Zranûné dûtství - zlom
9.5.2013
19.29
N
Stránka 5
e abyste si zase sedli na moje kolo, holubi ‰pinaví! Na moje krásné, nové kolo!“ Dal mi ho k narozeninám Babbo, jak teì mám tátovi fiíkat. Je mi ‰est let. „UleÈte, zasviníte celou terasu, to je moje místo na hraní!“ Jsem obleãená na procházku, v kabátku, vysok˘ch bíl˘ch ‰nûrovacích botkách a s baskick˘m baretem na hlavû stojím v kuchyni tûsnû u dvefií na balkon a dívám se zamlÏen˘m sklem. Maminka vafií polévku. Prsty otfiu zapocené okénko a sleduju hejna holubÛ ohroÏujících mé kolo. Mlha zahalila terasu. Ale své nepfiátele vidím jasnû – jsou vypasení a nezvykle pilnû zobají. Jak hnusnû se pohybují, tohle cukání, vûãné po‰kubávání! Zacpávám si u‰i, nechci uÏ sly‰et jejich vrkání. Maminka pofiád je‰tû vafií polévku. Pára houstne. Zaãínám se potit. Po smrti maminãiny sestry, rozchodu prarodiãÛ a rozvodu rodiãÛ Ïiju s maminkou u Feliziana, jejího otce. Bojím se jeho vysoké, hubené postavy, kdyÏ se ‰ourav˘m krokem pfiiblíÏí, shora na mû upfie vztekl˘ pohled a zahrozí ukazováãkem. Dûdeãek je star˘, ale pofiád je‰tû pracuje ve své praxi jako lékafi a pí‰e dramatické opery. JenÏe taky hodnû pije. Maminka mu pomáhá v ordinaci a vede domácnost, ale stejnû se to v‰echno nedá stihnout. Jednou ráno, chodba je nacpaná pacienty, bûÏím do ordinace a hledám dûdeãka. Stojí za dvefimi a tfiese se po celém tûle. Chvatnû si pfiitiskne k ústÛm nûjakou lahev a hltavû polyká. Kolem se ‰ífií pronikav˘ pach, zacpu si nos a utíkám pryã.
„
5
Zranûné dûtství - zlom
9.5.2013
19.29
Stránka 6
V bytû je kromû o‰etfiovny je‰tû loÏnice pro maminku a pro mû, druhá pro dûdeãka, pak kuchyÀ, koupelna, záchod a úzká, dlouhá chodba, po jejíÏ celé délce je poloÏen˘ bûhoun jako ãervená ‰ipka vedoucí od zaãátku do konce. Toho jara ãasto pr‰í. Pak je venku v‰echno ‰edivé a klouÏe to. Pfiesto se dennû uãím jezdit na kole. Dárek od Babba se rudû leskne. Láskyplnû hladím lak. KdyÏ je mokr˘ od de‰tû, tak ho cípem ‰atÛ utírám tak dlouho, aÏ se zase tfipytí. ·aty mám pak ‰pinavé a zmuchlané. Máma mi vyhubuje, ale to je mi jedno. Sedám si na sedlo a pomalu popojíÏdím dopfiedu, jednou rukou se pofiád pfiidrÏuji zábradlí terasy. Zlobí mû, kdyÏ kola vjedou do holubího trusu a ten na nich nechává bílé stopy. Nûkdy se zastavím a pozoruju koãku na protûj‰í stfie‰e, jak se s rozko‰í tfie o komín. Nespou‰tí ze mû oãi. DráÏdí mû to a vyplazuju na ni jazyk. UraÏenû se otoãí a uÏ mû neuzná za hodnu pohledu, aÈ se jakkoli snaÏím ji pískáním i voláním pfiilákat. Odfien˘ dehtov˘ papír zakr˘vá trosku domu. Na nûkter˘ch místech je odfoukl˘, vlní se, nûkde pukne jako vfied a vyrÛstá z nûj plevel. Okraje vypadají jako ohryzané a okapy pofiád pfietékají. Ve zdi chybûjí cihly. Jsou poházené po dvofie, ale nikdo se o to nestará. Nad