Ediční poznámka Slovníček odborných a méně obvyklých výrazů Seznam použitých zkratek Předmluva... 18

O BSA H

Ediční poznámka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Slovníček odborných a méně obvyklých výrazů . . . . . . . . . . . . . . . Seznam použitých zkratek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

11 12 16 18

ÚVOD. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ante 1918: české země za diplomatických styků USA a Rakouska-Uherska . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Americký konzulát v Praze v letech 1869–1885 . . . . . . . . . . . . . . . Činnost konzulátu USA v Praze v letech 1885–1906 . . . . . . . . . . . Činnost konzulátu USA v Praze v letech 1906–1914 . . . . . . . . . . . „Crane-Masaryk Connection“, uznání Československa a navázání diplomatických styků mezi ČSR a USA . . . . . . . . . . . . . „Crane-Masaryk Connection“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . T. G. Masaryk v USA a uznání Československa . . . . . . . . . . . . . . . . . Půjčka. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Charles Pergler jako spolupracovník T. G. Masaryka . . . . . . . . . . . Navázání diplomatických styků 11. června 1919 . . . . . . . . . . . . . . Dědictví po rakousko-uherském velvyslanectví. . . . . . . . . . . . . . . . Kdy vlastně Spojené státy uznaly Československo? . . . . . . . . . . . . Praktická pomoc Departmentu of State . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

20

MINISTERSTVA, LEGACE A DIPLOMATÉ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ministerstvo zahraničí a zahraniční služba USA. . . . . . . . . . . . . . . Historické a ústavněprávní kořeny Departmentu of State . . . . . . Náměstci a vedoucí divizí nejvíce činní ve vztazích s ČSR . . . . . . Přijímání do Foreign Service . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ženy v americké zahraniční službě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jmenování, povyšování a výjezdy v praxi se zvláštní pozorností ke střední Evropě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Esprit de corps a nástup reforem zahraniční služby USA . . . . . . .

61 61 61 65 72 75

20 22 25 31 35 35 38 46 48 52 53 54 58

79 94

5

Diplomaticke_vztahy.indd 5

23.8.2012 22:06:33

The Rogers Act: 1924. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97 Změny v Departmentu of State a ve Foreign Service za prezidenta Roosevelta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105 Prostupnost v zahraniční službě USA v praxi . . . . . . . . . . . . . . . . . 113 „Z dobře informovaných důvěrných zdrojů“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115 Instrukce, informovanost a zásady v americké zahraniční službě. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 120 Jeden den amerického ministra zahraničí v roce 1931 . . . . . . . . 122 Corps Diplomatique ve Washingtonu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124 Tempora mutantur... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124 Francouzské velvyslanectví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126 Britské velvyslanectví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 129 Německé velvyslanectví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 129 Další diplomaté a příběhy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130 Vyslanci a vyslanectví USA v Československu . . . . . . . . . . . . . . . . 137 Vyslanci USA v Praze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137 Richard Teller Crane, vyslanec 1919–1921 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 138 Jmenování vyslancem a začátky amerického vyslanectví v Praze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 138 R. Crane a jeho deník . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141 Schönbornský palác . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161 Všesokolský slet v roce 1920. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161 Honi soit qui mal y pense aneb Hanba tomu, kdo o tom špatně smýšlí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 163 Hlásí ten Crane vůbec něco? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 166 Varia a miscellanea k vyslanci R. Craneovi v Praze . . . . . . . . . 168 Richard Crane a jeho rodina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 170 Rezignace a návrat do USA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 173 Lewis David Einstein, vyslanec 1921–1930 . . . . . . . . . . . . . . . . . . 175 Život a diplomatická kariéra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 175 Život a práce v Praze ve vzpomínkách L. Einsteina . . . . . . . . . 180 Korespondence L. D. Einsteina s W. R. Castlem. . . . . . . . . . . . . 192 Einsteinova rezignace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 194 K personálním změnám na vyslanectví za Einsteina . . . . . . . 198 Abraham Ratshesky, vyslanec 1930–1932. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 199 Život a diplomatická kariéra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 199 Ratsheského rezignace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 203 K personálním změnám na vyslanectví za Ratsheského . . . . 203 Francis White, vyslanec 1933 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 204 6

Diplomaticke_vztahy.indd 6

23.8.2012 22:06:33

Život a diplomatická kariéra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 204 Joshua Butler Wright, vyslanec 1934–1937 . . . . . . . . . . . . . . . . . . 206 Život a diplomatická kariéra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 206 K personálním změnám na velvyslanectví za Wrighta . . . . . 209 Wilbur John Carr, vyslanec 1937–1939. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 210 Carr za prezidenta FDR a jmenování vyslancem v Praze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 210 Příjezd do Prahy, pohřeb TGM a první úkoly . . . . . . . . . . . . . . . 215 Styková, informační a organizační činnost vyslanectví USA v Praze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 221 Poznámka na úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 221 Styky na nejvyšší úrovni a T. G. Masaryk a E. Beneš očima diplomatů USA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 222 Další styky, zákroky a akce vyslanectví USA v Praze . . . . . . . . . . 240 Obchod, podnikání, finanční záležitosti. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 240 Případ amerického podnikatele v Jablonci. . . . . . . . . . . . . . . . . 242 Účast USA na Mezinárodním obchodním veletrhu v Praze, další výstavy a akce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 243 K národnostním otázkám . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 245 Zasílání materiálů, miscellanea . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 246 Vyslanci a vyslanectví ČSR ve Washingtonu . . . . . . . . . . . . . . . . . . 247 Poznámka na úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 247 Vyslanci ČSR v USA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 248 Charles (Karel) Pergler, komisař ČSNR: 13. prosince 1918–19. dubna 1919 a komisař ČSR: 19. dubna 1919–5. prosince 1919. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 248 První úkoly a nejstarší dokumenty: 1919. . . . . . . . . . . . . . . . . . 250 Jan Masaryk, chargé d’affaires: 5. prosince 1919–12. října 1920 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 255 Proč byl Jan Masaryk jen chargé d’affaires. . . . . . . . . . . . . . . . . 255 Personální obsazení vyslanectví a agendy za Jana Masaryka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 256 Repatriace čs. legionářů z Vladivostoku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 259 Bavlna. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 264 Remitence. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 265 Krajané. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 266 Proti maďarskému revizionismu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 267 Rusko-polská válka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 269 Další aktivity a informace vyslanectví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 271 7

