo v roce 1975. K zániku zlatého standardu vedla řada důvodů, nicméně tím hlavním byla potřeba panovníků a vlád utrácet větší sumy, než kolik činil jejich příjem z daní. Tuto potřebu mohla státní moc saturovat dvěma způsoby – buď zvýšením daní, což bylo vždy politicky nepříjemné, nebo emisí nových peněz. Tyto peníze však neměly zlaté krytí, to znamená, že držitelé peněz byli nutně zneklidněni, protože bylo jasné, že pokud by všichni najednou požádali o směnu bankovek za zlato, nebudou moci být uspokojeni. Nicméně se obyvatelé povětšinou spokojili s přesvědčením, že k tomu stejně nedojde a že pokud by se to stalo, vládní autorita zajistí spravedlivé řešení. Navíc ty banky, které byly pověřeny tiskem bankovek v objemu větším, než bylo zlato v jejich držení, získaly výjimku v povinnosti směnit bankovky za zlato. Zlato tedy bylo nahrazováno důvěrou v autoritu státu, přičemž v některých případech šlo o důvěru vynucenou. Každopádně dokud existoval zlatý standard, v podstatě se nevyskytovala inflace, naopak s tím, jak zlatý standard nebo alespoň částečné krytí peněz zlatem oslabovaly, se význam inflace zvyšoval. V období zlatého standardu cena zboží vyjádřená penězi stagnovala nebo se dokonce snižovala s tím, jak vzájemný obchod a růst produktivity práce snižovaly náklady na zboží nebo služby. Výjimkou byly zvláštní případy, například masový dovoz zlata a stříbra z kolonií do Španělska nebo některá válečná období. I když řada lidí tvrdí, že zlatý standard byl neudržitelný mechanismus, ve skutečnosti neexistuje ekonomický důvod, proč by neměl být plně funkční. Neprůchodný je především z politických důvodů a faktem je, že jeho případné zavedení by bylo velmi náročné a muselo by trvat určitou dobu. Odhmotňování peněz se však nezastavilo u zavrhnutí zlatého krytí měny. V současné ekonomice nejsou ani zdaleka všechny peníze vyjádřeny bankovkami a mincemi, tedy hotovostí. S rozvojem bankovnictví a mechanismů vedení účtů došlo k tomu, že většina emitovaného objemu určité měny neexistuje fyzicky, ale pouze v podobě účtů vedených u bank a finančních institucí, které k tomu mají oprávnění. Například v českém prostředí se objem peněz v oběhu pohyboval v polovině roku 2012 na úrovni zhruba 387 miliard korun. Jednodenní vklady činily zhruba 1,830 bilionu korun a dalších 650 miliard byly vklady s výpovědní lhůtou. Měnový agregát M3 tak dosahoval asi 2,9 bilionu korun. Z tohoto objemu bylo fakticky kryto skutečnými bankovkami a mincemi zhruba 415 miliard korun.

Vznik ceny a inflace V tržní ekonomice nachází jakékoliv zboží, služba nebo statek, tedy i práce, svoje tržní ocenění, svoji cenu. Cena je vytvářena vztahem mezi nabídkou a poptávkou. Cenou peněz je úrok. Cena je určena tím, kolik daného statku je k dispozici vzhledem k tomu, jaká je po tomto statku poptávka. Pokud je poptávka nízká a zboží je dostatek či přebytek, cena klesá a naopak. Z tohoto pravidla existuje několik výjimek. Například u síťových dodávek jsou významnou složkou nákladů takové výdaje, které Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

umožňují provoz infrastruktury, její spolehlivé fungování. Tyto náklady jsou ale stále stejné ať je poptávka vysoká nebo nízká. Může tak docházet k situaci, že cena jednotky dodávky se zvyšuje právě při nízké poptávce, protože do sníženého odběru jednotek se promítají stále stejné náklady na infrastrukturu. Vysoká poptávka po zboží vede k růstu ceny. Tím producenti zboží dosahují vyšší zisky, což vyvolá snahu zvýšit výrobu (investice do další výroby) a profitovat z tohoto stavu. Avšak vyšší produkce zapříčiní vyrovnávání poptávky s nabídkou, růst cen se zastaví a často naopak ceny poklesnou. Část produkčních kapacit se stane zbytečnými, ty, které jsou nejméně efektivní, buď zaniknou zcela, nebo se přeorientují na produkci jiného zboží, ve které budou schopné konkurence. V období, kdy rostou ceny zboží, dochází k inflaci. Inflace je znehodnocování peněz, to znamená, že jde o takový stav, kdy k nákupu stejného množství zboží ve stejné kvalitě a stejných podmínkách dodání budeme platit více peněžních jednotek, než v nějakém dřívějším období (obvykle je srovnávací základnou buď předchozí kalendářní měsíc, nebo předchozí rok). Takovou inflaci, která je zapříčiněna vysokou poptávkou po zboží, nazýváme inflací poptávkovou. Známe také inflaci nákladovou. Může mít vícero příčin. Do této kategorie spadají například dodávky v síťových odvětvích v případě, že poklesne poptávka a přitom zůstanou stejné náklady na distribuci, především na infrastrukturu. Častější však jsou jiné důvody, především import inflace. Každá moderní ekonomika je ve větší míře zapojena do mezinárodní dělby práce a do mezinárodního obchodu. Jednou z podstatných součástí těchto kooperací je nákup surovin, obvykle myslíme ropy a zemního plynu, ve skutečnosti jde o desítky a stovky dalších komodit. Jejich cena je většinou určována poptávkou a nabídkou na komoditních burzách a vyjadřována v některé celosvětově akceptované měně, v naprosté většině případů jde o americké dolary (USD). Pokud ale naše měna oproti americkému dolaru oslabuje (pro příklad z poměru 1:16 na poměr 1:20), pak i když cena jednotky kupované komodity v dolarech zůstává například tisíc, z pohledu kupujícího komodita podražila. Zatímco původně stála 16 000 jednotek naší měny, nyní je to již 20 000 jednotek. Mnoho ekonomů nicméně tvrdí, že inflace je vždy jev peněžní, že souvisí primárně s měnovou zásobou, tedy s tím, kolik je v ekonomice peněz. S touto myšlenkou přišel především americký ekonom Milton Friedman (1912 – 2006), který mimo jiné popřel Phillipsovu křivku a doložil, že nelze obětovat stabilitu cen a použít inflaci k tomu, aby byla snížena nezaměstnanost. Friedman také přesvědčivě prokázal, že problém množství peněz v ekonomice vznikl s tím, jak byl různým způsobem opouštěn a posléze zcela opuštěn zlatý standard. V této rovině jsou jeho názory poměrně obecně přijímány a jejich akceptování vedlo od sedmdesátých let ke změně chování většiny centrálních bank vyspělých zemí a k velmi opatrnému postupu při změně peněžní zásoby. Po pádu zlatého standardu a nezdarech pokusů o jeho alespoň částečné udržení získaly největší vliv nad regulací množství peněz v ekonomice centrální banky. Většina z nich je nezávislá na vládě dané země a tedy nezávislá na aktuálním politickém uspořádání. Centrální banky ale prosazují svoji vlastní měnovou politiku a málokdy bychom mohli říci, že se chovají měnově neutrálně. Cíle centrálních bank jsou obvykle definovány jako pásmo inflace (inflační cílení), ve kterém by se měla daná měna nacházet za určité období. Většinou se pracuje s rokem, třemi lety nebo pěti lety. Problém tohoto cílení pak je, že rozhodování o množství peněz v ekonomice je podřízeno názoru skupiny lidí (například rada guvernérů nebo bankovní rada), kteří o emisi peněz rozhodují. Pokud se tito lidé přikloní k tomu, že je vhodné podpořit ekonomiku a zvýšit nabídku peněz, což ale většinou znamená zlevnit peníze, podporují sice ekonomický růst (je levnější si půjčovat, investovat, utrácet za spotřební zboží), zároveň pobízejí růst cen, tedy inflaci. Problémem inflace je, že má podobný dopad jako zdanění, ale není třeba ji přijímat zákonem nebo vyhlašovat. Pokud rostou ceny, obvykle je následují platy a mzdy, zvyšují se také daňové a jiné příjmy státu, takže vláda má k dispozici více peněz. Ve skutečnosti ale následně musí zvýšit také mnoho svých výdajů, takže efekt je z časového hlediska pouze částečný. Pokud je navíc vláda zadlužená u vlastních obyvatel, inflace jí pomáhá se splácením dluhu, protože snižuje jeho reálnou výši (nikoliv nominální). V minulosti některé státy využily extrémní inflace k tomu, aby se zbavily svých závazků ve vlastní měně – tak se například zachovalo Německo po první světové válce nebo sovětské Rusko po bolševickém převratu.


Možnost předpovídat ekonomický vývoj Přestože mnoho lidí tvrdí, že je možné předpovídat ekonomické události a ekonomický vývoj, ve skutečnosti to zřejmě není pravda. Popravdě nejsme schopni predikovat příští vývoj v ekonomice, neumíme předpovídat ani ceny, ani růst ekonomiky a ani další její aspekty. Ekonomika je navíc ovlivnitelná politickými rozhodnutími, jejichž skutečné dopady ale také neumíme předvídat. Základním problémem, proč neumíme a nemůžeme předpovídat ekonomický vývoj, je fakt, že ekonomiku tvoří obrovské množství jednotlivců, kteří vstupují do vzájemných vztahů a kooperací. Z toho však plyne, že ekonomické vztahy jsou ovlivňovány téměř nekonečným množství různých rozhodnutí, přičemž mnoho z těchto rozhodnutí může být naprosto racionálních, tedy očekávatelných, ale další množství naopak zcela iracionálních, to znamená, že je není možné dopředu odhadnout. Jako příklad si můžeme vzít chování spotřebitelů, jejich způsob nakupování, reakce na podněty, ochotu utrácet a další okolnosti, které velmi zásadně ovlivňují celkovou ekonomickou situaci. Pokud tito spotřebitelé budou očekávat v budoucnu spíše potíže a budou přesvědčeni o tom, že následující období pro ně bude těžké, pak velmi pravděpodobně omezí svoji spotřebu a začnou hromadit hotovost. Je to prvoplánová racionální reakce většiny. Určitá část spotřebitelů ale tento trend nezaznamená nebo ho nebude brát v potaz, jejich útraty budou pokračovat a tito lidé se nezačnou připravovat na horší období. Pokud bude první skupina výrazně větší, její jednání přinese pokles spotřeby domácností, to zasáhne postupně podniky ve všech odvětvích ekonomiky, protože poklesnou jejich tržby. Podniky omezí investice, budou snižovat produkci, pravděpodobně vzroste nezaměstnanost, což přinese další omezování spotřeby domácností a tím prohloubení hospodářských potíží. Menší skupina spotřebitelů, která v době před problémy nesníží svoji spotřebu, bude mít zřejmě nižší finanční rezervy a krize na ní dolehne pravděpodobně podstatněji než na ty spotřebitele, kteří se připraví. Z tohoto pohledu se tedy větší část spotřebitelů chovala racionálně, menší pak iracionálně. Ve skutečnosti je to ale diskutabilní. Co kdyby se spotřebitelé zachovali všichni stejně a nadále utráceli? Nemůžeme nijak zjistit, zda by se například nestalo to, že pokračování slušné či vysoké poptávky spotřebitelů by neudrželo ekonomiku v lepším chodu a možná by krize ani nepřišla nebo by její průběh nebyl ani zdaleka tak tvrdý. Pokud by to byla pravda, pak se naopak menšina chovala racionálně a obětavě, většina ji ale „zradila“ a „uvrhla“ ekonomiku do krize. Problémem posuzování racionálního a iracionálního chování je navíc fakt, že toto chování jsme málokdy schopni analyzovat s ohledem na to, nakolik splňuje potřeby zkoumaného jedince nebo zkoumané skupiny. Jde o paradoxní situaci, kdy většině nebo pozorovateli může připadat určitý model chování zcela nepochopitelný, zároveň ale naprosto vyhovuje potřebám a přáním pozorovaného. Neumíme řídit jednání velkých skupin spotřebitelů, takže zastánci toho, že ekonomiku je možné udržet v růstu nebo díky spotřebě eliminovat některé projevy a dopady krizí, hledali jiné cesty, jak uskutečnit tyto myšlenky. Vedle spotřeby domácností je podstatná také spotřeba státu, takže řada lidí pevně věří, že stát má v době blížící se krize nebo během krize více utrácet a podporovat tak ekonomiku. Teoretikem zasahování vlády do ekonomiky především prostřednictví výdajů veřejných rozpočtů byl John Maynard Keynes (1883 – 1945), podle některých lidí největší ekonom v dějinách. Při značném zjednodušení lze shrnout, že podle Keynese by státy měly v krizi vydávat větší sumy peněz, protože tím podpoří ekonomiku a díky tomu do jisté míry eliminují dopady hospodářských potíží. V následujících obdobích prosperity pak mají byt vzniklé dluhy uhrazeny z rozpočtových přebytků. Keynesiánství má řadu odpůrců. Ti poukazují nejen na teoretické potíže, které nejsou systémem vyřešeny, ale především na to, že v reálném využívání se Keynesovy představy sice potkávají s ochotou politických reprezentací utrácet během krizí, avšak následně se velmi tvrdě utkávají s jejich naprostou neochotou vzniklý dluh během konjunktury uhradit. To je tedy další důvod, proč nelze předvídat vývoj ekonomiky – ve všech moderních zemích je ekonomika silně ovlivňována politickými rozhodnutími, které se snaží o zvyšování výkonnosti hospodářství nebo


o eliminaci problémů. Ve skutečnosti je ale mnohdy výsledkem takového ovlivňování zcela jiný děj, než jaký byl zamýšlen nebo jaký byl teoreticky vypočítán. Podobně neumíme předvídat ani ceny akcií, úroky, ceny surovin a mnoho dalších cen. Na jejich tvorbu působí sice totiž poptávka a nabídka jako hlavní elementy trhu, ale značnou roli hrají také obavy z rizik, neočekávané události a řada jiných faktorů. S mnoha komoditami a s mnoha druhy zboží a statků se navíc obchoduje s předstihem, obchodují se až budoucí dodávky (futures). Současné kooperační vztahy jsou totiž již tak složité, že není možné vyřizovat jednotlivé obchody až tehdy, když je skutečná okamžitá potřeba suroviny nebo statku nebo i služby. To však znamená, že mezi uzavřením obchodu a dodávkou uběhne určitý čas, během kterého se může stát mnoho věcí. Proto jsou do těchto obchodů připočítávána mnohá potenciální rizika. Trhy, které v původním uspořádání sloužily jako prostor prodeje zboží nebo služby a cenotvorný systém vyvažující nabídku a poptávku, se ocitly pod tlakem mnoha vlivů – mimo jiné problému futures, obchodů s využitím finanční páky, existence abstraktních peněz a možnosti multiplikovat reálné peníze formou opakovaných úvěrů. Tím, že zlato přestalo sloužit jako zajištění měny, stalo se jednou z komodit a je obchodováno, tedy jeho cena (vyjádřená v dolarech) kolísá a v čase se dramaticky mění. Tyto vlivy vedly k tomu, že se trhy staly vedle prostoru prodeje zboží a služeb ve své sofistikované podobě (burza akciová či komoditní a podobné systémy) také oblastí pro spekulace na budoucí vývoj. To dále zvyšuje nejistoty a rizika, protože vedle poptávky po určitém zboží a nabídky takového zboží (například ropy) hrají obrovský vliv při tvorbě ceny také určité předpoklady – například předpoklady politického vývoje v zemích, kde je ropa těžena. Veškerá tržní rizika jsou navíc umocňována přítomností kapitálu nezávislého na skutečné potřebě ropy k produkci zboží a služeb. Z tohoto pohledu je možné připustit, že současné trhy (zvláště trhy sofistikované a koncentrované), plní svoji cenotvornou funkci extrémně složitým postupem a to dále zesložiťuje pokusy o odhad jejich vývoje. B) Vývoj podnikatelských aktivit v jejich historii – vývoj podniku nebo činnosti podnikatele Fáze podnikání Rozhodujícím prvkem lidského chování, který umožňuje skutečné fungování trhu jako místa, kde se vyrovnává poptávka s nabídkou po různém zboží, statcích a službách, a kde se vytváří jejich cena, je lidská iniciativa. Tato iniciativa nevychází z nutkání pomáhat jiným, ale z vlastních zájmů, totiž z rozhodnutí uspokojit svoje vlastní potřeby. Nejjednodušším způsobem, jak toho dosáhnout, je nabídnout jiným něco, co oni sami potřebují, za to pak získat to zboží, služby a statky, které potřebujeme či chceme my. Principem lidského ekonomického chování tedy není dobročinnost, ale sobectví. Tato iniciativa, vynucená potřebou uspokojit svoje potřeby, vede u většiny lidských jedinců ke vstupu do kooperačních vazeb s jinými lidmi, ve většině případů k tomu, že jedinec prodává na trhu svoji práci (kterou potřebuje někdo jiný). Lidé jsou totiž ochotni nebo schopni zapojení do kooperativních činností pouze v rámci svých ostatních schopností či možností, pro řadu lidí je také nepříjemné nést rizika nebo snášet některé tlaky, které sebou nese silnější zapojení do kooperativních vazeb. V dnešní situaci vyspělých tržních ekonomik to vede k tomu, že většina lidí se do kooperace zapojuje právě prodejem svojí vlastní práce ve formě zaměstnání nebo práce na různé jiné smlouvy. Tito lidé v podstatě přistupují na to, že někdo jiný (zaměstnavatel) převezme odpovědnost za řadu činností spojených se získáváním zakázek a organizací výroby, definuje poptávku práce a za tuto vykonanou práci vyplatí dohodnutou mzdu. Zaměstnanec pak nenese v podstatě žádná významná rizika spojená s organizací práce, s financování jejího průběhu apod.. Zaměstnanci vstupují na trhy s nabídkou své práce, ale také sekundárně tím, že vytvářejí poptávku po službách a zboží, když se snaží uspokojit za získanou mzdu (peníze) svoje potřeby. To znamená, že jejich přítomnost na trzích je v podstatě soustavná, neustálá – avšak vliv každého jednotlivého jedince je velmi odlišný, například podle toho, jak významné finanční prostředky získává prodejem své práce a tedy jaký podíl na spotřebě vytváří.


Rozhodující roli při detekování signálů trhu o nerovnováhách mezi nabídkou a poptávkou však mají ti jeho účastníci, kteří se zapojují do kooperací hlouběji a vyšší mírou vlastní iniciativy – tedy lidé, kteří nevstupují na trh s nabídkou vlastní práce, ale s rozhodnutím buď využívat svoji práci v samostatné činnosti, nebo dokonce organizovat práci jiných s cílem uvádět na trh takové zboží a služby, které budou vyhovovat struktuře poptávky. Tito lidé musí při vstupu na trh zaujmout určité formální pozice – buď se stanou podnikateli (živnostníky) nebo založí obchodní společnost (společnost s ručením omezeným, akciová společnost, komanditní společnost, družstvo a podobně) a účastní se dělby práce jejím prostřednictvím. Každá podnikatelská aktivita prochází určitými cykly a postupným vývojem – většinou se tento model ukazuje na případu podniků jako konkrétního místa organizace práce, které vzniká s určitým úmyslem a na základě určitého podnikatelského záměru. Podobné modely ale mohou velmi dobře platit i pro živnostníky a samostatně výdělečně činné jednotlivce. Obvykle se předpokládá, že každý podnik prochází čtyřmi základními fázemi své existence. Jsou to: fáze růstu fáze stabilizace fáze krize fáze zániku Z běžné zkušenosti však víme, že u různých podniků mohou tyto fáze trvat velmi různou dobu, že se mohou různě opakovat, navíc jsou ovlivněny mnoha vnějšími okolnostmi, jako je například celkový hospodářský cyklus. Navíc fáze zániku podniku nemusí nutně přicházet v době krize, ale může se uskutečnit daleko dříve a nikoliv nějakým postupem, který znamená skutečný konec podnikatelských aktivit podniku, ale naopak může jít o začlenění podniku do jiné struktury nebo jiného podniku v rámci fúze nebo převzetí. Nicméně v období růstu se podnik nebo podnikatelská aktivita vyznačuje nízkými příjmy a vysokými výdaji, které jsou často velmi podstatně vyšší nežli příjmy. To je dáno tím, že náklady na vstup na trhy jsou významné (například náklady na založení obchodní společnosti, náklady na pořízení zařízení, nájmy prostor a mnoho dalších), nicméně produkt ještě nevstoupil na trh nebo na něj teprve vstupuje, takže tržby za prodej vlastních výrobků a služeb zatím nejsou dostatečné. Cílem každé podnikatelské aktivity je zkrátit tuto fázi na minimum, protože je velmi riziková a náročná na financování. Pokud se prokáže podnikatelský záměr, se kterým byla činnost zahajována, jako životaschopný a produkty našeho podniku se daří umísťovat na trhu, nastupuje fáze druhá – stabilizace podnikání podniku. Ta se vyznačuje rostoucími příjmy, které vyplývají z toho, že se podařilo etablovat služby nebo zboží na trhu a proto příjmy mají rostoucí trend. Naopak během této fáze dojde k zastavení růstu výdajů (pokud je podnik dobře spravován, měl by nastat jejich pokles). Podnik generuje zisk. Avšak poptávka po zboží nebo službách produkovaných naším podnikem se také stabilizuje a v čase pak klesá – což může být důsledek mnoha vlivů. Jiné podniky přišly s jinými výrobky, výrobek našeho podniku dostal levnější konkurenci a tak dále. Nastává fáze krize – v její úvodní části podnik stále generuje zisk, protože náklady klesají, ale klesají i příjmy a to s větší dynamikou než náklady. Ve střední části fáze krize se podnik dostává do ztráty. Ta se v čase prohlubuje. Ztrátovost vyvolaná poklesem příjmů pokračuje, což vede k přelomu fáze krize do fáze zániku. Samotný zánik podniku může mít řadu forem. Nové podnikatelské aktivity vznikají tedy na základě přesvědčení iniciativních lidí, že trh nedostatečně reaguje na určitou poptávku ze strany spotřebitelů nebo na základě existence myšlenky nového produktu, o kterém jsou určití jedinci přesvědčeni, že bude mít úspěch na trhu. Z tohoto pohledu není velký rozdíl, zda jde o přesvědčení truhláře o tom, že v určitém městě je lidí jeho řemesla nedostatek a proto tam bude po jeho výrobcích poptávka, nebo jde o přesvědčení skupiny mladých lidí, že jejich nápad v oblasti počítačových her přinese obrovský zájem publika. Odlišnosti jsou v principu pouze v otázkách potřebnosti kapitálu k tomu, aby byl záměr realizován. Tento rozdíl je však podstatný, protože se dotýká problematiky rizika.


Truhlářovy investice nebudou enormní a pravděpodobně je bude schopen nést sám, ostatně by dosti obtížně hledal investora na projekt založený na faktu, že se přestěhuje. Přitom zde není nějaké významné riziko neúspěchu. V podstatě to nejhorší, co truhlář riskuje, je možnost, že v novém místě se mu bude dařit stejně, že tedy náklady na stěhování nebudou pokryty růstem výdělků, nebo že v novém městě se truhláři nebude líbit a i když si vydělá více, bude zde nespokojený. Ovšem i když riziko ztráty není velké, případný výdělek na financování stěhování nebude příliš zajímavý. Avšak projekt vytvoření počítačové hry znamená značné investice na vybavení, platy, licence a další výdaje, což zcela jistě nemůže nést skupina mladých nadšenců krátce po škole. Zde je nutné najít investora, přičemž ke všem těmto nákladům tak přibývají významné náklady kapitálu. Ty budou významné mimo jiné proto, že takový investor vstupuje do značného rizika. Z toho vidíme ošemetnost první fáze podniku nebo podnikatelské aktivity, totiž fáze růstu. Jestliže se nenaplní předpoklad, který je obsažen v podnikatelském záměru, pak si nelze dost dobře představit, že by podnik mohl dopadnout jinak než ztrátou a rychlým koncem své činnosti. Pokud se však podaří podnikatelský záměr naplnit v jeho nejpodstatnějším bodě, tedy získat místo na trhu a tedy zajistit podniku příjmy z prodeje vlastního zboží a služeb, pak je podstatnou otázkou, jak dlouho se managementu firmy podaří udržet firmu ve stabilizované fázi. V klasickém modelu sestávajícím ze čtyř stupňů totiž není vzat v potaz klíčový faktor – totiž inovativní schopnosti podniku a zavádění nových produktů. Tento model vzestupu a pádu platí v případě, že podnik je založen a provozován s jedním podnikatelským záměrem, zjednodušeně s jedním produktem, který vstoupí úspěšně na trh, získá si na něm postavení, vytvoří zisk, ale je postupně a pak i čím dále tím rychleji vytlačován jinými produkty a tedy jinými podniky. Ve skutečném životě je ale takový průběh méně častý, i když zdaleka nikoliv neobvyklý. Jde o úhel pohledu oněch lidí, kteří si podnik zvolili jako projev své iniciativy na trhu – pro ně může být dostačujícím splněním jejich potřeb vytvoření podniku, nahromadění určitého zisku a pak například prodej aktiv podniku a jeho likvidace. Účastník trhu nemusí mít nutně v záměru zůstávat na trhu maximální možnou dobu, velmi snadno můžeme najít případy, kdy je cílem naopak podnikat minimální období a následně využít získané prostředky k uspokojování potřeb. Takový přístup není nijak nelegitimní. V naprosté většině případů je ale podnik ve fázi stabilizace určitou hodnotou, kterou hodlají majitelé podniku dále provozovat a využívat k vytváření zisku. V logice věci proto neustávají s investicemi, ale naopak se snaží o inovace výrobků, nové technologie, nabízejí nové služby s cílem potvrdit nebo ještě posílit podíl podniku na trhu. Pokud se toto daří, pak je možné prodlužovat fázi stabilizace a případně tehdy, kdy podnik upadne - ať již z vnitřních nebo z vnějších důvodů - do krize, obrátit vývoj a vrátit podnik znovu do stabilizované fáze. V podstatě proto platí, že zatímco vstup podniku nebo třeba živnostníka na určitý trh je otázkou kvality podnikatelského záměru a schopnosti jeho financování, udržení podniku nebo živnosti ve stabilizované fázi, kdy výnosy z činnosti převyšují náklady, je otázkou manažerské schopnosti a kvality řízení. Pokud se však nezdaří udržet podnik ve stabilizované fázi a nepodaří se ani zastavit upadání do krize, nastává nutně fáze zániku podniku. V podstatě je možné definovat dva způsoby zániku – řízený ze strany majitelů, což je likvidace. Tehdy je činnost podniku vhodným způsobem ukončena, měly by být uhrazeny závazky podniku a případný likvidační zůstatek je vyplacen majitelům. Tento postup ale je možné využít povětšinou jenom tehdy, když majetek podniku přesahuje závazky a tyto závazky vůči věřitelům nesplňují parametry pro vyhlášení insolvence. Jestliže ale má podnik dohodu se svými věřiteli a získá jejich souhlas s uskutečněním likvidace, je možné takto ukončit činnosti i v případě podniku, který by splňoval podmínky pro insolvenční řízení a vyhlášení úpadku. Dalším způsobem je právě insolvenční řízení, kdy je vyhlášen úpadek podniku. Na návrh dlužníka nebo na návrh věřitelů převezme řízení podniku insolvenční správce, který za dohledu věřitelů buď v rámci konkurzu rozprodá aktiva podniku a vyplatí alespoň částečně věřitele, nebo zahájí reorganizaci podniku s cílem udržet jeho provoz a vyplatit věřitele později. Nicméně podniky mohou zanikat i jiným způsobem – mohou být převzaty jinou firmou, mohou fúzovat a podobně. Tyto způsoby zániku podniku se mohou odehrát v podstatě kdykoliv během popsaného schématu obvyklého životního cyklu podniku. Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

Rizika související s ekonomickým cyklem Jako ekonomický (hospodářský) cyklus je většinou označováno střídání vzestupných a sestupných fází ekonomického vývoje, kdy v určitých obdobích ekonomická aktivita roste a v jiných obdobích naopak klesá. Jako jednotlivé fáze cyklu jsou obvykle označovány: expanze (konjunktura) vrchol konjunktury krize (recese) sedlo (dno krize) V souvislosti s hospodářskými cykly jsou však často používány i další pojmy, především stagnace a recese. V období expanze roste hrubý domácí produkt, který je většinou používán jako měřítko ekonomické výkonnosti hospodářství. Jde o agregátní ukazatel, kterým měříme nově vzniklé hodnoty, které jsou v národní ekonomice vyprodukovány během určitého období – nejčastěji během kvartálů (čtvrtroků) a jednotlivých kalendářních roků. Následně pak porovnáme minulé výsledky s výsledkem novým, který je očištěn od vlivu cen pomocí deflátoru HDP. Pokud je nový výsledek vyšší, pak ekonomická aktivita roste, protože bylo vyrobeno více zboží a služeb, bylo více investováno a tak dále. V opačném případě, tedy pokud je nový výsledek nižší než výsledek starší, dochází k poklesu ekonomiky. Vrchol konjunktury, tedy období růstu, je obvykle také obdobím nejnižší nezaměstnanosti, nejvyššího růstu mezd, nejvyššího objemu poskytnutých úvěrů domácnostem i podnikům, nejvyšších cen na trzích s aktivy, především na akciových trzích. V pravém smyslu slova nezačíná krize tím okamžikem, kdy se zpomalí růst, takže je dosaženo vrcholu a cyklus se rozebíhá do opačné fáze. Krize je potvrzena až tehdy, jestliže dochází k poklesu ekonomiky po tři po sobě jdoucí období, v daném kontextu je myšleno po tři po sobě následující čtvrtletí, kdy v každém z nich je vytvořen nižší HDP ve stálých cenách než ve stejném období předchozího roku. Pokud k takovému vývoji dojde, považujeme to za prokázání faktu, že hospodářství upadlo do recese. Technicky vzato by nejvyšší nezaměstnanost měla být tehdy, kdy ekonomika dosáhne dna krize, což je opačný bod obratu, než vrchol konjunktury. Ve skutečnosti však obvykle mají takové indikátory jako míra nezaměstnanosti nebo počet podniků v insolvenci určité zpoždění za skutečným ekonomickým vývojem. U nezaměstnanosti je to například dáno tím, že podniky propouštějí během krize a tento proces má určitou setrvačnost, nese sebou také nemalé náklady. Proto v době, kdy se již objevuje oživení na straně zakázek, nereagují podniky tím, že by přijaly nové pracovníky, ale jsou velmi opatrné a snaží se zvýšenou produkci pokrýt tlakem na produktivitu i intenzitu práce stávajících zaměstnanců. Mimo jiné je to dáno také tím, že trh práce je ve většině vyspělých zemí velmi silně regulován a proto je jenom málo pružný. Podniky tak nenabírají nové zaměstnance ani v době, kdy by to již mělo plné ekonomické oprávnění. Zvláštním případem v průběhu ekonomického cyklu je například stagnace, tedy delší období, kdy ekonomika ani neroste ani neklesá (přičemž za skutečný růst nebo pokles nelze považovat pohyb v řádu několika desetin procenta – vzhledem k robustnosti ukazatelů, jako je hrubý domácí produkt, nemá příliš velký smysl vyvozovat větší závěry z pohybů v řádu 0,1 nebo 0,5 procenta). Dlouhodobou stagnací prošlo v posledních letech mnoho ekonomik vyspělých zemí a specifické je v tomto smyslu například Japonsko. Jak je vidět, hospodářský cyklus představuje pro podniky určité riziko, které může při svém naplnění a především podcenění znamenat zničení celé koncepce podniku a vést k jeho velmi rychlému zániku. Jak již bylo řečeno, nejsme schopni předvídat vývoj ekonomiky a neumíme odhadnout, kdy dojde k recesi. Proto platí, že podniková sféra je recesí velmi často překvapena a není připravena odpovídajícím způsobem. Naopak se však ukazuje, že podniky jsou schopny v případě recese opravdu velmi rychle reagovat a měnit svoje chování, snižovat náklady a přistoupit k situaci s velkou pružností. Je potřebné si uvědomovat, že ve většině vyspělých zemí existuje dosti rigidní ekonomické prostředí, které nedovoluje mnoho z těch postupů, které mohou využívat podnikatelské subjekty v méně regulovaných ekonomikách. To snižuje konkurenční schopnost hospodářství vyspělých zemí. Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

Klíčová rizika období recese pro podnikovou sféru představuje mechanismus poklesu poptávky, tedy snížení nových zakázek, a jeho přelití do prudkého snížení příjmů. Rozhodující potíž je přitom v rychlosti, jakou se takové děje dokážou odehrát ve spojení s tím, že povětšinou jsou podobné situace doprovázeny řadou dalších komplikací. Z minulosti známe případy, kdy v celých rozsáhlých odvětvích poklesly zakázky během jednoho čtvrtletí na třicet nebo padesát procent obvyklého stavu. Dopad na cash-flow (finanční toky) postižených firem byl přitom ještě výrazně větší, protože spolu se snížením poptávky se dostavila menší platební kázeň odběratelů, kteří protahovali splacení faktur na co nejdelší dobu. V mnoha případech pak nejde jenom o nekázeň, tedy odkládání platby, což je ve skutečnosti vynucené úvěrování odběratele ze strany dodavatele, ale rovnou platební neschopnost obchodních partnerů. To má přímý dopad na příjmy podniků a vyvolává to značné tlaky na jejich finanční stabilitu. Navíc v případech takto prudkých změn není možné snižovat dostatečně rychle také náklady, takže podniky se nutně dostávají do provozní ztráty. Většina krizí reálné ekonomiky bývá doprovázena tak potížemi finanční ekonomiky, především bankovnictví. Finanční domy se dostávají pod tlak, protože roste objem nesplácených úvěrů. Ovšem nesplácení úvěru znamená pro banky nutnost zvyšovat rezervy a posilovat vlastní kapitál. I banky tedy mají poptávku po hotovosti. Banky také ztrácejí důvěru k sobě navzájem, což vede k tomu, že se zastaví operace na mezibankovním trhu. Proto banky v takovém období tak zvaně „zesplatňují“ ty poskytnuté úvěry, u nichž je to možné, a nutí své klienty k tomu, aby vrátili obratem půjčené peníze. Tím se podniky dostávají do stavu finanční nouze, který znamená vždy nemalé náklady. Pokud chtějí získat provozní kapitál, většinou za něj musí buď zaplatit vysokou cenu, nebo poskytnout rozsáhlé zajištění nebo jim není cizí kapitál nabídnut vůbec a podniky musí pod tlakem okolností například prodávat aktiva. Jednou z charakteristických okolností většiny krizí ale je, že aktiva ztrácejí svoji hodnotu vůči hotovosti, tedy zlevňují. Další možností je, že majitelé posílí kapitál společnosti čerstvými penězi, ale i to je v podstatě dosti drahý prostup (v daném případě z hlediska majitelů). Náklady finanční nouze jsou jedním z nejvíce nebezpečných aspektů negativních výkyvů hospodářského cyklu.

C) Prodeje majetku v obvyklé situaci a v situaci finanční tísně nebo v insolvenčním řízení Cena a čas Při prodeji jakéhokoliv aktiva existuje několik podstatných aspektů, které ovlivňují dosaženou cenu. Nejdůležitější je obvykle stav trhu, tedy poměr nabídky obdobných aktiv vzhledem k poptávce po takových aktivech. Další je situace prodávajícího - jeho možnost vyčkat s prodejem nebo naopak nemožnost odkladu. Za třetí platí, že pokud se jedná o prodej v rámci exekuce nebo insolvenčního řízení, může existovat i nedostatečná ochota prodávajícího (exekutor, insolvenční správce) dosáhnout maximální ceny. Cena je tedy společným faktorem poptávky a času, zjednodušeně řečeno platí, že při stejném stavu poptávky existuje vztah, ve kterém čím více je k dispozici času, tím spíše bude dosaženo vyšší ceny a naopak.

Obvyklá situace a organizace prodeje aktiv V běžné situaci, kdy se podnik nebo podnikatel rozhodne pro prodej nějakých aktiv, nehraje z jeho pohledu čas klíčovou roli v tom smyslu, že by zcela zastínil otázku dosažitelné ceny. Pokud jde o aktiva, která prodávající již dále nepotřebuje nebo je chce prodat proto, aby se mohl lépe soustředit na takové oblasti, které jsou pro něj důležitější, pak jediný aspekt času představuje hodnota peněz v čase. Pokud je prodávající přesvědčen, že nabídnuté peněžní prostředky bude schopen v následující době zužitkovat natolik vhodným způsobem, že si tím vynahradí nižší než předpokládanou cenu, jde stále o operaci, která je z jeho pohledu


velmi vhodná, protože mu otevírá cestu ke zvýšení zisku z těch činností, kde předpokládá vyšší efektivitu vložených peněz. Navíc v takovém případě, kdy jsou aktiva prodávána během konjunktury nebo alespoň v době, kdy prodávající není v situaci finanční tísně, většinou také existuje poměrně příznivá situace na trhu aktiv. To znamená, že existuje dostatečná poptávka po aktivech. Většina investorů je totiž přesvědčena, že budou schopni nová aktiva využít výhodným způsobem a dosáhnout zisku přes to, že v době konjunktury většinou stoupají ceny na trzích. Prodej v období, kdy je o aktiva zájem, znamená nacházet takové kupce, kteří při koupi aktiva doufají v jeho velmi dobré zhodnocení a to povětšinou další podnikatelskou činností s těmito aktivy. Prodávající má tedy dobrou možnost nabízet svá aktiva na trhu a přistoupit až na takové podmínky cenové a platební, které jsou z jeho pohledu výhodné. To umožňuje také organizovat vhodným způsobem celou transakci, to znamená nabízet aktiva delší dobu a prostřednictvím specializovaných agentur nebo jiným přiměřeným způsobem. Složitější je situace v době, kdy chce vlastník prodávat aktiva v období recese nebo jiným důvodem zaviněného poklesu cen aktiv na trhu. I když prodávající není ve finanční tísni, většinou nebude schopen dosáhnout odpovídající ceny z prostého důvodu nízké poptávky. Pak je pro jeho rozhodování posouzení toho, jaká cena aktiv je ještě akceptovatelná z hlediska budoucích příjmů nebo nákladů na udržování aktiv. Oproti stavu vysoké poptávky se tedy situace mění: Zatímco v období vysoké poptávky je prodej otázkou volby mezi vhodnými investory a výběru nejlepších podmínek, v případě nízké poptávky jde spíše o posouzení nejnižší akceptovatelné ceny a zjištění, zda i tato cena není pro trh příliš vysoká.

Finanční tíseň, insolvenční řízení, exekuce a mechanismy prodeje aktiv Ve stavu finanční tísně se ale situace diametrálně mění, když čas naopak převáží nad otázkou ceny a prodávající je nucen prodávat za jakýchkoliv okolností nebo téměř za jakýchkoliv okolností. To platí jak pro případný prodej během konjunktury, tak i při prodeji v období recese. Ve skutečnosti však finanční tíseň přichází obvykle v obdobích, kdy jsou ceny aktiv snížené – mimo jiné i proto, že na trhy s aktivy přichází právě značné množství těch, kdo prodávají v situaci finanční tísně. Navíc investoři jsou logicky opatrní při získávání nových aktiv, protože není zdaleka jisté, jakou výnosnost je u nich možné dosáhnout. Období celkově nízké poptávky je velmi složité pro vytváření obchodních modelů. Většina aktiv v podnikové sféře je také relativně úzce zaměřená, to znamená, že jejich využití není zcela universální. Pokud je tedy podnik z určité oblasti výroby nebo poskytování služeb ve finanční tísni, můžeme s jistou pravděpodobností předpokládat, že jeho přímí konkurenti (potenciální zájemci o koupi neuniversálních aktiv) nebudou v zásadně odlišné situaci. Vývoj v jednotlivých odvětvích totiž bývá většinou podobný, pouze některé podniky jsou na něj lépe a jiné hůře připraveny. Proto potenciálními kupci nebývají podniky hledající nové investiční příležitosti a prostor k vlastnímu růstu, protože takoví kupci mají v dané době podobné starosti jako prodávající. Na trhu s aktivy se pohybují spíše investoři jiného typu, kteří vidí příležitost v získání aktiv levným způsobem s tím, že je po čase znovu prodají v době, kdy se trh s aktivy vzpamatuje. Podobní účastníci trhu jsou mnohdy nazýváni spekulanty. Podobné je to i u nepodnikatelských aktiv – například nemovitostí, ale i u movitého majetku. Období konjunktury je pravidelně časem, kdy roste spotřeba domácností a je tedy podstatně snadnější uplatnit na trhu jednotlivé statky. Naopak během recesí klesají příjmy a domácnosti jsou méně ochotné utrácet., poptávka tedy buď stagnuje nebo spíše klesá. Specifickými případy jsou prodeje majetku v rámci insolvenčního řízení nebo prostřednictvím exekuce – v obou případech pak již nejde o prodeje aktiv organizované vlastníky aktiv nebo managementem podniku, který aktiva vlastní, ale exekutorem nebo insolvenčním správcem. Jejich postupy jsou přitom určeny do jisté míry zákony, které jim předepisují určité mechanismy prodejů aktiv. Především ale nejsou tito organizátoři prodeje aktiv nijak odpovědní majitelům podniku nebo jiného subjektu, nad kterým byl vyhlášen úpadek, ale těm fyzickým či právnickým osobám, které dosáhly exekuce nebo jsou věřitelem dlužníka. Z toho plyne, že cílem exekuce nebo insolvenčního řízení nemusí být nutně dosažení nejvyšší možné ceny při prodeji aktiv, ale primárně maximální uspokojení toho, kdo je držitelem exekučního titulu nebo


věřitelem v insolvenčním řízení, přičemž pojem maximální může být v dané souvislosti také velmi závislý na rychlosti prodeje. I když se povětšinou tyto motivace shodují, ani zdaleka to nemusí být vždy. Zatímco při standardním prodeji aktiv (například nemovitostí nebo strojního vybavení či celých divizí nějakého podniku) může prodávající vyjednávat s více zájemci najednou a posuzovat tedy nejen cenu, ale také platební podmínky a jiné aspekty transakce, v případě prodejů během finanční tísně a zvláště pak prodejů během exekuce nebo insolvenčního řízení podobné postupy v podstatě možné nejsou a pokud, musí to být se souhlasem věřitelských orgánů nebo věřitelů jako celku, přičemž je nutné dosáhnout souhlasu dvoutřetinové většiny. Ve většině případů zákon vyžaduje veřejnou dražbu nemovitosti nebo zařízení jako nejvíce transparentní postup, popřípadě prodej mimo dražbu a to buď pomocí soukromého výběrového řízení nebo veřejnou obchodní soutěží.

Literatura Bastiat F.: Co je vidět a co není vidět, Liberální institut, Praha, 1998 Friedman M.: Kapitalismus a svoboda, Liberální institut, Praha, 1993 Friedman M.: Za vším hledej peníze, Grada Publishing, Praha, 1997 Keynes, J.M.: Obecná teorie peněz, úroku a zaměstnanosti, Československá akademie věd, Praha, 1963 Kislingerová E. a kol.: Manažerské finance. C. H. Beck, druhé vydání, Praha 2007 Kotoučová J. a kol.: Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) – komentář, C. H. Beck, Praha, 2010 Richter T.: Insolvenční právo, ASPI Walters Kluwer, Praha, 2008 Smith A.: Bohatství národů, Liberální institut, Praha, 2001 Smrčka L.: Rodinné finance (Ekonomická krize a krach optimismu), C. H. Beck, Praha, 2010 Smrčka L.: Ovládnutí a převzetí firem, C. H. Beck, 2013 Taleb N. N.: Černá labuť (Následky vysoce nepravděpodobných událostí), Paseka, 2011

4.2. Modelový případ: sledování kvality pohledávek u podniku s menším množstvím odběratelů Cíl Modelového příkladu Cílem tohoto modelového případu je ukázat potenciál růstu rizik, která plynou z defaultu obchodních partnerů v případě, kdy sledovaný podnik nedostatečně monitoruje vývoj splatnosti a náznaky defaultu u obchodních partnerů, v dané souvislosti primárně odběratelů. V modelovém příkladu jsou současně využity motivy odbytové krize. Samotný modelový příklad nemůže nahradit studium standardní odborné literatury, nicméně snaží se názorně shrnout charakteristické chyby, kterých se podniky dopouštějí v této oblasti. Charakteristika situace firmy První kovářská, a.s. Podnikem, který budeme sledovat, je firma První kovářská, a.s. (PKAS). Firma byla založena v roce 1993, kdy se odštěpila od větší společnosti jako její boční výroba a byla samostatně privatizována. Jde o dlouhodobě vlastněnou společnost, která patří třem podílníkům, přičemž jejich poměr je 33 : 33 :34. Mezi majiteli panuje dlouhodobě shoda jak v rovině strategie společnosti, tak i z hlediska její okamžité taktiky a krátkodobých cílů. Společnost byla zasažena krizí v letech 1997 a 1998, poté se podstatně více orientovala na export. Krize v letech 2008 a později se ji dotkla částečně – především poklesem dodávek pro české stavebnictví a nábytkářství, export dotčen nebyl. Vlivem krize se poměr mezi tržbami z exportu a z prodeje na domácím trhu vyrovnal v roce 2010 na cca 50 : 50. Celkové tržby dosáhly ve stejném roce zhruba 480 milionů korun, měsíční příjmy jsou tedy průměrně cca 40 milionů, ovšem tržby nejsou rozloženy v roce rovnoměrně (kolísají mezi 25 a 55 miliony v jednotlivých měsících – toto kolísání je relativně pravidelné, to znamená, že jeho intenzita se každoročně opakuje a vykazuje tedy známky sezónnosti). Výdaje společnosti představují cca 38 milionů měsíčně, i zde je výše popsaný sezónní vliv, který o zhruba 60 dnů předchází vývoj tržeb. Základní poměr (měsíčních) nákladů je 9 milionů mzdy a s nimi spojené náklady na mzdy (200 zaměstnanců), 5 milionů energie, doprava a další náklady podobného typu, 2 miliony pojištění, zajištění kurzových rizik a podobně, 2 miliony marketing, podpora prodeje, reklama, reprezentace, účast na přehlídkách Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

a veletrzích a 20 milionů jsou polotovary a jiné dodávky nutné pro výrobu. Z hlediska cash-flow hraje samozřejmě důležitou roli DPH, to ale v dané souvislosti pomineme. (Všechny ostatní náklady podniku jsou obsaženy v některém ze zmíněných druhů – včetně nákladů na cizí kapitál).

Tabulka 1: Situace podniku První kovářská, a.s. v roce 2010 (v milionech korun, za rok) Tržby 480 Náklady celkem 456 Mzdy 108 Energie, doprava atd. 60 Pojištění, finanční náklady, kurzové zajištění 24 Marketing, veletrhy, sponzoring 24 Výrobní spotřeba 240 Zisk před zdaněním/pohledávky v prodlení 24/10 Počet zaměstnanců 200 Do roku 2008 neevidovala společnost PKAS v podstatě žádné pohledávky po lhůtě splatnosti delší, než se zpožděním 30 dnů – jejich výskyt byl ojedinělý. Společnost fakturuje s lhůtou splatnosti 30 dnů od vydání faktury a v době konjunktury tolerovala běžně i zpoždění platby o dva měsíce po lhůtě splatnosti. Teprve poté společnost kontaktovala dlužníka. Tyto případy ale byly výjimečné. Společnost má zhruba 50 odběratelů. Do hlavních exportních zemí (Německo, Maďarsko, Slovensko, Itálie a Řecko) dodává svoje zboží vždy prostřednictvím jednoho konkrétního partnera – importéra v každé zemi. Zbylých 45 partnerů je domácích, pět z nich jsou velké prodejní řetězce, 40 zbylých jsou menší obchodní společnosti a nejvíce pak střední nebo menší nábytkářské či stavební firmy. V roce 2010 vytvořila společnost účetně zisk před zdaněním cca 24 milionů korun, avšak během tohoto roku se začala objevovat významná platební neschopnost u domácích odběratelů (představujících asi polovinu z celkových tržeb) – objem faktur po splatnosti dosáhl na konci roku 2010 částky zhruba 10 milionů korun. Vývoj pohledávek a výsledků PKAS v letech 2011 a 2012 Díky relativně značným rezervám a nerozdělenému zisku z předchozích období nepředstavovala opticky zátěž z roku 2010 výraznější riziko. Vedení se rozhodlo vyčkat vývoje a to v očekávání, že pozitivní makroekonomický vývoj povede k celkovému zlepšení cash-flow. Bylo rozhodnuto o snížení nákladů – především v oblasti marketingu, prezentace a dalších oblastí nesouvisejících přímo s výrobou, byly sníženy mírně mzdové náklady a poklesly náklady na polotovary v přímé úměře k poklesu produkce. Jak je však vidno z uvedených čísel, cash-flow se ve skutečnosti dostávalo již na konci roku 2010 do záporných hodnot. Společnost však nijak nezměnila svoji strategii vůči neproplaceným fakturám, jejich objem ale do konce prvního pololetí vzrostl až na 45 milionů korun a to především vůči domácím odběratelům včetně velkých řetězců, které začaly faktury platit se zpožděním až 90 dnů po lhůtě splatnosti. Část faktur po splatnosti připadala i na zahraniční odběratele. Na pět odběratelů z oblasti stavebnictví byl během prvního pololetí 2011 podán insolvenční návrh a následně prohlášen úpadek a konkurz na jejich majetek. Pohledávky PKAS vůči těmto firmám byly celkově 15 milionů korun. Na konci prvního pololetí 2011 byly prudce sníženy již dříve klesající dodávky pro italského, řeckého a maďarského importéra – z dřívějšího objemu cca 10 milionů korun měsíčně se snížily na cca 3 miliony korun. V pololetí 2011 byla tedy situace PKAS tato – průměrné měsíční tržby poklesly ze 40 milionů korun na zhruba 31 milionů, přičemž náklady se snížily na zhruba stejnou úroveň. Protože však PKAS nepodnikla zásadní audit vývoje ztrátových pohledávek, dále rostl objem nesplacených faktur, celkem dosáhly 45 milionů korun, přičemž zmíněných 15 milionů vázlo ve společnostech v konkurzu, dalších 20 milionů byly pohledávky vůči firmám, které s velkou pravděpodobností směřovaly k insolvenčnímu řízení a zbylých deset milionů byly pohledávky s vysokou mírou pravděpodobnosti proplacení (tedy vůči řetězcům a importérům).


Pololetní výsledky zaslané úvěrujícím bankám vedly ke zpřísnění podmínek ze strany finančních ústavů a k tomu, že byly omezeny možnosti čerpání pro PKAS. Fakt, že cash-flow bylo ve skutečnosti záporné a dále že společnost čelila snižujícím se tržbám daným odbytovou krizí, vedl vedení společnosti během druhého pololetí 2011 k pokusům o radikální řešení situace. Především byl uskutečněn audit odběratelů z hlediska jejich platební morálky. Odběratelé byli roztříděni do skupin podle spolehlivosti s tímto výsledkem:

Tabulka 2: Výsledky auditu pohledávek Odběratel Objem (měsíc) Pohledávky po splatnosti

Hodnocení

Německý importér Slovenský importér Ostatní importéři Prodejní řetězce (5) Domácí odběratelé A Domácí odběratelé B Domácí odběratelé C

1 2 2 3 1 4 5

7 3 4 8 4 5 0

0 1 2 7 0 20 15

Vedení společnosti vyhodnotilo výsledky takto: Minimalizovat náklady na vymáhání pohledávek vůči odběratelům skupiny C. Ukončit dodávky vůči odběratelům skupiny B nebo je podmiňovat zálohovou platbou ve výši minimálně 80 procent z objemu dodávky a zajištění zbytku platby. Pokračovat ve stejné politice vůči prodejním řetězcům s tím, že pracovníci PKAS dostali úkol sledovat vyúčtování a proplácení těchto faktur se zvláštní pečlivostí a s týdenním reportem vůči vedení PKAS. Vůči importérům byly podmínky zachovány s tím, že v případě skupiny ostatní importéři byl zaveden režim, ve kterém byly odmítnuty další dodávky v případě, že by objem pohledávek po splatnosti překročil objem obvyklého měsíčního obratu. Zároveň bylo rozhodnuto o snížení počtu pracovníků o 25 procent, dalším snížení provozních nákladů a řadě úsporných opatření. Protože finanční situace společnosti již byla velmi napjatá a banky pokračovaly v přitvrzení úvěrových podmínek, majitelé posílili kapitál společnosti o celkem 12 milionů korun. Vlivem těchto opatření se na konci roku 2011 prodej dále snížil, když z okruhu odběratelů vypadla celá skupina B, čímž pohledávky vymáhané v insolvenčním řízení nebo pohledávky vymáhané individuálně vůči firmám, se kterými již PKAS neměla běžný obchodní styk, vzrostly na 35 milionů korun a to bez příslušenství. Měsíční průměrné tržby poklesly na 26 milionů korun. Další postup v oblasti nákladů vedl ke snížení plateb za polotovary na 12 milionů korun, což bylo z větší části dáno poklesem produkce a z části menší tlakem na ceny dodavatelů. Mzdové náklady se snížily na 6,6 milionu korun díky snížení počtu zaměstnanců a stagnaci mezd při snížení některých zaměstnaneckých benefitů. Náklady na energie dopravu a podobně poklesly s útlumem produkce na 4 miliony korun a to i přes fakt, že ceny v této oblasti naopak vzrostly. Výdaje na marketing již byly částečně seškrtány dříve, nyní byly zastaveny, náklady na pojištění a další podobné operace byly sníženy na 1,5 milionu. Náklady se tedy podařilo snížit na 24,1 milionu korun – k tomu je ale potřeba připočítat mimořádný jednorázový náklad 5 milionů korun spojený s propuštěním 50 zaměstnanců, který byl ale kryt díky navýšení kapitálu ze vzniklé rezervy (pro zjednodušení v následující tabulce otázku posílení vlastního kapitálu nerozebíráme, ale jedním z jeho dopadů bylo, že firma nemusela dále překonávat nechuť bank v otázce úvěrování a bylo možné postupně snížit náklady kapitálu, což se však výrazně projevilo až v následujícím období). Na konci roku 2011 se nicméně společnost vrátila do provozního zisku. Tabulka 1: Situace podniku První kovářská, a.s. v letech 2010 a 2011 (v milionech korun, za rok) Rok 2010 01-06 2011 07-12 2011 2011 2012 Tržby 480 186 156 342 294 Náklady celkem 456 193 144,6 337,6 275,6 Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

Mzdy Energie, doprava atd. Pojištění, finanční náklady, kurzové zajištění Marketing, veletrhy, sponzoring Výrobní spotřeba Zisk před zdaněním/pohledávky v prodlení Počet zaměstnanců

108 60 24 24 240 24/10 200

53 28 10 10 92 -7/45 200

39,6 24 9 0 72 11,4/45 150

92,6 52 19 10 164 4,4/45 150

78 45,6 8 6 138 18,4/38 140

Během roku 2012 se většina ukazatelů odvíjela nastoleným směrem. Přísnější strategie vůči dlužníkům vedla k tomu, že se podařilo vymoci 1,5 milionu korun z celkové pohledávky 45 milionů korun. Byly ukončeny některé konkurzy s dlužníky, přičemž výnos z nich se pohyboval v řádu tisíců korun a byl marginální – uzavření řízení ale umožnilo odepsání pohledávek a snížení daňové povinnosti, přičemž to mělo kladný vliv na cash-flow společnosti. V roce 2012 poklesly průměrné měsíční tržby na 24,5 milionu korun, když společnost přestala dodávat zboží do jednoho ze řetězců a kvůli existenčním potížím vypadly z řad odběratelů další domácí společnosti. To bylo do jisté míry kompenzováno růstem exportu zvláště do Německa. Společnost snížila počet zaměstnanců o deset a to přirozenými odchody bez finančních nákladů, celkové mzdové náklady ale poklesly minimálně na 6,5 milionu korun měsíčně. Zlepšením podmínek při nákupu energií poklesly platby na tuto oblast na 3,8 milionu. Náklady na polotovary se snížily na 11,5 milionu korun, díky posílení kapitálu společnosti a dalším opatřením poklesly také dále náklady na pojištění, kapitál a zajištění kurzových rizik. Společnost ale alespoň částečně obnovila svoje marketingové a další snahy včetně účasti na omezeném množství výstav při průměrných nákladech 0,5 milionu korun měsíčně. Měsíční náklady se tedy pohybovaly těsně pod 23 miliony. Co se týká pohledávek po splatnosti, jejich objem zůstává značný, přičemž skoro tři čtvrtiny těchto pohledávek (28 milionů korun) se promění v budoucnosti do realizované ztráty. To sice díky snížení daňové povinnosti zlepší cash-flow podniku, ale bude to znamenat faktické vynulování několikaletého zisku. Závěr a otázky Společnost První kovářská, a. s. tedy během let 2010 až 2012 absolvovala velmi obvyklou formu podnikové krize, která se odehrává v několika fázích. První fáze se odehrála v roce 2010 a prvních několika měsících roku 2011, kdy vedení společnosti povětšinou pouze přihlíželo vývoji bez ochoty nebo schopnosti tento vývoj adekvátně analyzovat. Pokud se podíváme na průběh tohoto modelového případu, pak hlavní škody v ekonomice podniku vznikly právě v této době – zde se zrodila největší část nedobytných pohledávek, již zde došlo k významnému poklesu odbytu, přičemž vedení PKAS nereagovalo a nedokázalo na žádný z těchto podnětů odpovědět. Tuto dobu můžeme nazvat skrytým kolapsem. Druhá fáze nastala ve druhém kvartálu 2011 a trvala až do konce roku. Nejlépe bychom ji pojmenovali jako zjevnou krizi. Minulý vývoj se zde již přímo odráží do hospodaření podniku a vytváří velmi rychle výrazný tlak nejen na rentabilitu a ziskovost, ale obratem i na samotnou existenci firmy. Snižuje se možnost získat cizí zdroje, protože firma má mnoho rizikových pohledávek a zároveň rychle klesají její příjmy. Firma se tak stává rizikem pro banky a potenciálně i svoje dodavatele. V takové situaci zůstává jako možnost pouze zvýšení vlastního kapitálu. Ve druhé části této fáze se rozhodovalo o přežití firmy – pokud by opatření nebyla dostatečně razantní (snížení nákladů) a také důsledná (omezení obchodování s rizikovými partnery i za cenu poklesu odbytu), firma by pravděpodobně nepřežila. Třetí fází bylo období roku 2012, které můžeme nazvat stabilizací. Je charakteristické především tím, že se zastavil pokles tržeb podniku, snížil se dále počet pracovníků, ale především se podnik dostal do situace kladného cash-flow a zisku. Na straně druhé však z výsledků vidíme, že se podnik nepodařilo nasměrovat na růstovou trajektorii, což je nesporně dáno odbytovými problémy, ale zřejmě bychom stále nalezli řadu rezerv i v hospodaření společnosti. Otázky a odpovědi: Pokud se podíváte na třetí fázi, jak byste ji charakterizovali z hlediska produktivity práce společnosti ve srovnání se situací v roce 2010? Správná odpověď: Podle dat z roku 2010 byla produktivita práce na jednoho pracovníka 2,3 milionu korun ročně (460 milionů tržby při 200 zaměstnancích) při hrubém zisku na pracovníka cca 120 000 korun ročně (24 Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

milionů korun). V roce 2012 tyto ukazatele dosáhly hodnot 2,1 milionu korun (tržby 294 milionů při 140 pracovnících) a zisk na pracovníka cca 131 430 korun (18,4 milionu). Vedení podniku se tedy podařilo i přes celkově nepříznivý vývoj zvýšit ziskovost na pracovníka, ale produktivita práce měřená tržbami ve skutečnosti poklesla. Jak si vysvětlit, že přes celkem výrazný pokles počtu zaměstnanců se nezvýšila produktivita práce? Počet pracovníků poklesl mezi lety 2010 až 2012 o třicet procent z původních 200 na 140, ale tržby firmy se snížily ze 480 na 294 milionů korun, tedy skoro o 40 procent. Tržby se ve skutečnosti snižovaly rychleji než počet zaměstnanců a navíc náklady na mzdy poklesly ze 108 na 78 milionů korun, to je o necelých 30 procent. Pokles nákladů v některých jiných položkách byl velmi výrazný – například co se týká výrobní spotřeby, tak o více než 42 procenta. Ovšem tím byl stále jenom kopírován propad příjmů. Opravdu výrazného poklesu nákladů, který byl procentuálně silnější než pokles tržeb, bylo dosaženo pouze v relativně málo významných položkách. V tomto směru je úspěchem, že zisk před zdaněním poklesl pouze o čtvrtinu. Na straně druhé nesmíme zapomínat, že společnost je zatížena značným balvanem pravděpodobně nedobytných pohledávek.

Jaká opatření byste uskutečnil/a jako manažer podniku PKAS během roku 2013? Správná odpověď: Samozřejmě především to záleží na odhadu objednávek pro dané období. Protože ale rok 2013 šlo již dopředu odhadnout za růstově chabý (na domácím trhu), nebylo by správné předpokládat ani zvýšení tržeb. Mezi lety 2010 a 2012 došlo k poklesu tržeb na jednoho pracovníka, což by mělo znamenat, že ještě existuje prostor pro snížení počtu zaměstnanců nebo pro pokles mezd. Zdá se však, že v ostatních nákladech již nebude možné jít níže. Bylo by dále vhodné pokusit se o větší expanzi na německý trh, protože ten se zdá jako pevná kotva vývozu a stabilizátor produkce. U ostatních zahraničních trhů je nutné sledovat vývoj objemu pohledávek po splatnosti, ale i pohledávek právě vznikajících, přičemž by bylo vhodné sledovat angažovanost podniku vůči jednomu odběrateli (regionu). U domácích odběratelů jsme konstatovali pokles počtu odběratelů – řetězců. I ty jsou stabilizačním prvkem hospodaření PKAS, i když mnoho faktur platí i se značným zpožděním – tedy přes jejich mnohdy přehlíživé chování k dodavatelům by bylo vhodné zaměřit se na proniknutí do dalších řetězců.

4. 3. Modelový případ: "Možnosti snížení rizik plynoucích z podnikání v případě malého podniku nebo podnikatele – fyzické osoby s využitím bezplatných veřejně dostupných zdrojů" Cíl Modelového příkladu Pro většinu malých firem nebo podnikatelů – fyzických osob jsou náklady na standardní řízení rizik s využití odborných externích dodavatelů informací nebo software příliš vysoké a neodpovídají objemu rizik, která podnikatel nebo malá firma podstupují. Existují však relativně jednoduché postupy s využitím bezplatných a veřejně dostupných zdrojů, které umožní alespoň obecnou orientaci v oblasti rizik. Cílem tohoto modelového příkladu je ukázat tyto postupy s jejich možnostmi i omezeními. Společnost AARTCOM, která je příkladovou společností, neexistuje. Nicméně společnost První archivní a spisovenská s.r.o., která je uváděny v jednotlivých situacích, je skutečné a je možné ji vyhledat v příslušných databázích. Vzájemné vztahy mezi AARTCOM a První archivní a spisovenskou jsou však naprosto fiktivní a nenaznačují naprosto nic o skutečných postupech dlužníka. Charakteristika situace Modelového případu Představme si menší společnost s ručením omezeným AARTCOM, která dodává cca dvaceti relativně pravidelným odběratelům z různých oblastí a obvykle jí během roku osloví zhruba sto zájemců o dodávky. Obvyklá výše objednávky je zhruba sedmdesát až osmdesát tisíc korun. Finanční situace a stabilita pravidelných odběratelů je společnosti poměrně dobře známa, firma si vede soustavné záznamy o jejich platební morálce. Obrat společnosti činí kolem patnácti milionů korun ročně, z toho polovina jde na vrub pravidelných odběratelů, polovinu představují jednorázoví odběratelé nebo takoví, kteří firmu oslovují nepravidelně.


Firma AARTCOM dodává především středním průmyslovým podnikům, dále menším potravinářským firmám a regionálním velkoobchodním společnostem z různých oborů a to především obalové materiály včetně potisků a případně řešení potisků, v menší míře drobné upomínkové předměty a marketingové služby. Firma má ředitele (jednatele společnosti a majitele) a tři stálé zaměstnance, v případě potřeby přijímá krátkodobé brigádníky. Jeden ze zaměstnanců zajišťuje i rozvoz dodávek. Zisk po zdanění obvykle dosahuje řádu několika stovek tisíc korun. Vzhledem k celkové situaci společnosti není možné pravidelně prověřovat bonitu klientů prostřednictvím specializovaných firem, avšak v uplynulém období nedostala společnost zaplaceno za několik dodávek, což přineslo ztrátu z nedobytných pohledávek ve výši přes 300 tisíc korun. Ukázalo se také, že pokusy s vyžadováním zálohových plateb nebyly ze strany odběratelů akceptovány a společnost na toto konto přišla o některé potenciální zakázky. Ředitel společnosti se rozhodl použít selektivní postup a využívat dostupné zdroje k tomu, aby alespoň rámcově zjišťoval finanční stabilitu a potenciální rizika u těch zakázek, které přicházejí od odběratelů, se kterými společnost nemá větší zkušenosti, nebo které jsou objemově významnější nebo kde existují náznaky možných rizik – například kde v minulosti došlo k nějakému prodlení při hrazení faktur. Základní postup jednatele Jednatel společnosti zvolil tento postup. V první linii se rozhodl u všech neznámých společností nebo těch, které odebírají zboží pouze výjimečně ověřit jejich existenci a případně ověřit fakt, zda na ně nebyl v minulosti podán insolvenční návrh. Jednatel uvažoval o tom, že by zaplatil vstup do některého z registru dlužníků, například do Centrálního registru dlužníků ČR (www.centralniregistrdluzniku.cz ), zatím se však rozhodl tak neučinit a využívat zatím jenom té části registrů, které jsou veřejně přístupné. Na začátku prosince 2013 (2. 12.) oslovila společnost AARTCOM firma První archivní a spisovenská, s.r.o. s tím, že by měla zájem o dodávky kartonových výrobků. První zásilku by bylo nutné dodat již během první dekády prosince 2013, další dvě pak v únoru a v dubnu 2014. Celkový objem dodávky měl činit 140 tisíc korun, nejprve 70 tisíc, poté 40 a naposledy 20 tisíc korun. Jednatel dodavatele ověřil existenci firmy pomocí obchodního rejstříku. Ve sbírce listin nalezl účetní uzávěrku za rok 2011 zaslanou soudu až v roce 2013, účetní uzávěrka za rok 2012 chyběla v danou chvíli (3. 12. 2013) zcela. Základním studiem dat z uzávěrky jednatel společnosti AARTCOM zjistil, že případný obchodní partner vykazuje v posledních letech ztrátu a že formálně jde o společnost předluženou, kde její závazky přesahují majetek firmy. Hospodaření společnosti vykazovalo zhoršující se parametry. Navíc objednávka v celkové výši 140 tisíc korun byla vzhledem k dosahovaným obratům firmy značně vysoká. Tento fakt vyhodnotil jednatel společnosti AARTCOM jako příznak vysoké míry rizika. V insolvenčním rejstříku nebyla společnost První archivní a spisovenská nalezena. Avšak na veřejně dostupné části Centrálního registru dlužníků ČR objevil tento záznam: Vyhledání právnické osoby IČ:

26738694

např. 12345678

Výsledky vyhledávání Celkem bylo nalezeno 1 záznamů. Záznam z 26.02.2013 08:59 Dlužník: První archivní a spisovenská s.r.o., IČ: 26738694, DIČ: Věřitel: Petr Kavan Tišnovská 1450/73, 613 00 Brno Zadáno z IP: 90.180.217.242 Detail dluhu: Částka: 13 190 Kč Zbývá uhradit: 0 Kč Splatnost:15. 12. 2012 Detail dluhu: výroba a dodávka dílů regálové sestavy Dále se pokusil jednatel zjistit cokoliv o společnosti pomocí různých vyhledávačů. Ukázalo se ale, že internet mu neposkytl žádné další informace, které by jakkoliv změnily jeho pohled na uvedenou firmu. Společnost byla Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

vedena na všech obvyklých místech, jakými jsou například Zlaté stránky, avšak internet neposkytnul žádné informace, které by firmu přímo zpochybnily. Na straně druhé však bylo neobvyklé, že webová prezentace společnosti není k nalezení – i když údajná adresa na stránky firmy http://www.1archivni.cz je uvedena na řadě míst. Jednatel přesto oslovil společnost První archivní a spisovenská s tím, že pokud mají být uskutečněny dodávky, vyžaduje buď zaplacení zálohy ve výši padesáti procent z objemu první dodávky nebo platbu první dodávky hotovostně či převodem s předstihem před předáním zboží s tím, že podmínky dalších dodávek budou případně dohodnuty později. Jednatel vyhodnotil riziko následujícím způsobem: Objednávka společnosti První archivní a spisovenská zněla na standardní kartonové zboží bez zvláštních potisků a úprav. Dodávka měla být uskutečněna v nesloženém stavu, takže v případě, pokud by objednavatel zboží nezaplatil a tedy ani nepřevzal, bylo by možné ho využít později. Společnost AARTCOM by nesla náklady pouze ve smyslu držení nadbytečných zásob, ale v podstatě s nulovým rizikem, že by toto zboží nebylo v relativně nedlouhé době několika měsíců dodáno jinému zájemci. Pro realizaci zakázky v termínově napjatém období první části prosince ale bylo nutné angažovat několik brigádníků a na omezenou dobu dvou dnů výrazně prodloužit dobu práce strojů. To znamenalo další náklady v řádu tisíců korun, vzhledem k dalším okolnostem zakázky však nebyly podstatné a v případě dodání zboží jinému odběrateli by byly z nemalé části pokryty výnosem z budoucí platby. Odběratel První archivní a spisovenská přistoupil na druhou variantu s tím, že dodávka bude uskutečněna 12. prosince poté, co bude platba za tuto dodávku připsána na konto dodavatele. Společnost AARTCOM tedy začala objednávku vyřizovat, nicméně zařadila odběratele První archivní a spisovatelská mezi ty firmy, jejichž vývoj je nutné soustavně sledovat. Proto také při pravidelné ranní kontrole takto sledovaných odběratelů jednatel společnosti AARTCOM zjistil, že na odběratele První archivní a spisovenská byl 5. prosince podán insolvenční návrh (zveřejněn byl v 10:22 předchozího dne). Jednatel obratem kontaktoval odběratele s tím, zda za daných podmínek platí předchozí dohody – jednatelka První archivní a spisovenské ho ujistila, že dohoda je platná, požádala však o pozdější dodávku odsunutou na pondělí 16. prosince. Jednatel AARTCOM tuto dodávku přislíbil v případě, že zakázka bude uhrazena převodem na účet nejpozději v pátek 13. prosince. Protože platba od odběratele nedorazila, kontaktoval jednatel AARTCOM v pondělí 16. prosince znovu jednatelku První archivní a spisovenské s tím, že chtěl dále jednat o situaci, ta však již nebrala telefon a nereagovala ani na pozdější pokusy jí kontaktovat. Nicméně později zjistil, že společnost umístila v polovině ledna na příslušné stránky v obchodním rejstříku také uzávěrku za rok 2012. Z něj zjistil další zhoršování ekonomické situace podniku, zjevný fakt jednoznačného předlužení podniku a ukázala se tak nevyhnutelnost úpadku. To vedlo jednatele AARTCOM k rozhodnutí nesnažit se o další jednání se společností První archivní a spisovenská. Úkol 1: Opakujte postup jednatele společnosti AARTCOM, vyhledejte v příslušných registrech a rejstřících stejné údaje, jaké vyhledal on v průběhu ověřování bonity klienta. Následný postup jednatele Díky zkušenostem s případem objednávky od První archivní a spisovenské se jednatel společnosti AARTCOM rozhodnul věnovat další čas činnosti směřující ke snížení rizik plynoucích z obchodního styku a vyzkoušel několik nových možností, jak ve volně dostupných zdrojích zjišťovat informace o potenciálních či stávajících klientech. Navštívil proto i některé další webové zdroje a stránky společnosti Creditreform mu poskytly zajímavé informace z hlediska regionálního a odvětvového. Ve zprávě společnosti o insolvenčních řízeních za rok 2013 objevil statistiku odvětví podle četnosti podaných insolvenčních návrhů a také statistiku regionů podle toho, kolik insolvenčních návrhů je v nich podáno na tisíc registrovaných firem. To mu umožnilo definovat potenciálně rizikové klienty z nového úhlu, když vzájemnou kombinací informace o odvětví podnikání zákazníka a regionu, ve kterém podniká, je relativně jednoduché definovat takové zájemce o dodávky, kteří jsou z těchto úhlů pohledu rizikovější než ostatní. Úkol: Najděte příslušné zprávy a definujte nejrizikovější podniky z hlediska jejich odvětví podnikání a regionu, ve kterém podnikají.


Jednatel společnosti AARTCOM se pokusil také najít další registry dlužníků a objevil například registr www.dluzis.cz , dále pak www.dluznici-neplatici.cz a několik dalších, ale po vyzkoušení mu nepřipadaly vhodné pro jeho účely. Následně však objevil systém ARES, který umožňuje vstupovat průběžně do několika databází na základě zadané informace, například IČ podnikatelského subjektu. Touto cestou se jednatel společnosti AARTCOM dostal i do databáze plátců DPH, kde ke svému překvapení zjistil, že společnost První archivní a spisovenská je označena v kolonce „nespolehlivý plátce“ slovem NE. Úkol: Porovnejte možnosti zmíněných tří registrů neplatičů a ekonomické databáze ARES, formulujte jejich potenciál pro odhad rizikovosti partnera (pouze neplacených sekcí). Máte vysvětlení, proč nebyla společnost První archivní a spisovenská v databázi plátců DPH označena jako nespolehlivý plátce? Řešení úkolů: 1 Ověření údajů použitých v zadání Modelového případu 2 Hledané tabulky a možný závěr: Tabulka 2: Insolvence dle regionů Kraj

firmy s insolvenčním návrhem v Insolvence na 1000 roce 2013 registrovaných firem 2013

Jihomoravský

881

2,95

Moravskoslezský

553

2,23

Hlavní město Praha

1155

2,07

Zlínský

282

2,02

Plzeňský

289

1,93

Pardubický

214

1,83

Karlovarský

153

1,81

Olomoucký

237

1,73

Královehradecký

236

1,73

Jihočeský

238

1,47

Vysočina

154

1,43

Ústecký

256

1,41

Liberecký

155

1,28

Středočeský

310

0,95

Zdroj: Creditreform Tabulka 3: Insolvence dle odvětví

Odvětví

Počet insolvencí na Počet insolvencí na počet firem 1000 1000 s insolvenčním registrovaných registrovaných návrhem 2013 firem 2012 firem 2013

těžba

7

9,20

10,01

papírenský průmysl

13

6,62

9,75

chemický průmysl a výroba z plastů

47

6,46

5,59

potravinářství

73

6,00

3,85

dopravní a přepravní služby

247

5,32

3,34

leasing

23

3,79

3,24

dřevařství

89

4,58

2,96


výroba skla, keramiky, stav. materiálů

35

3,49

2,88

čištění odpadních vod

34

3,13

2,88

nakladatelství

30

3,14

2,82

tiskařské služby

30

3,31

2,74

restaurace, hotely

360

3,85

2,54

velkoobchod

798

4,08

2,40

nemovitosti

364

2,48

2,25

stavba

766

3,46

2,12

strojírenství

74

3,56

2,09

cestovní kanceláře

24

3,39

1,92

maloobchod

568

3,41

1,89

výzkum a vývoj

3

1,34

1,85

obchod s auty a pohonnými hmotami

92

2,62

1,70

výroba nábytku a ostatní výroba

51

3,25

1,67

výroba z kovů

145

2,96

1,65

textilní a kožedělný průmysl podnikové poradenství, reklama, podnik.služby

57

2,47

1,49

ostatní 368

2,03

1,24

architektonické služby, technické zkoušky

70

1,55

1,18

opravy a instalace strojů a zařízení

28

2,33

1,14

finanční zprostředkování, pojištění

69

3,21

1,08

zemědělství a lesnictví

107

1,90

0,98

energie a zpracování vod

8

0,67

0,86

IT služby

55

1,23

0,86

telekomunikace

1

6,62

0,84

volný čas, kultura

58

1,31

0,83

vzdělání

22

1,06

0,51

zdravotnictví

14

0,70

0,36

ostatní osobní služby

30

1,28

0,32

odbory a spolky

8

0,21

0,10

recycling

0

1,94

0,00

veřejná správa

0

0,00

0,00

Obor neuveden nebo nezjištěn Zdroj: Creditreform

345

N/A

N/A

Z údajů společnosti Creditreform vyplývá, že nejrizikovějšími společnostmi v roce 2013 byly firmy z oblasti těžby, papírenství, chemického průmyslu a potravinářství, přičemž riziko insolvence vzrostlo, pokud místem jejich podnikání byl Jihomoravský a Moravskoslezský kraj, případně Praha nebo kraj Zlínský. Rizikové obory podnikání byly přitom velmi podobné stavu roku 2012. 3 Z uvedených registrů je nejvhodnější pro zkoumaný účel produkt nabízený jako Centrální registr dlužníků, neboť zjevně obsahuje nejvíce reprezentativní vzorek, ve skutečnosti je však zřejmé, že ani jedna z databází není ve své neplacené verzi dostatečně obsáhlá k tomu, aby sloužila k omezení rizik podnikatelské činnosti. Pokud malá firma nebo podnikatel nechtějí za zjišťování rizik spojených s jejich odběrateli platit specializované databáze, pak mají poměrně malou možnost zjistit o finančním zdraví partnera nějaké specifické informace. Na straně druhé však internet v některých případech umožňuje definovat rizika – například vyšší pravděpodobnost insolvence v některém podnikatelském odvětví nebo v regionu. Samozřejmostí pro takové podniky nebo Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

podnikatele by ale mělo být soustavné sledování insolvenčního rejstříku a ověřování údajů o firmě v obchodním rejstříku a také v dokumentech, které mají být v rejstříku uvedeny. Nyní je velmi časté, že ani naprosto solventní firmy neposkytují předepsané dokumenty ke zveřejnění, ale na druhé straně lze předpokládat, že některé obchodní společnosti a podnikatelé k tomu mají ten důvod, že nezveřejněním dokumentů dosahují zatajení negativních informací o jejich podnikání. Co se týká otázky nespolehlivosti při platbě DPH, řada společností v potížích závazky vůči státu plní, neboť je dosti riskantní chovat se v této věci nevázaně. Mimo jiné je zde otázka ručení dodavatele za zaplacení DPH odběratelem, což vede k tomu, že tato informace je z hlediska podnikatelských subjektů zvláště pečlivě sledovaná. Registr plátců DPH tedy není příliš spolehlivým ukazatelem celkové solventnosti obchodního partnera, neboť v něm se potíže obchodní společnosti odrazí většinou až velmi pozdě.

5.1. EXKURZ DO OBCHODNÍHO PRÁVA HMOTNÉHO J. Bozděch Pojem obchodního práva Obchodní právo je právem soukromým, podřízeným právu občanskému a je spíše považováno za jeho zvláštní odvětví. Občanské právo je pro právo obchodní jakýmsi obecným základem. Obchodní právo upravuje právní postavení podnikatelů, vztahy mezi nimi při jejich podnikatelské činnosti a odchylky jejich právních vztahů od právních vztahů podle občanského práva. Pramenem obchodního práva je především obchodní zákoník, dále občanský zákoník v těch částech, kde na něj obchodní zákoník odkazuje nebo danou úpravu neobsahuje. Dalším důležitým pramenem obchodního práva jsou obchodní zvyklosti.

Podnikání Základní terminologie Podnikání podle obchodního zákoníku je soustavná činnost vykonávaná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. Podnikatelem je osoba, která je zapsána v obchodním rejstříku nebo podniká na základě živnostenského oprávnění, případně podniká na základě jiného než živnostenského podnikání. Podnikatelem je také osoba provozující zemědělskou výrobu. Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

Živnostenské a jiné podnikání Podnikání může mít různé formy, z nichž tou nejběžnější je podnikán živnostenské, které podléhá úpravě živnostenského zákona. Účelem tohoto zákona je vymezit podmínky pro podnikání. Podle toho zákona se živnostníkem (podnikatelem) může stát osoba starší 18 let, která má způsobilost právním úkonům a je bezúhonná, tedy nespáchala v poslední době trestný čin, který se týká činnosti podnikání. To obvykle stačí pro tzv. volné živnosti, které nevyžadují zvláštní kvalifikaci nebo dovednost. Oproti tomu řemeslné a vázané živnosti vyžadují kromě splnění výše uvedených obecných podmínek také prokázání kvalifikace, tj. vzdělání a praxi v daném oboru. Chce-li tedy někdo vykonávat např. hostinskou činnost, musí živnostenskému úřadu prokázat, že je v tomto oboru vzdělán nebo v něm má nějakou praxi. Někdy postačí prokázat, že tyto podmínky splňuje odpovědná osoba, odlišná od živnostníka, která se zaváže na správný výkon živnosti „dohlížet“. Dohled nad činností živnostníků vykonává živnostenský úřad, který také vydává živnostenská oprávnění a vede jejich rejstřík. Podnikání však nemusí vždy podléhat úpravě podle tohoto zákona a některé činnosti kvůli vyšší odbornosti nebo náročnosti podléhají úpravám jiných zákonů. Příkladem je podnikání bank, lékařů, advokátů, notářů, pojišťoven, telekomunikace, energetika, nebo také výsledky duševní tvůrčí činnosti. Tyto činnosti jsou zpravidla upraveny zvláštními zákony a na jejich činnost dohlíží zvláštní orgány. Např. podnikání v bankovním sektoru je upraveno v zákoně o bankách, licenci k bankovní činnosti vydává Česká národní banka, která vykonává i bankovní dohled. Jiným příkladem je rozhlasové a televizní vysílání, podléhající Radě pro rozhlasové a televizní vysílání.

Obchodní společnosti a družstva Obchodní společnosti jsou právnické osoby založené za účelem podnikání, jedná se o účelová sdružení osob a kapitálu. Obchodní zákoník zná čtyři právní formy obchodních společností, a to veřejnou obchodní společnost, komanditní společnost, akciovou společnost a společnost s ručením omezeným. Rozdíly mezi těmito právními formami spočívají především v míře osobního ručení za závazky společnosti. U osobních společností (veřejná obchodní společnost a komanditní) ručí alespoň někteří společníci za závazky společnosti celým svým majetkem, u kapitálových společností (akciová společnost a společnost s ručením omezeným) společníci za závazky neručí, případně je jejich ručení omezeno). Společníci se na rozhodování o společnosti podílejí prostřednictvím valné hromady, která je nejvyšším orgánem společnosti. Za společnosti jedná jejich statutární orgán, kterého jmenuje valná hromada. To neplatí u veřejné obchodní společnosti, která valnou hromadu nemá a statutárním orgánem jsou všichni společníci). Statutárním orgánem je jednatel ( u s.r.o. nebo k.s.) nebo představenstvo (u akciové společnosti). Každá společnost má společníky, kterými mohou být jak osoby fyzické, tak právnické. Společníci se na chodu společnosti podílejí buď osobně, tzn. svou prací pro společnost, nebo kapitálově, tj. svým vkladem. Vkladem mohou být jak prostředky peněžní, tak nepeněžité, tj. věci nebo práva. V případě, že společnost generuje zisk, má společník právo na podílu na takovém zisku. Veřejná obchodní společnost se vyznačuje tím, že všichni její společníci ručí za závazky společnosti celým svým majetkem. Je to tedy ryze osobní společnost. Bude-li mít neuhrazené závazky, mohou se věřitelé s jejich plněním obrátit přímo na společníky. U komanditní společnosti jsou dva druhy společníků, komandatář, který ručí celým svým majetkem, a komanditista, který ručí jen do výše svého vkladu. Tato právní forma je tedy kombinací osobní a kapitálové společnosti. Společníci ve společnosti s ručením omezeným, jak napovídá sám název, ručí omezeně, a to pouze do výše svého vkladu do společnosti. Společnost s ručením omezeným je kapitálovou společností s určitými rysy Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

společnosti osobní, protože jsou se společností více spjati než akcionáři u akciové společnosti. Společenská smlouva může dokonce společníky k osobní účasti na podnikání zavázat. Klasickou kapitálovou společností je akciová společnost. Podíly společníků (akcionářů) jsou vtěleny do cenných papírů – akcií, prostřednictvím kterých akcionář vykonává svá práva. Akciová společnost je vhodná spíše pro větší podniky s větší potřebou kapitálu. U některých společností jsou jejich akcie volně dostupní na trhu, u takové společnosti tedy nemusí být vůbec patrné, kdo je vlastníkem akcií. Akcionář na valné hromadě rozhoduje podle počtu svých akcií, resp. jejich hodnoty. Vedením společnosti je pověřeno představenstvo a na něj dohlíží dozorčí rada. Družstva jsou rovněž právnickými osobami, jejichž účelem nemusí být pouze podnikání (např. bytová družstva) a jsou neuzavřenými společenstvími osob, tzn., že členové mohou vystupovat a vstupovat, aniž by se měnily stanovy. Většinou se ale jedná o formu, ve které se její členové sdružili za účelem podnikání, s výjimkou bytových družstev. Základní kapitál je tvořen členskými vklady a jeho výše je proměnlivá. Nejznámějšími typy družstev jsou zemědělská družstva, bytová družstva a družstevní záložny. Obchodní společnosti a družstva vznikají zápisem do obchodního rejstříku. Obchodní společnosti se zakládají zakladatelskou smlouvou nebo společenskou smlouvou, to v případě, když je společníků dva a více. Společníci musí mj. určit výši základního kapitálu (vyjma v.o.s.), tedy výši finančních prostředků nebo jiných hodnot, kterými se hodlají na podnikání podílet. Společníci také určují, co bude předmětem podnikání společnosti a kdo bude statutárním orgánem.

Obchodní závazky Základní terminologie Obchodními závazkovými vztahy jsou ty, které se řídí obchodním zákoníkem, a rozumíme jimi především vztahy mezi podnikateli, pokud je zřejmé, že se týkají jejich podnikatelské činnosti. To jsou tvz. realitní obchody, protože vyplývají z toho, že jejich účastníky jsou podnikatelé. Vedle toho rozlišujeme ještě absolutní obchody, tedy takové, které jsou obchodními vztahy bez ohledu na postavení účastníků. Typicky se jedná o vztahy mezi společníky obchodních společností, mezi členy družstev, mezi obchodními společnostmi a jejich společníky, vztahy z burzovních obchodů a další vztahy speciálně upravené nebo vyjmenované obchodním zákoníkem. Oproti tomu existují závazkové vztahy, které se naopak řídí vždy občanským zákoníkem. Absolutním ne-obchodem je např. kupní smlouva na nemovitost, darovací smlouva, smlouva o půjčce, nájemní smlouvy, smlouva o ubytování apod. I zde se však bude právní vztah řídit obchodním zákoníkem v těch částech, kde končí zvláštní úprava podle občanského zákoníku. Posledním případem, kdy se závazkový vztah posuzuje jako vtzah obchodní, je tzv. fakultativní obchod. To je případ, kdy si obě strany, jejichž závazek by pod obchodní závazek nespadal, dohodnou, že se bude řídit právě obchodním zákoníkem. Takové ujednání však má své limity, předně nesmí jít o absolutní obchodní vztah a také se tím nesmí zhoršit postavení účastníka takového vztahu. Pro obchodní vztahy je typická jejich dispozitivnost, tzn., že účastníci vztahů si mohou jejich podmínky ujednat podle své vůle a zákonná úprava se použije až v okamžiku, kdy tak strany neučiní.

Směnky Směnka je dlouhými staletími prověřený institut sloužící k zajištění peněžitých závazků, který má důležité místo nejen v obchodních vztazích. Směnka je cenným papírem, který vystavuje dlužník a zavazuje se v něm zaplatit věřiteli určitý finanční obnos k jeho rukám. Směnka je cenným papírem abstraktním, tzn., že se na směnce neuvádí, za co má dlužník věřiteli zaplatit. Směnka je tak velmi univerzálním nástrojem, protože práva na zaplacení se dají mnohem snáze převádět a především vymáhat.


Věřitel se může v případě nezaplacení směnky svých práv domáhat soudně v tzv. zkráceném směnečném řízení. Na jeho návrh vydá soud směnečný platební rozkaz, proti kterému může dlužník vznést námitky. Námitky následně projedná soud, avšak důkazní břemeno leží vždy na dlužníkovi. Obrana je ve směnečném řízení vždy velmi složitá, proto je pro věřitele směnka tak vyhledávaným nástrojem. Směnka může být při svém vystavení nevyplněná, potom hovoříme o biankosměnce. V takovém případě může věřitel do směnky chybějící údaje doplnit podle vyplňovací dohody s dlužníkem. Obvykle se jedná o částku nebo splatnost v případech, kdy nemusí být konečná dlužná částka známa, např. u úroků nebo smluvní pokuty. Taková dohoda by měla být písemná, aby věřitel neměl možnost doplnit do směnky např. dlužnou částku podle své libosti v rozporu s dobrou vírou.

5.2. Případová studie: žaloba o zaplacení kupní ceny z obchodněprávního závazkového vztahu s promlčeným závazkem Cíl případové studie Případová studie se detailně zabývá soudem řešeným případem - žaloby o zaplacení mezi, kdy jeden z podnikatelů soudně vymáhá pohledávku z obchodního styku. Jednou z prvotních otázek při vymáhání pohledávky je ta, zda je nárok promlčen či nikoliv. Případová studie má proto věřiteli předložit nástin obvyklého postupu, který je vhodné zvolit tak, aby mohl být při vymáhání svého nároku úspěšný.

Popis skutkového stavu Podnikatel A dodával podnikateli B zboží (stavebniny) na základě rámcové smlouvy o dodávkách zboží. Rámcová smlouva je častým způsobem řešení pravidelnějšího obchodního styku mezi podnikateli, neboť umožňuje dohodnout smluvní podmínky, na které v běžném obchodním styku není příliš času a prostoru. V daném případě se jednalo o podnikatele, který jednotlivým podnikatelům dodával stavebniny podle jejich jednotlivých objednávek. Odběratel vystavil objednávku, ve které objednal konkrétní zboží v konkrétním množství. Dodavatel zboží dodal, odběratel zboží převzal a dodavatel následně vystavil fakturu. Tento postup by sám o sobě stačil k tomu, aby byl obchod platně uzavřen a aby dodavateli vznikl nárok na zaplacení fakturované ceny, včetně např. zákonného příslušenství pohledávky (úroky z prodlení). Do samotné objednávky, resp. její akceptace ze strany dodavatele, je však mnohdy obtížné vtělit další podmínky obchodu, protože na ně v praktickém životě jednak nezbývá čas a jednak by k nim při objednání zboží ze strany např. zaměstnanců odběratele neměly jednající osoby patřičné zmocnění. Pro zboží často dojede několik dělníků s nákladním automobilem, kteří nemusí být zmocněni k tomu, aby dojednávali smluvní pokutu nebo rozhodčí doložku. A právě proto je často při zahájení spolupráce ze strany dodavatele odběrateli předložen návrh obchodním podmínek vzájemného obchodního styku, který např. řeší splatnost faktur, výši smluvních úroků z prodlení pro případ neplacení, určuje osoby, které jsou oprávněné zboží na firmu odběratele objednávat a které fyzicky odebírat. Rámcová smlouva může také obsahovat ujednání o způsobu řešení sporů, např. rozhodčí doložku. Na základě takové smlouvy tedy odběratel u dodavatele zboží, které dodavatel dodával a vystavoval k nim faktury. Odběratel faktury hradil, avšak po nějaké době se jeho platební morálka zhoršovala a platil se stále větším prodlením. Výše splatných a neuhrazeným pohledávek ze strany odběratele narůstala, až dosáhla výše, kdy již dodavatel nebyl ochoten odběrateli další zboží dodat a naopak požadoval okamžitou úhradu dlužných částek. Odběratel se však dostal do druhotné platební neschopnosti a hradil dodavateli objednávky postupně. Odběratel k platbě někdy přiřadil variabilní symbol konkrétní faktury. Odběratel platby přiřazoval k nejstarším fakturám a postupně je takto umořoval, bez ohledu na to, zda byly platby opatřeny variabilním symbolem či nikoliv.


Odběratel značnou částku dluhu umořil, avšak v části zůstalo saldo odběratelských faktur záporné, některé faktury byly evidované jako neuhrazené. Dodavateli proto nezbylo než se obrátit na soud a zažaloval celkovou dlužnou částku. Řešení případu v praxi Před započetím přípravy žaloby je vždy nanejvýš vhodné posoudit, není-li nárok promlčen. Promlčený nárok sice nadále existuje, je platným nárokem, avšak je oslabena možnost jej soudně vymáhat. Pokud totiž žalovaný u soudu namítne promlčení takového nároku a soud takovou námitku shledá jako opodstatněnou, nezbude než žalobu v promlčené části zamítnout. Délku promlčecí doby stanovuje pro jednotlivé případy zákon. Předestřený případ podléhá dosavadní právní úpravě (před sjednocením obchodního a občanského zákoníku do nového občanského zákoníku) a činí 4 roky. Počátek promlčecí doby se řídí splatností závazku a počíná běžet prvním dnem, kdy nastalo prodlení a dodavatel mohl své právo uplatnit u soudu. Pokud byla splatnost faktury stanovena na 1.7.2010 a k tomuto datu nebyla platba připsána, mohl dodavatel 2.7.2010 podat žalobu o zaplacení. V praxi se tak samozřejmě neděje, ale zákon s touto možností spojuje počátek běhu promlčecí doby. Posledním dnem běhu promlčecí doby po uplynutí 4 let byl den 30.6.2013. Dodavatel podal žalobu v 15.3.2013, tedy před koncem běhu promlčecí doby, a proto neměl obavy z toho, že by mohl být jeho nárok promlčen. Odběratel se však jeho žalobě přesto bránil s námitkou promlčení a byl ve své obraně úspěšný. Jak bylo uvedeno výše, odběratel některé platby opatřoval variabilním symbolem a některé ne. Podle zákona je potom věřitel (dodavatel) povinen započíst platbu na nejstarší pohledávku, není-li dlužníkem (odběratelem) uvedeno jinak. Dodavatel tedy měl jednotlivými platbami umořovat nejstarší dluh tam, kde dodavatel variabilní symbol neuvedl, a tam, kde uvedl konkrétní identifikaci platby podle variabilního symbolu, měl tuto platbu započítat (chcete-li spárovat) s konkrétní fakturou. Protože to však dodavatel neudělal, nastala při soudním vymáhání situace, kdy některé žalované faktury již byly podle evidence odběratele uhrazeny. A naopak některé nezaplacené faktury dodavatel do svého žalobního nároku nezahrnul. Odběratel se tedy při prvotním vyjádření k žalobě vyjádřil tak, že (některé) žalované faktury již zaplatil a doložil to výpisem z banky s uvedením konkrétní platby a s konkrétním variabilním symbolem. Dodavatel si svou chybu uvědomil a žalobní tvrzení upravil tak, že celkovou žalovanou částku sice ponechal, avšak uvedl, že pohledávka vznikla neuhrazením jiných faktur než těch, které uvedl původně. Takový postup je možný a dovolený. Dodavatel si však již neuvědomil, že splatnost těchto nově dožalovaných faktur byla mnohem dřívější, neboť obchodní styk mezi oběma stranami probíhal řadu měsíců, a proto uplynula i promlčecí doba těchto některých nároků. Odběratel u těchto promlčených nároků vznesl námitku promlčení a soud mu dal pochopitelně za pravdu. Ve výsledku proto žalobce nebyl úspěšný v celém svém nároku, ale jen v té části, která nebyla promlčená. Závěr Otázce promlčení nároku je při zjišťování jeho vymahatelnosti nutné věnovat zásadní díl pozornosti a posoudit vznik nároku, jakož i počátek promlčecí doby v širších souvislostech. Tato otázka je často opomíjena, a to jednak těmi, kteří nárok k soudu vznáší, tak i těmi, kteří se mohou žalobě bránit a námitku promlčení vznášet. Soud není oprávněn se k otázce promlčení aktivně vyjadřovat, mnohdy to navíc není ze stručných tvrzení stran sporu zjistitelné.

6. Jiří Pour PODNIKÁNÍ V ČR: ÚČETNÍ ASPEKTY A JEJICH VLIV NA PODNIKATELSKÉ AKTIVITY Úvod do problematiky Právo je jedním z nejvýznamnějších prostředků stabilizace sociálních vztahů ve společnosti. Každá právní úprava upravuje specifickou oblast společenských vztahů, které nelze restriktivně oddělovat, protože spolu neoddělitelně souvisejí a vzájemně se ovlivňují. Právní normy regulují chování subjektů práva tak, aby bylo v souladu s daným ustanovením příslušného právního odvětví.


Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže je věc posuzována podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, často bývá právní norma i správně určená, ale nesprávně vyložená, popřípadě tato norma může být i nesprávně aplikována. Nejvíce rozporů existuje mezi právem insolvenčním a právem daňovým. Byť se situace v posledním období zlepšila, stále odváděná práce v oblasti legislativy těchto dvou odvětví není dostatečně erudovaná. Insolvenční správce, pokud bude spolupracovat se správcem daně, může některé informace využít při plnění svých správcovských povinností. Má možnost požádat o výpis z daňového účtu poplatníka, který se ocitl v insolvenci. Při dohledávání řady informací z výpisu je nutno vzít v úvahu, že účetní většinou vědí, že na debetní straně osobních účtů se evidují předpisy a odpisy daňové povinnosti včetně jejich případných oprav. Pokud je odpisným poukazem snižována pouze platební povinnost, je evidována na kreditní straně. Je důležité vědět, že platby a vratky daně jsou evidovány na kreditní straně osobních účtů. Možnost vyžádat si výpis z osobního daňového účtu je jedno z nezadatelných práv všech daňových poplatníků. Je třeba ale vědět, že je nutno dodržet ustanovení zákona a že správce daně pořídí ze spisového materiálu, do něhož lze nahlížet nebo kde to bylo povoleno, doslovné opisy, stejnopisy či výpisy a potvrzení o skutečnostech tam obsažených, ověří jejich shodu s originálem, označí na nich účel jejich využití a vydá daňovému subjektu. Další části tohoto materiálu i přes rozbor jednotlivých principů, standardů a termínů, okrajově poukazují na rozpornou právní úpravu a složitost rozdílných právně neupravených vztahů (především v návaznosti na daňové předpisy). Kroky k úpravě nesouladu těchto atributů práva je třeba pojmenovat a i odborníci na daňové řízení by měli hledat východiska a v konečném důsledku by i daňové orgány měly postupovat tak, aby nebyly daňově kráceny, ale současně, aby nebyly poškozeny daňové subjekty a ostatní osoby zúčastněné na daňovém řízení. Správce daně by neměl daňové zásady aplikovat nepřiměřeně – za každou cenu – především v insolvenčním řízení, kde je zcela zřejmé, že cíle daňového řízení není možno efektivně dosáhnout. Přichází do úvahy i myšlenka, zda by úsilí správce daně mělo být směřováno tak, aby nebylo zapotřebí dohánět v insolvenčním řízení to, co bylo zanedbáno daňovými orgány či nedostatečnou kontrolou v průběhu daňových řízení. Novelizace, resp. úplná rekodifikace konkursního práva, obsaženého téměř v ZKV, byla po dlouhou dobu černým bodem české legislativy. Po provedení změn volala nejen odborná veřejnost, ale i zástupci z praktického prostředí hospodářského života a zejména konkursní věřitelé. Insolvenční řízení však v praxi ovlivňuje řada dalších aspektů, a to nejen ekonomických, ale i právních.

Základní charakteristika podnikání v ČR Podnikatelské aktivity probíhají po právní stránce v rámci určité organizačně právní normy. Základním rozhodnutím každého, kdo chce zahájit aktivity v oblasti podnikání, je rozhodnutí, zda bude podnikat sám jako osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ), nebo v rámci sdružení osob či zda si vybere pro své aktivity některou z forem obsažených v obchodním zákoníku. Nejvhodnější formu podnikání je nutno vždy zvážit dle konkrétních potřeb a situace. Mezi nejčastější právní normy patří OSVČ, obchodní společnosti, akciové společnosti, družstva a různé formy sdružení. Podnikání fyzických osob je upraveno živnostenským zákonem. Zakladatelem činnosti může být každý občan starší 18 let, který je způsobilý k právům a je bezúhonný. Živnosti jsou rozděleny na ohlašovací a koncesní. Dále jsou činnosti rozděleny na vázané, řemeslné, volné. Výhodou této formy podnikání je jednoduchost a nízké náklady spojené se založením živnosti. Není vyžadován počáteční kapitál, jak je tomu u Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

některých jiných forem. Veškeré rozhodování je soustředěno u vlastníka živnosti. Nevýhodou je však neomezené ručení veškerým osobním majetkem na závazky. Obchodní společnosti rozdělujeme dle rozsahu ručení na společnosti osobní (kdy všichni nebo někteří společníci ručí za závazky společnosti neomezeně) a na kapitálové (společníci neručí za závazky, nebo je ručení v souladu se zněním zákona omezeno). Uvedené členění do značné míry určuje způsob řízení jednotlivých společností a způsob získávání kapitálu. Osobní obchodní společnost – veřejná obchodní společnost (v.o.s.), vzniká jako společnost dvou a více osob podnikajících pod společným jménem. Obchodní společnost musí vždy obsahovat označení „veřejná obchodní společnost.“ Osoby zakládající společnost uzavírají společenskou smlouvu. Předepsaný základní kapitál není určen, společnost ručí za závazky celým svým majetkem. Zároveň ručí za závazky společnosti také společníci, a to společně a nerozdílně. Zisk je rozdělován mezi společníky rovným dílem a společenská smlouva určuje, kdo za společnost jedná. Komanditní společnost vzniká stejným způsobem jako veřejná obchodní společnost na základě společenské smlouvy. V této smlouvě jsou uvedeny výše vkladů společníků (komandistů). Obchodní jméno musí obsahovat označení „komanditní společnost“. Společníci se dělí na dvě skupiny a to na komplementáře a komandisty. Komplementáři ručí za závazky společnosti celým majetkem a komandisté jen do výše svého vkladu. Toto rozdělení určuje i řízení společnosti. Komandisté se na řízení společnosti nepodílejí, mají pouze právo kontroly hospodaření. Rozdělení zisku určuje společenská smlouva. Pokud není stanoveno jinak, jednu polovinu získávají komplementáři a druhou polovinu komandisté. Výhodou osobních obchodních společností je jednoduchost jejich založení, nevýhodou neomezené ručení. Kapitálové obchodní společnosti – společnost s ručením omezeným (s.r.o.), může být založena jedinou osobou na základě zakladatelské listiny či na základě společenské smlouvy. Obchodní jméno společnosti musí obsahovat „společnost s ručením omezeným“. Společnost ručí za závazky celým svým majetkem. Ručení jednotlivých společníků je stanoveno do výše jejich nesplacených vkladů. Zdrojem kapitálu jsou vklady společníků. Řídícím orgánem je dle znění společenské smlouvy jeden nebo více jednatelů. Pokud to stanoví společenská smlouva, je vytvořen i kontrolní orgán, který je představován dozorčí radou. Nejvyšším orgánem společnosti je valná hromada spol. s.r.o. Akciová společnost – její základní jmění je rozvrženo na stanovený počet akcií o určité nominální hodnotě. Obchodní společnost musí obsahovat označení akciové společnosti (a.s.). Akciová společnost může vzniknout na základě zakladatelské listiny (1 zakladatel), nebo zakladatelské smlouvy (2 a více zakládajících společníků). Další předepsanou normou jsou stanovy a notářský zápis osvědčující konání ustavující valné hromady (je-li její konání předepsáno). Společnost ručí celým svým majetkem, akcionáři za závazky neručí. Zdrojem kapitálu jsou vydané akcie. Řídícími orgány jsou valná hromada, představenstvo, které musí mít nejméně 3 členy a dozorčí rada. Výhodou společnosti s ručením omezeným je skutečnost, že nikdo neručí neomezeně vlastním majetkem. Společně ručí do výše nesplaceného vkladu. Mezi výhodu akciových společností patří omezené ručení akcionářů, přenos akcií a skutečnost, že společnost existuje a funguje nezávisle na životě jednotlivých vlastníků. Družstvo je společenstvím neurčeného počtu osob založených za účelem podnikání nebo zajišťování hospodářských, sociálních nebo jiných potřeb svých členů. Obchodní jméno musí obsahovat označení „ družstvo“, které odpovídá za porušení svých závazků celým svým majetkem. Členové za závazky družstva neručí. Základní jmění tvoří souhrn členských vkladů, k jejichž splacení se zavázali členové družstva. Výkonným orgánem je představenstvo družstva v čele s předsedou. Kontrolním orgánem družstva je kontrolní komise. Tyto orgány jsou obligatorní, musí je mít každé družstvo. Je však možné zřídit i další orgány. Výhodou je nízká výše základního jmění a omezené ručení členů družstva. Nevýhodou jsou komplikovanější právní předpisy pro družstvo s více než 50 členy. Jestliže podnikatel není schopen hradit své závazky, nemá k dispozici úvěrové financování či jinou formu oživení podnikání, neměl by protahovat ekonomickou agonii. Insolvenční zákon jasně stanoví povinnost podat Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

na sebe insolvenční návrh a soud rozhoduje v řádu několika dnů, čímž je problém vyřešen. Rozumný a prozíravý podnikatel v případě, že již obtížně drží chod společnosti, může podat insolvenční návrh i pro hrozící úpadek. Převážná část dlužníků se však snaží narůstající ekonomickou agónii prodlužovat, přestane zvládat plnit i své daňové povinnosti a tak si pomyslnou smyčku více utahuje. Často se tak děje proto, že chybí větší informovanost.

7.1. EXKURZ DO PRACOVNÍHO PRÁVA S. Semrádová Zvolánková


Právní aspekty týkající se zaměstnanců Pracovní právo je právním odvětvím, které upravuje vztahy mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci při výkonu práce. Funkcí a smyslem pracovněprávních předpisů je regulovat výkon práce zaměstnance pro zaměstnavatele. Pracovněprávní vztahy mají určitá specifika oproti jiným soukromoprávním vztahům. Omezena je v pracovním právu především smluvní volnost subjektů, a to z důvodu ochrany zaměstnance jako slabší strany právního vztahu. Právní předpis tak často stanoví povinnost chovat se určitým způsobem a neumožňuje odchylné ujednání, a to ani při souhlasu zaměstnance. Pracovní právo totiž vychází ze skutečnosti, že svobodná vůle zaměstnance může být ekonomicky a sociálně determinována tlakem získat práci a udržet si ji. Pracovněprávní normy tak mají za úkol především vyrovnat tuto nerovnost právní ochranou nebo 1 zvýhodněním zaměstnance jakožto slabší strany. Vlastní úprava pracovního práva je obsažena především v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění, přičemž jeho novela účinná od 1. 1. 2012 staví vztah zákoníku práce k občanskému zákoníku na základě principu subsidiarity. Toto je vyjádřeno v § 4 zákoníku práce: „Pro pracovněprávní vztahy se řídí tímto zákonem, nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů.“ Veřejnoprávní požadavky týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jsou zakotveny v zákoně č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, v platném znění. Pro oblast kolektivního pracovního práva má dále význam zákon č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, v platném znění, a pro oblast zajišťování zaměstnanosti zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, v platném znění. S odvětvím pracovního práva jsou dále spjaty další zákony a podzákonné právní normy (jako 2 například Nařízení vlády č. 246/2012 Sb., o minimální mzdě, aj.).

Exkurs do pracovního práva z pohledu zaměstnance a zaměstnavatele Jak bylo již výše uvedeno, pracovní právo stanovuje základní pravidla chování účastníků pracovněprávních vztahů, přičemž pracovněprávní vztah lze vymezit jako vztah mezi zaměstnancem a 3 zaměstnavatelem, jehož předmětem je samotný výkon práce. Doktrína pracovního práva tradičně člení závazky v rámci výkonu závislé práce na individuální a kolektivní. Odlišení těchto obligací pak spočívá v subjektech, mezi kterými vznikají práva a povinnosti. Jedná – li se o subjekty zaměstnanec a zaměstnavatel, jde o individuální pracovněprávní vztah. Jedná – li se o subjekty právního vztahu odborová organizace a 4 zaměstnavatel, jako její sociální partner, jde o kolektivní pracovněprávní vztah. Subjekty individuálních pracovněprávních vztahů označuje zákoník práce jako zaměstnavatele a zaměstnance. Zaměstnavatelem je osoba, která si jiného najímá k výkonu závislé práce a zavazuje se mu poskytnout za tuto práci odměnu. Novela zákoníku práce účinná od 1. 1. 2012 pak vymezuje v § 2 odst. 1 zákoníku práce, že závislou prací je práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec jí pro zaměstnavatele vykonává osobně. Důležitým pravidlem je rovněž to, že zaměstnavatel nesmí přenášet riziko z výkonu závislé práce na zaměstnance a nesmí od zaměstnance v souvislosti s výkonem závislé práce požadovat peněžitou záruku (tedy nesmí vyžadovat složení peněžité částky do úschovy zaměstnavatele, který 5 by ji následně mohl použít například ke krytí škod způsobených zaměstnancem). Zaměstnavatelem se dle § 7 zákoníku práce rozumí právnická nebo fyzická osoba, která zaměstnává fyzickou osobu v pracovněprávním vztahu. Nezbytnými prvky pracovněprávního vztahu jsou způsobilost zaměstnavatele mít práva a povinnosti a způsobilost k právním úkonům. Způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti v pracovněprávních vztazích jako zaměstnavatel vzniká narozením, způsobilost fyzické osoby

1

Hůrka, M. a kol. Pracovní právo. Plzeň : Aleš Čeněk, 2011. s. 19 - 21 Bělina, M. a kol. Pracovní právo. 3. doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2007, s. 47 3 Prošek, J. Vybrané kapitoly z pracovního práva. Praha : Armex Publishing s.r.o., 2010. s. 10 - 12 4 Hůrka, M. a kol. Pracovní právo. Plzeň : Aleš Čeněk, 2011. s. 19 - 21 5 § 346b, odst. 2, odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů 2


vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti v pracovněprávních vztazích jako 6 zaměstnavatel vzniká dosažením 18 let věku. Zaměstnancem může být pouze člověk (fyzická osoba), přičemž právní subjektivita zaměstnance je upravena v § 6 zákoníku práce odlišně od občanského zákoníku. Způsobilost fyzické osoby jako zaměstnance mít v pracovněprávních vztazích práva a povinnosti, jakož i způsobilost vlastními právními úkony nabývat těchto práv a brát na sebe tyto povinnosti vzniká dnem, kdy fyzická osoba dosáhne 15 let věku. Dále je zde stanoveno, že zaměstnavatel s touto osobou nesmí sjednat jako den nástupu do práce den, který by předcházel dni, kdy tato fyzická osoba ukončí povinnou školní docházku. Osoby mladší 15 let a osoby, které ještě neukončily povinnou školní docházku, mohou vykonávat pouze uměleckou, kulturní, reklamní nebo sportovní činnost za 7 podmínek stanovených zákonem o zaměstnanosti. Pokud je účastníkem pracovněprávních vztahů Česká republika (stát), je právnickou osobou a zaměstnavatelem a jedná za něj v pracovněprávních vztazích příslušná organizační složka státu, která za stát 8 v pracovněprávním vztahu zaměstnance zaměstnává.

Nároky zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele V souladu s ustanovením § 38 odst. 2 písm. b) zákoníku práce je hlavní povinností zaměstnance konat sjednanou práci dle pokynů zaměstnavatele, přičemž tomu odpovídá oprávnění zaměstnavatele tento výkon práce vyžadovat a udělovat zaměstnanci potřebné pokyny. Zaměstnanec je oproti tomu povinen konat především práce, které jsou třeba ke splnění jeho pracovního úkolu. Tyto základní povinnosti jsou obě strany povinny plnit ode dne, který je sjednán jako den nástupu do práce. Základní povinností zaměstnavatele je poskytnout za vykonanou práci úplatu - mzdu, plat či odměnu z dohody,čemuž odpovídá oprávnění zaměstnance tuto úplatu vyžadovat. Mzdou se rozumí peněžité plnění a plnění peněžité hodnoty (naturální mzda) poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak. Platem se rozumí peněžité plnění poskytované za práci zaměstnanci zaměstnavatelem, kterým je stát, územní samosprávný celek, státní fond, příspěvková organizace, či školská právnická osoba zřízená Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí podle školského zákona Odměnou z dohody se rozumí peněžité plnění poskytované za práci vykonanou na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti.

Ne vždy je však zaměstnavatel schopen dostát svých povinností a poskytnout zaměstnanci za vykonanou práci úplatu. Je-li zaměstnavatel v platební neschopnosti, řeší se ochrana zaměstnance a jeho splatných pohledávek vůči zaměstnavateli dle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele (zákon č. 118/2000 Sb., v aktuálním znění). V souladu s tímto zákonem má zaměstnanec v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem právo na uspokojení splatných mzdových nároků nevyplacených mu jeho zaměstnavatelem, který je v platební neschopnosti, a to náhradní výplatou od Úřadu práce ČR resp. jeho organizačních částí. O platební neschopnost zaměstnavatele v souladu s ust. § 3 písm. c) zákona č. 118/2000 Sb. tehdy, jestliže neuspokojil splatné mzdové nároky zaměstnanců, a to dnem následujícím po dni, kdy na něho bylo vyhlášeno moratorium před zahájením insolvenčního řízení, nebo po dni, kdy byl na něho podán insolvenční návrh u příslušného soudu v České republice, nebo u nadnárodního zaměstnavatele také dnem, kdy byl prohlášen za platebně neschopného u příslušného orgánu v jiném členském státě Evropské unie. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že vedle toho, že zaměstnavatel neuspokojil splatné mzdové nároky svých pracovníků, musí být splněna ještě druhá podmínka, a to, že na zaměstnavatele (proti zaměstnavateli) byl

6 7 8

§10 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů Hůrka, M. a kol. Pracovní právo. Plzeň : Aleš Čeněk, 2011. s. 67 Bělina, M. a kol. Pracovní právo. 3. doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2007, s. 65


podán insolvenční návrh u příslušného soudu v ČR, resp. na něho bylo vyhlášeno moratorium před zahájením 9 insolvenčního řízení. Mzdové nároky může zaměstnanec uplatnit nejpozději do 5 měsíců a 15 kalendářních dnů následujících po dni, kdy úřad práce zveřejnil na své úřední desce informace soudu o zaměstnavateli, na jehož majetek bylo vyhlášeno moratorium před zahájením insolvenčního řízení nebo byl podán insolvenční návrh a jsou-li splněny další podmínky stanovené tímto zákonem. Jestliže v této lhůtě zaniklo moratorium, vyhlášené před zahájením insolvenčního řízení nebo soud rozhodl o insolvenčním návrhu jinak než vydáním rozhodnutí o úpadku, lze mzdové nároky uplatnit nejpozději v den zániku moratoria nebo v den právní moci soudního 10 rozhodnutí. Zaměstnanec může uplatnit mzdové nároky u kteréhokoliv úřadu práce. Pokud zaměstnanec žádá o uspokojení mzdových nároků úřad práce, který není místně příslušný, postoupí neprodleně tento úřad práce žádost místně příslušnému úřadu práce. Mzdové nároky uplatňuje zaměstnanec písemně. Tiskopisy „Žádost o uspokojení mzdových nároků“ a „Doložení mzdových nároků zaměstnance“ obdrží zaměstnanec u kteréhokoliv úřadu práce nebo si tyto tiskopisy může zaměstnanec stáhnout z integrovaného portálu MPSV. Při uplatnění mzdových nároků je zaměstnanec povinen prokázat dobu trvání pracovního poměru nebo dohody o pracovní činnosti. Mzdové nároky může zaměstnanec uplatnit nejvýše v rozsahu odpovídajícím splatným mzdovým nárokům za 3 kalendářní měsíce rozhodného období. Zaměstnanec si může sám vybrat, za které měsíce si uplatní mzdové nároky. Pokud zaměstnanci vznikl nárok na odstupné, nejedná se o samostatný mzdový nárok, ale tento mzdový nárok se zahrnuje do měsíce (společně se mzdou), ve kterém zaměstnanec u zaměstnavatele naposledy pracoval. Po uspokojení alespoň části uplatněných mzdových nároků může úřad práce uspokojit další mzdové nároky zaměstnance uplatněné vůči témuž zaměstnavateli až po uplynutí 12 měsíců ode dne vydání příkazu k úhradě mzdových nároků. Celková výše mzdových nároků vyplacených 1 zaměstnanci, nesmí překročit za 1 měsíc jeden a půl násobku rozhodné částky. Rozhodnou částku vyhlašuje a zveřejňuje Ministerstvo práce a sociálních věcí ve Sbírce zákonů vždy s účinností od 1. května kalendářního roku na dobu 12 kalendářních měsíců, a to ve výši průměrné mzdy v národním hospodářství za předchozí kalendářní rok. Vychází se z rozhodné částky platné v den vyhlášení moratoria před zahájením insolvenčního řízení nebo v den podání insolvenčního návrhu. Po uplatnění mzdových nároků alespoň jedním ze zaměstnanců úřad práce vyzve písemně zaměstnavatele, aby nejpozději do 7 dnů od doručení výzvy předložil písemný seznam dlužných mzdových nároků všech svých zaměstnanců. Pokud byl ještě před vydáním rozhodnutí úřadu práce o přiznání mzdových nároků ustaven soudem insolvenční správce, vyzve úřad práce tohoto správce k předložení tohoto seznamu. Pokud zaměstnavatel nebo insolvenční správce nepředloží seznam dlužných mzdových nároků zaměstnance a tím nepotvrdí jeho nárok na uplatněné mzdové nároky a ani zaměstnanec nepředloží doklady, které by prokazovaly, že mu mzda za uplatněné měsíce skutečně nebyla vyplacena, budou mu rozhodnutím úřadu práce přiznány mzdové nároky pouze ve výši částky rovnající se minimální mzdě. Zaměstnanec však může sám prokazatelně osvědčit nevyplacené mzdové nároky potvrzením zaměstnavatele o nevyplacené mzdě nebo prohlášením mzdové účetní, že částka na výplatní pásce určená k výplatě, nebyla zaměstnanci skutečně vyplacena. Po vydání rozhodnutí úřadem práce může zaměstnanec dodatečně prokázat mzdové nároky ve výši rozdílu mezi poskytnutou částkou a jejich skutečnou výší nejpozději do 15 pracovních dnů ode dne, kdy je mu 11 doručeno rozhodnutí podle odstavců 1 až 4 § 9 zákona č. 118/2000 Sb., jinak vůči úřadu práce zanikají.

