68
1
Editorial Zamyšlení nad naším časopisem Vážení čtenáři, dostáváte do rukou další číslo BaB, které vychází s určitým zpožděním – čekalo se na některé příspěvky a v podstatě žádné nezůstaly odloženy. V tomto čísle pokračují již zavedené rubriky o muzejních a chrámových betlémech, rádi jsme udělali prostor pro zajímavý a pro toto číslo nosný článek o grafice s bohatou obrázkovou dokumentací od Mgr. Jarmily Janků. Uvádíme i výtah z jarního zasedání předsednictva ČSPB. Do konce roku připravujeme ještě dvě další čísla, jedno by mělo vyjít v říjnu (v tomto čísle by už měly být termíny vánočních výstav) a rozesílání posledního letošního čísla plánujeme opět do adventního období. Domnívám se, že určitá kumulace, byť jde o nevyváženost, do posledního čtvrtletí, je vhodná vzhledem k tomu, že v závěr roku je s vánočními a na ně navazujícími svátky přirozeným vyvrcholením činnosti a pochopitelně i radostným obdobím každého betlemáře. Z toho důvodu návazně stanovujeme dvě redakční uzávěrky: 30. září a 17. listopadu 2008. Nosné příspěvky (strana a více) je potřeba zaslat zhruba o týden dříve. V obou číslech se budeme věnovat připravovaným výstavám. Přislíbeno je i pokračování průpravy pro tvůrce jesliček od Ing. Jindřicha Rychtery, které má být věnováno proporcím lidské postavy. Vydávání časopisu nelze hodnotit izolovaně od stavu sdružení, které je poznamenáno mírným poklesem členské základny. Neumírají jen výrazné osobnosti, kterým se věnujeme téměř pravidelně v rubrice „In memoriam“ (bohužel i v tomto čísle mimořádně rozsáhlé), ale navždy odcházejí i prostí tvůrci jesliček a betlemáři, kteří navazujíc na tradice, spoluvytvářeli základnu bohatého a rozmanitého betlemářství, které je pro naší zemi tak typické a kterým se Česká republika může chlubit. Mnozí z těchto kolegů stáli i při zrodu našeho sdružení v r. 1990. Rád bych toto období, plné tehdejšího nadšení, připomněl. Sdružení vzniklo zejména s cílem sdružovat bez výjimek betlemáře celé republiky a právě specializovaný časopis měl sloužit jako informační a spojovací článek a to jak pro
68 ročník 18 č. 2/2008
Z obsahu Betlémy v Bruntálském muzeu
(3)
Karlštejnské muzeum betlémů
(4)
Text k barevným obrázkům
(8)
Chrámová výzdoba – Křtiny
(9)
Betlémské výjevy v grafikách
(12)
In memoriam
(18)
Betlém od R. Oppeltové
(21)
Výstava Bonsai klubu Praha
(22)
Krajkové betlémy v Mohelnici
(23)
O křížové cestě v Kuksu
(23)
Informace pro členy ČSPB
(24)
Vydavatel: České sdružení přátel betlémů o.s. Adresa redakce: P.O. BOX 66 501 01 Hradec Králové Sazba a tisk: OFTIS spol. s r. o., Ústí nad Orlicí Registrace: MK ČR E 11426 Do tisku zadal 14. července 2008 Ing. Ludvík Mátl
2
68
jednotlivé členy, tak betlemáře s členstvím v regionálních pobočkách. Čas však „oponou trhnul“ a dnes je situace trochu jiná. Některé betlemářské regiony se do sdružení z různých důvodů, bohužel někdy i osobních, příliš nezapojily. Naopak některé pobočky ČSPB se postupně osamostatnily a vydávají i vlastní periodika. Ze strany poboček byla častá kritika, že jim v rámci ČSPB není poskytnuta ekonomická samostatnost a příp. přenesená právní subjektivita. Přes rozdílnost názoru na tuto věc jsem přesvědčen, že vzhledem k charakteru voleného vedení celostátního sdružení (nepracuje žádný sekretariát apod.) toto není s ohledem na dosavadní zkušenosti i funkčnost a průhlednost vztahů vhodné. Nic však nebrání, pokud je to potřebné, vzájemnému převedení účelově vázaných finančních prostředků mezi centrálou a pobočkou. Je nutné zdůraznit, že členem sdružení, mohou být samozřejmě i právnické osoby, tedy i jiné spolky, muzea a instituce. Jejich statutární či zplnomocnění zástupci mají veškerá aktivní i pasivní členská práva, to znamená, že mohou nejen volit, ale i být zvoleni do vedení či čela sdružení. Uvádím to proto, že se domnívám, že bychom se měli vrátit „ke kořenům“ a usilovat o to, aby sdružení opět „sdružovalo“ (nikoliv sjednocovalo) všechny betlemářské spolky, instituce zabývající se betlémy, regionální pobočky ČSPB a v neposlední řadě i jednotlivé betlemáře a příznivce betlemářství. Tím by přirozeně nedocházelo k nějaké podřízenosti či omezení rozhodování subjektů s členstvím v ČSPB. Zde vidím prostor pro působení současného vedení ČSPB. Je mi vždy líto, když v tomto časopise, který vychází v nákladů cca 500 kusů, chybí informa-
ce o některých betlemářských akcích, setkáních a výstavách. Domnívám se, že by časopis měl být tak trochu více celostátním věstníkem (informátorem), trochu více sborníkem (nevyhýbat se studiím a hlubším analýzám) a zároveň zůstat čtivým časopisem. Prospělo by i ještě větší zapojení profesionálů – etnologů, muzejníků,výtvarníků či pedagogů. Z hlediska vydávání a rozesílání časopisu jsou pro toto vytvořeny předpoklady. Zvýšený náklad, případné zvýšení počtu stran a rozšířenou distribuci lze realizovat bez výrazného zvýšení celkových nákladů a naopak s klesajícími náklady na jeden rozeslaný výtisk. Celkové náklady by ale vzrostly výrazným skokem, pokud bychom zvýšili periodicitu vydávání časopisu. Z uvedeného plyne apel na všechny členy ČSPB na získávání nových členů – proto byla do každého č. 65 BaB vložena členská přihláška. Stále se také hledá redaktor časopisu, který by se této práci mohl systematicky věnovat. Některé zde uvedené názory mohou být moje osobní, tento úvodník nebyl projednán ve vedení ČSPB. Domnívám se, že článek by měl na uvedená témata rozproudit diskusi. Při adventním a zimním setkávání betlemářů na ní bude dost času. Z této diskuse by měly vzejít odpovědné návrhy na jarní valnou hromadu ČSPB. Na tomto jednání již nebývá časový prostor pro konstruktivní a zároveň vyčerpávající rozpravu, návrhy na usnesení musí být již předsednictvem a výk. výborem předjednány a pečlivě připraveny. S přátelským pozdravem ing. Ludvík Mátl, místopředseda sdružení a předseda redakční rady
Prosíme o co nejdřívější oznámení místa a termínu konání Vašich betlemářských a vánočních výstav za účelem zveřejnění v tomto časopisu. Nejbližší redakční uzávěrka je 30. 9. 2008
68
3
Naše recenze
Sbírka betlémů v muzeu v Bruntále PhDr. HANA DVOŘÁKOVÁ Muzeum v Bruntále je klasickým příkladem muzea střední kategorie. Co do známosti nemůže konkurovat velkým muzejním kolosům, nicméně ve svých sbírkách uchovává poklady, mezi něž patří i kolekce betlémů. Zdejší soubor je o to cennější, že je lokálně ohraničen, a ve valné většině případů je autorsky určen. Svou pozornost na něj zaměřila i Květoslava Málková, která sbírku zpracovala a vydala v podobě studie „Betlémové figurky a betlémy ze sbírek Muzea v Bruntále“, v níž nás nechává nahlédnout do zdejší muzejní kuchyně. Autorka přistoupila k úkolu velmi zodpovědně a výsledek stojí za to. Práce o 146 stranách včetně poznámek, přehledu literatury a pramenů spolu s rejstříky zaujme především bohatým barevným fotografickým doprovodem. V detailu, u skříňkových betlémů pak v celkovém pohledu, zde nalezneme jednotlivé figurky doplněné vyčerpávajícím popisem odkazujícím na materiál, techniku, časové a autorské zařazení. Díky důkladným rešerším v archivech tak K. Málková mohla doplnit a v některých případech opravit, životopisné údaje o autorech, které se v betlemářské literatuře chybně opakují. Hmatatelným přínosem s dopadem na určení autorství mělo rovněž srovnávací studium ve sbírkách Slezského zemského muzea v Opavě. Bruntálský soubor čítající 482 položek představuje především práce slezské a severomoravské provenience. Menší kolekcí včetně známého skříňkového tzv. Olbrichova betlému je zastoupena i produkce z Králík, o níž zápis v knize přírůstků z roku 1923 konstatuje, že se jedná o „vymírající domácí průmysl“. Jádro sbírky vznikající ve 20.letech 20.století dokumentuje betlemáře z Andělské Hory, Bruntálu, Rýmařova, Slezských Pavlovic, Vrbna p. Pradědem, Zlatých Hor. V představení jejich práce tkví hodnota této studie. V jejím úvodu autorka nastínila vývoj sbírky betlémů zrcadlící vývoj celého bruntálského muzea, následně se věnovala jednotlivým řezbářům.