Diplomaticke_vztahy.indd 7

23.8.2012 22:06:33

Karel Halla, chargé d’affaires: 12. října 1920–5. ledna 1921 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 272 Bedřich Štěpánek, vyslanec: 5. ledna 1921–15. června 1923 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 274 Maffie a vedení MZV ČSR. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 274 Struktura a agendy vyslanectví za Štěpánka . . . . . . . . . . . . . . . 275 Odborní atašé . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 278 Tisková kancelář při vyslanectví ve Washingtonu. . . . . . . . . . 286 Bavlna a další import . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 287 Desekvestrace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 287 Krajané, slovenský autonomismus a maďarské vlivy . . . . . . . 288 Remitence a odebrání exequatur gen. konzulovi Kopeckému. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 291 Další zprávy a kroky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 292 František Chvalkovský, vyslanec: 15. června 1923–12. října 1925 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 295 Život a diplomatická kariéra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 295 Konsolidace vyslanectví, zrušení odborných atašé a odluka tiskové kanceláře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 297 Mezispojenecké dluhy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 302 Pocty T. G. Masarykovi a pozvání E. Beneše do USA . . . . . . . . 302 Sovětský svaz. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 304 Protestní akce diplomatů proti Johnsonovu návrhu zákona . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 304 Další úkoly a případy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 305 Životní a pracovní podmínky na vyslanectví za Chvalkovského. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 305 Zdeněk Fierlinger, vyslanec: 12. října 1925–20. listopadu 1928 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 308 Život a diplomatická kariéra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 308 Vyslanectví za Z. Fierlingera . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 311 K Fierlingerově stykové a informační činnosti . . . . . . . . . . . . . 315 Čs. diplomat unesl svou dceru do zahraničí, píše tisk . . . . . . 320 Střídání na postech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 320 Ferdinand Veverka, vyslanec: 20. listopadu 1928–30. prosince 1936 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 321 Život a diplomatická kariéra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 321 Personální otázky vyslanectví za Veverky . . . . . . . . . . . . . . . . . 323 Styky s ministrem zahraničí a diplomaty USA . . . . . . . . . . . . . 332 8

Diplomaticke_vztahy.indd 8

23.8.2012 22:06:33

Další styky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 336 Americký institut v Praze a Nicholas Murray Butler . . . . . . . 336 Komunikační prostředky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 340 Různé situace a zákroky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 341 Vladimír Hurban, vyslanec: 30. prosince 1936–25. června 1943 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 343 Životní dráha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 343 Personální otázky na vyslanectví za V. Hurbana do Mnichova. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 344 Styky, zprávy a informace 1936–(1938) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 348 Návštěvy na nejvyšší úrovni, pocty, práce a život: miscellanea napříč dvěma desetiletími . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 349 Návštěvy a delegace na nejvyšší úrovni. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 349 Protokolární záležitosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 352 Projevy sympatií a úcty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 355 Ještě k práci a životu na čs. vyslanectví ve Washingtonu . . . . . . 358 Výkazy práce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 358 Dotazníky o životních podmínkách v místě vyslání . . . . . . . . 360 Spisy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 362 Práce vyslanectví na příkladu zpravodajského referátu . . . . 363 Přednášky. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 365 Předávání vyslanectví, dovolené a přesuny pracovníků . . . . 369 Sídlo čs. vyslanectví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 373 Automobil . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 377 Úsměvy a vstřícnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 377 Co bylo v legační knihovně ve Washingtonu? . . . . . . . . . . . . . . 378 Ještě k vyslanectví USA v Praze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 379 Henry Frank Holthusen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 379 Další zájemci o post vyslance v Praze. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 379 Sídlo amerického vyslanectví v Praze: Schönbornský palác . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 380 Americký konzulát . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 384 PŘÍLOHY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 386 1. Případ Karla Peglera . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 386 Úvodem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 386 Rekapitulace událostí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 387 Perglerova rezignace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 388 Perglerův odpor proti penzionování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 389 9