9

Fetter, R., W. Ochrana zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele [online]. 2012[cit. 2012-04-16]. Dostupné na http://www.epravo.cz/top/clanky/ochrana-zamestnancu-pri-platebni-neschopnosti-zamestnavatele-81735.html 10 Ministerstvo práce a sociálních věcí. Ochrana zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele *online+. 2010 [cit. 2010-02-25]. Dostupné na http://portal.mpsv.cz/sz/obcane/insolvence/ins_prava/

11

zákon č. 118/200 Sb.,o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, v aktuálním znění


Jestliže úřad práce neuspokojil mzdové nároky ve výši uplatňované zaměstnancem nebo mzdové nároky nepřiznal vůbec, může je zaměstnanec uplatnit spolu s dalšími peněžitými pohledávkami, které má vůči 12 zaměstnavateli, přímo u insolvenčního správce.

Právní aspekty týkající se dluhů na zdravotním pojištění, pojistném na sociálním zabezpečení a na daních z příjmů Zákonnou povinnost odvádět uvedené platby mají zpravidla zaměstnavatelé, kteří jsou jako plátci povinni z hrubých mezd (platů) svých zaměstnanců jako poplatníků srazit příslušnou platbu a odvést ji za zaměstnance finančnímu úřadu, správě sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovně. Tato povinnost je stanovena zejména v zákoně č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, v zákoně č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, v zákoně č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, v zákoně č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a v zákoně č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Kromě zaměstnavatelů mají zákonnou povinnost odvést daň např. i plátci, kteří zajišťují vybírání daně srážkou podle zvláštní sazby daně dle zákona č. 586/1992 Sb, o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. V případě, že některou z výše uvedených povinností plátce nesplní, dopustí setrestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platbypodle § 240 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociálním zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, za jejichž spáchání může být pachateli uložen trest odnětí svobody, jehož výši stanovují konkrétní ustanovení tohoto zákona.

Daň z příjmu Daní se zde rozumí - vzhledem ke způsobu placení - jen daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků a srážková daňpodle § 3 odst. 1 písm. a), § 6 a § 36 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, poněvadž jen v těchto případech je daň placena tak, že zaměstnavatel nebo jiný plátce daně je povinen srážet zálohu na daň zaměstnanci nebo jinému poplatníkovi daně a odvádět ji za něj příslušnému správci daně. Jde tedy zejména o zálohu na daň z příjmů ze závislé činnosti a z funkčních požitků zaměstnance, kterou mu zaměstnavatel z jeho mzdy (platu) sice srazil, ale neodvedl ji správci daně. Podobně může dojít k neodvedení daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně. Příjmy ze závislé činnosti jsou podle § 6 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů: a) příjmy ze současného nebo dřívějšího pracovněprávního, služebního nebo členského poměru a obdobného poměru, v nichž poplatník při výkonu práce pro plátce příjmu je povinen dbát příkazů plátce. Těmito příjmy se rozumějí i příjmy za práci žáků a studentů z praktického výcviku, b) příjmy za práci členů družstev, společníků a jednatelů společností s ručením omezeným a komanditistů komanditních společností, a to i když nejsou povinni při výkonu práce pro družstvo nebo společnost dbát příkazů plátce a příjmy za práci likvidátorů, c) odměny členů statutárních orgánů a dalších orgánů právnických osob,

12

Fetter, R., W. Ochrana zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele [online]. 2012[cit. 2012-04-16]. Dostupné na http://www.epravo.cz/top/clanky/ochrana-zamestnancu-pri-platebni-neschopnosti-zamestnavatele-81735.html


d) příjmy plynoucí v souvislosti se současným, budoucím nebo dřívějším výkonem závislé činnosti podle písmen a) až c) nebo funkce bez ohledu na to, zda plynou od plátce, u kterého poplatník vykonává závislou činnost nebo funkci, nebo od plátce, u kterého poplatník závislou činnost nebo funkci nevykonává.

V případě, že částka daně, kterou je subjekt povinen platit, uhrazena není a uplynul již den splatnosti této daně, jedná se o nedoplatek. Nedoplatkem se rovněž dle daňového řádu rozumí neuhrazené příslušenství 13 daně, u kterého již uplynul den splatnosti. Tento nedoplatek je povinen daňový subjekt uhradit. O výši 14 nedoplatku a následcích spojených s jejich neuhrazením vyrozumívá daňový subjekt správce daně .

Sankcí za porušení povinností při správě daní je: 1) Pokuta Správce daní může uložit daňovému subjektu zejména za závažné ztížení průběhu řízení nebo za opožděné tvrzení daně pokutu. Například, pokud daňový subjekt nepodá daňové přiznání nebo dodatečné daňové přiznání do stanovené lhůty nebo do 5 dnů po stanovené lhůtě, je povinen uhradit pokutu za opožděné tvrzení daně ve výši 0,05 ‰ stanovené daně za každý následující den prodlení, nejvýše však 5 % stanovené daně. Pokud by částka byla nižší než 500 Kč, činí výše pokuty za opožděné tvrzení daně 500 Kč, maximální výše je 300.000 Kč. O povinnosti platit pokutu rozhodne správce daně platebním výměrem a současně ji předepíše do evidence daní. Pokuta je 15 splatná do 30 dnů ode dne oznámení platebního výměru.

2) Penále V případě, že správce daní doměří daňovému subjektu daň, vzniká mu následně povinnost uhradit penále z této doměřené daně tak, jak byla stanovena oproti poslední známé dani, ve výši: a)

20 %, je-li daň zvyšována

b)

20 %, je-li snižován daňový odpočet

c)

1 %, je-li snižována daňová ztráta

16

3) Úrok z prodlení Jestliže daňový subjekt neuhradí splatnou daň nejpozději v den její splatnosti, je v prodlení a vzniká mu povinnost zaplatit úrok z prodlení za každý den prodlení, jež počíná běžet pátým pracovním dnem následujícím pod ni splatnosti až do dne platby včetně. Výše úroku z prodlení

13

Daňovým subjektem je osoba, kterou za daňový subjekt označuje zákon, jakoţ i osoba, kterou zákon označuje jako poplatníka nebo jako plátce daně (dle ust. § 20 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, v aktuálním znění) 14 Správcem daně je správní orgán nebo jiný státní orgán v rozsahu, v jakém mu je zákonem nebo na základě zákona svěřena působnost v oblasti správy daní (dle ust. § 10 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, v aktuálním znění) 15 § 246 a násl. zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, v aktuálním znění 16 § 251 a násl. zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, v aktuálním znění


odpovídá ročně výši reposazby stanovené ČNB, zvýšené o 14 procentních bodů, platné pro první 17 den příslušného kalendářního pololetí. Úrok z prodlení se uplatní nejdéle za 5 let prodlení.

Vymáhání dluhů na daních z příjmu Vymáhání daní a jeho způsoby stanovuje zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, v aktuálním znění. Ten zakotvuje v § 175 odst. 1, že správce daně může vymáhat nedoplatek daňovou exekucí nebo zabezpečit vymáhání nedoplatku prostřednictvím soudu nebo soudního exekutora, popřípadě jej uplatnit v insolvenčním řízení nebo přihlásit jej do veřejné dražby. Způsob vymáhání nedoplatku je oprávněn stanovit správce daně tak, aby výše nákladů spojených s vymáháním, které bude daňový subjekt povinen uhradit, nebyla ve zjevném nepoměru k výši nedoplatku. Při daňové exekuci se zpravidla postupuje dle ustanovení občanského soudního 18 řádu. Daňová exekuce se nařizuje vydáním exekučního příkazu, čímž je zahájeno exekuční řízení. Náklady za nařízení daňové exekuce činí 2 % z částky, pro kterou je daňová exekuce nařízena, nejméně však 500 Kč a 19 nejvýše 500.000,- Kč.

Pojistné na sociální zabezpečení Pojistným na sociální zabezpečeníje povinná platba určená k financování potřeb poskytovaného sociálního zabezpečení a zahrnuje pojistné na důchodové zabezpečení, pojistné na nemocenské pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Výši pojistného na sociální zabezpečení a podmínky placení stanoví zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. Výše těchto plateb je určena procentní sazbou z vyměřovacího základu zjištěného za 20 rozhodné období (pro zaměstnance ve výši 6,5 % nebo 3,5 % z vyměřovacího základu) , přičemž pojistné na sociální zabezpečení, které je povinen platit zaměstnanec, za něj odvádí jeho zaměstnavatel, který je povinen odvést buď 25 % z vyměřovacího základu (z toho 2,3 % na nemocenské pojištění, 21,5 % na důchodové pojištění a 1,2 % na státní politiku zaměstnanosti) nebo 26 % z vyměřovacího základu (z toho 3,3 % na nemocenské 21 pojištění, 21,5 % na důchodové pojištění a 1,2 % na státní politiku zaměstnanosti). Sankcí za porušení povinností hradit pojistné na sociálním zabezpečení je: 1) Penále Pokud není pojistné uhrazeno včas nebo ve správné výši, vzniká dluh na pojistném a z něj je počítáno i příslušné penále, které má poplatník pojistného povinnost hradit dle ust. § 20 citovaného zákona. Penále činí 0,05 % dlužné částky za každý kalendářní den, ve kterém některá z těchto skutečností trvala. Vzniklý dluh na pojistném a penále správa sociálního zabezpečení vyčíslí a vykvalifikuje odpovídajícím titulem (platební výměr, výkaz nedoplatků), který je zaslán plátci pojistného – dlužníkovi k úhradě. Vzniklý dluh na pojistném a penále může dlužník řešit i formou

17

§ 252 a násl. zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, v aktuálním znění § 177 zákona č. 280/2009 sb, daňový řád, v aktuálním znění 19 § 178 zákona č. 280/2009 sb, daňový řád, v aktuálním znění 20 § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 589/1992 Sb. o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů 21 §7, § 8 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb. o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů 18


splátek. Okresní správa sociálního zabezpečení stanoví výši jednotlivých splátek dluhu a dobu 22 splácení dluhu, která nesmí být delší než 36 měsíců.

2) Přirážka k pojistnému na sociální zabezpečení

Dle ust. § 21 zákona č. 589/1992 Sb., může okresní správa sociálního zabezpečení uložit zaměstnavateli přirážku k pojistnému na sociální zabezpečení, a to v případě že: a) výrobní zařízení zaměstnavatele podle pravomocného rozhodnutí orgánu inspekce práce nevyhovuje předpisům k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, nebo b) výrobní zařízení zaměstnavatele podle pravomocného rozhodnutí příslušného zdravotnického orgánu nevyhovuje předpisům zdravotnickým nebo hygienickým, nebo c) podle zjištění orgánu inspekce práce nebo zdravotnického orgánu není provozováno předepsané zařízení na ochranu života a zdraví zaměstnanců. Výše přirážky k pojistnému může činit až 5 % z vyměřovacího základu za jednotlivé měsíce, za které se přirážka k pojistnému platí.

3) Pokuta Za nesplnění nebo porušení povinností stanovených v § 5 odst. 5 větě třetí, § 9 odst. 3 a 4, § 9a, § 10 větě první, § 11 větě první a třetí, § 15a odst. 3, § 20a odst. 1 části věty druhé za středníkem a větě třetí, § 22c a § 24 větě druhé zákona č. 589/1992 Sb. (jedná se například o situaci, kdy zaměstnavatel neuvede na předepsaném tiskopise úhrn vyměřovacích základů zaměstnanců, kteří jsou účastni důchodového spoření, přičemž stačí i jediný takový zaměstnanec, jež je účasten důchodového spoření), může příslušná okresní správa sociálního zabezpečení uložit zaměstnavateli pokutu až do výše 20 000 Kč za každé jednotlivé nesplnění či porušení povinnosti, nebo až do výše 100 000 Kč při opětovném 23 nesplnění nebo porušení povinnosti.

Vymáhání dluhu z pojistného na sociálním zabezpečení Jestliže dlužník svůj dluh na pojistném neuhradí ve lhůtě, je následně přistupováno k vymáhání této pohledávky, a to cestou správní exekuce (dle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění) nebo podáním exekučního návrhu soudnímu exekutorovi. Pohledávka může být rovněž zajištěna zřízením soudcovského zástavního práva k nemovitostem povinného (dlužníka), na jehož zřízení podává návrh správa sociálního zabezpečení příslušnému soudu. Dluhy na pojistném na zdravotním pojištění

22

§ 20a zákona č. 589/1992 Sb. o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů 23 § 22 zákona č. 589/1992 Sb. o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů


Pojistným na zdravotní pojištění je povinná platba určená k financování potřeb poskytované zdravotní péče bez nutnosti její přímé úhrady. Zdravotní pojištění je povinné pro každého občana České republiky. Buď si ho hradí sám, nebo je za něj placeno státem (dědi, studenti, důchodci, apod.). Každý pojištěný má nárok na bezplatnou základní zdravotní péči. U zdravotního pojištění tedy platí zásada, že v každém okamžiku musí být za každého pojištěnce někdo plátcem pojistného. Právní úprava pojistného na zdravotním pojištění zakotvena v zákoně č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů. Zákon rozlišuje 4 skupiny plátců pojistného, přičemž jednou z nich jsou i zaměstnanci a zaměstnavatelé. Pojistné je příjmem Všeobecné zdravotní pojišťovny nebo jiných zdravotních pojišťoven, přičemž prostřednictvím Všeobecné zdravotní pojišťovny dochází k jeho určitému přerozdělování. Jeho výši a podmínky placení stanoví zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Výše pojistného je stanovena procentní sazbou z vyměřovacího základu zjištěného za rozhodné období a činí 13,5 % z vyměřovacího základu za rozhodné období, přičemž tu část pojistného, kterou je povinen platit zaměstnanec, je zaměstnavatel povinen mu srazit ze mzdy nebo z platu a odvést ji za tohoto 24 zaměstnance. Pojistné se platí za jednotlivé kalendářní měsíce a je splatné od 1. do 20. dne následujícího kalendářního měsíce. Pojistné se odvádí na účet Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky nebo jiné zdravotní pojišťovny provádějící všeobecné zdravotní pojištění, u níž je pojištěnec pojištěn. Povinnost zaměstnavatele platit za své zaměstnance část pojistného na zdravotní pojištění stanoví § 6 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Pojistné za zaměstnance hradí z jedné 25 třetiny zaměstnanec, ze dvou třetin zaměstnavatel. Zákony č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, zakotvují 3 druhy sankcí: 1)

Pokuta

Pokuta se ukládá za porušení povinností stanovených v a) § 10 zák. č. 48/1997 Sb. - oznamovací povinnost, b) § 12 zák. č. 48/1997 Sb., c) § 22 odst. 3 zák. č. 592/1992 Sb. - nepředložení účetních a jiných dokladů ke kontrole, d) § 24 odst. 2 zák. č. 592/1992 Sb. - nepředložení Přehledu o příjmech a výdajích osobou samostatně výdělečně činnou, e) § 25 zák. č. 592/1992 Sb. - nesplnění oznamovací povinnosti zaměstnavatelem, f) § 28 zák. č. 592/1992 Sb. - nedodržení povinnosti používat tiskopisy VZP ČR ke hlášení údajů stanovených zákonem. Výše pokuty není stanovena pevnou částkou a pohybuje se v hranicích stanovených zákonem (§ 44 zák. č. 48/1997 Sb., § 26 zák. č. 592/1992 Sb.). V souladu s ust. § 79 odst. 5 zák. č. 500/2004 Sb., správního řádu, v návaznosti na § 6 odst. 1 vyhl. č. 520/2005 Sb., správní orgán spolu s pokutou uloží plátci povinnost uhradit paušální částku nákladů správního řízení ve výší 1.000,-Kč. Podle ustanovení § 79 odst. 5 zák. č. 500/2004 Sb., v případech hodných zvláštního zřetele může správní orgán výši paušální částky na požádání účastníka řízení snížit. Žádost je nutno podat písemně do nabytí právní moci platebního výměru. 24

§ 2 odst. 1, § 5 odst. 1 zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů § 9 odst. 2 § 6 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů

25


2)

Penále

Penále je sankce, o kterou se zvyšuje platba základní finanční částky, kterou měl povinný plátce na zdravotní pojištění zaplatit, za dobu, kdy neplatil vůbec, včas či v plné výši. Penále se vyměřuje na základě § 18 odst. 1 zák. č. 592/1992 Sb. dle stanovené penalizační sazby, která činí 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení.

3) Přirážka k pojistnému Přirážka je sankcí, kterou může zdravotní pojišťovna uplatnit u zaměstnavatele, u kterého v průběhu jednoho kalendářního roku došlo k opakovanému výskytu pracovních úrazů nebo nemocí z povolání ze stejných příčin, v důsledku čehož vzrostly náklady na zdravotní péči v souvislosti s léčením pracovních úrazů a 26 nemocí z povolání. Povinnost uhradit dlužné pojistné a penále může být plátci uložena výkazem nedoplatků nebo platebním výměrem ve správním řízení. Ostatní sankce se ukládají platebními výměry ve správním řízení.

Vymáhání pojistného na zdravotním pojištění Pověření zaměstnanci příslušné zdravotní pojišťovny jsou oprávněni provádět v souvislosti s výběrem pojistného kontrolu plateb pojistného. Kontrolou zjišťuje pověřený zaměstnanec správné stanovení vyměřovacího základu, výše pojistného a jeho včasné placení. V případě, že v rámci kontroly dojde ke zjištění porušení ustanovení shora uvedených právních předpisů, postupuje se v souladu s § 53 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., při rozhodování zdravotních pojišťoven ve věcech týkajících se přirážek k pojistnému, pokut a penále, v souladu s obecnými předpisy o správním řízení. Dle § 53 odst. 1 věta druhá zák. č. 48/1997 Sb., zdravotní pojišťovny rozhodují platebními výměry, které jsou titulem pro soudní nebo správní výkon rozhodnutí podle předpisů o řízení ve věcech občanskoprávních nebo 27 podle správního řádu.

7.2.Modelový příklad: Nedoplatek osoby samostatně výdělečně činné na pojistném na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti 2.1. Cíl modelového příkladu Modelový příklad má za úkol přiblížit čtenáři situaci, jež často nastává v reálném životě a současně nastínit její možné řešení v praxi s ohledem na platné a účinné právními předpisy vztahující se k danému případu. Nejprve je tedy podrobně popsána situace, jež se vztahuje ke konkrétnímu problému, v tomto případě se jedná o vymáhání vzniklého nedoplatku osoby samostatně výdělečně činné na pojistném na sociálním zabezpečení a 26

Výše a podmínky ukládání přiráţky k pojistnému jsou stanoveny v ustanovení § 45 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů 27

Všeobecná zdravotní pojišťovna [online]. 2013[cit. 2013-05-03]. Dostupné na http://www.vzp.cz/o-nas/dokumenty/spravnirizeni/spravni-rizeni-pojisteni


příspěvku na státní politiku zaměstnanosti ze strany ČSSZ a následně se tato studie zabývá jednak možným řešením této situace ve vztahu k dlužníkovi a jednak popisuje postup orgánů ČSSZ v souvislosti s vymáháním předmětného nedoplatku.

2.2. Popis situace Ve smyslu zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, v platném znění, mají poplatníci pojistného povinnost odvádět na účet příslušné správy sociálního zabezpečení pojistné. Pan Jan Novák, jako osoba samostatně výdělečně činná vykonávající hlavní samostatnou výdělečnou činnost, neuhradil pojistné od ledna 2013 a vznikl mu tak dluh na pojistném ve výši 13.234,- Kč včetně narůstajícího penále. Vzniklý dluh na pojistném a penále Česká správa sociálního zabezpečení (dále jen „ČSSZ“) vyčíslila a vykvalifikovala odpovídajícím titulem - platebním výměrem a výkazem nedoplatků, který zaslala panu Janu Novákovi k úhradě. Pan Novák vzhledem ke své tíživé finanční situaci však svůj dluh není schopen v tuto chvíli jednorázově uhradit. Pan Novák požaduje jednak návrh možného řešení vzniklého nedoplatku a jednak nástin jednotlivých postupů ČSSZ v souvislosti s vymáháním předmětného nedoplatku.

2.3. Právní rozbor Problematiku Pojistného na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti upravuje zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále jen „zákon“). Dle ust. § 13 odst. 1 tohoto zákona je osoba samostatně výdělečně činná povinna odvádět pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na nemocenské pojištění na účet příslušné okresní správy sociálního zabezpečení. Osoba samostatně výdělečně činná je povinna hradit zálohy na pojistné, které se platí na jednotlivé celé kalendářní měsíce. V souladu s ust. § 14 zákona je měsíčním vyměřovacím základem pojistného částka, kterou si osoba samostatně výdělečně činná určí, nejvýše však částka ve výši jedné dvanáctiny maximálního vyměřovacího základu. Měsíční vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné vykonávající hlavní samostatnou výdělečnou činnost činí nejméně 25 % průměrné mzdy. Pokud není pojistné uhrazeno včas nebo ve správné výši, vzniká plátci pojistného dluh na pojistném a z něj je počítáno i příslušné penále ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý kalendářní den, ve kterém dluh na pojistném trvá, které má poplatník pojistného povinnost hradit. Vzniklý dluh na pojistném a penále správa sociálního zabezpečení vyčíslí a vykvalifikuje odpovídajícím titulem (platební výměr, výkaz nedoplatků), který je zaslán plátci pojistného – dlužníkovi k úhradě. Jestliže dlužník svůj dluh neuhradí, je následněpřistupováno k vymáhání této pohledávky V souladu s ust. § 20 a zákona, na písemnou žádost plátce pojistného, může příslušná okresní správa sociálního zabezpečení povolit placení dlužného pojistného a penále ve splátkách, a to až do výše, kterou tento plátce dluží ke dni vydání rozhodnutí o povolení splátek. Pokud příslušný orgán povolí dluh na pojistném hradit ve splátkách, pak se platí penále v nižší výši 0,025 % z dlužné částky za každý kalendářní den, ve kterém dluh na pojistném trvá. Podmínky pro možnost povolení splátek jsou stanoveny v § 20a zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. Na písemnou žádost plátce pojistného může příslušná okresní správa sociálního zabezpečení povolit placení dlužného pojistného a penále ve splátkách. Splátky lze povolit zvlášť na pojistné a zvlášť na penále. Dobu splácení dluhu stanoví příslušná správa sociálního zabezpečení na základě návrhu plátce pojistného; tato doba nesmí přesáhnout 36 měsíců.


Dlužníkovi může být dluh na penále prominut na základě jeho žádosti. Žádost o prominutí penále spolu s vyplněným „Prohlášením k žádosti o prominutí penále“ se podává vždy u příslušné okresní správa sociálního zabezpečení (dále jen „OSSZ“). O prominutí penále, jehož výše nepřesahuje 200.000 Kč, rozhoduje OSSZ (PSSZ, MSSZ Brno), o prominutí penále, jehož výše přesahuje 200.000 Kč, avšak nepřesahuje 1,000,000 Kč, rozhoduje ČSSZ, o prominutí penále, jehož částka přesahuje 1.000.000 Kč, rozhoduje MPSV. Na prominutí penále však není právní nárok. O žádosti o prominutí penále mohou správy sociálního zabezpečení rozhodovat pouze za předpokladu plné úhrady dluhu na pojistném. V případě, že nedojde ke schválení splátkového kalendáře, je ČSSZ oprávněna vymáhat vzniklou pohledávku jednak cestou správní exekuce, jednak předáním exekučního návrhu soudnímu exekutorovi, dále pak zřízením soudcovského zástavního práva k nemovitostem dlužníka, na jehož zřízení podává návrh ČSSZ příslušnému soudu. V praxi však častokrát dochází k tomu, že přímo ČSSZ přistupuje k exekuci, v rámci které se řídí ustanovením zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád. K vymožení dlužné částky je rovněž v praxi častokrát OSSZ využíván zajišťovací institut, který je definován přímo v zákoně č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, a to v ustanovení § 104i, a je jím zástavní právo. Dle tohoto ustanovení je OSSZ oprávněna zřídit vlastním rozhodnutím zástavní právo k majetku plátce pojistného, který má dluh na pojistném a penále, a to za podmínek stanovených občanským zákoníkem. Dle ust. § 178 daňového řádu, je exekuce nařízena až vydáním exekučního příkazu. Podmínkou vydání exekučního příkazu je exekuční titul, kterým jeve smyslu ustanovení § 176 daňového řádu vykonatelné rozhodnutí, kterým je stanoveno peněžité plnění. Je jím zejména výkaz nedoplatků, platební výměr, rozhodnutí o pokutě nebo rozhodnutí o povinnosti vrátit přeplatek na dávkách. Vydáním exekučního příkazu je tedy zahájeno exekuční řízení. Exekuční příkaz se doručuje povinnému a dalším příjemcům. Dalším příjemcům se exekuční příkaz doručuje v souladu s ust. § 190 daňového řádu vždy před povinným, aby nedošlo ke zmaření exekuce. Proti exekučnímu příkazu vydanému dle nového daňového řádu lze podat odvolání, a to ve lhůtě patnácti dnů ode dne jeho doručení. Exekuci jsou OSSZ oprávněny dle ust. § 178 odst. 5 daňového řádu nařídit následujícími způsoby: • Srážkami ze mzdy • Přikázáním pohledávky z účtu u poskytovatele platebních služeb • Přikázáním jiné peněžité pohledávky • Postižením jiných majetkových práv. Dále může ČSSZ zvolit rovněž způsob provedení exekuce prodejem movitých a nemovitých věcí. K volbě tohoto způsobu provedení exekuce však zpravidla ze strany ČSSZ nedochází. V souladu s ust. § 182 daňového řádu je dlužník povinen hradit náklady, pokud daňová exekuce nebyla provedena neoprávněně. Výše exekučních nákladů vzniklých za nařízení exekuce může být dle daňového řádu předepsána přímo v exekučním příkaze nebo v samostatném rozhodnutí. OSSZ zpravidla stanovuje tuto výši přímo v exekučním příkaze jako jeho samostatnou část. Proti výroku o stanovení exekučních nákladů lze ze strany dlužníka i ostatních příjemců podat odvolání, a to do patnácti dnů ode dne doručení. Náklady za nařízení exekuce činí dle ustanovení § 183 odstavce 1 daňového řádu 2 % z částky, pro kterou je exekuce nařízena, nejméně však 500 Kč a nejvýše 500 000 Kč. Povinnost uhradit tyto náklady vzniká dlužníkovi vydáním exekučního příkazu.

2.4. Nástin možného řešení Vzhledem k tomu, že panu Novákovi byl již doručen platební výměr spolu s výkazem nedoplatků a pan Novák si je již v tuto chvíli vědom skutečnosti, že s ohledem na svou tíživou finanční situaci tento dluh není schopen Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

jednorázově uhradit, nabízí se zde jediné možné řešení v podobě povolení splátkového kalendáře ze strany OSSZ. Pro jeho realizaci je nutné, aby pan Novák předložil příslušné okresní správě sociálního zabezpečení (OSSZ) písemnou žádost o povolení placení dlužného pojistného a penále ve splátkách, přičemž v této žádosti musí být zohledněno, že doba splácení dluhu dle splátkového kalendáře nesmí přesáhnout 36 měsíců. Dále je pan Novák povinen v této žádosti uvést výši dluhu, kterou chce hradit ve splátkách, a dále konkrétní návrh splátkového kalendáře, tzn. počet splátek a jejich výši a datum první splátky dluhu. Není podmínkou, aby splátky byly v návrhu splátkového kalendáře rozvrženy na jednotlivé měsíce ve stejné výši. Lze akceptovat i návrh splátkového kalendáře, kde budou splátky rozvrženy nepravidelně a v rozdílných částkách. Žádost o povolení splátek se podává u místně příslušné okresní správy sociálního zabezpečení, kterou je v případě pana Nováka jako osoby samostatně výdělečně činné OSST dle místa jeho trvalého pobytu. Po podání žádosti následně příslušná OSSZ zkoumá u plátce pojistného všechny rozhodné a podstatné skutečnosti, tj. především jeho plnění či neplnění zákonných povinnosti při odvodu pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti z dlouhodobého hlediska, a na základě zjištěných skutečností posuzuje zejména vhodnost a účelnost vydání povolení splátek. V případě, že příslušná OSSZ dospěje k závěru, že je vhodné povolit splátky dluhu, vydá rozhodnutí o povolení splátek, ve kterém na základě návrhu žadatele stanoví výši jednotlivých splátek a dobu splácení dluhu. Pokud na základě výše uvedeného zhodnocení podané žádosti neshledala OSSZ povolení jako vhodné a účelné, vydá rozhodnutí o nepovolení splátek. Pan Novák by byl následně povinen dlužnou částku uhradit v náhradní lhůtě, uvedené ve výzvě, kterou zpravidla OSSZ zasílá dříve, než je přistoupeno z její strany k vymáhání předmětné pohledácky. Protože nejčastěji dochází přímo ze strany ČSSZ k zahájení a provedení exekuce, bude panu Novákovi následně nastíněn průběh tohoto vymáhání.

ČSSZ zahájí exekuční řízení vůči panu Novákovi vydáním exekučního příkazu. Protože je pan Novák osobou samostatně výdělečně činnou a je zde předpoklad, že se budou vyskytovat finanční prostředky na některém z jeho bankovních účtů, zvolí OSSZ způsob provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu u poskytovatele platebních služeb. Exekucí lze vymáhat finanční prostředky pouze z účtu pana Nováka, nikoli z účtů jiných osob. To platí i pro účet, jehož vlastníkem je manželka dlužníka. Exekuční příkaz se doručuje poskytovateli platebních služeb dříve než dlužníkovi. Exekuční příkaz přikázáním pohledávky musí kromě obecných náležitostí obsahovat základní zúčtovací údaje, tj. bankovní spojení plátce a bankovní spojení příjemce platby tj. OSSZ. Bankovním spojením plátce se rozumí číslo účtu a identifikační kód peněžního ústavu, u něhož je účet veden. V případě, že OSSZ nařizuje exekuci přikázáním pohledávky z účtu u poskytovatele platebních služeb na více účtů, je její povinností stanovit pořadí, v jakém je poskytovatel platebních služeb povinen z nich odepsat peněžité prostředky. Okamžikem, kdy je peněžnímu ústavu doručen exekuční příkaz, ztrácí pan Novák právo vybrat peněžní prostředky z účtu, použít tyto prostředky k platbám nebo s nimi jinak nakládat, a to do výše vykonatelného nedoplatku a vyčíslených exekučních nákladů. V případě, že tímto způsobem nebude vymožena předmětná pohledávka vůči panu Novákovi, vydá ČSSZ další exekuční příkaz, ve kterém rozhodne o jiném způsobu provedení exekuce, a to například srážkami ze mzdy či postižením jiných majetkových práv pana Nováka. Jakmile dojde k vymožení předmětného dluhu, je pan Novák povinen ještě uhradit náklady exekučního řízení, v případě, že byla daňová exekuce provedena oprávněně. Výše exekučních nákladů vzniklých za nařízení exekuce stanovuje OSSZ zpravidla přímo v exekučním příkaze jako jeho samostatnou část. Proti výroku o stanovení exekučních nákladů je oprávněn pan Novák podat odvolání, a to do patnácti dnů ode dne doručení.


8. Jiří Bozděch EXKURZ DO SPRÁVNÍHO PRÁVA A PRÁVA PROCESNÍHO Správní právo Co je správní právo Správní právo je odvětvím veřejného práva a jeho funkcí je regulovat společenské vztahy při výkonu veřejné správy, tj. správy věcí veřejných ve veřejném zájmu. Správní právo také upravuje působnost výkonné moci ve státě a činnost státu. Podobně jako právo soukromé lze dělit správní právo na hmotné a procesní. Příkladem hmotného práva je stavebního právo, právo životního prostředí, finanční právo, atd., stěžejní procesní normou je správní řád, soudní řád správní.

Správní orgány


Správní orgán neboli orgán státní správy je zákonem zřízená organizační jednotka státu, která jedná jeho jménem při výkonu státní správy. Správní orgány jsou součástí výkonné moci. Správní orgány mohou být ústřední orgány, typicky ministerstva, které působí celostátně, a dále celní úřady, finanční úřady, správa sociálního zabezpečení, živnostenské úřady, úřady práce, katastrální úřady, stavební úřady, matriční úřady, Česká národní banka atd. Výkon státní správy zajišťují v některých případech obce, zde se jedná o tzv. přenesenou působnost, kdy obecní úřad vykonává státní správu (např. matriky, živnostenské úřady).

Správní řízení Správním řízením rozumíme postup správního orgánu, jehož cílem je vydání rozhodnutí, kterým se zakládá, mění nebo ruší práva a povinnosti konkrétní osoby nebo se určuje, zda taková osoba takové právo má či nikoliv. Takovým řízením může být třeba řízení před živnostenským úřadem ve věci udělení koncese nebo řízení před stavebním úřadem, jehož cílem je vydání stavebního nebo kolaudačního rozhodnutí. Správním řízením je i vydání občanského průkazu nebo udělení pokuty za jeho ztrátu.

Exkurz do práva procesního Soud a ostatní státní instituce K ochraně práv je zásadně povolán stát, který k tomu účelu vytváří soustavu státních orgánů. Nejvýznamnější z těchto státem vytvářených soustav je soustava soudní. Soudní soustava je rozdělena do více stupňů. Nejnižšími jsou soudy okresní (v Praze obvodní, v Brně městský), dalším stupněm jsou soudy krajské (v Praze městský), potom soudy vrchní a nakonec soud Nejvyšší. Řízení před soudy je upraveno v zákoně o občanském soudním řízení (občanský soudní řád). Kromě soudů mohou o právech a povinnostech občanů rozhodovat také státní úřady. Z těchto úřadů jsou nejvyššími ministerstva a ústřední státní orgány, jako např. Úřad vlády, Národní bezpečnostní úřad, Český telekomunikační úřad, Úřad průmyslového vlastnictví, Český statistický úřad, Český úřad zeměměřičský a katastrální, Český báňský úřad, Energetický úřad atd. Řízení před státními úřady se řídí především zákonem o správním řízení (správní řád) a několika speciálními zákony.

Typologie řízení k ochraně práv Každému občanu ústava zaručuje ochranu jeho práv a činí tak právě soudní soustavou, která je jedním ze společenských pilířů, na kterých stojí státní zřízení. Soudy jsou nezávislé na jiných státních orgánech. Soudní řízení rozdělujeme podle druhu na: -

občanské soudní řízení, kde jsou účastníky řízení soukromoprávní subjekty trestní řízení soudní, kde na jedné straně stojí stát zastoupený státním zástupcem a na druhé straně osoba obžalovaná ze spáchání trestného činu soudní řízení správní, kde se rozhoduje o žalobách proti rozhodnutí správního orgánu řízení před Ústavním soudem, který rozhoduje o stížnostech proti rozhodnutí jiných orgánů ve vztahu k ústavně zaručeným právům, případně rozhoduje o zrušení právních předpisů, pokud neoprávněně zasahují do ústavních práv občana

Občanská soudní řízení dělíme na řízení sporná a nesporná.


Ve sporných řízeních se rozhoduje o žalobách mezi spornými stranami. Nejčastějším typem sporné žaloby je žaloba na plnění (především na zaplacení), dále známe žaloby určovací, kdy soud rozhoduje o tom, zda nějaké právo existuje či nikoliv a také žaloby statkové neboli o osobních stavu (o rozvod, o neplatnost manželství, o určení, zda tu manželství je či není, o zrušení, neplatnost nebo neexistenci partnerství a o určení otcovství). V nesporných řízeních proti sobě nestojí sporné strany, ale jeho smyslem je naplnění nějakého veřejného zájmu, jako např. v řízení o svěření dítěte do péče jednoho z rodičů, řízení o soudní úschově, o umoření listiny, o prohlášení za mrtvého nebo řízení ve věcech obchodního rejstříku.

Poskytování právní pomoci a zastupování před soudy a právními orgány Role advokáta a notáře Advokát je svobodné právnické povolání, které se zabývá poskytování právních služeb, zejm. zastupováním klientů v řízení před soudy, správními úřady a jinými orgány, obhajoba v trestních věcech, poskytování právních rad, sepisování listin a zpracovávání právních rozborů. K výkonu advokacie musí být advokát ve své stavovské organizaci – České advokátní komoře. Advokát není závislý na žádných subjektech a je vázán pokyny klienta. Advokát je jediným právním profesionálem, který je oprávněn zastupovat své klienty ve všech druzích řízení před všemi soudy a státními orgány. Notář je rovněž právnické povolání, oproti advokátům je však osobou státem pověřenou k sepisování veřejných listin – notářských zápisů (o právních úkonech, o průběhu valných hromad a schůzí právnických osob, o tom, že je někdo naživu, o jiných skutkových dějích a stavu věcí, nebo o prohlášení). Notáři také provádějí vidimaci a legalizaci, osvědčují, že byla předložena listina a kdy se tak stalo, provádějí protestaci směnek a jiných listin, které je třeba předložit k uplatnění práva, a přijímají úschovy. Významná je zejména činnost notáře jako soudního komisaře v dědickém řízení.

Mimosoudní vymáhání pohledávek Mimosoudním vymáháním pohledávek rozumíme snahou věřitele domoci se svých splatných pohledávek jinak než v soudním řízení. Jednou z možností je využít služeb advokáta, který učiní výzvu dlužníkovi k úhradě splatných pohledávek a upozorní jej na to, že po podání žaloby se jeho pohledávka zvýší o náklady řízení, což není zanedbatelná částka. Věřitel se může rovněž obrátit na specializovanou firmu, která vstoupí do jednání s dlužníkem a projednává s nemožnosti umoření dluhu. Tento postup však v sobě skrývá možnost, že dluh je vymáhán prostředky na hranici legálnost nebo i za ní. Některé z vymahačských firem totiž někdy užívají k vymožení pohledávek postupy, které zákon zakazuje, jako např. vydírání atp.

Mediace Mediace je označení pro postup směřující k řešení sporu mezi dvěma stranami. Mezi znesvářené strany vstupuje třetí strana, tzv. mediátor, který napomáhá ke hledání kompromisního řešení. Mediace nachází své uplatnění v oblasti trestního práva, ale především se rozvíjí tzv. rodinná mediace. Ta napomáhá řešení obtížných situací v rozvodových řízeních a porozvodových obdobích a napomáhá stabilizaci často jinak neřešitelných situací. Mediaci v civilních řízeních upravuje zákon o mediaci.


9. Jolana Maršíková SPRÁVNÍ ŘÍZENÍ SOUDNÍ Druhy správních žalob Správní soudnictví je druh výkonu soudní moci, ve kterém soudy rozhodují zejména o žalobáchfyzických a právnických osob, jež se domáhají ochrany před nezákonným rozhodnutím nebo postupem orgánů veřejné moci. Na rozdíl od řízení občanskoprávního, zde však není žalovaným subjekt soukromého Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

práva, ale orgán veřejné moci. Soudy tak ve správním soudnictví poskytují ochranu veřejným subjektivním právům fyzických a právnických osob. Podle ust. § 4 SŘS rozhodují soudy ve správním soudnictví a) o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy (řízení probíhá podle § 65 až 78 SŘS), b) o ochraně proti nečinnosti správního orgánu v řízení podle § 79 až 81 SŘS, c) o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu v řízení podle § 82 až 87 SŘS, d) o kompetenčních žalobách v řízení podle ust. § 97 až 101 SŘS, e) ve věcech volebních a ve věcech místního a krajského referenda v řízení podle ust. § 88 až 93 SŘS, f) ve věcech politických stran a politických hnutí v řízení podle § 94 až 96 SŘS, g) o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí pro rozpor se zákonem v řízení, jež probíhá podle ust. § 101a až 101d SŘS. -

Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen SŘS) upravuje pravomoc a příslušnost soudů jednajících a rozhodujících ve správním soudnictví a některé otázky organizace soudů a postavení soudců, postup soudů, účastníků řízení a dalších osob ve správním soudnictví.

Pokud SŘS nebo jiný zákon nestanoví jinak, rozhodují ve věcech správního soudnictví specializované senáty, složené z předsedy a dvou soudců, a specializovaní samosoudci. -

-

Specializovaní samosoudci rozhodují: ve věcech důchodového pojištění, úrazového pojištění, nemocenského pojištění, ve věcech uchazečů o zaměstnání a jejich podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci podle předpisů o zaměstnanosti, ve věcech sociální péče, pomoci v hmotné nouzi a státní sociální podpory, ve věcech přestupků, ve věcech mezinárodní ochrany, rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o povinnosti opustit území, rozhodnutí o zajištění cizince, rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince, jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince, v dalších věcech, v nichž tak stanoví zvláštní zákon.

Nejvyšší správní soud se sídlem v Brně rozhoduje především o kasačních stížnostech proti rozhodnutím vydaným ve správním soudnictví krajským soudem, dále pak např. ve věcech rozpuštění politické strany nebo politického hnutí a v kompetenčních sporech.

Účastníci řízení Účastníci řízení Podle ust. § 33 odst. 1 SŘS jsou účastníky řízení navrhovatel (žalobce) a odpůrce (žalovaný) nebo ti, o nichž to stanoví SŘS; odpůrcem (žalovaným) je ten, o němž to stanoví zákon (viz příklady níže). Podá-li více osob společný návrh, jedná v řízení každý sám za sebe a s účinky jen pro svou osobu. Řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu Žalobcem podle ust. § 65 a § 66 SŘS je ten - kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, popř. - nejvyšší státní zástupce, jestliže k jejímu podání shledá závažný veřejný zájem, - veřejný ochránce práv, jestliže k jejímu podání prokáže závažný veřejný zájem,


-

také ten, komu toto oprávnění výslovně svěřuje zvláštní zákon nebo mezinárodní smlouva, která je součástí právního řádu.

Žalovaným je podle ust. § 69 správní orgán, který rozhodl v posledním stupni, nebo správní orgán, na který jeho působnost přešla. Řízení ve věci ochrany proti nečinnosti správního orgánu Žalobcem je ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu. Žalovaným je správní orgán, který podle žalobního tvrzení má povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení. Řízení o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu Podle ust. § 82 SŘS je žalobcem ten, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen "zásah") správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo. Žalovaným je správní orgán, který podle žalobního tvrzení provedl zásah; jde-li o zásah ozbrojených sil, veřejného ozbrojeného sboru, ozbrojeného bezpečnostního sboru nebo jiného obdobného sboru, který není správním orgánem, anebo příslušníka takového sboru, je žalovaným správní orgán, který takový sbor řídí nebo jemuž je takový sbor podřízen, a u obecní policie obec. Řízení ve věci neplatnosti voleb Navrhovatelem je občan, politická strana nebo nezávislý kandidát anebo sdružení nezávislých kandidátů a sdružení politických stran nebo politických hnutí a nezávislých kandidátů. Účastníky jsou vedle navrhovatele - příslušný volební orgán, - politická strana, sdružení nezávislých kandidátů nebo sdružení politických stran nebo politických hnutí a nezávislých kandidátů, na jejichž kandidátní listině byl uveden kandidát, jehož volba byla napadena, nebo nezávislý kandidát. Řízení o zrušení opatření obecné povahy Navrhovatelem je podle ust. § 101a SŘS - ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy, vydaným správním orgánem, zkrácen, popř. - obec, bylo-li opatření obecné povahy vydáno krajem. Odpůrcem je ten, kdo opatření obecné povahy vydal. Zastoupení účastníka řízení Účastník se může nechat v řízení zastoupit - advokátem, - obecným zmocněncem (fyzickou osobou, která má způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu), - odborovou organizací, jejímž je členem, - domáhá-li se soudní ochrany účastník, který tvrdí, že došlo správním orgánem k jeho diskriminaci z důvodu pohlaví, národního, sociálního nebo rasového původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, barvy pleti, jazyka, náboženství, víry, světového názoru, politického nebo jiného smýšlení, zdravotního postižení, věku, majetku, rodu nebo jiného postavení, anebo sexuální orientace, může být zastoupen též právnickou osobou, vzniklou na základě zvláštního zákona, k jejímž činnostem, uvedeným ve stanovách, patří ochrana před takovou diskriminací, - domáhá-li se soudní ochrany účastník žalobou ve věci mezinárodní ochrany, rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o povinnosti opustit území, rozhodnutí o zajištění cizince, rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince, jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince, může být zastoupen též právnickou osobou, vzniklou na základě zvláštního


zákona, k jejímž činnostem, uvedeným ve stanovách, patří poskytování právní pomoci uprchlíkům nebo cizincům. Podle ust. § 35 odst. 8 SŘS může předseda senátu navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, na návrh ustanovit usnesením 28 zástupce, jímž může být i advokát ; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování platí v takovém případě stát. Zástupce ustanovený v řízení před krajským soudem, je-li jím advokát, zastupuje navrhovatele i v řízení o 29 kasační stížnosti . Osoby zúčastněné na řízení Podle ust. § 34 odst. 1 SŘS jsou osobami zúčastněnými na řízení osoby, které byly přímo dotčeny ve svých právech a povinnostech vydáním napadeného rozhodnutí nebo tím, že rozhodnutí nebylo vydáno a ty, které mohou být přímo dotčeny jeho zrušením nebo vydáním podle návrhu výroku rozhodnutí soudu, nejsou-li účastníky a výslovně oznámily, že budou v řízení práva osob zúčastněných na řízení uplatňovat. Navrhovatel je podle ust. § 34 odst. 2 SŘS povinen v návrhu označit osoby, které přicházejí v úvahu jako osoby zúčastněné na řízení, jsou-li mu známy. Předseda senátu takové osoby vyrozumí o probíhajícím řízení a vyzve je, aby ve lhůtě, kterou jim k tomu současně stanoví, oznámily, zda v řízení budou uplatňovat 30 práva osoby zúčastněné na řízení; takové oznámení lze učinit pouze v této lhůtě . Současně s vyrozuměním je poučí o jejich právech. Obdobně předseda senátu postupuje, zjistí-li se v průběhu řízení, že je tu další taková osoba Osoba zúčastněná na řízení má právo - předkládat písemná vyjádření, - nahlížet do spisu, - být vyrozuměna o nařízeném jednání a - žádat, aby jí bylo při jednání uděleno slovo. Osobě zúčastněné na řízení se doručuje - žaloba, - usnesení o přiznání odkladného účinku, usnesení o předběžném opatření a - rozhodnutí, jímž se řízení u soudu končí. Je-li počet osob zúčastněných na řízení mimořádně vysoký a jednotlivým výkonem jejich práv by mohl být ohrožen rychlý průběh řízení, rozhodne soud, že osoby zúčastněné na řízení mohou svá práva v řízení uplatňovat pouze prostřednictvím společného zmocněnce, kterého si zvolí. Jestliže se osoby zúčastněné na řízení se mezi sebou o výběru nedohodnou, provede výběr společného zmocněnce s přihlédnutím k zájmům osob zúčastněných na řízení soud.

28

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 9. 2005, čj. 6 Ads 64/2005-25: Právo na ustanovení zástupce (§ 35 odst. 7 SŘS.) není právem na ustanovení konkrétní osoby, kterou navrhovatel v návrhu označuje. 29

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 4. 2010, čj. 4 Azs 6/2010-42. Ustanoví-li v řízení o kasační stíţnosti krajský soud účastníku řízení zástupce (§ 105 odst. 2 ve spojení s § 35 odst. 8 SŘS), takto ustanovený advokát zastupuje účastníka i v dalším řízení o ţalobě před krajským soudem poté, co bylo původní rozhodnutí krajského soudu Nejvyšším správním soudem zrušeno. 30

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2010, čj. 7 As 70/2009 – 190 : Teprve kumulativním splněním materiální (dotčení na právech) a formální (výslovné oznámení) podmínky stanovené v § 34 odst. 1 SŘS. se určitý subjekt stává osobou zúčastněnou na řízení. Zmešká-li subjekt domáhající se procesního postavení osoby zúčastněné na řízení lhůtou stanovenou soudem podle § 34 odst. 2 věty druhé SŘS, nesplní formální podmínku a není osobou zúčastněnou na řízení, coţ soud vysloví usnesením (§ 34 odst. 4 SŘS). Zmeškání této lhůty lze však z váţných omluvitelných důvodů na ţádost prominout (§ 40 odst. 5 SŘS).


Jednání před soudem Nestanoví-li SŘS jinak, použijí se podle ust. § 64 SŘS pro řízení ve správním soudnictví přiměřeně ustanovení OSŘ. Obecná ustanovení o řízení jsou upravena v ust. § 32 až 64 SŘS, ustanovení § 65 až 101d SŘS pak obsahují zvláštní pravidla pro projednání jednotlivých typů správních žalob. Obecně o řízení před správním soudem Řízení je zahájeno dnem, kdy je správnímu soudu doručen návrh (žaloba). Obecné náležitosti žaloby jsou upraveny v ust. § 37 odst. 2 a 3 SŘS . K žalobě musí žalobce připojit listiny, kterých se v žalobě dovolává. Vykazuje-li žaloba vady, pro které je neprojednatelná, soud vyzve podle ust. § 37 odst. 5 žalobce k opravě nebo doplnění žaloby; důsledkem nevyhovění výzvě soudu je pak odmítnutí žaloby. Až do rozhodnutí ve věci může žalobce vzít žalobu zpět. Soud řízení zastaví a) vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět b) prohlásí-li navrhovatel, že byl po podání návrhu postupem správního orgánu plně uspokojen nebo c) stanoví-li to tento popř. zvláštní zákon (např. v důsledku nezaplacení soudního poplatku). Institut uspokojení navrhovatele je upraven v ust. § 62 SŘS a platí: Dokud soud nerozhodl, může odpůrce (správní orgán) vydat nové rozhodnutí nebo opatření, popřípadě provést jiný úkon, jimž navrhovatele uspokojí, nezasáhne-li tímto postupem práva nebo povinnosti třetích osob. Svůj záměr navrhovatele uspokojit sdělí správní orgán soudu a vyžádá si správní spisy, pokud je již soudu předložil. - Soud stanoví lhůtu, v níž je třeba rozhodnutí vydat, opatření nebo úkon provést a oznámit je navrhovateli i soudu; uplyne-li tato lhůta marně, pokračuje soud v řízení. - Oznámí-li odpůrce, že navrhovatele uspokojil, vyzve soud navrhovatele, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda je postupem správního orgánu uspokojen. - Sdělí-li navrhovatel, že je uspokojen, soud řízení zastaví. K zastavení řízení dojte i tehdy, nevyjádří-li se navrhovatel ve stanovené lhůtě, jestliže ze všech okolností případu je zřejmé, že k jeho uspokojení 31 došlo . -

Nedojde-li k odmítnutí žaloby podle ust. § 46 SŘS, k zastavení řízení podle § 47 SŘS nebo k přerušení řízení podle § 48 SŘS, soud žalobu projedná. Soud může o věci samé rozhodnout bez jednání - jestliže to účastníci shodně navrhli nebo s tím souhlasí; má se za to, že souhlas je udělen, nevyjádří-li dlužník svůj nesouhlas do dvou týdnů od doručení výzvy soudu, - jestliže to stanoví tento zákon (jde zpravidla o případy, kdy je soudu předepsána krátká lhůta k rozhodnutí, takže by ani nebylo technicky možné soudní jednání svolat). Soud projednává a rozhoduje věci podle pořadí, v jakém k němu došly; to neplatí, jsou-li u věci dány závažné důvody pro přednostní projednávání a rozhodování věci. Podle ust. § 56 odst. 3 SŘS soud projednává a rozhoduje přednostně - žaloby proti nečinnosti správního orgánu, - žaloby proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení správního orgánu, - návrhy a žaloby ve věcech mezinárodní ochrany, rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o povinnosti opustit území, rozhodnutí o zajištění cizince, rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince, jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince, - rozhodnutí o ukončení zvláštní ochrany a pomoci svědkům a dalším osobám v souvislosti s trestním řízením, - další věci, stanoví-li tak zvláštní zákon.

31

Usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 7. 2010, čj. 3 Ads 148/2008-70: Vyjádří-li se navrhovatel na výzvu soudu podle § 62 odst. 3 SŘS ve stanovené lhůtě, ţe postupem správního orgánu uspokojen není, nejsou splněny podmínky pro zastavení řízení podle § 62 odst. 4 věty druhé s. ř. s. Soud za takové situace pokračuje v řízení a přezkoumá ţalobou napadené rozhodnutí správního orgánu věcně.


O některých typech žalob musí soud rozhodnout ve stanovené lhůtě (např. § 88 odst. 3 SŘS, § 90 odst. 3 SŘS apod.). Nelze-li o věci rozhodnout bez jednání, nařídí soud jednání, pro které platí pravidla obsažená v ust. § 49 SŘS. - K jednání předvolá soud účastníky tak, aby měli čas k přípravě přiměřený povaze věci, alespoň však 10 dnů; kratší čas k přípravě lze stanovit v řízeních, v nichž je soud povinen rozhodnout ve lhůtách počítaných na dny. O jednání vyrozumí osoby zúčastněné na řízení. - Jednání je veřejné. Veřejnost může předseda senátu vyloučit, a to i pro určitou část jednání, jen z důvodu ochrany utajovaných informací, obchodního tajemství, mravnosti nebo veřejného pořádku. - Jednání zahajuje a řídí předseda senátu. O námitkách proti opatření předsedy senátu při řízení jednání rozhoduje usnesením senát. Předseda senátu vede účastníky k tomu, aby se vyjádřili i o těch skutkových a právních otázkách, které podle mínění soudu jsou pro rozhodnutí určující, i když v dřívějších podáních účastníků uplatněny nebyly. - Na závěr jednání musí být uděleno účastníkům slovo ke konečným návrhům. - Není-li možné vyhlásit rozsudek po skončení jednání, které mu předcházelo, oznámí předseda senátu účastníkům den a hodinu vyhlášení, kterou stanoví tak, aby se uskutečnilo nejpozději do jednoho měsíce, a jsou-li přítomni všichni účastníci, do deseti dnů po skončení tohoto jednání. - Jednání se zaznamenává ve formě záznamu. Záznam se uchovává na trvalém nosiči dat, který je součástí spisu. Není-li pořízení záznamu možné nebo stanoví-li tak zákon, sepisuje se o úkonech, při nichž soud jedná s účastníky, provádí dokazování, nebo vyhlašuje rozhodnutí, protokol. Soud může určit, že bude současně s pořízením záznamu sepsán o úkonu protokol. Řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu Řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu je nefrekventovanějším typem řízení před správním soudem. Zvláštní ustanovení o tomto typu řízení jsou upravena v ust. § 65 až § 78 SŘS. Jde-li o žalobu proti rozhodnutí správního orgánu, musí žaloba kromě obecných náležitostí podání obsahovat podle ust. § 71 SŘS a) označení napadeného rozhodnutí a den jeho doručení nebo jiného oznámení žalobci, b) označení osob na řízení zúčastněných, jsou-li žalobci známy, c) označení výroků rozhodnutí, které žalobce napadá, d) žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné, e) jaké důkazy k prokázání svých tvrzení žalobce navrhuje provést, f) návrh výroku rozsudku. K žalobě žalobce připojí jeden opis napadeného rozhodnutí. Žalobce může kdykoli za řízení žalobní body omezit. Rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body může jen ve lhůtě pro podání žaloby. Žalobu lze podat podle ust. § 72 SŘS do dvou měsíců poté, kdy bylo rozhodnutí žalobci doručeno, nestanoví-li zvláštní předpis k podání žaloby lhůtu jinou. Podání žaloby nemá odkladný účinek, ledaže by soud k návrhu žalobce žalobě odkladný účinek za podmínek předepsaných v ust. § 73 SŘS přiznal. O návrhu na přiznání odkladného účinku rozhodne soud bez zbytečného odkladu a není-li tu nebezpečí z prodlení, pak nejpozději do 30 dnů od podání návrhu. Soud podle ust. § 76 SŘS může rozhodnout o žalobě bez jednání za předpokladu, že jsou zde podmínky pro zrušení napadeného rozhodnutí pro vady řízení. Rozsudkem tak soud bez jednání zruší napadené rozhodnutí a) pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, b) proto, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisy nebo v nich nemá oporu anebo vyžaduje rozsáhlé nebo zásadní doplnění, c) pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, mohlo-li mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

Zjistí-li soud, že rozhodnutí trpí takovými vadami, které vyvolávají jeho nicotnost, vysloví rozsudkem tuto nicotnost i bez návrhu. V ostatních případech nařídí soud k projednání žaloby jednání. V rámci přípravy jednání vyzve soud žalovaného, aby nejdéle ve lhůtě jednoho měsíce předložil příslušný správní spis a vyjádření k žalobě. Pokud jde o žalobu, o které je soud povinen rozhodnout ve lhůtě počítané na dny, je žalovaný povinen předložit správní spis a vyjádřit se k žalobě bez zbytečného odkladu. -

Pro přezkoumání napadeného rozhodnutí soudem platí, že při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a soud přezkoumá napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů.

Je-li žaloba důvodná, soud zruší napadené rozhodnutí pro nezákonnost nebo pro vady řízení; podle okolností může soud zároveň zrušit i rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně, které mu předcházelo. Současně soud rozsudkem vysloví, že věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. Pro nové rozhodování správního orgánu pak platí, že právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku nebo rozsudku vyslovujícím nicotnost, je v dalším řízení správní orgán vázán a zrušil-li soud rozhodnutí správního orgánu ve věci, v níž sám prováděl dokazování, zahrne správní orgán v dalším řízení tyto důkazy mezi podklady pro nové rozhodnutí. -

Typy soudních rozhodnutí Ve správním soudnictví rozhoduje soud ve věci samé rozsudkem; usnesením pouze tam, kde to výslovně stanoví zákon. V jiných případech rozhoduje usnesením. Rozsudek Na rozsudku se usnáší senát nadpoloviční většinou hlasů v neveřejné poradě, při níž kromě členů senátu a zapisovatele nesmí být nikdo přítomen. Písemné vyhotovení rozsudku musí obsahovat označení soudu, jména všech soudců, kteří ve věci rozhodli, označení účastníků, jejich zástupců, projednávané věci, výrok, odůvodnění, poučení o opravném prostředku a den a místo vyhlášení. Rozsudek podepisuje předseda senátu, a nemůže-li tak učinit, jiný člen senátu. Soud vyhotoví rozsudek nejpozději do jednoho měsíce od vyhlášení a učiní potřebná opatření k doručení stejnopisu rozsudku účastníkům do vlastních rukou a k doručení osobám na řízení zúčastněným. Tuto lhůtu může předseda soudu ze závažných důvodů prodloužit, nejvýše však o dva měsíce. Pro rozsudek platí: rozsudek, který byl doručen účastníkům, je v právní moci, výrok pravomocného rozsudku je závazný pro účastníky, osoby na řízení zúčastněné a pro orgány veřejné moci, - rozsudek je vykonatelný, jakmile uplyne lhůta k plnění, kterou soud ve výroku stanovil, a není-li vyslovena povinnost k plnění, nebo není-li stanovena lhůta k plnění, jeho právní mocí. -

Usnesení Pro usnesení podle ust. § 55 SŘS platí: - vyhlašuje se veřejně, je-li učiněno při jednání, - soud je vázán usnesením, jakmile je vyhlásil, a nevyhlašuje-li se, doručením, - soud není vázán usnesením, jímž se toliko upravuje vedení řízení - písemné vyhotovení usnesení se doručuje účastníkům jen tehdy, končí-li se jím řízení, nebo je-li jím rozhodnuto o návrhu na přiznání odkladného účinku nebo o návrhu na předběžné opatření jinak jen tomu, komu se jím ukládá povinnost nebo je-li to nutné pro vedení řízení, Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

-

usnesení nemusí obsahovat odůvodnění za předpokladu, že se jím nekončí řízení a že se jím neukládá žádná povinnost.

Soudní poplatky a náklady řízení Soudní poplatky Ve věcech správního soudnictví je poplatníkem poplatku za řízení ten, kdo podal a) žalobu nebo jiný návrh, kterým se zahajuje řízení, b) kasační stížnost. Ve věcech poplatků za řízení rozhoduje ve správním soudnictví soud, který je věcně a místně příslušný k projednání a rozhodnutí věci. Ve věcech poplatků za kasační řízení rozhoduje Nejvyšší správní soud. Poplatková povinnost vzniká podáním žaloby (nebo jiného návrhu, jímž se zahajuje řízení) a podáním kasační stížnosti. Podle položky 18b) Sazebníku soudních poplatků, který tvoří přílohu k SoudP se platí za žalobu nebo jiný návrh na zahájení řízení ve věcech správního soudnictví a) proti rozhodnutí správního orgánu soudní poplatek 3.000 Kč, b) na určení, že návrh na registraci stanov (změny stanov) politické strany nebo politického hnutí nemá nedostatky a na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části soudní poplatek 5.000 Kč, c) na znovuobnovení politické strany nebo politického hnutí soudní poplatek 15.000 Kč, d) v ostatních případech soudní poplatek 2.000 Kč Za kasační stížnost se podle položky 19 sazebnímu platí soudní poplatek 5.000,-Kč. Poplatkové povinnosti nepodléhají řízení ve věcech - důchodového pojištění (zabezpečení), příplatku k důchodu, zvláštního příspěvku k důchodu, nemocenského pojištění, státní sociální podpory, pojistného na veřejné zdravotní pojištění, sociální péče, pomoci v hmotné nouzi a státních dávek, - volebních, - kompetenčních žalob. Od placení soudních poplatků ve správním soudnictví jsou - ze zákona osvobozeni navrhovatelé - cizinci v řízení ve věcech mezinárodní ochrany, dočasné ochrany, rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o zajištění, rozhodnutí o prodloužení zajištění, jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince, a v řízení o propuštění cizince ze zajištění. - Osvobození může být účastníkovi přiznáno na základě jeho žádosti rozhodnutím vydaným podle ust. § 36 odst. 3 SŘS. Účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost 32 usnesením soudu zčásti osvobozen od soudních poplatků . Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly. Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti.

32

Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu čj. 2 AFs 28/2004-40 ze dne 1.9.2004: Zamítnutí ţádosti o osvobození od soudních poplatků nemůţe soud opřít jen o nepodloţený názor, ţe nedostatek prostředků je důsledkem nezodpovědného podnikání ţadatele (§ 36 odst. 3 SŘS).


Náhrada nákladů řízení Náklady řízení jsou zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, soudní poplatky, ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců, náklady spojené s dokazováním, odměna zástupce, jeho hotové výdaje a tlumočné. Podle ust. § 60 SŘS platí: - Nestanoví-li SŘS jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Měl-li úspěch jen částečný, přizná mu soud právo na náhradu poměrné části nákladů. - Výše uvedené pravidlo však neplatí, mělo-li by být právo přiznáno správnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění, úrazového pojištění, nemocenského pojištění, pomoci v hmotné nouzi a sociální péče. - Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení ve věcech volebních a ve věcech místního a krajského referenda (§ 93 odst. 4 SŘS) a ve věcech politických stran a politických hnutí (§ 101 SŘS). - Bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta, nemá žádný z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení. Vzal-li však navrhovatel podaný návrh zpět pro pozdější chování odpůrce nebo bylo-li řízení zastaveno pro uspokojení navrhovatele, má navrhovatel proti odpůrci právo na náhradu nákladů řízení. - Stát má proti neúspěšnému účastníkovi právo na náhradu nákladů řízení, které platil, není-li tento účastník osvobozen od soudních poplatků. - Osoba zúčastněná na řízení má právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Z důvodů zvláštního zřetele hodných může jí soud na návrh přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení. - Soud může uložit účastníkovi, svědkovi, znalci, tlumočníkovi nebo osobě, která měla při dokazování nějakou povinnost, aby státu nebo druhému účastníkovi nahradila náklady, které vznikly jejím zaviněním (např. pokud se svědek bez důvodné a včasné omluvy nedostaví k soudnímu jednání a to bude muset být za účelem výslechu svědka odročeno). - Jsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné, může soud výjimečně rozhodnout, že se náhrada nákladů účastníkům nebo státu zcela nebo zčásti nepřiznává. - Jsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné, může soud přiznat účastníkovi, který měl ve věci alespoň částečný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení i v těch případech, kdy tento zákon stanoví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. O nákladech řízení rozhoduje soud zpravidla v rozsudku nebo v usnesení, jímž se řízení končí.

Opravné prostředky Kasační stížnost Mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví 33 je kasační stížnost . Kasační stížnost je přípustná proti každému rozhodnutí vyjma: - rozhodnutí ve věcech volebních,

33

Usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 30 Cdo 5488/2007 ze dne 4. 1. 2008: Opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu vydanému ve správním soudnictví není dovolání podané k Nejvyššímu soudu, ale kasační stíţnost, o níţ rozhoduje Nejvyšší správní soud, resp. návrh na obnovu řízení, o kterém rozhoduje soud, který vydal rozhodnutí, proti němuţ návrh na obnovu řízení směřuje.


-

-

rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu, rozhodnutí, jímž se upravuje vedení řízení, rozhodnutí, které je svojí povahou dočasné, směřuje-li jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu, opírá-li se jen o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl nebo opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou jako kasační důvody přípustné podle § 103 SŘS (nesprávné právní posouzení, vady řízení, zmatečnost řízení, nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro jeho nesrozumitelnost apod.)

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené a) nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, b) vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost, c) zmatečnosti řízení před soudem spočívající v tom, že chyběly podmínky řízení, ve věci rozhodoval vyloučený soudce nebo byl soud nesprávně obsazen, popřípadě bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu soudce, d) nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, e) nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení. Kasační stížnost - musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno, - musí být podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, a bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení tohoto usnesení. Osobě, která tvrdí, že o ní soud nesprávně vyslovil, že není osobou zúčastněnou na řízení, a osobě, která práva osoby zúčastněné na řízení uplatnila teprve po vydání napadeného rozhodnutí, běží lhůta k podání kasační stížnosti ode dne doručení rozhodnutí poslednímu z účastníků. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. - Nemá-li kasační stížnost všechny náležitosti, musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Jen v této lhůtě může stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody. - Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu; lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u soudu, který napadené rozhodnutí vydal. Byla-li kasační stížnost podána u soudu, který napadené rozhodnutí vydal, předá ji tento soud bez zbytečného odkladu Nejvyššímu správnímu soudu se soudním, případně též se správním spisem. Pro řízení o kasační stížnosti platí: - Účastníky řízení o kasační stížnosti jsou stěžovatel a všichni, kdo byli účastníky původního řízení. - Stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. - Má-li kasační stížnost vady, zajistí Nejvyšší správní soud jejich odstranění. - Nejvyšší správní soud doručí kasační stížnost ostatním účastníkům řízení a osobám zúčastněným na řízení, poskytne jim možnost vyjádřit se k jejímu obsahu a vyžádá spisy správního orgánu a krajského soudu, který napadené rozhodnutí vydal, popřípadě opatří další podklady potřebné pro rozhodnutí. - O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání. Považuje-li to za vhodné nebo provádí-li dokazování, nařídí k projednání kasační stížnosti Nejvyšší správní soud jednání. Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

-

-

Nejvyšší správní soud je vázán rozsahem kasační stížnosti; to neplatí, je-li na napadeném výroku závislý výrok, který napaden nebyl, nebo je-li rozhodnutí správního orgánu nicotné. Nejvyšší správní soud je vázán důvody kasační stížnosti; to neplatí, bylo-li řízení před soudem zmatečné nebo bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, anebo je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Ke skutečnostem, které stěžovatel uplatnil poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí, Nejvyšší správní soud nepřihlíží. Dospěje-li Nejvyšší správní soud k tomu, že kasační stížnost je důvodná, rozsudkem zruší rozhodnutí krajského soudu a věc mu vrátí k dalšímu řízení; jestliže již v řízení před krajským soudem byly důvody pro zastavení řízení, odmítnutí návrhu nebo postoupení věci, rozhodne o tom současně se zrušením rozhodnutí krajského soudu. Není-li kasační stížnost důvodná, Nejvyšší správní soud ji rozsudkem zamítne.

Obnova řízení Návrh na obnovu řízení je mimořádným opravným prostředkem, který umožňuje, aby přes překážku věci rozhodnuté byla věc znovu projednána a ve věci bylo znovu rozhodnuto s využitím nových skutečnosti, které vyšly najevo teprve po pravomocném rozhodnutí ve věci. Podle ust. § 111 SŘS totiž platí, že správní soud řízení ukončené pravomocným rozsudkem na návrh účastníka obnoví,  jestliže vyšly najevo důkazy nebo skutečnosti, které bez jeho viny nebyly nebo nemohly být v původním řízení uplatněny (za novou skutečnost nelze považovat jiné právní posouzení věci, resp. jiný výklad právních předpisů, jde o záležitost výlučně skutkovou) a mohou pro účastníka přivodit příznivější rozhodnutí ve věci nebo  jestliže bylo jinak rozhodnuto o předběžné otázce a v důsledku toho výsledek obnoveného řízení může být pro navrhovatele příznivější (např. soud vycházel při svém rozhodování z rozhodnutí správního orgánu, které bylo později zrušeno nebo změněno). Pro řízení platí: - K řízení je příslušný soud, který vydal rozhodnutí, proti němuž návrh na obnovu řízení směřuje. - Návrh na obnovu řízení lze podat ve lhůtě tří měsíců ode dne, kdy ten, kdo obnovu řízení navrhuje, se dozvěděl o důvodu obnovy; po třech letech od právní moci napadeného rozhodnutí však může být návrh podán jen tehdy, jestliže byl zrušen trestní rozsudek, jímž byl soud při svém rozhodování vázán. - Obnova řízení je přípustná jen proti rozsudku vydanému v řízení o ochraně před zásahem správního orgánu a ve věcech politických stran a hnutí, - Návrh na obnovu řízení nemá odkladný účinek; soud jej však může na návrh přiznat. Byla-li obnova řízení pravomocně (usnesením) povolena, pokračuje soud v řízení o původním návrhu. Původní a „nové“ řízení tvoří celek. Soud provede nově navržené důkazy a rozhodne o původním návrhu s tím, že přihlédne i k tomu, co vyšlo najevo při původním projednání věci; novým rozhodnutím se nahrazuje rozhodnutí původní a není přitom vyloučeno, aby se nové rozhodnutí shodovalo s rozhodnutím původním (v případě, kdy se ukáže, že nové skutečnosti přivodit příznivější rozhodnutí pro účastníka nemohou). Nedůvodný návrh na povolení obnovy řízení soud usnesením zamítne. Proti rozhodnutí o zamítnutí obnovy vydanému krajským soudem je přípustná kasační stížnost.


10. 1.OBČANSKÉ SOUDNÍ ŘÍZENÍ J. Maršíková Soustava soudů v České republice Podle zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích tvoří soustavu soudů v České republice Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud, vrchní soudy, krajské soudy a okresní soudy. Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soud sídlí v Brně. Vrchní soudy sídlí v Olomouci a Praze. V České republice je 8 krajských soudů: Krajský soud v Praze, Městský soud v Praze (vykonává působnost krajského soudu v obvodu hlavního města Prahy), Krajský soud v Českých Budějovicích, Krajský soud v Plzni, Krajský soud v Hradci Králové, Krajský soud v Ústí nad Labem, Krajský soud v Ostravě a Krajský soud v Brně. Ve všech krajských městech tedy není krajský soud zřízen, nicméně postupně se budují v sídlech dalších krajských měst pobočky s cílem jejich budoucího osamostatnění. Zákon o soudech a soudcích počítá s těmito pobočkami krajských soudů: -

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře, Krajský soud v Plzni – pobočka v Karlových Varech, Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě, Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně

V České republice je 86 okresních soudů. V obvodu hlavního města Prahy vykonávají působnost okresních soudů obvodní soudy a v obvodu města Brna vykonává působnost okresního soudu Městský soud v Brně.

Věcná a místní příslušnost soudů Řízení může probíhat toliko před věcně a místně příslušným soudem. Proto soud v rámci zkoumání podmínek řízení rovněž zkoumá svoji věcnou a místní příslušnost k projednání věci. Zatímco věcnou příslušnost Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

zkoumá soud podle ust. § 104 a OSŘ kdykoliv v průběhu soudního řízení, místní příslušnost zkoumá jen do 34 doby, než začne jednat ve věci samé , později toliko v námitce účastníka řízení uplatněné při prvním úkonu, který tomuto účastníku v řízení náleží (§ 105 OSŘ). Dospěje-li soud k tomu, že není k projednání věci věcně příslušný, předloží věc postupem předepsaným v ust. § 104a OSŘ k posouzení svému nařízenému soudu. Pokud má soud za to, že není místně příslušný, usnesením vysloví svoji místní nepříslušnost a věc postoupí pro právní moci tohoto usnesení soudu místně příslušnému. Věcná příslušnost soudů v občanském soudním řízení je upravena v ust. § 9 – 11 OSŘ takto: Okresní soudy Nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy. Krajské soudy jako soudy prvního stupně v civilních věcech Krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně a) ve věcech ochrany osobnosti podle občanského zákoníku a ochrany práv třetích osob, popřípadě ochrany práv třetích osob podle právních předpisů o hromadných informačních prostředcích, b) ve sporech o nárocích vycházejících z autorského zákona, o nárocích z ohrožení a porušení práv podle autorského zákona a o nárocích na vydání bezdůvodného obohacení získaného na úkor toho, komu svědčí práva podle autorského zákona, c) ve sporech o vzájemné vypořádání dávky důchodového pojištění a důchodového zabezpečení poskytnuté neprávem nebo ve vyšší výměře, než náležela, mezi zaměstnavatelem a příjemcem této dávky, d) ve sporech o vzájemném vypořádání přeplatku na dávce nemocenského pojištění vyplacené neprávem nebo ve vyšší částce a ve sporech o vzájemném vypořádání regresní náhrady zaplacené v důsledku vzniku nároku na dávku nemocenského pojištění, e) ve sporech o určení nezákonnosti stávky nebo výluky, f) ve sporech o neplatnost skončení pracovního nebo služebního poměru podle § 18 odst. 2 zákona č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, g) ve sporech týkajících se cizího státu nebo osob požívajících diplomatických imunit a výsad, jestliže tyto spory patří do pravomoci soudů České republiky, h) ve sporech o zrušení rozhodnutí rozhodce o plnění závazků z kolektivní smlouvy, i) ve sporech o vzájemném vypořádání přeplatku na dávce státní sociální podpory a dávce pomoci v hmotné nouzi poskytnuté neprávem nebo ve vyšší částce mezi oprávněnou osobou a osobou společně posuzovanou nebo mezi oprávněnou osobou a právnickými nebo fyzickými osobami uvedenými ve zvláštním právním předpise.

Krajské soudy jako soudy prvního stupně v obchodních věcech. Krajské soudy rozhodují v obchodních věcech jako soudy prvního stupně a) ve věcech obchodního rejstříku, rejstříku obecně prospěšných společností, nadačního rejstříku a rejstříku společenství vlastníků jednotek, b) ve statusových věcech obchodních společností, družstev a jiných právnických osob podle části první, druhé a čtvrté obchodního zákoníku a o zrušení evropské společnosti a evropské družstevní společnosti s likvidací za podmínek stanovených přímo použitelným předpisem Evropských společenství a zvláštním zákonem vydaným k jeho provedení, c) ve věcech vyplývajících z právních vztahů, které souvisejí se zakládáním obchodních společností, družstev, obecně prospěšných společností, nadací a nadačních fondů, 34

Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Nd 100/2001 ze dne 17. dubna 2001: Soud zkoumá místní příslušnost před tím, neţ začne jednat o věci samé, ale činí tak podle stavu k datu zahájení řízení, a nikoli k datu, kdy sám začal ve věci jednat.


d) e) f) g)

h)

i)

j) k) l) m) n) o)

p) q) r)

s) t) u) v) w)

v řízení o zrušení obecně prospěšné společnosti a její likvidaci a o jmenování jejího likvidátora, v řízení o zrušení nadace nebo nadačního fondu a jejich likvidaci, o jmenování likvidátora nadace nebo nadačního fondu a o jmenování nových členů správní rady nadace nebo nadačního fondu, v řízení o zrušení státního podniku a o jmenování a odvolání jeho likvidátora, ve sporech z právních vztahů mezi obchodními společnostmi (družstvy) a jejich zakladateli (společníky nebo členy), jakož i mezi společníky (členy nebo zakladateli) navzájem, jde-li o vztahy týkající se účasti na společnosti (členského vztahu v družstvu), o vztahy z nabídky převzetí nebo z nesplnění nabídkové povinnosti, o vztahy z výkupu účastnických cenných papírů, o vztahy ze smluv, jimiž se převádí podíl společníka (členská práva a povinnosti), a o vztahy související se zvýšením základního jmění (přistoupením společníka nebo člena), není-li dána příslušnost podle písmena b), ve sporech mezi obchodními společnostmi (družstvy) a jejich statutárními orgány, likvidátory nebo jinými orgány a ve sporech mezi společníky (členy) a statutárními orgány, likvidátory či jinými orgány, jde-li o vztahy týkající se výkonu funkce těchto orgánů, ve sporech z právních vztahů mezi podnikatelem, obecně prospěšnou společností, nadací nebo nadačním fondem a insolvenčním správcem majetku patřícího do jejich majetkové podstaty, popřípadě nuceným správcem, který jim byl ustanoven, ve sporech z právních vztahů mezi prokuristou a podnikatelem, který prokuru udělil, a byla-li prokura udělena více osobám, z právních vztahů mezi těmito osobami navzájem, ve věcech ochrany hospodářské soutěže, ve sporech o ochranu práv porušených nebo ohrožených nekalým soutěžním jednáním a z porušení nebo ohrožení práva na obchodní tajemství, ve věcech ochrany názvu a dobré pověsti právnické osoby, ve sporech z práv k obchodní firmě, ve sporech o nárocích vycházejících z průmyslového vlastnictví, o nárocích z ohrožení a porušení práv z průmyslového vlastnictví a o nárocích na vydání bezdůvodného obohacení získaného na úkor toho, komu svědčí práva z průmyslového vlastnictví, ve sporech z finančního zajištění a sporech týkajících se směnek, šeků a jiných cenných papírů, derivátů a jiných hodnot, které jsou obchodovatelné na kapitálovém trhu, ve sporech z obchodů na komoditní burze, ve sporech mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti z dalších obchodních závazkových vztahů, včetně sporů o náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení, s výjimkou sporů 1. ze smluv o úvěru, o běžném účtu a o vkladovém účtu a z jejich zajištění, 2. o náhradu škody a o vydání bezdůvodného obohacení vzniklého v souvislosti se smlouvami uvedenými pod bodem 1 a jejich zajištění, 3. o určení vlastnictví k nemovitostem a o neplatnost smlouvy o převodu vlastnictví k nemovitostem, 4. o práva k cizím věcem, 5. týkajících se nájmu nemovitostí, bytů a nebytových prostor, 6. o peněžité plnění, jestliže částka požadovaná žalobcem nepřevyšuje 100 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží, ve věcech kapitálového trhu, v řízení o neplatnosti smlouvy nebo dohody evropské společnosti, k jejímuž uzavření se vyžaduje podle zvláštního právního předpisu53a) předchozí schválení správní radou, ve věcech jednání shromáždění společenství vlastníků jednotek a sporů z toho vzniklých, v řízení o zrušení veřejné výzkumné instituce a její likvidaci a o jmenování a odvolání jejího likvidátora, řízení ve věci přeměn obchodních společností a družstev, včetně všech řízení o náhradě podle zvláštního právního předpisu.

Krajské soudy dále rozhodují jako soudy prvního stupně v insolvenčním řízení a v incidenčních sporech, jakož i ve sporech o náhradu škody nebo jiné újmy, která vznikla zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu. Krajský soud jako soud odvolací Krajské soudy dále rozhodují o odvoláních proti rozhodnutím, která byla vydána okresními soudy. Vrchní soudy Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

Vrchní soudy rozhodují o odvoláních proti rozhodnutím, která vydal v prvním stupni krajský soud. Nejvyšší soud Nejvyšší soud jako vrcholný soudní orgán ve věcech patřících do pravomoci soudů v občanském soudním řízení rozhoduje - o mimořádných opravných prostředcích v případech stanovených zákony o řízení před soudy, - rozhoduje v jiných případech stanovených zvláštním právním předpisem nebo mezinárodní smlouvou, s níž vyslovil souhlas Parlament, jíž je Česká republika vázána a která byla vyhlášena. - o uznání a vykonatelnosti rozhodnutí cizozemských soudů, vyžaduje-li to zvláštní právní předpis nebo mezinárodní smlouva, s níž vyslovil souhlas Parlament, jíž je Česká republika vázána a která byla vyhlášena. Nejvyšší soud sleduje a vyhodnocuje pravomocná rozhodnutí soudů v občanském soudním řízení a na jejich základě v zájmu jednotného rozhodování soudů zaujímá stanoviska k rozhodovací činnosti soudů ve věcech určitého druhu. K tomu účelu vydává Sbírku soudních rozhodnutí a stanovisek, ve které tato stanoviska a vybranou judikaturu publikuje. Místní příslušnost je upravena v ust. § 84 a 89a OSŘ: Podle ust. § 85 OSŘ je k řízení příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (obecný soud žalovaného), není-li zákonem stanoveno jinak.

Obecným soudem pro - fyzické osoby je okresní soud, v jehož obvodu má tato fyzická osoba bydliště, a nemá-li bydliště, okresní 35 soud, v jehož obvodu se zdržuje . Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. - fyzické osoby, která je podnikatelem, je ve věcech vyplývajících z obchodních vztahů okresní soud, v jehož obvodu má místo podnikání; nemá-li místo podnikání, určuje se její obecný soud podle bydliště. - právnické osoby je okresní soud, v jehož obvodu má sídlo, - insolvenčního správce při výkonu jeho funkce je okresní soud, v jehož obvodu má sídlo. - státu je okresní soud, v jehož obvodu má sídlo organizační složka státu příslušná podle zvláštního právního předpisu, a nelze-li takto místně příslušný soud určit, soud, v jehož obvodu nastala skutečnost, která zakládá uplatněné právo, - obce je okresní soud, v jehož obvodu má své území. - vyššího územně samosprávného celku je okresní soud, v jehož obvodu mají sídlo jeho orgány. Je-li pro řízení v prvním stupni věcně příslušný krajský soud a místní příslušnost se řídí obecným soudem účastníka, je místně příslušným krajský soud, v jehož obvodu je obecný soud účastníka. Ust. § 87 OSŘ obsahuje výčet případů, kdy může žalobce na místo u obecného soudu podat žalobu u soudu jiného „na výběr daného“. Tak např. žalobu lze podat proti žalovanému u soudu, v jehož obvodu má své stálé pracoviště, v jehož obvodu došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu škody, v jehož obvodu je platební místo ze směnky nebo šeku. Ust. § 88 OSŘ upravuje okruh věcí, v kterých se žaloba nepodává u soudu obecného, ale soudu tímto ustanovením určeného (tzv. výlučná příslušnost“. Tak např. na místo obecného soudu je příslušný soud v jehož obvodu je obecný soud dlužníka, jde-li o insolvenční řízení, 35

Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 444/2004 ze dne 2. 6. 2005:Bydlištěm fyzické osoby se rozumí obec, resp. městský obvod, v němţ tato osoba bydlí s úmyslem se zde trvale zdrţovat. Obsah pojmu „bydliště“ není totoţný s obsahem pojmu „trvalý pobyt“, kterého uţívají předpisy správního práva upravující evidenci obyvatel. Místo, kde se fyzická osoba (pouze) zdrţuje je místem, kde se tato osoba zdrţuje bez úmyslu zdrţovat se tam trvale. Fyzická osoba se můţe zdrţovat nebo mít bydliště na více místech.


-

u něhož probíhalo insolvenční řízení, jde-li o spor o náhradu škody nebo jiné újmy, která vznikla zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu.

Podle ust. § 89a OSŘ se účastníci řízení v obchodní věci se mohou písemně dohodnout na místní příslušnosti jiného soudu prvního stupně, ledaže zákon stanoví příslušnost výlučnou.

Účastníci soudního řízení a jejich zástupci Nejčastěji jsou v občanském soudním řízení účastníci vymezeni tak, že účastníky jsou žalobce a žalovaný (tzv. první definice účastníků). Přitom platí, že - není vyloučeno, aby na straně žalobce nebo na straně žalovaných vystupovalo několik účastníků řízení. Nemají-li účastníci na jedné straně postavení nerozlučných společníků pak každý z nich jedná v řízení pouze sám za sebe. - Žalobce může v průběhu řízení soudu navrhnout, aby do řízení na stranu žalobce nebo žalovaného přistoupil další účastník. Souhlasu takového „nového“ účastníka řízení se vyžaduje pouze pro případ, že má vystupovat na straně žalobce (§ 92 odst. 1 OSŘ); jedná se o tzv. přistoupení dalšího účastníka do řízení (např. v průběhu řízení o zaplacení dluhu vedeného proti dlužníkovi navrhne žalobce přistoupení ručitele na stranu žalovaného). - Žalobce může v průběhu řízení navrhnout, aby žalobce nebo žalovaný z řízení vystoupil a aby na jeho místo vstoupil někdo jiný. Má-li být takto zaměněn žalobce, je třeba, aby s tím souhlasil i ten, kdo má na jeho místo vstoupit (§ 92 odst. 2 OSŘ); jedná se o tzv. záměnu účastníků (např. žalobce v průběhu řízení postoupí vymáhanou pohledávku a navrhne, aby do řízení na stranu žalobce na jeho místo nastoupil nabyvatel pohledávky). - OSŘ zná institut vedlejšího účastníka na straně žalobce či na straně žalovaného. Úkolem vedlejšího účastníka řízení je podpora toho z účastníků, na jehož stranu do řízení vedlejší účastník vstoupil. Do řízení vstoupí buď z vlastního podnětu, nebo na výzvu některého z účastníků učiněnou prostřednictvím soudu. V řízení má vedlejší účastník stejná práva a povinnosti jako účastník. Jedná však toliko sám za sebe (§ 93 OSŘ) V řízení, které může být zahájeno i bez návrhu, jsou účastníky navrhovatel a ti, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno (tzv. druhá definice účastníků řízení uvedená v ust. § 94 odst. 1 OSŘ). Např. v řízení o zrušení obchodní společnosti a nařízení její likvidace jsou účastníky řízení obchodní společnost a všichni její společníci. Podle třetí definice účastníků řízení uvedené v § 94 odst. 2 OSŘ jsou účastníky řízení navrhovatel a ti, které zákon za účastníky označuje. Např. podle § 14 InsZ jsou účastníky insolvenčního řízení dlužník a věřitelé, kteří uplatňují své právo vůči dlužníku. Nejde-li o přihlášené věřitele, jsou jiné osoby uplatňující právo v insolvenčním řízení účastníky jen po dobu, po kterou insolvenční soud o tomto právu jedná a rozhoduje. Každý může před soudem jako účastník samostatně jednat a má tedy procesní způsobilost, v tom rozsahu, v jakém má způsobilost vlastními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti. Fyzická osoba má plnou procesní způsobilost (může sama jednat ve všech věcech) v případě, že je zletilá a má plnou způsobilost k právům a povinnostem (je zcela svéprávná). Za právnickou osobu jedná a) její statutární orgán; tvoří-li statutární orgán více fyzických osob, jedná za právnickou osobu jeho předseda, popřípadě jeho člen, který tím byl pověřen, nebo b) její zaměstnanec (člen), který tím byl statutárním orgánem pověřen, nebo c) vedoucí jejího odštěpného závodu nebo vedoucí jiné její organizační složky, o níž zákon stanoví, že se zapisuje do obchodního rejstříku, jde-li o věci týkající se tohoto závodu (složky), nebo d) její prokurista, může-li podle udělené prokury jednat samostatně. Za stát před soudem vystupuje


a) b)

Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových v případech stanovených podle zvláštního právního předpisu, a to prostřednictvím pověřeného zaměstnance, organizační složka státu příslušná podle zvláštního právního předpisu v ostatních případech, a to prostřednictvím vedoucího organizační složky nebo jím pověřeného zaměstnance.

Účastník nemusí jednat osobně, ale může jednat prostřednictvím svého zástupce. Zákon rozlišuje a) zastoupení na základě zákona (§ 22 a § 23 OSŘ): - fyzická osoba, která nemůže před soudem jednat samostatně, musí být zastoupena svým zákonným zástupcem, - vyžadují-li to okolnosti případu, může předseda senátu rozhodnout, že fyzická osoba, která nemá způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu, musí být v řízení zastoupena svým zákonným zástupcem, i když jde o věc, v níž by jinak mohla jednat samostatně. b) zastoupení na základě plné moci (§ 24 až § 28a OSŘ) udělené - advokátu či notáři, - kterékoliv fyzické osobě, jež má způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu, tedy tzv. obecnému 36 zmocněnci s tím, že tento zástupce může jednat jedině osobně , - členem příslušné odborové organizaci s výjimkou věcí obchodních, - popř. na základě plné moci udělené další právnické osobě uvedené v ust. § 26 OSŘ v tam vyjmenovaných typech sporů. c) na základě rozhodnutí soudu (§ 29 až § 31 OSŘ) - opatrovníkem (např. v případech, kdy není zastoupena fyzická osoba, která jako účastník řízení nemůže před 37 soudem samostatně, nebo v případech, kdy pobyt účastníka není znám apod.) nejčastěji z řad advokátů nebo - zástupcem v případě, kdy jsou u účastníka splněny předpoklady pro osvobození od placení soudních poplatků (účastníkovi nedovolí jeho ekonomická situace zajistit si zástupce na základě plné moci) a je-li to nezbytné k ochraně jeho zájmů. Nejčastěji je zástupcem ustanoven advokát; jinou osobu lze ustanovit zástupcem, jen když s tím tato osoba vysloví souhlas.

Žaloba Žaloba (návrh na zahájení řízení) musí obsahovat: -

obecné náležitostí podání soudu předepsané v ust. § 42 odst. 4 OSŘ, označení účastníků řízení popř. též jejich zástupců vylíčení rozhodujících skutečností, na kterých se žaloba zakládá, označení důkazů, kterých se žalobce k prokázání svých tvrzení dovolává, žalobní petit, tedy návrh rozsudečného výroku (z návrhu musí být patrno, čeho se žalobce žalobou domáhá).

K žalobě musí žalobce připojit 36

Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cdon 1301/97 ze dne 29. 4. 1999: Je-li obecný zmocněnec zřejmě nezpůsobilý k řádnému zastupování nebo vystupuje-li v různých věcech opětovně, soud usnesením vysloví nepřípustnost zastoupení; dokud takové usnesení není v právní moci, jsou procesní úkony, jeţ tento zmocněnec učiní jako zástupce účastníka, účinné. 37

Ústavní soud,II. ÚS 1371/08, [190/2008 USn.]: Ustanovit účastníkovi neznámého pobytu procesního opatrovníka je zákonem umoţněno proto, aby byly do důsledku hájeny zájmy nepřítomného účastníka řízení tak, jak by takovou povinnost plnil smluvní zástupce. Pokud má účastník řízení svého zvoleného zástupce, odpovídá za jeho volbu a za jeho konkrétní kroky v řízení tento účastník sám. Pokud však opatrovníka coby zástupce účastníka řízení ustanoví soud, odpovídá za to, ţe opatrovník bude hájit práva a oprávněné zájmy účastníka řízení. Má přitom povinnost zprostit opatrovníka jeho funkce, pokud zjistí, ţe opatrovník svoji funkci v řízení buďto nevykonává fakticky vůbec (jako v posuzovaném případě), anebo zcela nedostatečně. Postup, kdy je soudem ustanoven a poté tolerován zcela nečinný opatrovník, je nepřípustným formalismem, který ve svém důsledku zcela popírá právo nepřítomného účastníka na spravedlivé řízení.


-

plnou moc udělenou zástupci, je-li zastoupen a listinné důkazy, kterých se v žalobě dovolává.

Žalobou se lze domáhat, aby bylo rozhodnuto zejména a) osobním stavu (o rozvodu, o neplatnosti manželství, o určení, zda tu manželství je či není, o zrušení, neplatnosti nebo neexistenci partnerství, o určení otcovství, o osvojení, o způsobilosti k právním úkonům, o prohlášení za mrtvého); b) o splnění povinnosti, která vyplývá ze zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva; c) o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem. Žalobu je možno podle ust. § 42 OSŘ podat - v listinné podobě nebo v - elektronické podobě prostřednictvím veřejné datové sítě. Přitom platí, že - žaloba doručená soudu faxovým podáním nebo e-mailovým podáním musí být písemně doplněna nejpozději do tří dnů, předložením jejího originálu, případně písemným podáním shodného znění. K žalobě, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží. - V případě žaloby v elektronické podobě podepsané uznávaným elektronickým podpisem se nevyžaduje doplnění předložením originálu. - Je-li žaloba podána prostřednictvím datové schránky žalobce, převažuje v soudní praxi názor, že opatřena uznávaným elektronickým podpisem být nemusí. Neobsahuje-li žaloba všechny zákonem předepsané náležitosti nebo je-li neurčitá či nesrozumitelná, vyzve soud žalobce, aby žalobu doplnil nebo její vytčené vady odstranil. Nejsou-li vady ve stanovené lhůtě odstraněny a nelze-li z tohoto důvodu v řízení pokračovat, soud žalobu podle ust. § 43 odst. 2 OSŘ odmítne. Žalobce může v průběhu řízení s žalobou disponovat, a to takto: - Žalobce může za řízení podle § 95 OSŘ se souhlasem soudu měnit návrh na zahájení řízení. Soud nepřipustí změnu návrhu, jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu. - Žalobce může vzít žalobu zpět, a to zčásti nebo zcela. Zpětvzetí žaloby je přípustné až do pravomocného skončení řízení. Podle ust. § 96 OSŘ soud řízení o žalobě zastaví; došlo-li k vydání rozhodnutí, pak zároveň nepravomocné rozhodnutí zruší. Na základě zpětvzetí žaloby nebude řízení zastaveno pouze v případě, 38 kdy ostatní účastníci se zpětvzetím z vážných důvodů nesouhlasí. Zpětvzetí zpětvzetí není přípustné. Jednání před soudem Po zahájení soudního řízení soudce zkoumá, zda jsou splněny podmínky řízení (zejména zda věc náleží do pravomoci soudů, zda je soud věcně a místě příslušný, zda projednání věci nebrání překážka věci zahájené nebo věci rozsouzené), soudce zkoumá, zda žaloba má všechny zákonem předepsané náležitosti, a pokud nikoliv, vyzve žalobce k odstranění vad žaloby. Jsou-li splněny všechny podmínky pro projednání žaloby, pak soudce žalovaného, popřípadě ostatní účastníky, kteří nepodali návrh na zahájení řízení, vyzve, aby se ve věci písemně vyjádřili a aby soudu předložili listinné důkazy, jichž se dovolávají, ledaže se takový postup jeví s ohledem na povahu věci neúčelným; účastníky řízení upozorní na možnost využití mediace podle zákona o mediaci nebo sociálního poradenství podle zákona o sociálních službách, je-li to vhodné; vyžádá si zprávu o skutečnostech, které mají význam pro řízení a rozhodnutí; 38

Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4822/2007 ze dne 2. 7. 2009: Jestliţe je zpětvzetí ţaloby doručeno soudu ve stejný den jako odvolání zpětvzetí ţaloby, ale v dřívější hodinu, účinky odvolání tohoto procesního úkonu nenastanou.


-

ustanoví znalce, závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí; zajistí, aby bylo možno při jednání provést potřebné důkazy, a jestliže je to účelné, může provést důkaz prostřednictvím dožádaného soudu; činí jiná vhodná opatření.

Kvalifikovaná výzva k vyjádření Jestliže se žalovaný na výzvu soudu k žalobě nevyjádřil, podal-li neodůvodněný odpor proti platebnímu rozkazu nebo elektronickému platebnímu rozkazu, popř. v dalších případech, kdy to soudce považuje za vhodné, může žalovanému usnesením podle ust. § 114b OSŘ uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a v případě, že nárok uplatněný žalobcem zcela neuznává, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává. Lhůta k vyjádření činí 30 dnů od doručení tohoto usnesení; náhradní doručení usnesení je vyloučeno, ledaže bylo doručováno prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky žalovaného. Uplyne-li lhůta marně, má se za to, že žalovaný nárok uplatněný žalobou 39 uznává; soud pak rozhodne rozsudkem pro uznání, aniž by bylo třeba nařídit k projednání žaloby jednání. Přípravné jednání Ust. § 114b OSŘ umožňuje soudci nařídit přípravné jednání. Při něm soudce zejména - v součinnosti s účastníky objasní, zda jsou splněny podmínky řízení, a případně přijme opatření k odstranění zjištěného nedostatku podmínek řízení, - vyzve účastníky, aby do protokolu doplnili svá potřebná tvrzení o skutečnostech rozhodných pro věc a návrhy na provedení důkazů k jejich prokázání a aby splnili své další procesní povinnosti, a poskytne účastníkům potřebná poučení; - pokusí se o smírné vyřešení věci, - může účastníkům řízení nařídit první setkání s mediátorem, je-li to účelné a vhodné, - uloží účastníkům řízení další procesní povinnosti potřebné k dosažení účelu řízení. Předvolání musí být účastníkům doručeno nejméně 20 dnů před konáním přípravného jednání; náhradní doručení předvolání je vyloučeno, to neplatí, bylo-li doručováno prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Nedostaví-li se bez omluvy k přípravnému jednání žalobce, soud řízení zastaví; nedostaví-li se bez řádné a včasné omluvy žalovaný, platí, že nárok uznává a o nároku soud rozhodne rozsudkem pro uznání, aniž by bylo třeba nařídit ve věci jednání. O těchto následcích musí být účastníci v předvolání poučení. Před skončením přípravného jednání poučí soudce účastníky řízení o tom, že ke skutečnostem a k důkazům označeným po skončení přípravného jednání popř. po uplynutí dodatečné lhůty, kterou účastníkům soud při přípravném jednání k označení skutečností a důkazů stanovil, nelze přihlížet (vyjma případů stanovených v ust. § 118b OSŘ). Průběh jednání Jednání řídí jediný soudce (samosoudce, OSŘ používá termín předseda senátu), jednání je veřejné, veřejnost může být vyloučena, jen kdyby veřejné projednání věci ohrozilo tajnost utajovaných informací chráněných zvláštním zákonem, obchodní tajemství, důležitý zájem účastníků nebo mravnost. O průběhu soudního jednání se pořizuje zvukový záznam nebo písemný protokol. 39

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 1951/2004: Má-li se za řízení ve smyslu ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř. za to, ţe ţalovaný nárok uplatněný proti němu ţalobou uznal, soud rozhodne podle ustanovení § 153a odst. 3 o. s. ř. rozsudkem pro uznání, i kdyţ se ţalovaný ještě před vydáním rozsudku pro uznání ve věci písemně vyjádřil tak, ţe nárok ţalobce zcela neuznává, a i kdyţ ve svém opoţděném vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichţ staví svoji procesní obranu. Jestliţe ţalovaný podal vyjádření ve věci aţ po uplynutí lhůty určené v usnesení o výzvě k vyjádření vydaném podle ustanovení § 114b odst. 1 o. s. ř., nenastane fikce uznání nároku uplatněného proti ţalovanému v ţalobě jen tehdy, jestliţe ţalovaný prokáţe, ţe mu v podání vyjádření bránil váţný důvod, a současně, jestliţe takový váţný důvod alespoň sdělil soudu ve lhůtě stanovené pro podání vyjádření nebo jestliţe šlo o tak váţný důvod, který mu zabránil v tom, aby soudu byt' jen sdělil, ţe u něj tento váţný důvod nastal (§ 114b odst. 5 o. s. ř.).


-

-

-

-

-

Soudce nejprve zjistí totožnost předvolaných účastníků řízení a jejich zástupců; pokud některý z nich není přítomen, rozhodne, zda bude věc projednána v jeho nepřítomnosti. Poučí účastníky řízení o tom, že mohou vznášet námitky místní a věcné nepříslušnosti soudu k projednání věci a námitky podjatosti soudce či zapisovatelky. Žalobce na výzvu soudce přednese žalobu, popř. sdělí její podstatný obsah; za nepřítomného žalobce tak učiní soudce. Soudce vyzve žalovaného, aby se vyjádřil k žalobě; není-li žalovaný přítomen a učinil-li písemné vyjádření, soud sdělí jeho podstatný obsah. Soudce sdělí účastníkům výsledky přípravy jednání a shrne, které právně významné skutečnosti jsou mezi účastníky nesporné a které jsou sporné. Následně probíhá dokazování čtením listin předložených účastníky sporu s jejich písemnými podáními nebo přímo v průběhu soudního jednání, může proběhnout výslech účastníků či předvolaných svědků apod. Soud po provedení navržených důkazů poučí účastníky řízení o tom, že rozhodující skutečnosti musí být tvrzeny a důkazy označeny nejpozději do skončení prvního jednání ve věci (pokud předtím neproběhlo přípravné jednání). Jsou-li účastníky řízení navrženy další důkazy, soud zpravidla odročí jednání za účelem jejich opatření. Nejsou-li další důkazy navrhovány, popř. dojde-li soud k závěru, že provedení dalších důkazů není třeba, důkazní řízení končí. Soud vyzve účastníky řízení, aby shrnuli své návrhy a vyjádřili se ke skutkové a právní stránce věci. Zároveň účastníci vyúčtují vynaložené náklady řízení. Na to soudce vyhlásí rozsudek, odůvodní jej a poučí účastníky řízení o opravném prostředku. Ve složitější věci může být jednání odročeno za účelem přípravy a vyhlášení rozsudku o 10 dnů (§ 156 odst. 2 OSŘ). Písemné vyhotovení rozsudku musí být účastníkům rozesláno ve lhůtě 30 dnů od jeho vyhlášení (§ 158 odst. 4 OSŘ).

Důkazní povinnost účastníků řízení, okruh důkazních prostředků, způsob provádění dokazování a hodnocení důkazů jsou upraveny v ust. § 120 až 136 OSŘ.

Typy soudních rozhodnutí Soud rozhoduje rozsudkem, usnesením, platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem, směnečným nebo šekovým platebním rozkazem Rozsudek Rozsudkem rozhoduje soud ve věci samé (zákon může stanovit případy, kdy se ve věci samé rozhoduje usnesením). Lze rozlišit - rozsudek vydaný po projednání věci, jímž je rozhodnuto ve věci samé o celém uplatněném nároku, - rozsudek částečný, bylo-li účelné rozhodnout nejprve o části uplatněného nároku; dodatečně pak soud rozhodne o zbývající části uplatněného nároku, - rozsudek mezitímní, jímž soud nejprve rozhodne pouze o základu nároku (např. ve sporu o náhradu škody nejprve rozhodne o tom, zda žalobce právo na náhradu škody má, výše škody je pak řešena 40 následně) , - rozsudek pro uznání podle ust. § 153a OSŘ, uzná-li žalovaný uplatněný nárok v průběhu soudního řízení nebo nastane-li domněnka uznání závazku tím, že se žalovaný nevyjádří na kvalifikovanou výzvu podle ust. § 114b OSŘ nebo se nedostaví k přípravnému jednání podle ust. § 114c OSŘ, 40

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 25 Cdo 2180/2010: V řízení, jeţ následuje po vydání mezitímního rozsudku, soud zkoumá jiţ jen výši plnění pouze ve vztahu k nárokům, na něţ se vztahuje mezitímní rozsudek. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 32 Cdo 3656/2009:Základem projednávané věci, o němţ můţe soud rozhodnout mezitímním rozsudkem, jsou všechny sporné otázky vyplývající z uplatňovaného nároku, s výjimkou výše nároku.


-

rozsudek pro zmeškání podle ust. § 153b OSŘ; nedostaví-li se žalovaný bez řádné a včasné omluvy k prvnímu jednání ve věci, ačkoliv byl řádně předvolán a o následcích nedostavení se k soudu byl v předvolání poučen, má se za to, že skutečnosti uvedené v žalobě jsou mezi účastníky řízení 41 nesporné.

Pro rozsudek platí: - Pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení (§ 154 odst. 1 OSŘ). - Soud může v rozsudku překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhají, jen tehdy, jestliže řízení bylo možno zahájit i bez návrhu, nebo jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky (§ 153 odst. 2 OSŘ). - Rozsudek se vyhlašuje veřejně, písemné vyhotovení rozsudku musí být účastníkům odesláno do 30 dnů od jeho vyhlášení; náležitosti rozsudku jsou předepsány v ust. § 157 a 158 OSŘ). - Opravným prostředkem proti rozsudku je odvolání, které lze podat do 15 dnů od doručení rozsudku. - Doručený rozsudek, který již nelze napadnout odvoláním, je pravomocný a pro účastníky řízení závazný. - Je-li v rozsudku uložena povinnost, je třeba splnit ji do tří dnů od právní moci rozsudku, neurčí-li soud lhůtu k plnění jinak. - Rozsudek je vykonatelný, jakmile uplyne lhůta k plnění, není-li v rozsudku uložena povinnost k plnění, je vykonatelný, jakmile nabyl právní moci, ledaže půjde o rozsudek předběžně vykonatelný (§ 161 a162 OSŘ). Usnesení Nestanoví-li zákon jinak, rozhoduje soud usnesením. Pro usnesení platí - usnesení se doručuje účastníkům, je-li proti němu přípustné odvolání, je-li to potřebné pro vedení řízení anebo jde-li o usnesení, kterým se účastníku ukládá nějaká povinnost (§ 168 OSŘ), - náležitosti písemného vyhotovení usnesení upravuje ust. § 169 OSŘ, - usnesením, kterým se upravuje vedení řízení, není soud vázán, - lhůta k plnění počíná běžet již od doručení usnesení; jejím uplynutím je usnesení vykonatelné (§ 171 OSŘ).

Platební rozkaz Pro platební rozkaz podle § 172 až 174 OSŘ platí: - vydá jej soud, bylo-li v žalobě uplatněno právo na peněžitý nárok a uplatněné právo ze žaloby a připojených listin vyplývá, - platební rozkaz neobsahuje odůvodnění, - je třeba doručit jej do vlastních rukou s tím, že náhradní doručení je vyloučeno; nepodaří-li se platební rozkaz žalovanému doručit, soud jej zruší a k projednání žaloby nařídí jednání, - podáním včasného odporu se platební rozkaz ruší, odpor nemusí být odůvodněn; soud nařídí ve věci jednání, - platební rozkaz, proti kterému nebyl podán odpor, má účinky pravomocného rozsudku, - platební rozkaz nelze vydat, není-li znám pobyt žalovaného nebo má-li být doručen do ciziny. Elektronický platební rozkaz Pro elektronický platební rozkaz podle ust. § 174a OSŘ platí 41

Usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 4 Cmo 421/94–53 ze dne 11. 12. 1996: Jednou z podmínek vydání rozsudku pro zmeškání je i posouzení oprávněnosti nároku ţalobcova po hmotněprávní stránce alespoň z důkazů, obsaţených ve spisech. Pouhé zmeškání nemá za následek, ţe ţalovaný spor bez dalšího prohrává.


-

vydá jej soud k návrhu na předepsaném formuláři doručeném elektronickou cestou a opatřeném uznávaným elektronickým podpisem, peněžité plnění nesmí převýšit 1.000.000,- Kč, odpor se podává rovněž na předepsaném formuláři, jinak obdobně platí ustanovení § 172 až 174 OSŘ o platebním rozkazu.

Směnečný platební rozkaz Pro směnečný platební rozkaz podle ust. § 175 OSŘ platí - vydá jej soud k návrhu, k němuž je připojen originál platné směnky a popř. další listiny nutné k uplatnění práv ze směnky, - ve směnečném platebním rozkazu stanoví soud 8denní lhůtu k zaplacení nebo k podání námitek, - náhradní doručení směnečného platebního rozkazu není vyloučeno, - pro námitky platí koncentrace řízení; v námitkách musí být uvedeno vše, co žalovaný proti povinnosti zaplatit namítá, neboť k později uplatněným námitkám soud nepřihlédne, - opožděně podané nebo neodůvodněné námitky soud odmítne, - podá-li žalovaný včas odůvodněné námitky, nařídí soud k jejich projednání jednání a rozhodne, zda směnečný platební rozkaz ponechává v platnosti nebo jej ruší, - nepodá-li žalovaný včasné a odůvodněné námitky, má pravomocný směnečný platební rozkaz účinky pravomocného rozsudku.

Soudní poplatky a náklady řízení Zákon č. 549/1991 Sb. v platném znění upravuje okruh poplatníků, vznik poplatkové povinnosti, sazby soudních poplatků, splatnost poplatků, placení poplatků a následky nezaplacení poplatku, vracení poplatků a osvobození do placení soudních poplatků. Poplatník Poplatníky poplatku za řízení před soudem prvního stupně jsou a) navrhovatel (navrhovatelé), není-li zákonem stanoveno jinak, b) účastníci smíru uzavřeného ve smírčím řízení, c) žalovaný (žalovaní) uplatňující svá práva vzájemným návrhem, d) fyzická nebo právnická osoba, jíž se týká provedení zápisu v obchodním rejstříku, o kterém rozhodl soud v řízení zahájeném bez návrhu, e) právnická osoba v řízení zahájeném bez návrhu, ve kterém soud rozhodl o zrušení nebo likvidaci právnické osoby nebo o jmenování likvidátora právnické osoby. Je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Poplatníkem poplatku za řízení před odvolacím soudem je odvolatel a za řízení před dovolacím soudem dovolatel Vznik poplatkové povinnosti Jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost a) podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení, b) podáním odvolání, c) podáním dovolání, d) v insolvenčním řízení uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o insolvenčním návrhu, e) uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti se schválením smíru ve smírčím řízení, f) uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o návrhu na nařízení předběžného opatření,


g)

v ostatních případech uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé.

Sazby soudních poplatků Výše soudních poplatků je stanovena sazebníkem, který tvoří přílohu k SoudP. Soudní poplatek tak činí např. - za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění, 5% z žalované částky, minimálně 1.000,- Kč, - za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je nemovitost 5.000,- Kč (za nemovitosti na jednom listu vlastnictví), - za návrh na zahájení řízení o rozvod, za návrh na zahájení řízení o ochranu osobnosti 2.000,- Kč, - za návrh na určení výše výživného 500,- Kč (do částky 50.000,- Kč včetně), - za incidenční žalobu o pravost, výši či pořadí popřené pohledávky 5.000,- Kč, - za žalobu na obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost 5.000,- Kč. Placení soudních poplatků Poplatek je splatný vznikem poplatkové povinnosti. Vznikne-li povinnost zaplatit soudní poplatek až na základě pravomocného soudního rozhodnutí, je splatný do tří dnů od právní moci takového rozhodnutí. Poplatek do výše 5.000,- Kč lze zaplatit vylepením kolkových známek. Poplatek nad 5.000,- Kč je třeba uhradit na účet příslušného soudu vedený u ČNB. Nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání nebo dovolání zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. Osvobození od placení soudních poplatků Podle ust. § 11 odst. 1 SoudP se od poplatku osvobozují řízení ve věcech a) opatrovnických, péče soudu o nezletilé, osvojení a povolení uzavřít manželství, b) důchodového pojištění (zabezpečení), příplatku k důchodu, zvláštního příspěvku k důchodu, nemocenského pojištění, státní sociální podpory, pojistného na veřejné zdravotní pojištění, sociální péče, pomoci v hmotné nouzi a státních dávek, c) vzájemné vyživovací povinnosti rodičů a dětí, d) vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče, e) dědických v prvním stupni řízení, f) způsobilosti k právním úkonům, poručenských a určení, zda je třeba souhlasu rodičů dítěte k jeho osvojení, g) obchodního rejstříku, týká-li se zápis fyzické nebo právnické osoby, jejíž úpadek nebo hrozící úpadek se řeší v insolvenčním řízení, v němž již bylo vydáno rozhodnutí o úpadku, h) volebních, i) kompetenčních žalob, j) návrhů na určení lhůty k provedení procesního úkonu, k) výmazu podnikatele z obchodního rejstříku, l) náhrady škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření nebo nesprávným úředním postupem. Ust. § 11 odst. 2 SoudP pak vymezuje okruh osob, které jsou ze zákona osvobozeny od placení poplatků osvobozeny. Mezi ně např. patří: - Česká republika a státní fondy, - územní samosprávné celky v případech, kdy se spor týká výkonu státní správy, který je na ně přenesen, - navrhovatel v řízení o určení výživného včetně jeho zvýšení, nejde-li o vzájemnou vyživovací povinnost rodičů a dětí, - navrhovatel v řízení o náhradu škody na zdraví včetně náhrady škody na věcech vzniklé v souvislosti s ublížením na zdraví a náhrady nákladů léčení, - navrhovatel v řízení o náhradu škody z pracovního úrazu a nemoci z povolání,


-

neprovdaná matka v řízení o příspěvek na výživu a úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a slehnutím, navrhovatel v řízení o určení rodičovství, s výjimkou navrhovatele v řízení o popření rodičovství, společenství vlastníků jednotek3a) ve věcech rejstříku společenství vlastníků jednotek, insolvenční správce nebo dlužník s dispozičními oprávněními v řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, dlužník a insolvenční správce v insolvenčním řízení.