Děje se tak v katalogu děleného dle jednotlivých středisek, kdy každá kapitolka je uvedena mapkou umožňující snazší orientaci. Na počátku nacházíme dva skříňkové betlémy snad nejznámějšího slezského tvůrce Jos. Partsche (1813–1886) z Andělské Hory. V dalším textu zaujmou – vedle klasických vyřezávaných a barevně polychromovaných figurek – práce E. Böhma (1890–?) z Bruntálu, představující soustružené polychromované figurky reagující na tvarosloví dvacátých let 20.stol. ve stylu art deco (č.kat.29). Unikátní jsou pak darovnice Johana Jielga (1835–1903) z Vrbna p. Pradědem, jejichž oděv věrně odráží dobovou módu a zohledňuje i německé zázemí. Raritou jsou pak čtyři figurky pozlacené plátkovým zlatem pocházející z neznámého šlechtického betléma, které muzeum získalo ze svozů po r. 1945. Celý soubor mapuje sběrnou oblast muzea s přesahem na sousední území. Jednotlivosti pocházejí z Čech (tragantový betlém pod šturcem z Karlovarska), Korutan a italského Bolzana. Je než zbožným přáním, abychom se obdobných prací dočkali i v budoucnu. Málková, K.: Betlémové figurky a betlémy ze sbírek Muzea v Bruntále. Vydalo Muzeum v Bruntále, 2006, 146s. Poznámka redakce: Autorka recenze PhDr. Hana Dvořáková je vedoucí Etnografického ústavu Moravského zemského muzea v Brně.
4
68
Betlémy v českých muzeích
MUZEUM BETLÉMŮ V KARLŠTEJNĚ ROMANA TREŠLOVÁ Zhruba na polovině cesty mezi centrálním parkovištěm a hradem Karlštejnem je malé náměstíčko, kde stojí naproti staleté lípě krásná barokní budova karlštejnské fary. Kroky procházejícího návštěvníka směřují nejprve klenutou branou do atriového dvora s hospodářskými staveními, odtud do budovy zdánlivě malé, která ale téměř každého překvapí svým vnitřním uspořádáním odkrývajícím netušené prostory. Uvolněním karlštejnské fary v roce 1994, se vytvořil prostor k vystavování a vzhledem k tomu, že se jedná o církevní budovu, nabízela se varianta vystavit právě betlémy. Po rozsáhlých opravách celého areálu byla budova karlštejnské fary v srpnu 1995 zpřístupněna veřejnosti a od té doby je doslova od sklepa až po půdu naplněna betlémy; nachází se v ní totiž soukromé Muzeum betlémů. Srpen 1995 představuje oficiální datum založení muzea, osudy sbírky, na jejímž základě bylo muzeum založeno, a jejíž část je zde umístěna, jsou však podstatně bohatší; více jak třicet let je velkým koníčkem majitele Ladislava Trešla lidové umění. Betlémy představují jen dílčí část jeho zájmu, přesto se mu podařilo vytvořit sbírku asi sedmdesáti historických betlémů a desítek drobných betlémských artefaktů, z nichž většina je na Karlštejně k vidění.
Sbírka původně nebyla určena k vystavování pro veřejnost, ani nebylo cílem prezentovat betlémy z určité lokality, čemuž odpovídá i složení vystavovaných exponátů. Jediná dvě kritéria (časové a materiálové omezení), která postupně vykrystalizovala, vycházela čistě z osobního zaujetí majitele. Z hlediska časového zařazení pocházejí vystavované betlémy téměř výhradně z 19. století a nejčastěji zastoupeným materiálem je dřevo. Právě proto, že zájmy Ladisla-
Budova muzea
68
va Trešla nejsou ryze betlémářské, bylo možné vystavované betlémy vhodně doplnit dobovým nábytkem, sochami, obrazy, podmalbami na skle nebo lidovou keramikou. Jádro muzea je soustředěno ve třech místnostech v přízemí. Každá místnost, kterou návštěvníci procházejí, má jiný styl – první místnost je zařízena lidovým malovaným nábytkem z Podkrkonoší a ze Slovácka, dále je potom představován měšťanský interiér zařízený doplňky převážně z 19., částečně pak z 18. století. Expozice pokračuje do sklepení, které má tři části. Nejhlubší není návštěvníkům zpřístupněna, jedná se o základy původního domu ze 14. století, v pozdějších dobách tento prostor sloužil jako sklepy na maso, ve druhé polovině 20. století byl zamýšlen coby protichemický úkryt pro obyvatelstvo, v rámci nácviku i několikrát použitý, na konci osmdesátých let 20. století byl zasypán a v roce 1995 znovu odkryt pro zraky nově příchozích návštěvníků. Ve střední části sklepení je instalována malá výstava ilustrující dějiny vinařství na Karlštejnsku, nejhořejší část (dvě místnosti) pak slouží pro občasné menší výstavy, nebo jako výstavní prostor moderních betlémů. Největší překvapení ovšem skrývá půdní prostor. Po úzkém schodišti zdobeném do gotiky stylizovanými malbami a prvky stoupají návštěvníci až pod střechu, kde je trvale umístěný mechanický Královský betlém, od zbylého prostoru oddělený (opět stylizovanou) přepážkou v duchu úzkých gotických oken. Na osmdesáti metrech čtverečních se rozkládá kulisa hradu Karlštejna a přilehlého okolí osázená 46 pohybujícími se loutkami. Figurky jsou vysoké od čtyřiceti do osmdesáti centimetrů, oblečené v dobových kostýmech a celá scéna je doprovázena hudbou a vyprávěním Karlštejnské pohádky, což dohromady vytváří působivý celek. Nejvýraznějším prvkem v betlému jsou postavy deseti nejvýznačnějších českých panovníků, počínaje svatým Václavem, přes
5
Reliéfní figury, dřevo, Novobydžovsko, polovina 19. století
Karla IV., Marii Terezii, až po T.G.Masaryka. Podrobnější povídání o Královském betlému bude uvedeno v dalším článku, který redakce podle svých potřeb uveřejní v některém z příštích čísel časopisu. V muzeu je vystaveno kolem padesáti velkých betlémských celků a množství dalších jednotlivých figur. Jak už bylo výše uvedeno, většina betlémů je z 19. století. Zejména se jedná o lidové betlémy nejčastěji z Broumovska a Podkrkonoší. Naprosto výjimečný je barokní betlém z konce 18. století, obsahuje 21 lidských figur o velikosti cca 25 cm a je pozoruhodný nejen svým stářím a stupněm zachovalosti (není restaurovaný), ale zejména zobrazením ústřední scény, kde vedle Josefa s Marií stojí nad Ježíškem i velekněz chystající se k obřízce. Kolem výjevu Narození je velké množství
6
68
