EKOLOGICKÁ SÍŤ NA ÚZEMÍ MĚSTA BRNA

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ FAKULTA Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie

EKOLOGICKÁ SÍŤ NA ÚZEMÍ MĚSTA BRNA Bakalářská práce

Samostatné přílohy: Příloha VI: Mapa ekologické sítě města Brna Příloha VII: CD

2009/2010

Eva Holcnerová

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Ekologická síť na území města Brna zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací.

Autorka kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.

V Brně, dne 3. května 2010

Eva Holcnerová

Děkuji tímto vedoucímu práce doc. Ing. Antonínu Bučkovi CSc. za cenné rady a připomínky, zejména za jeho neutuchající důvěru ve zdárné dokončení terénního průzkumu a celé práce. Děkuji také všem svým blízkým za trpělivost a veškerou podporu, kterou mi poskytli během vytváření této práce. Zvláště děkuji Jirkovi, za pomoc při často nesnadné orientaci v terénu.

ABSTRAKT

Autor: Eva Holcnerová Název: Ekologická síť na území města Brna Vytváření ekologických sítí je reakcí na dlouhodobé narušování krajiny spojené zejména s pěstováním polních a lesních monokultur na velkých blocích půdy. Města narušují ekologickou stabilitu krajiny rozlehlými plochami zastavěného území. Přesto je v Brně doposud zachováno relativně velké množství přírodě blízkých segmentů, které vytváří ekologickou síť. Tato práce chce poskytnout ucelený obraz o jejím stavu a vývoji a to na základě terénního výzkumu a srovnání stavu jednotlivých segmentů s jejich stavem v roce 1998.

Klíčová slova: ekologická síť, územní systém ekologické stability, ÚSES, Brno, městská zeleň

ABSTRACT

Author: Eva Holcnerová Title: Ecological network in the city of Brno Formation of ecological network corresponds to longstanding disturbance of landscape which has connection with one species culture in farming and forestry. Ecological stability is also harmed by continual built up areas in the city. In Brno, there is till now conserved quite a great deal of natural segments, which compose ecological network. I want to present compact overview about actual state and development of ecological network in Brno. The basic resource of information is the field survey. Evaluation of ecological network’s development is based on comparison with their state in 1998.

Key words: ecological network, territorial system of ecological stability, EECONET, Brno, urban nature

OBSAH 1.

ÚVOD ................................................................................................................................................ 7

2.

EKOLOGICKÁ SÍŤ ........................................................................................................................ 8 2.1. 2.2. 2.3. 2.4. 2.5. 2.6. 2.7. 2.8.

3.

PŘÍRODA MĚSTA BRNA............................................................................................................ 17 3.1. 3.2. 3.3. 3.4. 3.5. 3.6.

4.

EKOLOGICKÁ SÍŤ NA ÚZEMÍ MĚSTA BRNA ............................................................................... 32

DISKUZE........................................................................................................................................ 38 6.1. 6.2.

7.

CÍL PRÁCE ............................................................................................................................... 22 METODIKA .............................................................................................................................. 22 ZPRACOVÁNÍ MAP ................................................................................................................... 30

VÝSLEDKY VÝZKUMU.............................................................................................................. 31 5.1.

6.

BIOGEOGRAFICKÁ POLOHA ...................................................................................................... 17 GEOLOGIE A RELIÉF ................................................................................................................. 17 KLIMATICKÉ POMĚRY .............................................................................................................. 18 HYDROLOGICKÉ A HYDROBIOLOGICKÉ POMĚRY ...................................................................... 18 BIOTA ...................................................................................................................................... 19 ÚSES ...................................................................................................................................... 21

METODIKA A CÍL PRÁCE......................................................................................................... 22 4.1. 4.2. 4.3.

5.

EKOLOGICKÁ STABILITA ............................................................................................................ 8 ÚZEMNÍ SYSTÉM EKOLOGICKÉ STABILITY (ÚSES) .................................................................... 9 SKLADEBNÉ ČÁSTI ÚSES ........................................................................................................ 10 ČLENĚNÍ ÚSES ....................................................................................................................... 10 EKOLOGICKÁ SÍŤ ..................................................................................................................... 12 FUNKCE EKOLOGICKÉ SÍTĚ V URBANIZOVANÉM PROSTŘEDÍ .................................................... 12 FUNKCE MĚSTSKÉ ZELENĚ ....................................................................................................... 13 EKOLOGICKÉ SÍTĚ VE SVĚTĚ .................................................................................................... 16

HODNOCENÍ SOUČASNÉHO STAVU A VÝVOJE EKOLOGICKÉ SÍTĚ .............................................. 38 POZNÁMKY K METODICE ......................................................................................................... 45

ZÁVĚR............................................................................................................................................ 47

SUMMARY .............................................................................................................................................. 49 LITERATURA......................................................................................................................................... 50 SEZNAM PŘÍLOH.................................................................................................................................. 53

PŘÍLOHY PŘÍLOHA I: PŘEHLED JEDNOTLIVÝCH SEGMENTŮ EKOLOGICKÉ SÍTĚ PŘÍLOHA II: HODNOCENÍ EKOLOGICKÉ SÍTĚ PŘÍLOHA III: FOTODOKUMENTACE PŘÍLOHA IV: PŘEHLEDOVÉ MAPY PŘÍLOHA V: ABECEDNÍ SEZNAM SEGMENTŮ EKOLOGICKÉ SÍTĚ PŘÍLOHA VI: MAPA EKOLOGICKÉ SÍTĚ MĚSTA BRNA PŘÍLOHA VII: CD

1. ÚVOD Problematika ekologických sítí je v současnosti poměrně aktuální. Snaha o zachování a obnovení harmonické krajiny, ve které jsou obsaženy jak složky kulturní, tak přírodní, je reakcí na dlouhodobý proces narušování krajiny, který v České republice probíhá již od poloviny dvacátého století: „Ve druhé polovině dvacátého století převládl v krajině České republiky trend destabilizace a destrukce krajinných systémů, snaha přizpůsobit krajinu unifikovaným technologickým postupům zemědělské a lesní výroby a potřebám urbanizace. Tento trend se projevoval gigantománií co největších bloků orné půdy, co nejdelších úseků napřímených, vybetonovaných nebo dokonce zatrubněných koryt potoků a vytvářením rozsáhlých ekologicky labilních smrkových a borových monokultur v lesích“ (Buček, 2009:2). V současné krajině tak chybí pestrost a mozaika přírodě blízkých ekosystémů, což narušuje stabilitu krajiny jako celku. Různé koncepce ekologických sítí se proto snaží o vytvoření propojené struktury stabilních, přírodě blízkých částí krajiny. Ekologické sítě jsou většinou zmiňovány v souvislosti s nezastavěnou krajinou, kde

jsou

jako

ekologicky

nestabilní

plochy

chápány

většinou

intenzivně

obhospodařovaná pole a lesy. Tato práce se zabývá ekologickou sítí na území města Brna, kde je většina území tvořena zastavěnou plochou, která je pro stabilitu krajiny ještě méně příznivá, než zmiňované lesní a polní monokultury. V Brně je doposud zachováno relativně velké množství přírodě blízkých segmentů. Kromě pro město obvyklých parků a městské zeleně zde nalezneme i lesy, sady, remízky, stepi, mokřady a další. Některé z nich jsou legislativně chráněny jako přírodní památky či rezervace. Cílem práce je především poskytnout ucelený obraz o stavu a vývoji přírodě blízkých segmentů krajiny na území města Brna. V první části práce je stručně představen koncept územních systémů ekologické stability (ekologické sítě) a přírodní podmínky města Brna. Druhá část vychází z terénního průzkumu ekologicky významných segmentů krajiny a představuje stav a vývoj ekologické sítě na území města Brna. Součástí práce je i mapa ekologicky významných segmentů krajiny na území města Brna a jejich fotodokumentace.

7

2. EKOLOGICKÁ SÍŤ 2.1. Ekologická stabilita V souvislosti s vytvářením ekologických sítí je vhodné se zmínit o významu ekologické stability pro funkčnost krajiny. Buček a Lacina rozlišují vnitřní a vnější ekologickou stabilitu. Vnitřní ekologická stabilita je schopnost ekologického systému existovat při normálním působení faktorů prostředí, včetně těch extrémů, na něž jsou ekosystémy dlouhodobě adaptovány. Je dána pevností a množstvím vnitřních vazeb v ekosystému. Vysokou vnitřní stabilitu mají především sukcesně zralé ekosystémy s klimaxovým charakterem. Jsou to takové ekosystémy, které se spontánně vyvinuly v bezprostřední závislosti na trvalých ekologických podmínkách prostředí. Vyznačují se obvykle vysokou biodiverzitou, uzavřeností geobiochemických cyklů a složitými energetickými, trofickými a informačními vazbami mezi producenty, konzumenty a dekompozitory. V naší kulturní krajině jsou to jednak ekosystémy s přírodním vývojem (především přírodní a přirozené lesy, skalní společenstva, společenstva rašelinišť apod.), jednak člověkem podmíněné ekosystémy s přirozeným vývojem bioty (např. postagrární lada, louky a pastviny s přirozeně rostoucími druhy, některé rybníky a mokřady). Přírodní i přirozené ekosystémy stabilizují povrch půdy a udržují půdní profil v příznivém stavu. Svou životní aktivitou nepůsobí ani nepodporují negativní změny prostředí a vůči faktorům působícím zvenčí jsou maximálně vnitřně odolné. Tyto ekosystémy se proto vyznačují relativně vysokou dynamickou rovnováhou biomasy, druhového složení i prostorové struktury. Vnější ekologická stabilita je schopnost ekosystému odolávat působení mimořádných vnějších faktorů, na něž není ekosystém přírodním vývojem adaptován. Tyto vnější faktory jsou z hlediska spontánního vývoje ekosystémů cizí a proto nepředvídatelné, takže důsledky jejich působení mohou dosahovat katastrofických rozměrů. Jedná se například o náhlé extrémní výkyvy teplot, rozsáhlé požáry, zemětřesení, výbuchy sopek apod. V kulturní krajině podobné faktory působí především díky lidské činnosti (např. fytotoxické imise, přehnojování, znečištění vod apod.). Hlavním projevem ekologické stability je ekologická rovnováha. Ekologická rovnováha je dynamický stav ekologického systému, který se trvale udržuje jen s malým kolísáním nebo do něhož se systém po případné změně opět spontánně vrací. Ekologická stabilita (schopnost) i ekologická rovnováha (stav) se udržují přírodními 8

procesy pomocí autoregulačních mechanizmů, jejichž základ je ve vzájemných vazbách rostlin, živočichů a mikroorganizmů, tvořících ekosystém. Celková ekologická stabilita krajiny je závislá na zajištění vhodného průběhu geobiochemických cyklů a zachování složitých energetických a informačních vazeb mezi producenty, konzumenty a dekompozitory v ekosystémech (Buček, Lacina 2005:7).

2.2. Územní systém ekologické stability (ÚSES) Jak již bylo řečeno výše, v kulturní krajině převažují a zřejmě i v budoucnu budou převažovat z ekologického hlediska méně stabilní a nestabilní ekosystémy, záměrně udržované pro vysokou produkci požadované biomasy. Jedná se především o polní kultury a hospodářské lesy vyznačující se sice vysokou čistou primární produkcí, ale sníženou biodiverzitou. Ještě méně stabilní ekosystémy převládají v urbanizovaných územích s vysokým podílem zastavěné ploch. Relativně ekologicky stabilnější území se zachovala především tam, kde přírodní podmínky omezovaly rozvoj nejintenzivnějších forem hospodaření. V naší kulturní krajině tak zůstaly „ostrovy“ biologické rozmanitosti v „moři“ současné agroindustriální krajiny (Buček, Lacina, 2005:6). Jako reakce na tuto situaci vznikla myšlenka vytvoření propojené sítě přírodě blízkých území, tedy ekologické sítě. Její vymezení je legislativně ukotveno v zákoně 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, kde je územní systém ekologické stability (dále ÚSES) definován jako vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu (zákon 114/1992 Sb., § 3). Podle Bučka je cílem plánování a tvorby ÚSES zastavit dosavadní nepříznivý trend vývoje ekologické stability a trvale zajistit zachování biologické rozmanitosti krajiny (Buček, 2002). Hlavním principem, který odlišuje myšlenku ÚSES od dalších možností ochrany přírody, je propojení jednotlivých ekologicky významných segmentů krajiny a vymezení jejich minimálních prostorových parametrů. Teoretický základ pro návrh vhodného prostorového rozmístění a velikosti ekologicky stabilních části krajiny poskytuje biogeografická teorie ostrovů1, přičemž v našich podmínkách jsou jako ostrovy chápány zbytky přírodě blízkých ekosystémů v intenzivně využívané krajině.

1

Biogeografická teorie ostrovů vychází z těchto tezí: a) Velké ostrovy mají obvykle větší druhové bohatství než malé ostrovy. Existuje určitá minimální velikost, při které se na ostrově může vyvinout druhově vyrovnané společenstvo. Je-li ostrov menší, společenstvo není schopné zde trvale existovat. Minimální velikost ostrova, na kterém společenstvo může existovat je pro jednotlivá společenstva různá a lze ji odhadnout. b) Druhové bohatství obvykle klesá s rostoucí vzdáleností nejbližšího ostrova (Míchal, 1992:93).

9

2.3. Skladebné části ÚSES Základní význam pro zajištění ekologické stability mají ekologicky významné segmenty krajiny. Jsou to ty části krajiny, které jsou tvořeny ekosystémy s relativně vyšší vnitřní ekologickou stabilitou v porovnání se svým okolím. Vyznačují se trvalostí biocenóz a ekologickými podmínkami umožňujícími existenci druhů přirozeného genofondu krajiny. Soubor ekologicky významných segmentů krajiny v současné době v krajině existujících tvoří kostru ekologické stability. Vybraná soustava stávajících ekologicky významných segmentů krajiny doplněná o další skladebné části, které jsou účelně rozmístěny podle funkčních kritérií a prostorových parametrů, tvoří ÚSES (Buček, Lacina, 2005:7).

