lP ž
ot v i ž í rárn ta Plznì
lite ovna mìs son-klub ý k òs Knih libris / A í kultury Plze P ro nižn 16 Kruh
20 el k pøát ník XV / Roè
3
OBSAH
EDITORIAL POEZIE 2 Jan Sojka: Jen sedm dní... 3 Jakub Fišer: Má nahá zahrada PRÓZA 5 Milan Èechura: Sny 6 Karolína Plánièková: Evangelium podle Mesiáše duchaplnosti III. Z ODKAZU 9 Luboš Vinš: Modlím se VZNEŠENÉ VYHNITÍ 12 Patrik Linhart: Jedna èeská hereèka øekla PLŽ SMAJLÍK 14 Poškole: O škodlivosti vzdìlání LISTY ASON-KLUBU LEMOVINY 15 Lumír Aschenbrenner: Nehoda – Potápìèova píseò NAVŠTÍVENKA 16 Josef Straka: Jak (vy)vrátit èas STOPY 18 Vlastislav Toman: O randìní a namlouvání PLZEÒAN ÈTE 21 Ivo Fencl: Bájeèný Richard Halliburton MLADÝ ZÁPAD 23 Tereza Èermáková: Na bìžky 26 Diana Øeháèková: První skici léta (NE)KRITICKY 27 Marek Velebný: Mezi svìty otcù a jejich synù Z POSAMETOVÉHO SKICÁØE 28 Vladimír Líbal: Kresba è. 13
EDITORIAL
1
V páteèní veèer / si všechno øeknìte. Jan Sojka Bøezen je mìsíc, kdy se sluší a patøí vlézt za kamna, svého èasu se také øíkávalo, že bøezen je Mìsíc knihy, v pomìrnì dlouhé historii Plže je však bøezen pøedevším mìsíc, kdy už známe novopeèené laureátky a laureáty Cen Plže, jakož i laureátku èi laureáta Ceny Asonklubu. Ani v nynìjším pøestupném roce to není jiné, proto bychom mìli zaèít gratulacemi našim dlouholetým autorùm, kteøí (doufejme!) letošní plží ocenìní pøijali s potìšením. S podobným potìšením ze strany redakce jim také bylo udìleno. Proto v bøeznovém èísle s patøiènì slavnostním výrazem na tváøi upozoròujeme na pøíspìvek Iva Fencla (tento prozaik a publicista již Cenu Plže získal, bylo to ale v dobách raného dìtství našeho èasopisu, totiž zjara 2003 – leè komu se podaøí spoèítat, kolik Ivo Fencl od té doby vydal knížek?), dále na memoárový text zkušeného Vlastislava Tomana, žijícího klasika v jedné odnoži èeského písemnictví. Zato Ilonì Gruberové pouze blahopøejeme, jistìže o to srdeènìji: jejích recenzních textù se bìhem každého roèníku Plže objevuje úctyhodný poèet,
takže i s autorèinými novými pøíspìvky se na stránkách našeho èasopisu urèitì záhy setkáme. Kolikrát totiž není jednoduché se domluvit s recenzentem a vyžádat si pro Plže titul k recenzi! Nelamentujme však, jaro se blíží. Básníci tentokrát odmìnìni nebyli, v minulosti to bývávalo skoro obrácenì, leè je dobøe, že se jedním z novopeèených laureátù stal divadelník a prozaik Jan Paur, kterému bude Cena Asonklubu dozajista náramnì slušet. A budou mu ji tuze pøát jak básníci publikující v bøeznovém Plži (Jakub Fišer, Jan Sojka a svou vzácnou navštívenku pøedkládající Josef Straka), tak i ostatní plží autoøi poèínaje „kunderovskou” Karolínou Plánièkovou, Lumírem Aschenbrennerem, mladozápadní hvìzdièkou Terezou Èermákovou a konèe kupøíkladu pseudonymním literátem Poškole, který svùj text nepochybnì napsal v satirickém rozrušení nìkdy po škole. Z odstupu je však zjevné, že tentokrát jde v menší míøe o fenclovské èíslo: autor tu sice má jen publicistický text, ale v Plži se ještì píše o knížce, v níž má roli spoluautora. Leè je bøezen, tak by nemìl zpychnout a také vlézt za kamna.
POEZIE
2
Jan Sojka
Jen sedm dní… Pondìlí je pøíchodem ze všech tajuplných nedìlí
neber ho na lehkou váhu nebo ti na záda naloží plný pytel cizích dnù
pokud tì strážci tohoto dne pøijmou nikdy na nìj nezapomeneš
máš jedinou šanci: sám sebe zapøáhni a rozètvr se pro ty své
pokud tì strážci tohoto dne odvrhnou nikdy na nìj nezapomeneš
Pátek je dnem zúètování
i když bys chtìl Úterý je nejdelším dnem jenž uteèe nejrychleji
poèítáš žold abys po zbytek týdne nehladovìl dveøe nezamykej aby se dìti mohly vrátit
na nic se mì neptej už vùbec ne na lásku zda ti vydrží až do nedìle
v páteèní veèer si všechno øeknìte
jednu radu ti pøesto dám: vstaò pozdì a ponocuj co nejdéle
Sobota je dnem èasného vstávání a pomalé chùze
Støeda je vìží vpùli cesty v sedmém patøe se podepiš do pamìtní knihy a dobøe se rozhlédni
když potkáš nìkoho z úterka sotva se poznáte sobota je dnem špatného spaní a žádných plánù na nedìli
smrtná nedìle zatím v nedohlednu a z dìtského pondìlí jsou vidìt vzpomínky
Nedìle ztichla aby nerušila usínající srdce
Ètvrtek je dnem záludným
mùžeš se tìšit na všechna neznámá pondìlí
neboj se spánku
3
Jakub Fišer
Má nahá zahrada xxx
xxx
Jazyk kvetoucí ocún tvých úst hedvábnì stydký osamìlý Dej mi ho! Ukaž! Dám ti svùj
Tulipány krokusy nemáme
Tak nesmìlý ve mnì opatrný Domlouvám mu Beru si ho na rty jako do kolébky…
rùže gerbery hyacinty nedodali… karafiáty vyšly z módy a ocún marnivý a snìženka beznadìjná
tvùj bìloruský
Vèera po ulici kráèelo pár narcisù…
xxx
poslední kvìt k dostání: tvá delta Nilu
Nejprve chy otakárka fenyklového do sítì pro chytání otakárkù fenyklových
xxx
pak ho chy holýma rukama ale netleskej! Plašíš ho!
Podej mi rty svá labutí òadra dvojteèky k zulíbání Na co èekáš?
potom to zkus jednou dlaní osamìlou
na sírovì žlutá bìlma po své matce?
pak zavøi oèi a chy otakárka fenyklového uvnitø sebe
Na diagnózu diagnóz až ti øeknou: Slinivka
až se ti to podaøí staneš se sám otakárkem fenyklovým
Podej mi rty svou motýlí rùži už žádnou faleš ani strach
POEZIE
4
xxx
xxx
V náruèí schovala všechen zítøek plný náøkù z oceli všechen mùj pod pláštìm strach
Odrazem odspodu spatøil jsem druhou tváø
na teplých òadrech upekla chléb solí uhasila žízeò a touhou hlad uprostøed tìla jí kvetla malá mandloò
To bylo poøád: Nechovej se jako dítì buï koneènì dospìlý! a sama ses ve støepu zrcadla Oidipovì oku tak trochu po degasovsku shrbená
xxx Z koruny stromu rozepínám tvou sponu do vlasù Ptáci se rozezpívali øeku jsem stvoøil Dotýkám se tì teplé vonící hlíny o nedìli Vzkøíšení Trs fialek Po ránu asi sprchlo
xxx Pøes všechna zrna sebelhaní malomocnost malosti pøes koòskou hlavu zla láska v nás bez ustání láska v nás a bez pochyb
dìlala na bábetko
xxx Až mì budou vìšet za nohy tahat všechny obruèe spadnou jak ptáci do bažin vrstvy bolesti nánosy strachu každá šibenice Pak zbyde jen Lidskost má nahá zahrada Tam budu
5
PRÓZA
Milan Èechura
Sny Podal jsem si sportku. Díky souèasným technologickým možnostem to byla i pro mì, nepraktického hòupa, brnkaèka. Zašel jsem do trafiky, øekl, co chci, prodavaèka nìco zmáèkla a rázem jsem se stal majitelem tiketu. Bylo nìco okolo šesté hodiny veèerní, venku už se smrákalo. Tah, pøi kterém vypadávají míèky z osudí, byl naplánován za necelé dvì hodiny. To se mi velmi líbilo, protože k smrti nerad na nìco dlouho èekám. Zasunul jsem poukázku na bohatství do penìženky a vydal se zpìt k teplu rodinného krbu. Hlavou se mi honily libé myšlenky. Nutno podotknout, že jsem ve sportce nikdy nic nevyhrál. Možná proto, že jsem si ji nikdy, tedy až do dneška, nevsadil. To mnì ovšem v žádném pøípadì nebránilo ve snìní, co bych s bezpracnì nabytými prostøedky udìlal. Sny prostì k životu patøí. A já snil prakticky neustále. V jinošství pøevažovaly obrazy barevné. Opálené krasavice, nádherné koktejly, šumìní moøe pod lehce se kymácejícími palmami. Vzhledem k tomu, že v dobì mého jinošství jsem mohl vycestovat akorát tak k Baltu, byly mé pøedstavy znaènì nereálné nejen kvùli tomu, že jsem si nevsadil. Když jsem se pøekulil pøes jinošské období, zase tak moc se toho nezmìnilo. Opálené krasavice zùstaly, nádherné koktejly taktéž, navíc pøibyla rychlá sportovní auta a hrdinské èiny. Hrdinské èiny mùžete, když máte prachy, vykonávat levou zadní, to dá rozum. V následující etapì mého života, myslím tu, kdy jsem se stal mužem, dostaly mé sny ponìkud jiné rozmìry. Za-
èal jsem myslet na druhé. Èást mých imaginárních výher se pøesunula na též imaginární úèty mých potomkù. Krasavice jsem tedy úplnì nezavrhl, ale zaèal jsem být opatrnìjší. Co kdyby mi na nì žena pøišla. Koktejly nahradila whisky (stejnì už mi z tìch slaïáren bylo špatnì) a ke sportovním autùm pøibyla elegantní. Po padesátce se poèet úètù, kam plynuly mé miliony, prudce rozšíøil. Založil jsem je sám. Svým vnukùm a vnuèkám. Až dospìjí, budou svému dìdovi vdìèní. Možná. K elegantním bourákùm se pøiøadily v mých šesti garážích velké, užitkové vozy. V nìèem se pøece musejí ta má zlatíèka pøepravovat. Sporákù jsem se zbavil. Blbì se mi z nich vystupovalo. Nyní, když jsem pøekroèil pìtašedesátku, zaèaly se mé sny ubírat naprosto jiným smìrem. Charitativním. Co já potøebuju? Na co by mi byly krasavice? Stejnì už se scvrkly a na svìtì je tolik jiných, potøebných lidí. Svou výhru bych daroval nìjaké organizaci, která se o ty potøebné stará. Ne tedy celou, ale polovinu urèitì. Sedìl jsem pøed televizní obrazovkou a zalykal se štìstím. Ono to vyšlo. Poprvé jsem se odhodlal vsadit si a vyšlo to. Neváhal jsem ani chvilku a na internetu si našel nìkolik charitativních spolkù. Hned zítra jim polovinu té výhry pošlu. Mìl jsem obrovskou radost, že mé sny došly naplnìní. Jen jednoho jsem se obával. Že mì charitativní organizace pošlou s tìmi mými ètyøiceti korunami do prdele.