Diplomaticke_vztahy.indd 9

23.8.2012 22:06:33

Perglerova činnost v krajanské komunitě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 391 Šetření v roce 1927. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 394 Otázka Perglerova státního občanství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 395 Otázka Perglerova pasu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 399 Publicita Perglerova případu pokračuje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 400 Zamítnutí Nejvyšším správním soudem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 401 Pergler po Mnichovu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 402 2. Případ Bedřicha Štěpánka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 404 Vlna žádostí o odvolání z vyslanectví ve Washingtonu . . . . . . . . 404 MZV shromažďuje materiály na vyslance Štěpánka: březen 1921–červen 1922 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 406 Štěpánkův náhlý příjezd do Prahy a počátek oficiálního šetření: červen–srpen 1922. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 409 Šetření přebírá dr. Šebesta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 412 Svědecké výpovědi a 30 otázek: podzim 1922 . . . . . . . . . . . . . . . . 412 Co a jak dávali diplomaté a úředníci z Washingtonu vyslanci za vinu? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 413 Oficiální vyšetřovací spis MZV . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 421 Obrana vyslance B. Štěpánka aneb Audiatur et altera pars . . . . 425 Štěpánek odpovídá na 30 otázek ministerstva zahraničí . . . . . . 426 Štěpánkův elaborát Jak došlo k nynějšímu projednávání věcí čs. vyslanectví ve Washingtoně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 432 Ing. Stanislav Špaček, technický atašé . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 435 Případ druhého Špačka: František Špaček, kancelista konzulátu v Omaze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 437 Kdo podporoval vyslance Štěpánka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 439 Tři zprávy dr. Šebesty a návrh řešení pro ministra E. Beneše . . . 440 Čtyři listopadové dny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 442 Závěrečná zpráva dr. Šebesty a návrh na řešení (23. a 29. prosince 1922) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 443 Štěpánkova rezignace a další osudy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 445 Pergler, Štěpánek a „Nemesis“ Beneš . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 447 3. Struktura Departmentu of State . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 450 4. MZV a čs. zahraniční služba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 454

10

Diplomaticke_vztahy.indd 10

23.8.2012 22:06:33

Richard Crane po návratu z Prahy diplomatické služby opustil navždy. Žil s rodinou v rodinném sídle Westover na staré plantáži ve Virginii založené počátkem 18. století údajně zakladatelem města Richmond. Sídlo je památkově chráněno a majetkem rodiny je dodnes; Richard Crane, jeho choť Ellen i dcera Bruce jsou zde pohřbeni. Richard Crane byl vyznamenán roku 1926 Řádem bílého lva I. tř. Předal mu ho vyslanec Z. Fierlinger ve virginském Petersburgu na slavnosti, které se zúčastnil guvernér Virginie, místní podnikatelské a politické kruhy i zdejší čs. krajané. Fierlinger byl ubytován v sídle Craneových ve Westoveru.284 Na závěr uveďme, že R. Crane přicestoval do ČSR ještě roku 1937, byl hostem T. G. Masaryka v Lánech právě ve dnech, kdy bývalý prezident umíral. Richard T. Crane zemřel rok poté, 3. října 1938, jeho otec Charles († 1939) jej přežil o rok.

LEWIS DAVID EINSTEIN, VYSLANEC 1921 1930 Život a diplomatická kariéra L. D. Einstein (1877–1967) byl vzdělaný muž, zkušený diplomat a autor řady odborných studií z mezinárodních vztahů, diplomacie a literárních a kulturních dějin.285 Jak napsal T. Roosevelt: „Einstein patřil k těm mužům, v jejichž práci se projevovala vybraná tradice propojení americké diplomacie a amerického písemnictví.“286 Praha byla jeho posledním diplomatickým postem před odchodem do výslužby, kam se odebral krátce po 50. narozeninách, vlastně v nejlepším věku. Podívejme se na kariéru a osudy brilantního a zajímavého muže, který sloužil v Praze osm roků ve 20. letech – v té celkem šťastné době po překonání důsledků 1. světové války a ještě před velkou hospodářskou krizí i nástupem Hitlera k moci. Do diplomatických služeb vstoupil roku 1903 ve věku 26 let. Měl všechny předpoklady pro skvělou kariéru. Absolvoval s vynikajícími výsledky (with honors) Columbia College v New Yorku a získal magisterský titul v oboru historie. Hovořil plynně francouzsky, německy a italsky a měl již na kontě dvě knížky o renesanci. Úspěšnému začátku Ibid. Při psaní kapitoly jsem se opírala hlavně o paměti Lewise Einsteina A Diplomat Looks Back. New Haven and London: 1968. 286 Předmluva George F. Kennana in: Einstein, Lewis: op. cit., str. vii. 284 285

175

Diplomaticke_vztahy.indd 175

23.8.2012 22:06:38

jeho diplomatické kariéry napomohlo to, že byl z rozvětvené a velmi bohaté rodiny, která kontrolovala textilní průmysl a noviny v oblasti New Yorku a New Jersey a měla hodně vlivných známých v politických a obchodních kruzích. Einsteinovi byli republikáni a Theodore Roosevelt a Elihu Root287 patřili mezi jejich blízké rodinné přátele. První zkušenosti z diplomatické služby v zahraničí Lewis Einstein získal jako tajemník delegace USA na konferenci v Algecirasu288, kam byl jmenován roku 1906. Šéfem mu byl zkušený diplomat Henry White, jehož syn později sloužil pod Einsteinem v Praze. Poté následovalo vyslání do Istanbulu, ale Einstein vždy užíval název Konstantinopol. Zde byl již 1. tajemníkem a zažil povýšení diplomatických vztahů USA s Osmanskou říší na úroveň velvyslanectví, i když americké zájmy zde byly spíše okrajové. USA tehdy začaly uplatňovat tzv. dolarovou diplomacii a podle Lawrence E. Gelfanda u jejího zrodu stáli mladí kariérní diplomaté z Departmentu of State, mezi jinými i L. Einstein.289 Koncem roku 1909 byl přeložen na ambasádu do Číny a zde měl za úkol dolarovou diplomacii uskutečňovat. Již na podzim 1910 byl opět přeložen, tentokrát se stal vyslancem na Kostarice. I když šlo o povýšení a Kostarika platila za nejstabilnější a nejpokrokovější ze zemí Střední Ameriky, štace se považovala za obtížnou: platy prý zde nezvýšili od roku 1854, ubytování bylo nevalné a život prakticky v izolaci a náročném klimatu nelehký. Einstein zůstal v San José jen něco přes rok, v lednu 1912 požádal o dovolenou na dobu neurčitou z důvodu zdraví manželky a odjel do Anglie. Bylo mu tehdy 35 let. K Anglii měl silné vazby a byl vlastně anglofil. V diplomatických službách byly před 1. světovou válkou anglo-americké sňatky časté a transatlantická rodinná pouta značně pevná. Docházelo i k vazbám s britskými a vůbec evropskými aristokratickými kruhy a Einsteinova 287 Republikán T. Roosevelt byl prezidentem USA (1901–09) a Elihu Root státním tajemníkem (1905–09). 288 Konference v Algecirasu ve Španělsku (1906) řešila tzv. 1. marockou krizi mezi Francií a Německem. 289 Gelfand, Lawrence E.: Louis Einstein: American Diplomatist. Úvod ke vzpomínkám L. Einsteina A Diplomat Looks Back, str. xix. Počátky tzv. dolarové diplomacie (Dollar Diplomacy) sahají do let před 1. světovou válkou, kdy ji USA uplatňovaly vůči zemím Karibiku a Latinské Ameriky i jihovýchodní Asie, a jsou spojovány s prezidentem W. H. Taftem a ministrem zahraničí P. C. Knoxem. Šlo o diplomatickou podporu ekonomických zájmů; ekonomický a finanční vliv pak podpořil i politický vliv USA. Od dolarové diplomacie ustoupil až W. Wilson.

