Ekologie II Přednáška 7: Biomy

Ekologie II Přednáška 7: Biomy Rozšíření organismů na Zemi dáno dvěma hlavními faktory o Schopností organismů přežít v daném prostředí (omezené biotickými a abiotickými faktory) → rozšíření biomů dané působením aktuálních klimatických podmínek o Tím, zda se daný organismus měl šanci na lokalitu dostat (limitace disperzí) → biogeografické oblasti ovlivněné historickými událostmi

Biomy = velkoplošně se vyskytující ekosystémy - vodní a suchozemské BIOM je dílčí oblasti biosféry, charakterizované komplexem podmínek abiotických o Klimatické a hydrologické podmínky o Půdní a geologické poměry a biotických o Rostlinný kryt o Formace – rostlinná složka biomů Zonobiomy – biomy, jejichž existence je podmíněna makroklimatem → vytvářejí kompaktní a většinou rozsáhlé zóny Azonální biomy – formovány jiným faktorem, např. vysokou hladinou vody (mokřady) o Orobiomy – azonální biomy, při jejichž formování hraje rozhodující roli vliv nadmořské výšky Biomy vodní a suchozemské

Vodní biomy Oceán zaujímá cca 71% zemského povrchu!  Biom volného oceánu o Zaujímá většinu plochy planety o Průměrná hloubka oceánu cca 3800m, největší přes 11 000m o Vrstva fotická a afotická (hlubší než 200m; bioluminiscenční organismy) o Relativně malá produkce na jednotku plochy, ale vzhledem k rozloze je fytoplankton rozhodující v zásobení Země kyslíkem  Biom šelfových moří o Pobřežní mělká moře do 200m hloubky (do 80-150m proniká 1% záření dopadajícího na hladinu) o Produktivní biom, zejména v tropických a subtropických oblastech o Časté oblasti těžby ropy  Sladkovodní biom o Sladké vody planety bez ohledu na charakter a zem. Šířku

o typická je obvyklá proměnlivost (periodicita) ekologických podmínek - obsah živin, kyslíku atd.  Specifické podmínky vykazují např. oblasti vzestupu mořských proudů (upwellings) nebo oblasti přílivové plošiny či estuária (nálevkovitá ústí řek se silným dmutím)

Pevninské biomy Rozlišujeme osm až deset (různí autoři) základních terestrických biomů Hranice nejsou ostré, vzájemně se prolínají Charakterizovány klimatem, substrátem a biotou  typická životní forma klimatické klimaxové vegetace

Rozložení osmi hlavních terestrických biomů se zřetelem na průměrnou roční teplotu a průměrné roční srážky. Roli však mohou hrát i místní klimatické vlivy, půdní typy či disturbance (oheň). (Wittaker, 1975)

 Hylaea - biomy tropického deštného lesa o Nížinná pásma poblíž rovníku – oblasti:  Jihoamerická (povodí Amazonky a Orinoka v Jižní Americe a na středoamerické šíji)  Africká (povodí řek Kongo, Niger a Zambezi ve střední a západní Africe a na Madagaskaru)  Jihovýchodoasijská (oblast indomalajská, Borneo a Nová Guineja

o Hlavní ekologické faktory  velké teplo (stálá průměrná denní teplota kolem 25°C), teplotní výkyvy mezi dnem a nocí jsou větší než mezi létem a zimou  velké vlhko  srážky přesahují 2000 (max. 12 000!) mm ročně, rozloženy rovnoměrně po celý rok, dvě málo patrná období dešťů (kolem 21. 3. a 23. 9.), pravidelné odpolední srážky  stálá délka dne (12 hodin)   absence periodických životních projevů o Typy pralesa  Mlžný prales  vyšší nadmořské výšky  Galeriový prales  břehy a zaplavované nížiny řek  Tropický monzunový les  opadavý, blíže subtropům o Primární vs. sekudární prales o Biom s největší druhovou rozmanitostí živočichů i rostlin (značná část dosud nepoznána)