PRÓZA
6
Karolína Plánièková
Evangelium podle Mesiáše duchaplnosti III. X. CHVÍLE Zaèínala nabývat pøesvìdèení, že se Kundera vydal na cestu pokory a pokání, když jí po všech tìch peripetiích dedikoval tak krásná slova. Bylo skuteènì symbolické, že obì slova následující hned po onom incidentu s TO nìjak souvisela s èasem: hodiny a chvíle. Bylo opravdu na èase, aby se její Milovaný zamyslel nad svými projevy egoismu a arogance. Když mu dala najevo, že už na jeho hry nepøistoupí a také pøestane pozlacovat jeho ego, ze zarputilého a tvrdohlavého Berana se stal mírný, krotký beránek, který najednou jako by nevìdìl, èím se jí zavdìèit, aby ho úplnì nezatratila. „Tak se musí na chlapy! Žádný velký rozmazlování, jinak se všechno obrátí proti vám,” konstatovala s nezvyklou razancí. A protože minule jen a jen øešila vztah s Kunderou, až ji to úplnì intelektuálnì i emotivnì vyèerpalo, chtìla se teï zase pokusit o TO být spisovatelkou, pokud TO tedy nezní pøíliš nafoukanì. Lepší bude, když pro své literární snažení použije spojení pokusy o vlastní tvorbu, TO zní adekvátnìji. Co se jí Kundera snaží naznaèit tìmi èasovými souvislostmi, se jí zdálo celkem jasné. Ale teï se chtìla vìnovat pouze etymologii slova „chvíle”, zejména tomu, proè se má zamyslet nad jeho významem právì teï. S uspokojením musela konstatovat, že to slovo se jí líbí, protože je polysémantické, nabízí mnoho možností výkladu, lze si hrát s jeho významy, lze o nìm žertovat, ale také o nìm mluvit s vážnou tváøí. Avšak první, co se jí v souvislosti s tímto slovem vybaví, je spojení prchavá chvíle. Tedy
nìco, co je velmi pomíjivé, i když v té chvíli mùžeme být velmi šastni, že jsme nìco takového prožili. Na takové prchavé chvíle štìstí pak s nostalgií vzpomínáme. Byla ráda, že se jí jako první vybavila právì tato asociace a teprve po ní další spojení – dlouhá chvíle. Bylo to celkem logické. Dlouhé chvíle zažívala málokdy, a navíc by bylo velmi pesimistické, ba pøímo sebemrskaèské zaèínat tím, co nemáme rádi. Uvìdomila si, že pomìrnì rychle vymezila dva protipóly, jimiž definovala své postoje a vymezila své hranice, ale najednou mezi nimi vznikl nebývale velký, prázdný prostor, který nebyla schopna nìèím vyplnit. Jaká ještì mùže být chvíle na èasové ose vedoucí od prchavosti k pocitu nekoneènosti? Mistrem líèení relativity èasu v lidském vìdomí je Arnošt Lustig, který ve svých knihách z prostøedí koncentraèních táborù ukázal, jaké zlomky vteøin rozhodují o našem bytí èi nebytí, jak nekoneènì dlouhé mùže být èekání na život a na smrt, když stojíte v øadì a sledujete blížící se esesácké boty. V tu chvíli se zastavuje èas a vy zostøenì vnímáte všechny detaily, vteøina, která rozhodne o vašem životì, se najednou zdá být nekoneèná. Jaký prostor je ukryt mezi prchavou a nekoneènou chvílí? Velmi relativní. Ale to by vám, milí ètenáøi, mnohem lépe vysvìtlil pan Lustig, pøeètìte si od nìj nìco. Proto se dívka rozhodla, že problém s relativitou chvíle radìji opustí, ponìvadž v Èechách na to máme jiné odborníky, a nejenom Einsteinem lze se nechat inspirovat. „Pane Bože,” došlo jí najednou, „mám pìkný prùšvih! Porušila jsem první pøikázání!”
7
XI. NAHLAS „To je nádhera! Kundera mì asi doopravdy miluje!“ Tím, že ji nechal v jeho Loterii Nesmrtelnosti vylosovat takové pøekrásné slovo, jí dal jasnì najevo, že je Bùh milující a odpouštìjící, nikoli trestající a už vùbec ne truchlivý. Zároveò se jí líbilo, jak ji svým rozhodnutím poukázat na slovo „nahlas“ právì v téhle chvíli zbavil dumání nad relativismem èasu. Kundera je vskutku okouzlující, ona ho prostì musí zbožòovat, protože ji vždycky dokáže nìèím pøekvapit. Právì takové pøímoèaré a jednoznaèné slovo teï potøebovala; potøebovala cítit jeho sílu, toužila po nìèem, co ji prostoupí, naplní a pohltí. „Nahlas má prostì grády a koule, to je bez debat,“ musela s uspokojením konstatovat. Pøestože nemìla ráda hluèné lidi a velmi èasto vyhledávala tichá místa slibující klid k pøemýšlení, jisté vìci prožívala s vìtším uspokojením, když byly nahlas. Zrovna hudbu. Tu musela poslouchat zásadnì nahlas. Hlasitá muzika ji pøivádìla do extáze, nemìla ráda nìjaké kuòkání a pípání, tóny se musely rozeznít plným zvukem, aby mìla z hudby nìjaký požitek. Ideální byl pro tyhle úèely poslech v autì. Do práce i z práce jezdila sama, a tak si mohla volume pøidávat doprava zcela libovolnì a bezohlednì podle toho, jakou náladu momentálnì mìla. Ovšem v práci preferovala, když mìla alespoò u svého stolu ve velké místnosti, kterou sdílela s dalšími patnácti kolegy, chvíli klidu. Sice se tady zdržovala minimálnì, ale neustálý styk s mnoha lidmi ji nauèil chránit si své soukromí. Tady ho pøíliš nemìla, kolegové sice byli vesmìs pøíjemní a vstøícní, ale stejnì mìla se dvìma z nich jistý problém. Jeho dùvod? Projevovali se pøíliš nahlas. První kolega byl typický tím, že ve volných chvílích všechny oblažoval svým zvuèným barytonem, zpívaje neuvìøitelné zhovadilosti. Teï si nemohla rychle vzpomenout na žádný z jeho
pitomých songù, ale pøesnì si vybavila pocit, jaký v ní vyvolal první tón. Nejdøív se lekla a pak naštvala. Nebyla jediná, kdo reagoval podobnì. Ostatní už také nad jeho zpìvem kroutili hlavou a útrpnì se usmívali. Zlom nastal v okamžiku, když v jisté situaci z legrace utrousila ironickou poznámku o jeho zpìvu. Kolega, aèkoli jindy takový vtipálek, kritiku nìjak neunesl a ve své ješitnosti koneènì pøestal zpívat, domnívaje se, že tak všechny vytrestá. Nikomu se však po jeho hluèném zpìvu nestýskalo. Druhá kolegynì zase mìla nepøíjemnì vysoko posazený hlas a navíc mìla jeden docela nesnesitelný zvyk: ráda mluvila a pouèovala své mladší kolegy. A protože byla v místnosti nejstarší… Zkrátka nìkdy mluvila moc. Nemusela ani mluvit nahlas, její hlas díky svému zabarvení byl slyšet témìø vždy a kdekoli. Teï se pøi vzpomínání na oba své kolegy musela pousmát. Pøedstavila si, jak by se asi tváøili, kdyby je posadila do svého auta a zaèala do nich hrnout své hlasité rockové songy. Pøedpokládala, že minimálnì jeden z nich by to urèitì nepøežil, a pokud ano, mìl by z toho trvalé následky.
XII. NEUDÌLAL Tak a zase návrat ke slovesùm. Co by pro ni Kundera neudìlal… Ale to slovo na ni pùsobilo pøíliš všednì, navíc bylo formulováno jako zápor, necítila z nìj žádnou energii, nevzbuzovalo v ní žádné emoce, ještì tak možná negativní. Proè zrovna neudìlal? Co jí tím chce Kundera naznaèit? Že nìco neudìlal? Sloveso je v mužském rodì, je tedy jisté, že její osoby se rozhodnì netýká. Ale co s ním, když je pro ni tak nepøitažlivé, témìø odpudivé, opravdu k nìmu teï zaèíná pociovat odpor. Takové protivné slovo! Neudìlal zkoušku, neudìlal svou práci… Neudìlal chybu, neudìlal nic špatného… No vida, koneènì nìco pozitivního. Z toho už se dá vycházet. Jen
PRÓZA
jestli není pøehnanì optimistická. Teï se znovu zarazila, protože jí náhle došla inspirace.