andělů – muzikantů spojených po dvou v jeden celek. K významným exponátům patří například dva profesionálně řezané betlémy; první rozsáhlejší (30 figur o velikosti cca 20–25 cm) z Krušnohoří je z konce 19. století a autorsky spadá do okruhu rodiny Böhmů, druhý je z Broumovska z poloviny 19. století. Zajímavý je také betlém Josefa Vondry z Červeného Kostelce, holiče, který nakupoval figurky od nestora kralických betlémářů Josefa Schwarzera a vytvářel k nim krásné kulisy s výrazným a nezaměnitelným rukopisem. Vzácný je například betlém, v němž je větší část figur z první poloviny 19. století, zasazený v empírové skříňce, ve které jsou figury sice drobné (menší než základní velikost kralických figur), ale originálně řezané, polychromované a bohatě zlacené. Pozoruhodný je také soubor
Pohled do místnosti s lidovým malovaným nábytkem
téměř dvou stovek kralických figur, kde jsou k vidění kromě tradičních postaviček i méně typické (kněz s ministranty, útěk do Egypta, muzikanti v celých skupinkách apod.). Z Příbramska pochází vystavované betlémy z chlebového těsta (jeden kompletní betlém v rozsahu dvaceti figur) a tragantu – „cukru“ (jedná se o malý soubor pod skleněným poklopem). Kromě Královského betlému jsou v muzeu umístěny i tři další pohyblivé betlémy. Nejmenší z nich je pod skleněných poklopem a je poháněný hodinovým strojem. Patrně nejzajímavější je dvoumetrový betlém osázený figurkami kralického typu, téměř všechny se také pohybují, včetně např. klanění Tří králů, obou rodičů u jeskyně a také Ježíšek mává ručkami i nožkami. Jako u jednoho z mála betlémů je zde známý autor. Byl jím Antonín Teichmann, hostinský v Libňatově u Trutnova z čp. 1. Betlém už je poháněný elektřinou a má zajímavý mechanismus, který si návštěvníci mohou prohlédnout. Z časového usazení sbírky v 19. století, vybočuje několik málo exemplářů, například reklamní betlém Marie Fišerové – Kvěchové zhotovený pro firmu OTTA Rakovník ve 30. letech 20. století. Mezi novodobé zajímavosti patří také miniaturní betlémky ve skořápce lískového, vlašského nebo kokosového ořechu od předsedy příbramských betlémářů Jána Chvalníka, který je těmito specialitami proslulý. Před dvěma lety se podařilo zajistit do muzea pro vánoční expozici mimořádnou zápůjčku. Jedná se o unikátní betlém prezidenta Václava Havla, který obdržel darem od Jásira Arafata při své návštěvě Palestiny. Betlém je pozoruhodný nejen osobou majitele, ale i použitým materiálem, v našich betlémech cizorodým. Je to betlém výrazných orientálních rysů, vyřezávaný z perleti, která je ještě dále rytá a jemně zdobená malbou. Je složený ze dvou částí, kde
68
levá část představuje Narození a pravá pak Poslední večeři Páně. Celý komplet je uložený ve skříňce z olivového dřeva. Původně se jednalo o jednorázovou zápůjčku, ale díky velkorysosti Václava Havla si mohou návštěvníci betlém prohlédnout každoročně od počátku adventu až do Tří králů. K muzeu betlémů v karlštejnském podhradí už neodmyslitelně patří i vůně perníku. Každoročně bývají od začátku adventu k vidění čerstvě napečené perníkové betlémy. Nejčastěji od perníkářek z blízkého okolí, ale ke kmenovým autorkám patří například i Julie Chadimová ze Strakonic. Ta zde dokonce před několika lety měla autorské výstavy „Pohádky z perníku“ a „Perníkový kalendář“, kde obrazem zachytila některá přísloví vážící se k jednotlivým měsícům roku. Pro letošní předvánoční čas připravuje ve spolupráci s muzeem vystřihovací „Perníkový betlém“.
Perníkový betlém Julie Chadimové
7
Svatá rodina, olej na plátně, Čechy, konec 18. století
68
8
Součástí muzea je obchod s drobnými suvenýry, turistickými známkami a samozřejmě i betlémy. Široké zastoupení mají zejména papírové vystřihovací betlémy, jejichž počet se stále rozšiřuje. Zveme tímto vydavatele knih, brožur i betlémů, kteří by měli zájem o komisní prodej, ke spolupráci. Totéž samozřejmě platí i pro výrobce „nepapírových“ betlémů nebo věcí s betlémskou problematikou souvisejících. Muzeum je otevřeno celoročně od 10 do 17 hodin. Od 6. ledna do konce června o sobotách, nedělích a svátcích, v červenci a srpnu denně, od září do začátku adventu opět pouze o sobotách, nedělích a svátcích. Od začát-
ku adventu až do Tří králů je opět otevřeno denně, a to včetně Štědrého dne, vánočních svátků, Silvestra i Nového roku. Pro skupiny je možné domluvit prohlídku kdykoli v průběhu roku, kontakty a případné další podrobnosti jsou uvedeny na webových stránkách www.betlemykarlstejn.cz Muzeum betlémů v Karlštejně funguje již třináct let bez jakýchkoli dotací a podpůrných finančních programů. Je to těžká cesta s nejistou budoucností, ale soudě podle mnoha reakcí kolegů ze zahraničních betlemářských organizací se v Karlštejně podařilo vytvořit pozoruhodný projekt významný i v evropském kontextu.
Tip na výlet na Moravu do dalšího soukromého muzea V pátek 16. května 2008 bylo, za účasti více než stovky pozvaných hostů, slavnostně otevřeno v Jiříkově (obci mezi Šternberkem a Rýmařovem) v Pradědově galerii u řezbáře pana Jiřího Halouzky muzeum betlémů. Jedná se o první soukromé muzeum betlémů na Moravě. Začátek sbírky tvoří asi 30 betlémů od současných řezbářů převážně severomoravské oblasti. Majitel muzea uvažuje o stálém rozšiřování sbírky. Dále zde vystavuje pan Jiří Halouzka betlém, který sám postupně vyřezává a jehož část byla vystavena v roce 2004 na nádvoří historické radnice na Velkém náměstí v Hradci
Králové při příležitosti konání XVII. světového kongresu betlemářů UN-FOE-PRAE (Světové federace přátel betlémů). Tento betlém, jehož figury jsou vyřezány v životní velikosti, byl již loni, při příležitosti slavnostní vernisáže, zapsán do Guinessovi knihy rekordů. Autor, jak loni konstatoval, každým rokem bude doplňovat betlém o další postavy. Letos je betlém bohatší o scénu putování do Betléma. Muzeum má být otevřeno celoročně. Ing. Radko Weigner, předseda Českého sdružení přátel betlémů.
