Sborník Jihoèeského muzea v Èeských Budìjovicích Pøírodní vìdy Acta Musei Bohemiae Meridionalis in Èeské Budìjovice Scientiae naturales Sbor. Jihoèes. Muz. v Èes. Budìjovicích, Pøír. vìdy
48
123 129
2008
Èerný høebenitý (Melampyrum cristatum L.) v jiních Èechách Melampyrum cristatum in South Bohemia
Milan TECH 1), Václav CHÁN 2), Martin LEPÍ 3), Petr LEPÍ 4), Radim PAULIÈ 2), Ladislav REKTORIS 5), Milan SOUKUP 2) 1) Pøírodovìdecká fakulta Jihoèeské univerzity v Èeských Budìjovicích, 2) Jihoèeská poboèka Èeské botanické spoleènosti pøi AV ÈR, Èeské Budìjovice, 3) Jihoèeské muzeum v Èeských Budìjovicích, 4) Správa CHKO Blanský les, 5) Správa CHKO Tøeboòsko Abstrakt. Melampyrum cristatum je významný, vzácný a kriticky ohroený druh jihoèeské kvìteny. Pouze tøi z devíti historických lokalit se podaøilo terénním výzkumem ovìøit. Recentnì existující lokality se nacházejí u obce Èakovec v Budìjovické pánevi, obce Pøeseka v Tøeboòské pánvi a u obce Hoøice na umavì v Èeskokrumlovském Pøedumaví. Hlavní biotopy druhu v jiních Èechách jsou hráze rybníkù, okraje lesù a køoviny. Druh je ohroen pøedevím eutrofizací a expansí døevin v krajinì. V èlánku jsou podrobnì popsány historické údaje a aktuálnì ovìøené lokality, je pøiloena fotografie druhu a mapka rozíøení v jiních Èechách. Klíèová slova: Èeská republika, floristické záznamy. Abstract. Melampyrum cristatum is a significant, rare and critically endangered species in the South Bohemian flora. Only three of nine historically known localities were rediscovered base on recent field research. The verified localities are situated close to Èakovec village in the Budìjovická pánev basin, Pøeseka village in the Tøeboòská pánev basin and Hoøice na umavì village in the Èeskokrumlovské piedmont of the Bohemian Forest. The common habitats of the species in South Bohemia are pond damps, margin of woods and scrubs. The main threat to the species stems from eutrofisation of the country and forest and scrub expansion on the localities. Detailed description of verified and historical localities, photographs of the species and the distribution map in South Bohemia are given. Key words: Czech Republic, floristic records.
Úvod V letech 20062007 jihoèeská poboèka Èeské botanické spoleènosti v rámci projektu kolektivní revize historických lokalit velmi vzácných jihoèeských rostlin sledovala druh Melampyrum cristatum. Druh byl v Komentovaném èerveném seznamu jiní èásti Èech (CHÁN 1999) zaøazen do kategorie nezvìstných druhù, avak ji v roce 2001 nalezla A. Vydrová zcela novou lokalitu (VYDROVÁ 2002) a ukázalo se, e druh stále roste i na Tøeboòsku. Avak o výskytu na nìkterých dalích historických lokalitách nebylo nic známo a právì na dlouhou dobu neovìøované a potenciálnì existující historické lokality se soustøedilo úsilí pracovníkù poboèky v minulých dvou letech.
123
Metodika Nomenklatura taxonù je sjednocena podle práce KUBÁT et al. (2002). Lokality jsou zaøazeny do fytochorionù (SKALICKÝ 1988) a do mapovacích polí o velikosti ètvrtiny základního pole (kvadrantù) støedoevropského mapování (EHRENDORFER & HAMANN 1965). Zemìpisné souøadnice jsou uvedeny v systému WGS 84 a byly odeèteny z pøístroje GPS. Pokud jsou uvedené nálezy dokladovány herbáøovými polokami, je jejich uloení oznaèeno mezinárodním akronymem pøísluné veøejné sbírky podle práce VOZÁROVÁ & SUTORÝ (2001). Za zkratkou CB následuje evidenèní èíslo poloky, pod kterým je uloena v herbáøi Jihoèeského muzea v Èeských Budìjovicích. Pro zapsání fytocenologického snímku byla pouita rozíøená Braun-Blanquetova stupnice abundance a dominance podle WESTHOFF & van der MAAREL (1973).