176

Diplomaticke_vztahy.indd 176

23.8.2012 22:06:38

matka prý věnovala značnou část majetku přátelům z evropské šlechty. Einstein si roku 1904 vzal Helen Ralliovou, Angličanku řeckého původu a vyhlášenou krasavici, jež začínajícího amerického diplomata uvedla do britské společnosti. Sňatek byl údajně příčinou roztržky Einsteina s jeho rodinou v New Yorku, a dokonce i jeho vydědění, což dokládají články z New York Times z let 1910 a 1913.290 Otci L. Einsteina na diplomatické kariéře syna velice záleželo a obával se, že o patnáct let starší choť, tehdy prý již dvakrát rozvedená, by mu mohla slibně se rozvíjející kariéru zničit. Rozvedené ženy totiž nemohly být např. přijaty některými evropskými dvory.291 Nevíme, zda to poškodilo Einsteinovu diplomatickou dráhu, spíše se domnívám, že mu problémy způsobila předčasná rezignace na post v Kostarice a odchod do Anglie. Zde psal články k aktuálním politickým otázkám, které byly odborně ceněné. Zamýšlel se v historickém kontextu nad americkými národními zájmy i vztahem Ameriky a Evropy. Domníval se, že USA si mohly dopřát luxus nemít nákladnou armádu a loďstvo, dokud v Evropě panovala rovnováha sil, avšak skončí-li tato rovnováha, Amerika bude nucena v zájmu bezpečnosti silnou armádu a loďstvo vybudovat a nemůže se uchýlit do izolace mezi dvěma oceány. Einstein sepsal i materiály ke kvalitě a efektivitě diplomatické služby USA a navrhl řadu reformních opatření. Poukazoval na to, že mnoho diplomatů žije dlouho v zahraničí, přičemž často jsou přesouváni ze státu do státu, aniž stačí proniknout do místních podmínek, a současně dochází k jejich odtržení od poměrů ve vlasti. Zde bezesporu mluvil z vlastní zkušenosti. Zdůrazňoval, že diplomatická služba a pracoviště Departmentu of State se mají více integrovat. Nebyl jediný, kdo viděl potřebu jejich užšího sepětí. Když vypukla 1. světová válka, Einstein byl ještě v Anglii. Jako obdivovatel bývalého prezidenta T. Roosevelta a výrazný republikán neměl mít zdánlivě za demokratické administrativy W. Wilsona na diplomatický post šanci. Přesto se příležitost objevila – roku 1915 jej poslali na velvyslanectví v Istanbulu. Osmanská říše stála na straně Centrálních mocností a USA byly tehdy ještě neutrální. Pro Einsteina šlo o druhé vyslání do této země a o zajímavou i náročnou zkušenost. Zprávy zaměřil hlavně na válečné úsilí Britů ve východním Středomoří a genocidu Arménů Turky. V Istanbulu setrval jen do podzimu 290 291

Viz http://www.nytimes.com. Gelfand, op. cit., str. xix.