o Půdy velmi staré → promytí půdních horizontů, zbývají jen oxidy železa a hliníku → místy až mírná toxicita půd → lateritizace půd → půdy extrémně kyselé, živinami chudé o Velká biomasa a produktivita, ale odumřelá hmota se rychle rozkládá a mineralizuje, uvolněné živiny hned využívány jinými rostlinami (mykkorhiza) → půdy se neobohacují a koloběh živin je zcela uzavřený o Vykácení lesů → rychlá degradace půdy → maloplošné „pohyblivé“ zemědělství relativně úspěšné o Velkoplošné vykácení → druhově chudé sekundární lesy o Výrazná klimatotvorná funkce pro Zemi o Vegetace  Patrovitý les, méně vyvinuté keřové a bylinné patro, obrovská druhová diverzita stromů, liány, epifyty  Mikroklimatické rozdíly v rámci lesa  Stromy – mělký kořenový systém, podpůrné deskovité nebo chůdovité kořeny pro stabilitu  Liány  snaha dostat se za světlem  Ovíjivé stonky, příčepivé kořeny, úponky, opěrné trny  Calamus – rotan, zdroj ratanu – délka stonku až 300 m!  Epifyty  Bromélie, orchideje, kapradiny  Nedostatek vody a živin – zejména v horských mlžných lesích  Přijímání vzdušné vlhkosti vzdušnými kořeny (orchideje) nebo absorpčními chlupy na povrchu celé rostliny, nádržky na vodu (bromélie)  Tvorba epifitického humusu (spec. listy přitisknuté na povrch nosné rostliny; parožnatka)  Hemiepifity  Klíčí na zemi, šplhají po rostlině, pak spojení se zemí zanikne (některé palmy)  Klíčí na stromě a spouštějí kořeny dolů – škrtiči (fíkovník)  Zvláštní reprodukční strategie  Kauliflorie – květy na kmeni nebo neolistěných částích větví (fíkovníky, kakaovníky) – opylování a šíření semen živočichy  Baziflorie – květy a plody u báze kmene – přízemní živočichové o Živočišstvo  Mnoho druhů přizpůsobených k životu ve vyšších stromových patrech  adaptace na trojrozměrné prostředí  Jižní Amerika  hustší lesy, více lián  šplhání  ovíjivé ocasy (ploskonosé opice, stromoví mravenečníci, kynkažu…)  Asie, Afrika  převaha vysokomenných stromů, řidší, méně lián  mechanismy prodlužující skok a umožňující volný pád

(poletuchy, poletušky, letuchy, gekoni, gekončíci, dráčci, žáby, had)  Opylování stromů  hmyz (i brouci a dvoukřídlí), ptáci (kolibříci, strdimilové, šatovníci), netopýři (specializace tropických netopýrů  50% tropických savců - listonosi), drobní šplhaví savci s ovíjivým ocasem (makiovití primáti, kynkažu  Velký význam mravenců  Ve Střední Americe tvoří 20% živé váhy pralesa! o herbivoři  např. Atta; často „ekosystémoví stavitelé“ o Predátoři  nájezdníci o Častý mutualismus  Stromové  Savci  opice, poloopice, lenochodi, kaloni… mnoho stromových predátorů (drobné šelmy)  Ptáci  obrovská diverzita (jen v Amazonii a Indonésii přes ½ ptačích druhů)  zoborožci, harpyje, papoušci, rajky…  Plazi  chameleoni, gekoni, leguáni, anolisové, stromoví hadi…  Obojživelníci  rosničky, dendrobatky, létavka, červoři…  Bezobratlí  mravenci, pakobylky, vrubounovití brouci, motýli, stromové žížaly, pijavice, obrovské dravé ploštěnky (desítky cm!)…  Pozemní  Pozemní herbivoři  plodožraví (Afrika chocholatky, Asie kančilové, Amerika velcí hlodavci - aguti)…  Velcí herbivoři málo  Afrika bongo, okapi, sloni  tapíři, šelmy, prasata o Vliv člověka – kácení, fragmentace…