Charakteristika druhu Èerný høebenitý (obr. 1) se vyskytuje v pruhu od západní Evropy a do Asie po Altaj a horní tok Jeniseje, schází vak v nejjinìjích a severnìjích èástech Evropy i Asie (MEUSEL et al. 1978). V ÈR roste nejèastìji v ípákových a subxerofilních teplomilných doubravách, køovinách a na køovinatých stráních, v lesních lemech a vyskytuje se i na specifickém typu kvìtnatých luk, vìtinou v èasnì kvetoucí varietì M. cristatum var. solstitiale. Dává pøednost hlinitým pùdám slabì a silnì zásaditým. V ÈR je èerný høebenitý roztroueným druhem termofytika, v mezofytiku se vyskytuje vzácnì na nejpøíhodnìjích lokalitách (JAVORSKÁ 1993; TECH 2000). Bodovou mapu rozíøení v ÈR zpracovala s drobnými nepøesnostmi (viz níe) JAVORSKÁ (1993).
Historický a souèasný výskyt v jiních Èechách Na území jiní èásti Èech byl tento èerný vdy vzácným druhem (obr. 2). Jeho výskyt lze povaovat za fytogeograficky i vegetaènì velmi významný, protoe ze stanovitních nárokù a rozíøení druhu lze usuzovat, e indikuje historický výskyt druhovì bohatých svìtlých doubrav. Ovem pomìrnì typickým náhradním stanovitìm druhu v jiních Èechách jsou hráze rybníkù. 38. Budìjovická pánev
Z Budìjovické pánve pocházejí nejstarí údaje o výskytu èernýe høebenitého v jiní èásti Èech, které uvádí ji Èelakovský v Prodromu (ÈELAKOVSKÝ 1883). Druh byl nalezen ve dvou oblastech. První lokalitou je Radanská baantnice u Radan nedaleko Protivína (6850b), kterou nalezl Dìdeèek (Am Rande der Fasanerie bei Radan auf kalkiger Unterlage DÌDEÈEK 1872; Písek: Radaner Fasanerie bei Protivín, [Radanská baantnice u Protivína] DÌDEÈEK in ÈELAKOVSKÝ 1873). Tato lokalita existovala a do 70. let 20. století, kdy druh jetì zaznamenal Hejný na ohradní zdi (HEJNÝ 1998). Pøi revizi lokality V. Chánem, V. ílou a M. Soukupem na konci 90. let pøi pøípravì první verze Komentovaného èerveného seznamu jiní èásti Èech druh vak ji nebyl nalezen a ani lokalita se ji nezdála pøíli nadìjná. Druhou oblastí výskytu v Budìjovické pánvi bylo irí okolí eleznièního nádraí Hluboká nad Vltavou, kde druh zøejmì nalezl E. Purkynì (Hluboká, PURKYNÌ in ÈELAKOVSKÝ 1873; Frauenberg [Hluboká] PURKYNÌ in ÈELAKOVSKÝ 1881; Hluboká: v hájku u nádraí ÈELAKOVSKÝ 1883). Velmi pravdìpodobnì se druh v tomto území vyskytoval roztrouenì a to od hráze rybníka Bezdrev, pøes lesík a louky u eleznièního nádraí a po lovecký zámek Ohrada. Nejpodrobnìji uvádí výskyt v této oblasti MAREK (1910): na Hluboké v hájku u nádraí (Purkynì) a sice hojnìji na východním svahu hráze rybníka Bezdreva pod spoutí poblí batýøe, spoøe i ojedinìle v hájích mezi nádraím a loveckým zámkem Ohrada. Výskyty spadají do kvadrantù støedoevropské mapovací sítì 6952c a 6952d a velmi pravdìpodobnì se vechny nacházely ve fytogeografickém okrese Budìjovická pánev, a proto údaj z Kvìteny ÈR z Písecko-hlubockého høebene (TECH 2000) je chybný. Výskyt druhu je z oblasti Hluboké opakovanì doloen (na lukách u Hluboké, leg. G. Smolaø 1884 PR; Hluboká, místy a vzácnì leg. L. Baa sine die CB; Hluboká u nádraí leg. L. Baa 15. 7. 1949 CB). Poslední známý údaj z oblasti pochází od zámku Ohrada: Hluboká nad Vltavou (6952d): po pravé (jiní) stranì cesty, jdeme-li od lovec. zámku na