Od placení soudního poplatků může být účastník v probíhajícím soudním řízení osvobozen též rozhodnutím soudu podle ust. § 138 OSŘ (ze sociálních důvodů). Zákon o soudních poplatcích rovněž upravuje sazby poplatků za úkony v rámci soudního řízení nebo za úkony státní správy soudu (např. za vydání opisů, výpisů či potvrzení). Náklady řízení O nákladech řízení soud rozhoduje zpravidla v konečném rozhodnutí ve věci. Pravidla pro rozhodování o nákladech řízení jsou upravena v ust. § 137 až 151a OSŘ. Mezi náklady řízení, které vznikají účastníkům, zejména patří: - soudní poplatky, - hotové výdaje účastníka vzniklé mu zejména v souvislosti s účastí u soudního jednání, - ušlý výdělek - náklady důkazů, - odměna pro mediátora za první setkání s mediátorem nařízené soudem, - odměna za zastoupení advokátem (odměna se přiznává podle vyhl. č. 484/2000 Sb., v platném znění), popř. navýšená o DPH, je-li advokát plátcem této daně, - hotové výdaje zastupujícího advokáta (přiznávají se podle vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění), popř. navýšené o DPH, je-li advokát plátcem této daně. Zpravidla rozhoduje soud o náhradě nákladů řízení podle výsledku sporu tak, že úspěšný účastník má proti neúspěšnému účastníkovi právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Pokud ovšem bylo předmětem sporu peněžité plnění, bude podle ust. § 142a OSŘ úspěšnému žalobci přiznáno právo na náhradu nákladů řízení jen tehdy, pokud ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním žaloby zaslal žalovanému výzvu k plnění (předžalobní upomínku). Bude-li soudní řízení zastaveno, pak soud podle ust. § 146 OSŘ zkoumá, zda zastavení řízení zavinil žalobce či žalovaný; podle toho pak rozhodne o povinnosti nahradit náklady řízení. Pro rozhodování o nákladech řízení dále platí: - Žalovaný, který neměl úspěch ve věci, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalobci, jestliže svým chováním nezavdal příčinu k podání žaloby (§ 143 OSŘ). - Účastníku nebo jeho zástupci může soud uložit, aby hradil náklady řízení, které by jinak nebyly vznikly, jestliže je způsobili svým zaviněním nebo jestliže tyto náklady vznikly náhodou, která se jim přihodila (tzv. separace nákladů podle ust. § 147 OSŘ). - Stát má podle ust. § 148 OSŘ podle výsledku řízení proti účastníkům řízení právo na náhradu nákladů řízení, které platil (vyplacené svědečné, znalečné apod.).

Řádné a mimořádné opravné prostředky Řádnými opravnými prostředky jsou - odvolání proti rozsudku či usnesení, - odpor proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu a elektronickému platebnímu rozkazu, Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

-

námitky proti směnečnému nebo šekovému platebnímu rozkazu.

Mimořádnými opravnými prostředky jsou - dovolání, - žaloba na obnovu řízení a - žaloba pro zmatečnost. Odvolání Odvolání je řádným opravným prostředkem proti rozsudku a usnesení, pokud zákon v ust. § 202 OSŘ nestanoví, že proti nim odvolání přípustné není. Podle ust. § 202 odst. 1 OSŘ není odvolání přípustné proti usnesení, jímž a) se upravuje vedení řízení; b) byl k řízení přibrán další účastník podle § 94 odst. 3OSŘ; c) bylo zahájeno řízení bez návrhu; d) byl účastník vyzván, aby neúplné, nesrozumitelné nebo neurčité podání doplnil nebo opravil podle § 43 odst. 1 OSŘ; e) bylo prominuto zmeškání lhůty; f) byla nebo nebyla připuštěna změna návrhu; g) bylo rozhodnuto o svědečném nebo o nárocích podle § 139 odst. 3 OSŘ; h) byl schválen smír; i) byl zamítnut návrh na přerušení řízení podle § 109 nebo podle § 110 OSŘ; j) byl žalovaný vyzván, aby se ve věci písemně vyjádřil podle § 114b a § 193d OSŘ; k) bylo opraveno rozhodnutí, netýká-li se oprava výroku rozhodnutí, l) bylo rozhodnuto o opatřeních k zajištění podmínek pro navrácení dítěte podle § 193c OSŘ; m) bylo rozhodnuto, že doručení je neúčinné podle § 50d OSŘ; n) byla uložena povinnost složit zálohu na náklady důkazu; o) bylo vyhověno návrhu na přezkum evropského platebního rozkazu, p) bylo nařízeno první setkání s mediátorem podle § 100 odst. 3 OSŘ; q) byl zrušen platební rozkaz podle § 173 odst. 2 OSŘ. Podle ust. § 202 odst. 2 OSŘ není dále odvolání přípustné proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 10.000,- Kč, když k příslušenství se přitom nepřihlíží (rozhodnutí v tzv. bagatelních věcech), a proti rozsudku pro uznání nebo pro zmeškání, pokud není v odvolání namítáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání. Pro odvolání platí: - Odvolání se podává ve lhůtě 15 dnů od doručení napadeného rozhodnutí a to u soudu, jehož rozhodnutí je odvoláním napadeno. - Náležitosti odvolání jsou uvedeny v ust. § 205 OSŘ a účastník musí v odvolání mimo jiné uvést i to, v čem je spatřována nesprávnost napadeného rozhodnutí a čeho se odvolatel odvoláním domáhá. Na rozdíl od odporu tedy musí být odvolání řádně odůvodněno. - Vady odvolání se pokusí odstranit soud prvního stupně tím, že usnesením vyzve odvolatele k odstranění vad odvolání. - Soud prvního stupně rovněž posoudí včasnost podaného odvolání, vyzve odvolatele k zaplacení soudního poplatku za odvolání a před předložením věci odvolacímu soudu rovněž opatří vyjádření protistrany. - O odvolání rozhoduje odvolací soud vyjma případů uvedených v ust. § 210a OSŘ, kdy může o odvolání rozhodnout soud prvního stupně, pokud odvolání v plném rozsahu vyhoví. - Je-li rozhodnutí napadeno včas podaným odvoláním, nenabude právní moci, dokud o odvolání pravomocně nerozhodne odvolací soud. - V rámci odvolacího řízení může účastník uplatňovat nové skutečnosti a navrhovat další důkazy, jež nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jen za podmínek uvedených v ust. § 205a OSŘ. Odpor Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

Odporem lze napadnout platební rozkaz a elektronický platební rozkaz. Pro odpor platí: - Odpor se podává do 15 dnů od doručení platebního rozkazu či elektronického platebního rozkazu. - Odpor nemusí být odůvodněn, pro podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu může žalovaný využít formulář a odeslat jej elektronicky, pokud bude opatřen zaručeným elektronickým podpisem, - Opožděně podaný odpor soud odmítne. - Včas podaným odporem se platební rozkaz či elektronický platební rozkaz ruší a soud ve věci zpravidla nařídí soudní jednání. Námitky Námitkami lze napadnout směnečný nebo šekový platební rozkaz. Pro námitky platí: - Námitky se podávají do 15 dnů od doručení směnečného nebo šekového platebního rozkazu. - Námitky musí být odůvodněny. V námitkách musí žalovaný uvést vše, co proti povinnosti zaplatit namítá. K později vzneseným námitkám soud při projednání věci nepřihlédne (platí zde přísná 42 koncentrace řízení) . - Opožděně podané nebo neodůvodněné námitky soud odmítne. - Včasnými a odůvodněnými námitkami se sice směnečný nebo šekový platební rozkaz neruší, soud však k projednání námitek nařídí jednání a poté rozhodne, zda směnečný či šekový platební rozkaz ponechává v platnosti či zda jej ruší. Dovolání Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Pro dovolání podle ust. § 236 až 234g OSŘ platí: - Není-li stanoveno jinak, je podle ust. § 237 OSŘ dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. - Ust. § 238 OSŘ upravuje okruh věcí, ve kterých není dovolání přípustné (např. ve věcech o peněžité plnění nepřevyšující 50.000,- Kč). - Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu, a to u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. - Náležitosti dovolání jsou upraveny v ust. § 241a OSŘ. V dovolání musí být mimo jiné uveden i důvod dovolání, a to tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. V dovolání nelze odkazovat na předchozí ve věci učiněná podání a nelze uplatnit nové skutečnosti a důkazy. Po dobu trvání lhůty pro dovolání může dovolatel měnit vymezení důvodu dovolání a rozsah, ve kterém rozhodnutí odvolacího soudu napadá.

42

Rozsudek Vrchního soudu v Olomouc, sp. zn. 7 Cmo 394/2002 ze dne 1. 6. 2004:Námitky týkající se skutečností nastalých aţ po vydání směnečného platebního rozkazu, nelze jako účinnou procesní obranu uplatnit v řízení o námitkách, ale aţ v eventuálním řízení o výkon rozhodnutí. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2988/2007 ze dne 26. 11. 2008:V námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu musí ţalovaný uvést vše, co proti němu namítá, coţ platí i pro námitku promlčení. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 4722/2007 ze dne 29. 9. 2009: Mají-li mít námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu původ v mimosměnečných vztazích účastníků, se směnkou toliko souvisejících (tzv. kauzální námitky), bude poţadavek na řádné odůvodnění námitek naplněn zásadně jen tehdy, jestliţe ţalovaný v námitkách alespoň stručně vylíčí obsah tzv. směnečné smlouvy, jeţ byla bezprostředním důvodem vzniku směnky, popř. závazku konkrétního směnečného dluţníka (např. uvede, ţe podle konkrétního ujednání účastníků směnka zajišťovala určitou kauzální pohledávku), a dále vymezí skutečnost, v jejímţ důsledku by měl být zproštěn povinnosti směnku zaplatit (např. ţe pohledávka směnkou zajištěná jiţ byla zaplacena, zanikla započtením, uzavřením dohody o narovnání apod.).


-

Účastník podávající dovolání musí být zastoupen advokátem; to neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba s právnickým vzděláním, nebo právnická osoba, jedná-li za ni osoba s právnickým vzděláním. O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud ČR podle pravidel upravených v ust. § 242 až 243g OSŘ.

Obnova řízení Podle ust. § 228 OSŘ může žalobou na obnovu řízení účastník napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé: a) jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v zákoně též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci; b) lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v zákoně též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci. Pro žalobu na obnovu řízení platí: - Žaloba na obnovu řízení musí být podána ve lhůtě tří měsíců od té doby, kdy se ten, kdo obnovu navrhuje, dozvěděl o důvodu obnovy, nebo od té doby, kdy jej mohl uplatnit; běh této lhůty však neskončí před uplynutím tří měsíců od právní moci napadeného rozhodnutí. Po třech letech od právní moci napadeného rozhodnutí může být žaloba na obnovu řízení podána jen tehdy, jestliže trestní rozsudek nebo rozhodnutí o přestupku nebo jiném správním deliktu, na jejichž podkladě bylo v občanském soudním řízení přiznáno právo, byly později podle příslušných právních předpisů zrušeny. - Žalobu projedná soud, který rozhodoval v prvním stupni. - Žalobu pro projednání buď zamítne, nebo obnovu řízení povolí. - Byla-li povolena obnova řízení, soud prvního stupně, jakmile usnesení nabude právní moci, věc znovu bez dalšího návrhu projedná; přihlédne přitom ke všemu, co vyšlo najevo v původním řízení nebo při projednávání žaloby. Shledá-li soud napadené rozhodnutí věcně správným, zamítne usnesením návrh na jeho změnu. Jestliže soud napadené rozhodnutí ve věci samé změní, nové rozhodnutí nahradí původní rozhodnutí. - V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů původního řízení i řízení o žalobě na obnovu řízení; o náhradě nákladů původního řízení však nerozhodne, jestliže rozhodnutí po povolení obnovy nenahrazuje původní rozhodnutí. Žaloba pro zmatečnost Podle ust. § 229 OSŘ může žalobou pro zmatečnost účastník napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže a) bylo rozhodnuto ve věci, která nenáleží do pravomoci soudů, b) ten, kdo v řízení vystupoval jako účastník, neměl způsobilost být účastníkem řízení, c) účastník řízení neměl procesní způsobilost nebo nemohl před soudem vystupovat (§ 29 odst. 2 OSŘ) a nebyl řádně zastoupen, d) nebyl podán návrh na zahájení řízení, ačkoliv podle zákona ho bylo třeba, e) rozhodoval vyloučený soudce nebo přísedící, f) soud byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát, g) bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu soudce nebo přísedícího, h) účastníku řízení byl ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu nebo proto, že se mu nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, ačkoliv k takovému opatření nebyly splněny předpoklady. Dále může žalobou pro zmatečnost účastník napadnout také pravomocný rozsudek soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu nebo pravomocné usnesení těchto soudů, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, anebo pravomocný platební rozkaz (směnečný a šekový platební rozkaz) nebo elektronický platební rozkaz, jestliže a) v téže věci bylo již dříve zahájeno řízení, b) v téže věci bylo dříve pravomocně rozhodnuto, Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

c)

odvolacím soudem byl pravomocně zamítnut návrh na nařízení výkonu těchto rozhodnutí nebo pravomocně zastaven výkon rozhodnutí z důvodu, že povinnosti rozsudkem, usnesením nebo platebním rozkazem uložené nelze vykonat.

Žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout též pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Totéž platí, jde-li o pravomocný rozsudek soudu prvního stupně, proti němuž není odvolání přípustné podle § 202 odst. 2 OSŘ. Pro žalobu pro zmatečnost dále platí - Není-li v ust. § 234 OSŘ stanoveno jinak, musí být žaloba pro zmatečnost podána ve lhůtě tří měsíců od doručení napadeného rozhodnutí. - Žalobu pro zmatečnost projedná soud, který rozhodoval v prvním stupni, není-li v ust. § 235a OSŘ stanoveno jinak. - Žalobu pro zmatečnost soud po jejím projednání buď zamítne, nebo napadené rozhodnutí zruší. - Bylo-li napadené rozhodnutí pro zmatečnost zrušeno, soud, o jehož rozhodnutí jde, věc, jakmile usnesení nabude právní moci, bez dalšího návrhu projedná a rozhodne; přihlédne přitom ke všemu, co vyšlo najevo v původním řízení nebo při projednávání žaloby. Právní názor obsažený ve zrušovacím usnesení je pro nové projednání a rozhodnutí věci závazný. Byla-li proti stejnému rozhodnutí podána jak žaloba na obnovu řízení, tak žaloba pro zmatečnost, spojí soud věci ke společnému projednání. Důvodně podanou obnovu řízení může soud povolit, jen kdy žalobu pro zmatečnost odmítne, zamítne nebo řízení o ní zastaví (§ 235b a § 235e OSŘ). Je-li pravděpodobné, že žalobě na obnovu řízení nebo žalobě pro zmatečnost bude vyhověno, může soud nařídit odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

10.2. Modelový případ: Zpracování žaloby před jejím projednáním soudem Žaloba V našem modelovém příkladu podal pan Jan Novák žalobu ve znění: Okresnímu soudu v Hradci Králové Ignáta Hermanna 227/02 500 02 Hradec Králové Žaloba o zaplacení částky 40.000,- Kč Tímto podávám žalobu na pana Jiřího Vopičku, bytem Krátká 555, Hradec Králové, který mi neproplatil fakturu č. 12345 ze dne 30.6.2013 ve výši 40.000,-Kč za provedenou práci. Žádám, aby soud uložil panu Vopičkovi zaplatit mi částku 40.000,- Kč s 25% úrokem z prodlení a uhradit mi náklady řízení. S úctou Jan Novák Dlouhá 444 500 00 Hradec Králové V Hradci Králové dne 30.10.2013 Příloha: faktura č. 12345 ze dne 30.6.2013 Žaloba byla doručena v jednom vyhotovení v písemné podobě do podatelny příslušného okresního soudu spolu s kopií neproplacené faktury.


Posouzení náležitostí žaloby soudem Pracovnice soudu provede při zápisu žaloby do příslušného rejstříku lustraci, zda řízení ve stejné věci již u soudu neprobíhá nebo neproběhlo, neboť v takovém případě by mohla projednání žaloby bránit překážka věci zahájené nebo rozsouzené, což by mělo za následek zastavení řízení. Spis je předán soudci, který posoudí, zda je okresní soud věcně a místně příslušný k projednání žaloby. Pokud by se domníval, že k projednání žaloby je příslušný krajský soud, předložil by podle § 104a odst. 2 OSŘ věc k posouzení nadřízenému soudu, kterým by byl Vrchní soud v Praze. Pokud by měl za to, že není k projednání místně příslušný, vyslovil by místní nepříslušnost a věc postoupil k projednání příslušnému okresnímu soudu (podle § 105 OSŘ). V našem modelovém případě je soud věcně i místně příslušným k projednání žaloby. Soud dále zkoumá, zda žaloba nemá takové formální nebo obsahové nedostatky, které by bránily jejímu projednání. V daném případě lze žalobě vytknout minimálně následující: - Pokud zná žalobce datum narození nebo rodné číslo žalovaného, je vhodné jej uvést, aby nemohlo dojít k záměně v případě, kdy na stejné adrese budou bydlet dvě osoby stejného jména a příjmení. - Žalobce je v žalobě povinen vylíčit rozhodující skutečnosti, na kterých se zakládá jeho pohledávka. Je nedostatečné, když žalobce uvedl, že důvodem pohledávky je nezaplacená faktura za provedené práce. - Žalobce je povinen uvést, čeho se žalobou domáhá, zde je jasné, že žalobce se domáhá zaplacení částky 40.000,- Kč, není však jasné, od jakého data požaduje úroky z prodlení, zda sazba 25% je sazbou roční a zda byla tato sazba úroků z prodlení smluvena. - Žaloba musí být předložena ve dvojím vyhotovení, aby jedno vyhotovení mohlo být doručeno žalovanému a jedno aby zůstalo soudu. Výzva k odstranění vad žaloby, doplňující podání žalobce K odstranění vad žaloby vyzve soud žalobce usnesením. V usnesení soud žalobci vysvětlí, v čem spatřuje nedostatky žaloby a jak mají být tyto nedostatky odstraněny. K odstranění vad žaloby soud stanoví žalobci lhůtu, zpravidla 15 denní a žalobce poučí o tom, že pokud nebudou vady žaloby odstraněny, soud žalobu podle § 43 odst. 2 OSŘ odmítne. Usnesení doručí žalobci, v našem případě poštou, protože žalobce nemá datovou schránku. Žalobce v našem modelovém případě reagoval na výzvu soudu a ve lhůtě k tomu určené zaslal soudu následující podání: Okresnímu soudu v Hradci Králové Ignáta Hermanna 227/02 500 02 Hradec Králové

Věc: doplnění žaloby o zaplacení částky 40.000,- Kč - ke sp.zn. 10C 369/2013 Tímto doplňuji na výzvu soudu žalobu takto: Žalovaným je pan Jiří Vopička, narozený 15.5.1962, bytem Krátká 555, Hradec Králové. Částka 40.000,- Kč představuje cenu zednických a obkladačských prací, které jsem provedl v červnu 2013 na základě ústně uzavřené smlouvy pro žalovaného při rekonstrukci koupelny na adrese trvalého bydliště žalovaného. Cenu jsem vyúčtoval po provedení díla fakturou č. 12345 ze dne 30.6.2013, jež byla splatná do 15.7.2013. Žalovaný mi cenu prací neuhradil ani přes četné ústní a telefonické upomínky. Jiné listiny, než fakturu, k dispozici nemám. Práce mi pomáhal provést pan Milan Zedník, bytem Přímá 666, Hradec Králové, který může jako svědek potvrdit, že práce byly pro žalovaného podle jeho požadavků řádně a včas provedeny. Navrhuji proto, aby soud vydal tento rozsudek: Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 40.000,- Kč s 25% úrokem z prodlení ročně jdoucím z částky 40.000,Kč od 16.7.2013 do zaplacení a dále je povinen žalobci nahradit náklady řízení. Jan Novák narozený 28.2.1980 Dlouhá 444 500 00 Hradec Králové V Hradci Králové dne 15.12.2013 Dvojmo Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

Výzva k zaplacení soudního poplatku, platba poplatku žalobcem Po doručení výše uvedeného doplnění žaloby dospěl soud k tomu, že vady žaloby byly odstraněny a že žaloba je projednatelná. Nejprve tedy vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku. Poplatková povinnost vznikla žalobci podáním žaloby. Soudní poplatek za žalobu o zaplacení částky 40.000,- Kč činí podle položky 1 Sazebníku soudních poplatků, který tvoří přílohu k zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, 5% ze žalované částky, tedy 2.000,Kč. Pokud by si žalobce vypočítal soudní poplatek sám, mohl splnit poplatkovou povinnost vylepením kolkových známek v hodnotě 2.000,- Kč na žalobu. Vzhledem k tomu, že tak žalobce neučinil, vyzval soud žalobce k zaplacení soudního poplatku usnesením. Žalobce má tak možnost zaplatit soudní poplatek ve stanovené lhůtě kolkovými známkami nebo převodem na bankovní účet uvedený ve výzvě k zaplacení soudního poplatku. Ve výzvě je obsaženo i poučení o následku nezaplacení soudního poplatku: nebude-li soudní poplatek zaplacen, soud řízení zastaví. Podle § 138 odst. 1 OSŘ platí, že na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. V našem modelovém příkladu žalobce soudní poplatek za žalobu včas zaplatil. Výzva žalovanému, aby se vyjádřil k žalobě, vyjádření žalovaného Podle § 172 OSŘ platí, že soud může i bez výslovné žádosti žalobce a bez slyšení žalovaného vydat platební rozkaz, je-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky a vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem. V platebním rozkazu žalovanému uloží, aby do 15 dnů od doručení platebního rozkazu žalobci zaplatil uplatněnou pohledávku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal odpor u soudu, který platební rozkaz vydal. V našem případě se soudce rozhodl, že platební rozkaz nevydá, neboť měl vážné pochybnosti o oprávnění žalobce domáhat se po žalovaném zaplacení úroku z prodlení v sazbě 25% p.a. Podle § 517 odst. 2 občanského zákoníku platí, že jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Podle § 1 vládního nařízení č. 142/1994 Sb. v platném znění odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. K 30.6.2013 činila repo sazba ČNB 0,05%, zákonný úrok z prodlení tak v posuzovaném případě činí 8,05% p.a. Soud žalobu včetně jejího doplnění doručil do vlastních rukou žalovanému a podle § 114a odst. 2 písm. a) OSŘ jej vyzval, aby se ve stanovené lhůtě (obvykle 15 dnů od doručení žaloby) k žalobě vyjádřil a aby soudu předložil listinné důkazy, jichž se bude dovolávat. Na výzvu reagoval žalovaný vyjádřením ve znění Okresnímu soudu v Hradci Králové Ignáta Hermanna 227/02 500 02 Hradec Králové Věc: vyjádření k žalobě sp.zn. 10C 369/2013 Obdržel jsem žalobu podanou panem Janem Novákem o zaplacení částky 40.000,- Kč s příslušenstvím a ve stanovené lhůtě podávám toto vyjádření: Nečiním sporným, že na základě ústní dohody prováděl žalobce zednické a obkladačské práce na rekonstrukci koupelny na adrese mého trvalého bydliště, a že cena díla byla sjednána pevnou částkou 40.000,- Kč. Žalobce však v žalobě opomenul uvést, že v průběhu prací obdržel dne 1.6.2013 zálohu ve výši 15.000,- Kč a že dílo nedokončil (nebyla položena dlažba na podlaze v koupelně). Proto navrhuji zamítnutí žaloby. V Hradci Králové dne 15.2.2014 Jiří Vopička Příloha: doklad o zaplacení zálohy z 1.6.2013 Dvojmo


Zjištění stanoviska žalobce k vyjádření žalovaného, částečné zpětvzetí žaloby S ohledem na obsah vyjádření žalovaného bude vhodné, aby soud zaslal toto vyjádření žalobci, který by měl mít možnost seznámit se se stanoviskem žalovaného ještě před soudním jednáním a aby na toto stanovisko mohl potřebným způsobem reagovat. V našem případě žalobce uznal, že žalovaný skutečně zálohu na provedení prací ve výši 15.000,- Kč zaplatil, a proto vzal žalobu částečně do výše 15.000,- Kč zpět. Učinil tak podáním tohoto znění: Okresnímu soudu v Hradci Králové Ignáta Hermanna 227/02 500 02 Hradec Králové

Věc: částečné zpětvzetí žaloby - ke sp.zn. 10C 369/2013 Vzhledem k tomu, že žalovaný skutečně dne 1.6.2013 zaplatil zálohu na provedení prací, beru tímto žalobu do výše 15.000,- Kč s příslušenstvím zpět. Nadále však trvám na tom, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci částku 25.000,- Kč s příslušenstvím. Dílo bylo žalobcem řádně provedeno a dokončeno. Provedení pokládky dlažby v koupelně nebylo předmětem smlouvy, proto nebylo žalobcem provedeno. Jan Novák narozený 28.2.1980 Dlouhá 444 500 00 Hradec Králové V Hradci Králové dne 30.3.2014 Dvojmo Podle § 96 odst. 1 a 2 OSŘ platí, že žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Podle § 10 odst. 4 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění platí, že soud vrátí žalobci zaplacený poplatek snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. Bylo-li řízení zastaveno jen zčásti, vrátí soud poplatníkovi přeplatek na poplatku (odpovídající část poplatku). Soudní poplatek za žalobu o zaplacení částky 25.000,- Kč činí 1.250,- Kč, proto soud zároveň v usnesení o částečném zastavení řízení rozhodne o vrácení části soudního poplatku ve výši 750,- Kč žalobci. Nařízení soudního jednání Následně soud nařídí k projednání věci samé jednání, k němuž předvolá účastníky a všechny, jejichž přítomnosti je třeba (v našem případě rovněž žalobcem zmíněného svědka Milana Zedníka). Předvolání musí být účastníkům doručeno tak, aby měli dostatek času k přípravě, zpravidla nejméně 10 dnů přede dnem, kdy se jednání má konat. Odročit nařízené soudní jednání k návrhu účastníků řízení lze jen tedy, je-li soudu omluva doručena včas a má-li účastník závažné důvody, pro které o odročení jednání žádá. Průběh soudního jednání je upraven v ust. § 115 až § 119a OSŘ.


11.1. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ A AUDIT L. Zelinka Obecná teorie krizí a krizového řízení Krize Klíčovým výrazem celé disciplíny je krize. Jde o slovo pocházející z řečtiny, které mj. znamená těžkou, svízelnou situaci, nebezpečný stav, ale zároveň i rozhodnou chvíli či rozhodný obrat. Krize trvá v krizovém období, které zahrnuje její latentní (přípravnou) fázi a dále pak, v rámci fáze manifestní (zjevné), etapu ascendentní (vzestupnou), terminální (vrcholnou) a descendentní (sestupnou). Po jejím odeznění či překonání buď nezůstávají žádné následky, nebo přetrvávají následky reversibilní (zvratné, odstranitelné) nebo ireversibilní (nezvratné, trvalé). Variantním vyústěním krize, které nastává nejčastěji v pásmu okolo terminální fáze, je zánik postiženého objektu. Pak sice také končí i krize (krize je stav určitého objektu - není-li jej, není ani krize), avšak její důsledky a následky pro okolí trvají a je nutno je řešit. Krize je jevem, který se vyskytuje v nejrůznějších oblastech - politice, medicíně, makroekonomii atd. Z mikroekonomického hlediska (v němž se v rámci tohoto studijního programu budeme pohybovat) je za krizi považováno takové zhoršení stavu zkoumaného objektu, které vede ke ztrátě schopnosti plnit jeho základní, cílové funkce anebo k jeho úplné dysfunkci a zániku. Vzhledem k tomu, že povaha mikroekonomických objektů a jejich činnosti není ani homogenní, ani jednovrstevná (naopak jde o velmi různorodé systémy s velmi členitou strukturou činností v mnoha vrstvách), není a nemůže být krize sama o sobě totožná se svými jevovými formami, v jakých bývá zachycována, měřena a zkoumána. V praxi se proto pojmu krize používá jen na velmi obecné úrovni, kdežto v konkrétnějších rovinách se spíše volí charakteristiky, vycházející buď z toho, v jakém segmentu mikroekonomického objektu či jeho činnosti krize vznikla anebo (nejčastěji), jakou konečnou jevovou podobu na sebe krize bere z hlediska charakteristik a ukazatelů, jež se běžně ve vztahu ke zkoumaným objektům sledují. Příkladem rozlišování krizí podle jejich původu je dělení na krize vnitřní (strategické, taktické a provozní) a na krize vnější. Strategické krize se vyznačují dlouhodobostí krizového období v důsledku velmi dlouhé latentní fáze. Podrobným vyhodnocováním ukazatelů nelze ani v poměrně rozsáhlém časovém intervalu odhalit nějaký zlomový či kritický bod. Situace zkoumaného objektu se zhoršuje postupně, časová řada jeho vlastních charakteristik a ukazatelů může dokonce vykazovat určité zlepšování, avšak v nižším rozsahu a tempu, než je tomu u relevantního okolí (např. u konkurence). Teprve v manifestní fázi (kdy se teprve ukazatele významně zhorší) se projeví „v čem byl zakopaný pes", tj. že nejde o nic jiného než o pomalu se kumulující důsledky chybného či neoptimálního strategického rozhodnutí v minulosti. Vystopovat vzájemnou příčinnou souvislost však mnohdy nebývá snadné. Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

Jako příklady je možno si představit strategická rozhodnutí o investicích do výroby plynového veřejného osvětlení v době, kdy začínalo být zaváděno veřejné osvětlení elektrické, vývoj rozměrných automobilů s vysokou spotřebou v předvečer ropného šoku, ale i "běžné" seškrtání nákladů na výzkum a vývoj nových výrobků v odvětví, které není založeno na neměnné výrobní tradici. Taktická krize se od krize strategické liší tím, že místo a čas jejího vzniku je zřetelnější; je přiřaditelná konkrétnímu jednání či události a příčinná souvislost mezi tímto jednáním či událostí a následnou krizí je méně zprostředkovaná, než u strategické krize. Latentní fáze zde může být často velmi krátká. Má-li být tento typ krize ilustrován nějakým příkladem, nechť jím je rozhodnutí cestovní kanceláře svěřit přepravu všech svých zákazníků na americký kontinent parolodi Titanic nebo investovat veškeré své prostředky koncem osmdesátých let minulého století do výstavby hotelu v Sarajevu. V běžném životě jde kupř. o volbu nespolehlivého dodavatele či insolventního odběratele atd. Krize provozní by vlastně nemusely být uváděny jako samostatná skupina, neboť by bylo možno je přiřadit mezi krize taktické (chybná taktická rozhodnutí na základě poznatků vnitřního kontrolního systému). Protože však některé zkoumané objekty kontrolní systém nemají, a také z důvodu větší přehlednosti, je tato skupina uváděna samostatně. Jejím základním mottem je "tisíckrát nic umořilo osla". Vyhodnocováním ukazatelů za zkoumaný objekt nelze zjistit ohraničené ložisko problémů - ačkoli strategická a většina taktických rozhodnutí jsou v pořádku, celkové výsledky jsou pochmurné. Přitom není možno je přiřadit nějakému jednotlivému faktoru či ukazateli. Objekt je zasažen nejčastěji jako celek a postupně eroduje. Jde o důsledek stovek každodenních maličkostí - nehospodárností, promarněných šancí, nekoordinovanosti atd. - nefunguje běžné operativní řízení a operativní kontrola. Pro ilustrační příklady by bylo možno zajít do některých bývalých státních podniků, které několik let čekaly na privatizaci bez znalosti své budoucnosti, bez pozitivní motivace a skutečného managementu a podléhaly překvapivě rychlé erozi. Krize vnější mají nejčastěji podobu důsledku působení vis maior (vyšší moci), ať již ve formě kupř. živelní pohromy nebo administrativního či politického rozhodnutí. Důležitým znakem působení vyšší moci je to, že jej nelze předvídat, zabránit mu ani zabránit vzniku jeho nežádoucích následků. Ačkoli toto vymezení je převzato z právní vědy, kde má významný dopad na řadu závazkových vztahů, je stejně důležité i zde - pokud by totiž nebyly splněny vyjmenované podmínky, nešlo by o krizi vnější, nýbrž vnitřní (strategickou, taktickou či provozní). Vzhledem k tomu, že otázky působení vyšší moci jsou trvalým předmětem vleklých soudních sporů, je velmi ošemetné pokoušet se zde uvádět jednoduché příklady - s určitou mírou nepřesnosti lze kupř. u živelní pohromy říci, že znaky vyšší moci nebudou splňovat každoroční záplavy v záplavovém pásmu Nilu, kdežto povodeň, která by neočekávaně zaplavila celé pražské Staré město, by patrně za působení vyšší moci považována byla Pro účely tohoto kurzu však nebude vnější krize důsledně spojována jen s působením vyšší moci - tj. za vnější faktory budou považovány i takové skutečnosti, které by v rámci právního sporu za vyšší moc nebyly označeny. V podmínkách ČR půjde např. o administrativně - politická rozhodnutí o privatizaci, restituci nebo transformaci. V případě členění krizí podlejejich jevové formy lze provést rozlišení na krizi výsledkovou, bilanční a platební. Krize výsledková je charakterizována ztrátovostí, tj. nevhodným poměrem mezi náklady a výnosy. Většinou se objevuje první (mnohdy již v latentní fázi celkové krize); další jevové formy krizí obvykle přicházejí až po ní. Hlavním pramenem pro její zjišťování je nákladově-výnosový okruh účetnictví, resp. výkaz zisku a ztrát. Klíčovým ukazatelem je rentabilita. Krize bilanční se projevuje nevhodným poměrem vlastních a cizích zdrojů, resp. aktiv a cizích zdrojů, který může vyústit až v předlužení. Nejčastěji jde o důsledek dlouhotrvající nebo velmi hluboké krize výsledkové, kdy opakované či jednorázové (avšak vysoké) ztráty pohlcují vlastní zdroje, až dojde ke krizi bilanční. Vedle toho může k bilanční krizi dojít i jinak. Pomineme-li mimořádné události (požár nepojištěného podniku), které se stejně do bilance promítnou prostřednictvím nákladově výnosového okruhu, bývají tyto krize důsledkem genetických či vývojových vad zkoumaných objektů. Tzv. genetickými vadami se rozumí skutečnost, že zmíněný Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

objekt byl v bilanční krizi již v okamžiku svého vzniku (např. při založení podkapitalizované obchodní společnosti). O vývojové vadě hovoříme, pokud se subjekt do krize dostal nikoli v důsledku své ztrátovosti, ale kupř. v důsledku nepřiměřeně rychlého růstu financovaného z cizích zdrojů. Jak již plyne z názvu, základním pramenem pro zjišťování tohoto druhu krize je bilance, resp. majetkový okruh účetnictví, a klíčovými ukazateli pak ukazatele zadluženosti a věřitelského rizika. Krize platební může být kaskádovým důsledkem krize výsledkové a bilanční - tj. ztráty pohltí vlastní zdroje, nastane předlužení a ačkoli se veškerá aktiva přemění na peníze, nebudou stačit na úhradu všech závazků. Nedostatek peněz na úhradu peněžních závazků však přichází v úvahu i bez návaznosti na předchozí krize. Objevuje se v souvislosti s nedobrým finančním plánováním, poruchami obchodního platebního styku, řetězovou platební neschopností atd. Informace pro zjišťování platební krize se čerpají především z výkazu cash-flow, klíčovými ukazateli jsou ukazatele likvidity.

Krizové řízení Druhou klíčovou kategorií, která vychází z vymezení pojmu krize, je krizové řízení (někdy též řízení a rozhodování v podmínkách krize). Stejně jako je tomu v případě výrazu krize, i slovního spojení "krizové řízení" je užíváno spíše v obecném či teoretickém jazyce. Základními stavebními kameny jsou v tomto případě: - objekt, který je v krizi - subjekt, který realizuje krizové řízení - okolí, uvnitř kterého se vše odehrává - vazby mezi nimi Objektem krizového řízení může být jak subjekt práva (fyzická či právnická osoba, resp. její hospodaření či podnikání), tak i ekonomicky vyčleněné entity bez právní subjektivity – kupř. hospodaření konsorcia, ležící pozůstalost (hereditas iacens) atd. Subjektem krizového řízení by – pro jednoduchost – měli být kupř. absolventi tohoto kurzu nebo jiné kvalifikované osoby (krizoví manažeři, insolvenční správci, likvidátoři atd.). Okolí, uvnitřkterého se proces krizového řízení odehrává, je velmi složitě strukturovanou soustavou tvořenou všemi relevantními stránkami celkového okolního světa. Patří sem například - obce, regiony (územní správa a samospráva), státy a nadstátní útvary se svou legislativou, politikou, správními rozhodnutími atd. ovlivňujícími proces krizového řízení z hlediska jeho umístění, - odvětvová sdružení a ostatní objekty činné v oboru kde působí krizí postižený objekt - jde kupř. o obchodní komory, profesní organisace (cechy), se svou tradicí, zvyklostmi atd., - konkurenční firmy se svými strategickými i taktickými aktivitami, - dlužníci a věřitelé (včetně finančního sektoru), - dodavatelé a odběratelé, - pracovníci (včetně potenciálních a bývalých) a jejich organizace (odbory), - veřejnost se svým "veřejným míněním", celkovou či místní politikou, ekologickými organizacemi atd. Ačkoli mikroekonomický model má těžiště v zájmech, vztazích a jednání lidí, vstupují do něj i faktory "nelidské", kupř. geografická poloha, klimatické podmínky, přístupnost vstupů či transportních tras atd. Je právě důsledkem existence a vlivu okolí, že krizové řízení (které se tak nemůže odehrávat v jakémsi vzduchoprázdnu či hermeticky uzavřeném skleníku) je disciplínou balancující na rozhraní vědy a umění - stejně jako vrcholové řízení či politika. Zatímco směrem "dovnitř" (tj. ve vztazích mezi objektem a subjektem) převažují exaktní postupy, směrem "ven" (tj. ve vztazích k okolí) je nutno používat spíše postupy intuitivní. Neplatí to samozřejmě výlučně - kupř. má-li řízený objekt velký počet pracovníků, musí jejich řízení probíhat jinými formami než v případě malého kolektivu (tj. ve velkých pracovních kolektivech se uplatňují spíše principy Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

politického než technokratického řízení), naopak jsou-li vztahy k okolí redukovány jen na formu soudních sporů, převažuje konání procesní (tj. přísně formální) nad neformálním. V praktickém životě se rozdíl mezi těmito dvěma póly projevuje tak, že v oblasti exaktní je největším problémem naléztřešení, kdežto v oblasti "neexaktní" nalézt způsob, jak řešení prosadit a realizovat. Nalézání řešení je problémem vědy; nalézání cest k jeho prosazení a realizaci je spíše uměním politiky a řízení. Vazby mezi subjektem a objektem (včetně vazeb k okolí) probíhají a vyvíjejí se v čase. Základní operací jsou řídící cykly známé ze všech věd zabývajících se systémy, nejvíce pak z kybernetiky. Každý cyklus začíná transportem informací o řízeném objektu po dostředivé (aferentní) vazbě do řídícího subjektu a po jejich zpracování a vyhodnocení následuje zpětný transport reakčních instrukcí po odstředivé (eferentní) vazbě od řídícího subjektu na řízený objekt. Následující cyklus má jednak kontrolní funkci (tj. jeho prostřednictvím se ověřuje správnost a účinnost předaných instrukcí) a jednak aktualizační (tj. informuje i o změnách, které nastaly nikoli v důsledku realizace instrukcí od řídícího subjektu, ale z jiných důvodů - kupř. vlivem okolí či vnitřních mechanizmů objektu). Oběma fázím cyklu jsou popsány dále - sběr a vyhodnocování informací o objektu souvisí s detekcí krizí, reakční instrukce jsou zahrnuty v nástrojích krizového řízení.

Nástroje krizového řízení a zahraniční informační zdroje Disponibilní informační zdroje jsou v dalším textu metodicky tříděny podle vnitřní struktury disciplíny označované jako „Krizový management“. Ve většině studijních materiálů je tato disciplína nepatřičně zužována jen na soudní insolvenční procedury a tím vnímána jako subdisciplína obchodního práva, zejména pak procesního. Je to stejná chyba, jaké se tzv. „západní“ civilizace dopouštějí při pohledu na jinou disciplínu, zvanou medicína. I zde je patrné zužování jejího rozsahu jen na tzv. medicínu kurativní, tj. na postupy léčení již vzniklých chorob. To ovšem kontrastuje s celostním vnímáním medicíny ve „východních“ kulturách, kde základní složkou medicíny je její preventivní část, složená z tzv. mimozdravotnických komponent (zdravý životní styl, správná strava, otužování, atd.), z komponent hygienických (péče o zdravotní nezávadnost vnějšího prostředí člověka) a z preventivně medicínských (preventivní vyšetření, očkování atd.). Kurativní medicína je z tohoto pohledu kategorií zbytkovou, která řeší až případy selhání v té hlavní (preventivní) složce. Stejně tak i krizový management má svou preventivní složku, zaměřenou na to, aby nežádoucí krize vůbec nevznikla, a pokud přesto vznikne, jsou další postupy uvnitř krizového managementu uspořadatelné do následující matice: nástroje

mimosoudní

soudní

záchovné

konsolidace, sanace

dříve vyrovnání

destrukční

likvidace

insolvenční řízení

Vhodné zahraniční informační zdroje pro lektory krizového managementu jsou proto uváděny v následujícím členění: Preventivní nekrizová složka – krizový specialista musí být schopen pomoci managementu klientské organizace nastavit její řídící a kontrolní procesy tak, aby ke vzniku nežádoucích krizí nedocházelo. V oblasti řízení jsou patrně nejdostupnějším informačním zdrojem stránky www.efqm.org. , jejichž zřizovatelem je Evropská nadace pro řízení kvality (European Foudation of Quality Management). Důležitou komponentou jsou Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

i mezinárodní účetní standardy, dříve označované zkratkou IAS (International Accounting Standards), nyní IFRS (International Financial Reporting Standards), jejichž vydavatelem je Mezinárodní výbor pro účetní standardy (IASB – International Accounting Standards Board) a které jsou publikovány na stránkách www.iasb.org. České překlady vydává Svaz účetních a Vysoká škola ekonomická v Praze, dostupné jsou na stránkách Komory auditorů ČR www.kacr.cz. Tyto standardy existují v základní mutaci (pro velké podniky) a ve zjednodušené verzi pro malé a střední podniky (SMEs – Small and Medium Enterprises). V podmínkách ČR jsou ze strany Ministerstva financí vydávány České účetní standardy – viz www.mfcr.cz. V oblasti kontroly jde především o Mezinárodní auditorské standardy (ISAs – International Auditing Standards), které tvoří Mezinárodní výbor pro účetní a pojišťovací standardy (IAASB – International Auditing and Assurance Standards Board), který je orgánem Mezinárodní federace účetních a auditorů (IFAC – International Federation of Accountants) – viz www.ifac.org. Do podmínek ČR jsou převáděny Komorou auditorů ČR, která vydává české auditorské standardy – viz www.kacr.cz. Tyto standardy se týkají tzv. „externího“ auditu. Pokud jde o vnitřní kontrolu, je dnes označována jako „interní“ audit. Mezinárodní standardy pro tuto disciplínu lze nalézt na stránkách www.eciia.eu. jež patří Evropské konfederaci institutů interních auditorů (European Confederation of Institutes of Internal Auditing). V ČR existuje i Český institut interních auditorů a na jeho stránkách www.ciia.cz lze nalézt odkazy na odbornou literaturu pro tuto oblast. Pokud jde o kontrolu ve veřejném sektoru (u nás kupř. zajišťovanou Nejvyšším kontrolním úřadem), je v anglické terminologii označována jako „supreme audit“. Mezinárodní profesní standardy zde dosud neexistují, ale Mezinárodní organizace nejvyšších kontrolních úřadů (INTOSAI – International Organisation of Supreme Audit Institutions) má jejich vydání ve svém programu – viz www.intosai.org. Preventivní krizová složka – krizový specialista musí být schopen pomoci managementu klientské organizace nastavit její řídící a kontrolní procesy tak, aby eventuální krize byla zachycena co nejdříve po jejím vzniku s cílem zabránit tomu, aby nastaly nějaké škody, nebo – pokud již škody nastanou – aby byl jejich dopad minimalizován. Základem je vytvoření tzv. „systému včasné výstrahy“ (early warning system). Vhodnými nástroji jsou kupř. fungující systém manažerského účetnictví (mangerial accounting) nebo kontrolingu (controlling). Mimosoudní záchovné nástroje boje s krizí – v těchto případech krizový specialista poskytuje vedení klientské organizace informační podporu, anebo sám na základě rozhodnutí vlastníků přebírá vedoucí funkci a podnik po dobu záchranné operace řídí. Tato oblast je málo formalizována, proto i terminologie je zde nestálá. Českým výrazům „konsolidační operace“ a sanační operace“ v angličtině asi ponejvíce odpovídají výrazy „business recovery“ nebo „turnaround management“. V zahraničí lze získat informace na stránkách Turnaround Management Association, což je speciální zájmová organizace uvnitř INSOL – viz www. turnaround.org. V podmínkách ČR by podobnou roli měla hrát Komora specialistů na krizové řízení a insolvenci – www.kskri.cz. V řadě případů se tato záchranná operace zvenku jeví jako transformace podle zákona o přeměnách společností 125/2008 Sb. Mimosoudní nástroje destrukční – v našich podmínkách jde o různé druhy likvidací. Krizový specialista zde likvidovanou právnickou osobu také řídí jako v předchozím případě, avšak nikoli jako krizový manažer, ale jako likvidátor. Zde je třeba důsledně odlišovat likvidaci společnosti uvnitř insolvenčního řízení (patří mezi soudní destrukční nástroje) a mezi likvidacemi, které probíhají bez insolvenčního řízení. V angličtině je funkce likvidátora mimo insolvenci označována jako „receiver“ a proces takovéto likvidace jako „(voluntary) windingup of a company“, popř. jako „dissolution of a company“. Žádné profesní standardy nebo doporučené (nejlepší) postupy (best practice) zde neexistují. Soudní nástroje záchovné – v našich podmínkách půjde zejména o reorganizaci podle zákona 182/2006 Sb., obdobný režim (i když nikoli v procesních podmínkách insolvenčního řízení) lze nalézt i v procesech nucených správ bank, pojišťoven atp. podle zvláštních zákonů. Určujícím znakem je, že celá záchovná procedura probíhá v režimu konkrétního zákona a že správce majetku sem nebyl dosazen rozhodnutím vlastníků, ale na základě vůle nějaké vnější veřejné autority. Právní i metodologická úprava zde bývá spojena s režimem destrukčního insolvenčního řízení – odkazy na možné informační zdroje proto budou uvedeny v následujícím odstavci. Stejně jako v případě mimosoudních záchovných nástrojů zde mohou probíhat transformační operace podle zákona o přeměnách společností 125/2008 Sb. Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

Soudní nástroje destrukční – jde o insolvenční řízení ve formě konkurzu podle zákona 182/2006 Sb. (v angličtině je tento nástroj nazýván „liquidation“ a insolvenční správce je označován jako „liquidator“). Tento nástroj byl součástí již římského práva jako „concursus creditorum“ a používá se tedy cca dva tisíce let. Zdrojem současné úpravy je modelový vzor zákona (model insolvency law), vytvořený Komisí OSN pro mezinárodní obchodní právo (UNCITRAL – United Nations Commission on International Trade Law) – viz www.uncitral.org. Do prací na tomto modelu byla zapojena i celosvětová zastřešující organizace národních a nadnárodních organizací krizových a insolvenčních specialistů INSOL International – www.insol.org a jejím prostřednictvím i zastřešující organizace evropská – INSOL Europe – www.insol-europe.org. Z dalších evropských struktur se v této věci angažovala kupř. Evropská banka pro rekonstrukci a rozvoj (EBRD – European Bank for Reconstruction and Development) – www.ebrd.eu. Její principy pro insolvenční právo a pro insolvenční správce jsou přiloženy. Stejně tak lze odkázat i na materiály Mezinárodní asociace insolvenčních regulátorů (IAIR – International Associaciation of Insolvency Regulators) – www.insolvencyreg.org. Její srovnávací studie insolvenční praxe je připojena. Na uvedených stránkách jsou mj. uvedeny i přehledy publikací, které zejména INSOL Int. vydává s cílem harmonizovat praktické postupy v rámci insolvenčních řízení. V této oblasti je pro globální harmonizaci využíváno jiných metod než v případě na počátku zmiňovaných účetních nebo auditorských standardů – namísto mezinárodních profesních standardů se téhož cíle má dosáhnout cestou metodických publikací, mezinárodního vzdělávání a mezinárodních konferencí, kolokvií a kongresů. Významnou metodickou roli hrají i odborné časopisy, které oba INSOLy vydávají – INSOL Int. vydává „Insol World“, INSOL Europe pak „Eurofenix“. Pozornost těchto odborných institucí se stále více soustřeďuje jen soudní insolvenční řízení, a to jak na národní úpravy, tak na řešení případů insolvencí, které přesahují hranice států (cross border insolvency). V důsledku toho pak na druhé straně prakticky pomíjejí shora uvedené mimosoudní nástroje. Obdobný vývoj je patrný i v ČR, kde se vytvořila Asociace insolvenčních správců ASIS, orientovaná prakticky jen na řízení podle insolvenčního zákona – www.asis.cz. V již zmiňovaném římském právu se rozlišovaly dva způsoby vedení konkurzu. Ekonomicky efektivnější a většinou rychlejší bylo „venditio bonorum“, kdy byl majetek dlužníka zpeněžován jako funkční a běžící celek (podnik, farma atd.) jednou transakcí. Pokud se toto nepodařilo, užívalo se „distractio bonorum“, kdy byl dlužníkův majetek zpeněžován per partes, každý předmět jednotlivě samostatnou transakcí. Protože v našich podmínkách není ani soud, ani insolvenční správce nijak zainteresován na maximalizaci výtěžku pro věřitele či na rychlém a efektivním provedení konkurzu, je „distractio bonorum“ převažující. K tomu viz odkazy na stránky České asociace dražebníků – www.drazebnici.cz a zejména na jejich „Manuál dražebníka“, popř. i na stránky Exekutorské komory ČR – www.ekcr.cz. a na vyhl. 418/2001 Sb. o postupech při výkonu exekuční a další činnosti. Tyto informační zdroje se týkaly obsahu jednotlivých skupin nástrojů krizového řízení a možností jejich dohledání ve světovém či evropském měřítku prostřednictvím internetu. Co se statistických údajů týče, ve svodné podobě nejsou systematicky publikovány. Tj. není běžně k dispozici přehled obdobný tomu, který zpracovává a publikuje Ministerstvo spravedlnosti ČR kupř. za celou EU nebo celosvětový. V různých státech sledují insolvenci různé orgány a také statistické přehledy o ní publikují v různých formátech. Přehled o adresách, na kterých je možno získat statistická data na národní úrovni, je obsažen na čtyřstránkové příloze zpracované na úrovni OECD.

Mimosoudní záchovné nástroje krizového řízení Nástroje krizového řízení byly v předchozích částech učebního textu rozděleny na soudní destrukční (konkurz v rámci insolvenčního řízení, likvidace nařízená soudem), soudní záchovné (restrukturalizace v rámci insolvenčního řízení), mimosoudní destrukční (tzv. dobrovolná likvidace) a na mimosoudní záchovné, kam patří různorodé postupy, které umožní bez soudních procedur vybřednout z krizové (v extrémním případě i z úpadkové) situace. Jde o skupinu nejméně formalizovanou a z toho důvodu zde není ani ustálená terminologie. V běžném životě se zde operuje pojmy jako stabilizace, konsolidace, sanace, revitalizace atd. Pro účely tohoto konkrétního textu (z důvodu přehlednosti a srozumitelnosti) použijeme následující členění: Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

a)

nástroje bez vnější intervence - spojené jen s kvantitativními změnami – stabilizace, konsolidace, revitalizace atd. - spojené s kvalitativními změnami – sanace b) nástroje spojené s vnější intervencí - bez vlastnické transformace – mimosoudní narovnání či vyrovnání, konsolidace půjček, refinancování úvěru atd. - s vlastnickou transformací – celý soubor transformačních nástrojů dle zák. 125/2008 Sb. Nástroje bez vnější intervence spojené jen s kvantitativními změnami Jedná se o postupy, které se nacházejí na pomezí mezi krizovým a nekrizovým managementem, tj. měl by je být schopen realizovat nejen krizový specialista, ale i standardní „nekrizový“ manažer. V obecném povědomí jsou tyto operace většinou vnímány jako slabé či málo účinné, ale to není vinou jejich podstaty. Špatnou pověst získaly proto, že v reálném životě jsou nasazovány pozdě, v době, kdy už stupeň a rozsah krize vyžaduje daleko silnější nástroje. Pokud jsou ale aplikovány správně a včas, je to naopak nejefektivnější a nejšetrnější nástroj, kterým lze krizový stav firmy řešit. V odborné literatuře lze nalézt nepřeberné množství „revitalizačních“ metod, které se většinou opírají o využívání manažerského účetnictví nebo jiných informačních systémů na podporu řízení. Některé manažerské školy v zásadě ztotožňují řízení firmy s její permanentní revitalizací. Základním algoritmem je zde identifikace krize, její lokalizace (určení kde jej její primární zdroj) a realizace opatření k odstranění jejích příčin. Navenek se pak aplikace této skupiny nástrojů krizového řízení projevuje jako propuštění přebytečných pracovníků a lepší využití kapacity těch, kteří zůstanou, jako změna cenové a sortimentní skladby odbytu, korekce v přístupu k dodavatelům a odběratelům, zlepšené řízení zásob či finančních prostředků atd.

Nástroje bez vnější intervence spojené s kvalitativními změnami V německojazyčné oblasti je pro ně ponejvíce používán výraz sanace, jinde je opět terminologie neustálená a nejednotná. Oproti předešlé skupině nástrojů jde o opatření razantnější, jejichž dopad mnohdy mění i technickou a logistickou strukturu firmy, rozsah či hlavní předmět jejího podnikání atd. Cílem je zachránit firmu (podnik) jako kapitálovou investici („aby vlastníci nepřišli o všechno“) i za cenu obětování technologických či logistických výhod. Firmu v původní podobě a rozsahu již – vzhledem ke stupni krize – nelze udržet. Řešením by v tuto chvíli samozřejmě bylo využít vnější intervence, ale o takové alternativě bude pojednáno v dalším oddílu. Pokud z nějakého důvodu není možné do záchrany zainteresovat nějaký subjekt zvenčí, provádí se sanace jen vlastními silami a jde o jeden z nejobtížnějších krizových manévrů. Algoritmus sanace spočívá v identifikaci těch prvků firmy, které budou předmětem záchrany (jednak za to stojí a jednak je reálné je udržet), dále těch prvků, které vytvoří zdroje pro tuto záchranu (kupř. budou prodány) a zbytku, který tvoří tzv. „zátěž“, jehož je zapotřebí se razantně zbavit. Takto razantní sanace je náročná nejen na odborné znalosti toho, kdo ji provádí, ale vyžaduje i značnou odolnost vůči emocionálním efektům takovéto operace (tvrdé propuštění, rozprodej „rodinného stříbra“, rušení nedotknutelných tradic atd.) – proto je předurčena především pro manažery s krizovou specializací. Nástroje s vnější intervencí bez vlastnické transformace Zachraňovaný podnik je obklopen svým tzv. relevantním okolím, které tvoří např. jeho odběratelé a dodavatelé, dlužníci a věřitelé, pracovníci, municipalita, stát ale i kupř. jeho konkurence. V případě tohoto způsobu řešení krizové (v extrému úpadkové) situace je základem najít v rámci tohoto okolí subjekt nebo subjekty, ochotné pomoci. Málokdy však jde o pouze jednorozměrné opatření (pouhé přijetí pomoci bez dalších opatření). Většinou jde o posílení revitalizačních či sanačních procesů ještě pomocí zvenčí. V případě pracovníků jde o různé formy dohod s odbory o zmrazení platů, odložení výplat pohyblivých složek mzdy atp. U dodavatelů a odběratelů jsou hojně využívány intervence v podobě tzv. dodavatelských a odběratelských úvěrů (dodavatelé prodlouží splatnost faktur, odběratelé zaplatí předem zálohy). Nejširší škálu opatření nabízí vztah k věřitelům – od restrukturalizace závazků, přes úpravy splátkových kalendářů až po částečné či úplné odpuštění některých dluhů (netýká se jen firem – viz současné řešení dluhů Řecka). Stejně tak může svými nástroji pomoci i municipalita, ve které se dotčený podnik nachází – používá se kupř. snížení nájmů za podnikem užívané pozemky, snížení či odpuštění lokálních poplatků a daní, součinnosti při péči o propuštěné


pracovníky atd. Motiv pro eventuální intervenci ve prospěch dotčeného podniku je poměrně zřejmý – pracovníci chtějí zachovat existenci svého zaměstnavatele (totéž municipalita a stát), dodavatelé nechtějí přijít o svého zákazníka, odběratelé o svého dodavatele klíčových komponentů, věřitelé vědí, že od dlužníka, kterého zahubí, se již žádného vrácení dluhu nedočkají atd. Alfou i omegou takovéhoto krizově-řídícího manévru je získání důvěry těch, od kterých lze očekávat pomoc. Je nutno je přesvědčit, že paralelně prováděný sanační či revitalizační proces vrátí podnik zpět do černých čísel a že jejich pomoc nebude vyplýtvána zbytečně. Vytvoření reálného programu záchrany je proto krokem číslo jedna – hledání pomoci je možné až poté. Nástroje s vnější intervencí spojené s vlastnickou transformací Tyto jsou v zásadě jen jiným kvalitativním stupněm nástrojů popsaných v předešlém odstavci. Opět jde o ozdravný proces podpořený pomocí zvenčí – v tomto případě však formou kapitálového vkladu. Tato specifická forma vnější intervence s sebou nese změny ve vlastnické struktuře. Formy jsou velmi pestré – od nalezení partnera, který do firmy kapitálově vstoupí stejně jako v „nekrizových“ podmínkách, přes kapitalizaci pohledávek pracovníků, dodavatelů, bankovních věřitelů atp. až po tzv. nepřátelské převzetí. I zde – snad ještě více než v předešlém případě – platí, že základem je důvěra pomáhajícího subjektu. Bez reálného ozdravného plánu nemá hledání vnějšího investora valnou šanci na úspěch.

Audit a insolvence Audit účetních závěrek je specifickou verifikační disciplínou, která se vyvinula jako vnější (doplňkový) nástroj zajišťující kontrolu a tím i vyšší důvěryhodnost účetnictví. Účetnictví resp. před tím, než se tak začalo nazývat, hospodářské záznamy jsou poměrně staré a souvisejí s oddělením hospodaření s majetkem od jeho vlastnictví. Tento stav nastal již mnoho tisíc let před naším letopočtem a je mj. dokumentován tím, že nejstarší písemné záznamy, které byly v rámci archeologie nalezeny, mají často právě charakter záznamů o hospodaření. Oddělení vlastnictví majetku od hospodaření s ním od samého počátku existovalo jak ve sféře veřejné, tak i soukromé. Protože hospodářské záznamy o svěřeném majetku a nakládání s ním primárně vedly osoby, které s tímto cizím majetkem hospodařily, vznikla prakticky souběžně na straně vlastníků potřeba ověřovat věrohodnost těchto záznamů vedením vlastních přehledů, nezávislých na evidenci osoby, které byl vlastníkův majetek svěřen. Stejně tak byla vedena paralelní evidence i v případě pohledávkově – závazkových vztahů, tj. jak na straně věřitele, tak na straně dlužníka. Nám se do dnešní doby zachovalo slovo odvozené z latinského pojmenování této paralelní evidence – „contra rotulos“ („protisvitky“) – a to v podobě výrazu „kontrola“. Tento pramen nám dodnes umožňuje rozlišit pojem „kontrola“ (soustavná systémová verifikace) od dalšího z latiny zachovaného výrazu „revize“ (re videre – opakovaně vidět), který spíše označuje následné prověření již proběhlých a zaznamenaných skutečností. Po většinu dějin, prakticky až do vzniku plnohodnotných právnických osob v novověké době, si lidstvo vystačilo s kontrolou, revizí, popř. doplněnou o „inventuru“ (invenio – najít, shledat). Bylo to možné proto, že na straně vlastníka byla vždy konkrétní osoba nebo velmi úzká skupina (panovník, fyzický vlastník, rodina), která byla schopna pro svou potřebu kontrolní funkce zajišťovat. Kvalitativní změna nastala v době, kdy na straně vlastníka stála právnická osoba s mnoha stovkami či tisíci účastníků (postfeudální stát, velká akciová společnost). Zde již jednotliví účastníci (občané státu, drobní akcionáři) neměli možnost kontrolní funkci zajišťovat sami. Namísto bipolárního vztahu „správce majetku – vlastník majetku“ tu započal existovat triagonální vztah „správce majetku – zástupce vlastníka majetku – vlastník majetku“. V případě státu a podobných veřejnoprávních útvarů byly zástupci občanů, jejich vlády, parlamenty, zastupitelstva, rady atd. V soukromoprávním prostředí hrála roli zástupců vlastníků představenstva, dozorčí rady, vedení družstev atp. Na úrovni vztahu „správce majetku – zástupce vlastníka majetku“ dále fungovaly ony historické kontrolní nástroje, ale na úrovni koncových vlastníků onoho majetku (občanů, drobných akcionářů) kontrolní vazba chyběla – tyto subjekty postrádaly nástroj, jehož pomocí by ověřily nejen, zda správce majetku „nešidí“ zástupce vlastníků, ale ani zda jejich vlastní zástupci „nešidí“ je samé. Traduje se, že na úrovni velkých akciových společností si drobní akcionáři začali zvát na valné hromady odborníky na účetnictví a kontrolu, aby naslouchali zprávám o hospodaření a sdělovali jim, zda jsou důvěryhodné či nikoli. Od latinského výrazu „audíre“ (naslouchat) pak údajně vzniklo pojmenování auditor. V dnešní době je auditorská profese velmi detailně regulována mezinárodními auditorskými standardy (ISA), které do podmínek ČR převádějí autorizované překlady Komory auditorů ČR.


Základním standardem je v tomto ohledu ISA 200, který definuje smysl auditu tak, že jeho cílem je posílit důvěru předpokládaných uživatelů v účetní závěrku. Tomuto účelu slouží výrok auditora, v němž se auditor vyjadřuje k tomu, zda je účetní závěrka ve všech významných (materiálních) ohledech sestavena v souladu s příslušným rámcem účetního výkaznictví. Pro účely výroku musí auditor v souladu se standardy ISA získat přiměřenou jistotu, že účetní závěrka jako celek neobsahuje významnou (materiální) nesprávnost způsobenou podvodem nebo chybou. Dalším informačním zdrojem, který má vazbu na insolvenční problematiku je ISA 315 „Identifikace a vyhodnocení rizik významné (materiální) nesprávnosti na základě znalosti účetní jednotky a jejího prostředí“ a dále ISA 570 „Předpoklad nepřetržitého trvání účetní jednotky“. Aplikací postupů dle uvedených standardů by měl auditor zjistit, zda účetní jednotce nehrozí zánik z důvodů neúspěšného hospodaření, změny okolních podmínek či zda její existence není ohrožována podvody a zpronevěrami. Uvedené standardy jsou poměrně rozsáhlé a není možné je v tomto textu podrobně citovat – zájemce o detailní text lze odkázat na stránky www.kacr.cz. Z dosavadního textu vyplývá, že u účetních jednotek s auditovanými účetními závěrkami by auditor měl (při důsledné aplikaci ISA) včas odhalit jejich insolvenční riziko či insolvenční směřování a tím by mělo být dost času na nasazení některého z preventivních nástrojů krizového řízení. Reálná praxe však ukazuje, že tzv. „ překvapivé“ pády do insolvence postihují nejen subjekty neauditované, ale i ty, kde je audit standardně prováděn. Pokud pomineme případy nedbalosti na straně auditora, je hlavní příčinou tohoto stavu skutečnost, že auditor v rámci práce na své zprávě a výroku musí řadu budoucích skutečností vážit a poměřovat z hlediska jejich budoucí pravděpodobnosti. I když má nařízenu tzv. „profesionální skepsi“, nemůže ji přeměnit na absolutní pesimismus a kupř. předpokládat, že všechny očekávané pozitivní skutečnosti jsou nejisté a nejspíše nenastanou, zatímco všechny očekávané negativní skutečnosti jsou jisté a nejspíše nastanou. Takovýto postup by prakticky znemožňoval jakékoli podnikání. Pokud je tedy auditor jen skeptický (a nikoli absolutně pesimistický), může se jeho odhad budoucnosti následně ukázat jako nesprávný. Tento hlavní zdroj selhání auditorských zjištění bývá často kombinován se souběhem uvedených prognózovaných skutečností se změnami v dalekém vnějším prostředí, které auditor při své práci nevidí, nebo vidět nemůže. Druhou častou příčinou neefektivního auditu jsou stále dokonalejší postupy (či spíše triky), jejichž pomocí se některé subjekty snaží zastřít pravou skutečnost či opravdovou povahu prováděných transakcí. Audit je založen na zkoumání tzv. reprezentativních vzorků, nikoli na úplné a vyčerpávající revizi každé položky. A i zde platí to co i v dalších oborech (kupř. ve vojenství, kriminologii atd.). Totiž že stejně jako se zdokonalují postupy a výzbroj jedné strany, stejný pokrok probíhá i na straně druhé. Reálná praxe vždy vyvine nějaký postup, který audit ještě v prvé chvíli nezachytí a umožní tak vznik nějaké podvodné skutečnosti. Proto není úkolem auditu vždy zachytit všechny takovéto nepravosti preventivně, nýbrž co nejrychleji je odhalit následně tak, aby se z jednotlivého excesu nestal hromadný systémový postup s kvantitativně rozsáhlejšími negativními dopady. Z toho důvodu plní audit poněkud jinou funkci než kupř. expertní analýza insolvenčního specialisty, zaměřená na tzv. krizové scénáře. Auditorský výrok, který je zveřejňován a je určen finančním a kapitálovým trhům, poskytuje svým konzumentům přiměřenou jistotu, že vykázaná čísla v účetní závěrce poskytují přiměřeně pravdivý obraz. Vyložit si tento obraz, resp. si jej přeložit do svého jazyka, je již věcí jeho uživatelů (viz kupř. tradiční rozdělení burzovních obchodníků na býky a medvědy). Výstupy z práce insolvenčního specialisty jsou naopak většinou určeny nejužšímu vedení dané organizace a mohou kupř. popisovat následky nepravděpodobných skutečností. Jejich cílem je, aby pokud nějaké neočekávané skutečnosti (či spíše jejich souběhy) nastanou, byl již po ruce postup, jak zaprvé otestovat, že tento krizový stav nastal, a za druhé, jak na něj reagovat. V době takovýchto neočekávaných „šoků“ již totiž na vypracování podobných scénářů nebývá čas.

11. 2. Případová studie: okolnosti a mechanizmy vzniku úpadkového stavu u stavební firmy CI Autor v tomto případě využil jeden ze svých znaleckých posudků, zpracovaných na základě vyžádání Policie ČR. Posudek měl přispět k objasnění otázky, zda se vedení jmenované firmy dopustilo či nedopustilo některých úpadkových trestných činů.


Smyslem této případové studie ale není ilustrovat práci znalce v takovéto kauze, ale na konkrétních číslech seznámit posluchače s mechanizmy, které objekt krizového řízení (pozdějšího úpadce) do insolvence postupně vtahují. Pro tyto účely je použita jen ta část posudku, která je odpovědí na otázku zadavatele: „zjistěte konkrétní okamžik úpadku (insolvencí - § 3/1 insolvenčního zákona a předlužením - § 3/3 insolvenčního zákona)“. Odpověď znalce: v neočíslované části vyšetřovacího spisu je založeno vyjádření insolvenční správkyně k otázce úpadku dlužníka a jsou k němu připojeny účetní výkazy k 31.12.2008 a 2009 a dále k 11.5.2010. Na jejich základě správkyně umisťuje vznik úpadku do blíže nespecifikovaného období roku 2009. Tento závěr správkyně opírá o skutečnost, že k 31/12/2008 vykazovala firma CON INVEST ještě kladný vlastní kapitál ve výši 26,802 mil. Kč, zatímco k 31/12/2009 již byl její vlastní kapitál záporný ve výši -37,353 mil. Kč a byla tedy předlužena. S tímto názorem se znalec ztotožňuje. S cílem upřesnit období vzniku úpadku v rámci roku 2009 a rozlišit úpadek pro nelikviditu a pro předlužení, provedl znalec následující vyhodnocení:

a)

úpadek pro potíže s likviditou

měsíc 2009

I

II

III

IV V

VI VII VIII IX X

XI

XII (v mil. Kč)

311 200

152 150 143 214 214 179 177 182 183 177 185 114 (pohledávky)

321 200

191 180 154 156 156 143 146 147 145 127 127 113 (závazky)

saldo

- 39 - 30 - 11 + 58 + 56 + 36 + 31 + 35 + 38 + 50 + 58 + 1

211 100

6

3

2

3

3

5

2

2

0

0

0

0 (pokladna)

221 400

0

1

0

0

0

3

0

6

0

0

0

0 (BÚ Bank.A)

221 100 221 300

-1 -1

-1 -1

konec kontokorentu

0,2 0,2 0,4 (BÚ Bank.B)

- 14 - 15 -15 - 15 - 15 - 15 - 15 konec kontokorentu

(BÚ Bank.C)

Z vybraných údajů je patrno, že ve II. q. 2009 nastaly u dlužníka potíže se vzájemným saldem pohledávek a závazků z běžného obchodního styku – vysoce vzrostl objem nezinkasovaných pohledávek (viz řádek „saldo“). Na tento vývoj v dubnu 2009 zareagovala Banka B tím, že zrušila dlužníkovi kontokorent. Krizová situace se projevila v řadě transakcí spočívajících v prodeji vlastního majetku, které v letním období 2009 přinesly zdroje likvidity (97 mil). Disponibilní zdroje byly použity od VI do IX/2009 na vypořádání velkého množství dílčích závazků vůči věřitelům. Ve druhém pololetí 2009 se situace opět zhoršila, zejména vlivem naběhlých úroků z prodlení, pokut a penále a v důsledku zrušení kontokorentu ze strany Banky C. Objem inkasa pohledávek se až do prosince nepodařilo zvýšit (jejich výše zůstávala prakticky konstatntní). Z uvedeného vyplývá, že k úpadku pro nelikviditu došlo nejspíše na konci III. q. 2009.

b) úpadek pro předlužení


Základními faktory, které ve zkoumaném období mají na předlužení vliv, jsou jednak jednostranné náklady, které buď vytvářejí ztrátu anebo zvyšují závazky, aniž by měly na straně aktiv (dlužníkova majetku) odpovídající protipoložku, a jednak ztrátové úbytkymajetku, které nejsou vyváženy odpovídajícími příjmy nebo výnosy. Pozn: Proto sem nepatří transakce typu nákupu majetku (ubude hotovost či se zvýší závazek, ale toto je kompenzováno přírůstkem nakoupeného majetku), úhrady závazku (ubude sice hotovost, avšak proporcionálně se sníží i závazek), prodeje majetku za jeho účetní cenu (ubude sice majetek, ale zvýší se hotovost anebo pohledávky). Znalec proto vybral některé případy, které podle jeho názoru měly podstatný vliv na dlužníkovu pozici z hlediska předlužení v r. 2009. Operace s dopadem do provozního výsledku hospodaření. Ve výkazu Výsledovka je za r. 2009 na ř. 030 vykázán záporný provozní výsledek hospodaření ve výši 43,604 mil. Kč. Základními složkami, které se na něm zejména podílejí, je ztráta z prodeje zboží (26,815 mil. Kč), ztráta z prodeje vlastních výrobků a služeb (37,511 mil. Kč) a ztráta z rozdílu mezi ostatními provozními výnosy a náklady (25,028 mil. Kč). Negativní výsledek naopak kompenzuje zisk ze zpeněžení vlastního majetku (52,807 mil. Kč).

V případě prodeje zboží byly vykázány tržby 7,101 mil. Kč, které jsou časově rozloženy tak, že menší část z nich byla realizována v IV (1 mil. Kč), největší část pak v XI (4,7 mil Kč), zbytek pak v menších objemech v ostatních měsících (viz účty výnosů 604 100, 300, 400). Vykázaná ztráta z prodeje zboží tedy vznikla z menší části v dubnu a z větší části v listopadu 2009. V případě prodeje vlastních výrobků a služeb se největší objem vykázaných tržeb v celkové výši 101,939 mil. Kč koncentruje do VI (69 mil. Kč) a VIII (10 mil. Kč), zbytek je pak vykázán po menších objemech v ostatních měsících. Vykázaná ztráta z prodeje vlastních výrobků a služeb tak vznikla zejména v červnu a částečně i v srpnu 2009. Ziskové operace spočívající v prodeji vlastního majetku (celk. objem tržeb 77,346 mil. Kč) se koncentrují zejména do IV (67 mil. Kč), XI (6 mil. Kč) a XII (2 mil. Kč). Vykázaný dílčí zisk z prodeje vlastního majetku tedy vznikl zejména v dubnu a částečně pak i v listopadu a prosinci 2009. Operace s dopadem do finančního výsledku hospodaření. Ve výkazu Výsledovka je za r. 2009 na ř. 048 vykázán záporný finanční výsledek hospodaření ve výši 20,675 mil. Kč. Znalec z hlavní účetní knihy vybral položky, které se na uvedeném výsledku podle jeho názoru nejvíce podílejí: 544 900 – Smluvní pokuty a úroky nezaplacené – VIII – 14,9 mil Kč, ve XII. – 0,25 mil Kč, 545 100 – Pokuty, penále, úroky FÚ a jiné úřady – X. – 0,45 mil. Kč, 562 102 – Úroky z úvěru Banky B – V. – 2,5 mil. Kč, 562 104 – Úroky z úvěru Banky C – IX. – 1,2 mil Kč, X. – 1,3 mil. Kč, 562 105 – Úroky z půjček od FO – VI. – 2,7 mil. Kč, 562 108 – Úroky z pozdních úhrad faktur – II. - 0,6, III. – 2,3, X. – 3,8 mil. Kč, 562 109 – Úroky z půjček PO – IV. - 2,6 mil. Kč, 562 999 – Úroky z půjčky DLF – IV. – 1,9 mil. Kč.


Rozložení v čase je takové, že část případů se koncentruje v období březen – červen (12 mil. Kč), největší objem je vykázán v srpnu (14,9 mil. Kč) a další část v září – říjnu (6,75 mil. Kč).

Po konsolidaci uvedených časových údajů pak lze souhrnně za okruh provozního i finančního hospodářského výsledku dovodit, že nejvyšší podíl ztrátových operací, které měly za následek vykázání ztráty a tím i záporného vlastního kapitálu ve výkazech k 31.12.2009 (t. j. způsobily vznik předlužení), se koncentruje do období červen – srpen 2009. V tomto období s nejvyšší pravděpodobností také nastal faktický stav úpadku předlužením. Poznámka autora: insolvenční řízení proti stavební firmě CI bylo zahájeno na návrh jednoho z jejích věřitelů dne 18.12.2009. Z citovaného příkladu je patrno několik skutečností: a)

čísla jsou uvedena jen za krátký časový úsek - rok 2009. V tomto období se krize jeví jako primárně likviditní, způsobená dramatickým výpadkem inkasa pohledávek v měsíci dubnu ve výši cca 60 mil. Kč,

b) zcela zásadní vliv na rozsah a hloubku této krize však měla reakce Banky B, která okamžitě na to (ke konci dubna) svému klientovi zrušila kontokorent, c)

v důsledku toho ani poměrně pohotová reakce firmy CI, spočívající ve získávání chybějící likvidity urychleným prodejem majetku v následujících měsících, již nepřinesla žádoucí obrat a jen stav úpadku v čase oddálila,

d) ke konci července zrušila firmě kontokorent i Banka C, e)

ve třetím čtvrtletí roku 2009 pak na stavební firmu CI dopadly důsledky likviditních potíží – byly vůči ní uplatněny pokuty, penále, úroky z prodlení a podobné sankce a zároveň již byla vykázána ztráta ze zpeněžování některého majetku (při prodeji v tísni bývá cenou za likviditu ztrátovost takovýchto prodejů). Z primární likviditní krize se stala krize výsledková i bilanční (v účetní závěrce k 31.12.2009 již byl vykázán záporný vlastní kapitál).

Vedle tohoto popisu časového vývoje a postupného přerůstání krize z jedné formy do druhé, lze uvedený příklad využít i pro objasnění vztahu auditu a insolvence, resp. možností auditu riziko úpadku předvídat či mu dokonce předejít. Ekonomická situace stavební firmy CI za rok 2008 nebyla nijak dramaticky špatná. Vykazovala kladný vlastní kapitál ve výši cca 26,8 mil. Kč, inkaso pohledávek probíhalo dobře, pouze některé ukazatele zadluženosti signalizovaly potřebu posílit vlastní zdroje. Autorovi této studie není známo, zda auditor této firmy měl možnost při auditu roku 2008 jasně vidět hrozící insolvenci a upozornit na ni, ale domnívá se, že nikoli. Klíčovou událostí, která způsobila přelití náhlého výpadku inkasa pohledávek do ničivé krize totiž byla – z pohledu autora – neočekávaně rychlá reakce Banky B, která svému klientovi nedala prakticky žádnou šanci. Je velmi obtížné si představit, že by s takovýmto scénářem nějaký auditor mohl dopředu počítat.

ODDÍL B 1.1. EXEKUCE S. Semrádová Zvolánková Rozdíl mezi exekučním a insolvenčním řízením Insolvenční řízení, jak je upraveno v insolvenčním zákonu, má zásadní dopad na probíhající exekuci dle exekučního řádu či výkon rozhodnutí dle občanského soudního řádu. Insolvenční řízení je samo o sobě Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

zvláštním druhem civilního procesu se subsidiární aplikací občanského soudního řádu, jež upravuje způsoby řešení úpadku nastalého nebo teprve hrozícího tak, aby věřitelé dlužníka byli v nejvyšší možné míře a vždy poměrně uspokojení. Základním principem pro řešení úpadku dlužníka dle insolvenčního zákona je přitom existence nejméně dvou věřitelů dlužníka. Pokud tato podmínka splněna není, zůstávají pro uspokojení 43 pohledávky jen jediného věřitelé k dispozici standardní postupy v exekučním (vykonávacím řízení). Podstatné je dále rovněž zmínit, že jedním z kritérií dlužníkova úpadku je i skutečnost, že exekuce či výkon rozhodnutí by 44 nevedly k uspokojení splatných peněžitých pohledávek dlužníka. Další rozdíl výše uvedených řízení lze rovněž spatřit v souvislosti se zahájením těchto řízení. Podle § 109 odst. 1 písm. c) InsZ může být exekuce nařízena, nelze ji však provést od okamžiku, kdy bylo zahájeno insolvenční řízení (anebo podle § 267 odst. 1 InsZ prohlášením konkursu). V takovém případě je exekutor 45 povinen do majetkové podstaty vydat insolvenčnímu správci podle § 206 InsZ všechny věci i práva, které exekutor zajistil. Zpeněžením majetkové podstaty dle ust. § 285 odst. 1 InsZ zanikají účinky nařízení výkonu rozhodnutí /exekuce. O tom je insolvenční správce povinen soud, resp. exekutora, který provádí exekuci, vyrozumět. Svou pohledávku na nákladech exekuce pak exekutor přihlásí jako věřitel do insolvenčního řízení. Pokud exekutor majetek povinného již v exekuci zpeněžil (v dražbě) a má výtěžek na svém účtu a dosud jej nepředal oprávněnému, přiznává mu § 46 odst. 6 exekučního řádu (ER) právo zajistit z výtěžku náklady exekuce 46 odpovídající rozsahu zpeněženého majetku. V neposlední řadě je rovněž nutné zmínit i ustanovení § 267 InsZ, podle kterého se návrh na nařízení exekuce/výkonu rozhodnutí vždy podává proti povinnému – nikoliv tedy proti insolvenčnímu správci. Výjimkou je ust. § 267 odst. 4 InsZ, na základě kterého se insolvenční správce sám stává účastníkem řízení na místo 47 dlužníka, jde-li o návrh na nařízení exekuce/výkonu rozhodnutí, kde dlužník vystupoval jako oprávněný.

Základní pojmy exekučního řízení Výkon rozhodnutí neboli exekuce Vykonávací a exekuční řízení jsou zvláštní a samostatné druhy civilního procesu. Od nalézacího řízení se vykonávací řízení a exekuce liší především jiným účelem, kterým je vymožení plnění, k němuž opravňuje titul a které nebylo plněno dobrovolně. Jak již bylo v předešlé kapitole uvedeno, základními předpisy v oblasti civilněprávních exekucí jsou OSŘ jako lex generalis a ER, jako lex specialis, kdy v řadě ustanovení ER nalezneme odkazy na OSŘ. Vzájemná koexistence těchto dvou právních předpisů je rovněž výslovně vyjádřena v ustanovení § 52 odst. 1 ER, dle kterého se ustanovení OSŘ použije přiměřeně tam, kde ER nestanoví něco jiného. Pro výkon rozhodnutí se tradičně používalo pojmu exekuce (z latin. executio), resp. oba pojmy se 48 používaly promiscue. S dualistickou koncepcí souvisí i dvojí terminologie. Výkon rozhodnutí a řízení o výkonu rozhodnutí jsou termíny používané OSŘ, zatímco exekuce a exekuční řízení termíny používané ER. V zákoně č. 119/2001 Sb., o pravidlech pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí, v platném znění, se však zákonodárce nastavené terminologie nedržel. Dle § 2 písm. a) se exekucí rozumí výkon rozhodnutí nařizovaný soudem a prováděný soudem nebo soudním exekutorem podle zvláštních právních předpisů. Podle závěru 49 Nejvyššího soudu, uvedeného v usnesení sp. zn. 20 Cdo 331/2004 , jsou výkon rozhodnutí a exekuce pouhé podmnožiny jedné kategorie exekucí, nikoli dvěma samostatnými kategoriemi.

43

Sedláček, D. Exekuční právo. Praha: Vysoká škola manaţerské informatiky a ekonomiky, a.s., 2011, s. 45 - 46 § 3 odst.2 písm. c) zákona č. 182,2006/ Sb., insolvenční zákon, ve znění pozdějších předpisů 45 Majetkovou podstatou se rozumí věci, které lze postihnout výkonem rozhodnutí/exekucí, a to včetně věcí, které slouţily dluţníkovi k jeho podnikání 46 Usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp.zn 20 Cdo 3845/2011 ze dne 24. 1. 2012 47 Sedláček, D. Exekuční právo. Praha: Vysoká škola manaţerské informatiky a ekonomiky, 2011, s. 46 - 47 48 Winterová, A. a kol. Civilní právo procesní. Praha: Linde a.s., 2011, s 475. 49 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2004, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. R 44


Druhy výkonu rozhodnutí -právně upraveno v občanském soudním řádu a exekučním řádu - podle povahy plnění, které se vymáhá, se dále rozlišují tyto druhy výkonu rozhodnutí: 1) na plnění peněžitá, přičemž exekuci lze realizovat následujícími možnými způsoby:

Podle OSŘ

Podle ER

Srážky ze mzdy

Srážky ze mzdy a jiných příjmů

Přikázání pohledávky

Přikázání pohledávky

Zřízením soudcovského zástavního práva k nemovitostem

Prodej věcí movitých a nemovitostí

Prodej movitých věcí a nemovitosti

Exekuce pozastavením řidičského oprávnění

Postižením podniku

Postižením podniku

Správou nemovitosti

Zřízení exekutorského zástavního práva Správou nemovitostí

2) na plnění nepeněžitá, přičemž exekuci lze realizovat následujícími možnými způsoby:

II

Podle OSŘ

Podle ER

Vyklizení

Vyklizení

Odebrání věci

Odebrání věci

Rozdělení společné věci

Rozdělení společné věci

Provedení prací a výkonů

Provedení prací a výkonů

Trestněprávní výkon rozhodnutí

2/2006


-

III.

právně upraven zákonem č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů, jehož ust. § 343 odst. 3 uvádí, že při správě placení peněžitého trestu se postupuje podle daňového řádu.

Správněprávní výkon rozhodnutí -

právně upraven jednak zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších 50 předpisů a jednak zákonem č. 2802009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů

-

Výkon rozhodnutí v občanskoprávním řízení Jediný způsob, jak se mohl věřitel vůči dlužníkovi domáhat vymožení své pohledávky, byl po dlouhou dobu, až do přijetí ER, upraven pouze v OSŘ. Východisko pro úpravu výkonu rozhodnutí nalezneme v § 2 OSŘ, dle kterého soudy v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně. Z předešlého vyplývá, že OSŘ představuje právní předpis obsahující a upravující jak řízení nalézací, tak i případný následný výkon rozhodnutí. Výkon rozhodnutí představuje povinnost státu, vynutit splnění povinnosti uložené vykonatelným rozhodnutím, a to za pomoci prostředků státního donucení. Nestačí 51 pouze, že stát subjektům práva dává, ale je třeba, aby zajistil i jejich faktickou vynutitelnost . Řízení o výkon rozhodnutí však nelze chápat jako řízení obligatorní, jako řízení, které vždy navazuje na řízení nalézací. V případě, kdy dlužník splní svoji povinnost vyplývající z rozhodnutí soudu vydaného v nalézacím řízení dobrovolně, není samozřejmě nutné přikračovat k výkonu takového rozhodnutí. Podstatný rozdíl mezi řízením nalézacím a řízením o výkon rozhodnutí můžeme vidět především v cílech těchto řízení. Zatím co v prvém případě jde o poskytnutí procesní ochrany hmotnému subjektivnímu právu nebo zákonem chráněnému zájmu, v případě druhém jde o poskytnutí ochrany procesním vztahům, založených vykonatelným rozhodnutím. I přes některé rozdíly je třeba nalézací řízení a řízení o výkon rozhodnutí chápat jako dvě integrální součásti civilního soudního řízení. Tato skutečnost je vyjádřena i faktem, 52 že obě řízení jsou ovládána v podstatě stejnými procesními zásadami . Řízení o výkon rozhodnutí je v zásadě ovládáno zásadou dispoziční. V souladu s touto zásadou může soud zahájit řízení pouze na návrh. Výkon rozhodnutí a řízení o výkonu rozhodnutí jsou upraveny v části šesté OSŘ v §§ 251 až 351a. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Soud je oprávněn nařídit a provést výkon rozhodnutí nově od 1. 1. 2013 a) o výchově nezletilých dětí, b) nejde-li o exekuční titul, který lze vykonat podle správního řádu nebo daňového řádu, c) je-li podán návrh na vyklizení bytu nebo místnosti se zajištěním bytové náhrady, d) o vykázání ze společného obydlí a nenavazování kontaktů s oprávněným, f) jde-li o cizí rozhodnutí 58f).

Není-li stanoveno jinak, je příslušný k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí, k činnosti soudu před nařízením výkonu rozhodnutí a k prohlášení o majetku obecný soud povinného. Účastníky řízení jsou při výkonu 50 51 52

Schelleová, I. a kol.: Exekuce. Ostrava: Key Publishing s.r.o., 2008, s. 16 Kurka, V.; Drápal, L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. Praha: Linde, 2004, s. 10 Stavinohová, J., Hlavsa, P. Civilní proces a organizace soudnictví. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2003, s. 472


rozhodnutí oprávněný a povinný. Jsou-li nařízeným výkonem rozhodnutí postiženy věci nebo práva patřící do společného jmění manželů, je účastníkem řízení, pokud jde o tyto majetkové hodnoty, i manžel/ka povinné/ho. Po nařízení výkonu rozhodnutí se postará soud o jeho provedení. Ohledně způsobů vedení výkonu rozhodnutí odkazuje autor na předešlou podkapitolu.

Exekuce soudních exekutorů Jak bylo již v předešlých podkapitolách uvedeno, právní úprava exekucí je zakotvena v zákoně č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších zákonů (exekuční řád), v platném znění. V jeho ustanovení § 52 odst. 1 je vyjádřen vztah exekučního řádu a občanského soudního řádu tak, že nestanoví-li exekuční řád jinak, použije se občanský soudní řád přiměřeně. Účastníky exekučního řízení jsou oprávněný a povinný. Jsou-li exekučním příkazem postiženy věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty patřící do společného jmění manželů, je účastníkem exekučního řízení, pokud jde o tyto věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty, i manžel povinného. Dle ust. § 46 odst. 3 ER jsou soudní exekutoři povinni provádět exekuci v pořadí, v jakém jim jsou doručovány exekuční návrhy. Jak bylo již výše uvedeno, je exekuční řízení co do zahájení a co do trvání ovládáno zásadou dispoziční. Z této skutečností tedy vyplývá, že nemůže být zahájeno bez návrhu, přičemž výběr soudního exekutora, který exekuci provede, je zcela v rukou oprávněného. Exekuční řízení je zahájeno dnem, kdy byl soudnímu exekutorovi doručen exekuční návrh oprávněného. Obsahové exekučního návrhu vyplývají z § 38 odst. 1 ER. Dle tohoto ustanovení je navrhovatel povinen přesně označit exekuční titul. Exekučním titulem je dle § 40 odst. 1 ER: a) vykonatelné rozhodnutí soudu nebo exekutora, pokud přiznává právo, zavazuje k povinnosti nebo postihuje majetek, b) vykonatelné rozhodnutí soudu a jiného orgánu činného v trestním řízení, pokud přiznává právo nebo postihuje majetek, c)

vykonatelný rozhodčí nález,

d)

notářský zápis se svolením k vykonatelnosti sepsaný podle zvláštního právního předpisu,

e) vykonatelné rozhodnutí orgánu veřejné správy včetně platebních výměrů, výkazů nedoplatků ve věcech daní a poplatků a jiných rozhodnutí, jakož i vykonatelný smír, f) vykonatelné rozhodnutí a výkaz nedoplatků ve věcech nemocenského pojištění a sociálního zabezpečení, g)

jiná vykonatelná rozhodnutí a schválené smíry a listiny

Následně po doručení návrhu, jenž obsahuje všechny stanovené náležitosti, soud již nově s účinností od 1. 1. 2013 usnesením nenařizuje exekuci a nepověřuje exekutora jejím provedením, ale poté, co je exekutorovi doručen návrh oprávněného na provedení exekuce, exekutor provede zápis do nově zřizovaného rejstříku exekucí a zašle oprávněnému a povinnému vyrozumění o zahájení exekuce (povinnému však nejdříve s prvním exekučním příkazem). Povinný má následně osmidenní lhůtu k vznesení námitky podjatosti exekutora (bude-li mu v tu chvíli již důvod podjatosti znám, jinak 8 dní od okamžiku, kdy se důvod pro uplatnění námitky dozví) a patnáctidenní lhůtu k podání návrhu na zastavení exekuce. Exekutor není oprávněn začít provádět exekuci před uplynutím výše uvedené lhůty, resp. předtím, než o případném návrhu na zastavení exekuce Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

pravomocně rozhodne soud. Exekuce taktéž nebude moci být provedena předtím, než uplyne lhůta k dobrovolnému splnění pohledávky (spolu s náklady exekučního řízení) povinným, kterou exekutor povinnému sdělí spolu s oznámením o zahájení exekuce. Exekutor poté, co byla exekuce zapsána do rejstříku zahájených exekucí, posoudí, jakým způsobem bude exekuce provedena, a vydá nebo zruší exekuční příkaz ohledně majetku, který má být exekucí postižen. Exekučním příkazem se rozumí příkaz k provedení exekuce některým ze způsobů uvedených v tomto zákoně. Exekutor je povinen v exekučním příkazu zvolit takový způsob exekuce, který není zřejmě nevhodný, zejména vzhledem k nepoměru výše závazků povinného a ceny předmětu, z něhož má být splnění závazků povinného 53 dosaženo.

Způsoby provedení exekuce Exekuci lze provést jen způsoby uvedenými v exekučním řádu. Zajistit majetek k provedení exekuce lze nejvýše v rozsahu bezpečně postačujícím k uhrazení vymáhané pohledávky, jejího příslušenství včetně příslušenství, které se pravděpodobně stane splatným po dobu trvání exekuce, pravděpodobných nákladů oprávněného a pravděpodobných nákladů exekuce. Nepostačuje-li jeden ze způsobů provedení exekuce k uspokojení oprávněného, lze exekuci v jednom exekučním řízení provést více způsoby, popřípadě i všemi zákonem stanovenými způsoby. K provedení exekuce více nebo všemi zákonem stanovenými způsoby lze přistoupit současně nebo postupně. Nebrání-li to účelu exekuce, provede se exekuce ukládající zaplacení peněžité částky přikázáním pohledávky, srážkami ze mzdy a jiných příjmů, správou nemovitosti, pozastavením řidičského oprávnění nebo zřízením exekutorského 54 zástavního práva na nemovitostech.

Exekuce na peněžitá plnění Exekuce srážkami ze mzdy a jiných příjmů postihuje právo povinného na výplatu především mzdy poskytované za jím vykonávanou práci jeho zaměstnavatelem – plátcem mzdy, kdy základem pro určení míry postihu sražené mzdy je určení tzv. čisté mzdy za příslušný měsíc. Na exekuci srážkami ze mzdy a jiných příjmů se dle § 60 exekučního řádu použije přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu upravující výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy. Srážky ze mzdy a jiných příjmů lze provádět jen do výše exekucí vymáhané pohledávky s příslušenstvím. Konkrétní určení výše srážky a stanovení míry poměrného uspokojování 55 vymáhané pohledávky je realizováno prostřednictvím tzv. třetinového systému. Přikázání pohledávky Exekuce přikázáním pohledávky spočívá v postižení pohledávek, které má povinný vůči třetím osobám. Předmětem exekuce přikázáním pohledávky není majetková podstata, nýbrž peněžitý nárok povinného vůči jeho dlužníkovi (např. postižení tzv. práv z duševního vlastnictví). Současně se však nejedná o nárok na mzdu a jiné obdobné příjmy, ani o nároky z vkladních knížek, směnek, šeků aj., kdy je zapotřebí k uplatnění práva jejich 56 předložení.

Prodej věcí movitých a nemovitostí 53

Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech, ve znění pozdějších předpisů § 58 odst. 1, odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech, ve znění pozdějších předpisů 55 Winterová, A. a kol. Civilní právo procesní. Praha: Linde a.s., 2011, s. 520-521 56 Sedláček, D. Exekuční právo. Praha: Vysoká škola manaţerské informatiky a ekonomiky, a.s., 2011, s. 27 54


Při rozhodování o výběru movitých věcí, které mají být prodány, není soudní exekutor vázán návrhem oprávněného. Prodej se uskutečňuje formou dražebního jednání, přičemž nejnižší podání při první dražbě činí 1/3 rozhodné ceny. K exekuci prodejem nemovitostí exekutor přistupuje v okamžiku, kdy má ověřeno vlastnictví nemovitosti povinným. Ověření případně doložení postačuje na základě listin dle § 66 ER, kterými exekutor disponuje (př. Výpis z katastru nemovitostí). Cílem při oceňování nemovitostí je určení její tržní ceny. Prodej se 57 rovněž uskutečňuje formou dražebního jednání.

Exekuce pozastavením řidičského oprávnění Exekuce pozastavením řidičského oprávnění je zcela novým způsobem provedení exekuce s účinností od 1. 1. 2013.Exekuční příkaz k pozastavení řidičského oprávnění povinného může exekutor vydat pouze tehdy, jestliže je v exekuci vymáhán nedoplatek výživného na nezletilé dítě. Dnem doručení exekučního příkazu povinnému se povinnému pozastavuje řidičské oprávnění udělené podle zvláštního právního předpisu. Po dobu 58 pozastavení řidičského oprávnění držitel řidičského oprávnění nesmí řídit motorová vozidla.

Postižení podniku K exekuci postižením podniku nebo části podniku povinného může exekutor přistoupit, jen v případě, že bude doloženo, že podnik nebo část podniku je majetkem povinného. Následně soudní exekutor ustanoví v exekučním příkazu správce podniku. Pro exekuci postižením podniku platí přiměřeně použití OSŘ, nestanoví-li 59 ER jinak.

Zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitostech Soudní exekutor je dle § 69a ER oprávněn na nemovitostech povinného zřídit k zajištění vymáhané pohledávky a nákladů oprávněného exekutorské zástavní právo. Exekutorské zástavní právo k nemovitosti, která je předmětem evidence v katastru nemovitostí, vzniká doručením exekučního příkazu o zřízení exekutorského zástavního práva příslušnému katastrálnímu úřadu. Exekutorské zástavní právo k nemovitosti, která není předmětem evidence v katastru nemovitostí, vzniká právní mocí exekučního příkazu. Pro pořadí 60 exekutorského zástavního práva k nemovitosti je rozhodující den jeho vzniku.

Správa nemovitosti V případě vymáhání peněžitého dluhu nově s účinností od 1. 1. 2013 je exekutor oprávněn postihnout nemovitost správou, kterou bude následně vykonávat. Příjmy, které soudní exekutor získá správou nemovitosti, se odevzdají věřiteli k uspokojení vymáhané pohledávky. Odečtou se od nich jen náklady, jež byly použity na správu nemovitosti, prostředky, které vyplývají z pojistných smluv a smluv na dodávky energií, či peníze, jež byly vynaloženy na udržování a nutné opravy nemovitosti. Nový institut správy nemovitosti tedy je tedy alternativou k jejímu prodeji v exekuční dražbě. Smyslem je uspokojit pohledávku věřitele z užitků plynoucích z

57

§ 66 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech, ve znění pozdějších předpisů § 71a zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech, ve znění pozdějších předpisů 59 § 70 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech, ve znění pozdějších předpisů 58

60

§ 69a2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech, ve znění pozdějších předpisů


nemovitosti. Je však třeba podotknout, že daný způsob vedení exekuce je vhodný a využitelný jen pro určité 61 typy nemovitostí, u nichž je reálná možnost užitku. Exekuce na nepeněžitá plnění ER stanovuje v § 73 subsidiární použitelnost OSŘ na exekuci ukládající jinou povinnost než zaplacení peněžité částky. Postupuje se tedy dle hlavy osmé OSŘ, § 339 a násl. Nucené vyklizení nemovitosti představuje exekuci s největším zásahem do osobní integrity nejen dlužníka, ale často i osob, s ním ve společné domácnosti žijících. Rozlišuje se a) vyklizení bez náhrady b) vyklizení se zajištěním bytové náhrady nebo přístřeší V případě odebrání věciprincip exekuce spočívá v odebrání movité věci se vším, co k ní patří povinnému a její odevzdání oprávněnému. Předmět exekuce mohou tvořit věci individuálně určené, soubory movitostí, věci zastupitelné, věci nezastupitelné, příslušenství, případně součást věci jako samostatný předmět exekuce, listina, jíž je třeba k užívání věci. Rozdělení společné věci je exekucí na základě exekučních titulů, které upravují zrušení, resp. vypořádání podílového spoluvlastnictví. Exekuce se může vztahovat jak k věci movité, tak k nemovitosti. Exekuci provedením prací a výkonů lze dělit na: a) zastupitelné plnění = provedení prací a výkonů, které může vykonat i někdo jiný než samotný povinný b) nezastupitelné plnění = provedení exekuce naplní svůj účel pouze tehdy, jestliže práce provede přímo povinný

Výkon rozhodnutí ve správním řízení Správní exekuce neboli výkon správního rozhodnutí slouží k vynucení splnění povinnosti tím, komu byla správním rozhodnutím uložena povinnost, pokud tuto povinnost nesplní dobrovolně. Exekuci lze provést na základě vykonatelného správního rozhodnutí nebo vykonatelného smíru, tzv. exekučního titulu. Základní právní úprava správní exekuce se nachází v zákoně č. 500/2004 Sb., správní řád. Obdobně jako u civilněprávních exekucí existují 2 druhy správních exekucí – exekuce na peněžitá plnění a exekuce na nepeněžitá plnění. O jaký druh správní exekuce jde v tom kterém případě, závisí na povaze 62 uložené exekučním titulem. Správní řád ve svém ust. § 106 odst. 3 uvádí, že pro exekuci, vybírání a evidenci peněžitých plnění se uplatní postup pro správu daní. Exekuce na nepeněžitá plnění může být provedena buď náhradním výkonem v případě zastupitelných plnění nebo přímým vynucením v případě nezastupitelných 63 plnění, zejména vyklizením, odebráním movité věci a předvedením, nebo ukládáním donucovacích pokut.

Výkon rozhodnutí v daňovém řízení V případě, že má daňový subjekt u příslušného správce daně evidován nedoplatek na dani, má právo tento správce daně přistoupit za určitých podmínek k jeho vymáhání. Vymáhání daní se tedy týká daňového subjektu, který dobrovolně neuhradil splatnou daňovou pohledávku. Proces vymáhání daňových nedoplatků probíhá v rámci tzv. dílčího daňového řízení, které zahajuje správce daně ex officio. Právní úprava procesních 61

§ 73 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech, ve znění pozdějších předpisů § 320b a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů

62 63

Vedral, J. Správní řád. Komentář. Praha: BOVA POLYGLON, 2012, s. 896 - 897 Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů


postupů při vymáhání daňových nedoplatků je zakotvena v zákoně č. 280/2009 sb., daňový řád. Daňová exekuce se nařizuje vydáním exekučního příkazu, čímž je zahájeno exekuční řízení Exekučním titulem je dle ust. § 176 odst. 1 předmětného zákona jednak výkaz nedoplatků sestavený z údajů evidence daní, dále vykonatelné 64 rozhodnutí, kterým je stanoveno peněžité plnění a rovněž vykonatelný zajišťovací příkaz. Správce daně zvolí způsob vymáhání nedoplatku tak, aby výše nákladů spojených s vymáháním, které bude daňový subjekt povinen uhradit, nebyla ve zjevném nepoměru k výši nedoplatku. Daňovou exekuci lze provést pouze těmito způsoby: a) srážkami ze mzdy, b) přikázáním pohledávky z účtu u poskytovatele platebních služeb, c) přikázáním jiné peněžité pohledávky, d) postižením jiných majetkových práv, e) prodejem movitých věcí, nebo f) prodejem nemovitostí.

1.2. Případová studie: Exekuční řízení na peněžité i nepeněžité plnění vedené proti dlužníkovi Cíl případové studie Případová studie se detailně zabývá vymáháním jednak peněžitého a jednak nepeněžitého plnění za situace, kdy byla formou notářského zápisu uzavřena mezi pronajímatelem a nájemcem vedle nájemní smlouvy ještě dohoda o svolení k vykonatelnosti notářského zápisu, na základě které nájemce svolil, že v případě nesplnění svých povinnosti řádně a včas, je tento vykonatelný notářský zápis titulem pro nařízení exekuce, popř. výkonu rozhodnutí. Případová studie vychází ze situace, jež se v běžném životě vyskytuje poměrně často a podává věřiteli nástin obvyklého postupu, jenž se uplatňoval, a v modifikované verzi též uplatňuje i dnes, při řešení obdobné situace.

Popis skutkového stavu Dne 20.10.2009 pan Jan Novák, jako pronajímatel, s panem Františkem Novým, jako nájemcem, uzavřeli smlouvu o nájmu bytu na dobu určitou 2 let. Předmětem nájmu dle této smlouvy byl byt č. 12 situovaný v 1. podlaží objektu o celkové výměře 55,52 m2 sestávající z kuchyně, dvou pokojů předsíně, koupelny a WC. Nájemce se na základě této smlouvy zavázal pronajímateli hradit měsíční nájemné ve výši 6.290,- Kč a to včetně záloh za služby spojené s užíváním předmětu nájmu. Celkové nájemné bylo splatné k poslednímu dni kalendářního měsíce, za které se nájemné platilo. Téhož dne 20.10.2009 byla formou notářského zápisu uzavřena mezi shora uvedenými účastníky dohoda o svolení k vykonatelnosti notářského zápisu, sepsaná notářkou JUDr. xxxxx. Na základě této dohody se zavázal nájemce, jako osoba povinná, splnit pohledávku a jiné nároky pronajímatele, jako osoby oprávněné, vyplývající ze závazkového právního vztahu vzniklého na základě smlouvy o nájmu bytu uzavřené dne 20.10.2009 a pronajímatel jako osoba oprávněná, tento závazek přijímá. Nájemce, jako osoba povinná, podpisem této dohody svolil, ve smyslu § 274, písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, k tomu, aby byl tento notářský zápis titulem pro výkon rozhodnutí nebo exekuci ohledně v této dohodě uvedených budoucích splatných peněžitých a

64

Baxa, J.; Dráb, O; Kaniová., L.; Lavický, P.; Schillerová, A.; Šimek, K.; Ţišková, M. Daňový řád. Komentář. II. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2011, s. 1086 - 1091


nepeněžitých pohledávek pronajímatele, jako osoby oprávněné. Tímto tedy nájemce výslovně svolil k tomu, aby podle tohoto notářského zápisu byl a) nařízen a proveden výkon rozhodnutí nebo exekuce vyklizením bytu, jestliže v případě skončení nájmu bytu nesplní nájeme svoji povinnost řádně vyklidit byt a včas, tedy k poslednímu dni výpovědní lhůty nebo ke dni skončení nájmu, jej předat pronajímateli, jako osobě oprávněné b) nařízen a proveden výkon rozhodnutí nebo exekuce, pro povinnost nájemce uhradit pronajímateli nájemné nebo úplatu za služby poskytované v souvislosti s užíváním bytu, pokud nájemce neuhradí pronajímateli tyto své povinnosti řádně a včas Vzhledem ke skutečnosti, že nájemce neplatil sjednané nájemné řádně a včas a ke dni 24.9.2010 dlužil pronajímateli dlužnou částku na nájemném a na zálohách za služby spojené s užíváním bytu ve výši 31.000,- Kč, byla nájemci dána výpověď z nájmu bytu. Tato výpověď byla nájemci doručena dne 26.9.2010 a výpovědní lhůta tak skončila ke dni 30.11.2010. Dále byl nájemce upozorněn pronajímatelem na to, že ke dni uplynutí výpovědní lhůty je povinen předmětný byt vyklidit a dále byl vyzván k úhradě dlužných částek za nezaplacené nájemné, které pronajímatel evidoval ke dni 24.9.2010 Ač byl tedy nájemce předmětného bytu upozorněn dopisem na termín skončení lhůty pro vyklizení bytu a současně byl vyzván k úhradě dlužných částek za nájemné, tak na tato sdělení pronajímatele nereagoval, předmětný byt do shora uvedeného data nevyklidil a dlužné částky za nájemné neuhradil.

Řešení případu v praxi V rámci řešení shora uvedeného skutkového stavu bude dále čtenáři nastíněn postup pronajímatele, který zvolil pro vymožení nesplněných povinností vůči nájemci. Pronajímatel se rozhodl obrátit se s vykonatelným exekučním titulem přímo na soudního exekutora a vymáhat splnění povinností nájemce prostřednictvím exekučního řízení. Vzhledem k tomu, že místní příslušnost soudního exekutora není právním předpisem stanovena, vybral si pronajímatel (v rámci exekučního řízení označován jako „oprávněný“) soudního exekutora dle svého uvážení a následně dne 18.3.2011 zaslal tomuto návrh na nařízení exekuce (od 1.1.2013 se tento návrh označuje jako „exekuční návrh“). V předmětném návrhu označil oprávněný příslušný soud (oprávněný k nařízení exekuce), dále uvedl identifikační údaje oprávněného a povinného (dříve nájemce) a dále vylíčil skutkový stav, tedy že na základě exekučního titulu do dne podání tohoto návrhu povinný dobrovolně nevyklidil předmětný byt a neuhradil oprávněnému dlužné částky na nájemném ve výši 31.000,- Kč. Z tohoto důvodu v tomto podání oprávněný navrhl, aby soud nařídil exekuci podle vykonatelného exekučního titulu – notářský zápis č.j. xxxxxxx ze dne 20.10.2009, který vydala notářka xxxxxxx, k vymožení povinnosti spočívající ve vyklizení předmětného bytu, zaplacení dlužného nájemného a dále k vymožení povinnosti nahradit soudnímu exekutorovi pověřenému provedením exekuce náklady exekuce a oprávněnému náklady oprávněného. Exekuční řízení bylo zahájeno dnem, kdy návrh na nařízení exekuce došel soudnímu exekutorovi. Ten následně požádal soud o pověření provedením exekuce. Dne 4.5.2011 bylo vydáno usnesení o nařízení exekuce Obvodního soudu pro Prahu 8 č.j. xx EXE xxx/2010- 24, ve kterém tento nařizuje podle vykonatelného notářského zápisu notářky xxxxxx ze dne 20.10.2009 č.j.xxxxxxx k vymožení pohledávky ve výši 31. 000,- Kč, nákladů oprávněného a nákladů exekuce, exekuci na majetek povinného, současně dle tohoto exekučního titulu nařizuje exekuci vymožením povinnosti vyklidit předmětný byt a dále zde stanovuje, že provedením této exekuce se pověřuje vybraný exekutor. Současně bylo v poučení k tomuto rozhodnutí uvedeno, že povinný nesmí po doručení tohoto usnesení nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, s výjimkou běžné obchodní činnosti, uspokojování základních životních potřeb a udržování a správy majetku. Právní úkon, kterým by porušil tuto povinnost, by byl neplatný. Rovněž soud poučil účastníky, že proti tomuto usnesení lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k xxxx soudu, prostřednictvím soudu podepsaného. Následně soudní exekutor rozhodl exekučním příkazem o vhodném způsobu provedení exekuce na základě skutečností, jež zjistil prostřednictvím dotazů či žádostí na jednotlivé instituce. Soudní exekutor tak dne 1.6.2011 oprávněnému doručil exekuční příkaz č. 1 ze dne 30.6.2011, ve kterém rozhodl tak, že se exekuce provede vyklizením bytu č. 12 v 1. podlaží domu č.p. xxx, parc. č. xxxx, v ul xxxx, k.ú.xxxx, město xxxx. Dále zde stanovil, že exekuce se provede tak, že exekutor učiní opatření, aby Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

z vyklizovaného objektu byly odstraněny věci patřící povinnému, příslušníkům jeho domácnosti, jakož i věci, které sice patří někomu jinému, ale jsou se souhlasem povinného umístěny ve vyklizovaném nebo na vyklizovaném objektu, a dále aby z vyklizovaného objektu byli vykázání povinný a všichni, kdo se tam zdržují na základě práva povinného. Povinný byl na závěr poučen o neexistenci opravného prostředku proti tomuto exekučnímu příkazu (dle ust. § 47 odst. 3 exekučního řádu) a dále o možnosti vyjádření se k osobě exekutora (dle ust. § 28 odst. 4 exekučního řádu). Pro vymožení povinnosti uhradit oprávněnému dlužnou částku na nájemném vydal soudní exekutor exekuční příkaz č. 2 ve kterém rozhodl tak, že: I. Exekuce se provede přikázáním pohledávky z účtu povinného xxxxxx, vedeného u peněžního ústavu xxxxx. II. Peněžnímu ústavu se přikazuje, aby od okamžiku, kdy mu bude tento exekuční příkaz doručen, z účtu povinného až do výše pohledávky ve výši 31.000,- Kč s příslušenstvím, předběžně stanovené náklady oprávněného ve výši xxxxx, a předběžně stanovené náklady exekuce ve výši xxxxx, nevyplácel peněžní prostředky, neprováděl na ně započtení a ani jinak s nimi nenakládal. III. Peněžní ústav provede vyplacení peněžních prostředků na účet č. xxxxxxxx, VS:xxxxxx poté, kdy mu bude soudním exekutorem oznámeno, že usnesení o nařízení exekuce a příkaz k úhradě nákladů exekuce nabyly právní moci Povinný byl na závěr poučen o neexistenci opravného prostředku proti tomuto exekučnímu příkazu (dle ust. § 47 odst. 3 exekučního řádu), dále o možnosti vyjádření se k osobě exekutora (dle ust. § 28 odst. 4 exekučního řádu), a dále o tom, že ztrácí okamžikem, kdy je peněžnímu ústavu doručen exekuční příkaz právo vybrat peněžní prostředky z účtu, použít tyto prostředky k platbám nebo s nimi jinak nakládat, a to do výše vymáhaných pohledávek. Proti usnesení o nařízení exekuce č.j. xxxxxx ze dne 4.5.2011 podal povinný odvolání, ve kterém uvedl, že z důvodu rodinné krize v podobě rozvodu neměl finanční prostředky k hrazení nájemného a dále v tomto podání žádal o splátkový kalendář. O tomto odvolání rozhodoval následně soud vyšší instance, který svým rozhodnutím ze dne 19.9.2011 usnesení soudu I. stupně ze dne 4.5.2011 potvrdil a současně poučil povinného, že proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek. Dne 5.12 2012 pak byla na tomto usnesení vyznačena doložka právní moci, bez které nebyl až do tohoto okamžiku soudní exekutor oprávněn provést exekuci vyklizením předmětného bytu. Na základě exekučního příkazu č. 1 a pravomocného rozhodnutí soudu byl následně vykonavatelem předmětný byt vyklizen dne 20.4.2013. Provedením exekuce přikázáním pohledávky z účtu povinného, vedeného u peněžního ústavu dle exekučního příkazu č. 2, byla pohledávka oprávněného vymožena ke dni 15.5.2013. Následně byl oprávněný vyzván dne 29.5.2013, aby ve lhůtě pěti dnů vyčíslil nárokované náklady oprávněného spojené s tímto exekučním řízením. A současně, aby sdělil bankovní spojení pro zaslání vymožených částek. Jakmile oprávněný sdělil soudnímu exekutorovi požadované údaje, vydal tento dne 11.6.2013 příkaz k úhradě nákladů exekuce, ve kterém rozhodl, že povinný je povinen zaplatit oprávněnému náklady, které oprávněný účelně vynaložil k vymáhání svého nároku, a to ve výši xxxxx,- Kč.. Současně v rámci tohoto příkazu nařídil povinnému uhradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši xxxx,- kč, a to k rukám soudního exekutora nebo na bankovní účet xxxxxxxx/xxxx pod variabilním symbolem xxxxx. Současně tento příkaz odůvodnil tak, že náklady oprávněného určuje soudní exekutor podle ust. § 88 exekučního řádu příkazem k úhradě nákladů exekuce a na závěr poučil účastníky řízení, že proti tomuto příkazu může účastník podat u exekutora námitky do osmi dnů od jeho doručení. V souvislosti s provedenou exekucí zaslal soudní exekutor oprávněnému vyúčtování exekuce kde je zvlášť uvedena částka, která byla vymožena na jistinu, na úroky z prodlení a na náklady exekuce oprávněného, dále kolik bylo z vymoženého plněno na účet exekutora a kolik bylo z vymoženého plněno na účet oprávněného. Následně bylo dne 27.7.2013 vydáno oznámení o skončení exekuce, ve kterém soudní exekutor uvedl, že exekuce vedená proti povinnému byla soudním exekutorem ke dni 29.5.2013 pravomocně provedena a k tomuto dni, podle § 47 odst. 5 exekučního řádu také zanikly účinky exekučních příkazů č.j. xxxxxx a rovněž


zaniklo pověření soudního exekutora podle ust. § 51 písm. c) exekučního řádu, a to vymožením pohledávky, jejího příslušenství, dále vymožením povinnosti vyklidit předmětný byt a vymožením nákladů exekuce.

