CELOTÁBOROVÁ HRA
EGYPŤANÉ
1.Obecný popis táborové hry Velká táborová hra (zkráceně VTH) je zaměřená na život starého Egypta. Nemá za úkol jakýmkoliv způsobem kopírovat historická fakta, spíše dětem naznačit, že kdysi dávno nějaký Egypt byl, že tam byli lidé, seznámit je se stylem života … Egypt jsme vybrali především proto, že kromě znalosti, že tam vládli faraónové, stavěli pyramidy a teče Nil … jinak děti školou povinné neví téměř nic. V následujícím dokumentu je popsána VTH a na konci jsou naše „interní“ poznámky, které se týkají historie, stylu života atd. starých Egypťanů. Jednotlivé etapy VTH probíhaly takto: byl odpískán signál „Z“ (--..), všichni se seběhli na nádvoří, kde se přečetlo libreto. Poté následovala samotná etapa. Libreta se četla vždy před etapou, protože měla navodit atmosféru a vysvětlit, proč se v dané etapě dělá právě ta či onu věc.
2.Etapovky 2.1. Zpověď egyptologa Libreto: V pradávných časech žil v zemi Kemet bohatý a slavný národ. Vodou z řeky zavlažoval úrodná pole vysoké pšenice a šťavnaté zeleniny, uctíval své bohy a radoval se ze života. V období záplav stavěl v dunách obrovské hroby svým vládcům nebo válčil s okolními národy, aby získal ještě více bohatství a slávy, která přetrvala staletí. Celý svůj život jsem zasvětil odhalování tajemství, která obklopují tento dávný národ a jeho zaniklou civilizaci. Z moří jsem vylovil desítky vraků, skrývajících poklady, které mi prozradily, jak tehdy lidé v zemi Kemet žili. Na poušti jsem pátral po hrobech dávno mrtvých vládců, aby mi jejich mumifikovaná těla vydala tajemství, která stále střeží. Vím, že jsem se tím dopustil svatokrádeže a za svůj čin musím pykat. Přestože mlád, cítím blízkost smrti, neboť jsem se nakazil chorobou, číhající ve Faraónově hrobce na každého, kdo by se opovážil rušit odpočinek mrtvého. Jsem u konce svých sil a tedy i u konce své cesty za poznáním slavného národa země Kemet. Všechen svůj majetek však odkazuji těm, kteří se vydají v mých stopách. Tento odkaz sepsal jsem prvního července léta páně tisícího osmistého devadesátého devátého James Henry Breasted Všichni vy, kteří slyšíte můj odkaz, nebojte se zjistit, že Egypt je magická země, která skrývá nespočet tajemství, ať již těch, která již byla objevena, nebo těch, která na objevení teprve čekají. Motiv etapy: Zpověď zemřelého egyptského vědce - egyptologa, který ze záhrobí posílá výzvu o pokračování své práce. Pokračovateli jeho práce jsou jednotlivé táborové družiny. Popis hry: Etapa se hraje za tmy. V lese se mezi stromy natáhne prostěradlo. Za prostěradlo se umístí petrolejky. Děti vyjdou za tmy z tábořiště (osvětlení svíčky, pochodně …) a jdou k prostěradlu. Jakmile přijdou a sednou si, rozsvítí se petrolejky a dobově oblečený vedoucí se začne pohybovat mezi prostěradlem a petrolejkami, takže na prostěradlo je vrhán jeho stín ( tzv. stínové divadlo ). Při tom přednáší libreto.
Potřeby: 3 petrolejky, provaz (lano), prostěradlo, 10 kolíků Úkoly vedoucích: jeden jako egyptolog, ostatní (2 - 3) dovedou děti na místo Poznámka: Doporučuji předem (ještě v táboře) dětem vysvětlit, že jde o slavnostní okamžik, musí zachovávat mlčení atd., potom etapovka vyjde docela zajímavě.
2.2. Získání grantu Libreto: Henry Breastedovi nejlepší přátelé - finančníci z Wall Street - založili „Foundation Egypt“ (Nadaci Egypt), jejímž jměním bylo nesmírné bohatství, které po sobě pan Breasted zanechal. Za sto let se toto jmění velmi rozrostlo. Nadace díky tomu může financovat všechny archeologické výpravy do Egypta a může sponzorovat mladé egyptology a jejich výzkumy. Nedává ovšem peníze každému, kdo si o ně řekne, ale vybírá si z velkého počtu žadatelů. Každý rok Nadace Egypt vyhlašuje soutěž o to, kdo se do Egypta vypraví a vítěznou skupinu potom financuje. Poskytuje jí základní prostředky pro život v poušti, platí povolení k vykopávkám a tak dále. Letos - ve výroční den založení Nadace Egypt - se výpravy do Egypta může zúčastnit několik skupin, které se již přihlásily. Přesto musí i tito egyptologové prokázat znalosti a dovednosti, které budou v Egyptě potřebovat. pozn. k dětem - Jste na akademické půdě. Zkoušky pro získání grantu připravuje zvláštní komise pro vědu a výzkum Akademie věd v Londýně. Soupis úkolů vám rozdává pan docent, jednotlivé obory budete plnit u určených odborníků. Motiv etapy: Výchozí motiv hry: získat finanční prostředky na pokračování výzkumů v Egyptě Popis hry: Družiny získávají body za svou připravenost nástupu na expedici. Úkoly: •= životopis - každý napíše alespoň tři věty o své skupině •= znalost egyptského jazyka a písma - šifry •= restaurátorství - postavit puzzle na čas •= postavení obydlí v písečné bouři – stavba stanu, polovina slepých, polovina vidících, vidící nesmí nic manuálně dělat, pouze radit •= orientace v mapách - klasické otázky z topografie •= znalost botaniky (které rostliny jsou jedovaté) - poznání vybraných rostlinek •= první pomoc - ošetření figuríny, jednoduché praktické úkoly z této oblasti •= fyzická připravenost - skoky přes švihadlo (25 snožmo, 15 zpět, 20 po jedné noze) Potřeby: 10 krátkých šifrovaných vět (na různých papírech), 2 malé puzzle (56 dílků), stan, 10 otázek na mapy, 15 rostlinek (na místě), švihadla Úkoly vedoucích: 7 vedoucích na jednotlivých stanovištích (popř. se některé věci mohou dát pod jednoho vedoucího) Poznámka:
2.3. Dětství Libreto: „Bohové nebeští radostně zpívají, hátory (kněžky - hudebnice zosobňující bohyni Hátor) bubnují na bubíncích, obyvatelé jsou zpiti vínem, na hlavách mají květinové věnce. Veslaři královské flotily vesele chodí natření nejvzácnějším olejem. Všechny děti se radují - od východu až do západu slunce.“ Tento text jsme našli v amarnském archivu 14. března 1885. O oslavách v bohatém Vesetu jsme posléze našli s kolegou Carterem ještě několik dalších textů, takže jsme si o nich mohli udělat docela jasnou představu. Ovšem bylo nám nápadné, že o dětech a o tom, jak si hrají a oslavují, se v žádném dalším textu již písaři nezmiňovali. Museli jsme prozkoumat mnoho nástěnných maleb. Někdy bylo opravdu nepochybné, že se jedná o hry dětí. Například v Luxoru, v hrobech kněžek a kněží byly výjevy hrajících si dětí. Děvčátka si hrála s panenkami, měla pro ně i nábytek, chlapci měli zase loutky zvířat. Starší pak rádi zápasili a sportovali, lovili drobná zvířata a ptactvo. To ale jenom hádáme, kolega Carter vyslovil tuto domněnku, když jsme v jedné hrobce mladého, asi patnáctiletého hocha, objevili kromě obvyklých náležitostí i dřevěný míč a malé zbraně. Chudým dětem musely k rám stačit věci, které našly kdekoli venku. Snad stavěly pyramidy z písku, hrály si s klacíky, které představovaly panenky a loutky jejich bohatších vrstevníků. Motiv etapy: Hračky egyptských dětí byly stejně rozmanité jako jinde na světě Popis hry: Každá družina musí za 3 hodiny vyrobit několik hraček pouze z přírodních materiálů. Hodnotí se krása originální nápad množství. Každá družina smí obdržet maximálně - 5 hřebíků, 5 metrů provázku, 1 barvičky, 5 listů A4 a smí si vzít - své nože, ešusy, víčka, popř. sekyrky a pily. Potřeby: Pro každou družinu - 5 hřebíků, 5 m provázku, 1 barvičky, 5 listů A4 Úkoly vedoucích: na konci jako hodnotící komise Poznámka: Tato etapa je volena jako taková odpočinková a původně měla být „dešťová“ – pro případ deště. My jsme ji hráli za nádherného počasí. 2.4. Výchova, učení Libreto: 4. srpna 1884 Naše největší úspěchy jsou spojeny s vykopávkami v Achetatonu. Achetaton bylo hlavní město Horního a Dolního Egypta, které dal faraón Achnaton vystavět v poušti. Našli jsme zde odpovědi na mnoho našich otázek. Carter například tvrdil ještě před objevy v Achetatonu, že děti bohatých vychovávali domácí učitelé. Já jsem byl naopak toho názoru, že chodily do škol. A můj názor se potvrdil po nálezu školy v Achetatonu. Nejednalo se ovšem o školu, jak ji chápeme my. Byly to chrámové školy. Kněží si z nadaných dětí vybírali a podle toho, kolik si rodiče mohli dovolit zaplatit, je učili. Samozřejmě děti z chudších vrstev se do takovýchto škol dostávaly jen zřídka. Chlapci se učili povolání svých otců, dívky jak se starat o domácnost. Podle nástěnných maleb a zlomků školních textů se domníváme, že učitelé užívali tvrdých tělesných trestů a odměňovali jen opravdu nejlepší. Učili se teologii, historii, geografii, astronomii, medicínu. Motiv etapy: Knihy moudrých rad do života Popis hry: V lese jsou na stromech kartičky (25 ks) s citáty. Úkolem každé družiny je zapamatovat si a donést všechny citáty (bez chyby). Citáty se přináší po jednom a musí být zpaměti řečeny úplně bezchybně. Každý člen družiny může přinést jiný citát. Záleží na domluvě a strategii.
Potřeby: Kartičky s citáty, připínáčky nebo náplast Úkoly vedoucích: na každé dvě družiny jeden vedoucí, který kontroluje správnost citátů Poznámka:
2.5. Láska, zábava Libreto: 18. září 1884 Láska a zábava. Tyto dvě věci nemohou chybět v žádné zemi, žádnému národu nejsou neznámé. Byli jsme s Carterem překvapeni, jak půvabné milostné verše Egypťané složili. Dnešní básníci by mohli závidět. A čím se Egypťané bavili? Všichni, chudí i bohatí, mladí i starší, si zpestřovali své pracovní dny tancem a hrou na různé hudební nástroje. Jejich fantazie ve vymýšlení nástrojů byla snad neomezená. Hrát na některý typický nástroj bylo jednou z povinných znalostí slušně vychované dívky z lepší rodiny. Králové si krátili dlouhé chvíle různými formami společenských deskových her, které hráli s krásnými mladými služkami nebo se kochali pohledem na jejich tanec. A mladí lidé? Bavili se stejně jako mladí dnes a možná i za sto let. Tancem a sportem. Boxovali, zápasili, stříleli z luku, skákali do výšky, do dálky, nechyběly ani míčové hry a cvičení rovnováhy. Tak vzdálená civilizace a přece tak blízká. Tyto podrobnosti bychom nevěděli, kdyby se kolem nás nepotuloval synek jednoho z našich pomocníků. To on dokázal „přečíst“ čtyři nástěnné malby, s jejichž obsahem jsem si já i Carter lámali hlavu. Asi už jsme ztratili onu úžasnou schopnost hrát si a dívat se na svět hravýma dětskýma očima. Motiv etapy: Mezi zábavy egyptské mládeže patřilo i soutěžení a běh Popis hry: Živé „Člověče, nezlob se“. Je vyznačen 50 m okruh. Na šesti místech je udělán „chlívek“ a „domeček“ pro každou družinu. Každá družina má svou kostku. Každý hráč z družiny hází kostkou tak dlouho, až mu padne 6. Pak hodí ještě jednou, což je počet kol, které musí uběhnout do domečku. Pokud běhající hráč někoho cestou dohoní, plácnutím jej vyhazuje. Nikdo nesmí po hození kostkou čekat, až přeběhne jeho největší soupeř. Jakmile je někdo vyhozen, staví se na konec řady ve svém chlívku. Další hráč z družiny začíná koulet pokud se jeho předchůdce dostane do „domečku“ nebo je vyhozen. Vyhrává družina ,která má své figurky nejrychleji v „domečku“. Potřeby: Kostka pro každou družinu, lasa (popř. vázačky) na vymezení „chlívku“ a „domečku“. Úkoly vedoucích: hlídat, jestli jsou dodržována pravidla a jako metodický poradce (ideální je jeden vedoucí na družinu, ale může to být i méně) 2.6. Manželství Libreto: 20. února 1884 Amarnský archiv Domnívali jsme se, že tak hluboce věřící lidé, jakými staří Egypťané byli, přikládali manželství vysoký význam, že sňatek uzavírali jak před bohem, tak i před zástupcem státu, tedy s požehnáním božím i faraónovým. Nebylo tomu tak. Podle textů v amarnském archivu, které se nám podařilo rozluštit, stát ani církev do uzavírání manželství vůbec nemluvila. Manželství bylo jen dohodou mezi mužem a ženou o společném životě. U bohatých lidí šlo samozřejmě v mnoha případech o majetek a o mocenské postavení. Mezilidské vztahy v takových případech byly až druhořadé. Přímo zářným příkladem tohoto druhu manželství byli faraóni a jejich královny. Stávalo se, že si faraón vzal za manželku vlastní dceru. Nebo matku či sestru. Samozřejmě měl panovník k dispozici největší harém v celém Egyptě. V zájmu zachování rodu a z touhy po mužském potomkovi.