Popisky k barevným obrázkům Titulní strana obálky: Krajkové jesličky, autorka podvinku Ludmila Dominová, foto a realizace Jitka Hanáková (poskytnuto Region. pobočkou ČSPB v Mohelnici)) 2. strana obálky:
Poutní kostel jména P. Marie ve Křtinách, malby Ignace Raaba (1715–1787)
3. strana obálky:
Drobná grafika od Michaela Floriana (1911–1984), kolorováno autorem
4. strana obálky:
Figura císaře Františka Josefa I. z mechanického Královského betlému (Muzeum Karlštejn)
68
9
Motiv Narození ve výzdobě chrámu
Bývalá rezidence premonstrátů ve Křtinách s poutním kostelem Jména Panny Marie. Ing. RADKO WEIGNER V loňském roce uplynulo již 770 let od první zmínky o tomto proslulém mariánském poutním místě nacházejícím se necelých dvacet kilometrů severovýchodně od Brna. V imunitní listině papeže Řehoře IX. z 24. září 1237 jsou Křtiny uváděny jako majetek premonstrátského kláštera v Zábrdovicích (založeném před rokem 1209), jehož fundátor Lev z Klobouk obdaroval klášter kromě jiného i souvislým panstvím na zalesněném území jižní části Moravského krasu. Křtiny, místo, kde podle legendy byli po příchodu cyrilometodějské misie na Velkou Moravu křtěni pohané, jsou však nejvíce proslulé mariánskými poutěmi k zázračné, gotické, kamenné soše Panny Marie (kolem roku 1340). Význam poutního místa trvale vzrůstal od 16. století, zvláště v době pobělohorské a především po ukončení švédského obléhání Brna
roku 1645. Ve druhé polovině 17. století se Křtiny staly jedním z nejvýznamnějších poutních míst na Moravě, jejichž zvelebení umožnil vel-
10
68
korysý odkaz Zuzany Kateřiny Liborie z Dietrichštejna. Velkolepou barokní přestavbu poutního místa navrhl geniální architekt Jan Blažej Santini – Aichl (1677–1723) od jehož narození uplynulo vloni 330 roků. Na místě dvou středověkých kostelů a raně barokní kaple sv. Anny navrhl mohutný, symetrický komplex tvořený středním kostelem a po jeho stranách osově položenými ambity s věžovými kaplemi sv. Anny a sv. Josefa (která nebyla realizována). Výzdoba interiéru freskami byla svěřena významnému moravskému malíři, Janu Jiřímu Etgensovi na téma apokryfní oslavy Panny Marie v textu knihy Siradovy. Sochařské práce pak Antonu Schweiglovi a jeho synu Ondřejovi. Zajímavá je kolekce šesti obrazů s náměty ze života Panny Marie a Ježíše Krista jejichž autor, jezuita Ignác Viktorin Raab (5. září 1715 Nechanice u Nového Bydžova – 2.února 1787 Velehrad), byl jedním z nejvýznamnějších českých
malířů 18. století. Tyto se nacházejí v zadní části chóru, za hlavním oltářem s milostnou sochou Panny Marie Křtinské (pod baldachýnem). Zde jsou pověšeny i čtyři velké obrazy od neznámého autora, jejichž stáří je podle děkana P. Tomáše Prnky odhadováno na 200 roků. Každý z obrazů je rozdělen do dvaceti polí po pěti osmiúhelnících na jednom řádku ve čtyřech řadách pod sebou. Náměty ze života Panny Marie a Narození Ježíše Krista jsou znázorněny na obraze umístěném na sloupu u bočního oltáře sv. Jana a Pavla po levé straně chóru. Nejenže jsou v jednotlivých polích znázorněny dějové sekvence, ale každý výjev je ještě opatřen popisem s podrobným vylíčením děje psaným stylizovaným písmem v českém jazyce překrývajícím vlastní malbu. Domnívám se, že při troše soustředění a trpělivosti dokáže většina návštěvníků uvedený text přečíst. Další tři obrazy jsou tématicky spjaty se skutky Ježíšovými, Poslední večeří Páně, Ukřižováním
68
s následujícím Zjevením a Nanebevstoupením Páně. Centrální kopuli chrámu a konchy nad kněžištěm, varhanní kruchtou a nad oběma bočními loděmi zdobí monumentální nástropní malba J. J. Etgense (1697–1757) s ojedinělou ikonografií založenou na citátu z knihy Sirachovy: „In plenitudine Sanctorum detentio mea. Ego mater pulchrae dilectionis et timoris et agnitionis et sanctae spei“. (V plnosti svatých zdržování mé. Já matka krásného milování a bázně a poznání a svaté naděje.) Malba v konše pravé boční lodi oslavuje Mariinu moudrost. To zachycují čtyři skupinky postav. Třetí skupinku tvoří antičtí filozofové, starozákonní mudrci, včetně třech mágů, kteří se přišli poklonit narozenému Kristu. Jsem si vědom toho, že obrazy, byť znázorňující tématicky Narození Krista, nezapadají do definice betléma tak, jak ji vytvořil v polovině minulého století německý historik umění Rudolf
11
Berliner. V žádném případě nejde o pokus zařadit díla Ignáce Viktorina Raaba, J. J. Etgense či anonymního malíře kristologického cyklu mezi betlémy. Domnívám se nicméně, že se jedná o mimořádné zobrazení události Narození Ježíše Krista z druhé poloviny osmnáctého století a na jako takové jsem chtěl svým příspěvkem upozornit ty betlemáře, kteří se zajímají nejen o vlastní betlémy, ale i jiné formy znázorňující Narození Páně. Seznam použité literatury: Křtiny, poutní kostel Jména Panny Marie; Mojmír Horyna, Jan Rojt, Vladimír Hyhlík, 1994 Kryštof Jiří Matuška (1702–1777), autorský kolektiv ved. PhDr. L. Šebelou, CSc. Brno, průvodce po městě – informace ( DATEL) Encyklopedie Moravských a slezských klášterů, Dušan Foltýn a kolektiv, LIBRI, 2005 Co nevíte o betlémech, PhDr. Vladimír Vaclík, OFTIS, 2003 Ignác Raab – Wikipedie, otevřená encyklopedie, podrobný životopis na www.jesuit.cz
Malby Ignace Raaba, kostel Jména P. Marie, Křtiny
68
12
Betlémské výjevy v grafikách
O výtvarnících Michaelu Floriánovi, Arnoštu Hrabalovi a Emilu Kotrbovi Mgr. JARMILA JANKŮ V 61. čísle tohoto časopisu jsem psala o mé sbírce betlémů a vánočních motivů v grafikách a kresbách. Slíbila jsem tenkrát redakci, že napíši o některých výtvarnících, kteří se ve své tvorbě věnovali betlémům, ať již ve formě novoročenek nebo samostatného lístku. Jedná se hlavně o formu drobné grafiky v různých technikách. Neznamená to však, že nevznikala hodnotná výtvarná dílka, svědčící o vztahu umělce k tématu, který zpracovával svým způsobem, originálně. Co do množství a také zpracování těchto grafik si zaslouží pozornost grafik a ilustrátor samouk Michael FLORIAN (1911–1984).
Dřevoryt Michaela Floriana
Byl jedním z početné rodiny Josefa Floriana ve Staré Říši blízko Telče. Rodina Florianů (7 synů a 5 dcer) byla počátkem 20. století nositelkou kultury kraje. Otec Josef, původně učitel, své děti neposílal do školy, učil je sám. Po humanitní stránce byly vzdělané, měly výtvarné i hudební nadání. J. Florian byl vydavatelem knižních edic, zejména proslulého Dobrého Díla. Spolupracoval mezi jinými s J. Demlem, B.Reynkem, překládal z francouzštiny křesťanskou literaturu. Děti mu pomáhaly kreslit, tisknout a podobně. Nejnadanějším z nich byl Michael. Za svůj život ilustroval Michael Florián pro otce zhruba 80 svazků bibliofilií a 40 knih pro jiná nakladatelství. Oblíbil si grafiku dřevorytu. Veřejnosti jsou známé ilustrace koled poprvé vydané r. 1939 (poslední vydání nakl. Trinitas v r. 1996). Ve volné grafice, opět v dřevorytu, vytvořil několik zajímavých portrétů – kromě svého otce např. Jiřího Mahena. Do srdcí sběratelů se M. Florian zapsal nejvíce svými knižními značkami a novoročenkami. Podle soupisu O. Hradeckého a L. Vaníčka (SSPE Praha) vytvořil v letech 1926 až 1982 celkem 603 knižních značek tzv. exlibris. Některé
68
13
PF od Michaela Floriana
z nich byly letos vystaveny v Místodržit. paláci Moravské galerie (dále MG) v Brně. Byl velmi žádaným tvůrcem novoročenek (p.f. – pour féliciter) – je jich evidováno 730! Na nich se nejčastěji opakují vánoční motivy – betlémy. Biblické postavy betlémů jsou mnohdy včleňovány do krajiny domova. Betlémská hvězda svítí nad Telčí, pastýři pasou stáda u Staré Říše nebo má
sv. Rodina v pozadí věže brněnského Petrova. Vše je vytvářeno technikou dřevorytu, který mnohdy koloroval – členům rodiny, přátelům a kněžím. Pochopitelně jsou na nich vytištěna jména zadavatelů i s letopočtem. Vyjadřoval se prostě, na realistickém základě , avšak vždy osobitě. Někteří historici umění jej řadí mezi naivní tvůrce. Přes svou skromnost se stal známým
68
14
také u zahraničních sběratelů. Svými grafikami je zastoupen v Památníku národního písemnictví v Praze, MG v Brně a regionálních muzeích a galeriích, Ze sourozenců M. Floriana se vyřezáváním betlémů zabýval jeho bratr Metoděj. Z dívek měly největší výtvarné vlohy Františka a Marie /provdaná Stritzková/, která rovněž obohatila techniku dřevorytu vyřezáváním betlemů a ilustracemi bibliofilií i knih. V současné době žije z dětí J. Floriana jen syn Gabriel. Přes svůj vysoký věk se věnuje restaurování dřevěných soch.