Závěr V předložené případové studii byl podrobně zachycen proces vymáhání jak peněžitého tak nepeněžitého plnění na základě pravomocného a vykonatelného exekučního titulu. Vzhledem k tomu, že bylo úkolem autora popsat průběh vymáhání jednotlivých plnění od zahájení exekučního řízení v roce 2010 až do jejího skončení v roce 2013, je nutné vzít v úvahu, že celý proces vymáhání předmětných plnění prostřednictvím soudního exekutora se řídil dle platných a účinných právních předpisů v průběhu zmíněného období. K tomu nutno poznamenat, že k datu 1.1.2013 nabyla účinnosti rozsáhlá novela exekučního řádu, která změnila řadu procesních postupů soudního exekutora, a proto některé z popsaných postupu se již v současné době neuplatní. Například se jedná o to, že místo návrhu na nařízení exekuce se nadále od 1.1.2013 tento označuje jako exekuční návrh. Další významnou změnou je skutečnost, že již příslušný soud nadále nevydává usnesení o nařízení exekuce ale pouze pověření jako jiný úkon soudu procesní povahy, vůči kterému není možné se odvolat, následně soudní exekutor vydává vyrozumění o zahájení exekuce. Protože případová studie reflektuje pouze exekuční řízení z pohledu oprávněného, nebyly zde úmyslně detailně popsány procesní postupy soudního exekutora týkající se například vyklizení předmětného bytu apod.

ODDÍL C: 1.1. PROCESY PŘEDCHÁZEJÍCÍ INSOLVENCI P. Berger Likvidace společnosti Právní úprava likvidace společnosti je obsažena v zejména v zákoně č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník, v platném znění. Likvidace společnosti je zákonem upravený postup, v jehož rámci dochází k mimosoudnímu vyrovnání majetkových vztahů právnické osoby, který nastupuje obligatorně, pokud zákon výslovně neurčuje, že likvidace není třeba (§ 68 odst. 2 Obch. zák.). Účelem likvidace je vyjasnit majetkové poměry společnosti a „vyčistit“ její majetkové vztahy. Z tohoto důvodu se vstupem do likvidace zastavuje aktivní komerční činnost společnosti a veškerá její aktivita vede pouze k ukončení dosavadních obchodů a ke zjištění a vypořádání jejich aktiv a pasiv.

Obchodní zákoník rozlišuje likvidaci společnosti na: a)

nucenou likvidaci společnosti,

b) dobrovolnou likvidaci společnosti. O nucenou likvidaci půjde v případech, kdy obchodní společnosti jsou fakticky mrtvé, nevyvíjejí žádnou činnost, nemají osoby vykonávající činnost statutární orgánu apod. U likvidace dobrovolné se jedná o řízený proces ze strany orgánů společnosti, pokud zde neexistuje zákonná povinnost k podání insolvenčního návrhu, o čemž bude pojednáno dále. Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

Do likvidace vstupuje společnost ke dni, k němuž je zrušena (§ 70 odst. 2 OBZ). Vstup do likvidace i osoba likvidátora se zapisují do obchodního rejstříku. Návrh na zápis vstupu obchodní společnosti do likvidace podává likvidátor. K řízení je věcně a místně příslušným krajský soud, který vede obchodní rejstřík a v jehož obvodu má obchodní společnost sídlo. Pokud návrh na zápis vstupu obchodní společnosti do likvidace do obchodního rejstříku likvidátor včas nepodá, zajistí rejstříkový soud řízení o povolení tohoto zápisu i bez návrhu, jakmile se o vstupu obchodní společnosti do likvidace dozví. Po dobu likvidace se pro název užívá firma společnosti s dovětkem „v likvidaci“. Jmenováním přechází na likvidátora v rámci ust. § 72 OBZ působnost statutárního orgánu jednat jménem společnosti. Se vstupem obch. společností do likvidace nekončí funkce a funkční období jejich orgánu, např. představenstva a.s., avšak působnost statutárních orgánů přechází v podstatném rozsahu na likvidátora. Statutární orgán se při jmenování likvidátora z obchodního rejstříku nevymazává. Jestliže z jakýchkoli důvodů zanikne funkce likvidátora, aniž by byl nahrazen k témuž dni likvidátorem novým, jedná až do jmenování nového likvidátora jménem společnosti statutární orgán - může však činit pouze úkony potřebné pro provedení likvidace. Je nutné brát v potaz, že likvidace společnosti nemusí být vždy nevratným procesem, neboť až do okamžiku započetí s rozdělováním likvidačního zůstatku může obch. společnost, resp. ten její orgán, který o likvidaci rozhodl, své rozhodnutí zrušit. Tímto se likvidace zastaví, likvidátor jakožto orgán společnosti končí a své funkce se v plném rozsahu opětovně ujímají statutární orgány obch. společnosti. Likvidátorova působnost se omezuje celkovým účelem likvidace (§ 72 OBZ). Cílem je dovést obchodní jmění obch. společnosti vymožením jejich pohledávek a zapravením dluhů do podoby likvidačního zůstatku, jakožto čistého majetkového zůstatku, který z likvidace vyplyne (§ 75 odst. 1 OBZ). Z tohoto důvodu § 72 OBZ zakotvil zásadu, že likvidátor činí toliko takové úkony, které směřují k likvidaci společnosti. Může sice uzavírat nové smlouvy, avšak pouze takové, jejichž cílem je ukončení nevyřízených obchodů, zachování majetku společnosti (zabezpečení ostrahy, pojištění majetku apod.), nebo i jeho využití, například nájmem volných nebytových prostor atd. V žádném případě se ale nemůže jednat o pokračování v provozu podniku. Likvidátor tedy při výkonu své působnosti plní závazky společnosti, uplatňuje pohledávky a přijímá plnění, zastupuje společnost před soudy a jinými orgány, uzavírá smíry a dohody o změně a zániku práv a závazků a vykonává práva společnosti. Novela zákona č. 370/2000 Sb., přiřadila do oprávnění likvidátora jednat jménem společnosti ve věcech zápisu do obchodního rejstříku. Toto nové ustanovení je důležité zejména v případech, kdy statutární orgán společnosti sice nebyl vymazán z obchodního rejstříku, avšak fakticky svoji funkci nevykonává a v případech, kdy zanikla funkce statutárního orgánu nebo jeho členů a nebyly zvoleny orgány nové.

Podle ust. § 71 odst. 6 OBZ, odměnu likvidátora určuje orgán společnosti, který likvidátora jmenoval, přičemž likvidátorovi lze přiznat právo na vyplacení zálohy. Na přiznání zálohy však není právní nárok a tudíž záleží jen na orgánu či osobách, kterými byl likvidátor jmenován, zda zálohu přiznají. Podle ust. § 71 odst. 4 OBZ, bez ohledu na způsob určení likvidátora může soud na návrh osoby, která na tom osvědčí právní zájem odvolat likvidátora, který porušuje své povinnosti a nahradit ho jinou osobou. Podle ust. § 72 odst. 2 OBZ zjistí-li likvidátor předlužení likvidované společnosti, podá bez zbytečného odkladu insolvenční návrh. Povinnost podat insolvenční návrh podle dikce § 98 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v aktuálním znění, však mají při předlužení společnosti i statutární orgány společnosti (a tedy i likvidátor) bezvýhradně poté, co zjistí, že jsou splněny podmínky pro podání insolvenčního návrhu, resp. poté, co společnost vykazuje znaky úpadku. Při nesplnění povinnosti likvidátora podat insolvenční návrh odpovídá likvidátor věřitelům společnosti podle § 373 a násl. OBZ za škodu, která jim nesplněním této povinnosti vznikla, ledaže prokáže, že škodu nezavinil. Z ust. § 2 insolvenčního Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

zákona je zřejmé, že jestliže je prohlášen konkurz na majetek právnické osoby, která je v likvidaci, likvidace se po dobu jeho trvání přerušuje. Likvidátor po tuto dobu vykonává svou působnost pouze v rozsahu, v jakém nepřešla na insolvenčního správce. Do působnosti likvidátora patří taktéž součinnost s insolvenčním správcem. Za tuto činnost má likvidátor na náhradu nezbytných výdajů a na přiměřenou odměnu, kterou určí insolvenční správce se souhlasem soudu. Podle ust. § 73 OBZ oznámí likvidátor vstup obch. společnosti do likvidace všem známým věřitelům. Zároveň je povinen bez zbytečného odkladu zveřejnit nejméně 2 x za sebou (alespoň s dvoutýdenním časovým odstupem) rozhodnutí o zrušení společnosti s výzvou pro věřitele, aby přihlásili své pohledávky ve lhůtě, která nesmí být kratší než tři měsíce. Oznámení je likvidátor povinen učinit jen vůči známým věřitelům, tj. zejména (ale nejen) vůči věřitelům, jejichž pohledávky jsou vedeny v účetnictví obch. společnosti. Ochranu práv ostatních věřitelů zajišťuje již výše uvedené povinné zveřejnění oznámení o vstupu do likvidace s výzvou. Na zveřejnění se vztahuje ust. § 769 OBZ, týkající se zveřejňování údajů v Obchodním věstníku. OBZ nestanoví důsledky toho, že věřitel nepřihlásí pohledávku ve stanovené lhůtě. Z ustanovení OBZ o postupu likvidace však lze dovodit, že v uvedené lhůtě nemůže být likvidace ukončena a takovou pohledávku lze uplatnit i kdykoliv později až do zániku společnosti. Pokud věřitel takto pohledávku neuplatnil a likvidace skončí, aniž na takovou pohledávku byl vzat zřetel, zůstává takovému věřiteli právo domáhat se uspokojení pohledávky na společnících z titulu ručení podle § 56 odst. 6 OBZ. Likvidátor podle dikce § 74 odst. 1 OBZ sestaví ke dni vstupu obch. společnosti do likvidace tzv. zahajovací likvidační účetní rozvahu a soupis jmění. Účetní závěrku předcházející dni vstupu do likvidace oproti tomu sestavuje statutární orgán obch. společnosti. OBZ pro případ, že statutární orgán nesplní svou povinnost a nesestaví účetní závěrku předcházející dni vstupu do likvidace, přenáší tuto povinnost na likvidátora. Statutární orgán však odpovídá podle ust. § 373 a násl. OBZ za škodu, která nesplnění jeho povinnosti vznikne.

Další povinnosti v souvislosti se vstupem do likvidace stanoví zákon 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, a to např. povinnost uzavřít účetní knihy ke dni předcházejícímu vstupu do likvidace a otevřít nové účetní knihy ke dni vstupu do likvidace, provést inventarizaci, sestavit mimořádnou účetní závěrku a další povinnosti. Podle ust. § 74 odst. 2 OBZ je likvidátor povinen zaslat soupis jmění každému společníkovi a věřiteli společnosti, kteří o to požádají. Věřitel či společník, který o zaslání soupisu požádá, by však měl počítat s úhradou nákladů na jeho pořízení a zaslání. Podle ust. § 74 odst. 3 OBZ uspokojí v průběhu likvidace likvidátor přednostně mzdové nároky zaměstnanců společnosti, není-li povinen podat insolvenční návrh. Mzdovými nároky zaměstnanců jsou jejich splatné pohledávky za mzdu z pracovního poměru vůči společnosti jako zaměstnavateli. Přednostní pořadí však nemají pohledávky na vyplacení odměn za práce konané na základě dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce. Pokud by likvidátorovi vznikla povinnost podat insolvenční návrh pro předlužení společnosti, likvidátor nesmí přednostně mzdové pohledávky zaměstnanců uspokojovat. Samotné přihlášení pohledávek věřiteli má význam toliko technický, neboť se nijak nedotýká existence pohledávky. Přihláška pohledávky do likvidace je jednostranným právním úkonem věřitele, ze kterého musí být zjevné, kdo ho učinil a kdy a čeho se týká. S ohledem na právní jistotu věřitele lze doporučit písemnou formu přihlášky pohledávky. Přihlášku je nutné specifikovat alespoň co do přihlašované výše, resp. uvést i výši smluvních či zákonných úroků z prodlení (úroky z prodlení se i vstupem společnosti do likvidace ani podáním přihlášky nestaví, ale jistina pohledávky se nadále úročí stejně jako před likvidací společnosti), právního důvodu jejich vzniku a splatnosti pohledávky. Jelikož likvidátor převzal účetnictví od statutárního orgánu společnosti, jehož vedení nemohl žádným způsobem ovlivnit, je žádoucí přihlašovanou pohledávku doložit v kopiích listinami prokazujícími právní důvod vzniku přihlašované pohledávky, zejména smlouvami včetně všech jejich dodatků, daňovými doklady, fakturami apod. Nutno však mít na zřeteli, že vystavená faktura či daňový doklad nejsou právním důvodem vzniku pohledávky, avšak slouží toliko jako podpůrný prostředek k doložení pohledávky přihlašované věřitelem. Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

Vstupem společnosti do likvidace, přihlášením pohledávek do likvidace, ani jejich zaevidováním likvidátorem se promlčecí doba pohledávek nestaví ani nepřerušuje, nýbrž běží dále, jako by likvidace nebyla. V otázkách promlčení pohledávek vzniklých z obchodních vztahů, jakož i účinků promlčení, počátku a trvání promlčecí doby, včetně stavení a přetržení promlčecí doby, vše se řídí ust. § 387 a násl. OBZ. Nestanoví-li OBZ pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba v obchodních vztazích 4 roky. Podle ust. § 401 OBZ může strana, vůči níž se právo promlčuje (v případě přihlášky pohledávky do likvidace je uvedenou stranou společnost v likvidaci, jejímž jménem jedná likvidátor) písemným prohlášením druhé straně prodloužit promlčecí dobu, a to i opakovaně - celková promlčecí doba však nesmí být delší než 10 let od doby, kdy počala poprvé běžet. Promlčení pohledávek vzniklých z pracovněprávních vztahů se řídí ust. § 329 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, který upravuje promlčecí lhůty s odkazem na zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále jako „OZ“). Z toho vyplývá, že pohledávky z pracovněprávních vztahů se promlčují ve stejném režimu jako pohledávky z občanskoprávních vztahů. Promlčení pohledávek vzniklých z občanskoprávních vztahů, jakož i promlčecí doba a běh promlčecí doby se řídí ust. § 100 a násl. OZ. Právo (pohledávka) se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době stanovené OZ. Podle ust. § 101 OZ, pokud není v ustanoveních OZ uvedeno jinak, je promlčecí doba v občanskoprávních vztazích tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. Výjimky stanoví OZ např. v ust. § 106 u práva na náhradu škody, v ust. § 107 u práva na vydání bezdůvodného obohacení atd. Podle ust. § 110 OZ, bylo-li právo přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu, promlčuje se za 10 let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno. V případě přihlášené pohledávky do likvidace může likvidátor (nikoliv však statutární orgán) ve smyslu ust. § 558 OZ, učinit písemně uznání dluhu. V takovém případě se právo promlčuje za 10 let, kdy k uznání dluhu došlo; byla-li však v uznání uvedena lhůta k plnění, běží promlčecí doba od této lhůty. Pokud by tedy věřitel pohledávku vzniklou z občanskoprávního vztahu - i kdyby byla řádně přihlášena do likvidace - v průběhu trvání promlčecí doby neuplatnil žalobou u soudu a promlčecí doba by tak skončila, jednalo by se o promlčenou pohledávku, která sice nezanikla, avšak v případě uplatnění námitky promlčení protistranou u soudu by pohledávka nebyla soudem pravomocně přiznána a tudíž by byla na dlužníkovi právně nevymahatelná. Vstupem společnosti do likvidace se nepřerušují žádná soudní řízení, ve kterých vystupovala společnost. Tato soudní řízení tedy probíhají dále s tím, že namísto statutárního orgánu jedná jménem společnosti likvidátor, ale účastníkem soudního řízení zůstává nadále společnost. V průběhu likvidace je nadále možné vést proti společnosti výkon rozhodnutí nebo exekuci k uspokojení pohledávky věřitele. V případě přihlášené pohledávky do likvidace může likvidátor ve smyslu ust. § 323 OBZ uznat písemně závazek společnosti v likvidaci vůči věřiteli. V takovém případě běží nová čtyřletá promlčecí doba od tohoto uznání. Podle ust. § 408 OBZ skončí - bez ohledu na jiná ustanovení OBZ - promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet. Pokud by tedy věřitel pohledávku z obchodního vztahu (i kdyby byla řádně přihlášena do likvidace) v průběhu trvání promlčecí doby neuplatnil žalobou u soudu, případně pravomocné rozhodnutí nenechal soudně vykonat ve smyslu ust. § 408 odst. 2 OBZ, a promlčecí doba by marně uběhla, jednalo by se o promlčenou pohledávku, která sice nezanikla, avšak v případě námitky promlčení protistranou u soudu by pohledávka nebyla soudem pravomocně přiznána a tudíž by byla na dlužníkovi právně nevymahatelná. Jak již bylo výše uvedeno, likvidátor není v likvidaci vázán žádnými pravidly pro uspokojení pohledávek (vyjma mzdových nároků zaměstnanců podle § 74 odst. 3 OBZ), na rozdíl od řízení insolvenčního. Lze-li tedy všechny pohledávky v likvidaci uspokojit, není třeba předepisovat pořadí uspokojení věřitelů a bude záviset toliko na systému práce, který si likvidátor zvolí.


Zjistí-li likvidátor z rozvahy nebo kdykoliv poté, že společnost je předlužena, podává insolvenčnímu soudu insolvenční návrh. Není-li tomu tak, zpeněží postupně majetek společnosti. Současně inkasuje pohledávky a průběžně vyrovnává závazky, z nichž prioritně hradí mzdové nároky zaměstnanců společnosti. Likvidační zůstatek lze mezi společníky dělit jen po uspokojení všech známých věřitelů společnosti, přičemž na jeho výplatu nelze společníkům poskytnout žádné zálohy. Zůstávají-li některé pohledávky přihlášených věřitelů sporné, lze společníkům vyplatit podíly na likvidačním zůstatku jen tehdy, jestliže bylo věřiteli sporné pohledávky poskytnuto odpovídající zajištění. Pokud by eventuálně došlo k situaci, že by likvidátor uspokojoval přednostně některé pohledávky na úkor některých věřitelů, bylo by možno při splnění zákonných podmínek takovýmto právním úkonům likvidátora žalobou odporovat podle ust. § 42a OZ, nebo v případě následného prohlášení insolvence podle ust. § 239 insolvenčního zákona. Podle ust. § 42a OZ se věřitel může domáhat, aby soud určil, že dlužníkovy právní úkony, pokud zkracují jeho vykonatelné pohledávky, jsou vůči němu právně neúčinné. Odporovat je možno právním úkonům, které dlužník učinil v posledních třech letech v úmyslu zkrátit své věřitele, musel-li být tento úmysl druhé straně znám, a právním úkonům, kterými byli věřitelé dlužníka zkráceni a k nimž došlo v posledních třech letech mezi dlužníkem a osobami jemu blízkými (§ 116 a 117 OZ), nebo které dlužník učinil v uvedeném čase ve prospěch těchto osob, s výjimkou případu, když druhá strana tehdy dlužníkův úmysl zkrátit věřitele i při náležité pečlivosti nemohla poznat. Skutečným výsledkem s úspěchem podané odporovací žaloby je možnost věřitele požadovat uspokojení své pohledávky z toho, co odporovatelným právním úkonem ušlo z dlužníkova majetku. Není-li to dobře možné, má právo na náhradu vůči tomu, kdo měl z tohoto úkonu prospěch. Ke dni skončení likvidace uzavře likvidátor účetní knihy a sestaví účetní závěrku. Vypracuje taktéž zprávu o průběhu likvidace a návrh na rozdělení likvidačního zůstatku. Jejich schválením ve společnosti proces likvidace končí. Jakmile likvidace skončí, podává likvidátor návrh na výmaz společnosti z obchodního rejstříku. K návrhu na výmaz společnosti z obchodního rejstříku přiloží likvidátor potvrzení územně příslušného státního oblastního archivu, že s ním bylo projednáno zabezpečení archivu a dokumentů zanikající společnosti. Pokud eventuálně dojde k situaci, kdy by se po skončení likvidace, popřípadě po výmazu obchodní společnosti z obchodního rejstříku objevil nový majetek, tento problém řeší ust. § 75b OBZ, podle kterého rozhodne soud na návrh státního orgánu, společníka, věřitele nebo dlužníka o obnovení likvidace společnosti a jmenuje likvidátora. Po právní moci rozhodnutí zapíše rejstříkový soud do obchodního rejstříku, že došlo k obnovení likvidace společnosti, a osobu likvidátora. Jestliže se zjistí dosud neznámý majetek po výmazu obchodní společnosti z obchodního rejstříku, rozhodne soud na návrh státního orgánu, společníka, věřitele nebo dlužníka o zrušení zápisu o jejím výmazu a o obnovení likvidace společnosti nebo o jejím vstupu do likvidace a jmenuje likvidátora. Po právní moci rozhodnutí zapíše rejstříkový soud do obchodního rejstříku, že došlo k obnovení společnosti, že společnost je v likvidaci, a osobu likvidátora. Ke dni zápisu do Obchodního rejstříku podle § 75b odst. 1 nebo odst. 2 OBZ, sestaví likvidátor zahajovací rozvahu. Ustanovení § 68 odst. 8 OBZ se nepoužije. Při postupu podle § 75b OBZ však není možné, aby v případech, kdy o zrušení společnosti s likvidací rozhodli společníci nebo příslušný orgán společnosti, došlo k revokaci jejich rozhodnutí, jak to jinak pro takové případy umožňuje již výše předestřené ustanovení § 68 odst. 8 OBZ. Po skončení obnovené likvidace musí dojít k výmazu obchodní společnosti z obchodního rejstříku.

Veřejné dražby Dražby podle OSŘ Zákon č. 99/1963 Sb. Občanský soudní řád v platném znění, poslední novela: č. 45/2013 Sb. Podle OSŘ dražby provádějí:


    

Exekutoři Soudy Finanční úřady Celní úřady

Občanský soudní řád definuje postup při konání dražeb  

movitých věcí (§ 323 a násl. OSŘ), věcí nemovitých (§ 335 a násl. OSŘ) i prodej podniku.

Podle tohoto zákonného předpisu jsou také organizovány dražby prováděné podle zákona o exekutorech a zákona o správě daní a poplatků.

Dražba movitých věcí Po zajištění předmětů dražby a stanovení jejich ceny se tyto movité věci draží buď   

přímo v místě, kde tyto věci jsou, nebo u soudu, popř. na jiném vhodném místě (§ 328 OSŘ).

Čas a místo konání dražby se oznámí povinnému, manželu povinného, orgánu obce (např. obecní, městský úřad), v jejímž obvodu bude dražba konána, a v jejímž obvodu má povinný bydliště. Kromě toho se konání této dražby uveřejní způsobem v místě obvyklým, což zákon blíže nedefinuje. Toto se realizuje formou dražební vyhlášky. V dražební vyhlášce soud uvede a) datum, čas a místo dražby, b) označení dražených věcí, c) zda se věc vydraží samostatně nebo v rámci souboru věcí, d) rozhodnou cenu věci anebo souboru věcí, e) výši nejnižšího podání (§ 329 – nejnižší podání činí třetinu rozhodné ceny), f) zda se vyžaduje zaplacení jistoty a způsob jejího zaplacení, g) upozornění, že při rozvrhu podstaty se mohou oprávněný, ti, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, a další věřitelé domáhat uspokojení jiných vymahatelných pohledávek nebo pohledávek zajištěných zadržovacím nebo zástavním právem nebo zajišťovacím převodem práva, než pro které byl nařízen výkon rozhodnutí, jestliže je přihlásí nejpozději do zahájení dražby, jestliže v přihlášce uvedou výši pohledávky a jejího příslušenství a prokáží-li je příslušnými listinami, a poučení, že k přihláškám, v nichž výše pohledávky nebo jejího příslušenství nebude uvedena, se nepřihlíží; Bylo-li zjištěno, že byla podána žaloba na vyloučení prodávané věci z výkonu rozhodnutí (§ 267), soud dražbu této věci odročí až do pravomocného rozhodnutí o žalobě. Dražbu provádí vykonatel, a to podle platného jednacího řádu - vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ČR (vyhl. č. 37/1992 Sb.,o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy).


Nejnižší podání činí jednu třetinu odhadní nebo úředně stanovené ceny. Vlastní průběh dražby je dán § 59 a násl. shora uvedené vyhlášky. Minimální příhoz činí nejméně 50 korun. Dražba movité věci pokračuje, dokud dražitelé na vyzvání slovy „poprvé, podruhé“ činí vyšší podání. Není-li další podání, vykonavatel upozorní dražitele, že nebude-li učiněno vyšší podání, udělí po vyzvání slovy „potřetí“ příklep. Jestliže bezprostředně po skončení shora uvedeného postupu neučiní žádný z dražitelů vyšší podání, vykonavatel udělí příklep tomu dražiteli, který učinil nejvyšší podání. Zaplatí-li vydražitel nejvyšší podání řádně a včas, přejde na vydražitele vlastnické právo k vydražené věci anebo souboru vydražených věcí, a to s právními účinky k okamžiku udělení příklepu. Přechodem vlastnictví na vydražitele zanikají zástavní a zadržovací práva a další závady váznoucí na věci. Nepřevezme-li vydražitel vydražené věci do 1 měsíce po doplacení nejvyššího podání, postupuje soud podle § 330 odst. 2 a 3 – soud nařídí opětovnou dražbu. Dražbu lze provést i elektronicky s využitím internetu (novela OSŘ). V případě této formy dražby soud v dražební vyhlášce stanoví a) způsob registrace dražitelů a způsob, jakým jsou dražitelé povinni sdělit svoje jméno, příjmení, adresu místa trvalého pobytu, rodné číslo, a nebylo-li přiděleno, datum narození, b) způsob informování o postupu při dražbě nebo odkaz na internetové stránky, na kterých je tento postup zveřejněn, c) adresu internetové stránky, na které se dražba bude konat a kde může veřejnost dražbu sledovat, d) datum a čas zahájení a ukončení dražby, během kterého lze zvyšovat podání, e) způsob a dobu, do které je vydražitel povinen zaplatit nejvyšší podání; lhůta pro zaplacení nebo doplacení nejvyššího podání nesmí být delší než 10 dnů od udělení příklepu, f) informaci o tom, kdy a kde po doplacení nejvyššího podání lze vydražené věci převzít, g) termín přihlášení pohledávek, h) termín uplatnění předkupního práva a způsob sdělení rozhodnutí, zda je předkupní právo prokázáno, i) způsob zveřejnění informace o příklepu. Učinilo-li více dražitelů stejné nejvyšší podání, udělí soud příklep nejprve tomu dražiteli, kterému svědčí předkupní právo. Není-li příklep takto udělen, udělí jej dražiteli, který podání učinil jako první. Ustanovení § 329 odst. 3 se nepoužije. Pro dražbu provedenou elektronicky platí obdobně ustanovení o „klasické“ dražbě dle § 328b až 330 OSŘ.

Dražba nemovitých věcí Dražba nemovitých věcí se provádí dle § 335 a násl. OSŘ. Předpokladem je označení nemovitostí oprávněným, jejichž prodej je navrhován a řádné doložení vlastnického práva povinného. V usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí soud povinnému a) zakáže, aby po doručení usnesení nemovitost převedl na někoho jiného nebo ji zatížil;


b) uloží, aby soudu do 15 dnů od doručení usnesení oznámil, zda a kdo má k nemovitosti předkupní právo, právo odpovídající věcnému břemeni nebo nájemní právo, s poučením, že při neoznámení povinný odpovídá za škodu tím způsobenou. Po právní moci usnesení o ceně, tj. stanovení v místě a čase ceny obvyklé po odečtení závad váznoucích na předmětu dražby, soud nařídí dražební jednání (dražbu) formou usnesení, kde ve výroku tohoto usnesení (dražební vyhlášce) uvede: a) datum, čas a místo dražebního jednání (§ 336d), b) označení nemovitosti a jejího příslušenství *§ 336a odst. 1 písm. a) a b)+, c) pořadové číslo dražebního jednání, d) výslednou cenu [§ 336a odst. 1 písm. c)], e) výši nejnižšího podání (§ 336e odst. 1), f) výši jistoty a způsob jejího zaplacení (§ 336e odst. 2), nebo sdělení, že se zaplacení jistoty nevyžaduje, g) věcná břemena a nájemní práva, která prodejem nemovitosti v dražbě nezaniknou *§ 336a odst. 1 písm. d)+, h) předpoklady, za kterých vydražitel může převzít vydraženou nemovitost a za kterých se stane jejím vlastníkem (§ 336l odst. 1 a 2). V dražební vyhlášce soud vyzve a) každého, kdo má právo, které nepřipouští dražbu (§ 267), aby je uplatnil u soudu a aby takové uplatnění práva prokázal nejpozději před zahájením dražebního jednání, s upozorněním, že jinak k jeho právu nebude při provedení výkonu rozhodnutí přihlíženo, b) každého, kdo má k nemovitosti nájemní právo nebo věcné břemeno nezapsané v katastru nemovitostí, které není uvedeno v dražební vyhlášce, nejde-li o nájemce bytu nebo oprávněného z věcného břemene bydlení, aby takové právo soudu oznámil a doložil ho listinami, jinak takové právo zanikne příklepem.

V dražební vyhlášce soud upozorní a) oprávněného, ty, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, a další věřitele povinného, že se mohou domáhat uspokojení jiných vymahatelných pohledávek nebo pohledávek zajištěných zástavním právem, než pro které byl nařízen výkon rozhodnutí, jestliže je přihlásí nejpozději do zahájení dražebního jednání a přihláška bude obsahovat náležitosti podle § 336f odst. 2 a 3, a poučení, že k přihláškám, v nichž výše pohledávky nebo jejího příslušenství nebude uvedena, se nepřihlíží (§ 336f), b) oprávněného, ty, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, a další věřitele a povinného, že mohou popřít přihlášené pohledávky co do jejich pravosti, výše, zařazení do skupiny a pořadí, a to nejpozději do 15 dnů ode dne zveřejnění oznámení podle § 336p odst. 1, nebo v téže lhůtě žádat, aby k rozvržení rozdělované podstaty bylo nařízeno jednání, a poučí je, že k námitkám a žádosti o jednání učiněným později se nepřihlíží, c) dražitele, zda se připouští, aby nejvyšší podání bylo doplaceno úvěrem se zřízením zástavního práva na vydražené nemovitosti, d) osoby, které mají k nemovitosti předkupní právo, že ho mohou uplatnit jen v dražbě jako dražitelé a že udělením příklepu předkupní právo zaniká. Dražební vyhláška je doručena oprávněnému, povinnému a dalším osobám uvedeným v § 336c OSŘ. Kromě toho je dražební vyhláška (nebo její podstatný obsah) zveřejněna na úřední desce soudu a úřední desce obecního úřadu, kde se dražená nemovitost nachází. V odůvodněných případech může soud dražební vyhlášku nebo její podstatný obsah zveřejnit v tisku či jiným vhodným způsobem. Dražbu lze uskutečnit v místě, kde se nachází nemovitost, nebo u soudu anebo na jiném vhodném místě, a to až po 30 dnech po dni vydání dražební vyhlášky. Dražební jednání (dražbu) může řídit jen soudce, přičemž jednotlivé úkony při jednání, jimiž se


nerozhoduje, může na základě pověření a pokynů soudce provést vykonavatel nebo jiný zaměstnanec soudu. Dražba se koná, dokud dražitelé činí podání. Dražitelé jsou vázáni svými podáními, dokud soud neudělí příklep. I v tomto případě (stejně jako u movitých věcí) lze dražbu provést i elektronicky s využitím internetu. V dražební vyhlášce soud stanoví a) způsob registrace dražitelů a způsob, jakým jsou dražitelé povinni sdělit svoje jméno, příjmení, bydliště, rodné číslo, a nebylo-li přiděleno, datum narození, b) způsob informování o postupu při dražbě nebo odkaz na internetové stránky, na kterých je tento postup zveřejněn, c) adresu internetové stránky, na které se dražba bude konat a kde může veřejnost dražbu sledovat, d) datum a čas zahájení a ukončení dražby, během kterého lze zvyšovat podání, e) termín, do kterého vydražitel musí sdělit, zda bude nejvyšší podání platit úvěrem se zřízením zástavního práva k vydražené nemovitosti, f) termín přihlášení pohledávek, g) termín prokázání podání vylučovací žaloby, h) termín uplatnění předkupního práva a způsob sdělení rozhodnutí, zda je předkupní právo prokázáno. Učinilo-li více dražitelů stejné nejvyšší podání, udělí soud příklep nejprve tomu dražiteli, kterému svědčí předkupní právo. Není-li příklep takto udělen, udělí jej dražiteli, který podání učinil jako první. Ustanovení § 336j odst. 1 věty druhé se nepoužije. Pro dražbu provedenou elektronicky platí obdobně ustanovení § 336b až 336n. Dražbu lze uskutečnit v místě, kde se nachází nemovitost, nebo u soudu anebo na jiném vhodném místě. Dražební jednání soud nařídí nejméně 30 dnů po dni vydání dražební vyhlášky. Nejnižší podání soud stanoví ve výši dvou třetin výsledné ceny. Výši jistoty soud stanoví podle okolností případu, nejvýše však v částce nepřevyšující tři čtvrtiny nejnižšího podání. Jistotu lze zaplatit buď v hotovosti do pokladny soudu, nepřesahuje-li částku stanovenou jako nejvyšší možnou pro platbu v hotovosti podle zvláštního právního předpisu, nebo platbou na účet soudu. K platbě na účet soudu lze přihlédnout jen tehdy, bylo-li před zahájením dražebního jednání zjištěno, že na účet soudu došla. Ten, kdo hodlá uplatnit při dražbě své předkupní právo, musí je soudu prokázat nejpozději před zahájením dražebního jednání. Věřitel, který má pohledávku zajištěnou zástavním právem k nemovitosti anebo který má proti povinnému pohledávku přiznanou rozhodnutím, smírem nebo jiným titulem uvedeným v § 274 (vymahatelnou pohledávku), může ji do řízení přihlásit nejpozději do zahájení dražebního jednání. Přihláška musí obsahovat a) výši pohledávky a jejího příslušenství, jejíhož uspokojení se věřitel povinného domáhá, b) vyčíslení pohledávky ke dni konání dražby, c) údaj o tom, do jaké skupiny pohledávka patří, d) skutečnosti významné pro pořadí pohledávky. Dražební jednání může řídit jen soudce. Jednotlivé úkony při jednání, jimiž se nerozhoduje, může na základě pověření soudce provést vykonavatel nebo jiný zaměstnanec soudu; řídí se přitom pokyny soudce. Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

Jako dražitel se může jednání zúčastnit pouze ten, kdo zaplatil do zahájení dražebního jednání jistotu, pokud nebylo v dražební vyhlášce uvedeno, že se složení jistoty nevyžaduje. Příklep lze udělit tomu, kdo učinil nejvyšší podání a u něhož jsou splněny další podmínky stanovené zákonem. Učinilo-li více dražitelů stejné nejvyšší podání, udělí soud příklep nejprve tomu, komu svědčí předkupní právo. Není-li příklep takto udělen, udělí jej dražiteli, který byl určen losem. Před udělením příklepu se soudce dotáže vydražitele, zda nejvyšší podání bude doplácet pomocí úvěru. V usnesení o příklepu soud a) stanoví lhůtu k zaplacení nejvyššího podání, která počíná dnem právní moci příklepu a nesmí být delší než 2 měsíce, nebo b) uloží vydražiteli, aby do 2 měsíců od nabytí právní moci předložil smlouvu podle § 336l odst. 4 nebo aby v této lhůtě doplatil nejvyšší podání. Soud v usnesení o příklepu podle odstavce 3 uloží povinnému, aby vydraženou nemovitost vyklidil nejpozději do 15 dnů od nabytí právní moci usnesení nebo doplacení nejvyššího podání, nastalo-li později, a poučí účastníky o možnosti postupovat podle § 336ja odst. 1 s vyčíslením, jaký je minimální předražek a do kdy musí být učiněn. Na nejvyšší podání se započte vydražitelem složená jistota. Dražitelům, kterým nebyl udělen příklep, se vrátí zaplacená jistota po skončení dražebního jednání. Vydražitel je oprávněn převzít vydraženou nemovitost s příslušenstvím dnem následujícím po doplacení nejvyššího podání, nejdříve však po uplynutí lhůty podle § 336ja odst. 1; byl-li však podán takový návrh, nemovitost s příslušenstvím lze převzít dnem následujícím po dni, kdy bylo předražiteli doručeno usnesení o předražku.

Vydražitel se stává vlastníkem vydražené nemovitosti s příslušenstvím, nabylo-li usnesení o příklepu právní moci a zaplatil-li nejvyšší podání, a to ke dni vydání usnesení o příklepu. Předražitel se stává vlastníkem nemovitosti s příslušenstvím, nabylo-li usnesení o předražku právní moci a předražek byl zaplacen, a to ke dni jeho vydání.

Nejvyšší podání nebo předražek lze zaplatit buď v hotovosti do pokladny soudu, nepřesahuje-li částku stanovenou jako nejvyšší možnou pro platbu v hotovosti podle zvláštního právního předpisu, nebo platbou na účet soudu. Od povinnosti zaplatit nejvyšší podání je vydražitel osvobozen nejvýše do výše dvou třetin nejvyššího podání, pokud lze důvodně předpokládat, že v takové výši dojde k uspokojení jeho přihlášené pohledávky v rozvrhu. Z rozdělované podstaty se uspokojují postupně podle těchto skupin: a) pohledávky nákladů vzniklých státu v tomto řízení, b) pohledávky z hypotečních úvěrů nebo části těchto pohledávek sloužící ke krytí jmenovité hodnoty hypotečních zástavních listů, c) pohledávka oprávněného, pohledávka toho, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, a pohledávky zajištěné zástavním právem nebo zajišťovacím převodem práva,


d) pohledávky nedoplatků výživného, e) pohledávky daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění, pojistného na veřejné zdravotní pojištění a pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pojistného na úrazové pojištění, f) ostatní pohledávky.

Dražby dobrovolné a nedobrovolné Na úvod je nutné říci, že dobrovolná a nedobrovolná dražba jsou instituty, které mají svůj zákonný podklad 

v zákoně č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách (dále jen ZVD),



v případě dražby nedobrovolné rovněž v zákoně č. 99/1963, občanský soudní řád a



potažmo v zákoně č. 120/2001, exekuční řád.

U nedobrovolné dražby z tohoto důvodu rozlišujeme dražbu v rámci exekuce a nedobrovolnou dražbu, jejíž postup upravuje již zmiňovaný zákon č. 26/2000 Sb. Lze uvést, že hlavní výhodou dražeb dobrovolných oproti nedobrovolným je především možnost dosáhnout v rámci dobrovolné dražby výrazně vyšší vydražené ceny daného předmětu. Je zároveň otázkou, do jaké míry má samotný dražebník v rámci nedobrovolné dražby zájem na tom, aby konečná cena byla co nejvyšší. Důležitá pro něj může být pouze skutečnost, aby byly uhrazeny jeho náklady a to v prvé řadě, a následně také pohledávka věřitele. Přebytek bude vrácen dlužníkovi, ale je pro dražebníka důležité, aby daný přebytek byl co nejvyšší? S otázkou dosažení nejvyšší možné tržní ceny daného předmětu úzce souvisí hledisko vyvolávací ceny. Bez ohledu na motivaci dražebníka vydražit předmět dražby za co nejvyšší cenu je nutné upozornit na skutečnost, že ZVD sám o sobě v tomto směru pomáhá spíše tomu, kdo se rozhodl pro dražbu dobrovolnou. U dobrovolné dražby totiž výše vyvolávací ceny vychází z dohody mezi navrhovatelem na jedné straně, tedy vlastníkem, popř. subjektem, který je oprávněn zcizit předmět dražby (likvidátor, insolvenční správce), a dražebníkem na straně druhé. Toto je velice důležitý aspekt, který značně ovlivňuje výši konečné vylicitované ceny. Důležitost takového hlediska je znásobena při skutečnosti, že předmětem dražby je nemovitost. U dražby nedobrovolné podle ZVD činí nejnižší podání nejméně polovinu odhadní ceny, u dražeb v rámci exekucí dokonce dvě třetiny tržní ceny nemovitosti, jež stanoví znalecký posudek. Možnost zvolit si počáteční cenu, za kterou se bude daná věc dražit, a zároveň výši příhozů, se jeví jako velká výhoda dobrovolných dražeb. Díky tomu, se dražby může zúčastnit podstatně větší okruh přihazujících a tudíž i konečná cena dané věci bude patrně mnohem vyšší. Na druhé straně novelou zákona č. 396/2012 Sb. byl do exekučního řádu včleněn tzv. předražek. Jedná se o možnost kohokoli, s výjimkou zákonem vyjmenovaných osob, navrhnout za vydraženou nemovitost částku o nejméně 25% vyšší, než jaké bylo učiněno nejvyšší podání. Tento návrh lze učinit do 15 dnů ode dne zveřejnění usnesení o příklepu. Tento institut zvyšuje možnost vyššího „vydražení“ předmětu dražby a z tohoto pohledu se může nedobrovolná dražba v některých případech jevit ve svém důsledku jako výhodnější řešení. Ze samotného označení dražby dobrovolné vyplývá právo vlastníka dobrovolně upustit od dražby (§ 22 ZVD). K tomu může dojít mimo jiné na základě jeho písemné žádosti, avšak nejpozději do zahájení dražby. Jedná se o další rozdíl a můžeme říci i výhodu oproti dražbě nedobrovolné, v jejímž rámci toto právo vlastníkovi předmětu nepřísluší, resp. bez nutnosti splnění určitých podmínek (§ 46 ZVD).


S dobrovolností je samozřejmě spjato právo vlastníka určit samotný předmět dražby. V exekučním řádu naproti tomu v § 68 nalezneme pouze možnost navrhovatele podat návrh na vyškrtnutí věci ze soupisu věci. Závěrem je možno uvést, že z výše uvedeného srovnání vychází lépe provedení dobrovolné dražby ve smyslu zákona č. 26/2000 Sb. Záleží zde pouze na vůli samotného vlastníka, jakou věc určí za předmět dražby. Do zahájení dražby si může vlastník rozmyslet svůj původní záměr a od dražby odstoupit. V neposlední řadě, pokud k dražbě přece jen dojde, z. č. 26/2000 Sb. zaručuje vlastníkovi výhodnější podmínky pro její průběh, když výši vyvolávací ceny nechává na dohodě mezi navrhovatelem a dražebníkem. V rámci dobrovolné dražby má vlastník možnost lépe ovlivnit průběh dražby a tím i zajistit dosažení vyšší tržní ceny za vydraženou věc. Vlivem poslední novely exekučního řádu, která je v současnosti velmi aktuální, však přibyl institut tzv. předražku, který by mohl, resp. měl v budoucnu pomoci ke zvýšení ceny draženého předmětu v rámci nedobrovolných dražeb, a tím také zajistit efektivnější uspokojení pohledávek věřitelů. Až praxe však ukáže, nakolik bude tento institut opravdu využíván.

Příprava na insolvenční řízení Hrozící úpadek – indicie pro dlužníka V každém obchodně-závazkovém vztahu může dojít k situaci, kdy se váš obchodní partner nebo vy ocitnete v situaci prvotní či druhotné platební neschopnosti. Takováto situace by pro vás měla být informací o možném prodlení vašeho obchodního partnera nebo přímo o jeho hrozícím úpadku. Nejlepším způsobem prevence proti případnému úpadku je řádná a pečlivá evidence a v neposlední řadě i práce s dluhy. V případě, že se sami stanete dlužníky, platí taková pravidla i pro Vás. Kromě klasických postupů řešení dlužnických krizí a následných sporů mezi dlužníkem a věřiteli uvedl insolvenční zákon v platnost preventivní prostředek tzv. hrozící úpadek. Dřívější právní úprava umožňovala zahájit konkursní řízení až teprve v okamžiku, kdy bylo zcela jasné, že se dlužník nalézá v úpadku. Nový insolvenční zákon umožňuje dlužníku reagovat již v době, kdy úpadek teprve hrozí. Hrozící úpadek lze v podstatě charakterizovat jako dlužníkem důvodně předpokládaná neschopnost splnit řádně a včas podstatnou část jeho peněžitých dluhů. Taková situace může samozřejmě nastat i u Vás. Dlužník, může dle insolvenčního zákona postupovat tak, že bude v případě hrozícího úpadku uvažovat o podání insolvenčního návrhu. Včasným podáním insolvenčního návrhu a aktivní spoluprací s ostatními věřiteli se zvyšují šance na nelikvidační způsob řešení úpadku a také na jeho překonání. Hrozícím úpadkem se rozumí situace, kdy lze se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků. Návrh na zahájení insolvenčního řízení z důvodu hrozícího úpadku je oprávněn podat pouze dlužník. Užití tohoto institutu by mělo pro dlužníka představovat možnost, zejména pak v kombinaci se způsobem řešení úpadku reorganizací, dosáhnout toho, aby dlužník mohl včasným zákrokem zachovat svou výrobu a zaměstnanost. Novým pojmem v insolvenčním právu je pojem hrozícího úpadku. Tento je obsažen v odstavci 4 § 3 insolvenčního zákona. Jedná se o situaci, kdy lze se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků. Toto pojetí můžeme nazvat též hrozící platební neschopností, neboť možnost nehrazení podstatné části dlužníkových závazků je jedna z alternativ platební neschopnosti dle odst. 2. Přítomnost vícero věřitelů ani jiné podmínky zde zákon nepředpokládá. Tímto řešením tak zákonodárce sledoval jasný cíl. „Jelikož se za nežádoucí stav považuje trend, kdy většina návrhů na prohlášení konkursu je v ČR podávána prozatím toliko věřiteli, přišel zákonodárce s


myšlenkou změnit tento stav vedle jiného i tím, že by se dlužníci mohli dostat do režimu insolvenčního řízení podstatně dříve než je tomu dnes, tj. již za situace, kdy předpokládají, že v krátké době nebudou moci dostát 65 svým budoucím závazkům.“ S tímto názorem se lze ztotožnit, neboť z hlediska zachování ekonomické činnosti dlužníka a možnosti jeho sanace je vhodné přistoupit k řešení jeho možného úpadku již před tím, než vlastní úpadek nastane. Věřitelé mají ovšem jen pramalou možnost dobře odhadnout budoucí situaci dlužníka, zatímco dlužník sám je schopen dobře rozpoznat své možnosti a v případě takového hrozícího úpadku začít tento řešit včas při snaze zachránit vlastní budoucí činnost. Jak dále P. Taranda uvádí, tento institut by bylo zvláště vhodné používat v kombinaci s řešením hrozícího úpadku reorganizací. Jak vyplývá z výše uvedeného, z hlediska pojmosloví může dle InsZ insolvence existovat sama o sobě, ovšem nemusí být nutně platební neschopností, tedy/popř. vést k úpadku, stejně tak i úpadek může dle odst. 3 66 nastat i bez platební neschopnosti, teoreticky i bez insolvence. Zatímco úpadek, popřípadě hrozící úpadek, označují konkrétní skutečnost nastalou za splnění zákonných kritérií, pojem insolvence není přesně definován. 67 Insolvence v užším – zákonném významu je ale nutnou podmínkou úpadku dle odst. 1, insolvence v širším slova smyslu ovšem může existovat sama o sobě, i když pojem platební neschopnosti nenaplňuje. Pojmy úpadek, insolvence i platební neschopnost se tak významově překrývají jen zčásti a nelze je zaměňovat ani vzájemně podřazovat. Souvislost můžeme shledat pouze mezi insolvencí a platební neschopností, když platební neschopnost je v zásadě kvalifikovanou insolvencí. Zákonná povinnost k podání insolvenčního návrhu a rizika spojená s nesplněním této povinnosti Povinnost podat insolvenční návrh je zakotvena v § 98 zákona č. 182/2006Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) (dále jen „InsZ“) a vztahuje se jednak na všechny právnické osoby a jednak na fyzické osoby – podnikatele Insolvenční návrh je povinen podat dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou – podnikatelem, a to:  

bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku byl-li pravomocně zastaven výkon rozhodnutí prodejem jeho podniku nebo exekuce proto, že cena majetku náležejícího k podniku nepřevyšuje výši závazků náležejících k podniku; to neplatí, má-li dlužník ještě jiný podnik.

Povinnost podat insolvenční návrh mají i zákonní zástupci dlužníka a jeho statutární orgán a likvidátor dlužníka, který je právnickou osobou v likvidaci. Insolvenční navrhovatel může vzít insolvenční návrh zpět až do vydání rozhodnutí o úpadku nebo do právní moci jiného rozhodnutí o insolvenčním návrhu. Povinnost podat insolvenční návrh je vázána na okamžik, kdy se dlužník „dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku“, tedy jakmile zjistí, že  

65 66 67

a) je v platební neschopnosti (tj., že má více věřitelů a peněžité závazky po splatnosti více než 30 dnů, které není schopen plnit) nebo, že b) je předlužen (tj. že má více věřitelů a závazky vyšší než majetek s tím, že při stanovení hodnoty majetku dlužníka se ve smyslu § 3 odst. 3 IZ „přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k

TARANDA, P.: Nad definicí úpadku v novém insolventním zákoně. Daňová a hospodářská kartotéka, 2007, č. 3, s. 25. v případě ţe dluţník je objektivně předluţen, ale i přesto (zatím) své závazky hradí de lege platební neschopnost


dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.“). Jakmile tento okamžik nastane, musí dlužník podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu. K výše uvedenému lze dodat, že existenci úpadku jak ve formě platební neschopnosti, tak ve formě předlužení podmiňuje mnohost věřitelů – dle judikatury tedy dlužník musí mít alespoň 2 věřitele, z nichž každý je věřitelem samostatného závazku. Pro úplnost je třeba uvést, že i formulace ustanovení § 193 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, v platném znění, podporuje názor, že dlužník musí konat bez zbytečného odkladu. Dle tohoto ustanovení má statutární orgán povinnost svolat bez odkladu valnou hromadu a navrhnout valné hromadě přijetí opatření ke zlepšení situace společnosti, jakmile zjistí, že celková ztráta společnosti na základě jakékoliv účetní závěrky dosáhla takové výše, že při jejím uhrazení z disponibilních zdrojů společnosti by neuhrazená ztráta dosáhla poloviny základního kapitálu společnosti, anebo zjistí, že se společnost dostala do úpadku. To znamená, že i citované ustanovení obchodního zákoníku ukládá statutárnímu orgánu povinnosti spojené s insolvenční problematikou, tj. eventuálně řešit podání insolvenčního návrhu. Obecně platí, že osoba, která v rozporu se svými povinnostmi nepodala insolvenční návrh (zpravidla statutární orgán), odpovídá věřiteli za škodu nebo jinou újmu, kterou způsobí porušením této povinnosti. Zákon dnes přímo stanoví, že škoda nebo jiná újma, za kterou odpovídá tato osoba, bude vyčíslena jako rozdíl mezi v insolvenčním řízení zjištěnou výší pohledávky věřitele a částkou kterou věřitel v insolvenčním řízení na uspokojení této pohledávky skutečně obdržel. Důkazní břemeno o okolnostech, které by případně takovou odpovědnost vylučovaly, přesunul zákon na tuto osobu. Lze předpokládat, že tato osoba důkazní břemeno neunese, pokud neprokáže nade vší pochybnost, že jednala s péčí řádného hospodáře a v mezích rozumného podnikatelského rizika. Osobní odpovědnost za nepodání řádného a včasného insolvenčního návrhu se tedy týká osob v postavení   

manažerů, statutárních orgánů, v určitých případech i akcionářů a společníků, pokud jednají jako ovládající osoby

Je tedy na těchto osobách, aby kvalifikovaně vyhodnotili s péčí řádného hospodáře

 

ekonomickou situaci společnosti zodpověděli si otázku, zda s přihlédnutím k aktuální výši majetku podnikatele a s přihlédnutím k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, žedlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat či ne

V souvislosti s odpovědností těchto osob je třeba vždy mít na vědomí, že částečné plnění závazků věřitelům nebo plnění jen některým věřitelům není možné jinak než v insolvenčním řízení, podle pravidel, která stanoví insolvenční zákon. Nesplnění zákonné povinnosti k podání insolvenčního návrhu s sebou přináší i trestněprávní souvislosti. Při opožděném podání insolvenčního návrhu nebo nepodání insolvenčního návrhu se mohou odpovědné osoby dopustit zejména těchto trestných činů:


Poškození věřitele podle § 222 trestního zákona Kdo, byť i jen částečně, zmaří uspokojení svého věřitele tím, že a) zničí, poškodí, zatají, zcizí, učiní neupotřebitelnou, nebo odstraní, byť i jen část svého majetku, b) postoupí svou pohledávku, anebo převezme dluh jiného, c) zatíží věc, která je předmětem závazku, nebo ji pronajme, d) předstírá nebo uzná neexistující právo nebo závazek, e) předstírá nebo uzná právo nebo závazek ve větším rozsahu, než odpovídá skutečnosti, f) předstírá splnění závazku, nebo g) předstírá úpadek nebo svůj majetek jinak zdánlivě zmenšuje nebo předstírá jeho zánik, a způsobí tím na cizím majetku škodu nikoli malou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti. Stejně bude potrestán, kdo, byť i jen částečně, zmaří uspokojení věřitele jiné osoby tím, že a) zničí, poškodí, zatají, zcizí, učiní neupotřebitelnou nebo odstraní, byť i jen část majetku dlužníka, nebo b) k majetku dlužníka uplatní neexistující právo nebo pohledávku nebo existující právo nebo pohledávku ve vyšší hodnotě či lepším pořadí, než jaké má, a způsobí tím na cizím majetku škodu nikoli malou.

Zvýhodnění věřitele podle § 223 trestního zákona Kdo jako dlužník, který je v úpadku, zmaří, byť i jen částečně, uspokojení svého věřitele zvýhodněním jiného věřitele, a způsobí tím na cizím majetku škodu nikoli malou, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti. Způsobení úpadku podle § 224 trestního zákona Kdo, byť i z hrubé nedbalosti, si přivodí úpadek tím, že a) činí vydání hrubě nepřiměřená svým majetkovým poměrům, b) spravuje svůj majetek způsobem, který neodpovídá zákonem mu uloženým nebo smluvně převzatým povinnostem nebo je s nimi v hrubém nepoměru, c) užívá poskytnutý úvěr v rozporu nebo hrubém nepoměru s jeho účelem, d) poskytuje ze svého majetku půjčky nebo úvěry jiným osobám, ač to je v hrubém nepoměru k jeho majetkovým poměrům, nebo e) učiní nad rámec obvyklého podnikatelského rizika obchod nebo operaci, která nenáleží k jeho pravidelné podnikatelské činnosti nebo je v hrubém nepoměru k jeho majetkovým poměrům, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti. Stejně bude potrestán, kdo, byť i z hrubé nedbalosti, přijme nový závazek nebo zřídí zástavu, ač ví, že je v úpadku, a tím zhorší postavení dosavadních věřitelů. Zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 trestního zákona Kdo nevede účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady sloužící k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo k jejich kontrole, ač je k tomu podle zákona povinen, kdo v takových účetních knihách, zápisech nebo jiných dokladech uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje, nebo kdo takové účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady změní, zničí, poškodí, učiní neupotřebitelnými nebo zatají, a ohrozí tak majetková práva jiného nebo včasné a řádné vyměření daně, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti. Stejně bude potrestán, kdo uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje v podkladech sloužících pro zápis do obchodního rejstříku, nadačního rejstříku, rejstříku obecně prospěšných společností nebo rejstříku společenství vlastníků jednotek anebo v takových podkladech zamlčí podstatné skutečnosti, kdo v podkladech sloužících pro vypracování znaleckého posudku, který se přikládá k návrhu na zápis do obchodního rejstříku, nadačního Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

rejstříku, rejstříku obecně prospěšných společností nebo rejstříku společenství vlastníků jednotek uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo v takových podkladech zamlčí podstatné údaje, nebo kdo jiného ohrozí nebo omezí na právech tím, že bez zbytečného odkladu nepodá návrh na zápis zákonem stanoveného údaje do obchodního rejstříku, nadačního rejstříku, rejstříku obecně prospěšných společností nebo rejstříku společenství vlastníků jednotek nebo neuloží listinu do sbírky listin, ač je k tomu podle zákona nebo smlouvy povinen.

Podvod podle § 209 trestního zákona (1) Kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 a byl-li za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. (3) Odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 větší škodu. (4) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny, b) spáchá-li takový čin jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného, c) spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, nebo d) způsobí-li takovým činem značnou škodu. (5) Odnětím svobody na pět až deset let bude pachatel potrestán, a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 škodu velkého rozsahu, nebo b) spáchá-li takový čin v úmyslu umožnit nebo usnadnit spáchání trestného činu vlastizrady (§ 309), teroristického útoku (§ 311) nebo teroru (§ 312). (6) Příprava je trestná.

Odpovědnost za řádný návrh Zákon výslovně stanoví, že povinnost podat insolvenční návrh není splněna, bylo-li řízení o insolvenčním návrhu vinou navrhovatele zastaveno nebo byl-li jeho insolvenční návrh odmítnut. V případě vadného návrhu nastupuje riziko civilní i trestní odpovědnosti odpovědných osob.


1.2. Modelový případ: zánik o.s./spolku

Základní právní úprava zániku občanských sdružení je obsažena v zákoně č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů. Tato právní úprava však neposkytuje dostatečný komfort pro postup při zániku občanských sdružení, neboť v § 13 odst. 2 uvádí pouze to, že při zániku sdružení se provede majetkové vypořádání. V právní praxi tak existuje rozdílnost názorů na tuto problematiku. V judikatuře Nejvyššího soudu (např. rozsudek ze dne 30.11.2004, sp. zn. 33 Odo 269/2003, usnesení ze dne 25.2.2003, č.j. 29 Odo 825/2002-63, usnesení ze dne 29.5.2006, sp. zn. 28 Cdo 1271/2006, je uváděno, že výklad ustanovení zákona o sdružování občanů je vzhledem ke specifičnosti občanského sdružení restriktivní a že použití analogie s jiným zákonem je omezeno, což znamená, že není možné se odvolávat na úpravu ohledně sdružení v občanském zákoníku (§ 829 a násl. zák.č. 40/1964 Sb.) nebo v obchodním zákoníku (§ 70 a násl. zák.č. 513/1991 Sb.). Podle právního názoru, prezentovaného v citovaných rozhodnutích tak stanovy občanského sdružení představují závazný právní dokument svého druhu. To však ve svém důsledku znamená, že stanovy by musely obsahovat komplexní právní úpravu, jak postupovat při zániku občanského sdružení a jeho majetkovém vypořádání. Pokud však stanovy občanského sdružení takovou úpravu neobsahují, nezbývá jinak, než aplikovat úpravu obecnou, tj. právní úpravu obsaženou v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník a jednak v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. V občanském zákoníku je zánik právnické osoby, kterou občanské sdružení je, upraven v § 18 a následujících. Podle § 20a odst. 3 je nutné před zánikem právnické osoby provést její likvidaci, podle odst. 4 tamtéž se likvidace řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, není-li zde úpravy zvláštní, která ale pro obč. sdružení neexistuje.

Podle obchodního zákoníku likvidátora jmenuje statutární orgán společnosti, není-li zákonem, společenskou smlouvou nebo stanovami určeno jinak. Není-li likvidátor jmenován bez zbytečného odkladu, jmenuje ho soud. Likvidátorem může být jen fyzická osoba, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak. Dopředu tak může být například stanovami určeno, kdo bude likvidátorem obč. sdružení pro případ jeho zániku. Likvidátor činí jménem společnosti jen úkony směřující k likvidaci společnosti, tzn. plní závazky společnosti, uplatňuje pohledávky a přijímá plnění, zastupuje společnost před soudy a jinými orgány, uzavírá smíry a dohody o změně a zániku práv a závazků a vykonává práva společnosti. Smyslem celého postupu je tedy především vypořádat aktiva a pasiva sdružení jak ve vztahu k třetím osobám tak mezi účastníky sdružení navzájem. Podle ust. § 72 odst. 2 obch. zák. zjistí-li likvidátor předlužení likvidované společnosti (v daném případě občanského sdružení), podá bez zbytečného odkladu insolvenční návrh. Povinnost podat insolvenční návrh podle dikce § 98 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v aktuálním znění, však mají při předlužení společnosti i statutární orgány společnosti ( a tedy i likvidátor) bezvýhradně poté co zjistí, že jsou splněny podmínky pro podání insolvenčního návrhu, resp. poté, co společnost vykazuje znaky úpadku. Při nesplnění povinnosti likvidátora podat insolvenční návrh, odpovídá likvidátor věřitelům společnosti podle § 373 a násl. obch. zák. za škodu, která jim nesplněním této povinnosti vznikla, ledaže prokáže, že škodu nezavinil. Z ust. § 2 insolvenčního zákona je zřejmé, že jestliže je prohlášen konkurz na majetek právnické osoby, která je v likvidaci, likvidace se po dobu jeho trvání přerušuje. Likvidátor po tuto dobu vykonává svou působnost pouze v rozsahu, v jakém nepřešla na insolvenčního správce. Do působnosti likvidátora patří taktéž součinnost s insolvenčním správcem. Za tuto činnost má likvidátor na náhradu nezbytných výdajů a na přiměřenou odměnu, kterou určí insolvenční správce se souhlasem soudu. Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

Podle ust. § 73 OBZ oznámí likvidátor vstup obch. společnosti (resp. občanského sdružení) do likvidace všem známým věřitelům. Zároveň je povinen bez zbytečného odkladu zveřejnit nejméně 2 x za sebou (alespoň s dvoutýdenním časovým odstupem) rozhodnutí o zrušení společnosti s výzvou pro věřitele, aby přihlásili své pohledávky ve lhůtě, která nesmí být kratší než tři měsíce. Oznámení je likvidátor povinen učinit jen vůči známým věřitelům, t.j. zejména (ale nejen) vůči věřitelům, jejichž pohledávky jsou vedeny v účetnictví obch. společnosti (resp. občanského sdružení). Ochranu práv ostatních věřitelů zajišťuje již výše uvedené povinné zveřejnění oznámení o vstupu do likvidace s výzvou. Na zveřejnění se vztahuje ust. § 769 obch. zák., týkající se zveřejňování údajů v Obchodním věstníku. Co se týká odpovědnosti za nesplněné závazky, v tomto případě podrobná právní úprava neexistuje. Pokud jde o právní úpravu zániku spolku (dříve občanského sdružení), kterou zakotvuje NOZ, tak tato je obsažena v § 268 a násl. a lze uvést, že na rozdíl od předchozí právní úpravy, poskytuje návod, jak v této věci postupovat. Při zrušení spolku s likvidací sestavuje likvidátor soupis jmění a zpřístupní jej v sídle spolku všem členům s tím, že likvidátor vydá proti úhradě nákladů soupis jmění každému členu, který o to požádá. Jestliže nebyl likvidátor povolán z iniciativy spolku, jmenuje soud a to i bez jeho souhlasu některého z členů statutárního orgánu. Není-li to možné, jmenuje soud likvidátorem i bez jeho souhlasu některého člena spolku. Likvidátor jmenovaný podle odstavce 1 nemůže z funkce odstoupit, může však navrhnout soudu, aby jej z funkce zprostil, prokáže-li, že na něm nelze spravedlivě požadovat, aby funkci vykonával. Likvidátor zpeněží likvidační podstatu pouze v tom rozsahu, v jakém to je pro splnění dluhů spolku nezbytné. Likvidátor naloží s likvidačním zůstatkem podle stanov. Určí-li stanovy spolku se statusem veřejné prospěšnosti, že má být likvidační zůstatek použit k jiným než veřejně prospěšným cílům, nepřihlíží se k tomu. Nelze-li s likvidačním zůstatkem naložit podle stanov, nabídne likvidátor likvidační zůstatek spolku s účelem obdobným. Není-li to možné, nabídne likvidátor likvidační zůstatek obci, na jejímž území má spolek sídlo. Nepřijme-li obec nabídku do dvou měsíců, nabývá likvidační zůstatek kraj, na jehož území má spolek sídlo. Získá-li likvidační zůstatek obec nebo kraj, použije jej jen k veřejně prospěšnému cíli. Obdržel-li spolek účelově vázané plnění z veřejného rozpočtu, ustanovení § 272 se nepoužije a likvidátor naloží s příslušnou částí likvidačního zůstatku podle rozhodnutí příslušného orgánu.


ODDÍL D: INSOLVEČNÍ ŘIZENÍ Z POHLEDU INSOLVENČNÍ SOUDKYNĚ A INSOLVENČNÍHO SPRÁVCE J. Maršíková, P. Berger .

Jolana Maršíková Vymezení základních pojmů insolvenčního práva a základních zásad insolvenčního řízení

Insolvenční řízení Insolvenčním řízením se rozumí soudní řízení, jehož předmětem je dlužníkův úpadek nebo hrozící úpadek a způsob jeho řešení. Insolvenční řízení probíhá před insolvenčním soudem. Insolvenčními soudy jsou v prvním stupni podle ust. § 9 odst. 4 OSŘ krajské soudy, insolvenčními odvolacími soudy jsou pak Vrchní soud v Praze a Vrchní soud v Olomouci. Insolvenční řízení se řídí právní úpravou obsaženou v zákoně č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen InsZ). Insolvenční zákon nabyl účinnosti 1. 1.2008, do té doby byl úpadek dlužníků řešen zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen ZKV). Podle ust. § 432 InsZ se řízení zahájená do 31. 12. 2007 i nadále řídí ustanoveními zrušeného ZKV. Insolvenční zákon byl již několikrát novelizován, naposledy zákonem č. 334/2012 Sb. s účinností od 1. 11. 2012. K provedení některých ustanovení insolvenčního zákona byla vydána vyhláška č. 311/2008 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení. Institut insolvenčního správce se řídí zákonem č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích. K provedení zákona o insolvenčních správcích byla vydána -

vyhláška č. 312/2007 Sb., o obsahu a dalších náležitostech zkoušek insolvenčních správců, vyhláška č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů., vyhláška č. 314/2007 Sb., o minimálním limitu pojistného plnění a minimálních standardech pojistných smluv insolvenčních správců.


Úpadek a hrozící úpadek InsZ definuje jednak úpadek ve formě platební neschopnosti, jednak úpadek ve formě předlužení. Pro obě formy úpadku je společným znakem mnohost věřitelů. Pro obě dvě formy úpadku platí, že dlužník musí mít nejméně 2 věřitele, aby bylo možno jeho situaci řešit podle insolvenčního zákona. Věřitelé nemusí mít za dlužníkem vykonatelnou pohledávku (přiznanou mu pravomocným soudní, správním či jiným rozhodnutím), nezáleží ani na výši pohledávek, rozhodující je, zda je dlužník schopen tyto své závazky splnit. Má-li dlužník splnit peněžitý závazek více věřitelům společně a nerozdílně, není tím splněna podmínka více věřitelů 68 dlužníka.

Aby se platit, že

dlužník

nacházel

v úpadku

ve

formě

platební

neschopnosti,

pak

musí

zároveň

- má více věřitelů, - jeho peněžité závazky jsou po dobu delší než 30 dnů po splatnosti a - dlužník není schopen tyto své závazky plnit (§ 3 odst. 1 InsZ). Není-li dlužník schopen využít pohledávky, které má za svými dlužníky, k úhradě svých závazků, nepřihlíží se při úvaze o tom, zda dlužník je ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona v úpadku ve formě 69 platební neschopnosti, ani k výši těchto pohledávek Vyvratitelnou domněnkou dlužníkovy neschopnosti plnit peněžité závazky zakládá podle § 3 odst. 2 InsZ je skutečnost, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo skutečnost, že své závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo že nelze dosáhnout uspokojení pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí či exekucí, a konečně situace, kdy dlužník na výzvu insolvenčního soudu nepředložil seznamy svého majetku, závazků a případně i zaměstnanců.

Aby se dlužník nacházel v úpadku ve formě předlužení, musí zároveň platit, že dlužník má více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu dlužníkova majetku. Tato definice úpadku se týká pouze podnikatelů. Insolvenční soud při posuzování majetkových poměrů takového dlužníka přihlíží k dalšímu provozování podniku dlužníka, pokud je podnik v době zahájení insolvenčního řízení dlužníkem ještě provozován. -

Pojem úpadku je tedy vymezen dvojím způsobem, a to jako úpadek projevující se platební neschopností 70 (insolvencí) dlužníka nebo jako úpadek projevující se jeho předlužením, přičemž podle judikatury k vydání rozhodnutí o úpadku postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen, jinými slovy, zjištění úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytné.

Hrozící úpadek Insolvenční zákon umožňuje dlužníkovi, aby zahájil insolvenční řízení (podal na sebe insolvenční návrh) i v případě, kdy mu teprve úpadek hrozí. O hrozící úpadek jde podle ust. § 3 odst. 4 InsZ tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen podstatnou část svých závazků řádně a včas splnit. Je vyloučeno, aby z důvodu hrozícího úpadku dlužníka podal insolvenční návrh věřitel. 68 69 70

viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1121/2004 ze dne 30. 1. 2007. viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 NSCR 10/2009 ze dne 2.12.2010 usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. MSPH 95 INS 2212/2008, 2 VSPH 207/2008-B ze dne 13. 11. 2008


Způsoby řešení úpadku Insolvenční zákon zná 3 způsoby řešení úpadku, a to konkurs, oddlužení a reorganizaci. Hlava IV. insolvenčního zákona (§ 368 až 394 InsZ) obsahujte zvláštní úpravu, podle které se řeší úpadek finančních institucí (bank, spořitelních a úvěrových družstev, pojišťoven apod.)

Konkurs Konkurs je likvidačním způsobem řešení úpadku dlužníka. Spočívá v tom, že insolvenční správce zpeněží majetek, který tvoří majetkovou podstatu dlužníka, a výtěžek zpeněžení poměrně na základě rozvrhového usnesení rozdělí mezi přihlášené věřitele se zjištěnými pohledávkami. Přitom platí, že neuspokojené pohledávky nebo jejich části po skončení konkursního řízení nezanikají a pro zjištěnou pohledávku (která nebyla popřena dlužníkem) lze vést na základě seznamu zjištěných pohledávek výkon rozhodnutí nebo exekuci, když toto právo se promlčí až po 10 letech od zrušení konkursu a skončené konkursní řízení může být podle ust. § 8 odst. 2 živnostenského zákona překážkou provozování živnosti, když platí, že živnost nemůže provozovat fyzická nebo právnická osoba, a to po dobu 3 let od právní moci rozhodnutí o zrušení konkursu pro nedostatek majetku. Byl-li konkurs zrušen z jiného důvodu (nejčastěji po splnění rozvrhového usnesení), překážka provozování živnosti uvedená v odstavci 1 odpadá právní mocí rozhodnutí o zrušení konkursu. Řešení úpadku konkursem je upraveno v ust. § 244 až 315 InsZ -

Reorganizace Reorganizace jeho způsob řešení úpadku spočívá v tom, že pohledávky věřitelů jsou uspokojovány zpravidla postupně při zachování provozu dlužníkova podniku, a to podle insolvenčním soudem schváleného reorganizačního plánu s průběžnou kontrolou jeho plnění ze strany věřitelů (§ 316 InsZ). Přitom platí, že reorganizace je způsobem řešení úpadku určeným pro podnikatele, pohledávky věřitelů jsou rozděleny reorganizačním plánem do skupin tak, aby v každé skupině byli věřitelé se zásadně shodným právním postavením a zásadně shodnými hospodářskými zájmy (§ 337 InsZ), - pokud je reorganizační plán insolvenčním soudem pravomocně schválen, zanikají práva všech věřitelů vůči dlužníkovi a za věřitele se považují pouze osoby uvedené v reorganizačním plánu za podmínek v něm stanovených včetně rozsahu jejich práv (§ 356 odst. 1 InsZ). Řešení úpadku reorganizací je upraveno v ust. § 316 až 364 InsZ. -

Oddlužení Oddlužení jako způsob řešení úpadku je určeno pro fyzické a právnické osoby – nepodnikatele. Oddlužení má dvě formy: oddlužení ve formě splátkového kalendáře a oddlužení ve formě zpeněžení majetkové podstaty; judikatura nevylučuje ani kombinaci obou forem. Splní-li dlužník řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, insolvenční soud svým rozhodnutím dlužníka osvobodí od placení neuspokojených částí pohledávek zahrnutých do Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

oddlužení i od placení pohledávek věřitelům, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli. V důsledku rozhodnutí insolvenčního soudu o osvobození dlužníka od dluhů se stávají z pohledávek věřitelů naturální obligace, tedy nároky soudně nevymahatelné. Řešení úpadku oddlužením je upraveno v ust. § 389 až 418 InsZ.

Zásady insolvenčního řízení Insolvenční řízení spočívá zejména na těchto zásadách vyjmenovaných v ust. § 5 InsZ: a)

insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů; b) věřitelé, kteří mají podle tohoto zákona zásadně stejné nebo obdobné postavení, mají v insolvenčním řízení rovné možnosti; c) nestanoví-li tento zákon jinak, nelze práva věřitele nabytá v dobré víře před zahájením insolvenčního řízení omezit rozhodnutím insolvenčního soudu ani postupem insolvenčního správce; d) věřitelé jsou povinni zdržet se jednání směřujícího k uspokojení jejich pohledávek mimo insolvenční řízení, ledaže to dovoluje zákon.

Jolana Maršíková Procesní subjekty insolvenčního řízení a věřitelské orgány Insolvenční soud Insolvenčními soudy rozhodujícími v prvním stupni jsou krajské soudy a Městský soud v Praze, o odvoláních rozhodují Vrchní soud v Praze a Vrchní soud v Olomouci; dovolacím soudem je pak Nejvyšší soud ČR se sídlem v Brně. I když podle ust. § 97 InsZ platí, že insolvenční řízení je zahájeno dnem, kdy insolvenční návrh dojde věcně příslušnému soudu, tedy kterémukoliv z krajských soudů nebo Městskému soudu v Praze, platí, že insolvenční řízení probíhá zásadně před místně příslušným insolvenčním soudem; tomu bude případně insolvenční návrh bezodkladně podle § 105 OSŘ postoupen. Pravidla pro určení místní příslušnosti jsou zakotvena v ust. § 84 až 87 OSŘ. Je-li dlužníkem fyzická osoba nepodnikatel (spotřebitel), je insolvenčním soudem takového dlužníka krajský soud, v jehož obvodu má dlužník trvalé bydliště a nemá-li trvalé bydliště, pak soud, v jehož obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. V případě dlužníka fyzické osoby – podnikatele je insolvenčním soudem krajský soud, v jehož obvodu má dlužník místo podnikání; nemá-li dlužník místo podnikání, určuje se místní příslušnost jako u spotřebitele. Insolvenčním soudem právnické osoby je krajský soud, v jehož obvodu má právnická osoba sídlo. Podle ust. § 87 odst. 2 OSŘ platí, že jde-li o insolvenční řízení, v němž se má řešit úpadek nebo hrozící úpadek osoby tvořící s dlužníkem koncern, je vedle soudu určeného shora popsaným způsobem k řízení příslušný také soud, u něhož probíhá insolvenční řízení řešící úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka. V insolvenčním řízení v prvním stupni a ve sporech vyvolaných insolvenčním řízení (viz § 159 InsZ) rozhoduje v prvním stupni jediný soudce (tzv. samosoudce), kterému byla věc k projednání přidělena podle platných pravidel nastavených rozvrhem práce příslušného krajského soudu. Na rozhodovací činnosti se podílejí rovněž v rozsahu pověření soudce i asistenti soudce insolvenčního soudu (§ 13 InsZ) a dále i vyšší soudní úředníci a soudní tajemníci v rozsahu stanoveném v ust. § 10 odst. 3 písm. q) zák. č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících v platném znění.


Insolvenční soud v rámci insolvenčního řízení -

vydává rozhodnutí, jejichž vydání zákon ukládá nebo předpokládá a průběžně vykonává dohled nad postupem a činností ostatních procesních subjektů a rozhoduje o záležitostech s tím souvisejících.

V insolvenčním řízení rozhoduje insolvenční soud zásadně usnesením. Podle ust. § 88 InsZ platí, že rozhodnutí insolvenčního soudu jsou účinná okamžikem jejich zveřejnění v insolvenčním rejstříku (bez ohledu na jejich právní moc), ledaže dojde k jejich vyhlášení účastníkům řízení v jednací síni, neboť v takovém případě je rozhodnutí účinné okamžikem jeho vyhlášení. Vyhlášené usnesení musí pak být v insolvenčním rejstříku zveřejněno nejpozději do konce pracovního dne nejblíže následujícího po dni jednání, při kterém bylo rozhodnutí vyhlášeno. Rozsudkem rozhoduje insolvenční soud toliko v incidenčním sporu, pokud je rozhodováno ve věci samé. Proti rozhodnutím, které insolvenční soud vydává při výkonu dohlédací činnosti, a proti předběžným opatřením není odvolání přípustné, ledaže je pro konkrétní typ rozhodnutí výslovně připouští insolvenční zákon. Proti ostatním rozhodnutím je možno podat do 15 dnů od jejich doručení odvolání, pokud není okruh možných odvolatelů zákonem pro daný typ rozhodnutí omezen. Je-li účastníkovi rozhodnutí doručováno zvláštním způsobem (poštou nebo do datové schránky), běží odvolací lhůta této osobě až od doručení rozhodnutí zvláštním způsobem; je-li však účastníkovi doručováno pouze zveřejněním rozhodnutí v insolvenčním rejstříku, běží takovému účastníkovi odvolací lhůta již od tohoto okamžiku (§ 74 InsZ). Nejde-li o případ stanovený v ust. § 95 InsZ, kdy může o odvolání rozhodnout insolvenční soud prvního stupně, je věc s podaným odvoláním předložena příslušnému vrchnímu soudu. Ten je povinen o odvolání rozhodnout podle ust. § 92 InsZ s nejvyšším urychlením a o odvolání proti rozhodnutí o nařízení předběžného opatření, o odvolání proti rozhodnutí o úpadku a o odvolání proti rozhodnutí o způsobu řešení úpadku pak dokonce do 2 měsíců poté, co mu byl spis předložen soudem prvního stupně.

Insolvenční správce Statusové záležitosti insolvenčních správců upravuje zák. č. 312/2006 sb., o insolvenčních správcích a prováděcí vyhláška č. 312/2007 sb., o obsahu a dalších náležitostech zkoušek insolvenčních správců. Činnost insolvenčního správce může na základě pravomocného povolení vydaného Ministerstvem spravedlnosti ČR vykonávat: -

-

-

fyzická osoba za předpokladu, že 1. má plnou způsobilost k právním úkonům, 2. získala na vysoké škole v členském státě EHS nebo jí bylo členským státem EHS uznáno vysokoškolské vzdělání magisterského studijního programu, 3. je bezúhonná, 4. složila zkoušku insolvenčního správce, 5. uzavřela na svůj náklad smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce insolvenčního správce nebo v odvislosti s činností jeho zaměstnanců při výkonu této funkce a 6. uhradila ministerstvu správní poplatek za zápis do seznamu ve výši 5.000,- Kč. veřejná obchodní společnost, má-li alespoň jednoho ohlášeného společníka, tedy fyzickou osobu oprávněnou vykonávat činnost insolvenčního správce, zahraniční obchodní společnost nebo zahraniční sdružení, které poskytuje stejné záruky ručení společníků jako veřejná obchodní společnost a je založena v podle práva členského státu evropské unie nebo členských států Dohody o evropském hospodářském prostoru nebo tzv. hostující insolvenční správce, tedy státní příslušník členského státu Evropské unie, členských států Dohody o evropském hospodářském prostoru nebo Švýcarské konfederace, který vykonává funkci


insolvenčního správce v jiném členském státě a má v úmyslu dočasně nebo příležitostně vykonávat funkci insolvenčního správce na území České republiky. Právo vykonávat činnost insolvenčního správce -

může být pozastaveno z důvodů vyjmenovaných v ust. § 9 a 10 zák. č. 312/2006 Sb., může zaniknout z důvodů uvedených v § 12 citovaného zákona nebo může být zrušeno ministerstvem podle ust. § 13 zákona.

Seznam insolvenčních správců je součástí insolvenčního rejstříku, který vede Ministerstvo spravedlnosti ČR. Seznam má část obecnou, kam se zapisují insolvenční správci, a část zvláštní, kam jsou zapisováni insolvenční správci se zvláštním povolením, jehož vydání předcházelo složení zvláštní (náročnější) zkoušky. Zvláštní povolení dává oprávnění jeho nositeli vykonávat činnost insolvenčního správce dlužníka, který je finanční institucí se zvláštním režimem, obchodníkem s cennými papíry, centrálním depozitářem, provozovatelem vypořádacího systému, organizátorem trhu s investičními nástroji, investiční společností, investičním fondem či penzijním fondem a dlužníka splňujícího kritéria pro řešení úpadku oddlužením podle ust. § 316 odst. 4 InsZ. Insolvenční správce je pro dané insolvenční řízení ustanoven v rozhodnutí o úpadku; zákon v ust. § 112 InsZ umožňuje ustanovit dlužníkovi předběžného insolvenčního správce, bylo-li rozhodnutím insolvenčního soudu omezeno dlužníkovo dispoziční oprávnění k majetku nebo jestliže bylo vyhlášeno moratorium, nebo odůvodňuje-li to rozsah majetkové podstaty, kterou je potřeba předběžně zjistit či zajistit. Osobu insolvenčního správce určuje pro každé jednotlivé insolvenční řízení předseda insolvenčního soudu. Ten je při tom povinen podle ust. § 25 odst. 2 InsZ přihlédnout k dosavadnímu stavu insolvenčního řízení, k osobě dlužníka a jeho majetkovým poměrům, k odborné způsobilosti insolvenčního správce a k jeho zatížení. Výjimkou je situace, kdy je spolu s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení reorganizace a kdy je v předpřipraveném a předjednaném reorganizačním plánu určena osoba insolvenčního správce. Dále pak platí, že nebrání-li tomu jiné okolnosti, určí předseda insolvenčního soudu insolvenčním správcem dlužníků, kteří tvoří koncern, stejnou osobu. Na první schůzi věřitelů, která se koná po přezkumném jednání, jsou věřitelé oprávněni výše uvedeným způsobem ustanoveného insolvenčního správce odvolat z funkce a ustanovit insolvenčního správce nového (z osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců). Usnesení je podle ust. § 29 odst. 1 InsZ přijato, jestliže pro ně hlasovala nejméně polovina všech věřitelů přihlášených ke dni předcházejícímu konání schůze věřitelů (míněno věřitelů oprávněných vykonávat hlasovací právo, jež mají buď přímo ze zákona, nebo které jim bylo postupem podle ust. § 51 InsZ přiznáno), počítaná podle výše jejich pohledávek. Insolvenční zákon dává v ust. § 31 insolvenčnímu soudu oprávnění odvolat insolvenčního správce z funkce a to z důležitých důvodů, které nemají původ v porušení povinnosti insolvenčního správce, např. pro jeho dlouhodobou nemoc nebo dlouhodobou nepřítomnost na území republiky bránící mu funkci správce vykonávat. Podle ust. § 32 InsZ je pak insolvenční soud oprávněn insolvenčního správce zprostit funkce, jestliže neplní řádně své povinnosti nebo nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí nebo závažně porušil důležitou povinnost uloženou mu zákonem nebo insolvenčním soudem. Je-li insolvenční správce soudem odvolán z funkce nebo zproštěn funkce, je novým insolvenčním správcem ustanovena osoba určená opět předsedou insolvenčního soudu. Insolvenční zákon rozlišuje: -

předběžného správce, kterého lze ustanovit podle ust. § 112 InsZ ještě před rozhodnutím o úpadku; ten provede opatření ke zjištění a k zajištění dlužníkova majetku a k přezkoumání dlužníkova


-

-

účetnictví, v rozsahu stanoveném v předběžném opatření na něho přechází dispoziční oprávnění k majetku dlužníka; při výkonu své funkce má předběžný správce práva a povinnosti insolvenčního správce, insolvenčního správce, který je ustanoven v rozhodnutí o úpadku, zástupce insolvenčního správce, který může být ustanoven v průběhu insolvenčního řízení za situace, kdy insolvenční správce nemůže přechodně z vážných důvodu svoji funkci vykonávat, odděleného insolvenčního správce, pro případ, kdy je insolvenční správce z určitého konkrétního úkonu vyloučen pro svůj poměr jen k některému z dlužníkových věřitelů nebo jen k některému ze zástupců věřitelů a není-li se zřetelem k charakteru pohledávky dlužníkova věřitele a jeho postavení v insolvenčním řízení důvod pochybovat, že tento vztah ovlivní celkový způsob výkonu práv a povinností insolvenčního správce (např. pro přezkoumání pohledávky věřitelé, kterého v minulosti ustanovený insolvenční správce při vymáhání pohledávky zastupoval) a zvláštního insolvenčního správce ustanoveného při případ, kdy je nutné v rámci insolvenčního řízení řešit zvláštní problematiku vyžadující odborné specializace. Insolvenční správce je povinen při výkonu své funkce postupovat svědomitě a s odbornou péčí; je povinen vyvinout veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře (§ 36 InsZ). Poruší-li insolvenční správce své povinnosti, odpovídá dlužníkovi, věřitelům nebo třetím osobám za škodu nebo jinou újmu; odpovídá rovněž za škodu nebo újmu způsobenou osobami, které použil k plnění svých úkolů. Odpovědnost insolvenčního správce se řídí ust. § 420 ObčZ. Není vyloučeno, aby v konkrétním případě za způsobenou škodu spolu se správcem odpovídal stát, neboť nedostatečný výkon dohlédací činnosti je možno kvalifikovat jako nesprávný úřední postup. Za výkon funkce přísluší insolvenčnímu správci odměna a náhrada hotových výdajů, jejichž výše se určuje podle ust. § 38 a 39 InsZ a podle vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejích nutných výdajů. Odměnu a právo na náhradu hotových výdajů přiznává správci insolvenční soud rozhodnutím. Jedná se o pohledávku za majetkovou podstatou podle ust. § 168 odst. 2 písm. a) InsZ a hradí se z majetkové podstaty. Není-li v majetkové podstatě k jejich úhradě dostatek prostředků, hradí se ze zálohy na náklady insolvenčního řízení složené podle ust. § 108 InsZ; nebyla-li složena záloha, pak jsou hrazeny státem, a to až do výše 50.000,- Kč v případě odměny a do výše 50.000,- Kč v případě hotových výdajů. Odměna insolvenčního správce v případě řešení úpadku konkursem je určována podle § 1 vyhl. č. 313/2007 Sb. a její výše závisí na výši výtěžku získaného zpeněžením majetkové podstaty určeného pro uspokojení pohledávek věřitelů. O odměně o hotových výdajích se rozhoduje v souvislosti se schválením konečné zprávy, a není-li jí, pak v souvislosti se zrušením konkursu. Obdobně je určována odměna insolvenčního správce v případě oddlužení ve formě zpeněžení majetkové podstaty. V případě řešení úpadku oddlužením ve formě splátkového kalendáře činí odměna insolvenčního správce částku 750,- Kč za každý měsíc trvání účinků schváleného oddlužení a náhrada hotových výdajů je stanovena paušální částkou 150,- Kč. Obojí je vypláceno z příjmů dlužníka zálohově v souvislosti s plněním splátkového kalendáře. Odměna insolvenčního správce při reorganizaci se určuje podle § 2 vyhl. č. 313/2007 Sb. a náleží insolvenčnímu správci za každý měsíc po rozhodnutí o povolení reorganizace. Její výše je odvislá od obratu dlužníka za poslední účetní období předcházející zahájení insolvenčního řízení. O výši odměny se rozhoduje insolvenční soud až po skončení reorganizace. Odměnu insolvenčního správce vypočtenou podle výše citované vyhlášky je insolvenční soud podle okolností případu přiměřeně zvýšit nebo snížit. Se souhlasem insolvenčního soudu je insolvenční správce oprávněn čerpat na odměnu zálohu. Je-li insolvenční správce plátcem DPH, navyšuje se přiznaná odměna a náhrada hotových výdajů o tuto daň.


Jolana Maršíková Věřitelé Dalším procesním subjektem jsou podle ust. § 9 písm. c) InsZ věřitelé, kteří v rámci insolvenčního řízení uplatňují za dlužníkem své pohledávky nebo jiná majetková práva. Účastenství věřitelů v insolvenčním řízení, kteří uplatňují svoje pohledávky v insolvenčním řízení přihláškou, se zakládá doručením přihlášky insolvenčnímu soudu. V průběhu insolvenčního řízení se pohledávky přihlášených věřitelů uspokojují plněním rozvrhového usnesení v konkursu, splátkovým kalendářem v oddlužení nebo plněním podle schváleného reorganizačního plánu. Jejich účast v insolvenčním řízení tak zpravidla zanikne až v souvislosti se skončením insolvenčního řízení, případně dříve úplným uspokojením pohledávky v probíhajícím insolvenčním řízení. Má-li však být účast přihlášeného věřitele ukončena ještě před skončením insolvenčního řízení, děje se tak vždy soudním rozhodnutím, kterým může být -

-

-

71

rozhodnutí o změně v osobě insolvenčního věřitele vydané podle ust. § 18 a 19 InsZ v důsledku převodu nebo přechodu přihlášené pohledávky na nového věřitele. Insolvenční soud je povinen o návrhu na změnu v osobě věřitele rozhodnout do konce nejblíže následujícího pracovního dne po dni, kdy mu takový návrh došel. V okamžiku zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku přestává být původní věřitel účastníkem insolvenčního řízení a na jeho místo nastupuje nabyvatel pohledávky. Uplyne-li však lhůta pro vydání soudního rozhodnutí marně, pak se podle ust. § 18 odst. 2 InsZ stává nabyvatel pohledávky účastníkem řízení na místo původního věřitele, přestože o návrhu nebylo soudem rozhodnuto. V takovém případě insolvenční soud svým rozhodnutím dodatečně pouze deklaruje vstup nabyvatele pohledávky do řízení v důsledku fikce podle § 18 odst.2 InsZ. Tímto rozhodnutím však není insolvenční soud vázán a v průběhu dalšího řízení o tom, kdo je ve vztahu k určité pohledávce věřitelem, může rozhodnout opětovně. Takovéto rozhodnutí ovšem nemůže být 71 podle judikatury výrazem libovůle soudu, neboť to by odporovalo požadavku právní jistoty účastníků řízení. Soud proto může opětovně rozhodnout o účastenství jen tehdy, pokud se v průběhu řízení nově objeví takové skutečnosti, ze kterých vyplývá, že ke změně účastníků nedošlo. V případě, že takové skutečnosti nově v řízení vyjdou najevo, insolvenční soud ukončí účast (nástupce) věřitele, který se stal účastníkem na základě rozhodnutí podle § 18 odst. 1 InsZ či na základě fikce, jejíž vznik soud usnesením deklaroval, s tím, že dále bude v řízení pokračovat s původním věřitelem (procesním předchůdcem věřitele, jehož účast soud ukončil). Rozhodnutí, kterým insolvenční soud podle ust. § 184 InsZ bere na vědomí zpětvzetí přihlášky věřitelem; právní mocí tohoto rozhodnutí se účast věřitele v insolvenčním řízení končí. Věřitel je oprávněn vzít zpět svoji přihlášku pohledávky v kterémkoliv stádiu insolvenčního řízení. Rozhodnutí, kterým insolvenční soud podle ust. § 185 InsZ odmítá přihlášenou pohledávku proto, že nastala skutečnost, na základě které se podle insolvenčního zákona k přihlášené pohledávce nepřihlíží. Právní mocí tohoto rozhodnutí se účast věřitele v insolvenčním řízení končí. Insolvenční soud odmítá přihlášku pohledávky za situace, kdy 1. přihláška pohledávky byla učiněna opožděně po uplynutí lhůty stanovené v rozhodnutí o úpadku; přitom platí, že zmeškanou lhůtu pro podání přihlášky nelze prominout, 2. věřiteli marně uplynula lhůta k odstranění vad přihlášky stanovená mu podle ust. § 188 odst. 2 InsZ insolvenčním správcem, 3. věřiteli byla při přezkumném jednání popřena jeho nevykonatelná pohledávka a věřitel, ač řádně insolvenčním soudem při přezkumném jednání nebo insolvenčním správcem písemně poučen, nepodal ve stanovené lhůtě 30 dnů od přezkumného jednání (popř. do 15 dnů od doručení písemného vyrozumění o popření pohledávky) žalobu k insolvenčnímu soudu na určení, že jeho popřená pohledávka existuje ( viz § 198 odst. 1 InsZ) nebo

např. v usnesení Vrchního soudu sp.zn.KSOS 13 INS 331/2009, 2 VSOL 309/2009-P5 ze dne 30. 11. 2009


4.

-

po přezkoumání byla zjištěna pohledávka tak, že skutečná výše přihlášené pohledávky činí méně než 50 % přihlášené částky (viz § 178 InsZ). Rozhodnutí o ukončení účasti věřitele v insolvenčním řízení podle ust. § 186 InsZ v případech, kdy vyjde najevo, že původně zjištěná pohledávka přihlášeného věřitele byla následně uspokojena (mimo insolvenční řízení třetí osobu) a věřitel nevzal přihlášku pohledávky zpět.

Jde-li o věřitele s pohledávkami za podstatou (§ 168 InsZ) nebo o věřitele s pohledávkami na roveň pohledávkám za podstatou postavenými (§ 169 InsZ), stávají se věřitelé účastníky insolvenčního řízení tím, že uplatní svoji pohledávku u insolvenčního správce. Účastenství v insolvenčním řízení u těchto věřitelů zaniká zaplacením pohledávky v rámci insolvenčního řízení, když platí, že pokud je k jejich uspokojení dostatek finančních prostředků, mají být tyto pohledávky uhrazeny ve lhůtách jejich splatnosti. Pro účely insolvenčního řízení lze podle způsobu uplatňování a uspokojování pohledávek tyto rozdělit na pohledávky za majetkovou podstatou vyjmenované v ust. § 168 InsZ, pohledávky na roveň postavené pohledávkám za majetkovou podstatou vyjmenované v ust. § 169 InsZ, - pohledávky zajištěných věřitelů podle§ 2 písm. g) InsZ, - „nepřednostní“ pohledávky, které věřitelé uplatňují přihláškou a uspokojují se při řešení úpadku konkursem v rozvrhovém usnesení, při řešení úpadku ve splátkovém kalendáři nebo plněním reorganizačního plánu při řešení úpadku reorganizací a - pohledávky vyloučené z uspokojení v insolvenčním řízení (§ 170 InsZ). O věřitelích blíže viz příslušná podkapitola. -

Věřitelský výbor, zástupce věřitelů Věřitelský výbor volí schůze věřitelů obligatorně v případech, pokud se do insolvenčního řízení přihlásilo více než 50 věřitelů; je-li přihlášeno věřitelů méně, postačí zvolit pouze zástupce věřitelů, který má stejné kompetence jako věřitelský výbor. Věřitelský výbor musí mít nejméně 3 členy a nejvýše 7 členů, každý člen má svého náhradníka. Podle ust. § 57 InsZ by ve věřitelském výboru měly být zastoupeny všechny skupiny věřitelů podle povahy jejich pohledávek. Členů věřitelského výboru navržených nezajištěnými věřiteli musí být vždy nejméně tolik, kolik členů navržených zajištěnými věřiteli; to neplatí, jestliže nezajištění věřitelé své členy v potřebném množství nenavrhnou nebo jimi navržené osoby se svým zvolením nesouhlasí. Členové a náhradníci navržení nezajištěnými věřiteli se volí hlasy nezajištěných věřitelů, členové a náhradníci navržení zajištěnými věřiteli se volí hlasy zajištěných věřitelů. Členy a náhradníky ve věřitelském výboru nemohou být osoby, u kterých je vzhledem k jejich vztahu k dlužníkovi důvod pochybovat o jejich nepodjatosti, zejména osoby dlužníkovi blízké, vedoucí zaměstnanci dlužníka, společníci dlužníka s výjimkou akcionářů, pokud nepůsobí v orgánech dlužníka nebo nevlastní dlužníkovy akcie či jiné jím vydané účastnické cenné papíry v souhrnné hodnotě více než desetiny základního kapitálu dlužníka, a osoby tvořící s dlužníkem koncern. Jestliže dojde v průběhu insolvenčního řízení k ukončení účasti člena věřitelského výboru v insolvenčním řízení z důvodu převodu nebo přechodu jeho celé pohledávky nebo všech jeho pohledávek na nového věřitele, stává se nabyvatel pohledávky členem věřitelského výboru na místo původního věřitele; toto neplatí v případě zástupce věřitelů, když na jeho místo v této situaci nastupuje náhradník. Členové a náhradníci věřitelského výboru jsou při výkonu své funkce povinní postupovat s odbornou péčí a odpovídají za škodu nebo jinou újmu, kterou způsobí porušením svých povinností nebo neodborným výkonem své funkce. Odpovídají i za své zaměstnance a jiné osoby, které plněním svých úkolů pověřili.


Členové věřitelského výboru nemohou nabývat majetek z majetkové podstaty, ledaže k tomu udělí souhlas schůze věřitelů a insolvenční soud. Porušuje-li člen věřitelského výboru své povinnosti nebo je zanedbává, může být soudem odvolán podle ust. § 64 InsZ z funkce.

insolvenčním

Úkolem věřitelského výboru je chránit společný zájem věřitelů a v součinnosti s insolvenčním správcem přispívat k naplnění účelu insolvenčního řízení. Základní kompetence věřitelského výboru vymezuje ust. § 58 odst. 2 InsZ tak, že věřitelský výbor zejména -

dohlíží na činnost insolvenčního správce, poskytuje insolvenčnímu správci podporu při jeho činnosti, uděluje insolvenčnímu správci nebo dlužníku s dispozičními oprávněními souhlas k uzavírání smluv o úvěrovém financování, schvaluje průběžně výši a správnost hotových výdajů insolvenčního správce a nákladů spojených s udržováním a správou majetkové podstaty, může nahlížet do dlužníkova účetnictví nebo evidence vedené podle zvláštního právního předpisu, může rozhodnout o ověření řádné účetní závěrky nebo mimořádné účetní závěrky auditorem, může nahlížet do dlužníkových písemností ve stejném rozsahu jako insolvenční správce, plní úkoly stanovené tímto zákonem nebo uložené mu insolvenčním soudem, je oprávněn podávat insolvenčnímu soudu návrhy týkající se průběhu insolvenčního řízení, včetně návrhů na uložení procesních sankcí.

Do doby, než dojde k ustanovení věřitelského výboru schůzí věřitelů, může insolvenční soud jmenovat prozatímní věřitelský výbor. Pokud si toto opatření nevynutí okolnosti daného insolvenčního řízení, děje se tak zpravidla až po první schůzi věřitelů svolané v rozhodnutí o úpadku za situace, kdy se na schůzi nedostaví žádní věřitelé a schůze se tedy nekoná, nebo kdy přítomní věřitelé odmítnou funkci ve věřitelském výboru zastávat a výbor se tak nepodaří zvolit. Prozatímní věřitelský výbor má kompetence řádně zvoleného věřitelského výboru. I poté, co byl soudem jmenován prozatímní věřitelský výbor, mohou věřitelé na další schůzi věřitelský výbor zvolit. Pokud věřitelé zcela rezignují na výkon svých práv, vykonává činnost věřitelského orgánu podle ust. § 66 InsZ insolvenční soud.

Schůze věřitelů Schůze věřitelů je vrcholným věřitelským orgánem. Svolává ji a řídí ji insolvenční soud. Schůzi věřitelů svolá insolvenční soud -

v případech, kdy tak stanoví insolvenční zákon, v dalších případech, kdy to pokládá insolvenční soud za vhodné, k návrhu insolvenčního správce, k návrhu věřitelského výboru nebo k návrhu alespoň 2 věřitelů, pokud součet jejich pohledávek činí alespoň 1/10 všech přihlášených pohledávek.

Schůzi svolává insolvenční soud vyhláškou zveřejněnou v insolvenčním rejstříku, v níž musí být uvedeno místo a čas konání schůze (většinou se koná v budově insolvenčního soudu) a předmět jednání. Na schůzi nesmí být projednáno nic, co nebylo programem uvedeným v pozvánce avizováno, ledaže by se na schůzi dostavili všichni věřitelé a s rozšířením programu by vyslovili souhlas. Společná vůle schůze věřitelů se tvoří hlasováním. Hlasovat na schůzi mohou přítomní nebo řádně zastoupení věřitelé, popř. pokud to určitý druh hlasování nevylučuje, i věřitelé na schůzi nepřítomní, a to korespondenčně prostřednictvím hlasovacího lístku, který má podobu předepsaného formuláře (§ 50 InsZ) Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

Hlasovací právo má věřitel -

-

jehož pohledávka byla při přezkumném jednání zjištěna, a to automaticky ze zákona, jehož pohledávka byla popřena toliko jiným věřitelem, a to rovněž automaticky ze zákona (§51 odst. 3 InsZ), jehož pohledávka byla popřena, nebo jehož pohledávka je vázána na podmínku, přizná-li věřiteli k jeho žádosti hlasovací právo schůze věřitelů a není-li takové usnesení přijato, insolvenční soud (§ 51 odst. 1 a 2 InsZ) a jehož pohledávka ještě nebyla zjištěna popř. je sporá, přizná-li věřiteli k jeho žádosti hlasovací právo podle § 51 odst. 4 InsZ insolvenční soud.

Pro účely hlasování platí, že na každou 1,- Kč pohledávky připadá jeden hlas. Není-li zákonem stanoveno jinak, pak k platnosti usnesení schůze věřitelů postačí hlasy prosté většiny přítomných nebo zastoupených věřitelů počítané podle výše jejich pohledávek, kteří jsou oprávněni na probíhající schůzi hlasovat buď přímo ze zákona, nebo proto, že jim bylo hlasovací právo přiznáno. Vedle toho obsahuje insolvenční zákon tato speciální ustanovení o hlasování: - Usnesení schůze věřitelů o odvolání insolvenčního správce a ustanovení nového podle § 29 odst. 1 InsZ je přijato, jestliže pro ně hlasovala nejméně polovina všech věřitelů přihlášených ke dni předcházejícímu konání schůze věřitelů, počítaná podle výše jejich pohledávek. - Při volbě věřitelského výboru musí být nezajištěnými věřiteli navrženo vždy nejméně tolik členů, kolik členů je navrženo zajištěnými věřiteli. Členové a náhradníci věřitelského výboru navržení nezajištěnými věřiteli se volí hlasy nezajištěných věřitelů. Členové a náhradníci věřitelského výboru navržení zajištěnými věřiteli se volí hlasy zajištěných věřitelů. - Usnesení schůze věřitelů o způsobu řešení úpadku podle § 150 InsZ je přijato, jestliže z věřitelů přihlášených ke dni předcházejícímu konání schůze věřitelů pro ně hlasovala nejméně polovina všech přítomných zajištěných věřitelů počítaná podle výše jejich pohledávek a nejméně polovina všech přítomných nezajištěných věřitelů počítaná podle výše jejich pohledávek, nebo pro ně hlasovalo nejméně 90 % přítomných věřitelů, počítáno podle výše pohledávek. Za přítomného věřitele se přitom nepovažuje věřitel, který hlasoval písemně. - Usnesení schůze věřitelů o určení osoby znalce pro stanovení ceny majetkové podstaty podle § 153 odst. 3 InsZ a usnesení o schválení závěrů tohoto znaleckého posudku podle § 155 odst. 3 InsZ je přijato, jestliže z věřitelů přihlášených ke dni předcházejícímu konání schůze věřitelů pro ně hlasovaly nejméně dvě třetiny všech přítomných věřitelů, počítáno podle výše pohledávek. - O schválení reorganizačního plánu hlasují věřitelé ve skupinách. Jestliže se pro přijetí reorganizačního plánu vyslovila většina hlasujících věřitelů skupiny, jejíž pohledávky představují nejméně polovinu celkové jmenovité hodnoty pohledávek věřitelů této skupiny, platí, že tato skupina věřitelů reorganizační plán přijala (§ 347 InsZ). - O způsobu oddlužení hlasují pouze nezajištění věřitelé, kteří včas přihlásili svou pohledávku. Zajištění věřitelé nehlasují ani v rozsahu, ve kterém je podle znaleckého posudku vypracovaného v insolvenčním řízení po rozhodnutí o úpadku hodnota zajištění nižší než výše zajištěné pohledávky. Právo hlasovat nemají osoby dlužníkovi blízké a osoby, které tvoří s dlužníkem koncern (§ 402 InsZ). Schůze věřitelů tak rozhodne prostou většinou hlasů nezajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek. Způsob počítání příslušného kvóra se názorně podává např. z usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. MSPH 93 INS 2456/2010, 3 VSPH 324/2011-B ze dne 8. 9. 2011: Ať již jde o usnesení schůze věřitelů, pro jehož přijetí postačuje prostá většina hlasů přítomných věřitelů (§ 49 odst. 1 InsZ), či pro něž zákon vyžaduje jiné speciální kvórum (jako je tomu např. u usnesení schůze věřitelů dle § 151, § 155 odst. 3 a § 156 InsZ), anebo jde o hlasování o reorganizačním plánu dle § 347 odst. 1 InsZ, je pro výsledek tohoto hlasování vždy určující poměr dosažených hlasů vůči celkové výši pohledávek přítomných věřitelů (či dané skupiny věřitelů) s právem hlasu, nikoli - jak odvolatel nesprávně dovozuje - vůči celkové výši jejich přihlášených pohledávek, tedy i v rozsahu pohledávek, ohledně nichž hlasovací právo nemají Právo hlasovat ovšem zásadně nemají věřitelé pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň postavených (§ 168 a § 169 InsZ), a to i kdyby - navzdory Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

tomu, že tyto nároky režimu přihlášení nepodléhají a v insolvenčním řízení se nepřezkoumávají - byly do řízení přihlášeny a jejich věřitelé byli na schůzi přítomni. Odporuje-li usnesení přijaté schůzí věřitelů společnému zájmu věřitelů, může je insolvenční soud zrušit, pokud ovšem nejde o -

usnesení o změně v osobě insolvenčního správce podle § 29 InsZ, usnesení o přiznání hlasovacího práva podle § 51 InsZ, usnesení o způsobu řešení úpadku, usnesení o reorganizačním plánu a usnesení o způsobu oddlužení.

Schůzi věřitelů přísluší volba věřitelského výboru nebo zástupce věřitelů, další kompetence jí přiznává podle způsobu řešení úpadku insolvenční zákon; schůze si může vyhradit cokoliv, co patří jinak do kompetence věřitelského výboru.

Jolana Maršíková Insolvenční návrh a jeho projednání insolvenčním soudem Dlužnický insolvenční návrh Náležitosti insolvenčního návrhu jsou vymezeny v ust. § 103 InsZ tak, že obsahovat -

insolvenční návrh musí

obecné náležitosti předepsané v ust. § 42 OSŘ pro podání soudu, označení insolvenčního navrhovatele, kterým je v tomto případě sám dlužník, 72 rozhodující skutečnosti, které osvědčují dlužníkův úpadek nebo hrozící úpadek , označení důkazů, kterých se dlužník ve svém návrhu dovolává a musí z návrhu být patrno, že se dlužník návrhem domáhá rozhodnutí o úpadku, popř. že zároveň navrhuje, jak má být úpadek dlužníka řešen (oddlužením, konkursem či reorganizací).

Insolvenční návrh musí být opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala nebo jejím uznávaným elektronickým podpisem. Pokud nebude insolvenční návrh předepsaným způsobem podepsán, pak se k němu podle ust. § 97 odst. 2 InsZ nepřihlíží; tedy insolvenční návrh nebude zapsán do insolvenčního rejstříku a nebudou s jeho podáním spojeny zamýšlené účinky podle ust. § 109 InsZ. O tomto zpravidla insolvenční soud navrhovatele vyrozumí a návrh zapíše do rejstříku Nc. Má-li dlužník více statutárních orgánů oprávněných jednat jménem dlužníka samostatně nebo, má-li více osob, které mají postavení statutárního orgánu, oprávněných jednat jeho jménem samostatně, pak je podle ust. § 132 dst. 2 InsZ vhodné, aby insolvenční návrh tyto osoby spolupodepsaly. V opačném případě vyzve insolvenční soud tyto osoby, které insolvenční návrh nespolupodepsaly, aby se k důvodnosti podaného insolvenčního návrhu vyjádřily; teprve potom může insolvenční soud o insolvenčním návrhu dlužníka rozhodnout.

72

např. podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. KSPL 27 INS 1784/2009, 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/2011 platí, ţe „v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichţ závěr o úpadku dluţníka nebo o hrozícím úpadku dluţníka logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování, ţe „dluţník je v úpadku“, nebo mu „úpadek hrozí“, případně, ţe dluţník „je insolventní“, nebo ţe „je v platební neschopnosti“, anebo ţe „je předluţen“, není ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 insolvenčního zákona uvedením okolností, které úpadek osvědčují.“


Hodlá-li dlužník navrhnout, aby jeho úpadek byl řešen oddlužením, je povinen podat insolvenční návrh na předepsaném formuláři dostupném bezplatně ke stažení na stránkách www.insolvencni-zakon.cz .

Je-li insolvenční návrh neúplný, nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud jej podle ust. § 128 odst. 1 InsZ odmítne, aniž by předtím vyzýval dlužníka ke zjednání nápravy. Usnesení o odmítnutí vadného 73 insolvenčního návrhu má být vydáno do 7 dnů od podání návrhu, jde však o lhůtu pořádkovou . Podle ust. § 104 InsZ je dlužník povinen ke svému insolvenčnímu návrhu připojit předepsané přílohy, kterými jsou: -

-

-

seznam majetku, ve kterém je dlužník povinen označit jednotlivě svůj majetek. U pohledávek uvede jejich výši, skutečnosti, na kterých se zakládají a vyjádří se k jejich dobytnosti, případně označí řízení, ve kterém tyto pohledávky vymáhá, seznam závazků, ve kterém označí všechny své věřitele s uvedením výše jejich pohledávky a důvodu vzniku pohledávky; označí, kteří věřitelé jsou dlužníkovi osobami blízkými či tvoří s ním koncern, označí, které pohledávky jsou pohledávkami zajištěnými a jakým majetkem; konečně uvede, které pohledávky popírá a z jakého důvodu, seznam zaměstnanců a popř. listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka (jsou-li předloženy výše uvedené seznamy, není podle judikatury dalších listin třeba).

Seznamy musí dlužník opatřit prohlášením o úplnosti a správnosti seznamů a musí je opatřit svým podpisem. Dlužník, který předložený seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců neopatří jím podepsaným prohlášením, že jde o seznam správný a úplný (§ 104 odst. 4 InsZ), povinnost předložit seznam 74 spolu s insolvenčním návrhem (§ 104 odst. 1 InsZ) řádně nesplnil . Nepřipojí-li dlužník předepsané přílohy k insolvenčnímu návrhu, nebo jsou-li připojené přílohy vadné, vyzve insolvenční soud dlužníka, aby chybějící přílohy předložil či vady příloh odstranil. Stane se tak usnesením podle ust. § 128 odst. 2 InsZ, ve kterém bude stanovena lhůta, ve které mají být vytčené nedostatky příloh odstraněny. Uplyne-li stanovená lhůta marně, insolvenční soud insolvenční návrh odmítne.

Insolvenční řízení zahájené k dlužnickému návrhu nepodléhá soudnímu poplatku. Insolvenční soud může vyzvat dlužníka, aby uhradil zálohu na náklady insolvenčního řízení. Záloha může být vyměřena podle ust. § 108 InsZ v intervalu až do 50.000,- Kč. Účelem zálohy je zajistit pro úvodní fázi insolvenčního řízení prostředky na úhradu hotových výdajů insolvenčního správce spojených s insolvenčním řízením. Je tedy na úvaze insolvenčního soudu, aby podle obsahu tvrzení v insolvenčním návrhu (zejména o rozsahu a skladbě majetku) zvážil, zda je třeba zálohu vůbec vyměřit a když ano, pak v jaké výši. Není-li vyměřená záloha v soudem stanovené lhůtě dlužníkem uhrazena, může insolvenční soud řízení zastavit. Při stanovení výše zálohy na náklady insolvenčního řízení zahájeného návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení insolvenční soud vždy přihlíží k tomu, zda dlužník splňuje podmínky pro povolení oddlužení a zda jeho majetkové a výdělkové poměry svědčí pro možnost přijetí způsobu oddlužení formou plnění splátkového kalendáře, kdy se odměna a hotové výdaje správce rovněž hradí formou 73

např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. KSPL 27 INS 1784/2009, 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/2011). 74

(rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. KSPL 27 INS 1784/2009, 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č.26/2011).


pravidelných měsíčních splátek. Záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,- Kč se v těchto případech 75 jeví být zpravidla nepřiměřeně vysokou . Povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení má i dlužník, který se nachází v likvidaci, pokud ovšem nelze o návrhu rozhodnout podle ust. § 144 InsZ a návrh zamítnout pro nedostatek majetku. Pokud není dlužník schopen zálohu uhradit, pak je zřejmé, že vedením insolvenčního řízení by se nenaplnil základní účel insolvenčního řízení, kterým je poměrné uspokojení dlužníkových věřitelů z majetku dlužníka. Tedy schopnost dlužníka uhradit zálohu je testem účelnosti vedení insolvenčního řízení.

Povinnost dlužníka podat insolvenční návrh a důsledky porušení této povinnosti Povinnost podat insolvenční návrh stíhá dlužníka (fyzickou i právnickou osobu) v případě, že je podnikatelem. Podnikatel je povinen podle § 98 odst. 1 InsZ podat sám na sebe insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku, a to jak ve formě platební neschopnosti, tak ve formě předlužení (v období od 20. 7. 2009 do 31. 12. 2011 stíhala podnikatele povinnost podat insolvenční návrh pouze v případě úpadku ve formě platební neschopnosti). Podle § 98 odst. 2 InsZ mají povinnost podat insolvenční návrh zákonní zástupci dlužníka, jeho statutární orgán, popř. každý z členů kolektivního statutárního orgánu oprávněných jednat samostatně a - likvidátor, je-li dlužník v likvidaci. Osoby uvedené v ust. § 98 odst. 2 InsZ odpovídají věřitelům za škodu nebo jinou újmu, kterou způsobily porušením povinnosti podat včasný insolvenční návrh. Totéž platí pro případ, kdy sice insolvenční návrh podají, nicméně insolvenční řízení bylo vinou navrhovatele zastaveno (pro nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení či pro zpětvzetí návrhu), nebo byl-li insolvenční návrh pro vady odmítnut. -

Škodu nebo jinou újmu věřitele definuje § 99 odst. 2 InsZ jako rozdíl mezi v insolvenčním řízení zjištěnou výší pohledávky v a částkou, kterou věřitel v insolvenčním řízení k uspokojení této pohledávky obdržel. Postup věřitele při uplatnění práva na náhradu škody či jiné újmy: -

-

-

-

Jakmile bude věřiteli v průběhu insolvenčního řízení zřejmé, že jeho zjištěná pohledávka bude uspokojena pouze z části, míru uspokojení pohledávky bude možno podle dosavadního průběhu insolvenčního řízení přibližně odhadnout a věřitel se začne důvodně obávat, že mu vznikne škoda, může požádat insolvenční soud, aby nařídil předběžné opatření, kterým by bylo povinné osobě (budoucímu žalovanému) uloženo složit do soudní úschovy přiměřenou peněžitou částku, jež bude sloužit k náhradě škody. Navrhovatel předběžného opatření je povinen podle ust. § 82 InsZ ve spojení s ustanovením § 75b odst.1 OSŘ složit nejpozději ve stejný den, kdy podal u soudu návrh na nařízení předběžného opatření, jistotu ve výši 10 000 Kč k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným 76 opatřením . Návrhu na nařízení předběžného opatření dle § 100 InsZ insolvenční soud vyhoví výhradně za situace, kdy skutkové okolnosti případu umožňují bez dalšího přijmout závěr o naplnění podmínek tam uvedených, tedy zásadně toliko v případech zcela zjevného selhání povinných osob, o němž nelze mít 77 vzhledem k okolnostem případu zásadních pochyb . Pokud insolvenční soud návrhu vyhoví, pak předběžným opatřením určí výši částky, která má být složena u obecného soudu tak, aby kryla podstatnou část předpokládané škody. Zároveň insolvenční

75

právní věta usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30.9.2008 sp.zn. KSBR 40 INS 2487/2008, 2 VSOL 119/2008-A- 16 publikovaná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 22 76 např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. MSPH 77 INS 2492/2009, 1 VSPH 55/2010-B 77 např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSUL 69 INS 2058/2008, 1 VSPH 190/2009-B ze dne 20. 5. 2009.