177

Diplomaticke_vztahy.indd 177

23.8.2012 22:06:38

1915, kdy ho nový ministr zahraničí R. Lansing poslal do Sofie jako speciálního agenta, aby byl nápomocen vyslanci v Rumunsku Charlesi Vopickovi a staral se o zájmy USA v Bulharsku. Měl za úkol sledovat zacházení s britskými válečnými zajatci a starat se i o britské obchodní zájmy. Mezi oběma diplomaty nebyl jasný pracovní vztah – Einstein se jako zvláštní agent nepovažoval za Vopickova podřízeného a s Departmentem of State komunikoval přímo, Vopicka ale žádal, aby mu podléhal jako vyslanci. Lansing ve sporu právem podpořil Vopicku, což vedlo k Einsteinově rezignaci. Od konce roku 1916 až do konce války Einsteinovi žili v toskánské venkovské vile poblíž Florencie a návštěvníci, mj. americký novinář Ray Stannard Baker, popisovali noblesu života, krásu vily a vysoký standard stolování. Baker se zmínil i o Einsteinově paní, i v 55 letech krásné ženě, a popsal ji takto: „Žena, která vládne a fascinuje; vše bílé nebo černé, žádné nejasné šedé tóny. Žena, která umí strašně nenávidět a vášnivě milovat, pohrdá opatrností a vlažnými city, chce prožít vždy všechny city až do krajnosti, odevzdat sama sebe v úplnosti prožitkům, věřící, že život se musí žít naplno. Její muž pro ni obětoval vše, i kariéru – a zřejmě bez lítosti.“292 Einsteinovi však tehdy nebylo ani 40 let a život v toskánské venkovské idyle stranou dění jej plně neuspokojoval. Po vstupu USA do války nabídl služby plk. Houseovi pro vznikající Inquiry,293 ale neuspěl. Později, hlavně v letech 1920–21, psal analýzy a prognózy k řadě aspektů mezinárodní situace, které zasílal Houseovi. Celou dobu si také psal s bývalým prezidentem T. Rooseveltem a působil jako zahraničně politický konzultant republikánských senátorů, mj. Henryho Cabota Lodge a Philandra Knoxe. Einstein byl pro účast USA ve Společnosti národů s určitou výhradou, která by uspokojila ty, kdo se obávali omezení suverenity USA v důsledku členství v SN. Roku 1920 se Einstein zapojil do prezidentské kampaně republikánského kandidáta Warrena G. Hardinga a vyslovoval se kriticky na adresu zahraniční politiky a diplomacie prezidenta W. Wilsona. Napsal, že Wilson na pařížské mírové konferenci „promarnil největší konstruktivní příležitost v dějinách a svou neodbytnou všetečností odvrátil od Ameriky vděk Evropy“,294 obviňoval jej ze zničení efektivity kariérní diplomacie, poškození Departmentu of State a z nahra292 293 294

Gelfand, op. cit., str. xxvi. Viz pozn. 94. Gelfand, op. cit., str. xxviii.

178

Diplomaticke_vztahy.indd 178

23.8.2012 22:06:38

zování diplomatů agenty (executive agents) s diplomatickými úkoly. Vyjádřil se odmítavě k mandátu USA nad Arménií, který by zaangažoval USA do problémů Středního východu daleko za rámec skutečných amerických zájmů. Vystoupení na straně republikánů mu přineslo návrat do diplomatické služby. Poté, co se Harding stal roku 1921 prezidentem, jmenoval Einsteina vyslancem v ČSR, kde střídal R. Cranea. Na rozdíl od předchozích postů, kde pobyl rok či dva, působil v Praze celých osm let. Nastoupil zde v prosinci 1921 a skončil v lednu 1930. Šlo o jeho poslední post, neboť poté odešel ve věku 53 let do výslužby. Einstein se již do Ameriky nevrátil, zakotvil v Evropě, žil v Anglii a ve Skotsku. Od prostředí zahraniční politiky a diplomacie USA se ale úplně neodpoutal. Publikoval řadu článků i drobnějších studií, ve 30. letech občas posílal ministrovi zahraničí C. Hullovi postřehy o mezinárodním vývoji a zkusil uplatnit své názory při osobním setkání s F. D. Rooseveltem, ale bez úspěchu. V Anglii žil i za 2. světové války a občas nabízel služby velvyslanci USA v Londýně Johnu Gilbertu Winantovi. Poukazoval na nutnost věnovat pozornost střední Evropě dříve, než sovětský postup diskusi znemožní. Živě se zajímal o Československo, které mu přirostlo k srdci, stýkal se s prezidentem E. Benešem, jak napsal i v pamětech. Až do smrti pomáhal L. E. Gelfandovi v přípravě svých pamětí k tisku. Lewis Einstein zemřel 4. prosince 1967 v Paříži. L. Einstein byl bezesporu významnou osobností diplomacie USA z tábora republikánů. Předmluvu k jeho pamětem napsal George F. Kennan – již to je důkaz, že Einstein něco znamenal. Oba navíc spojovala i Praha – místo jejich diplomatického působení. Einstein zde uzavíral svou službu jako vyslanec, mladý Kennan zde měl jeden z prvních postů pozdější skvělé kariéry. Kennan si Einsteina cenil – o jeho dvou článcích z let 1913 a 1914 napsal, že by se muselo dlouho hledat v politické literatuře té doby, aby se našla práce srovnatelná zralostí úsudku, zvládnutím problematiky, analytickou pronikavostí a brilancí pochopení. Einstein ukázal na fakt, že USA jeví velký zájem o Dálný východ a Latinskou Ameriku, ale k dění v Evropě jsou lhostejné, až vzniká dojem, že tu nemají žádné zájmy, což podrobil zevrubné kritice. Kennan to doložil obsáhlými citáty, dokazujícími vysokou odbornou úroveň Einsteina, analyzujícího situaci v Evropě, když už 1. světová válka byla zřejmě nevyhnutelná, a ukazoval, že pro USA je nezbytné zachovat zde rovnováhu sil. Washington jeho kvalit nevyužil a William Jennings Bryan (1860–1925), 179