 Sezónní tropický les a savany o Ekotonální charakter (rozhraní kompaktního lesa a bezlesí) o Hlavní ekologické faktory – sezónní srážky, období sucha a dešťů o Půdy staré, hluboce zvětralé, v hloubce kompaktní lateritická vrstva → na její hloubce a tloušťce závisí dostupnost vody pro kořeny dřevin → převaha dřevin nebo trav, vždyzelené dřeviny… o Pravidelné požáry → rychlé a povrchové (zahrabávání se) o Kolébka člověka, intenzivně využívaný biom, hodně pozměněn, zejména v Africe, Indii a Jižní Americe

o Vegetace  Více než 400 mm srážek → uzavřené stromové patro, potlačení trav  400 mm → pravidelné prostorové rozmístění dřevin dané konkurencí o vodu jejich kořenovým systémem (přesahuje průměr koruny) → typická stromová savana  300 mm → keřová savana  300 – 200 mm → typická travnatá savana, kde jsou stromy jen na vlhkostně příznivějších místech  Pod 200 mm → nízká travnatá savana přechází v polopoušť  Adaptace na období sucha  Trávy → odumření nadzemní části  Stromy → sukulentnost (baobaby, lahvovníky), ochrana proti predaci (akácie, pryšce) o Živočišstvo  Velcí herbivoři, migrují mezi savanami (období dešťů) a vždyzelenými sezónními lesy (období sucha)  Termiti – hlavní dekompozitoři → mravenečníci, pásovci, luskouni, hrabáči  Afrika  Obzvláště bohaté na kopytníky (90 druhů X Jižní Amerika 21), propracovaná dělba nik (až 16 druhů na 1 lokalitě)  Významná role slonů → mýcení vzrostlých akácií  Koexistence i více predátorů (lvi, gepardi, levharti, hyeny, psi hyenovití, šakali)  Draví ptáci, supi, pštrosi

 Jižní Amerika  Lateritická vrstva blízko pod povrchem → pravidelné zaplavování → Venezuela llanos, Brazílie campos nebo cerrados  Bezlesí udržováno zaplavováním, ne herbivory (1 druh, jelenec pampový – dnes skoro vyhuben, stáda dobytka)  Mara stepní, nandu pampový  Austrálie  Klokani, emu hnědý  Mnoho introdukovaných druhů → skot, ovce, kozy, velbloudi, králíci

 Pouště a polopouště o Poušť – roční úhrn srážek menší než 100 mm, vegetace jen na nejpříznivějších místech  velmi nepravidelně (absolutní pouště  centrální Sahara a severní Chile) o Polopoušť – 100 – 200 mm, porostlá řídce, ale víceméně pravidelně o Hlavní ekologické faktory  srážky méně než 250 mm ročně, pokud více, tak nerovnoměrně rozložené  důvody  Subtropické tlakové výše (Sahara, pouště Austrálie)  Střed kontinentu (střední Asie)  Zeměpisná poloha ve srážkovém stínu (západní severoamerické pouště)  Vysoká nadmořská výška (tibetské a bolivijské pouště, Gobi)

o Pouště horké (v pásu obratníkových tlakových výší) a chladné (kontinentální pouště, vyšší zeměpisné šířky, vysoké nadmořské výšky) o Půdy nejsou vytvořeny, jen náznaky, tzv. aridisoly  primární produkce a oživení povrchu malé  Pouště písčité  Štěrkovité  Kamenité  Jílovité (sníženiny, kde mohou být dočasná jezera v době dešťů) o Zasolování  výpar převládá nad srážkami; způsobuje fyziologickou nedostupnost vody o Desertifikace  rozšiřování ploch pouští (Sahara – pastevectví, kácení dřevin), nebezpečí zavlažování o Vegetace  Tři hlavní životní formy  Jednoletky, které rostou pouze pokud je dostatek vláhy  efeméry (rekord - životní cyklus 8 dní!) – min. 15 mm srážek/rok X trvalky 40 mm  Sukulenty, vytvářející si zásobu vody  Pouštní křoviny  hluboké kořeny (až 80 m), četné větve vybíhající z krátkého základního kmínku a nesoucí drobné silné lístky, jež v období sucha opadávají (nepříbuzné vypadají stejně  konvergence). Dlouhověké  keř se stářím klonu 11 tisíc let!  

