Krocení kocoura
Ž
e nevíte, jak se to dělá? Ale to je přece velmi jednoduché. Vezme se miska mléka, provázek a zhasne se. A taky je třeba vědět, že maminka s tatínkem se nedívají. Všechno, ale všecičko musí být naprosto tajné. Celé to začalo, když se u sousedů naší babičky objevil strakatý kocourek, krásně bílý s černošedými skvrnami. Za nějakou dobu se pak sousedovic kočce narodila koťátka. Byla právě taková strakatá s černošedými skvrnami, jako ten malý čtyřnohý dobrodruh, který se před jistým časem objevil
32
na dvorku. Bratr Honza rozhodl, že budeme mít doma kocoura a rodiče neprotestovali. Mívali jsme doma všelijaká zvířata, angorské králíky, které bráška vyměnil za sovy pálené, ty potom za bílé výry, a nakonec i ty vyhandloval za přístroj krystalku, kterou se hodlal dorozumívat s celým světem. Taky jsme měli holuby a slepice, dokonce někdy i prasátko. Ale výběr těchto zvířat neřídil bráška, nýbrž maminka. Oba měli o zvířecím světě naprosto odlišné představy. Výběr zvířete je hodně důležitý. Nejdříve si musíš ujasnit, jak ho budeš krotit, vysvětloval mi Honza a sdělil, že kocoura budeme krotit, abychom ho mohli předvést v manéži. Bráška tvrdil rodičům, že jednou bude slavným krotitelem 33
všeho možného a mně pak určil dráhu akrobatky. Velmi toužil odjet s cirkusem na cesty a jezdit od města k městu z jednoho státu do druhého. Proto rozhodl, že svou kariéru v manéži začne výcvikem kocoura. Museli jsme výběru koťátka věnovat náležitou pozornost. Bráška se rozhodl pro největší z pěti koťat, které se tehdy ještě sotva batolilo. Byl to zdatný jedinec. Srdnatě kousal sourozence do uší, překulil se hned přes dva menší, aby byl první u kočičí mámy, a prováděl jiné pěkné kousky, kterým jsme se smáli. Když mu bylo asi 10 týdnů, odvezli jsme ho do města. Nevím, nevím, jestli jste vybrali správně, je hrozně divoký, pochybovala babiččina sousedka. Nedá se nic dělat. Děti ho chtějí, smířeně krčila maminka rameny. Prosím tě, ta paní vůbec nic neví. Na cvičení jsou vždycky nejlepší divocí koně, zasvěcoval mě bráška do svých záměrů. Ale tohle je kocour, upozorňovala jsem ho. Bráška však jen mávl rukou: Divoký kocour nebo kůň, to je fuk… 34
Už s chycením byly jisté potíže. Poškrábaní jsme byli všichni, bráška, já, sousedka i babička. Možná proto nesouhlasila maminka s umístěním kocoura do našeho pokoje a nekompromisně jej vystrnadila do kůlny. Tam jsme mu připravili krabici vystlanou starými hadry. Kocour měl zřejmě úplně jiné představy o vlastním životě a brzy jsme poznali, že s krocením to nebude snadné. Neustále utíkal na seno do sousedovy kůlny, kam jsme za ním mohli jen tehdy, když rodičové nebyli doma a sousedka šla za nákupy. Kůlna přiléhala k našemu plotu a bylo snadné do ní vniknout. Stačilo vylézt na dřevěnou ohradu a vsoukat se na seník za kocourem. Ten však, jakmile uslyšel šramot anebo nás jen zahlédl, pelášil pryč. Bratr už měl promyšlené parádní krotitelské číslo s kocourem a stačilo ho jen nacvičit. To je otázka času a taktiky, říkal Honza, když jsme se pokoušeli chlupatého divočáka ulovit. Bráška nakonec rozhodl, že ho stůj co stůj chytíme a zavřeme na půdu. 36