Diplomaticke_vztahy.indd 179

23.8.2012 22:06:38

nový ministr zahraničí USA (1913–15), podle Einsteina neměl sobě rovného ignoranta v problematice světové politiky. Pozastavme se ještě u Einsteinova literárního díla. Šlo vesměs o kulturně a historicky zaměřené studie, v nichž zřetelně vyniká Einsteinův zájem o renesanci. Již ve věku 25 let vydal knihu The Italian Renaissance in England (1902), ale psal i o Napoleonovi III. či americké diplomacii za občanské války, vydal edici myšlenek Leonarda da Vinci, vzpomínky na působení v Istanbulu za 1. světové války Inside Constantinople: A Diplomatist’s Diary during the Dardanelles Expedition, April-September, 1915 (1918) a studii o zkušenostech Američanů v Británii za války o nezávislost Divided Loyalties: Americans in England during the War of Independence (1933). Napsal studii o tudorovských ideálech Tudor Ideals (1921), životopis T. Roosevelta Roosevelt: His Mind in Action (1930) i sbírky poezie. Po 2. světové válce mu vyšla v Cambridge University Press The Historical Change (1946), přispěl do významných kolektivních prací o diplomacii USA a napsal i knížečku o italských zahradách v Praze Italian Gardens in Prague (1925). Tiskem vyšla jeho korespondence s předním americkým právníkem Oliverem Wendellem Holmesem, kterou vedli třicet let.295 Na přelomu 40. a 50. let sepsal paměti, vyšly však až rok po jeho smrti (1968), kdy je z pozůstalosti uložené v University of Wyoming Library vydal Lawrence E. Gelfand. Sbírky korespondence různých osobností s Einsteinem jsou uloženy v Library of Congress (např. Elihu Root) a Yale University Library (např. Colonel House).

Život a práce v Praze ve vzpomínkách L. Einsteina Einstein přijel do Prahy v polovině prosince 1921 vlakem z Vídně na Masarykovo nádraží a v deníku zaznamenal, že nádraží pojmenované po Wilsonovi nosiči stále nazývají jako za Rakouska-Uherska (tedy nádraží Františka Josefa; dnešní hlavní nádraží). Cesta na Malou Stranu vedla přes Karlův most a první pohled z mostu na Hradčany pokryté sněhem v něm zanechal hluboký dojem. Einsteinovy paměti jsou plné obdivu k architektuře Prahy, vyslanec považoval pražskou Malou Stranu za něco zcela unikátního v celé Evropě. Popisuje ji jako opuštěnou čtvrť se starými paláci a skrytými zahradami, kam nebylo dovoleno vkročit ničemu modernímu. V žádném jiném hlavním městě, píše, diPeabody, James Bishop (ed.): The Holmes–Einstein Letters: Correspondence of Mr. Justice Holmes and Lewis Einstein, 1903–1935. New York, 1964.

295

180

Diplomaticke_vztahy.indd 180

23.8.2012 22:06:38

plomaté nesídlili v prostředí větší nádhery. Einstein to vysvětloval tím, že v prvních dnech po vyhlášení samostatného Československa jako republiky se stará aristokracie, které paláce patřily, obávala, že by jí majetek mohli zabavit. Proto je pronajala za směšné částky a pak byla ráda, že mohla paláce prodat cizím vládám, které měly z toho strachu zisk. Tak prý Jugoslávie měla pronajatý překrásný palác maltézských rytířů s nádhernými tapiseriemi z Beauvais, které samy měly cenu větší než palác. Jugoslávci ale propásli šanci ho koupit. Britové získali Thunovský palác – zvenku vypadá jako ponurá pevnost, ale uvnitř skrývá příjemná překvapení, mj. překrásnou terasovitou zahradu. Einstein psal, že jeho předchůdce R. Crane získal krásný Schönbornský palác, sice v poněkud zchátralém stavu a nutně potřebující modernizaci, ale velmi prostorný. Při popisu zaznamenal, že dle legendy jeho první majitel Colloredo-Mansfeld, který přišel o nohu ve třicetileté válce, vjížděl přímo do paláce na koni po schodišti ze zahrady. A hrabě Kinský při jednom maškarním plese, který pořádala legace, prý přijel právě tak na hřebci s překrásnou čabrakou, kterou měl jeho předek při císařské korunovaci. Einstein poznamenal, že jen málo aristokratů drželo s novou republikou. Jedním z nich byl kníže Max Lobkowicz, který měl na zámku v Roudnici nad Labem rozsáhlou obrazovou galerii, dobře vedenou knihovnu a sbírku hudebních nástrojů. Einstein měl zájem o kulturní historii, znal mj. vazby Beethovena k českým zemím, Duchcov a příběh Casanovy, který tu prožil závěr života jako knihovník hraběte Valdštejna. Zachytil i tradované historky o Casanovovi, ale o jeho hrobu napsal, že je sice na hřbitově v Duchcově, ale neidentifikovaný. V Praze měl příležitost pozorovat, jak se šlechta adaptuje na podmínky v nové republice po rozpadu Rakouska-Uherska, s nímž byla tak silně spjata. Její svět ho zajímal; Einstein jako Američan měl jistě zakořeněné demokratické hodnoty a neuznával privilegia, měl ale i hluboké znalosti evropských dějin a kultury, ostatně strávil léta v Británii a Itálii, a měl i jistý obdiv k prostředí aristokracie. „Rakouští aristokraté byli zvláštní kastou, která přežila z trosek habsburské říše. Většina z nich stále žila ve vlastním sebestředném světě, který sice byl omezen vnějšími okolnostmi, jež ho však změnily méně, než bychom si mysleli. Mnozí stále bydleli na zámcích, někteří dodržovali feudální zvyklosti s penzionovanými sloužícími v soukromých uniformách. 181