Geofyty – obnovovací orgány pod povrchem vytrvávají, nad povrchem krátce  efemeroidy

Přizpůsobení suchu a horku  Fyziologické adaptace o transpirace  velice účinné ochlazování, ale rostlina musí mít dostatek vody (některé pouštní rostliny transpirací sníží teplotu až o 10°C) o CAM fotosyntéza (Crassulacean Acid Metabolism)  CO2 naabsorbován v noci, navázán na organické kyseliny, ve dne uvolňován pro fotosyntézu a průduchy mohou zůstat zavřené o tropismy  vhodná orientace vůči dopadajícímu záření  morfologické adaptace o kulaté tvary stonkových sukulentů (malý povrch – menší přehřívání) o Zásoby vody ve tlustých stoncích, listech nebo kořenech o Široké, měkké, fotosynteticky výkonné listy  za sucha shazované X drobné, tuhé, sklerofytní listy o Kutikula, vosky nebo trichomy rozptylující a odrážející záření

o Živočišstvo  Adaptace na sucho a horko  Snaha uniknout  migrace horizontální či vertikální (zahrabávání se – absorpce vlhkosti z půdy)  Hospodaření s vodou a solemi (velbloud může ztratit až 25 % hmotnosti během sucha, vydrží několik měsíců, pak vypije přes 100 l)  Obrana proti přehřátí - barva a tělní pokryv odrážející záření, tělesné výčnělky (Allenovo pravidlo)  Noční nebo brzce ranní aktivita  Inaktivní stadia (kukly hmyzu)  Estivace (drobní savci)  Kondenzace vzdušné vlhkosti  Savci  fenek, hyenka, myšovití hlodavci Heteromyidae (tarbíci, frčci), velbloudi, zlatokrti, vakokrt („plave“ v písku). Velcí savci hlavně v saharsko-arabských pouštích – poušť tu není dlouho (před 5 - 7 000 lety savana) – populace „lapené“ pouští  Ptáci  problém s hnízděním  ochrana vajec před přehřátím. Pštrosi, stepokuři  Plazi  době adaptováni, odolní vůči horku, malé potravní nároky, dobře hospodaří s vodou (vylučují krystalky kyseliny močové  neztrácejí vodu)  Obojživelníci  zejména žáby, sucho přečkávají v částečné anabióze, za deště se rychle rozmnoží  Bezobratlí  Potemníkovití brouci Tenebrionidae, solifugy, štíři, stonožky

 Skleraea – tvrdolistá vegetace o Hlavní ekologické faktory  střídání vyhraněného období sucha a dešťů  dva vegetační vrcholy – hlavní na jaře, vedlejší na podzim o přizpůsobení organismů na letní suché horké období  klidová období, migrace, xerofytní adaptace o Významným činitelem je rovněž oheň  dobrá adaptace o Na západních pobřežích kontinentů (na V sucho potlačeno pasáty běžícími přes moře a přinášejícími vláhu (temperátní vždyzelený les) o 5 izolovaných oblastí  Středomoří (macchie)  Kalifornie a Mexiko (chaparral)  Chile  Jižní Afrika  jižní pobřeží Austrálie