-

-

soud uloží věřiteli, aby ve lhůtě, kterou mu určí a která nesmí skončit před skončením insolvenčního řízení, podal u obecného soudu žalobu o náhradu škody; tento spor není incidenčním sporem. Věřitel podá ve stanovené lhůtě žalobu o náhradu škody proti osobám, které porušily povinnost včas podat jménem dlužníka insolvenční návrh. Žaloba bude zamítnuta a žalovaný se zprostí odpovědnosti, pokud v řízení prokáže, že porušení povinnosti podat insolvenční návrh nemělo vliv na rozsah uspokojení věřitele, nebo že povinnost podat insolvenční návrh nesplnila vzhledem ke skutečnostem, které nastaly nezávisle na její vůli, a které nemohla odvrátit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze po ní spravedlivě požadovat. V rozsahu, v kterém soud vyhověl žalobě o náhradu škody nebo jiné újmy, se vydají složené finanční prostředky z úschovy žalobci.

Věřitelský insolvenční návrh I pro věřitelský insolvenční návrh platí, že jeho náležitosti jsou vymezeny v ust. § 103 InsZ tak, že insolvenční návrh musí obsahovat -

-

obecné náležitosti předepsané v ust. § 42 OSŘ pro podání soudu, označení insolvenčního navrhovatele, kterým je v tomto případě dlužníkův věřitel, označení dlužníka, rozhodující skutečnosti, které osvědčují dlužníkův úpadek platební neschopností nebo předlužením, tedy a. tvrzení o tom, že věřitel má za dlužníkem pohledávku alespoň 30 dnů po splatnosti včetně označení její výše a důvodu (tedy tvrzení o aktivní legitimaci k podání insolvenčního návrhu); pohledávka musí být doložitelná pouze předloženými listinami, neboť není účelem insolvenčního řízení suplovat řízení nalézací a provádět před rozhodnutím o insolvenčním návrhu rozsáhlé dokazování k existenci věřitelem tvrzené sporné pohledávky (např. výslechy svědků, znaleckými posudky apod..). b. tvrzení o tom, že dlužník má více věřitelů, včetně jejich řádného označení, uvedení výše a důvodu pohledávky a její splatnosti (takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice konkrétně označeni další věřitelé dlužníka, avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů o jejich výši a splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, respektive neplní své peněžité 78 závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti . c. tvrzení, z nichž lze dovodit, že dlužník není schopen své závazky hradit, tedy že je v platební neschopnosti (jsou-li pohledávky věřitelů po splatnosti více jak 3 měsíce, zakládá to vyvratitelnou domněnku, že dlužník není schopen své splatné závazky plnit) nebo d. tvrzení, z nichž lze dovodit, že dlužník je předlužen (souhrn závazků převyšuje hodnotu jeho majetku), označení důkazů, kterých se věřitel ve svém návrhu dovolává a z návrhu musí být patrno, že se věřitel návrhem domáhá rozhodnutí o úpadku dlužníka, popř. že zároveň navrhuje, jak má být úpadek dlužníka řešen.

Insolvenční návrh musí být opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala nebo jejím uznávaným elektronickým podpisem. Pokud nebude insolvenční návrh předepsaným způsobem podepsán, pak se k němu podle ust. § 97 odst. 2 InsZ nepřihlíží.

Je-li insolvenční návrh neúplný, nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud jej podle ust. § 128 odst. 1 InsZ odmítne, aniž by předtím vyzýval věřitele k zjednání nápravy. Usnesení o odmítnutí vadného 79 insolvenčního návrhu má být vydáno do 7 dnů od podání návrhu, jde však o lhůtu pořádkovou . Vady 78 79

např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2011, sen. zn. 29 NSCR 14/2011), např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20. 5. 2010


insolvenčního návrhu může insolvenční navrhovatel odstranit, jen dokud insolvenční soud nerozhodne o odmítnutí insolvenčního návrhu podle § 128 odst. l InsZ. K odstranění vad insolvenčního návrhu provedenému 80 až v odvolacím řízení se nepřihlíží .

Podle ust. § 105 InsZ je věřitel povinen ke svému insolvenčnímu návrhu připojit předepsanou přílohu, kterou je přihláška pohledávky. Nepřipojí-li insolvenční navrhovatel přihlášku k insolvenčnímu návrhu, nebo jeli přihláška vadná, vyzve insolvenční soud věřitele, aby chybějící přihlášku předložil či její vady odstranil. Stane se tak usnesením podle ust. § 128 odst. 2 InsZ ve kterém bude stanovena věřiteli k předložení řádné přihlášky lhůta, jež nesmí být delší 7 dnů. Jestliže věřitel jako insolvenční navrhovatel ani přes řádnou výzvu insolvenčního soudu nedoplní insolvenční návrh o řádnou přihlášku své pohledávky v zákonem předepsané formulářové podobě (§ 176 InsZ, § 21 a § 22 vyhl. č. 311/2007 Sb.), insolvenční soud odmítne insolvenční návrh 81 podle § 128 odst. 2 uvedeného zákona. Insolvenční řízení zahájené k věřitelskému návrhu podléhá soudnímu poplatku ve výši 2.000,- Kč. Povinnost zaplatit soudní poplatek se nevyměřuje jako v případě žaloby bezprostředně po jeho podání (důsledkem jeho nezaplacení není zastavení insolvenčního řízení), ale až v souvislosti s rozhodnutím o insolvenčním návrhu; není-li pak zaplacen, je insolvenčním soudem vymáhán. Insolvenční soud však může po podání insolvenčního návrhu vyzvat věřitele, aby uhradil zálohu na náklady insolvenčního řízení. Učiní tak ovšem teprve tehdy, má-li insolvenční návrh všechny zákonem předepsané náležitosti. Je pojmově vyloučeno činit vůči insolvenčnímu navrhovateli další opatření, je-li insolvenční návrh vadný ve smyslu § 128 odst. 1 InsZ nebo nejsou-li k němu připojeny přílohy předepsané v § 82 128 odst. 2 InsZ. Záloha může být vyměřena podle ust. § 108 InsZ v intervalu až do 50.000,- Kč. Účelem zálohy je zajistit pro úvodní fázi insolvenčního řízení prostředky na úhradu hotových výdajů insolvenčního správce spojených s insolvenčním řízením. Je tedy na úvaze insolvenčního soudu, aby podle obsahu tvrzení v insolvenčním návrhu (zejména o rozsahu a skladbě majetku) zvážil, zda je třeba zálohu vůbec vyměřit a když ano, pak v jaké výši. Má-li být úpadek dlužníka řešen konkursem a dlužník vlastní majetek zanedbatelné hodnoty, pak je záloha stanovená insolvenčním soudem ve výši 50.000,-Kč přiměřená, neboť podle vyhl. č.313/2007 Sb. by odměna insolvenčního správce (pokud bude alespoň minimálně zpeněžovat) činila nejméně 83 45.000,-Kč. Není-li vyměřená záloha v soudem stanovené lhůtě věřitelem uhrazena, může insolvenční soud řízení zastavit. Od povinnosti zaplatit zálohu jsou ze zákona osvobození zaměstnanci dlužníka nebo bývalí zaměstnanci dlužníka, pokud podávají insolvenční návrh a jejich pohledávky za dlužníkem spočívají pouze v pracovněprávních nárocích.

Účinky zahájení insolvenčního řízení Účinky zahájení insolvenčního řízení nastávají podle ust. § 109 odst. 4 InsZ zveřejněním vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení v insolvenčním rejstříku. Tento okamžik je zjistitelný přímo výroku vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení.

80

usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17.3.2008 sp.zn. KSPL 20 INS 437/2008, 1 VSPH 5/2008 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11 81 usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31.3.2008 sp.zn. KSUL 43 INS 384/2008, 1 VSPH 7/2008-A publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 12). 82 např. usnesení VS Praha ze dne 16.7.2008 sp.zn. KSUL 44 INS 1893/2008, 1 VSPH 96/2008 – A , 1 VSPH 110/2008- A 83 usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSHK 45 INS 2986/2008, 1 VSPH 174/2008-A-22, 1 VSPH 187/2008-A 23


Podle ust. § 101 odst. 1 InsZ je insolvenční soud povinen vydat vyhlášku o zahájení insolvenčního řízení nejpozději do 2 hodin poté, kdy mu došel insolvenční návrh. Jestliže byl insolvenční návrh doručen insolvenčnímu soudu v době, kdy do skončení úředních hodin zbývá méně než 2 hodiny, nebo ve dnech pracovního klidu, zveřejní insolvenční soud vyhlášku o zahájení insolvenčního řízení nejpozději do dvou hodin po zahájení úředních hodin nejbližšího pracovního dne. Účinky insolvenčního řízení trvají -

do pravomocného schválení reorganizačního plánu insolvenčním soudem, je-li úpadek dlužníka řešen reorganizací, do skončení insolvenčního řízení v ostatních případech. Se zahájením insolvenčního řízení jsou spojeny toto účinky:

a) Účinky dopadající na vymáhání pohledávek věřiteli: Má-li věřitel za dlužníkem pohledávku, která se v insolvenčním řízení uplatňuje přihláškou, může ji věřitel po zahájení insolvenčního řízení (i před rozhodnutím o úpadku) uplatnit v insolvenčním řízení přihláškou. Ust. § 109 odst. 1 písm. a) InsZ zakazuje věřiteli, aby po zahájení insolvenčního řízení podal u příslušného soudu proti dlužníkovi žalobu o zaplacení takové pohledávky. Pokud bude i přes tento zákaz žaloba o zaplacení podána, soud řízení o takové žalobě zastaví. Tento účinek se nijak nedotýká projednávání těch žalob o zaplacení pohledávek, které byly věřitelem podány ještě před zahájením insolvenčního řízení. Rovněž tento účinek nezakazuje věřiteli, aby i po zahájení insolvenčního řízení podal proti dlužníkovi žalobu o zaplacení pohledávek, které se v rámci insolvenčního řízení neuplatňují přihláškou (pohledávek v režimu ust. § 169 InsZ), např. žalobu o zaplacení dlužné mzdy. b) Účinky dopadající na zajištění pohledávek: Po zahájení insolvenčního řízení nemohou věřitelé získat k majetku patřícímu do majetkové podstaty právo na uspokojení ze zajištění, vyjma případů, kdy to výslovně připouští insolvenční zákon; účinek dopadá i na 84 soudcovské zástavní právo. Pokud dojde po zahájení insolvenčního řízení ke vzniku zástavního práva (což není účinky zahájení insolvenčního řízení vyloučeno), nepovažuje se tento věřitel pro účely insolvenčního řízení za zajištěného věřitele a pokud tedy věřitel právo na uspokojení ze zajištění v přihlášce pohledávky přesto uplatní, bude mu insolvenčním správcem toto přednostní pořadí popřeno. c) Účinky na výkon rozhodnutí a exekuci : Podle ust. § 109 odst. 1 písm. c) InsZ platí, že po zahájení insolvenčního řízení lze výkon rozhodnutí nebo exekuci nařídit, nelze ji však provést. Jedinou výjimkou je výkon rozhodnutí nebo exekuce pro pohledávku za majetkovou podstatou nebo jí na roveň postavenou v režimu řešení úpadku dlužníka konkursem podle ust. § 267 odst. 2 InsZ. d) Účinky na dispoziční oprávnění k majetku: Dispoziční oprávnění k majetku zůstává sice dlužníkovi a pro jeho dispozice platí: 84

usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 NSČR 16/2011-P8-23, KSPH 39 INS 4718/2009 ze dne 30.11.2011: „Soudcovské zástavní právo na nemovitostech, které vzniklo (právní mocí soudního rozhodnutí) poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, na základě návrhu na jeho zřízení podaného před zahájením insolvenčního řízení, je na tom stejně jako jiné způsoby zajištění pohledávky, jejichž vznik nebyl dovršen k okamžiku, kdynastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení. Např. při zřízení zástavního práva k nemovitostem na základě zástavní smlouvy (představující tzv. titulus adquirendi) uzavřené před tím, než nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, rovněž nevznikne věřiteli právo na uspokojení z tohoto zajištění v insolvenčním řízení, bude-livklad zástavního práva k nemovitostem rozhodnutímkatastrálního úřadu povolen (byť s účinky ke dni podání návrhu na vklad, jenž může předcházet okamžik, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení) a stanovený modus adquirendi ve smyslu § 157 odst. 1 obč. zák. završen až poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení.“


-

-

Dlužník je v povinen zdržet se takového nakládání s majetkovou podstatou, pokud by v jejich důsledku mělo dojít k podstatné změně ve skladbě, využití nebo určení takového majetku nebo k jeho nikoliv zanedbatelnému zmenšení. Peněžité závazky vzniklé po zahájení insolvenčního řízení je dlužník oprávněn plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených insolvenčním zákonem. Shora uvedená omezení se netýkají úkonů 1. nutných k provozování podniku v rámci obvyklého hospodaření, 2. potřebných ke splnění povinnosti podle zvláštních předpisů, 3. k plnění zákonné vyživovací povinnosti a 4. ke splnění procesních sankcí.

Úkony učiněné dlužníkem v rozporu se shora uvedenými omezeními jsou vůči věřitelům neúčinné. Insolvenční správce je oprávněn majetek, který takovým neúčinným úkonem odešel z dlužníkovy dispoziční sféry, do majetkové podstaty sepsat a následně takový majetek i zpeněžit. Insolvenční soud je oprávněn předběžným opatřením vydaným podle ust. § 82 InsZ z důvodů hodných zvláštního zřetele některý z účinků výše uvedených pod body b) a c) omezit, pokud to neodporuje společnému zájmu věřitelů. Pokud má insolvenční soud za to, že je třeba dlužníka v jeho dispozičních oprávněních omezit nad rámec omezení daných zákonem v ust. § 111 InsZ (víz shora popsaný účinek pod bodem d), učiní tak i bez návrhu předběžným opatřením, kterým zároveň ustanoví předběžného správce; ten vymezený okruh úkonů realizuje na místo dlužníka nebo uděluje dlužníkovi k v rozhodnutí vymezeným úkonům předchozí souhlas.

Projednání dlužnického návrhu insolvenčním soudem Podle ust. § 134 InsZ je insolvenční soud povinen o dlužnickém návrhu rozhodnout do 15 dnů od jeho podání. Tato povinnost se vztahuje pouze k řádnému insolvenčnímu návrhu a do lhůty se nezapočítává doba, kdy insolvenční soud činil podle ust. § 128 odst. 2 InsZ úkony směřující k odstranění vadného návrhu, přesněji řečeno k odstranění nedostatků v přílohách k insolvenčnímu návrhu. Pokud není insolvenční návrh vnitřně rozporný a rozhodné údaje o úpadku dlužníka jsou insolvenčním návrhem a připojenými přílohami osvědčeny, zpravidla rozhodne insolvenční soud o úpadku dlužníka, aniž by k projednání návrhu nařídil soudní jednání. Má-li dlužník více statutárních orgánů oprávněných jednat jménem dlužníka samostatně nebo má-li více osob, které mají postavení statutárního orgánu, oprávněných jednat jeho jménem samostatně, pak ust. § 132 odst. 2 InsZ doporučuje, aby takový insolvenční návrh za dlužníka spolupodepsaly všechny toto osoby, aby bylo nezpochybnitelné, že podání insolvenčního návrhu je vnitřní vůlí dlužníka a nikoliv excesem jednotlivce. Chybí-li výše uvedené spolupodpisy, doručí insolvenční soud dlužnický návrh těmto osobám s výzvou, aby se k insolvenčnímu návrhu vyjádřily. Pokud tyto oslovené osoby s podáním insolvenčního návrhu nesouhlasí nebo pokud vyjdou v průběhu insolvenčního řízení najevo skutečnosti, které jsou s obsahem insolvenčního návrhu v rozporu, nařídí insolvenční soud k projednání dlužnického insolvenčního návrhu jednání a provede potřebné dokazování k odsvědčení úpadku dlužníka. Podle výsledku projednání insolvenčního návrhu pak insolvenční soud rozhodne o úpadku nebo hrozícím úpadku dlužníka, popř. insolvenční návrh zamítne, zjistí-li že se dlužník v úpadku nenachází, popř. dlužníkovi úpadek nehrozí. I dlužnický insolvenční návrh může být podán spekulativně, např. ve snaze zamezit provedení exekuce, když dlužník takto využije účinků zahájeného insolvenčního řízení.


Bude-li pak insolvenční návrh odmítnut, zamítnut nebo řízení o něm bude zastaveno, má osoba, které zahájením insolvenčního řízení vznikla škoda nebo jiná újma, právo na náhradu takové škody nebo jiné újmy vůči insolvenčnímu navrhovateli, v tomto případě vůči dlužníkovi (k mechanismu jejího uplatnění viz níže).

Projednání věřitelského návrhu insolvenčním soudem Ust. § 134 InsZ ukládá insolvenčnímu soudu rozhodnout o věřitelském insolvenčním návrhu bez zbytečného odkladu. Předně je nutno uvést, že zjevně bezdůvodný insolvenční návrh insolvenční soud podle ust. § 128a InsZ odmítne, a to nejpozději do 7 dnů od jeho podání. Insolvenční návrh je zjevně bezdůvodný zejména tehdy jestliže insolvenční navrhovatel dokládá oprávnění podat insolvenční návrh pohledávkou, ke které se pro účely rozhodnutí o úpadku nepřihlíží, - jde o insolvenční návrh podaný opětovně a insolvenční navrhovatel při jeho podání nedoloží, že splnil povinnosti uložené mu případně předchozím rozhodnutím o insolvenčním návrhu nebo - jeho podáním insolvenční navrhovatel zjevně sleduje zneužití svých práv na úkor dlužníka. V rozhodnutí, v němž insolvenční soud návrh pro zjevnou bezdůvodnost odmítá, může uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby zaplatil pořádkovou pokutu, a to až do výše 50.000,- Kč stanovenou se zřetelem ke všem okolnostem věci. -

Nejedná-li se o případ shora a obsahuje-li insolvenční návrh předepsané náležitosti a je-li vybaven předepsanými přílohami, zašle insolvenční soud stejnopis insolvenčního návrhu dlužníkovi k vyjádření (ještě před tím je insolvenční soud oprávněn vyzvat insolvenčního navrhovatele ke složení zálohy na náklady insolvenčního řízení). Zároveň insolvenční soud zašle dlužníkovi poučení o tom, že pokud hodlá svůj úpadek řešit oddlužením, je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení v propadné lhůtě 30 dnů od doručení věřitelského insolvenčního návrhu dlužníkovi k vyjádření. Spolu s výzvou, aby se dlužník k insolvenčnímu návrhu v určené lhůtě vyjádřil, zasílá insolvenční soud dlužníkovi zpravidla i výzvu, aby předložil insolvenčnímu soudu seznamy majetku, závazů a zaměstnanců; přitom jej poučí o tom, že nepředložení seznamů zakládá domněnku dlužníkovy neschopnosti plnit své splatné závazky (§ 3 odst. 2 písm. d InsZ). Insolvenční soud je oprávněn rozhodnout o věřitelském insolvenčním návrhu, aniž by k jeho projednání nařídil soudní jednání v případě, kdy -

-

dlužník se k insolvenčnímu návrhu připojí, tedy s návrhem souhlasí a rovněž navrhuje, aby bylo rozhodnuto o jeho úpadku nebo dlužník se k insolvenčnímu návrhu, který mu byl řádně doručen (prokazatelně se dostal do dlužníkovy dispozice a dlužník tak měl možnost se s ním seznámit) nevyjádřil, případně na výzvu insolvenčního soudu seznamy majetku, závazků a zaměstnanců nedoložil a tím na projednání návrhu zcela 85 rezignoval popř. dlužník se výslovně vzdal práva na projednání insolvenčního návrhu před soudem.

Jinak insolvenční soud nařídí k projednání věřitelského insolvenčního návrhu jednání. V průběhu projednání návrhu insolvenční soud -

85

nejprve provádí dokazování za účelem osvědčení aktivní legitimace insolvenčního navrhovatele k podání insolvenčního návrhu, tedy k osvědčení, zda navrhovatel je věřitelem dlužníka. Podle ustálené judikatury platí, že insolvenčním řízením nelze suplovat nalézací řízení o sporné pohledávce a pohledávka insolvenčního navrhovatele musí být snadno ověřitelná z listin připojených věřitelem

unesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSUL 45 INS 798/2009, 1 VSPH 216/2009-A-25


-

-

k insolvenčnímu návrhu. Je-li z návrhu na první pohled zřejmé, že insolvenční navrhovatel existenci 86 pohledávky za dlužníkem neosvědčí, není třeba jednání vůbec nařizovat . Je-li prokázáno, že insolvenční navrhovatel má za dlužníkem pohledávku po splatnosti, provádí se dokazování k mnohosti věřitelů, jako základnímu znaku úpadku. V insolvenčním návrhu musí věřitel řádně označit nejméně jednoho dalšího věřitele a specifikovat jeho pohledávku co do důvodu, výše a doby splatnosti. Insolvenční soud pak v rámci projednání návrhu pravdivost tohoto tvrzení ověřuje. K mnohosti věřitelů lze vést rovněž důkaz přihláškami věřitelů, pokud se již do insolvenčního řízení v tomto stádiu (před rozhodnutím o úpadku) přihlásili. Podle ust. § 143 odst. 2 InsZ platí, že za dalšího věřitele se nepovažuje osoba, na kterou byla převedena některá z pohledávek insolvenčního navrhovatele proti dlužníku v době 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení. Bude-li osvědčeno, že dlužník má více věřitelů, pak v případě, že jejich pohledávky jsou více než 3 měsíce po lhůtě splatnosti, nastupuje domněnka dlužníkovy neschopnosti své závazky hradit. Je pak na dlužníkovi, aby prokázal, že se v úpadku nenachází a že důvodem neuhrazení pohledávky insolvenčního navrhovatele a nejméně jednoho dalšího zjištěného věřitele není platební neschopnost dlužníka. Budou-li pohledávky insolvenčního navrhovatele po lhůtě splatnosti kratší než 3 měsíce, nese důkazní břemeno o dlužníkově neschopnosti hradit splatné závazky insolvenční navrhovatel.

Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu insolvenční soud insolvenční návrh zamítne, neboť nebyla prokázána aktivní legitimace navrhovatele k podání insolvenčního návrhu nebo, - insolvenční návrh zamítne, neboť sice byla prokázána aktivní legitimace insolvenčního navrhovatele – věřitele dlužníka k podání návrhu, ale nebyl zjištěn úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti, popř. ve formě předlužení. - Insolvenční návrh zamítne, i když byla prokázána aktivní legitimace navrhovatele i úpadek dlužníka, ale platební neschopnost dlužníka byla způsobena protiprávním jednáním třetí osoby. Taková ochrana dlužníka zakotvená v ust. § 143 odst. 3 InsZ je však časově omezena. Jako důvod zamítnutí insolvenčního návrhu může být pouze stav, kdy dlužník osvědčí, že takto vzniklou platební 87 neschopnost bude schopen odvrátit do tří měsíců od splatnosti svých peněžitých závazků. - Rozhodne o úpadku dlužníka, bude-li úpadek dlužníka zjištěn. Přitom platí, že není-li dlužník schopen využít pohledávky, které má za svými dlužníky k úhradě svých závazků, nepřihlíží se při úvaze o tom, zda dlužník je ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a 2 InsZ v úpadku ve formě platební neschopnosti, ani k výši těchto pohledávek. Za podmínek stanovených zákonem insolvenční soud zároveň případně rozhodne o způsobu řešení 88 úpadku dlužníka (povolení oddlužení, prohlásí konkurs či povolí reorganizaci. V souvislosti s rozhodnutím o věřitelském insolvenčním návrhu insolvenční soud uloží věřiteli zaplatit soudní poplatek za insolvenční řízení, a to ve výši 2.000,- Kč -

86

usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 6.2011 sp.zn MSPH 76 INS 2762/2013, VSPH 436/2011-A-38: Zjistí-li insolvenční soud jiţ na základě předběţného posouzení skutkových tvrzení a navrhovatelem předloţených listinných důkazů (§ 103 odst. 2 a 3 IZ), ţe tyto důkazy existenci sporné navrhovatelovy pohledávky za dluţníkem zjevně neosvědčují, anebo ţe vzhledem k povaze nároku nebo obraně dluţníka se jeví nezbytným provádět dokazování, jeţ náleţí nalézacímu řízení, není důvodu, aby insolvenční soud o insolvenčním návrhu nařizoval jednání. V takovém případě insolvenční soud insolvenční návrh podle § 143 odst. 2 IZ pro nedoloţení navrhovatelovy aktivní legitimace bez dalšího zamítne). 87 usnesení Nejvyššího soudu sen.zn. 29 NSČR 21/2010 ze dne 29. 6. 2011).

88

např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSCB 26 INS 2109/2008, 1 VSPH 310/2008-A: Přichází-li v úvahu vedle konkursu řešit dluţníkův úpadek oddluţením či reorganizací, soud v případech, kdy jsou splněny podmínky uvedené ve druhém či třetím odstavci § 148 IZ (popř. podal-li dluţník vedle svého insolvenčního reorganizací. Pouze je-li jiné řešení (oddluţením či reorganizací) vyloučeno, můţe soud rozhodnutí o úpadku spojit s rozhodnutím o jeho řešení návrhu pro hrozící úpadek i řádný a včasný návrh na povolení reorganizace dle prvé věty § 318 odst. 1 insolvenčního zákona), spolu s rozhodnutím o zjištění úpadku rozhodne téţ o jeho řešení oddlužením či konkursem, jinak o způsobu řešení rozhodne později, za podmínek vymezených v § 149 insolvenčního zákona).


Bylo-li řízení o insolvenčním návrhu věřitele zastaveno vinou navrhovatele (pro nezaplacení zálohy či v důsledku zpětvzetí insolvenčního návrhu, vyjma případu, kdy se tak stalo pro chování dlužníka po zahájení insolvenčního řízení) nebo - byl-li insolvenční návrh odmítnut (pro vady) nebo - byl-li insolvenční návrh zamítnut (vyjma případů, kdy dlužník po jeho podání splnil závazky, které osvědčovaly úpadek, nebo se s věřiteli dohodl na jiném způsobu jejich plnění), má osoba, které po zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu vznikla škoda nebo jiná újma, právo na náhradu této škody nebo jiné újmy vůči insolvenčnímu navrhovateli. Je-li insolvenčním navrhovatelem právnická osoba, ručí za splnění náhrady škody podle ust. § 147 odst. 3 InsZ společně a nerozdílně členové statutárního orgánu insolvenčního navrhovatele. -

Postup při uplatnění práva na náhradu škody nebo jiné újmy: -

-

může poškozená osoba požádat do 30 dnů od vydání rozhodnutí o zastavení řízení, o odmítnutí nebo zamítnutí insolvenčního návrhu insolvenční soud, aby předběžným opatřením uložil insolvenčnímu navrhovateli složit do soudní úschovy přiměřenou peněžitou částku k zajištění práva na náhradu škody; insolvenční soud návrhu vyhoví, je-li zřejmé, že navrhovateli škoda skutečně vznikla, tomu nebrání ani skutečnost, že celkovou výši škody nelze v době vydání předběžného opatření vyčíslit. Žaloba o náhradu škody se podává u krajského soudu; místně příslušným je krajský soud podle bydliště nebo sídla insolvenčního navrhovatele. Podává-li žalobu dlužník, musí ji podat do 6 měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí, kterým se insolvenční řízení končí; jiná osoba musí podat žalobu do 6 měsíců od zveřejnění rozhodnutí, jímž se řízení končí, v insolvenčním rejstříku.

Jolana Maršíková Rozhodnutí o úpadku a jeho účinky Rozhodnutí o úpadku Náležitosti rozhodnutí o úpadku jsou předepsány v ust. § 136 odst. 2 InsZ takto: a) výrok, kterým se zjišťuje úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, b) výrok, jímž insolvenční soud ustanovuje insolvenčního správce, c) údaj o tom, kdy nastávají účinky rozhodnutí o úpadku (účinky rozhodnutí o úpadku nastávají zveřejněním rozhodnutí o úpadku v insolvenčním rejstříku), d) výzva, aby věřitelé, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, tak učinili ve stanovené lhůtě, s poučením o následcích jejího zmeškání, e) výzva, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale insolvenčnímu správci, f) výzva, aby věřitelé insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách, s poučením o následcích nesplnění této povinnosti, g) výrok, jímž se určí místo a termín konání schůze věřitelů a přezkumného jednání, h) výrok, jímž se uloží dlužníku, který tak dosud neučinil, aby ve stanovené lhůtě sestavil a odevzdal insolvenčnímu správci seznamy svého majetku a závazků s uvedením svých dlužníků a věřitelů, i) označení hromadných sdělovacích prostředků, ve kterých bude insolvenční soud zveřejňovat svá rozhodnutí.


Přitom platí, že -

schůzi věřitelů svolá insolvenční soud tak, aby se konala nejpozději do 3 měsíců od rozhodnutí o úpadku a aby pokud možno navazovala na přezkumné jednání má-li se první schůze věřitelů konat ještě před prvním přezkumným jednáním, svolá insolvenční soud v rozhodnutí o úpadku další schůzi věřitelů, jež bude bezprostředně navazovat na přezkumné jednání, přezkumné jednání nařídí insolvenční soud tak, aby se konalo nejpozději do dvou měsíců od uplynutí lhůty k přihlášení pohledávek; v případě řešení úpadku oddlužením však ve lhůtě do 30 dnů po uplynutí přihlašovací lhůty.

Rozhodnutí o úpadku doručí insolvenční soud podle § 138 InsZ zvláštním způsobem (poštou nebo do datové schránky) dlužníkovi, insolvenčnímu navrhovateli, insolvenčnímu správci a osobám, které přistoupily v průběhu projednávání insolvenčního návrhu do řízení, a dále podle ust. § 430 InsZ i všem známým věřitelům dlužníka se sídlem nebo bydlištěm v členských státech Evropské unie vyjma Dánska. Věřitelům s bydlištěm nebo sídlem v České republice (přestože jsou někteří insolvenčnímu soudu z obsahu insolvenčního spisu známi) se rozhodnutí o úpadku zvláštním způsobem nedoručuje. Tito věřitelé se musí o insolvenčním řízení dozvědět z veřejně přístupného insolvenčního rejstříku.

Jiná rozhodnutí o insolvenčním návrhu Insolvenční návrh může být odmítnut pro vady podle ust. § 128 InsZ a to, -

aniž by se insolvenční soud pokoušel vady odstranit, pokud je vadný sám insolvenční návrh nebo nejsou-li ani přes výzvu vady odstraněny, pokud byl sice insolvenční návrh bez vad, ale nebyly k němu připojeny zákonem předepsané přílohy nebo nesplňovaly-li předložené přílohy zákonem předepsané náležitosti.

Věřitelský insolvenční návrh může být odmítnut pro zjevnou bezdůvodnost podle § 128a InsZ. Insolvenční řízení může být zastaveno pro zpětvzetí návrhu podle § 129 InsZ, přitom platí, že -

insolvenční návrh lze vzít účinně zpět až do vydání rozhodnutí o úpadku nebo do právní moci jiného rozhodnutí o insolvenčním návrhu, věřitel může pro stejnou pohledávku podat znovu insolvenční návrh až po 6 měsících ode dne zpětvzetí původního návrhu; totéž platí i pro případného nabyvatele pohledávky.

Insolvenční řízení může být zastaveno pro nezaplacení zálohy navrhovatelem podle § 108 InsZ, pokud se insolvenční soud nerozhodne, že i po nezaplacení zálohy bude v řízení pokračovat a pravomocně vyměřenou zálohu bude vymáhat po insolvenčním navrhovateli.

Insolvenční návrh může být zamítnut podle § 143 InsZ neboť -

nebylo osvědčeno, že navrhovatel má za dlužníkem pohledávku nebo nebyl osvědčen úpadek dlužníka nebo bylo osvědčeno, že platební neschopnost dlužníka vznikla v důsledku protiprávního jednání třetí osoby, a lze důvodně předpokládat, že ji dlužník do tří měsíců odvrátí.

Insolvenčnímu návrhu je vyhověno a insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku podle § 136 InsZ.


Insolvenční návrh může být zamítnut pro nedostatek majetku podle § 144 InsZ, pokud jsou kumulativně splněny následující podmínky: a) dlužník je obchodní společností nebo družstvem a byl zrušen rozhodnutím soudu, b) jménem dlužníka podal návrh likvidátor, který byl jmenován soudem ze seznamu insolvenčních správců a který v insolvenčním návrhu o vydání takového rozhodnutí požádá, c) likvidátor dlužníka předloží insolvenčnímu soudu zprávu o tom, že prověřil možnost uplatnit v insolvenčním řízení neplatnost nebo neúčinnost právních úkonů dlužníka, d) ze seznamu majetku dlužníka a šetření insolvenčního soudu vyplývá, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, a e) věřitelé dlužníka byli vyhláškou vyzváni ke sdělení údajů o majetku dlužníka a údajů o právních úkonech dlužníka, u kterých by bylo možno uplatnit neplatnost nebo neúčinnost, a žádný majetek ani úkony dlužníka nebyly zjištěny. Usnesení o zamítnutí návrhu pro nedostatek majetku je podkladem, na základě kterého rejstříkový soud vymaže dlužníka z obchodního rejstříku (pokud není dlužník právnickou osobu zřízenou zákonem). Jestliže insolvenční soud zamítá insolvenční návrh pro nedostatek majetku ve smyslu ustanovení § 144 IZ, vyjádří důvod 89 zamítnutí též ve výroku usnesení.

Účinky rozhodnutí o úpadku Podle § 140 odst. 1 InsZ platí, že po rozhodnutí o úpadku zůstávají zachovány účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení tak, jak jsou upraveny v ust. § 109 InsZ. Přestože je rozhodnutím o úpadku ustanoven insolvenční správce, jehož povinností je mimo jiné i zjistit, sepsat a ocenit majetek, který tvoří majetkovou podstatu, dlužník zůstává i nadále osobou s dispozičním oprávněním k tomuto majetku. Není vyloučeno, aby i v tomto stádiu řízení insolvenční soud předběžným opatřením omezil dlužníka v jeho dispozičních oprávněních k majetku ve prospěch insolvenčního správce. Jediným novým účinkem rozhodnutí o úpadku je změna podmínek pro započítávání pohledávek věřitelů za dlužníkem. Podle ust. § 140 odst. 2 až 4 InsZ je po rozhodnutí o úpadku započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele, jestliže zákonné podmínky započtení byly splněny před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku, přípustné pouze za těchto podmínek: a) b) c) d)

věřitel si svoji započitatelnou pohledávku přihlásil do insolvenčního řízení a věřitel nezískal započitatelnou pohledávku neúčinným právním úkonem a v době nabytí započitatelné pohledávky nevěděl o dlužníkově úpadku a před započtením uhradil splatnou pohledávku dlužníka v rozsahu, v němž převyšuje započitatelnou pohledávku tohoto věřitele.

Započtení však není přípustné -

po dobu trvání moratoria, ledaže insolvenční soud předběžným opatřením nestanoví jinak (§ 122 odst. 3 InsZ),

89

usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSHK 34 INS 111/2008, 1 VSPH 6/2008


-

-

v reorganizaci od zveřejnění návrhu na povolení reorganizace v insolvenčním rejstříku (§ 324 odst. 1 InsZ) do pravomocného schválení reorganizačního plánu (§ 352 odst. 3 InsZ), ledaže insolvenční soud předběžným opatřením nestanoví jinak a v jiných stádiích insolvenčního řízení, pokud tak stanoví v předběžném opatření insolvenční soud.

Rozhodnutí o způsobu řešení úpadku Insolvenční řízení lze podstatě rozdělit do tří fází -

projednání insolvenčního návrhu (od zahájení řízení do rozhodnutí o návrhu), projednání způsobu řešení úpadku dlužníka (od rozhodnutí o úpadku do rozhodnutí o způsobu jeho řešení) a řešení úpadku dlužníka, když insolvenční zákon umožňuje řešit úpadek dlužníka konkursem (popř. nepatrným konkursem), oddlužením nebo reorganizací.

Oddlužením lze podle § 389 odst. 1 InsZ řešit úpadek dlužníka, který není podnikatelem. Judikaturou bylo toto ustanovení vyloženo tak, že -

není rozhodující status dlužníka (zda je či není podnikatelem), ale rozhodující je charakter dluhů, jež 90 mají být v insolvenčním řízení uspokojovány. Menší objem dluhů z podnikání nemusí být překážkou povolení oddlužení. Základní pravidlo je vymezeno v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.4.2009 sp.zn. KSOS 34 INS 625/2008, 29 NSČR 3/2009, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, sešit 7/2009, judikát č. 79 takto: „To, zda existuje rozumný důvod nepokládat při rozhodování o návrhu na povolení oddlužení nebo při rozhodování o tom, zda se oddlužení schvaluje, za překážku bránící uplatnění institutu oddlužení neuhrazený dluh z dřívějšího podnikání, insolvenční soud uváží vždy především s přihlédnutím k: 1) době vzniku konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání, 2) době ukončení dlužníkova podnikání, 3) četnosti neuhrazených dlužníkových závazků (dluhů) z podnikání, 4) výši konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání v porovnání s celkovou výší všech dlužníkových závazků, 5) tomu, zda věřitel, o jehož pohledávku se jedná, je srozuměn s tím, že tato pohledávka bude podrobena oddlužení. „

Je-li insolvenční řízení zahájeno k návrhu dlužníka, podává dlužník insolvenční návrh a návrh na řešení úpadku oddlužením najednou v podobě předepsaného formuláře. V takovém případě (jsou-li k tomu splněny všechny podmínky) spojí insolvenční soud rozhodnutí o povolení oddlužení s rozhodnutím o úpadku (§148 odst. 3 InsZ). Je-li insolvenční řízení zahájeno k návrhu věřitele, je dlužník oprávněn podat návrh na řešení úpadku oddlužením (návrh na povolení oddlužení) ve lhůtě 30 dnů, jež běží ode dne, kdy byl dlužníkovi doručen věřitelský insolvenční návrh k vyjádření. Jde o lhůtu propadnou, pozdě podaný návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne (§ 390 odst. 3 InsZ). O povolení oddlužení v řízení zahájeném k návrhu věřitele rozhodne insolvenční soud nejpozději do 30 dnů od rozhodnutí o úpadku (§ m149 odst. 2 InsZ).

90

Vrchní soud v Praze v usnesení sp. zn. MSPH 88 INS 18044/2011, 3 VSPH 1378/2011 ze dne 10.5.2012 uzavřel, ţe „nepovaţuje za vyloučené, aby byl řešen oddluţením úpadek dluţníka, který je sice (jako osoba samostatně výdělečně činná) podnikatelem, nemá však ţádných dluhů z podnikání,“


Reorganizací lze řešit úpadek dlužníka, který je podnikatelem a má dluhy z podnikání (§ 316 odst. 2 InsZ). Předpoklady, za kterých lze dlužníkovi povolit řešení úpadku reorganizací vymezil Nejvyšší soud ČR v usnesení sp.zn. 29 NSCR 30/2010 ze dne 20.1.2011 takto: I.

Jestliže insolvenční soud s rozhodnutím o úpadku nespojil rozhodnutí o prohlášení konkursu, ačkoli dlužníka, který je podnikatelem, z reorganizace vylučuje úprava obsažená v § 316 odst. 3 insolvenčního zákona (§ 148 odst. 1 insolvenčního zákona), není při vydání rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku vázán požadavkem vyčkat skončení (první) schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku (§ 149 odst. 1 insolvenčního zákona) ani usnesením o způsobu řešení úpadku přijatým schůzí věřitelů (§ 152 insolvenčního zákona). II. Je-li dlužník podnikatelem, u kterého je reorganizace podle insolvenčního zákona - objektivně vzato přípustná, nelze s rozhodnutím o úpadku spojit bez dalšího i rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka a předmětem jednání první schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku je vždy též bod nabízející schůzi věřitelů hlasování o způsobu řešení dlužníkova úpadku. Insolvenční soud v takovém případě není oprávněn rozhodnout o dlužníkově včas podaném a opodstatněném návrhu na povolení reorganizace až do skončení (první) schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku. Nevznese-li k výzvě insolvenčního soudu návrh na přijetí usnesení schůze věřitelů o způsobu řešení dlužníkova úpadku žádný z přítomných věřitelů, je tím příslušný bod konání této schůze věřitelů vyčerpán. Schůze věřitelů přitom může v takovém případě přijmout usnesení o tom, že povoluje způsob řešení dlužníkova úpadku reorganizací, bez zřetele k tomu, že v době konání schůze věřitelů dlužníku nebo některému z přihlášených věřitelů již uplynula lhůta k podání návrhu na povolení reorganizace. Jestliže schůze věřitelů přijme předepsanou většinou (§ 151 insolvenčního zákona) usnesení o tom, že způsobem řešení dlužníkova úpadku má být konkurs, je tím pro insolvenční soud v intencích § 152 věty první insolvenčního zákona závazným způsobem určen způsob řešení dlužníka úpadku (konkursem), a to bez zřetele k tomu, že je zde jinak věcně zdůvodněný a včasný návrh dlužníka na povolení reorganizace, jemuž by insolvenční soud jinak (kdyby nebylo usnesení schůze věřitelů podle § 150 insolvenčního zákona) vyhověl. III. Je-li dlužník podnikatelem, u kterého reorganizace podle insolvenčního zákona není vyloučena podle § 316 odst. 3 insolvenčního zákona, avšak dlužník nesplňuje některý z požadavků formulovaných pro přípustnost reorganizace v ustanovení § 316 odst. 4 insolvenčního zákona, je reorganizace přípustná podmíněně, za předpokladu, že dlužník ve spojení se včas podaným návrhem na povolení reorganizace předloží ve lhůtě určené v § 316 odst. 5 insolvenčního zákona reorganizační plán přijatý způsobem popsaným v témže ustanovení. S rozhodnutím o úpadku proto nelze spojit bez dalšího i rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka a předmětem jednání první schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku je vždy též bod nabízející schůzi věřitelů hlasování o způsobu řešení dlužníkova úpadku. Jestliže však lhůta určená k předložení reorganizačního plánu dlužníkem v § 316 odst. 5 insolvenčního zákona marně uplyne ještě před konáním oné (první) schůze věřitelů, stává se reorganizace dlužníka definitivně nepřípustnou a insolvenčnímu soudu nic nebrání v tom, aby i před konáním schůze věřitelů prohlásil konkurs na majetek dlužníka. Usnesení schůze věřitelů o způsobu řešení dlužníkova úpadku vydané poté, co se reorganizace stala definitivně nepřípustnou, není pro insolvenční soud závazné.

Pavel Berger Majetková podstata Ustanovení § 205 IZ určuje, že podal-li insolvenční návrh dlužník, náleží do majetkové podstaty majetek, který dlužníkovi patřil ke dni zahájení insolvenčního řízení, jakož i majetek, který dlužník nabyl v jeho průběhu (odst. 1). Podá-li insolvenční návrh věřitel, náleží do majetkové podstaty majetek, který dlužníkovi patřil v době, kdy insolvenční soud nařídil předběžné opatření, kterým zcela nebo zčásti omezil právo dlužníka nakládat s jeho majetkem, majetek, který dlužníkovi patřil v době, kdy insolvenční soud vydal rozhodnutí o úpadku dlužníka, a majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení po vydání těchto rozhodnutí (odst. 2). Je-li dlužník spoluvlastníkem majetku podle odst. 1 a 2 náleží do majetkové podstaty podíl dlužníka na tomto majetku.


Majetek podle odst. 1 a 2 náleží do majetkové podstaty i tehdy, je-li ve společném jmění dlužníka a jeho manžela (odst. 3). Majetek jiných osob než dlužníka náleží do majetkové podstaty, stanoví-li to zákon, zejména, jde-li o plnění z neúčinných právních úkonů. Pro účely zpeněžení se na takový majetek pohlíží jako na majetek dlužníka (odst. 4). Z výše uvedeného vyplývá, že pro vymezení majetkové podstaty je určující, kdo podal insolvenční návrh: - podá-li insolvenční návrh dlužník, náleží do majetkové podstaty majetek, který dlužníkovi patřil ke dni zahájení insolvenčního řízení, jakož i majetek, který dlužník nabyl v jeho průběhu - podá-li insolvenční návrh věřitel, patří do majetkové podstaty majetek, který dlužníkovi patřil v době, kdy insolvenční soud zcela nebo zčásti omezil právo dlužníka nakládat s jeho majetkem předběžným opatřením, majetek, který dlužníkovi patřil v době, kdy insolvenční soud vydal rozhodnutí o úpadku dlužníka, a majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení po vydání těchto rozhodnutí -

v případě, že je dlužník spoluvlastníkem majetku, náleží do majetkové podstaty jeho podíl na tomto majetku. Do majetkové podstaty dlužníka náleží i majetek ve společném jmění dlužníka a jeho manžela.

Majetkovou podstatu tvoří zejména: -

peněžní prostředky (v hotovosti i na bankovních účtech, bez ohledu na měnu)

-

věci movité a nemovité (u nemovitých věcí pozemky a stavby evidované i neevidované v katastru nemovitostí, včetně rozestavěných objektů, u movitých věcí i rozpracované výrobky a další)

-

podnik (jako věc hromadná definovaná v obchodním zákoníku jako „soubor hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek podnikání, včetně věcí, práv a jiných majetkových hodnot, jež patří podnikateli /dlužníkovi/ a slouží k provozování podniku nebo s ohledem na svoji povahu mají sloužit jeho provozování“

-

soubor věcí a věci hromadné (soubory movitých či nemovitých věcí, například sbírky)

-

vkladní knížky, vkladní listy a jiné formy vkladů (podle § 716 a násl. obchodního zákoníku nebo jiné formy vkladů a depozit, kde jde o dlužníkovy pohledávky z vkladů upravených § 778 až 787 občanského zákoníku)

-

akcie, směnky, šeky nebo jiné cenné papíry anebo jiné listiny, jejichž předložení je nutné k uplatnění práva

-

obchodní podíl (postupuje se dle příslušných ustanovení obchodního zákoníku)

-

dlužníkovy peněžité i nepeněžité pohledávky, včetně pohledávek podmíněných apohledávek, které dosud nejsou splatné (jedná se o dlužníkovi pohledávky za všemi jeho dlužníky – pohledávky za poskytnutá plnění, směnečné pohledávky, nároky na vypořádací podíly a likvidační zůstatky, nároky na náhradu škody, reklamační nároky, pohledávky z pojistných plnění, úroky a úroky z prodlení nároky na vydání bezdůvodného obohacení, nároky na dividendy a další)

-

dlužníkova mzda nebo plat, jeho pracovní odměna jako člena družstva a příjmy, které dlužníkovi


nahrazují odměnu za práci, zejména důchod, nemocenské, peněžitá pomoc v mateřství, stipendia, náhrady ucházejícího výdělku, náhrady poskytované za výkon společenských funkcí, podpora v nezaměstnanosti a podpora při rekvalifikaci (příjmy dlužníka je možno postihnout podle ust. § 207 I jen ve stejném rozsahu, v jakém mohou být tyto postiženy při výkonu rozhodnutí nebo v jakém mohou být při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky) -

další práva a jiné majetkové hodnoty, mají-li penězi ocenitelnou hodnotu (např. předměty průmyslového vlastnictví apod.)

-

příslušenství, přírůstky, plody a užitky shora jmenovaného majetku

Ustanovení § 207 IZ vymezuje majetek vyloučený z majetkové podstaty tak, že do majetkové podstaty nepatří majetek, který nelze postihnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí, věci sloužící k podnikání dlužníka však z majetkové podstaty vyloučeny nejsou (majetek nepostižitelný výkonem rozhodnutí a exekucí je je specifikován v o.s.ř. a jedná se zejména o následující věci, pokud nesloužily k podnikání dlužníka: běžné oděvní součásti, obvyklé vybavení domácnosti, snubní prsteny a jiné předměty obdobné povahy, zdravotnické potřeby a jiné věci, které dlužník potřebuje vzhledem ke své nemoci nebo tělesné vadě, hotové peníze do částky 1.000,- Kč. -

příjmy dlužníka náleží do majetkové podstaty ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (tyto přednostní pohledávky jsou specifikovány v ust. § 279 odst. 2 OSŘ jako pohledávky výživného, pohledávky náhrady škody způsobené poškozenému ublížením na zdraví, pohledávky náhrady škody způsobené úmyslnými trestnými činy, pohledávky daní a poplatků, pohledávky náhrady přeplatků na dávkách nemocenského pojištěné, důchodového pojištění, úrazového pojištění a pohledávky pojistného na veřejném zdravotním pojištění/, pohledávky náhrady za příspěvek na výživu dítěte a příspěvek na úhradu potřeb dítěte svěřeného do pěstounské péče, pohledávky náhrady přeplatků na podpoře v nezaměstnanosti a podpoře při rekvalifikaci, pohledávky náhrady přeplatků na dávky státní sociální podpory, pohledávky náhrady mzdy, platu nebo odměny a sníženého platu nebo snížené odměny poskytované v období prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény) Z příjmu dlužníka – fyzické osoby, tak lze ve prospěch majetkové podstaty srazit až dvě třetiny z jeho čisté mzdy, které budou zjištěny tak, že z čisté mzdy bude nejprve odečtena základní částka podle § 278 OSŘ a zbylá částka bude poté zaokrouhlena směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádřenou v celých korunách českých.

Podle § 208 IZ nepatří do majetkové podstaty rovněž majetek, se kterým lze podle zvláštního právního předpisu naložit pouze způsobem, k němuž byl určen, zejména účelové dotace a návratné výpomoci ze státního rozpočtu, z Národního fondu, z rozpočtu územního samosprávného celku nebo státního fondu, finanční rezervy vytvářené podle zvláštních právních předpisů, majetek ČNB, který byl na základě zvláštních dohod svěřen do správy jiné osobě, zboží propuštěné celním úřadem k dočasnému použití a majetek státu v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem. Zjišťování majetkové podstaty zajišťuje od svého ustanovení insolvenční správce nebopředběžný správce, který je povinen řídit se pokyny insolvenčního soudu. Dlužník je povinen poskytnout insolvenčnímu správci nebo předběžnému správci při zjišťování majetkové podstaty všestrannou součinnost. Insolvenční správce nebo předběžný správce získává poznatky o majetku náležejícím do majetkové podstaty od dlužníka (fyzické osoby nebo statutárního zástupce právnické osoby), za součinnosti orgánů státní správy ve smyslu ust. § 43 IZ jako jsou katastrální úřady, dopravní úřady evidující motorová vozidla, jiné správní úřady evidující majetek, osoby evidující cenné papíry, notáři a exekutoři, finanční instituce jako banky, spořitelní a úvěrní družstva, pobočky zahraničních bank, provozovatelé telekomunikačních a poštovních služeb apod. Výsledkem činnosti insolvenčního správce nebo předběžného správce směřujícího ke zjištění majetkové podstaty je Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

sestavení soupisu majetkové podstaty na základě poznatků získaných ze seznamu majetku předloženého dlužníkem a pak z vlastní činnosti prováděné insolvenčním (nebo předběžným) správcem. Od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, je dlužník povinen zdržet se nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Právní úkony, které dlužník učinil v rozporu s těmito omezeními, jsou vůči věřitelům neúčinné. Rozsah majetkové podstaty je ovlivněn i způsobem řešení úpadku. Konkrétně v případě oddlužení je rozsah majetkové podstaty rozdílný v závislosti na tom, zda je oddlužení řešeno formou zpeněžení majetkové podstaty (v takovém případě se majetek získaný dlužníkem po schválení oddlužení nestává součástí majetkové podstaty viz ustanovení § 408 odst. 1 IZ) nebo splátkovým kalendářem (v takovém případě se majetek získaný dlužníkem a uvedený v ustanovení § 412 odst. 1 písm. b/ IZ stává součástí majetkové podstaty a věřitelé dlužníka z něj budou uspokojeni).

Insolvenční zákon nezahrnuje do majetkové podstaty dlužníka majetek třetích osob, které svým majetkem zajišťovaly závazky dlužníka (jak tomu bylo dle ustanovení § 27 odst. 5 ZKV). Uvedené vyplývá jednak z dikce ustanovení § 205 IZ, ale lze to dovodit i z ustanovení § 2 písm. g/ IZ, které obsahuje následující definici zajištěného věřitele: Zajištěným věřitelem je věřitel, jehož pohledávka je zajištěna majetkem, který náleží do majetkové podstaty, a to zástavním právem, zadržovacím právem, omezením převodu nemovitostí, zajišťovacím převodem práva nebo postoupením pohledávky k zajištění anebo obdobným právem podle zahraniční právní úpravy.Majetek výše vymezených třetích osob sice není zahrnut do majetkové podstaty dlužníka, avšak uvedené nic nemění na tom, že věřitelé dlužníka se i v průběhu insolvenčního řízení budou moci z něj uspokojit. Věřitelé, kteří mají svoji pohledávku zajištěnou majetkem ve vlastnictví třetí osoby, se musí domáhat svého uspokojení ze zajištění zcela mimo insolvenční řízení. Svou pohledávku (jako podmíněnou) jsou oprávnění přihlásit i do insolvenčního řízení vedeného na majetek osobního dlužníka. Za situace, kdy v průběhu insolvenčního řízení budou uspokojeni mimo insolvenční řízení z majetku zástavního dlužníka, mohou vzít svou přihlášku v příslušném rozsahu zpět. Pokud tak neučiní, insolvenční soud postupem dle ustanovení § 186 odst. 1 IZ a jejich účast v insolvenčním řízení ukončí. Ustanovení § 205 odst. 4 IZ stanoví, že součástí majetkové podstaty je i majetek ve vlastnictví třetích osob, jde-li např. o plnění z neúčinných právních úkonů. Insolvenční zákon předpokládá dva typy neúčinnosti: a) neúčinnost ze zákona (např. dle § 211 IZ) a b) neúčinnost na základě rozhodnutí soudu (§ 235 a násl. IZ). Důležité je, že bez ohledu na to, o který z výše uvedených typů neúčinnosti se jedná, není insolvenční správce oprávněn k soupisu takto ušlého majetku do majetkové podstaty, ale musí vyčkat až na výsledek soudního řízení. Teprve v případě úspěchu insolvenčního správce mohou být věci ve vlastnictví třetích osob zahrnuty do majetkové podstaty dlužníka. Vyloučení a vynětí z majetkové podstaty (§ 225 a násl. IZ) Osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou i u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty. Žaloba musí být proti insolvenčnímu správci podána ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odst. 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Pokud nebyla žaloba podána včas, platí, že označený majetek je do soupisu pojat oprávněně. To platí i v případě, že insolvenční soud žalobu zamítne, nebo řízení o žalobě odmítl nebo zastavil. Insolvenční správce nesmí od počátku běhu lhůty k podání žaloby až do pravomocného skončení řízení o žalobě (tedy po celou dobu řízení o žalobě) majetek, který je předmětem žaloby zpeněžit a ani s ním jinak nakládat s výjimkou toho, že odvrací újmu tomuto majetku bezprostředně hrozící nebo jestliže tak po podání žaloby činí se souhlasem žalobce). Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

Dlužník může uplatnit vynětí majetku z majetkové podstaty jen tehdy, jde-li o věc, právo, pohledávku nebo jinou majetkovou hodnotu, která do majetkové podstaty nepatří podle § 207 a 208 IZ. Učiní tak vůči insolvenčnímu správci bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět, že došlo k zahrnutí takové věci, práva, pohledávky nebo majetkové hodnoty do soupisu. Insolvenční správce může z majetkové podstaty kdykoli v průběhu insolvenčního řízení vyjmout věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, které nemohou sloužit k uspokojení věřitelů, zejména neprodejné věci a nedobytné pohledávky. Učiní tak po předchozím souhlasu věřitelského výboru a insolvenčního soudu.

Pavel Berger Věřitelé v insolvenčním řízení Pohledávky za majetkovou podstatou Základním znakem pohledávek za majetkovou podstatou je, že vznikly po zahájení insolvenčního řízení nebo dokonce až po rozhodnutí o úpadku. Podle § 168 InsZ jsou pohledávkami za majetkovou podstatou tyto pohledávky, pokud vznikly po zahájení insolvenčního řízení nebo po vyhlášení moratoria: a) b) c) d) e) f)

náhrada hotových výdajů a odměna předběžného správce; to neplatí, byl-li předběžný správce ustanoven insolvenčním správcem, náhrada nutných výdajů a odměna likvidátora dlužníka jmenovaného soudem a správce podniku dlužníka za součinnost poskytnutou předběžnému správci nebo insolvenčnímu správci, náhrada nutných výdajů a odměna členů a náhradníků věřitelského výboru, náhrada zálohy na náklady insolvenčního řízení, jestliže ji v souladu s rozhodnutím insolvenčního soudu zaplatila jiná osoba než dlužník, pohledávky věřitelů vzniklé za trvání moratoria ze smluv podle § 122 odst. 2 InsZ pohledávky věřitelů z úvěrového financování.

Pohledávkami za majetkovou podstatou jsou dále tyto pohledávky za předpokladu, že vznikly po rozhodnutí o úpadku: a) b) c) d) e) f) g) h) i) j)

hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, náklady spojené s udržováním a správou majetkové podstaty dlužníka, náhrada nutných výdajů a odměna likvidátora, osoby v postavení obdobném postavení likvidátora a odpovědného zástupce za činnost prováděnou po rozhodnutí o úpadku, náhrada hotových výdajů a odměna znalce ustanoveného insolvenčním soudem za účelem ocenění majetkové podstaty, daně, poplatky, pojistné na sociální zabezpečení a pojistné na veřejné zdravotní pojištění, pohledávky věřitelů ze smluv uzavřených osobou s dispozičními oprávněními, s výjimkou smluv uzavřených dlužníkem po schválení oddlužení, pohledávky věřitelů ze smluv, jejichž splnění osoba s dispozičními oprávněními povolila, jakož i ze smluv, které osoba s dispozičními oprávněními nevypověděla, pohledávky věřitelů odpovídající právu na vrácení plnění ze smluv, od nichž bylo odstoupeno nebo které osoba s dispozičními oprávněními vypověděla, náhrada hotových výdajů osob, které poskytly insolvenčnímu správci součinnost, další pohledávky, o nichž tak stanoví tento zákon.

Protože pohledávkami za majetkovou podstatou jsou podle ust. § 168 odst. 2 písm. j) InsZ i další pohledávky, o kterých tak stanoví insolvenční zákon, není výčet uvedený shora taxativní; zároveň však nemůže Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

být okruh pohledávek za majetkovou podstatou rozšiřován právní úpravou obsaženou v jiném než insolvenčním zákoně. Mezi další pohledávky za majetkovou podstatou patří např. -

-

náklady vzniklé věřitelskému výboru při využití služeb právních, ekonomických a jiných specializovaných odborníků, pokud to odsouhlasí insolvenční soud (§ 60 odst. 3 InsZ), záloha poskytnutá insolvenčnímu správci věřitelem ke krytí nákladů na podání odpůrčí žaloby a vedení incidenčního sporu, pokud o podání takové žaloby rozhodl věřitelský výbor a v majetkové podstatě nejsou k jejich krytí potřebné finanční prostředky, za předpokladu, že takto vyvolaný spor skončí ve prospěch insolvenčního správce (§ 239 odst. 2 InsZ), nutné výdaje a přiměřená odměna osobám uvedeným v § 252 odst. 2 InsZ. pohledávka druhého účastníka z pokračování smlouvy o vzájemném plnění včetně smlouvy o smlouvě budoucí, která nebyla v době prohlášení ještě zcela splněna ani dlužníkem, ani druhým účastníkem smlouvy, pokud nebylo od takové smlouvy odstoupeno (§ 253 odst. 4 InsZ). Pro uplatňování pohledávek za majetkovou podstatou platí tato pravidla:

-

-

-

-

-

Pohledávky se neuplatňují přihláškou ale u insolvenčního správce způsobem, jako kdyby byl insolvenční správce u těchto pohledávek dlužníkem. Sporuje-li insolvenční správce existenci nebo výši pohledávky za podstatou a odmítá-li ji uspokojit, může se nositel takové pohledávky domáhat jejího zaplacení proti insolvenčnímu správci žalobou u obecného soudu (nejde o incidenční spor). S výjimkou uvedenou v ust. § 267 odst. 3 InsZ se nelze domáhat výkonu rozhodnutí takto soudně přiznané pohledávky, nicméně z rozsudku plyne, zda pohledávka existuje a v jaké výši (nahrazuje tak vlastně rozsudek ve sporu o pravost nebo výši pohledávky). Pro uplatnění pohledávek za majetkovou podstatou neplatí propadná přihlašovací lhůta, ale je třeba je uplatnit nejpozději tak, aby mohly být v průběhu insolvenčního řízení uspokojeny; v konkursu pak nejpozději před předložením konečné zprávy (pokud nevznikly až v průběhu jejího schvalování nebo až po jejím schválení). V konkursu jsou uspokojovány nejlépe ve lhůtách jejich splatnosti, pokud má insolvenční správce k jejich uspokojení dostatek finančních prostředků; jestliže výtěžek získaný zpeněžením majetkové podstaty nepostačuje k jejich úplnému uspokojení, pak ust. § 305 odst. 2 InsZ obsahuje pravidlo pro jejich poměrné uspokojení na konci konkursního řízení v „rozvrhu pro přednostní pohledávky“. V oddlužení připadá v úvahu uspokojovat jako pohledávku za majetkovou podstatou toliko odměnu a náklady insolvenčního správce. Úhrada jiných pohledávek, které vznikají v průběhu oddlužení, je záležitostí dlužníka a jejich neplacení může být důvodem ke zrušení oddlužení a prohlášení konkursu podle ust. § 418 odst. 1 písm. c) InsZ. Zaplacené pohledávky za majetkovou podstatou jsou jedním z předpokladů pro schválení reorganizačního plánu soudem (§ 348 odst. 1 písm. e) InsZ)

Pohledávky na roveň postavené pohledávkám za majetkovou podstatou Obdobnému režimu, jakým se řídí uplatňování a uspokojování pohledávek za majetkovou podstatou, je podrobena skupina pohledávek vyjmenovaných v ust. § 169 InsZ, když pro ně platí, že není rozhodující, zda vznikly ještě před zahájením insolvenčního řízení nebo až v jeho průběhu. Mezi pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou podle ust. § 169 InsZ patří: a) b)

pracovněprávní pohledávky dlužníkových zaměstnanců, pokud zákon ohledně některých z nich nestanoví jinak, pohledávky věřitelů na náhradu škody způsobené na zdraví


c) d) e) f) g) h)

pohledávky státu - Úřadu práce České republiky za náhradu mzdy vyplacené zaměstnancům a za 91 prostředky odvedené podle zvláštních právních předpisů , pohledávky účastníků z penzijního připojištění se státním příspěvkem, pohledávky věřitelů na výživném ze zákona, náhrada nákladů, které třetí osoby vynaložily na zhodnocení majetkové podstaty, mají-li z toho důvodu proti dlužníku pohledávku z bezdůvodného obohacení, pohledávky věřitelů vzniklé za trvání moratoria vyhlášeného před zahájením insolvenčního řízení ze smluv podle § 122 odst. 2 InsZ, bylo-li insolvenční řízení zahájeno ve lhůtě 1 roku od zániku moratoria, další pohledávky, o kterých tak stanoví tento zákon.

I výčet pohledávek postavených na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou obsažený v ust. § 169 InsZ není taxativní; insolvenční zákon může toto pořadí přiznat i jiným pohledávkám. Pro uplatňování a uspokojování těchto pohledávek platí vše, co platí pro pohledávky za majetkovou podstatou. Jednoduššímu režimu je podrobeno uplatňování pracovněprávních nároků. Z usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSPL 27 INS 5308/2008, 1 VSPH 258/2010-P119 ze dne 20. 4. 2010 plynou následující závěry : I.

II.

III.

IV.

Pracovněprávní pohledávka se považuje za uplatněnou – aniž by bylo třeba ji přihlašovat – ve výši plynoucí z účetnictví dlužníka nebo z evidence, kterou dlužník vedl podle zvláštního právního předpisu, jinak ji věřitel může uplatnit – bez ohledu na lhůtu pro přihlášení pohledávek (§ 173 odst. 1 IZ) – přímo vůči insolvenčnímu správci postupem podle § 203 IZ, a nikoliv vůči insolvenčnímu soudu přihláškou podle § 173 IZ. K uspokojení pracovněprávní pohledávky může dojít kdykoliv po rozhodnutí o úpadku dlužníka – umožňuje-li to stav majetkové podstaty – bez toho, že by ji bylo třeba přezkoumat na přezkumném jednání. V případě, že ji insolvenční správce v plné výši a včas neuspokojí, je odpovídajícím právním prostředkem pro její vymožení žaloba podaná u příslušného okresního soudu proti insolvenčnímu správci o její zaplacení s tím, že po právní moci rozhodnutí o žalobě určí insolvenční soud lhůtu k uspokojení přisouzené pohledávky a jejího příslušenství a to, která část majetkové podstaty může být použita k jejímu uspokojení. Je pojmově vyloučeno uvažovat o pracovněprávní pohledávce věřitele tak, že měla být uplatněna přihláškou a ve smyslu § 244 IZ zásadně poměrně uspokojena z výnosu zpeněžení majetkové podstaty. Jestliže ji věřitel přesto uplatnil formou přihlášky peněžité pohledávky, není důvod postupovat podle § 185 IZ a spojovat s takovým uplatněním důsledky plynoucí z toho, že přihláška byla podána opožděně. Je žádoucí, aby insolvenční soud v obdobných případech věřitele, popř. další účastníky řízení, o tom, jak naložil s přihláškou pohledávky, vhodným způsobem vyrozuměl, například usnesením, jímž se upravuje vedení řízení. Proti nesprávnému úsudku soudu o tom, že podle obsahu nejde o přihlášku pohledávky, se věřitel může bránit obdobně jako v případě, kdy insolvenční správce postupem podle § 189 odst. 1 IZ nezařadí do seznamu pohledávky, ke kterým se nepřihlíží, pohledávky vyloučené z uspokojení či další pohledávky, u kterých to stanoví zákon, návrhem, aby jeho pohledávka byla zařazena do seznamu přihlášených pohledávek. O tomto návrhu je insolvenční soud povinen rozhodnout usnesením, proti němuž je odvolání přípustné.

91

Zaměstnanec dluţníka, který je v platební neschopnosti, má nárok, aby mu Úřad práce České republiky za podmínek a v rozsahu stanoveném zákonem č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele vyplatil mzdové splatné nároky, jeţ mu dluţník jako jeho zaměstnavatel nevyplatil. Podle § 11 odst. 3 cit zákona na Úřad práce České republiky přechází do výše vyplacených a odvedených peněţních prostředků mzdový nárok zaměstnance, který má vůči zaměstnavateli. Bylo-li vydáno rozhodnutí o úpadku zaměstnavatele, uplatní Úřad práce České republiky pohledávky jednotlivých zaměstnanců v insolvenčním řízení. Z toho plyne, ţe v rozsahu, v jakém Úřad práce České republiky dle zákona č. 118/2000 Sb. uhradil za dluţníka-zaměstnavatele jeho zaměstnanci mzdové nároky, stává se místo tohoto zaměstnance věřitelem předmětných mzdových nároků.


Zajištěné pohledávky Ust. § 2 písm. g) InsZ definuje zajištěného věřitele tak, že zajištěným věřitelem je věřitel, jehož pohledávka je zajištěna majetkem, který náleží do majetkové podstaty, a to: -

zástavním právem zadržovacím právem, omezením převodu nemovitostí, zajišťovacím převodem práva nebo postoupením pohledávky k zajištění a nebo obdobným právem podle zahraniční úpravy. Za zajištěného věřitele lze v insolvenčním řízení pokládat věřitele, který

-

-

včas uplatní svoji zajištěnou pohledávku v insolvenčním řízení přihláškou a zajištění pohledávky nezískal až po zahájení insolvenčního řízení, neboť tomu brání ust. § 109 odst. 1 písm. b) InsZ a pohledávka je zajištěna majetkem, který patří do majetkové podstaty, tedy ve většině případů majetkem dlužníka nebo výjimečně i majetkem ve vlastnictví třetí osoby, pokud tento majetek odešel z dlužníkovy dispozice neúčinným úkonem a insolvenční správce se odpůrčí žalobou neúčinnosti úspěšně dovolal a majetek do majetkové podstaty dodatečně sepsal a má zajištěnou pohledávku většinou přímo za dlužníkem; není však vyloučeno, aby obligačním dlužníkem byla třetí osoba a v úpadku se nacházel vlastník majetku, který slouží k zajištění. Pro uspokojení pohledávky zajištěného věřitele platí:

-

-

-

-

-

Zajištěný věřitel udílí insolvenčnímu správci pokyny, jimiž se insolvenční správce řídí při správě (§230 odst. 3 InsZ) a zpeněžení (§283 InsZ) předmětu zajištění. Uplatňuje-li právo ze zajištění ke stejnému předmětu více zajištěných věřitelů, musí udělit insolvenčnímu správci pokyn společný. Má-li insolvenční správce za to, že udělený pokyn nesměřuje k řádné správě nebo že lze majetek zpeněžit výhodněji, je insolvenční správce oprávněn obrátit se na insolvenční soud se žádostí o přezkoumání takového pokynu. Obdobně to platí pro situaci, kdy zajištění věřitelé nejsou schopni společný pokyn udělit. Dojde-li v průběhu insolvenčního řízení ke zpeněžení předmětu zajištění, uspokojují se zajištění věřitelé z výtěžku vypočteného podle pravidla obsaženého v ust. § 298 odst. 2 a 3 InsZ a to postupně v pořadí, v jakém vznikl právní důvod zajištění pohledávky. Výtěžek zpeněžení vydá insolvenční správce zajištěným věřitelům bezprostředně po zpeněžení, a to po předchozím souhlasu insolvenčního soudu. Je-li úpadek dlužníka řešen konkursem a nepodařilo se z výtěžku dosaženého zpeněžením předmětu zajištění pohledávky zajištěných věřitelů zcela uspokojit, uspokojuje se zbytek pohledávky spolu s ostatními pohledávkami poměrně v rozvrhu. Je-li úpadek dlužníka řešen oddlužením ve formě zpeněžení majetkové podstaty, postupuje se při uspokojování pohledek zajištěných věřitelů obdobně jako v konkursu (ust. § 398 odst. 2 InsZ). Je-li úpadek dlužníka řešen oddlužením ve formě splátkového kalendáře, pak dojde ke zpeněžení předmětu zajištění pouze v případě, kdy o to zajištěný věřitel v průběhu oddlužení požádá. Pro tento případ platí, že neuspokojená část pohledávky zajištěného věřitele se v rámci splátkového kalendáře neuspokojuje a že na neuspokojenou část pohledávky zajištěného věřitele dopadá dlužníkovi přiznané osvobození od dluhů (ust. § 398 odst. 3 InsZ). Nepožádá-li zajištěný věřitel insolvenčního správce o zpeněžení zástavy, pohledávka zajištěného věřitele se nijak v průběhu oddlužení neuspokojuje; dlužníkovi přiznané osvobození od dluhů na ni však nedopadá (§ 414 odst. 4 InsZ). Při řešení úpadku reorganizací pro zajištěné věřitele platí, že pokud zajištění věřitelé neschválí jiný (nižší) rozsah plnění pak musí v rámci plnění reorganizačního plánu získat k zajištění svých pohledávek stejný nebo obdobný druh zajištění, v témže pořadí, ke stejnému nebo obdobnému majetku dlužníka, případně k jinému majetku dlužníka nejméně stejné hodnoty a obdržet plnění, jehož současná hodnota ke dni účinnosti reorganizačního plánu se bude rovnat nejméně hodnotě zajištění stanovené ve znaleckém posudku (§ 349 odst. 1 InsZ).


Uplatní-li věřitel k přihlášené pohledávce právo na uspokojení ze zajištění, je insolvenční správce povinen podle ust. § 219 odst. 4 InsZ zadat znalci ocenění předmětu zajištění. Výkladové problémy činí ust. § 167 odst. 2 InsZ, podle kterého platí, že je-li podle znaleckého posudku vypracovaného v insolvenčním řízení hodnota zajištění nižší, než výše zajištěné pohledávky, považuje se pohledávka co do takto zjištěného rozdílu za nezajištěnou. Jak má tedy insolvenční správce vyložit toto ustanovení, pokud věřitel přihlásil zajištěnou pohledávku ve výši 1 mil. Kč a znalec ocenil předmět zajištění částkou 600 tis. Kč? Pro tento případ platí, že výše uvedené zjištění nemůže mít vliv na přezkoumání pohledávky při přezkumném jednání (není důvod popřít zajištění u pohledávky přesahující 600 tis. Kč), - vydání výtěžku zajištěnému věřiteli, neboť to odvisí od částky dosažené zpeněžením a není vyloučeno, že insolvenční správce zpeněžení za částku vyšší, než ke které dospěl znalec. 92 Zjištění hodnoty zajištění má vliv na -

-

-

výkon hlasovacího práva tímto věřitelem (při volbě věřitelského výboru by tento věřitel hlasoval s pohledávkou ve výši 600 tis. Kč se zajištěnými věřiteli a se zbytkem ve výši 400 tis. Kč s nezajištěnými věřiteli) a na případné úročení zajištěné pohledávky podle ust. § 171 InsZ.

Je-li pohledávka zajištěna na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva (nejčastěji převod vlastnictví k věci dlužníka na věřitele) pak platí, že i tento věřitel musí v rámci insolvenčního řízení uplatnit svoji pohledávku jako ostatní zajištění věřitelé standardním přihlášením pohledávky jako pohledávky zajištěné dle § 166 InsZ a jeho pohledávka bude přezkoumána postupem dle § 188 a § 190 a násl. InsZ. Uspokojení jeho pohledávky mimo insolvenční řízení prodejem převedené věci připustit nelze, neboť by to mělo za následek změnu rozsahu majetkové podstaty v neprospěch ostatních věřitelů. Dosud nezpeněžený majetek dlužníka, který byl převeden na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva, bude v případě rozhodnutí o úpadku dlužníka majetkem náležejícím do majetkové podstaty. Věřitel bude povinen strpět prodej zástavy insolvenčním správcem a uspokojení jeho pohledávky bude probíhat podle zásad zakotvených v § 299 odst. 1 93 IZ. Dne 1. 8. 2013 nabude účinnosti zákon č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů, který novelizuje rovněž insolvenční zákon, pokud jde o okruh zajištěných věřitelů. Podle novelizovaného ust. § 167 odst. InsZ se věřitelé vykonatelných pohledávek na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem uspokojují ze zpeněžení věci, práva pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, byly-li tyto hodnoty zajištěny v trestním řízení o tomto trestném činu a přihláška pohledávky byla podána v době, kdy zajištění podle trestního řádu trvá, nebo podal-li takový věřitel návrh na výkon rozhodnutí zřízením soudcovského 92

např. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp.zn. KSOS 25 INS 8335/2009, 2 VSOL 471/2012-P1-11 ze dne 24. července 2012:Ustanovení § 167 odst. 2 IZ není ustanovením, podle něhoţ by bylo lze uspokojovat zajištěného věřitele, resp. podle něhoţ by se rozhodovalo o vydání výtěţku zpeněţení zajišťovacích instrumentů. K takovému účelu toto ustanovení neslouţí. Jeho hlavním smyslem je objektivizovat hodnotu zajištění do doby, neţ bude hodnota zajištění zjištěna jeho realizací (tj. zpeněţením zajištění). Určení hodnoty zajištění slouţí především pro potřebu výkonu hlasovacího práva na schůzích věřitelů, zejména tam, kde se hlasuje podle jednotlivých skupin nezajištěných a zajištěných věřitelů (např. § 57, § 148 odst. 2, § 151 odst. 1, § 337, § 344 a násl. IZ). Rozhodovat podle něj o vydání výtěţku zpeněţení zajištění však moţné není. 93

Usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSPH 37 INS 7184/2010, 2 VSPH 1024/2011-A ze dne 19. 9. 2011


zástavního práva na nemovitostech v době, kdy zajištění podle trestního řádu trvalo. Pro pořadí uspokojení podle odstavce 1 je rozhodující doba vzniku zajištění podle trestního řádu.

Ostatní (nepřednostní) pohledávky Nepřednostními pohledávkami je nutno rozumět pohledávky, které se uspokojují v rámci insolvenčního řízení až v případě, kdy jsou zcela uspokojeny pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim na roveň postavené. Nutno je rovněž zmínit, že pokud je k majetku patřícímu do majetkové podstaty uplatněno právo na uspokojení ze zajištění, mají zajištění věřitelé přednostní právo na vydání výtěžku získaného zpeněžením předmětu zajištění, a to jak před nepřednostními věřiteli, tak před nositeli pohledávek za majetkovou podstatou a jim na roveň postavených. Tito věřitelé uplatňují své nároky v insolvenčním řízení přihláškou (viz část 1.6) ve lhůtách stanovených k tomu v rozhodnutí o úpadku. V konkursním řízení jsou nepřednostní pohledávky uspokojovány až v samotném závěru řízení na základě pravomocného rozvrhového usnesení. Pro neuspokojené části pohledávek pak platí, že -

-

neuspokojené pohledávky nebo jejich části nezanikají, nestanoví-li výslovně insolvenční zákon jinak (§ 244 InsZ). Na základě upraveného seznamu pohledávek lze po zrušení konkursu podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci pro zjištěnou neuspokojenou pohledávku, kterou dlužník nepopřel s tím, že toto právo se promlčí až za 10 let od zrušení konkursu. Byl-li konkurs veden na právnickou osobu a skončilo-li konkursní řízení zrušením konkursu po splnění rozvrhového usnesení nebo zrušením konkursu pro nedostatek majetku, pak je tato právnická osoba ze zákona zrušena a následuje její výmaz z obchodního rejstříku (pokud nemá majetek, pak se nevyžaduje její likvidace). V takovém případě neuspokojená část pohledávky zanikne v důsledku zániku dlužníka.; to neplatí, lze-li pohledávku spokojit třetí osobou ze zajištění.

V případě řešení úpadku oddlužením ve formě zpeněžení majetkové podstaty jsou nepřednostní pohledávky uspokojovány obdobně jako v konkursu. Je-li úpadek dlužníka řešen oddlužením ve formě splátkového kalendáře, pak jsou uspokojovány na základě insolvenčním soudem schváleného splátkového kalendáře, a to poměrně podle jejich výše. Splní-li dlužník oddlužení, bude mu insolvenčním soudem přiznáno osvobození od dluhů a z neuspokojených částí pohledávek se stane naturální obligace (pohledávka soudně nevymahatelná). Osvobození se vztahuje i na takové pohledávky, které věřitelé do insolvenčního řízení nepřihlásili, ačkoliv pohledávky v přihlašovací lhůtě existovaly a přihlášeny tak objektivně věřitelem být mohly (§ 414 InsZ). Tím, že byl dlužník osvobozen od hrazení neuspokojených pohledávek nebo jejich částí, není vyloučeno, aby věřitel vymohl svoji pohledávku proti spoludlužníkovi, ručiteli, zástavnímu dlužníkovi nebo jiné osobě, která pohledávku věřitele za dlužníkem osobně nebo věcně zajistila.

V reorganizaci jsou nepřednostní věřitelé rozděleni do skupin tak, aby v každé skupině byli věřitelé se zásadně shodným právním postavením a zásadně shodnými hospodářskými zájmy. Kritéria neurčuje zákon, ale sám reorganizační plán. Je-li reorganizační plán schválen, pak podle ust. § 356 InsZ platí, že zanikají práva všech věřitelů vůči dlužníkovi a za věřitele dlužníka se považují osoby uvedené v reorganizačním plánu za podmínek v něm stanovených. Tyto nově založené pohledávky jsou pak dlužníkem uspokojovány plněním reorganizačního plánu.


Pohledávky vyloučené z uspokojení v rámci insolvenčního řízení Ustanovení § 170 InsZ obsahuje výčet pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojují. Pokud věřitel přesto takovou pohledávku uplatní v rámci insolvenčního řízení přihláškou, pak insolvenční správce nezařadí takovou pohledávku do seznamu pohledávek sestaveného pro účely přezkumného jednání a 94 k pohledávce se tedy v rámci přezkumného jednání nebude vyjadřovat . Pohledávkami vyloučenými z uspokojení v rámci insolvenčního řízení podle ust. § 170 InsZ jsou: a)

úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek přihlášených věřitelů, vzniklých před rozhodnutím o úpadku, pokud přirostly až v době po tomto rozhodnutí, b) úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek věřitelů, které se staly splatné až po rozhodnutí o úpadku, c) pohledávky věřitelů z darovacích smluv, 95 d) mimosmluvní sankce postihující majetek dlužníka , s výjimkou příslušenství daní, poplatků, pojistného na sociální zabezpečení a pojistného za veřejné zdravotní pojištění, pokud povinnost zaplatit toto příslušenství vznikla před rozhodnutím o úpadku, e) smluvní pokuty, pokud právo na jejich uplatnění vzniklo až po rozhodnutí o úpadku, f) náklady účastníků řízení vzniklé jim účastí v insolvenčním řízení. Tím však výčet pohledávek vyloučených z uspokojení v insolvenčním řízení nekončí. Nejvyšší soud ČR v usnesení sp.zn. 29 NSČR 16/2011-P8-23, KSPH 39 INS 4718/2009 ze dne 30.11.2011 shrnul okruh dalších pohledávek vyloučených z uspokojení takto: „Protipólem pohledávek věřitelů uspokojitelných v insolvenčním řízení jsou pohledávky, které insolvenční zákon z takového uspokojení výslovně vylučuje, Jde o pohledávky vypočtené v § 170 insolvenčního zákona. Insolvenční zákon dále vylučuje z uspokojení v insolvenčním řízení ty z přihlášených pohledávek, k nimž se v důsledku později (poté, co nastaly účinky přihlášení) nastalých skutečností nepřihlíží (srov. § 185 insolvenčního zákona). Povahou věci je rovněž dáno, že z uspokojení v insolvenčním řízení jsou (faktickou cestou) vyloučeny pohledávky, které věřitel, jemuž insolvenční zákon předepisuje uplatnění pohledávky vůči dlužníku podáním přihlášky, nepřihlásil v průběhu insolvenční ho řízení vůbec nebo pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim na roveň postavené, které věřitel neuplatnil v průběhu insolvenční ho řízení postupem dle § 203 insolvenčního zákona (takže se o nich insolvenční správce nedozvěděl). Poslední kategorií pohledávek, jež se v insolvenční m řízení neuspokojují žádným způsobem z majetkové podstaty dlužníka, jsou ty, které vznikly až po rozhodnutí o úpadku respektive (ve vazbě na výše řečené) po uplynutí propadné lhůty vymezené rozhodnutím o úpadku k přihlášení pohledávek a které zároveň nejsou zahrnuty v taxativním výčtu pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek postavených jim na roveň, obsaženém v § 168 a § 169 insolvenčního zákona. Příkladem pohledávky, vzniklé v průběhu insolvenční ho řízení (po rozhodnutí o úpadku, poté, co insolvenční soud rozhodl o způsobu řešení dlužníkova úpadku), která se v průběhu insolvenčního řízení neuspokojuje vůbec, je pohledávka vzniklá státu (správci daně) tím, že dlužník je povinen v průběhu insolvenčního řízení snížit svoji daň na vstupu u přijatého zdanitelného plnění podle § 44 94

Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11.3.2010, sp.zn. KSOS 33 INS 5524/2009, 2 VSOL 13/2010-B : Nesouhlasí-li věřitel s postupem správce, který jeho pohledávku (její část) nezařadil do seznamu přihlášených pohledávek s odůvodněním, ţe je vyloučena z uspokojení (§ 170, § 189 odst. 1 věta druhá), můţe podat návrh, aby jeho pohledávka (její část) byla zařazena do seznamu přihlášených pohledávek. Proti usnesení insolvenčního soudu, který takovému návrhu věřitele nevyhoví, je odvolání přípustné.

95

Usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSUL 70 INS 7469/2010, 3 VSPH 1057/2011-P4: Pokuta uloţená za správní delikt (byť v posuzovaném případě šlo o přestupek – leč obé je správní sankcí) spadá do mimosmluvních sankcí ve smyslu § 170 odst. 1 písm. d) IZ a nelze ji uspokojit ţádným ze způsobu řešení úpadku“.


odst. 5 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (srov. k tomu v literatuře např. Výkladové stanovisko č. 6 ze zasedání expertní pracovní skupiny pro insolvenční právo ze dne 4. října 2011, dostupné na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti)“.

Uplatňování pohledávek přihláškou a jejich přezkum Přihláška pohledávky, její náležitosti Přihláška pohledávky se podává na předepsaném formuláři, který je bezplatně dostupný na internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti ČR. Není-li při uplatnění pohledávky předepsaná forma 96 dodržena, jde o vadu odstranitelnou. Náležitosti přihlášky předepisuje ust. § 174 InsZ a podrobněji pak ust. § 21 vyhl. č. 311/2007 Sb. takto: a) označení "Přihláška pohledávky", b) označení insolvenčního soudu a spisová značka, pod níž je insolvenční řízení vedeno, pokud není přihláška podávána zároveň s insolvenčním návrhem, c) označení dlužníka, d) označení věřitele včetně adresy pro doručování, pokud je odlišná od bydliště nebo sídla věřitele, e) bližší údaje o smlouvě nebo jiné skutečnosti, která je důvodem vzniku pohledávky, včetně vylíčení skutečností rozhodných pro vznik pohledávky, f) údaje, zda pohledávka či její část je vykonatelná, g) údaj o pořadí pohledávky, přičemž 1. u pohledávek zajištěných majetkem, který náleží do majetkové podstaty dlužníka, obsahuje přihláška pohledávky popis právní skutečnosti, na jejímž základě vzniklo zajištění, rozhodné právo, jímž se zajištění řídí, popis majetku majetkové podstaty, k němuž bylo zajištění zřízeno, údaj o tom, zda byla uzavřena dohoda o pořadí uspokojení zajištěných věřitelů podle § 299 odst. 1 insolvenčního zákona, a způsob výpočtu úroku podle § 171 insolvenčního zákona pro případ, že na něj věřiteli v řízení vznikne nárok, 2. u pohledávek zajištěných jinak než majetkem, který náleží do majetkové podstaty dlužníka, obsahuje přihláška pohledávky údaje o rozsahu zajištění a údaje o tom, zda takové pohledávky jsou zajištěny majetkem jiných osob, než je dlužník, s uvedením předmětu, ohledně nějž bylo zajištění zřízeno, jeho vlastníka a data zřízení zajištění takového majetku, nebo zda takové pohledávky jsou zajištěny ručením jiné osoby s uvedením ručitele a data vzniku ručení, 3. u podřízených pohledávek údaje o jejich podřízenosti, h) údaj o povaze pohledávky, i) údaj o výši pohledávky, a to 96

Usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSCB 27 INS 1466/2008, 1 VSPH 180/2008-P-51-14

I. Procesní úkon – podání, které je podle svého obsahu přihláškou pohledávky, avšak není podáno na předepsaném formuláři, je podáním vadným ve smyslu § 188 odst. 1 IZ, nikoliv procesně neúčinným. II. K odstranění vadnosti přihlášky je určen postup podle § 188 odst. 2 IZ; insolvenční správce výslovně uvede, v čem její vadnost spočívá, tedy zde v nedodrţení předepsané formy, vyzve věřitele, aby vytčený nedostatek v zákonné lhůtě odstranil, a současně ho poučí o tom, jak postupovat, a jaký následek je s případným nesplněním této výzvy spojen. III. Podání, které je vadné pro nedostatek předepsané formy a které je jednoznačně identifikovatelné co do svého obsahu, má ty právní následky, které zákon spojuje s podáním bezvadným (zde s přihláškou řádně podanou na formuláři) za předpokladu, ţe bylo své vadnosti zbaveno. Přitom současně platí, ţe postup podle § 43 odst. 2 o.s.ř. (resp. v poměrech insolvenčního zákona podle § 188 odst. 2 IZ) vede k tomu, ţe podání, jehoţ vady byly odstraněny, má zákonem předvídané účinky ke dni, kdy bylo vůči soudu učiněno.


1. údaj o celkové výši jistiny pohledávky; pokud je pohledávka nepeněžitá, obsahuje přihláška pohledávky popis postupu, který byl použit pro vyčíslení pohledávky, 2. údaj o celkové výši přihlášeného příslušenství, jehož uspokojení není vyloučeno podle § 170 insolvenčního zákona, včetně způsobu jeho výpočtu s rozlišením jednotlivých druhů příslušenství, j) k) l) m)

prohlášení o pravdivosti údajů uvedených v přihlášce pohledávky, seznam příloh přihlášky pohledávky, údaje o osobě, která přihlášku pohledávky podepsala, jde-li o osobu odlišnou od osoby věřitele, datum a podpis.

K přihlášce je třeba podle ust. § 22 vyhl. č. 311/2007 Sb. jako přílohy připojit: a)

listiny dokládající existenci věřitele - právnické osoby, například výpis z obchodního rejstříku nebo obdobného registru, b) kopie smluv, soudních nebo jiných rozhodnutí a další listiny dokládajících údaje uvedené v přihlášce pohledávky, c) plnou moc udělenou věřitelem zmocněnci, pokud je věřitel zastoupen na základě plné moci. Pro přihlášku pohledávky dále platí: -

Podává se ve lhůtě stanovené v rozhodnutí o úpadku (blíže kapitola 1.6.2) u insolvenčního soudu, a to dvojmo. Přihlásit lze i pohledávku nesplatnou nebo vázanou na podmínku. Přihlásit je třeba i pohledávky již uplatněné u soudu, pohledávky vykonatelné, pohledávky vymáhané exekučně a pohledávky přihlášené do likvidace dlužníka. Pohledávky v cizí měně je nutno podle pravidel uvedených v ust. § 175 InsZ přihlásit v korunách českých. Přihlásit lze i nepeněžitou pohledávku, kterou je třeba vyjádřit v penězích na základě odhadu její hodnoty.

Jeden stejnopis přihlášky včetně příloh předá insolvenční soud insolvenčnímu správci. Jeho úkolem je posoudit, zda přihláška pohledávky nevykazuje vady, a pokud vady vykazuje, pokusit se postupem podle ust. § 188 odst. 2 InsZ o jejich odstranění. Následně z přihlášek sestaví seznam jako podklad pro přezkumné jednání. Má-li insolvenční správce za to, že přihláška je vadná (neurčitá, nesrozumitelná, není dostatečně specifikován důvod pohledávky apod.), vyzve věřitele k odstranění vad přihlášky. Ve výzvě -

uvede, v čem spatřuje vady přihlášky, a naznačí, jak mají byt vady odstraněny, k odstranění vad stanoví lhůtu, jež nesmí být kratší než 15 dnů od doručení výzvy, a poučí věřitele o tom, že uplyne-li lhůta marně, k přihlášce se nepřihlíží, poučí věřitele o tom, že podání, kterým jsou vady přihlášky odstraňovány, musí být adresováno insolvenčnímu soudu (nikoliv insolvenčnímu správci).

Uplyne-li lhůta k odstranění vad marně, předloží insolvenční správce vadnou přihlášku a výzvu k odstranění vad (včetně dokladu o jejím doručení věřiteli) insolvenčnímu soudu. Ten ověří, zda insolvenční správce postupoval v souladu s ust. § 188 odst. 2 InsZ a přihlášku podle ust. § 185 InsZ odmítne. Právní moci 97 usnesení, kterým se přihláška odmítá, účast věřitele v insolvenčním řízení ohledně této pohledávky končí .

97

Usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSUL 45 INS 150/2008, 1 VSPH 103/2008 ze dne 16.7.2008 publikované ve Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek, sešit 3/2009, judikát č. 37:


Postup podle ust. § 188 odst. 2 InsZ se uplatní jen v případě, kdy je vadná přihláška (vyplněný formulář), nedostatek v přílohách nemůže být tímto způsobem odstraňován a může být příčinou popření pohledávky insolvenčním správcem, když pohledávka nebude věřitelem řádně doložena a nevyplyne ani 98 z účetní evidence dlužníka.

Přihláška může být insolvenčnímu soudu doručena -

-

osobně na podatelnu nebo poštou, elektronicky (e-mailem), v takovém případě však se zaručeným elektronickým podpisem; není-li zaručeným elektronickým podpisem vybavena, musí být do 3 dnů doplněna doručením stejnopisu přihlášky v listinné podobě, anebo 99 prostřednictvím datové schránky s tím, že v tomto případě se zaručený podpis u zprávy nevyžaduje.

Lhůta pro přihlášku Propadná lhůta pro uplatnění pohledávky přihláškou je určena insolvenčním soudem v rozhodnutí o úpadku, nicméně insolvenční zákon umožňuje věřitelům, aby přihlásili do insolvenčního řízení svoje pohledávky ještě před tím, než je rozhodnutí o úpadku vydáno. Podle ust. 105 InsZ je přihláška pohledávky povinnou přílohou insolvenčního návrhu podávaného věřitelem. Insolvenční soud současně s vydáním vyhlášky, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, podle § 110 InsZ poučí věřitele o tom, že mohou uplatňovat své nároky přihláškou již od zahájení insolvenčního řízení a nemusí vyčkat až na rozhodnutí o úpadku. Podáním přihlášky se zakládá účastenství věřitele v insolvenčním řízení a ten se pak podle ust. § 135 InsZ může zúčastnit projednávání insolvenčního návrhu.

Pro lhůtu k podání přihlášky platí, že K přihlášce pohledávky, kterou nelze přezkoumat pro její vady nebo neúplnost, se ve smyslu § 185 ve spojení s ustanovením § 188 odst. 2 IZ nepřihlíţí ode dne, kdy přihlašovateli pohledávky marně uplynula lhůta určená mu insolvenčním správcem v řádné výzvě k odstranění vad přihlášky. To, zda přihláška pohledávky byla doplněna po uplynutí této lhůty, ale ještě před tím, neţ insolvenční soud rozhodl, ţe se k přihlášce pohledávky nepřihlíţí a ţe jí jako opoţděnou odmítá, nemá na tento závěr ţádného vlivu. Rozhodnutí insolvenčního soudu podle § 188 odst. 2 IZ je ze zákona spojeno s rozhodnutím o odmítnutí přihlášky s uvědoměním věřitele, ţe právní mocí rozhodnutí jeho účast v insolvenčním řízení končí (§ 185 IZ).

98

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 7. 2008 sp. zn. KSUL 45 INS 150/2008, 1 VSPH 94/2008 -P Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek, sešit 1/2009, judikát č. 13 Postup podle § 188 IZ se uplatní pouze tehdy, je-li vadný je sám procesní úkon, tj. přihláška pohledávky. Okolnost, ţe věřitel nepřipojí poţadované přílohy, nemůţe mít jiný následek, neţ ţe uplatněný nárok neprokáţe (nesplní povinnost důkazní). Nedoplní-li věřitel ani přes výzvu insolvenčního správce zákonem poţadované přílohy (kopie smluv, soudních nebo jiných rozhodnutí a dalších listin dokládajících údaje uvedené v přihlášce pohledávky), čili listinné důkazy ve smyslu § 177 uvedeného zákona, je na insolvenčním správci, zda takovou pohledávku co do pravosti nebo obsahu zpochybní a podle § 192 a násl. tohoto zákona ji popře.

99

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30.5.2011 sp.zn. KSCB 25 INS 1903/2010, 3 VSPH 605/2010-P10-10: Přihláška pohledávky je procesním úkonem, podáním věřitele, které - jestliţe je odesláno z datové schránky tohoto věřitele osobou uvedenou v § 18 odst. 1 aţ 4 zák. č. 300/2008 Sb., ve znění pozdějších předpisů - má z hlediska úpravy v ustanovení § 18 odst. 2 cit. zák. stejné účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný.


-

-

-

lhůtu stanoví insolvenční soud v rozhodnutí o úpadku; lhůta nesmí být kratší než 30 dnů a delší než 2 měsíce od rozhodnutí o úpadku; v případě řešení úpadku oddlužením je předepsána jediná lhůta v délce 30 dnů, 100 jde o lhůtu procesní, proto postačí, je-li poslední den lhůty přihláška podána doporučeně na poště ; připadne-li poslední den na den pracovního klidu nebo na svátek, je lhůta zachována, je-li přihláška podána nejblíže následující pracovní den, jde o lhůtu propadnou; prominutí jejího zmeškání není podle ust. § 83 InsZ přípustné, vyjma známých věřitelů se sídlem v ostatních státech Evropské unie (s výjimkou Dánska) insolvenční soud nezasílá věřitelům vyrozumění o zahájení insolvenčního řízení ani rozhodnutí o úpadku, takže je na věřiteli, aby se včas z insolvenčního rejstříku o insolvenčním řízení vedeném na majetek jeho dlužníka dozvěděl a 101 včas svůj nárok v insolvenčním řízení uplatnil .

Ust. § 430 InsZ ukládá insolvenčnímu soudu vyrozumět známé věřitele dlužníka se sídlem v ostatních členských státech Evropské unie (vyjma Dánska) o zahájení insolvenčního řízení a o rozhodnutí o úpadku tím, že jim zvlášť doručí obě uvedená rozhodnutí a výzvu k podání přihlášky s poučením, jak má zahraniční věřitel do insolvenčního řízení pohledávky uplatnit. Těmto věřitelům běží lhůta k podání přihlášky až od doručení vyrozumění zvláštním způsobem.

Aby lhůta stanovená v rozhodnutí o úpadku k podání přihlášky skutečně začala běžet, je třeba, aby byl 102 dlužník v insolvenčním rejstříku řádně označen , neboť jej věřitel musí být schopen v insolvenčním rejstříku vyhledat. Pokud bude dlužník označen chybně (přesmyčka ve jménu či příjmení, nesprávné RČ nebo IČ) nebo neúplně, lhůta k podání přihlášek neběží. Dalším předpokladem běhu lhůty je, tento informační systém veřejné správy řádně funguje. Věřitel je podle ust. § 192 odst. 4 InsZ oprávněn až do přezkoumání pohledávky na přezkumném jednání změnit výši pohledávky a to i tak, že bude uplatňovat více, než přihláškou v propadné přihlašovací lhůtě uplatnil. Zde musí insolvenční soud pečlivě uvážit, zda se jedná skutečně o zákonem dovolenou změnu výše přihlášené pohledávky, či zda se věřitel takto nesnaží opožděně uplatnit další nárok, který nebyl v řádné přihlašovací lhůtě vůbec uplatněn. Např. není změnou výše pohledávky případ, kdy věřitel v přihlášce včas uplatní pohledávku z titulu nezaplacené kupní ceny a následně pak (dovolávaje se ust. § 192 odst. 4 InsZ) uplatní úroky z prodlení se zaplacením kupní ceny. Byť jde o příslušenství pohledávky, z hlediska práva jsou

100

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. KSHK41INS 128/2008, l VSPH 8/2008-P, (Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek, rozhodnutí 49/2009) : K zachování lhůty k podání přihlášek stanovené insolvenčním soudem v rozhodnutí o úpadku postačí, je-li přihláška posledního dne lhůty odevzdána orgánu, který má povinnost písemnost doručit (§ 57 odst. 3 o. s. ř).

101

Usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. KSBR 38 INS 735/2008, 29 NSČR 4/2008 – P11 ze dne 4.9.2008,

Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek, sešit 2/2009 , judikát č. 25 : Nejde-li o známé věřitele dluţníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států EU s výjimkou Dánska, nedoručuje insolvenční soud známým věřitelům dluţníka zvlášť (jinak neţ vyhláškou podle § 71 IZ) ani vyhlášku o zahájení insolvenčního řízení, ani rozhodnutí o úpadku.

102

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5.9.2010 sp. zn. KSPH 40 INS 1751/2010, 1 VSPH 775/2010-P12-7:

Jakmile nastanou účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nejpozději však do 7 dnů po tomto okamţiku (§ 420 odst. 4 IZ), je insolvenční soud povinen zapsat do seznamu dluţníků veškeré údaje, jeţ se v něm zveřejňují podle § 420 odst. 1 aţ 3 IZ, i kdyţ se z obsahu insolvenčního návrhu nepodávají; v takovém případě si je insolvenční soud obstará z příslušných informačních registrů.


cena a úrok z prodlení samostatnými nároky, a insolvenční soud by tento úkon vyhodnotil jako opožděnou přihlášku příslušenství, kterou by podle ust. § 185 InsZ odmítl.

Insolvenční zákon upravuje u několika typů pohledávek zvláštní způsob jejich uplatňování v insolvenčním řízení. -

-

-

Podle ust. § 172 odst. 4 InsZ se pohledávky společníků nebo členů dlužníka vyplývající z jejich účasti ve společnosti nebo družstvu v insolvenčním řízení neuplatňují přihláškou, ale pouze se oznamují insolvenčnímu správci, který vede jejich evidenci. Podle ust. § 237 odst. 5 InsZ platí, že bylo-li plnění z neúčinného právního úkonu vzájemné a nelze-li oprávněné osobě poté, co vydala dlužníkovo plnění zpět do majetkové podstaty, vrátit protiplnění, považuje se pohledávka této osoby za přihlášenou pohledávku a uspokojí se stejně jako ostatní nepřednostní pohledávky. Podle ust. § 275 InsZ se pohledávka manžela dlužníka vzniklá po prohlášení konkursu vypořádáním společného jmění manželů považuje za přihlášenou pohledávku a uspokojuje se stejně jako ostatní nepřednostní pohledávky.

Přezkum pohledávky Podkladem pro přezkumné jednání je seznam přihlášených pohledávek zpracovaný insolvenčním správcem. Náležitosti seznamu upravuje ust. § 189 InsZ a podrobněji pak ust. § 11 vyhl. č. 311/2007 Sb., a to takto: a) b) c) d) e) f) g) h) i) j) k) l)

-

označení insolvenčního soudu a spisová značka, pod níž je insolvenční řízení vedeno, označení dlužníka, označení insolvenčního správce, pořadové číslo přihlášky, den, kdy byla přihláška doručena insolvenčnímu soudu, označení věřitele, údaje pro posouzení důvodu vzniku pohledávky, údaje pro posouzení povahy a celkové výše pohledávky, výše jistiny přihlášené pohledávky a přihlášeného příslušenství, údaje pro posouzení pořadí pohledávky; pokud je přihlášena zajištěná pohledávka, uvede se rovněž důvod a způsob zajištění, údaj o vykonatelnosti pohledávky, vyjádření dlužníka k přihlášené pohledávce a stanovisko insolvenčního správce k přihlášené pohledávce. Do seznamu insolvenční správce nezařadí

pohledávky za majetkovou podstatou, popř. pohledávky jim na roveň postavené, pokud je věřitelé uplatnili v insolvenčním řízení (chybně) přihláškou, pohledávky, ke kterým se nepřihlíží (opožděně přihlášené nebo vadné, u kterých se nepodařilo vady odstranit), pohledávky vyloučené z uspokojení v rámci insolvenčního řízení.

Pohledávky jsou přezkoumávány na přezkumném jednání, které svolá insolvenční soud v rozhodnutí o úpadku. Dlužníka a insolvenčního správce, jejichž účast je na přezkumném jednání povinná, předvolá insolvenční soud zvláštním způsobem. Účast věřitelů na přezkumném jednání je ponechána na jejich vůli. Přezkumné jednání řídí soudce, který v daném insolvenčním řízení vykonává dohled. Na přezkumné jednání většinou navazuje schůze věřitelů. Není vyloučeno, že bude nařízeno ještě tzv. zvláštní přezkumné jednání za účelem přezkoumání těch pohledávek, které nebylo možno přezkoumat při řádném přezkumném jednání pro vady, nebo k přezkoumání Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

pohledávek, u nichž věřitel před přezkumným jednáním podle ust. § 192 odst. 4 InsZ změnil jejich výši a v důsledku toho nebylo možno bez přípravy změněnou pohledávku přezkoumat. Při přezkumném jednání lze popřít pravost, výši či pořadí přihlášené pohledávky. Je-li popřena podle ust. § 193 InsZ pravost pohledávky, pak je namítáno, že pohledávka nevznikla nebo již zcela zanikla či se promlčela. Je-li podle ust. § 194 InsZ popřena výše pohledávky, pak je namítáno, že dlužníkův závazek je nižší než přihlášená částka. Popírající musí zároveň uvést, v jaké výši pohledávka existuje. V případě popření pořadí pohledávky podle ust. 196 InsZ je nejčastěji popíráno právo na uspokojení ze zajištění. Popřít pohledávku je oprávněn dlužník, insolvenční správce či kterýkoliv z přihlášených věřitelů. Zatímco popření pohledávky insolvenčním správcem má účinky při všech způsobech řešení úpadku, popření pohledávky věřitelem má účinky toliko při řešení úpadku konkursem a oddlužením, tedy v reorganizaci nemá popěrný úkon věřitele vliv na zjištění věřitelem popřené pohledávky. Popírá-li pohledávku dlužník, pak platí, že popěrný úkon dlužníka nemá vliv na zjištění pohledávky při řešení úpadku konkursem. Podle ust. § 192 odst. 3 InsZ však platí, že pro pohledávku, kterou dlužník popřel co do její pravosti nebo výše, není v rozsahu popření upravený seznam pohledávek po skončení insolvenčního řízení exekučním titulem.

Popřít lze jak pohledávku nevykonatelnou, tak pohledávku vykonatelnou. Pro popření vykonatelné pohledávky však platí, že insolvenční správce a věřitel mohou jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané věřiteli pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu uplatnit jen skutečnosti které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření nemůže být jiné právní posouzení věci. Popírá-li vykonatelnou pohledávku dlužník, může jako důvod popření její pravosti nebo výše uplatnit jen skutečnosti, které jsou důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce proto, že pohledávka zanikla nebo se promlčela.

-

-

Zatímco dlužník a insolvenční správce popírají pohledávku tak, že svoje stanovisko vyznačí do seznamu přihlášených pohledávek a toto své stanovisko mohou při přezkumném jednání prohlášením do protokolu změnit, jsou pro popření pohledávky věřitelem stanovena v ust. § 200 InsZ přísná formální pravidla. Pro popření pohledávky přihlášeným věřitelem platí: -

Popěrný úkon věřitele se činí na předepsaném formuláři, který je dostupný bezplatně na internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti ČR. Popěrný úkon musí být insolvenčnímu soudu doručen 3 pracovní dny před konáním přezkumného 103 jednání . Vadný nebo opožděně doručený popěrný úkon insolvenční soud nejpozději v průběhu přezkumného jednání odmítne. Řádný popěrný úkon věřitele se od rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, nejdříve však po uplynutí 10 dnů od konání přezkumného jednání, stává žalobou na popření pohledávky (blíže viz kapitola 1.6.5)

103

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sen. zn. 29 ICdo 17/2012

Podání obsahující popěrný úkon přihlášeného věřitele je doručeno insolvenčnímu soudu nejpozději 3 pracovní dny přede dnem konání přezkumného jednání o popřené pohledávce (§ 200 odst. 2 insolvenčního zákona) v případě, že jde o podání doručené insolvenčnímu soudu nejpozději v průběhu třetího pracovního dne počítaného zpětně ode dne konání přezkumného jednání o popřené pohledávce.


Insolvenční správce, dlužník i věřitel mohou vzít svůj popěrný úkon zpět, to však za předpokladu, že se 104 v době zpětvzetí popěrného úkonu k popřené pohledávce ještě přihlíží. Spor vyvolaný popřením pohledávky insolvenčním správcem či dlužníkem Spor o zjištění popřené nevykonatelné pohledávky Popřel-li při přezkumném jednání nevykonatelnou pohledávku insolvenční správce nebo účinně popírající dlužník (tedy v případě řešení úpadku oddlužením či reorganizací), je možno domáhat se zjištění takto popřené pohledávky v incidenčním sporu vedeném na základě žaloby podané nositelem popřené nevykonatelné pohledávky proti popírajícímu insolvenčnímu správci, proti popírajícímu dlužníkovi nebo proti oběma popírajícím. O tomto však musí být věřitel poučen.

Pro vyrozumění o výsledku přezkumného jednání pro tento případ platí: Věřitelé, kteří jsou přítomni při přezkumném jednání, jsou poučení o možnosti podat incidenční žalobu insolvenčním soudem v průběhu samotného přezkumného jednání. Obsah poučení musí být zachycen v protokolu o přezkumném jednání. Nepřítomné věřitele – nositele popřené nevykonatelné pohledávky vyrozumí o možnosti podat incidenční žalobu insolvenční správce, a to písemně. Pokud se věřitelům, kteří byli přezkumného jednání účastni, nedostalo na tomto jednání řádného 105 poučení, pak i tito věřitelé musí být písemně vyrozuměni insolvenčním správcem.

-

-

Náležitosti vyrozumění předepisuje ust. § 13 vyhl. č. 311/2007 Sb. tak, že vyrozumění musí obsahovat: -

označení insolvenčního soudu včetně spisové značky, pod kterou je insolvenční řízení vedeno, označení dlužníka a označení věřitele, jemuž je toto vyrozumění určeno, údaje umožňující identifikaci popřené nevykonatelné pohledávky, informaci o tom, zda pohledávku popřel insolvenční správce nebo dlužník, informaci o tom, zda tato pohledávka byla popřena co do pravosti, výše nebo pořadí,

104

Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. MSPH 88 INS 3697/2008, 29 NSCR 18/2009 - P5 – 22, ze dne 16. 12. 2009 ( Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek, judikát č. 64, sešit 5-6/2010) Insolvenční správce můţe účinně vzít popření pravosti nevykonatelné pohledávky (a ve smyslu § 201 odst. 1 písm. b IZ tak přivodit její zjištění) jen po dobu, po kterou se podle IZ k takto popřené pohledávce v insolvenčním řízení přihlíţí. K účinnému zpětvzetí popření pravosti nevykonatelné pohledávky insolvenčním správcem tak můţe dojít do doby, neţ marně uplyne lhůta stanovená věřiteli k podání incidenční ţaloby u insolvenčního soudu, a podá-li věřitel včas ţalobu o určení pravosti popřené nevykonatelné pohledávky, pak do doby, neţ rozhodnutí insolvenčního soudu o této ţalobě nabude právní moci.

105

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 29 Cdo 3582/2010 ze dne 20.1.2011:

Poučení, jak má v insolvenčním řízení postupovat přihlášený věřitel, jehoţ nevykonatelná pohledávka byla při přezkumném jednání účinně popřena co do pravosti, výše nebo pořadí, se takovému věřiteli v případě, ţe je při přezkumném jednání přítomen, má dostat jiţ při tomto jednání. Nestane-li se tak, pak písemné vyrozumění ve smyslu ustanovení § 197 odst. 2 insolvenčního zákona, splňující náleţitosti vymezené vyhláškou č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona, musí insolvenční správce zaslat nejen těm věřitelům popřené nevykonatelné pohledávky, kteří se přezkumného jednání nezúčastnili, nýbrţ i těm věřitelům popřené nevykonatelné pohledávky, kterým se -ač byli přítomni náleţitého poučení při přezkumném jednání nedostalo.


poučení, že pokud nepodá věřitel, jehož nevykonatelná pohledávka byla popřena, proti insolvenčnímu správci (popř. proti popírajícímu dlužníkovi) u insolvenčního soudu žalobu na určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky, nebude k pohledávce popřené co do pravosti nadále v insolvenčním řízení přihlíženo a pohledávka popřená co do výše nebo pořadí se bude pokládat za zjištěnou ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření, - poučení, že věřitel, jehož nevykonatelná pohledávka byla popřena, se v podané žalobě může jako důvodu vzniku pohledávky dovolávat jen skutečností uvedených v přihlášce nebo při přezkumném jednání, - poučení o tom, že lhůta k podání žaloby činí 30 dnů od přezkumného jednání a že tato lhůta neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění, - datum a podpis insolvenčního správce. Vyrozumění zašle insolvenční správce věřiteli doporučenou poštou, aby měl doklad o tom, kdy bylo věřiteli vyrozumění doručeno. -

Věřitelem podanou žalobu projednává podle ust. § 160 InsZ soudce, který v daném insolvenčním řízení podle rozvrhu práce vykonává dohled. Opožděně podanou žalobu insolvenční soud odmítne; přitom platí, že lhůta k podání žaloby je hmotněprávní, tedy pro její zachování je třeba, aby poslední den lhůty byla již žaloba doručena insolvenčnímu soudu. Soudní poplatek za žalobu o určení pravosti, výše či pořadí popřené nevykonatelné pohledávky činí 5.000,- Kč, poplatek za odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně pak 2.000,- Kč. Pro projednání incidenční žaloby platí zásada koncentrace řízení zakotvená v ust. § 118b OSŘ.

O nákladech řízení se rozhoduje podle ust. § 202 InsZ a platí tyto zásady: Úspěšný věřitel (žalobce) nemá ve sporu o pravost, výši či pořadí pohledávky proti neúspěšnému insolvenčnímu správci právo na náhradu nákladů řízení. Náhrada nákladů přiznaná úspěšnému věřiteli vůči dlužníku se pokládá za přihlášenou pohledávku a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor. Bude-li ve sporu úspěšný popírající insolvenční správce nebo popírající dlužník (tedy žalovaný) a žaloba nositele popřené nevykonatelné pohledávky bude zamítnuta, rozhoduje se o nákladech řízení podle ust. § 142 OSŘ (podle výsledku sporu) neboť pro tento případ InsZ zvláštní pravidla neupravuje.

-

Spor o popření vykonatelné pohledávky Popřel-li při přezkumném jednání insolvenční správce nebo dlužník pravost nebo výši vykonatelné pohledávky, pak incidenční žalobu nepodává nositel popřené pohledávky, ale popírající správce, popírající dlužník, popř. oba popírající. Pro žalobu platí, že -

Žalobu je třeba podat v propadné 30denní lhůtě od konání přezkumného jednání; není-li žaloba podána včas, pokládá se popřená pohledávka za zjištěnou. Soudní poplatek činí 5.000,- Kč; insolvenční správce i dlužník jsou však podle ust. § 11 odst. 2 písm. r) SoudP od placení soudního poplatku osvobozeni. Je-li insolvenční správce či dlužník ve sporu úspěšný, zaváže insolvenční soud v rozsudku žalovaného věřitele, aby podle ust. § 2 odst. 3 SoudP soudní poplatek státu na místo osvobozeného žalobce uhradil.


-

V žalobě se může popírající insolvenční správce nebo popírající dlužník dovolávat jen těch důvodů popření, které byly uplatněny při přezkumném jednání. I pro projednání této žaloby platí zásada koncentrace řízení podle ust. § 118b OSŘ. Pravidla pro rozhodování o nákladech řízení jsou stejná jako ve sporu o určení popřené nevykonatelné pohledávky.

Popřel-li však insolvenční správce nebo dlužník pořadí vykonatelné pohledávky, podává žalobu o 106 pořadí pohledávky její nositel , tedy věřitel. Pro projednání sporu o pořadí pohledávky se uplatní vše, co bylo shora uvedeno pro spor o zjištění popřené nevykonatelné pohledávky.