*** Arnošt Hrabal – kněz, grafik a ilustrátor se narodil 4. 12. 1889 v Buchlovicích na Moravě,
Arnošt Hrabal, dřevoryt, r. 1933
zde také 3. 12. 1969 zemřel. Jeho otec byl listonošem a malý Arnošt jej doprovázel po vesnicích, chodili spolu i na poutě na Velehrad a Hostýn. Krásné lesy chřibských kopců, truhlářské dílny v Buchlovicích, zahrada buchlovického zámku – to vše působilo na duši mladého chlapce a nechalo vyklíčit lásku k přírodě, duchovnímu životu a prosytilo celý Hrabalův život. Po absolvování gymnázia v Uherském Hradišti studoval na Bohoslovecké fakultě v Olomouci (1906–1910) a stal se katolickým knězem. Již během studia se začaly u něj projevovat výtvarné vlohy, rád kreslíval a byl i řemeslně zručný. Kromě kněžského povolání se začal věnovat výtvarnému umění. Dva roky studoval v Grafickém institutu ve Vídni, kde také vznikly
68
15
Arnošt Hrabal, dřevoryt, r. 1935
jeho první dřevoryty. Církev jeho záliby neviděla ráda. Jeho první kněžská působení byla na různých místech v oblasti Jeseníků, kde byl nadšen přírodou, říkával, že „les je chrámem božím“. Byl překládán z místa na místo, měnil fary. Počátkem 20. let 20. století navštěvoval intelektuální prostřední německé básnířky Marie Stony v Třebovicích /Střebenice/. Hrabal ilustroval její básně a vytvořil velký cyklus dřevorytů „Les“, který se dostal do rakouských a švýcarských galerií. Vlastní jej i Moravská galerie v Brně. Pokračoval ve výtvarném studiu – 1 semestr na pražské AVU u Jakuba Obrovského a půl roku u vídeňského Hoffbauera v Kunstakademii. Jako kaplan působil v mnoha místech sev. Moravy (Hradečná, Ostravice, Velké Losiny), farářem se stal ve Velké Moravě pod Sněžníkem. Ještě před vypuknutím II. světové války se vrátil do rodných Buchlovic, kde jako farář aktivně působil do r. 1956. Zde na odpočinku prožil i poslední roky svého života.
Těžiště Hrabalovy výtvarné tvorby je v grafice, zejména v dřevorytu. V této technice docílil osobitého projevu českého lyrismu. Za vrcholnou tvorbu lze považovat období 1923–1944. V motivech lesa a stromů parafrázoval lidský úděl, ideje náboženské víry a obecné morálky. Kromě již zmíněného cyklu Les, vytvořil Hrabal asi 170 volných listů s názvy: Panna Maria s Ježíškem pod smrkem, Pieta, Stará láska a další. Častým motivem je „Kázání v lese“. Ilustroval 33 bibliofilských tisků (J. Neruda, P. Bezruč, J. Deml, J. Durych…), 120 knih a publikací. Vytvořil 232 exlibris, 35 novoročenek (většinu v dřevorytu, některé v zinkografii). Motivem jeho vánočních grafik je sv. Rodina ve chlévě nebo lese. Mnohdy jen P. maria s Ježíškem nebo samotný Ježíšek. U něho je často květ šípkové růže – jak se zpívá „z růže kvítek vykvetl nám, radujme se“. Arnošt Hrabal byl členem Svazu výtv. umělců v Hodoníně a hnutí Družina literární a umělecká v Olomouci. Svá díla vystavoval ve Vídni,
68
16
Brně, Hodoníně, Praze, Ostravě a mimo jiné i v Uherském Hradišti, kde je ve Slováckém muzeu umístěna velká část jeho pozůstalosti.
*** Emil Kotrba, grafik, malíř ilustrátor se narodil 22.2.1912 ve Znojmě jako syn koželužského dělníka. Zemřel 21.2.1983 v Praze. Již v mládí se u něj projevily výtvarné vlohy. V 15 letech začal studovat Školu uměleckých řemesel v Brně (učitelem mu byl P. Dillinger). Zde se naučil všechny grafické techniky, které uplatnil ve své tvorbě. Jeho dalším zájmem, který se odrazil v jeho díle, byla zvířata a to zejména koně. Již během studia navštěvuje v Brně veterinární fakultu, kde kreslí a studuje anatomii koní. Od r. 1931 studoval AVU v Praze na grafické speciálce u T. F.Šimona, kde získal řadu ocenění. Zde se zabýval i studiem aktů a portrétů. Velmi je oceňoval Max Švabinský. Po studiích se stal profesorem figurálního kreslení na Reklamní škole v Praze. Byl dlouho-
letým členem SČUG Hollar. Celý život studoval koně v hřebčínech celé ČSR. Umělecké dílo Kotrbovo má dvě části: grafickou a malířskou. V grafice využíval všech technik – lept, dřevoryt i litografii (kamenotisk), vždy dbal na kvalitu tisků. Realizoval asi 1000 volných grafik, 1500 exlibris a novoročenek a také příležitostné grafiky. V malbě se zabýval portrétem a vědeckým studiem koní. Spolupracoval s redakcemi odborných časopisů. V cizině byl více ceněn než ve své vlasti. Sběratelé grafiky o něj měli vždy velký zájem. U novoročenek používal tématicky většinou biblické motivy, kde lidé a zvířata jsou rovnocennými partnery. Na vánočních grafikách bývá často zjevení anděla pastýřům, kde expresivně vyjadřuje drama okamžiku. V betlémě bývá často samotná P. Maria s Ježíškem a zvířaty. Zdůrazňuje roli matky Spasitele a její vztah k Synovi. Všechny postavy grafických listů jsou dokonale kresebně i řemeslně provedené. Největší výstava díla E. Kotrby se uskutečnila až po jeho smrti na zámku Kozel u Plzně. S jeho grafikami a malířským dílem se můžeme seznámit v prostorách zámku a hřebčína Kladrubech nad Labem. Použitá literatura: Michael Florian: Slovník tvůrců exlibris (Spolek sběratelů a přátel exlibris /dále SSPE/ Praha, 2000, text Aleš Nevečeřal) V. Poppe: M. Florian, grafik Vysočiny (Měst. muzeum Dačice, 1966) Jitka Bednářová: J. Florian (Masarykova univerzita Brno, 2006) Využity i informace z ústního podání. Arnošt Hrabal: Ottův slovník naučný nové doby II/2 (1933) Nová encyklopedie českého výtvarného umění (Academia Praha, 1995) Knižní značka (SSPE Praha, 1980, text. O. Hradečný) Slovník tvůrců exlibris (SSPE Praha, 1998, text J. Janků) Emil Kotrba: Nová encyklopedie čs. výtv. umění (Academia Praha, 1995) Slovník tvůrců exlibris (SSPE Praha, 1998, text K. Žižkovský)
68
17
Na protější straně: Emil Kotrba, dřevoryt, r. 1972 Emil Kotrba, dřevoryt, r. 1976
Blahopřejeme Dne 21. července 2008 akadem. malíř Jiří ŠKOPEK oslavil 75. narozeniny. Našeho kolegu z výkonného výboru ČSPB nemusíme představovat, medailónek mu byl věnován v našem časopise BaB č. 64, jeho příspěvky i obrázky, zejména pohlednice, se objevovaly i v následujících číslech. V červenci skončila expozice umělcových pohlednic v České Skalici, na podzim připravuje výstavu v Jaroměři a v zimě v Náchodě. Mistře, přejeme Vám všichni nadále dobré zdraví, pevnou ruku a nápaditou inspiraci pro další tvorbu. A zároveň se hodí při této příležitosti za vše poděkovat! Za betlemáře ČSPB redakce časopisu.