XIII. PØES JEDINOU NOC Co všechno se dá stihnout pøes jedinou noc? Tøeba milovat se s nìkým až do slastného vyèerpání, ujet po dálnici 800 kilometrù, doletìt do Buenos Aires, napsat na toaletní papír kus románu, naštvat sousedy bujarým veèírkem, zplodit potomka, upadnout do sladké nicoty spravedlivého spánku, pokusit se o sebevraždu, utrhnout si parádní ostudu, koupat se nahý v kašnì na námìstí, ztratit svetr, zkazit si povìst, rozejít se s nìkým, ztratit veškeré iluze o životì nebo naopak pocítit nesnesitelnou lehkost bytí, mít radost až do rána (jako V. Páral), zatanèit si valèík, opít se a skonèit na záchytce, pøeèíst knihu, dopsat diplomovou práci, zamilovat se na celý život, poslechnout si koncert Depeche Mode…
XIV. PROMÌNÍ SE? Promìní se její sen o kunderovském románu ve skuteènost? Políbí ji znovu po delší dobì ponìkud náladová múza kunderovské inspirace, aby mohla dopsat svùj román? Proè lze její tvùrèí práci posledních mìsícù shrnout pouze slovem POOOMAAALOOOST, popøípadì NESNESITELNÁ LEHKOST DEAKTIVACE MOZKU? A co na to Kundera? Proè mlèí? Že tím upozoròuje na nutnost tažení nového slova v loterii NESMRTELNOSTI? A promìní se tím její zatím nepøíliš vysoká šance na úspìch?
XV. ZANECHAJÍ SVÉHO NEVÈASNÉHO NADÁNÍ? Jak nesnesitelnì symbolická otázka z úst jejího oblíbeného génia sarkasmu! Tento aprílový syn, zrozený z kruté mrazivosti nepøíjemných pravd a rozverné
8
lehkosti bezstarostného smíchu, fungoval jako médium a na dálku øídil její „náhodný“ výbìr slov. Najednou poprvé pocítila, že Kundera nepochybuje o jejím talentu, ale proè jí najednou tak rychle docházejí slova? Možná je její víra v magickou sílu jeho slov absurdní, ale co se jí na stranì 283 snaží øíct svým „nevèasným nadáním“? Proè právì teï, po dlouhé pøestávce v psaní, narazila na jeho teorii o tom, co by se stalo, kdyby se významné osobnosti narodily v dobì zcela nevhodné pro jejich nadání? „Co by se stalo z Kryštofa Kolumba dnes, kdy jsou moøské cesty obslouženy tisícem dopravních spoleèností? Co by psal Shakespeare v dobì, kdy divadlo ještì neexistovalo nebo pøestalo existovat? Zanechají svého nevèasného nadání, jako Rimbaud zanechal v devatenácti letech básnìní?“ Má i ona zanechat svého nevèasného nadání, nebo všechny literární cesty již byly vyèerpány a obslouženy tisíci geniálními spisovateli? Nebo jen není vhodná doba na kunderovský román? Pøíliš mnoho pochybností se zaèalo vkrádat do její znovu objevené inspirace. Vìdìla, že Kundera, a tudíž i kunderovský román, se jen tak s nìèím nespokojí, že si jako svou daò bude vybírat dlouhé noci plné neklidu a sucha v ústech, pochybnosti nad každým napsaným slovem, horké èelo a ledové prsty a jeden velký otazník nad budoucností celého poèinu. Zmocnila se jí úzkost z toho, že její svobodu psaní narušuje pevná pracovní doba s každodenním ranním vstáváním. Všechno se jí najednou zdálo velmi nevèasné, ale právì proto nemìla ani ten nejmenší úmysl zanechat svého nevèasného možnánadání a stateènì otevøela 8. kapitolu 6. dílu. Uvìdomila si, že ve své textové euforii zacházela s NESMRTELNOSTÍ velmi marnotratnì, postupovala pøíliš rychle a dostala se tak témìø na závìr románu. Nastala reálná hrozba, že Kunderovi poprvé dojdou slova, ale to by znamenalo
9
Z ODKAZU
i konec jejího kunderovského románu. Možná se bude muset znovu vrátit na zaèátek a zaèít se chovat disciplinovanìji. Možná to vùbec není špatný nápad. Možná bude mít Kundera radost. Mít bude, jako ostatnì vždycky, poslední slovo. Co jste to øíkal, pane Kundero? Že už má koneènì pøistoupit k náhodnému výbìru v 8. kapitole 6. dílu a tam jí to všechno øeknete? Ještì ji chvíli nechte, chce si vychutnat ten pocit, že na ni aspoò chvíli nemùžete.
XVI. DOKONÈIT Komunikaci v infinitivech úplnì nesnášela, ale tenhle Kunderovi ráda odpustila. Øekl pøece „DOKONÈIT!“ „Mùj nesmrtelný literární vzore, to ty jsi všechno spískal, to ty jsi Bohem mého románu, ale tak rozmarným Bohem!“ Psát, èi nepsat, to je, oè tu bìží, dvì hodiny s pùlnoci však odbíjejí z vìží… Psát, èi spát… Má se snad znovu Kundery ptát, èi jít i s inspirací spát?
XVII. RELATIVNÌ NECUDNÝ Relativnì necudný byl Kunderùv pokus dostat ji od poèítaèe do postele. Stejnì tak relativní jako snaha zabránit jí v odložení jeho knihy. Tato odpovìï byla jako vždy brilantní, avšak tentokrát pouze ve své nejednoznaènosti a potutelnosti. Stejnì se zase musela rozhodnout sama. Ve chvíli, kdy Kundera poprvé bìhem dnešní noci odhodil svoje intelektuální zbranì jako sarkasmus, konstruování hypotéz èi kategorické imperativy a zaèal se ohánìt necudností, ho rozhodnì nechtìla vymìnit za noèní klid na lùžku. Ale zase by to nebyl Kundera, aby si i v téhle situaci neodpustil svou intelektuálštinu. Co má proboha znamenat to jeho „relativnì necudný“? Proè musí všechno neustále podléhat tomu jeho relativismu? Mohla to být relativnì krásná májová noc, kdyby Kundera nebyl absolutní hrobaø romantických iluzí. (Dokonèení pøíštì)
Luboš Vinš
Modlím se DÝMKA NAVEÈER jsi tu v altánu sám v nìmém tanci hadích stínù vine se vzhùru dým po chvíli pøipomíná již jen ohlasy nìmé blízkost skrytou tušení studu jasnozøivý úlek do kolen a možná ani nemáš èím pod prahem bys vystlal úzkost
naléhavì vzýváš ach, možnost pøipodobnit se tomu co není úpìnlivé pocity vyslovená pøání nevytrácejí se vhled do konèin za obzorem nepohasíná promìòuje se ve vzdálená volání podobná vibratu vìtru jenž roznesl dým touze rozechvívající spící listí potajmu klíèící semena trav
Z ODKAZU
snad znamení èistì rostlá znamení blízká bouøi nikdy nedorostou drtivému tahu hvìzdokup hrozivé tíži mrakù právem vysokosti za ohanbím nízkosti sídlí pravé teï a nyní tam vynalézavým dívèím jasem plane pramen skuteèného ohnì tam prostor není bránou tam domov osiøelých básní nemožno zapomenout (6.7. 2013)
DO ŠUMAVSKÝCH DÁLEK podzimní kopce snáze se dotýkají nebe a nejdál, nejdál je za pøítelem pády diamantù jeøabin ze zlatisté koruny slunce do narezlé trávy na èasy se blýská slova zavržení utkávají se s pøísnou milostí zoraných polí po porculánové øece oblohy trhance mlhy plují roklan vìdomí cynicky šklebí se na prastarou krásu potopa pøes hory fièí papírový drak v žilách burèák mátožnì bloudíme kmeny køiviènì po nás neznámými slovy
10
nevìøícnì zíráme v ruce kámen støapce nevinných šišek odbimbávají nekoneèno milované snad jenom tažnými ptáky plazíme se po ostnech drženi zkrátka zdlouženým stínem poznání kdo vzepne se bude též ztracen dávno vybití vlci dovolávají se krevní msty a strašínské kopce nìžnì se tomu chechtají beru tì v ochranu høbitove hmyzích tìlíèek v závìtøí pod každou hvìzdou beru tì v ochranu výsosti mravenèí královno tenkostìnná noc modlím se za nekoneèný prùvod vìènì štvaných celofánových brouèkù svítání rozostøeno mlhou dávno nestøílí se popamìti vždy každá slabost v šarlatu zavinuta a jeden neví, kdo vlastnì klame namísto odvážného skoku vzhùru nutno pøedvést taneèek pro pobavení zavzlykat kostrbatou strofu bolù hladina rybníka do dalekohledu dálek nepøítomnì hledí drzé bìlmo polárního dne užasle taje
11
v mojí závìti bude: hlupák, miloval les avšak nepoznavše pravdu nedokázal se utkat s vlastním srdcem kdoví proè stromy rozjaøenì tetelí se a dìlové rány kaštanù na poèest práskají proè vyvìšují se vlajky ve veselých barvách což zmar není koneèný? pojï, podej mi ruku sejdeme se tam øekni, kam vedou schody, Jákobe kam pùjdeme? bìsivé dno žíznì pøevrácený škopek halasnì vyžaduje ortel nièivá touha zalehnout úzkostnou závra malosti vzhùru zvednout mrtvou tíž èlovìk záchranu hledá v lese kde mlèení doptává se na heretickou žízeò v hrudi a strážci ticha na svém místì strmí namìø Pane alespoò jednu míru pokoje! voda v mincovnì žárem zebe razí se mince karnevalový prùvod postrkuje po kanálech vìtrné mlýny rozkošnice bøíza strhává šat by mohla stát modelem na akt
loutnista okuje kolem úst derviš nadpozemsky tanèí Rosinanta zvìdavì okukuje komediantskou boudu spravedlnosti les barvínek zmatenì vytahuje ze skøínì obraz rudovousa èmeláci se tomu ještì chvíli køení než i na nì dojde kam vedou schodištì paláce palatinova schodištì tonoucích slzí sopka je vrhla vzhùru a hrby varhan pokryly zemi kam míøí tvùj žebø, Jákobe? krok sun krok beru tì ve snu za ruku zmáháme stupnì píšal kolik ještì krokù než smete nás nemilosrdný úžas javor, ztepilý javor druhdy král stromù kleká do mokré trávy zcela vydán nesmrtelnému jasu støehoucímu køehká tajemství duše bezradnì, marnì vztahuje ruce proti vichru sekajícímu vztekle do kopøiv stromy na ústech klíèek mlèení navazují tichá pøátelství a pouze pošetilý mùže takto nasazovat život pro marnivá slova
VZNEŠENÉ VYHNITÍ
12
Patrik Linhart