Spor vyvolaný popřením pohledávky věřitelem Popřel-li věřitel pravost, výši či pořadí pohledávky jiného přihlášeného věřitele řádně a včas na předepsaném formuláři, pro další postup pak podle ust. 200 InsZ platí:  Popěrný úkon věřitele se považuje od rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, nejdříve však po uplynutí 10 dnů od konání přezkumného jednání za žalobu, kterou tento věřitel uplatnil u insolvenčního soudu své popření vůči věřiteli, který pohledávku přihlásil.  Tedy žalobcem v incidenčním sporu je vždy popírající věřitel a žalovaným je nositel popřené pohledávky bez ohledu na to, zda je popírána vykonatelná či nevykonatelná pohledávka.  Jedná se o incidenční spor, který projedná soudce, jenž v daném insolvenčním řízení vykonává dohled.  Řízení je ovládáno zásadou koncentrace podle ust. § 118b OSŘ. Finanční náročnost vedení sporu S vedením sporu na základě popěrného úkonu věřitele jsou spojeny tyto náklady:  Podle ust. § 202 odst. 3 InsZ je přihlášený věřitel, který popřel pohledávku, povinen složit do 15 dnů po skončení přezkumného jednání o popřené pohledávce u insolvenčního soudu jistotu na náklady řízení incidenčního sporu ve výši 10 000 Kč. Nebylo-li v době konání přezkumného jednání o popřené pohledávce ještě rozhodnuto o způsobu řešení úpadku, neskončí tato lhůta dříve než uplynutím 10 dnů od rozhodnutí o způsobu řešení úpadku. Je tak povinen učinit, aniž by k tomu byl vyzván insolvenčním soudem. Následkem nezaplacení této jistoty je odmítnutí žaloby. Bude-li popírající věřitel ve sporu úspěšný, popř. nebude-li z jiných důvodů zavázán hradit náklady řízení žalovanému věřiteli, bude mu po právní moci rozhodnutí, jímž se řízení končí, složená záloha vrácena. Jinak bude použita na (částečnou) úhradu nákladů řízení žalovaného věřitele, pokud mu byla soudem vůči žalobci přiznána.  Soudní poplatek za incidenční spor činí i v tomto případě 5.000,- Kč. Nebude-li soudní poplatek žalobcem (popírajícím věřitelem) ani přes výzvu soudu zaplacen, insolvenční soud řízení o žalobě zastaví. 106

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 ICdo 11/2012, (KSPH 41 INS 10743/2010, 41 ICm 1122/2011) ze dne 28. února 2013 : Spor o právo na uspokojení přihlášené pohledávky ze zajištění je svou podstatou sporem o výhodnější (přednostní) pořadí uspokojení přihlášené pohledávky a jako takový je v úpadkovém právu tradičně vnímán jako spor o pořadí pohledávky; srov. v reţimu zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, např. body I. a XXXI. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „stanovisko“), str. 169-170 (345-346) a str. 200-201 (376-377). Tomu pro insolvenční řízení odpovídá dikce ustanovení § 195 insolvenčního zákona, jeţ určuje, ţe o popření pohledávky co do jejího pořadí jde i tehdy, je-li popíráno právo na uspokojení pohledávky ze zajištění. Spor o pořadí pohledávky pro účely jejího uspokojení v insolvenčním řízení je přitom (bez ohledu na to, zda jde o pohledávku vykonatelnou) vţdy sporem zahajovaným věřitelem, který pohledávku přihlásil (přihlášeným věřitelem). To platí i u vykonatelných pohledávek; rozhodnutím, popřípadě listinou, která je exekučním titulem, na základě kterých se pohledávka stala vykonatelnou, byl totiţ stanoven jen základ a výše pohledávky. Pořadí ani právo na uspokojení ze zajištění nejsou řešeny (pokryty) exekučním titulem, a proto v tomto směru platí postup, jaký zákon určuje pro podání ţalob v incidenčních sporech u nevykonatelných pohledávek.


 Podle ust. § 203 odst. 4 InsZ může dále insolvenční soud uložit přihlášenému věřiteli, který popřel pohledávku, aby v incidenčním sporu složil i jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla věřiteli popřené pohledávky nedůvodným popřením pohledávky. Učiní tak jen na návrh věřitele popřené pohledávky, který doloží, že mu vznik takové škody nebo jiné újmy zjevně hrozí. Jestliže však podle dosavadních výsledků insolvenčního řízení lze očekávat, že popření pohledávky bude důvodné, insolvenční soud návrh věřitele popřené pohledávky na složení této jistoty zamítne. Přiměřeně se použijí ustanovení občanského soudního řádu o jistotě u předběžného opatření. Následkem nesložení této jistoty pak bude rovněž odmítnutí žaloby. Ukončení účasti věřitele v insolvenčním řízení Ukončení účasti věřitele jako důsledek převodu nebo přechodu pohledávky Dojde-li v průběhu insolvenčního řízení ke skutečnosti, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod přihlášené pohledávky z původního věřitele na nabyvatele pohledávky, upravuje pro tento případ ust. § 18 a 19 InsZ proces, na základě kterého se může nabyvatel pohledávky stát na místo původního věřitele účastníkem insolvenčního řízení. Insolvenční soud rozhodne o tom, že na místo původního věřitele vstupuje do řízení nabyvatel pohledávky za předpokladu, že  insolvenčnímu soudu je doručen řádný návrh původního věřitele, ke kterému je připojen souhlas nabyvatele pohledávky se svým vstupem do řízení a listiny, z nichž převod nebo přechod pohledávky plyne s tím, že musí jít buď o veřejnou listinu nebo listinu s úředně ověřenými podpisy, nebo že  původní věřitel a nabyvatel pohledávky učiní u insolvenčního soudu do protokolu společné prohlášení o tom, že došlo k převodu či přechodu pohledávky (v takovém případě se doložení této skutečnosti nevyžaduje). O návrhu je insolvenční soud povinen rozhodnout do konce nejblíže následujícího pracovního dne; pokud lhůtu zmešká, platí, že marným uplynutím lhůty se stává nabyvatel pohledávky účastníkem řízení na místo původního věřitele; insolvenční soud je pak povinen tuto skutečnost ošetřit dodatečně vydaným usnesením podle pravidel zakotvených v ust. 5 vyhl. č. 311/2007 Sb.

Dále pro rozhodování podle ust. § 18 InsZ platí, že  proti rozhodnutí není odvolání přípustné, insolvenční soud jím však není vázán; vyjdou-li později najevo nové skutečnosti, může soud původní rozhodnutí zrušit či změnit,  nabyvatel pohledávky se stává účastníkem insolvenčního řízení, jakmile insolvenční soud o změně v osobě věřitele rozhodl (prakticky vyhlášením usnesení při soudním jednání nebo jeho zveřejněním v insolvenčním rejstříku, pokud nebylo veřejně vyhlášeno),  nabyvatel vstupuje na místo původního věřitele i do incidenčních sporů, které se týkají jím nabyté pohledávky. Ukončení účasti věřitele jako následek splnění dluhu třetí osobu Podle ust. § 183 odst. 1 a 2 InsZ platí, že přihláškou pohledávky není dotčeno právo věřitele domáhat se uspokojení přihlášené pohledávky ze zajištění poskytnutého třetími osobami (ručitelé, zástavní dlužníci) ani právo domáhat se uspokojení přihlášené pohledávky po osobách odpovídajících věřiteli společně a nerozdílně s dlužníkem (spoludlužníci).


Pokud tyto osoby plní na přihlášenou pohledávku věřiteli, jsou oprávněny navrhnout insolvenčnímu soudu, aby rozhodl, že tato osoba vstupuje v rozsahu poskytnutého plnění do insolvenčního řízení na místo původního přihlášeného věřitele. Pro rozhodování se přiměřeně použijí ust. § 18 a 19 InsZ. Dále podle ust. § 183 odst. 3 InsZ platí, že pokud věřitel svoji takto zajištěnou pohledávku do insolvenčního řízení nepřihlásí, mohou třetí osoby (ručitelé, zástavní dlužníci, spoludlužníci) přihlásit jako podmíněnou pohledávku, která by jim mohla v budoucnu vzniknout tím, že budou věřiteli plnit na místo dlužníka.

Zpětvzetí přihlášky Věřitel je oprávněn kdykoliv v průběhu insolvenčního řízení vzít přihlášku své pohledávky zpět. V takovém případě insolvenční soud rozhodne podle ust. § 184 InsZ tak, že zpětvzetí přihlášky bere na vědomí. Právní mocí tohoto usnesení účast věřitele v insolvenčním řízení končí.

Odmítnutí přihlášky v důsledku nepřihlížení k pohledávce Podle ust. § 185 InsZ platí, že jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastane skutečnost, na základě které se k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud přihlášku odmítne. Proti rozhodnutí o odmítnutí přihlášky může podat odvolání pouze věřitel, o jehož pohledávce je takto rozhodováno. Právní mocí usnesení o odmítnutí přihlášky účast věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom musí 107 být věřitel vyrozuměn ve výroku usnesení o odmítnutí přihlášky . Insolvenční zákon upravuje 4 situace, kdy se k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží. Jedná se tyto případy: 1. Podle ust. § 173 InsZ platí, že se nepřihlíží k přihláškám pohledávky, které byly podány po uplynutí lhůty stanovené v rozhodnutí o úpadku (insolvenční soud odmítá přihlášku pohledávky pro opožděnost). 2. Podle ust. 188 odst. 2 InsZ platí, že pokud věřitel ve lhůtě stanovené insolvenčním správcem neodstranil vady přihlášky, marným uplynutím lhůty se k přihlášce nepřihlíží. Insolvenční správce předloží tedy 108 vadnou přihlášku se zprávou insolvenčnímu soudu a ten přihlášku odmítne pro vady . 3. Podle ust. § 198 odst. 1 platí, že nepodá-li věřitel – nositel popřené nevykonatelné pohledávky ve stanovené lhůtě žalobu na její zjištění, marným uplynutím lhůty se k pohledávce popřené co do její pravosti nepřihlíží a insolvenční soud pohledávku odmítne; pohledávka popřená co do výše či pořadí se pak pokládá za zjištěnou ve výši nebo pořadí, jak bylo uvedeno při jejím popření.

107

Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 NSCR 18/2009 - P5 – 22, ze dne 16. 12. 2009: Prostřednictvím usnesení o odmítnutí přihlášky podle § 185 insolvenčního zákona se v insolvenčním řízení deklaruje jiţ dříve nastalá skutečnost, s jejíţ existencí spojuje insolvenční zákon ten důsledek, ţe se nepřihlíţí k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce. Takové rozhodnutí nemá konstitutivní povahu (následek, podle kterého se nepřihlíţí k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce, nenastává /aţ/ právní mocí rozhodnutí); vyslovuje se jen k tomu, zda v minulosti jiţ nastala skutečnost, která popsaný následek (to, ţe se nepřihlíţí k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce) způsobila. Konstitutivní účinek takového rozhodnutí se (k okamţiku jeho právní moci) váţe jen k zániku účasti věřitele s takovou přihláškou či přihlášenou pohledávkou v insolvenčním řízení (srov. § 185 poslední větu insolvenčního zákona).

108

Usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSUL 45 INS 150/2008, 1 VSPH 103/2008 ze dne 16.7.2008 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, sešit 3/2009, judikát č. 37 s právní větou: K přihlášce pohledávky, kterou nelze přezkoumat pro její vady nebo neúplnost, se ve smyslu § 185 ve spojení s ustanovením § 188 odst. 2 IZ nepřihlíţí ode dne, kdy přihlašovateli pohledávky marně uplynula lhůta určená mu insolvenčním správcem v řádné výzvě k odstranění vad přihlášky. To, zda přihláška pohledávky byla doplněna po uplynutí této lhůty, ale ještě před tím, neţ insolvenční soud rozhodl, ţe se k přihlášce pohledávky nepřihlíţí a ţe jí jako opoţděnou odmítá, nemá na tento závěr ţádného vlivu


4. Podle ust. § 178 InsZ platí, že bude-li po přezkoumání přihlášená pohledávka zjištěna tak, že skutečná výše přihlášené pohledávky činí méně než 50% přihlášené částky, k přihlášené pohledávce se nepřihlíží ani v rozsahu, ve kterém byla zjištěna. Přitom platí, že podle ust. § 178 InsZ je třeba posoudit každou jednotlivou pohledávku bez ohledu na to, že věřitel přihláškou nesprávně přihlásil dva 109 samostatné nároky jako nárok jediný , zvlášť jistinu a zvlášť každý druh příslušenství pohledávky bez ohledu na to, jakou formou věřitel 110 tyto nároky uplatnil . Ukončení účasti věřitele v důsledku zániku jeho pohledávky Podle ust. § 186 InsZ platí, že jestliže pohledávka přihlášeného věřitele byla v průběhu insolvenčního řízení uspokojena nebo zanikla jiným způsobem a věřitel nevzal přihlášku zpět, insolvenční soud jeho účast v insolvenčním řízení rozhodnutím ukončí. Proti tomuto rozhodnutí není sice odvolání přípustné, dotčený věřitel se však může bránit podáním incidenční žaloby, pro kterou platí, že -

-

žaloba musí být podána do 30 dnů ode dne, kdy bylo věřiteli doručeno usnesení, kterým byla jeho účast v insolvenčním řízení ukončena; lhůta je zachována, je-li žaloba doručena poslední den lhůty insolvenčnímu soudu, žaloba se podává proti insolvenčnímu správci, žalobou se věřitel domáhá vydání rozhodnutí, že jeho pohledávka nadále trvá, nebyla-li žaloba včas podána, platí, že pohledávka věřitele zanikla způsobem uvedeným v rozhodnutí.

Pavel Berger Neplatnost a neúčinnost právních úkonů

Neúčinnost právních úkonů a odporovatelnost z pohledu insolvenčního zákona Neplatnost, neúčinnost právních úkonů v insolvenčním řízení má zejména za cíl ochránit věřitele před úkony dlužníka, kterými se snaží zkracovat uspokojení věřitelů či některé věřitele zvýhodňovat. Pomineme-li trestněprávní rovinu krácení či zvýhodňování věřitelů, je možnost domoci se neplatnosti či neúčinnosti právního úkonu vedoucího ke zmenšení věřitelova majetku poměrně účinným mimo trestním institutem obrany práv věřitelů. Článek započne s obecným pojednáním o neplatnosti právních úkonů a ve své druhé části se zaměří již na problematiku insolventního zákona a jeho úpravu neplatnosti a neúčinnosti právních úkonů.

109

Usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSUL 69 INS 2401/2010, 1 VSPH 892/2010-P14, ze dne 15. října 2010: Ustanovení § 178, § 185 a § 198 odst. 1 IZ se aplikují jednotlivě na kaţdou přihlášenou pohledávku a nikoliv na přihlášku pohledávek jako celek.

110

Usnesení Vrchního soudu v Praze KSLB 76 INS 12489/2010, 3 VSPH 905/2011 ze dne 16.1.2012: Z pohledu účinků uvedených v § 178 IZ je nezbytné posuzovat zvlášť jako samostatné pohledávky jistinu a jednotlivé druhy jejího uplatněného příslušenství, byť jistina spolu s příslušenstvím je přihlašována na jediném listu formuláře.


Obecné pojednání o následcích vadných právních úkonu V rámci obecného občanskoprávního výkladu jsou neplatnost právního úkonu (negotium nullum), odporovatelnost právního úkonu a možnost jednostranně odstoupit od smlouvy považovány za následky vadných právních úkonů. Neplatné právní úkony Za tyto považujeme právní úkony, jimž se nedostává některá náležitost, kterou zákon pod sankcí neplatnosti 111 požaduje . Neplatnost dále dělíme na neplatnost absolutní a relativní. Hlavními rozdíly mezi oběma druhy neplatnosti jsou: Absolutní neplatnost – absolutní neplatnost nastává ex lege, soud k ní přihlíží z moci úřední (ex officio), nemůže být dodatečně zhojena ani schválena (ratihabice), nemůže konvalidovat dodatečným odpadnutím důvodu neplatnosti. Relativní neplatnost – nenastává ze zákona, úkon relativně neplatný působí právní následky, jako úkon platný, dokud není neplatnost úkonu uplatněna u příslušného orgánu. Účinky relativní neplatnosti nastávají od doby, kdy jsou uplatněny (ex tunc). Relativně neplatný úkon lze napravit ratihabicí, může i konvalidovat. 112 Obecně se právo domáhat se relativní neplatnosti promlčuje ve 3 letech od uskutečnění plnění na základě relativně neplatného úkonu. V občanském zákoníku (dále jen „ObčZ“) jako obecném předpisu platí neplatnost absolutní s výjimkou taxativně uvedených ust. § 40a. Odporovatelnost Obecně je tento právní institut upraven v jediném § ObčZ, jedná se o § 42a. Podstatou tohoto institutu je, aby nedocházelo ke zkracování uspokojení vymahatelných pohledávek věřitele. Důsledkem úspěšného uplatnění odpůrčí žaloby je potom relativní bezúčinnost právního úkonu vůči zkrácenému věřiteli.

Jednostranné odstoupení od smlouvy Přichází v úvahu, pokud byla smlouva uzavřena v tísni za nápadně nevýhodných podmínek. Dále pak, pokud tak stanoví zákon či smlouva, ale to již není předmětem této práce. Neplatnost, neúčinnost, odporovatelnost podle Insolvenčního zákona (dále jen „IZ“) Insolvenční zákon rozlišuje dva typy neúčinných právních úkonů dlužníka. Prvním z nich je neúčinnost 113 nastávající přímo ze zákona dle ustanovení § 111 odst. 3 IZ , druhým pak neúčinnost právních úkonů vyslovená soudem na základě podané odpůrčí žaloby dle ustanovení § 235 a násl. IZ a právě o ní a neplatnosti právních úkonů dle IZ bude tato práce. Právní úpravu těchto institutů, které jsou v poměru speciality k právní úpravě, o níž je pojednáno výše nalezneme v hlavě V. IZ s názvem „Majetková podstata“. Důležité je i vymezení vzájemných vztahu neplatnosti a neúčinnosti právních úkonů v úpravě IZ. Co nastane, je-li tentýž právní úkon možno považovat za neplatný i neúčinný. Na tuto otázku dává odpověď § 114 234 IZ, který jednoznačně upřednostňuje u právního úkonu neplatnost před neúčinností.

111

V náleţitostech právního úkonu srov. § 34 a násl. zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník Srov. § 865 odst. 4 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (3) Právní úkony, které dluţník učinil v rozporu s omezeními stanovenými v důsledku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, jsou vůči věřitelům neúčinné. 114 Byla-li zjištěna neplatnost právního úkonu týkajícího se majetku nebo závazků dluţníka, který lze současně povaţovat za neúčinný, postupuje se podle § 233. 112 113


Neplatnost právního úkonu 115

Po té, kdy je zahájeno insolvenční řízení je k posouzení neplatnosti právního úkonu, jenž se týká majetku či závazků dlužníka oprávněn pouze insolvenční soud. Insolvenční soud není vázán rozhodnutím soudu či jiného orgánu (např. rozhodce), kterým došlo v době od zahájení insolventního řízení do ukončení insolvenčního řízení k zjištění neplatnosti právního úkonu, který se týká majetku či závazku dlužníka. Výjimku zde představuje pravomocné rozhodnutí soudu týkajícího se majetku nebo závazků dlužníka, které nabylo právní moci před zahájením insolventního řízení. Ostatně toto je logické a plně korespondující s právním principem „ne bis in idem“, tzn. je zde překážka rei iudicatae. Žalobu na neplatnost právního úkonu posoudí insolvenční soud buď jako předběžnou otázku či jako incidenční spor. Aktivně legitimován k podání žaloby na neplatnost právního úkonu je insolvenční správce, 116 účastník insolventního řízení a státní zastupitelství. Aktivní legitimaci k podání žaloby na neplatnost nemá 117 dlužník s výjimkou dlužníka s dispozičním oprávněním .

Pro případ, že se jedná o relativně neplatný úkon, je dle IZ nutné, aby se jeho neplatnosti dovolal insolvenční správce. O takové úkony jde v případě ust. § 40a ObčZ či právní úkony v zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce pokud nejsou dle § 19 ZP neplatné absolutně.

Nabude-li rozhodnutí o neplatnosti právního úkonu v insolvenčním řízení právní moci, potom musí být vydán majetkový prospěch získaný plněním z neplatného právního úkonu. Z výše uvedeného je patrné, že osobou povinnou vydat majetkový prospěch může být i insolvenční správce. Pokud by zde došlo k absurdní situaci, že insolvenční správce by byl povinen vydat reálně neexistující plnění, je oprávněn dle § 233 IZ věty druhé toto odmítnout. Ovšem i proti tomuto rozhodnutí insolvenčního správce nevydat plnění, o němž je správce přesvědčen, že nedošlo k obohacení majetkové podstaty nebo je-li požadováno více, než činí toto obohacení, je možné se bránit. Od doručení písemného negativního stanoviska insolvenčního správce k uplatněnému nároku na vydání plnění oprávněné osobě, začíná počátek běhu prekluzivní 30-ti denní lhůty k podání vylučovací žaloby vůči insolvenčnímu správci. Nevyjádří-li se insolvenční správce písemně oprávněné osobě k uplatněnému nároku na vydání plnění, běh propadné lhůty není založen. Oprávnění k podání vylučovací žaloby pak není časově omezeno. Možnost uplatnit vůči insolvenčnímu správci právo na náhradu škody není vylučovací žalobou dotčeno. Neúčinnost právních úkonů Jak již bylo výše uvedeno, má při souběhu neplatnosti a neúčinnosti právních úkonů v IZ přednost neplatnost. Na ostatní případy se tedy a contrario použije ust. IZ o neúčinnosti právního úkonu. Za neúčinný právní úkon, se považuje úkon, kterým dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí. IZ zná 3 základní skutkové podstaty neúčinných právních úkonů, jedná se o:  právní úkony bez přiměřeného protiplnění (§ 240 IZ)  zvýhodňující právní úkony (§ 241 IZ)  úmyslně zkracující právní úkony (§ 241 IZ). 115

Podrobněji k zahájení insolventního řízení § 97 a násl. IZ § 14 odst. 1 IZ Účastníky insolvenčního řízení jsou dluţník a věřitelé, kteří uplatňují své právo vůči dluţníku. § 2 písm. f) osobou s dispozičními oprávněními osoba, které v průběhu insolvenčního řízení přísluší právo nakládat s majetkovou podstatou ohledně všech oprávnění, ze kterých se skládá. Spolu s § 229 odst. 3 Nestanoví-li tento zákon jinak, je ve vztahu k majetkové podstatě osobou s dispozičními oprávněními a) dluţník v době do rozhodnutí o úpadku, b) insolvenční správce v době od prohlášení konkursu, c) dluţník v době od povolení reorganizace a d) dluţník v době od povolení oddluţení. 116 117


Aktivní legitimaci k podání odpůrčí žaloby, v případě neúčinných právních úkonů, tak jak jsou uvedeny výše má pouze insolvenční správce. Pasivně legitimovány jsou osoby, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty. Odpůrčí žaloba je v souladu s ust. § 159 odst. 1 písm. d) IZ incidenčním sporem, který bude řešit u insolvenčního soudu soudce, kterému je rozvrhem práce určen k rozhodování v samotném insolvenčním řízení. Vše výše uvedené se dozvíme z § 239 odst. 1 IZ. Řízení o odpůrčích žalobách zahájená před zahájením insolvenčního řízení, musí být přerušena. Výjimku z tohoto pravidla nalezneme v ust. § 243 IZ, zde se praví; jestliže dlužníkův věřitel dosáhl na základě své odpůrčí žaloby rozhodnutí o neúčinnosti právního úkonu, které nabylo právní moci sice po zahájení insolvenčního řízení, ale před právní mocí rozhodnutí o úpadku, může se domáhat, aby mu do výše jeho pohledávky bylo vydáno plnění z tohoto neúčinného právního úkonu; získané plnění nemusí věřitel předat do majetkové podstaty. Je na insolvenčním správci zda odpůrčí žalobu podá, ovšem pokud mu to určí věřitelský výbor, je insolvenční správce povinen žalobu podat. Nejsou-li v majetkové podstatě peněžní prostředky potřebné ke krytí nákladů na podání odpůrčí žaloby a vedení incidenčního sporu, může insolvenční správce podmínit podání odpůrčí žaloby nebo další vedení incidenčního sporu tím, aby mu věřitelé poskytli na úhradu těchto nákladů přiměřenou zálohu. Skončí-li incidenční spor úspěchem insolvenčního správce, mohou insolvenční věřitelé, kteří zálohu poskytli, požadovat její náhradu jako pohledávku za majetkovou podstatou (ust. § 239 odst. 2 IZ).

Neúčinnost právních úkonů bez přiměřeného protiplnění Jedná se o jednu ze tří výše uvedených skutkových podstat. Konkrétně se jedná o úkony, kterými se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník. Aby bylo možné úspěšně napadnout tyto úkony odpůrčí žalobou, musí být učiněny v době, kdy byl dlužník v úpadku, nebo se musí jednat o právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. IZ obsahuje právní fikci, kdy se za výše uvedený úkon považuje i právní úkon bez přiměřeného protiplnění učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern. V tomto případě nevyžaduje IZ úpadek dlužníka. Aby nedocházelo k neoprávněnému postihu osob blízkých dlužníku nebo z koncernu dlužníka, je zde stanovena pro uplatnění odpůrčí žaloby doba tří let nazpět od zahájení insolventního řízení. V § 240 odst. 4 IZ je obsaženo negativní vymezení úkonů bez přiměřeného protiplnění.

Neúčinnost zvýhodňujících právních úkonů Zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu. 118

V § 241 odst. 3 IZ je demonstrativní výčet zvýhodňujících právních úkonů. V § 241 odst. 5 IZ 119 nalezneme negativní vymezení zvýhodňujících právních úkonů. 118

Zvýhodňujícími právními úkony jsou zejména úkony, kterými dluţník a) splnil dluh dříve, neţ se stal splatným, b) dohodl změnu nebo nahrazení závazku ve svůj neprospěch, c) prominul svému dluţníku splnění dluhu nebo jinak dohodl anebo umoţnil zánik či nesplnění svého práva,


Neúčinnost úmyslně zkracujících právních úkonů Dle § 242 IZ lze podat odpůrčí žalobu proti právnímu úkonu, kterým dlužník úmyslně zkrátil uspokojení věřitele, pokud byl druhé straně tento úmysl znám nebo jí, se zřetelem ke všem okolnostem, znám musel být. V případě, že byl zkracující úkon činěn dlužníkem ve prospěch osoby jemu blízké nebo osoby, která s dlužníkem tvoří koncern, nastupuje dle IZ fikce známosti těchto osob a úmyslu dlužníka zkrátit věřitele. Insolvenční správce je oprávněn odporovat úmyslně zkracujícím právní úkonům dlužníka, pokud byly učiněny v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení.

Pavel Berger Způsoby řešení úpadku Konkurz krok za krokem insolvenčním řízením z pohledu insolvenčního správce Prohlášením konkursu přechází na insolvenčního správce oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou. Insolvenční správce zejména vykonává akcionářská práva spojená s akciemi zahrnutými do majetkové podstaty, rozhoduje o obchodním tajemství a jiné mlčenlivosti, vystupuje vůči dlužníkovým zaměstnancům jako zaměstnavatel, zajišťuje provoz dlužníkova podniku, vedení účetnictví a plnění daňových povinností. Insolvenční správce zejména vykonává činnost ke zjištění, zajištění a soupisu seznamu přihlášených pohledávek, k přípravě přezkumného jednání a k přípravě schůze věřitelů. Dále sestaví mezitímní účetní uzávěrku ke dni předcházejícímu dni, kterým nastanou účinky prohlášení konkursu, a sestaví také zprávu o hospodářské situaci dlužníka ke dni prohlášení konkursu. Účelem konkursu je poměrně uspokojit zjištěné pohledávky věřitelů, a protože toto uspokojení věřitelů se provádí plněním v penězích, je převod majetku tvořícího majetkovou podstatu na peníze podmínkou, jež musí nezbytně předcházet uspokojení věřitelů. Zpeněžení majetkové podstaty provádí insolvenční správce. Může být k němu přikročeno až po právní moci rozhodnutí o prohlášení konkursu a po první schůzi věřitelů. Výjimkou jsou věci bezprostředně ohrožené zkázou či znehodnocením výjimku i z jiných důvodů může povolit též insolvenční soud. Zpeněžením majetkové podstaty zanikají účinky nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce a věcná břemena. Majetkovou podstatu lze zpeněžit veřejnou dražbou, prodejem movitých věcí a nemovitostí podle ustanovení občanského soudního řádu o výkonu rozhodnutí a prodejem majetku mimo dražbu. Za účelem zamezení nekalým praktikám při zpeněžování majetkové podstaty, jež by vedly ke snížení výnosu zpeněžení, je zákonem stanoven zákaz nabývání majetku z majetkové podstaty pro d) poskytl svůj majetek k zajištění jiţ existujícího závazku, ledaţe jde o vznik zajištění v důsledku změn vnitřního obsahu zastavené věci hromadné. 119 Zvýhodňujícím právním úkonem není a) zřízení zajištění závazku dluţníka, obdrţel-li za ně dluţník současně přiměřenou protihodnotu, b) právní úkon učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku, na základě kterého dluţník obdrţel přiměřené protiplnění nebo jiný přiměřený majetkový prospěch, a to za předpokladu, ţe nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dluţníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dluţníkem koncern, a ţe osoba, v jejíţ prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náleţité pečlivosti poznat, ţe dluţník je v úpadku, nebo ţe by tento úkon mohl vést k úpadku dluţníka, c) právní úkon, který dluţník učinil za trvání moratoria nebo po zahájení insolvenčního řízení za podmínek stanovených tímto zákonem.


- dlužníka - osoby dlužníkovi blízké: podle ustanovení § 116 občanského zákoníku je osobou blízkou příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel, partner (dle zákona o registrovaném partnerství) a jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném, jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní, - osoby, se kterými dlužník tvoří koncern: koncern tvoří osoby, které jsou podrobeny jednotnému řízení jinou osobou spolu navzájem i spolu s touto řídící osobou, koncern spolu tvoří rovněž ovládající osoba a osoby ovládané s tím, že ovládající osobou je osoba, která v ovládané osobě fakticky či právně vykonává přímo či nepřímo rozhodující vliv na řízení nebo provozování podniku ovládané osoby, - vedoucí zaměstnanci dlužníka a osoby jim blízké, - osoby, které vykonávaly v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení nebo po jeho zahájení rozhodující vliv na provoz dlužníkova podniku nebo podstatnou měrou ovlivňovaly jeho jinou majetkovou činnost, - společníky dlužníka: to neplatí pro akcionáře v případě, že dlužník je akciovou společností (s níže uvedenou výjimkou), akcionáře dlužníka, je-li akciovou společností, pokud jim patří akcie odpovídající více než desetině základního kapitálu společnosti, prokuristé dlužníka členové a náhradníci věřitelského výboru, pokud jim schůze věřitelů neudělila souhlas s nabytím majetku z majetkové podstaty. Tento zákaz platí i pro případ, že ke zpeněžení majetku došlo dražbou. Osoby uvedené výše nesmí nabýt majetek z majetkové podstaty, ani na ně tento majetek nesmí být převeden ve lhůtě 3 let od skončení konkursu. Po nabytí právní moci rozhodnutí o schválení konečné zprávy předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu návrh rozvrhového usnesení, v němž uvede, kolik má být vyplaceno na každou pohledávku uvedenou v upraveném seznamu přihlášených pohledávek. Na základě toho vydá insolvenční soud rozvrhové usnesení, v němž určí částky, které mají být věřitelům vyplaceny. Všichni věřitelé zahrnutí do rozvrhu se uspokojují poměrně vzhledem k výši jejich pohledávky tak, jak byla zjištěna. Před rozvrhem se uspokojí dosud nezaplacené pohledávky, které se uspokojují kdykoli v průběhu konkursního řízení - pohledávky za majetkovou podstatou (hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, náklady spojené s udržováním a správou majetkové podstaty dlužníka, daně, poplatky, cla, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pojistné na veřejné zdravotní pojištění apod.), pohledávky jím postavené na roveň (pracovněprávní pohledávky zaměstnanců dlužníka, pohledávky věřitelů na náhradu škody způsobené na zdraví, pohledávky státu apod.), zajištěné pohledávky. Ještě před rozvrhem insolvenční správce také vyčlení z výtěžku zpeněžení částku na předpokládané výlohy spojené s ukončením řízení. Zajištění věřitelé (věřitelé, jejichž pohledávka je zajištěna majetkem náležícím do majetkové podstaty, a to zástavním právem, zadržovacím právem, omezením převodu nemovitosti, zajišťovacím převodem práva, postoupením pohledávky k zajištění nebo obdobným právem podle zahraniční právní úpravy) se uspokojují ze 100% výtěžku zpeněžení po odečtení částky připadající na odměnu správce a nákladů na správu a zpeněžení (ty jsou však limitovány maximální částkou 9% z výtěžku zpeněžení), a to kdykoliv v průběhu řízení. Respektuje se přitom doba vzniku zajištění.

Oddlužení - krok za krokem insolvenčním řízením z pohledu insolvenčního správce Jakmile soud povolí dlužníkovi oddlužení, přidělí mu insolvenčního správce, který ho provází celým procesem oddlužení. Insolvenční správce má v oddlužení dozorovou funkci - kontroluje dodržování podmínek stanovených soudem a přeposílá věřitelům finanční prostředky dlužníka.


Insolvenční správce se bezodkladně po zveřejnění rozhodnutí o úpadku a ustanovení do funkce insolvenčního správce spojí s dlužníkem za účelem zjištění jeho aktuální majetkové situace, při zjišťování majetkové podstaty provádí vlastní šetření o tom, zda do majetkové podstaty nepatří i jiné věci, práva, pohledávky a majetkové hodnoty než ty, které dlužník uvedl v seznamu majetku předloženém insolvenčnímu soudu, pokud je třeba, vyzve třetí osoby k součinnosti ke zjištění údajů o majetku dlužníka a dalších údajů nutných pro výkon správy dlužníkova majetku. V případě, že insolvenční správce úplně nezjistí majetkovou podstatu proto, že mu dlužník neposkytl požadovanou součinnost, oznámí tuto skutečnost insolvenčnímu soudu a navrhne mu přijetí příslušného opatření (§ 211 odst. 3 insolvenčního zákona). Insolvenční správce dále ověří, zda seznam majetku a závazků předložený dlužníkem insolvenčnímu soudu je úplný, provede soupis majetkové podstaty v souladu s ustanoveními § 217 a násl. insolvenčního zákona, soupis majetkové podstaty bude obsahovat náležitosti dle ustanovení § 14 vyhlášky č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona v platném znění, zjistí, zda jsou dlužníkem nebo proti dlužníku vedeny spory, zjistí, zda nebyly učiněny úkony, na které by dopadala ustanovení § 231 a násl. insolvenčního zákona a ustanovení § 235 a násl. insolvenčního zákona; tj. neplatnost soudních úkonů, sestaví zprávu o své činnosti, kterou předloží insolvenčnímu soudu spolu se seznamem přihlášených pohledávek. Insolvenční správce přezkoumá podané přihlášky pohledávek zejména podle přiložených dokladů a podle účetnictví dlužníka nebo jeho daňové evidence a vyzve dlužníka, aby se k přihlášeným pohledávkám vyjádřil. Je-li to třeba, provede o pohledávkách nezbytná šetření s tím, že využije součinnosti orgánů, které mu ji jsou povinny poskytnout. Nelze-li přihlášku pohledávky přezkoumat pro její vady nebo neúplnost, vyzve insolvenční správce věřitele, aby ji opravil nebo doplnil do 15 dnů, nestanoví-li lhůtu delší. Současně věřitele poučí, jak je nutné opravu a doplnění provést. Přihlášky pohledávek, které nebyly včas a řádně doplněny nebo opraveny, předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu k rozhodnutí o tom, že se k přihlášce nepřihlíží; o tomto následku musí insolvenční správce věřitele poučit. Insolvenční správce sestaví seznam přihlášených pohledávek obsahující náležitosti dle ustanovení § 11 odst. 1 vyhlášky č. 311/2007 Sb. v platném znění, v němž uvede, které pohledávky uznává a které popírá a v jaké části a z jakého důvodu. Do seznamu se nezařazují pohledávky, ke kterým se nepřihlíží, pohledávky vyloučené z uspokojení a další pohledávky, u kterých to stanoví zákon. Zajištění věřitelé se v seznamu uvádějí zvlášť. U každého věřitele musí být uvedeny údaje potřebné k jeho identifikaci a údaje pro posouzení důvodu vzniku, výše a pořadí jeho pohledávky; u zajištěných věřitelů se navíc uvádí důvod a způsob zajištění. V seznamu se zvlášť vyznačí pohledávky vykonatelné. Seznam přihlášených pohledávek předloží insolvenční správce soudu tak, aby jej insolvenční soud mohl zveřejnit v insolvenčním rejstříku nejpozději 3 dny přede dnem, kdy se o nich má konat přezkumné jednání. Insolvenční správce může popírat pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek. Stanovisko, které zaujal k jednotlivým pohledávkám v seznamu přihlášených pohledávek, může při přezkumném jednání změnit. Věřitele, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, jehož se nezúčastnil, o tom insolvenční správce písemně vyrozumí, a to i tehdy, je-li popření uvedeno v upraveném seznamu přihlášených pohledávek. Insolvenční správce, který popřel nevykonatelnou pohledávku, může vzít své popření zpět. Nevykonatelná pohledávka se po zpětvzetí popření pokládá za zjištěnou (§ 201 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona). Insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku


přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. V žalobě může insolvenční správce proti popřené vykonatelné pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel. Insolvenční správce pracuje v rámci své kompetence dané mu insolvenčním zákonem svědomitě, samostatně a iniciativně. Podává insolvenčnímu soudu pravidelné zprávy o své činnosti a o spolupráci s věřitelským výborem (nejméně 1x za čtvrtletí). Insolvenční správce je také pouze člověk, v zájmu dlužníka je nahlížet do insolvenčního rejstříku a kontrolovat, zda všechny finanční prostředky, které má správce k dispozici, jsou převáděny věřitelům.

Pohled insolvenčního správce na reorganizaci a úpadek finančních institucí Reorganizací se dle § 316 insolvenčního zákona rozumí zpravidla postupné uspokojování pohledávek věřitelů při zachování provozu podniku, zajištěné opatřeními k ozdravění hospodaření tohoto podniku podle insolvenčním soudem schváleného reorganizačního plánu s průběžnou kontrolou jeho plnění ze strany věřitelů. Pokud je to možné a žádoucí, umožní soud podnikateli řešení jeho úpadku reorganizací - toto řešení má přinést věřitelům vždy lepší výsledek než konkurs. Reorganizace nabízí celkové hospodářské ozdravení dlužníka a rozumné uspořádání jeho vztahů s věřiteli. Reorganizace se nesnaží udržovat zaměstnanost nebo sledovat jiné sociální účely. Reorganizace je sice možná pouze u velkých podniků, jejichž obrat přesáhne za poslední účetní období 100 milionů korun nebo které zaměstnávají více než 100 lidí, nicméně zákon nebrání dohodě dlužníka s věřiteli, že se tyto limity nepoužijí. Rozhodnutím o povolení reorganizace se pozastavuje výkon funkce valné hromady nebo členské schůze dlužníka a místo valné hromady nebo členské schůze dlužníka rozhoduje v její působnosti insolvenční správce. Úpadek finančních institucí (míní se jimi zejm. banky, spořitelní a úvěrní družstva, instituce elektronických peněz, pojišťovny a zajišťovny) je upraven ust. § 367 a násl. Insolvenčního zákona. Tyto subjekty jsou podrobeny zvláštnímu způsobu řešení úpadku pro jejich velký ekonomický význam. Insolvenční správce může se souhlasem insolvenčního soudu určit osobu, která jej zastupuje při výkonu pravomocí podle tohoto zákona na území jiného členského státu Evropské unie a Evropského hospodářského prostoru. Insolvenční správce vykonává své pravomoci podle tohoto zákona i na území ostatních členských států Evropské unie a dalších států tvořících Evropský hospodářský prostor s výjimkou užití donucovacích prostředků či jiného užití síly a pravomoci závazně rozhodovat spory nebo jiná řízení, ke kterým jsou příslušné soudy, správní orgány nebo jiné orgány daného státu. Totéž platí přiměřeně pro osoby podle odstavce 1. Insolvenční správce se prokazuje úředně ověřenou kopií rozhodnutí o svém ustanovení s překladem do úředního jazyka daného státu, pokud je vyžadován; podle možností vykonává své pravomoci podle tohoto zákona i na území třetích států. Při výkonu svých pravomocí na území členských států Evropské unie a dalších států tvořících Evropský hospodářský prostor se insolvenční správce řídí právním řádem daného státu, zejména ohledně postupů při prodeji majetku a při poskytování informací zaměstnancům. Jestliže to právní předpisy daného státu stanoví nebo je-li to potřebné k úspěšnému prosazení práv věřitelů, je insolvenční správce povinen žádat, aby údaj o rozhodnutí o úpadku nebo o rozhodnutí o způsobu řešení úpadku byl zapsán v katastru nemovitostí, v obchodním rejstříku nebo v jiném veřejném seznamu nebo rejstříku. Náklady na pořízení zápisu jsou pohledávkou za majetkovou podstatou. Insolvenční správce je povinen bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 60 dnů ode dne prohlášení konkursu, zaslat každému věřiteli podle odstavce 1 oznámení, ve kterém uvede, že na majetek osoby uvedené v odstavci 1 byl prohlášen konkurs, výši pohledávky dotčeného věřitele za touto osobou, skutečnost, že do této výše se jeho pohledávka považuje za přihlášenou, a případně charakter jeho pohledávky, jakým způsobem, v jaké lhůtě a u koho lze uplatnit námitku proti výši pohledávky, jaké jsou následky marného uplynutí této lhůty,


a informaci o postupu pro případ, že nedojde k dohodě o výši nebo charakteru pohledávky, místo a termín konání schůze věřitelů, způsob, jakým budou věřitelé dále informováni a případná další opatření.

Pavel Berger Trestněprávní aspekty insolvence

Úvod Úpadkové trestné činy znalo již trestní právo v období první Československé republiky a taktéž v období socialismu byl uveden v trestních zákonech (zákon č. 86/1950 Sb., a zákon č. 140/1961 Sb.) alespoň jeden konkurzní trestný čin (poškozování věřitele). Důležitým impulsem pro rozšíření spektra trestných činů byl až porevoluční zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání. Od té doby se začala šíře trestných činů spojená s insolvenčním řízením rozrůstat až do dnešní podoby. Současný trestní zákoník oproti předcházející právní úpravě obsahuje řadu změn v obsahu skutkových podstat, na jejichž základě je usnadněn jejich postih, zároveň došlo také k zvýšení trestní represe za jednotlivé úpadkové trestné činy. Jednotlivé skutkové podstaty byly rozšířeny a také systematika dnešní úpravy je mnohem komplexnější, když všechny tyto úpadkové trestné činy byly zařazeny do hlavy V. zvláštní části trestního zákoníku do skupiny trestných činů proti majetku.

Úpadkové delikty a odpovědnost statutárního zástupce společnosti za způsobení úpadku Základním cílem insolvenčního řízení, tak jak je upraven zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), je uspořádání majetkových vztahů mezi širokým spektrem subjektů, zejména mezi dlužníkem a jeho věřiteli. V rámci tohoto procesu, resp. v souvislosti s insolvenčním řízením, může dojít ke spáchání trestných činů, které zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále také jako „TZ“), vymezuje v ust. § 222 až ust. § 226. Jedná se o tzv. úpadkové či konkurzní delikty, mezi které řadíme trestný čin -

poškození věřitele (§ 222 TZ), trestný čin zvýhodnění věřitele (§ 223 TZ), trestný čin způsobení úpadku (§ 224), trestný čin porušení povinnosti v insolvenčním řízení (§ 225) a trestný čin pletichy v insolvenčním řízení (§ 226).

Někdy bývá mezi úpadkové delikty řazen také trestný čin porušení povinnosti učinit pravdivé prohlášení o majetku, který upravuje § 227 TZ. Tento trestný čin však může být spáchán také mimo rámec insolvenčního řízení. Výše uvedené trestné činy mohou být spáchány především subjekty, které jsou s insolvenčním řízením spojené nejúžeji, tj. -

dlužník, věřitel a insolvenční správce.

Některé z úpadkových trestných činů však může spáchat osoba od výše uvedených odlišná. V této souvislosti je nutno poukázat na ust. § 128 TZ, které obsahuje definici pojmu insolvenční správce a insolvenční řízení z trestně právního hlediska. Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

Z ust. § 128 odst. 1 TZ vyplývá, že insolvenčním správcem se rozumí i -

předběžný insolvenční správce, zástupce insolvenčního správce, zvláštní insolvenční správce, dále že, postavení insolvenčního správce má také správce konkursní podstaty, předběžný správce konkursní podstaty, zvláštní správce konkursní podstaty, zástupce správce konkursní podstaty a vyrovnávací správce.

Insolvenčním správcem ve smyslu ust. § 128 odst. 1 TZ se rovněž rozumí -

osoba, kterou podle jiného právního předpisu insolvenční správce určil, aby jej zastupovala při výkonu jeho pravomoci stanovené jiným právním předpisem na území jiného státu, dále zahraniční insolvenční správce, zahraniční insolvenční správce pojišťovny nebo zajišťovny a osoba, kterou podle jiného právního předpisu zahraniční insolvenční správce nebo zahraniční insolvenční správce pojišťovny nebo zajišťovny jmenoval, aby mu pomohla nebo ho zastupovala.

Podle § 128 odst. 2 TZ se insolvenčním řízení rozumí konkursní a vyrovnávací řízení. Z hlediska trestního práva není insolvenční správce považován za úřední osobu ve smyslu ust. § 127 TZ, neboť v taxativním výčtu úředních osob není insolvenční správce uveden. Nepožívá tedy zvýšené ochrany, jaká je trestním právem poskytována úředním osobám, je-li proti nim páchána trestná činnost a současně se na insolvenčního správce nevztahují případy, kdy je spáchání trestného činu úřední osobou znakem kvalifikované skutkové podstaty a jako takové přísněji trestáno. Pachatelem trestného činu poškození věřitele podle § 222 TZ může být podle odst. 1 pouze dlužník, podle odst. 2 může být pachatelem kdokoli jiný než dlužník, jehož věřitel byl tímto trestným činem poškozen. Pro naplnění subjektivní stránky se vyžaduje úmyslné zavinění. Pachatelem tr. činu zvýhodnění věřitele podle § 223 TZ může být pouze dlužník, který je v úpadku. Důvod tohoto stavu nerozhoduje, může jím být platební neschopnost i předlužení. Z hlediska zavinění se u tohoto tr. činu vyžaduje úmysl. U tr. činu způsobení úpadku podle § 224 odst. 1 tr. zákona může být pachatelem kterýkoli dlužník, pokud si stanoveným způsobem, byť i z hrubé nedbalosti , přivodí stav úpadku. Pokud by se do úpadku dostala právnická osoba, trestní odpovědnost by nesla fyzická osoba, která je statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu nebo jiná osoba oprávněná činit za právnickou osobu právní úkony. U odst. 2 tohoto zákonného ustanovení může být pachatelem pouze dlužník, který je v úpadku. Z hlediska zavinění se vyžaduje buď úmysl, a to i nepřímý, nebo hrubá nedbalost. Pachatelem tr. činu porušení povinnostiv insolvenčním řízení podle ust. § 225 tr. zákona může být každý, kdo maří nebo hrubě ztěžuje výkon funkce insolvenčního správce a tím ohrozí účel insolvenčního řízení. Jedná se o úmyslný tr. čin, přičemž postačí i úmysl nepřímý, přičemž úmysl pachatele musí zahrnovat i skutečnost, že je vedeno insolvenční řízení. Pachatelem tr. činu pletichy v insolvenčním řízení podle §226 odst. 1 tr. zákona může být jen věřitel (pokud by byla věřitelem právnická osoba, je pachatelem osoba jednající jejím jménem), z hlediska subjektivní stránky tr. činu se vyžaduje úmyslné zavinění. Pachatelem podle odst. 2 tohoto ustanovení může Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

být kdokoli mimo toho věřitele v insolvenčním řízení, jemuž byl úplatek poskytnut, nabídnut nebo slíben, i zde zákon vyžaduje úmyslné jednání pachatele. Podle odst. 3 tohoto zák. ustanovení může být pachatelem tohoto tr. činu i insolvenční správce, člen věřitelského výboru nebo zástupce věřitelů, opět se vyžaduje úmyslné zavinění pachatele. Pachatelem tr. činu porušení povinnosti učinit pravdivé prohlášení o majetku podle § 227 tr. zákona může být kdokoli, kdo má uloženou povinnost učinit prohlášení o svém majetku nebo o majetku právnické osoby, za kterou je oprávněn jednat. Z hlediska subjektivní stránky se vyžaduje úmyslné zavinění, přičemž postačí i nepřímý úmysl. Objektem tr . činů podle § 222, 223, 225 a částečně i 226 je ochrana majetkových práv věřitelů. Ustanovení § 224 poskytuje trestněprávní ochranu před potenciálním nebezpečím vyplývajícím ze stavu úpadku dlužníka, v němž hrozí, že bude zmařeno uspokojení pohledávek nových i původních věřitelů. Trestní odpovědnost insolvenčního správce souvisí i se zákonem č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, v platném znění. Podle § 9 odst. 1 tohoto zákona se právo vykonávat činnost insolvenčního správce insolvenčnímu správci pozastavuje dnem, kdy se stalo vykonatelným rozhodnutí o vzetí insolvenčního správce do vazby a dnem, kdy insolvenční správce nastoupil výkon trestu odnětí svobody. Podle § 10 tohoto zákona pak Ministerstvo spravedlnosti ČR může rozhodnout o pozastavení práva vykonávat činnost insolvenčního správce insolvenčnímu správci, proti kterému bylo zahájeno trestní stíhání. Pokud by byl insolvenční správce pravomocně odsouzen, přestal by splňovat podmínku bezúhonnosti podle § 6 odst. 1 písm. d) zákona o insolvenčních správcích pro vykonávání činnosti insolvenčního správce a podle § 13 odst. 1 písm. a) zákona o insolvenčních správcích ministerstvo správci zruší povolení vykonávat činnost insolvenčního správce. Obecně lze říci, že v praxi se s úpadkovými trestnými činy nesetkáváme příliš často. Proto v krátkosti uvádím další trestné činy, které mohou být páchány v průběhu insolvenčního řízení. Takovým trestným činem je například -

trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dle § 254 TZ. Jedná se o trestný čin hospodářský, který může v rámci insolvenčního řízení spáchat především dlužník. Další trestný čin, který může být spáchán v rámci insolvenčního řízení je

-

porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 TZ a dále

-

trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti podle § 221 TZ. V obou případech musí dojít k porušení povinnosti při správě cizího majetku, tento trestný čin může spáchat insolvenční správce a to v případě, že poruší své povinnosti uložené mu insolvenčním zákonem, souběh těchto trestných činů nepřichází v úvahu.

Na závěr k uvedenému je však nutné upozornit, že instrument trestního práva v rámci insolvenčního řízení by měl být použit až jako ultima ratio, tedy až tehdy, kdy již dané problémy v rámci insolvenčního řízení nelze řešit jinak.

Z judikatury: Judikatura týkající se problematiky insolvenčních deliktů není rozsáhlá. Nejvyšší soud České republiky pod sp. zn.: 8 Tdo 708/2009 ze dne 10. 12. 2009 řešil souběh tr. činu pletichy při řízení konkursním a vyrovnávacím podle § 256b odst. 3 tr. zák. (ve znění účinném do 31. 12. 2007)a tr. činu přijímání úplatku podle § 160 odst. 1, 2 tr. zák., přičemž dospěl k tomuto závěru: „Skutková podstata trestného činu pletich při řízení konkursním a vyrovnacím podle § 256b odst. 3 tr. zák. (ve znění účinném do 31. 12. 2007) je ve vztahu speciality vůči trestnému činu přijímání úplatku podle § 160 odst. 1, 2 tr. zák. Proto je jejich jednočinný souběh vyloučen a jednání správce konkursní podstaty, který si nechal slíbit úplatek za to, že dodatečně uzná již dříve popřenou pohledávku věřitele, lze posoudit pouze jako trestný čin pletich při řízení konkursním a vyrovnacím ve smyslu


§ 256b odst. 3 tr. zák. (ve znění účinném do 31. 12. 2007)“ Tento judikát je vzhledem k tomu, že úprava obsažená v zákoně č. 140/1961 Sb., trestní zákon byla do TZ převzata bez větších změn, stále aktuální.

1.2. Modelový příklad: Věřitelský návrh na zahájení insolvenčního řízení J. Maršíková Žaloba V našem modelovém příkladu podal pan Jan Novák žalobu ve znění: Okresnímu soudu v Hradci Králové Ignáta Hermanna 227/02 500 02 Hradec Králové

Žaloba o zaplacení částky 40.000,- Kč Tímto podávám žalobu na pana Jiřího Vopičku, bytem Krátká 555, Hradec Králové, který mi neproplatil fakturu č. 12345 ze dne 30.6.2013 ve výši 40.000,-Kč za provedenou práci. Žádám, aby soud uložil panu Vopičkovi zaplatit mi částku 40.000,- Kč s 25% úrokem z prodlení a uhradit mi náklady řízení. S úctou Jan Novák Dlouhá 444 500 00 Hradec Králové V Hradci Králové dne 30.10.2013 Příloha: faktura č. 12345 ze dne 30.6.2013 Žaloba byla doručena v jednom vyhotovení v písemné podobě do podatelny příslušného okresního soudu spolu s kopií neproplacené faktury.

Posouzení náležitostí žaloby soudem Pracovnice soudu provede při zápisu žaloby do příslušného rejstříku lustraci, zda řízení ve stejné věci již u soudu neprobíhá nebo neproběhlo, neboť v takovém případě by mohla projednání žaloby bránit překážka věci zahájené nebo rozsouzené, což by mělo za následek zastavení řízení.


Spis je předán soudci, který posoudí, zda je okresní soud věcně a místně příslušný k projednání žaloby. Pokud by se domníval, že k projednání žaloby je příslušný krajský soud, předložil by podle § 104a odst. 2 OSŘ věc k posouzení nadřízenému soudu, kterým by byl Vrchní soud v Praze. Pokud by měl za to, že není k projednání místně příslušný, vyslovil by místní nepříslušnost a věc postoupil k projednání příslušnému okresnímu soudu (podle § 105 OSŘ). V našem modelovém případě je soud věcně i místně příslušným k projednání žaloby. Soud dále zkoumá, zda žaloba nemá takové formální nebo obsahové nedostatky, které by bránily jejímu projednání. V daném případě lze žalobě vytknout minimálně následující: -

Pokud zná žalobce datum narození nebo rodné číslo žalovaného, je vhodné jej uvést, aby nemohlo dojít k záměně v případě, kdy na stejné adrese budou bydlet dvě osoby stejného jména a příjmení.

-

Žalobce je v žalobě povinen vylíčit rozhodující skutečnosti, na kterých se zakládá jeho pohledávka. Je nedostatečné, když žalobce uvedl, že důvodem pohledávky je nezaplacená faktura za provedené práce.

-

Žalobce je povinen uvést, čeho se žalobou domáhá, zde je jasné, že žalobce se domáhá zaplacení částky 40.000,- Kč, není však jasné, od jakého data požaduje úroky z prodlení, zda sazba 25% je sazbou roční a zda byla tato sazba úroků z prodlení smluvena.

-

Žaloba musí být předložena ve dvojím vyhotovení, aby jedno vyhotovení mohlo být doručeno žalovanému a jedno aby zůstalo soudu.

Výzva k odstranění vad žaloby, doplňující podání žalobce K odstranění vad žaloby vyzve soud žalobce usnesením. V usnesení soud žalobci vysvětlí, v čem spatřuje nedostatky žaloby a jak mají být tyto nedostatky odstraněny. K odstranění vad žaloby soud stanoví žalobci lhůtu, zpravidla 15 denní a žalobce poučí o tom, že pokud nebudou vady žaloby odstraněny, soud žalobu podle § 43 odst. 2 OSŘ odmítne. Usnesení doručí žalobci, v našem případě poštou, protože žalobce nemá datovou schránku. Žalobce v našem modelovém případě reagoval na výzvu soudu a ve lhůtě k tomu určené zaslal soudu následující podání: Okresnímu soudu v Hradci Králové Ignáta Hermanna 227/02 500 02 Hradec Králové

Věc: doplnění žaloby o zaplacení částky 40.000,- Kč - ke sp.zn. 10C 369/2013 Tímto doplňuji na výzvu soudu žalobu takto: Žalovaným je pan Jiří Vopička, narozený 15.5.1962, bytem Krátká 555, Hradec Králové. Částka 40.000,- Kč představuje cenu zednických a obkladačských prací, které jsem provedl v červnu 2013 na základě ústně uzavřené smlouvy pro žalovaného při rekonstrukci koupelny na adrese trvalého bydliště žalovaného. Cenu jsem vyúčtoval po provedení díla fakturou č. 12345 ze dne 30.6.2013, jež byla splatná do 15.7.2013. Žalovaný mi cenu prací neuhradil ani přes četné ústní a telefonické upomínky.


Jiné listiny, než fakturu, k dispozici nemám. Práce mi pomáhal provést pan Milan Zedník, bytem Přímá 666, Hradec Králové, který může jako svědek potvrdit, že práce byly pro žalovaného podle jeho požadavků řádně a včas provedeny. Navrhuji proto, aby soud vydal tento rozsudek: Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 40.000,- Kč s 25% úrokem z prodlení ročně jdoucím z částky 40.000,Kč od 16.7.2013 do zaplacení a dále je povinen žalobci nahradit náklady řízení. Jan Novák narozený 28.2.1980 Dlouhá 444 500 00 Hradec Králové V Hradci Králové dne 15.12.2013 Dvojmo

Výzva k zaplacení soudního poplatku, platba poplatku žalobcem Po doručení výše uvedeného doplnění žaloby dospěl soud k tomu, že vady žaloby byly odstraněny a že žaloba je projednatelná. Nejprve tedy vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku. Poplatková povinnost vznikla žalobci podáním žaloby. Soudní poplatek za žalobu o zaplacení částky 40.000,- Kč činí podle položky 1 Sazebníku soudních poplatků, který tvoří přílohu k zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, 5% ze žalované částky, tedy 2.000,Kč. Pokud by si žalobce vypočítal soudní poplatek sám, mohl splnit poplatkovou povinnost vylepením kolkových známek v hodnotě 2.000,- Kč na žalobu. Vzhledem k tomu, že tak žalobce neučinil, vyzval soud žalobce k zaplacení soudního poplatku usnesením. Žalobce má tak možnost zaplatit soudní poplatek ve stanovené lhůtě kolkovými známkami nebo převodem na bankovní účet uvedený ve výzvě k zaplacení soudního poplatku. Ve výzvě je obsaženo i poučení o následku nezaplacení soudního poplatku: nebude-li soudní poplatek zaplacen, soud řízení zastaví. Podle § 138 odst. 1 OSŘ platí, že na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. V našem modelovém příkladu žalobce soudní poplatek za žalobu včas zaplatil.

Výzva žalovanému, aby se vyjádřil k žalobě, vyjádření žalovaného Podle § 172 OSŘ platí, že soud může i bez výslovné žádosti žalobce a bez slyšení žalovaného vydat platební rozkaz, je-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky a vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem. V platebním rozkazu žalovanému uloží, aby do 15 dnů od doručení platebního rozkazu žalobci zaplatil uplatněnou pohledávku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal odpor u soudu, který platební rozkaz vydal.


V našem případě se soudce rozhodl, že platební rozkaz nevydá, neboť měl vážné pochybnosti o oprávnění žalobce domáhat se po žalovaném zaplacení úroku z prodlení v sazbě 25% p.a. Podle § 517 odst. 2 občanského zákoníku platí, že jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Podle § 1 vládního nařízení č. 142/1994 Sb. v platném znění odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. K 30.6.2013 činila repo sazba ČNB 0,05%, zákonný úrok z prodlení tak v posuzovaném případě činí 8,05% p.a. Soud žalobu včetně jejího doplnění doručil do vlastních rukou žalovanému a podle § 114a odst. 2 písm. a) OSŘ jej vyzval, aby se ve stanovené lhůtě (obvykle 15 dnů od doručení žaloby) k žalobě vyjádřil a aby soudu předložil listinné důkazy, jichž se bude dovolávat. Na výzvu reagoval žalovaný vyjádřením ve znění Okresnímu soudu v Hradci Králové Ignáta Hermanna 227/02 500 02 Hradec Králové

Věc: vyjádření k žalobě sp.zn. 10C 369/2013 Obdržel jsem žalobu podanou panem Janem Novákem o zaplacení částky 40.000,- Kč s příslušenstvím a ve stanovené lhůtě podávám toto vyjádření: Nečiním sporným, že na základě ústní dohody prováděl žalobce zednické a obkladačské práce na rekonstrukci koupelny na adrese mého trvalého bydliště, a že cena díla byla sjednána pevnou částkou 40.000,- Kč. Žalobce však v žalobě opomenul uvést, že v průběhu prací obdržel dne 1.6.2013 zálohu ve výši 15.000,- Kč a že dílo nedokončil (nebyla položena dlažba na podlaze v koupelně). Proto navrhuji zamítnutí žaloby. V Hradci Králové dne 15.2.2014 Jiří Vopička Příloha: doklad o zaplacení zálohy z 1.6.2013 Dvojmo

Zjištění stanoviska žalobce k vyjádření žalovaného, částečné zpětvzetí žaloby S ohledem na obsah vyjádření žalovaného bude vhodné, aby soud zaslal toto vyjádření žalobci, který by měl mít možnost seznámit se se stanoviskem žalovaného ještě před soudním jednáním a aby na toto stanovisko mohl potřebným způsobem reagovat. V našem případě žalobce uznal, že žalovaný skutečně zálohu na provedení prací ve výši 15.000,- Kč zaplatil, a proto vzal žalobu částečně do výše 15.000,- Kč zpět. Učinil tak podáním tohoto znění: Okresnímu soudu v Hradci Králové Ignáta Hermanna 227/02 Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

500 02 Hradec Králové

Věc: částečné zpětvzetí žaloby - ke sp.zn. 10C 369/2013 Vzhledem k tomu, že žalovaný skutečně dne 1.6.2013 zaplatil zálohu na provedení prací, beru tímto žalobu do výše 15.000,- Kč s příslušenstvím zpět. Nadále však trvám na tom, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci částku 25.000,- Kč s příslušenstvím. Dílo bylo žalobcem řádně provedeno a dokončeno. Provedení pokládky dlažby v koupelně nebylo předmětem smlouvy, proto nebylo žalobcem provedeno.

Jan Novák narozený 28.2.1980 Dlouhá 444 500 00 Hradec Králové V Hradci Králové dne 30.3.2014 Dvojmo

Podle § 96 odst. 1 a 2 OSŘ platí, že žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Podle § 10 odst. 4 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění platí, že soud vrátí žalobci zaplacený poplatek snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. Bylo-li řízení zastaveno jen zčásti, vrátí soud poplatníkovi přeplatek na poplatku (odpovídající část poplatku). Soudní poplatek za žalobu o zaplacení částky 25.000,- Kč činí 1.250,- Kč, proto soud zároveň v usnesení o částečném zastavení řízení rozhodne o vrácení části soudního poplatku ve výši 750,- Kč žalobci. Nařízení soudního jednání Následně soud nařídí k projednání věci samé jednání, k němuž předvolá účastníky a všechny, jejichž přítomnosti je třeba (v našem případě rovněž žalobcem zmíněného svědka Milana Zedníka). Předvolání musí být účastníkům doručeno tak, aby měli dostatek času k přípravě, zpravidla nejméně 10 dnů přede dnem, kdy se jednání má konat. Odročit nařízené soudní jednání k návrhu účastníků řízení lze jen tedy, je-li soudu omluva doručena včas a má-li účastník závažné důvody, pro které o odročení jednání žádá. Průběh soudního jednání je upraven v ust. § 115 až § 119a OSŘ.

1.3. Případová studie: zpracování vadné přihlášky insolvenčním správcem Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

J. Maršíková

A) Obsah doručené přihlášky a příloh Věřitel Česká spořitelna a.s. podal dne 25.10.2012 přihlášku 4 nezajištěných pohledávek za dlužníkem v celkové výši 224.118,29 Kč. Pohledávka č.1) byla přihlášena v celkové výši 82.051,25 Kč a sestávala z jistiny ve výši 80.646,50 Kč, kde jako důvod pohledávky bylo uvedeno: “Smlouva o úvěru č. 3188499803 ze dne 15.6.2007. Hotovostní úvěr ve výši 150.000,- Kč vyčerpán“, a z příslušenství ve výši 1.404,75 Kč, kde bylo uvedeno „řádný úrok, úrok z prodlení, poplatky dle smlouvy čl. 8, 10, 12“. Pohledávka č.2) byla přihlášena v celkové výši 115.438,59 Kč a sestávala z jistiny ve výši 113.675,31 Kč, kde jako důvod pohledávky bylo uvedeno: “Smlouva o úvěru č. 3196981843 ze dne 7.7.2008.. Hotovostní úvěr ve výši 150.000,- Kč vyčerpán hotově“, a z příslušenství ve výši 1.763,28 Kč, kde bylo uvedeno „řádný úrok, úrok z prodlení, poplatky dle smlouvy čl. 3, 4, 10“. Pohledávka č.3) byla přihlášena v celkové výši 25.213,11 Kč a sestávala z jistiny ve výši 24.313,67 Kč, kde jako důvod pohledávky bylo uvedeno: “Smlouva o úvěru č. 3190151873 ze dne 11.9.2007. Hotovostní úvěr ve výši 50.000,- Kč vyčerpán“, a z příslušenství ve výši 899,44 Kč, kde bylo uvedeno „řádný úrok, úrok z prodlení, poplatky dle smlouvy čl. 8, 10, 12“. Pohledávka č.4) byla přihlášena v celkové výši 1.415,34 Kč s sestávala z jistiny ve výši 1.414,50 Kč, kde jako důvod pohledávky bylo uvedeno: “Smlouva o sporožirovém účtu č. 5047408 (nové číslo 1243590003) ze dne 18.7.2000 “, a z příslušenství ve výši 0,84 Kč, kde bylo uvedeno „úrok z prodlení dle Smlouvy a Oznámení ČS “. K přihlášce připojil věřitel jako přílohy výše uvedené 3 smlouvy o úvěru, doklady o vyčerpání úvěrů, přehledy zachycující stav jednotlivých úvěrů (z nichž je mimo výše nesplacené jistiny patrno, jakou částku představují úroky, jakou úroky z prodlení a jakou poplatky), smlouvu o sporožirovém účtu, výpis z obchodního rejstříku věřitele a pověření pro zaměstnance k podání přihlášky. Přihláška pohledávky je připojena jako příloha případové studie. Hodnocení stavu: V přihlášce je věřitel povinen uvést důvod přihlášky, tedy popsat rozhodující skutečnosti, na kterých se jeho pohledávka zakládá. Věřitel sice vyjádřil důvod pohledávky (jak v případě jistiny, tak v případě příslušenství) nešťastným způsobem, nicméně z textu přihlášky ve spojení s připojenými přílohami je nepochybné, že jistinou pohledávky č. 1) až č.3) je jistina nesplaceného úvěru. Pokud jde o příslušenství, pak z příloh je patrno, jakou částku přihlašuje věřitel na úrocích, jakou na úrocích z prodlení a jakou na poplatcích. Přihláška pohledávky tedy není vadná. Pokud insolvenčnímu správci nebylo zřejmé, jak se věřitel k přihlašovaným pohledávkám dopočítal, mohlo to být maximálně důvodem pro popření pohledávky při přezkumném jednání. B) Přezkumné jednání a výzva insolvenčního správce k odstranění vad přihlášky Dne 26.11.2012 proběhlo ve věci přezkumné jednání. Insolvenční správce připravil pro přezkum pouze pohledávku č.4 ve výši 1.415,34 Kč; tato pohledávka byla při přezkumném jednání zjištěna. Pohledávky č. 1) až č. 3) nebyly přezkoumány, neboť insolvenční správce považoval přihlášku těchto pohledávek za vadnou a věřiteli zaslal výzvu k odstranění vad přihlášky a v době konání přezkumného jednání ještě věřiteli neuplynula lhůta k doplnění přihlášky. Ve výzvě učiněné podle § 188 odst. 2 IZ vytkl věřiteli vady přihlášky pohledávek č. 1) až č.3) a poučil věřitele, aby odstranil vady přihlášky tím, že


-

„shodně o všech 3 pohledávek doplní přehled, čemu konkrétně odpovídá jistina, jak byla navyšována úroky apod. ve smyslu bodu 14. Smlouvy a jejich vyčíslení, a to za celé období trvání smluvního vztahu,

-

shodně o všech tří pohledávek doplní přehled úhrad dlužníka za celé období trvání smluvního vztahu,

-

shodně o všech tří pohledávek doplní důkazy, které prokazují, že pohledávky nejsou promlčeny“

Věřitel byl poučen, že vady má odstranit do 15 dnů od doručení výzvy, a to podáním adresovaným insolvenčnímu soudu. Z připojené doručenky bylo patrno, že výzva byla věřiteli doručena 21.11.2012. Tabulka jako podklad pro přezkumné jednání a výzva věřitele k odstranění vad přihlášky jsou připojeny jako příloha k případové studii. Hodnocení stavu: Postup insolvenčního správce, který vyzval věřitele k odstranění vad přihlášky podle § 188 odst. 2 IZ, nebyl správný. Měl pohledávky zařadit na přezkumné jednání, a pokud měl za to, že existence pohledávek nebyla věřitelem přílohami k přihlášce prokázána, měl pohledávky do důvodu, popř. do výše popřít. C) Reakce věřitele na výzvu insolvenčního správce Přestože insolvenční správce správně poučil věřitele o tom, že pokud věřitel odstraňuje vady přihlášky, musí tak učinit v určené lhůtě a předepsaným způsobem tak, že doplnění přihlášky doručí insolvenčnímu soudu, věřitel dne 3.12.2012 doručil požadované úpravy a vypracované sestavy zachycující pohyby na úvěrových účtech pouze k rukám insolvenčního správce, nikoliv však insolvenčnímu soudu. Hodnocení stavu: Nesprávně se zachoval i věřitel. Předně jakékoliv doplnění přihlášky je věřitel povinen vždy doručit insolvenčnímu soudu tak, aby se měl s tímto doplněním možnost seznámit vedle insolvenčního správce nejen insolvenční soud, ale i ostatní věřitelé dlužníka (kteří jsou mimochodem rovněž oprávněni popírat pohledávky jiných věřitelů a mají tedy nárok na kompletní informace). Dále bylo na místě, aby věřitel, pokud nesouhlasí s názorem insolvenčního správce, že přihláška pohledávky je vadná, se proti postupu insolvenčního správce písemně ohradil (což věřitel v posuzovaném případě učinil až v odvolání proti odmítnutí přihlášek.

D) Návrh insolvenčního správce na odmítnutí přihlášky Podáním ze dne 15.1.2013 informoval insolvenční správce insolvenční soud o tom, že sice od věřitele obdržel doplnění přihlášky, nicméně toto doplnění věřitel neprovedl prostřednictvím insolvenčního soudu, ačkoliv byl v tomto směru věřitel insolvenčním správcem řádně poučen. Navrhl proto, aby insolvenční soud usnesením odmítl pohledávky věřitele pod č. 1) až č. 3) s tím, že věřitel Česká spořitelna a.s. zůstane účastníkem insolvenčního řízení pouze pro zjištěnou pohledávku č.4). Sdělení insolvenčního správce je připojeno jako příloha k případové studii. Hodnocení stavu: Správný byl postup insolvenčního správce v tom, že k návrhu na odmítnutí přihlášky připojil výzvu, kterou adresoval věřiteli, a doklad o jejím doručení. Správný je v obecné rovině i názor insolvenčního správce, že pokud je podání, jímž věřitel odstraňuje vady přihlášky, doručeno pouze insolvenčnímu správci (nikoliv


insolvenčnímu soudu), nesplnil věřitel povinnost včas odstranit vady přihlášky a je na místě takovou přihlášku odmítnout. Nicméně toto platí jen v případě, že přihláška pohledávky skutečně vykazuje vady a že je tedy postup podle § 188 odst. 2 IZ na místě, což není posuzovaný případ.

E)

Odmítnutí přihlášky insolvenčním soudem

Insolvenční soud rozhodl příslušnou soudní tajemnicí usnesením podle § 185 IZ o nepřihlížení k pohledávkám a o odmítnutí pohledávek věřitele. Výrok usnesení zněl takto: I.

Soud nepřihlíží k přihlášce pohledávek věřitele Česká spořitelna a.s., IČ: 45244782, doručené soudu dne 30.10.2012, v části pohledávky P 5/1 ve výši 82.051,25 Kč, P 5/2 ve výši 115.438,59 Kč a P 5/3 ve výši 25.213,11 Kč.

II.

Přihláška pohledávek věřitele Česká spořitelna a.s., IČ: 45244782, se odmítá v části pohledávky P 5/1 ve výši 82.051,25 Kč, P 5/2 ve výši 115.438,59 Kč a P 5/3 ve výši 25.213,11 Kč.

III.

Právní mocí tohoto rozhodnutí končí účast věřitele v rozsahu odmítnutých pohledávek v insolvenčním řízení (ust. § 185 IZ).

Rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že věřitel na výzvu insolvenčního správce neodstranil vady přihlášky a že marným uplynutím lhůty k odstranění vad se k přihlášce nepřihlíží. Usnesení o odmítnutí přihlášky je připojeno jako příloha k případové studii. Hodnocení stavu: V obecné rovině je správná formulace výroku použitého soudní tajemnicí pro tento typ usnesení. Nicméně soudní tajemnice měla zjistit, že správce neměl důvod postupovat podle § 188 odst. 2 IZ, návrhu na odmítnutí přihlášky proto neměla vyhovět, popř. v pochybnostech měla předložit návrh insolvenčního správce a přihlášku k posouzení insolvenčnímu soudci a řídit se pak pokyny insolvenčního soudce. F)

Odvolání věřitele proti rozhodnutí o odmítnutí přihlášky

Věřitel napadl v zákonné lhůtě usnesení o odmítnutí přihlášky odvoláním. V odvolání věřitel sice přiznal pochybení v tom, že doplnění přihlášky neodeslal insolvenčnímu soudu, ale pouze k rukám insolvenčního správce, namítl však, že přihláška pohledávek nebyla vadná a že insolvenční správce neměl postupovat podle § 188 odst. 2 IZ. Pokud insolvenční správce nebyl schopen z příloh připojených k přihlášce přezkoumat důvodnost přihláškou uplatněných pohledávek, mohl věřitele neformálně vyzvat k předložení potřebných podkladů, popř. mohl při přezkumném jednání rovnou pohledávky popřít s odůvodněním, že věřitel existenci uplatněných pohledávek neprokázal. Odvolání je připojeno jako příloha k případové studii. Hodnocení stavu: Odvolání bylo věřitelem podáno včas. Argumentace věřitele v odvolání je správná. Věřitel opírá svůj názor o publikovanou judikaturu odvolacího insolvenčního soudu, kterou dokonce v odvolání cituje.


G) Rozhodnutí soudu o odvolání věřitele Soudní tajemnice předložila odvolání spolu s napadeným rozhodnutím a přihláškou věřitele insolvenčnímu soudci, který podle rozvrhu práce vykonává v daném insolvenčním řízení dohled. Ten shledal odvolání důvodným a usnesení o odmítnutí přihlášky pohledávek vydané soudní tajemnicí zrušil. V odůvodnění dospěl k závěru, že přihláška pohledávky není vadná pro neúplnost či neurčitost, když je zřejmé, jaké částky a z jakého důvodu věřitel přihláškou uplatnil. Rozhodnutí insolvenčního soudce o odvolání je připojeno jako příloha k případové studii. Hodnocení stavu: Podle ust. § 9 odst. 1 zák. č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících v platném znění platí, že proti rozhodnutí vydanému vyšším soudním úředníkem (nebo soudním tajemníkem) v občanském soudním řízení lze podat odvolání za stejných podmínek jako proti rozhodnutí předsedy senátu. Podaný opravný prostředek se však nejprve předloží předsedovi senátu, který o něm rozhodne, má-li za to, že se mu má zcela vyhovět. Rozhodnutí předsedy senátu se považuje za rozhodnutí soudu prvního stupně a lze je napadnout odvoláním. Správně tedy postupovala soudní tajemnice, když spis s odvoláním nepředkládala odvolacímu soudu, kterým je Vrchní soud v Praze, ale soudci vykonávajícímu dohled v daném insolvenčním řízení. Pokud by insolvenční soudce odvolání důvodným neshledal, předložil by věc s příslušnou zprávou odvolacímu soudu sám.

H) Zvláštní přezkumné jednání Insolvenční správce veden názorem insolvenčního soudu, požádal o svolání zvláštního přezkumného jednání. Při něm byly pohledávky věřitele Česká spořitelna a.s. č. 1) ve výši 82.051,25 Kč, pohledávka č. 2) ve výši 115.438,59 Kč a pohledávka č. 3) ve výši 25.213,1 Kč přezkoumány a zjištěny, když je ani insolvenční správce, ani dlužník nepopřel. Pokud by i nadále po doplnění požadovaných podkladů insolvenční správce zastával názor, že existence přihlášených pohledávek nebyla věřitelem prokázána, při přezkumném jednání by pohledávky popřel co do důvodu nebo co do výše. Existence popřených pohledávek by byla pak předmětem incidenčního sporu o pravost nebo výši popřených nevykonatelných pohledávek. Žádost o svolání zvláštního přezkumného jednání s podklady pro přezkum jsou připojeny jako příloha k případové studii.

1.4. Modelový případ: Trestně právní aspekty insolvence – neexistence účetnictví v insolvenčním řízení P. Berger Jaroslav Požár byl jediným společníkem, jednatelem i zaměstnancem společnosti Alfa s.r.o., která podnikala v oblasti marketingových služeb. Aby mohl financovat své podnikatelské aktivity, uzavřel jménem své společnosti smlouvu s bankou „Krásné ztráty“, která mu půjčila více jak 4 miliony korun. Stejně tak si pan Požár na leasing pořídil osobní automobil, aby mohl dojíždět za svými klienty. Postupem času přestala společnost své závazky vůči věřitelům splácet. Vědom si špatných výsledků své společnosti, rozhodl se pan Požár konat. Spálil důležitou část účetnictví tak, aby tyto záznamy nikdo jiný nemohl objevit, a následně se dohodl se svým známým Janem Prostředníkem, kterému vystavil zvláštní plnou moc na dobu neurčitou, kterou ho zplnomocnil ke svému zastupování jako společníka a jednatele společnosti a to Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

zejména mimo jiné při rozhodnutích na valné hromadě společnosti a rozhodnutí o převodu obchodního podílu a změně statutárního orgánu. Pan Prostředník nelenil, odvolal pana Požára z funkce jednatele společnosti a uzavřel smlouvu o převodu obchodního podílu s panem Borisem Bílým. Pan Bílý, ruský občan, s tímto souhlasil a po převodu obchodního podílu se stal jediným společníkem i jednatelem společnosti. Pan Bílý však ve společnosti nikdy jako jednatel fakticky nepůsobil a nijak se nepodílel na chodu společnosti. Navíc mu pan Prostředník ani pan Požár v této souvislosti až do současné doby, nepředal účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady sloužící k přehledu o stavu hospodaření a majetku společnosti nebo k jejich kontrole. Tak učinil i přesto, že pan Požár dále podílel na činnosti společnosti tím, že nechával bývalou účetní společnosti připravovat či odesílat přehledy na pojistné na sociální zabezpečení za jeho osobu jako zaměstnance společnosti na Pražskou správu sociálního zabezpečení Praha a zároveň se on sám společně bývalou účetní, bez účasti a vědomí v té době současného jednatele společnosti Borise Bílého, zúčastnil kontroly učiněné u společnosti ze strany Pražské správy sociálního zabezpečení v době kdy již nebyl jednatelem ani společníkem společnosti a kdy dle jeho tvrzení již předal veškeré účetní záznamy společnosti novému jednateli Borisi Šťastnému. Věřitelům mezitím došla trpělivost a tak nedlouho po jmenování pana Bílého jednatelem podali na společnost insolvenční návrh. Insolvenční správce se snažil pana Bílého kontakt, avšak marně. Pan Bílý se nezdržoval ani na místě trvalého bydliště, ani na místě zveřejněném v obchodním rejstříku, nýbrž žil na jakési zapadlé ubytovně, takže insolvenčnímu správci bylo prakticky znemožněno se s ním účinně zkontaktovat. Za uvedených okolností se insolvenční správce rozhodl, že podá na pana Požára i pana Bílého trestní oznámení. Policie ČR si jej proto předvolala k podání vysvětlení, které sepsala úředním záznamem. Pan Požár se ne Policii bránil tím, že při převodu obchodního podílu na pana Bílého požadoval po panu Bílém, aby mu ukončil jeho pracovněprávní poměr. Jak dodal, to, že je stále zaměstnancem, zjistil až od insolvenčního správce. Zároveň upozornil na to, že při převodu obchodního podílu pana Bílého upozornil na všechny závazky společnosti a dále, že pana Bílého v té době znal již asi rok nebo dva. Své vysvětlení ukončil tím, že panu Bílému po převodu obchodního podílu předal dvě krabice s veškerým účetnictvím. Policie v dané věci předvolala k podání vysvětlení i pana Bílého. Ten popřel, že by od pana Požára převzal jakékoli účetnictví, údajně ho měl pan Požár uklidnit sdělením, že se o vše stará účetní a že se on i nadále bude starat o provoz společnosti. Pan Požár měl dle jeho sdělení zhruba ještě půl roku po převodu obchodního podílu ve společnosti působit, nicméně po čase dal pan Bílý najevo, že nemá zájem provozovat společnost, z které „nic nemá“. Závěrem uvedl, že o dluzích společnosti nic nevěděl, i kvůli tomu, že mu žádné účetnictví předáno nebylo. Policie na základě těchto vysvětlení a následných výsleších, kde pan Požár využil svého práva nevypovídat, zahájila trestní stíhání proti obviněnému panu Požárovi pro přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 tr. zákoníku a přečin porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle § 225 tr. zákoníku. Proti usnesení, které bylo zahájeno trestního stíhání pana Požára, podal jmenovaný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě stížnost, v které zejména namítal, že v dané věci nebyly splněny podmínky pro vydání usnesení dle § 160 odst. 1 tr. řádu, neboť se nedopustil žádné jednání v rozporu s platnými právními předpisy. Pan Požár uvedl, že trvá na tom, že novému společníkovi a jednateli (panu Bílému) společnosti Alfa s.r.o. předal dvě krabice účetnictví. Z tohoto důvodu nemohl vyhovět písemné výzvě insolvenčního správce, neboť požadovanými účetními materiály nedisponoval. Stížnost uzavřel tím, že svým jednáním nenaplnil znaky skutkových podstat přečinů dle § 254 odst. 1 tr. zákoníku a dle § 225 tr. zákoníku. Navrhl proto zrušit stížností napadené usnesení policejního orgánu. Následně státní zástupce přezkoumal stížností napadené usnesení policejního orgánu, jakož i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že usnesení policejního orgánu je nesprávné, takže stížnost obviněného je třeba považovat za důvodnou. Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

Přečinem porušení povinnosti v insolvenčním řízení dle § 225 se dopustí ten, kdo v insolvenčním řízení maří nebo hrubě ztěžuje výkon funkce insolvenčního správce, a tím ohrozí účel insolvenčního řízení. Podstatou tohoto přečinu je takové jednání, a to nejen dlužníka, které buď zcela brání tomu, aby byly náležitě uspořádány majetkové vztahy dlužníka, který je v úpadku, k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem, nebo alespoň ztěžuje dosažení tohoto cíle. Insolvenční řízení je upraveno zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), který vymezuje pravidla pro řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka soudním řízením některým ze stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozící úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů. Podstatou jednání pachatele, jak již uvedeno, je maření nebo hrubé ztěžování výkonu funkce insolvenčního správce, přitom postačí kterékoliv z tohoto jednání. Maření výkonu funkce insolvenčního správce znamená usilovat o znemožnění takového výkonu funkce v době, kdy má být splněna, v důsledku jednání pachatele insolvenčního řízení, které mu ukládá zákon nebo rozhodnutí insolvenčního soudu. Jednání pachatele nemusí zcela zmařit výkon insolvenčního správce, postačí, když je k tomu způsobilé. Hrubé ztěžování výkonu funkce insolvenčního správce je pak takové jednání pachatele, který vytvoří podmínky, v důsledku nichž je třeba k výkonu funkce insolvenčního správce vynaložit podstatně více energie, času a prostředků, než by jinak bylo nutné. Jednání dlužníka, který maří nebo hrubě ztěžuje výkon funkce insolvenčního správce může spočívat zejména v nesplnění povinností poskytovat insolvenčnímu správci součinnost směřující ke zjišťování majetkové podstaty, včetně nepředložení seznamu majetku, neumožnění přístupu insolvenčnímu správci na všechna místa, kde má dlužník majetek, atd. Pokud jde o zavinění pachatele, vyžaduje se v tomto případě úmysl, ať přímý či nepřímý. Vycházeje ze shora uvedeného, konstatoval státní zástupce, že spisový materiál dosud neobsahuje žádné důkazy, které by takové jednání, tedy maření či hrubé ztěžování výkonu funkce insolvenčního správce, prokazovalo. Insolvenční správce do protokolu u policejního orgánu sám uvedl, že předchozího jednatele fimy pana Požára neoslovoval, provedl standardní šetření k majetku úpadce a zjistil, že žádný majetek u úpadce není a účet je záporný. Insolvenční správce nevyužil možnosti, aby požádal insolvenční soud, aby vyzval jednatele dlužníka, úpadce k prohlášení o majetku před soudem. P. Požár za tohoto stavu proto ani nemohl úmyslně mařit či čímkoliv ztěžovat výkon funkce insolvenčního správce. Ustálená judikatura (viz např. usnesení NS ČR sp. zn. 5 Tdo 777/2005-T 811) rovněž požaduje, aby nad rámec výše uvedeného bylo specifikováno, jaké konkrétní účetní doklady pachatel odmítl předat insolvenčnímu správci a jakým způsobem jejich nepředání insolvenčnímu správci ohrozilo úplné a správné zjištění majetku patřícího do konkurzní podstaty nebo jeho zpeněžení. Předpokladem této trestní odpovědnosti pak je, že obv. Požár měl takové účetní doklady ve své dispozici a mohl je vydat insolvenčnímu správci. Tyto skutečnosti však ze spisového materiálu nevyplývali. Nebyly proto naplněny všechny formální znaky skutkové podstaty předmětného přečinu, když lze pochybovat i o naplnění subjektivní stránky tohoto přečinu.


Pokud jde o přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea třetí tr. zákoníku, je třeba uvést, že obecně znaky tohoto přečinu se policejní orgán zabýval již v usnesení, jímž bylo zahájeno trestní stíhání pana Požára. Policejní orgán v mezidobí obstaral další důkazní materiál, ze kterého vyvodil, že došlo k naplnění znaku „zatajení“ účetních dokladů, což vyplývá z jeho usnesení o zahájení trestního stíhání pana Požára. Policejní orgán však nevzal v úvahu, že se musí jednat o konkrétní účetní knihy, zápisy, nebo jiné podklady, které slouží „k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo k jejich kontrole“, a v důsledku kterých dojde k reálnému „ohrožení majetkových práv jiného“, tedy Alfa s.r.o. a jejich věřitelů přihlášených se svými pohledávkami do insolvenčního řízení. Bylo spíše vycházeno z obecné úvahy, že pokud je zatajeno účetnictví, vždy to má za následek ohrožení majetkových práv věřitele, což akceptovat nelze. Popis skutku uvedený v usnesení dle § 160/1 tr. řádu (o zahájení trestního stíhání pana Požára) v tomto směru byl proto nepřezkoumatelný a státní zástupce tedy musel podle § 149 odst. 1 tr. řádu zrušit jako nezákonné usnesení policejního orgánu, jímž zahájil trestní stíhání pana Požára. K této problematice se ve své judikatuře opakované vyjádřil Ústavní soud ČR tak, že skutková podstata každého trestného činu je charakterizována i tzv. objektivní stránkou, jejímiž obligatorními znaky jsou jednání, následek a příčinný vztah (kauzální průběh), mezi jednáním a následkem. Všechny tyto znaky (jejich existence) musí být v každé konkrétní věci prokázány. Pachatel nemůže být trestně odpovědný pokud svým jednáním v příčinném vztahu nezpůsobí následek, a proto pak nenastává jeho trestní odpovědnost.

2.1.EKONOMICKÉ A FINANČNÍ ASPEKTY INSOLVENČNÍHO ŘÍZENÍ J. Pour Úvod Předchozí úprava zákona o konkursu a vyrovnání (ZKV) řešila právnickou i fyzickou osobu podnikatele, která se dostala do úpadku a tedy, která byla předlužena, kdy předlužením se rozumí stav, kdy má dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu majetku. Po celou dobu platnosti zákona o konkursu a vyrovnání volala odborná veřejnost po změně, novelizaci, tedy úplné rekodifikaci konkursního práva, která byla obsažena v zákoně o konkursu a vyrovnání a která přinesla řadu hlubokých zásahů a změn. Význam přijatého insolvenčního zákona je z hlediska legislativního procesu zcela unikátní, neboť jde o velkou rekodifikaci právního odvětví dokončenou za dobu cca 13 let. Zákon o konkursu a vyrovnání byl ve své podstatě orientován na průměrného dlužníka, což byl malý podnikatel (obchodník či živnostník) s omezeným počtem věřitelů, kteří se mohli konkursního řízení přímo účastnit a kontrolovat optimální uspokojení zpeněžováním dlužníkova majetku. Vůbec se však nepočítalo s úpadkem velkých podniků, továrních komplexů, holdingů a dalších velkých celků, a už vůbec se nepočítalo s tím, co úpadek takových velkých kolosů bude přinášet. I když v průběhu let byl zákon o konkursu a vyrovnání více než 15x novelizován, nedařilo se dosáhnout takového efektu, který by odrážel veškeré nároky tržního hospodářství. Byla tu však i nutnost řešit transparentnost a předvídatelnost úpadkového řízení, dále i možnost umožnit věřitelům ve větší míře průběh samotného úpadkového řízení a snahu, kdy i dlužník svůj úpadek řešil sám. Důležitým prvkem je však i sanace dlužníka tam, kde se takový postup ukáže vhodným a dále i zrychlení a zefektivnění úpadkového řízení.


Nemalou měrou nový insolvenční zákon ovlivnilo i to, že byl při rekodifikaci brán zřetel i na sociální aspekty při úpadku větších podnikatelů. Právem můžeme konstatovat, že nová podoba insolvenčního zákona je moderní právní předpis se všemi klady i zápory, které sebou tato skutečnost přináší. Insolvenční řízení je řízením před insolvenčním soudem, jehož předmětem je dlužníkův úpadek nebo hrozící úpadek, a způsob jeho řešení. Řízení je vedeno podle zákona č.182/2006 – insolvenční zákon. K zahájení insolvenčního řízení je nutno podat insolvenční návrh. K jeho podání je oprávněn dlužník, či kterýkoliv věřitel dlužníka. Insolvenční návrh je adresován vždy místně příslušnému insolvenčnímu soudu. Nezbytnou podmínkou však je, že insolvenční návrh musí být vždy opatřen úředně ověřeným podpisem a je-li podáván návrh v elektronické podobě, pak zamčeným podpisem. Účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení nastávají okamžikem, kdy je v insolvenčním rejstříku zveřejněna vyhláška o zahájení insolvenčního řízení. Časový údaj je veden v hodinách a minutách a je uveden ve výroku zveřejňované vyhlášky. Insolvenční řízení má dopad na dlužníka i věřitele. Dlužník může od zahájení insolvenčního řízení nakládat s majetkovou podstatou pouze tak, aby nedošlo k podstatné změně skladby majetku. Tedy dlužník může i nadále svůj majetek běžným způsobem užívat. Zákon mu zakazuje úkony, které se běžnému užívání vymykají. Nesmí tedy po zahájení insolvenčního řízení svůj majetek prodat, pronajmout či darovat. Pokud věřitelé vedou o svých pohledávkách soudní spory proti dlužníkovi, nic nebrání tomu, aby soud nařídil jednání, žalobu projednal, provedl dokazování, vydal rozsudek a doručil jej účastníkům řízení. Tato možnost existuje po celou dobu insolvenčního řízení v případě, že úpadek bude řešen oddlužením či reorganizací. Pouze v případě prohlášení konkursu dochází k přerušení řízení, v rámci něhož se věřitelé domáhají své pohledávky za dlužníkem. Insolvenční soud dle § 134 IZ je povinen umožnit úkony směřující k rozhodnutí o návrhu nejpozději do 10 dnů od podání insolvenčního návrhu. Soud musí být v této lhůtě efektivní a konat, tedy vyzvat účastníka ke složení zálohy či doplnění návrhu a příloh, nebo zaslat dlužníkovi veřitelský návrh k vyjádření. V případě, že návrh podává dlužník, je soud povinen rozhodnout nejpozději do 15 dnů od jeho podání. Jde o lhůty pořádkové, které nevyvolávají žádné další důsledky. Dle insolvenčního zákona jsou možnosti získání informací o insolvenčním řízení nejen pro účastníky řízení, ale i pro veřejnost, a to prostřednictvím insolvenčního rejstříku.

Vliv moderních trendů úpadkového práva na podnikatele a výhody nové právní úpravy insolventního zákona. České insolvenční právo bylo donedávna považováno za nejhorší v celé Evropě a to zejména z důvodu neúměrného prodlužování řízení. Novelizace přinesla řadu změn, a to zejména způsob uspokojování věřitelů. Nový stupeň vývoje úpadkového práva vychází z předpokladu, že typického představitele dlužníka představuje střední podnikatel. Tito dlužníci potom mají několik set i několik tisíc věřitelů, kteří se mohou řízení zúčastnit jen zprostředkovaně, takže nezbytností jsou věřitelské orgány. Hledal se způsob uspokojení věřitelů a tak nově přichází v potaz pokračování dlužníkova podniku za realizace restrukturalizačních opatření. Začaly se používat jiné sanační principy než vyrovnání, které se v českých podmínkách neosvědčilo. Širší uplatnění nových sanačních metod mělo vliv i na sociální aspekty. Právem lze schválenou podobu insolvenčního zákona považovat za moderní právní předpis. Pokud shrneme význam nových metod, můžeme konstatovat, že nový insolvenční zákon řeší v celém rozsahu zásadní problémy úpadkového práva. Umožňuje zajistit větší transparentnostúpadkového řízení a předvídatelnost celého řízení. Věřitelé mohou ve větší míře ovlivnit průběh samotného úpadkového řízení a lze i motivovat dlužníka, aby svůj úpadek řešil sám. Důležité je i


to, že lze ozdravit dlužníka tam, kde se toto ozdravení ukáže jako vhodný postup a dá se i celé řízení zrychlit a zefektivnit. Jde o snahu zajistit větší transparentnost a předvídatelnost úpadkového řízení. Další výhodou je úsilí umožnit věřitelům dlužníka ve větší míře ovlivnit průběh samotného úpadkového řízení a také motivovat dlužníka, aby svůj úpadek řešil sám. Důležitá je i možnost sanace dlužníka tam, kde se takový způsob jeví jako rychlý, efektivní a vhodný.

Účetní, daňový a právní pohled na insolvenční zákon, jeho praktická realizace Insolvenční správce má v rámci insolvenčního řízení i řadu dalších povinností vyplývajících ze zákona 337/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů, kdy byly vloženy § 40a a § 40b, které řeší nedoplatky v insolvenčním řízení a účinky insolvenčního řízení. K plnění této povinnosti je vhodné, aby insolvenční správce požádal správce daně o sdělení, k jakým daním je dlužník registrován a o zaslání výpisu z daňového účtu poplatníka. Při insolvenčním řízení je daňový subjekt povinen podat nejpozději do 30 dnů ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku, daňové přiznání nebo hlášení, popřípadě vyúčtování za část zdaňovacího období, která uplynula do dne předcházejícího účinnosti tohoto rozhodnutí, a za kterou dosud nebylo podáno. Zde však dochází ke střetu lhůt, neboť finanční úřady mají většinou 30 denní lhůtu pro přihlášení svých nároků a daňový subjekt má povinnost podat daňové přiznání či hlášení. U většiny případů potom dochází k úpravě výše pohledávky. Zde je změna oproti dříve platné právní úpravě, neboť pokud insolvenční správce zjistí, že doklady jsou nedostatečné a on nemůže splnit svou povinnost uloženou zákonem, a ani jiným způsobem nemůže zajistit podklady ke splnění daňových povinností, tak insolvenčnímu správci zaniká povinnost učinit toto podání, musí ale o tom vyrozumět správce daně a ve stejné lhůtě mu poskytnout i nezbytnou součinnost ke stanovení daně dle pomůcek. V průběhu insolvenčního řízení zůstávají lhůty pro podání daňového přiznání, hlášení či vyúčtování zachovány. Nový insolvenční zákon přinesl řadu změn, které zjednodušily práci insolvenčnímu správci, nicméně, v účetnictví dlužníka je řada daňových a účetních operací, které nelze z dosažených daňových přiznání vyčíst a tak nelze na insolvenčním správci spravedlivě požadovat, aby on provedl řadu zúčtování, inventarizaci a zpracoval z dokladů, které jsou k dispozici, účetní závěrku a následně vyhotovil daňové přiznání. Insolvenční správce musí být velice obezřetný a pokud mu dlužník účetnictví dodá, ale bez daňových dokladů, je nutno do 30 dnů správci daně sdělit, že sice insolvenční správce podklady obdržel, ale jsou natolik neúplné, že nemůže sestavit daňové přiznání za chybějící období, ale že poskytne správci daně součinnost. Důležité je i sdělení, zda je insolvenčnímu správci známo, že dodané podklady dlužníkem jsou úplné a správné. Insolvenční správce musí znát insolvenční zákon, ale zároveň musí mít i rozsáhlé znalosti zákona o účetnictví, daňových zákonech, daňového řádu, dále musí vědět, zda se lze i formálně podepsat či spolupodepsat pod daňové přiznání podávaná dlužníkem. Dosavadní praxe potvrzuje, že zákon o účetnictví, daňová oblast, mzdová problematika a personalistika, včetně celé řady novelizací a dále velké množství vydaných vyhlášek a předpisů jsou pro insolvenčního správce a často i pro kompetentní rezortní pracovníky problémem, který v rámci insolvenčního řízení musejí řešit.

Účetní aspekty a standardy Účetnictví a jeho základní zásady, podstata


Každý podnikatelský subjekt potřebuje pro své řízení a rozhodování informace. Jedním ze zdrojů, který tyto informace poskytuje účetnictví. Informace získané z účetnictví slouží nejen vlastníku účetní jednotky, ale i ostatním uživatelům, se kterými přichází podnikatel do styku při své podnikatelské činnosti a to finančním úřadům, bankám, dodavatelům, odběratelům a v okamžiku insolvence i insolvenčnímu správci. Účetnictví tak zachycuje skutečný stav a pohyb majetku, závazků a pohledávek, finančních prostředků a skutečný výsledek hospodaření. -

-

-

vede se evidence z časového hlediska za účetní období účetnictví se vede jako soustava účetních záznamů, k jejichž vyhotovení lze použít technických prostředků, takovými účetními záznamy jsou účetní doklady, účetní knihy, účetní zápisy, účetní uzávěrky účetnictví se vede nepřetržitě po celou dobu existence účetní jednotky účetnictví se vede úplně, průkazným způsobem a správně. Pro účetní jednotku to znamená, že účetnictví zahrnuje veškeré činnosti podnikatelského subjektu, účetní záznamy pravdivě vypovídají o její činnosti a lze je prokázat předepsaným způsobem účetnictví se vede v peněžních jednotkách, v českém jazyce zákon o účetnictví se vztahuje na všechny účetní jednotky, kterými jsou: právnické osoby mající sídlo na území ČR; zahraniční osoby, které na území ČR podnikají; organizační složky státu; fyzické osoby, které podnikají a jsou zapsány do obchodního rejstříku; ostatní fyzické osoby ( OSVČ)

Předmět účetnictví – účetnictví sleduje stav a pohyb veškerého majetku, závazků, kapitálu, náklady, výnosy a výsledek hospodaření. Používá soustavu účtů, na které provádí záznamy podvojnými zápisy. Účetní záznamy se provádí do účetních knih, které se skládají: -

z hlavní knihy z deníku z knihy analytických účtů z knihy podrozvrhových účtů

Fyzické osoby, které nejsou účetními jednotkami, vedou daňovou evidenci. Provádění této evidence neupravuje zákon o účetnictví, ale zákon o dani z příjmů. Podstatou evidence je, že musí zajistit zjištění základu daně z příjmů. Závazná forma vedení není předepsána. Účetní jednotky jsou povinny vést účetnictví podvojnými zápisy v plném či zjednodušeném rozsahu. Každý subjekt – tedy účetní jednotka - má povinnost vést účetnictví. Rozsah a způsob vedení stanoví zákon. Účetní jednotka vede účetnictví jako celek a účtuje o stavu a pohybu majetku, jiných aktiv a jiných pasiv. Účtuje o výnosech a sestavuje účetní uzávěrku. Pro insolvenčního správce informace o těchto skutečnostech dávají smysl v případech, že je zřejmé, za jaký organizační celek jsou tyto údaje zjištěny. V praxi se stává, že právnickáosoba má zřízeno několik provozoven, z nichž každá vykonává jeden předmět činnosti, taková právnická osoba musí vést pouze jedno účetnictví za celou účetní jednotku, i když má provozovny v zahraničí. Taková účetní jednotka musí vést účetnictví či daňovou evidenci pro daňové účely dle právních předpisů státu, na jehož území je umístěna, musí však vést zároveň české účetnictví, které bude součástí účetní jednotky. Fyzická osoba, která vede účetnictví a provozuje různé druhy podnikání, je povinna vést jedno účetnictví za tyto druhy podnikání. Přesnější vedení lze zajistit vedením analytického členění účtů v případě, že existuje více činností. Účetnictví lze považovat za správné a úplné, pokud účetní jednotka postupuje podle zákona č. 563/ 1991 Sb.


Často nastává situace, kdy některé případy právní předpis neřeší a tak je nutno uplatnit jako správný postup rozhodujícíprávní vztah podle jiných právních předpisů např. dle společenské smlouvy, stanov, smluvním ujednáním mezi zúčastněnými subjekty apod. České účetní předpisy jsou tedy založeny na pravidlech vymezujících postup, na respektování právní formy různých transakcí a především vždy je nutno vycházet z právního vztahu skutečností, které jsou předmětem účetnictví. V účetnictví se praktikuje princip podvojnosti, tj. účtuje se na dvou stranách účtů a to na Má dáti a Dal za uplatnění principu souvztažnosti, který znamená, že se účetní případ zaúčtuje právě na těch dvou stranách účtů, které zobrazují danou skutečnost. Účetnictví tedy jednoznačně určuje jednotlivé účetní případy. V účetnictví je nutno určit i okamžik, kdy se účtuje o nákladu a o výnosu a naopak. Je tedy uplatňován i akruální princip, tedy i zásada účtování do období, se kterým účtované období souvisí jak časově, tak i věcně. Tento princip je zaveden v § 3 odst. 1 zákona o účetnictví a musí být účetní jednotkou dodržen. Pro insolvenčního správce to znamená, že musí dohlédnout na to, aby nedošlo ke zkreslování hospodářského výsledku tím, že by náklady byly vykázány v jiném účetním období než výnosy. Může však nastat situace, že nelze tuto zásadu dodržet, potom účetní jednotka účtuje o daných skutečnostech do toho účetního období, ve kterém byly zjištěny. Dojde-li přitom k opravě nákladů nebo výnosů minulých účetních období, je nutno podat dodatečné daňové přiznání. Věcná a časová souvislost účtování o nákladech a výnosech je uplatňována i v zákoně o dani z příjmu. Význam akruálního principu je důležitý zejména pro zjištění výsledku hospodaření jako měřítka výkonnosti firmy, pro ukazatele finančních analýz a výpočet základu daně. Účetní doklady zákon definuje jako prokazatelné účetní záznamy, které musí obsahovat náležitosti § 11zákona o účetnictví. V běžné praxi lze konstatovat, že např. fakturace není účetním dokladem, ale jen podkladem. Oceňování v účetnictví probíhá jinak, než oceňují majetek insolvenční správci a i metody oceňování jsou odlišné. Vlastní zásoby se oceňují ve výši vlastních nákladů, tedy bez kalkulovaného zisku. Dále je možno při oceňování použít reálnou hodnotu, která nahrazuje opravnou reálnou hodnotu. Veškeré doklady by měly být vyhotoveny bez zbytečného odkladu, ihned po zjištění skutečností, aby mohl být účetní případ řádné zaznamenán do účetních knih formou účetního zápisu. Každá účetní operace musí být podložena účetním dokladem. Mezi podklady pro účetní doklad patří obchodní smlouvy, objednávky, potvrzení objednávky, zápisy z valných hromad, doklady související s vedenými právními spory atd. Občas je vyžadován originální podpis a razítko, což ve smyslu §11 odst. 1, písmeno f je pouze podpisový záznam. Zákon o účetnictví však nevylučuje k účetním dokladům připojit i další podepsané záznamy nebo jinou identifikaci. Vždy je nutná originalita dokladu. K průkaznosti účetnictví je nutno zajistit i ověření zjištěného a skutečného stavu majetku a závazků, což se děje inventarizací, která je pro insolvenčního správce velice důležitá pro další vedení insolvenčního řízení. Důležitou součástí zákona o účetnictví je účetní závěrka, která je nedílným celkem. Je tvořena rozvahou, výkazem zisku a ztrát a přílohou, která vysvětluje a doplňuje informace obsažené ve výkazu zisku a ztrát, rozvaze. Dále musí zahrnovat přehled o peněžních tocích (cash flow), nebo přehled o změnách vlastního kapitálu pokud je účetní jednotkou sestavován. Zákon o účetnictví uvádí i termíny sestavení účetní závěrky v běžných případech a v mimořádných případech (což bývá často insolvence). Podstatné je auditování, zveřejňování. Pro jednotnost je ministerstvem financí vydán předpis, kterým se provádějí některé ustanovení o účetnictví včetně příloh – české účetní standardy, ty jsou registrovány ve sbírce zákonů a mají závazný charakter. Účetnictví a jeho základní zásady,přesně popisují ekonomickou situaci firmy účetní uzávěrka prostřednictvím účetních výkazů obsahujících uspořádané číselné hodnoty a komentáře v příloze účetní uzávěrky. Insolvenční Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

správce by ji měl umět číst, zjistit silné a slabé stránky firmy, rizika a cesty řešení. Z rozvahy, výkazu zisku a ztrát a výkazu cash-flow by měl získat informace o finanční situaci a vyhlídkách do budoucna. Výsledek hospodaření by mu měl ukázat ekonomickou výkonnost účetní jednotky, rozdělování zisku a současně by měl sloužit jako podklad pro stanovení daně z příjmu. Účetnictví je kvalitní a judikaturou uznaný důkazní prostředek sloužící k prokázání tvrzení podnikatele dlužníka, zejména pak tvrzení uvedené v daňových přiznáních. Dlužníci často s daty v účetních výkazech účelově manipulují tak, aby obsahovaly zkreslené a pro ně přijatelné informace. Naším cílem je vymezení rámce dle platné legislativy pro práci a sestavení účetní závěrky pro účetní jednotku pro dlužníky účtující v sestavě podvojného účetnictví a dále přiblížit jednotlivá ustanovení právních předpisů v oblasti účetnictví, upozornit na jejich vzájemné vazby. Dále je nutno mít na zřeteli i daňové aspekty a to jak z hlediska daně z příjmů, daně z přidané hodnoty. Základním úkolem účetnictví je poskytování pravdivých informací o hospodaření firmy tak, aby mohla být na jejich základě činěna ekonomická rozhodnutí. Účetnictví by mělo dát insolvenčnímu správci přehled o skutečné majetkové situaci firmy a její finanční výkonnosti. Tuto informaci nám dá účetní uzávěrka. Účetní jednotky jsou povinny při jejím sestavování dodržovat obecně závazné účetní principy a zásady a to i v případech, kdy účetní jednotka praktikuje účetní postupy, které nejsou účetními předpisy upraveny. K základním zásadám patří: -

účetní jednotka vedení účetnictví zásada věrného a poctivého zobrazení správnost a úplnost účetnictví princip souvztažnosti, opatrnosti, dokladovosti

České účetní standardy, zákon o účetnictví České účetní standardy slouží k docílení souladu při používání účetních metod účetními jednotkami a vydává je Ministerstvo financí ČR, které současně vede i registr účetních standardů a oznamuje jejich vydání ve Finančním zpravodaji. České účetní standardy nejsou závazné, ale obsahují doporučené postupy a metody, které bychom při své pracovní činnosti měli respektovat a tak se vyhnout rozporu se zákonem a vyhláškami. Účetní jednotka by měla mít zpracovány vnitřní účetní předpisy. Do vnitřních předpisů není nutno opisovat zákon o účetnictví a další předpisy, ale stačí vždy odvolávka na právní předpis. Vnitřní účetní předpis by měl být návodem nebo pomůckou pro každodenní činnost. Většinou obsahují: -statut účetní jednotky - systém zpracování účetnictví - účtovaný rozvrh

- oběh účetních dokladů Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

- pravidla pro vnitropodnikové účetnictví - oceňování majetku a závazků - dlouhodobý a drobný hmotný a nehmotný majetek - cenné papíry a podíly - zásoby a jejich evidence - zásady pro časové rozlišení nákladů a výnosů - zásady pro tvorbu dohadných účtů - evidence valutových a devizových operací - zásady pro tvorbu a použití rezerv - zásady pro použití opravných doložek - plán inventarizací - harmonogram účetní závěrky - zásady pro vedení pokladny - pracovní cesty a cestovní náhrady - poskytování osobních ochranných prostředků popř. stravování zaměstnanců

Statut účetní jednotky by měl být doplněn o kopie: -

výpisu z obchodního rejstříku živnostenských listin společenské smlouvy a stanov organizačních schémat zápisů z valných hromad

Pro potřeby insolvenčního správce jsou shora uvedené doklady důležité, neboť pro další činnost potřebuje znát výši vkladu společníka či úpis akcií, výší úroků ze včas nesplacených vkladů, rozdělení zisku, povinnost a způsob úhrady ztráty, splatnost vypořádacího podílu, rozdělení likvidačního zůstatku, způsob tvorby fondů a další informace. Vnitřní strukturu organizace by mělo zobrazit organizační schéma. Vnitřní struktura společnosti má vliv i na způsob vedení účetnictví. Většina údajů čerpaných ze základních dokumentů je i povinnou přílohou k účetní uzávěrce. Důležitým ukazatelem pro práci insolvenčního správce je i systém zpracování účetnictví, a to zejména používaný účetní program, seznam účetních knih, seznam používaných počítačových sestav, dokladové řady. Účetní program by měl být k dispozici alespoň v následujícím přehledu: -

název programu na zpracování účetnictví, navazující agendy a jejich vzájemné propojení autorská firma, způsob zabezpečení aktualizace a servisu uživatelská příručka


Pro vedení účetnictví v plném rozsahu jsou závazné 4 účetní knihy: - deník - hlavní kniha - kniha analytických účtů - kniha podrozvahových účtů Deník může být pouze jeden, v němž jsou zúčtovány všechny účetní doklady sledovaného účetního období v chronologickém pořadí, dále specializované deníky podle druhu jednotlivých dokladů: např. deník vystavených faktur, deník došlých faktur, pokladní deník … Hlavní kniha obsahuje pohyby na syntetických účtech. V rámci syntetických účtů organizace vytváří analytické účty, které zajišťují sledování dle potřeb účetní závěrky, právních předpisů a dalších potřeb organizace. Na podrozvrhových účtech se sledují důležité skutečnosti, jejichž znalost je podstatná pro posouzení majetkoprávní situace společnosti a jejích ekonomických zdrojů, které lze použít. Často se jedná o využívání cizíhomajetku, k němuž společnost nemá vlastnické právo, popřípadě právo hospodaření s majetkem státu a dále evidence práv, o nichž se neúčtuje. Účetnictví lze vést i ve zjednodušené formě, kdy jsou závazné 2 účetní knihy: deník a hlavní kniha. Je umožněno spojit účtování v deníku s účtováním v hlavní knize a to bez povinnosti vést knihu analytické evidence účtů a knihu podrozvrhových účtů. To však nevylučuje, aby v případě potřeby bylo účtováno v těchto knihách. Zjednodušení se týká i účtového rozvrhu, který je možno omezit až na úroveň účtových skupin. Toto účetnictví umožňuje účtovat i bez použití počítače tzn. formou amerického deníku. Číselné řady je nutno volit tak, aby při postupném přibývání dokladů byla vytvořena souvislá vzestupná řada. Odpovědnost za správné číslování by měla být stanovena v předpisu o oběhu dokladů. Při vedení účetnictví v plném rozsahu stanoví společnost v účtovém rozvrhu uspořádání syntetických účtů v rámci účetních skupin účetní osnovy a při vedení zjednodušeného rozsahu sestaví účtový rozvrh, v němž může uvést pouze účtové skupiny, není-li vyžadováno zvláštním předpisem členění podrobnější. V rámci syntetických účtů vytváří společnost analytické účty, které zajišťují členění syntetických účtů podle potřeb účetní uzávěrky, požadavků právních předpisů a popřípadě dalších potřeb společnosti. Účtová osnova obsahuje pouze účtové třídy a účtové skupiny. Uspořádání a obsah syntetických účtů v rámci účtových skupin si volí společnost v rámci své kompetence v účtovém rozvrhu. Podle potřeb účetní závěrky, právních předpisů a vlastních potřeb si společnost vytvoří analytické účty. Důležitým materiálem pro společnost, ale i pro insolvenčního správce, je oběh účetních dokladů a to: 1. 2. 3. 4. -

Fáze oběhu konkrétních účetních dokladů obdržení dokladů, třídění, číslování ověření věcné správnosti, podpis odpovědné osoby za věcnou správnost případu ověření formální správnosti, zaúčtování Úschova účetních dokladů v běžném roce, archivace, skartace místnost archivu osoba zodpovědná za vedení archivu způsob uspořádání a označení účetních záznamů přidaných do archivu způsob zapůjčování účetních záznamů z archivu a jejich vrácení skartační řád Vymezení odpovědnosti za oběh příslušných dokladů Podpisový řád forma může být popisná nebo schématická


Podkladem pro zápisy účetních případů v účetních knihách jsou účetní doklady, které jsou průkazné účetní záznamy a musí obsahovat: -

označení dokladu obsah účetního případu a jeho účastníky peněžní částku datum vyhotovení dokladu datum uskutečnění účetního případu podpisový záznam odpovědné osoby za účetní případ a jeho zaúčtování

Společnost musí stanovit vnitřním předpisem oprávnění, povinnosti a odpovědnost osob vztahující se k podpisovému záznamu. Povinnost uschovávat účetní doklady je dána zákonem o účetnictví, ale při úschově je nutno respektovat i další zákony (např. DPH), kdy je nutno uschovávat všechny daňové doklady po dobu 10 let od konce kalendářního roku, kdy vznikla daňová povinnost. Např. pro mzdové listy a účetní záznamy o nich platí lhůta 30 let. Oceňování majetku a závazků se děje: - k okamžiku uskladnění účetního případu - ke konci rozvrhového dne, tedy okamžiku sestavení účetní závěrky K okamžiku uskutečnění účetního případu je třeba zejména zjistit a účtovat: -

pořizovací cenu vlastní náklady (skutečné nebo kalkulované) zjištění reprodukční pořizovací ceny ocenění při prodeji zásob, cenných papírů tj. vážený aritmetický průměr ocenění reálnou hodnotou přepočet cizí měny na českou stanovení metody ocenění

Ke konci rozvrhového dne je třeba rozhodnout: -

ocenění reálnou hodnotou ocenění ekvivalencí u podílů, které rozhodujícím podílem představují rozhodující či podstatný vliv přepočet cizí měny na českou pro vyjmenovaný majetek a závazky

Zásoby a jejich evidence Je vhodné uvést zásoby, o kterých společnost účtuje, dále vymezit nedokončenou výrobu případně polotovary a vlastní výrobu a skladování zboží. O zásobách lze účtovat 1. průběžným způsobem 2. periodickým způsobem 3. lze oba způsoby kombinovat - oceňování zásob 1. při pořízení (pořizovací cena, reprodukční cena, vlastní náklady) 2. při vyskladnění (vážený aritmetický průměr, pevná sklad. cena) - inventarizace zásob (musí probíhat v souladu s právním předpisem o inventarizaci jedenkrát ročně)


-

likvidace zásob v souladu s ustanovením zákona o daních z příjmů (je dána možnost účtovat na vrub daňově účinných nákladů)

Vnitřní účetní předpisy by měly respektovat pravidla vymezená řadou právních norem. Krátký odkaz na důležité zásady související s oběhem dokladů a vedením účetnictví může v okamžiku úpadku výrazně pomoci insolvenčnímu správci v orientaci, ale zejména urychlí úkony, které musí insolvenční správce učinit v prvopočátku insolvence. Dalším důležitým standardem je inventarizace, kterou se ověřuje stav majetku a závazků a jejich oceňování. Povinnost inventarizace je zakotvena v zákoně o účetnictví. Při inventarizaci je porovnáván stav majetku a závazků a jejich ocenění v účetnictví se skutečností. Inventurní soupis by měl obsahovat: -

skutečné stavy majetku a závazků podpisový záznam osoby odpovědné za zjištěné skutečnosti podpisový záznam osoby odpovědné za provedení inventarizace způsob zjišťování skutečných stavů ocenění majetku a závazků k okamžiku ukončení inventury okamžik zahájení a ukončení inventury

Správně provedená inventarizace majetku a závazků je jednou z hlavních podmínek zabezpečující průkaznost účetnictví. V závěru provedeme malé shrnutí související s účetní uzávěrkou, tzv. harmonogram účetní závěrky, kdy je nutno provést: -

přípravné práce inventarizaci a účetní analýzu uzavřít účetní knihy sestavit účetní výkazy a přílohy doložit zprávu o hospodaření popř. je-li k dispozici výroční zprávu zajistit zveřejnění účetní závěrky (obchodní rejstřík)

Účetní analýza by měla zjistit správný výsledek hospodaření před zdaněním (zahrnuje zejména kursové rozdíly, časové rozlišení nákladů a výnosů, dohadné položky aktivní a pasivní, opravné položky, rezervy). Inventarizace a účetní analýza spolu vzájemně souvisí a prolínají se. Plnění harmonogramu zajišťuje úplnost a včasnost zpracování účetní uzávěrky a nesmí se v této souvislosti zapomenout na osobu nesoucí odpovědnost za plnění. Shora uvedené upozornění na základní předpisy při vedení účetnictví je jen heslovité, ale upozorňující na řadu zákonů, vyhlášek a pokynů, které musí insolvenční správce při své činnosti respektovat a zajistit jejich plnění. Velmi často je insolvenčnímu správci předáváno účetnictví, které není průkazné. Je nekompletní, opravované a často chybně vedené. V účetnictví se setkáme s opravenými účetními záznamy, které se musí provádět tak, aby bylo možno určit osobu odpovědnou za provedení každé opravy, okamžik provedení opravy a zjistit jak obsah opraveného účetního záznamu před opravou, tak i jeho obsah po opravě. V praxi používané účetní softwary umožňují vstoupit již do zaúčtovaných účetních případů a provést přepsání původního údaje novým. Pokud k této provedené opravě lze vyhotovit záznam oprav se všemi potřebnými náležitostmi, plní tento záznam funkci opraveného účetního dokladu. Naopak, pokud účetní Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

software umožňuje běžně vymazat nebo přepisovat již zaúčtované účetní případy opraveného dokladu či jiného záznamu o provedení opravy, tj. umožňuje záznamy „beze stopy smazat“, přečíslovat atd., takže po provedení opravy není zachován původní záznam, je takový způsob v rozporu se zákonem o účetnictví a účetními principy. Lze připustit, že tímto způsobem je možno postupovat pouze u bezvýznamných oprav údajů, pokud jsou součástí účetního zápisu, jako např. datum splatnosti, změna číselníku obchodního partnera, párovací symbol, text obchodního případu. Nečitelné účetní záznamy jsou považovány za neexistující. V případě poškození, ztrátě či jiné neúplnosti účetních záznamů je nutno provést opatření k obnově průkaznosti účetnictví ve smyslu § 35 odst. 6 zákona, pak je nutno provést inventarizaci majetku a závazků, která bude podkladem pro sestavení zahajovací rozvahy. Bude nutno vyžádat si bankovní výpisy, kontaktovat dodavatele a odběratele a získat od nich průkazné informace, požádat místně příslušné instituce sociálního a zdravotního pojištění a správce daně o opisy dokladů pro odvody a nároky, doložil propočet mzdových a ostatních osobních nákladů. Obtížná je však rekonstrukce pokladních dokladů. Pokud jsou v účetním období chyby vzniklé v účetních zápisech, lze je opravit stornem původního chybného zápisu a novým správným zápisem v účetním obdobím, za kterého se sestavuje účetní závěrka. Pokud se opravuje účetní zápis, který mění obsah hlavní knihy, je tuto opravu možno uskutečnit přeškrtnutím nebo prostřednictvím podvojného účetního zápisu. Po skončení účetního období je nutno opravu provést vždy podvojným způsobem. Účetní předpisy neumožňují opravit chybnou účetní uzávěrku, pokud je chyba zjištěna po jejím schválení, byť to bylo i před sestavením účetní závěrky za nové období. Zákon o účetnictví § 17 odst. 4 stanoví, že po schválení účetní uzávěrky nesmí účetní jednotka přidávat další účetní zápisy kdykoli později do uzavřených účetních knih s výjimkou případů přeměny společnosti, tedy případy, kdy po schválení účetní uzávěrky společnosti o přeměně obchodních společností a rozhodný den je ten, který předchází schválení řádné účetní uzávěrky. Pokud je účetní uzávěrka schválena valnou hromadou, není možnéprovádět opravy v již uzavřených účetních knihách a ani vyhotovovat „novou“ opravenou účetní závěrku. Neplatí zde tedy princip dodatečných oprav ve smyslu dodatečných přiznání k dani z příjmu. Ve smyslu zákona č. 69/2007 není zveřejňování účetní uzávěrky v Obchodním věstníku povinné. Trestní odpovědnost - dnem 1. 1. 2012 nabyl účinnosti zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Předmětem právní úpravy jsou podmínky trestní odpovědnosti právnických osob, tresty a ochranná opatření, které lze za spáchání stanovených trestních činů právnickým osobám uložit a postup v řízení proti nim. Zákon uvádí taxativní výčet trestních činů právnických osob, např. dotační podvod dle § 212 trestního zákoníku, neodvedení daně, pojistného na sociálním zabezpečení a podobné platby, nesplnění oznamovací povinnosti v daňovém řízení dle § 243 trestního zákoníku, zkreslování údajů a stavu hospodaření a jmění atd. Je třeba si uvědomit, že zatímco ve vztahu k fyzickým osobám je podmínkou trestní odpovědnosti za trestní činy úmyslné zavinění, ve vztahu k právnickým osobám zavinění vyžadováno není a trestní odpovědnosti právnické osoby nebrání ani skutečnost, že nebylo zjištěno, která konkrétní osoba za právnickou osobu při spáchání trestního činu jednala nebo, že uvedená fyzická osoba nebude z určitého důvodu osobně za trestný čin odpovědná. Ve smyslu zákona o účetnictví sestavují firmy účetní uzávěrku k rozvrhovému dni, kterým je den, kdy se uzavírají účetní knihy, tyto dny jsou § 17. odst. 2 zákona o účetnictví řádně stanoveny. Řádná účetní uzávěrka je uzavírána k poslednímu dni účetního období.