Diplomaticke_vztahy.indd 181

23.8.2012 22:06:38

Někteří zachovávali starobylé dvorské zvyky a jeden z nich, kníže Thun, vypadal na svém zámku v Děčíně, jako by vystoupil z obrazu van Dycka. Stálými zájmy byly statky, lovy a nekonečná historie narození, úmrtí a sňatků ve společnosti, v níž byli všichni příbuzní. Scházeli se v Praze hlavně v plesové sezoně, kdy několik z nich, kteří byli bohatí, mj. kníže Schwarzenberg, pořádalo plesy, kam nebyl pozván žádný Čech, který patřil k novému režimu. Byli také občas vidět při společenských příležitostech na vyslanectvích. Jako politická skupina byli bez vedení a nesmířili se se situací, až na několik jedinců, jako hrabě Eugen Ledebur, šarmantní světák, jenž se stal senátorem za německé křesťanské socialisty a měl k ČSR rozumný konstruktivně kritický postoj až do doby, kdy ho dostal na scestí Hitler. V Praze bydlela řada příslušníků mladších větví významných rodů, kteří neměli vlastní sídla. Jedním z nich byl kníže Zdenko Lobkowicz, vojenský pobočník posledního císaře, nyní generál ve výslužbě, žijící důstojně v malém bytě, kterému dodal půvabu svými dvornými způsoby, a jehož dcery si našly práci úřednic. Měli jsme mezi těmito tzv. Černými296 mnoho přátel a při pořádání menších akcí na vyslanectví bylo snadné je nezvat současně s českými činovníky. Když se ale neočekávaně sešli, nálada zmrzla pod bod mrazu. Více než jednou jsem viděl mladou ženu, která patřila ke starému rodu a pracovala jako písařka v kanceláři, jak prchá z vyslanectví, aby se vyhnula setkání s dr. Benešem, který si přicházel se mnou zahrát tenis. Koncem mého pobytu v Praze se rýsovalo zlepšení a nemálo Černých přijímalo pozvání na recepce prezidenta republiky.“297 Einstein vzpomíná, kolik trpkosti přinesla pozemková reforma. Čeští politici prý tvrdili, že její rychlé provedení zachránilo zemi před hrozbou komunismu. Vyslanec popsal vlastnictví velkých dominií nejbohatší šlechtou. Podle jeho názoru plenění v revolučních dobách je většinou násilný akt, k němuž dochází ve zmatcích, ale tak pomalý 296 Einstein uvádí, že tak podle vzoru Říma nazývali v masarykovské ČSR rakousko-uherskou šlechtu, Peabody, op. cit., str. 175. 297 Ibid., str. 175–176.

182

Diplomaticke_vztahy.indd 182

23.8.2012 22:06:39

a metodický národ, jako jsou Češi, toto plenění prováděl po řadu let a v dokonale klidném prostředí jako uvážený a legalizovaný proces. Einstein užil termín „semi-confiscatory“, a tvrdil, že stát platil původním vlastníkům to, co chtěl, a že šlechta, jež z pozemkového vlastnictví odvozovala bohatství i prestiž, přirozeně, ale nemoudře nazývala toto „polokonfiskování“ bolševickou loupeží. Poukázal i na politické souvislosti pozemkové reformy. Uvedl, že mnoho rodů bylo stále věrných Habsburkům, jiné měly pangermánské názory, ale téměř všichni se podle něj otevřeně stavěli vůči Čs. republice. Nevěřili, že nový stát vydrží, a když zjistili omyl, bylo pozdě. Einstein psal, že těžko mohli jednat jinak, šlo-li o odříznutou kastu lidí žijící po generace s pocitem nadřazenosti. Vyslanec porovnával i vyvlastnění pozemků v ČSR a Francii po Velké revoluci. Ve Francii šlo o Francouze, zatímco v Čechách šlechta mnohdy ani nemluvila česky a byla v zemi cizí, šlo o potomky nájemných žoldnéřů ze třicetileté války. Zde však viděl situaci příliš zjednodušeně. Zaznamenal též, že vzpomínky na habsburskou říši měli v čerstvé paměti a přirozeně měli společné hodnoty s příslušníky své kasty v sousedních státech a nic společného s Čechy, kteří na ně pohlíželi jako na nepřátelský a cizí element. Jen několik aristokratů se vnímalo jako čeští vlastenci, protože jejich předkové podporovali mezi svými sedláky české hnutí. Podle Einsteina i tato vlastenecká šlechta mohla jen obtížně „prokazovat sympatie zvláštnímu druhu nacionalismu typickému pro nižší střední třídy, který tvořil základy republiky. Tak i ona se nakonec stala obětí vlastních přirozených předsudků, když nové vládě nebylo proti chuti uplatnit autoritu nad třídou, kterou měla v opovržení.“ Vyslanec uváděl, že zbytkové velkostatky se dostaly většinou výhodně do rukou příznivců agrární strany. S ironií líčil, jak reforma zasáhla i nejkrásnější arboretum v Evropě, které vybudoval hrabě Sylva Tarouca v Průhonicích u Prahy. Hraběte vystěhovali ze zámku do malého domku v parku, stal se správcem arboreta a zámek letní rezidencí ministra zemědělství. Parcelaci lesů Einstein považoval za ještě méně odůvodněnou. Lesy byly podle něj dříve vedeny na vysoké úrovni, postřehl ale i monokulturizaci a uvedl také největší šlechtické lesní državy, mj. panství Kolowratů u bavorských hranic. Lesníci byli podle něj vzdělaní a velmi kvalifikovaní a Einstein popisuje s citem pro krásy přírody své lovecké zážitky v českých lesích, které si rád dopřával. Hony patřily k oblíbené zábavě diplomatů. Přes potěšení z lovu popi183