Jedna èeská hereèka øekla Jedna èeská hereèka øekla, že chce žít v multikulturních Èechách. Znám poøad, ve kterém si tropila legraci z národnostních klišé s nadhledem, který oceòuju. „Je tøeba vyjít v integraci na pùl cesty,” øekla. Vìc se má tak, že multikultura prostì nefunguje. Kultura samotná je v píèi, a multikulturál je už totální sbìratel cen. Jistì mi adepti podobných cen euroútìchy dají za pravdu. Jakmile nìkdo øekne, co se národu nelíbí, národ tupcù se hned zvedne a má plnou hubu kecù. A je to vlastnì pravda, co jim mùže naše kultura nabídnout? Tady máš guláš s pìti a prosím nezabíjej moje dìti – já totiž sleduju seriál Ulice. Žádný Evropan ze své tchynì neudìlá smrtící èernou vdovu, která vybuchne v úplnì jiné, jí neznámé rodinì. Èetl jsem text bìloruského básníka a ten dával èinu ruským televisním komentátorùm. Jak jsou naprosto seberuští, jak si dìlají spíš zlovolnou než tupounskou prdel z toho, že si pletou Estonce a Lotyše, jak zesmìšòují Èíòany, jak dávají èoèku Ukrajincùm, oranžoví a modøí revolucionáøi, pøièemž pøekladatel vypichuje fakt, že modrý znamená v ruském slangu bukanýr – tedy v èeském slangu buzna. Rozumím jeho ironii, v Èechách a pak zejména na Západì se ten Rus jeví jak èlovìk, který se nebojí dìlat si prdel z klišé národù, èlovìk, který bourá nastavené hranice trapné korektnosti – pro básníka z Bìloruska je to svinì, která napadá a ignoruje, a tak pojednává svùj model Tupé Velké Rusi. Je vám jasné, že ten docela konkrétní velkoruský moderátor svùj postoj nezmìní, ale bìloruský básník se díky grantùm a výchovì ke korektnosti stane èlovìkem, který bude ostudou svému národu? Protože
bude pøiposraný, protože jako ta kunda Merglová bude vítat pány svìta ve své zemi, protože chudoby není nikdy dost a vždycky je na koho ukázat. A ta chudoba, ta syrová žena ukáže na tebe, ale ne teï, teprve tehdy, až budeš na konci sil, starý a vyèerpaný a bez dùchodu – a teprve tehdy si uvìdomíš, že tvou holku nechce ani uteèenec. LEGENDY PODZEMÍ V MÝCH OÈÍCH PaDaJí JAK BRAMBORY DO KØIŠÁLOVÉ STUDÁNKY, nekecám. Jak si èlovìk mùže vážit poesie, když básníci jsou banda sráèù. Bondy patrnì byl takový. Prostì byl, a každý básník, každý ví, že je k ostudì, kdybych tak mohl zmizet, ale žádná zemì nemá jiného tak krásného básníka jako je Egon Bondy. V nonstopu absolutna adekvátní pøiposrané podstaty mám v sobì nìco, co mì ve mnì samotném uráží. Nìco ve stínu, v pracáku na úøadì a ke kuráži, ne není to, že si víno, které si v petkách sám narážím, ve vášni blázínka pochválím. Je to, že stárnu a tøeba bych se za sebe tisíckrát bil, musím napadnout a zesmìšnit svùj cíl. A tøeba bych se mìl asi bouøit, pøed každou dívkou øíkám si, mlè, a jakože si tì nevšímá, mrdá na trapnost šedi a kouøí v zákazu kouøit. Tak to jsi už mohl dojít z Èernošic až sem na Kazín, tady kdysi bydleli nìjací Váchalovi pøíbuzní (on flétnista, ona harfenistka), poøádali každoroènì koncem léta zahradní koncert, teï už tu zùstala jenom jejich dcera (harfenistka) a adoptovaný syn – ten je tak blbej, že to dotáhl jen na tympánistu ve filharmonii, pak se vrhl na podnikání, ODS
13
a tyhlety sraèky. Má tady dvì hospody, a když jsme jednou s kámošem malíøem studovali otevírací dobu, tak kámoš øekl, že ten podpis pod tím je pøesnì jako podpis Váchala. No ale jak øíkám, tìžkej debil – svému desetiletému synovi koupil (na svatbu!) ve dražbì nìkolik bas vína, vyrobeného pro anglickou královnu, pak mu vykradli sklep bezdomovci a všechno to vychlastali. Dobøe mu tak, zmrdovi. Adoptovanému. Nejvìtší hrozbou pro Èechy jsou Èeši. Už to, že rozumíte této zprávì, z vás dìlá nacionální kleptomanskofašistický hovada. Sám jsem beztak taková ubohá duševnì labilní svinì. Jeden z nás, èeských mysliven pøes internet, napsal: Co èmoud, to terorista! To je jasný jak facka! Ale já jsem ve své bezbøehé fantasii pochopil, že tento duševní pochváø dává na odiv gró èešství. Internacionalismus ochráncù lidských práv, jejich arogantní dikce, zuøivá ochrana hodnot jim samotným naprosto cizích a kretén, jenž staví do rovnice èmoudy a terorismus, jedno jsou. Jestli miluješ svùj národ, miluješ tedy všechny vrahy, vojáky, básníky i revisní úèetní, jestli miluješ svìt, tak potìš kotì, protože v nìm jsou vrazi, vojáci, básníci i revisní úèetní. Odpovìdi na jisté otázky nenajdete ani u sebe, ani u pøátel, ani v moudrých knihách, by by je psali Petra Soukupová, Ondøej Buddeus nebo František Ringo Èech. Je tøeba se ptát takto: Ach, ty prosincová chudobko, jsi pøíslibem jara, zapomenutým vagantem léta nebo jen milouèkým poslem apokalypsy, na jejímž poèátku kapitán lodi Polární hvìzda sezná, že zmizely tìžké ledy, a na jejímž konci se vy, sedmikrásky, vyspórujete s moøskými sasankami a v hlubinách moøe vzplanete ohnìm èerným jako smola? Možná však, že nìjaký básník, Radek Fridrich, Pavel Jazyk, Bohouš Vanìk-Úvalský nebo jiný kocour bou-
chaè zachrání svìt, zase se utrhne ze øetìzu a okresní soud mu urèí jeho pátý aliment. Fascinuje mì fakt, že fetování a chlastání dìcek nahrává protikuøáckému fašistickému zákonu. Ostatnì se nedivím, že jedou bomby, rodièe na nì kladou takové nároky, že ve finále se samotné „dìtství” smrskne na okamžik mezi školou, pìti šesti tzv. svobodnými aktivitami a uèením. Zázrak je to, že všechny tyhle dìti nespáchají sebevraždu. To berte jako dobré. A dobré je i to, že nìkdo je ochoten uèit v/proti záplavì ambiciosních rodièù. Ivan Štúr: „Netreba vel’mi vychováva, tøeba pekne ži, dieta sa pridá.” Vánoèní veèírek podle mne také hodnì prozradí o firemní kultuøe – dress code, nabízené jídlo, nápoje a dárky vždy urèují charakter veèírku. Jistì v rámci bezejmenné kultury. Myslím, že nejrozumnìjší je, pokud manažer zábavu rozjede a vèas se vytratí. „Industriální Brno coby druhá metropole v republice je navíc do té míry zakletá svou dlouholetou ‚užitkovostí’, že nejspíš vyžaduje dost velký kotel sebevìdomí, abychom se tu nedali požrat mindrákem vyfutrovaným navíc onou skácelovskou ‚hymnou ticha’, jíž moravský bard nazýval pomlku mezi èeskou a slovenskou hymnou – a která v dobì spoleèného státu se Slováky jako jediná pøipomínala kdysi mocnou Velkou Moravu upozadìnou v pouhý kraj.” Jako vám vadí tajto! Hnusné kraje. Jano Soukupová, básníøko, Brno nemá svá práva èistì imaginární. Tak mnì vadí, že Teplice a ta zemì s nimi spojená je odstøelená z Èeských zemí. Myslím, že Praha o Brnì nikdy nepochybovala, a pokud ano, dìlali to lidi, kteøí byli z Brna, z Èech východu a jihu, kteøí se stali v Praze tak mocnými, že jim jejich rodný kraj pøišel nemocný.
PLŽ SMAJLÍK
14
Poškole
O škodlivosti vzdìlání Ta tomu dala, Marie Terezie, panovnice jedna osvícená, když vykroèila na cestu vedoucí k zavedení povinné školní docházky. Tak opatrná byla s novotami a v tomhle pìknì ujela. Urèitì za to mohou zlovolní našeptávaèi. Kolika lidem se od tìch dob zkazila kariéra, která nebýt škol, by na nì jistojistì èekala. Posuïte sami: Židovského sirotka z Podkarpatské Rusi na pøání dobrých lidí pøijal rabín, aby mu nìjak pomohl. Chtìl z nìj udìlat ministranta, ale sešlo z toho. Chlapec neumìl èíst a psát. A tak mu dal dvì koruny a øekl mu, aby si u høbitova za to koupil kvìtiny a prodal je za tøi koruny. Pak aby je koupil znovu za dvì a zase prodal za tøi. Pak že už mùže nakoupit dvì kvìtiny a opìt dráže prodat. A takhle že bude taky nìjak živ.
Ilustrace Miloslav Krist
Chlapec to tak dìlal a nakonec mìl dost penìz na to, aby se vystìhoval do Ameriky. Tam pokraèoval v obchodování a stal se z nìho ohromný boháè. Jednou sjednal velký kšeft a došlo na to, aby podepsal smlouvu. On ale øekl, že neumí psát. Všichni se podivili a nìkdo øekl: „Vážený pane, co jenom z vás mohlo být, kdybyste umìl psát!” Obchodník odpovìdìl: „Dìlal bych ministranta na Podkarpatské Rusi.” V Plži se teï píše o podobném pøípadu. Nìjaký Vhrsti se nám svìøuje s tím, jak se navzdory školám a hloupým pedagogùm v životì prosadil. Jeho „milá” tøídní uèitelka ho pøed talentovými zkouškami na støední školu „citlivì” upozornila, že se na žádnou výtvarnou školu nikdy nedostane. Svùj „fundovaný” názor sichrovala tím, že mu pro jistotu odmítla dát doporuèení. A to na pøelomu 80. a 90. let, kdy ukonèil základní školu, v dobì zostøeného tøídního boje a kádrových posudkù, byla vìc pomìrnì zásadní. Ale on navzdory krávì tøídní se dnes živí kreslením a navzdory všem èeštináøkám, co jich v životì potkal, dokonce i psaním knížek. Oba uvedené pøípady naštìstí dopadly dobøe. Jednoho školy minuly a druhého jen potrápily, ale nezlomily. Každý ale nemìl takové štìstí. Kam bychom to jenom všichni dotáhli, kdyby nám ty krávy uèitelky ve školce a ve škole nekazili duševní zdraví a nemuèili nás, jako se v pekle muèí høíšníci. Kolikrát jen nebozí žáci prosí èerty, aby je radìji povaøili v kotli, než aby je nechávali napospas muèitelkám ve vzdìlávacích zaøízeních.