124
nádraí, asi 100 m za rozcestím 3 cest, ve vlhèí lesní struze leg. J. Hartl 29. 7. 1954 CB). Okolí eleznièního nádraí Hluboká byla pøi ovìøování lokalit M. cristatum vìnována detailní pozornost, zejména pøi exkurzi 29. 7. 2006. Velmi podrobnì byla prozkoumána celá hráz rybníka Bezdrev, les západnì od nádraí a lemy lesíkù jinì od loveckého zámku Ohrada, vèetnì pravdìpodobné Hartlovy lokality. Bohuel se nepodaøilo výskyt druhu ovìøit. V oblasti bezesporu dolo ke zmìnì vegetace. Jednak velmi pravdìpodobnì zhoustl stromový zápoj a tedy výraznì zastínìní èásti hráze Bezdreva i dalích lesních porostù, ale také dolo ke zmìnì v obhospodaøování luk. Pøesto vzhledem k rozlehlosti území nelze recentní výskyt druhu zcela vylouèit. V území se ve zbytcích objevují zachované lemy s nìkterými druhy typickými pro svaz Molinion, kde by výskyt druhu jetì snad pøipadal v úvahu. Jedinou existující lokalitou v Budìjovické pánvi je lokalita u rybníka Bojitì jv. od Èakovce, kterou nalezla v roce 2001 A. Vydrová (Èakovec: na severní a jiní hrázi rybníka Bojitì) a z lokality rovnì publikovala fytocenologický snímek (VYDROVÁ 2002). Lokalita byla znovu revidována v roce 2007: 38. Budìjovická pánev, Èakovec (7251a), na hrázi rybníka Bojitì, 48°5754,0" N, 14°1938,4" E, (GPS), 440 m n. m., trávník pod duby, roztrouenì, (leg. M. Lepí a P. Lepí 2007, CB 65048). Druh se vyskytuje na obou hrázích rybníka. Je ohroen zarùstáním hrází trnkou a eutrofizací z pøilehlých polí èi v souvislosti s hnojením rybníka.
39. Tøeboòská pánev
Druhým dávno známým územím výskytu èernýe høebenitého v jiních Èechách je Tøeboòská pánev. Konkrétnì oblast severovýchodnì od rybníka Velký Tisý u Lomnice nad Lunicí. Zde byl druh nalezen A. Weidmannen v roce 1886 (Dubovce bei Lomnic WEIDMANN in ÈELAKOVSKÝ 1887; Dubovce leg. Weidmann 16. 6. 1886 PR, BRNU). Údaj byl postupnì pøebírán mnohými dalími autory (napø. DOMIN 1904, MAREK 1910) a postupnì byl druh v oblasti objeven na pøinejmením 4 nepøíli vzdálených mikrolokalitách, které souhrnnì popisuje AMBRO 1948a (hojnì v dubinì u rybníka Smíku, na hrázi Vel. Panenského, Vel. Dubovce a Vel. Tisého) a údaje ve stejné podobì pøejímá HOUFEK 1952. Doloené lokality jsou hráze (a jejich bezprostøední okolí) rybníkù Velký Tisý (v lesíku u rybníka Velkýho Tisýho, leg. Tocl 28. 7. 1902 PR; na hrázi ryb. Vel. Tisý, leg. R. Kurka 21.8.1942 CB; rybník V. Tisý hráz pod duby u osikového poloostrova, leg. D. Blaková 23.6.1961 CB), Velký a Malý Dubovec (pod hrází ryb. Vel. Dubovce u V. Tisého, leg. D. Blaková 23.6.1961 CB; Na hrázi rybníka Malý Dubovec u Lomnice, 424 m n. m., leg. R. Kurka 21.8.1942 CB; leg. R. Kurka 1978 CB; hráz ryb. Vel. Dubovec leg. R. Kurka 17. 7. 