Ostatně velikost harému byla známkou bohatství, moci a úspěchů toho kterého muže. Podle amarnských textů nebýval výjimkou muž se dvěmi, třemi ženami. Motiv etapy: Egypťané manželství nebrali jako státně důležitý právní akt ani jako náboženský rituál, byla to věc světská, šlo o závazek ke společnému životu. Popis hry: Družina si udělá žebřík, do kterého si vleze celá rodina (muž - rádce, ženy - ostatní členové družiny). Družinám se popíše trasa, na které musí dokázat, že jsou opravdu odpovědni uzavřít sňatek. •= společná práce (začíná se uprostřed hřiště) - družina musí nanosit dlaněmi vodu do ešusového víčka tak dlouho, až se voda přeleje, přitom nesmí opustit žebřík •= návštěva tchýně - projít vodou (protože je doba záplav), políbit obraz tchýně, který visí nad potokem, rádce se na něj podepíše •= dobrý zdravotní stav - 20 dřepů v žebříku (+ kolečko obratnosti) •= muž se o své ženy musí umět postarat – dvě ženy jsou cestou unaveny, muž a jedna z žen vezmou unavené ženy na záda, ale stále jsou všichni v žebříku •= překonávání překážek - postupně každý proleze všemi oky žebříku •= vstup do manželství – chůze po dané trati pozpátku Potřeby: Družinám k dispozici klubko provazu, sekyrku, 6 ešusových víček (nebo jiných stejných nádob), obrázek tchýně, fix Úkoly vedoucích: 5 vedoucích na jednotlivá stanoviště Poznámka: Pozor! Musí se tvrdě vyžadovat soudržnost a pevnost žebříku. 2.7. Obydlí Libreto: 12. listopadu 1884 Práce stále stojí. Potýkáme se s nedostatkem potravin. 13. listopadu 1884 Další den, kdy jsme se nedostali k vykopávkám. Pomocníci žádají vyšší mzdu a za každý nález příplatek. Já i Carter bychom jim rádi vyhověli, ale nemáme dost peněz. 14. listopadu 1884 Konečně jsme se s předákem dohodli. Všichni budou pracovat za stejné peníze. Největší nespokojenci odešli. Zůstalo jen dvacet dva lidí, předák, já a Carter. 15. listopadu 1884 Začínáme odkrývat další vrstvu základů obytných domů v Královské ulici. 16. listopadu 1884 Odkryli jsme základy jednoho celého domu. Má čtyři místnosti, zřejmě obytné. V další místnosti v zadní části domu pravděpodobně byla kuchyň. Usuzujeme tak podle množství popela, které zde kopáči odkryli pod vrstvou zborceného stropu. Poslední, malá místnost za kuchyní, sloužila jako sklad potravin. Z vykopávek ve Vesetu víme, že domy byly až dvoupatrové paláce s podlahami z keramických dlaždic a na nich byly položeny rohože. Nábytek tvořily truhlice a lehátka s polštáři. 17. listopadu 1884 Během noci se rozpoutala ... zde jsou zápisky v deníku nečitelné, pokračují až o několik stran dále těmito slovy: ... není nám vůbec jasné, jak mohli na takovém místě vůbec žít. Jejich domy musely být postaveny tak, aby se do nich nedostal písek. A přitom právě toto město bylo vystaveno úplně jinak než všechna ostatní. Kamenné zdi královského domu přece musely poskytovat královně Nefertiti potřebný úkryt. Obytné domy
bohatých, které jsme zatím objevili, byly cihlové, ale také musely být odolné proti písku. Opravdu nechápeme, jak mohli přečkat písečnou bouři třeba ve druhém patře, kde měli ložnice. My jsme po dvoudenní bouři ve stanech nemohli skoro ani dýchat. Motiv etapy: Saharský písek byl velmi nepříjemným činitelem v domech, a proto se domy stavěly s malými okny, aby se písek nedostal mezi věci. Popis hry: Úkolem družinky je postavit si úkryt, který by ji ochránil před návaly písku. Po 2 - 3 hodinové práci se musí celá družina obléci do oblečení s dlouhými rukávy a dlouhými nohavicemi a musí vejít do svého přístřešku. Vedoucí vezmou nádoby s vodou a vynasnaží se polít co největší plochu střechy obydlí. Posuzuje se, která družina je nejméně mokrá. Pokračování je v nebo po odpoledním klidu si družina vylosuje dva lidi ze svého středu, kteří budou muset tuto noc přespat ve svém obydlí. Družina má 2 hodiny na vysušení obydlí, udělání lůžek apod. Pokud družina nesplní tento doplňující úkol, automaticky ztrácí body získané v dopolední části hry. Potřeby: Pro každou družinu sekyrky, pily, provázky, max 10 hřebíků na družinu Úkoly vedoucích: V první části hry polévat střechy domů, hodnocení Poznámka: Družinám se nesmí na začátku říct, co je čeká, jen se zdůrazňuje ta nepropustnost před pískem. Doporučujeme polévat vodou tak, aby děti do poslední chvíle netušily, oč tady běží. Dále doporučujeme fotografovat (popř. natáčet na kameru). 2.8. Péče o tělo Libreto: 27. června 1884 Údolí králů Dnes jsme s Carterem opět studovali nástěnné malby a reliéfy v pyramidách. Je úžasné, kolik důležitých informací a nových poznatků lze získat pouhým popisem jediné malby. Samozřejmě přistupujeme k umění dvorních malířů jako ke zdroji informací a ne jako k uměleckým díkům. I když to nepochybně umělecká díla jsou. Ale! Asi okolo jedné hodiny odpoledne jsme ve vedlejší chodbě malé pyramidy studovali obraz běžného dne nějakého bohatého Egypťana. Dověděli jsme se mnoho o odívání, neboť vyobrazený muž byl zřejmě obchodník s šatstvem. Například bohaté ženy odíval do tunik, pestře zdobených stuhami a lemováním. Takové ženy nosily mnoho šperků a vysoké černé paruky, líčily se. Podle obrazů se líčili i muži, kteří se taktéž zkrášlovali množstvím náramků a prstenů a přestože byli oděni jen do jakési jednoduché sukně, někdy až ke kotníkům dlouhé, přesto působili velmi uhlazeným a upraveným dojmem. Onen obchodník se s chudými lidmi nestýkal, avšak výjev z tržiště nám prozradil, že málo majetní chodili jen s bederní rouškou nebo jen málo zahaleni. Nemajetní chodili takřka nazí. V dnešní době - na konci devatenáctého století - by takovýto styl odívání budil jistě značné veřejné pohoršení, tehdy to však bylo zcela běžné. Co se týče hygieny, prozradily nám některé nástěnné reliéfy, že bohatí Egypťané byli až úzkostlivě čistotní. I přes nedostatek vody se poměrně často myli. Chudáci sice museli žít v nepředstavitelné špíně, ale alespoň jedenkrát denně se umývali ve vodách Řeky. Kdo o sebe pečoval a byl patřičně zámožný, natíral se oleji a krémy. 28. června 1884 Údolí králů Stihla nás strašná pohroma. V jedné boční chodbě pyramidy, v níž jsme včera studovali nástěnné malby, se zřítil strop. Naneštěstí kameny zavalily jednoho našeho nosiče. Ostatní nosiči v hrůze utekli s tím, že je to jistě kletba toho, kdo zde byl pohřben. Bude trvat několik dní, než seženeme nové nosiče. Práce v pyramidách se zase zastaví.
Motiv etapy: Egypťané si potrpěli na úpravu svého zevnějšku. Popis hry: Úkolem družin je vytvořit oděv a účes hodný panovníka, kterým by ohromili porotu. Použít mohou všechny své věci, popř. si vyprosit věci od vedoucích, ne však erární. Jako figurínu mohou použít někoho z družiny nebo někoho z vedoucích, pokud se vedoucí nechá umluvit. Potřeby: Každá družina vlastní Úkoly vedoucích: jako odborná porota, popř. dle vlastního uvážení jako figurína 2.9. Dary Černé země Libreto: 4. prosince 1884 Karavana s novými zásobami potravin ještě nedorazila! Dělají se mi mžitky před očima. Dva nosiči už se nemohou ani hýbat, jak jsou zesláblí. Celá naše výprava je na pokraji nezdaru a smrti. 5. prosince 1884 Konečně! Dočkali jsme se. Za rozednění vstoupila karavana do tábora. Většinu nás museli nakrmit, protože jsme byli již značně vysíleni Je veliká škoda, že jako archeologové zde nesmíme hospodařit. Na nilských nivách probíhá setba. Současní zemědělci pěstují obdobné rostliny jako jejich předchůdci za dob faraónů: pšenici, cibuli, česnek, salát, ředkvičky, zelí, okurky, melouny i hrách a čočku. Samozřejmě se v zahradách starali o datlové a fíkové palmy, pěstovali tehdy vinnou révu. Královniny zahrady přetékaly množstvím nejrůznějších okrasných květin - chrpy a máky spolu s chryzantémami, jasmínem či kosatci nebo lotosem. Všechno se mi to vybavovalo před očima, když jsem pohlížel na trosky Achetatonu, které pohltil čas a pouštní písek. Teď, posilněný pořádným kusem hovězího, jsem měl sílu vybavovat si co všechno nám Carter předčítával ze svých poznámek z amarnského a karnackého archívu. Po prožitých útrapách předchozích dní mi tyto myšlenky vehnaly slzy do očí. Je věčná škoda, že toto krásné město zaniklo již tak brzy po svém vzniku. Motiv etapy: Černá země byla názvem pro úrodné nilské bahno. Popis hry: Družinám se ukáže velký nápis: Najděte svůj pytlík a roztřiďte věci v něm. V pytlíku budou dvě odlišné ingredience (záleží, co bude po ruce - kamínky, obilí, žaludy, hrách, čočka …). Děti musí tyto dvě ingredience vytřídit. Vysvětlení je, že třídí osivo, které pak budou sít. Až družina splní tento úkol, vydá se vysít plodinu na pole - proběhnout trasou vytvořenou ze seříznutých kolíků natočených ve směru dalšího kolíku. Na každém kolíku je jeho pořadové číslo a jedno písmeno z kontrolní zprávy (aby opravdu prošli všemi kolíky. Potřeby: 2 ingredience (žaludy, kamínky, zrní, ...) v sáčcích - pro každou družinu jeden; 35 kolíků se seříznutou ploškou, pořadovým číslem a písmenem zprávy. Úkoly vedoucích: připravit pytlíky, připravit a roznést kolíky Poznámka: Pokud máme dosti členitý terén (křoví, les, louka …), je lepší dávat méně kolíků.
2.10.
Chov a lov zvířat
Libreto: 5. prosince 1884 Při pohledu na trosky Achetatonu se mi z paměti vybavil i nález památného skarabea, na němž se lidu oznamují ohromné jezdecké a lovecké schopnosti faraóna Amenofise III., což byl otec Achnatona, který toto město založil. Na skarabeu stojí toto: „Oznámili mu, že v poušti v okolí Vádí Kene jsou divocí buvoli, a faraón vyrazil večer na královské bárce „Zjevený v pravdě“ na sever. Měl pěknou cestu a ráno dorazil do Vádí. Výsost přijela na koni, za ním celý průvod. Nastoupili všichni úředníci a vojáci, dokonce i nováčkové, aby vypátrali buvoly. Tehdy král přikázal, aby buvoly obehnali ploty a příkopy, a vytáhl proti všem těmto buvolům. Bylo jich celkem 170. Ten den ulovila Jeho Výsost 56 buvolů. Král strávil na lovu čtyři dny, nedopřál svým koňům pokoje a ulovil dalších 40 buvolů. Dohromady to je 96 divokých buvolů.“ Motiv etapy: Lov byl důležitý nejen pro obživu, ale také pro zábavu bohatých. Popis hry: Sběr kartiček různých barev (zvířat) za dalších podmínek. Ceny zvířat: žirafa (černá) 2000, leopard (hnědá) 1800, kočka (šedá) 1600, gazela oryx (červená) 1400, jeřáb (žlutá) 1200, gepard (bílá) 800, pavián (zelená) 600, osel (modrá) 400. Dva z družiny se stávají pytláky, zbytek družiny tvoří lovce. Vedoucí tvoří strážce divoké zvěře (musí mít hodinky) a banku, správu parku a věznici. banka - píše konta - každý hráč má číslo konta (stránky v sešitě) a své heslo správa parku - píše licence - každá licence stojí 2000 a trvá jen 30 minut věznice - za chycení strážcem bez platné licence smí lovec zaplatit pokutu 3 000 nebo jít na deset minut do vězení, pytlák si smí vybrat buď pokutu 3000 (odečte se mu na konci od získaných zvířat) nebo 20 minut ve vězení. Samozřejmě že odevzdávají všechny zvířata, která mají u sebe. lovec - sbírá zvířata a nosí je do banky - má u sebe jednu kouli, smí ji hodit po pytlákovi, čímž ho ochromí, aby nemohl po něm pálit pytlák - sbírá zvířata - krade je lovcům, má dvě koule, pokud lovce trefí, musí mu lovec odevzdat všechna svá zvířata, která má u sebe - nemůže je nosit do banky, musí si je někam ukrýt nebo nosit u sebe - jejich úlovky se spočítají až po skončení hry strážce - smí na někoho zavolat STŮJ a jméno, ten se musí zastavit a ukázat licenci. Dá-li se na útěk, je považován za pytláka a strážce smí po něm pálit (má neomezený počet koulí). Trefí-li, musí mu pytlák (nebo lovec bez licence) odevzdat všechna svá zvířata, která má u sebe. Pokud ho pytlák trefí 2x než ho sám trefí 1x, musí strážce do banky a pak se smí vrátit do hry. roznáší zabavené lístky a lístky donesené do banky znovu po lese Potřeby: Papírové koule, lístky s obrázky nebo názvy zvířat, sešit pro banku, licence, délka hry 3 hodiny, Úkoly vedoucích: úkoly banky, správy parku, věznice a strážců parku Poznámka: Pokud je území relativně malé a lístků i hráčů je hodně, doporučujeme zkrátit dobu licence na 10 minut. Hra je náročná i na vysvětlení, protože se neustále rojí otázky „co kdyby ..“ „a smí se ..“ 2.11.
Jídelníček
Libreto: 1. prosince 1884 Bouře nám odnesla nebo znehodnotila potraviny. Potýkáme se s jejich nedostatkem. 2. prosince 1884
včera nám došly poslední zásoby, které přečkaly písečnou bouři v pořádku. 3. prosince 1884 Druhý den hladovíme. Carter pročítá své poznámky z amarnského a karnackého archívu. Vybírá pasáže o stravovacích návycích Egypťanů a předčítá je nahlas. Velmi všechny potěšil, když přečetl jídelníček, který si Amonův kněz nechal sepsat a uložit ve svém hrobě. Z té spousty chleba, hrachu, česneku a cibule, okurek, datlí, fíků, hroznového vína, ořechů, švestek i broskví, z těch mís plných drůbežího, hovězího či vepřového masa, které si Amonovi kněží dopřávali každé ráno k snídani, z toho všeho jídla nám kručí v břiše ještě víc. Závidím všem těm bohatým Egypťanům, kteří se účastnili oněch dávných velkolepých hostin. Carter nás upozornil, že se pilo pivo i víno a že hodokvasy nebyly doménou pouze mužů. I ženy, podle toho, co říkají texty z karnackého archívu, bujaře oslavovaly. Carter nám přečetl nápis z jednoho hrobového reliéfu: „Dej mi osmnáct číší vína. Hle, chci pít, dokud se neopiji. Jsem uvnitř vysušená jako sláma.“ Jestli do zítřka nedorazí karavana s novými zásobami, budeme i my vysušení a stanou se z nás novodobé mumie. Jak případná smrt pro archeologickou výpravu dvou egyptologů! Motiv etapy: Pokud došlo k záplavám, tak měli všichni lidé co jíst, země je v pohodě uživila, také rozmanitost byla velká. Popis hry: Po táboře je rozmístěno 6 příkazů 1. jděte po cestě za 2. kuchyní směrem ke kostelu 3. u každého označeného místa 4. nechejte jednoho člověka 5. poslední z vás 6. se dozví víc Na konci trasy je vedoucí, který vysvětlí poslednímu princip přenosu - slov básničky - do táborové kuchyně. Princip je následující: Poslední se naučí báseň, přeběhne k předcházejícímu stanovišti a tuto báseň naučí předcházejícího. Pokud by náhodou cestou slova zapomněl, musí si vrátit zpátky a tam se báseň doučit. Podmínka, která musí být dodržena - jakmile vyběhne ze stanoviště další, už se první nesmí vracet na své původní stanoviště. Posuzuje se rychlost a správnost přinesené básně. Potřeby: Zpráva z 6 částí, básnička (6 kopií), proužky krepáku na označení míst Úkoly vedoucích: dva musí být na konci trasy, aby mohli vysvětlovat pravidla, v táboře pak jeden, který přebere básničku od posledního, který ji napíše na papír. 2.12.