V insolvenčním řízení se velmi často setkáváme se sestavováním mimořádné účetní uzávěrky. Rozvrhový den v obou případech je dnem, ke kterému se řádná či mimořádná účetní uzávěrka sestavuje. Mimořádná účetní uzávěrka je v zákoně o účetnictví upravena § 17. odst. 2 a provádí se ke konci zániku společníka ve společnosti v návaznosti na vyplacení nároku vypořádacího podílu ( § 61 odst.2a3 OZ) při přijímání rozhodnutí o zrušení společnosti bez likvidace ( tj. při přeměně společnosti na jinou formu atd.) Účetní a právní předpisy související s mezitímní uzávěrkou jsou velmi strohé, aleinsolvenční správce se s uvedenou problematikou často setkává. V případě mezitímní uzávěrky není nutno uzavírat účetní knihy, ale je nezbytné zajistit průkaznost, správnost a úplnost účetnictví. Do účetní uzávěrky se zanesou náklady a výnosy, které tam časově patří. Pro úplnost lze uvést, že existuje ještě konsolidovaná účetní uzávěrka, kterou má povinnost sestavit společnost, která je obchodní společností a má prioritu ovládající osoby. Lze tedy říci, že účetní uzávěrka vázaná na uzavření účetních knih může být uzávěrkou řádnou popř. mimořádnou. Při sestavování mimořádné účetní uzávěrky se postupuje jako při řádné uzávěrce a je nutno provést řádnou inventarizaci, přecenění a uzavřít účetní knihy. Pokud však nedojde k uzavření účetních knih, jde o účetní uzávěrku mezitímní, která je řádná a je sestavována k poslednímu dni účetního období. Uzavření účetních knih je obecně označováno účetní uzávěrkou. Jde o proces, ve kterém se zjišťují obraty a stavy jednotlivých rozvrhových účtů a účtů výsledkových. Celému procesu vždy musí předcházet prověření úplnosti, správnosti, průkaznosti a srozumitelnosti účetních zápisů. Vždy by měla být vazba na inventarizaci. Účetní uzávěrka musí být vždy schválena příslušným orgánem společnosti, musí být archivována po dobu 10 let, roční musí být zveřejněna u rejstříkového soudu. Účetní závěrka předchází, tak jak je již výše uvedeno, uzavření účetních knih, a to tak, že se zjišťují obraty jednotlivých syntetických účtů stran Má dáti a Dal. Dále se zjišťují konečné zůstatky aktivních i pasivních účtů a konečných stavů nákladových a výnosových účtů, zjišťuje se výsledek hospodaření tak, že se převádí zůstatky nákladových a výnosových účtů na zůstatek účtů zisku a ztrát, zjišťuje se základ daně z příjmů a stanoví se daňové povinnosti. Konečné sestavení účetní uzávěrky se skládá z rozvahy, výkazu zisku a ztrát, příloh a lze doložit i přehledem o finančních tocích firmy. Závěrka je sestavována k rozvrhovému dni a to je den uzavření účetních knih, kdy toto je vymezeno v § 17 odst. 2 zákona o účetnictví a dalších předpisech insolvenčního zákona, obchodního zákona a prováděcí vyhláškou o účetnictví včetně českých standardů pro podnikatele. Pro přehled a konání insolvenčního správce jsou důležité další odlišnosti např.: -

datum, ke kterému je účetní uzávěrka sestavena (§19 zákona o účetnictví stanoví 31.12.) důležité je faktické sestavení účetní uzávěrky a to datum uzavření účetních knih datum podpisu statutárního orgánu datum, kdy je účetní uzávěrka připojena jako povinná příloha k dani o příjmu je-li ověřována účetní uzávěrka auditorem, tak se uvádí datum ověření datum projednání na valné hromadě (obchodní zákoník udává datum do 30. 6. následujícího roku tj. za rok 2012 by mělo být projednáno do 30. 6. 2013)


Jednotlivé fáze vedení účetnictví (před úpadkem, v úpadku) Převážná část firem, které se ocitly v úpadku, nevěnovala vedení účetnictví patřičnou pozornost. Mnohdy dají firmy na rady, které jsou takového charakteru, že je lépe žádné vedené účetnictví nemít, takže častou skutečností je, že insolvenčnímu správci jsou předávána pouze torza účetní dokumentace. Účetnictví by mělo být vedeno ve smyslu Zákona č.563/1991 Sb. v platném znění, tedy zákona o účetnictví. Výsledky účtování dle platného zákona by měly pravdivě vypovídat o ekonomické situaci dlužníka. Pro insolvenčního správce by mělo být důležité, neboť na základě výsledků účetnictví může poté, co vstoupí do společnosti jako správce, se nejen orientovat ve společnosti, ale především získá první přehled o stavu společnosti, na který může navázat. V případě, že účetnictví k dispozici není, má povinnost učinit řadu dalších kroků, tak jak byly popisovány v předcházející kapitole a budou dále zmíněny. Správce by měl po svém jmenování urychleně konat. Nejdříve by měl vyzvat dlužníka k předání účetnictví a uzavření obchodních knih ke dni prohlášení konkurzu. Současně by měl požádat příslušného správce daně o sdělení, k jakým daním je dlužník registrován a požádat o zaslání výpisu z daňového účtu poplatníka. Z uvedeného konání zjistí přesně jaký je rozsah jeho povinností. Nesmí zapomenout ani na další povinnosti, ke kterým je daňový subjekt vázán, včetně podání hlášení či daňového přiznání. Insolvenční správce nesmí zapomenout ani na novou úpravu § 40 Sb. Zákona 337/1992 Sb. v platném znění, které dává správci možnost, zjistí-li nedostatečnost ve vedení podkladů, ze které lze posoudit, že nelze dále plnit povinnosti uložené zákonem, oznámit toto správci daně. Současně by měl správci daně nabídnout součinnost ke stanovení daně dle pomůcek. V průběhu insolvenčního řízení se lhůty pro podání přiznání k dani či hlášení nemění. Insolvenčního správce mohou zaskočit různá specifika, zejména v účetní závěrce. Mohou to být kursové rozdíly, smlouvy typu „ nákup zboží sjednaný v eurech“, kdy kurs eura hodně fluktuje a hrazeno má být často z dolarového účtu apod. Pro insolvenčního správce jsou z rozvahového účtu stěžejní položky: zásoby, pohledávky, závazky. Hlavní položkou aktiv společnosti bývají zásoby, které by měly být řádně inventarizovány, důležitý je i účetní software a správnost jeho implementace v podmínkách správy. Důležité bývají peníze v hotovosti, obchodní závazky a jejich splatnost. Zde musí správce urychleně zmapovat situaci společnosti a přijmout řadu opatření. Z pohledu analýzy výnosů je nutné znát výkaz zisku a ztrát. V praxi se může insolvenční správce potkat s mnoha „problémy“. Dlužník v okamžiku kdy má ekonomické problémy, se snaží o kroky k vyvedení společnosti a tak často účetní závěrky jsou přímo „očistcem“ nejen pro dlužníka, ale zejména pro insolvenčního správce. Může se stát, že dlužník používal i metodu tzv. „zmražených vážených aritmetických průměrů“ a následně koncem účetní závěrky mění hodnoty na finální a tak mohou i z řádně vedeného účetnictví vyjít odlišné hodnoty plné chyb. Doladění finálních čísel je nadlidské úsilí a správce většinou musí hledat odbornou pomoc.

Odlišnosti a návaznost na daňové zákony Insolvenční správce musí mít přehled nejen o tom, k jakým daním je dlužník registrován, ale zároveň z praktického hlediska musí požádat správce daně o zrušení těch registrací, které již nejsou potřebné. Například nebude-li mít společnost žádného zaměstnance, není nutno, aby byla registrována k dani ze závislé činnosti atd. Může dojít k situaci, že jako insolvenční správce bude řešit potom pouze daň z přidané hodnoty a daň z příjmu. U DPH je důležité, aby si insolvenční správce uvědomil, že pokud byl dlužník čtvrtletním plátcem DPH, Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

tak při rozhodování o úpadku končí probíhající daňové období dnem, který předcházel dni nabytí účinnosti rozhodnutí o úpadku. Následující daňové období začíná nabytím účinnosti rozhodnutí o úpadku a končí posledním dnem kalendářního měsíce, ve kterém nabylo účinnosti rozhodnutí o úpadku. Pozor - i zde platí, že po dobu insolvenčního řízení je zdaňovacím obdobím plátce kalendářní měsíc. Při insolvenčním řízení je povinen daňový subjekt podat nejpozději do 30 dnů ode dne účinnosti o úpadku daňové přiznání nebo hlášení, popřípadě vyúčtování za část zdaňovacího období, které uplynulo ode dne předcházejícího účinnosti shora citovaného rozhodnutí, a za které dosud nebylo podáno. Zde tak jak bylo uvedeno v předcházející kapitole, dochází ke střetu lhůt s finančními úřady. Ke dni předložení konečné zprávy a ke dni podání návrhu na zrušení konkursu, ke dni zrušení konkursu a ke dni splnění jiného způsobu řešení úpadku je daňový subjekt povinen zpracovat a současně podat daňové přiznání, hlášení, popřípadě vyúčtování za uplynulou část zdaňovacího období, za kterou nebylo dosud podáno a přiznanou daň zahrnout do příslušných dokumentů. Daňové přiznání, hlášení, popřípadě vyúčtování musí insolvenční správce zajistit také vždy, když v průběhu insolvenčního řízení dojde k přechodu oprávnění nakládat s majetkovou podstatou. Může jít i o vydání předběžného opatření insolvenčním soudem, kdy byla omezena dispozice dlužníka nakládat s majetkovou podstatou a tato dispozice přešla na insolvenčního správce. Může tak dojít k situaci, že daňová přiznání, hlášení, popřípadě vyúčtování se mohou podávat i několikrát v měsíci. Při soupisu majetkové podstaty je třeba vždy vycházet ze seznamu veškerého majetku, který patřil dlužníkovi ke dni zahájení insolvenčního řízení, ale i toho, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení. Zde by se mělo vycházet z mezitímní účetní uzávěrky, která by měla být pro insolvenčního správce vodítkem k dalším krokům.

Význam účetních standardů pro insolvenční řízení Při přebírání účetních dokladů od dlužníka a při vedení účetnictví během insolvenčního řízení je důležité správně se orientovat a využívat základní účetní zásady a doklady. Informace z účetnictví mají pro jejich uživatele cenu pouze tehdy, mohou-li být považovány za věrohodné a objektivní. Jejich krátkou charakteristiku obsahuje následující přehled. Účetní zásady: a)

účetní jednotka – tato zásada vychází z předpokladu, že skutečnosti, které jsou předmětem účetnictví, se vždy vztahují ke konkrétnímu subjektu – účetní jednotce b) věrné a poctivé zobrazení – v této zásadě jde o věrný a poctivý obraz o majetku a jiných aktivech, vlastním kapitálu, závazcích a jiných pasivech, nákladech a výnosech a tedy i výsledku hospodaření účetní jednotky c) vedení účetnictví – vymezení okamžiku, kdy musí účetní jednotka zahájit vedení účetnictví a kdy jeho vedení lze ukončit d) správnost a úplnost účetnictví – účetnictví je považováno za správné a úplné, pokud účetní jednotka postupuje podle uvedených ustanovení zákona e) aktuální princip – zásada účtování do období, se kterým skutečnost, která je předmětem účetnictví, časově a věcně souvisí, je jedním z nejdůležitějších principů, které musí účetní jednotka dodržet f) princip podvojnosti a souvztažnosti – podle principu podvojnosti každá skutečnost, která je předmětem účetnictví, znamená změnu vždy na dvou stranách účtu má dáti (MD)a dal (D) g) zásada opatrnosti – opatrnost v účetnictví se vztahuje především k zobrazení výsledku hospodaření účetního období h) dokladovost inventarizace – účetní doklady mají být účetní jednotkou vyhotovovány bez zbytečného odkladu po zjištění skutečnosti tak, aby bylo možno jednoznačně určit obsah každého jednotlivého účetního případu


i)

okamžik uskutečnění účetního případu – obecně je okamžikem uskutečnění účetního případu den (datum), ve kterém dojde ke skutečnostem, které jsou předmětem účetnictví a které nastaly, a o nichž jsou k dispozici potřebné záznamy dokumentující tuto skutečnost j) zákaz kompenzace – zákaz vzájemného zúčtování (kompenzace) vyjadřuje povinnost účetní jednotky odděleně účtovat o aktivech a pasivech, nákladech a výnosech bez vzájemného zúčtování k) stálost metod – podstatou této zásady je snaha o zachování srovnatelnosti informací obsažených mezi jednotlivými účetními obdobími v účetní závěrce příslušné účetní jednotky l) oceňování – oceňování vyjadřuje hodnotu jednotlivých účetních položek prostřednictvím peněžní jednotky m) bilanční kontinuita – z této zásady vyplývá povinnost dodržet návaznost konečných a počátečních zůstatků rozvahových účtů mezi navazujícími účetními obdobími n) nepřetržitost trvání účetní jednotky – účetní jednotka je povinna použít účetní metody způsobem, který vychází z předpokladu, že bude nepřetržitě pokračovat ve své činnosti a že u ní nenastává skutečnost, která by ji omezovala nebo ji zabraňovala v této činnosti pokračovat Účetní závěrka je nenahraditelným zdrojem dostatečných, včasných a transparentních informací pro několik skupin uživatelů. Managementu poskytuje údaje o výsledku jejího hospodaření v průběhu účetního období i vývojové trendy v delším časovém horizontu, umožňuje odhalit chyby a nedostatky či skryté rezervy v řízení, obchodní partnery informuje o solventnosti a likviditě firmy, státním orgánům poskytuje základní údaje potřebné pro jejich kontrolní činnost, soudům v případě právních sporů a ostatní znalé veřejnosti nabízí srovnatelné souhrnné údaje o účetní jednotce. Může být sestavenav plném či zjednodušeném rozsahu. a)

Řádná účetní závěrka – je nedílný celek tvořený rozvahou (bilancí), výkazem zisku a ztrát, přílohou k účetní závěrce, popřípadě přehledem o změnách vlastnického kapitálu a přehledem o peněžních tocích (cash-flow). Sestavují ji účetní jednotky k poslednímu dni účetního období. V ostatních případech sestavují účetní jednotky mimořádnou účetní závěrku. Součástí účetní závěrky jsou i řádně vyplněné přílohy.

b) Výkaz zisku a ztrát neboli „výsledovka“ je uspořádáním položek výnosů, nákladů a výsledku hospodaření účetní jednotky. Záleží na účetní jednotce, zda se rozhodne sestavit výkaz zisku a ztrát v druhovém členění nebo v účelovém členění. V naprosté většině se účetní jednotka tradičně přikloní ke druhotnému členění, protože druhová struktura umožňuje lépe analyzovat vývoj nákladů a výnosů a odhalovat budoucí peněžní toky. c) Rozvaha (bilance) – je uspořádáním položek aktiv a pasiv. Pořadí, názvy a označení rozvahy jsou dány vyhláškou. Tuto strukturu využije ta účetní jednotka, která sestavuje účetní závěrku v plném rozsahu, pokud nevyužije určitých pravidel platných pro rozvahu (např. slučování určitých položek rozvahy při splnění podmínky, že za běžné i bezprostředně předcházející účetní období má položka nulovou výši). Příloha – slouží k vysvětlení a doplnění informací obsažených v rozvaze a výkazu zisku a ztrát. V případě, že se účetní jednotka rozhodne sestavit i přehled o peněžních tocích, uvádí se v příloze i určité informace týkající se položek přehledu o peněžních tocích. d) Přehled o peněžních tocích (cash-flow) – jde o vysvětlení k příloze, co zahrnuje do peněžních prostředků a peněžních ekvivalentů. Není povinnou součástí účetní závěrky. Informuje o přírůstcích (příjmech) a úbytcích (výdajích) peněžních prostředků a peněžních ekvivalentů v členění na provozní, investiční a finanční činnost v průběhu daného účetního období. Existuje několik způsobů a variant zjišťování cash-flow. Je např. možné sledovat pouze obraty příjmů a výdajů ve firmě. V praxi se ale téměř výhradně vychází nepřímo z výsledku hospodaření po zdanění za sledované období, který se pak očisťuje o nepeněžní účetní operace. Pokud účetní jednotka tento přehled sestavuje, je povinna v příloze uvést, co zahrnuje do peněžních prostředků a ekvivalentů. e) Přehled o změnách vlastnického kapitálu – informuje o uspořádání položek rozvahy v rámci položky „vlastní kapitál“ a o zvýšení nebo snížení jednotlivých složek vlastního kapitálu mezi dvěma rozvahovými dny. Přehled se sestavuje za běžné a minulé účetní období, počáteční a konečné stavy vlastního kapitálu i jednotlivých složek, které musí navazovat na stavy vykazované v rozvaze. Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

Ekonomické dopady a způsoby řešení insolvence Jsou řešeny konkursem, nepatrným konkursem, reorganizací, oddlužením. Dlužník by měl vždy předložit prohlášení o majetku, je vázán zákonem a v případě nečinnosti se vystavuje trestněprávní odpovědnosti. Vždy musí prohlásit, zda jsou údaje správné a úplné. Prvopočátek insolvenčního řízení je záležitost platební neschopnosti. Dlužník je tedy v úpadku ve formě platební neschopnosti, jestliže má více věřitelů, má závazky vůči věřitelům po dobu delší 30 dnů po lhůtě jejich splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. V souvislosti s platební neschopností je třeba upřesnit co je pohledávka nezajištěná, podmíněná, vymahatelná, ale i pohledávka zajištěná, vyloučená z uspokojení v insolvenčním řízení a pohledávka za majetkovou podstatou. a)

Pohledávka nezajištěná – není zajištěná majetkem, který náleží do majetkové podstaty. Lze konstatovat, že za účelem zajištění této pohledávky nebylo k majetku dlužníka zřízeno zástavní právo, zadržovací právo, omezení převodu nemovitosti, či jiný zajišťovací instrument. Nositel této pohledávky je nezajištěný věřitel. b) Pohledávka zajištěná – majetkem, který náleží do majetkové podstaty a to nejčastěji zástavním právem, zadržovacím právem či omezením převodu nemovitosti, jejíž nositel je věřitel. c) Pohledávka podmíněná – na její změnu, vznik vázat podmínku. Tyto pohledávky uplatňují většinou ručitelé dlužníka, jeho spoludlužníci nebo zástavní dlužník a to pro případ, že by v budoucnu mohlo být věřiteli dlužníka plněno místo dlužníka. d) Pohledávka podřízená – řešeno nejčastěji podle smlouvy. Podřízené pohledávky se v insolvenčním řízení uspokojují po úplném uspokojení ostatních pohledávek v závislosti na stanovení nebo dohodnuté míře podřízenosti. e) Pohledávka za majetkovou podstatou – výčet uvádí § 168 insolvenčního zákona. Tyto pohledávky vznikly až po zahájení insolvenčního řízení. Věřitel je neuplatňuje u insolvenčního soudu, ale u insolvenčního správce. Pohledávky lze uspokojit v plné f) výši v průběhu insolvenčního řízení. g) Pohledávka vyloučená z uspokojení v insolvenčním řízení – jde o pohledávky, které se v insolvenčním řízení neuspokojují, přestože existují. Jedná se především o úroky z prodlení, které přirostly od vydání rozhodnutí o úpadku. Výčet těchto pohledávek uvádí § 170 insolvenčního zákona. h) Pohledávka vykonatelná – jejího uspokojení se může věřitel domáhat v soudním rozhodnutí nebo v exekuci. Jde zejména o pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím soudu nebo správního orgánu a pohledávky uznané dlužníkem v notářském či exekutorském zápise v dovolení vykonatelnosti. Konkurs je způsob řešení úpadku spočívající v tom, že pohledávky věřitelů jsou uspokojeny poměrně z výnosů zpeněžení majetkové podstaty.Pohledávky, které nebyly uspokojeny zcela, po skončení konkursu nezanikají a věřitelé jsou oprávněni k jejich dalšímu vymáhání za dlužníkem. Nepatrný konkurs je řešen § 314 a § 315. O nepatrný konkurs jde, jestliže: a) dlužníkem je fyzická osoba, která není podnikatelem b) celkový obrat dlužníka za poslední účetní období nepřesahuje 2 000 000,- Kč a dlužník nemá více než 50 věřitelů. Rozhodnutí o tom, že jde o nepatrný konkurs, může insolvenční soud vydat i bez návrhu a spojit je s prohlášením konkursu. Vyjde-li dodatečně najevo, že konkurs neměl být považován za nepatrný, insolvenční soud rozhodnutí zruší bezodkladně Reorganizací se rozumí postupné uspokojování pohledávek věřitelů při zachování dlužníkova podniku a zajištění ozdravení jeho hospodaření. Reorganizace není přípustná pro právnickou osobu v likvidaci. Je přípustná pro dlužníka, jehož obrat za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu řízení dosáhl alespoň


částky 100 milionů Kč nebo zaměstnává alespoň 100 zaměstnanců. Jsou určeny podmínky, kdy lze připustit reorganizaci i u menšího podnikatele. Oddlužení je způsob řešení úpadku, jehož účelem je osvobodit dlužníka od dluhů. Oddlužení lze realizovat formou pětiletého splátkového kalendáře či formou zpeněžení majetkové podstaty. Oddlužení je přípustné v případě dlužníka – nepodnikatele. Vrcholným věřitelským orgánem je schůze věřitelů. Výkonným orgánem je věřitelský výbor, popř. prozatímní věřitelský výbor. Přihlásilo-li se méně než 50 věřitelů, může být ustanoven zástupce věřitelů. Každý člen věřitelského výboru či zástupce věřitelů má svého náhradníka. Věřitelský výbor může mít 3 až 7 členů. Úkolem věřitelského výboru je chránit společný zájem věřitelů, v této souvislosti věřitelský výbor vykonává dohled nad činností insolvenčního správce, v zákonem stanovených případech uděluje insolvenčnímu správci souhlas k zamýšleným úkonům, průběžně schvaluje výši a správnost hotových výdajů insolvenčního správce a nákladů na správu a údržbu majetkové podstaty. Zástupce věřitelů má stejné kompetence jako věřitelský výbor. Také prozatímní věřitelský výbor má totožné kompetence jako věřitelský výbor. Insolvenční soud jej ustaví v případě, kdy se nepodaří věřitelský výbor zvolit na první schůzi věřitelů. Insolvenční zákon a jeho novely přináší průhlednost celého řízení od zahájení řízení až po jeho skončení. Zveřejňování jednotlivých kroků všech účastníků znamená větší informovanost, ale především možnost v zákonných termínech reagovat. Jednotlivé projevy jako neschválit nebo odvolat insolvenčního správce, nutný souhlas zajištěných věřitelů a další, jednoznačně posiluje postavení věřitelů a dává jim možnost více ovlivnit celý průběh insolvenčního řízení. Zároveň posiluje jednotlivé kroky a ochranu správce a členů věřitelského orgánu či zástupce věřitelů na úseku ekonomiky, zejména příjmů a výdajů. Praxe potvrzuje, že například pravidelné zveřejňování zprávy o hospodaření během konkursního řízení přináší pro věřitele i konkursní soud větší průhlednost, popřípadě možnost vysvětlení nebo nápravy daného kroku. Tato praxe nejen eliminuje pozdější případné problémy související se zpracováním a odsouhlasením konečné zprávy, ale i byť pomalé řešení některých nesrovnalostí mezi insolvenčním a účetním zákonem.

Ekonomické podklady a činnost insolvenčního správce Insolvenční správce je povinen při výkonu své funkce dodržovat všechny platné zákony. Další jeho základní povinností je dodržování daňových předpisů, zejména daňový řád, který definuje daňové řízení a vztah na insolvenční řízení. Ke správné identifikaci je nutno řádně definovat základní pojmy. Daňová pohledávka vzniká v důsledku daňových povinností, které vznikly v době od účinnosti rozhodnutí o úpadku a ukončení insolvenčního řízení a v insolvenčním řízení je pohledávkou za majetkovou podstatou ve smyslu § 168 odst.2 písmena e) IZ. Rozhodným okamžikem pro vznik daňové pohledávky je její vznik ve smyslu § 280/2009 Sb.,§3 (daňový řád). Vratitelný přeplatekje definován daňovým řádem jako majetek daňového subjektu. Správce daně má možnost vzniklý přeplatek na základě daňových povinností, které vznikly nejpozději přede dnem předcházející účinnosti rozhodnutí o úpadku, použít na úhradu splatných daňových pohledávek, ale jen u těch pohledávek, které nejsou pohledávkami za majetkovou podstatou. Existuje lhůta pro použití vratitelného přeplatku a to nejdéle do přezkumného jednání a přezkoumání pohledávek. Vznikne-li však přeplatek na základě daňových povinností, které vznikly v době ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku, je možno jej použít na úhradu splatných pohledávek za majetkovou podstatou. Daňové řízení, které bylo zahájeno před zahájením insolvenčního řízení, se nepřerušuje. Insolvenční správce si musí zajistit řadu informací, které si musí ověřit a postupuje dále v souladu s daňovým řádem. Podle formy


úpadku si musí známé informace vyhodnotit a podřídit těmto informacím svůj další postup. Je vždy nutná součinnost s dlužníkem a insolvenčním správcem. Základní povinností insolvenčního správce ve vztahu ke správci daně je podávání daňových tvrzení a hlášení. Insolvenční správce by měl vědět, či si zjistit informace o tom, k jakým daním je dlužník registrován. Dále je nutno, aby insolvenční správce plnil povinnosti dle § 244 daňového řádu, kdy je nutno rozlišit i kdo je povinnou osobou ke splnění shora uvedených povinností. Je nutno dodržet i 30 denní lhůtu k podání daňového hlášení či tvrzení. Insolvenční správce musí rozlišit i to, zda jde o úpadek či zda již bylo ve věci rozhodnuto. Jde-li pouze o úpadek, má povinnost podávat daňová hlášení a tvrzení dlužník. Jde-li následně o prohlášení konkursu, je nutno, aby insolvenční správce opětovně podal daňové hlášení či tvrzení, neboť dispoziční oprávnění nakládat s majetkovou podstatou přechází na insolvenčního správce. Toto platí pro všechny případy, kdy dojde po účinnosti rozhodnutí o úpadku k přechodu oprávnění nakládat s majetkovou podstatou z insolvenčního správce na daňový subjekt nebo opačně platí, že je ten, kdo doposud byl oprávněn nakládat s majetkovou podstatou, povinen ke dni přechodu tohoto oprávnění zpracovat řádně daňové hlášení či tvrzení za uplynulou část zdaňovacího období, za kterou dosud hlášení nebylo podáno. Tato povinnost platí i při změně insolvenčního správce. Daňové hlášení či tvrzení se podává i ke dni předložení konečné zprávy, ke dni podání návrhu na zrušení konkursu, ke dni zrušení konkursu a ke dni splnění jiného způsobu řešení úpadku. V případě, že má insolvenční správce k dispozici nedostatečné podklady a toto včas oznámí, jeho povinnost podávat daňové hlášení či tvrzení zaniká. Toto ustanovení přinesla nová úprava § 40 e) zákona 337/1992 Sb. Dává tak možnost insolvenčnímu správci, zjistí-li nedostatečnost účetních podkladů, kvůli kterým nelze zajistit splnění povinností uložených zákonem, zejména v případě, kdy dlužník nespolupracuje a insolvenční správce ani jiným způsobem nemůže zajistit splnění daňových povinností, tak správci povinnost učinit daňová přiznání zaniká. O takové skutečnosti však musí být daňové orgány informovány. V insolvenčním řízení je účetnictví vedeno dle zákona o účetnictví. V daňovém řízení s odkazem na účetní standardy však existují změny a to zejména, bylo-li insolvenčním soudem vydáno předběžné opatření, dle kterého byla omezena dispozice dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou a tato dispozice přešla na insolvenčního správce, je povinností dlužníka sestavit mezitímní závěrku předcházející den tohoto rozhodnutí a podat příslušná daňová přiznání a hlášení. Může dojít k situaci, že v rámci jednoho měsíce bude podáno daňové přiznání i vícekrát. Mezitímní účetní závěrka bývá pro insolvenčního správce vodítkem při soupisu majetkové podstaty. Dalším důležitým okamžikem je rozhodnutí o úpadku, kdy daňový subjekt je povinen do 30 dnů podat daňové hlášení či tvrzení za část zdaňovacího období, která uplynula do dne předcházejícího účinnosti tohoto rozhodnutí a za dobu, za kterou dosud nebylo podání uskutečněno. Dále je daňový subjekt povinen podat k daňovým hlášením a tvrzením i další daňové doklady, které dosud nebyly podány i když měly, nebo nebyly podány, protože ještě neuplynula lhůta pro jejich podání. Lhůtu 30 dní nelze prodloužit. Otázkou je, kdo je po úpadku osobou povinnou za dlužníka splnit tyto daňové povinnosti, týkající se období před úpadkem. Je zřejmé, že osobou odpovědnou za činnost dlužníka za toto období, tudíž i za obsah podání je dlužník. Formálně však musí toto podání po úpadku podepsat insolvenční správce, protože ten je oprávněn takové podání činit, přestože mu není známo k obsahu podání, zda je správné či úplné. Pokud by toto podání nebyl schopen či ochoten dlužník zpracovat, je osobou zodpovědnou toto podání učinit insolvenční správce. Pokud ale nemá potřebné doklady k tomu, aby učinil řádné a správné podání, tato povinnost zaniká, musí ale tuto skutečnost sdělit správci daně. Daňový řád upravuje i další povinnosti vyvolané insolvenčním řízením, ke kterým je vázána povinnost podat daňové hlášení či tvrzení, a to na rozdíl od úpadku do 15 dní a to například ke dni předložení konečné zprávy, ke


dni podání návrhu na zrušení konkursu či ke dni splnění jiného způsobu řešení úpadku. O některých podkladech je již zmínka v předcházejících kapitolách. Z již uvedeného bychom chtěli zdůraznit, že pro zahájení zpracování účetnictví je nezbytná předvaha, která obsahuje všechny analytické účty použité v účetní evidenci úpadce. Předvaha se používá pro formální kontrolu správnosti podvojného účetnictví, neboť při zachování principu podvojnosti se součet všech počátečních stavů a konečných zůstatků musí rovnat nule a součet obratů strany Má Dáti se musí rovnat součtu obratů strany Dal. Součástí účetních dokladů jsou mimo předvahy i další důležité dokumenty, například účetní deník, hlavní kniha, obratová předvaha a její specifické zaměření a některé další. Je nutno zdůraznit, že jde o doklady, které nejsou součástí povinných příloh odevzdávaných daňových zákonných tiskopisů. Pokud insolvenční správce přebírá účetnictví úpadce, měl by žádat i o výše uvedené doklady, neboť z nich lze získat přehled o majetkových poměrech dlužníka, popřípadě majetku, který by bylo možno zahrnout do majetkové podstaty.

Ekonomické dopady insolvence Majetková podstata včetně oddlužení dlužník Majetkovou podstatu tvoří majetek, který dlužník vlastnil v době zahájení insolvenčního řízení (bylo-li zahájeno k návrhu dlužníka), nebo v době vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka (zahájeno k návrhu věřitele). Do majetkové podstaty patří i dlužníkovy spoluvlastnické podíly na majetku a majetek, který tvoří společné jmění manželů (to zaniká v případě prohlášení konkursu a dochází k jeho vypořádání). Pracuje-li dlužník, patří do majetkové podstaty i zabavitelná část mzdy či důchodu. Do majetkové podstaty nelze zahrnout majetek, který nelze postihnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (obvyklé vybavení domácnosti, snubní prsten, běžné ošacení, hotové peníze do 1 000,- Kč apod.). Do majetkové podstaty může patřit i majetek třetích osob (majetek převedl dlužník na třetí osobu v době, kdy tak učinit nemohl), a došlo-li k prohlášení neúčinnosti nakládání s majetkovou podstatou, jíž se rozumí zejména právní úkony, které se týkají majetku náležejícího do majetkové podstaty, výkon práv a povinností akcionáře ohledně akcií zahrnutých do majetkové podstaty, rozhodování o výrobních, provozních a obchodních záležitostech podniku, výkon práv a povinností zaměstnavatele ohledně zaměstnanců dlužníka, plnění daňových povinností, povinností k sociálnímu zabezpečení, zdravotnímu pojištění a povinností vyplývajících ze zákona o účetnictví. Součástí soupisu majetkové podstaty je i ocenění sepsaného majetku za cenu obvyklou. Může nastat situace, kdy bude nutno majetek ocenit na základě požadavků věřitelů formou znaleckých posudků (půjde o majetek, který není obvyklý a složitě se stanoví cena obvyklá). Úhradu takového ocenění finančně zajistí věřitelský výbor. Ocenění se nepromítá do účetnictví. Je nutno také zdůraznit, že během insolvenčního řízení se hmotný a nehmotný majetek neodepisuje. Odepíše se až při prodeji. Do majetkové podstaty dále nepatří majetek, se kterým lze naložit pouze způsobem, k němuž byl určen (účelové dotace návratné výpomoci ze státního rozpočtu, z Národního fondu, z rozpočtu územního samosprávního celku nebo státního fondu, finanční rezervy vytvářené podle zvláštního předpisu, zboží propuštěné celním úřadem k dočasnému použití).


Insolvenční správce při dohledávání majetku vychází především z účetních podkladů, které obdržel od dlužníka či které získal od dalších věřitelů, finančního úřadu, sbírky listin uložených u obchodního soudu a dalších možných zdrojů, které je nutno zjišťovat vždy individuálně. V průběhu insolvenčního řízení posoudí neplatnost právního úkonu pouze insolvenční soud. Žalobu v tomto sporu mohou podat účastníci insolvenčního řízení s výjimkou dlužníka, nejde-li o dlužníka s dispozičními oprávněními insolvenční správce a státní zastupitelství. Žalobcem či žalovaným musí být vždy insolvenční správce. Je-li pravomocným rozhodnutím zjištěna neplatnost právního úkonu týkajícího se majetku nebo závazků dlužníka, musí být vydán majetkový prospěch získaný plněním z neplatného právního úkonu. Platnost smluv, kterými došlo ke zpeněžení plnění, jehož se týká neplatný právní úkon, lze napadnout jen žalobou podanou u insolvenčního soudu, nejpozději do skončení insolvenčního řízení – jde o incidenční spor neúčinnými právními úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor druhých. Za právní úkon se považuje i dlužníkovo opominutí. Neúčinnost dlužníkových úkonů se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (odpůrčí žaloba). V insolvenčním řízení dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty. Není-li plnění možné vydat do majetkové podstaty původní dlužníkovo plnění z neúčinného právního úkonu, musí být poskytnuta rovnocenná náhrada. Insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 rok ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne. Jedná se o nově zavedenou možnost řešení insolvence. Oddlužení je možno řešit formou povolení plnění splátkovým kalendářem či prodejem případného majetku. Dlužník by si měl ještě před tím, než podá u insolvenčního soudu návrh na povolení oddlužení orientačně spočítat, zda jsou jeho příjmy natolik dostatečné, aby v průběhu dalších 60 měsíců (5 let) z nich byl schopen zaplatit nezajištěným věřitelům nejméně 30 % jejich zajištěných pohledávek. Výpočet vychází z čisté mzdy dlužníka nebo jiné formy pravidelného příjmu (starobní či invalidní důchod apod.). Dlužník má možnost ještě před podáním návrhu na oddlužení použít některou z dostupných kalkulaček na internetu www.insolvencnizakon.cz . Pro výpočet je nutno čerpat z následujících předpisů: -

Zákon 117/1995 Sb. O sociální podpoře v platném znění Nařízení vlády 595/2006 Sb. O nezabavitelných částkách Zákon 110/2006 Sb. O životním a existenčním minimu v platném znění Nařízení vlády č.449/2008, které upravuje normativní náklady na bydlení a je aktualizováno každý rok

Povinně vyživovanou osobou je manžel/ka (může být i partner/ka dlužníka) podle Zákona č.115/2006 Sb. o registrovaném partnerství. Může tak nastat situace, kdy manželka je na dlužníkovi zcela finančně nezávislá či vůbec s dlužníkem nežije ve společné domácnosti, ale stále je vyživovanou osobou. Dále jsou povinně vyživovanými osobami vlastní či osvojené nezaopatřené děti a to opět bez ohledu na skutečnost, zda žijí s dlužníkem ve společné domácnosti a dále neprovdaná matka dítěte. V případě, že dlužník prokáže existenci dalších osob (rodiče, rozvedený manžel, příbuzní), které jsou na dlužníkovi závislé, lze je jako vyživované osoby uvádět. V průběhu oddlužení se výše uvedené skutečnosti mohou měnit, což může ovlivnit konečnou míru uspokojení věřitelů.

Rozvrh, jeho podstata a potřebné účetní standardy k ukončení insolvenčního řízení


V závěru zpeněžování majetkové podstaty předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu konečnou zprávu. Předložení konečné zprávy nebrání, že dosud nejsou ukončeny incidenční spory, pokud jejich výsledek nemůže podstatně ovlivnit závěr konečné zprávy a nepodařilo-li se zpeněžit všechen majetek náležející do majetkové podstaty, pokud nezpeněžený majetek může být z majetkové podstaty vyňat. Konečná zpráva by měla podat celkovou charakteristiku činnosti insolvenčního správce s vyčíslením finančních výsledků. Konečná zpráva musí obsahovat zejména: přehled pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň postavených, které již insolvenční správce uspokojil a rozpis těch, které zbývají uspokojit - přehled o zpeněžování majetkové podstaty - uvedení majetku, který nebyl zpeněžen s odůvodněním, proč nebylo zpeněženo - výsledky částečného rozvrhu, pokud proběhl - přehled plnění zajištěným věřitelům s promítnutím do rozvrhu - přehled jednání a právních úkonů významných pro insolvenční řízení Závěrem konečné zprávy musí být vyčíslení částky, která bude rozdělena mezi věřitele. -

Účetní uzávěrka musí být sestavena již ke dni sestavení konečné zprávy a nikoliv až po ukončení insolvenčního řízení. Přepokládá se, že správce daně provede kontrolu, popřípadě uplatní námitky proti konečné zprávě. Insolvenční správce by měl uvést v konečné zprávě i částku, kterou vyčlení z výtěžku zpeněžení na předpokládané výlohy, spojené s ukončením řízení. Současně s konečnou zprávou předloží insolvenční správce soudu i vyúčtování odměny. Vyúčtování podává i předběžný správce, pokud byl jmenován. Správnost vyúčtování hotových výdajů insolvenčního správce a jejich účelnost přezkoumá soud z úřední povinnosti. Pozornost však věnuje i systému uspokojování pohledávek v průběhu insolvenčního řízení. Insolvenční správce před vydáním rozvrhového usnesení uspokojí nezaplacené pohledávky, které se uspokojují kdykoli v průběhu insolvenčního řízení, a to pohledávky za majetkovou podstatou na roveň postavené a zajištěné pohledávky. Po právní moci rozhodnutí a schválení závěrečné zprávy předkládá insolvenční správce soudu rozvrhové usnesení, v němž uvede, kolik má být vyplaceno na každou pohledávku uvedenou v upraveném seznamu přihlášených pohledávek. Insolvenční soud přezkoumá věcnou správnost návrhu předloženého insolvenčním správcem. Poté vydá rozvrhové usnesení, v němž určí částky, které mají být věřitelům vyplaceny. Všichni věřitelé zahrnutí do rozvrhového usnesení se uspokojují poměrně vzhledem k výši zjištěných pohledávek. V rozvrhovém usnesení určí soud lhůtu k jeho splnění, která nesmí být delší než 2 měsíce od právní moci usnesení. Po splnění rozvrhového usnesení lze podat návrh na zrušení konkursu. Dobře vedené účetnictví, předem připravená čísla účtů věřitelů, platební příkazy a další úkony umožní insolvenčnímu správci splnit v daných termínech rozvrhovou agendu a vyvarovat se poměrně složitému procesu soudní úschovy těch finančních částek rozvrhu, které nebyly věřitelům doručeny. Ke dni předložení konečné zprávy, ke dni podání návrhu na zrušení konkursu a ke dni zrušení konkursu, popřípadě ke dni splnění jiného způsobu úpadku je nutno podat daňové přiznání. Daňový subjekt je povinen zpracovat daňové přiznání za uplynulou část zdaňovacího období, za kterou nebylo dosud podáno a tvrzenou daň, kterou vypočte, tak zahrnout do příslušného dokumentu. Lhůta k podání je 15 dnů. V případě, že není podáno daňové přiznání řádně a včas, tak správce daně může stanovit daň dle pomůcek, aniž by byl nucen vydávat výzvu dle § 145 odst. 1, daňového řádu. Rovněž neplnění povinností ze strany insolvenčního správce může vést k případným sankcím. Funkce insolvenčního správce nekončí zrušením konkursu, i když jeho oprávnění nakládat se zbývající částí majetkové podstaty a další dispoziční oprávnění přešly na dlužníka.


Insolvenční správce je povinen ke dni zrušení konkursu uzavřít účetní knihy, sestavit účetní závěrku ve smyslu platných právních předpisů, splnit povinnosti uložené daňovými předpisy a předat dlužníku potřebné účetní záznamy. Dále je insolvenční správce povinen předat zbývající majetek dlužníkovi a zajistit činnost evidenční a archivní, popřípadě další činnosti související se zrušením konkursu. Nevede-li dlužník účetnictví, týkají se tyto povinnosti přiměřeně jím vedené daňové evidence. Po provedení shora uvedených činností insolvenční soud insolvenčního správce zprostí jeho funkce. Současně rozhodne o výdajích, které insolvenčnímu správci vznikly v souvislosti se zrušením konkursu a o způsobu jejich úhrady. Závěrečná fáze insolvenčního řízení v praxi Jiný režim ukončení insolvenčního řízení platí pro oddlužení. Pokud dlužník řádně a včas splní všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud po slyšení dlužníka usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly dosud uspokojeny. Činí tak jen na návrh dlužníka. Osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Při osvobození dlužníka zůstává zajištěnému věřiteli, který po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře nepožádal o zpeněžení zajištěného majetku sloužícího k zajištění pohledávky, právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku.

2.2. Případová studie: návrh na zahájení insolvenčního řízení D. Khollová

Jako případovou studii byl vybrán NÁVRH na zahájení insolvenčního řízení ze dne 21.8.2012, který byl podán navrhovatelem Českomoravská záruční a rozvojová banka dne 11.8. 2012 v 09,07 hod. v podatelně Krajského soudu v Plzni, Veleslavínova 40. Navrhovatel předkládá v příloze rozsudek Okresního soudu v Tachově ze dne 26.1. 2009 č.j. 7 C 36 / 2008 – 68, kdy byl dlužník – společnost NS- svítidla s.r.o. se sídlem Stráž u Tachova 237, IČ 252 03 673 zapsán v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Plzni, oddíl C, vložka 8138 povinna zaplatit navrhovateli tj. Českomoravské záruční a rozvojové bance částku 2 481 748,44 Kč s příslušenstvím a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. Předmětné rozhodnutí soudu nabylo právní moci dne 18.3. 2009 a dne 24.3. 2009 se stalo vykonatelným.

Dlužník povinnosti uložené pravomocným rozhodnutím soudu nesplnil a na úhradu pohledávky navrhovatele nic nezaplatil. Z uvedeného důvodu Okresní soud v Tachově vyhověl návrhu navrhovatele a usnesením ze dne 17.11.2007, které nabylo právní moci dne 5.3. 2008, nařídil k uspokojení pohledávky navrhovatele ve výši 3 914 282,89 Kč s 24% úrokem z prodlení z částky 2 681 748,44 Kč od 1.4. 2006 do zaplacení výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti dlužníka. Výkon rozhodnutí nebyl do dne podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení realizován. Navrhovatel má tedy za dlužníkem vykonatelnou pohledávku ve výši 3 914 282, 89 Kč s příslušenstvím déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, neplněnou po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti.


Dlužník má další věřitele, jejichž pohledávky jsou déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti a které není dlužník schopen plnit resp.,které neplní po dobu delší než 3 měsíce po lhůtě splatnosti. Četnost věřitelů vyplývá jednak z exekučního příkazu vydaného soudním exekutorem JUDr. Z. Zítkou a ze záznamů uvedených ve výpisu z katastru nemovitostí na LV č. 96 pro k.ú. Stráž u Tachova, obec Stráž, kdy dlužník má minimálně tyto další věřitele:

1.

Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR – vykonatelná pohledávka ve výši 416 427 Kč z titulu nezaplaceného pojistného – pohledávka je déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti a dlužník neplní po dobu delší než 3 měsíce po lhůtě splatnosti. K vymožení byl pověřen soudní exekutor JUDr. Z. Zítka z exekutorského úřadu Plzeň- město.

2.

Česká pojišťovna a.s. – vykonatelná pohledávka ve výši 4 930 Kč s příslušenstvím –

pohledávka je déle než 30 dnů po splatnosti a dlužník jí neplní po dobu delší než 3 měsíce po lhůtě splatnosti. K vymožení byl pověřen soudní exekutor Mgr. David Koncz, exekutorský úřad Cheb.

Navrhovatel požádal soud o vydání usnesení, že se zjišťuje úpadek na dlužníka NS – svítidla s.r.o. se sídlem Stráž u Tachova. Návrh obsahoval 7 příloh. Dne 21.8. 2012 pod č.j. KSPL 27 INS 20332 / 2012 –A-2 bylo Krajským soudem v Plzni rozhodnuto ve věci dlužníka NS-svítidla s.r.o., IČ 25203673 tak, že bylo oznámeno Vyhláškou, že bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka NS-svítidla s.r.o. Vyhláška byla zveřejněna v insolventním rejstříku dne 21.8. 2012 v 10,13 hod. a tímto okamžikem nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení.

Insolvenční soud vyzval věřitele dlužníka, kteří chtějí své pohledávky uplatnit v insolventním řízení, aby podali u insolvenčního soudu přihlášku pohledávky. Ve vyhlášce bylo dáno poučení s tím, že proti této vyhlášce není odvolání přípustné a že tato vyhláška není rozhodnutím o tom, zda je podaný návrh důvodný. Dále je konstatováno, že osobou s dispozičním oprávněním k majetku tvořícímu majetkovou podstatu je po zahájení insolvenčního řízení v rozsahu vymezeném v ustanovení § 111 insolvenčního zákona dlužník. Dále vyhláška uvádí, že přihlášky pohledávek včetně příloh se podávají dvojmo a to pouze na formuláři, který je zveřejněn Ministerstvem spravedlnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup a že k přihlášce je nutno připojit listiny, kterých se přihláška dovolává, vykonatelnost pohledávky se prokazuje veřejnou listinou. Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

Dne 28.1. 2013 vydal Krajský soud v Plzni usnesení č.j. KSPL 27 INS 20332/2012 B -10 v insolvenční věci NS – svítidla s.r.o., Stráž u Tachova o způsobu úpadku tak, že na majetek dlužníka prohlásil konkurs, jehož účinky nastaly okamžikem zveřejnění rozhodnutí o prohlášení konkursu v insolventním rejstříku s tím, že konkurs bude projednáván jako nepatrný. Soud současně uložil insolvenčnímu správci, aby ve lhůtě 30 dnů předložil soudu zprávu o hospodářské situaci dlužníka ke dni prohlášení konkursu. Soud rozhodnutím o úpadku nestanovil způsob, jakým bude úpadek dlužníka řešen. Dne 15.1. 2013 se konalo přezkumné jednání na kterém insolvenční správce na základě šetření a jeho výsledků navrhl řešení úpadku dlužníka prohlášením konkursu na jeho majetek, který bude řešen jako konkurs nepatrný a to i vzhledem k tomu, že dlužníkem nebyla v zákonných lhůtách navržena reorganizace a dlužník ani nesplňoval žádná kritéria pro povolení reorganizace a tak soud rozhodl ve smyslu § 149 odst.1 insolvenčního zákona a prohlásil na majetek dlužníka konkurs, který podle ust. § 314 odst. 1 písm. b, bude veden jako konkurs nepatrný. Proti shora citovanému usnesení bylo možno se odvolat Vrchnímu soudu v Praze, přičemž za doručené bylo považováno zveřejnění v insolventním rejstříku a lhůta počala navrhovateli běžet od dne, kdy mu bylo toto usnesení doručeno v písemném vyhotovení ve smyslu § 74 odst.2 insolvenčního zákona. Insolvenční správce doručil dne 15.1. 2013 Krajskému soudu v Plzni soupis majetkové podstaty, který je přílohou tohoto materiálu. Dne 7.1. 2013 byl Krajskému soudu v Plzni doručen seznam 8 přihlášek. Věřitelé si přihlásili pohledávky ve výši 42 644 956, 02 Kč, insolvenční správce vyloučil pohledávky ve výši 12 000,- Kč, uznal pohledávky ve výši 42 618 244, 02 Kč a popřel pohledávky ve výši 14 712 Kč. Zajištěné pohledávky byly ve výši 31 584 355, 07 Kč a vykonatelné pohledávky ve výši 6 219 790, 31 Kč. Shora uvedené pohledávky byly přezkoumány na přezkumném řízení, které proběhlo u Krajského soudu v Plzni dne 15.1. 2013 od 14 oo hod. za účasti insolvenčního soudce, insolvenčního správce, dlužníka (jednatelky společnosti). O přezkumném jednání byl pořízen protokol, který je součástí tohoto materiálu. Jednatelka společnosti všechny pohledávky uznala, žádná z pohledávek nebyla podmíněná a pořadí bylo projednáno ve vyznačeném rozsahu tak, jek je Krajský soud v Plzni obdržel a označil.

Po přezkumném jednání proběhla schůze věřitelů a zástupcem věřitelů byl zvolen věřitel č.5 CDV-2, LTD, který je právně zastoupen Advokátní kanceláří Balcar Polanský se sídlem Revoluční 763/15, Praha 1. Náhradníkem se stala Českomoravská záruční a rozvojová banka a.s. Soud dále konstatoval, že dlužník již několik let nevykonává žádnou podnikatelskou činnost a nemá žádné zaměstnance a vlastní jen nemovitý majetek, který insolvenční správce sepsal. Řešení úpadku bude tedy v následujícím období řešeno jako konkurs nepatrný. V průběhu následujícího období nebyl seznam majetku insolventním správcem doplněn, další majetek nebyl dohledán a zpeněžován bude tedy pouze majetek, který je v soupisu majetkové podstaty sepsán jako zajištěný nemovitý majetek. K tomu, aby insolvenční správce mohl řádně dohledat majetek, musí učinit řadu nezbytných kroků: -

musí se zaměřit na účetnictví, pokud je mu předáno (což nebývá pravidlem), z účetní evidence lze poměrně jednoduše majetek dohledat a to především majetek movitý.

-

insolvenční správce po svém jmenování zpravidla obesílá řadu institucí a společností se snahou získat informace o majetku dlužníka

-

výpis z katastru nemovitostí je jedna z možností dopátrat se majetku


-

dále je nutno obeslat banky, pojišťovny, zjistit na příslušném úřadě zda jsou registrovány dopravní prostředky, obeslat středisko cenných papírů apod.

-

jakmile si začnou věřitelé přihlašovat své pohledávky je vhodné je oslovit s dotazem,

zda nemají další informace o dlužníkovi -

nejvíce informací lze zjistit u finančního úřadu, kdy insolvenční správce musí ve lhůtě

30 dnů reagovat a zaslat finančnímu úřadu potřebné výkazy tak, jak je to popsané ve skriptech předložených dr. Pourem V případě, že insolvenční správce nereaguje ve lhůtách, hrozí mu finanční postih, který může být v některých případech ( známé případy, byť se insolvenční správce omluvil, přesto byl finanční postih ve výši 5 000,- Kč) v rozmezí od 500,- Kč výše. Zde je nutno, aby insolvenční správce i v případě, že má k dispozici účetní dokumentaci požádal daňový orgán o výpis z daňového účtu vedený příslušným finančním úřadem. V případě prohlášení konkursu přechází dispoziční oprávnění nakládat s majetkovou podstatou na insolvenčního správce, proto je třeba opětovně podat daňová tvrzení. Toto platí pro všechny případy, kdy dojde po účinnosti rozhodnutí o úpadku k přechodu oprávnění nakládat s majetkovou podstatou z insolvenčního správce na daňový subjekt, nebo opačně platí, že je ten, kdo dosud byl oprávněn nakládat s majetkovou podstatou, povinen ke dni přechodu tohoto oprávnění zpracovat řádné daňové tvrzení – přiznání za uplynulou část zdaňovacího období, za kterou nebylo dosud podáno. Tato povinnost platí i při změně insolvenčního správce, to znamená pro případ, kdy je na první schůzi svolané po přezkumném jednání odvolán původní insolvenční správce a jmenován nový. Je to zejména proto, aby vždy bylo postaveno na jisto, kdo nese odpovědnost v případě porušení daňových povinností. Dále je důležité, že jakmile insolvenční správce zjistí (který prohlášením konkursu získal oprávnění nakládat s majetkem) nedostatečnost podkladů, pro kterou nelze zjistit splnění povinností podat daňové tvrzení či hlášení, tak jeho povinnost zaniká. Insolvenční správce však musí tuto skutečnost sdělit správci daně ve stejné lhůtě a poskytnout mu nezbytnou součinnost. Daňové předpisy a daňový řád však může i dále ovlivňovat jak insolvenčního správce, tak i majetkovou podstatu. V případě, že není k dispozici řádné účetnictví a je do majetkové postaty zahrnut například i nemovitý majetek a kdy je možné daňové tvrzení po rekonstrukci účetnictví podat, je vzhledem k možnému budoucímu uplatnění například zůstatkové ceny hmotného majetku do nákladů a výši daňové povinnosti ze zpeněžení. Insolvenční správce v průběhu konkursního řízení může daňové tvrzení podávat ještě několikrát. V našem případě, kdy je k dispozici účetnictví, nebyl insolvenční správce odvolán, budou daňová tvrzení podávána ještě ke dni předložení konečné zprávy a ke dni podání návrhu na zrušení konkursu, ale může nastat i jiný způsob řešení úpadku a to je opět další povinnost insolvenčního správce podat daňová tvrzení, která se podávají vždy za to období, kdy nebylo dosud podáno. I když při dohledávání majetkové podstaty může daňový orgán insolvenčnímu správci pomoci, povinnost insolvenčního správce je však plnit všechny daňové povinnosti. V případě, že insolvenční správce či daňový subjekt nesplní svou povinnost a daňové tvrzení včas nepodá, může správce daně stanovit daň dle pomůcek, aniž by byl nucen vydávat výzvu podle §145 odst.1, daňového řádu.

Závěrem bych chtěla celou shora uvedenou problematiku, která na insolvenčního správce dopadá shrnout tak, že je důležité neopomenout ani případ, kdy není dlužník kontaktní, že je třeba ve lhůtě 30 dnů od účinnosti rozhodnutí o úpadku, nutnost informovat příslušnéhosprávce daně, že nejsou k dispozici podklady, ze kterých by bylo možno daňové tvrzení sestavit.


V našem případě je třeba ještě podotknout, že po dobu insolvenčního řízení je zdaňovacím obdobím plátce kalendářní měsíc, což je i případ dlužníka NS-svítidla s.r.o. V uvedeném příkladu byl majetek ke zpeněžení a k rozvrhovému usnesení zůstalo 9, 731 % k rozdělení. Většina firem v insolvenci je téměř bez majetku a pokud nějaký majetek ve firmě zůstal, je většinou obtížně zpeněžitelný. Případová studie ukazuje v hrubých rysech, jak v praxi vypadá insolvenční řízení řešené konkursemnepatrným. V případové studii není řešena záležitost prodeje majetkové podstaty, součinnost se zajištěným věřitelem, spolupráce se zástupcem věřitelů a řada dalších záležitostí vyplývajících ze zákona, neboť je předpoklad, že si frekventanti nastudovali zákon a i ostatní lektoři se věnovali obšírněji insolvenčnímu řízení. Pokud se budou chtít frekventanti seznámit s řešenou případovou studií je možno si pod č.j. případ dohledat. Konkurs není dosud ukončen, ukončení je v našem případě provedeno fiktivně tak, aby si frekventanti mohli udělat představu o dořešení případu.

2.3. Případová studie: rozhodnutí o odvolání insolvenčního dlužníka D. Khollová Jako případová studie bylo vybráno Usnesení Vrchního soudu v Olomouci, který rozhodoval o odvolání dlužníka pana Josefa Picka, bytem Vyskytovaná nad Jihlavou 67, 588 41 v insolvenčním návrhu dlužníka proti Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 32 INS 2573/2010 A – 5 ze dne 22.3.2010. Vrchní soud rozhodl ve věci pod č.j. 3 VSOL 180/2010 – A – 16. Krajský soud v Brně č.j. KSBR 32 INS 25736/2010-A-5 ze dne 22.3.2010 rozhodl o tom, že dlužník má zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Vrchní soud ve shora citovaném usnesení rozhodl, že dlužníkovi se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá, což odůvodnil takto: Usnesením KSBR 32 INS 2573/2010 ze dne 22.3.2010 Krajský soud v Brně uložil dlužníku, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zaplatil na účet soudu či v hotovosti zálohu na náklady řízení ve výši 50.000 Kč. Své usnesení soud zdůvodnil tak, že uvedl, že dlužník se nachází v úpadku a zkoumal, zda dlužník splňuje podmínky pro povolení oddlužení. Dlužník má jeden návrh na výživném vůči dítěti, se kterým nežije ve společné domácnosti, který je postaven na roveň pohledávkám za podstatou a uspokojuje se v plné výši kdykoliv po rozhodnutí o úpadku. Dále má závazky vůči 8 dalším věřitelům v celkové výši 877.085,52 Kč, které by v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře uspokojovaly postupem podle § 398 odst. 3 insolvenčního zákona. Dlužníkům průměrný čistý příjem činí 16.438 Kč měsíčně. Dlužník je rozvedený a vyživuje jedno další dítě, se kterým žije ve společné domácnosti. Pro účely splátkového kalendáře lze z dlužníkovy mzdy použít částku 7.427 Kč měsíčně, ze které je nutné nejprve uhradit výživné stanovené soudem ve výši 2.300 Kč a odměnu a náhradu hotových výdajů správce, které činí 900 Kč. K uhrazení pohledávek zbývá měsíční částka 4.227 Kč, což za 60 měsíců (5 let) činí částku 253.620 Kč, tedy 28,9% pohledávek nezajištěných věřitelů. Dlužník tedy není schopen plněním splátkového kalendáře uhradit alespoň 30% pohledávek nezajištěných věřitelů a vzhledem k tomu, že nemá žádný hodnotný majetek, neuhradil by 30% těchto pohledávek ani při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Jediným možným způsobem úpadku dlužníka je prohlášení konkursu na jeho majetek. Dlužník nemá žádné finanční prostředky k hrazení nákladů insolvenčního řízení bezprostředně po zjištění úpadku. Insolvenční soud mu proto uložil zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Účelem zálohy je umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

Složená záloha umožní insolvenčnímu správci uhradit náklady vzniklé při zajišťování majetku dlužníka, nebo majetku jiných osob, který by mohl náležet do majetkové podstaty dlužníka a též uhradit odměnu správce a jeho hotové výdaje, nebude-li možné je zcela uhradit z majetkové podstaty dlužníka. Musíme vzít v úvahu, že minimální odměna insolvenčního správce dle vyhlášky 312 (2007, § 1,odst. 5) při řešení úpadku konkursem činí 45.000 Kč (bez DPH), přičemž pouze ve výjimečných případech hradí odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce stát. Soud v uvedené věci považoval za nezbytné uložení zálohy v maximální, zákonem přípustné výši 50.000 Kč dle § 108 insolvenčního zákona. Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání.Uvedl, že při výpočtu splátek pro nezajištěné věřitele sám pochybil, avšak věřitel jeho bratr souhlasí se snížením hodnoty plnění, které při oddlužení obdrží, a to nejméně 15% hodnoty své pohledávky. Dále s ním uzavřel dohodu o změně výše dlužné částky, kterou mu tento věřitel promine včetně sankční pokuty ve výši 50.000 Kč, čímž se snížila dlužná částka na 230.000 Kč. Dále poukázal na to, že se dohodl se svým otcem panem J. Pickem na finanční pomoci po dobu 5 let, kdy mu otec bude přispívat formou daru částkou 500 Kč měsíčně. Dále namítl, že s ohledem na snížení celkové výše závazků na částku 827.085,52 Kč a shora uvedené by v průběhu plnění splátkového kalendáře uhradil 30,66% pohledávek nezajištěných věřitelů, a to i v případě, že by do příjmů dlužníka nebyl započítán pravidelný dal jeho otce. Pokud by byl dar započítán, uhradil by nezajištěným věřitelům přibližně 34% jejich pohledávek. Poukázal dále na to, že v insolvenčním řízení jsou přihlášeny pohledávky pouze ve výši 646.667,57 Kč. Domnívá se, že za těchto podmínek není tedy nutné požadovat zaplacení zálohy ve výši 50.000,- Kč. Domáhá se proto, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že mu uloží složení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 4.500 Kč a povolí oddlužení. K odvolání dlužník připojil darovací smlouvu uzavřenou mezi ním a jeho otcem J. Pickem jako dárcem a dlužníkem ze dne 2.4.2010, kterou se dárce zavázal dlužníkovi platit měsíčně dar 500 Kč, až do celkové výše 50.000 Kč po dobu 5 let, dohodu o změně dlužné částky ze dne 2.4.2010 uzavřenou mezi věřitelem A. Pickem (bratrem) a dlužníkem, ve které věřitel promíjí 50.000 Kč s tím, že v insolvenčním řízení - oddlužení, obdrží jako věřitel plnění nižší než 30% hodnoty pohledávky a to 15% jeho nezajištěné pohledávky v celkové výši 230.000 Kč. Podle § 7 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolv Odvolací soud po zjištění že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu I. stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§212 a 212a odst. 1a 6 občanského soudního řádu) aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst.2, písm. c insolvenčního zákona) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Rozbor důvodnosti odvolání Dle § 108 odst. 1, odst. 2 věty prvé insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestli-že je to nutné ke krytí nákladů a prostředky k tomu nelze zajistit jinak Tuto zálohu nelze uložit navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může soud uložit do částky 50.000 Kč.


Podle § 395 odst. 1 insolvenčního zákona, insolvenční soud zamítne návrh na oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat: a)

že je jím sledován nepoctivý záměr

b) že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude nižší než 30% jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že dlužník podal u soudu I. stupně insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. V tomto návrhu mimo jiné uvedl, že má závazky vůči 9 věřitelům v celkové výši 877.085,27 Kč, je v prodlení více než 30 dní a nesplácí je po dobu delší než 3 měsíce po lhůtě splatnosti. Vzhledem ke svým příjmům není schopen je splácet. Ze seznamu závazků vyplývá, že dlužník má vůči 8 věřitelům nevykonatelné závazky v celkové výši 862.150,52 Kč a jeden vykonatelný závazek ve výši 14.935 Kč (dlužné výživné).

Dlužník dále uvedl, že je od 1.9.2009 zaměstnán (k tomu doložil průměrný výdělek za období 4. čtvrtletí roku 2009 ve výši 16.000 Kč měsíčně),má vyživovací povinnost ke 2 dětem (z nichž jedno s ním žije ve společné domácnosti) a na druhé platí výživné ve výši 2.300 Kč měsíčně, určené soudním rozhodnutím. Podáním doručeným odvolacímu soudu dne 29.7.2010 doložil dlužník nepravomocné rozhodnutí Okresního soudu v Jihlavě ze dne 1.7.2010, dle kterého je povinen zaplatit věřiteli CALDERSHOT Finance LTD částku 42.131,51 Kč s úroky ve výši 29% z této částky od 24.3.2009 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 18.934 Kč (v seznamu závazků přiloženém k návrhu uvedl dlužník celkovou výši záva

2.4. Insolvenční řízení s KORTRADE, s. r. o. L. Smrčka Tato případová studie má na konkrétním řízení se společností KORDTRADE ukázat řadu okolností, které se vyskytují během insolvenčních řízení. Tento dlužník byl především součástí většího konglomerátu firem, přičemž jejich úpadky byly řešeny různými způsoby. Řízení mělo navíc konsekvence v zahraničí, v daném případě ve Slovenské republice, potenciálně i v Polsku. Toto insolvenční řízení bylo pravomocně uzavřeno 17. října 2013. Případ také vhodným způsobem ukazuje problematiku prodeje aktiv – za zmínku stojí, že akcie společnosti KORDÁRNA a.s., které byly v držení KORDTRADE a byly použity v tomto případě jako zajištění úvěru ve výši 3,55 miliardy korun, se ukázaly jako v podstatě bezcenné. Případ také ilustruje velmi přesně vzájemnou provázanost podniků v rámci koncernu a ukazuje různé způsoby vazeb mezi nimi. A to včetně toho, jak podobná provázanost a vazby mohou být rizikové pro věřitele a vymahatelnost jejich pohledávek. Celková situace konglomerátu Skupina Kord byla tvořena společností KORDÁRNA, a.s., SLOVKORD, akciová spoločnosť, Slovenský hodváb, a.s. a KORDSERVICE SK, a.s. a dalšími osmi firmami (plus samotný podnik KORDTRADE) a třemi fyzickými osobami. Některé tyto společnosti sídlily na Slovensku, jedna také v Polsku. V době, kdy byl podán návrh na insolvenční řízení KORDTRADE, byly všechny přímo jmenované podniky již v insolvenčním řízení, tato řízení se odehrávala před soudem v Brně:


KORDTRADE neměla žádný významný majetek kromě podílů v dalších firmách skupiny. Podle insolvenčního návrhu šlo o tyto podíly:

Součástí insolvenčního návrhu podaného dlužníkem byl i návrh na řešení úpadku reorganizací – což je dosti překvapivý postup v případě, že je dlužník předlužený, přičemž předlužení bylo v tomto případě nesporné:

Návrh na reorganizaci tedy vycházel primárně z představy, že stejně budou řešeny i insolvence ostatních podniků skupiny nebo alespoň těch podniků, které můžeme nazvat rozhodujícími. Podstatné totiž je právě majetkové a finanční provázání celé skupiny – důvodem předlužení KORDTRADE je totiž právě problém celého konglomerátu nebo přesněji některých firem skupiny:

(významy zkratek jsou uvedeny výše) Průběh insolvenčního řízení v první fázi Insolvenční návrh byl podán dlužníkem (zastoupeným právní kanceláří Radek Bláha) a to 18. června 2009. Rozhodnutí o úpadku vynesl Krajský soud v Brně (soudce Jan Kozák) 29. června s tím, že soud nerozhodl souběžně o způsobu řešení úpadku – o navrhované reorganizaci rozhodnout nemohl, neboť nebyla splněna podmínka předložení reorganizačního plánu schváleného věřiteli (§148, odst. 2). Nicméně soud jmenoval insolvenčního správce (Mgr. Miroslav Sládek, advokát, AK Jelínkova 26, Brno), svolal na 25. srpna 2009 první schůzi věřitelů a na 22. září 2009 první přezkumné řízení a následně bezprostředně po něm další schůzi věřitelů. Stejný advokát byl stejným soudem a soudcem jmenován do funkce i v ostatních insolvenčních řízeních vedených s podniky skupiny KORD, takže bylo v podstatě logické, aby řešit i tento případ. Nicméně vzhledem k různým situacím a věřitelům (jednotlivé části skupiny měly pohledávky i vůči sobě vzájemně) soud jmenoval 8. července také oddělenou insolvenční správkyni (Mgr. Dana Richterová, Brno).


Avšak mezi 4. a 5. srpnem odvolali věřitelé na svých schůzích advokáta Sládka z funkce insolvenčního správce v ostatních insolvenčních řízeních vedených s podniky skupiny KORD, což vedlo soudce Jana Kozáka k tomu, že v případě KORDTRADE odvolal (1. září 2009) z funkce oddělenou insolvenční správkyni, neboť její instalace ztratila smysl (v danou chvíli neměla společnost KORDTRADE a ostatní společnosti skupiny stejného správce, takže pro uznání nebo popření vzájemných pohledávek již nebylo nutné jmenování odděleného insolvenčního správce). Nedlouho poté (22. září 2013) byl na návrh věřitelů z funkce odvolán i insolvenční správce KORDTRADE a jmenován byl správce nový (Ing. Lee Louda z Prahy). V souladu s vývojem situace v dalších řízeních pak byl 29. září 2009 prohlášen na majetek dlužníka konkurz. Věřitelé rozhodli (ovšem na schůzi věřitelů byl přítomen pouze jeden věřitel a to Česká spořitelna, vzhledem k výši její pohledávky by přítomnost ostatních věřitelů byla nepodstatná), že bude ustanoven věřitelský výbor a jeho členem se stala právě ČS. Druhá fáze řízení - konkurz Svoje přihlášky pohledávek podalo celkem 13 věřitelů, přičemž jejich celková výše byla vyčíslena na 7,014 miliardy korun. Uznány byly v podstatě všechny pohledávky (v některých případech došlo k částečnému popření, ale rozdíly oproti původním sumám byl kromě jednoho případu minimální – pohybovaly se od stovek korun po stovky tisíc korun), počet věřitelů se snížil na 12 – jedna přihláška vycházela z pracovně právního vztahu a šlo tedy o pohledávku postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou. V průběhu dalšího řízení snížil hlavní věřitel (Česká spořitelna a.s.) svoji pohledávku, neboť došlo k jejímu částečnému uspokojení u původního věřitele:

(Zde je nutné poznamenat, že výše zajištěné pohledávky ČS ale byla nižší – 3,55 miliardy korun, jako zajištění fungovaly akcie společnosti KORDÁRNA, které byly v držení společnosti KORDTRADE.) Pro případ je tedy podstatné, že většina pohledávek za KORDTRADE byly pohledávky vzniklé z toho, že tato společnost ručila za pohledávky jiných společností ze skupiny KORD. Dané zajištění bylo dáno tím, že v portfóliu KORDTRADE byly deponovány cenné papíry dokladující vlastnictví jiné společnosti skupiny KORD a tyto cenné papíry byly použity jako zajištění pro zmíněné úvěry. Jak vidíme, šlo o relativně složitější konstrukci vztahů, která však v rámci jednotlivých skupin není neobvyklá. I v případech insolvenčních řízení s podniky, které nejsou součástí skupin, se relativně často setkáváme s případem, že za závazek firmy ručí jiná společnost a to buď absolutně nebo do určité výše. V insolvenčních řízeních to pak mnohdy vyvolává časové prodlevy, protože není neobvyklá situace, kdy dlužník A v insolvenci není schopný splatit svůj závazek, čímž tento přejde na ručitelskou společnost B, která však pod tlakem vzniklé situace také upadne do insolvence. Tento proces ovšem zabere určitý čas, odhadem můžeme říci, že půjde pravděpodobně o dobu delší než půl roku. Po tuto dobu se však insolvenční řízení se společností A v podstatě zastaví. Vliv na výsledky konkurzu mělo také jednání o pohledávce Royal Bank of Scotland. Tato pohledávka byla postupně snížena o řádově sto milionů korun a to díky souběžným plněním ze strany dalších společností, které byly součástí skupiny KORD. Zde se již setkáváme se složitější konstrukcí závazku, která by mohla v některých případech připadat pozorovateli jako značně nejasná. V principu jde ale o podobnou konstrukci, kdy uplatněné ručení (tedy výše pohledávky) pokleslo vzhledem k faktu, že část pohledávky byla uspokojena jiným způsobem, přičemž tak poklesl celkový objem pohledávky, kterou mohl věřitel (v daném případě věřitelé) uplatňovat. Jak ale uvidíme později, ani tento vývoj neměl na celkový výsledek konkurzu větší vliv.


Zpeněžování majetku Majetkovou podstatu KORDTRADE tvořily podle Závěrečné zprávy insolvenčního správce tyto položky:

I letmým pohledem na tento výčet vidíme, že vzhledem k pohledávkám věřitelů neslibovala majetková podstata nějaké významnější plnění. Důvod je zjevný – o společnosti KORDÁRNA a.s. je nám známo, že v době zahájení insolvenčního řízení s KORDTRADE již byla v insolvenci (navíc tyto akcie sloužily jako zajištění za úvěr, kde KORDTRADE vystupoval jako ručitel a zmíněné akcie společnosti KORDÁRNA byly zajištěním), software a projekt přípravy restrukturalizace nepředstavovaly žádnou relevantní hodnotu a lze předpokládat, že pohledávky za dalšími společnostmi skupiny KORD nebudou příliš bonitní. Jako potenciální naděje pro uspokojení věřitelů tedy zůstávaly pouze akcie představující majoritu ve společnosti TEXIPLAST, a.s. Jejich prodej zahájil insolvenční správce přípravou tendrové dokumentace – způsob prodeje schválili věřitelé v září 2010, 20. října 2010 by zveřejněny příslušné inzeráty v celostátním tisku v České republice a na Slovensku. Přihlásili se dva zájemci. Prvním byla společnost KORDÁRNA Plus, a.s. a druhým Juta a.s. Podmínkou prodeje bylo za prvé to, že nabyvatel zaplatí pohledávku KORDTRADE za společností TEXIPLAST ve výši zhruba 13,5 milionů korun, za druhé, že složí jistinu ve výši 2,5 milionu korun. Tyto podmínky splnil zájemce KORDÁRNA Plus, a.s., který nabídl navíc cenu mírně převyšující milion korun. Prodej tedy v zaplacené ceně a vymožené pohledávce přinesl do zpeněžení zhruba 14,5 milionů korun. 20. prosince 2010 byla příslušná smlouva schválena věřitelským orgánem, na počátku února 2011 ji schválil soud a transakce byla dokončena 4. března 2011. V květnu pak insolvenční správce navrhnul zpeněžení dalšího majetku z podstaty, což se následně uskutečnilo během roku 2011, ovšem s nepodstatným výnosem. Ani ostatní příjmy podstaty nijak nezměnily celkovou situaci insolvenčního řízení. Výše zmíněné akcie společnosti KORDÁRNA (podíl 74,6 procenta) z majetkové podstaty dlužníka KORDTRADE sloužily jako zajištění pohledávky České spořitelny v upravené výši 4,57 miliardy korun (samotná zajištěná výše pak 3,55 miliardy Kč). Znalcem byly oceněny na 0,- Kč. Nicméně jejich prodej se uskutečnil a po odečtení nákladů a odměny správce činil výnos pro zajištěného věřitele 22.345,52 Kč. Takže v podstatě celá zajištěná pohledávka České spořitelny se tak stala pohledávkou nezajištěnou. Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

Uspokojení věřitelů Celkový příjem podstaty však neznamená, že tato suma je příjmem věřitelů – v případu se vyskytly relativně značné výdaje z majetkové podstaty, pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim na roveň postavené a odměna insolvenčních správců. Celková výše těchto plateb přesáhla 5 milionů Kč. Významnou část ale netvořily náklady konkurzu – byly vyplaceny mzdy za rok 2009 v celkové výši 1,3 milionu korun (pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou). Suma určená k výplatě věřitelům se tak snížila na 11,75 milionu korun.


Závěr Jak vidíme ze závěrečného rozvrhu a z předchozích informací, insolvenční řízení společnosti KORDTRADE skončilo pro její věřitele fatálním neúspěchem. Uspokojení zajištěného věřitele Česká spořitelna dosáhlo fakticky nuly, když tomuto věřiteli bylo vyplaceno celkem asi 22 tisíc korun při zajištěné výši jeho pohledávky 3,455 miliardy korun. Nezajištěným věřitelům bylo vyplaceno zhruba 0,2 procenta z výše jejich uznaných pohledávek. K lepšímu a detailnějšímu pochopení doporučujeme prostudovat tento případ v Insolvenční rejstříku (adresa https://isir.justice.cz/isir/ueu/evidence_upadcu_detail.do?id=3f9db6b2-3b66-49a4-a324-166fe0a38433 )


Otázky k zamyšlení a kontrola pochopení problematiky: Jak zhruba vysoké byly náklady konkurzu? (Správná odpověď: Šlo o 3,7 milionu korun, to je asi 23 procent z výnosu z majetkové podstaty 16 milionů korun, nelze počítat celých pět milionů korun pohledávek a nákladů, protože část 1,3 milionu byly vyplacené dlužné mzdy, což nejsou náklady konkurzu) Jakého plnění by se dostalo nezajištěným věřitelům v případě, že by byla ze zajištění plně uspokojena zajištěná část pohledávky České spořitelny? (Správná odpověď: Pohledávky činily asi 6 miliard korun, vyplaceno bylo 11,75 milionu, výplatní poměr byl 0,22 procenta z uznané pohledávky. Pokud by se v případě adekvátního zajištění – tedy pokud by akcie KORDÁRNA a.s. bylo možné zpeněžit za 3,55 miliardy korun - snížil objem pohledávek právě o oněch 3,55 miliardy, pak by nezajištěných pohledávek k uspokojení bylo za 2,45 miliardy korun a výplatní poměr by se zvýšil na cca 0,5 procenta – věřitelé by tedy dostali o něco málo více než dvojnásobek částky, kterou dostali skutečně.) V textu jsou uvedeny vedle vymožených pohledávek za společností TEXIPLAST a peněz získaných za prodej akcií této společnosti ještě další položky zvyšující příjmy majetkové podstaty. Které byste označili za nejvýznamnější? (Správná odpověď: Především je to vratka ze záloh zaplacených na dani z příjmu vyšší než jeden milion korun a další vymožené pohledávky KORDTRADE za různými dlužníky ve výši bezmála půl milionu korun.)

3. Jarmila Veselá


EKONOMICKÉ VÝSTUPY Z INSOLVENČNÍCH ŘÍZENÍ PODNIKATELSKÝCH SUBJEKTŮ VE STŘEDOČESKÉM KRAJI Úvod

S přijetím insolvenčního zákona byla v České republice spojována velká očekávání veřejnosti směrem ke zrychlení doby trvání procesu a větší výtěžnosti pro věřitele. Účastníci vzdělávacího programu SE budou mít příležitost jako jedni z prvních seznámit s výsledky výzkumu ekonomických výstupů insolvenčního rejstříku, které poskytla zpracovateli textu společnost InsolCentrum. Insolvenční poradci se často budou při své práci potkávat s nutností získat zdroje vypovídající o výsledcích insolvenčních řízení. Při studiu v rámci vzdělávacího programu již měli poradci možnost analyzovat údaje o hospodaření domácnosti. Tato zkušenost je jistě přivedla k myšlence vyhledávat údaje ze stejných zdrojů – tedy z portálů Českého statistického úřadu, ČNB nebo z jednotlivých ministerstev. Ušetřeme si tuto zbytečnou námahu, neboť ekonomické údaje o výsledcích insolvenčních řízení nebyly doposud v České republice k dispozici. Oproti tomu lze u různých zdrojů najít poměrně velké množství údajů vypovídajících o procesní stránce insolvenčních řízení – tzn. o množství podaných insolvenčních návrhů, o počtech soudních rozhodnutí atd. Etapa insolvenčních řízení u podnikatelských subjektů je přitom ve většině případů, s výjimkou reorganizace, konečnou etapou jejich ekonomického života. V předcházejících fázích existence každého podnikatelského subjektu existuje různá evidence – účetnictví, povinné zakládání dokumentů do obchodního rejstříku, daňová přiznání apod. Státní instituce (ČNB, ČSÚ, MF či jiná ministerstva) sbírají a analyzují údaje o podnikatelských subjektech a promítají je do svých výstupů. Etapa zániku však nebyla doposud systematicky monitorována.

Dostupné informace Údaje o podnikových insolvencích se v České republice objevují sporadicky a většinou jsou úplně mimo realitu. Na problém upozornili mimo jiné i pedagogové VŠE v Praze Ing. Luboš Smrčka, CSc. a Ing. Jaroslav Schönfeld, Ph.D. v rámci mezinárodní vědecké konference „Rozhodující aspekty vývoje konkurenceschopnosti podniků a národních ekonomik v globálním hospodářském systému“, Praha, VŠE, 26. 10. 2012. Podívejme se na prezentaci z jejich vystoupení „Kritika statistických údajů o podnikových insolvencích v podmínkách České republiky“.


Z údajů, které o ČR uvádí Světová banka, vyplývá, že v roce 2011 trvala insolvenční řízení 3,2 roku, náklady činily 17 % z částky pro uspokojení věřitelů a věřitelé získali 56 % z hodnoty svých pohledávek.

Stejně jako autoři i vy sami si můžete udělat obrázek o hodnověrnosti statistických údajů, jestliže například v období 5 let (2002-2007) se uvádí naprosto stejná doba trvání řízení 9,2 roku.


Nové údaje Dříve než se podíváme na údaje, které vyplynuly z analýzy ekonomických dat podnikatelských subjektů za rok 2011 zpracované spol. InsolCentrum, s.r.o., položíme si otázky: Kolik procent z celkového počtu insolvenčních řízení tvoří podnikatelé – fyzické osoby a kolik podniky? Jaká je struktura věřitelů podle objemu pohledávek, kolik činí stát, banky, ostatní věřitelé? Jak dlouho průměrně trvá konkursní řízení? Kolik procent ze své přihlášené pohledávky věřitelé průměrně na konci získají? Kolik získají zajištění věřitelé (zejména zástavní věřitelé)? Kolik získají nezajištění věřitelé? Společnost InsolCentrum, s.r.o., k poskytnutým údajům uvádí, že data za rok 2011 týkající se České republiky již lze považovat za vypovídající ukazatele. U Středočeského kraje se však jedná v roce 2011 o tak malý počet případů, že z jejich výstupů nelze vyvozovat obecné závěry. Hodnocení výsledků a tendencí ekonomiky insolvenčních případů ve Středočeském kraji bude možno seriózně provést až po porovnání r. 2011 a r. 2012.




Odpovědi na otázky jste snadno nalezli v jednotlivých grafech.

Shrnutí ekonomických výstupů Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

Výsledky insolvenčních řízení vedených podle insolvenčního zákona jsou při posuzování ekonomických parametrů ještě méně příznivé v porovnání s výsledky konkursních řízení podle starého zákona o konkursu a vyrovnání. Alarmujícím ukazatelem je množství případů, ve kterých přihlášení věřitelé nedostanou žádné uspokojení, ačkoli prokazatelně finanční prostředky nebo jiná aktiva dlužníkovi v období před konkursem poskytli. V 64 procentech případů (v hodnocení ČR) věřitelé nic nezískají a je zřejmé, že dlužníci svoji krizovou situaci včas neřešili. Úvahy o tom, kam se majetek poděl, a jaká je odpovědnost jednajících za výsledek, by měly být předmětem analýz, jak státních orgánů, tak i věřitelů ze soukromé sféry.

Zdroje a literatura: Ing. Luboš Smrčka, CSc., Ing. Jaroslav Schönfeld, PhDr.: Kritika statistických údajů v podnikových insolvencích v podmínkách České republiky, konference VŠE, 26. 10. 2012 Údaje analýzy ekonomických dat insolvenčních řízení podnikatelských subjektů za rok 2011, InsolCentrum, s.r.o.


ODDÍL E: 1.1. PSYCHOLOGICKÝ POHLED NA INSOLVENCI J. Spurný Psychologie v práci insolvenčního poradce Profesionální činnost insolvenčního poradce předpokládá vedle právních a ekonomických znalostí i rozvinuté sociální dovednosti, spočívající ve schopnostech a dovednostech insolvenčního poradce odhadnout osobnost dlužníka, porozumět jeho prožívání a chování, umět ovlivnit jeho postoje, a prostřednictvím komunikace motivovat dlužníka k úspěšnému oddlužení. Insolvenční řízení (včetně toho, co mu předchází a co následuje) představuje v životě dlužníka 120 psychicky značně náročnou životní situaci . Zdrojem psychické náročnosti je jedincem uvědomovaná a emocionálně prožívaná (a věřiteli připomínaná) neschopnost splácet dluhy (finanční závazky). To následně vyvolává řadu stresujících interakcí (věřitelé, exekutoři, soud, ale i dlužníkovo nejbližší sociální okolí) a negativních vnitřních pocitů spojených s ohrožením základních lidských potřeb (bezpečí, jistoty, uznání, seberealizace aj). Neúspěšné pokusy o konsolidaci či refinancování půjček působí jako stresory, které negativně ovlivňují dlužníkovo sebehodnocení, vyvolávají v něm pocity nekompetentnosti. Dlužníkovo vnímání, hodnocení, rozhodování a jednání jsou výrazně ovlivněny přítomností negativních emocí (strach, zlost, úzkost, hněv, rozčilení, nenávist aj.). Schopnost dlužníka vyrovnat se s působením stresorů, zmírnit subjektivně prožívaný rozpor mezi nároky situace (existující finanční závazky) a pocitem vlastní připraveností (schopností neschopností) tyto nároky zvládat, závisí především: a) na aktuální situaci, v níž se nachází, a jejím hodnocení dlužníkem, b) na osobnostních dispozicích dlužníka, především schopnostech a motivaci situaci řešit, c) na postupech a metodách, které k řešení situace a potažmo k redukci psychického napětí využívá. Z uvedeného vyplývá, že dosáhnout snížení hladiny stresu (jako klíčového předpokladu ke zvládnutí vzniklé krizové situace) lze: a) zmírněním požadavků ve vědomí jedince (dlužníka), nebo b) zvýšením připravenosti dlužníka zvládnout požadavky, vyplývající z insolventní situace. V situaci insolvence dochází ke kumulaci stresorů a tím i nárůstu intenzity stresu. Proces zvládání a vyrovnávání se s insolvencí jako s náročnou životní situací vzniklou v důsledku neschopnosti jedince splácet finanční závazky má následující průběh:

120

Náročné životní situace jsou situace, které svým rozsahem a účinky překračují výrazně jedincovu zkušenost, jeho kapacitní možnosti se s nimi optimálně vyrovnat. V psychice jedince vyvolávají enormní (extrémní, nadhraniční) zátěž. Při jejich řešení nevystačíme s dosavadními způsoby řešení. V důsledku jejich působení vzniká materiální, finanční a emocionální újma. Pro mimořádné nároky na psychiku se nezřídka stávají zdrojem (v případě nedostatečného ošetření) vzniku posttraumatické stresové poruchy. Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

- jedinec vnímá vzniklou situaci a emocionálně ji prožívá v závislosti na osobnostních dispozicích jedince, zejména jeho schopnosti reálně percipovat a zanalyzovat aktuální situaci (příp. registrovat a reagovat na změny, které nastaly), může dospět k některému z následujících závěrů: a) podcení existenci signálu ohrožení (tzn., neuvědomuje si dostatečně reálně existující stav včetně možných následků, případně nepřipouští či popírá možnost vzniku situace insolvence, přivírá oči před realitou s tím, že to nějak dopadne) a tomu odpovídá i jeho následující reakce a jednání (nejednání), nápadně připomínající obrázek stále vyhrávajícího orchestru na potápějícím se Titanicu; b) přecení existenci hrozícíhonebezpečí (co do aktuálnosti a intenzity signálu), slyší „trávu růst“, a v tomto směru začne vyvíjet ne vždy účelné (hyper)aktivity v podobě „vyrážení klínu klínem“ (např. v panice začne roztáčet spirálu splácení starého dluhu dluhem novým, tím obvykle získává málo peněz za velký úrok), příp. se cítí existujícím signálem paralyzován, natolik ohrožen, že není schopen prakticky žádné aktivity, upadá do stavu beznaděje, bezmoci; c) na základě nezkreslené percepce reálně posoudí míru ohrožení svých potřeb a hodnot a následně zvažuje a rozhoduje (přičemž využívá především vlastní zkušenosti), které prostředky a postupy k řešení vzniklé situace (a potažmo k eliminaci přítomného stresu) využije.

-

hodnotí situaci, (posuzuje aktuální stav, ve kterém se nachází), hledá příčiny jejího vzniku, zvažuje možné následky v návaznosti na tom, jak reálně jedinec zhodnotil hrozící signál, následuje sekundární hodnocení stávajícího stavu jedincem. Dlužník řeší otázky typu: „Co se stalo?“ „Jak se to stalo? (kdo to zavinil)?“ „ Koho se to týká a jak moc (co komu hrozí)?“ „Kdo a co může udělat pro spravení situace?“ Výsledkem takového uvažování je v psychice dlužníka vytvořený obraz o podmínkách a příčinách vzniku situace insolvence, jakož i rámcově vytvořená představa o možných následcích (komu a jaká újma hrozí). Podle odpovědí, které ze stávající situace dlužníkovi vyplynou, narůstá intenzita jeho stresu (vedle stresorů finanční či materiální povahy si dlužník uvědomuje i stresory sociální, v podobě narušených meziosobních vztahů v rovině společenské i privátní), tendence k reálnějšímu posouzení situace (na základě provedené analýzy), jakož i zesilující tendence k řešení vzniklé situace.

-

přijímá situaci jako reálně existující, zvažuje možnosti řešení (hledá postupy, prostředky, varianty). Přijetím vzniklé situace insolvence jako faktu, se dlužník dostává do racionální polohy řešení situace, nastává fáze adaptace na novou situaci. Proces adaptace začíná sekundárním hodnocením: „Jaké možnosti k řešení situace mám, jakou strategii k řešení zvolím?“. Adaptace jedince na nové, změněné podmínky (kdy situace insolvence je realitou), může mít – v závislosti na osobnostním založení jedince a konkrétních podmínkách - podobu strategie aktivního zvládání, jednání (přizpůsobení si, proaktivní přístup k adaptaci) či pasivního přijímání, reagování na vzniklé podmínky (přizpůsobení se, reaktivní přístup).

- rozhoduje se pro jedno z možných řešení. Při výběru jednoho z možných řešení situace insolvence, má proces zvažování míry rizika následující průběh: jedinec zvažuje potenciální zisk (výhody daného řešení) a konfrontuje ho s podmínkami (omezeními, nevýhodami), které zvolené řešení má, které dosažení zisku usnadňují či komplikují. Jejich srovnáním vzniká míra rizika, kterou v sobě dané řešení obsahuje. A právě snižování míry rizika, podpora dlužníkova uvažování, patří mezi jedny z klíčových aktivit insolvenčního poradce.

- jedná provedením konkrétních kroků směřujících k osobnímu bankrotu (tj. podání návrhu na insolvenční řízení, návrhu na povolení oddlužení, rozhodování o oddlužení u soudu) se jedinec ocitá v nové sociální roli dlužníka, splácejícího dluh. Výkon této role je regulován (limitován) podmínkami nastavenými soudem, což – v kombinaci s dlouhodobým plněním soudem stanovených podmínek (5 let) může být výrazně demotivujícím Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

faktorem při rozhodování jedince, zda proces oddlužení podstoupit, a být zdrojem dlouhodobé frustrace v případě, kdy jedinec proces oddlužení již zahájil.

- získává zpětnou vazbu o účinnosti jeho řešení. Tento postup má obecný ráz, jeho průběh závisí na konkrétních podmínkách, jednotlivé fáze mohou mít různou délku, i různou intenzitu prožívání psychické zátěže jedincem.

Role poradce v insolvenčním procesu Hlavní náplň činnosti insolvenčního poradce v procesu práce s klientem by se dala lapidárně vyjádřit: poskytuje odbornou a psychologickou podporu dlužníkovipři jeho oddlužení. Předpokladem úspěšného fungování spolupráce insolvenčního poradce a klienta je schopnost poradce navázat a rozvíjet (udržovat) psychologický kontakt, získat si klientovu důvěru. Především tím, že se poradce prokáže svoji kompetenci poskytnout klientovi podporu. Nakolik odborná podpora spočívá v poskytování rad a doporučení finančního i právního charakteru, nabízení možností řešení vzniklé situace (po věcné, odborné stránce), pomoc klientovi při výběru variant řešení, pak psychologická podpora dlužníka spočívá v: - posilování schopností dlužníka reálně vnímat a analyzovat informace, potřebné k řešení situace (pomoc při získávání vhledu do situace), - podpoře dlužníka při jeho rozhodování o způsobech možného oddlužení, - pomoci dlužníkovi v jeho adaptaci na novou roli (jedince v insolvenci), - posilování a udržování motivace dlužníka k aktivnímu přístupu k oddlužení, k udržení dlouhodobé motivace ke splácení dluhu, - vytváření podmínek, omezujících působení stresorů pramenících ze stávající situace. Smyslem psychologické podpory není „vytvoření“ klienta, závislého na radách insolvenčního poradce“, ale jedince, který díky novému náhledu, díky reálnému vnímání reality je ochoten a schopen si uvědomit a převzít odpovědnost za vlastní jednání (v tomto smyslu má psychologická podpora podobu koučování).

Kdo představuje problémového dlužníka a v čem? Insolvenční poradce se při výkonu své profesionální činnosti může setkat s různými typy klientů, kteří svými osobnostními dispozicemi či chováním mohou představovat problémové klienty. Podle osobnostních dispozic dlužníka, především jeho schopností a motivace podílet se na procesu oddlužení, se můžeme setkat s: - jedincem, který je motivovaný, avšak s omezenými rozumovými schopnosti racionálně posuzovat situaci, ve které se právě nachází. Tento typ člověka je motivován stávající situaci řešit, k realizaci svého záměru však nemá dostatek schopností, a to obecných (rozumových schopností, inteligence, kterou postrádá), jeví se jako „mentálně nesmělý“, nebo - a to častěji odborných,aktuálně seprojevujících jako nedostatečná orientovanost jedince v otázkách finančních a právních, spojených s insolvencí (finanční analfabet). Úlohou insolvenčního správce u tohoto typu klienta pak bude jeho odborné provázení spočívající především ve zvyšování schopností klienta (objasňováním vysvětlováním, poskytováním odborných rad, bezprostřední pomocí při vytváření konkrétních návrhů) porozumět požadavkům plynoucím z té které fáze insolvenčního procesu; - jedincem, který je schopný racionálně posuzovat situaci, k jejímu řešení však postrádá motivaci Na rozdíl od předcházejícího typu tento klient má vhled do situace, avšak jeho ochota na situací něco změnit je minimální (protože je „demotivován“ např. vidinou pětiletého „živoření“, hledá způsoby, jak se mu vyhnout). Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

Bude-li okolnostmi (a věřiteli) donucen do procesu insolvence vstoupit (motivem jeho jednání v tomto případě může být strach z následků), lze oprávněně předpokládat, že bude hledat cesty a způsoby, jak podmínky insolvence zmírnit (obejít, zkrátit). Úkolem insolvenčního správce u tohoto typu klienta pak bude pomocí objasňování vysvětlování, odstraňováním překážek, upozorňováním na nevýhodnost takového postupu apod. motivovat klienta k akceptování (vnitřnímu přijetí) restriktivních opatření, motivovat ho k plnění povinností z insolvence vyplývajících - jedincem nemotivovaným a neschopným racionálně posuzovat situaci a požadavky z ní plynoucí na jeho jednání V tomto případě má insolvenční správce co do činění s klientem, jehož značná problémovost souvisí s jeho neochotou (nechutí) a neschopností plnit požadavky pramenící z insolvenčního procesu. Vražedná kombinace „klient na to nemá a nechce“ představuje pro insolvenčního správce výzvu k prokázání jeho sociální kompetence zmotivovat klienta bez zájmu a přiměřeně jeho rozumovým schopnostem vysvětlit nutné kroky související s oddlužením klienta. Přitom je užitečné neztratit ze zřetele, že klientova nemotivovanost a současně neschopnost mohou být jen zdánlivé (jen se nám tak jevit), a pak klient (pouze) nemotivovaný se nám může jevit i jako neschopný, a naopak. Zjištění motivovanosti klienta ke změnám proto považujeme za užitečný (a nutný) krok insolvenčního správce při provázení klienta v procesu insolvence. Uvedené (ne zrovna šťastné) kombinace osobnostních předpokladů dlužníka mohou být „umocněny“ některým z následujících projevů v jeho chování, což podstatně zvyšuje klientovu problémovost: - jedinec s tendencí jednat agresivně - manipulující jedinec - nepřesvědčitelný, na svých postojích a názorech rigidně setrvávající jedinec - okázale vystupující, sociálně exhibující jedinec Poskytnout jednoznačný návod, jako jednat s takto se projevujícími problémovými klienty dost dobře nejde (což je dáno individuální variabilitou osobnostních vlastností a projevů jak klienta, tak insolvenčního poradce, i různorodostí situací, v nichž k interakci dochází). Při zvažování našeho postupu, jak na jednání takového klienta reagovat, je užitečné položit si (a odpovědět si) následující otázky: - Jak se jedinec projevuje? (registrujeme jeho vnější projevy, chování) - Co to dělá se mnou? (uvědomíme si jaké pocity a myšlenky ve mně klientovo chování vyvolává a proč?) - Proč se tak klient chová, projevuje? (zkusíme odhadnout, jaká je vnitřní pohnutka jeho chování, co ho nastartovalo?) - Jaká budu (mohu) na jeho chování reagovat? (rozhodujeme o vlastní reakci na chování klienta, reagujeme) Agresivně jednající jedinec Agrese může mít různou podobu a intenzitu (verbální, fyzická, proti osobám, proti předmětům, proti sobě samému – autoagrese, individuální/skupinová apod.). Projevuje se útočným chováním (nadávky, vyhrůžky, urážky, fyzické napadání aj.), s úmyslem poškodit, ublížit, získat převahu nad druhým jedincem. Co prožíváme při setkání s agresivním jednáním? Strach, zlost, obavy, vztek a další negativní emoce a myšlenky. „Proč tak jedná?“ „Kdo a jak je tímto jednáním ohrožený?“ „Jak reagovat?“ Nejpřirozenější reakcí, která nás na projevenou agresi napadne, je protiagrese. Ta je pro řešení situace nejméně vhodným způsobem (protiagrese obvykle eskaluje násilí, je pro útočníka důvodem k další narůstající agresi). Co může být příčinou agresivního chování? Například dlouhodobá frustrace plynoucí z neschopnosti klienta splácet dluhy (agrese jako způsob vyrovnávání se se stresem). Stejně tak příčinou může být strach, že jedinec nedosáhne cíle svého jednání (normální cestou), a proto raději zvolí agresivní přístup. Zdrojem agrese může být situačně vyvolaný hněv, vztek. Agresivní chování může být nástrojem, který jedinec používá při styku s ostatními lidmi (je to osvojený a osvědčený způsob jeho chování, bez emocionálního doprovodu).


Jak reagovat na agresivní jednání klienta? Obecně platí zásada, že čím zdrženlivěji budeme na agresivní výpady reagovat, tím máme větší šanci na zvládnutí vzniklé situace. Necháme-li jedince „vybouřit“, vypustit páru (emoce), aniž bychom reagovali stejně agresivně, a jsme-li schopni navíc projevit pro jeho jednání porozumění, udělali jsme vše pro to, abychom mohli posléze asertivně, pomocí věcných argumentů prosadit svůj přístup k řešení vzniklé situace či problému. Manipulující jedinec Předstírání bezmocnosti, vyvolávání soucitu, citové vydírání, připomínání vlastních zásluh, abych vyvolal v druhém pocity viny, lichocení za účelem získání výhod, lži, ale i ohánění se rezonujícími jmény, známostmi s vlivnými lidmi – to vše jsou projevy manipulativního jednání. Oproti agresivnímu jednání používá mírnější způsoby ovlivňování, díky kterým však může být neodhalené delší dobu („bez vás to nezvládnu“ „když mi nepomůžete“ „ jako Vy to já nikdy neudělám“ můžeme slyšet od klienta, než zjistíme, že to co měl udělat on, se snaží přenést na nás). Jaké pocity to v nás vyvolá? Zpočátku možná libé (koho by nepotěšila nějaká ta lichotka, slyšet, jak jsme v něčem skvělí?), později však – při prokouknutí – pocit nekompetentnosti, vztek, zlost (na manipulujícího, na sebe sama, že jsem neprokoukl dřív). Nejobecnější příčinou manipulativního jednání je strach, nejistota, obavy, že jedinec nedosáhne svého cíle (a z různých důvodů nezvolil agresivní či asertivní způsob jednání), že jeho požadavek bude odmítnut - což bývá většinou (chybně) vnímáno jako odmítnutí vlastní osoby. Jak reagovat? V momentě, kdy zjistíme pokusy o manipulaci, dát najevo, že víme, a že nám to vadí („Vadí mi, že se mnou zkoušíte manipulovat“). Rafinovanější způsob obrany před manipulací je kontramanipulace - tj. navenek přijmout „pravidla hry“ a stejným způsobem s ním jednat, manipulovat. Nepřesvědčitelný, na svých názorech rigidně setrvávající jedinec Problémovost tohoto klienta spočívá v jeho neústupnosti stran jakékoliv změny jeho názoru či postoje. Je přesvědčen o své pravdě (o svém řešení) a hluchý i k sebelepším argumentům. Má tendenci selektivně používat informace, které podporují jeho řešení a přeslechnout, přehlédnout informace, které jeho verzi odporují. Jednání s takovým klientem může v insolvenčním poradci vyvolat „syndrom loveckého psa“, maximalizovat jeho potřebu přesvědčit nepřesvědčitelného o svém řešení, postupu, o „své pravdě“ Neústupnost klienta vyvolává ve vědomí přesvědčujícího pocit bezmoci, má výrazně demotivující vliv. Příčiny neústupnosti mohou být osobnostního rázu („je paličatý od Boha“), případně si tím jedinec posiluje svoje narušené sebevědomí a sebehodnocení a přijetí jiného názoru považuje za ohrožení své pozice, role, sebe samého. Jinou příčinou neústupnosti jedince je jeho nedostatečná schopnost, resp. neschopnost pochopit smysl sdělovaného v souvislostech. Dalším a poměrně častým motivem neústupnosti jedince může být fakt, že verze, kterou obhajuje, je pro něho výhodná (a jiný názor by její výhodnost mohl snížit, změnit). Ochotu klienta přijmout jiný názor (než je ten jeho) se může insolvenční poradce pokusit zvýšit použitím některé z metod ovlivňování a přesvědčování (např. vysvětluje, předkládá argumenty, demonstruje na příkladech, nabízí vlastní zkušenosti s řešením obdobného problému – včetně neúspěšného řešení i výsledku). U tohoto typu klientů však bude užitečné se smířit s tím, že existují i nepřesvědčitelní jedinci, a těm na závěr naší interakce s nimi (bez ambicí, že něco na svém zastávaném názoru změní) pouze stručně zopakujeme náš názor, postoj, naše řešení problému, o němž ho chceme přesvědčit (efekt poslední informace). Okázale vystupující, sociálně exhibující jedinec „To já když… Já, když jsem…Já, já, já …Já jsem OK, vy nejste OK…“. Naznačené začátky vět jsou typickým projevem jedince, který má výraznou potřebu přesvědčit svým jednáním, vystupováním, okázalým prezentováním svých finančních, materiálních a jiných „předností“ okolí (a především však sebe). Sebevědomě


vstupuje do debaty, aby dal přítomným najevo, co ví o problému, u jehož probírání se ocitnul, jak by ho on řešil, (jak podobné již úspěšně řešil, až vyřešil), aby je přesvědčil o své dokonalosti, kompetentnosti. Tyto projevy mohou – zejm. u méně sebevědomých jedinců – vyvolat (byť třeba jen na čas) pocit nekompetentnosti, obdiv, možná i závist, naopak u sebevědomých vyvolávají tyto projevy spíše vztek, tendenci k soupeření, možná i pobavení (v případech, kdy již byli předtím v kontaktu). Příčinou takového jednání je osobnostní založení jedince, především pak bytostná potřeba docílit uznání ze svého okolí, potřeba uplatnit se, získat pozitivní zpětnou vazbu, a tím posilovat své chatrně vybudované sebevědomí. V případě insolvence pak motivem takového jednání může být nepřijetí nové role (dlužníka neschopného splácet dluhy), snaha o zachování pozitivního sebeobrazu. Co se jednání s tímto typem klienta týká, nabízí se řešení, které tlumí jeho projevy (separujeme ho od diváků), nebo řešení, kdy chválením, obdivem k tomu, co dosáhl, zažil, úspěšně zvládl (takže trošku manipulací) si ho nakloníme, zvýšíme jeho ochotu ke spolupráci. Z metod přesvědčování je funkční metoda nedirektivního působení, kdy klientovi nabízíme svoji zkušenost a necháváme na něm, zda ji přijme či ne.

Jaké dovednosti jsou užitečné pro výkon profese insolvenčního poradce? Výkon činnosti insolvenčního poradce klade specifické nároky na některé osobnostní vlastnosti a osvojené sociální dovednosti. Mezi klíčové patří především: - schopnost jedince navázat a rozvíjet psychologický kontakt - schopnost empaticky naslouchat, - schopnost efektivně komunikovat (ve vztahu k cíli a účelu komunikace) 121 - schopnost motivovat klienta / - schopnost pružně reagovat na potřeby klienta - schopnost zvládat konflikty, zvládat konfliktní a stresové situace situace - schopnost vytvářet a udržet image odborníka (kompetentního jedince)

Nejčastější typy rozhovorů v činnosti insolvenčního poradce Těžiště profesionální činnosti insolvenčního poradce spočívá v jeho komunikaci s klientem, přičemž účelem komunikace může být: - získat od klienta informace (rozhovor k získání informací) Cílem je získat, doplnit, ověřit informace. Otázky, které klademe, aktivizují klienta, jeho zvědavost, příp. mohou vyvolat pocity ohrožení, vzniká potřeba zjistit, proč jsou informace vyžadovány, z toho pramenící ochota – neochota klienta informace poskytnout. - poskytnout klientovi potřebné informace (poradenský rozhovor) Cílem je poskytnout klientovi potřebné informace, jako základ pro jeho rozhodování, jednání, pro orientaci v problému, v řešení. Rady, které udělujeme, nutno poskytovat citlivě, ne mentorovat, povýšenecky poučovat. Vysvětlujeme, analyzujeme, uvádíme fakta do souvislostí, příp. ověřujeme, zda klient správně naše sdělení pochopil. V klientovi posilujeme vědomí, že námi poskytované informace jsou podkladem pro jeho řešení a rozhodování (je to o jeho odpovědnosti)! Rady a vysvětlení, podávaná necitlivě, nesrozumitelně, nebo

121

/ motivovat dlužníka k řešení vzniklé situace, ke spolupráci s insolvenčním poradcem lze: předáváním rad,

odstraňováním překážek, nabídkou výběru, snižováním přitažlivosti, uplatněním empatie, poskytováním zpětné vazby, vyjasňováním cílů.


nevyznívají pro klienta pozitivně, mohou vyvolat v klientovi odpor, pocit nepochopení, ztrátu důvěry, ve finále odmítání poradce jako odborníka. - ovlivnit klientovy postoje, jeho jednání (persuazní rozhovor) Cílem persuazního rozhovoru je změnit postoj klienta, přesvědčit ho o nutnosti námi doporučovaného postupu, řešení. Metody ovlivňování, které k přesvědčování použijeme, mohou vyvolat v klientovi (v závislosti na jeho osobnostním založení) zvědavost, zájem, ale i odpor (zatvrzele pak setrvává na svém postupu, názoru, řešení), vnitřní konlflikt (boj motivů). Ke změně jeho postoje můžeme použít argumenty, demonstrovat – názorně předvést, vysvětlovat, používat kladné odpovědi, otázky, používat příklady (nedirektivní působení), používat apely. - poskytnout psychickou podporu klientovi, který se ocitl v nesnázích Cílem poradenského rozhovoru je poskytnout klientovi emocionální podporu v situaci, která je pro klienta psychicky náročná. V podstatě se nejedná o klasický rozhovor (dialog). Poradce v tomto typu rozhovoru je naslouchajícím, klientovy pocity reflektujícím komunikačním partnerem. Klient má potřebu podělit se o své pocity (někomu, u koho předpokládá porozumění), zároveň může mít obavy, ostych, vnitřní konflikt svěřit se – nesvěřit se. Jeho potřebu vypovídat se z nepříjemných pocitů lze posilovat parafrázováním klientových sdělení (funkční není litování – invalidizuje to klienta, stejně jako je užitečné se zdržet – byť dobře míněných rad typu udělej, nedělej, stejně tak se nedoporučuje klientův problém bagatelizovat). Poskytnout návod, jak správně vést ten který typ rozhovoru, by bylo sice užitečné - leč nereálné. Jednak proto, že neexistuje "čistý" typ rozhovoru (takže v informačním rozhovoru se mohou objevit prvky persuazního apod.), hlavně však pro variabilnost situačních proměnných, v nichž komunikace probíhá, a zejména pro jedinečnost osobnostních vlastností a dispozic účastníků té které interakce. Nicméně s jistou mírou pravděpodobnosti lze v tomto ohledu poskytnout obecná doporučení (zásady) k efektivnímu vedení rozhovoru (z nichž je užitečné vycházet při přípravě a vedení rozhovoru): - před vlastním rozhovorem je užitečné ujasnit si cíl komunikace (Potřebuji informace? Chci poskytnout informace, poradit klientovi? Chci motivovat, ovlivnit klienta, dosáhnout změny v jeho postojích, přesvědčit ho o jiném řešení? Chci „pouze“ naslouchat klientovým problémům, protože ten má potřebu o nich hovořit?); - navázat s klientem psychologický kontakt (představit se, domluvit se na "pravidlech" komunikace, délce komunikačního aktu, ujasnit si účel interakce, vysvětlit role insolvenčního správce v interakci a celém procesu insolvence – aby se zabránilo nereálnému očekávání ze strany dlužníka); - v úvodní fázi rozhovoru je užitečné komunikovat především o potřebách klienta, včetně zjištění jeho představ o řešení situace a podílu insolvenčního správce na jejím řešení; - pomocí verbální i neverbální komunikace, s využitím otevřených (klienta neohrožujících) otázek posilovat ochotu klienta vyjádřit jeho potřeby, přání, obavy (to umožňuje odhadnout motivovanost klienta k řešení situace); - žádný požadavek klienta nenechat bez odezvy, v případě, že požadavek nelze splnit (neumím, nemám pro to podmínky nyní nebo vůbec), vysvětlit důvody příp. navrhnout "náhradní" možné řešení; - komunikujícímu klientovi poskytovat pozitivní zpětnou vazbu, parafrázovat a interpretovat jeho sdělení (tím se ujistit, že jsme sdělovanému porozuměli); - dbát na to, aby sdělení insolvenčního poradce byla pro klienta natolik srozumitelná, transparentní a jasná, aby jim klient nemohl dát jiný význam, než který poradce zamýšlí. Insolvenční poradce tak předejde možnému vzniku poruch v komunikaci.