o Značná míra endemismu (Kapsko pro rostliny – z 282 rodů cévnatých rostlin je zde 212 endemických!) o Dlouholeté působení člověka  v evropském mediteránu velkoplošná degradace a eroze půd o Převedení rozsáhlých ploch na kultury (vinice, olivové háje, citrusové plantáže), zbytek ovlivněn kácením, pastvou a ohněm o Dnes hlavně výstavba rozsáhlých rekreačních zařízení o Introdukce řady druhů (do mediteránu americké agáve a opuncie, akácie a blahovičníky o Vegetace  Přizpůsobení suchu a horku  sklerofyty (malé tuhé listy, tlustá kutikula, zanořené průduchy, chlupy, vosk, někdy přeměna na trny nebo absence listů a fci přebírá stonek)  Někdy shazování listů na léto, nebo heterofylie  Produkce aromatických těkavých látek  odpařováním se rostlina ochlazuje a také snižuje odpar z listů (snížení parciálního tlaku v okolí listů)  snadné požáry o Živočišstvo  Mnoho teplomilných druhů vázaných na půdní substrát  plazi, motýli, hlodavci, také mnoho ptáků  Málo velkých obratlovců (druhotně prasata, středně velké šelmy)  Velká role mravenců a živočišných opalovačů (kystráčci, vačnatci) o Evropský mediterán (macchie)  Nejvíce ovlivněn člověkem

o

o

o

o

 Kolem 10 000 druhů cévnatých rostlin, dominance vždyzelených dubů (původně)  Duby, cedry, čilimka, pistacie, myrta, zimostráz, olivovník, rozmarýna…  Plynulý přechod do polopouští či opadavým listnatým lesům a jehličnanům Kalifornská oblast (chaparral)  Gradient ubývajících srážek S  J  Dub, řešetlák, planika, ořešák  Mnoho plazů  gekončíci, leguáni, xantusie, ropušníci, chřestýši  Savci  hlavně hlodavci (Peromyscus, pytlouši, tarbíci)  Mnoho ptáků, hmyzu a povoukovců Chilská oblast (matorral)  Mezi pobřežím a Andami  vertikální gradient  Ocelot, pásovec, pudu jižní, mnoho endemických ptáků (mravenčíci, tinamy, drozdci) Jižní Afrika (fynbos)  Hlavně keřovité porosty, mnoho geofytů  samostatná květenná oblast Capensis (na 20 km2 až 2 000 druhů)  silné ohrožení invazními druhy (borovice a akácie)  Velká diverzita opylovačů (ptáci strdimilové a cukernatky, včely, brouci, ovádi, mravenci)  Zajímavá batrachofauna (jižankovití Heleophrynidae) Austrálie  Blahovičníky, akácie  Vřesovištní typ  mallee  Kunovci Dasyuromorphia – poslední z vačnatých šelem, mavencojedi, vakorejsci

 Vždyzelené lesy teplé temperátní zóny o V podobných zeměpisných šířkách jako tvrdolistá vegetace, ale tam, kde není v létě tak sucho  východní pobřeží kontinentů (vlhké pasáty od moře nebo monzuny) o Těžiště výskytu  Čína  nejméně prozkoumaný biom, navíc nejmenší plocha o Hlavní ekologické faktory  dostatek vlhkosti celý rok, mírné zimy o Vyskytuje se i maloplošně - azonálně

o Vegetace  Vždyzelené lesy, stromy se širokými, fotosynteticky velmi aktivními listy, doprovázené jehličnany (mohou i převládat)  duby, magnólie, vavřín, cesmína, i tropické druhy (fíkovník, tamaryšek, palmy). Časté popínavé rostliny a epifyty (kapradiny, bromelie, orchideje)  Mnoho třetihorních reliktů o Východní Asie  JV Čína, Tchaj-wan, J Japonsko (zlikvidován), omezeně J Korea  V podrostu čajovník a bambusy  Velká druhová pestrost,  velcí ptáci (dvojzobci, kurovití),  nezvyklí savci (luskoun, pucholové Cynogale), opice (hulmani, languři, makakové), sudokopytníci (mundžaci, kabaři, serauové, goralové), panda velká  Obojživelníci – málo prozkoumaní, velemloci o JV Jižní Ameriky  Biom zredukován vykácením a přeměnou na pastviny  zbytky  Jehličnan blahočet  Vysoká míra endemismu obratlovců (některé druhy vačic, kolibříků, mravenčíků a papoušků)  Téměř chybí velcí savci (výjimka pekari a jaguár)  Vzácné drápkaté opičky (lvíček zlatý, kosman ušatý) o JV Austrálie a přilehlé oblasti  Plynule navazují na subtropické a tropické vlhké lesy  mnoho stromových kapradin  Blahovičníky, pabuky