domovními dvefimi, které jsou zatluãené prkny, se dají rozlu‰tit vybledlé zbytky jména. Nûkterá písmena chybí. Nûkdy se maminky ptám, co tam bylo dfiív, ale jen pokrãí rameny. KdyÏ mû zavolá, postavím kolo tak, aby se v Ïádném pfiípadû nedot˘kalo rezavého zábradlí. Babbo je uÏ del‰í ãas ve Vídni, aby si na‰el práci. VÏdycky se objeví neohlá‰en˘, s nûjak˘m dárkem v ruce a odvede mû s sebou. Jednou v noci byla boufika s hro6
Zranûné dûtství - zlom
9.5.2013
19.29
Stránka 7
my a blesky. Najednou stojí ve dvefiích a podává mi panenku ãerno‰ku. Pr˘ je opravdu z Afriky. Vûfiím mu, panenka voní sluncem a pou‰tí, zkrátka Afrikou. Nebo po‰le spû‰ného posla, kter˘ mi doruãí tajemné balíãky. Zvûdavû roztrhnu papír a otvírám krabici, vrhám se na obsah – jsou tam panenky, ply‰ová zvífiata, ‰aty nebo boty, které jsou mi vÏdycky malé. Jednou je uvnitfi kráva. Je ze sametu zeleného jako tráva, po‰itá barevn˘mi sklenûn˘mi kamínky. Hned si pfiedstavuji, Ïe vy‰la z nûjaké orientální pohádky. Tu krávu pak ãasto hladím, tisknu k sobû a mazlím se s ní, Ïe po krátkém ãase uÏ na ní není ani jeden leskl˘ kamínek a sametová kÛÏe je obl˘skaná a na mnoha místech prodfiená. Vím, Ïe si dneska pro mû pfiijde. Obdivuju ho. Je siln˘ a dÛleÏit˘, protoÏe v‰ichni dûlají, co chce. Jezdíme auty, z nichÏ vyskakují muÏi a otevírají nám dvefie. Kupuje mi nádherné ‰aty, obsluhují nás v krásn˘ch restauracích. Má tu moc prostû mû vzít s sebou. U nûj jsem princezna. Ale zdá se mi i trochu tajemn˘. Ledovû modré oãi má do‰iroka otevfiené, aÏ je mu vidût celé bûlmo, a divoce kolem sebe máchá rukama. Z obrovsk˘ch úst mu vycházejí cukrové lichotky, ale i hlasité, bolavé tóny. Vlastnû se na nûj vÛbec netû‰ím. Proã s ním vÏdycky musím jít – na pouÈ, do hraãkáfiství, ke krejãímu, do hotelu nebo na obûd? Dvefie se rozletí, Babbo pfiede mnou padne na kolena, obejme mû siln˘mi paÏemi a tiskne mû k sobû. Je cítit cigaretami a nûjak˘m parfémem, je mi to nepfiíjemné, sotva lapám po dechu. „Miláãku mÛj, panenko moje sladká, andûlíãku,“ ‰eptá mi. Pak mi oãi, tváfie a pusu po7
Zranûné dûtství - zlom
9.5.2013
19.29
Stránka 8
kr˘vá nespoãetn˘mi vlhk˘mi polibky. Nenápadnû si potom pfiejedu rukávem pfies obliãej. Bere mû za ruku, sevfie ji do své pracky a jdeme ven. Vysílám k mamince úpûnliv˘ pohled, ale ta mlãí a dívá se z okna na holuby. Proã ho pustila dovnitfi? Mám pocit, jako bych se jen ‰piãkami lehce dot˘kala zemû. Vede mû k ãervenému autu. Dneska zase jedeme do hraãkáfiství Obletter, mnichovského dûtského ráje. Tam mû zdraví v‰ichni mí kamarádi – panny, trpaslíci, víly, zvífiata, princezny, král. Kolem ãarodûjnice a ãerta jen rychle projdu. Z na‰ich náv‰tûv tady je uÏ v‰echny dobfie znám. A v noci, kdy leÏím strachy nehybná a onûmûlá, zpívají a hrají pro mû