Diplomaticke_vztahy.indd 183

23.8.2012 22:06:39

suje opět s určitou ironií velkolepé hony (občas je nazývá masakry, vraždění či jatky) pořádané pro diplomaty v Židlochovicích u Brna jako těžkopádné manévry, díky nimž pochopil, proč Napoleon vždy nad Rakouskem zvítězil. Vylíčil, jak při třídenním podzimním „vybíjení“ bažantů bydleli diplomaté v zámku patřícím dříve následníkovi trůnu Františku Ferdinandovi. Zámek popsal jako příjemný, zdaleka ne luxusní, zdobený podle středoevropského způsobu gigantickými parohy a pohodlnější než zámek v Brandýse, kde bydlel arcivévoda Karel a kde nebyly koupelny ani tekoucí voda. Nelíbilo se mu, že zámek v Židlochovicích „jako ve většině rakouských míst postavili hned u veřejné silnice na okraji vesnice a na rozdíl od i skromných anglických venkovských domů neměl ani příjezdovou alej stromů, ani žádnou zahradu hodnou toho jména, jen několik záhonů, a místo zahrady byl u zámku cukrovar“. Einstein s přáteli, což byli britský a nizozemský vyslanec, se snažili vychutnat si večírek po lovu jen sami, bez hostitelů z ministerstva zemědělství, a ti je nakonec taktně nechali být. Podle Einsteina čeští činovníci měli lov rádi a při dotazech v parlamentu, proč republika stále udržuje arcivévodské hony, se vymlouvali, že to je kvůli zahraničním diplomatům. Einstein zaznamenal i Topolčianky jako letní sídlo prezidenta, ale hlavně jako honební revír ještě z dob Rakouska-Uherska. Einstein napsal, že nerad jezdil na Konopiště, a v té souvislosti přidal i nehezké historky o tom, jak František Ferdinand střílel zvěř. Zaznamenal, že habsburský majetek zabraný ČSR se považuje za legitimní válečnou kořist, a kriticky se vyjádřil k tomu, že republika upřela právo na majetek po Františku Ferdinandovi jeho dětem z morganatického sňatku s Žofií Chotkovou, které přece již císař vyloučil z nástupnictví na trůn. Einstein se s kolegy diplomaty několikrát vyhnul pozvání na hon na Konopiště a ministerstvo zemědělství se ho tím usilovněji snažilo sem dostat. Nakonec jej jednou krátce po návratu z USA koncem prosince postavili před hotovou věc, neboť mu volal náměstek ministra s tím, že kvůli němu posunuli hon, aby se ho mohl zúčastnit spolu s britským a italským vyslancem. Poté Einstein na Konopiště jel, což ihned vyšlo v novinách. Vztah čs. státu ke katolické církvi Einstein komentoval s jistou dávkou ironie. Píše, že byl svědkem „neuvěřitelné kontroverze“ mezi vládou a Svatým stolcem, která vznikla kvůli muži, jenž zemřel před 500 lety. Uvedl i historku, že Hus pro Čechy znamená tak mnoho, že když starosta Londýna navštívil Prahu a v projevu hovořil o „us“, tedy 184

Diplomaticke_vztahy.indd 184

23.8.2012 22:06:39

„my“, Češi bouřlivě tleskali, protože si mysleli, že říká „Hus“. O tomto vysvětlení však musíme pochybovat. Einstein vystihl, že katolická církev byla v Čechách spojena s Habsburky a že Vatikán, tolerantní k protestantství i nekřesťanským vírám, měl odmítavý postoj ke kacířství, i když tak starého data. Einstein na důkaz uvedl, že papežský nuncius žijící v paláci pražského arcibiskupa ihned odejel z Prahy do Říma, když na Hradě z oken prezidenta zavlál husitský prapor v den vyhlášení upálení Jana Husa státním svátkem. Francouzský vyslanec Couget k tomu měl říci, že jediná cesta, jak situaci vyřešit, je prohlásit Jana Husa za svatého, jako se stalo s Johankou z Arku. Nedorozumění trvalo rok, a když podle Einsteina „obě strany toho měly dost“, Beneš našel řešení – prohlásil, že Hus se uctívá jako český vlastenec a ne kacíř. Einstein se pozastavil i u vztahu Čechů a Němců, kdy obě národnosti za habsburské monarchie projevovaly „neuvěřitelně malicherného ducha“, který občas propukl v nepokoje a pak si „čeští a němečtí studenti rozbíjeli okna a sobě navzájem hlavy“. Odpor se projevoval i v tom, že lidé odmítali vstoupit do domů či chodit do kaváren a divadel druhé strany, a kdo bojkot porušil, byl pranýřován. Psal, že hodně z této animozity v Praze přetrvává, ale méně než v německých oblastech ČSR, kde obyvatelé velmi těžce nesou nadvládu Čechů, což Einstein dokládal svědectvím přítele – německého politika – který sám předsudky ve vztahu k Čechům neměl. Podle Einsteina prý čeští Němci mají pocit nadřazené rasy a on sám při každé příležitosti neopomněl poznamenat, že mezi českými Němci a Čechy prakticky nenašel rozdílu až na jazyk. Zaznamenal i to, že mnoho Němců má česká jména a naopak, obě „rasy“ vypadají stejně a mají stejný životní styl, dobré vlastnosti i chyby a je i mnoho smíšených manželství. Zajímavá je úvaha, že obyvatelé českých zemí vedli po staletí mnoho válek, ale žádnou „rasového“ charakteru. Za národnostním napětím vidí výchovu a vzdělání v 19. století, využité politiky ve jménu vlastenectví: „Poté, co žili společně po staletí v míru, výchova a vzdělání lidu vytvořily mezi Čechy a Němci politickou agitaci planoucího nacionalismu, takže na sebe obě národnosti nahlížejí jako na cizince a historické nepřátele. A to v době, kdy skutečné rozdíly, které původně mezi nimi existovaly, pomalu mizely.“ Vyslanec dále uváděl, že německý vliv byl všude v podunajském prostoru velmi silný, že se Češi naučili, jak odolat německému obklíčení, a dokázali oživit národnost na základě jazyka, hudby a tělesné 185

Diplomaticke_vztahy.indd 185

23.8.2012 22:06:39