EDUARD: NOVINKY V ŘÍJNU 2006
2.října 2006
V září jsme pomalu dokončovali našeho Focke-Wulfa v téměř autentických válečných zvukových kulisách. V rámci nějakých u nás celkem obvyklých změn nám ČEZ přiváděl nový vysokonapěťový kabel, což byla akce spojená s rozsáhlým kopáním všude v okolí a rozbíjením betonu na dvoře. Bylo to tu jako na frontě ve čtyřiačtyřicátém. Sice žádná děla, ale rachot sbíječek, pneumatických kladiv a bůhvíčeho dalšího byl opravdu vydatný, na beton navíc nasadili nějaký větší kalibr, něco jako těžký flak. Když to bouchlo, otřásl se celý barák Když kabel nakladli, zase díru zahrabali, za živého zájmu místního domorodého obyvatelstva. Tak doufám, že nám ten kabel v zemi dlouho vydrží a nepřestěhuje se někam do sběrny. Přece jenom měď má dneska svou cenu, kdo to má vědět lépe než my. Snad jenom místní domorodci
Ředitel p.Vladimír Šulc osobně balí prvních 30 krabic Fw 190A-8 - vzorky modelů pro recenzenty.
Fokouš se nakonec i v těchto podmínkách úspěšně narodil a může letět do světa. V jeho skoro sériové podobě jsme ho předváděli na E-dayi v polovině září, a 1.října se skutečně prodával na výstavě v saském Lipsku. . Vzbudil čilý zájem, řekl bych. Samozřejmě, nejčastější otázka zněla: „ a proč zrovna Fokouše, toho dělá každý. Proč neuděláte radši něco zajímavějšího, třeba Hawkera Demona?“ Opomeneme-li otázku pro kolik modelářů je opravdu zajímavý Hawker Demon (a dalších zhruba pět tisíc podobných typů letadel), zůstane ve vzduchu podstatnější záležitost – dělá stodevadesátku každý? V ní je skryto jádro pudla, protože pokud jde o modeláře, lze říct – ano, stodevadesátku si alespoň jednou postaví každý normální modelář. Troufnu si říct, že většina dokonce ani ne jednou. Podstata otázky je ovšem trochu jinde, myšleni jsou výrobci stavebnic. Tady už to není tak jednoznačné, jak by se na první pohled zdálo. V historii výroby modelů tady bylo poměrně hodně čtvrtkových Focke-Wulfů, ale ne každý je dnes ještě přijatelný jako základ pro stavbu modelu. Zbývají ty modernější. Poslední, nejnovější, je Hasegawa. Pěkný model, verze A-4. Přiznám se, že mi podezřele připomíná starší model od Dragonu. A ten už bude pomalu plnoletý, první Fw-190, tehdy ještě od Trimasteru, se objevil ještě za socializmu. Dragon tyto povedené a na tehdejší dobu nádherné modely později převzal a vyráběl, respektive občas ještě vyrábí, vyšší verze A-5, A-8, F-8. Ale sežeňte je dneska. Nic moc, A-8 se ještě jakž-takž sehnat dá, A-5 už mnohem hůř. O A-6 nebo A-7 bych se ani nebavil, ty prostě nejsou, a pokud ano, neodpovídají tak úplně předloze. Vždycky je tam nějaká dolepovací, přerývací nebo brousící finta. Tamiya má taky pár krabic Fokoušů, A-3, F-8 a teď poměrně čerstvě A-8/R2. Ta je ale stejně odvozená od starší F-8. Dalšími verzemi se opět nezabývají, existenci A-5, A-6 nebo A-7 ignorují. Takže s onou velkou nabídkou modelů Fw 190A to není tak růžové. Ono jich ve skutečnosti daleko víc není, než je. Pro nás to je spíš mezera na trhu, než že bychom se cpali někam, kde už jsou všichni ostatní. Pak je tady ještě otázka provedení modelu, které na modeláře na E-dayi působilo poměrně přesvědčivě. Ale k tomu až za chvíli, v pasáži věnované říjnovým modelům.