15
LEMOVINY
Lumír Aschenbrenner
Nehoda – Potápìèova píseò NEHODA Ztratil jsem kus návodu k boènímu vývodu
POTÁPÌÈOVA PÍSEÒ Co mì to teï napadlo? Aha – to je chapadlo
Grafická spolupráce Helena Jarolímková
NAVŠTÍVENKA
16
Josef Straka
Jak (vy)vrátit èas xxx za chvíli pochopím zanikání zažloutlé listy tlustospis, který se ještì neotevøel to hnijící zase nazpìt pobledlá slova v posledních hodinách musím se omluvit, ale nevím komu bílá rùže vadnoucí nekoneènou cestou domù už to nepotøebujeme! zvolili jsme rezervovaný režim palubní deníky, zápisní knihy kontrolu docházky a také ne! cosi, co se vrývá: podpalubí, pohled na lodì jaksi pokažené pozdnì veèerním sluncem detaily krve, stékající kolem ukazováèku sklenka roztøíštìná o jeden opìrný kovový sloup xxx ne-samozøejmost zaèíná být pochybná nemožné, nejisté kroky chvíli se díváme Krumlov napodruhé, když tady nejsi ani nevím, jak (vy)vrátit èas a jestli to vùbec chci Plešivecké schody s Tvým dechem Tvou potivou vùní, kterou nyní cítím urgentnì, naléhavì svírá to, slízávat zas v myšlenkách pot v obrácení zad stále se cosi vrací, smyèky, toèivé polohy nazpìt, prsty vytrèené do vzduchu možné stopy ve snìhu následujícího roku nepovšimnuté detaily bolí teï víc strach zavìšený na koupelnový pantograf myješ si vlasy, a cosi zas zapomínáš na odkladových plochách xxx domácké dotyky na kuchyòských linkách a na tìle žlutavé otisky na pøední stranì stehen zakøièíme slovo, rezonuje pak v panelových deskách nìkdo zvoní øíká cosi o domovním úklidu, domovním øádu výtah do druhého patra se stiskem tlaèítka a rozepínání košil nìkdo pak zas jede dolù v uplynulých dnech nic takového nebylo byli jsme v bytì, který jsme nazývali novým a novým domovem!
17
xxx nesmìlé pomìøování prsou a ramen v zadním traktu náhle najité radosti veèer též zaèíná jaksi odzadu když se ještì ptáš paní u okénka jak žije, na pøevrácený zpùsob jejího života øíká, že její syn pojede nìkam do Øecka, ani neví kam, protože se míjejí osudy, které si nevymyslíš Tvé rozzáøené oèi štìstím a náhlým smutkem zaèínáš se zas o nìco strachovat, ale nic konkrétního po cestì zpìt ti padá gyros všude možnì ještì si nezapomnìla, ještì se otáèíš všechny ty osudy tøeba do sebe vtìsnat též na chvíli nebýt nìjaké toky slov, zpomalení xxx ještì zdlouhavì komusi vìøit dovolenkové dny na nic! to proplétání to pronikání za kusy látky za cár tìch „zodpovìdných” mìsícù nìco znièit, zahubit pøímá slova, která hovoøí o upøímnosti a která se nemohou èehosi dolhat snaží se! lehce pøisprostlá a vulgární nìco pøetaženo a další a další omluvný hlas jako a jako „máš mne ještì...” kdovíkolikátý opakovaný dùvod všechno se splete pøedchozí i nadcházející život unikající, ubíjející tóny, barvy hlasù prý co je zøejmé: potácející se støeda lidé na jedné køižovatce jakoby zamrzli v èervené barvì která se nyní objevuje na všech semaforech už to nemùže jít dál! Vyèerpává se to xxx dlouhosáhlé projevy o smutku chytáš se èehosi, èeho je pøíliš a sama ve svém bytì vyvoláváš kdovíjaké démony nalomená rùže hovoøí o citových prolukách mezi druhou a pátou ranní dotyk pramenící ze studu vyvolává jen další nepìknou vzpomínku omluvit se – znamená hráz i když ty nejsi úèastník toho všeho prý nazýváme vydíráním na komodì vyvadlý parfém štìstí mezi 4. a 11. lednem ale èeká se na další možný telefonní rozhovor
18
STOPY
Vlastislav Toman
O randìní a namlouvání O seniorech se nìkdy øíká, že zapomenou, co dìlali pøed minutou, zato pøíbìhy ze svého dìtství si vybaví bez problémù. Asi nìco na tom bude, i když já tomu øíkám „pøetížená informaèní soustava”. Dodnes si napøíklad vzpomínám na své první namlouvání. Bylo mi asi pìt let a šli jsme s maminkou do øeznictví. Poblíž našeho bydlištì v Táborské 4 (dnes Farského) jich bylo nìkolik. To „naše” bylo tenkrát na rohu Nepomucké (= Slovanské) a Modøínové (i dnes). V tom názvosloví mám trochu zmatek. Od doby mého dìtství se nejen na Petrohradu a Slovanech, ale v celé Plzni mnohé zmìnilo. Jenže zpátky k mému namlouvání. Vedle øeznictví (kde se maminka trochu zapovídala) byl na nároží obchod s potravinami. Já mìl být hodný a èekat venku. Jen òouma by se nehnul! Vydal jsem se tedy za roh a najednou proti mnì kráèí asi stejnì stará blonïatá holèièka. Nejdøíve se mì trochu lekla, ale pak se hezky usmála. „Jak ti øíkají? Já jsem Anièka,” dodala k tomu úsmìvu; já mìl najednou takový zvláštì milý pocit po celém tìle. Dokázal jsem však vyhrknout: „Vlastík… A èekám na maminku. Je u øezníka…” „Já taky èekám. Maminka je v krámu,” ukázala k rohovému vstupu do obchodu, kde bylo nìkolik schodù. Pak už jsme spolu moc nemluvili, ale
chodili po tìch schodech nahoru a dolù. Bylo nám moc dobøe! Až do chvíle, kdy její maminka vyšla z krámu a øekla: „Vida, ty už tady máš kamaráda? Tak se hezky rozluè a jdeme domù.” Anièka poslušnì øekla: „Na shledanou!” a když popošla za maminkou, otoèila se a poslala mi rukou pusu. Mé smutné „na shledanou” už letìlo na její zádíèka. Na tu pusu jsem se – baba – nezmohl. I když jsem k tomu rohu obèas chodil, Anièku už jsem nepotkal. Ani tam, ani nìkde poblíž. Nemohu øíci, že bych se v dalších letech o dìvèata nezajímal, ale takový ten milý pocit jsem nezaznamenal. Tøeba to bylo i tou dobou, která nás kluky a dìvèata oddìlovala už od školy. Tehdy jsme mìli obecnou školu chlapeckou a holky zase dívèí, by budovy sousedily. Není divu, že jsme mívali odlišné zájmy a hry. Holky nemìly své mušketýry, tarzany, pistolníky, detektivy, tedy hrdiny, kteøí ovlivòovali naše klukovské hry. Jim patøily panenky, kuchyòky, pokojíèky, koèárky, princezny a víly. Ani ve sportu a tìlesné výchovì jsme k sobì nemìli blízko. Snad by se našly výjimky v hudební výchovì. Jiné to bylo v bytových a nájemních domech, kde se dìti dennì stýkaly, znaly se a vytváøely si rùzné vztahy, pøátelské i opaèné. V našem nevelkém domì však bylo jen pár klukù a bez zájmu o dìvèata. Nebylo koho si namlouvat.