Řemeslníci
Libreto: 8. února 1884 Achetaton V odpoledních hodinách jsme začali s prací na domě P48, který sousedí s domem sochaře Tutmósise. Předpokládáme, že v tomto domě sídlili řemeslníci. Podle charakteru odpadu, který je všude v sutinách, bude náš předpoklad správný. Řemeslníci používali spoustu materiálu z různých lokalit. 12. února 1882 Carterův a můj předpoklad se potvrdil. Jedná se o tavičskou a kovotepeckou dílnu v zadní části obytného domu. V nejvzdálenější místnosti je ohniště, kde se kov tavil a zaléval do forem, vedlejší místnost je sklad. Našli jsme zde velké množství měděného plechu, ručně zpravovaného oboucháváním oblázky na požadovanou tloušťku. V další místnosti očekáváme bohaté nálezy nedokončených kovových předmětů, neboť kovotepci museli připravenou surovinu někde zpracovávat. 18. února 1882 Carter objevil hned ráno pod hromadou písku měděné náramky a spony. Což znamená, že se jedná o šperkařskou dílnu. Je docela možné, že některé z objevených šperků měly být určeny samotné královně Nefertiti. Celý den jsme strávili čištěním jednoho kousku po druhém a jejich podrobným popisem. Dohromady jsme našli
127 náramků na zápěstí, 69 na paže, 8 čelenek, z toho sedm vykládaných drahokamy a 412 spon na šaty. Jedná se o druhý největší a nejdůležitější objev v této lokalitě. Doufáme, že nás čekají další. Motiv etapy: V Egyptě, jako v jiných zemích, se rozvíjela různá řemesla. Popis hry: Na třech místech kolem tábora stojí 3 pomalu se otáčející sochy (=vedoucí), každý z nich je bohem, který pomáhá jednomu druhu řemeslníků. Má u své paty 6 lístků s úkolem. Cílem družiny je získat lístek bez toho, aby vás zahlédnul, pokud řekne nahlas jméno toho, koho vidí, už se daný člověk nesmí pokusit o získání lístku u tohoto boha. Pro materiál na splnění úkolu si smí družina přijít se získanou zprávou, třeba ihned, jakmile zprávu získá. a) kovolitci - odlití klíče z olova b) tkalci - pletení košíku nebo tašky z lýka nebo provázků c) hrnčíři - udělat a vypálit misku Potřeby: Olovo, modurit (jako forma), provázek, zprávy o jednotlivých úkolech pro každou družinu Úkoly vedoucích: 3 bohové + odborný dohled nad prací s olovem Poznámka: Této etapě musí předcházet výuka pletení z trávy. Pokud to nevyjde, navrhujeme tesaře - udělat hrací kostku a 2 figurky na šachy. 2.13.
Umělci
Libreto: 2. února 1882 Krátce po třinácté hodině přiběhl jeden z mladých egyptských pracovníků, kteří nám pomáhají u výkopu, k našemu stanu. „Mistře, mistře ...“ křičí už zdaleka. Mistr, který vyjde ze stanu na pražící slunce, je Howard Carter. již druhým rokem spolu vedeme vykopávky v Tell el-Amarna. Egypťan mu podá lístek ode mě, na kterém je propiskou narychlo napsané: „Spěchá! Pestrá busta v životní velikosti v domě P47!“ Nálezy německých archeologů již v předcházející sezóně naznačovaly, že jsme narazili na okrsek, v němž před třemi tisíci dvěma sty lety žili stavební dělníci, řemeslníci a umělci. Když jsme z trosek vynesli na denní světlo skupinku postav vytesanou z vápence, lehce jsme v ní poznali nedokončenou plastiku faraóna s dítětem na klíně. Teď se sotva dalo pochybovat o tom, že jsme objevili sochařskou dílnu. Náhoda nám přihrála do rukou nález, který zpočátku vypadal bezvýznamně, ale ukázalo se, že je mimořádně důležitý: mezi kameny jsme našli slonovinové víko, na kterém stálo, že tento předmět patřil hlavnímu sochaři Tutmósisovi. Když Carter dorazil k domu P47, už jsem holýma rukama odhazoval suť z busty. Spatřili jsme ženský krk a po chvíli odhrnování kamenů jsme rozpoznali obrysy královské paruky, jakou nosila jen hlavní manželka Amenofise III. Teja. Tvář stále nebylo vidět, neboť busta ležela hlavou dolů a tváří ke stěně. Uteklo několik dlouhých minut, než se objevila brada, nos a tvář. Potom jsme z písku zvedli celé dílo. Byla to královna, ta, jejíž nadčasově krásná ženská tvář se měla stát nejvyhlášenější ve světových dějinách. Královna Nefretiti v životní velikosti - dílo slavného sochaře Tutmósise. Motiv etapy: Na odkazu té doby jde vidět, že Egypťané byli velmi šikovní a tvořiví. Popis hry: Družina má za úkol udělat 1 velkého (6 cm) skarabea a pro každého 1 malého (na krk jako talisman, délka 2 cm), které namalují barvama v pestrém provedení. Materiálem je modurit.
Potřeby: Potřeby: pro každou družinu kostka moduritu, barvičky na odarvení moduritu, plechovka nebo kotlík (na vaření hotových věcí) Úkoly vedoucích: jen dohled 2.14.
Lomy, lodi, pyramidy
Libreto: 10. srpna 1884 Achetaton Na první pohled nás při příchodu do Achetatonu zaujalo, kde se v poušti to město vůbec vzalo. Statisícová metropole, sídelní město faraóna. Obrovské alabastrové lomy v severovýchodní Amarne dodávaly kámen na stavbu domů, paláců a chrámů. Dopravit jej sem po souši muselo statisícům dělníků trvat několik měsíců. Nehledě na to, že další materiál, který jsme našli v sutinách, pocházel z míst vzdálených stovky kilometrů. S Carterem jsme se shodli na tom, že architekt, který Achetaton faraónovi Achnatonovi projektoval, počítal s těmito vzdálenostmi a umístil město na břehy Řeky. Ve člunech a na vorech se pak všechen materiál, zboží a zásoby dopravovaly mnohem snadněji. Z dřívějších výzkumů víme, že na lodě a vory se používalo cedrového dřeva, které se těžilo až v odlehlých končinách říší Mittani a Chatti. Sám faraón měl k dispozici obrovskou královskou flotilu. Tedy výstavba Achetatonu probíhala s největší pravděpodobností obdobně jako výstavba pyramid v Gíze: materiál na stavbu se dopravoval nahoru dolů po Řece. Motiv etapy: Loděmi přepravovali kámen z lomů k pyramidám. Popis hry: Bude-li dost vody - družina si udělá loďku ze dřeva nebo z kůry, bude-li v potoce vody málo - družina bude mít ping-pongový míček. Dále si členové družinky udělají bidla - aspoň 1,5 m dlouhé - kterými budou posunovat loďku, pokud se zastaví. Za úkol mají dopravit „loďku“ po proudu potoka. Nikdo z družinky nesmí do vody (komu se to podaří, za toho družina získává minus bod). V cílovém místě musí potom družinka udělat co nejvyšší pyramidu z lidských těl. Až splní tento úkol, stopne se jim čas a změří se výška pyramidy. Hodnoty jsou pak už nezměnitelné. Za tuto etapu je možno získat body ze dvou disciplín - rychlosti a výšky. Potřeby: Družiny sekyrku, vlastní nože, pingpongové míčky Úkoly vedoucích: kontroloři tratě, dva měřiči v cíli Poznámka: Nebezpečné pro hru je zajistit, aby opravdu nikdo z družiny nevstoupil do vody a aby se pošťuchování „lodičky“ nezměnilo v jejich „odpalování“ do dálky. 2.15.
Královské hrobky
Libreto: 9. dubna 1991 Takový významný faraón, jakým byl Amenofis III., dostal do hrobu výbavu na posmrtný život, která představovala ohromné bohatství. Kromě toho, že byl mumifikován se svými šperky, stálo v hrobce několik pokladnic nacpaných zlatem, stříbrem, drahokamy a šperky. Dostal do hrobu nádherná lehátka a lůžka, skříně a skříňky, stoličky a lavičky, nádobí a ozdobné vázy, dokonce i slavnostní vozy a lodě, stovky „vešebtů“, drobných lidských postaviček, které měly za faraóna na onom světě pracovat. Dokonce měl v hrobě drobné sošky nahých žen z jeho harému, jichž bylo několik set
V celých dějinách lidstva ani jeden národ nekladl takový nesmírný důraz na to, aby se hrob vybavil přiměřeně osobnosti zesnulého, jako Egypťané. Čemuž celá naše expedice vděčí za náš ohromný úspěch, neboť hroby faraónů, kněží a bohatých jsou pro nás po třech tisíciletích nesmírným zdrojem informací o životě tehdejších obyvatel země egyptské. Motiv etapy: Hroby králů byly vždy nádherně a bohatě zdobené. Popis hry: První část – den před touto etapou těsně před večerkou dostane každý bludiště (trasa cesty k hrobce). Už předem musí být mezi vedením rozhodnuto, jak náročná bludiště dostanou jednotliví členové družin. Podmínky luštění: a) při luštění se nesmí užít umělého světla (ne baterky, ne oheň) b) každý si luští svoje, nikdo z družiny, ani ze stanu mu v tom nesmí nepomáhat c) pokud někdo z vedení objeví u někoho papír s bludištěm nebo jej uvidí když luští, je mu bludiště na dvě hodiny odebráno Po odpoledním klidu je půl hodiny na doluštění bludišť bez podmínky č. 3. Druhá část – Družina, která má všechna bludiště vyluštěná, se po předložení bludišť dozví o místu mimo tábor, kde je pověšen balící papír, na němž jsou nakresleny věci z královské hrobky. Jsou však omezeni následujícími pravidly: a) k plakátu jde každý jen jednou, může u něj být jak dlouho chce, ale po odchodu už se k němu nesmí vracet b) smí tam jít celá družina najednou, ale na cestě, ani u plakátu nesmí promluvit Úkolem je překreslit na menší formát obsah královské hrobky. Hodnotí se rychlost a přesnost (jedná se vlastně o takovou netradiční Kimovku). Potřeby: Plakát s věcmi v hrobce, papíry pro družiny, namnožená bludiště dle počtu táborníků. Úkoly vedoucích: v první části – kontrola vyluštěných bludišť a příchozím dát popis místa s faraónovou hrobkou, v druhé části musí být vedoucí, který je stále připraven jít s družinou, která vyluštila bludiště a kontrolovat dodržování pravidel. 2.16.
Armáda
Libreto: 28. září 1884 Když jsme s Carterem studovali stély u hrobů, zarazila nás jedna skutečnost. Až do 6. dynastie, což bylo asi 1000 let, neměl velmi dobře organizovaný egyptský stát stálou armádu. I později v ní byli hlavně Núbijci, Medžajové a různé národy Asie. Za dalších 100 let, kdy Egypt ohrožovaly sousedé - Asiati ze seberu a černoši z jihu, se armáda stala profesionální. A ještě 500 let trvalo, než Egypťané začali organizovat výbojné války. Přestože se užívalo množství zbraní - hole, kyje, pazourkový nůž, kopí, válečná sekyra, luky se šípy, oštěpy, jejich uniforma byla jen velmi skromná - krátká zástěrka a jako ozdoba pero ve vlasech, později kožené helmice a košile. Obživu hledali v armádních řadách zvláště druhorození synové. Jejich osudem byl tvrdý výcvik, nesmlouvavá disciplína, dlouhé pochody, možnost zranění nebo smrti a za to jako odměna podíl z kořisti a vyznamenání - zlaté lvy za statečnost a zlaté mouchy za neúnavnou útočnost. Motiv etapy: Neměli sice naši nejmodernější techniku, ale i tak byly jejich boje kruté, rychlé a tvrdé Popis hry: Etapovka je vlastně úpravou bojovky „Bombardéry, stíhačky a pozemní obrana“, které se účastní všechny družiny najednou. Jde o to, přenést důležité věci (praporky) skrz obranu. Každý z pozemní obrany má jednu papírovou kouli. Stíhačky brání bombardéry tělem, ale nesmí se ho dotýkat. Trefený letoun nesmí dál
utíkat. Za praporek donesený za čáru je 5 bodů, za střelený bombardér je -3, za střelenou stíhačku -1 bod. Každá družinka běží dvakrát jako bombardér, dvakrát jako stíhačka (své spřátelené družince) a ze zbytku je pozemní obrana. Potřeby: Papírové koule, vazačky (na čáry a místa pozemní obrany), praporky (6 - 7 ks). V případě ošklivého počasí - turnaj v Lodích. Úkoly vedoucích: startér přeběhů, popř. dva sledující hru kvůli pozdějším protestům . 2.17.