E-day 2006 - MČR v plastikovém modelářství
1208 vystavených modelů, 287 vystavujících modelářů, 22 klubových výstav, 62 firem, 5600 návštěvníků. To je stručná bilance letošního E-daye/MČR v plastikovém modelářství. Máme tedy za sebou další ročník, nemýlím-li se, už šestý. Druhý v Praze. Na to konto jsme si opět přečetli poznámky o hamižných Pražácích, kteří musejí mít všechno doma. Tyto kritiky bych rád upozornil, že Pražáků je v našem organizačním týmu opravdu minimum, možná dva. Naše firma sídlí v Sudetech, stejně jako několik spolupořádajících klubů – Chodov, Žatec/Chomutov, u kaznějovských si těmi Sudety nejsem jist, ale namístě by spíš byla poznámka o roztahovačných Sudeťácích. Ne že by byla míň nejapná než ta o Pražácích. Letošní E-day nebyl jen v Praze, ale ještě k tomu ve sklepě. V garážích. Na to konto jsme si vyslechli řadu poznámek o nedůstojném prostoru, tmě a smradu z výfukových plynů. Jako obvykle, každý vidí problém ze své strany. My nehledáme ani tak důstojný jako vhodný prostor. Ve vhodném prostoru můžeme uspořádat dobrou a třeba i důstojnou výstavu. V důstojném prostoru samozřejmě taky, otázkou ale zůstane, zda by to ve Vladislavském sále nebo v Sazka Aréně bylo to pravé ořechové. A druhou otázkou pak, kdo to zaplatí. Protože my bychom to určitě nebyli a o vůli modelářů k placení reprezentativních prostor silně pochybuji. Nám se akce v garážích líbila. Prostor, který jsme měli k dispozici, byl obrovský, a hlavně variabilní. Výstavní areál jsme mohli podle potřeby pružně zvětšit nebo zmenšit – a také jsme toho využili. Byl neobyčejně pohodlný. Při instalaci expozic si mohl každý zajet až ke svému stolu nebo stánku, parkovalo se hned vedle, modeláři jen přendali modely z aut na stoly. Nákupní galerie nad námi nabízela velký výběr nemodelářských aktivit. Tyto možnosti byly bohatě využity. Možná vás bude zajímat, že počet návštěvníků galerie vzrostl v sobotu na trojnásobek obvyklého sobotního průměru. Ne že by akce neměla svoje mouchy, určitě největší byla horší kvalita osvětlení. Po letošních zkušenostech tuto vadu pro příští rok napravíme, už máme i svůj plán, jak na to. Změn bude pro příští rok více, například se změní místo pro vyhlašování výsledků. Uvažujeme také o tom, že bychom v rámci E-daye uspořádali obdobu slánského Kamikadze cupu, což je stavění modelů v časovém limitu. Určitě by to bylo zajímavé pro diváky a ani účastníci této live show by se nenudili. MODELY V ŘÍJNU Zpátky k Focke-Wulfu. Jistě chápete, že ho považujeme za nejdůležitější novinku nejen tohoto měsíce. Dali jsme si na něm záležet, a špatná zpráva pro zarputilé kritiky, pro které je každé kolečko moc kulaté (nebo hranaté, podle potřeby) je, že líp to zatím fakt neumíme. Tedy, ona je to pro ně asi spíš zpráva dobrá, když tak o tom přemýšlím. Skutečně dobrá zpráva pro ty ostatní je, že už to vypadá skoro tak, jak to vypadat má. Respektive jak jsme si to před lety naplánovali. Kdyby vám vadilo, že to nevypadá jako Tamiya, tak to je v pořádku. To děláme schválně. Nechceme, aby naše modely vypadaly jako Tamiya. Mají vypadat jako Eduard, a taky tak vypadat budou.
U Focke-Wulfa se držíme našich zásad. Pořád jsou zakázané stopy po vyhazovažích v dílech a plochách s nějakými detaily – jako jsou podvozkové šachty, podvozkové nohy, kolečka, sedačky. Dosaďte si co chcete, vše, kde vás kdy stopy po vyhazovačích pěkně naštvaly. Víte o čem mluvím, že? Další tabu je rozřezat model kvůli verzím. Žádné vyříznuté panely, uříznuté a dolepovací ocasy nebo kusy křídel. Taky víte, o čem mluvím. Abychom pokryli základní řadu Focke-Wulfů Fw 190A od verze A-5 do A-9, včetně verzí F a G, máme celkem 6 verzí křídla (šest spodních ploch, dvě horní) a tři verze trupů. Další zásadou je eliminace propadlin na dílech. To není vždy tak snadné, ale snažíme se model koncipovat tak, abychom ty zpropadené propadliny neprovokovali. Stodevadesátka se ovšem i z tohoto hlediska celkem povedla.