19
Situace se zaèala mìnit se zmìnou školy. Já šel z obecné na mìšanku, což se dneska rovná pøechodu z 1. na 2. stupeò základní školy. Moje škola byla chlapecká v Houškovo ulici a pøes vnitroblok sousedila na druhé stranì s dívèí mìšankou v Jablonského ulici. To už byla válka a z Èeskoslovenské republiky se stal nìmecký protektorát. Øekl bych, že na nás, nastávající puberáky, zpoèátku tahle zmìna a situace pøíliš nepùsobila. Víc nám vadilo, že se uèíme nìmecky i nìkteré pøedmìty, že se najednou mìní leccos v dìjepisu. Zato nás zaèala zajímat dìvèata z mìšanky a mimo jiné i to, jak se s nimi domlouvat pøes onen rozsáhlý dvùr z okna do okna. Z naší party zejména Míra zaèal probouzet zájem dìvèat. Nebylo divu, byl to velmi pohledný kluk! Jednou jsme s ním šli k pøátelùm jeho rodièù do zahrádkové kolonie, a jak se ukázalo, bylo to vlastnì rande. Dcerku onìch pøátel totiž požádala její spolužaèka, aby ji s Mírou seznámila. Byla tak nervózní, že než jsme pøišli, rozkousala kapesníèek! Docházelo ovšem i na jiné zpùsoby seznamování, ba i dosti drsné. Tøeba jsme s Vašíkem, mým vìrným kamarádem, èekali v místech, kde je dnes ulice Buková, až pùjdou do školy dìvèata ze Slovan. Mìli jsme na prstech (ukazováèku a palce) gumièku a z takto vytvoøeného skrytého praku jsme po dìvèatech støíleli „pucinky” – skobièky smotané z papíru. Terèem byly dívèí zadeèky, jak jinak! Podle reakce zasažené se pak situace dál vyvíjela buï kladnì, ale
spíše zápornì. Nebyli jsme jediní kluci, kteøí takové metody seznamování volili. Tehdejší naše randìní se ale netýkalo vždy namlouvání. Šlo vìtšinou o schùzky nejen dvojice namlouvajících se, ale i smíšené party kamarádù. A už se šlo do kina nebo na procházku èi na výlet za mìsto. Cílù jsme tehdy mìli hodnì – a nálety na Plzeò se ještì nekonaly, ba ani pøelety „nepøátelských” leteckých svazù nebyly na programu. S touhle „nadílkou” pøišli Spojenci až v pozdìjších letech, kdy získali základny na území Evropy. I když to pro souèasníky bude znít nevìrohodnì, dost èasto jsme tehdy chodili na Homolku, do Borského parku nebo na Lochotín, kde v jeskyòce „sídlil” poustevník (jen figura). Sem se chodilo hlavnì kvùli první puse a líbání vùbec. A nejen po mìstì jsme se vydávali na procházky, jezdívali jsme na výlety i za mìsto, a už na Radyni, Ostrou hùrku, ale i na Krkavec, k Boleváku, do Zábìlé… Plzeò mìla vždycky okolí bohaté na pøírodu i na památky a zajímavosti. Vzpomnìl bych i na prázdniny 1940, kdy jsme mìli takovou malou pøedpuberáckou „karetní spoleènost” a scházeli se pøed kostelem U Ježíška nedaleko nádraží. Tehdy tam ještì byl klid a my den co den mazali žolíky! Favoritkou byla taková na jejích jedenáct let hezky rostlá dívèina. Jméno už si nepamatuji, tak tøeba Vìrka. Bydlela nìkde blízko. Byl jsem moc rád v její blízkosti, to pøiznávám. Marnì jsem
STOPY
však usiloval o schùzku, i když mi pøed ostatními dávala najevo, že se jí líbím. Kdoví, co za tím tenkrát bylo. Doba už byla divná a váleèné útrapy zaèaly nabývat na síle. A pak najednou válka skonèila! Pøežil jsem, pøežila celá naše rodina! Kupodivu jsem zaèal mít zájem o dìvèata, a nebyl jsem sám. V naší svazácké skupinì se mi líbila Dáša a bylo to zøejmì i naopak. Jenže já ještì žádnému dìvèeti ani pusu nedal, natož abych se jí vyznal z nìjaké lásky. A že tìch pøíležitostí bylo! No, puberák! A tak si zanedlouho Dáša našla jiného, staršího. Já nakonec také nezùstal pozadu. Ve Wenzigovì ulici za nádražím jsme zaèali vyklízet opuštìný dùm, snad bývalý penzion (spíše hodinový hotel), pro naši skupinu Svazu èeské mládeže. Zadní trakt silnì poškodil dubnový nálet na nádraží, a tak jsme i tam dìlali poøádek. Jednou nás pøekvapila bouøka a já tam zùstal s Bárou sám pod jakýmsi pøístøeškem. Už se mi nìjaký èas líbila – a tak jsem se své první pusy pøece jen doèkal! Scházeli jsme se pak nìjaký èas i mimo svazáckou èinnost, tak jako mnozí mládenci a dìvèata té doby. Byly tehdy rozchody a udobøování. Dodnes si vzpomínám na Dagmaru a Lojzíka. Rodièe jí zakazovali s ním chodit, ale ona vzdorovala, pøestože se každou chvíli pohádali a rozešli. Jenže, jak oba pøiznávali, vždycky se po takové hádce sešli na stejném místì – na lávce pøes Radbuzu u papírny! Jak se tam vždycky dostali, oba prý ne-
20
vìdìli. Tak to øíkali a my jim to vìøili. Tøeba to byl nìjaký „kompas lásky”. Za tìch šest let od skonèení války do mého odchodu na vojnu, což se stalo na podzim roku 1951, jsem se dostal i na „druhou stranu” – jak bych øekl. Neøešil jsem už jen své zamilovanosti a lásky, ale totéž i u jiných mládencù a dìvèat. V roce 1949 jsem se stal vedoucím svazáckého souboru Divadlo naší doby. Mezi èleny pøevažovali patnáctia šestnáctiletí mládenci a dìvèata. Soubor obèas vystupoval také veèer a dokonce i mimo Plzeò. Kromì toho jsme mìli kousek za Støíbrem na øece Úhlavce „rekreaèku” – objekt hostince u usedlosti a mlýna. Jezdili jsme tam na víkendy a svátky a o prázdninách i na delší turnusy. No a rodièe mìli obavy, aby se pøi takových akcích nekonaly „nìjaké nepøístojnosti”! Øešení jsme tehdy našli – èas od èasu jsme rodièe pozvali na schùzku do klubovny a spoleènì jsme pøípadné problémy probírali. Ono to opravdu nìkdy nebylo jednoduché vysvìtlit tøeba takové Zuzce-Bombièce a Járovi, že holt si nemùžou dìlat co chtìjí, když jsou èleny velké party. Ale ti dva byli spíše výjimkou. Randìní a namlouvání bylo vesmìs takové kamarádské. To jen my, už dospìlejší, jsme s tím nìkdy mìli problémy. Aspoò máme na co vzpomínat, že? (Poznámka autora: Citovaná jména jsou zamìnìna!)
PLZEÒAN ÈTE
21
Ivo Fencl
Bájeèný Richard Halliburton Zaènìme tøemi aè. Aè nebyl skaut, nepil, nekouøil a ženy ho zajímaly jen do urèité míry. Aè se narodil v Brownsville v Tennessee (9. 1. 1900), po dìdeèkovi z matèiny strany byl Francouz a zbytkem Skot. Aè mìl o tøi roky mladšího bratra, ten zemøel stár ètrnáct let. Halliburton však toužil cestovat. Ujel ze studií na Princetonu a pùl roku strávil v Evropì (1919 – 1920). Vrátil se, ale jakmile pøevzal titul bakaláøe (1922), nechal se najmout na dobytèí loï. Odtud psal otci, obchodníku realitami. „Absolventi” zaèínají v bankách èi se vìnují teologii, což uznal, on však bude cestovat. Stejnì serióznì. Hodlá se tím i živit, a tak bude psát. Není na útìku, ale „na vojnì”, a nezbìhne, dokud neuspìje. Po vzoru Londonovì si uložil kvótu tisíc slov dennì. „Strach o mì nemìj. Pro cestování jsem stvoøen,” dodal a naštìstí se nemýlil. Jeho reportáže byly totiž daleko od úèelovosti nebo okaté svìdomitosti, navíc se stal i neodolatelným pøednašeèem. Tulák, avšak vyvinutý smysl pro obchod jej nutil neustále obesílat èasopisy. Konkrétní témata? Svlékl se do plavek a pøes panamskou šíji pøeplaval z Atlantiku do Pacifiku: vymìøili mu 36 centù za tonáž, nejnižší taxu v historii kanálu. V Øecku zdolal Parnas a noci trávil na Olympu a Akropoli. V Egyptì na špièce Cheopsovy pyramidy, v Indii v zahradách Tádž Mahálu. Svobodnì žil na pøedloze Robinsonova
ostrova a naopak se dal uvìznit na Ïábelských ostrovech, které teprve mìl proslavit román Motýlek (1969). Okusil tìsnou celu v Gibraltaru, v nejužším místì pìšmo pøekonal i Malajský poloostrov a se slonicí Dally také prùsmyk Sv. Bernarda po Hannibalovì vzoru, i když antický vojevùdce prý mìl roku 216 pø. n. l. slonù sedmatøicet. V Mexiku skoèil Halliburton dvakrát do 21 metrù hluboké Studny smrti (po vzoru mayských obìtí) a málem si zlomil vaz. Ne tak dlouho po objevení Hiramem Binghamem (1911) navštívil Machu Picchu a také jezero Titicaca a vodopády Iguazú. Jako Ovidiùv hrdina Leandros nebo jako lord Byron pøeplaval z Evropy do Asie úžinu Dardanely, povìstnou nepøekonatelným proudem, a zdolal ještì divoèejší Messinský prùliv mezi Sicílií a Itálií (èili mezi Charybdou a Skyllou). Tam si, pravda, pomohl èlunem. A co víc? Troufl si mezi malomocné na ostrovì Spinaloga u Kréty, sázel v Monte Carlu, v indické džungli èíhal na tygry jako (také píšící) lovec Jim Corbett, pøátelil se s lovci lebek na Borneu, kteøí mu darovali deset hlav, na Sahaøe navštívil Timbuktu, úèastnil se manévrù Cizinecké legie, vidìl Tróju, putoval ve stopách Odyssea, Alexandra Velikého a Cortéze, shlédl do neklidného kráteru Stromboli, pak z hory Fudži, z Popocatépetlu i Matterhornu. Ten zdolal bez horolezecké prùpravy. Ve „státì”
PLZEÒAN ÈTE
Athos se nechal vyfotit jako mnich a v životì nezvládl jen trojí: 1. Proniknout do Mekky. Hadži Halliburtonem se tedy nestal. 2. Dokonèit Feidippùv bìh z Marathónu do Athén (dojel taxíkem). 3. Oženit se. Ale jinak staèil vše. Dokonce i psát, nicménì první knihu tvoøil a prosazoval velmi tìžko. Nazval ji dost bombasticky Královskou cestou za romantikou (Indianopolis 1925) a její text postupnì odmítlo deset velkých nakladatelù. Naštìstí jeho pøednáška uhranula redaktora Davida Laurence Chamberse, jehož kolega Hewitt Hansom Howland pomohl rukopis o tøetinu ztenèit. A bylo vyhráno; Chambers navíc zùstal Richardovým kritikem, rádcem, iniciaèním podnìcovatelem i oddaným pøítelem. Následovaly tituly Nádherné dobrodružství (1927), Za novými svìty (1929), Létající koberec (1932), Sedmimílové boty (1935) a dvì obrázkové knihy. Víc než ètyøsetstránkový soubor výòatkù z tisícovky dopisù, které Halliburton adresoval rodièùm v letech 1912 – 1939, vyšel teprve posmrtnì (1940). Dlouho pokoušel štìstí a osudem se mu nakonec stala džunka Moøský drak, na jejíž palubì chtìl pøekonat Pacifik stejným smìrem, kterým to už zkusila letkynì Amelie Earhardtová (1897 – 1937). Než zmizela. Jeho moøskou pou z Asie do San Franciska roku 1936 vymyslil propagátor chystané svìtové výstavy Walter Gaines Swanson a nadšený Halliburton brzy nechal stavìt džunku. Byl varován, i zesílil stìny. Pøidal motor. Stejnì byl zrazován, že to bude
22
sebevražda, ale docházely mu peníze, a tak vyplul. Ono sousto se ale ukázalo být opravdu pøes míru, ucho se utrhlo a 24.3. 1939 plavec zmizel v tajfunu. Stejnì jako Amelii Earhardtovou už jej nikdy nikdo nespatøil. Ètyøi hydroplány sice prohledaly 230 tisíc km oceánu, ale to až šest týdnù po poslední depeši Draka. Proè ta prodleva? Že stanice onìmìla, to bylo považováno jen za reklamní trik. Nebyl to však a 5. øíjna 1939 byl hazardér prohlášen za mrtvého. Odešel, než mohl zestárnout, a stal se legendou jako Amelia. Vlastnì zùstali jakýmisi bludnými duchy Pacifiku (ve smrti spolu), nìco spoleèného urèitì mìli. Ani jeden si nedal øíct a oba se pokoušeli osud pøemoci. Halliburtonova poslední slova znìla: BOUØE OD JIHU. DÉŠ. SILNÉ PORYVY VICHØICE. ZÁBRADLÍ NA NÁVÌTRNÉ STRANÌ POD VODOU. LÙŽKA MOKRÁ. STÌŽÍ UDRŽUJEME KURS. MÁM SE BÁJEÈNÉ. PØÁL BYCH VÁM, ABYSTE BYLI NA MÉM MÍSTÌ. STOP. To odvysílal, když držel kurs na Midway, kteréžto jméno znamená Pùl cesty, a jemu bylo devìtatøicet. „Uprostøed života jsme nìkdy blízko smrti,” øíká se. Ach, proè ten Pacifik nevzdal? Vždy ani Everest (ještì tehdy nedobytý) nevyzval. Zapomnìl na rozumné meze? Ano. Nicménì už roku 1919 poprvé napsal, že by rád zùstal ušetøen „hloupé a všední smrti v posteli”. Což se splnilo. Jaké knihy ještì mìl v plánu? Životopis anglického básníka Ruperta Brooka (1887 – 1915), s jehož mat-
MLADÝ ZÁPAD
kou se znal, dále cestopis o Americe, v nìmž by nechybìl Little Big Horn. Ani divadlo, ve kterém umíral Lincoln. Když Halliburton umíral, mìl dluhy. Ale naplnilo se pravidlo, že až mrtvý autor nìkdy vydìlá, tak otec mu poté mohl v areálu univerzity v Memphisu nechat zbudovat mohutný památník skoro za pùl milionu dolarù. Zùstal tam, nicménì Halliburton je dnes známìjší u nás než v USA, základní pìtici jeho knih lze hltat v pøekladech Jiøího a Jaroslavy Poberových z let 1966, 1968, 1970, 1971 a 1973; pøièemž poslední ze svazkù podepsala pøekladatelka svým dívèím jménem Vojtìchová.