1978 CB), oblast rybníkù Velký a Malý Smíek (dnes chybnì na turistických mapách udáváno té jako Smyèek; mezi rybníky Velký a Malý Smíek AMBRO 1948b; na hrázi rybníka Velký Smíek u Lomnice, 424 m n. m. leg. R. Kurka 21.8.1942 CB, HR; Lomnice n. Lu.: SPR Velký a Malý Tisý køoviny na bøehu rybníka Malý Smíek leg. M. Rivola 16.6.1971 CB). Lokalita na hrázi rybníka Velký Panenský, nebyla pravdìpodobnì dokladována. V souèasné dobì vak v tomto prostoru existuje ji pouze jediná lokalita a to dubina u rybníka Smíek, která byla zøejmì i v minulosti nejlépe zachovaným místem charakteru doubravy v oblasti Velkého Tisého (AMBRO 1948b). Tato lokalita je totoná s lokalitoudoubrava na poloostrovì rybníka Velký Panenský, kterou uvádí VYDROVÁ (2002) avak s nesprávnými zemìpisnými souøadnicemi) a která byla znovuobjevena v roce 2000 J. Rybenským a J. Hláskem a od té doby je pravidelnì sledována pracovníky Správy CHKO Tøeboòsko. V posledních 5 letech se poèet jedincù èernýe høebenitého pohybuje mezi 80110. Pøesná lokalizace je 49°356.78"N, 14°440.61"E a náleí stejnì jako vechny ostatní zaniklé mikrolokality do kvadrantu støedoevropské mapovací sítì 6954a. Lokalita se zdá být v souèasné dobì stabilní, ale je zøejmé postupující nadmìrné zastínìní a zarùstání køovinami. Do budoucna Správa CHKO Tøeboòsko uvauje o nasazení lehkého zpùsobu managementu ve formì citlivého vyøezávání køovin.
Horaïovicko a Suicko-horaïovické vápence
Mnohem pozdìji ne v Jihoèeských pánvích byl druh objeven na Horaïovicku a v Pøedumaví. Zøejmì prvním, kdo v tomto území druh nalezl, byl J. Moravec. Èerný høebenitý objevil na Suicko-horaïovických vápencích nedaleko obce Boubín u Horaïovic: v lese na Svitníku k sedlu k Mouèance Z od Boubína (leg. J. Moravec 21.7.1954, PRA). Lokalita se velmi pravdìpodobnì nacházela v kvadrantu 6648a. VANÌÈEK (1969) tuto lokalitu chybnì situoval na Prácheò. Hledání druhu v této oblasti byla vìnována exkurze jihoèeské poboèky 23. 6. 2007, avak druh se ovìøit nepodaøilo. Výskyt nelze zcela vylouèit, protoe se jedná o pomìrnì rozsáhlé území s celkem vhodnými biotopy. Ovem podle ústního sdìlení J. Moravce R. Paulièovi kolem roku 2005 lokalita pravdìpodobnì zanikla ji v 70. letech, kdy sám nálezce zjistil na místì pùvodního výskytu smrkovou monokulturu. Pøi revizi herbáøe Jihoèeského muzea byla pøekvapivì objevena poloka M. cristatum, chybnì urèená jako M. nemorosum, sbíraná J. Vanìèkem na Puèance (Horaïovicko Hejná, Puèanka, leg. J. Vanìèek 1.8.1957). Aè v tomto pøípadì nelze zcela vylouèit zámìnu
125
sched (fenologická fáze sebrané rostliny ponìkud neodpovídá pozdnímu datu sbìru), je moné, e sbìr skuteènì pochází z Puèanky (hranice kvadrantù 6647d/6648b). Na druhou stranu je zde, vzhledem k pomìrnì intenzivnímu floristickému prùzkumu Puèanky v poslední dobì, recentní výskyt druhu znaènì nepravdìpodobný. Èerný høebenitý byl dále objeven V. Skalickým na nepøíli vzdálené lokalitì v polním kazu sz. dvora Sedleèko jz. od Nalovských Hor (VANÌÈEK 1969), náleející vak ji do fytogeografického podokresu Horaïovicko a kvadrantu 6647a. Rovnì tuto lokalitu se dne 15.6.2007 ovìøit nepodaøilo. Území je pomìrnì eutrofizované a recentní výskyt pøíli pravdìpodobný není, i kdy jej zcela vylouèit nelze. Dalí lokalitou na Horaïovicku je ïár udávaný M. Králem (KRÁL 1982). Tato lokalita je publikována zcela bez pøesnìjí lokalizace a nebyla ovìøována. Lze pøedpokládat, e náleela do kvadrantu 6647a.