2.4. Členění ÚSES FUNKČNÍ ČLENĚNÍ Biocentrum je taková část krajiny, která umožňuje trvalou existenci přírodě blízkého ekosystému. Příkladem může být les, louka, pastvina, mokřad, nebo vodní plocha s doprovodnými porosty. Velikost biocentra se liší dle jeho významu a cílového společenstva. Vždy se však stanovuje jeho minimální plošná výměra, nutná k zachování jeho funkcí. Biokoridor je liniově protáhlá část krajiny, která propojuje biocentra a umožňuje tak migraci organismů mezi nimi. Na rozdíl od biocenter nemusí biokoridory umožňovat trvalou existenci všech druhů zastoupených společenstev. Jako biokoridory bývají vymezovány zejména společenstva, která tvoří v krajině přirozené linie a jsou tedy vhodné jako spojnice biocenter. Jsou to zejména vodní toky, dále například sady, aleje, větrolamy a další. U biokoridorů se stanovuje maximální délka a minimální šířka nutná pro jejich funkčnost. Kritériem pro stanovení těchto hodnot je cílové společenstvo a biogeografický význam biokoridoru v ÚSES. Interakční prvky jsou ekologicky významné krajinné prvky a liniová společenstva, která zprostředkovávají příznivé působení biocenter a biokoridorů na okolní krajinu. Jsou to například skupiny stromů, meze, remízky atd. Pro interakční prvky nejsou stanoveny minimální návrhové parametry (Buček, Lacina 1995:19-22).

10

ČLENĚNÍ DLE BIOGEOGRAFICKÉHO VÝZNAMU Menší biocentra, biokoridory a interakční prvky s plochou 5 až 10 ha jsou nazývány místní či lokální. Jejich síť reprezentuje rozmanitost potenciální vegetace v krajině2 v rámci určitého přírodního celku3 (biochory). Patří sem např. remízky či opuštěné lomy. Pro ekologickou stabilizaci krajiny mají největší význam právě místní územní systémy, protože tvoří v krajině nejhustší síť a zahrnují i skladebné prvky vyšších hierarchických úrovní. Regionální prvky ÚSES jsou rozsáhlejší segmenty krajiny s plochou 10 až 50 ha, které reprezentují rozmanitost přírodních celků, v rámci určitého typu krajiny4 (biografického regionu). Řadíme sem např. zbytky lesů s přirozenou dřevinnou skladbou a segmenty stepních lad. Nadregionální význam mají rozsáhlé krajinné oblasti s plochou min. 1 000 ha, které jsou schopny zajistit podmínky existence charakteristických společenstev s úplnou druhovou rozmanitostí bioty v rámci určitého typu krajiny (Buček, Lacina, 1995:24). Provinciální a biosférický význam mají rozlehlé, ekologicky významné krajinné oblasti, které reprezentují bohatství naší bioty v rámci celé planety. Jádrová území s přírodním vývojem by u těchto segmentů měla mít plochu větší než 10 000 ha. Provinciální význam lze přisoudit pouze několika územím v pohraničních částech ČR, např. údolí Dyje v Národním parku Podyjí a rezervace Prameny Úpy v Krkonošském národním parku (Buček, Lacina, 2005:23). ČLENĚNÍ NA ZÁKLADĚ PROSTOROVĚ STRUKTURNÍCH KRITERIÍ Dle těchto kriterií vymezujeme ekologicky významné krajinné prvky (1ar až 10 ha), což jsou území, která zahrnují jen jeden typ společenstva, např. mokřadní louka, prameniště, izolovaná skála. Ekologicky významné krajinné celky (10 až 1000 ha) obsahují více typů společenstev. Do této skupiny patří např. zaříznutá údolí toků řek s lesními, skalními a mokřadními společenstvy. Rozmanitostí přírodě blízkých 2

Typy potenciální vegetace, které mohou vzniknout na území České republiky za daných přírodních podmínek, se nazývají skupiny typů geobiocénů. Členění vychází ze Zlatníkovy teorie typu geobiocénu z roku 1975. Základními diferenciačními znaky jednotlivých skupin typu geobiocénu jsou nadmořská výška, pedologické a geologické vlastnosti podloží (kyselé půdy, půdy obohacené dusíkem, vápnité půdy…) a vlhkost. Skupiny typů geobiocénů jsou označovány názvy hlavních dřevin původních lesních geobiocenóz (Buček, Lacina, 1999). 3 Přírodní celek, neboli biochora je vyšší typologická jednotka členění krajiny. Vyznačuje se svébytným zastoupením a uspořádáním skupin typů geobiocénu (Buček, Lacina, 2003:277). 4 Specifické typy krajiny bývají nazývány biogeografické regiony (bioregiony). Bioregion je individuální jednotkou biogeografického členění krajiny na regionální úrovni. Česká republika je rozčleněna na 91 bioregionů, členění prováděl v roce 1996 Culek a kol. Regiony se mezi sebou liší reliéfem, podnebím, pedologickými a geologickými podmínkami a z toho vyplívající faunou a florou (Buček, Lacina, 2003:24).

11

společenstev se vyznačují ekologicky významné krajinné oblasti (více než 1000 ha). Svým tvarem se odlišují ekologicky významná liniová společenstva, pro která je charakteristická převaha ekotonů5. Nejhustší síť liniových společenstev u nás tvoří břehové porosty, dále sem patří např. aleje a stromořadí (Buček, Lacina, 1995:18).

2.5. Ekologická síť Pojmy ekologická síť a ÚSES bývají často zaměňovány a používány jako synonymum. Přestože jsou si tyto pojmy velmi blízké, jejich význam je mírně odlišný. Buček uvádí: „Ekologická síť je tvořena všemi existujícími a navrhovanými segmenty, které přispívají nebo budou přispívat k zachování biologické rozmanitosti krajiny“ (Buček, 2002:6). Na rozdíl od ÚSES, které zahrnují jen vybrané části ekologicky významných segmentů a rozdělují je na biocentra, biokoridory a interakční prvky, ekologická síť je tvořena všemi existujícími i navrhovanými ekologicky stabilními segmenty. A to bez ohledu na jejich funkční či další rozčlenění. Tato práce se věnuje existujícím segmentům ekologické sítě. 2.6. Funkce ekologické sítě v urbanizovaném prostředí Koncepce ÚSES je v současné době zaměřena zejména na vymezení a tvorbu tohoto systému ve volné krajině. Autorů, kteří by se věnovali ÚSES v urbanizovaném prostředí, není mnoho. Z toho plyne, že nejsou přesně stanoveny funkce, které by měl ÚSES ve městech plnit. Přestože hlavní funkcí zůstává i zde zachování ekologické stability krajiny, je jasné že ve městě je potřeba zohlednit i další funkce. Z hlediska ekologické stability je nutné zprostředkovat propojení ekologicky významných segmentů krajiny v sousedství města, které je neprostupnou bariérou pro mnohé organismy. Podle Kováře je to důležité zejména u vodních toků: „Řada měst vznikla při významných říčních tocích, kde dlouhodobě narušuje jejich údolní fenomény a přirozené migrační linie, které se významně podílejí na biodiverzitě okolních venkovských krajin. Vhodně vkomponovaná ekologická síť může negativní důsledky těchto aspektů významně snížit“ (Kovář, 2007:58). Další funkce, které by měl ÚSES v urbanizovaném území plnit, nejsou přesně definovány. Stručně se o nich zmiňují Pauditšová a Reháčková, které popisují 5

Ekoton, neboli lemové společenstvo, vzniká na hranici dvou či více společenstev, která se liší druhovou skladbou, např. les a louka. Vyznačuje se zvýšením diverzity oproti sousedním společenstvům, protože je zde vhodné prostředí jak pro druhy z obou společenstev, tak i pro druhy, které se v sousedních společenstvech nevyskytují.

12

mikroklimatickou, izolační, rekreační, estetickou, refugiální a trofickou funkci (Puditšová, Reháčková, 2002:37,38). Zajímavým tématem je využívání existujících prvků ÚSES ve městě k rekreaci, kterému se věnuje Kantková v bakalářské práci Preference a požadavky obyvatel města na vzhled městské zeleně. Z výzkumu provedeného v roce 2009 v Brně vyplývá, že místní obyvatelé upřednostňují zeleň ve formě ÚSES před typickými městskými parky. Kantková uvádí, že obyvatelé města preferují k rekreaci oblasti biocenter ÚSES, které mají poměrně přírodní a původní charakter. Dále píše: „Myslím, že to dokazuje svým způsobem zalíbení městských obyvatel v krajině, kterou můžeme popisovat jako městskou divočinu. Tato místa předčila okrasný park Pisárky“ (Kantková, 2009:56,57).

2.7. Funkce městské zeleně Funkce stávajících ekologicky významných segmentů krajiny se dají definovat snadněji. Plní ve městě funkce, které jsou různými autory popisovány jako funkce městské zeleně. Její význam se podle Supuky posuzuje jednak ve vazbě na zlepšování podmínek prostředí, jednak ve vztahu k člověku, jeho organizmu a celé lidské společnosti (Supuka, 2000:183). Pro účel této práce jsou funkce vegetace rozděleny na ekologické a sociální. EKOLOGICKÉ FUNKCE Ekologická funkce bývá někdy označována také jako přírodní či ekostabilizační. Je sem zahrnuto takové působení zeleně, které pozitivně ovlivňuje životního prostředí. REFUGIÁLNÍ A TROFICKÁ FUNKCE Tyto funkce jsou vztaženy ke schopnosti vegetace poskytovat útočiště (refugium) různým druhům organizmů, které jsou z intenzivně využívané krajiny vytlačovány (Pauditšová, Reháčková, 2002:37). Trofická funkce je vázána na druhy, které poskytují potravní zdroje různým druhům organismů, čímž se vytváří potravní (trofická) síť. Pro ptáky jsou zajímavé například plody stromů a keřů s tvrdšími semeny, s bobulemi či malvicemi. Součástí městské vegetace jsou i porosty trav, které jsou také zdrojem potravy. Pro bezobratlé živočichy jsou atraktivní dřeviny s bobulemi, nektar, kůra dřevin a vytékající míza. Důležitá je pro ně i vrstva opadaného listí. Zeleň ve městě tak poskytuje útočiště a potravu různým organizmům, které by jinak z urbanizovaného prostředí vymizely.

13

HYGIENICKÁ A IZOLAČNÍ FUNKCE Hygienická funkce označuje podíl vegetace na zlepšování hygienických podmínek ovzduší, čímž výrazně ovlivňuje kvalitu životního prostředí. Děje se tak zejména produkcí kyslíku a pohlcováním oxidu uhličitého. Například jeden stoletý buk s průměrnou listovou plochou 1600 m2 vyprodukuje za rok 880 kg kyslíku. Jeden hektar městských parků pohltí takové množství oxidu uhličitého, které za stejnou dobu vydýchá 200 lidí. Z toho lze vypočítat, že na 1 obyvatele města, je potřeba alespoň 50 m2 funkční vegetace (Supuka, 2000:186). Izolační funkce označuje schopnost vegetace chránit před škodlivými látkami, hlukem a větrem. Například osmdesátiletý smíšený porost zachytí ročně 1187 kg prašných částic na ploše jednoho hektaru (Supuka, 2000:186). Z tohoto důvodu jsou stromy často vysazovány podél rušných komunikací, kde zároveň vytváří protihlukovou bariéru (Kopáčik, Opatová, Sátora, 2003:25). MIKROKLIMATICKÁ FUNKCE Pod mikroklimatickou funkci spadá schopnost vegetace měnit své mikroklima. Má vliv zejména na teplotu, vlhkost a proudění vzduchu ve svém blízkém okolí. Zeleň, zejména její dřevinná složka, ovlivňuje svou transpirační činností (dýcháním) vlhkost půdy a ovzduší. Vlivem transpirace se spotřebovává část pohlcené sluneční energie na výpar. Pod vegetačním pokryvem je proto vzduch vlhčí a chladnější. Například maximální teplotní rozdíly mezi parkovými plochami a plochami bez vegetace dosahují 6 – 9 °C. V důsledku rozdílů mezi teplotou pod porosty a okolní teplotou dochází také k místní cirkulaci vzduchu (Supuka, 2000:185, Rožnovský, 2003:17-18). SOCIÁLNÍ FUNKCE V této kategorii je popsán vliv zeleně na člověka a společnost. Pomocí vegetace je možné vytvářet prostředí, které má kulturní, výchovnou a estetickou hodnotu (Supuka, 2000:186). PSYCHOLOGICKÁ FUNKCE Stromy a vegetace vyvolávají u člověka vrozené pozitivní reakce, protože lidský druh většinu své existence žil obklopen přírodním prostředím. Chybějící vegetace tak byla většinou spojena s přírodními pohromami či neúrodou a hladem. Tyto vrozené a automaticky probíhající reakce mohou proto výrazně ovlivňovat náš subjektivní pocit spokojenosti a psychickou výkonnost (Franěk, 2002:58).

14

Působení přírody na psychiku člověka využívá dnes mimo jiné přírodní terapie neboli ekoterapie. Ekoterapie využívá psychoterapeutických principů a zároveň léčebného potenciálu přírody. Používá takové techniky, které mají klientovi pomoci lépe se propojit s přírodou v okolním světě a v konečném důsledku i s přírodou uvnitř sebe sama. Péčí o přírodu se vlastně klient učí pečovat sám o sebe (Kulhavý, 2009). Výzkumy týkající se působení zeleně na lidskou psychiku ukazují na mnoho pozitivních vlivů zeleně ve městě. Zeleň má vliv na sociální kontakty. Dospělí a děti z domů obklopených zelení tráví v průměru více času venku, než lidé z domů, kde žádná zeleň není. Lidé bydlící v „zelených“ domech se tak stýkají se svými sousedy častěji, mají silnější pocit společenství a cítí se bezpečněji, než lidé z budov beze stromů (Franěk, 2002:55). Výzkumy také ukazují pozitivní vliv vegetace na pracovní výkonnost a na pocit životního uspokojení. Ke zlepšení stačí i náš výhled z okna. Většina výzkumů ukazuje, že existuje podstatný rozdíl v tom, zda se z okna díváme na přírodu, nebo jen do zdi či dvora bez jakékoliv zeleně. Zajímavé je i zjištění, že vězni, kteří měli z okna výhled na přírodní prvky, byli méně agresivní, než ti, jejichž okna směřovala do dvora. Také se zjistilo, že výhled do zeleně urychluje zotavení pacientů po operaci a snižuje negativní vliv pracovního stresu (Franěk, 2003:21). REKREAČNÍ FUNKCE Rekreace neboli zotavení, představuje soubor dobrovolných aktivit a činností člověka, které jsou spojené s odpočinkem, osvěžením, regenerací fyzických a duševních sil, s poznáváním složek a hodnot přírody a objektů kulturního dědictví společnosti. Rekreace probíhá především v přírodním prostředí na čistém vzduchu (Supuka, 2000:77). Využívání možnosti rekreace se stalo součástí životního stylu většiny obyvatel. Její význam narůstá s podílem volného času. Plochy věnované menší či větší mírou rekreaci prostupují celou strukturou města a příměstské krajiny. Je důležité, aby příslušný typ rekreační plochy byl vždy přiměřeně dostupný. Parky a sportovní plochy pro krátkodobou denní rekreaci musí být bezprostředně u lidských obydlí a v návaznosti na pracovní příležitosti. Víkendová rekreační území jsou na okrajích měst a městských částí. Rekreace formou dovolené je pak vázána spíše na specifické přírodní podmínky, často mimo území měst (Kopáčik, Opatová, Sátora, 2003:27).