 Koaly, vombati, bandikuti, ptakopysk, ďábel medvědovitý, kunovec velký  Ledňák kukabura, lyrochvost o Ostatní zonální výskyty  JV USA fragmenty (v době ledové nemohly druhy ustoupit  moře)  J Afrika  V strana Dračích hor a Stolové hory, ale vykáceno  pastviny o Azonální výskyty  Vlhké Z úpatí And v J Chile  Madeira, Azorské a Z Kanárské ostrovy  vavřínové lesy  JV pobřeží Černého moře  kolchidské lesy  Možnosti i jinde (Pyrenejský poloostrov, Bretaň, JZ Anglie, Irsko), ale lesy zde nepřežily dobu ledovou  jen některé druhy stromů

 Biom vlhkého jehličnatého lesa mírného (mesotermálního) pásma o Západní pobřeží Severní Ameriky od středu Kalifornie až po Aljašku o Hlavní ekologické faktory  vyšší teploty, sezónní výkyvy poměrně malé, vzdušná vlhkost velmi značná (srážky 750 – 3800 mm; na jihu hlavně ve formě mlhy  zachycována stromy) o Převládající životní forma  jehličnatý strom, přesto mají tyto lesy zcela odlišný charakter než tajga o Někdy řazeny mezi vždyzelené lesy teplé temperátní zóny o Vegetace  Dominující druhy stromů  jedlovec (tsuga) západní (Tsuga heterophylla)  Zerav obrovský (Thuja plicata)  Jedle obrovská (Abies grandis)  Douglasky rodu Pseudotsuga  Jižněji sekvoje (Sequia), severněji smrk sitka (Picea sitchensis)  Dobře vyvinutý podrost (mechy, vlhkomilné nižší rostliny, epifytické mechy) o Živočišstvo  Urzoun kanadský, kuna rybářská, hranostaj, mnoho druhů sov a jiných ptáků

 Biom opadavého listnatého lesa mírného pásma - Silvaea o Původně  východní část Severní Ameriky, celá Evropa, část Japonska, Austrálie a nejzažší cíp Jižní Ameriky o Dnes  značně pozměňován  společenstva obdělávaných ploch a lesních okrajů

o Hlavní ekologické faktory  hojné, rovnoměrně rozdělené srážky (750 – 1500 mm) s maximem v létě, teploty se zřetelným sezónním rozložením, výrazné zimní období klidu  významný selekční faktor jsou zimní mrazy

o Vegetace  Dobře vyvinuté křovinné a bylinné patro  Řada rostlin vytvářejících plody s bohatou dření (žaludy, bukvice)  Vývojovým či subklimaxovým stadiem jsou často jehličnany (borovice) o Živočišstvo  Bohatá biota půdních organismů  Poikilotermní živočichové (hmyz, obojživelníci, plazi) přečkávají zimní období v dormantních stádiích  Homoitermní jsou aktivní, nebo hibernují, ptáci většinou stěhovaví  Bohaté na ocasaté obojživelníky, motýli, mšice,  V dutinách stromů drobní pěvci, šplhavci a sovy, dutinoví hlodavci (hl. S Amerika – poletušky)  Poměrně dost šelem (velké areály) a velkých býložravců  Drastický úbytek velkých savců  doby ledové, přičinění člověka o Jednotlivé oblasti izolované  různé druhové složení  ekologické ekvivalenty  Evropská oblast  Menší diverzita stromů i ptáků (směr pohoří)  Část atlantická – doubravy, na SZ Evropy i bučiny, i vždyzelené keře (mírné zimy)  masivně však přeměněny na zemědělskou půdu (pole, louky, pastviny, vřesoviště)  Část typická – klima přechodné, oceánicko-kontinentální; doubravy, dubohabřiny, výše pak bučiny  nahrazeny monokulturami jehličnanů