tak hlasitû, Ïe uÏ nemusím poslouchat opilého dûdeãka. Táta mi vybral ply‰ového lva. NûÏnû ho objímám, je tak velk˘, Ïe pfies nûj nevidím na cestu. âasto Babba prosím, abychom ‰li ke starému kolotoãi v Anglické zahradû. KdyÏ je zavfien˘ a pokryt˘ star˘mi, do ‰eda za‰l˘mi prkny, pomalu, krok za krokem, ho obcházím a hledám nûjakou mezeru. I úzkou ‰kvírou je ve tmû rozeznám – ohnivé oãi koní, ktefií se vzpínají. Osamûlého labuÈáka postrádajícího druÏku. Husy byly zfiejmû pfiekvapeny pfii ‰tûbetání. Îirafu, jeÏ v‰echny pfievy‰uje, a proto je tak py‰ná. Vepfie, co se ‰klebí, a nervózního p‰trosa, koãár s královskou korunou na stfie‰e a samozfiejmû bílou, pootevfienou mu‰li, jeÏ skr˘vá tajemství. Laãnû vdechuju trpk˘ pach mofiidla na dfievo. KdyÏ máme ‰tûstí, má kolotoã otevfieno a zvuky fla‰inetu mi vjíÏdûjí do nohou, které neustále zrychlují tempo. Pfiitisknu se ke krku zvífiete nebo se zpfiíma posadím na kozlíku a uÏ se nemÛÏu doãkat, aÏ se koneãnû rozjedeme. Nûkdy se usadím v mu‰li a osm záfiivû modr˘ch 8
Zranûné dûtství - zlom
9.5.2013
19.29
Stránka 9
ryb mû táhne po mofii. A pak uÏ ani nevnímám, kdy jedna cesta konãí a druhá zaãíná. âasto aÏ veãer klop˘tám po schodech ven. BohuÏel má táta dneska hlad, a tak brzy mûníme kolotoã za vzne‰enou ãínskou restauraci. Upfienû se dívám z okénka auta, abych skryla zklamání. Vcházíme do cizího svûta – z dálky je sly‰et cinkání stfiíbrn˘ch zvoneãkÛ. Koberec na podlaze rudû záfií. Drobní muÏi nás vedou k malému stolku ve v˘klenku. Svûtlo je Ïluté a mdlé. âí‰níci kolem nás krouÏí a jsou skoro prÛhlední jako duchové, pfiicházejí a odbíhají a pofiád se snaÏí, aby udûlali v‰echno k na‰í spokojenosti. Kuchafi se strnul˘m úsmûvem nám u stolu pfiipravuje nejrÛznûj‰í dobroty. Stoupá z nich pára, syãí to. Z jídla vy‰lehne plamen skoro aÏ ke stropu. Na pánvi hofií, kuchafi vyhodí obsah do vzduchu a zase chytí. Rozestavují pfied nás spoustu mis a misek. Nezvykle to voní, ale pfiíjemnû. V‰echno je tak vzru‰ující, Ïe skoro ani nemÛÏu jíst. Vzduch jiskfií a nálada je napjatá jako vÏdycky v Babbovû pfiítomnosti. On se taky jen tak vrtá v jídle na talífii. Potají ho pozoruju. Uvolnûnému drÏení tûla neodpovídá v˘raz obliãeje. Oãi mu tûkají, pÛsobí u‰tvanû, jako by byl na útûku. Ani obleãení se nehodí k jeho chování – tmav˘ oblek, dokonal˘ bez jediného zrníãka prachu, bílá ko‰ile s velmi vysok˘m límcem, dlouhé manÏety, z nichÏ vykukují neklidné prsty. Ráda se dívám na jeho ruce, líbí se mi. KdyÏ jimi pohybuje, kamínky v manÏetov˘ch knoflíãcích se tfipytí jako hvûzdy. Náhle ke mnû pfiistoupí jeden z ãí‰níkÛ, hluboce se ukloní. Zaãne si nenápadnû pohrávat s hedvábn˘m ‰átkem, kter˘ drÏí v prstech. Záhy to vypadá jako tanec, kter˘ se promûní v divok˘ rej. Ruce se vynofiují a opût mizí, 9