Byrokrati nebo organizátoři
Libreto: 16. října 1884 Co bychom s Carterem a ostatními dělali, kdyby neuměli Egypťané psát a kdyby jejich písaři nebyli vysoce ctěni. Písaři byli výlučnou, vysoce postavenou vrstvou, byli nositeli vzdělanosti, měli čistý šat, měkké ruce a mysl nezatíženou tělesnou únavou. Ještě dnes, když čtu jejich malované texty, a oni je opravdu spíše malovali než psali, mě příjemně mrazí v zádech. Méně je známé, že kromě hieroglyfů existuje ještě písmo hieratické a démotické, což jsou obrázky redukované na zkratky. Včera se podařilo najít jen málo porušený svitek papyru. Zajímavější byl o to víc, že na něm byla napsána milostná báseň. Nejčastěji se totiž psaly různé seznamy a soupisy majetku. Obdivuji je. I když písařů bylo značné množství, dokázali vtisknout egyptské civilizaci punc výjimečné společnosti, výborně organizované a vzdělané. Motiv etapy: Písaři byli důležitou složkou řízení života v Egyptě. Jenom oni uměli psát a číst. Popis hry: Na začátku etapovky si musí každý z družiny doběhnout do nedaleké vesnice pro razítko na čelo. Aby si hráči uvědomili, proč byla funkce písaře tak důležitá, mají shromáždit seznam svého majetku. Jakožto obyčejní Egypťané neumí číst ani psát, musí to za ně udělat písaři. Každý ze čtyř písařů má sepsanou jen část jmění (viz obrázek) a má svůj úřad v těsné blízkosti tábora. Děti ale neví, kterou část majetku mají jednotliví písaři. Jenom postupem času si mohou domyslet systém, jakým mají písaři tabulku rozdělenou mezi sebe. Písař smí každému dítěti odpovědět pouze na jednu otázku (např. Co je v poli A8). Pokud toto pole má písař ve své části tabulky, odpoví. Pokud ho nemá, jednoduše řekne, že nemá. Pak se děti musí opět vrátit do výchozího bodu (tábora). Aby se zajistilo jejich nepodvádění (k čemuž tato hra po dlouhých neúspěších svádí), musí donést tazatel písaři jeden plíšek, který si vezme v kbelíku v táboře. D Ř C O CH O V S
V A C E T M Ě I C P Š E A I E P Y T E L Č Č K Y A Ě C O Ř E S T U A L C I K Y K R Á A Š E S T H U A O B Y D L Í Obr.: způsob rozmístění plochy zprávy mezi čtyři písaře (jinak barevné plochy)
Potřeby: Místo mimo tábor + razítko, zpráva = seznam majetku (ve 4 kopiích), plíšky a kbelík Úkoly vedoucích: 4 vedoucí na stanovištích, 1 vedoucí sbírající plíšky a nosí je zpět do kyblíku
2.18.
Svatostánky
Libreto: 28. března 1882 Když jsem byl poprvé v Luxoru, uvědomil jsem si, že zatímco celá Evropa je plná náboženských symbolů, památek a staveb, Egypt je v tomto směru daleko chudší. Ale i v Egyptě najdete spoustu nádherných chrámů. Staroegyptští kněží nebyli zvěstovateli pravdy jako křesťanští, jejich úkolem bylo zajistit boží přítomnost na zemi. Snahu o řádný život neprobouzeli kněží, ale sami lidé. Touha po klidném a krásném posmrtném životě se předávala z generace na generaci mezi rodiči a dětmi. Chrámy sloužily jen kněžím k jejich životu a uctívání bohů, přesto se lidé mohli setkat s bohy prostřednictvím soch o slavnostních průvodech. Kromě každodenních obřadů k božským sochám a organizace slavností vykonávali kněží soudcovské funkce, hodně studovali a cestovali kvůli svátkům sousedních chrámů. Motiv etapy: Kněží často cestovali k sousedním chrámům kvůli různým svátkům. Popis hry: Je určeno 6 sousedních chrámů v okolí tábora. Družina musí každý chrám navštívit 5x (získat v každém chrámu ANO - viz dále v textu). Je jedno, kdo tam běží, a klidně tam může běhat stále jen jeden člověk. Na tábořišti si každý sám vybere, který chrám chce navštívit a vytáhne si lístek z klobouku - podmínky, které má pro cestu. 1. skvělé počasí, fyzický stav, skvělé znalosti terénu, 100% jistota, že k sousednímu chrámu dojde 2. naděje na úspěšné uskutečnění cesty jsou značné (66%), ale už to není vše v ideálním pořádku 3. návštěvu lze uskutečnit, ale riziko je značné (33% naděje), neúplná znalost tamějších rituálů, zvyků, ... 4. naprostá nemožnost uskutečnění cesty - pokud si člověk vytáhne toto, musí ještě trénovat, musí se ještě učit zvykům jiných krajů, rituálním formulím, obřadům - oběhne tábor s polenem v náručí. U chrámů – 1) pokud si na tábořišti vytáhnul 1., dobyl vrchol v pohodě, 2) pokud to byla 2., losuje si z dalšího pytlíku , kde jsou lístečky ANO, ANO, NE 3) pokud si vylosoval 3., losuje ještě z pytlíku s možnostmi ANO, NE, NE. V případě, že si vylosoval kartičku ANO, získal vždy návštěvu. Dobývání vrcholů lze ztížit ještě díky jedné věci - cest s batohem. Ty mají symbolizovat darování náboženských symbolů, soch atd. O cestě s batohem musí člověk požádat již v táboře při losování podmínek cesty. V tomto případě se potom postupovalo takto: 1) pokud si v táboře vytáhnul 1 – automaticky získává v chrámu dvě návštěvy 2) pokud si v táboře vytáhnul 2 – mohl v chrámu odmítnou další losování a získal jednu návštěvu nebo mohl losovat z možností ANO, ANO, NE. Pokud si vytáhnul ANO, získal 2 návštěvy, pokud to bylo NE – nezískal nic. 3) pokud si v táboře vytáhnul 3 – mohl opět odmítnou losování (získal jednu návštěvu) nebo losoval z ANO, NE, NE. Pokud vytáhnul ANO, obdržel opět dvě návštěvy. Pokud vytáhnul NE – žádná návštěva. Hra končí ve chvíli, kdy první družina splní své cesty. Potřeby: Potřeby: 13 losovacích nádob s lístky, 3 - 6 poloplných batohů, 3 polena Úkoly vedoucích: 7 vedoucích - 6 na stanovištích, 7. na tábořišti Poznámka:
2.19.
Hospodaření s vodou
Libreto: 1. května 1884 Achetaton V noci na dnešek přepadla náš tábor skupina ozbrojených felahů. Vydrancovali nám sklad se zásobami potravin a pitné vody, ukradli několik papyrových svitků, na nichž naštěstí nebylo nic důležitého, a poranili jednoho dělníka, který bránil ohrádku se slepicemi. Kromě pitné vody a poraněného dělníka nemáme velkých ztrát. Karavana s potravinami z al-Hágg Kandílu dorazí zítra, ovšem bez vody. Staří Egypťané pili pivo, víno nebo vodu. Ani jedno nám však není dostupné. Voda z řeky se nedá pít. Budeme se muset uskromnit. 2. května 1884 Achetaton Karavana z al-Hágg Kandílu dorazila ještě za ranního chladu a naštěstí donesla i zásoby pitné vody. Když se zmiňuji o vodě: Egypťané stavěli svá města bez kanalizace, neznali vodovod jako v Řecku. Ani Achetaton není výjimkou. I toto Achnatonovo město bylo vystavěno na břehu Řeky právě kvůli zásobování vodou. A vzhledem k čistotnosti tehdejších obyvatel se vody spotřebovalo velké množství. Před každým jídlem se Egypťané umývali ruce a vyplachovali ústa, i nejchudší se alespoň jednou denně koupali, kněží dokonce čtyřikrát. V některých domech jsme našli i tři, čtyři koupelny. V Severním paláci, kde sídlila královna Nefretiti, jsme našli v její koupelně zbytky vany z průhledného alabastru. Špinavá voda se pravděpodobně vylévala z oken rovnou na ulici. A čistou museli sluhové nosit v konvích a nádobách z Řeky. Byla to určitě úmorná dřina, každý dne nanosit v rukou hektolitry vody. K zavlažování polí používali vodních kanálů, které vodu přiváděly z Řeky až na pole, kde se přečerpávala šadúfy. Motiv etapy: Egypťané neznali vodovody ani kanalizaci, proto se s vodou vždy nadřeli. Popis hry: Hned na počátku hry se oznámí, že hospodářské (kuchyň, zdravoťák, zásobák a hracích potřeb) a stany vedoucích jsou zakázaná místa pohyby (tedy „tabu“). Semaforem (popř. morseovkou) vyšle zpráva: Nanoste si dostatek vody, máte na to ½ hodiny. Jako nádoby na vodu použijte libovolnou věc (mimo „tabu“ místa). Za půlhodinu musí družina nalít všechnu nanošenou vodu do jedné „měřící“ nádoby. My jsme použili dvoulitrové plastikové nádoby od nealka (jsou snadno dostupné a tak nebyl problém sehnat pro každou družinu 4 láhve). Změří se množství vody, kterou družiny stačily nanosit. Pak se voda obarví hypermanganem (popř. vodovými barvičkami) a rozlije se do mlékových sáčků. Každá družina dostane 7 sáčků (resp. více sáčků než je členů v družině). Tyto si potom musí družina rozdělit mezi své členy, jakýmkoliv způsobem zavázat (na táboře musí každý stan mít motouz, šití …) a po zbytek programu nosit u sebe, protože zákeřné, závistivé a zlé vedení může komukoliv, kdo si sáček nechá odložený bez dozoru, propíchnout. Večer družina lije vodu, která jim zbyla, do zakopaných dvoulitrových láhví, ve kterých je zašpuntovaná zkumavka s lístečkem SPLNĚNO. Družina, která nemá tolik vody, aby vyplavila zkumavku ven, nezíská za etapu žádné body. Potřeby: 42 mlékových sáčků, pásmo nebo metr, láhve na měření vody (nutno mít rezervu), zkumavky, láhve na zakopání pro každou družinku Úkoly vedoucích: škodit na odložených pytlících, popř. pomáhat při přeměřování vody Poznámka: Vedení je třeba vysvětlit, aby ke hře přistupovali pokud možno rozumně, cílem hry není uspořádat hon na sáčky a za každou cenu je propichovat, ale spíše v dětech vzbuzovat napětí …
2.20.
Hyksósové
Libreto: Ani život starých Egypťanů nebyl vždy klidný. I oni byli sužováni válkami a nájezdy bojových kmenů. Asiaté, Núbijci, Lybijci, ti všichni se snažili ovládnout zemi Kemet. Ale snad největší pohromou byli Hyksósové - asijské kmeny, které si dokázaly podrobit celý Egypt na několik desítek let. Tito dobyvatelé zdaleka nedosáhli takového stupně civilizace jako jimi podmaněný národ, ale jejich přítomnost byla Egyptu prospěšná. Dali mu za svůj vpád královský dar - dovezli koně a naučili Egypťany jak je využívat. Egypťané se přesto nikdy nestali národem, jejichž muži by v sedlech koní dobývali svět, ale tento dar změnil významně jejich vojenskou organizaci. Hyksósové ve svých výbojných válkách užívali bojových vozů tažených koňmi. Boj byl tak tvrdší, rychlejší a krutější. A právě díky této zbrani se jim podařilo zvítězit nad tak vzdělaným a kulturním národem. 14. března 1884 Jeden z našich pomocníků rozpoutal nelítostnou rvačku mezi domorodými pracovníky a přistěhovalci, které máme také v pracovní skupině. Já i Carter jsme měli co dělat, abychom rozhádané strany uklidnili. Večer při kávě jsme se shodli, že hádky a války byly, jsou a budou nedílnou součástí dějin lidstva. Motiv etapy: Hyksósové byli velmi bojovný národ. Popis hry: Jde o bojovku na životy. Z každé družiny je vylosován jeden, který je zrádce a přeběhl k Hyksósům vedoucím. Hyksósové smí mít u sebe 3 životy (jejich počet je jinak neomezený), každý Egypťan jen jeden (maximální počet 3 životy). Životy jsou pruhy papírů sepnuté zavíracím špendlíkem, Egypťané mají hledat po vymezeném území 20 pyramid. (ty jsou postavenéze tří klacků, vysoké asi tak 30-50 cm). V každé pyramidce jsou lístky v barvách jednotlivých družin. Pokud Egypťan doběhne k pyramidě, kde je lístek jeho barvy, vezme si ho (u sebe jich může mít i větší množství). Lístky odevzdávají v táboře. Pokud Hyksós chytne (plácne rukou) někoho z Egypťanů, musí odevzdat život. Pokud má u sebe lístky z pyramidy, musí je rovněž odevzdat. Hyksós ho pak uloží opět k některé pyramidě, kde lístek dané barvy už chybí. Za lístek ze stavby získává družina +10 bodů, za život Hyksóse +5 bodů. Ve vzdálenosti do 2m od pyramidy jsou Egypťané chráněni a Hyksósové nesmí na ně útočit. Potřeby: Životy - 150 z každého druhu, udělat pyramidy, 20 ks papírků šesti barev Úkoly vedoucích: škodit jako Hyksósští bojovníci 2.21.
Písaři domů života
Libreto: 18. listopadu 1884 Achetaton Očekáváme veliký skok v našem výzkumu. Chystáme se na odkrývání zbytků velkého chrámu Hat-Aton, kde by podle našich informací měl být i amarnský archiv 20. listopadu 1884 Achetaton Dnes začínáme pracovat v místech velkého chrámu Hat-Aton v Achetatonu. Vykopávky by nám měly dát do rukou nesmírné bohatství. 29. listopadu 1884 Můžeme pracovat jen část dne, neboť je třeba dávat bedlivý pozor na každý kousek země. Již se blížíme ke kýženému cíli, práce však postupují čím dál pomaleji. 4. prosince 1884 Kolem jedenácté hodiny jsem narazil na hlavici sloupu s Atonovým slunečním znamením a Achnatonovou značkou. V sedmnáct jsme již odryli celý sloup. Je na něm vyobrazena královna Nefretiti - 14krát a faraón Achnaton - 12krát. Museli jsme ukončit práci, protože jsme velmi unaveni. 12. prosince 1884
Společně s Carterem jsem vykopali větší část dalších dvanácti sloupů. Podél východní zdi jsme se prokopali až ke vchodu do amarnského archivu 17. prosince 1884 Odkryli jsme větší část hlavní místnosti archivu. Zatím jsme nenarazili na žádné papyrusové svitky ani jiné texty. Stěny jsou silně poškozeny, nástěnné reliéfy otlučené. 2. ledna 1885 Pracovali jsme přes celé vánoční a novoroční svátky. Pořád bez úspěchu. 3. ledna 1885 Carter učinil v 8 hodin důležitý objev. Našel první svitky amarnského archivu! 10. ledna 1885 Práce opět pokračuje velmi pomalu. Objevili jsme již 116 svitků a jedenáct vzácných skarabeů s textem, který se snažíme rozluštit. 11. ledna 1885 Rozhodli jsme se, že zastavíme práce na vykopávkách a veškerou pozornost soustředíme na čtení dosud nalezených textů. Jsou pro nás velmi důležitým pramenem informací o zdejším životě. Písaři - zvláště pak královští a chrámoví - zaznamenávali hlavně náboženské texty, rituály a velké skutky svých pánů, ale také uchovávali korespondenci faraónů se svými poddanými nebo zahraničními vládci. Písaři, kteří sloužili bohatým , zaznamenávali právní akty, hospodářské a jiné aktivity běžného života. Od těchto textů si s Carterem mnoho slibujeme. Motiv etapy: Domy života byli něco, jako dnes Akademie věd. Popis hry: Noční etapa. V lese je pověšeno 30 odrazek. Pod každou z nich je pověšený papírek. Na nich je 10 jednoduchých a 10 složitějších šifer, 10 rébusů. Družiny měly za úkol pomocí baterky odrazky najít a vyluštit. Měli na to časový limit 1 hodiny. Potřeby: 30 odrazek, 30 šifer (podle druhu po deseti ks) Úkoly vedoucích: jen hlídací funkce 2.22.