Tam je ideální místo pro výcvik, i když třeba venku prší, zasvěcoval mě do svých záměrů. Půdní dveře byly naproti našemu pokoji a půda blízko. Tam ho klidně naučíme akrobatickým kouskům na žebříku, pravil bráška a měl na mysli houpavý žebřík, který vedl na horní půdu. Odtud vedlo okénko na střechu, za komín, kam jsme se s bratrem uchylovali večer, anebo když nebyli rodičové doma. Usazeni za komínem, snili jsme o námořních plavbách po dalekých mořích, cestách s cirkusem za slávou krotitele i akrobatky, anebo hulákali do ulice na kamarády, že právě dobýváme severní pól. Půda bude pro kočičí výcvik místem nejlepším, souhlasila jsem s bratrem. On naučí zvíře akrobatickým kouskům na žebři a na střeše, já mu ušiji obleček. Všechno dávalo smysl, všechno bylo naprosto jasné. Zbývalo jen mourka chytit. To však představovalo neobvykle těžký úkol, který si vyžádal značné množství trpělivosti a celý náš nedělní oběd, kuřecí 37
stehno s rýží. Bráška mou porci umístil do důmyslně smontované klece, sestávající z velkého prádlového hrnce a provázku. Když kocour vlezl pro kuřecí maso, trhnul provázkem tak, že mu málem usekl kus ocásku. Dvouhodinové soustředění však korunoval úspěch. Mourka jsme dopravili na půdu i s potravou a rychle zavřeli dveře, aby neutekl. Musí si tady zvyknout, proto ho necháme dva dny zavřeného, konstatoval bratr spokojeně. Kocourovi se tu však zalíbilo ihned. Vyběhl z hrnce a najednou nebyl. Schoval se někam za truhlu, do které maminka ukládala staré věci. Několik následujících dnů jsme ho ani nezahlédli. Jen podle prázdné misky s jídlem jsme poznali, že tam někde je, někde bydlí a žije se mu náramně. Volali jsme náčičičiči, 38
ale budoucí akrobat se v prostorách půdy ztratil. Téměř týden jsme lákali divoké zvíře na různé dobroty, ale marně. Musíme ho chytit, jinak ho nic nenaučíme. Až ho chytíme, dáme mu obojek, tak znělo konečné bratrovo rozhodnutí. Taky maminka začínala něco tušit. Zdálo se jí, že to na půdě páchne a vyslovila podezření, že tam asi bydlí náš kocour. Tatínek pravil, že půdu necháme otevřenou a kocour určitě sejde po schodech na dvůr. To se bráškovi nelíbilo, proto ještě téhož dne udělal zásadní rozhodnutí. Dnes v noci ho chytíme. Nalákáme ho na mléko a zavřeme do našeho pokoje. Potom ho uvážeme. Cíl byl vytyčen, akce vyhlášena. O půl osmé večer, když nás rodiče odveleli do pokoje spát, otáčela se maminka za námi 40
s údivem. Rychle a bez odmlouvání jsme se přesunuli do pokoje v prvním patře. Honza měl připraveny dvě misky s mlékem, které tajně, spolu s provázkem a klecí na kanára, přinesl odpoledne. Do klece hodlal na krátký čas umístit kocoura zápasníka, aby nedošlo opět k další divoké bitce mezi ním a námi. Misky s mlékem rozmístil tak, aby mohl rychle zabouchnout dveře půdy, jakmile bude kocour zaměstnán jídlem. Jedna z nich stála na chodbě, kousek za dveřmi půdy. Druhou umístil do našeho pokoje. Předpokládal, že kocour bude zvědavý a půjde do otevřených dveří. Čekání bylo nekonečné. Teprve až jsme zhasli v chodbě a nechali svítit pouze lampičku v pokoji, rozhodl se divoký obhájce svobody 41