Èeskokrumlovské Pøedumaví
Poslední historicky známou a jasnì lokalizovanou lokalitou v jiní èásti Èech byla lokalita u zaniklé osady Svíba nedaleko Hoøic na umavì, kterou nalezl V. Chán (Svíba u Hoøic na umavì lískové køoviny na svahu Z eleznièní trati J osady, CHÁN in ANONYMUS 1966; leg. V. Chán 1962 CB) a o které od doby nálezu scházely jakékoliv informace. Tuto lokalitu se podaøilo úspìnì ovìøit na exkurzi 15.7.2006 a je tak tøetím s jistotou v souèasné dobì existujícím výskytem èernýe høebenitého v jiní èásti Èech. Pøi revizi herbáøe Národního muzea byl pøekvapivì objeven doklad lokalizovaný k elnavì (Salnau im Böhmerw. leg. Schiffner 1882 PR). Výskyt druhu v bezprostøedním okolí elnavy je témìø vylouèen, ale Schiffner, který byl pøedevím bryolog, sbíral v irím okolí a je vcelku pravdìpodobné, e tento doklad mùe souviset s lokalitou u Svíby nebo nìjakou dalí v blízkém okolí a náleející rovnì do Èeskokrumlovského Pøedumaví. Popis ovìøené lokality: 37l. Èeskokrumlovské Pøedumaví, Hoøice na umavì (7251a), ca 2,5 km sev. od kostela v obci, 48°4715,7" N, 14°1026,3" E, (GPS), 700 m n. m., váleèkový trávník na jiním okraji lesa jinì od zaniklé obce Svíba, minimálnì 50 kvetoucích exempláøù (not. kolektiv, leg. M. Lepí 2006, CB 51200, leg. R. Pauliè 2006 PRC). Fytocenologický snímek: zapsali M. Lepí, P. Lepí, P. Leischner, plocha 10 m2, datum 15. 7. 2006, vých. orientace, sklon 5°, E1 85 %. E1: Brachypodium pinnatum 3, Populus tremula juv. 2a, Trifolium medium 2a, Achillea millefolium 2m, Agrostis capillaris 2m, Euphorbia cyparissias 2m, Galium verum 2m, Helianthemum grandiflorum subsp. obscurum 2m, Melampyrum cristatum 2m, Melampyrum pratense 2m, Thymus pulegioides 2m, Avenula pubescens 1, Carlina acaulis 1, Centaurea jacea 1, Briza media 1, Galium album 1, Koeleria pyramidata 1, Lathyrus pratensis 1, Lychnis viscaria 1, Poa nemoralis 1, Stellaria graminea 1, Dactylis glomerata +, Dianthus deltoides +, Luzula luzuloides +, Rosa canina juv. +, Vicia cracca +, Orobanche alba r, Poa pratensis r, Viola sp. r. E0: nezaznamenáno. Druh roste na jinì a východnì exponovaných mezích na ploe nìkolika desítek metrù ètvereèních. Lokalita je ohroena zarùstáním osikou a bøízou. Stojí jetì za zmínku, e JAVORSKÁ (1993) mylnì publikovala výskyt druhu z Kuøidla od Strakonic a od obce Krajníèko u Vodòan. V prvém pøípadì se jedná o zámìnu s druhem M. arvense, v druhém o mylnou lokalizaci schedy (cf. CHÁN 1999, TECH 2000). Dále patnì interpretovala nelokalizovaný údaj Vanìèka (1981), který se týkal lokality u Sedleèka. Na základì tohoto omylu uvádí lokalitu Horaïovice: dvùr Chrast. Také mylnì situovala lokalitu u rybníka Velký Panenský k obci Domanín leící v jiné èásti Tøeboòské pánve (JAVORSKÁ 1993). Tento omyl byl pøejat do prvního vydání Komentovaného èerveného seznamu jiní èásti Èech (CHÁN et al. 1999).