První eduardí Focke Fulf je tedy Fw 190A-8. Co oněm říct? Na tomhle modelu je tolik zajímavostí, že nevím, odkud začít. Především bych rád zdůraznil, že to není model pro začátečníky. Narozdíl od I-16 nebo Fokkera D.VII to není ani model na víkend. Je to velmi komplexní model, má spoustu dílů a chce svůj čas. Na druhou stranu, výsledek stojí za to a v řadě detailů předčí i modely větších měřítek. Příkladem může být podvozková šachta, která obsahuje řadu malých dolepovacích detailů, sestava vyžaduje pečlivou práci, výsledek ale vypadá velkolepě. Věnovali jsme náležitou péči sesazovacím prvkům, takže podobně jako u Fokkera D.VII najdete v modelu různé zámečky a pojistky, které vám pomůžou najít správnou vzájemnou pozici dílů. To platí u již zmíněné šachty nebo celého podvozku. Model je výjimečný i svým povrchem. Zase jednou jsme si dovolili ho onýtovat. Naše nýty mají průměr 0,1 mm, hloubku 0,05mm. Jemněji to zatím nejde. Ani bych to snad jemněji nedělal, já osobně už mám problém tam ty nýty vůbec vidět. Řada dílů je alternativních. Kupříkladu kabinky, v modelu najdete čtyři verze překrytu kabiny. Starší rovný, novější vypouklý, každý dvakrát. Proč? Každá verze má dvě varianty, jednu pro zavřenou kabinu, druhou pro otevřenou kabinu. Stodevadesátka měla totiž v horní části kabiny pant (to je takový ten záhadný proužek nahoře na kabině). Když se kabina otevřela, jela dozadu v kolejničkách, které nebyly rovnoběžné, směrem dozadu se sbíhaly. Stěny kabiny se tedy během otevírání zmáčkly k sobě a kabina se nahoře v pantu zlomila. Je to jasně vidět na fotografiích, i když se zdá, že si toho málokdo všiml. Podobně jsou alternativní kola, respektive pneumatiky a horní plochy křídel – dvě nabízené verze zbarvení mají křídla hladká, bez boule na horní ploše křídla, dvě pak tyto boule mají. Alternativní jsou i lepty. Jako u všech stavebnic z poslední doby, štítek barevných leptů je základní součástí stavebnice. Je jen na vás, jestli lepty použijete, nebo ne. Snad kromě upínacích pásů a žaluzií na boku trupu mají všechny leptané díly i svou plastovou alternativu.
Určitý problém může nastat, pokud budete chtít pozavírat kryty zbraní, které jsou v modelu pootvírané. U křídelních kanónů je v tomto případě třeba říznout do křídla. V případě trupových kulometů je problém větší. Když chcete kryt zavřít, kulomety se pod něj nevejdou. V tomto případě je nutno kulomety neinstalovat, uříznout hlavně a vlepit pod zavřený kryt pouze hlavně samotné. Na druhou stranu, v otevřené podobě vypadá sestava kulometů impozantně, včetně otevřeného krytu, který má
reliéf i z vnitřní strany. A bez stop po vyhazovačích. Paradoxně je tedy náročnější udělat model v podobě ready to fly než pootvíraný. Ale s tím si každý modelář jistě rád poradí. Varianty zbarvení jsou čtyři, jedna barevnější než druhá. Předpokládám, že tady bude nejvíc kritiky. Jako obvykle. Špatné barvy. Špatná pole. Špatné všechno. Dobře, znovu zopakuji starou pravdu – nabarvěte si to jak chcete a nepruďte. Obtisky snad budou v pořádku. Tam kde byla nějaká nejasnost v podobě nebo umístění emblému, najdete opět alternativy. V případě Dahlovy mašiny je tak ve stavebnici šest emblémů v několika možných podobách. Důvod je jasný, nikdo neví, jak to doopravdy vypadalo. Fotka je na emblém na levé straně motorového krytu, co bylo napravo ví bůh. Dáváme vám tedy vybrat, tu pro vás správnou variantu si zvolte sami. I když, zas a znova, je mi jasné, že nějaká námi nepokrytá varianta tady ještě bude, takže bude o čem diskutovat. Tak to už by snad mohlo stačit. Stodevadesátek si v budoucnu ještě užijeme až až. Zbývá jen dodat, že model je v našem skladě k dispozici od prvního týdne října a v Čechách bude stát 695,-Kč.