15

ARCHITEKTONICKO – ESTETICKÁ FUNKCE Do této kategorie je zahrnuto využití vegetace pro dotváření estetického a kulturního prostředí města (Supuka, 2000:186). Oko pociťuje při pohledu na zelenou barvu odpočinek a nejméně se při něm namáhá. Stejně tak působí na naši nervovou soustavu přírodní prostředí například parku nebo i v ulicích s dostatkem zeleně. Psychologické působení barev a přírodních scenerií vyvolává pocit harmonie a duševní pohody. Nelze opomenout ani spolupůsobení dalších efektů jako šumění listí, zpěv ptáků nebo oživující přítomnost vodního prvku (Kopáčik, Opatová, Sátora, 2003:25). EKONOMICKÁ FUNKCE Jako ekonomická hodnota přírodních prvků je chápáno převedení jejich produkčních a mimoprodukčních funkcí na finanční hodnotu. Sedlák uvádí, že parky mohou výrazně zvýšit tržní hodnotu pozemků ve městě. Například v New Yorku jsou ceny nemovitostí kolem Bryant Parku, Central Parku, Prospekt Parku a Riverside Parku nejvyšší v celém městě (Sedlák, 2003:10). V České republice slouží k oceňování majetku zákon 151/1997 Sb. a prováděcí vyhláška 3/2008 Sb. Oceňování je možno provádět i podle několika dalších metodik, například pomocí metodiky Hodnocení a oceňování biotopů České republiky, kterou vypracovali Seják a Dejmal v roce 2003. K oceňování dřevin slouží například Metodika Českého ústavu ochrany přírody. Při oceňování dřevin rozlišuje Kolařík mezi reálnou hodnotou stromu, která je spojena s jeho výsadbou a s péčí o něj, a ekologickou hodnotou stromu, která hodnotí jeho kulturní a estetický význam v rámci městského ekosystému. Například javor mléč s obvodem kmene 100 cm je tak nejprve ohodnocen na 96 139 Kč. Musíme ale zohlednit jeho kulturní a estetický význam, tedy jeho růst ve středu města. Proto je jeho konečná finanční hodnota vyčíslena na 288 417 Kč (Kolařík, 2003:11-12).

2.8. Ekologické sítě ve světě Koncepce podobné ÚSES se posledních letech uplatňují i v zahraničí. V Německu je vytvářena v krajině síť biotopů tzv. Biotopvernetzung, v Nizozemí vzniká národní ekologická síť tzv. Ecologische hoofdstructur, v některých státech USA vytvářejí síť biokoridorů pod názvem „zelené cesty“ (Greenways). V zemích Evropské unie a v dalších přidružených státech v rámci programu EECONET (European Ecological Network) postupně vzniká celoevropská ekologická síť (Buček, 2009:3).

16

3. PŘÍRODA MĚSTA BRNA Většinu rozlohy města Brna tvoří zastavěné území. Přesto zde zůstalo zachováno relativně velké množství přírodě blízkých částí krajiny a přírodních prvků. Do severovýchodní části města zasahuje chráněná krajinná oblast Moravský kras, v západní části území města se rozkládá přírodní park Podkomorské lesy a do severovýchodní části zasahuje dvěma výběžky přírodní park Baba. Brno je tak obklopeno prstencem přírodě blízkých lesů, které chybí pouze v jižní části. Na území města Brna je vymezeno dvacet devět maloplošných zvláště chráněných území: dvě národní přírodní památky, dvacet přírodních památek a sedm přírodních rezervací. Nalezneme zde sedmdesát dva významných krajinných prvků a třicet šest památných stromů (viz příloha IV, mapa 1). Prostorové rozmístění těchto lokalit není zcela rovnoměrné. Většinou jsou situovány v západní až severozápadní části města, nejméně jich nalezneme v zemědělsky využívané jižní části.

3.1. Biogeografická poloha Biogeografická poloha města Brna je zcela výjimečná. Brno leží na styku všech tří našich nejvyšších jednotek biogeografického členění – provincie panonské a dvou podprovincií provincie středoevropského listnatého lesa (hercynská a karpatská podprovincie). Již touto polohou je podmíněna vysoká druhová rozmanitost rostlinstva i živočišstva. Jižní část území města Brna náleží do biogeografické provincie středoevropských listnatých lesů. Karpatská podprovincie zasahuje pouze na východní okraj města. Přesto některé druhy s těžištěm rozšíření v Karpatech tvoří často významnou složku biocenóz i v hercynské podprovincii, do níž náleží převážná část městského území (Buček, Kundrata, Lacina, 1988:14-15).

3.2. Geologie a reliéf Pestrost krajiny města Brna má základ v geologické stavbě, členitém reliéfu a poloze města na styku dvou hlavních geologických soustav České republiky, Českého masivu a Západních Karpat. Hranice mezi nimi zde není ostrá. Z okrajové části Karpat prstovitě pronikají hluboko do Českého masivu úzké sníženiny připomínající mořské zálivy. Vytváří četné, různě velké prolomy, úvaly a kotliny a jsou odděleny osamocenými pahorky, nebo většími hřbety (Hudec a kol., 1995:11).

17

3.3. Klimatické poměry Okres Brno – město představuje z hlediska klimatického specifický, velmi pestrý a složitý útvar, a to jak díky složitým přírodním poměrům, tak díky charakteru antropogenního využívání jednotlivých dílčích územních celků. Tyto faktory pak vedou především v centru města ke snížení teploty a relativní vlhkosti vzduchu, snížení, snížení počtu dní se sněhovou pokrývkou, změně rychlosti a směru přízemního proudění, zvýšení četnosti bouřkových lijáků, zvýšení znečištění přízemní vrstvy atmosféry aj. Rozdíly v aktuálních teplotách vzduchu mezi městem a jeho okolím mohou přesáhnout až 9,0 °C (Mackovčin a kol., 2007). Dle Quitta leží převážná část území v nejteplejší mírné oblasti MT 11, okraje směrem k úvalům patří do teplé oblasti T 2, hřbety do mírně teplé oblasti MT 7. Podnebí je tedy teplé a mírně suché, což způsobuje poloha v mírném srážkovém stínu českomoravské vrchoviny (Culek, 1996). Průměrná roční teplota vzduchu je 8,7 °C, přičemž v jednotlivých měsících se průměr pohybuje v rozmezí – 2,5 °C v lednu až po 18,5 °C v červenci. Průměrný roční úhrn srážek je 490 mm. Nejvíce srážek spadne v červnu, nejméně srážek je naopak v únoru (www.chmi.cz, cit. 24.4.2010).

3.4. Hydrologické a hydrobiologické poměry Vodní toky zaznamenaly v průběhu výstavby města Brna mnoho změn, ať už budováním nádrží a regulací koryt, nebo zastavěním jejich břehů. Koryta dvou hlavních brněnských toků, Svratky a Svitavy, jsou po většinu své délky na území města napřímena ve zpevněných korytech. Říčka Ponávka zmizela z povrchu země pod královopolským nádražím téměř až k ústí do Svitavy (Buček, Kundrata, Lacina, 1988). Největší vodní plochou je Brněnská přehrada na řece Svratce, která slouží k ochraně před velkými vodami a pro rekreaci. Z menších nádrží jsou to například Holásecká jezera na Svratce, nádrže na horním toku Říčky nebo rybníky na horním toku Ponávky.

18

3.5. Biota Z devíti vegetačních stupňů, vymezených prof. Zlatníkem pro Českou a Slovenskou republiku, se ve správním obvodu Brna vyskytují první čtyři. První dubový vegetační stupeň je charakterizován dlouhou vegetační dobou (více než 170 dní), vysokou průměrnou teplotou (nad 9 °C) a nízkým průměrným ročním úhrnem srážek (méně než 550 mm). Bez vlivu člověka by zde převažovaly listnaté lesy s převahou dubu zimního s příměsí habru obecného, javoru babyky a jeřábu břeku. Charakteristický podrost utváří teplomilné keře – dřín obecný, ptačí zob obecný, kalina tušalaj, svída krvavá aj. Na prudkých svazích jižních expozic jsou lesní geobiocenózy rozvolněné s převahou dubu pýřitého. Pro dubový vegetační stupeň je typický výskyt výrazně teplomilných druhů organismů, z nichž mnohé nevystupují do vyšších vegetačních stupňů a některé u nás mají severní hranici svého rozšíření. Z rostlin jsou to například kavyly, kosatec nízký, hadinec červený, hadí mord rakouský a kozinec vičencovitý, z živočichů ještěrka zelená, kudlanka nábožná a lačník stepní. Krajina dubového vegetačního stupně je nejdéle a nejintenzivněji ovlivňována člověkem. Od dob působení neolitických zemědělců se zachovaly ostrůvky stepních lad. V Brně je nalezneme například na Stránské skále, na Obřanské stráni a na jižním svahu Hádů. Plošně nejrozšířenější skupiny tohoto vegetačního stupně, typické doubravy a doubravy s ptačím zobem, se na území města Brna nezachovaly. Byly přeměněny na zemědělské nebo zastavěné plochy. Značnou plochu v prvním vegetačním stupni zaujímají plochy širokých říčních niv kolem Svratky a Svitavy, kde v přírodních podmínkách vznikají společenstva lužních lesů s převahou dubu letního. Z těchto společenstev se však do současnosti dochovaly pouze zbytky, zejména kvůli regulaci řek. V Brně tak zůstal pouze malý zbytek lužního lesa v přírodní rezervaci Černovický hájek. Převážné území města Brna tvoří druhý buko–dubový vegetační stupeň. Délka vegetační doby zde činí 165 dní, průměrná roční teplota je 5,8 °C a roční úhrn srážek se pohybuje kolem 600 mm. Biota tohoto stupně odpovídá biogeografické provincii středoevropského listnatého lesa. V přírodních lesích převládal dub zimní a habr, buk lesní tvořil jen ojedinělou příměs. Na minerálně bohatých půdách byly v lesích hojné javory mléč a babyka, lípa malolistá a jilm ladní. V podrostu se sice ještě hojně vyskytují teplomilné druhy bylin a trav, převládají však typické lesní druhy, nesnášející

19

extrémní vysychání půdního profilu, jako například sasanka hajní, plicník lékařský, konvalinka vonná, dymnivky, kopytník evropský, lipnice hajní, bika hajní, jestřábníky, brambořík nachový a další. Typickou lesní faunu zastupuje roháč obecný, střevlík hajní, žluva hajní, lejsek bělokrký, sýkory a další. Zajímavé vegetační formace se zachovaly na místech bývalých pastvin. Zbytky pastvinných lad nalezneme na Kameném vrchu, na Netopýrkách a na Medláneckých kopcích. Typický je pro ně výskyt koniklece velkokvětého. Na přelomu 19. a 20. století byly poměrně rozsáhlé plochy pastvinných lad osázeny často nepůvodními druhy dřevin, trnovníkem akátem a borovicí černou. Třetí dubo–bukový vegetační stupeň nalezneme v Brně především na svazích se severní expozicí ve vyšších částech reliéfu. Délka vegetační doby je kolem 155 dní, průměrná roční teplota je 7,5 °C a roční úhrn srážek činí zhruba 650 mm. V dřevinné skladbě přirozených lesů převládal buk lesní nad dubem zimním. V souvislém komplexu přírodního parku Podkomorské lesy můžeme sledovat maloplošné střídání společenstev druhého a třetího vegetačního stupně. Na jižních svazích převládají doubravy, na severních svazích a na dnech roklin bučiny. V podrostu ještě doznívají teplomilné druhy, jako například zvonek broskvolistý, převládají však typické lesní druhy – svízel vonný, samorostlík klasnatý, kyčelnice cibulkonosná, jaterník podléška a ostřice chlupatá. Na minerálně bohatých a vlhčích půdách bází svahů se výrazně uplatňují lípa malolistá a javory mléč a klen, v podrostu kyčelnice devítilistá. Druhově bohatá je i ptačí složka, nalezneme zde například strakapoudy, datla černého či holuba doupňáka. Dále se zde vyskytuje střevlík zlatolesklý, paví oko bukové a mlok obecný. Na rozdíl od nižších vegetačních stupňů jsou společenstva buko–dubového vegetačního stupně na území města Brna podstatně méně ovlivněna lidskou činností. Převažují zde lesní porosty velmi často s přírodě blízkou až přirozenou dřevinnou skladbou. Tak je tomu v přírodním parku Podkomorské lesy, na Holedné, v Bosonožském hájku a kolem Myslivny nad Pisárkami. Poměrně často byla dřevinná skladba lesů změněna ve prospěch jehličnanů, především borovice a smrku. Čtvrtý bukový vegetační stupeň je v Brně omezen pouze na nepatrné plochy stinných žlebů a nejchladnějších severních svahů. Charakteristická je kratší vegetační doba okolo 150 dní a průměrná roční teplota 7 °C. V těchto podmínkách je optimum buku, i v přírodě blízkých lesích se jen vzácně uplatňují další dřeviny. Druhově chudé je i bylinné patro, které se nemůže vyvinout v silném zástinu bukových korun (Buček, Kundrata, Lacina, 1988). 20

3.6. ÚSES Na území města Brna je ÚSES závazně vymezen v územním plánu. Skládá se z 344 segmentů (viz příloha IV, mapa 2), které zaujímají na území města celkovou plochu 2506 ha, což je necelých 11 % výměry města (Územní plán města Brna v elektronické podobě, 2009 a Havlíček et al., 2008:13). V územním plánu však není uvedeno, které segmenty v krajině reálně existují a které jsou nově navrhované a existují pouze v plánech. Podle studie Návrh zajištění správy ÚSES na území města Brna lze téměř polovinu vymezených ploch ÚSES ve městě Brně hodnotit jako plochy funkční, zhruba 34 % jako plochy částečně funkční a necelých 18 % jako plochy nefunkční (Havlíček et al., 2008:86). Na nefunkčních plochách by měly být realizovány nové prvky ÚSES, což se však v Brně téměř neděje. Do současnosti vzniklo pouze lokální biocentrum Na loukách, lokální biokoridor v Medlánkách a lokální biokoridor a dosadba biocentra v Tuřanech. Tato situace, kdy nové prvky ÚSES prakticky nevznikají, je způsobena zejména tím, že zákon nestanoví povinnost nové prvky ÚSES realizovat, ale pouze povinnost vymezovat je v územně plánovací dokumentaci. Vznik nových prvků ÚSES také komplikuje nedostatek peněz na výkup pozemků a na samotnou realizaci a špatná informovanost a nezájem některých úředníků a občanů. Tyto problémy by mohla pomoci vyřešit existence jednotné správy ÚSES (což navrhuje i zmiňovaná studie Návrh zajištění správy ÚSES na území města Brna), která v současné době vzniká v rámci magistrátu města Brna (Holcnerová, 2009).