vyrazit za potravou. Měla jsem za úkol dát bráškovi povel k trhnutí provazem, kterým se dveře půdy zavřou. Bráška ležel na podlaze za dveřmi našeho pokoje, aby ho kocour nespatřil, jakmile se protáhne k nám. Po dlouhém čekání jsem zahlédla bílé tělíčko a vykřikla: Už! Kocour nadskočil, otočil se a vyrazil zpět na půdu. Bráška trhnul provazem, ozvalo se prudké bouchnutí, ale naprázdno. Kocour zmizel na půdě. Brzy na to se na schodech objevili rodiče. Nic nepomohlo vysvětlování, provaz byl zabaven, misky odneseny a tatínek pravil, že nám ty naše kejkle zatrhne velmi rázně. Už jsem spala, když mě bratr probudil. Měl v rukou provázek, miska s mlékem stála nad mou hlavou, přesněji na rohu postýlky, která měla ze tří stran ohrádku. Bráška na mě jen tiše syknul. Přece to nevzdáme. On přijde. A přišel. Vypil jednu misku mléka, stojící blízko dveří na půdu 42
a zamířil k další v našem pokoji. Bráška rozhodl, že nebudeme bouchat dveřmi půdy, jen rychle zavřeme pokojík, až do něj kocour vstoupí. Já měla opět dát pokyn, ale velmi potichu. Dalším mým úkolem bylo skočit po bílém chlupáči, jakmile zamíří k misce nad mou hlavou. Bráška přiběhne s klecí a všechno bude hotovo. Trvalo hodně dlouho, než se mourek rozhodl pokračovat v průzkumu chodby. Vypil jednu misku mléka a celou věčnost váhal, než se vydal k nám. Mezitím jsem usnula. Vzbudil mě až hluk, pád jakéhosi tělesa na mou hlavu a vzápětí mléčná sprcha. Rozeřvala jsem se a brzy na to se ve dveřích znovu objevil tatínek. Bráška svíral v náručí divoce se vzpínajícího kocoura a stál vítězně proti tatínkovi: Chytil jsem, chytil ho… koktal, jak se snažil vysvětlit tátovi, že zvítězil nad tím zběsilým zvířetem. 43
Jenže otec neměl tu správnou náladu ani pochopení pro krotitelské kousky svého syna. Víš, kolik je hodin? zařval. Je půlnoc a ty tu chytáš kocoura. Ráno máš jít do školy a ne do manéže. A teď toho mám dost. Ten kocour půjde z domu. Potom vytrhl bratrovi z náručí vzpouzející se zvíře, odnesl ho ven a když se vrátil, dodal: Nezkoušejte ho ještě někdy chytit, nebo budete vidět! Významně při tom pohrozil ukazováčkem. Dobrodružství skončilo. Maminka převlékla mou postel, celou politou mlékem, pohladila brášku po hlavě a řekla mu, že kocouři nejsou vhodnými objekty ke krocení a že by to zkrátka nešlo. Počkala, až se uklidníme, zhasla světlo v pokojíku, abychom mohli spát, ale já slyšela ještě chvíli bráškovo mumlání, že on stejně krotitelem bude, tak co… Od onoho večera jsme vídali kocoura jen občas, když ze sousedova seníku slezl za dobrotami, které jsme mu 44
s bratrem podstrojovali. Někdy divoce přeběhl přes náš pozemek do zahrady souseda z druhé strany domu. Tam měl totiž myší ráj. Zahrada byla prázdná, bez domu, zato plná stromů a keřů a majitelé ji navštěvovali jen jednou či dvakrát týdně. Tam se našemu divokému příteli ohromně líbilo a vůbec nedbal na nebezpečí, které představoval průnik naším dvorem. Bráška se ho ještě několikrát pokusil chytit, ale marně. Svobodný život zvířeti prospíval, takže dorostl ve statného jedince, který svou volnost uměl chytře bránit. Nakonec i Honzík usoudil, že musí najít jiný objekt ke zkrocení. Ostatně, maminčin dvůr skýtal rozmanité živočišné druhy, které bylo možné naučit akrobatickým kouskům, bráška měl tudíž z čeho vybírat. Jednou prohlásil a zamyšleně při tom koukal na dvůr: V cirkusech ještě nikdo nepředváděl drezúru slepic. Maminka měla tohoto druhu plný dvorek, ba dokonce i s kohoutem! 46