Nieuport 17 1/72
V říjnu máme ještě jeden model. Upozorňoval jsem na něj už v září. Nieuport 17. Čtvrtkový, tentokrát ovšem trochu fiktivní. Má i jinou krabici, laděnou podle filmového plakátu. Ano, jde o FLYBOYS. Nový letecký film inspirovaný příběhem slavné Escadrille LaFayette. My jsme se zase pro změnu inspirovali filmem a připravili trojici modelů s filmovými kamuflážemi. První bude právě čtvrtkový Nieuport. Další dva modely budou dvaasedmdesátinky. Fokker Dr.I a úplně nový Nieuport 17. To je ten tajný projekt, aby bylo mezi námi úplně jasno. Určitě tušíte, že časem se objeví i v normální podobě, s reálnými markingy a kamuflážemi. Máme zatím připravené verze Ni-17, Ni-21 a Ni-23. Protože pokrok je hrozná potvora a opravdu se nedá zastavit, vypadá to, že nová dvaasedmdesátina je detailnější než stará čtvrtka.
FOTOLEPTY V ŘÍJNU Fotolepty odbudu. Už takhle je dnešní info dlouhé jak týden, kdo to má po mě číst. Pokud jde o bojovou techniku, v dvaasedmdesátině máme jedinou sadu, na M-4 Sherman od Trumpeteru. Ve
čtvrtce je úroda větší, čtyři sady, z toho jedna na KV-1 od Tamiyi, zbytek je na nové modely čínské firmy Hobby Boss. Docela ambiciózní jméno, nezdá se vám? Ale modely jsou to moc pěkné. Takže, dvakrát Sherman, jednou vyloďovací člun LCM-3. No a v pětatřicetině je to už skoro nadúroda. 13 sad. Stát se to zemědělcům, jsou toho plné noviny a ministři si rvou vlasy. My ovšem dotace na levný prodej leptů do rozvojových zemí nedostaneme, takže si budeme muset poradit sami. Můžete nám pomoct, pokud vás něco zaujme. Třeba sady na Pz.38(t) od Tristaru nebo na Centuriona Mk.5 od AFV Clubu. Tady jsou sady hned čtyři, a ne malé. Vhodné téma na budoucího Big Eda. To ještě není vše, máme i pět nových Zoomů na bojovou techniku. Dva z nich jsou samolepící, tři další barevné. Nárameníky, nášivky, odznaky a vyznamenání pro figury německých vojáků. Vše v měřítku 1/35. Doporučuji ke studiu, tyhle sady vypadají víc než zajímavě.
28051 KV-1 1/48
35915 Pz.38(t) Ausf.E/F exterior 1/48
28055 M-4A3 Sherman 1/48
A teď letadla. Ve dvaatřicetině pokračujeme s Dauntlessy , tentokrát jsou tu sady na SBD 3 a SBD 4. V sadách jsou alternativy pro obě verze. Dvě sady jsou na P-38L od Trumpetera, Přibyla i jedna sada na CH-47A Chinnok od stejné firmy.
73273 F-18C Hornet 1/72
35910 Sd.Kfz.234/4 1/35
35925 Centurion Mk.5/1 Australian 1/35
Ve čtvrtce máme sadu vztlakových klapek na náš vlastní Fw 190A-8. Model sám je na instalaci klapky připravený. V křídle je na vnitřní straně linka, takové zeslabení, které vám pomůže s vyříznutím klapky. Leptaná klapka sama má moderní skládací konstrukci, a v modelu nevypadá vůbec špatně. Druhá, tentokrát barevná, sada je na EF-2000 Typhoon od Revella. Jde o jednomístnou verzi. Ve dvaasedmdesátině máme dvě sady, na Bf 109K od FINE MOLDS, a na F-18C Hornet od Hasegawy. Říjnovou nabídku uzavírají, jako obvykle, čtyři nové Big Edy. A to už je pro dnešek vše. Dobrou noc, ať vás Fokouš straší celou noc.