23
Jako kluka mì už døív zaujal nejobsáhlejší z èeských výborù Toulky svìtem (1963) a ono nadšení ve mnì zùstalo. Sice mì tenkrát zarazila jistá absence ženského elementu v Halliburtonovì životì, ale kdyby se v devatenácti na škole zamiloval do nìjaké Joriky, pudilo by ho snad nìco pøi toulkách svìtem za dalšími a dalšími pøíhodami? Ne. A známý text Ivo Fischera „žádnej pláè už nespraví/ ty mý boty toulavý” z roku 1967 mu možná jako ulitý nepadne, ale podstatu jeho svìta vystihuje. Takže dnes litujme jen toho, že v jeho stopách mùžeme vstoupit na mnohá tehdy idylická místa leda po zuby ozbrojeni.
Tereza Èermáková
Na bìžky „Na bìžky? S tímhle?” zhrozil se Dezolát. „Pøesnì tak,” potvrdila jsem skálopevnì. Chvíli se na mì vydìšenì díval a pak se náhle plácnul do èela. „Já už vím!” vykøikl. „Ty chceš jet na Starou bìžku do Abertam!” „Co to je?” znejistila jsem. „Takovej ten bìžeckej závod s prvorepublikovým vybavením. Zvítìzí ten, komu se pøed cílem nerozpadnou lyže.” Loupla jsem po nìm vražedným pohledem a vytáhla ze skøínì druhý set bìžek. „Tak abys vìdìl, sehnala jsem i pro tebe.” Dezolát vytøeštil hrùzou oèi. „Dìláš si srandu?” vykøikl. „Ty vážnì
chceš, abych si nìco takovýho pøivázal k noze a vláèel se s tím bùhvíkam? A to nemluvím o tom, že ty tvoje prkna jsou z roku ‚jedna dva tøi neposer se’. Budeme vypadat jak výprava z pravìku! Nebo hùø – jako když nemáme na nový.” Nic jsem neøíkala a myslela si svoje. Výhodou ženského plemene je, že bez pøílišného hluku a násilí jim to mužské obvykle samo po èase ustoupí. Èím to je, neví ani britští vìdci. Možná tím nenápadným, leè neustálým podsouváním tìch „správných” názorù, možná to má nìco spoleèného s teplou veèeøí, kdo ví. A už je to, jak chce, za týden jsme odfrèeli do Krušných hor nikoliv na bìžecký retro maratón, ale s pev-
MLADÝ ZÁPAD
ným odhodláním vrhnout se do zasnìžených stop. Po snídani jsme nasedli do auta a prohrabali se až k zasnìženým pláním, odkud se do všech stran rozbíhaly vyrolbované bìžecké stopy. Když Dezolát vypnul motor, oddychla jsem si. Bez øetìzù v téhle divoèinì se dalo øízení auta pøirovnat ke kraulování bez rukou. „Jenom klid, mám to pod kontrolou,” prohlásil mùj neohrožený druh, vystoupil z auta a zapadl po pás do snìhu. Když se vyhrabal ze závìje, otevøel kufr auta a odnìkud vylovil teplomìr. Vážnì se na mì podíval a zapích ho do snìhu. „Mazání je vìda, ale mám to naštudovaný. Nejdøív musíme zjistit teplotu a konzistenci snìhu.” Strèila jsem si hroudu snìhu do pusy a zkoumala konzistenci. Dezolát vytáhnul teplomìr. „Mínus dva stupnì. Hrubozrnnej nebo jemnozrnnej?” „Studenej,” vyplivla jsem sníh z pusy. Nakonec jsme z nìkolika plastových tubièek vybrali jednu a pokusili se ji otevøít. Vosk byl však zatuhlý a nedal se vytlaèit. „Nevadí,” øekl Dezolát a vytáhl odnìkud šroubovák. Nabral s ním vosk z tuby a zaèal ho matlat na spodní stranu lyží. Vtom se kolem nás prohnala dvojice postarších bìžkaøù. Dle stylu, znaèkových lyží a moderního obleèení se dalo soudit, že sportu holdují už nìjaký ten pátek. Pohled na Dezoláta nacpaného ve šponovkách, který právì otíral voskem obalený konec šroubováku o hranu lyže, je patrnì vydìsil natolik, že se rozhodli zastavit.
24
„Möchten Sie helfen?” zeptal se starší pán. „Nechci helfnout,” vyprsknul Dezolát. „Jeï si zpátky do Reichu a neopruzuj. Nicht opruzírn!” Nìmec koukal, pak se soucitnì pousmál a radìji i s polovièkou rychle odjel pryè. Když se koneènì podaøilo s pomocí náøadí nanést lepivou hmotu na skluznice a rozetøít ji korkovým špuntem od vèera vypitého šampusu, mohli jsme vyrazit. „Jé, já zapomnìla na chatì rukavice!” vyhrkla jsem. „Tak to máš smùlu, zpátky se nedostanem,” prohlásil Dezolát a ukázal na øadu zaparkovaných aut za námi. Okolo nich poskakovali lidé, pøevlékali se, svaèili a mazali bìžky i sebe. „Tyhle všechny amatéry musíme nechat bezpeènì za sebou a na Chaloupky dorazit jako první,” zavelel. Chtìla jsem mu pøipomenout, jak ještì pøed týdnem prohlašoval, že na bìžky pojede pouze pøes vlastní nebo mojí mrtvolu a že pokud na tom èlovìk nestál pøes dvacet let, radìji by se k tomu už nemìl nikdy vracet, protože zde hrozí velké riziko ztráty zdraví a hlavnì vlastní dùstojnosti. Radìji jsem však mlèela a vážnì pøikyvovala. Vyjeli jsme do stopy. Po tolika letech to byl opravdu slušný výkon, protože jsme ujeli témìø deset metrù bez padnutí. Než jsme pøišli na to, jak v hlubokém snìhu efektivnì vstát a nevypadat u toho jako snìžné prase, pøedjela nás tøetina bìžkaøù. Dezolát se však nemínil vzdát.
25
„Jseš si jistej, že jsme vybrali ten správnej vosk?” zapochybovala jsem, když jsem asi popáté upadla. Do kopce lyže podkluzovaly pøi každém kroku a z kopce stály pro zmìnu na místì. „Dojedeme na Chaloupky, v nejhorším tam pøemažeme,” pøipustil Dezolát a skácel se na záda tak, že v okruhu pìti metrù totálnì rozbil stopu. „Stopa, stopa!” zaøval kdesi za mnou nìjaký starší pán. Nevìdouc, co po mì ten èlovìk chce, pøidala jsem na tempu a snažila se mu ujet. Marnì. „Stopa!” køièel naléhavìji a funìl mi témìø na krk. „Pane, nevím, co tím máte na mysli, ale jestli hledáte bìžkaøskou stopu, tak ji máte pøímo pøed sebou,” køièela jsem a dál uhánìla. „A mùžete z tý stopy laskavì uhnout?” rozèiloval se. Koneènì jsem pochopila a vylezla z kolejí. Dezolát, který právì moèil v nedalekém lesíku, zahalekal: „Na ženskou si dovolíš, co? Srabe! Jestli chceš stopu, tak pojï ke mnì a já ti jí ukážu v takovým detailu, že budeš mít sníh až za brejlema!” Dìda to naštìstí neslyšel, protože už byl kdesi daleko pøed námi. Na Chaloupky jsme se doploužili po témìø dvou hodinách utrpení. Zbylé dvì tøetiny bìžkaøù vèetnì dìtí, dùchodcù a psù nás již dávno pøedjely. Slunce se pomalu vyhouplo na oblohu a zaèalo být vedro. Rukavice jsem vùbec nepotøebovala. Shodili jsme ruksaky, snìdli sušenky a pøemazali lyže voskem pro vyšší teplotu.