 Část lesostepní, kontinentální – přechod do stepí, mozaika lesů a stepí; dub letní, buk chybí – je náročnější na vlhko  téměř totálně přeměněna zemědělskou půdu  Východoasijská oblast  SV Čína, Korea, část ruského Dálného východu a stř. Japonsko  Některé rody stejné jako v Evropě (dub, javor, lípa, jilm, jasan, habr, buk…), ale s více druhy a navíc např. pajasan, šácholan, břestovec, morušovník aj.  Platí i pro byliny (a odsud je i křídlatka japonská)  Severní Amerika  V USA  Evropské rody plus další (trnovník, ořechovec, zmarlika, jírovec…)  Lesy javorovo-bukové (S a SV – vlhko), dubo-kaštanovníkové (jih – teplo) a dubo-ořechovcové (Z oblasti – sucho)  Živočichové  jelenec viržinský, divoké prase, veverky, lišky, rys, divoký krocan o Maloplošně i v J Americe a na Novém Zélandu (pabuk Nothofagus)

 Stepi - travinné biomy mírného pásma o Oblasti mírného pásma s kontinentálním klimatem  Střední Asie, jihovýchodní Evropa (step; nejzápadněji maďarská puszta), Severní Amerika (prérie), jižní polovina Jižní Ameriky (pampa), Austrálie, Afrika (savany) o Hlavní ekologické faktory  srážky 250 – 750 mm ročně  nedovolí růst lesa, nebo tomu zamezí edafické faktory (vysoká hladina podzemní vody, požáry)  Velká teplotní amplituda během dne i roku  Suché letní období a chladné zimní období, vegetační vrchol na jaře (dostatek vláhy – tající sníh) o Úrodná půda s velkým množstvím humusu  velký význam pro člověka  nejzneužívanější biom, kulturní stepi, nebezpečí desertifikace

o Vegetace  Typická životní forma  byliny, hlavně traviny (hustý a hluboký kořenový systém pro intenzivní čerpání vody i živin – kořenová biomasa může být až 10x vyšší než nadzemní), i cibuloviny  Malé semenáčky stromů neobstojí v konkurenci o vodu  Původní stepi druhově pestré – 1m2  až 50 druhů vyšších rostlin  Druhově chudší jsou azonální stepi v extrémnějších podmínkách (např. horské stepi středoasijských pohoří) o Živočišstvo  Podobné jako v savanách (Stepní pěvci (skřivan), termiti, nelétaví ptáci, plazi, norující drobní savci (psoun, bobak)  Velcí herbivoři specializovaní na spásání travin  ekologické ekvivalenty  Severní Amerika  bizoni, vidloroh  Jižní Amerika  lamy  Euroasie  sajga tatarská, koně a osli  Afrika  antilopy, zebry  Austrálie  klokani

 Tajga – biom severských jehličnatých lesů o Pás napříč Severní Amerikou a Euroasií, v horách (i v tropech!) o Hlavní ekologické faktory  nižší teploty (-10°C až +8°C), sezónní periodicita; vody dostatek, v dlouhém zimním období ve formě sněhu. o Rozdíly ve srážkách v rámci biomu (2000 – 200 mm ročně)  ve vlhkých oblastech rašelinění o Nejchladnější místo na Zemi s výjimkou Antarktidy (Omjakon na Sibiři, -71°C, v létě nad +30°C  nejkontinentálnější místo)

o Vegetace  Typická životní forma  neopadavý jehličnatý strom (zejména smrky, jedle, borovice)  jehlice odolnější vůči mrazu i vysušení  po celý rok silně zastíněné spodní patro  slabě vyvinuté křovinné a bylinné patro  Listnaté stromy – břízy, olše, vrby, topoly  na narušených nebo podmáčených místech  Celoroční produkce  Pomalý rozklad jehlic  charakteristický podzolový profil půdy o Živočišstvo  Poměrně málo větších půdních organismů  Býložravci závislí na vývojových listnatých společenstvech (los, zajíc, tetřívek) nebo na semenech jehličnatých stromů (veverky, čížci, křivky)  Sezónní periodicita  výkyvy v početnosti populací (rys a zajíc)  Kalamitní výskyty parazitů jehličnatých lesů (kůrovci, pilatky, obaleči atd.)  součást vývojového cyklu, k němuž jsou jehličnaté lesy přizpůsobeny