Závìr Èerný høebenitý je významným vzácným druhem kvìteny jiní èásti Èech. Vyskytuje na hrázích rybníkù, v lesních lemech a køovinách od 380 m n. m. do 700 m n. m. Historicky je z jiních Èech udáváno 9 oblastí výskytu, ve 2 z nich se druh vyskytoval na nìkolika velmi blízkých lokalitách. Recentnì se èerný vyskytuje na 3 lokalitách. Lokality jsou ohroeny monou eutrofizací z okolí èi zarùstáním køovinami a následným pøíliným zastínìním. V regionálním seznamu ohroených taxonù je vhodné druh zaøadit do kategorie C1 kriticky ohroených druhù. Územnì je chránìna lokalita na Tøeboòsku v NPR Velký a Malý Tisý.
126
Podìkování Výzkum v terénu byl zèásti podpoøen prostøedky výzkumného zámìru PøF JU (MM 6007665801).
Literatura AMBRO J., 1948a: Lesy tøeboòské pánve a pøilehlých okrskù. Zpr. t. výsk. Úst. lesn. ÈSR, 1948: 101180. AMBRO J., 1948b Jihoèeské lesy z hlediska ochrany pøirozených porostù. Ochrana Pøírody 3: 65, 66, 7383. ANONYMUS, 1966: Floristický materiál ke kvìtenì jiní èásti Èech I. Sborník Jihoèes. Muz. Pøír. Vìdy, Èeské Budìjovice, 6: 3770. ÈELAKOVSKÝ L., 1873: Prodromus kvìteny èeské. Vol. 2.: 110384. In: Arch. Pøírod. Výzk. Èech, Praha. ÈELAKOVSKÝ L., 1881: Prodromus der Flora von Böhmen, vol. 4.: 692955 Prag. In: Arch. Naturwiss. Landesdurchforsch. Böhm, sect. 3a. ÈELAKOVSKÝ L., 1883: Prodromus kvìteny èeské. Vol. 4.: 677944. In: Arch. Pøírod. Výzk. Èech, Praha. DÌDEÈEK J., 1872: Eine Skizze der Piseker Flora. Oest. Bot. Z. 22: 314321. EHRENDORFER F. & HAMAN U., 1965: Vorschlage zu einer floristischen Kartierung von Mitteleuropa. Ber. Deutsch. Bot. Ges. 78: 3550. HEJNÝ S., 1998: Èervený seznam ohroených rostlin jiních Èech poznámky a pøipomínky. ms., p. 118. [Depon. in: V. Chán, Strakonice.] HOUFEK J., 1952: Studie o kvìtenì Jindøichohradecka se zvlátním zøetelem k Tøeboòské pánvi a pøilehlým územím (pøíspìvek k fytogeografii jiních Èech). ms., 398 p. [Disert. práce; depon. in: Knih. Kat. Bot. Pøírod. Fak. Univ. Karlovy Praha; kopie Jihoèeské muzeum v Èeských Budìjovicích.] CHÁN V. (ed.), 1999: Komentovaný èervený seznam kvìteny jiní èásti Èech. Pøíroda, Praha, 16: 1284. JAVORSKÁ I., 1993: Rozíøení Campanula bononiensis L. a Melampyrum cristatum L. v Èeské republice. Severoèes. Pøír., Litomìøice, 27: 1938. KUBÁT K., HROUDA L., CHRTEK J. JUN., KAPLAN Z., KIRSCHNER J. & TÌPÁNEK J. [eds.], 2002: Klíè ke kvìtenì Èeské republiky. Academia, Praha, 928 pp. KRÁL M., 1982: Ke koncepci dalího rozvoje ochrany pøírody na okrese Klatovy. Zpravodaj západoèeské Poboèky ÈSBS, Plzeò, 1982/5:119. MAREK T., 1910: Kvìtena Budìjovicka. 