68
18
IN MEMORIAM PhDr. Rudolf Zrůbek (21. 3. 1923–31. 3. 2008) Jako etnograf a folklorista věnoval svoji vědeckou erudici svému rodnému kraji – Rychnovsku, Orlickým horám a Podorlicku. Narodil se v Rychnově nad Kněžnou, v rodném městě navštěvoval obecnou školu, v letech 1934–1942 pak místní gymnázium. Další rok pak nástavbově studoval na Vyšší textilní průmyslové škole v Brně. Následovalo totální nasazení do továrny na opravu nádrží pro letecké motory. Po válce nastoupil do otcovy firmy, následuje vojenská služba a opět návrat do továrny Zrůbek a Šebesta. Únor 1948 přinesl její znárodnění a začátek prvních poválečných peripetií syna „továrníka“. Nastoupil do Stuhy Dobruška (kde se seznámil se svojí ženou, dcerou místního klempíře Macha), v Dobrušce také začal docházet k místnímu řezbáři – loutkáři a betlemáři Jindřichu Adámkovi (27. 10. 1874–22. 10. 1955). Zde zřejmě začíná jeho pozdější hluboký zájem o betlemářskou tvorbu. V době částečného politického uvolnění nastupuje v roce 1963 jako odborný pracovník do Okresního muzea v Rychnově nad Kněžnou. Plní se jeho sen – začal dálkově studovat etnografii s folkloristikou a dějiny umění a následně také dvousemestrové studium muzeologie na Filosofické fakultě UK v Praze. Předmětem Zrůbkova vědeckého zájmu se stala historie sklářství v Orlických horách a v příhraniční části Kladska (do r. 1742 českého), lidového divadla, barokního umění a barokní hudby v Podorlicku. Na základě konkursu byl jmenován zastupujícím (z politických důvodů však nikoliv řádným) ředitelem okresního muzea. V době probíhající tzv. normalizace došlo i na nestraníka a také „svým třídním původem“ již nepohodlného Rudolfa Zrůbka. Záminka se našla v roce 1972, kdy dokonce se souhlasem tehdejšího nadřízené-
ho Odboru kultury ONV v Rychnově nad Kněžnou otiskl ve dvou číslech národopisného západoněmeckého časopisu Jahrbuch für ostdeutsche Volkskunde stať o vánočních obřadních zvycích a hrách Orlických Dr. R. Zrůbek (kresba J. Škopka) hor. Byl označen revanšistou, spolupracujícím se Sudeťáky, kteří ovšem v oblasti Orlických hor sídlili až do roku 1945/46. Z rozhodnutí sekretariátu OV KSČ dostal výpověď se zákazem práce v kultuře a tím i omezení vědecké a publikační činnosti. Následuje víceleté zaměstnání pomocného skladníka v podniku Elektrizace železnic a v Čs. hudebních nástrojích v Hradci Králové, odkud v roce 1983 odchází do starobního důchodu. Jako důchodci mu byl v roce 1984 přiznán akademický titul doktora filozofie (PhDr.). Teprve po roce 1989 mohl Rudolf Zrůbek publikačně zúročit svoje badatelské úsilí. Dokladem je na 300 odborných článků a studií z oborů etnografie, folkloristiky, dějin sklářství a regionálních dějin Rychnova nad Kněžnou a okolí. Věnoval se také studiu dějin odívání, historii zvonařství a církevních staveb z doby baroka v regionu. S Věrou Galatíkovou se podílel na vzniku gramofonové desky s hlasem rychnovského zvonu Kryštof, jež je uváděn jako třetí (či čtvrtý) největší zvon v republice. Jeho Jaruščinu polku před lety nahrál tehdy mladý rychnovák a absolvent pražské konzervatoře Rudolf Rokl. Zastával také funkci
68
okresního konzervátora památkové péče a v roce 1990 se stal členem městské rady v Rychnově nad Kněžnou. Byl též autorem tří divadelních her. Při zakládání Československého sdružení přátel betlémů se stává na výzvu PhDr. Vladimíra Vaclíka jedním ze zákládajících členů s nízkým pořadovým číslem, jako 62. v seznamu členů. Z jeho knižních publikací je z betlemářského hlediska nutno uvést tyto: Vánoční jesličky. Lidové umění kraje Orlických hor. Okresní muzeum v Rychnově n. Kn. (1999) Sochaři pozdního baroka v kraji Orlických hor. (1999) Do moll i dur. S muzikantskou bandou z Orlických hor. Academia, Praha (2002) Pohádky a báje z Orlického kraje. (2003) Jaro, léto, podzim, zima. Duchovní dědictví Orlických hor. Academia, Praha (2005) Přispíval do spolkového časopisu Betlémy a betlemáři a drobnými novinovými články do regionálních periodik. V plánu měl vydat odkaz královehradeckého kanovníka Jana Antonína
19
Venuta, autora 400 akvarelových vedut českých a lužických měst, hradů a památných míst. Materiál, který sbíral po 18 let, zůstal nedokončen. Rudolf Zrůbek zemřel letos 31. března 2008 ve svých dožitých 85 letech a je pohřben ve svém rodném městě. Pohřeb se konal v úterý 8. dubna 2008. Čest jeho památce! Dr. Josef Ptáček P.S. S Rudolfem Zrůbkem jsme se znali od počátku sedmdesátých let 20. století. Pojil nás společný zájem o historii a dějinné souvislosti Orlických hor a Podorlicka. Scházeli jsme se příležitostně, vídaly se též naše ženy, jež v devadesátých letech pracovaly jako vedoucí prodejen v Rychnově n. Kněžnou a v Dobrušce u Textilu Pardubice. Na jednom z Poláčkovských rychnovských sympozií jsem R. Zrůbka seznámil s tehdejším ředitelem nakladatelství Academia p. Alexandrem Tomským, jehož rodové kořeny jsou v Dobrušce. Ten rozpoznal kvality práce R. Zrůbka a zařadil je do edičního plánu prestižního nakladatelství. Dr. J. Ptáček
Luděk Pokorný (16. 1. 1930–23. 4. 2008) Přišla mi obálka s odesilatelem paní Jana Pokorná. Hned jsem věděla, co se stalo, aniž jsem ji otevřela a velmi dlouho jsem se tomu bránila. Některé zprávy k vám jdou jaksi odjinud a spolehlivě. Naposledy jsme se viděli s panem Luďkem na vánoční výstavě betlémů u nich ve stodůlce ve Hvožďanech jako každé vánoce, ani nevím pokolikáté. Před tím doslova utekl doktorům z pražské nemocnice, aby mohl s manželkou a celou rodinou uspořádat tradiční výstavu betlémů u nich doma. Nemohl nás, milované tvůrce a přátele betlémů, zklamat, ač ho to stálo i to nejcennější, zdraví. Když jsme přijeli, převlekl se „do gala“ a přišel nás osobně přivítat a poděkovat za malovaný betlém, který mu byl vánočním dárkem. Málokdo věnoval tolik času, lásky a životní energie milovaným betlémům, jako pan Luděk
Pokorný, člověk velkého daru lidskosti a nadšení pro dobrou věc. Nikdy nečekal díky a obdiv, naopak ho zdobila neuvěřitelná skromnost a ochota rozdávat se až do posledních sil. Podporován celou rodinou a hlavně manželkou Janou, vykonal velké věci a proto se zdráhám používat čas minulý. Někomu se zkrátka povede neuvěřitelná věc, kdy s námi zůstává i nadále v tom, co nám zanechal. Pevně věřím, že tradice Hvožďanských vánočních výstav zůstane díky výjimečné rodině Pokorných zachována hlavně jako vzpomínka a pocta panu Luďkovi. Právě začínám malovat papírový vystřihovací betlém pro tento rok a budu při tom myslet hlavně na Vás, který pro všechny betlémáře a dobré lidi tolik vykonal a na kterého všichni myslíme. Marie Flašková
68
20
IN MEMORIAM Jaroslav Parma (14. 8. 1939–6. 5. 2008) Není mnoha lidí, kteří dokáží ve svém životě obsáhnout tak široké spektrum zájmů jako právě on. Přesně na něj se hodí slova básníka „vším jsem byl a čím jsem byl, tím jsem byl rád“. Vedle jeho profesionálního působení v oblasti novinářské, motoristické, kulturní a dalších, to bylo betlemářství, které ho zcela pohltilo a věnoval se mu po dobu 15 let. Specializoval se na stavění vystřihovacích papírových betlémů, jichž sestavil několik desítek. Bylo neskutečné s jakou trpělivostí, ale též rychlostí tyto betlémy dokázal postavit. Vedle papírových, kterým dal otisk své práce, sbíral též betlémy keramické, skleněné, dřevěné, obrazové a další, čímž vznikla úctyhodná sbírka. Při těchto výpravách za betlémy se seznámil s řadou zajímavých tvůrců současných betlémů po celé Moravě. Jeho velkým koníčkem byla dokumentace. V posledních letech vyhledával vše, co souviselo s autory betlémů. Od fotografií po jejich životní osudy. Vše zajímavé zachytil, vytiskl a návštěvníci výstav se mimo vlastní betlém i blíže sezná-
mili s autorem. Někdy tato setkání s autorem byla náhodná, jako u M. F. Kvěchové, kdy její fotografii s dětmi našel v časopise z r.1932. Více hledání bylo cílených, jako u Pavla Körbra, Jarmily Haldové a Heleny Horákové. Za poznáním Jana Hály jel až na Slovensko do Važce. Publikoval o něm článek v časopise Betlémy a betlemáři č. 66. Svému koníčku se věnoval ve svých vzácných chvílích volna celoročně, ale nejvíce pochopitelně v čase adventním, kdy každoročně pořádal, společně se svojí ženou Naděždou, nádherné výstavy po celé Moravě a tím dokázal rozdávat radost, pohodu a naději mnoha lidem. Jak již bylo řečeno, oblastí jeho zájmů bylo mnoho, v každé pracoval na plné obrátky a v každé po sobě zanechal kus sebe a tak i zde, mezi betlemáři zůstane navždy jeho stopa, jednak v myslích nás všech, ale hlavně ve formě jeho sbírky, kterou tu zanechal pro další generace. Děkujeme Ti, Jaroslave! Betlemáři z jižní Moravy
Setkání v Ústí nad Orlicí v r. 2006. Zleva Jaroslav Parma s manželkou Naděždou, Věra Knapovská s manželem Jiřím (malířem betlémů)
68
21
IN MEMORIAM PhDr. Josef Vařeka, DrSc. (1927–2008) Po dlouhé a těžké nemoci zemřel v sobotu 14. června 2008 ve věku nedožitých 81 let pan PhDr. Josef Vařeka, DrSc., emeritní vedoucí vědecký pracovník Etnologického ústavu Akademie věd České republiky a dlouholetý čelný představitel České národopisné společnosti, nositel Čestné oborové medaile Františka Palackého za zásluhy ve společenských vědách, držitel ceny Josefa Hlávky a řady dalších ocenění. Etnologickému ústavu věnoval více než 40 let svého života, během nichž zásadně ovlivnil vývoj oboru zvláště v oblast lidové architektury a tradiční hmotné kultury, a to i měřítku mezinárodním. V devadesátých letech minulého století významně přispěl k utváření nové podoby Etnologického ústavu v Praze.