 Tundra a subarktické keřové formace o Palearktická a nearktická  existovalo propojení  cirkumpolární rozšíření (vlk); na jižní polokouli minimum o Alpínská tundra  plochy podobné tundře v horách mírného pásma, azonální biom ovlivněný podmínkami mírného pásmu

o Hlavní ekologické faktory  nízké teploty (méně než 30 dní s průměrnou denní teplotou nad 10°C), krátké vegetační období (60 dní, ale slunce nezapadá); vody dostatek, ale převážně v pevném skupenství o Permafrost, časté rašelinění

o Vegetace  Málo jednoletých druhů, výhodou je dlouhověkost, vegetativní šíření, aperiodicita, nízký růst, plazivé nebo polštářkovité porosty  Nedostatek živin  častá mykkorhiza, vázání vzdušného N výhodou  lišejníky, trávy, ostřice, zakrslé dřeviny  Severní tundra je holá s lišejníky a travami, jižní je charakterizována hustou, houbovitou „rohoží“ živé i mrtvé vegetace, často nasáklá vodou a poseta tůněmi (díky nízkým teplotám je zde velmi pomalý rozklad organické hmoty  častá rašeliniště)  V letních dnech je na příhodných místech značná primární produkce; značná část živin a primární produkce je uložena pod zemí o Živočišstvo  Z obratlovců pouze ptáci a savci  Mnoho druhů teplokrevných živočichů zůstává navzdory nízkým teplotám aktivní celý rok (sob, pižmoň, zajíc bělák, polární liška, lumík, bělokur aj.)  Jednoduché potravní řetězce, prudké výkyvy v populační hustotě některých druhů  populační cykly predátora a kořisti  V létě jsou nápadným jevem tažní ptáci a bodavý dvojkřídlý hmyz (komáři, muchničky)

 Litoraea o Trvale nebo dočasně zaplavená území brakických vod

o Lesní porost  mangrove  tolerance na vysokou salinitu a na anaerobní podmínky zaplaveného substrátu (dýchací kořeny)  Kolísání hladiny v závislosti na přílivu a odlivu o Zaplavované přímořské louky, šáchory, rákosiny  V chladnějších oblastech  Evropa – Dunajská delta o Jedná se o ekosystémy s nejvyšší produkcí na jednotku plochy (vysoký přísun živin a sluneční energie, voda neomezeně)! o Má zásadní vliv na koloběh vody naší planety, často působí jako účinné kořenové čistírny vod.

 Orobiomy o Vertikální zonace  obdoba biomů v jednotlivých nadm. výškách (různé výšky v různých pohořích)  Podmínky v horstvu podle nadmořské výšky, kvality půdy apod. odpovídají např. určitému typu severské tajgy. o jsou vertikálně vymezené biomy v pohořích, kde abiotické podmínky bývají obdobné těm, které spoluurčují klima atd. pro tzv. klimatickogeografické biomy. o Největší rozmanitost podmínek orobiomů se vytváří v horstvech ve vlhkých rovníkových oblastech (Andy, Himaláje, Kilimanjaro).

 Ochrana a ohrožení jednotlivých biomů  Největší rozmanitost podmínek orobiomů se vytváří v horstvech ve vlhkých rovníkových  Nejohroženější biomy neodpovídají těm nejvíce chráněným  proč? o Využitelnost biomů o Korelace hot spots biodiverzity s hustotou lidské populace  na

o o

rezervace zbudou neobydlené plochy Propagace ochrany přírody, atraktivita oblastí Nesoulad mezi diverzitou a mírou endemismu  bývají chráněna místa druhově pestrá, nikoli s vysokým endemismem

 Ekosystémy Evropy Nastudovat Rajchard a kol. (2002): Ekologie I., str. 25 – 36. Vegetační pásy Evropy

Vertikální zonace (ČR)