Lékařství
Libreto: 6. července 1883 Nemohl jsem si dlouho vzpomenout, co znamená hieroglyfická značka - šíp. Až podle textů z domu života z Abydu jsme přišli na to, že je to znak lékařů. V Domech života, což byly předchůdci Akademií věd, se učili budoucí lékaři anatomii podle svitků o pitvání zvířat, rozeznávat příznaky různých nemocí a složení léků. Kromě těchto učených lékařů se o zdraví starali obvazovači, maséři, ošetřovatelé a laičtí lékaři. Ale žádná zdravotní sestra. Carter i já jsme egyptskou „lékařskou literaturou“ opravdu nadšeni a pohlceni. 8. července 1883 Tím neustálým hledáním a čtením lékařských svitků jsme si asi přivolali tuhle nemoc. Carter má vysoké horečky a trpí silným průjmem. Po jednom dni je tak zesláblý, že už se jen s námahou pohybuje. Mouchy, komáři, štěnice a podobná havěť jako přenašeči různých nemocí sužovali tuto zemi i dřív, zvlášť kvůli jejich nedokonalé kanalizaci a odpadovému hospodaření. Ale dnes? A to jsme s Carterem podstoupili všechna důležitá očkování. 10. července 1883 Dobrá zpráva. Střevní nákaza, která trápila Cartera, ustupuje. Už jsme měli opravdu strach. Lékař v nemocnici, kam jsme Cartera odvezli, se o něj opravdu dobře postaral. Kdybychom žili před 4 000 lety, určitě by Carter nepřežil. Ani jeden z přibližně 200 léků, které Egypťané znali, by mého přítele nezachránil. Egyptští lékaři uměli zpevnit zlomeniny, vypadlý zub dokázali přichytit drátkem k ostatním zubům, dokonce snad i šili rány, ale přes svou dobrou znalost anatomie a léčení si nedokázali poradit se silnými střevními potížemi, ani s trepanací lebky, jak se často v bulvárních plátcích píše.
Motiv etapy: Tam, kde nepomáhaly lidské znalosti a schopnosti, nastoupila magie. Popis hry: Družina si mezi sebou rozdělí úrazy - 1 noha v dlaze (znehybněná v koleně pomocí klacku), 1 ruka v závěsu z šátku, 1 hrb na zádech (batoh), 1 bez rukou (ruce vzadu za zády svázané k sobě), 1 bez nohy (nohu přivázanou v ohnutí do pravého úhlu k pasu, je možné mu udělat berle, a nebo nést a 1 je pouze slepý.. Jediný z družiny, který zůstane zdravý (měl by to být prostřední člen, ani ne rádce, ani ten nejmladší), odvádí nevyléčitelně nemocné k léku (místo mimo tábor). Tam musí splnit úkol - vytvořit z kamenů dvou metrový znak lékařů - šíp (na otvírání hnisavých ran). Po splnění dostávají lék - hrneček slabě slané vody, ze kterého se musí všichni aspoň trochu napít, ale společnými silami ho musí vypít celý a utíkají zpět. U této etapy můžeme hodnotit mnoho věcí: provedení ran, rychlost za jakou doběhnou zpátky, vzhled lékařského znaku … Potřeby: Družinám k dispozici sekyrky, 4 hřebíky na družinu, slabě slaná voda v láhvi, pro každou družinu šátky na vytvoření zranění Úkoly vedoucích: jeden hodnotí jejich lékařské znaky a další rozděluje lék 2.23.
Odkud se možná vrátí
Libreto: 6. března 1890 Veset Dnes ráno dorazil do Vesetu poslední člen našeho týmu - profesor Hugo Winckler. S jeho pomocí se nám podařilo něco, nač jsme několik let čekali. Spíš jen ze zvědavosti jsme se pokusili odkrýt několik stop písku v jedné části v Údolí králů poblíž Hatšepsutina chrámu. V těchto místech byly i hroby králů XI. dynastie. 27. března 1890 Jaké bylo naše překvapení, když Carter našel několik střepů hliněné nádoby. Po třech týdnech usilovné práce odkrýváme vchod do hrobky. Neodvažuji se usuzovat, že by byla neporušená a nevyloupená. 28. března 1890 Buší mi srdce. Otevíráme vchod. S každým odsunutým kamenem se má zvědavost, nadšení i strach rostou... Nemohu uvěřit. Brečím jak malé děcko. Hrobka je neporušena. Tolik štěstí najednou. 31. března 1890 S Carterem a Wincklerem jsme zorganizovali dokumentaci nalezené hrobky. Sami se zabýváme mumií. Jedná se o faraóna XI. dynastie Amenofise III. V nejstarších dobách zemřelé pohřbívali do nízké jámy v písku, kde se těla přirozeně vysušovala, a zůstávala tak dlouho neporušená. To lidé brali jako důkaz nutnosti uchovat tělesnou schránku pro život v jiném světě. Podle Egypťanů duše po smrti opouští tělo a vrací se do něj po mumifikaci. Po smrti se zemřelý omyl a převezl do mumifikační dílny. Nejprve byly vybrány vnitřnosti, omyty a uloženy do dřevěných skříněk nebo kamenných nádob. Tělo se natřelo natronem, usušilo, navonělo, nakouřilo kadidlem a pomazalo palmovým vínem, skořicí a vonným cedrovým olejem. Konečně se ujali práce skuteční mumifikátoři. Pevně ovinuli trup a údy zesnulého faraóna obvazy. Po devadesáti dnech příbuzní a pozůstalí doprovodili zemřelého do hrobky. S sebou nesli dary, věci pro zemřelého, jídlo a předměty potřebné na onom světě. Před hrobem se recitovaly texty oslovující mrtvého a provedl rituál otvírání úst - omytí obličeje zemřelého pro bystrost smyslů. 16. ledna 1992 Náš objev otevřel další vrátka do neznámých zákoutí života starých Egypťanů. Za svou práci jsme s Carterem a profesorem Wincklerem dostali několik ocenění a vyznamenání. Ale nevím, jak dlouho se z nich budu těšit. James Henry Breasted umírá 1. července 1899 na záhadnou nemoc.
Egypťané si byli vědomi smrti, ale nebyl to pro ně nepřekonatelný mezník v životě. Věřili, že jejich život bude pokračovat v podsvětí, kde se budou procházet „na krásném chodníku“, kde každou noc prochází bůh slunce Re. Přesto si vážili života na Zemi i všech radostí, které přináší. Motiv etapy: Egypťané věřili, že po smrti existuje ještě nějaký další život. Popis hry: Družina si vybere někoho, koho obětuje k cestě na ZÁPAD. V okolí tábora (2-5 km) jsou místa, na kterých se dozvídají úkoly, co si mají pro mrtvého připravit. Při jejich plnění se musí pohromadě držet alespoň tři z družiny. Ostatní buď v táboře pracují na jednotlivých úkolech nebo obchází jiná místa. Úkoly na celý den: 1) Mumifikace mrtvého – omotat mrtvého do toaletního papíru, který si musí družina získat sama. Z člověka nesmí nic čouhat 2) Maska na mrtvého – z papíru, nebo jiného přírodního materiálu 3) Nosítka – aby na nich mohl mumifikovaný ležet 4) Jídlo na cestu - připraví pro mrtvého jídlo na cestu. Buď z poskytnutých prostředků, nebo (což se jeví jako zajímavější) dostane družina peníze, za které si v obchodě koupí potřebné suroviny 5) Oblečení – připravit mrtvému slavnostní šat (egyptský oděv mrtvého zabalený do uzlíku obarveného přírodními barvivy) 6) Dary pro boha - připravit si klíč z etapy ŘEMESLNÍCI a skarabea z etapy UMĚLCI, z vosku vytvořit vešebta - figurku, která mrtvému pomáhá na onom světě. 7) Malba do hrobky - nakreslit na balicí papír malbu na ozdobení hrobky. 8) Báseň - sepsat báseň do Egyptské knihy mrtvých na radost ze života a víru v lidské snažení. 9) Odpovědi na otázky – •χ Jak se jmenuje vědec, který vám pomohl k cestě po Egyptě? •χ Chodily egyptské děti do školy? •χ Mohl mít egyptský muž více žen? •χ Co vadilo Egypťanům v jejich obydlí. •χ Jak se jmenuje zvíře, které Egypťané uznávali jako posvátné (není to skarabeus)? •χ Kdo dovezl do Egypta koně? •χ Jméno řeky, která byla v Egyptě smyslem života. •χ Podle koho máte názvy svých expedičních týmů? •= Používali Egypťané mapy? •= Dokázali operovat nádory v hlavě? Jakmile se setmí, začíná nesoutěžní část poslední etapy. Družiny se připraví na pochod (k zajímavému místu). Mrtvý je nesen na nosítcích. Cestou nesmí nikdo z družiny promluvit. U lomu je uvítá vyšperkovaný faraón – bůh RE. Před něho položí družiny nosítka s mrtvými. Kolem nich potom dary. Přednesou báseň … Bůh potom vysvětlí všem, že dnes nejde o smrt, jde o to, aby těmto lidem ukázal, že smrt není koncem všeho krásného, ale že tento život je důležité žít naplno. Poté mrtví procitnou, sejmou ze sebe fáče a převlečou se do slavnostního šatu a odcházejí za Bohem do lesa. Zbytek družiny se vrací do tábora a čeká na svého vyslance na ZÁPAD, který donese družině odměnu za jejich ctnostný život a ochotu žít podle nepsaných zákonů pravého lidství. Potřeby: potraviny na jídlo, balící papír, normální papíry, provázky, nitě, barvy, velké čokolády jako odměny Úkoly vedoucích: Příprava přivítání družin v lomu - trůn, příprava Boha Re a nacvičení jeho proslovu, ozdobení místa v lese, kde dostanou mrtví odměnu
Poznámka: Závěru, který se odehrává ( u nás ) v lomu, se musí věnovat zvýšená pozornost. Faraón – bůh musí sedět na trůnu, kolem něho musí být spousta rozsvícených svíček atd. … Rovněž je třeba dětem naznačit, že jde o slavnostní chvíli a že se před faraónem musí chovat.
3.Výpisky o Egyptě Do této části jsme zařadili pár základních výpisků našeho programového vedoucího o Egyptě. Není to žádné historické ani naučné dílo, ale pro základní orientaci přijde vhod. 3.1. Bohové Devatero - skupina 9 (nejdůležitějších) bohů Re - sluneční bůh, znaky - sluneční kotouč na hlavě, se sokolí hlavou Šov - bůh suchého vzduchu a světla Tefnut - bohyně vlhka, vlhkého vzduchu Geb - bůh země Nut - bohyně nebe, nohy na východě, ruce na západě, hvězdy cestují po jejím těle Usire - bůh podsvětí, bůh vegetace, dohlížel na růst rostlin, znaky - žezlo a důtky, bílá koruna s péry a rohy. Zabil ho bratr Sutech a části jeho těla rozházel. Usireho žena Eseta je posbírala a tak mohl Usire znovu ožít, pak se Usire stává vládcem zemřelých. Eset - manželka Usirova, strážkyně a čarodějka Sutech - bůh zmatku, pouští , bouří a války, bratr Usirův, znaky - neidentifikovatelné zvíře nebo muž s hlavou tohoto neznámého zvířete Nebthet - ochranné božstvo = „mýty o stvoření upřednostňují slunečního boha Rea, který bývá též nazýván Re-Harachtej nebo (Re)Atum. Nejrozšířenější z nich vypráví o stvořiteli, který se zjevil z vodního chaosu (praoceán Nún) na pahorku, prvním pevném předmětu, a které stvořil masturbací či plivnutím pár božstev, Šova a Tefnutu. Šov a Tefnut zase zplodili Geba a Nutu, zemi a nebe, jejichž dětmi byli Usire, Eset, Sutech a Nebthet.“ Další bohové Nun a Naunet - pravodstvo Huh a Hauhet - nekonečný prostor Kuk a Kauket - temnota Amon a Amaunet - co je skryté, Amon je král bohů, bůh větru, znaky Amona - dvě péra, Amaunet je ženská podoba Amona Anup - bůh pohřebišť a mrtvých, spojen s mumifikací, znaky - ležící pes („šakal“) nebo se psí hlavou, přiváděl zemřelé k vahám, kde se vážilo jejich srdce, aby se zjistilo, zda se zesnulý choval za života spravedlivě, hlídal váhy Thovt - bůh psaní a počítání, písařský bůh moudrosti a spravedlnosti, zapisoval výsledek vážení, znaky s hlavou ibise (nebo posvátné zvíře pavián) Hor - bůh nebes, nejstarší státní bůh Egypta, úzce spojen s panovníkem, znaky - se sokolí hlavou nebo sokol, často s dvojitou korunou, po úspěšném soudu přiváděl zesnulého před Usira, který byl doprovázen Esetou a Nebthetou Imhotep - zbožštělý úředník krále Džosera, léčitel, mudrc a kouzelník, považován za syna boha Ptaha a ženy Chreduanch Neit - bohyně války a lovu, znaky - červená koruna nebo dva zkřížené šípy a štít na hlavě nebo v rukou Hathor - bohyně žen a dětí, bohyně nebes, bohyně stromu, bohyně krásy a lásky nebo bohyně pohřebišť a mrtvých, znaky sluneční kotouč, kravské rohy, rovněž kravská hlava, kráva, pokud má chřestítko je bohyní hudby a radosti, manželka boha Hora Ptah - bůh stvořitel, ochránce řemeslníků, znaky - zobrazován jako mumie s třemi žezly Bastet - bohyně radosti a hudby, někdy ji dávají do souvislosti s blahodárným působením sluneční síly, znaky - hlava kočky
Moncev - bůh války, znaky - hlava sokola se slunečním kotoučem Maat - ztělesňuje kosmický řád ,božský pořádek, pravdu a spravedlnost, znaky - pštrosí péro na hlavě Renenutet - ochránkyně zemědělství a úrodnosti, znaky - tělo ženy s hlavou kobry Amentet - bohyně západu, která vítala mrtvé Heket - ochránkyně zrození, znaky - žába Sešat - bohyně písma, která dohlížela na obřady kladení základů každé posvátné budovy Sachmet - bohyně, která je symbolem ničivé stránky slunce, znaky - lvice Chnum - bůh nilských záplav, znaky - beraní hlava Bes - ochranný duch, znaky - deformovaný, vousatý trpaslík Tveret - uznávaná ochránkyně, zvláště žen a matek, znaky - hrošice další jména bohů - Herišef, Chonsu, Mut, Min, Anuket, Sobek, Nefertum, Harpokratés, Hapi, a bohyň Satet, Nechbet, Nebthetpet, Meretseger, Vadžet Jména dívčí - Meritre, Iti, Nefertari, Nefret (nefer = půvabná, skvělá) chlapecká - Neferhotep, Hemium, Paneb, Kenna 3.2.