21

4. METODIKA A CÍL PRÁCE 4.1. Cíl práce Cílem práce je: o popis a zhodnocení současného stavu ekologické sítě na území města Brna na základě terénního průzkumu jednotlivých ekologicky významných segmentů krajiny o popis a zhodnocení vývoje ekologické sítě na území města Brna na základě srovnání současného stavu jednotlivých ekologicky významných segmentů krajiny s jejich stavem v roce 1998 o fotodokumentace jednotlivých ekologicky významných segmentů krajiny o zpracování mapy ekologicky významných segmentů krajiny

4.2. Metodika Praktická část práce vychází ze dvou hlavních zdrojů informací: z diplomové práce Natálie Chrastilové Vývoj, stav a perspektivy ekologické sítě na území města Brna z roku 1999 a z vlastního terénního průzkumu, který probíhal od jara 2009 do jara 2010. Chrastilová ve své práci vymezila na území města Brna 217 ekologicky významných segmentů krajiny, sepsala jejich stručnou charakteristiku a zhodnotila jejich aktuální stav. Toto hodnocení vychází z terénního průzkumu, který Chrastilová provedla během jara a podzimu 1998. Ve své práci v podstatě opakuji hodnocení provedené Chrastilovou a na základě srovnání stavu území v roce 1998 a v letech 2009/10 hodnotím vývoj ekologické sítě na území města Brna. V rámci vlastního terénního průzkumu jsem kromě území vymezených Chrastilovou hodnotila i nově registrované lokality. V Brně od roku 1998 přibyla přírodní památka Kavky, přírodní rezervace Hornek a bylo registrováno 48 významných krajinných prvků. Přírodní památku Kavky, přírodní rezervaci Hornek a 16 z nově registrovaných významných krajinných prvků Chrastilová hodnotila v rámci ostatních ekologicky významných segmentů krajiny. V této práci je tak nově přidáno 32 RVKP. Celkem tak bylo v rámci ekologické sítě zkoumáno 249 ekologicky významných segmentů krajiny na území města Brna. Informace o jednotlivých segmentech jsem čerpala zejména ze zmiňované práce Vývoj stav a perspektivy ekologické sítě na území města Brna (Chrastilová, 1999). 22

Registrované významné krajinné prvky jsou stručně popsány v publikaci Významné krajinné prvky města Brna (Matuška, Tichý, 2007). Aktuální seznam registrovaných významných krajinných prvků a zvláště chráněných území je dostupný na webových stránkách města Brna (http://www.brno.cz, cit. 24.4.2010). Informace o zvláště chráněných územích jsem čerpala publikace Chráněná území ČR – Brněnsko (Mackovčin, Grupách a kol., 2007) a z diplomové práce Zhodnocení současného stavu a péče o chráněná území města Brna (Řiháček, 2006). Výsledné hodnocení všech území je zpracováno do tabulky v příloze I: přehled jednotlivých segmentů ekologické sítě. Pro každé území je uvedeno pořadové číslo, název, plocha, typ společenstva, kategorie ochrany, stupeň přirozenosti, současný stav, vývoj, negativní vlivy a zda je přiložena fotografie. Jednotlivá kriteria jsou popsána na následujících stranách. POŘADOVÉ ČÍSLO Pořadové číslo je přiděleno každému území podle abecedního pořadí. Lokality, které hodnotila již Chrastilová, jsou označeny čísly 1 až 217 a je zachováno jejich abecední pořadí bez nově přidaných území. Nově hodnocené lokality mají čísla 301 až 332 a jsou mezi sebou také abecedně seřazeny. NÁZEV Názvy lokalit jsou převzaty z práce Chrastilové. V některých případech byl název území hodnoceného Chrastilovou změněn při vyhlášení na chráněné území. V takovém případě jsou uvedeny oba názvy, první v pořadí je název podle Chrastilové, druhý je současný název. U nově hodnocených území se názvy shodují s pojmenováním daného registrovaného významného krajinného prvku. PLOCHA U lokalit hodnocených Chrastilovou vychází velikost plochy z údajů uvedených v její práci. V případech, kdy se při registraci významného krajinného prvku velikost změnila, je uvedena stávající plocha. Tyto údaje jsem čerpala z již zmiňované publikace Významné krajinné prvky města Brna (Matuška, Tichý, 2007).

23

TYP SPOLEČENSTVA Pro účely této práce jsou vymezeny následující typy společenstev. Členění víceméně odpovídá rozdělení Chrastilové, přidaná je kategorie reliéf. LADA o lesostepní: porosty zakrslých teplomilných druhů dřevin s bohatým travinobylinným podrostem o meze: zarostlé meze a remízky o sadová lada: většinou extenzivně využívané či zcela opuštěné sady o stepní: travinobylinná společenstva s občasným výskytem keřů o ostatní teplomilná společenstva: většinou svahy a meze porostlé teplomilnou vegetací LESY o bučiny: lesy s jednoznačnou převahou buku o doubravy: lesy s jednoznačnou převahou dubu o dubové bučiny a bukové doubravy: lesy na kontaktu druhého a třetího vegetačního stupně s různým zastoupením dubu a buku o habrové doubravy: lesy s přibližně vyváženým zastoupením dubu a habru o lesy na skále: zakrnělé porosty na strmých svazích o lužní lesy: podmáčené lesy o smíšené lesy: lesy se stanovištně původními druhy dřevin, bez výrazného zastoupení jednoho či dvou druhů o ostatní lesy: lesy s výrazným zastoupením stanovištně nepůvodních druhů (např. borovice, akáty, smrky) MOKŘADNÍ SPOLEČENSTVA o potoční nivy: údolí potoků, potoční nivy, prameniště o říční nivy: říční nivy Svratky a Svitavy o stojaté vody: rybníky, jezírka, tůně, mokřady RELIÉF o geologické vrstvy: odkryté geologicky hodnotné profily a vrstvy o lomy: opuštěné lomy s odkrytými geologickými profily o ostatní: lokality se specifickým, zajímavě utvářeným reliéfem

24

OSTATNÍ ZELEŇ o aleje: stromořadí a aleje podél silnic a cest o hřbitovy: velké hřbitovy ve městě Brně s množstvím zeleně o lesoparky: městské parky komponované spíš jako les o parky: městské parky s různou strukturou i druhovou skladbou o zahrady: velké zahrady patřící soukromým vlastníkům o ostatní: území se zastoupením různých typů společenstev (např. Komínský vršek, Lepiny Líšeň) a ojediněle se vyskytující společenstva, která nemají svou vlastní kategorii (např. PP Junácká louka, RVKP Syslí rezervace) KATEGORIE OCHRANY Pro účely této práce jsou vymezeny následující kategorie ochrany: o národní přírodní památka (NPP): menší území mimořádných přírodních hodnot, kde jsou na přirozený reliéf s typickou geologickou stavbou vázány ekosystémy významné a jedinečné v národním či mezinárodním měřítku (zákon 114/1992 Sb., § 28). Do této kategorie jsou zařazeny všechny NPP na území města Brna. o přírodní památka (PP): přírodní útvar menší rozlohy, zejména geologický či geomorfologický útvar, naleziště vzácných nerostů nebo ohrožených druhů ve fragmentech ekosystémů, s regionálním ekologickým, vědeckým či estetickým významem, a to i takový, který vedle přírody formoval svou činností člověk (zákon 114/1992 Sb., § 36). Do této kategorie jsou zařazeny všechny PP na území města Brna. o přírodní rezervace (PR): menší území soustředěných přírodních hodnot se zastoupením ekosystémů typických a významných pro příslušnou geografickou oblast (zákon 114/1992 Sb., § 33). Do této kategorie jsou zařazeny všechny PR na území města Brna. o přírodní park Podkomorské lesy: přírodní parky může zřídit orgán ochrany přírody k ochraně krajinného rázu s významnými soustředěnými estetickými a přírodními hodnotami (zákon 114/1992 Sb., § 12). Do této kategorie spadají segmenty vymezené na území přírodního parku Podkomorské lesy. o registrovaný významný krajinný prvek (RVKP): část krajiny, která je zaregistrována podle § 6 orgánem ochrany přírody jako významný krajinný prvek, zejména mokřady, stepní trávníky, remízy, meze, trvalé travní plochy,

25

naleziště nerostů a zkamenělin, umělé i přirozené skalní útvary, výchozy a odkryvy (zákon 114/1992 Sb., § 3). Do této kategorie jsou zařazeny všechny RVKP na území města Brna. o městská zeleň: do této kategorie spadají společenstva charakterizovaná výše jako ostatní zeleň (aleje, hřbitovy, lesoparky, parky, zahrady a ostatní) kromě těch segmentů, které jsou zařazeny do kategorií NPP, PP, PR a RVKP o ostatní ekologicky významné segmenty krajiny (ostatní EVSK): ostatní přírodě blízké segmenty krajiny, které nejsou zařazeny do žádné z výše uvedených kategorií STUPEŇ PŘIROZENOSTI Zařazení vychází z typizace vegetace podle přirozenosti, kterou uvádí Míchal v Ekologické stabilitě (Míchal, 1992).

Slovní označení přirozenosti ekosystému

Spontánní druhová kombinace

Strukturní znaky

I

přírodní (nedotčený)

přírodní

přírodní druhová skladba i struktura

II

přirozený

převážně přírodní

přírodní druhová skladba, pozměněná struktura

III

přírodě blízký

sekundární polopřírodní

sekundární struktury luk a lesů, polopřírodní druhové kombinace

IV

přírodě vzdálený

sekundární plně vyvinutá

umělé struktury s charakteristickou druhovou kombinací odlišnou od stupně III

V

přírodě cizí

sekundární na části plochy nebo celoplošně

umělé struktury s různou dynamikou spontánních druhů (ustupují nebo se šíří)

VI

umělý

žádná

monokultury bez spontánních druhů (plochy druhotně zbavené vegetace

Chrastilová ve své práci vymezila ještě mezistupně, které jsou kombinací těchto kategorií. Jsou tak vymezeny stupně přirozený až přírodě blízký (II – III) a přírodě blízký až přírodě vzdálený (III – IV). Kategorie přírodě vzdálený, přírodě cizí a umělý

26

(IV – VI) jsou naopak sloučeny do jedné skupiny. Zařazení jednotlivých segmentů dle stupně přirozenosti jsem ponechala podle rozdělení Chrastilové a zařadila jsem nově zkoumané segmenty. V případě některých segmentů, které jsou významné pro svůj reliéf a vegetace se na nich nevyskytuje, nebo je pro jejich význam nepodstatná, jsem se rozhodla stupeň přirozenosti nehodnotit. HODNOCENÍ SOUČASNÉHO STAVU Pro hodnocení současného stavu jednotlivých ekologicky významných segmentů krajiny je použito jednoduchého rozdělení do tří kategorií, které ve své práci provedla i Chrastilová. Je tak umožněno srovnání stavu v roce 1998 a 2009/2010. 1 – OPTIMÁLNÍ STAV Současný stav území je srovnatelný se stavem optimálním. Lokality jsou bez zjevného narušení, případně je narušení zanedbatelné vzhledem k velikosti či funkci území (např. malé množství odpadků v zachovalém rozlehlém lesním komplexu). Není výrazně pozměněna druhová skladba či struktura společenstva. Příkladem optimálního stavu různých typů společenstev jsou následující lokality: o lesy: Srnková (příloha III, obr. 1), Šatská (příloha III, obr. 2) o lada: PP Kavky (příloha III, obr. 7), PP Medlánecké kopce (příloha III, obr. 8), PR Kamenný vrch (příloha III, obr. 9) o mokřadní společenstva: RVKP Údolí Ponávky (příloha III, obr. 13) o reliéf: RVKP Růženin lom II (příloha III, obr. 17) o zeleň: Botanická zahrada MU (příloha III, obr. 21), RVKP U kříže 2 – VYHOVUJÍCÍ STAV Lokality jsou negativně narušeny v nezanedbatelné míře a současný stav je oproti optimálnímu stavu zhoršený. Přesto si společenstvo zachovává svoje základní charakteristiky. Narušení území je ve většině případů způsobeno skládkami odpadů, nepůvodními druhy, ruderalizací či vysokou návštěvností. Příkladem vyhovujícího stavu různých typů společenstev jsou následující lokality: o lesy: PP Černovický hájek (příloha III , obr. 3, 4) místy zarůstá netýkavkou malokvětou a je znečišťován ze sousedního pole a silnice, v EVSK Letiště (příloha III, obr 5) působí negativně okus zvěří o lada: RVKP Pod lesem zarůstají akátem (příloha III, obr. 10) o mokřadní společenstva: PP Holásecká jezera (příloha III, obr. 14) jsou narušována zejména vysokou návštěvností a rybařením, pozměněná struktura

27

břehových porostů neumožňuje optimální podmínky pro rozmnožování obojživelníků, ve vyhovujícím stavu jsou i nivy Brněnských řek Svratky a Svitavy (příloha III, obr. 15) o reliéf: RVKP Kohnova cihelna (příloha III, obr. 18) je místy silně znečištěna odpadky, NPP Červený kopec (příloha III, obr. 19) je ohrožen vysokou návštěvností spojenou s erozí a zanášením odpadky o zeleň: park Kraví hora (příloha III, obr. 23) 3 – NEVYHOVUJÍCÍ STAV Území hodnocena stupněm 3 jsou silně narušena. Negativní vlivy, které na ně působí významně narušují podstatu společenstva. Příčiny narušení jsou většinou stejné jako v kategorii 2, ale projevují se na větší ploše území, nebo zde působí více negativních vlivů dohromady. Příkladem nevyhovujícího stavu různých typů společenstev jsou následující lokality: o lesy: RVKP Dolní louky / Mokřina u dálnice (příloha III, obr. 6) je zbytek lužního lesa, který je silně znečištěn odpadky ze sousedící dálnice a zarůstá ruderální vegetací o mokřadní společenstva: silně eutrofizované Ivanovické tůně (příloha III, obr. 16) zarůstají ruderální vegetací o reliéf: RVKP Úvoz (příloha III, obr. 20) je znečištěna odpadky a místy zarůstá nepůvodní vegetací o zeleň: lokalita Silniční zářez (příloha III, obr. 24) je znečištěna odpadky a provozem sousední komunikace 4 – DESTRUKCE LOKALITY Do této kategorie spadají území, která byla zcela, nebo z velké části zničena. Patří sem pouze dvě lokality: o EVSK Nad Pivovarem (příloha III, obr. 11) byl z velké části zničen při stavbě rodinných domů. Část extenzivních sadů se zachovala v zahrádkách nově postavených vil. o EVSK U Nového Lískovce (příloha III, obr. 12) byl z velké části zničen terénními pracemi.