1.2. Modelový případ: jednání s problémovými klienty (dlužníky)

-

Níže uvedené modelové situace směřují k rozvíjení mentálních dovedností insolvenčních poradců identifikovat, analyzovat a řešit problémy psychologického rázu v interakci dlužník – insolvenční poradce, konkrétně pak: ke zlepšení percepce insolventního poradce při posuzování osobnosti klienta (dlužníka) a jeho chování, Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

-

k získání návyků pro vytvoření a udržování psychologického kontaktu mezi insolvenčním poradcem a dlužníkem (jako klíčová podmínka možné spolupráce dlužník – poradce), k získání dovedností insolvenčních poradců při ovlivňování postojů a jednání klientů, ke zvýšení mentální připravenosti insolvenčních poradců k jednání s problémovými typy klientů Řešení modelové situace spočívá v hledání odpovědí na otázky k psychologické podstatě a zvláštnostem průběhu konkrétní modelové situace. Zvolený způsob zpracování modelových situací (s využitím prvků koučinku) umožňuje řešiteli zpřesnit percepci praktických problémů v insolvenčním řízení (které jsou syceny psychologickou problematikou), a zároveň vytváří prostor pro individuální řešení, odpovídající osobnostnímu založení řešitele. Uvedené otázky současně tvoří osnovu (vodítko) pro vytvoření představy insolvenčního poradce o průběhu a možném řešení konkrétní situace. 1. modelová situace: První kontakt insolvenčního poradce s klientem (dlužníkem) - Jaký je účel a cíl prvního kontaktu insolvenčního poradce s klientem? - Jak a čím (konkrétní postup, metody) budu (já jako insolvenční poradce) iniciovat interakci s klientem? - Jaký postup při jednání s klientem zvolím, a na čem to závisí? - Co očekávám od klienta? - Které skutečnosti mohou průběh prvního kontaktu s klientem zkomplikovat? - Jak, čím bude negativní vliv situačních proměnných minimalizovat? - Jaké podmínky pro první kontakt s klientem bych měl (v roli insolvenčního poradce) zvažovat? - Čeho bych se měl v roli insolvenčního poradce vyvarovat? - Co bude výsledkem první interakce insolvenčního poradce s klientem? 2.

modelová situace: Jednání insolvenčního poradce s klientem se sníženými schopnostmi - Kdo pro mne – insolvenčního poradce - představuje klienta se sníženými schopnostmi, a proč? - Jak se toto zjištění (klientův handicap) promítá do mého prožívání, postojů, chování? - Co je cílem interakce insolvenčního správce s klientem se sníženými schopnostmi? - Jaké psychologické prostředky při jednání s klientem se sníženými schopnostmi využiji? - Jaký postup pro jednání s klientem zvolím? - Čeho bych se měl v roli insolvenčního poradce při jednání s klientem se sníženými schopnostmi vyvarovat?

3. modelová situace: Jednání insolvenčního poradce s nemotivovaným klientem - Jak se projevuje snížená motivovanost klienta k insolvenčnímu procesu (insolvenčnímu poradci)? - Co považuji za zdroje nízké motivovanosti klienta? - Jak se projevy a chování nemotivovaného klienta odrazí v prožívání, postojích a jednání insolvenčního poradce? - Které psychologické prostředky a postupy mohu jako insolvenční poradce využít ke zvýšení motivovanosti klienta? 4. modelová situace: Jednání insolvenčního poradce s manipulujícím klientem - Jaké chování a projevy klienta považuji za manipulativní ? - V čem spatřuji hlavní příčiny manipulativního chování klienta? (Proč manipuluje, co sleduje?)


- Jak budu (z pozice insolvenčního správce) manipulativní chování klienta prožívat a jak na ně budu reagovat? - Jaké psychologické prostředky a postupy použiji k minimalizaci manipulativních projevů klienta?

Rozšiřující text k modelovým situacím 1. modelová situace: První kontakt insolvenčního poradce s klientem (dlužníkem) Smyslem prvního setkání insolvenčního poradce s dlužníkem (klientem) je navázání psychologického kontaktu jako klíčového předpokladu jejich budoucí spolupráce. První kontakt (a první dojem z něho plynoucí) tvoří základ vztahů mezi insolvenčním poradcem a klientem, ovlivňuje významně průběh interakce. V průběhu prvního setkání insolvenční poradce může (měl by): - získat informace o osobnosti klienta, jeho potřebách, představách, očekáváních - zpřesnit klientovu představu o své roli v procesu insolvence a o své kompetenci požadavky role naplnit - spolu s klientem se sjednotit na „pravidlech hry“, zásadách jejich spolupráce - poskytnout klientovi základní informace odborného rázu (finanční, právní, administrativní), užitečné pro jeho další postup v procesu insolvence Jaký postup insolvenční poradce při jednání s klientem při prvním kontaktu zvolí, závisí na konkrétních podmínkách, nicméně mělo by být pro něj příznačné poradcovo empatické naslouchání potřebám a očekáváním klienta (teprve poté může sledovat své cíle). Průběh prvního kontaktu může zkompliovat (kromě nedostatečné informovanosti klienta o průběhu insolvence) zejména v situaci přítomné stresory, ovlivňující prožívání a chování klienta. Insolvenční poradce v kontaktu s klientem by se měl vyvarovat jednání a projevů, příznačných pro mocenský přístup (disponuje informační mocí) a posilujících klientovu závislost. Výsledkem první interakce by měla být zkonkretizovaná představa obou účasntíků interakce (insolvenčního poradce i klienta-dlužníka) o fungování jejich vzájemného vztahu v procesu insolvence. 2. modelová situace: Jednání insolvenčního poradce s klientem se sníženými schopnostmi Prioritou v jednání insolvenčního poradce s tímto typem problémového klienta je posoudit, zda-li se jedná o schopnosti snížené aktuálně či trvale, a těm pak přizpůsobit prostředky a postupy k ovlivnění postojů a chování klienta. Negativní hodnocení partnera v komunikaci je velmi často výsledkem nenaplněného očekávání, hledání příčin neorozumění na straně partnera („on mi to nevysvětlil“ vs. „on to nepochopil“). Jako mentálně neodstačivý se může insolvenčnímu poradcii jevit i jedinec, který nenaplňuje požadavky aktuální role, ve které se ocitnul („je svůj“) . Při komunikaci s mentálně handicapovaným jedincem se osvědčuje postupy založené na názornosti, vyjasnění si základních pojmů a jejich smyslu, opakování, strukturovaná, na menší části členěné sdělení, ověřování porozumění sdělovaném, doporučení formulovaná zřetelně a direktivnějším způsobem. V tomto případě, více než jinde, platí obecná psychologická zásada, že „za to, jak bude sdělení přijato, ručí mluvčí“ (ale rozhoduje příjemce). Problémem v této kategorii klientů může být i klient snížené schopnosti pouze předstírající (za účelem dosažení výhod). 3. modelová situace Jednání insolvenčního poradce s nemotivovaným klientem Klient, nedostatečně motivovaný aktivně se účastnit insolvenčního procesu, místo hledání řešení hledá důvody (proč ne). Již samotná vidina pětiletého „živoření“ (jako výsledek insolvenčního řízení) je pro dlužníka – klienta silně demotivujím prvkem. Stejně tak motivace dlužníka strachem (v podobě exekuce) má omezenou účinnost do doby, pokud je hrozba sankce reálná. Jako demotivující činitel může působit vše, co reálně či potenciálně ohrožuje základní potřeby klienta (potřebu bezpečí, jistoty, sociální prestiže aj.)


Zvýšit motivovanost klienta k aktivnějšímu zapojení se do insolvenčního řízení může insolvenční poradce tím, že porozumí klientovým potřebám, a následným vysvětlováním a objasňováním výhod jím doporučovaného postupu, odstraňováním překážek, nedirektivním působením (klientovi nabízí pozitivní zkušenosti s již realilzovanými insolvenčními řízeními a jejich výsledky), poukazováním na nevýhody stávajícího stavu ovlivňuje postoje klienta žádoucím směrem.

4. modelová situace Jednání insolvenčního poradce s manipulujícím klientem Tendence klienta manipulovat vzniká zejména tehdy, není-li si jistý výsledkem, kterého chce dosáhnout, když se chce vyhnout neúspěchu, příp. nepříjemným následkům z nedosažení cíle, když má obavy z odmítnutí, (které vnímá osobně), chce-li získat výhody (příp. ústupky). Patří sem celá škála projevů od lichocení, přes citové vydírání až po vyhrůžky (většinou skryté). Obranou proti manipulaci je otevřená komunikace s jansě nastavenými pravidly jednání, asertivní chován (využití asertivních technik jako jsou otevřené dveře, sebeotevření, volné informace aj.).

1.3. Modelový případ: jednání insolvenčního poradce s klientem v krizi Pan D. s manželkou si půjčili peníze na opravu domu.Protože oprava byla finančně náročnější, než předpokládali, byli nuceni si pořídit další půjčku. Další neplánované výdaje vznikly, když další dluhy udělal syn. Vzniklou situaci ještě zkomplikovala onemocnění manželky a její dlouhodobá hospitalizace. Narůstající dluhy a nemožnost je splácet, spolu se stále častěji přicházejícími upomínkami a pak i exekučními příkazy způsobily, že se pan D. sám dostal do psychických problémů. Jeho pokus o vypracování insolvenčního příkazu byl neúspěšný. Zamítnutý byl i návrh na insolvenci vypracovaný firmou, která se oddlužením zabývá. V této - pro pana D. bezvýchodné situaci se obrací na insolvenčního poradce.... Úkol pro řešitele: V roli insolvenčního poradce, na základě analýzy klientovy situace, navrhněte postup insolvenčního poradce při jeho jednání s klientem (se zaměřením na psychologickou stránku jednání). Výchozí předpoklady pro řešení situace (psychologický přístup): úlohou insolvenčního poradce není terapie klienta, nicméně vzhledem k situaci, v níž se klient aktuálně nachází, k dosažení cíle jednání je psychologický přístup, poskytnutí psychologické podpory předpokladem pro volbu vhodného přístupu ke klientovi, pro navázání vztahu, založeného na oboustranné důvěře mezi insolvenčním poradcem a klientem, je navázání a rozvíjení psychologického kontaktu - účinná psychologická podpora vyžaduje od insolvenčního poradce, aby: a) dovedl identifikovat psychologickou podstatu situace, v níž se klient nachází, b) uměl si vytvořit si reálnou představu o faktorech, které v dané situaci ovlivňují prožívání a chování klienta c) na základě těchto informací pak zvolil vhodné prostředky, metody a postupy k poskytnutí psychologické podpory klientovi

a) Psychologická podstata situace klienta D.: Popsaná situace představuje z psychologického hlediska psychosociální krizi. V psychosociální oblasti je krize definována jako důsledek životní události, kterou není jedinec schopen zvládnout vlastními silami, vlastními vyrovnávacími strategiemi, eventuálně za pomoci jemu blízkých lidí, v přijatelném čase a navyklým způsobem. U jedince dochází ke vzniku pocitu nerovnováhy (individuální prožitek, subjektivní pocit), pocitu obav z budoucnosti, k oslabení adaptačních regulativních mechanismů (stav emočního napětí trvající nejčastěji po dobu 2-6 týdnů - nezřídka i měsíců), ke vzniku potřeby stávající situaci změnit.Probíhá obvykle ve 4 po sobě následujících fázích: 1. fáze: stav ohrožení, šok, zvýšené napětí ("to není Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

pravda"). Pro jednání je příznačná snaha o automatické řešení problému.2.fáze: další zvyšování emočního napětí, labilita, zranitelnost (nebezpečí již plně uvědomované). Hledání viníků "kdo za to může?"V jednání klienta se projevují tendence k vědomému řešení problému metodou pokus-omyl.3. fáze: další zvýšení napětí, vmímané jako úzkost, snaha o předefinování krize("třeba to nebude pravda", event smíření - "je to pravda, musím se s tím smířit"). V jednání klienta se projevuje jako pokusy o inovaci metod řešení, snaha akceptovat existující vlastní pocity, snaha dělat rozhodnutí. V této fázi je klient obvykle nejpřístupnější pomoci zvenčí. 4. fáze: stav závažné psychické dezorganizace, projevující se jako apatie, poruchy v kognitivních i emocionálních procesech, somatizace, prezentování pocitů bezmoci, "smíření" se se stávajícím stavem.(zde už je nezbytná krizová intervence nebo i rozsáhlejší terapie). b) Psychosociální faktory ovlivňující prožívání a chování klienta D. v jeho situaci: Pro prožívání popsané (krizové) situace klientem je příznačný stav napětí, stresu. Klient negativně prožívá existenci v situaci přítomných stresorů, pramenících z jeho neschopnosti splácet dluhy (pocity nekompetentnosti, nedostačivosti, bezmoci - umocněné již dříve učiněnými pokusy situaci zvládnout) , jakož i stresorů, s tímto souvisejících (hrozba exekuce, ztráty sociální prestiže, finanční újma, zdravotní stav manželky a z něho pramenící pocit, že na řešení zůstal sám, apod.)Podle osobnostního založení klienta se v jeho chování začne projevovat fungování obranných mechanismů (jako neuvědomovaných tendencí vyrovnat se se vzniklou situací). Mohou se projevit jako tendence k agresivnímu řešení (agrese v různých podobách, ale i usilovná snaha o překonání stávajících obtíží, překážek) či únikovému řešení (potlačení, vytěsnění, únik do nemoci, kompenzace, suicidální myšlenky, apod.). c) Psychologické prostředky, metody a postupy k řešení situace klienta D. Výběr psychologických prostředků, metod, postupu bude záviset na tom, jak insolvenční poradce porozumí momentální situaci a jak je schopen a ochoten aplikovat psychologické zásady jednání s člověkem v krizi. Při analýze situace (přípravě na jednání s klientem D.) insolvenční poradce si ujasňuje především: Jaká je aktuální potřeba (potřeby) klienta a jak se to projevuje v jeho chování, reakcích? Dominantní a prioritní potřebou klienta D. v této konkrétní situaci je získat zpět psychickou rovnováhu, restaurovat u něho pocit jistoty a bezpečí. Klient v průběhu vyprávění svého příběhu působí odevzdaným, poraženeckým dojmem, projevuje nedůvěru v úspěšné řešení, projevy nervozity, bezmoci (možná i nedůvěry v insolvenčního poradce).Tendence k sebelítosti, k opakovanému líčení „pohrom“, které způsobily jeho současnou krizovou situaci, hledání příčin („proč se to stalo, proč zrovna mně?“, hledání viníků. Správný odhad aktuálních potřeb klienta insolvenčním poradcem je předpokladem a nezbytnou podmínkou pro navázání psychologického kontaktu mezi klientem a insolvenčním poradcem. Čeho chci při jednání s klientem dosáhnout? V návaznosti na klientovy potřeby je prioritou v jednání insolvenčního poradce zklidnění klienta, pomoc a podpora při znovunabytí klientova pocitu jistoty a bezpečí. Teprve po zklinění emocí („vypovídání se klienta z problému“) může insolvenční poradce poskytovat informace (příp.vznášet požadavky na klienta) stran vlastního průběhu insolvenčního procesu a nároků na klienta, z tohoto procesu vyplývajících (včetně vymezení své role poradce v insolvečním procesu). Toto doporučení vychází z předpoikladu, že vnímání a prožívání jedince v krizi, ve stresu je značně zkreslené, poznamené přítomností negativních emocí (strachem), s tendencí opakovat navyklé (rigidní, obvykle neúčinné) vzorce chování. Co jednání klienta dělá se mnou? Pocity a prožitky insolvenčního poradce při líčení klientova příběhu se pohybují (v závislosti především na jeho osobnostním založení a vývoji situace) od upřímného zájmu, soucitu, empatického prožívání klientových problémů až po „odsouzení“ klienta za jeho jednání,(„přivodil si to sám, mohl přijít dřív“….apod.) nechuť naslouchat epickému výkladu klienta o tom, co ho postihlo a proč (včetně jeho doprovodných emočních projevů). U insolvenčního poradce „rutinéra“, se mohou projevit tendence zkrátit vstupní kontakt, netrpělivost v naslouchání klientovu příběhu (ve zjišťování a respektování klientových potřeb), v potřebě udělovat blesková a zaručená řešení. Opačný extrím může nastat u insolvenčního poradce, který se rozhodne „páchat dobro“, volí overprotektivní (opečovávatelský) přístup, nechává se pohltit klientovým příběhem a s klientem ho prožívá (nemá hranice, chybí mu odstup od problému jako předpoklad pro jeho řešení).


Uvědomění si vlastních pocitů, které v insolvenčním poradci klientův příběh, osobnost klienta a jeho jednání vyvolávají, umožňuje insolvenčnímu poradci tyto identifikovat, pojmenovat a pracovat s nimi. Které psychologické metody, prostředky použiju a v jakém pořadí? (jaký postup zvolím?) Psychologická doporučení jak postupovat: - vyslechnout klienta, s cílem identifikovat jeho problémy a potřeby - posilovat ochotu klienta k vyprávění jeho příběhu (s cílem získat informace, potřebné pro zahájení insolvenčního procesu). odporovat komunikaci lze verbálně – opakováním sdělovaného, parafrázováním, otázkami (k věciú - umožnit klientovi v průběhu jeho vyprávění ventilovat jeho emoce, pocity, nálady (aniž by se sám jimi nechal „infikovat“) - naznačit možnosti řešení stávající situace, své role při jejím řešení, požadavky a nároky z toho vyplývající pro klienta (zde používá především metody vysvětlování, nedirektivního působení – např. uváděním pozitivních zkušeností s řešením obdobných situací, předkládáním argumentů, apod. V této souvislosti poukáže na neúčelnost hledání příčin a viníků vzniku této situace, orientovat klienta „do budoucnosti“, k řešení stávajícího stavu - získání zpětné vazby od klienta, zda porozuměl navrhovanému řešení a podílu každého z účastníku na něm. Smyslem takto zvoleného postupu je: - nechat klienta ventilovat jeho pocity jako předpoklad následného reálného vnímání a posouzení krizové situace, v níž se klient nachází - získat informace (o aktuálních potřebách klienta) jako základ pro volbu postupů a výběr prostředků - vytvořit s klientem nezbytný psychologický kontakt - vytvořit u klienta image kompetentního insolvenčního poradce

ODDÍL F: ANGLICKO – ČESKÁ JAZYKOVÁ PŘÍPRAVA JUDr. Jarmila Veselá


Předmět úpravy

Scope of Application

Tento zákon upravuje a) řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka soudním řízením některým ze stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů,

This Act regulates a) resolution of the insolvency and imminent bankruptcy of the debtor by the court proceedings through one of the set methods in order the organise the property relations to persons affected by the debtor’s insolvency or imminent bankruptcy and to achieve the highest possible and essentially proportional satisfaction of the debtor’s creditors, b) the debtor’s discharge of debts

b) oddlužení dlužníka.

Vymezení některých základních pojmů

Definition of some Basic Terms

Pro účely tohoto zákona se rozumí

For the purposes of this Act

a)

insolvenčním řízením soudní řízení, jehož předmětem je dlužníkův úpadek nebo hrozící úpadek a způsob jeho řešení ,

b) insolvenčním soudem soud, před nímž probíhá insolvenční řízení,

the insolvency proceedings mean the court proceedings, the subject of which is the debtor’s insolvency or imminent bankruptcy and the method of its resolution b) an insolvency court means a court before which the insolvency proceedings are held

c)

c)

insolvenčním návrhem u insolvenčního soudu podaný návrh na zahájení insolvenčního řízení,

a)

an insolvency petition at the insolvency court means a petition filed for the commencement of the insolvency proceedings

d) incidenčním sporem spory vyvolané insolvenčním řízením, o kterých tak stanoví tento zákon, projednávané v rámci insolvenčního řízení,

d) an incidental dispute means a dispute caused by the insolvency proceedings, which is provided by this Act and heard during the insolvency proceedings

e)

majetkovou podstatou majetek určený k uspokojení dlužníkových věřitelů,

e)

assets means property intended for the satisfaction of the debtor’s creditors

f)

osobou s dispozičními oprávněními, osoba, které v průběhu insolvenčního řízení přísluší právo nakládat s majetkovou podstatou ohledně všech oprávnění, ze kterých se skládá,

f)

a person with handling authority means a person who in the course of the insolvency proceedings has the right to handle the assets in regards to all permissions that it is comprised of

g)

zajištěným věřitelem věřitel, jehož g) a secured creditor means a creditor whose pohledávka je zajištěna majetkem, který receivables are secured by property which Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

náleží do majetkové podstaty, a to zástavním právem, zadržovacím právem, omezením převodu nemovitosti, zajišťovacím převodem práva nebo postoupením pohledávky k zajištění nebo obdobným právem podle zahraniční právní úpravy,

falls under the assets through mortgage, right of lien, restriction of the transfer of immovable property, collateral assignment or through of referral of receivables for securing or another similar right under an international legal regulation

h) přihláškou pohledávky procesní úkon, kterým věřitel uplatňuje uspokojení svých práv v insolvenčním řízení,

h) an application of a receivable means a procedural act, by which a creditor applies the satisfaction of its rights in the insolvency proceedings

i)

insolvenčním rejstříkem informační systém, který obsahuje údaje podle tohoto zákona,

i)

an Insolvency Register means an information system which contains information under this Act

j)

společným zájmem věřitelů zájem nadřazený jejich jednotlivým zájmům, je-li jeho cílem, aby zvolený způsob řešení úpadku byl pro ně spravedlivý a výnosnější než ostatní způsoby řešení úpadku; tím není dotčeno zákonem zaručené zvláštní postavení některých věřitelů,

j)

a common interest of the creditors means an interest superior to their individual interests, provided its goal is to ensure that the elected method of the resolution of the insolvency is fair for them and more profitable than any other method of its resolution, this however does not affect the special legal position of certain creditors guaranteed by law

k)

finanční institucí banka, spořitelní a úvěrní družstvo, instituce elektronických peněž, pojišťovna a zajišťovna a za dále stanovených podmínek tohoto zákona i některé další osoby.

k)

a financial institution means a bank, savings and credit union, insurance company or reinsurance company and under conditions set out in this Act, also certain other persons

Úpadek Dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c)

tyto závazky není schopen plnit (dále jen „platební neschopnost“)

Dlužník, který je právnickou nebo fyzickou osoboupodnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen

Insolvency A debtor is insolvent if they have a) several creditors and b) outstanding financial liabilities for more than 30 days overdue and c) they are not able to fulfil such liabilities (financial insolvency)

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků

A debtor who is a legal entity or a natural person, i.e. an entrepreneur, is considered insolvent even if they have excess debts An imminent bankruptcy occurs when given all the circumstances, it may be reasonably assumed that the debtor will not be able to duly and timely fulfil the substantial part of its financial liabilities

Způsob řešení úpadku

Method of the Resolution of the Insolvency


Způsobem řešení úpadku nebo hrozícího úpadku dlužníka v insolvenčním řízení se rozumí a) b) c) d)

konkurs reorganizace oddlužení a zvláštní způsoby řešení úpadku, které tento zákon stanoví pro určité subjekty nebo pro určité druhy případů

Zásady insolvenčního řízení Insolvenční řízení spočívá zejména těchto zásadách: a) insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů b) věřitelé, kteří mají podle tohoto zákona zásadně stejné nebo obdobné postavení, mají v insolvenčním řízení rovné možnosti c) nestanoví-li tento zákon jinak, nelze práva věřitelů nabytá v dobré víře před zahájením insolvenčního řízení omezit rozhodnutím insolvenčního soudu ani postupem insolvenčního správce

d) věřitelé jsou povinni zdržet se jednání, směřujícího k uspokojení jejich pohledávek mimo insolvenční řízení, ledaže to dovoluje zákon

Výjimky z působnosti zákona Tohoto zákona nelze použít, jde-li o a) b) c) d)

stát územní samosprávný celek Českou národní banku Všeobecnou zdravotní pojišťovnu České republiky e) Fond pojištění vkladů f) Garanční fond obchodníků s cennými papíry g) veřejné neziskové ústavní zdravotnické zařízení, zřízené podle zvláštního zákona h) veřejnou vysokou školu, nebo i) právnickou osobu, jestliže stát nebo vyšší územní samosprávný celek před zahájením insolvenčního řízení převzal všechny její dluhy nebo se za ně zaručil

the method of the resolution of the insolvency or an imminent bankruptcy of a debtor in the insolvency proceedings means a) bankruptcy order b) restructuring c) discharge, and d) special methods of resolutions of the insolvency provided by this Act for specific bodies or certain types of cases Principles of Insolvency Proceedings Insolvency proceedings are mainly based on the following principles: a) the insolvency proceedings must be held so that none of the participants in the proceedings has been unfairly damaged or illegally advantaged and that the highest possible satisfaction of the creditors could be achieved swiftly and economically b) the creditors, who have an identical or similar position under this Act, have essentially equal opportunities in the insolvency proceedings c) unless this Act stipulates otherwise, the rights of the creditors acquired before the commencement of the insolvency proceedings in good faith may not be restricted by the decision of the insolvency court nor by the process of the insolvency administrator d) the creditors are obligated to abstain from any action towards the satisfaction of their receivables outside of the insolvency proceedings unless it is permitted by law Exceptions from the Effects of the Law This Act cannot be applicable if it is in regards to a) the State b) the local government unit c) the Czech National Bank d) the General Health Insurance Company of the Czech Republik e) the Deposit Insurance Fund f) the Guarantee Fund f the Securities Traders g) public non-profit institutional health facilities, established under a special Act h) a public college, or i) a legal entity, if the State or the higher local government unit has assumed all its debts or guaranteed them on its behalf before the commencement of the insolvency proceedings This Act can no longer be applicable if it is in regards


Tohoto zákona nelze dále použít, jde-li o

to a)

a)

finanční instituci, po dobu, po kterou je nositelem licence nebo povolení podle zvláštních právních předpisů, upravujících její činnost

b) zdravotní pojišťovnu, zřízenou podle zvláštního právního předpisu, po dobu, po kterou je nositelem povolení k provádění veřejného zdravotního pojištění c) politickou stranu nebo politické hnutí v době vyhlášených voleb podle zvláštního právního předpisu

a financial institution, for the period during which it is the license or permit holder under special legal regulations, governing its aktivity

b) a health insurance company established under a special legal regulation, for the period during which it is the permit holder for the provision of public health insurance c) a political party or political movement during the time of the declaration of the elections under a special legal regulation

Procesní subjekty Procesními subjekty podle tohoto zákona jsou a) insolvenční soud b) dlužník c) věřitelé, kteří uplatnili svá práva vůči dlužníku d) insolvenční správce, popřípadě další správce e) státní zastupitelství, které vstoupilo do insolvenčního řízení nebo do incidenčního sporu, a f) likvidátor dlužníka

Procedural Bodies Procedural bodies under this Act are:

Účastníci insolvenčního řízení Účastníky insolvenčního řízení jsou dlužník a věřitelé, kteří uplatňují své právo vůči dlužníku.

Participants in the Insolvency Court The participants in the insolvency proceedings are the debtor and creditors who exercise their right against the debtor. Insolvency Administrator and other Administrators The insolvency administrator is appointed from the list of the insolvency administrators managed by the Ministry of Justice.

Insolvenční správce a další správci Insolvenční správce se ustanovuje ze seznamu insolvenčních správců, které vede Ministerstvo spravedlnosti. Předběžný správce vykonává před rozhodnutím o úpadku činnosti stanovené v tomto zákoně a uložené mu insolvenčním soudem a má práva a povinnosti, které mu tento soud vymezí. Je-li to účelné, může insolvenční soud ustanovit insolvenčnímu správci zástupce pro případ, že by ze závažných důvodů nemohl přechodně svou funkci vykonávat. Je-li insolvenční správce vyloučen z některých úkonů proto, že mohou odporovat společnému zájmu věřitelů v insolvenčním řízení, ve kterém byl rovněž ustanoven insolvenčním správcem, ustanoví

a) the insolvency court b) the debtor c) creditors who exercise their rights against the debtos d) the insolvency administrator or another administrator e) the Attorney General’s Office which entered the insolvency proceedings or incidental dispute, and f) the liquidator of the debtor

The provisional administrator shall, before deciding on bankruptcy, perform the activities stipulated in this Act and imposed upon them by the insolvency court and they have the rights and obligations defined by such court. Where appropriate, the insolvency court may appoint a representative of the insolvency administrator in the event that they could no temporarily perform their duties due to a serious reason. If the insolvency administrator is excluded from certain acts because they could be contrary to the common interest of the creditors during the insolvency proceedings, during which they were also appointed as an insolvency administrator, the insolvency court shall always appoint a separate


insolvenční soud pro tyto úkony odděleného insolvenčního správce vždy. V případech, kdy je nutné v rámci insolvenčního řízení řešit zvláštní problematiku vyžadující odborné specializace, může insolvenční soud ustanovit i zvláštního insolvenčního správce a upravit jeho vztah k insolvenčnímu správci. Insolvenční návrh Insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, zahajuje se dnem, kdy insolvenční návrh dojde věcně příslušnému soudu.

insolvency administrator for such acts. In cases when it is necessary to deal with a special issue requiring professional expertise during the insolvency proceedings, the insolvency court may also appoint a special insolvency administrator and amend their relationship with the insolvency administrator.

Reorganizace Reorganizací se rozumí zpravidla postupné uspokojování pohledávek věřitelů při zachování provozu dlužníkova podniku, zajištěné opatřeními k ozdravění hospodaření tohoto podniku podle insolvenčním soudem schváleného reorganizačního plánu s průběžnou kontrolou jeho plnění ze strany věřitelů. Reorganizací lze řešit úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka, který je podnikatelem, reorganizace se týká jeho podniku.

Insolvency petition Insolvency proceedings may be initiated only upon a petition, it shall be commenced on the day when the insolvency petition is delivered to the materially competent court. The debtor or the creditor is entitled to file an insolvency petition, in case of imminent bankruptcy, the insolvency petition may only be filed by the debtor. Moratorium A debtor who is an entrepreneur may file a petition at the insolvency court to declare a moratorium within 7 days of the submission of an insolvency petition and, in the case of the insolvency petition of a creditor, within 15 days of its serving by the insolvency court, a legal entity under liquidation does not have this right. Bankruptcy Order A bankruptcy order is a method of the resolution of the insolvency based on the fact that on the basic of a decision on the declaration of the bankruptcy order the determined receivables of the creditors are essentially satisfied from the procceeds of the liquidation of assets and on the fact that the nonsatisfied receivables or any part thereof does not cease to exist unless the law stipulates otherwise. Restructuring Restructuring usually means the gradual satisfaction of creditors‘ receivables while preserving the operation of the debtor’s company, secured by measures for the economic recovery of such company under the restructuring plan approved by the insolvency court with the continuous control of their performance by the creditors. The insolvency or the imminent bankruptcy of the debtor who is an entrepreneur may be resolved by restructuring, restructuring concerns their company.

Oddlužení Dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením. Jiná osoba než dlužník není oprávněn návrh na oddlužení podat.

Discharge A debtor who is not an entrepreneur may petition the insolvency court for their insolvency or imminent bankruptcy to be resolved by a discharge. A person other than the debtor is not entitled to submit the petition for the discharge.

Insolvenční návrh je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Moratorium Dlužník, který je podnikatelem, může do 7 dnů od podání insolvenčního návrhu, a jde-li o insolvenční návrh věřitele, do 15 dnů od jeho doručení insolvenčním soudem, navrhnout insolvenčnímu soudu vyhlášení moratoria, toto právo nemá právnická osoba v likvidaci. Konkurs Konkurs je způsob řešení úpadku spočívající v tom, že na základě rozhodnutí o prohlášení konkursu jsou zjištěné pohledávky věřitelů zásadně poměrně uspokojeny z výnosu zpeněžení majetkové podstaty s tím, že neuspokojené pohledávky nebo jejich části nezanikají, pokud zákon nestanoví jinak.


Nepatrný konkurs O nepatrný konkurs jde, jestliže a) dlužníkem je fyzická osoba, která není podnikatelem, nebo b) celkový obrat dlužníka podle zvláštního právního předpisu za poslední účetní období předcházející prohlášení konkursu nepřesahuje 2 000 000 Kč a dlužník nemá více než 50 věřitelů.

Negligible Bankruptcy Order A negligible bankruptcy order occurs if a) the debtor is a natural person who is not an entrepreneur or b) the total turnover of the debtor under a special legal regulation for the last accounting period preceding the declaration of the bankruptcy order does not exceed 2,000,000 CZK and the debtor has not more than 50 creditors.

Věřitelé a uplatňování pohledávek Věřitelé, kteří své pohledávky uplatňují podáním přihlášky, se uspokojují v závislosti na způsobu řešení úpadku, a to rozvrhem při konkursu, plněním reorganizačního plánu při reorganizaci nebo plněním při oddlužení, nestanoví-li zákon jinak.

Creditors and Claiming of Receivables Creditors who claim their receivables by the submission of an application shall be satisfied depending on the method of resolution of the insolvency, and do so on the basis of a schedule for the bankruptcy order, the fulfilment of the restructuring plan during the restructuring or through the performance of the discharge unless the law stipulates otherwise.

Zákon může stanovit, že podle odstavce 1 se uspokojují i někteří věřitelé, kteří nepodávají přihlášku pohledávky, splňují-li zákonem stanovené podmínky. Přezkoumání přihlášených pohledávek Přezkumné jednání Přezkoumání přihlášených pohledávek se děje na přezkumném jednání nařízené insolvenčním soudem. Přezkoumání pohledávek při přezkumném jednání se děje podle seznamu přihlášených pohledávek

The law may stipulate that under Subsection 1 some creditors who do not file an application of a receivable shall be satisfied provided that they comply with the statutory conditions Review of the Registered Receivables Review Meeting The review of the registered receivables takes place at the review meeting ordered by the insolvency court.

Pohledávky za majetkovou podstatou

The review of the receivabes at the review meeting shall be conducted in accordance with the list of registered receivables. Other Methods of Claiming Receivables

Pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň se uplatňují vůči insolvenčnímu správci pořadem práva tak, jako by insolvenční správce byl v nich dlužníkem.

Receivables for assets and receivables set on the same level shall be claimed against the insolvency administrator by legal procedure as if the insolvency administrator was the debtor.

Pojem a rozsah majetkové podstaty

Definition and Scope of Assets

Jestliže insolvenční návrh podal dlužník, náleží do majetkové podstaty majetek, který dlužníkovi patřil ke dni zahájení insolvenčního řízení, jakož i majetek,

If the debtor filed an insolency petition, the property that belonged to the debtor on the date of the commencement of insolvency proceedings shall


který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení.

Podal-li insolvenční návrh věřitel, náleží do majetkové podstaty majetek, který dlužníkovi patřil v době, kdy insolvenční soud nařídil předběžné opatření, kterým zcela nebo zčásti omezil právo dlužníka nakládat s jeho majetkem, majetek, který dlužníkovi patřil v době, kdy insolvenční soud vydal rozhodnutí o úpadku dlužníka, a majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení po vydání těchto rozhodnutí.

Je-li dlužník spoluvlastníkem majetku podle odstavců 1 a 2, náleží do majetkové podstaty podíl dlužníka na tomto majetku. Majetek podle odstavců 1 a 2 náleží do majetkové podstaty i tehdy, je-li ve společném jmění dlužníka a jeho manžela.

Majetek jiných osob než dlužníka náleží do majetkové podstaty, stanoví-li to zákon, zejména jde-li o plnění z neúčinných právních úkonů. Pro účely zpeněžení se na takový majetek pohlíží jako na majetek dlužníka.

belong into the assets as well as the property which the debtor acquired during the insolvency proceedings.

If the creditor filed an insolvency petition, the property that belonged to the debtor at the time when the insolvency court ordered the preliminary measures by which it entirely or in part restricted the right of the debtor to handle their property or property that belonged to the debtor at the time when the insolvency court issued the decision on the bankruptcy of the debtor shall belong into the assets, as well as property which the debtor acquired during the insolvency proceedings after the issue of such decisions. If the debtor is a co-owner of the property referred to in Subsection 1 and 2, the share of the debtor on such property shall belong into the assets. Property referred to in Subsection 1 and 2 shall belong into the assets even if it is in tenancy by entirely of the debtor and their spouse.

Zpeněžení majetkové podstaty

The property of persons other than the debtor shall belong into the assets if it is stipulated by law, partticularly if it is in regards to the performance from ineffective legal acts. For the purposes of the liquidation, such property shall be regarded as the property of the debtor. Liquidation of Assets

Zpeněžením majetkové podstaty se rozumí převedení veškerého majetku, který do ní náleží, na peníze za účelem uspokojení věřitelů. Za zpeněžení se k tomuto účelu považuje i využití bankovních kont dlužníka a jeho peněžní hotovosti. Zpeněžením majetkové podstaty se rozumí i úplatné postoupení dlužníkových pohledávek; ujednáními, která tomu brání, není insolvenční správce omezen.

Liquidation of the assets shall mean the transfer of all property that belongs to them into the money with the purpose of satisfying the creditors. For such purpose, liquidation shall also mean the use of the debtor’s bank accounts and cash. Liquidation of the assets shall also mean a paid referral of the debtor’s receivables; the insolvency administrator shall not be restricted by the arrangements which prevent it.

Ke zpeněžení majetkové podstaty lze přikročit teprve po právní moci rozhodnutí o prohlášení konkursu, nejdříve však po první schůzi věřitelů, pokud nejde o věci bezprostředně ohrožené zkázou nebo znehodnocením anebo pokud insolvenční soud nepovolí výjimku.

The liquidation of the assets may proceed only after the full force and effect of the decision on the declaration of the bankruptcy order, but no earlier than after the first creditors meeting unless it is in regards to the items immediately threatened by destruction or deterioration, or unless the insolency court permits an exception.

Majetkovou podstatu lze zpeněžit a) veřejnou dražbou podle zvláštního právního předpisu b) prodejem movitých věcí a nemovitostí podle ustanovení občanského soudního

The assets may be liquidated a) by a public auction under a special legal regulation, b) by the sale of movable and immovable property under the provisions of the


řádu o výhonu rozhodnutí, c)

prodejem majetku mimo dražbu.

O způsobu zpeněžení majetkové podstaty podle odstavce 1 rozhodne se souhlasem věřitelského výboru insolvenční správce. Zpeněžení veřejnou dražbou se provede podle ustanovení zvláštního právního předpisu.

Code of Civil Procedure on the enforcement of a decision, c) by the sale of property outside anauction. The insolvency administrator shall decide on the method of liquidation of assets referred to in Subsection 1 with the consent of the creditors committee. The liquidation by public auction shall be performed under the provisions of a special legal regulation.

Veřejnou dražbu provede dražebník na návrh insolvenčního správce. Smlouva o provedení dražby se v takovém případě stane účinnou dnem, kdy ji schválí věřitelský výbor.

The public auction shall be performed by an auctioneer upon the peition of the insolvency administrator. The agreement on the performance of an auction shall become effective on the date of approval by the creditors committee.

Prodej mimo dražbu může insolvenční správce uskutečnit se souhlasem insolvenčního soudu a věřitelského výboru. Při udělení souhlasu může insolvenční soud stanovit podmínky prodeje. Dokud není souhlas insolvenčním soudem a věřitelským výborem udělen, nenabývá smlouva o prodeji mimo dražbu účinnosti. Souhlas insolvenčního soudu a věřitelského výboru není nutných prodeji věcí bezprostředně ohrožených zkázou nebo znehodnocením, jakož i věcí běžně zcizovaných při pokračujícím provozu dlužníkova podniku.

The insolvency administrator may perform a sale outside an auction with the consent of the insolvency court and the creditors committee. If consent is given, the insolvency court shall be authorised to set the conditions of the sale. Until the inolvency court and the creditors committee grant their consent, the sale agreement outside the auction does not come into effectiveness. The consent of the insolvency court and the creditors committee is not required for the sale of items immediately threatened by destruction or deterioration, as well as items usually seized during an ongoing operation of the debtor’s company.

Dlužníkův podnik může insolvenční správce zpeněžit jedinou smlouvou.

The insolvency administrator may liquidate the debtor’s company by a single agreement.

Smlouvu podle odstavce 1 může insolvenční správce uzavřít jen se souhlasem insolvenčního soudu a věřitelského výboru. Při udělení souhlasu může insolvenční soud stanovit podmínky prodeje. Dokud není souhlas insolvenčním soudem a věřitelským výborem udělen, nenabývá smlouva účinnosti.

The insolvency administrator may conclude an agreement under Subsection 1 only with the consent of the insolvency court and the creditors committee. If consent is given, the insolvency court shall be authorised to set the conditions of the sale. Until the insolency court and the creditors committee grant their consent, the agreement does not come into effectiveness.

Výtěžek zpeněžení dlužníkova podniku jedinou smlouvou je součástí celkového výtěžku zpeněžení majetkové podstaty a nemůže sloužit pouze ke krytí závazků souvisejících s prodávaným podnikem.

Konečná zpráva a rozvrh

The proceeds from the liquidation of the debtor’s company by a single agreement is part of the overall proceeds of the liquidation of assets and may not serve only to cover the liabilities associated with the sold company.

Final Report and the Schedule


V závěru zpeněžení majetkové podstaty insolvenční správce předloží insolvenčnímu soudu konečnou zprávu. Předložení konečné zprávy nebrání, jestliže a) dosud nejsou ukončeny incidenční spory, pokud jejich výsledek nemůže podstatně ovlivnit závěr konečné zprávy, b) se nepodařilo zpeněžit všechen majetek náležející do majetkové podstaty, pokud dosud nezpeněžený majetek může výt z majetkové podstaty vyňat. Konečná zpráva insolvenčního správce musí podat celkovou charakteristiku jeho činnosti s vyčíslením jejích finančních výsledků. Konečná zpráva musí obsahovat zejména

a)

přehled pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň postavených, které insolvenční správce již uspokojil a které ještě uspokojit zbývá, b) přehled výdajů vynaložených v souvislosti se správou majetkové podstaty se zdůvodněním výdajů, které nejsou obvyklé, c) přehled zpeněžení majetkové podstaty s výsledkem, jehož bylo dosaženo, d) uvedení majetku, který nebyl zpeněžen, s odůvodněním, proč k tomu došlo, e) výsledky částečného rozvrhu, pokud k němu došlo, f) přehled plnění zajištěným věřitelům s promítnutím do rozvrhu, g) přehled jednání a právních úkonů, významných pro průběh insolvenčního řízení Konečná zpráva insolvenčního správce musí vyústit ve vyčíslení částky, která má být rozdělena mezi věřitele, a v označení těchto věřitelů, s údajem o výši jejich podílů na této částce.

Ke dni sestavení konečné zprávy sestaví insolvenční správce účetní závěrku.

The insolvency administrator shall submit a final report to the insolvency court at the end of the liquidation of assets. The submission of the final report shall not be prevendet if a) the incidental disputes have not yet been completed, if their result may not significantly affect the conclusion of the final report, b) the liquidation of all properties belonging into the assets failed, if the not yet liquidated property may be exempted from the assets.

The final report of the insolency administrator must give an overall description of their activities with the quantification of their financial results. The final report shall in particular include a)

an overview of receivables for assets and receivables set on the same level, which have already been satisfied by the insolvency administrator and those that still remain to be satisfied, b) an overview of the expenses expended in connection with the administration of the assets and the justification of the costs that are unusual, c) an overview of the liquidation of the assets with the results achieved, d) a list of property that has not yet been liquidated along with the justification of why it happened, e) the results of the partial schedule, if any, f)

g)

an overview of the performance for the secured creditors reflected into the schedule, an overview of the hearing and legal acts significant to the course of the insolvency proceedings.

The final report of the insolvency administrator must result in the quantification of the amount that is to be divided among the creditors, and the designation of such creditors with the data on the amount of their shares of such amount. The insolvency administrator shall prepare final accounts by the date of the completion of the final report.


Před rozvrhem se uspokojí dosud nezaplacené pohledávky, které se uspokojují kdykoli v průběhu řízení; a to pohledávky za majetkovou podstatou, pohledávky jím postavené na roveň a zajištěné pohledávky v rozsahu stanovenémv § 298 a § 299 odst. 1.

Nestačí-li dosažený výtěžek ze zpeněžení majetkové podstaty k uspokojení všech pohledávek, uvedených v odstavci 1, uspokojí se nejdříve odměna a hotové výdaje insolvenčního správce, poté pohledávky věřitelů podle § 168 odst. 1 písm. e) a § 169 odst. 1 písm. g), poté pohledávky věřitelů z úvěrového financování, poté náklady spojené s udržováním a správou majetkové podstaty a poté pohledávky věřitelů na výživném ze zákona; ostatní pohledávky se uspokojí poměrně. Výtěžku zpeněžení podle § 298 odst.2 lze však použít k uspokojení jiných pohledávek až po uspokojení pohledávky zajištěného věřitele.

Z výtěžku zpeněžení vyčlení insolvenční správce před rozvrhem částku na předpokládané výlohy, spojené s ukončením řízení.

Before the schedule, the outstanding receivables shall be satisfied, which may be satisfied at any time during the bankruptcy proceedings; these are receivables for the assets, receivables set on the same level and secured receivables within the extent determined under Section 298 and Section 299 Subsection 1. If the achieved proceeds from the liquidation of the assets are not sufficient to satisfy all the receivables referred to in Subsection 1, first to satisfy shall be the remuneration and cash expenses of the insolency administrator, then the receivables of the creditors under Section 168 Subsection 1 Paragraph e) and Section 169 Subsection 1 Paragraph g), then the receivables of the creditors from credit financing, then the costs associated with the maintenance and administration of the assets and then the receivables of the creditors for statutory alimony; other receivables shall be satisfied proportionally.The proceeds of the liquidation under Section 298 Subsection 2 may, however, be used to satisfy other receivables only after the satisfaction of the receivable of the secured creditors. The insolvency administrator shall allocate, before the schedule, any anticipated costs associated with the termination of the proceedings from the proceeds of the liquidation.

Vydání rozvrhového usnesení

The final report

Po právní moci rozhodnutí o schválení konečné zprávy předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu návrh rozvrhového usnesení, v němž uvede, kolik má být vyplaceno na každou pohledávku uvedenou v upraveném seznamu přihlášených pohledávek.

After the full force and effect of the decision on the approval of the final report, the insolvency administrator shall submit a petition for the schedule resolution to the insolvency court stating how much should be paid out for each receivable listed in the amended list of registered receivables.

Insolvenční soud přezkoumá věcnou správnost návrhu předloženého insolvenčním správcem. Poté vydá rozvrhové usnesení, v němž určí částky, které mají být věřitelům vyplaceny.

The insolvency court shall review the factual accuracy of the petition submitted by the insolvency administrator, then is shall issue a schedule resolution specifying the amounts to be paid out to the creditors.

Všichni věřitelé zahrnutí do rozvrhu se uspokojují poměrně vzhledem k výši jejich pohledávky tak, jak byla zjištěna. Vydání rozvrhového usnesení nebrání, jestliže ohledně některé z pohledávek z upraveného seznamu přihlášených pohledávek nejsou dosud splněny podmínky pro její výplatu nebo jde-li dosud o pohledávku spornou; jde zejména o pohledávky

All creditors included in the schedule shall be satisfied proportionally to the amount of their receivables as determined. The issue of the schedule resolution shall not be prevented if the conditions for the payment of receivables have not yet been met for any of the receivables listed in amended list of the registered receivables or if it is in regards to a still disputable


a)

kterých se týká odvolání proti konečné zprávě, b) ohledně kterých dosud nebyl skončen incidenční spor.

Pro zařazení do rozvrhu je u pohledávek vázaných na podmínku rozhodný stav ke dni vydání rozvrhového usnesení.

receivable; it is mainly in regards to the receivables, a) which an appeal againts the final report concerns, b) for which the incidental dispute has not yet been completed.

In the case of the inclusion in the schedule, the state of any receivables bound by the condition on the date of the issue of the schedule resolution is decisive.

Rozvrhové usnesení doručí insolvenční soud insolvenčnímu správci, dlužníku a věřitelům, jejichž pohledávek se toto usnesení týká; tyto osoby mohou proti rozvrhovému usnesení podat odvolání.

The insolvency court shall serve the schedule resolution to the insolvency administrator, the debtor and the creditors, whose receivables relate to this resolution; such persons may file an appeal against the schedule resolution.

V rozvrhovém usnesení určí insolvenční soud insolvenčnímu správci lhůtu k jeho splnění; lhůta nesmí být delší než 2 měsíce od právní moci tohoto usnesení.

The insolvency court shall set a deadline in the schedule resolution for its performance to the insolvency administrator; the deadline may not exceed 2 months from the full force and effect of such resolution.

Částky určené pro jednotlivé věřitele v rozvrhovém usnesení jim insolvenční správce proplatí na jejich náklad zpravidla ve svém sídle. Částky přesahující 500,- Kč může složit do úschovy u soudu a věřitele o tom písemně vyrozumět. Obdobně postupuje, jestliže nedojde k proplacení částek určených pro jednotlivé věřitele do 30 dnů od rozvrhového usnesení pro překážku na jejich straně. O splnění rozvrhového usnesení podá insolvenční správce insolvenčnímu soudu zprávu.

The amounts determined for each creditor in the schedule resolution shall be reimbursed by the insolvency administrator for their costs normally in their registered office. Amounts not exceeding 500,CZK may be deposited into the custody of the court and the creditors shall be notified of it in writing. It shall proceed similarly in the event of the failure to reimburse the amounts determined for each creditor within 30 days after the schedule resolution due to an obstacle on their side. The insolvency administrator shall submit a report on the fulfilment of the schedule resolution to the insolvency court.

Částky, které by mohly připadnout na pohledávky uvedené v § 306 odst. 4, složí insolvenční správce do úschovy u insolvenčního soudu. Jakmile odpadnou překážky k jejich výplatě, vydá o nich insolvenční soud další rozvrhové usnesení; ustanovení o rozvrhovém usnesení platí obdobně i pro další rozvrhové usnesení. Pokud se ukáže, že ohledně některé z těchto čátek nejsou splněny předpoklady pro její zařazení do rozvrhu, vyloučí ji insolvenční soud z rozvrhu; proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. Obdobně se postupuje ohledně částek vyčleněných na výlohy spojené s ukončením řízení, pokud nebyly použity.

The insolvency administrator shall deposit into the custody of the insolvency court amounts thal could devolve to the receivables referred to in Section 306 Subsection 4. Once the obstacles to their payment have expired, the insolvency court shall issue another schedule resolution about them; the provision of the schedule resolution also apply to other schedule resolutions accordingly. If it is revealed that in respect of any of these amounts the conditions for their inculsion in the schedule have not been met, the insolvency court shall exclude them from the schedule; an appeal against such decision is not amissible. It shall proceed similarly in regards to the amounts allocated for the costs associated with the termination of the proceedings, unless they have been used.


1.2. Anglické texty – kde je hledat a jak s nimi pracovat?

V předcházející části vzdělávacího modulu byl v rámci jazykové přípravy ve skriptech uveden sborník anglicko-české insolvenční terminologie. V této části e-learningové jazykové přípravy si ukážeme, kde anglické texty s insolvenční tématikou hledat, a jak s nimi pracovat. Učební text je rozdělen do 3 částí. V první části budeme mít možnost porovnat, jakým způsobem se uvádí a komentují základní insolvenční pojmy ve střední Evropě (Slovensko) a ve Velké Británii. Charakter komentářů k jednotlivým pojmům vypovídá nejenom o způsobu užití odborné terminologii, ale také o rozdílech v kontinentálním a anglosaském právním prostředí. Druhá část učebního textu se zabývá Kapitolou 11 Úpadkového zákoníku USA. Do studijních materiálů byla Kapitola 11 zahrnuta záměrně, protože se stala inspirací pro zákonodárce ve většině evropských zemí včetně České republiky. Třetí část učebních textů se odlišuje od prvních dvou tím, že se nezabývá čistě insolvenčním tématem. Předmětem studie bude ukázka slovního projevu, který by měl patřit k důležité výbavě insolvenčního lektora či poradce. Zdrojem k této rétorické části je jeden z nejvýznamnějších projevů v historii Spojených států. Na závěr každého anglického textu jsou přiloženy kontrolní otázky, jejich prostřednictvím si účastník ověří, zda dostatečně pochopil obsah článku. Cílem studia je propojení schopností účastníků vzdělávání nalézat zdroje anglických textů a jejich prostřednictvím rozšiřovat znalosti o insolvenčních procesech v různých zemích.

I.

Část – Pojem insolvence a komentář k jednotlivým výrazům


Zadání A: Zkuste nalézt na internetových vyhledávačích obecné vysvětlení pojmu insolvence a základních principů insolvenčního práva

Postup: Při poučití klíčového slova INSOLVENCY se na většině vyhledávačů objeví mnoho odkazů. Pro účely použití pak můžete zvolit ten nejvhodnější. Pro potřeby této výuky použijeme dostupný a jednoduchý text z wikipedie (www.en.wikipedia.org/wiki/Insolvency). Z článku se dozvíte základní definici insolvence, trendy vývoje k jejímu řešení a také informace o úpadkovém právu v Austrálii, Kanadě, Jižní Africe, Velké Británii, USA, Švýcarsku a Turecku.

Insolvency [1] Insolvency is the inability of a debtor to pay their debt. Cash flow insolvency involves a lack of liquidity to pay debts as they fall due. Balance sheet insolvency involves having negative net assets— where liabilities exceed assets. Insolvency is not a synonym for bankruptcy, which is a determination of insolvency made by a court of law with resulting legal orders intended to resolve the insolvency. A business may be cash-flow insolvent but balance-sheet solvent if it holds market liquidity assets, particularly against short term debt that it cannot immediately realize if called upon to do so. Conversely, a business can have negative net assets showing on its balance sheet but still be cash-flow solvent if ongoing revenue is able to meet debt obligations, and thus avoid default: for instance, if it holds long term debt. Some large companies operate permanently in this state.

    

  

Contents 1 Definition 2 Consequences 3 Debt restructuring 4 Government debt 5 Law o 5.1 Australia o 5.2 Canada o 5.3 South Africa o 5.4 United Kingdom o 5.5 United States o 5.6 Switzerland o 5.7 Turkey 6 References 7 External links 8 Further reading

Definition[edit] Insolvency is defined both in terms of cash flow and in terms of balance sheet in the UK Insolvency Act 1986, Section 123, which reads in part: 123.-(1) A company is deemed unable to pay its debts --(a) if a creditor (by assignment or otherwise) to whom the company is indebted in a sum exceeding £750 then due has served on the company, by leaving it at the company's registered office, a written demand (in the prescribed form) requiring the company to pay the sum so due and the company has


for 3 weeks thereafter neglected to pay the sum or to secure or compound for it to the reasonable satisfaction of the creditor,... — Insolvency Act 1986, Section 123 (Part IV, Chapter VI), p. 68.

Consequences[edit] The principal focus of modern insolvency legislation and business debt restructuring practices no longer rests on the liquidation and elimination of insolvent entities but on the remodeling of the financial and organizational structure of debtors experiencing financial distress so as to permit the rehabilitation and continuation of their business. This is known as business turnaround or business recovery. In some jurisdictions, it is an offence under the insolvency laws for a corporation to continue in business while insolvent. In others (like the United States with its Chapter 11 provisions), the business may continue under a declared protective arrangement while alternative options to achieve recovery are worked out. Increasingly, legislatures have favored alternatives to winding up companies [citation needed] for good. It can be grounds for a civil action, or even an offence, to continue to pay some creditors in preference [citation needed] to other creditors once a state of insolvency is reached. Debt restructuring[edit] Debt restructurings are typically handled by professional insolvency and restructuring practitioners, and are usually less expensive and a preferable alternative to bankruptcy. Debt restructuring is a process that allows a private or public company - or a sovereign entity - facing cash flow problems and financial distress, to reduce and renegotiate its delinquent debts in order to improve or restore liquidity and rehabilitate so that it can continue its operations. Government debt[edit] Although the terms bankrupt and insolvent are often used in reference to governments or government obligations, a government cannot be insolvent in the normal sense of the word. Generally, a government's debt is not secured by the assets of the government, but by its ability to levy taxes. By the standard definition, all governments would be in a state of insolvency unless they had assets equal to the debt they owed. If, for any reason, a government cannot meet its interest obligation, it is technically not insolvent but is "in default". As governments are sovereign entities, persons who hold debt of the government cannot seize the assets of the government to re-pay the debt. However, in most cases, debt in default is refinanced by further borrowing or monetized by issuing more currency (which typically results in inflation and may result in hyperinflation). Law[edit] Insolvency regimes around the world have evolved in very different ways, with laws focusing on different strategies for dealing with the insolvent corporate. The outcome of an insolvent restructuring can be very different depending on the laws of the state in which the insolvency proceeding is run, and [2] in may cases different stakeholders in a company may hold the advantage in different jurisdictions. Australia[edit] In Australia Corporate insolvency is governed by the Corporations Act 2001 (Cth). Companies can be put into Voluntary Administration, Creditors Voluntary Liquidation & Court Liquidation. Secured creditors with registered charges are able to appoint Receivers and Receivers & Managers depending on their charge. Canada[edit] Main article: Insolvency law of Canada In Canada, bankruptcy and insolvency are generally regulated by the Bankruptcy and Insolvency Act. An alternative regime is available to larger companies (or affiliated groups) under the Companies' Creditors Arrangements Act, where total debts exceed $5 million. South Africa[edit] In South Africa, owners of businesses that had at any stage traded insolvently (i.e. that had a balance-sheet insolvency) become personally liable for the business' debts. Trading insolvently is often regarded as normal business practice in South Africa, as long as the business is able to fulfill its debt obligations when they fall due. United Kingdom[edit] Main article: United Kingdom insolvency law In the United Kingdom, the term bankruptcy is reserved for individuals. Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

A company which is insolvent may be put into liquidation (sometimes referred to as winding-up). The directors and shareholders can instigate the liquidation process without court involvement by a shareholder resolution and the appointment of a licensed Insolvency Practitioner as liquidator. However, the liquidation will not be effective legally without the convening of a meeting of creditors who have the opportunity to appoint a liquidator of their own choice. This process is known as creditors voluntary liquidation (CVL), as opposed to members voluntary liquidation (MVL) which is for solvent companies. Alternatively, a creditor can petition the court for a winding-up order which, if granted, will place the company into what is called compulsory liquidation or winding up by the court. The liquidator realises the assets of the company and distributes funds realised to creditors according to their priorities, after the deduction of costs. In the case of Sole Trader Insolvency, the insolvency options include Individual Voluntary Arrangements and Bankruptcy. It can be a civil and even a criminal offence for directors to allow a company to continue to trade whilst insolvent. However, two new insolvency procedures were introduced by the Insolvency Act 1986 which aim to provide time for the rescue of a company or, at least, its business. These are Administration and Company Voluntary Arrangement:  Administration is a procedure to protect a company from its creditors in order for it to be able to make significant operational changes or restructuring so that it could continue as a going concern, or at least in order to achieve a better outcome for creditors than via liquidation. In contrast to Chapter 11 in the US where the directors remain in control throughout that restructuring process, in the UK an Administrator is appointed who must be a licensed Insolvency Practitioner to manage the company's affairs to protect the creditors of the insolvent company and balance their respective interests. Unless the company itself is saved by this process, the company is subsequently put into liquidation to distribute the remaining funds.  A Company Voluntary Arrangement (CVA) is a legal agreement between the company and its creditors, based on paying a fixed amount lower than the outstanding actual debt. These are normally based on a monthly payment, and at the end of the agreed term the remaining debt is written-off. The CVA is managed by a Supervisor who must be a licensed Insolvency Practitioner. If the CVA fails, the company is usually put into liquidation. One particular type of Administration that is becoming more common is called pre pack administration (more information under administration (law)). In this process, immediately after appointment the administrator completes a pre-arranged sale of the company's business, often to its directors or owners. The process can be seen as controversial because the creditors do not have the opportunity to vote against the sale. The rationale behind the device is that the swift sale of the business may be necessary or of benefit to enable a best price to be achieved. If the sale was delayed, creditors would ultimately lose out because the price obtainable for the assets would be reduced. In addition to the above-mentioned corporate insolvency procedures, a creditor holding security over an asset of the company may have the power to appoint an insolvency practitioner as administrative receiver or, in Scotland, receiver. The process, latterly known as administrative receivership or, in Scotland, receivership, has existed for many years and has often resulted in a successful rescue of a company's business via a sale, but not of the company itself. Since the introduction of the collective insolvency procedure of Administration in 1986, the legislators have decided to set a shelf life on the administrative receivership or, in Scotland, receivership procedure and it is no longer possible to appoint an administrative receiver or, in Scotland, receiver under security created after 15 September 2003. In individual cases the bankruptcy estate is dealt by an official receiver, appointed by the court. In some cases the file is transferred to RTLU (OR Regional Trustee Liquidator Unit) that will assess your assets and income to see if you can contribute towards paying costs of bankruptcy or even discharge part of your debts. United States[edit] Under the Uniform Commercial Code, a person is considered to be insolvent when the party has ceased to pay its debts in the ordinary course of business, or cannot pay its debts as they become due, or is insolvent within the meaning of the Bankruptcy Code. This is important because certain rights under the code may be invoked against an insolvent party which are otherwise unavailable. [citation needed] The United States has established insolvency regimes which aim to protect the insolvent individual or company from the creditors, and balance their respective interests. For example, see Chapter 11, Title 11, United States Code. However, some state courts have begun to find individual corporate officers and directors [3] liable for driving a company deeper into bankruptcy, under the legal theory of "deepening insolvency." Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

In determining whether a gift or a payment to a creditor is an unlawful preference, the date of the insolvency, rather than the date of the legally declared bankruptcy, will usually be the primary consideration. Switzerland[edit] Main article: Insolvency law of Switzerland Under Swiss law, insolvency or foreclosure may lead to the seizure and auctioning off of assets (generally in the case of private individuals) or to bankruptcy proceedings (generally in the case of registered commercial entities). Turkey[edit] Turkish insolvency law is regulated by Enforcement And Bankruptcy Law (Code No: 2004, Original Name: İcra ve İflas Kanunu). Main concept of the insolvency law is very similar to Swiss and German insolvency laws. Enforcement methods are realizing pledged property, seizure of assets and bankruptcy. References[edit] 1. ^ Downes, John, and Jordan Elliot. Goodman. Dictionary of Finance and Investment Terms. Hauppauge, NY: Barron's Educational Series, 2003. Print. 2. ^ Joseph Swanson and Peter Marshall, Houlihan Lokey and Lyndon Norley, Kirkland & Ellis International LLP (2008). A Practitioner's Guide to Corporate Restructuring. City & Financial Publishing, 1st edition ISBN 978-1-905121-31-1 ^ Thompson, David. "A Critique of 'Deepening Insolvency,' a New Bankruptcy Tort Theory". Stanford Journal of Law, Business & Finance12 (2): 536. Retrieved 2010-02-05

Ověření významů anglických pojmů Pro ověření, zda jste správně pochopili obsah textu, odpovězte na následující otázky: “Balance sheet insolvency” znamená: 

rovnováhu mezi jednotlivými stránkami insolvence



účetní rozvahový list o insolvenci



předlužení



rovnováhu mezi aktivy a pasivy

„Business turnaround“ znamená: 

obchodní obrat uváděný ve výsledcích firmy



postup znovuoživení a pokračování provozu firmy



procedura, která je v USA nepovolena



odklon společnosti k jinému podnikání

Zadání B: Zkuste na internetových vyhledávačích nalézt vysvětlení základních pojmů insolvenční terminologie používané v kontinentální Evropě Postup: Při práci s internetem a při použití klíčových slov vztahujících se k insolvenci objevíte velké množství podobných textů. Vybrali jsme pro účely výuky pojmosloví vytvořené právní kanceláří Allen & Overy v Bratislavě.


IE GLOSSARIES GENERIC INSOLVENCY TERMS Slovak Republic (převzato z www.insol-europe.org/technical-content/glossaries/slovakia-glossary) zdroj Allen & Overy Bratislava, s.r.o., Renátus Kollár, Matúš Kudlák)

(1) “Administrative claim or expense”: claims that include costs and expenses arising out of sale of the relevant assets in the estate, remuneration of the insolvency practitioner, expenses of the insolvency practitioner arising out of the proceedings, expenses for the continued operation of the debtor's business, costs arising from continuing contractual and legal obligations, etc.; (2) “Assets of the debtor”: generally all movable property, immovable property (real estate), rights (claims), other property rights and intellectual property rights; (3) “Avoidance provisions”: provisions of the Slovak insolvency law that provide for a right of an insolvency practitioner or, under special circumstances, of a creditor with a filed claim to challenge an act of the debtor (i. e. undervalue transaction, transaction preferring creditors or intentional preference that curtails the satisfaction of a filed claim, that may stint the creditor) with a view to set this act aside. This right must be exercised within 12 months after the declaration of the bankruptcy; (4) “Bankruptcy”: resolution of a debtor's insolvency by realisation of the debtor's assets and collective satisfaction of creditors' claims; (5) “Claim”: every right to payment of the creditor (principal together with all accessories such as interest, interest on late payment and any other costs or expenses of the creditor connected with recovery of the claim) against the estate of the debtor; (6) “Commencement of proceedings”: the effective date of the bankruptcy or restructuring proceedings established by a resolution of the court which must be published in the Commercial Bulletin. Commencement of proceedings takes effect upon publication of court's resolution in the Commercial Bulletin; (6a) “Commercial Bulletin”: the official journal maintained by the Ministry of Justice of the Slovak Republic publishing certain official information regarding entrepreneurs and insolvency proceedings (including, inter alia, decisions issued by courts and insolvency practitioners in the course of insolvency proceedings); (7) “Court”: a judicial authority competent to decide in civil and criminal matters, to examine legality of acts, decisions or measures adopted by administrative authorities; authority over insolvency proceedings is exercised by a special bankruptcy and restructuring court which is a special unit within each of 8 district courts selected out of 45 district courts in the Slovak Republic; (8) “Creditor”: any person (natural or legal) that has a claim against the debtor whether having arisen out of private or public law; (9) “Creditors' committee”: a body consisting of three to five members elected by creditors' meeting, in bankruptcy formed to represent the interests of the unsecured creditors and to express views on bankruptcy related issues, and in restructuring formed to represent the interests of both the secured and unsecured creditors;


(9a) “Creditors' meeting”: means in bankruptcy a body, which is formed to elect members of the creditors' committee (in both bankruptcy and restructuring) and vote for replacement of the insolvency practitioner (in bankruptcy only), conversion of restructuring to bankruptcy (in restructuring only) and express opinions on other issues related to the proceedings (in both bankruptcy and restructuring); (10) “Debtor in possession”: under Slovak law the debtor in restructuring always remains in the possession of its business and is under supervision of a restructuring insolvency practitioner and court; (11) “Discharge”: the release of a debtor from claims that were, or could have been, addressed in the insolvency proceedings; (12) “Disposal”: means transferring of all assets that form the insolvency estate for monetary consideration with a view to satisfy claims of debtor's creditors. Disposal shall also mean collecting debtor's cash or cash from debtor's receivables and sale of debtor's business or its part; (13) “Insolvency”: (i) cash-flow test: a debtor is unable to pay to more than one creditor more than one monetary obligation 30 days after it's due or (ii) balance-sheet test: a debtor, who keeps accounting books, has more than one creditor and the value of its obligations (which include both matured and not-yet-matured obligations, but exclude any debtor's subordinated obligations, obligations towards related parties and obligations to pay a contractual penalty) exceeds the value of its assets. When determining the amount of the obligation and the value of the debtor’s assets, the data recorded in the debtor's books or shown in the expert appraisal will be relevant (and if the amount of the obligation / value of the debtor's assets as recorded in the debtor's books and the amount of the obligation / value of the debtor's assets as shown in the expert appraisal differ, the expert appraisal will prevail). When determining the amount of the obligation, account will also be taken of the foreseeable results of further administration of the debtor's assets or running of the debtor's business if, given all the circumstances, it is reasonable (at the time of the assessment) to assume that it will be possible to continue administering the debtor's assets or running the business; (14) “Insolvency estate”: assets of the debtor that are subject to the insolvency proceedings (i. e. assets located in the Slovak Republic as well as outside, if the laws of other jurisdictions allow it); (15) “Insolvency proceedings”: bankruptcy (i.e. "liquidation type") or restructuring ("rescue type") collective proceedings subject to court supervision; (16) “Insolvency practitioner”: a natural or legal person registered in the register of insolvency practitioners maintained by the Ministry of Justice of the Slovak Republic, authorized in bankruptcy proceedings, to administer and realise the debtor's estate and in restructuring proceedings, to supervise the business of the debtor. Act No. 8/2005 Coll. on Insolvency Practitioners, as amended, provides for formal and substantive pre-conditions to qualification as an insolvency practitioner. Prospective insolvency practitioner is required to participate in a professional training and learning programme, to pass a professional exam and to register with a register of insolvency practitioners maintained by the Ministry of Justice of the Slovak Republic; (17) “Liquidation”: out-of-court procedure, which aims to settle all property relations of an entity terminating its existence on a solvent basis (i.e. the value of the assets of the entity being liquidated exceeds value of its obligations); (18) “Party in interest”: the debtor, creditors, a person who files petition for commencement of the insolvency proceedings and other persons whose rights and obligations shall be the subject of the insolvency proceedings;


(19) “Post-commencement claim”: a claim that arises after commencement of insolvency proceedings and is not excluded as a post-commencement claim by applicable law; (20) “Preference”: any transaction which results in a creditor obtaining an advantage against other creditorsor irregular payment is generally prohibited; (21) “Priority”: ranking of claims of creditors which are to be satisfied out of the proceeds of the sale ofrelevant assets in that order of priority; (22) “Priority claim”: claim with a priority status, i. e. claims with the highest ranking (e. g. costs of the proceedings followed by claims of secured creditors); (23) “Protection of value”: provisions that set out number of obligations of the insolvency practitioner to secure the protection of economic value of the debtor's estate; (24) “Related person”: as to a person which is a legal entity, a related person means: (i) its statutory representative or member of its statutory body, managing employee, procurist or member of its supervisory board; (ii) a natural or legal person that has at least 5 % direct or indirect share in such person (whether formally or factually); (iii) a statutory representative or member of statutory body, managing employee, procurist or member of supervisory board of the person set out in (ii); (iv) related person by consanguinity or affinity to the natural person set in (i) through (iii); (v) other legal entity where such person or a person set out in (i) through (iv) has at least 5 % direct or indirect share in such legal entity (whether formally or factually). As to a person which is a natural person, a related person would include natural person who is related to such person by consanguinity or affinity or legal person where such person or a natural person related to such person by consanguinity or affinity has at least 5 % direct or indirect share in such legal entity (whether formally or factually); (25) “Restructuring”: rescue type of insolvency proceedings that restores the operation of debtor's business and resolves debtor's insolvency by gradually satisfying debtor's creditors in a manner agreed in restructuring plan; (26) “Restructuring plan”: the outcome of restructuring proceedings that must be approved by relevant majorities of the creditors and (where the restructuring plan affects their rights) by the shareholders and then confirmed by the court, which consequently sets out the agreed manner of satisfaction of debtor's creditors; (27) “Sale as a going concern”: the sale or transfer of a business in whole or substantial part, that maintains the ability to operate as a functioning business; (28) “Secured claim”: a claim secured by a security interest taken as a surety for a debt enforceable in case of the debtor’s default, which is satisfied from a separated bankruptcy estate up to the amount of the secured claim; (29) “Secured creditor”: a creditor in respect of a secured claim; (30) “Security interest”: a right of the creditor in an asset to secure its claim and its accessories; (31) “Set-off”: where the creditor and the debtor have mutual claims, the performance of the claims shall be satisfied by offsetting each other's claims; (32) “Stay of proceedings”: one of the effects of commencement insolvency proceedings that prevents individual, court or administrative enforcement proceedings in respect of the claims of unsecured creditors or enforcement actions by secured creditors;


(32a) “Subordinated claim”: a claim (i) which is subject to statutory subordination; (ii) which is or was owed to a person which is or was a related person to the debtor; (33) “Suspect period”: a time period of 1 to 5 years (depending on the voidable transaction) prior to the declaration of bankruptcy during which a voidable transaction could have occurred and which is capable of being set aside in bankruptcy under avoidance provisions; (34) “Unsecured creditor”: a creditor of a claim which is not secured by a security interest; (35) “Pre-insolvency Voluntary In-Court Proceedings”: Slovak law does not recognize pre-insolvency proceedings or its equivalent. (36) “Pre-insolvency Voluntary Out-of-Court Proceedings”: Slovak law does not recognize preinsolvency proceedings or its equivalent. (37) “Voluntary restructuring negotiations” know as informal restructuring; unregulated contractually agreed compromise / consensus between some of the debtor's creditors and the debtor. For more information on insolvency regulation in the Slovak Republic contact:

Ověření významu anglických pojmů z přiloženého textu „Priority claim“ znamená: 

právo první řeči, právo vystoupit v soudním jednání jako první



přednostní nárok



reklamační nárok vzniklý z vad zboží



právo na ochranu

„Unsecured creditor“ znamená: 

pověřenec banky zkoumající pravost bankovek



nepravý (falešný) jednatel



věřitel zastupující zdravotní pojišťovny



nezajištěný věřitel

Zadání C: Zkuste na internetových vyhledávačích nalézt vysvětlení základních pojmů insolvenční terminologie používané ve Velké Británii Postup: Pro studium jsme jako zdroj využili glosář insolvenčních výrazů, tak jak je uveden na portálu národního archivu britské vlády www.webarchive.nationalarchives.gov.uk


Glossary of Insolvency Terms You may want to know what they mean This is a brief explanation of some of the terms you may come across in insolvency proceedings. Please note that this glossary is for general guidance only. Many of the terms have a specific technical meaning in certain contexts that may not be covered here.

Administration order An order made in a county court to arrange and administer the payment of debts by an individual; or an order made by a court in respect of a company that appoints an administrator to take control of the company. A company can also be put into administration if a floating charge holder, or the directors or the company itself file the requisite notice at court. Administrative receiver An IP appointed by the holder of a debenture that is secured by a floating charge that covers the whole or substantially the whole of the company's assets. The IP's task is to realise those assets on behalf of the debenture holder. Administrative receivership The process where an insolvency practitioner is appointed by a debenture holder (lender) to realise a company's assets and pay preferential creditors and the debenture holder's debt. The right of a debenture holder to appoint an administrative receiver has been restricted by the Enterprise Act 2002. Administrator An IP appointed by the court under an administration order or by a floating charge holder or by the company or its directors filing the requisite notice at court. AGM An Annual General Meeting is where the directors share information about the past year and also give forecasts for the future. Shareholders of a company are allowed to discuss their opinions and can vote for any eligible changes which can be made such as auditors and directors. Annulment Cancellation. Arrears This is a term used when a debt has not been paid on time and the payments become overdue. If the debt is not paid then action may be taken against you to reclaim the money. Assets Anything that is owned by the individual or company which has a value either now or will have a value at some time in the future. Examples include vehicles, shares, money in the bank or in hand, property and book debts This is an option a person may use if they do not pay their debts as and when they become due. They would lose control of their assets and would not be allowed to become a company director for the period of bankruptcy. Other occupations are also affected by bankruptcy and we recommend that you read your employment contract. Bankruptcy will also affect your credit rating. Bankruptcy order A court order making an individual bankrupt. Bankruptcy restrictions order or undertaking A bankruptcy restriction order or undertaking is where a restriction is made against an individual. This could result in bankruptcy restrictions continuing for a period of between 2 and 15 years. Book debts These are monies that are owed to an individual or company for goods supplied or services provided. CCJ A CCJ (county court judgment) is a court action where an individual or company have taken you to court for unpaid debts. The court will order you to pay the debt within a period of time; if you don’t then they will be entitled to take further action.


Charge Security interest taken over property by a creditor to protect against non-payment of a debt (such as a mortgage). Charging order This is an order made by the court giving the trustee in bankruptcy a charge on your interest in their home. This will continue after they are discharged from bankruptcy. Companies House All Limited companies and Plc’s are registered here. All information is stored and is available to the public. Companies House also incorporate and dissolve companies. Company Directors Disqualification Act 1986 An Act of Parliament about the disqualification of directors. Compulsory liquidation Winding up of a company after a petition to the court, usually by a creditor. Contributory Every person liable to contribute to the assets of a company if it is wound up. In most cases this means shareholders who have not paid for their shares in full. Credit Rating Banks and financial services use this as a tool. If you were to request a loan from them they would check your credit rating. A good rating may result in them lending more money. A low score may mean a lesser amount is offered or the request refused. The rating is assessed on whether there are any CCJ’s or any defaults on paying debts. Creditors This is anybody who is owed money. It can also be someone who will (or may) be owed money in the future due to some obligation that has already been entered into. Creditors petition (bankruptcy) A person can only be made bankrupt if the debt is unsecured and for a fixed sum that may appear unable to pay. Any individual owed more than £750 can petition to make you bankrupt. Bankruptcy can also be petitioned for by a group of people if the combined sum due to them is more than £750. The proceedings will normally take place at your local county court with bankruptcy jurisdiction. CVA – Company Voluntary Arrangement This route is usually taken by Directors who feel their company has a viable future and are willing to work hard to keep it alive. If this route is taken an arrangement is entered into with your creditors to repay a percentage of the sum owed to them over a period of time. Then the Directors will keep control of the Company and continue to trade as normal. CVL – Creditors Voluntary Liquidation The company will stop trading, all contracts will be terminated and assets sold. The shareholders of the company will decide to liquidate the company and will enlist the services of an insolvency practitioner to complete all the necessary arrangements. Debenture A document in writing, usually under seal, issued as evidence of a debt or the granting of security for a loan of a fixed sum at interest (or both). The term is often used in relation to loans (usually from banks) secured by charges, including floating charges, over companies' assets. Debtors These are individuals or companies that owe money to a third party for goods or services provided. Debtors petition (bankruptcy) This is where an individual declares themselves bankrupt by visiting their local county court and petitioning for bankruptcy.

Debts These are monies that are owed to an individual or company for goods supplied or services provided. Default notice Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

This is issued by a creditor before the commencement of legal action. It will allow you seven days to pay the amount stated. If this is not settled, then the creditor can take court action. Directors Directors are responsible for the running, management and control of a company. The limited liability of a company ensures directors are protected from personal risk; they must however act professionally and correctly to ensure this protection. Directors’ Disqualification If a person is declared bankrupt or other insolvency offences have been committed it is illegal for that person to be the director or manager of a company and may be barred by the DTI. Dissolution In order to commence dissolution proceedings the company must not have been trading for at least three months. The company can then be dissolved. This will legally break up a company that no longer wishes to trade. Distraint This is used by landlords as a tool where there is unpaid rent. Where a landlord has agreed a payment plan for rent and this is not adhered to they have various options and can instruct an agent to enter the property and remove goods or assets to cover the value of the debt. This can usually be carried out within one week of a missed payment. They do not need a court judgement to implement these actions. Dividend Any sum distributed to unsecured creditors in an insolvency. DTI – Department of trade and industry Is a government agency working to create the conditions for business success and help the UK respond to the challenge of globalisation. They promote enterprise innovation and creativity. The DTI run the The Insolvency Service in England and Wales and are the regulatory body for many insolvency practitioners. They also help in many employment issues such as redundancy.

Factoring Financial institutions provide this service. Companies receive payment for their unpaid sales invoices and the financial institution assist in the collection of the debts. The factoring company takes a percentage of this debt as a fee. Fixed charge A charge held over specific assets. The debtor cannot sell the assets without the consent of the secured creditor or repaying the amount secured by the charge. Floating charge A charge held over general assets of a company. The assets may change (such as stock) and the company can use the assets without the consent of the secured creditor until the charge "crystallises" (becomes fixed). Crystallisation occurs on the appointment of an administrative receiver, on the presentation of a winding-up petition or as otherwise provided for in the document creating the charge. Fraudulent trading Where trade continues without any means of repaying the debts and with the intention of defrauding creditors. Gazette The Gazette or London Gazette is the official newspaper of record which contains various statutory notices and advertisements in respect of companies registered in England and Wales. It is published daily. Notices placed by the Registrar of Companies in England and Wales are included in the Company Law Official Notifications Supplement to the London Gazette which is published on microfiche. You may see copies at the Companies House search rooms in Cardiff and London. Some of the larger public libraries also have copies. Going Concern Where a company is trading and making a profit. Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

Guarantee An agreement to pay a debt owed by a third party. It must be evidenced in writing for it to be enforceable. HMRC – Her Majesty’s Revenue & Customs A government department who regulates and collects customs and duties for instance VAT and PAYE.

Income payments agreement This is an agreement entered into with an individual’s trustee where the individual agrees to pay him or her part of their wages, salary or any other income. This would be for an agreed period of time. Insolvency practitioner An insolvency practitioner is usually an accountant or solicitor who has trained and specialised in insolvency. They are authorised by the Secretary of State or other recognised professional bodies. Insolvent This is when a company or individual cannot afford to repay their debts as and when they are due, or whose liabilities are greater than their assets. Interim Order If a person is proposing to do an IVA they can apply for an interim order in court. This protects them against any legal action which may be taken against them by anyone they owe money to. Joint and Several Liability If one or more person enters into an agreement (such as a mortgage or rent agreement), then all those named on the agreement are liable for the full amount. An example of this would be a joint mortgage where the mortgage company can pursue either or both people named on the mortgage for any amounts outstanding. Legal Charge A form of security (eg a mortgage) to ensure payment of a debt. Liabilities Debts and obligations of the company or individual. An example of these would be bank loans, mortgages, credit cards or store cards. Limited Company A company with its own legal identity. This ensures the directors and shareholders are not liable for any of the company’s actions providing they are legal and proper. Limited Liability Owners of a company have their liability for the company’s debts limited. Their liability is limited to the paid-up value of the shares they own i.e. it is limited to the amount they agreed to pay for the shares when they purchased them. Liquidation (winding up) Applies to companies or partnerships. It involves the realisation and distribution of the assets and usually the closing down of the business. There are three types of liquidation - compulsory, creditors' voluntary and members' voluntary. Liquidator The Official Receiver or an Insolvency Practitioner appointed to administer the liquidation of a company or partnership. Member (of a company) A person who has agreed to be, and is registered as, a member, such as a shareholder of a limited company. Nominee An IP who carries out the preparatory work for a voluntary arrangement, before its implementation. Officer (of a company) A director, manager or secretary of a company. Official Receiver


An officer of the court and civil servant employed by The Insolvency Service, who deals with bankruptcies and compulsory company liquidations. Pension Fund Contributions are paid and held to build up a fund to pay retirement pensions. Person An individual or corporation. Personal Guarantee This is a letter written by someone guaranteeing the payment of money lent to a third party (maybe a limited company). So if the company defaults on the repayments then the lender will call on the personal guarantee to repay either part or all of the remaining debt. Petition A formal application made to a court. PLC A public company may offer to sell its shares to the public. A public company must satisfy Companies House that at least £50,000 worth of shares have been issued and that each share has been paid up to at least one quarter of its face value. Preferential creditor A creditor who is entitled to receive certain payments in priority to floating charge holders and other unsecured creditors. These creditors include occupational pension schemes and employees. Proof of debt A statutory form completed by a creditor in a compulsory liquidation to state how much is claimed. The form is supplied by the Liquidator. Provisional liquidator OR/IP appointed to preserve a company's assets pending the hearing of a winding up petition. Proxy Instead of attending a meeting, a person can appoint someone to go and vote in their place - a 'proxy'. Proxy form Form that must be completed if a creditor wishes someone else to represent him or her at a creditors' meeting and vote on his or her behalf. Public examination When a company is being wound up or in bankruptcy proceedings, the Official Receiver may at any time apply to the court to question the company's director(s) or any other person who has taken part in the promotion, formation or management of the company or the bankrupt. Realise Realising an asset means selling it or disposing of it to raise money, for example to sell an insolvent's assets and obtain the proceeds. Receiver The commonly used name for an administrative receiver. The term can also mean a person appointed by the court or with the power to receive the rents and profits of property. Receivers who are not administrative receivers do not need to be Insolvency Practitioners. Receivership A company in administrative receivership is often said to be "in receivership". Redundancy Redundancy is a form of dismissal. It could be that the company is down sizing or closing a department or closing the whole company. The staff are then made redundant as there is no longer available employment. Rescission A procedure that cancels a winding-up order. Release The process by which the Official Receiver or an Insolvency Practitioner is discharged from the liabilities of office as trustee/liquidator or administrator. Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

Secretary of State The Secretary of State for the Department of Trade and Industry Secured creditor A creditor who holds security, such as a mortgage, over a person's assets for money owed. Shadow director A person who, without being formally appointed, gives instructions on which the directors of a company are accustomed to act. Shareholders Own stakes in Limited Companies. Shares can be purchased on the open market if it is a quoted PLC. They can vote on how a company is run and they earn a share of the profits as a dividend. Statement of affairs A document sworn under oath, completed by a bankrupt, company officer or director(s), stating the assets and giving details of debts and creditors. Sole trader Are owners of small businesses. With few if any employees. Supervisor An IP appointed to supervise the carrying out of a company voluntary arrangement. Trustee The Trustee in Bankruptcy is either the Official Receiver or an Insolvency Practitioner and will take control of your assets. The Trustee’s main objective is to sell these assets and share the proceeds among the creditors. Turnover Is the money a company takes for its services before any expenditure is deducted. It is not the profit of the company. UNCITRAL United Nations Commission on International Trade Law. Unsecured creditor A creditor who does not hold security (such as a mortgage) for money owed. Some unsecured creditors may also be preferential creditors. Validation order Order or a court to unfreeze its bank accounts or allow assets to be sold, after they have been frozen by a Winding-up Petition. If a validation order is granted, any transactions from the bank account then become valid. A validation order can also be used if the company wishes to sell any assets or property. VAT – Value Added Tax Is a duty levied on goods and services which are liable for VAT. If you run a business you will usually have to register for VAT if your taxable turnover exceeds a level set by the Government. Voluntary liquidation A method of liquidation not involving the courts or the Official Receiver. There are 2 types of voluntary liquidation - members' voluntary liquidation for solvent companies and creditors' voluntary liquidation for insolvent companies. Winding up order Order of a court, usually based on a creditor's petition, for the compulsory winding up or liquidation of a company or partnership.

Ověření významu anglických pojmů z přiloženého textu „Going Concern“ znamená:




společnost v chodu dosahující zisku



koncernová společnost



společnost jdoucí do krachu



společnost nepřátelsky převzatá cizím koncernem

„Joint and Several Liability“ znamená: 

společný podnik několika firem



odpovědnost vlastníků firmy za společný podnik



náchylnost lidí k užívání drog



společná a nerozdílná odpovědnost

Zhodnocení textů B a C

Již při letmém náhledu do článků je čtenáři viditelný rozdíl v komentářích insolvenčních výrazů. Zatímco slovenská verze je popisnější a komplikovanější, britské komentáře jsou jednodušší a snadněji pochopitelné. Při podrobnějším čtení je z obsahu glosářů zřejmé, že insolvenční procedury na Slovensku a v Británii se liší. Rozdílnost textů vypovídá o rozdílnosti právního prostředí v kontinentální Evropě a v anglosaských zemích (GB, USA). Zatímco právní systém kontinentální Evropy je založen na psaném právu, anglosaský právní systém vychází z precedenčního práva. Právo je vytvářeno prostřednictvím rozhodování soudů tzn. precedentů. Kontinentální právní kultura je formálnější a komplikovanější, což se projevuje také v úpadkových řízeních. Ve Velké Británii a zejména v USA jsou úpadkové procedury mnohdy vedeny i mimosoudní cestou, jsou méně formální s větším akcentem na ekonomickou efektivitu. Pro zajímavost se můžete podívat na velmi jednoduchý komentář insolvenčních pojmů vedený na portálu federálního amerického úpadkového soudu – www.uscourts.gov. Rozdíl právní kultury obou systemů vyplývá mimo jiné i ze způsobu soudního rozhodování. Zatímco ve Spojených státech se soudcem může stát pouze právník, který má praxi v soukromé sféře, Evropa je založena na právním perfekcionalismu, kdy znalost práva je upřednostňována před ekonomickými znalostmi. Odlišnost obou typů kultur se projevuje nejenom v právním, ale také v ekonomickém prostředí. S přesahem insolvenční problematiky z Evropy do jiných kontinentů (zejména USA), se u insolvenčních expertů předokládá znalost přeshraničních procedur.

II.

Část – Kapitola 11 Úpadkového zákoníku USA Předmětem této části výuky bude seznámení s Kapitolou 11 Úpadkového zákoníku USA. Kapitola 11 byla předlohou pro úpravy úpadkových zákoníku ve většině zemí Evropy včetně České republiky. V textu převzatém z wikipedie jsou uvedeny základní principy úpravy umožňující reorganizaci a pokračování podnikání, jak u fyzických osob podnikatelů, tak i právnických osob. Na rozdíl od Kapitoly 11 je v Kapitole 7 úpadkového zákoníku USA upraven likvidační úpadek. Při právní proceduře podle Kapitoly 7 dochází k ukončení podnikáním, prodeji všech aktiv dlužníka a rozdělení výtěžku věřitelům.


Při reorganizaci podle Kapitoly 11 ve většině případů dlužník dále řídí podnikání, ale pod jurisdikcí soudu. Jedná se o federální úpravu úpadkového práva, přičemž v USA existují i právní úpravy jednotlivých států. Povšimněte si údajů uváděných ve statistikách, podle kterých počet případů reorganizací podle Kapitoly 11 federálního zákoníku klesl od r. 1991 do r. 2003 o 60 %. Komentář ke statistice jako důvod poklesu uvádí, že řízení podle úpravy jednotlivých států jsou rychlejší, levnější, souhrnnější a v některých státech dokonce mohou proběhnout i mimosoudní cestou. Komentář dále připouští nesprávné zařazení případů do jiné kategorie. Kapitola 11 byla do modulu jazykové přípravy zařazena záměrně, neboť sloužila jako inspirace pro právní institut reorganizace zařazený do nového českého insolvenčního zákona. Podle názorů překladatelů českého insolvenčního zákona právní normy i podle věcného záměru zákona má nový zůsob řešení přivést významnou změnu v insolvenčních řízeních v České republice. Od aplikace reorganizace do řešení úpadků podnikatelských subjektů se očekává oživení a záchrana podnikatelské činnosti větších podnikatelských subjektů. Porovnání základních principů federální americké úpravy a české úpravy je cestou k zvýšení profesionální odbornosti insolvenčních poradců i lektorů. Práce s textem umožní účastníkům seznámení s největšími případy v historii USA i se základy podobné úpravy ve Velké Británii, Austrálii a Novém Zélandu. Po prostudování textu budou mít účastníci vzdělávání možnost ověřit si správné pochopení obsahu prostřednictvím odpovědí na kontrolní otázky. Článek je převzat z webových stránek wikipedie www.en.wikipedia.org.

Chapter 11, Title 11, United States Code

 

   

  

Chapter 11 is a chapter of Title 11 of the United States Bankruptcy Code, which permits reorganization under the bankruptcy laws of the United States. Chapter 11 bankruptcy is available to every business, whether organized as a corporation or sole proprietorship, and to individuals, although it is most prominently used by corporate entities. In contrast, Chapter 7 governs the process of a liquidation bankruptcy (although liquidation can go under this chapter), while Chapter 13 provides a reorganization process for the majority of private individuals. Contents [hide] 1 Chapter 11 in general 2 Features of Chapter 11 reorganization o 2.1 The Chapter 11 plan  2.1.1 Confirmation o 2.2 Automatic stay o 2.3 Executory contracts o 2.4 Priority o 2.5 Section 1110 3 Stock 4 Rationale 5 Considerations 6 Statistics o 6.1 Frequency o 6.2 Largest cases 7 Notes 8 Similar programs in other countries 9 External links Chapter 11 in general[edit]


When a business is unable to service its debt or pay its creditors, the business or its creditors can file with a federal bankruptcy court for protection under either Chapter 7 or Chapter 11. In Chapter 7, the business ceases operations, a trustee sells all of its assets, and then distributes the proceeds to its creditors. Any residual amount is returned to the owners of the company. In Chapter 11, in most instances the debtor remains in control of its business operations as a debtor in possession, and is subject to [1] the oversight and jurisdiction of the court. Features of Chapter 11 reorganization[edit] Chapter 11 retains many of the features present in all, or most, bankruptcy proceedings in the U.S. It provides additional tools for debtors as well. Most importantly, 11 U.S.C.§ 1108 empowers the trustee to operate the debtor's business. In chapter 11, unless a separate trustee is appointed for cause, the debtor, as debtor in [2] possession, acts as trustee of the business. Chapter 11 affords the debtor in possession a number of mechanisms to restructure its business. A debtor in possession can acquire financing and loans on favorable terms by giving new lenders first priority on the business's earnings. The court may also permit the debtor in possession to reject and cancel contracts. Debtors are also protected from other litigation against the business through the imposition of an automatic stay. While the automatic stay is in place, most litigation against the debtor is stayed, or put on hold, until it can be resolved in bankruptcy court, or resumed in its original venue. An example of proceedings that are not necessarily stayed automatically are family law proceedings against a spouse or parent. Further, creditors may file with the court seeking relief from the automatic stay. If the business's debts exceed its assets, the bankruptcy restructuring may result in the company's owners being left with nothing; instead, the owners' rights and interests are ended and the company's creditors are left with ownership of the newly reorganized company. All creditors are entitled to be heard by the court. 11 U.S.C. Sec. 1109 (b). The court is ultimately responsible for determining whether the proposed plan of reorganization complies with the bankruptcy law. One controversy that has broken out in bankruptcy courts concerns the proper amount of disclosure that the court and other parties are entitled to receive from the members of the ad hoc creditor's committees that play [3] a large role in many such proceedings. The Chapter 11 plan[edit] Chapter 11 usually results in reorganization of the debtor's business or personal assets and debts, but can also be used as a mechanism for liquidation. Debtors may "emerge" from a chapter 11 has the first opportunity to [4] propose a plan. With some exceptions, the plan may be proposed by any party in interest. Interested creditors then vote for a plan. Confirmation[edit] If the judge approves the reorganization plan and if the creditors all agree the plan can be confirmed. If at least one class of creditors votes against the plan and thus objects, the plan may nonetheless be confirmed if the requirements of cramdown are met. In order to be confirmed over their objection the plan must not discriminate against that class of creditors, and the plan must be found fair and equitable to that class. Upon its confirmation, the plan becomes binding and identifies the treatment of debts and operations of the business for the duration of the plan. Debtors in chapter 11 have the exclusive right to propose a plan of reorganization for a period of time (in most cases 120 days). After that time has elapsed, creditors may also propose plans. Plans must satisfy a number of criteria in order to be "confirmed" by the bankruptcy court. Among other things, creditors must vote to approve the plan of reorganization. If a plan cannot be confirmed, the court may either convert the case to a liquidation under chapter 7, or, if in the best interests of the creditors and the estate, the case may be dismissed resulting in a return to the status quo before bankruptcy. If the case is dismissed, creditors will look to non-bankruptcy law in order to satisfy their claims. Automatic stay[edit] Like other forms of bankruptcy, petitions filed under chapter 11 invoke the automatic stay of § 362. The automatic stay requires all creditors to cease collection attempts, and makes many post-petition debt collection efforts void or voidable. Under some circumstances, some creditors, otherwise the United States Trustee can request for the court converting the case into a demolition under chapter 7, or appointing a trustee to manage the debtor's business. The court will grant a motion to convert to chapter 7 or appoint a trustee if either of these actions is in the best interest of all creditors. Sometimes a company will liquidate Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

under chapter 11, in which the pre-existing management may be able to help get a higher price for divisions or other assets than a chapter 7 liquidation would be likely to achieve. Appointment of a trustee requires some wrongdoing or gross mismanagement on the part of existing management and is relatively rare. Executory contracts[edit] Some contracts, known as executory contracts, may be rejected if canceling them would be financially favorable to the company and its creditors. Such contracts may include labor union contracts, supply or operating contracts (with both vendors and customers), and real estate leases. The standard feature of executory contracts is that each party to the contract has duties remaining under the contract. In the event of a rejection, the remaining parties to the contract become unsecured creditors of the debtor. For example, in some districts a contract for deed is an executory contract, while in others it is not. In the new millennium airlines have fallen under intense scrutiny for what many see as abusing Chapter 11 [5] Bankruptcy as a simple tool for escaping labor contracts, usually 30-35% of an airline's operating cost. Every [6] major US. airline has filed for Chapter 11 since 2002. In the space of 2 years (2002 - 2004) US. Airways filed [7] [8] for bankruptcy twice leaving the AFL-CIO, pilot unions and other airline employees claiming the rules of [9] Chapter 11 have helped turn the USA into a corporatocracy. Priority[edit] Chapter 11 follows the same priority scheme as other bankruptcy chapters. The priority structure is defined primarily by § 507 of the Bankruptcy Code (11 U.S.C.§ 507.) As a general rule secured creditors—creditors who have a security interest, or collateral, in the debtor's property—will be paid before unsecured creditors. Unsecured creditors' claims are prioritized by § 507. For instance the claims of suppliers of products or employees of a company may be paid before other unsecured creditors are paid. Each priority level must be paid in full before the next lowest priority level may receive payment. Section 1110[edit] Section 1110 (11 U.S.C.§ 1110) generally provides a secured party with an interest in an aircraft the ability to take possession of the equipment within 60 days after a bankruptcy filing unless the airline cures all defaults. More specifically, the right of the lender to take possession of the secured equipment is not hampered by the automatic stay provisions of the U.S. Bankruptcy Code. Stock[edit] If the company's stock is publicly traded, a Chapter 11 filing generally causes it to be delisted from its primary stock exchange if listed on the New York Stock Exchange, the American Stock Exchange, or the NASDAQ. On the NASDAQ the identifying fifth letter "Q" at the end of a stock symbol indicates the company is in bankruptcy (formerly the "Q" was placed in front of the pre-existing stock symbol; a celebrated example was Penn Central, whose symbol was originally "PC" and became "QPC" after the company filed Chapter 11 in 1970). Many stocks that are delisted quickly resume listing as over-thecounter (OTC) stocks. In the overwhelming majority of cases, the Chapter 11 plan, when confirmed, terminates the shares of the company, rendering shares valueless. Individuals may file Chapter 11, but due to the complexity and expense of the proceeding, this option is rarely chosen by debtors who are eligible for Chapter 7 or Chapter 13 relief. Rationale[edit] In enacting Chapter 11 of the Bankruptcy code, Congress concluded that it is sometimes the case that the value of a business is greater if sold or reorganized as a going concern than the value of the sum of its parts if the business's assets were to be sold off individually. It follows that it may be more economically efficient to allow a troubled company to continue running, cancel some of its debts, and give ownership of the newly reorganized company to the creditors whose debts were canceled. Alternatively, the business can be sold as a going concern with the net proceeds of the sale distributed to creditors ratably in accordance with statutory priorities. In this way, jobs may be saved, the (previously mismanaged) engine of profitability which is the business is maintained (presumably under better management) rather than being dismantled, and, as a proponent of a chapter 11 plan is required to demonstrate as a precursor to plan confirmation, the business's creditors end up with more money than they would in a Chapter 7 liquidation. Considerations[edit] The reorganization and court process may take an inordinate amount of time, limiting the chances of a successful outcome and sufficient debtor in possession financing may be unavailable during an Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

economic recession. A preplanned, preagreed approach between the debtor and its creditors (sometimes called a pre-packaged bankruptcy) may facilitate the desired result. A company undergoing Chapter 11 reorganization is effectively operating under the "protection" of the court until it emerges. An example is the airline industry in the United States; in 2006 over half the industry's [10] seating capacity was on airlines that were in Chapter 11. These airlines were able to stop making debt payments, break their previously agreed upon labor union contracts, freeing up cash to expand routes or weather a price war against competitors — all with the bankruptcy court's approval. Studies on the impact of forestalling the creditors' rights to enforce their security reach different [11] conclusions. Statistics[edit] Frequency[edit] [12] Chapter 11 cases dropped by 60% from 1991 to 2003. One 2007 study found this was because businesses were turning to bankruptcy-like proceedings under state law, rather than the federal bankruptcy proceedings, including those under chapter 11. Insolvency proceedings under state law, the study stated, are currently faster, less expensive, and more private, with some states not even requiring court filings. However, a 2005 [12] study claimed the drop may have been due to an increase in the incorrect classification of many bankruptcies as "consumer cases" rather than "business cases". Cases involving more than US$50 million in assets are almost always handled in federal bankruptcy court, and not in bankruptcy-like state proceeding. Largest cases[edit] The largest bankruptcy in history was of the US investment bank Lehman Brothers Holdings Inc., which listed $639 billion in assets as of its Chapter 11 filing in 2008. The 16 largest corporate bankruptcies as of 13 [13] December 2011: Company

Filing date

Total Assets prefiling

Assets adjusted to the year 2012

Filing court district

Lehman Brothers Holdings Inc.

200809-15

$639,063,000,800

$693 billion

NY-S

Washington Mutual

200809-26

$327,913,000,000

$356 billion

DE

Worldcom Inc.

200207-21

$103,914,000,000

$135 billion

NY-S

General Motors [14] Corporation

200906-01

$82,300,000,000

$89.6 billion

NY-S

CIT Group

200911-01

$71,019,200,000

$77.3 billion

NY-S

Enron Corp.*

200112-02

$63,392,000,000

$83.6 billion

NY-S

Conseco, Inc.

200212-18

$61,392,000,000

$79.7 billion

IL-N

MF Global

201110-31

$41,000,000,000

$42.5 billion

NY-S

200904-30

$39,300,000,000

$42.8 billion

NY-S

Texaco, Inc.

198704-12

$35,892,000,000

$73.7 billion

NY-S

Financial Corp. of

1988-

$33,864,000,000

$66.8

CA-C

Chrysler LLC

[15]


Total Assets prefiling

Assets adjusted to the year 2012

Filing court district

Company

Filing date

America

09-09

Penn Central Transportation [16] Company

197006-21

$7,000,000,000

$42.1 billion

PA-S

Refco Inc.

200510-17

$33,333,172,000

$39.8 billion

NY-S

Global Ltd.

Crossing

200201-28

$30,185,000,000

$39.2 billion

NY-S

Pacific Gas and Electric Co.

200104-06

$29,770,000,000

$39.2 billion

CA-N

UAL Corp.

200212-09

$25,197,000,000

$32.7 billion

IL-N

Delta Air Lines, Inc.

200509-14

$21,801,000,000

$26.1 billion

NY-S

Delphi Corporation, Inc.

200510-08

$22,000,000,000

$26.1 billion

NY-S

billion

* The Enron assets were taken from the 10-Q filed on November 11, 2001. The company announced that the annual financials were under review at the time of filing for Chapter 11.

Notes[edit] 1. Jump up ^ Joseph Swanson and Peter Marshall, Houlihan Lokey and Lyndon Norley, Kirkland & Ellis International LLP (2008). A Practitioner's Guide to Corporate Restructuring. City & Financial Publishing, 1st edition ISBN 978-1-905121-31-1 2. Jump up ^11 U.S.C.§ 1107 3. Jump up ^(Financial Times) 4. Jump up ^11 U.S.C.§ 1121 5. Jump up ^"massachusetts institute of technology: Airline Data Project". MIT. 6. Jump up ^ Davies, Richard (Nov. 29, 2011). "AMR Files for Bankruptcy: The Last Giant to Fall". ABC News. Retrieved 19 May 2012. 7. Jump up ^ Warner, Margeret (Sept. 13, 2004). "US Airways Files....Again". Public Broadcasting Service. Retrieved 19 May 2012. 8. Jump up ^ Jablonski, Donna. "AFL-CIO Cries Foul". AFL-CIO. Retrieved 19 May 2012. 9. Jump up ^ Trumbul, Mark (Nov. 29, 2011). "AMR Files for Chapter 11". The Christian Science Monitor. Retrieved 19 May 2012. 10. Jump up ^ Isidore, Chris; Senior, /Money (2005-09-14). "Delta and Northwest airlines both file for bankruptcy". CNN. Retrieved November 17, 2005. 11. Jump up ^"The night of the killer zombies". Economist.com. 2002-12-12. Retrieved 2006-0805. ab 12. ^ Jump up to: (January 24, 2007), "Small Firms Spurn Chapter 11", Wall Street Journal, page B6B 13. Jump up ^Bankruptcydata.com 14. Jump up ^Chapter11blog.com 15. Jump up ^Chapterblog.com 16. Jump up ^[1] Similar programs in other countries[edit]


   

For similar programs in the United Kingdom, Australia, and New Zealand, see Administration (insolvency). For a similar program in Ireland see Examinership. External links[edit] US changes bankruptcy protection laws, via BBC News. Complete Title 11 (ZIP file), via www.house.gov

Otázky ověřující pochopení obsahu článku o Kapitole 11 Úpadkového zákoníku USA „Automatic stay“ znamená, že podáním insolvenčního návrhu dojde 

k automatickému přihlášení věřitelů do reorganizace



k automatickému zahájení likvidace firmy



k zastavení možnosti vymáhání pohledávek věřitelů mimo reorganizační řízení



k okamžitému inkasu pohledávek věřitelů

III.

Část – Projev

V této části jazykové výuky se budeme zabývat projevem, který je důležitou součástí práce insolvenčních lektorů i poradců. Jako ukázka je zvolen jeden z nejznámějších projevů v americké historii. Přečtěte si text a povšimněte si základních charakteristik projevu - jednoduchého vyjadřování - opakování klíčových myšlenek - naléhavosti projevu, ze které vynikne význam sdělovaného obsahu. Zkuste na internetu najít zvukový záznam projevu a poslechněte si jej. Teprve při poslechu objevíte zvukové stránky tohoto známého projevu - frázování - sílu hlasu - tempo řeči - vyjadřování emocí Nelze očekávat stejnou naléhavost při běžných projevech, přesto pro jakýkoli projev či řeč platí základní pravidla srozumitelnosti obsahu textu a zaujetí posluchačů. Při insolvenčních procesech navíc často vznikají stresové situace, při kterých je klidná asertivní, přitom však obsahově zacílená, komunikace předpokladem úspěchu. Na závěr části III. budete mít možnost odpovědět na kontrolní otázky ověřující autorství projevu. Zdrojem textu byly stránky www.americanrhetoric.com/speesches/mlkihaveadream.htm.


I am happy to join with you today in what will go down in history as the greatest demonstration for freedom in the history of our nation. Five score years ago, a great American, in whose symbolic shadow we stand today, signed the Emancipation Proclamation. This momentous decree came as a great beacon light of hope to millions of Negro slaves who had been seared in the flames of withering injustice. It came as a joyous daybreak to end the long night of their captivity. But one hundred years later, the Negro still is not free. One hundred years later, the life of the Negro is still sadly crippled by the manacles of segregation and the chains of discrimination. One hundred years later, the Negro lives on a lonely island of poverty in the midst of a vast ocean of material prosperity. One hundred years later, the Negro is still languished in the corners of American society and finds himself an exile in his own land. And so we've come here today to dramatize a shameful condition. In a sense we've come to our nation's capital to cash a check. When the architects of our republic wrote the magnificent words of the Constitution and the Declaration of Independence, they were signing a promissory note to which every American was to fall heir. This note was a promise that all men, yes, black men as well as white men, would be guaranteed the "unalienable Rights" of "Life, Liberty and the pursuit of Happiness." It is obvious today that America has defaulted on this promissory note, insofar as her citizens of color are concerned. Instead of honoring this sacred obligation, America has given the Negro people a bad check, a check which has come back marked "insufficient funds." But we refuse to believe that the bank of justice is bankrupt. We refuse to believe that there are insufficient funds in the great vaults of opportunity of this nation. And so, we've come to cash this check, a check that will give us upon demand the riches of freedom and the security of justice. We have also come to this hallowed spot to remind America of the fierce urgency of Now. This is no time to engage in the luxury of cooling off or to take the tranquilizing drug of gradualism. Now is the time to make real the promises of democracy. Now is the time to rise from the dark and desolate valley of segregation to the sunlit path of racial justice. Now is the time to lift our nation from the quicksands of racial injustice to the solid rock of brotherhood. Now is the time to make justice a reality for all of God's children. It would be fatal for the nation to overlook the urgency of the moment. This sweltering summer of the Negro's legitimate discontent will not pass until there is an invigorating autumn of freedom and equality. Nineteen sixty-three is not an end, but a beginning. And those who hope that the Negro needed to blow off steam and will now be content will have a rude awakening if the nation returns to business as usual. And there will be neither rest nor tranquility in America until the Negro is granted his citizenship rights. The whirlwinds of revolt will continue to shake the foundations of our nation until the bright day of justice emerges. But there is something that I must say to my people, who stand on the warm threshold which leads into the palace of justice: In the process of gaining our rightful place, we must not be guilty of wrongful deeds. Let us not seek to satisfy our thirst for freedom by drinking from the cup of bitterness and hatred. We must forever conduct our struggle on the high plane of dignity and discipline. We must not allow our creative protest to degenerate into physical violence. Again and again, we must rise to the majestic heights of meeting physical force with soul force. The marvelous new militancy which has engulfed the Negro community must not lead us to a distrust of all white people, for many of our white brothers, as evidenced by their presence here today, have come to realize that their destiny is tied up with our destiny. And they have come to realize that their freedom is inextricably bound to our freedom. We cannot walk alone. And as we walk, we must make the pledge that we shall always march ahead. We cannot turn back. There are those who are asking the devotees of civil rights, "When will you be satisfied?" We can never be satisfied as long as the Negro is the victim of the unspeakable horrors of police brutality. We can never be satisfied as long as our bodies, heavy with the fatigue of travel, cannot gain lodging in the motels of the highways and the hotels of the cities. We cannot be satisfied as long as the negro's basic mobility is from a smaller ghetto to a larger one. We can never be satisfied as long as our children are Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

stripped of their self-hood and robbed of their dignity by signs stating: "For Whites Only." We cannot be satisfied as long as a Negro in Mississippi cannot vote and a Negro in New York believes he has nothing for which to vote. No, no, we are not satisfied, and we will not be satisfied until "justice rolls down like waters, and righteousness like a mighty stream."¹ I am not unmindful that some of you have come here out of great trials and tribulations. Some of you have come fresh from narrow jail cells. And some of you have come from areas where your quest -quest for freedom left you battered by the storms of persecution and staggered by the winds of police brutality. You have been the veterans of creative suffering. Continue to work with the faith that unearned suffering is redemptive. Go back to Mississippi, go back to Alabama, go back to South Carolina, go back to Georgia, go back to Louisiana, go back to the slums and ghettos of our northern cities, knowing that somehow this situation can and will be changed. Let us not wallow in the valley of despair, I say to you today, my friends. And so even though we face the difficulties of today and tomorrow, I still have a dream. It is a dream deeply rooted in the American dream. I have a dream that one day this nation will rise up and live out the true meaning of its creed: "We hold these truths to be self-evident, that all men are created equal." I have a dream that one day on the red hills of Georgia, the sons of former slaves and the sons of former slave owners will be able to sit down together at the table of brotherhood. I have a dream that one day even the state of Mississippi, a state sweltering with the heat of injustice, sweltering with the heat of oppression, will be transformed into an oasis of freedom and justice. I have a dream that my four little children will one day live in a nation where they will not be judged by the color of their skin but by the content of their character. I have a dream today! I have a dream that one day, down in Alabama, with its vicious racists, with its governor having his lips dripping with the words of "interposition" and "nullification" -- one day right there in Alabama little black boys and black girls will be able to join hands with little white boys and white girls as sisters and brothers. I have a dream today! I have a dream that one day every valley shall be exalted, and every hill and mountain shall be made low, the rough places will be made plain, and the crooked places will be made straight; "and the glory 2 of the Lord shall be revealed and all flesh shall see it together." This is our hope, and this is the faith that I go back to the South with. With this faith, we will be able to hew out of the mountain of despair a stone of hope. With this faith, we will be able to transform the jangling discords of our nation into a beautiful symphony of brotherhood. With this faith, we will be able to work together, to pray together, to struggle together, to go to jail together, to stand up for freedom together, knowing that we will be free one day. And this will be the day -- this will be the day when all of God's children will be able to sing with new meaning: My country 'tis of thee, sweet land of liberty, of thee I sing. Land where my fathers died, land of the Pilgrim's pride, From every mountainside, let freedom ring! And if America is to be a great nation, this must become true. And so let freedom ring from the prodigious hilltops of New Hampshire. Let freedom ring from the mighty mountains of New York. Let freedom ring from the heightening Alleghenies of Pennsylvania. Let freedom ring from the snow-capped Rockies of Colorado. Let freedom ring from the curvaceous slopes of California. But not only that: Let freedom ring from Stone Mountain of Georgia. Let freedom ring from Lookout Mountain of Tennessee. Let freedom ring from every hill and molehill of Mississippi. From every mountainside, let freedom ring. And when this happens, and when we allow freedom ring, when we let it ring from every village and every hamlet, from every state and every city, we will be able to speed up that day when all of God's Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

children, black men and white men, Jews and Gentiles, Protestants and Catholics, will be able to join hands and sing in the words of the old Negro spiritual: Free at last! Free at last! 3 Thank God Almighty, we are free at last!

Ověření autorství projevu:



Jde o deklaraci nezávislosti Spojených států amerických sepsanou Thomasem Jeffersonem v roce 1776



Jde o projev 16. amerického prezidenta Abrahama Lincolna, který se stal základem pro přijetí 13 dodatku Americké ústavy – zrušení otroctví



Jde o projev Johna Browna z roku 1859, těsně před jeho popravou za přípravu povstání otroků



Jde o projev Martina Luthera Kinga, Jr. z roku 1963 volající po rovnosti ras a konci diskriminace.


Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika pro poradce

Recommend Documents