Fakta o životě
Hospodaření s vodou •= nejdůležitější byl Nil •= Egypťané řece (tedy Nilu) nikdy nedali název, slovo Nil pochází z řeckého Neilos •= Nil má dva prameny - Bílý (vytéká z jezer Viktoriino, Jiřího, Edwardovo) a Modrý (pramení v etiopských horách, je často rozvodňován monzunovými dešti, kvůli nim je údolí pravidelně zaplavováno) •= Egypťané neznali vodovod •= pro zavlažování užívali kanálů a šadúfů - zařízení pro přečerpávání vody z kanálů na políčka nebo zahrady, bylo to velmi náročné a pracné Hyksósové •= Hyksósové byli asijské kmeny, které se snažily podrobit si Egypt, což se jim podařilo •= faraon Ahmose je na počátku Nové říše vyhnal •= Hyksósové = „náčelníci cizích zemí“ •= tito dobyvatelé zdaleka nedosáhli takového stupně civilizace jako jimi podmaněný národ, ale jejich přítomnost byla Egyptu prospěšná. Dali Egyptu za svůj vpád královský dar - dovezli koně a naučili Egypťany jak je využívat. Egypťané se nikdy nestali národem, jejichž muži v sedlech koní dobývají svět, ale změnila významně vojenskou organizaci. Některé z předmětů nalezených v hrobce Tutanchamonově: Předměty spojené s mumií: čtyři dřevěné svatyně, křemencový sarkofág, vnější a střední dřevěná rakev, vnitřní zlatá rakev, zlatá maska a ozdoby, zlatý diadém, zlatá dýka, kanopický baldachýn, kanopická skříňka Pohřební výbava: sošky krále, rozebrané vozy, lehátka a postele, opěry pro hlavu, trůn z pozlaceného dřeva, židle a sedátka, krabice, vázy a lampy, luky, pouzdra na luky a štíty, hole, biče a žezla, oděvy psací palety, šachovnice, šperky, vějíře, hudební nástroje, modely člunů, svatyně ze dřeva a ze zlata, sošky bohů, šavabty Zrození •= porody ve dřepu •= bezdětnost je velké neštěstí Dětství •= laskavý vztah rodičů
•= •= •= •= •=
hračky - káči, chrastítka, foukačky, panenky, nábytek pro panenky, postýlky kamínky, dřevo, hadříky, hrst písku, květiny, zvířata (ptáci, domácí zvířata, opičky) ze dřeva zvířata, loutka, krokodýly, levharti, kočky, sloni, panáci z bahna prasátka, ovce, psi, šakali, vodní ptáci, želvy, ještěrky, krokodýlci, cihly, míče, lodi, malé mumie míče - ze dřeva, pomalované nebo z kůže vycpané peřím, důmyslné pohyblivé hračky, vrhací hole ve tvaru bumerangu (užívaly se i při skutečném lovu) •= závodění, zápasení, běh, skákání •= děti, převážně hoši, nosili na jedné straně tzv. dětskou kadeř, chumáč vlasů, jinak byli pečlivě vyholeni
Výchova, učení •= Knihy moudrých rad do života, (bylo jich 12 - 7 z nich se zachovalo) •= učení se v praxi •= používala se i rákoska •= prince a princezny učili vychovatelé, učili se základům písma, gramatiky, stylistiky, literárních znalostí, matematiky •= dívky z obyčejných rodin se učily starat se o domácnost, etickým zásadám správného života •= dívky z lepších rodin měly ovládat tanec, zpěv, hru na hudební nástroje Láska, zábava •= tanec •= různé druhy hudebních nástrojů •= společenské deskové hry •= sport - box, zápas, šermování s holemi, střelba z luku, skok do výšky, do dálky, rovnováha, míčové hry Manželství •= počet žen - podle toho, kolik jich mohl muž uživit •= manželského partnera si mladý člověk může vybrat sám, starší jen mohou vhodné páry navzájem seznámit •= svatba - ne formální právní akt ani ne náboženský rituál, ale šlo o závazek ke společnému životu •= od 3. mezidobí - písemná svatební smlouva, která upravovala materiální práva manželky a jejich dětí •= možný rozvod, nevěra ženy je důvodem k rozvodu, mužova nikoliv •= žena musí porodit syna, dokonce bylo možné děti adoptovat Obydlí •= domy bohatých •= přízemí - dílny řemeslníků, pekárny, kuchyně, chlévy, sklady •= 1. patro - místnosti pro přijímání hostí a vedení úřední agendy •= 2. patro - soukromé obydlí s jídelnou, ložnicí (snad i koupelnou) a oddělenou částí pro ženy - harémem •= střecha - ohrazena, sloužila pro zásoby topiva, pro lehký přístřešek na posezení, pro sýpky •= řemeslníci - tak do 100 m2 (celkem 3 - 6 místností) •= bohatí - max. 2400 m2 (60 - 70 místností) •= domy chudých - z dřevěných kůlů, sítinových rohoží potřené vrstvou bahna, cihly z hlíny, kámen, dřevo na dveřní rámy a stropní trámy •= cihly se vyráběly z hlíny a slámy (ta se na několik dní namáčela do vody, protože pak pouštěla sliz dobrý na soudržnost •= malta - písek, sláma a plevy •= podlaha - udusaná hlína •= stěny - bílé, modré, žluté, zdobené lotosovými květy, kachničkami •= kuchyň nemívala strop kvůli ohništi, které bylo často ze tří stran obezděné
•= •= •= •=
oheň rozdělávali pomocí hůlky roztáčené na dřevěné podložce lampy - miska s olejem, ve které plul a hořel knot z rostlinného materiálu nebo ze stočené látky v zimě se topívalo trusem zvířat, děti a ženy sbíraly trus, který potom mísily se slámou v domech se často nacházela kdejaká havěť přenášející nemoci - mouchy (tyfus, paratyfus, střevní nákazy, oční choroby), komáři (malárie, trvalé otoky), štěnice, blechy, myši a krysy (jejich blechy přenášely dýmějový mor), malé ještěrky •= protože Egypťané neznali kanalizaci a studní nebylo mnoho, byl jejich způsob bydlení velmi nezdravý, k tomu se musí připočítat velké přelidnění na malém prostoru Péče o tělo •= oděvy - len, méně ovčí vlna, později i bavlna •= Egypťané neměli pochopení pro cizí styl odívání •= nitě se získávaly soukáním z lněné příze •= muži - krátká suknice, jejíž cípy jsou vpředu nahoře přehozené a zachycené přes boky páskem, který se vpředu zavazoval smyčkou (čím bohatší, tím delší suknice) •= vesničané - trojúhelníková zástěrka, jejíž cíp spadal přes hýždě, vpředu se klínovitě rozevírala •= lodníci, rybáři, ženci papyru a rákosu - nazí •= ženy - tunika od podpaží až ke kotníkům zavěšená úzkým páskem kolem krku, dlouhá, bílá, hladká, k tělu pevně přiléhající, někdy byla zavěšená na ramenou dvěma širšími pásky, někdy tunika sahala jen pod prsa. Později plisované suknice nebo prosté suknice se skládanou zástěrkou a plisovaná košile. Košile a tuniky se postupně rozšiřovaly. Nosily se i krátké široké pláštěnky s volnými okraji bez rukávů. Pláštěnky sahaly k hýždím a ozdobeny byly často třásněmi. Výjimkou nebyly šaty, které držely jen přes jedno rameno (bylo vidět ňadro), užívalo se hlubokých, širokých výstřihů •= tanečnice, hudebnice, zpěvačky, mladé služky - krátká zástěrka nebo sukýnka se dvěmi zkříženými pásky přes prsa nebo nahé •= později se začaly nosit kombinace - těsná tunika + průhledné (hladké nebo plisované) šaty s krátkými rukávy na prsou sešpendlené nebo svázané •= na okrasu se užívalo barevných prýmků, pásky, lemy •= obuv - buď bosi nebo se nosily sandály z palmových listů nebo papyru, které se na nohu uvazovaly třemi řemínky •= šperky - prsteny, čelenky, náhrdelníky, mnohem později i ty, které vyžadovaly krvavý zásah do těla náušnice, kruhy do nosu, tyčinky do rtů Dary Černé země - zemědělství, zahradnictví •= Černá země, tak se nazýval Egypt kvůli náplavám černého, úrodného bahna (nilská niva = černá země (kemet), poušť = červená země (dešeret)) •= pěstovalo se - pšenice, len, cibule, česnek, pór, egyptský salát zvaný locika, ředkvičky, zelí, chřest, okurky, melouny, čočka, hrách, boby •= v době záplav nebylo co dělat, proto to byla doba klidu, na papyrových loďkách jezdili navštěvovat příbuzné •= žně - březen, duben, nová záplava - 2. pol. června, mezitím se na políčkách pěstovala zelenina (2. úroda) •= zahrady - nejen zelinářská a ovocnářská funkce, také plnily estetické, psychologické a náboženské funkce •= stromy byly vzácností - sykomory, datlové a dúmové palmy, fíkovník, ...vinná réva •= chrpy, máky, chryzantémy, mandragory, sléz, kosatec, stračka, jasmín břečťan, papyrus, lotos (papyrus byl symbolem dolního Egypta, lotos symbolem Horního Egypta •= nejprve se rozhodilo semeno na vlhkou půdu po záplavách, políčko se zoralo, aby se semeno dostalo dolů a pak se tam pustil dobytek, aby zašlapal semeno pevně do půdy (aby ho ptáci nesezobali) Jídelníček •= Egypťané byli zdraví lidé atletických postav •= dobrým pokrmem bohatších bylo pečené hovězí maso, vepřové jim moc nechutnalo, to muselo stačit chudým
•= i když byl Nil plný ryb, nejedli se tak často, jak by se zdálo, a ještě si v nich vybírali (rybolov byl ale na druhou stranu dobrou zábavou), jen ti nejchudší se museli spokojit s rybami •= dokonce se daly jíst i klíčky papyru (jako salát) •= chleba, pivo ryby, zelenina (boby, čočka, hrách, česnek, cibule, pór, locika, okurky), ovoce (datle, bohatší lidé med, plody argunové palmy, důmové palmy, fíky sykomory, vinné hrozny, později egyptská švestka, ořechy, plod rohovníku obecného, broskve) •= maso - u chudých jen zřídka •= kuchaři - muži - vařili, dusili, pekli, občas i ragú nebo smažené •= kněží nesměli jít ryby vůbec, ostatní lidé jen některé z nich •= med = univerzální sladidlo, chudí sladili datlemi nebo jinými rostlinami •= znali mléko, sýr •= pro oleje měli 21 různých názvů •= sůl - neužívali mořskou •= prostí lidé jedli 2x denně, rukama nebo chlebovýma plackama nabírali jídlo, před jídlem si oplachovali ruce a vyplachovali ústa •= jídla bylo dost, ale hladomory se objevily - 7 let s nízkými záplavami Chov a lov zvířat •= hovězí dobytek, ovce, kozy, vepři, osli (často užívaní, ale pomalí), gazely oryx, koně (začali se používat až po vpádu Hyksósů, a to jen u bohatých, zapřahali se do lehkých dvoukolových vozíků, na slavnosti, na lov, na vojenské přehlídky a do války), husy a jiné domácí ptactvo, psi •= pasáci - hubení, neholení, pleš, vykasaná suknice, přes rameno nosili hůl, na níž visela stočená rohož a svazek nádob s proviantem •= důležitým a symbolickým zvířetem Egypta byla kočka, tu totiž domestikovali Egypťané •= znali dokonce včelařství •= Hatšepsut - měla svou „ZOO“ - paviáni, žirafy, leopardi, gepardi, cizokrajní ptáci •= lov - luk, šíp, oštěp, kopí, bolasa, pasti, lehké ohrady •= slepice nebyly známy •= hroši byli největší zvířata, která se v Egyptě lovila (hroch byl navíc spojen se zlým bohem Sutechem, ale na druhou stranu ochránkyně dětí a žen Tveret měla podobu hrošice) Řemeslníci •= mezi nástroje patřil i vrták na tětivě (podobný nástroj jakým Indiáni (a Egypťané taky) rozdělávali oheň) •= ke spojování dřeva při výrobě nábytku užívaly čepy (stejné jaké užívali i řemeslníci o tisíciletí později) •= zrcadla - z kovu (zejména z leštěného bronzu). Egypťané znali sklo, ale nedokázali jej vyrobit dost kvalitní, aby se dal využít na zrcadla. •= výrobci kamenných nástrojů, kamenných nádob, hrnčíři, skláři, tesaři a truhláři, koželuzi a sedláři •= přadleny a tkalci - převážně ženy, užíval se nejprve horizontální, později i vertikální stav, užívalo se často lnu, méně často konopí a vlny, srst velbloudů se užívala na pytle, hedvábí se začalo využívat později, oblíbenou barvou byla červená (ze světlice barvířské) •= taviči, kovolijci, kovotepci - nejprve se užívalo měděných plíšků. Samotná práce měla dvě části - zpracování suroviny a vlastní výroba předmětů. Před zpracováním suroviny se materiál vážil na váze s podpěrou nebo na váze držené v ruce. Egypťané neznali tavicí pec, tavili kov v tyglíku na otevřeném ohni (plochá miska s výlevkou na horním okraji). Roztavený kov se vyléval do ploché misky a pak se do plátu bušilo oblázky na plech požadované tloušťky. Až později se kov odléval do forem. Mezi výrobky se řadí misky, džbánky, nádoby na mytí, podložky pod nádoby, čepele- píky, motyky, sekery, motyčky, kovová zrcadla. Užívalo se nejčastěji bronzu (90% mědi + 10% cínu), o hodně později i železa. Z drahých kovů bylo nejprve upřednostňováno stříbro, zlato se užívalo jen na pozlacování, později se obliba otočila. •= šperkaři - vrtání korálků křemenným pískem a navlékání na nit Umělci •= užívali techniky jako řemeslníci