28

HODNOCENÍ VÝVOJE Hodnocení vývoje vychází ze srovnání hodnocení současného stavu s hodnocením Chrastilové z roku 1998. Například pokud byl stav lokality v roce 1998 hodnocen stupněm 1 (optimální) a v současnosti je hodnocen stupněm 2 (vyhovující), je vývoj hodnocen stupněm – 1 (zhoršení stavu). U nově hodnocených lokalit není možné hodnocení vývoje stanovit. Vymezeny jsou následující kategorie: o

+2

výrazné zlepšení stavu

o

+1

zlepšení stavu

o

0

o

–1

zhoršení stavu

o

–2

výrazné zhoršení stavu

o

n

setrvalý stav

nehodnoceno

NEGATIVNÍ VLIVY Při terénním průzkumu byly zaznamenány postřehnutelné negativní vlivy. V některých případech jsou uvedeny i vlivy, které nebylo možné v terénu pozorovat, ale z dostupných informací je jasné, že na dané území působí.

o akát (AK) – zarůstání trnovníkem akátem o destrukce lokality (D) – zničení velké části EVSK o eutrofizace (E) – nadměrné obohacování vody živinami o koně (K) – způsobení eroze a přílišné obohacování živinami zvýšeným pohybem koní o nevhodné lesnické zásahy (LZ) – zejména holosečná těžba o nepůvodní druhy (ND) – zvýšený výskyt nepůvodních druhů, netýkavka malokvětá a trnovník a akát jsou hodnoceny ve zvláštní kategorii vzhledem k jejich častému výskytu a agresivnímu působení o netýkavka malokvětá (NM) – zarůstání netýkavkou malokvětou o odpadky (O) – přítomnost jednotlivých odpadků i skládek odpadu o okus (OK) – silný okus zvěří, který způsobuje zhoršení (až nemožnost) přirozeného zmlazení lesních porostů o pole (P) – negativní vlivy způsobené blízkostí pole, splach hnojiv a půdy o ruderální vegetace (R) – vegetace rostoucí na člověkem ovlivněných, většinou živinami obohacených stanovištích

29

o rybaření (RYB) – vysoké a druhově nevhodné rybí obsádky mohou omezovat rozvoj ponořené vegetace a litorálních porostů, což může mít negativní dopad na rozmnožování obojživelníků i hnízdění mokřadních a vodních druhů ptáků, vývojová stádia obojživelníků jsou také potravou některých druhů ryb. (Plán péče). o narušení struktury (S) – do této kategorie jsou zařazeny zejména lesy s jednotnou věkovou strukturou a mokřadní společenstva s narušenými břehovými a doprovodnými porosty o silnice (SI) – negativní vlivy způsobené blízkostí silnice, zejména znečištění a hluk o vysoká návštěvnost (VN) – zvýšená turistická návštěvnost, kvůli které dochází k narušování vegetace a půdního pokryvu, vzniku eroze a rušení živočichů o zarůstání (Z) – zarůstání cenného společenstva nežádoucími druhy rostlin, negativní vliv zejména u ladních a mokřadních společenstev FOTOGRAFIE V rámci terénního průzkumu jsem zdokumentovala velkou část segmentů ekologické sítě. Všechny fotografie přikládám na CD, kde jsou seřazeny podle pořadového čísla dané lokality. V příloze III je vytištěno několik fotografií, které dokumentují kategorie stavu u jednotlivých typů společenstev.

4.3. Zpracování map Mapy jsou zpracovány v programu ArcGis společnosti Esri. Vychází z mapy EVSK zpracované Chrastilovou. Pro vytvoření mapy byly dále použity mapové podklady poskytnuté magistrátem města Brna, konkrétně vrstvy významné krajinné prvky ve formátu .shp a hranice města Brna ve formátu .dgn. Zvláště chráněná území jsou překreslena z mapového portálu České informační agentury životního prostředí CENIA, odkud pochází i ortofoto mapa (www.geoportal.cenia.cz, cit. 24.4.2010). V příloze IV je přiloženo šest přehledových map v měřítku 1:150 000, které zobrazují přírodu města Brna, ÚSES na území města Brna a hodnocení ekologické sítě podle aktuálního stavu, vývoje, typu společenstva a kategorie ochrany. V mapě ekologické sítě v měřítku 1:25 000 je znázorněn vývoj jednotlivých segmentů. Nachází se v samostatné příloze VI.

30

5. VÝSLEDKY VÝZKUMU Celkové shrnutí výsledků výzkumu je uvedeno v tabulkách, které jsou součástí této práce. V příloze I jsou uvedeny informace o jednotlivých lokalitách. Příloha II obsahuje tabulkové hodnocení ekologické sítě v Brně na základě jednotlivých kritérií. V této kapitole se budu věnovat slovnímu komentáři tabulek. Na území města Brna bylo vymezeno 249 ekologicky významných segmentů krajiny. 30 z nich nebylo z různých důvodů hodnoceno. 10 lokalit je pro veřejnost nepřístupných, u některých přikládám alespoň fotografii z venku či zdálky. Jsou to jednak lomy, ve kterých probíhá těžba (RVKP Černovická pískovna, RVKP Malý lom, RVKP Pískovcová stěna a RVKP Skalka), jednak soukromé zahrady (např. Zahrada u vládní vily, Park Kociánka, Zahrada Konifer Květná). Dále nebylo hodnoceno 20 segmentů v přírodním parku Podkomorské lesy zejména z časových důvodu a pro nesnadnou orientaci v Podkomorských lesích s dostupnými mapovými podklady. Ve výsledku tak bylo zhodnoceno 219 lokalit. Tyto ekologicky významné segmenty mají celkovou výměru 1950,88 ha, což tvoří necelých 8,5 % z celkové plochy města Brna (23019,19 ha).

31

5.1. Ekologická síť na území města Brna TYP SPOLEČENSTVA Lada 17%

Ostatní zeleň 20%

Ostatní zeleň 18%

Lada 6%

Reliéf 2%

Reliéf 10%

Mokřadní společenstva 16%

Les 37%

Mokřadní společenstva 16%

Les 58%

Graf 1: Počet segmentů jednotlivých typů společenstva

Graf 2: Plocha segmentů jednotlivých typů společenstva

Na území města Brna bylo vymezeno pět hlavních typů společenstev: lada, lesy, mokřadní společenstva, reliéf a ostatní zeleň. V ekologické síti jsou nejvíce zastoupeny lesy, a to jak plošně, tak počtem segmentů. Nejmenší plochu zabírají lokality významné pro specifický reliéf a lada. 13,68

9,09

8,91 8,15

3,02 1,66

Lada

Les

Mokřad

Reliéf

Zeleň

Celkem

Graf 3: Průměrná plocha jednotlivých společenstev (ha)

Zajímavé je i srovnání průměrné plochy jednotlivých společenstev. Zatímco lesy mají průměrnou rozlohu 14 ha, reliéfy zabírají pouze 2 ha. Malou plochu mají i lada s 3 ha. Průměrné rozloze všech segmentů se nejvíce blíží mokřadní společenstva. Tabulkové hodnocení je uvedeno v příloze II, tabulka 1, přehledová mapa v příloze IV, mapa 3.

32

KATEGORIE OCHRANY Ostatní EVSK 18%

NPP 1%

PP 9%

Ostatní EVSK 18%

PR 3%

Městská zeleň 15%

NPP 1%

PR 8%

RVKP 15%

Městská zeleň 16%

RVKP 30%

PP 8%

PPa Podkom. lesy 34%

PPa Podkom. lesy 24%

Graf 4: Počet segmentů jednotlivých kategorií ochrany

Graf 5: Plocha segmentů jednotlivých kategorií ochrany

V ekologické síti jsou početně nejvíce zastoupeny registrované významné krajinné prvky (necelých 30 %), které však pokrývají pouze 15 % plochy. Je to způsobeno jejich malou průměrnou rozlohou v porovnání s ostatními kategoriemi ochrany. Velkou průměrnou plochu mají naopak segmenty přírodního parku Podkomorské lesy, které tvoří největší plochu ekologické sítě. 23,00

12,56

8,58

9,44 7,95

8,63

8,91

Ostatní EVSK

Celkem

4,55

NPP

PP

PR

RVKP

PPa Podkom. lesy

Městská zeleň

Graf 6: Průměrná plocha jednotlivých kategorií ochrany (ha)

Největší průměrnou plochu mají přírodní rezervace. S relativně velkým odstupem za nimi jsou segmenty Podkomorských lesů. Nejmenší průměrnou plochu mají naopak registrované významné krajinné prvky. Tabulkové hodnocení je uvedeno v příloze II, tabulka 2, přehledová mapa v příloze IV, mapa 4.

33

KATEGORIE OCHRANY VE VZTAHU K TYPU SPOLEČENSTVA V současné době je na území města Brna vyhlášeno 29 zvláště chráněných území, což je o dvě víc, než v roce 1998. Nově vyhlášena byla PP Kavky (příloha III, obr. 7) a PR Hornek (Velký Hornek). Výrazně přibylo registrovaných významných krajinných prvků. Z šestnácti vzrostl jejich počet na sedmdesát dva (hodnoceno je 64 RVKP). Přibyly zejména geologicky významné lokality a lomy. Ostatní zeleň 11%

Ostatní zeleň Reliéf 3% 3%

Lada 30% Lada 35%

Mokřadní společenstvo 24%

Reliéf 28%

Les 35%

Graf 7: Počet segmentů společenstev v rámci zvláště chráněných území

Mokřadní společenstvo 14%

Les 17%

Graf 8: Počet segmentů společenstev v rámci RVKP

Zvláště chráněná území jsou poměrně vyrovnaně reprezentována společenstvy ladními, lesními i mokřadními. Lada jsou ve velké většině zařazena v kategorii přírodní památka, nalezneme zde například Kavky (příloha III, obr. 7) a Medlánecké kopce (příloha III, obr. 8). Do kategorie národní přírodní památka je zařazena Stránská skála a do kategorie přírodní rezervace Kamenný vrch (příloha III, obr. 9). Mokřadní společenstva jsou všechny zařazena do kategorie přírodní památka. Jsou to lokality například Holásecká jezera (příloha III, obr. 14), Rájecká tůň a Žebětínský rybník. Zvláště chráněná lesní společenstva jsou naopak ve většině případů přírodní rezervace. Takovým případem jsou Černovický hájek (příloha III, obr. 3, 4), Krnovec, a Břenčák. Jako přírodní památky jsou vyhlášena čtyři lesní území: Kůlny, Mniší hora, Pekárna a Na skalách. V Brně nalezneme také jedno zvláště chráněné území geologického významu, národní přírodní památku Červený kopec (příloha III, obr. 19). Přírodní památka Junácká louka je zařazena do kategorie zeleň. Hodnocené registrované významné krajinné prvky jsou tvořeny zejména společenstvy lad a reliéfy. Lesních společenstev je v této kategorii 11, mokřadů 9 a ostatní zeleně 7. Zajímavý je poměrně vysoký počet lesních společenstev. V roce 1998 byla registrovaným významným krajinný prvkem pouze lokalita Strom.

34

STUPEŇ PŘIROZENOSTI VEGETACE V ekologické síti výrazně převládají společenstva přírodní až přírodě blízká (I – II), které tvoří 78 % plochy, nad společenstvy přírodě vzdálenými až umělými s 21 % plochy. Člověkem nedotčené (I) segmenty nalezneme v Brně pouze dva, přírodní památku Kůlny a lokalitu Zouvalka. Obě území jsou tvořena společenstvy doubrav na skalnatém terénu. V přirozených společenstvech (II) mají největší zastoupení lesy (např. PP Na skalách a Chvalovka). Patří sem ale i lada (lesostepní PP Kavky6) a mokřadní společenstva (Bítýšská bažina). V kategorii společenstev přirozených až přírodě blízkých (II – III) stále převažují lesy (např. Srnková7 a Šatská8), nalezneme zde však již více společenstev ladních (např. PP Obřanská stráň a PP Stránská skála) i mokřadních (např. Horákův žleb). V ekologické síti jsou nejvíce zastoupená společenstva přírodě blízká (III). I do této kategorie je zahrnuto nejvíce lesních území (např. Nad Zmrzlákem, U Sekerky), ale je zde už více mokřadních společenstev (např. Údolí Zaječího potoka, Holásecká jezera9) a lad (např. Kamenný vrch10, Medlánecké kopce11, Velká Klajdovka,). Do této kategorie jsou zařazena i společenstva ostatní zeleně (např. Junácká louka, U kříže12) a reliéf (např. Abrazní sruby). V kategorii přírodě blízká až přírodě vzdálená (III – IV) převládají společenstva ostatní zeleně (např. Komínský vršek / Panský kopec, Lepiny Líšeň) a lada (např. Sedla, Zahrádky I). Následují lesy (např. Zápaď, Dolní louky / Mokřina u dálnice13), mokřady (např. Útěchovský potok, Babí doly) a reliéf (Údolíček). Přírodě vzdálená (IV) společenstva tvoří převážně ostatní zeleň (např. Denisovy sady, Lípy Bráfova) a společenstva přírodě vzdálená až umělá (IV – VI) jsou tvořena pouze touto kategorií (např. Ústřední hřbitov, Park Slovanského náměstí). Šestnáct segmentů nebylo zařazeno do žádné kategorie přirozenosti vegetace, protože jejich význam spočívá v zachování určitých typických tvarů reliéfu či geologických vrstev a vegetační složka pro ně není určující. Tabulkové hodnocení je uvedeno v příloze II, tabulka 3.