„Ujeli jsme pìt kilákù,” ukázal Dezolát na rozcestník. „A do Nových Hamrù je to taky pìt. Mohli bysme tam zkusit dojet, je tam hospoda,” napadlo mì. „Ale zpátky k autu to pak bude deset kilákù,” prohlásil Dezolát s neúprosnou matematickou logikou. „To dáme.” „Tak jo,” pøipustil. „Ukážeme všem tìm baleákùm, zaè je toho loket!” Vyrazili jsme opìt do uklouzané stopy, která na sluníèku zaèínala nebezpeènì tát. Vtom vyjel z protìjšího lesíku hlouèek bìžkaøù. Všichni si s uculováním prohlíželi náš styl „bìhu plavmo” a zejména starší pán v èervené vìtrovce se na nás usmíval od ucha k uchu. „Máte svaèinu, dìcka?” zeptal se, když nás míjel. „No jasnì,” odpovìdìla jsem, i když jsem otázku moc nechápala. „To je dobøe,” zahalekal, zamával hùlkou a odsvištìl pryè. „To bylo divný,” øekl Dezolát. Také jsem nechápavì zakroutila hlavou a rozjela se k lesíku. Prozøeli jsme až po pìti kilometrech, když jsme schvácení a hladoví dorazili k hospodì v Nových Hamrech. Na dveøích se houpala cedulka s nápisem Sanitární den. Dezolát si vztekle serval z hlavy zmijovku a šlehnul s ní do závìje. „Taky to mohl ten dìdek øíct rovnou, že maj zavøeno!” zaøval. „Nemuseli jsme se sem táhnout takovou štreku.” Pak do sebe nacpal poslední sušenku, narazil si èepici a vyrazil zpìt smìrem na Chaloupky. K autu jsme dorazili, až když se slunce sklánìlo k západu a na bílých pláních se zaèínalo pomalu smrákat.
26
MLADÝ ZÁPAD
Na parkovišti už nebyl vùbec nikdo, jen naše opuštìné auto a hvízdající vítr. Naprosto vyèerpaní jsme se skáceli jako šraòky do závìje v pangejtu. „Tak nevim,” zasípal Dezolát, „podle mì musíme mít špatný vosky.”
„Já myslím, že vybavení neselhalo. Na rozdíl od nás…” procedila jsem skrz zuby. Dezolát si strhl zmijovku a pokusil se na mì zaostøit: „No vidíš, tak nepojedeme pøíští rok pøece jen na tu Starou bìžku do Abertam?”
Diana Øeháèková
První skici léta Šanson deštì
S jemnou chutí ostružin
Kapky deštì padají ti do knihy, již právì èteš. Èteš a snad si nevšimneš, jak moc se tøpytí, jak moc záøí kapky, co mi tekly tváøí, když se na nás spustil déš.
S jemnou chutí ostružin, s vùní zralé bezinky, s notami, jež na linky psal skladatel k úschovì vlastním snem své osnovì èi snad pouhým inkoustem,
Døív jsme dešti za oponu skryli každou naši tíž. Slábne již. Jen v rytmu zvonu kapky, které necítíš, ti padnou do knih beze shonu. Já v nich tonu, ty to víš.
s kvìty, které nachovì rozvily se za mìstem, s chvìním v hlase nejistém ètoucím z rukou psaných stránek –
A ty už se neptáš na pøíèinu stínu, co se rozlil jako øeka, už nehledáš v mých oèích svoji vinu, jen èteš knihu, do níž déš ti stéká. Rozpíjí èerò stránek barvy mléka. Kapky deštì padají ti do knihy a ty si èteš. V knize mizí potají a dnes si ještì nevšimneš, že snad cosi šeptají… Jen padají a padají. Tak si zatím klidnì èti.
s tím dnes vletí ranní vánek do oken.
Malá letní elegie Tolik, tolik vzdálený. Ve svém smutku pøíliš sám. Jen vzpomínám, mne rozzáøil – dnes bledý zdá se, v smutku ztracen, ztracen v èase, ztracen v citu veršù smìlých, ztracen v nocích osamìlých, daleko a smutný, sám.
27
(NE)KRITICKY
Vzpomínám. Za veèerních rozhovorù každou znal mou myšlenku, ta vznášela se zvolna vzhùru,
mne za svou mìl chránìnku. Dnes neslyší bezesporu.
Mezi svìty otcù a jejich synù
dost špatnì se v tištìné podobì ète. Nìkterá slova jsou ještì tuènì zvýraznìna, až je to pro ètenáøe prakticky neèitelné. V rádoby básnické èásti knihy od autora Fencla staršího je bohužel tato stránka vìci, tj. styl písma, dotažena do ještì nesmyslnìjší formy. Skoro každý rádoby verš, myšlenka, odstaveèek i jednotlivá slova ve vìtì jsou nesmyslnì, snad pro zdùraznìní, psány v jiném fontu, formátu písma, což je pro ètenáøe už tak obtížnì se orientujícího v dosti zmateném smyslu myšlenek textu ještì více ztìžující pochopení a porozumìní již tak málo pochopitelného textu. Vložení smajlíkù je už jen takovým dalším nesmyslným pøiklepáváním høebíèkù do rakve. Text je plný rùzných odkazù na literární a filmové postavy a na fantazii. Sama kniha je de facto takovou postavou doktora Jekylla a Hyda, zdá se být rozpolcená. V textu jsou èásti, kdy je možné pøímo i nepøímo èíst o vztahu otce a syna nebo vztahù dalších èlenù rodiny. Jsou v nìm mnohé odkazy na církevní, náboženskou tematiku a také silný antikomunismus. Kniha je pro mne velmi nepøehledná, nezáživná, de facto nesrozumitelná. Oproti dejme tomu psaní Iva Fencla mladšího o Jorice v jeho knihách, které ještì mají nìjaký spoleèný motiv, jímž je Jorika, mi publikace Básnické mezisvìty otcù a jejich synù k prahu bolesti pøipadá nesrozumitelná podobnì jako Gotická kobka. Upøímnì nechápu smysl Básnických mezisvìtù a nenacházím tam, snad s výjimkou dìtské fantazie, žádnou pozitivní ideu. Výraz „k prahu bolesti” je ale možná až absurdnì pravdivý. Již ètení této knížky vydané vlastním nákladem obou autorù ve mnì silnì atakuje tento práh bolesti.
Knihu „Básnické mezisvìty...” (z pera Iva Fencla st. a Iva Fencla ml.), vydanou vlastním nákladem, je možno rozdìlit dle autorù z pohledu žánru na dvì èásti, respektive na èást vyprávìní, narace a èást dejme tomu básnickou, i když to není úplnì pøesné. Oddíly vyprávìcí a „básnické” se støídají. Narativní èást knihy, která pochází z pera Iva Fencla mladšího, je autobiografickou vzpomínkou desetiletého chlapce na výlety do Èeského ráje. Dle jazyka, tématu, stylu je jasné, že to je psané velmi naivním zpùsobem mladého chlapce, který až velmi do podrobna popisuje své vzpomínky. Je to spíš forma deníèku, kdy se až s obsesivní podrobností popisuje pøípravu na cestu, balení, zpùsob stravování, jednotlivé èinnosti. Asi by to zaujalo spíše mladšího ètenáøe, i když svìt dospívání vypravìèe se postupem èasu stal více ménì diametrálnì odlišným od svìta dospívání souèasných dìtí. Co v tìchto svìtech mùže být asi spojovníkem, je svìt dìtské fantazie. I když hrdinové dnešních chlapcù jsou již pøevážnì jiní. Už to nebude pravdìpodobnì Verne, Foglar, komiks ABC Mladých technikù a pøírodovìdcù nebo Ètyølístek. Druhá èást, rádoby básnická, je z pera Fencla staršího. Jsou to jakýmsi nekoneèným volným veršem psané vzpomínky na mládí, na dìtskou fantazii, na autory a ideály ve váleèné a pováleèné dobì, spíš jakési bez ladu a skladu výkøiky do tmy s odkazy na rùzné události a literární hrdiny. Co je u obou oddílù spoleèné a co nepovažuji za zrovna moc šastné, je styl písma. U narativních vzpomínek, deníèku mladého chlapce je to jakoby psací písmo, které má snad napodobit dìtské písmo z deníèku, ale
Bledý je – aè v úplòku.
Marek Velebný
Z POSAMETOVÉHO SKICÁØE
Vladimír Líbal
Kresba è. 13
28
TIRÁŽ
Patrik Linhart (1975 Duchcov) - spisovatel, výtvarník a performer
AUTOØI PLŽE: Lumír Aschenbrenner (1965 Plzeò) - starosta a politik Milan Èechura (1949 Ústí nad Labem) - prozaik, žije v Plzni Tereza Èermáková (1990 Plzeò) - ekonomka, básníøka a prozaièka Ivo Fencl (1962 Plzeò) - strážný, prozaik a publicista, žije ve Starém Plzenci
Karolína Plánièková (1975 Klatovy) - pedagožka, básníøka a prozaièka, žije v Plzni Poškole (1944 Plzeò) - pseudonymní výtvarník a publicista Diana Øeháèková (1995 Plzeò) - studentka konzervatoøe a práv Jan Sojka (1973 Plzeò) - pedagog, básník, prozaik a dramatik
Jakub Fišer (1981 Stod) - právník a básník
Josef Straka (1972 Jablonec nad Nisou) - básník, žije v Praze
Helena Jarolímková (1964 Plzeò) - fotografka a designérka
Vlastislav Toman (1929 Plzeò) - prozaik, scenárista komiksù, žije v Praze
Miloslav Krist (1963 Plzeò) - typograf, grafik, publicista
Marek Velebný (1970 Písek) - recepèní, prozaik a publicista, žije v Plzni
Vladimír Líbal (1954 Mìlník) - úøedník, výtvarník, žije v Klabavì
Luboš Vinš (1959 Blatná – 2014 Blatná) - básník a prozaik
V PØÍŠTÍM PLŽI MJ. ÈTÌTE: Básnì Karly Erbové Prózu Jana Jelínka Navštívenku Patrika Linharta
Šéfredaktor: Vladimír Novotný Zástupce šéfredaktora: Vladimír Gardavský Redakce: Jana Horáková, Helena Šlesingerová Adresa redakce: B. Smetany 13, 301 00 Plzeò tel. 378 038 206, 378 038 200 e-mail: horakovaj @ plzen.eu, slesingerova @ plzen.eu
Vydává: Knihovna mìsta Plznì spolu s Pro libris a ve spolupráci s Ason-klubem Vydávání je povoleno Ministerstvem kultury ÈR Evidenèní èíslo periodického tisku: MK ÈR E 13766
Plž - Plzeòský literární život roèník XV è. 3, bøezen 2016 www.knihovna.plzen.eu Náklad 300 ks ISSN 1213-9890 Obálka, grafická úprava a typografie: Miloslav Krist Tisk: MK-tisk Miroslav Kratochvíl Vychází za pøispìní Nadace 700 let mìsta Plznì
PRO LIBRIS