229 p., ms. [Depon. In Knih. Jihoèes. Muz. Èeské Budìjovice; opis V. Chán, Strakonice] MEUSEL H., JÄGER E., RAUSCHERT S. & WEINERT E., 1978: Vergleichende Chorologie der Zentraleuropäischen Flora. 2. Gustav Fischer Verlag Jena. SKALICKÝ V., 1988: Regionálnì fytogeografické èlenìní. In: HEJNÝ S. & SLAVÍK B. (eds.), Kvìtena Èeské socialistické republiky 1: 103121, Academia, Praha. TECH M., 2000: Melampyrum L. In: SLAVÍK B. (ed.), Kvìtena Èeské republiky 6. Academia, Praha, 770 pp. VANÌÈEK J., 1969: Kvìtena Horaïovicka. 272 p. ed.: KSSPPOP Plzeò. VANÌÈEK J., 1981: Vyhynulé a ohroené rostliny v horním Pootaví. Památky a pøíroda 6: 603608, Praha. VOZÁROVÁ M. & SUTORÝ K., 2001: Index herbariorum Reipublicae bohemicae et Reipublicae slovacae. Zprávy Èes. Bot. Spoleè., Praha, (pøíloha 2001/1) 36: 1-95, Bull. Slov. Bot. Spoloè. (suplement 7) 23: 195. VYDROVÁ A., 2002: Melampyrum cristatum L. èerný høebenitý. In: ANONYMUS, Nálezy zajímavých a nových druhù v Kvìtenì jiní èásti Èech VIII., Sborn. Jihoè. Muz. Èeské Budìjovice, Pøír. Vìdy 42: 112. WESTHOFF V. & van der MAAREL E., 1973: The Braun-Blanquet approach. In: WHITTAKER R. H. [ed.], Ordination and classification of communities, Handbook of vegetation science, 5: 619726, Dr. W. Junk b. v. Publishers, The Hague.
Obrázek je v barevné pøíloze è. 12
127
Adresy autorù:
CZ 370 05
CZ 386 01
CZ 370 51
CZ 381 01
CZ 386 02
Milan TECH Jihoèeská univerzita v Èeských Budìjovicích Pøírodovìdecká fakulta Braniovská 31 Èeské Budìjovice e-mail:
[email protected] Václav CHÁN Dr. Jiøího Fifky 867/I Strakonice Martin LEPÍ Jihoèeské muzeum v Èeských Budìjovicích Dukelská 1 Èeské Budìjovice e-mail:
[email protected] Petr LEPÍ Správa CHKO Blanský les Vyný 59 Èeský Krumlov e-mail:
[email protected] Radim PAULIÈ Nábøení 83 Strakonice e-mail:
[email protected]
CZ 379 01
Ladislav REKTORIS Správa CHKO Tøeboòsko Valy 121 Tøeboò
CZ 398 11
Milan SOUKUP Heømaò 105 Protivín
128
Obr. 2 Historický a souèasný výskyt Melampyrum cristatum v jiních Èechách. Fig. 2 Recent and historical distribution of Melampyrum cristatum in the southern part of Bohemia.
129