•= často to byla kolektivní práce •= sochaři - snaha co nejpřesněji vystihnout podobu, hlavní rysy (ne zachytit věk) •= kreslíři a malíři - štěteček z rákosu s rozžvýkaným koncem. Barvy: bílá (světlo, svítání, nádhera, radost), žluť (zlato, tělo bohů, věčnost), světlá žluť (pleť žen), hnědočervená (pleť mužů), červená (krev, život, zlo, násilí), zelená (voda, tyrkys mládí a svěžest), modrá (nebeská klenba, vlasy bohů a lapis lazuli), černá (půda Černé země, úrodnost, bohatství a posmrtný život). Malovalo se na uhlazenou stěnu nebo stěnu pokrytou omítkou z bahna a rozdrolené slámy s vrstvou bílé jemné sádry •= umělci stáli výš na společenském žebříčku než řemeslníci •= neužívali perspektivu •= barva byla důležitá, ale důležitější byly linie, které kresby ohraničovaly, barvy se nemíchaly, ani nijak neprolínaly •= sochy byly tesány i z velmi tvrdých materiálů, i když Egypťané měli k dispozici jen velmi primitivní nástroje, dokázali to jen proto, že pracovali velmi usilovně a pečlivě Lomy, lodi, pyramidy •= druhy pyramid - stupňovitá (nejstarší), klasická, lomená •= náklad se na lodích ukládal na otevřené prostory lodi, často jim úplně chybělo podpalubí nebo nějaké boudy na palubě, pro lidi byl prostor na přídi nebo na zádi •= kameny na stavbu pyramid se převážely na obrovských prámech, které unesly i 500 tun •= při cestách po řece lodě užívaly buď větru (cesty na jih) nebo proudu (cesty na sever) •= Chufuvova pyramida - základna o straně 230 m, zaujímá plochu 5 ha, na výšku původně měřila 146 m, kamenné bloky velikosti 1 kubického metru jsou rozmístěny v 201 vrstvách, z nichž první, u základů je vysoká 1, 5 m, další se pak stále zmenšují, až na vrcholku měří pouze 0,55 m, počet nalámaných bloků a přepravených na staveniště se odhaduje na 2,6 miliónů o celkové hmotnosti 7 miliónů tun. Dnes bychom k jejich přepravě potřebovali 7000 nákladních vlaků o nosnosti 1000 tun nebo 700 000 kamiónů o 10 tunách! Napoleon provedl ještě jiný výpočet - kamenné bloky ze tří pyramid by stačily k vybudování 3 m vysoké a 30 cm široké hradby kolem celé Francie! •= pyramidy - hluboké znalosti matematiky, měřičské práce, vybrání budoucího místa, velikost základny, sklon stran, astronomové - osa pyramidy k severu. Stavbu otevíral panovník. Nástroje - 1 - 3 kg těžký špičák, dláta (z pazourku, doleritu, později z mědi), čedičová nebo doleritová kladiva (3 - 5 kg), měděné pily (zuby se zrnky písku). Egypťané znali od Staré říše kolo, ale důležitější pro ně bylo klouzání saní po zpevněném povrchu s hladkým bahnem. Šedesátitunový balvan táhlo 172 lidí, ve čtyřech řadách po 43 mužích •= Lodi - lehké čluny z papyrových otepí (dřevěná pádla nebo tyče), pevnější lodě ze dřeva, velké lodě z dřevěných fošen spojovaných čepy, pryskyřicovým tmelem a lany z rostlinných vláken. Tyto velké lodě měly vesla i stěžeň. Chufuvova loď měřila 43 m na délku, 6 m na šířku, byla 148 cm vysoká, pohánělo ji 10 veslařů •= Egypťané znali páku, nakloněnou rovinu, neznali kladku ani kladkostroj, používali rovnoramenný trojúhelník, trojúhelník s olovnicí, dřevěné nebo kovové měřítko ve velikosti královského lokte (králův loket měřil 7 šířek ruky, každá šířka ruky měla 4 šířky prstů) •= ve vědeckých kruzích se stále vedou diskuse o počtech lidí, délce stavby (v knížce, kterou jsem užívala, byly uvedeny tyto údaje - 20 let, 100 000 dělníků, kteří se po čtvrt roce střídali) •= nejčastěji na stavbě pyramid pracovali zemědělci (ani ne otroci, ani ne svobodní občané), část lidí tvořila „civilní služba“, část zdraví mladíci nebo nezaměstnaní, část sezónně zaměstnaných nádeníků •= rozdělení pracovníků - mužstvo→5 pracovních skupin→5 oddílů s 10 muži (oddíly měli název, který obsahoval i jméno panovníka, pro kterého se stavba dělala) •= pracovní týden měl 9 dnů, 10. den se odpočívalo Královské hroby •= V Dér el-Medíně žili zdobiči hrobů v Údolí králů a královen. Dále tam byli speciální pracovníci - kameníci, štukatéři, výrobci sádry, umělci). Zvláštní postavení měl lid semedet. Byla to zvláštní vrstva, něco mezi řemeslníky a otroky. Pracovali na královských hrobech, pomáhali řemeslníkům. Často to byli nekvalifikovaní dělníci na těžší práce, dělníci na různé pomocné práce pro řemeslníky, zásobitelé vesnice.
•= •= •= •= •= •= •= •= •= •= •=
Nemuseli to být jenom lidé podílející se na stavbě hrobu, byli to i lidé „zvenčí“, kteří zabezpečovali chod vesnice, ... pracovníci byli rozděleni na dvě skupiny - každá pracovala na jedné straně hrobu. Jejich počet byl asi 40 mužů, s dokončováním se snižoval. do přelomu 19. a 20. dynastie si byli pracovníci rovni, pak se začalo rozlišovat mezi různými zaměstnáními, došlo k výraznému odlišení mezi řemeslníky a lidem semedet funkce v pracovní skupině - dva předáci, pro každou stranu hrobu jeden, dva zástupci pracovní skupiny, dva hlídači hrobu (později začali patřit do lidu semedet, byli to něco jako skladníci) délka hrobů - až 100 m v hrobech se pracovalo potmě - svíce z plátna délky asi 35 cm a spirálně ovázány kouskem tkaniny, natíraly se jedlými tuky, do olejů se přidávala sůl, která absorbovala vodu přítomnou v materiálu a zabraňovala tak čadění a usazování sazí na stěnách a stropech hrobů pokud panovník, umřel během stavby hrobu, měli pracovníci jen 70 dní (doba mumifikace) na dodělání kdy se nepracovalo - 10. den a svátek, sňatek, narození dítěte, nemoc pracovníka, pohřeb příbuzného, uštknutí hadem, služba v chrámu, ale i nutnost navařit si koncem týdne pivo nebo zajít s nemocnou oslicí k lékaři plat v podobě zrní (přebytečné zrní bylo možno vyměnit (výměnný obchod)), stát také přerozděloval zrní cena se vyjadřovala v šati = kroužek stříbra, i když se tím stříbrem neplatilo. 12 šati = deben cenové relace - koza stála 1/2 šati, kráva 8, postel 4, dům 10, otrok 7 debenů, děvče 4 debeny od 20. dynastie nastala bída. Velmi často se vykrádali hroby. za to mohl zloděje stihnout trest - useknutí ruky, jazyka, nosu či uší, vyhnanství do Núbie, nucené práce, smrt naražením na kůl, upálením zaživa, utopením, setnutím hlavy
Armáda •= ve Staré říši nebyla trvalá armáda •= od 6. dynastie byly vojáky z povolání núbijští žoldnéři •= nepřátelé - Lybijci, Núbijci, Asiati (ze severu), černoši (z jihu) •= Střední říše - stálá královská armáda pod velením důstojníků z povolání •= za Nové říše - výboje do zemí Přední Asie •= někdy se odváděli mladící proti jejich vůli, druhorození synové v armádě často hledali obživu •= uniforma - krátká zástěrka nebo pouhé pouzdro na penis, ozdobou pero ve vlasech •= denní program - tělesná cvičení se zápasy, cvičení v ovládání zbraní •= počátek Nové říše - osvobozenecký boj proti asijským vetřelcům, Hyksósům, pak výbojné války na sever a jih •= složení divize (5000 lidí)→20 pluků po 250 mužích→5 oddílů po 50 mužích, každý oddíl, pluk i divize měly své jméno (divize se pojmenovávaly po bozích - Amon, Ptah, Sutech, Re; další bohové - Hor, Usire, bohyně - Eseta, Nebtheta) •= Stará říše - kopiníci + lukostřelci, Nová říše - přibyla jízda •= existovali představení oddílů, pluků, divizí •= v armádě byli zaměstnáni i písaři (úředníci) - zajišťovali administrativní stránku početních stavů, zásobování výzbrojí a výstrojí, evidovali počty padlých, zajatců a bojové kořisti •= ve Staré říši byla armáda nejprve národní, pak se tam objevovaly i jiné národy - Núbijci (skvělí bojovníci), Medžajové (vyznamenali se v bojích proti Hyksósům), různé národy Asie, Středomoří, Lybie •= zbraně - klacek, kyj, pazourkový nůž, bojová sekyra, kopí, dále oštěp, bumerang, luk se šípy, vysocí velitelé měli dýku, meč •= na obranu se užíval štít ze dřeva potažený kůží, později i kožené helmice a košile •= za statečnost se mohly dostat skvostné zbraně (sekery, dýky, meče), šperky (zlaté lvy nebo mouchy, lev za statečnost, moucha za neúnavnou útočnost) •= výdělek - podíl na kořisti •= osud vojáka - tvrdý výcvik, nesmlouvavá disciplína, dlouhé pochody, možnost zranění nebo smrti, odměna vyznamenání a podíl z válečné kořisti •= zbraně - dýka, kopí, válečná sekera, luk a šípy, hroty nejprve kamenné, později i kovové
•= elitní zbrani byly bojové vozy (Egypťané je používali až v době, kdy je do Egypta dovezli Hyksósové), vozy byly velmi lehké a bez pružin, také velmi vratké. Posádku tvořili dva muži - pohůnek, který zacházel s bičem, a voják, který měl luk, šípy a oštěpy. Byrokrati nebo organizátoři •= písaři byli všude - byla to výlučná vrstva, která ovládala tajemství psaní a čtení •= nepsali jenom, byli to správní úředníci, vydávali rozkazy, kontrolovali, registrovali, povolovali nebo zakazovali •= písaři patřili do vyšší až nejvyšší vrstvy společenské hierarchie •= měli měkké ruce, čistý šat a mysl nezatíženou tělesnou únavou •= psalo se hieroglyfy, tak písmo Egypťanů nazvali Řekové, znamená to „posvátné“, ale pro běžný styk se užívalo hieratického písma, což byly obrázky redukované na zkratky, od 8. století se lidová řeč zapisovala v démotickém (lidovém) písmu •= do Střední říše se psalo shora dolů, zleva doprava, od nové říše vodorovně shora dolů •= užívalo se papyru (používal se jako papír, na lehké čluny, rohože, koše, sandály, suknice, lana), dnes už je skoro vypleněn, slovo papyrus pochází s egyptského „pa-puro“, což znamená „to královské“, na výrobu papyru měli králové monopol. Papyrus se vytvářel z rozřezaných stonků skládaných přes sebe, svitky se slepovaly z listů (list měl 15 - 50 cm) do délky 40 i více metrů •= méně se užívalo pergamenu (pečlivě vydělaná, tence vytažená a dokonale vybělená dobytčí kůže) •= písaři nosili dřevěnou nebo kamennou destičku zavěšenou na šňůrce přes ramena - byla to paleta se 2 důlky pro černou barvu ze směsi sazí a šťávy z papyru jako pojidla a na červenou barvu z jemně rozemletého páleného okru a pojidla, dále nosili kožený pytlík s nádobkou s vodou na rozmíchání barev a žlábek na štěteček ze stvolu sítiny s rozžvýkaným koncem, později pero z rákosu (jako husí brk) •= kromě papyru se užívaly střepy rozbitých hliněných nádob, úlomky vápence (ostraka) •= sepisovaly se především soupisy a seznamy, ale i životopisy, „Knihy moudrých rad do života“, literární historie, politické a propagační spisy, povídky, pohádky, bajky a cestopisné povídky, básně, anály, „královské novely“, „novely hodnostářů“, vědecká a naučná literatura, náboženská literatura, divadelní texty (básnická tvorba - Z. Žába: Zpěvy Nilu, M. Čermák, B Vachala: Dávné písně lásky) •= písařů bylo hodně, ale bez nich bychom o Egyptě nic nevěděli, navíc byli nositeli vzdělanosti Svatostánky •= množství chrámů •= staroegyptští kněží nebyli zvěstovateli pravdy jako křesťanští, řízení běhu světa se totiž předávalo z generace na generaci •= lidé sami se snažili žít řádně, aby si zasloužili posmrtný život •= šlo o zajištění boží přítomnosti na zemi •= obrovský počet bohů •= obrovské náklady na provoz chrámů •= kněz musel být očištěn pro svou práci (tzn. neznamenalo vystříhání se hříchů). Měli provedenu obřízku (kvůli čistotě, čistotnosti je dána přednost před pěkným vzhledem), oholené celé tělo (žádná veš, žádná nečistota, každý týden se holili, dokonce i řasy a obočí), museli se vystříhat mnohých jídel, nesměli solit a víno vůbec nesměli pít nebo jen v malých dávkách. Druh odmítaného jídla se měnil podle boha, kterému byl chrám určen. Kněží se směli ženit (často ale mohli mít jen jednu ženu). Několik dní před vstupem do chrámu nesměli mít pohlavní styk. Jejich oděv byl z čistého jemného lnu, jednoduchého střihu, vyšší kněží měli speciální šat, kněží předčitatelé nosili přes hrudník stuhu, oproti obyčejným lidem nosili sandály •= egyptské chrámy byly jen pro kněží, obyčejní lidé směli jen na nádvoří •= kněží se před vstupem do chrámu museli celí ponořit do vody a omýt •= program - ráno se uvítal bůh snídaní (bůh sní pouze duchovní podstatu jídla, zbytek si rozdělí kněží a zaměstnanci chrámu, toto jídlo pocházelo z vlastních statků, které věnoval chrámu král), následovalo postřikování vodou, kadidlo, modlitby, bohova ranní toaleta (umytí sochy, natření olejem, oblékání), opakovalo se to v poledne a večer, v poledne jen postřikování vodou a nakuřování kadidlem) •= ve svátky se pořádaly rituální průvody s ozdobenou sochou