6

příloha III, obr. 7 příloha III, obr. 1 8 příloha III, obr. 2 9 příloha III, obr. 14 10 příloha III, obr. 9 11 příloha III, obr. 8 12 příloha III, obr. 22 13 příloha III, obr. 6 7

35

SOUČASNÝ STAV Nevyhovující 11%

Destrukce území 1%

Nevyhovující 8%

Optimální 41%

Optimální 45%

Vyhovující 43%

Graf 9: Počet segmentů jednotlivých kategorií stavu

Destrukce území 0%

Vyhovující 51%

Graf 10: Plocha segmentů jednotlivých kategorií stavu

Z hodnocení současného stavu vyplývá, že zhruba polovina plochy ekologické sítě je ve vyhovujícím stavu, o něco méně segmentů je v optimálním stavu a 8 % je ve nevyhovujícím stavu. Podobná situace je i v hodnocení stavu podle počtu území. Zcela zničeny byly dva segmenty, což není ani jedno procento plochy ekologické sítě. Ze srovnání typů společenstev vyplývá, že v nejlepším stavu jsou segmenty významné pro svůj reliéf, kde je v optimálním stavu je 62 % zkoumaných lokalit. Je to dáno vysokou stabilitou těchto území, která je těžké poškodit. V optimálním stavu se nachází 54 % segmentů lesních společenstev. Jen o málo hůř jsou hodnocena lada s 46 % území v optimálním stavu. Zároveň jsou však jediným typem společenstva, u kterého došlo k zániku dvou lokalit. Celkově nejhůř je hodnocen stav mokřadních společenstev, kde se v nevyhovujícím stavu nachází více lokalit, než ve stavu optimálním. V rámci rozdělení segmentů podle kategorie ochrany vyplývá, že v nejlepším stavu jsou přírodní rezervace. Jako optimální je hodnoceno 71 % lokalit. V dobrém stavu je i přírodní park Podkomorské lesy s 60 % segmentů v optimálním stavu. Naopak nejhůř dopadly ostatní ekologicky významné segmenty krajiny, kde je v optimálním stavu pouze čtvrtina lokalit a v nevyhovujícím stavu je 30 % zkoumaných území. Tabulkové hodnocení je uvedeno v příloze II, tabulky 4, 5, 6, přehledová mapa v příloze IV, mapa 5.

36

VÝVOJ Nehodnoceno 12%

Výrazné zlepšení 0%

Výrazné zhoršení 1%

Zlepšení 11%

Výrazné zhoršení 1%

Nehodnoceno Výrazné 4% zlepšení 0%

Zlepšení 9%

Zhoršení 19%

Zhoršení 12%

Setrvalý stav 64%

Graf 11: Počet segmentů jednotlivých kategorií vývoje

Setrvalý stav 67%

Graf 12: Plocha segmentů jednotlivých kategorií vývoje

Převážná většina hodnocených území se nachází v kategorii setrvalý stav a neprodělala tak během posledních deseti let žádné výrazné změny. Zbylá území jsou téměř shodně rozdělena do kategorií zlepšení a zhoršení stavu. Z plošného hodnocení však vyplývá, že zhoršení stavu se projevilo na větší rozloze než zlepšení. Stav se totiž zlepšil zejména u ladních společenstev, která mají malou průměrnou plochu. Zhoršil se naopak stav společenstev mokřadních, která mají průměrnou rozlohu větší. Ve srovnání vývoje u jednotlivých typů společenstev dopadla nejlépe lada. Největší zhoršení naopak proběhlo u mokřadních společenstev. Nejmenší změny se staly v lesích, kde stav zůstal bez výrazných změn u 75 % zkoumaných lokalit. Z hlediska kategorie ochrany se stav zlepšil nejvíce u zvláště chráněných území (31 %), na druhou stranu také u relativně velkého počtu území došlo ke zhoršení stavu (17 %). Toto zhoršení se projevilo u přírodních památek a to zejména u mokřadních společenstev. Nejhorší trend vývoje se však projevil u ostatních ekologicky významných segmentů krajiny, kde se stav zlepšil pouze u jedné lokality (3 %) a zhoršení stavu se projevilo u 20 % z těchto lokalit. U dvaceti šesti území nebyl vývoj hodnocen. Jedná se o registrované významné krajinné prvky, které byly nově vyhlášeny a neexistuje pro ně hodnocení stavu v roce 1998. Tabulkové hodnocení je uvedeno v příloze II, tabulky 7,8,9, přehledová mapa v příloze IV, mapa 6.

37

6. DISKUZE 6.1. Hodnocení současného stavu a vývoje ekologické sítě Na tomto místě se budu věnovat postupně jednotlivým společenstvům a zaměřím se na způsoby narušení. K této části práce se vztahuje příloha II tabulky 10, 11, 12, 13. LESY Lesní společenstva tvoří největší část ekologické sítě na území města Brna a jsou společenstvem s největší průměrnou plochou. Pokud pomineme lokality zajímavé pro jejich reliéf, jsou lesy nejvíce zachovalým společenstvem. Většina segmentů se nachází ve stavu optimálním a vyhovujícím. Žádný segment v optimálním stavu nemají pouze lužní lesy. Nejvíce

lesních

segmentů

a

zároveň

i

lokalit

v nejlepším

stavu

nalezneme v přírodním parku Podkomorské lesy. Často se zde zachovala i přírodě blízká, věkově rozrůzněná struktura. Dobrý stav těchto společenstev je způsoben celistvostí celého lesního komplexu Podkomorských lesů, jehož vnitřní části jsou chráněny poměrně špatně prostupnou bariérou okolního lesa. Narušení těchto lokalit je tak způsobováno zejména vysokými stavy zvěře, které často okusem znemožňují přirozené zmlazení. Místy dochází vlivem nadměrné pastvy i ke změnám druhového složení podrostu. Nejvíce patrný je tento vliv v segmentech vymezených na území Kníničské obory. V podrostu doubrav a bučin tak převládají kopřivy a netýkavka malokvětá. Okus nalezneme ale i jinde v podkomorských lesích, například v lokalitě Letiště (příloha III, obr. 5). Dalším možným ohrožením je provádění holých sečí s případnou následnou výsadbou jehličnanů. Holá seč ukrajuje například z lokality U bachratého buku. Podobná situace nastala i v PR Jelení žlíbek, kde spadla velká část porostu ve vichřici. Tento jev by se dal hodnotit jako přirozený vývoj, pokud by zde byly spadané kmeny ponechány, což se však nestalo a většina dřeva byla z území odstraněna. Na části lokality Lipová v blízkosti Brněnské přehrady je porost obnovován pomocí přirozeného zmlazení. Přestože je takovýto postup přírodě bližší, hodnotila jsem i tento zákrok jako zhoršení stavu, protože v porostu nebyly ponechány téměř žádné staré stromy, které by vytvářely vhodné mikroklima a útočiště. Jiný způsob narušení se v Podkomorských lesích projevuje v těsné blízkosti Brněnské přehrady, které jsou atraktivním místem pro

38

rekreaci obyvatel celého města. Na levém břehu přehrady vede turistická značka oblíbená i cyklisty a často zde proto dochází k erozi a narušování podrostu. V přírodním parku Podkomorské lesy je vymezena polovina všech zvláště chráněných lesních společenstev. K nejhodnotnějším patří přírodě blízká společenstva zakrslých doubrav s příměsí dřínu, která nalezneme například v PP Kůlny, PP Na skalách a PR Břenčák. Nalezneme zde i kvalitní porosty doubrav a bučin se starými doupnými stromy, jako například lokality Šatská (příloha III, obr. 2), Chvalovka a Čihadla II. Co se týče zvláště chráněných území mimo Podkomorské lesy, jejich stav je různý. Optimální je stav v PR Hornek (Velký hornek) i v PR Bosonožský hájek. Ve vyhovujícím stavu je PP Pekárna, kde se negativně projevuje blízkost sídliště v Bystrci, jehož obyvatelé les využívají k rekreaci. Je zde proto vytvořena velmi hustá síť pěšin. V PR Pekárna negativně působí i koně z blízké jízdárny, se kterými se přes zákaz opakovaně vjíždí do lesa. V narušených místech se pak plošně šíří nepůvodní netýkavka malokvětá. V PR Černovický hájek (příloha III, obr. 3, 4) nalezneme zbytek dříve rozsáhlého lužního lesa v nivě Svitavy. Do Černovického hájku proniká mnoho negativních vlivů. V blízkosti se nachází pole, silnice i obchodní dům, které jsou zdrojem znečištění a území je navíc izolováno od dalších přírodě blízkých společenstev. Další segmenty lužního lesa, které se zachovaly na území města Brna, si nevedou o nic lépe. RVKP Šorky (Prameniště Dvorského potoka) je spíše lesem smíšeným, než lužním. Alespoň v době mého terénního průzkumu byl potok víceméně vyschlý a není značený ani v mapě. V nevyhovujícím stavu je i RVKP Dolní louky / Mokřina u dálnice (příloha III, obr. 6), který sousedí s dálnicí. Nalezneme zde rybníček zarůstající ruderální vegetací a neúnosné množství odpadků. Přes výše uvedené nedostatky jsou zbytky lužního lesa velmi cennou částí ekologické sítě a tvoří nenahraditelné prostředí pro specifické druhy organismů. Zajímavé je zvýšení počtu lesních území, které jsou registrovanými významnými krajinnými prvky. V současnosti je takových lokalit jedenáct, oproti jedné v roce 1998. Nalezneme zde již výše zmíněné zbytky lužních lesů, převažují však doubravy. Jejich stav je většinou relativně dobrý. Zhoršení nastalo u RVKP Bosně. Tato doubrava z části zarůstá akátem a velké plochy podrostu tvoří převážně bez černý. Z RVKP Strom naopak zmizely skládky odpadků a zásluhou obyvatel Soběšic zde stojí nová rozhledna.

39

V porovnání s rokem 1998 je stav lesních společenstev srovnatelný. Většina segmentů je zařazena do kategorie setrvalý stav. Stav se zlepšil pouze u čtyř lokalit. Jednou z nich je výše zmiňovaný RVKP Strom. V PR Břenčák nebyly nalezeny žádné negativní vlivy. Ve zbylých dvou případech jsem hodnotila jako zlepšení, když jsem zde nenalezla Chrastilovou zmiňovaný okus. Zhoršení se projevilo u jedenácti lokalit. Negativně působí zejména vysoké stavy zvěře, vysoká míra rekreace a místy ne zcela vhodné lesnické zásahy. Pozitivně se naopak projevilo snížení množství skládek. Můžeme tedy říct, že vývoj lesních společenstev je setrvalý s mírnou tendencí ke zhoršení. LADA Přestože početně jsou lada v ekologické síti poměrně silně zastoupena, vzhledem ke své malé průměrné rozloze jsou plošně jedním z nejméně zastoupených společenstev. Mezi zvláště chráněná území je zařazeno deset lokalit se stepními, lesostepními a ostatními teplomilnými společenstvy. Zvláště chráněná ladní společenstva prodělala od roku 1998 největší vývoj k lepšímu ve srovnání se všemi ostatními typy společenstev a kategorií ochrany. Stav se zlepšil u většiny zvláště chráněných ladních společenstev, u menšího počtu se nezměnil a zhoršil se pouze v případě PP Skalky u přehrady. Zlepšení se pravděpodobně projevilo kvalitním prováděním péče díky zapojení neziskových organizací. O většinu lokalit, ve kterých se stav zlepšil, se stará občanské sdružení Rezekvítek. V PP Obřanská stráň, Medlánecké kopce (příloha III, obr. 8), Medlánecká skalka, Kavky (příloha III, obr. 7) a Velká Klajdovka provádí členové Rezekvítku kosení, výhrab stařiny, redukci křovin a likvidaci akátu. V PR Kamenný vrch navíc (příloha III, obr. 9) zajistili i probírku jehličnatých porostů, nátěr oplocení a péči o naučnou stezku (www.rezekvítek.cz, cit. 24.4.2010). V PP Skalky u přehrady došlo i přes péči Rezekvítku (kosení a redukce křovin) ke zhoršení stavu, zejména kvůli vysoké návštěvnosti, která způsobuje erozi a znečištění odpadky. I z hlediska současného stavu jsou zvláště chráněná ladní společenstva jedněmi z nejlépe hodnocených. Není zde žádná lokalita, která by byla nevyhovující a většina je ve stavu optimálním. Zařazení do kategorie vyhovující místo optimální způsobila u většiny území vysoká návštěvnost. Ladní společenstva, která jsou registrovanými významnými krajinnými prvky jsou také v poměrně dobrém stavu. Většina z nich je vyhovujících. Optimálních je jen

40

o jednu méně a v nevyhovujícím stavu není žádná lokalita. I těchto segmentů došlo ke zlepšení, ale již ne k tak významnému, jako u zvláště chráněných území. Zlepšení je patrné například u RVKP Horka u Ořešína, kde nebyla nalezena Chrastilovou zmiňovaná skládka s ruderální vegetaci. Přestože akát se zde nachází stále, neprojevuje se invazivně. Z RVKP Sedla byla odstraněna skládka i akát a byla zde instalována informační tabule. Zlepšení se objevilo i u RVKP Zahrádky I, který sice na malé části zarůstá keři, ale žádný další negativní vliv jsem nezaznamenala. V optimálním stavu je stále RVKP Líchy. Zhoršení se naopak projevilo například u RVKP Pod lesem (příloha III, obr. 10), který silně zarůstá akátem. Naproti tomu stav ladních společenstev, u kterých není zajištěn žádný způsob ochrany, výrazně poklesl. Zhoršení jsem zaznamenala u poloviny segmentů v této kategorii. Patří sem také jediné dvě lokality, které byly zničeny. Teplomilná lada U Nového Lískovce (příloha III, obr. 12) byla srovnána se zemí terénními pracemi a extenzivní sady Nad Pivovarem (příloha III, obr. 11) byly z velké části zastavěny vilovou výstavbou. Některé staré ovocné stromy se sice zachovaly v zahrádkách nových rodinných domů, ale celkový charakter tohoto společenstva byl nevratně poškozen. Ve špatném stavu jsou i Hvězdnicová lada. Z části je na nich postaven rodinný dům a část zarůstá habrem ze sousedního lesa. Meze pod Dráslavou zarůstají pro změnu akátem. V optimálním stavu jsou naopak Lada pod Babou, která jsou relativně vzdálena od zastavěného území a tak zde snad nehrozí nebezpečí zastavění. Negativní vlivy nebyly zaznamenány ani u Jehnických lad. Stav lad se za posledních deset let zlepšil nejvíc ze všech společenstev. Týká se to však pouze zvláště chráněných území a registrovaných významných krajinných prvků. U těch jsou vykonávány potřebné zásahy a často jsou instalovány i informační tabule. U ostatních ekologicky významných segmentů došlo naopak k výraznému zhoršení. Negativně zde působí zejména rozšiřující se zástavba a zarůstání keři. Veřejnosti známé lokality jsou narušovány vysokou návštěvností a s ní souvisejícími problémy (eroze, odpadky, cestičky).