Prestižní edice „Kdo je kdo – osobnosti české současnosti“ uvádí jeho životopis a podrobný výčet jeho publikační činnosti. Zesnulý byl od roku 1993 členem Českého sdružení přátel betlémů. Byl hlavním iniciátorem zpracování etnologických map betlémů za přispění grantu Českého ministerstva kultury. Pan doktor Vařeka byl uznávaným vědcem, ale pro ty, kdož ho blíže znali, byl především laskavý, ke svým spolupracovníkům jako člověk dobrý a spravedlivý. S úctou ho budeme vzpomínat. Měli jsme ho rádi. Bude nám chybět. PhDr. Vladimír Vaclík čestný předseda ČSPB
Náhodně objevený současný betlém Díky svému přátelství s vynikajícím běžcem a výtvarně vnímajícím Janem Bucharem z Vrchlabí jsem se seznámil s tam vzniklým betlémem z díla akademické malířky Renaty Oppeltové (nar. 1960 Vrchlabí). Autorka své první kroky v malířském vzdělávání učinila u tamního krkonošského malíře – krajináře Aloise Zlatníka. Díky svému nadání a poctivé průpravě byla přijata ke studiu nejdříve na uměleckoprůmyslovou školu sklářskou v Železném Brodě a potom v letech 1981 až 1986 studovala na Vysoké uměleckoprůmyslové škole v Praze v ateliéru ilustrace a knižní grafiky u prof. Jiřího Mikuleho. Po absolvování se na čas vrátila jako pedagog do ateliéru svých středoškolských studií
a nyní je ilustrátorkou a grafičkou zejména časopisu Krkonoše. Její betlém vzniknul jako zadání nakladatelství LEON se sídlem v Praze. Je neobvykle pojat také jako omalovánka. Na záložkách je připojen biblický příběh o narození Ježíška. V betlémské krajině jsou autentické postavy sv. Tří králů s velbloudem, ostatní postavy dýchají více tím českým prostředím, jako třeba dívka nesoucí husu jako dárek Ježíškovi, jinde je pasáček s u nás obvyklou kozou sánskou a nechybí čilý psík naší vesnice. Údajně byl betlém k dostání ve Vrchlabí, ale nepodařilo se mi zjistit podrobnější údaje. Ing. Jiří Soukup, Hradec Králové
68
22
Připravuje se Bonsai servis Praha, Ing. Blahoslav Lukavec, Krajanská 64, 149 00 Praha 4‚ 267 911 309, mobil: 604 209508,
[email protected], www.vanocnivystava.cz Vážení přátelé, na letošní čas Adventu a Vánoc chystáme již 29. vánoční výstavu, tentokrát s názvem:
Betlémy v Betlémské kapli – vánoční muzicírování Jak vyplývá z názvu, výstava se bude konat v podzemních prostorách Betlémské kaple. Jejím hlavním cílem bude opět ukázat úžasnou rozmanitost současné lidové tvorby. Proto Vás vyzýváme k účasti na této výstavě, a to buď zapůjčením exponátu, nebo třeba jen radou, pomocnou rukou, předvedením svého „umu“ přímo na výstavě, a to buď manuální zručností nebo muzikantským výkonem. Hlavními exponáty výstavy se opět stanou betlémy, které by měly být vytvořeny nejrůznějšími technikami, nebo zhotoveny z nejrůznějších materiálů (dřevo, sklo, keramika, papír, různé kovy, dráty, látky, kůže, perník, vizovické těsto, slané těsto, kynuté těsto, včelí vosk, provázky apod.). Možná, že někdo z Vás přijde s exponátem materiálově i druhově zcela netradičním. Dále bude vystaveno velké množství ozdobených vánočních stromků a mnoho nejrůznějších zvykoslovných předmětů doby Adventu a Vánoc. Na výstavě se uskuteční již 9. řezbářské sympozium (1. až 7. 12. 08) a 5. krajkářské sympozium (13. a 14. 12. 08), na které zveme tvůrce z Čech i ze Slovenska. Budeme velice rádi, když se k předvádění na výstavě (v rámci, ale zejména mimo dny konání sympozií) přihlásí i další lidoví tvůrci – řezbáři, dráteníci, krajkářky, košíkáři, tvůrci předmětů ze šustí, orobince, těsta, textilu, korálků apod. Toto vše by mělo sloužit jako „základ“ tradiční atmosféry českých lidových Vánoc. Letos dostane výstava ještě jeden „rozměr“, a to tradiční vánoční muzicírování. Uvědomujeme si, že nezanedbatelnou součástí slavení Vánoc jsou koledy, vánoční mše a hlavně společné rodinné zpívání koled. Proto se pokusíme na toto úžasné vánoční dědictví po našich předcích poukázat, a to několika způsoby.