•= kněží vykonávali i soudcovské funkce, hodně studovali a cestovali kvůli svátkům sousedních chrámů •= hierarchie 1. velekněží, 2. zástupci velekněží (pečovali o majetek chrámu), 3. kněží specialisté (měli na starost nějakou oblast, stolisté, předčitatelé, vzdělanci, „sem“ = obřadníci, horoskopové - zpracovávali horoskopy, šťastné a nešťastné dny, chrámoví zpěváci a hudebníci - to mohly dělat i ženy), 4. nižší kněží “očištění“ (nosiči posvátných předmětů, obětníci, vrchní zahradníci, chrámoví kreslíři); zvláštní postavení měli kněží - mumifikátoři •= v chrámech se zrodilo egyptské divadlo •= král byl prostředníkem mezi bohy a člověkem. Zastupoval člověka před bohy a bohy před člověkem. Král teoreticky pečoval o bohy, ale prakticky to prováděli kněží. •= slovo faraon znamená „velký dům“ Písaři Domů života •= Domy života souvisely s většími chrámy •= v Mennoferu, Achetatonu, Achmímu, Abydu, Koptu, Esně a Edfú •= složeny z pracoven, projekčních kanceláří, laboratoří, astronomických pozorovatelen •= sepisovaly se tam, ověřovaly a opisovaly náboženské, ale i odborné texty a příručky a vědecké bádání •= existence chrámových archívů či knihoven •= Egypťané znali teologii, historii dávných králů, geografii, astronomii, geometrii, léčivé byliny, nemoci a jejich léčení, ... čtení budoucnosti •= bohužel to nebyla moderní věda, ale lpění na starých spisech (hlavně v pozdější době), přesto šel výzkum dopředu, protože ne vše šlo vyřešit na základě starých svitků •= přepisovali Knihy mrtvých - důležité pro zemřelé na cestu na onen svět •= kalendář - 12 měsíců po 30-ti dnech + 5 svátků, dělili jej do třech období - období záplav (achet, červenec říjen), období pučení (peret, od listopadu do února), období sklizně (šenu, od března do června) •= hieroglyf - znak egyptského písma, z řeckého „posvátné řezby“. Hieroglyfy se používaly jako monumentální forma písma, v niž má většina znaků identifikovatelnou obrázkovou formu a jednotlivé znaky nejsou spojovány dohromady. •= hieratické písmo - název odvozen z řeckého hieros „posvátný“. Obvyklá forma písmy, převážně psaná na papyrus a ostraka, která byla používána po celou dobu egyptských dějin. v pozdějších obdobích se hieratického písma používalo pouze pro zápis náboženských textů, proto ten název. Hieratické znaky pozbyly obrázkového charakteru hieroglyfů a při psaní byly často spojovány dohromady. •= démotické písmo - název odvozen od řeckého slova démos „lid“. Je to další vývojová fáze hieratického písma. Obvyklé písmo běžného použití v pozdním a řecko-římském období. •= kurzíva - zběžná, rukopisná podoba písma, hlavně hieratického a démotického. Kurzívní hieroglyfy jsou zvláštní zjednodušenou podobou znaků, které se podobají hieratickému písmu, celkem brzy (oproti jiným typům písma) se od tohoto ustoupilo. •= písař spíše kreslil než psal, musel držet ruku nad psací plochou, aby napsané nerozmazal •= na jedno namočení pisátka při psaní hieratického textu mohl napsat asi tucet znaků •= při psaní se užívaly barvy černá a červená (hodně jako prapůvodce počátku odstavců) •= výtvarné umění a písmo bylo spojeno •= jeden obrázek značil buď písmeno nebo shluk písmen a nebo konkrétní věc (slovo „hadřík“ by napsali jako obrázek hada, Ř a K, protože většinou neužívali ani samohlásek, i když je v „abecedě“ najdeme a v některých slovech také) Lékařství •= lékař jako hieroglyfická značka - šíp (na otvírání hnisavých ran) •= neexistovaly zdravotní sestry, ale byli obvazovači, maséři, ošetřovatelé a laičtí lékaři •= adepti lékařství se učili v Domech života (anatomie podle svitků o pitvání zvířat) •= některá péče bezplatná, jiná ne •= nejdůležitější kniha - Ebersův papyrus •= srdce - střed organismu - sídlo duše, rozumu, charakteristických vlastností a vůle, ze srdce vedly kanály METU, pro spojení se všemi orgány, příčinou poruch bylo ucpání metu
•= znali asi 200 druhů nemocí (neznali nemoci jater, ledvin, slinivky, sleziny) •= čím trpěli? - zaprášení plic paraziti, neštovice, obrna i arterioskleróza (výše postavení Egypťané si dopřávali živočišné tuky), výrůstky na páteři (kvůli jejímu namáhání), zranění a zlomeniny, nemoci kloubů (artrózy) •= chrup - netrpěli ani tak kazivostí (ke slazení nepoužívali cukr, ale med, ale obrušováním, zubním kamenem i paradentózou •= znali více než 200 léků - z běžných věcí - masa, tuku, krve, mléka, žluče, stolice, moči, listů, plodů, dřevěné moučky, z rostlin (blín, durman, mandragora) •= výplachy, klystýry, kapání do očí, diety, inhalace •= lněná obinadla, nitě, sítě, tampóny, polštářky •= zlomeniny zpevňovali žebry z palmových listů, proužky kůry, rákosem nebo dřevem obaleným plátnem nebo rostlinnými vlákny •= rány snad uměli šít, ale spíš je stahovali obinadly •= žhavý nůž - hnisavá ložiska, puchýře u spálenin, bradavice •= o složitých operacích, jako trepanace lebky, není psáno •= vypadlý zub uměli připevnit zlatým nebo stříbrným drátkem k sousedním •= tam, kde nic nepomohlo, měla pomoci magie Odkud se nikdo nevrací •= člověk je 10 let dítětem (učí se, co je smrt a život), 10 let si naučení osvojuje, 10 let vydělává a získává majetek, po dalších 10-ti letech dosahuje stáří, kdy se mu srdce stává rádcem, zbývá 60 let plného života •= průměrné dožití ženy 58 let, muže 54 let, ale jednotlivci se dožili i 80 let, věk prostých lidí - jen asi 20 - 25 let!!! (velká dětská úmrtnost) •= víra ve vzkříšení (víra pramenila v pozorování přírodních jevů - východ a západ slunce, semeno vyroste, ...) •= po smrti opouští duše tělo a smí se do něj vrátit po rituálním očištění - mumifikaci •= po smrti se odváží tělo do očišťovacího stanu, rituální omytí zemřelého, převoz do mumifikační dílny •= pomůcky - spirálovitě zakřivený měděný háček, pazourkový nebo obsidiánový nůž, kovový nůž, kleště na vsunování vycpávek •= nebyla to jen mechanická práce, ale i rituální obřad •= k vysušování vnitřku se užívalo nejdřív soli, pak natronu •= v těle zůstalo srdce (údajné sídlo duše) a ledviny (jsou schované před hledající rukou mumifikátora) •= vnitřnosti se umyly v natronu, usušily, zalité do pryskyřice se ukládaly do dřevěných skříněk nebo kamenných nádob •= pak se tělo pomocí natronu vysušilo a očistilo od zbytků, navonělo, nakouřilo kadidlem, pomazalo vonnými oleji •= do hlavy se lila pryskyřice, hruď a břicho se vycpalo kusy plátna napuštěnými pryskyřicí, cupaninou, pilinami, hlínou s pískem, lišejníkem nebo slámou •= do očnic se vsazovaly umělé oči, nehty se upevnily lněnými nitěmi, vycpávky do podkoží •= pak se tělo potíralo olejem, a začalo obvazovat - nejdřív prsty, ruce, nohy a nakonec tělo •= obličej mrtvého krále kryla zlatá maska •= existovaly 3 třídy mumifikace: 1. bohatí - vše, 2. střed - ne mozek, vnitřnosti jen částečně, 3. zbytek - jen vysušení natronem •= cesta - pohřební průvod do posvátných měst, + průvod nosičů s mastmi, vínem, ovocem, masem, chleby, zeleninou, + věci pro zemřelého, předměty potřebné na onom světě •= před hrobem - recitace textů oslavujících zemřelého, rituál „otvírání úst“ - omytí obličeje zemřelého (obnovení všech smyslů) •= rozloučení se příbuzných se zemřelým (pak se dělaly zádušní mše) •= „Egypťané si uvědomovali stálou hrozbu smrti a po celý život se připravovali na řádné zajištění svého věčného příbytku, vážili si života na této zemi i všech radostí, které přináší“ •= „Proto se raduj a žij, •= žij z každého krásného dne.“ •= z písně harfeníka z hrobky krále Antefa
•= do hrobek se dávaly pohřební soška (vešebtové, šavabtové) - měly zemřelému pomáhat při pracích v podsvětí, jejich úkolem bylo vykonat na onom světě obtížné práce, které by sna d bůh mrtvých Usire mohl uložit osobě, jejíž jméno nesly. Tihle vešebtové, velmi početní, protože na každý den byl potřeba jeden z nich, tedy 365 na rok, a k tomu na každých deset velitel takové skupiny, to znamená dohromady přes 400 sošek, byli zavřeni v malých dřevěných schránkách rozestavených po podlaze hrobky poblíž sarkofágu. •= vznik tradice mumifikace - dříve se zemřelí pohřbívali do nízké jámy v písku a přítomnost sucha a písku mrtvého dokonale vysušila. Lidé to brali jako důkaz nutnosti uchovat nějak tělesnou schránku pro cestu do podsvětí. Když se pak později začalo používat rakví, docházelo samozřejmě k rozkladu. Aby se tomu předešlo, naučili se lidé vysušovat těla sami. •= člověk má několik druhů duše - Ba - zobrazovaná jako pták s lidskou hlavou, duše, která nese morální a rozumové kvality člověka, Anch - „zářící duch“, symbol života a Ka - „duchovní dvojník“, životní síla nutná pro život v záhrobí •= natron - uhličitan sodný (NaOH), získávali jej z jezírek v oblasti mezi Káhirou a Alexandrií •= mastaby - hrobky z cihel, které si nechávali stavět boháči •= úplně ti nejchudší pohřbívali své zemřelé na rohož do jámy v písku, končetiny mrtvému ohnuli, aby mohl odpočívat vleže na boku, hrob přikryli velkým kamenem, aby tělo nevyhrabali šakali •= kanopy byly nádoby na vnitřnosti (játra, plíce, žaludek a střeva), byly dány pod ochranu Horových synů (Amseta, Hopeje, Duamutefa, Kebehsennufa), každá kanopa byla zakryta „poklicí“ ve tvaru démonů jednotlivých Horových synů (podoby člověka, paviána, šakala a sokola) •= Kniha mrtvých - obsahovala magické a rituální formule a nákresy, které měly pomáhat přežít v záhrobí, měla 190 kapitol 3.3. Historická fakta Vývoj v čase Predynastická doba 6000 - 3200 př. Kr. −= žádné stavby, ale mnoho kamenných nástrojů a zdobené keramiky −= lov, sběr, trochu zemědělství −= vynález písma (možná stimul z Mezopotámie) Archaická doba (ranné období) 3200 - 2700 př. Kr. −= velké cihlové hrobky v Hierakónpoli, Abýdu (králové) a Sakkáře (úředníci), rozvoj písma −= krásné předměty z mědi a kamenné nádoby −= 1. - 3. dynastie Stará neboli mennoferská říše asi 2700 - 2200 př. Kr. −= počátky kamenných staveb, Džosérova stupňovitá pyramida v Sakkáře, rozvoj písma v pyramidách, od 4. dynastie přechod od stupňovitých pyramid ke klasickým −= technické a umělecké dovednosti dosáhly své klasické podoby −= velká tažení do Núbie −= nádherné sochy a výbava hrobů −= hlavním městem je Mennofer (řecky Memfis) −= 3. - 6. dynastie První přechodné období asi 2180 - 2060 př. Kr. −= období bezvládí, kdy centralizovaná moc upadala, po něm následuje doba, kdy Egyptu vládnou dvě dynastie zároveň, jedna na severu, druhá na jihu země −= v době vládnutí 8. dynastie nízké záplavy a hladomor −= 7. - 11. dynastie Střední říše neboli První Vesetská říše 2060 - 1785 př. Kr. −= novým hlavním městem je Veset (řecky Théby) −= čilý stavební ruch, rozkvět materiální a intelektuální kultury, reformy ve správě Egypta, silná armáda −= konec 11 a 12. dynastie Druhé přechodné období 1785 - 1580 př. Kr.
−= období politické nestability, o němž se ví jen velmi málo, charakterizované invazí Asiatů, Hyksósů, kteří ovládli zemi, přistěhovalci z Palestiny −= 13. - 17 dynastie (15. a 16. dynastie jsou dynastiemi Hyksósů) −= z památek se zachovaly hlavně množství soch a stél a skarabů (zvlášť v době vlády Hyksósů) Nová říše neboli Druhá Vesetská říše 1580 - 1090 př. Kr. −= velké chrámy, svatyně, hrobky, stély, sochy, např. Amonův chrám v Karnaku, chrámy v Luxoru, Tutanchamonova hrobka, velké hrobky v Údolí králů a v Údolí královen) −= za vlády Amenhotepa III. byl počet obyvatel Egypta odhadován na 9 - 10 miliónů lidí −= v době vládnutí 19. dynastie byl Egypt ohrožován bojovými Chetity −= 18. - 20. dynastie Třetí přechodné období 1085 - 715 př. Kr. −= z politického hlediska doba značně nepřehledná. Egypt je fakticky rozdělena na Sever, kde vládnou faraonové „tanitští“ a jih pod nadvládou Amonových veleknězů −= období (zpočátku) chudé na uměleckou činnost −= 21. - 24. dynastie Etiopská a sajská renesance 750 - 525 př. Kr. −= umění napodobující vzory Staré a Střední říše −= 25. - 27. dynastie Poslední egyptské dynastie 404 - 341 př. Kr. −= 28. - 30. dynastie Druhá perská nadvláda 341 - 333 př. Kr. −= Egyptu vládnou tři perští panovníci Ptolemaiovský Egypt 330 - 30 př. Kr. −= Egyptu vládnou faraonové mluvící řecky −= v r. 322 př. Kr. obsadil Egypt Alexandr Veliký a dal založit město Alexandrii −= v r. 48 př. Kr. přijíždí do Egypta Caesar, aby chránil Kleopatru, která byla svržena z trůnu svým bratrem −= výstavba a rekonstrukce četných chrámů Egypt římský a byzantský 30 př. Kr. - 639 po Kr. −= v r. 30 př. Kr. dobude Egypt Oktaviánus, ale fakticky byl Egypt pod římským protektorátem už od r. 59 př. Kr., v r. 639 ovládnou Egypt Arabové zjednodušené dělení období rané období 3100 - 2600 př. Kr. STARÁ ŘÍŠE 2600 - 2134 př. Kr. první přechodné období 2134 - 2040 př. Kr. STŘEDNÍ ŘÍŠE 2040 - 1640 př. Kr. druhé přechodné období 1640 - 1550 př. Kr. NOVÁ ŘÍŠE 1550 - 1070 př. Kr. třetí přechodné období 1070 - 712 př. Kr. pozdní období 712 - 322 př. Kr.