41

MOKŘADNÍ SPOLEČENSTVA Mokřadní společenstva tvoří 16 % ekologické sítě plošně i početně a průměrnou plochou 9 ha se nejvíce blíží celkové průměrné ploše všech ekologicky významných segmentů. Většina zkoumaných mokřadních lokalit je ve vyhovujícím stavu. V porovnání s ostatními společenstvy mají mokřady nejméně segmentů v optimálním stavu a nejvíc ve stavu nevyhovujícím. V optimálním stavu je pouze několik lesních potočních niv. Příkladem je Horákův žleb v Podkomorských lesích, kde jsou zachována přírodě blízká společenstva bez zjevného narušení. Podobně je tomu i v RVKP Údolí Ponávky (příloha III, obr. 13) a RVKP Údolí Soběšického potoka. Podobně je tomu i v PP Augšperský potok, který je cenný pro své podmáčené louky s prstnatcem májovým a bradáčkem vejčitým. V nejhorším stavu se nachází nivy potoků v jižní části města. Nalezneme zde například RVKP Dvorský potok, který je v podstatě celý znečištěný skládkami odpadů. Černovické příkopy jsou znečištěné splachem z přilehlého pole a zanášené biologickým odpadem a Tuřanský potok zarůstá akátem a travinami. Odklon od optimálního k vyhovujícímu stavu způsobuje u potočních niv zejména narušení struktury, převážně zpevnění koryt a chybějící břehové porosty. Místy se objevuje i vysoká koncentrace odpadků, zejména v blízkosti lidských sídel, jako například v PP Augšperský potok, RVKP Útěchovský potok a v Mlýnském potoce. Lokality se stojatou vodou jsou ceněny zejména jako rozmnožovací lokality pro obojživelníky. Stav těchto segmentů byl ve většině případů hodnocen jako vyhovující. Za posledních deset let se zde však projevuje tendence ke zhoršování stavu a poklesu počtu obojživelníků. Tak je tomu například v PP Žebětínský rybník, v PP Soběšické rybníčky i v PP Holásecká jezera (příloha III, obr. 14). PP Rájecká tůň je příliš zastíněna břehovými porosty a z okolních polí se do tůně mohou dostávat škodlivé látky. V nejhorším stavu jsou Ivanovické tůně (příloha III, obr. 16) a Červený mlýn. Ivanovické tůně jsou silně znečištěny, eutrofizovány a zarůstají nepůvodními druhy. Pochybuji, že by v takovém prostředí mohly přežít nějaké populace obojživelníků. Červený mlýn leží v retenční nádrži v sousedství velkých frekventovaných silnic a je napájen splaškovou vodou. Již ze své podstaty je tak společenstvem silně znečištěným, přesto je útočištěm zejména pro drobné ptactvo. Říční nivy jsou početně nejméně zastoupeným mokřadním společenstvem. Do ekologické sítě je zahrnut téměř celý tok Svratky v Brně (příloha III, obr. 15), kromě

42

její silně regulované části ve středu města. Narušení říční nivy se liší v závislosti na území, kterým řeka právě protéká. V dlouhých úsecích vede vedle Svratky frekventovaná silnice, místy řeka protéká zahrádkami. Hodnotným segmentem je slepé rameno Svratky, RVKP Stará řeka u Modřic, které se zachovalo v zemědělské krajině na jihu města. Svitava v Brně většinou protéká průmyslovými zónami a její koryto je většinou zpevněno, napřímeno a zbaveno břehových porostů. Proto je do ekologické sítě zařazen pouze segment Svitava u Cacovic, kde si řeka zachovala přírodě bližší charakter. Mokřadní společenstva jsou v Brně ve srovnání s ostatními typy společenstev nejméně zachována a prokazují i největší zhoršení od roku 1998. Zajímavé je, že jejich stav se zhoršuje bez ohledu na kategorii ochrany. Ke zlepšení došlo pouze u dvou lokalit, zhoršení nastalo v osmi případech. Negativně působí zejména znečišťování vodního prostředí, vysoké počty ryb, chybějící vodní i břehová vegetace a místy až zarážející množství odpadků. Přesto, že jsou mokřadní společenstva v relativně špatném stavu, jsou to neustále společenstva nesmírně cenná a pro mnohé organizmy nenahraditelná. Myslím si proto, že by jim měla být věnována odpovídající pozornost a péče. RELIÉF Zařazení kategorie reliéf do ekologické sítě může být sporné, protože reliéf nemá na ekologickou stabilitu krajiny téměř vliv. Přesto jsem se rozhodla vymezit tuto kategorii, zejména proto, že i reliéf je součástí krajiny a mohou se na něm vytvářet stabilní ekosystémy. Z hlediska současného stavu je tato kategorie nejlépe hodnocena. Je to způsobeno tím, že v některých případech jsem hodnotila stav pouze podle zachovalosti reliéfu či geologických vrstev, které jsou proti vnějšímu narušení velmi odolnější, než ostatní typy společenstev. Takto jsem postupovala v případech, kdy je vegetace pro danou lokalitu zanedbatelná, nebo se zde vůbec nevyskytuje. Výjimkou u které je ohrožen i geologicky hodnotný profil je NPP Červený kopec (příloha III, obr. 19), kde je profil sprašových stěn narušován četnými návštěvníky. Přes zákaz vstupu mimo vyznačené cesty jsou cestičky vyšlapány i přímo na profilu, kde je vytvořené i ohniště. Hrozí tak poničení NPP erozí. Místo je pravděpodobně vyhledáváno obyvateli z blízkého sídliště Bohunice nebo ze sousední zahrádkářské kolonie. Odpovídá tomu i relativně velké množství odpadků, například láhve od alkoholu a matrace.

43

Vegetační složku jsem naopak hodnotila u RVKP Holásecká pískovna, která intenzivně zarůstá akátem a u lokality Údolíček, kde nalezneme převážně ruderální vegetaci a často i odpadky. Silně znečištěný je i RVKP Kohnova cihelna (příloha III, obr. 18), který vznikl k rozšíření NPP Červený kopec. Zarážející je zejména množství odpadků na severní straně lokality, která sousedí se zahrádkářskou kolonií. V nově registrovaných významných krajinných prvcích jsou nejvíce zastoupeny právě lokality významné pro svůj specifický reliéf či geologické vrstvy. Projevuje se tak zvýšený zájem o jejich stav ze strany ochrany přírody a krajiny. Jejich význam pro ekologickou stabilitu by se v budoucnosti mohl zvyšovat tím způsobem, že by na těchto lokalitách, nebo v jejich blízkosti, vznikala přírodě blízká společenstva. U velké většiny segmentů nebyl vývoj hodnocen, protože Chrastilová jejich hodnocení neprováděla a tudíž jsem neměla dostupná data k srovnání. OSTATNÍ ZELEŇ Ostatní zeleň je početně i plošně druhou nejvíce zastoupenou kategorií typu společenstva. Patří sem zejména segmenty městské zeleně, dále ostatní společenstva, pro která nebyla vymezena jiná kategorie a segmenty, na kterých se vyskytuje více společenstev. Nalezneme zde tak různá společenstva v odlišném stavu. Z kategorie ostatní zeleň je to například PP Junácká louka s přírodě blízkými travinobylinnými společenstvy. Ta se nachází v optimálním stavu, stejně jako většina registrovaných významných krajinných prvků v této kategorii. Stav se zlepšil u RVKP Komínský vršek / Panský kopec odkud byla odstraněna Chrastilovou zmiňovaná skládka a je zde instalována naučná tabule. Hodnocení segmentů městské zeleně je poněkud komplikované. Jsou to většinou segmenty přírodě vzdálené až umělé. Je tedy otázkou, jak zde hodnotit odklon od optimálního stavu. Ve svém hodnocení jsem se tak snažila zahrnout jednak zda a jakým způsobem je park vhodný pro rekreaci obyvatel a jestli zároveň poskytuje i útočiště pro některé druhy živočichů a rostlin. Jako zlepšení jsem většinou hodnotila provedené rekonstrukce jednotlivých parků, která vedly ke zlepšení těchto funkcí. Jsou to například dnes hojně navštěvované parky Denisovy sady, Tyršův sad s bylinkovou zahrádkou pro nevidomé a park Lužánky, do kterého byl navrácen vodní prvek v podobě nově vybudovaného koryta říčky Ponávky. Celkově se stav ostatní zeleně spíš zlepšuje, což je dáno zejména péčí o městskou zeleň.

44

6.2. Poznámky k metodice Použitá metodika, ve které jsou území rozdělena do tří kategorií stavu na základě rychlého terénního průzkumu, je více méně shodná s metodikou, kterou ve své práci použila Chrastilová a je tak možné vyhodnotit vývoj stavu jednotlivých segmentů. Je jasné, že během jednoho roku vymezeného na bakalářskou práci a při hodnocení více než dvou set segmentů, není možné provést podrobný průzkum jednotlivých území a jejich druhového složení. Není to ani cílem této práce, která chce přinést informace o vývoji a stavu celé ekologické sítě na území města Brna. Při terénním průzkumu jsem se proto zaměřila zejména na aktuální narušení, které na zkoumané společenstvo určitým způsoben negativně působí. V některých případech pro mě bylo obtížné zařadit území do stanovených kategorií. Snažila jsem se vzít v úvahu i možnost odlišného vnímání stavu mnou a Chrastilovou. Zaměřila jsem se tedy zejména na posouzení konkrétních změn oproti tomu ,co ve své práci uvádí Chrastilová. Problematické bylo i provádění terénního průzkumu v různých částech roku. Zejména brzy na jaře nebylo možné rozpoznat, zda se na zkoumané lokalitě nenachází invazní či expanzivní druhy bylin a jestli není výrazně pozměněna druhová skladba bylinného patra. V tomto období jsem nehodnotila společenstva lad, pro které je tato složka určující. Dalším problémem, který se při mém výzkumu objevil, byly nedostačující mapové podklady. K dispozici jsem měla mapu ekologicky významných segmentů krajiny v měřítku 1:25 000, kterou zpracovala Chrastilová. Lokality jsou ručně zakresleny do základní mapy a mnohdy je velmi obtížné se podle ní v terénu orientovat. Tento problém se nejvíce projevoval v Podkomorských lesích, kde jsou v různých mapách cesty zakresleny na jiných místech a reálně vedou jinudy. Některé lokality se mi proto nepodařilo nalézt. V některých případech jsem si nebyla jistá přesnou hranicí a mohlo se tak stát, že na části území proběhly nevhodné zásahy, které jsem nezaznamenala. K lepší orientaci mi naopak velmi pomohla mapová vrstva ve formátu .shp významných krajinných prvků, kterou jsem získala na Magistrátu města Brna a mapové služby poskytované Českou informační agenturou životního prostředí CENIA, kde je dostupná mapa zvláště chráněných území, ortofotomapa a základní mapa. Myslím si, že by pro sledování vývoje a stavu ekologicky významných segmentů bylo přínosné provést jejich zaměření pomocí GIS technologií pro možnost lepšího dohledání. V současnosti jsou na Magistrátu dostupné i .shp vrstvy městské zeleně a památných

45

stromů, vrstva zvláště chráněných území by pravděpodobně měla být dostupná na krajském úřadě. Přes zmíněné metodické problémy si myslím, že výsledky této práce mají vypovídající hodnotu. Vzhledem k tomu, že jsem zkoumaná území navštívila, není možné, že by se mé hodnocení zcela lišilo od reality. Zajímavé je srovnání s hodnocením funkčnosti prvků územního systému ekologické stability (ÚSES), které bylo provedeno v rámci studie Návrh zajištění správy územního systému ekologické stability na území města Brna14 (Havlíček et al., 2008). Plochy ÚSES jsou rozděleny na funkční, částečně funkční a nefunkční. V případě lesních společenstev je toto rozdělení provedeno na základě mapy Stupně přirozenosti lesních porostů z roku 2004. Současný stav území se tak může zcela lišit. Plochy mimo les byly hodnoceny především na základě konkrétních znalostí území. Z tohoto hodnocení vyplývá, že funkční je 48 % plochy ÚSES, částečně funkční 34 % plochy a nefunkční 18 % plochy (Havlíček et al., 2008:29), což více méně odpovídá hodnocení stavu ekologické sítě v této práci, kdy je optimální 45 % segment, vyhovující 43 % a nevyhovujících a zničených segmentů je necelých 12 %. Větší procento nefunkčních ploch ve se studii Návrh zajištění správy územního systému ekologické stability na území města Brna je způsobeno pravděpodobně tím, že v tomto výzkumu byly hodnoceny i navrhované segmenty ÚSES, kdežto tato práce se zabývá pouze existujícími ekologicky významnými segmenty.

14

Studii vypracoval ateliér Fontes na základě zadání Odboru územního plánování a rozvoje Magistrátu města Brna z května 2008. Jejím cílem je navrhnout funkční systém správy ÚSES na území města Brna. Studie má tři části. V analytické části je popsán plošný rozsah ÚSES v Brně a jeho vyhodnocení z hlediska funkčnosti, majetkových vztahů a dalších aspektů. Návrhová část definuje postup správy ÚSES v modelových případech. Na základě analytické části jsou předloženy varianty možného řešení správy ÚSES. V implementační části je zpracován doporučený postup kroků vedoucích k zajištění navrženého systému správy. Na základě této studie vzniká v současnosti na Magistrátu města Brna oddělení, které by se věnovalo správě ÚSES na území města Brna.