Ve spolupráci s Cechem pražských houslařů se pokusíme vytvořit na výstavě ukázku staré houslařské dílny, ve které budou mistři svého oboru předvádět, „kudy vede cesta“ od kusu dřeva k dílu, které se v šikovných rukách muzikantů „rozezní“. Na výstavě bude rovněž vytvořen náznak školní třídy, která bude co nejvíce navozovat atmosféru třídy, ve které učil Jakub Jan Ryba (uvítáme pomocnou ruku při shánění rekvizit). Na stupínku v této třídě budou co nejčastěji vystupovat různí muzikanti od dětí ze školky až po profesionály. Chceme poukázat i na jedinečnost českých vánočních koled. Pan Pavel Jurkovič říká, že v koledách lidé zpívají o tom, co vidí v betlému. K účasti na výstavě vyzýváme nejen profesionální výtvarníky, ale i amatéry a děti ze všech stupňů škol, včetně škol mateřských a škol pro děti s různými handicapy. I když bude výstava zaměřena na vánoční muzicírování, není nutné, aby se ve všech exponátech toto téma odrazilo. K výstavě se chystáme vydat vystřihovací betlém a zpěvník koled s nosičem CD. K výstavě opět vydáme DVD. Pro Vás, kteří se chcete s námi setkat dříve, plánujeme přípravnou schůzku, která se uskuteční 7. 10. 2008 v 16.30 hod. přímo v podzemních prostorách Betlémské kaple v Praze. Na výstavě bude jako vždy malý prodej. Zboží s vánoční tématikou může dodat do komisního prodeje každý vystavovatel. Časový harmonogram výstavy: – zahájení instalace 15. 11. 2008 – přejímka exponátů 21.–23. 11. 2008 od 12 oo do 18 oo hod. – vernisáž výstavy 28. 11. 2008 v 16 30 hod. – otevření výstavy 29. 11. 2008 v 9 oo hod. – otvírací doba denně 9 oo–18 oo hod. 24., 31. 12. 08 a 4. 1. 2009 9 oo–14 oo hod. 25. 12. 2008 a 1. 1. 2009 13 oo –18 oo hod. konec výstavy 4. 1. 2009 ve 14 hod. Těšíme se na spolupráci a setkání s Vámi. Jana a Blahoslav Lukavcovi (text zkrácen redakcí)
68
23
Připravovaná výstava krajkových jesliček v Mohelnici Městské kulturní středisko v Mohelnici ve spolupráci s časopisem Krajka, sdružením Česká palička a Regionální pobočkou Českého sdružení přátel betlémů v Mohelnici, připravuje na listopad 2008 výstavu krajkových betlémů (prostorové i ploché, vypracované v textilních technikách – paličkovaná a šitá krajka, háčkování, drhání, vyšívání). Výstava se bude konat v MKS Mohelnice v rámci Wladislavských trhů a potrvá od 15. listopadu do 15. prosince 2008. Všichni zájemci mohou své exponáty zaslat do 30. 10. 2008 na adresu: MKS, Vlasta Jirásková, Lazebnická 2,
789 85 Mohelnice, nebo osobně předat 14. 11. 2008 během celého dne v kanceláři MKS Mohelnice. Každý exponát musí být doplněn jménem a adresou tvůrce betlému a informacemi o autorovi podvinku. Exponáty budou vráceny po vzájemné domluvě a na náklady MKS. Vernisáž výstavy se uskuteční v sobotu 15. 11. 2008 ve 14.00 hod. ve výstavní síni (1. patro) MKS Mohelnice. Vystavovatele i návštěvníky srdečně zve předseda Regionální pobočky ČSPB v Mohelnici Pavel Nenkovský
Od křížové cesty k revitalizaci Kuksu Nedávno zesnulý ak. sochař Vladimír Preclík před několika lety vyslyšel přání členů královédvorské pobočky našeho sdružení Leoše Pryšingera a Karla Richtery, aby se ujal realizace křížové cesty na Kuksu mezi obcemi Stanovice a Žírčí. Všestranný umělec vyzval skupinu současných sochařů různých generací se vztahem k východním Čechám (většina z nich jsou absolventi hořické školy), které spojuje práce v kameni. V této době je významný soubor uměleckých děl před dokončením. Nese název „Příběh utrpení a nadějí člověka“. Není tedy obnovou historické křížové cesty, o jejíž podobě se až na výjimky nezachovalo svědectví, zato je reflexí člověka 21. století, který se stejně jako jeho předchůdci neobejde bez nadě-
je. Projekt má od počátku podporu královéhradeckého biskupa Mons. Dominika Duky OP a hejtmana Ing. Pavla Bradíka. V těchto dnech převzal záštitu nad jeho dokončením ministr kultury Václav Jehlička. Je potěšující, že myšlenka královédvorských iniciátorů křížové cesty vyvolala trvalý zájem kraje i ministerstva o revitalizaci Kuksu včetně Hospitalu a Braunova Betléma. Pokud bude projekt úspěšný, může do této unikátní středoevropské lokality přijít na záchranu a oživení památek až jedna miliarda korun. Součástí zamýšleného Centra barokních studií by mohly být také řezbářské dílny, propagující práci členů našeho sdružení. (R.W.)
Příspěvky do časopisu Betlémy a betlemáři v digitální podobě včetně vhodných doprovodných fotografií průběžně zasílejte zatím předsedovi redakční rady na e-mail:
[email protected] nebo předsedovi sdružení:
[email protected], ale i na disketách (CD-ROM) nebo v písemné podobě na adresu:
České sdružení přátel betlémů o.s., P.O.BOX 66, Hradec Králové, 501 01
24
68
INFORMACE
pro členy Českého sdružení přátel betlémů
Zpráva ze zasedání předsednictva
onálních poboček i jednotlivé členy sdružení, aby více využívali možnosti informovat na stránkách časopisu o dění betlemářů v regionech, případně o zajímavostech, které se zde vyskytují nejen mezi betlemáři, ale i např. v regionálních sbírkách muzejních expozic, chrámech a pod., ovšem takovou formou, která by nevedla zloděje k jejich zcizení. Následovala informace předsedy sdružení o písemné nabídce ke spolupráci mezi betlemářskými spolky a ČSPB, se kterou se na základě pověření od výkonného výboru obrátil na Spolek českých betlemářů, na Příbramské betlemáře-spolek pro zachování betlemářské tradice v městě Příbrami a okolí a na Spolek přátel betlémů v Třešti. Konstatoval, že všechny oslovené betlemářské spolky přivítaly nabídku ke vzájemné spolupráci, která by se měla projevovat např. při pořádání společných akcí (výstav, známých i méně známých „dřevořezání“, sympozií, konferencí, zájezdů apod.). Přítomní předsedové regionálních poboček sdružení seznámili předsednictvo s činnosti poboček během uplynulého roku, především s výstavami betlémů, kterých se aktivně zúčastnili jejich členové. Předseda sdružení dále přednesl podrobnou informaci o XVIII. kongresu UN-FOE-PRAE, který se konal ve dnech 23.–27. ledna 2008 v Augsburgu s ukázkami prospektů, knih a keramického suvenýru, který obdrželi všichni účastníci závěrečného večerního galapředstavení, o kterém již informoval v 67. čísle časopisu Betlémy a betlemáři. Na závěr schůze byla nastíněna činnost výkonného výboru a úkoly předsednictva v roce 2008. Bylo dohodnuto, že termín konání příští schůze předsednictva sdružení bude v sobotu 18. října 2008 v Hradci Králové za předpokladu zajištění odpovídající místnosti ke konání schůze. Pozvánky budou rozesílány pouze těm členům předsednictva, kteří nemají email adresu. Informace o konání schůze předsednictva bude zveřejněna na webových stránkách sdružení. Zapsal: Ing. R. Weigner
Českého sdružení přátel betlémů o.s., které se konalo dne 19.dubna 2008 v zasedací místnosti divadla DRAK v Hradci Králové. Dle prezenční listiny se zúčastnilo jednání 16 členů předsednictva. Omluveno bylo 6 členů. Schůzi zahájil přivítáním přítomných a dle programu uvedeném na pozvánce ji řídil předseda Ing. Weigner. Dle § 6 odst.4 zákona č.83/1990 Sb., ve znění zákona č.342/2006 Sb., došlo ke změně názvu našeho sdružení na „České sdružení přátel betlémů o.s.“. Následovala informace Ing. Procházky o současném stavu členské základny sdružení a seznamu organizací a státních institucí, kterým byl doposud zasílán náš časopis. Bylo rozhodnuto, že příští číslo našeho časopisu bude zasláno naposledy všem odběratelům s upozorněním, že nebude-li zaplacen členský příspěvek budeme nuceni z ekonomických důvodů s okamžitou platností pozastavit další distribuci časopisu. Stěžejním bodem programu pak byl ekonomický rozbor současného stavu financí, plán příjmů z členských příspěvků a popřípadě z dotace Královéhradeckého kraje, o kterou bylo požádáno na jedné straně a na druhé straně vydání, to je náklady na tisk a distribuci časopisu i další nezbytné náklady na provoz sdružení, jako je např. úhrada nákladů za schránku P.O.BOX a náklady spojené s provozem webových stránek sdružení. Při této příležitosti bylo znovu konstatováno, že ve smyslu platných stanov zvolení funkcionáři přijímají své funkce s vědomím, že se jedná o funkce čestné bez nároku na finanční odměny, bez nároku na poskytnutí cestovních náhrad. V další části jednání předložil 2. místopředseda a předseda redakční rady Ing. Mátl orientační ekonomický nástin nákladů na tisk a distribuci časopisu. Ve svém příspěvku pak pokračoval informací o způsobu tvorby časopisu, zajišťování odborných článků a doprovodných fotografií. Obrátil se v této souvislosti na předsedy regi-
Betlémy a betlemáři (čtvrtletník), vydává České sdružení přátel betlémů o.s., P.O.BOX 66, Hradec Králové, PSČ 501 01. Jednotlivé příspěvky autorů neprocházejí jazykovou úpravou vydavatelství. Redakce si vymiňuje možnost opravy překlepů nebo zjevných chyb. Za odbornou a obsahovou náplň jednotlivých příspěvků odpovídají autoři. Toto číslo připravil do tisku předseda redakční rady Ing. Ludvík Mátl. Časopis vychází 4 x do roka. Členové sdružení dostávají jeden výtisk zdarma. Tisk a sazba: Tiskárna a vydavatelství OFTIS s. r. o., Ústí nad Orlicí