46

7. ZÁVĚR Vytvářením a propojováním ekologicky stabilních segmentů krajiny vzniká ekologická síť, která napomáhá k uchování funkční a stabilní krajiny. Ve městě mají tyto segmenty pozitivní vliv nejen ekologický, ale i sociální. Dotváří veřejné prostory města a pozitivně tak působí na lidskou psychiku. Příroda města Brna je relativně pestrá. Nalezneme zde dvacet devět maloplošných zvláště chráněných území, sedmdesát dva registrovaných významných krajinných prvků a velkou část přírodního parku Podkomorské lesy. Na území města Brna částečně zasahuje i CHKO Moravský kras a přírodní park Baba. Cílem práce je především popis a zhodnocení vývoje a stavu ekologické sítě na území města Brna, do které bylo zahrnuto 249 ekologicky významných segmentů krajiny. Základním zdrojem informací o stavu jednotlivých segmentů je terénní průzkum, který probíhal od jara 2009 do jara 2010. Hodnocení vývoje vychází ze srovnání současného stavu se stavem jednotlivých lokalit v roce 1998, kdy prováděla terénní hodnocení Chrastilová (Chrastilová, 1999). V ekologické síti převládají lokality s lesními společenstvy, ale poměrně vyrovnaně jsou zastoupena i lada, mokřadní společenstva, ostatní zeleň a reliéf. Díky velké průměrné rozloze jednotlivých území tvoří více než polovinu plochy ekologické sítě lesy. Nejmenší průměrnou plochu mají reliéfy a lada, které také zabírají nejmenší plochu ekologické sítě. Segmenty ekologické sítě jsou rozčleněny i podle stupně přirozenosti, kterou zde nalezneme v celé škále od společenstev přírodních, přirozených a přírodě blízkých až k přírodě vzdáleným. Nejvíce jsou zastoupena společenstva přírodě blízká. V současnosti je 45 % ekologicky významných segmentů v optimálním stavu, 43 % segmentů ve vyhovujícím stavu, 11 % segmentů v nevyhovujícím stavu a necelé 1 % ekologické sítě bylo zničeno. Nejlépe hodnocena jsou společenstva reliéfní a lesní, v nejhorším stavu jsou naopak společenstva mokřadní. V poměrně dobrém stavu jsou i lada, ale pouze ta která jsou legislativně chráněna. Současný stav víceméně odpovídá stavu v roce 1998, kdy bylo 45,6 % segmentů bez narušení, 45,6 % segmentů s mírným až středním narušením a 8,8 % segmentů bylo silně narušeno (Chrastilová, 1999). Stav se nezměnil u 64 % segmentů, zlepšení nastalo u 11 % segmentů, zhoršení u 13 % segmentů a stav nebyl hodnocen u 12 % segmentů. Došlo tedy k mírnému zhoršení stavu, které se nejvíce projevilo zejména u mokřadních společenstev, kde se

47

stav zhoršuje bez rozdílu mezi územími chráněnými a lokalitami bez ochrany. Stav mokřadních společenstev se zlepšil pouze ve dvou případech. Zhoršení lze pozorovat i u ladních společenstev, která nejsou legislativně chráněna. Naopak stav segmentů ladních společenstev, která jsou legislativně chráněna, se zlepšil nejvíce v rámci celé ekologické sítě. Nejmenší změny se projevily u lesních společenstev, jejichž stav se téměř u tří čtvrtin segmentů nezměnil. Ukazuje se tak, že existence ladních společenstev je dlouhodobě možná jen s lidskými zásahy. Je proto vhodné cenné lokality vyhlašovat jako přírodní památky a zajistit jim tak potřebnou péči. Lesní společenstva jsou naopak v těchto přírodních podmínkách stabilní a k přírodě blízkému stavu budou směřovat spíše bez našich zásahů. Přesto je potřeba chránit i ekologicky hodnotné lesní segmenty, které by jinak s velkou pravděpodobností byly odtěženy. Vhodné by bylo snížení stavu spárkaté zvěře v lesích, které by umožnilo lepší podmínky pro přirozené zmlazení. Mokřadní společenstva jsou velmi citlivá na snížení kvality životního prostředí vlivem lidské činnosti. Negativně působí například znečištění vody, chov vysokého počtu ryb, přílišné zastínění vodní hladiny, nevhodné melioračními úpravy a přítomnost invazivních a expanzivních druhů. Mokřadní společenstva jsou však nesmírně cenná, čemuž jejich stav na území města Brna rozhodně neodpovídá, a měla by jim proto být věnovaná větší pozornost a péče. Jsem ráda, že se mi přes veškeré obtíže podařilo nakonec hodnotit velkou většinu segmentů ekologické sítě, přestože se mi to zpočátku zdálo téměř nemožné. Doufám, že tato práce přispěje k diskuzi o ÚSES, která v současnosti v Brně probíhá. Výsledky by také mohly pomoci k provedení potřebných kroků v ochraně přírody, které by vedly ke zkvalitnění životního prostředí města Brna.

48

SUMMARY Ecological network is formed by creation and connection of ecologicaly stable landscape segments. This network helps to conserve functional and stable landscape. In the city, ecological network affects not only ecological but also social environment. The aim of this thesis is to describe and evaluate present state and development of ecological network in Brno, which contains 249 segments. At present, 45 % of these segments are in optimal state, 43 % of segments in compliant state, 11 % of segments in inconvenient state and less than 1 % of segments was destroyed. This situation is meanly the same as in 1998. In the last ten years 64 % of segments are in the same state, 11 % of segments are in better state, 13 % of segments are in worse state. The state of ecological network is slightly failing. The highest deconditioning is displayed in wetland ecosystems. Minimal changes prove in forests. Their actual state is without changes in three quarters of forest’s segments. Bent grass ecosystems improve the best.

49

LITERATURA BUČEK, A.: Územní systémy ekologické stability krajiny: technokratická šablona či záchranná síť pro biodiverzitu v kulturní krajině? Sb. přísp. konf. Bio – a Geo – diverzita, PřF UK a CZ-IALE, CD. Praha, 2009. 19 s. BUČEK, A. Tvorba ekologických sítí v České republice. In MADĚRA, P. (ed.). Ekologické sítě. Brno: LDF MZLU, 2002. 273 s. ISBN 80-7157-580-1. BUČEK A., KUNDRATA M., LACINA J. Krajina města Brna. Brno: Městské středisko S. K. Neumanna, 1988, 49 s. BUČEK, A., LACINA J. Přírodovědná východiska ÚSES. In LÖW a kol. Rukověť projektanta místního územního systému ekologické stability: metodika pro zpracování dokumentace. Brno: Doplněk, 1995. 122 s. ISBN 80-85765-55-1. BUČEK, A., LACINA J. Přírodovědná východiska ÚSES. In MADĚRA, P., ZÍMOVÁ, E. (ed.). Metodické postupy projektování lokálního ÚSES – multimediální učebnice [CD]. Brno: LDF MZLU a Löw a spol., 2003, s. 6-28. CHMI. Dlouhodobé normály klimatických hodnot za období 1961–1990. [online] [cit. 24.4.2010]. Dostupné na internetu < http://www.chmi.cz/meteo/ok/okdata12.html > FRANĚK, M. Sociální hodnota. In NĚMCOVÁ, L a kol. Funkce zeleně ve městě aneb „o hodnotách, jež se jen zřídka berou vážně. Brno: EkoCentrum Brno, 2003, s. 2329. FRANĚK, M. Vliv městské zeleně na chování lidí. In ŠILHÁNKOVÁ, V. (ed.) Veřejné prostory a život města. Brno: FA VUT, 2002, s. 53-59. ISBN 80-214-2339-0. HAVLÍČEK, T. et al. Návrh zajištění správy ÚSES na území města Brna. Brno: Ateliér FONTES, s.r.o, 2008. HOLCNEROVÁ, E. Možnosti a limity tvorby územního systému ekologické stability na území města Brna (bakalářská práce). Brno: FSS MU, 2009. 49 s. HUDEC, K., HUSÁK, Š., JAITOVÁ, M. a kol. Průvodce Brněnskou přírodou. Brno: regionální sdružení ČSOP, 1995, 198 s. CHRASTILOVÁ, N. Vývoj, stav a perspektivy tvorby ekologické sítě na území města Brna (diplomová práce). Brno: PřF MU, 1999. 59s. 41 s. KANTKOVÁ, D. Preference a požadavky obyvatel města na vzhled městské zeleně (bakalářská práce). Brno: FSS MU, 2009. 65 s. KOLAŘÍK, J Finanční hodnota..In NĚMCOVÁ, L a kol. Funkce zeleně ve městě aneb „o hodnotách, jež se jen zřídka berou vážně. Brno: EkoCentrum Brno, 2003, s. 1112.

50

KOPÁČIK, G., OPATOVÁ, Y., SÁTORA, J. Urbanistická hodnota aneb význam zeleně v současném městě. In NĚMCOVÁ, L a kol. Funkce zeleně ve městě aneb „o hodnotách, jež se jen zřídka berou vážně. Brno: EkoCentrum Brno, 2003, s. 23-29. KULHAVÝ, V. Ekoterapie – léčba přírodou (?): Psychoterapie, 2009, č. 1. Brno: FSS MU. [online] [cit. 24.4.2010]. Dostupné na internetu MACKOVČIN, P., JAITOVÁ, M., DEMEK. J., SLAVÍK, P. a kol. Chráněná území ČR – Brněnsko, svazek IX. Praha: AOPK ČR a EkoCentrum Brno, 2007. 68 s. MATUŠKA, P., TICHÝ L. Významné krajinné prvky města Brna. Brno: odbor životního prostředí Magistrátu města Brna, 2007. [online] [cit. 24.4.2010]. Dostupné na internetu MÍCHAL, I. Ekologická stabilita. Brno: Veronica, 1992. 244 s. ISBN 80-85368-22-6. Odbor životního prostředí Magistrátu města Brna, Významné krajinné prvky. [online] [cit. 24.4.2010]. Dostupné na internetu REZEKVÍTEK, Přehled území a činnosti v roce 2009. [online] [cit. 24.4.2010]. Dostupné na internetu ROŽNOVSKÝ, J. Klimatologická hodnota aneb parky, počasí a podnebí. In NĚMCOVÁ, L. a kol. Funkce zeleně ve městě aneb „o hodnotách, jež se jen zřídka berou vážně. Brno: EkoCentrum Brno, 2003, s. 16-18. ŘIHÁČEK, V. Zhodnocení současného stavu a péče o chráněná území města Brna (diplomová práce). Brno: LDF MZLU, 2006. 50 s. SEJÁK, J., DEJMAL, I. Hodnocení a oceňování biotopů České republiky. Praha: Český ekologický ústav, 2003. 422 s. ISBN 80-85087-54-5. SUPUKA, J. Ekológia urbanizovaného prostredia. Zvolen: Technická univerzita vo Zvolene, 2000. 223 s. ISBN 80-228-0964-0.

51

Legislativní normy Všechny uvedené legislativní normy jsou dostupné online. [cit. 24.4.2010]. Dostupné na internetu . Vyhláška 3/2008 o provedení některých ustanovení zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon 151/1997 o oceňování majetku a o změně některých zákonů

Mapové podklady CENIA, Česká informační agentura životního prostředí. Mapový portál, mapové vrstvy maloplošná chráněná území, velkoplošná chráněná území, ortofoto. [online] [cit. 24.4.2010]. Dostupné na internetu . Magistrát města Brna. Územní plán města Brna v elektronické podobě. Dostupný na Magistrátu města Brna. o Mapové vrstvy Odboru územního plánování a rozvoje ve formátu .dgn: funkční plochy zeleně a lesů, zvláště chráněná území, významné krajinné prvky, biokoridory a biocentra, památné chráněné plochy zeleně a hřbitovů, registrované významné krajinné prky, hranice města Brna. o Mapové vrstvy odboru životního prostředí ve formátu .shp – zeleň, významné krajinné prvky, památné stromy a ÚSES.

52

SEZNAM PŘÍLOH PŘÍLOHA I: PŘEHLED JEDNOTLIVÝCH SEGMENTŮ EKOLOGICKÉ SÍTĚ PŘÍLOHA II: HODNOCENÍ EKOLOGICKÉ SÍTĚ tab. 1: Hodnocení ekologické sítě z hlediska typu společenstva tab. 2: Hodnocení ekologické sítě z hlediska kategorie ochrany tab. 3:Hodnocení ekologické sítě z hlediska stupně přirozenosti vegetace tab. 4: Hodnocení ekologické sítě z hlediska současného stavu tab. 5: Hodnocení ekologické sítě z hlediska současného stavu v rámci jednotlivých typů společenstva tab. 6: Hodnocení ekologické sítě z hlediska současného stavu v rámci jednotlivých kategorií ochrany tab. 7: Hodnocení vývoje ekologické sítě tab. 8: Hodnocení vývoje ekologické sítě v rámci jednotlivých typů společenstev tab. 9: Hodnocení vývoje ekologické sítě v rámci jednotlivých kategorií ochrany tab. 10: Celkové hodnocení stavu a vývoje ekologické sítě podle typů společenstva tab. 11: Celkové hodnocení stavu a vývoje ekologické sítě podle kategorií ochrany tab. 12: Aktuální stav ekologické sítě vzhledem ke kategorii ochrany a typu společenstva tab. 13: Vývoj ekologické sítě vzhledem ke kategorii ochrany a typu společenstva tab. 14: Nehodnocené segmenty ekologické sítě PŘÍLOHA III: FOTODOKUMENTACE obr. 1: Srnková obr. 2: Šatská obr. 3: PR Černovický hájek obr. 4: PR Černovický hájek obr. 5: Letiště obr. 6: RVKP Dolní louky / Mokřina u dálnice obr. 7: PP Kavky obr. 8: PP Medlánecké kopce obr. 9: PR Kamenný vrch obr. 10: RVKP Pod lesem obr. 11: Nad Pivovarem obr. 12: U Nového Lískovce obr. 13: RVKP Údolí Ponávky obr. 14: PP Holásecká jezera obr. 15: Soutok Svratky a Svitavy obr. 16: Ivanovické tůně obr. 17: RVKP Růženin lom II obr. 18: RVKP Kohnova cihelna obr. 19: NPP Červený kopec obr. 20: RVKP Úvoz obr. 21: Botanická zahrada MU obr. 22: RVKP U kříže obr. 23: Park Kraví hora obr. 24: Silniční zářez 53

PŘÍLOHA IV: PŘEHLEDOVÉ MAPY obr. 1: Příroda města Brna obr. 2: ÚSES na území města Brna obr. 3: Ekologická síť na území města Brna, typ společenstva obr. 4: Ekologická síť na území města Brna, kategorie ochrany obr. 5: Ekologická síť na území města Brna, hodnocení stavu obr. 6: Ekologická síť na území města Brna, hodnocení vývoje PŘÍLOHA V: ABECEDNÍ SEZNAM SEGMENTŮ EKOLOGICKÉ SÍTĚ PŘÍLOHA VI: MAPA EKOLOGICKÉ SÍTĚ MĚSTA BRNA PŘÍLOHA VII: CD

54