Zranûné dûtství - zlom
9.5.2013
19.29
Stránka 10
tak hbitû, Ïe je ani nestaãím sledovat. Vyskoãím ze Ïidle a tleskám. Kouzelník mû jemnû pohladí po hlavû. Babbo se vztyãí jako had a zasyãí: „Nesahat!“ MuÏ se zachvûje, úsmûv mu pohasne na rtech a zrudne. Vztekle popadnu lva sedícího na vedlej‰í Ïidli, zabofiím mu prsty hluboko do mûkkého tûla a moje slzy mu slepují srst. Babbo mû chytí za ruku a odcházíme z restaurace. Cestou domÛ Babbo nefiekne jediné slovo. Tváfií se uzavfienû, dívá se upfienû pfied sebe, ãelisti má sevfiené, jako kdyby kousal citronová jad˘rka. Silné rty mu pfietínají vrásky. Stáhnu se dozadu a zaãínám poãítat vruby na punãocháãích. Na ãele mu naskoãila modrá Ïíla. Najednou sly‰ím, jak vyprskl smíchy. S úlevou se na nûj usmûju, ale vzápûtí vidím zase zkamenûlou masku. Prve si jen odka‰lal. Zklamanû se zabofiím do sedadla a stydím se. Moje ruka se v jeho potí. DrÏí mû tak pevnû, aÏ mám pocit, Ïe moje ruka srostla s jeho. Ani pfii fiazení rychlostí mû nepustí. Brnûní v prstech se uÏ nedá vydrÏet. Chci se mu vytrhnout a vyskoãit z auta, ale netroufám si. Jsme na místû, zvedá mû z auta a nese mû do domu, aÏ nahoru, zase mi zlíbá cel˘ obliãej a slibuje, Ïe pro mû brzy opût pfiijede. Pak zmizí, jako by tu nikdy nebyl. Otevfiu dvefie bytu, jdu za svûtlem vycházejícím z kuchynû. Maminka sedí u kuchyÀského stolu, bradu si opírá dlaní. Husté hnûdé vlasy jí zakr˘vají obliãej, nev‰ímá si mû. Copak nesly‰ela klíã v zámku? Spí? Opatrnû jí odhrnuju pramen vlasÛ dozadu, ale zase sklouzne zpátky. Vylezu si na Ïidli na druhé stranû stolu a rukama bouchám do stolu. Sklenice, talífie a pfiíbory drnãí. Ubrus se vzorkem rÛÏí se krabatí. „UÏ jsem zase tady!“ Maminka sebou trhne. Uhlazuju rÛÏe. 10
Zranûné dûtství - zlom
9.5.2013
19.29
Stránka 11
„Povídej mi o dfiívûj‰ku, prosím tû, o Babbovi, tobû a mnû!“ Maminka se narovná, krátce mi pohlédne do oãí, pak zvedne oãi a zadívá se za mou hlavu. Otoãím se, abych vidûla, kdo za mnou stojí, ale tam je jenom stûna.
11
Zranûné dûtství - zlom
9.5.2013
19.29
M
Stránka 12
amince bylo devatenáct, kdyÏ se seznámila s tátou. Studovala operní zpûv a malífiství a snila si své dívãí sny. S pfiítelkyní Terezou, jevi‰tní v˘tvarnicí, se jednoho dne oblékly do kost˘mÛ a vydaly se na karneval mnichovské bohémy. Uprostfied reje masek maminku zasáhly Ïhavé oãi mladého herce. Je‰tû té noci ho vzala domÛ a schovala u sebe v pokoji. ProtoÏe mu byla zima, vplíÏila se do komory hospodynû, stáhla z ní deku a pfiikryla s ní svého milovaného. Réza se zimou probudila a vydala se po bytû hledat pfiikr˘vku. Po chvíli objevila cizího muÏe zabaleného v její dece, strhla ji z nûj a mamince bylo jedno, Ïe byli odhaleni. Natolik uÏ propadla jeho kouzlu. Maminka bydlela s rodiãi, pûti sourozenci, hospodyní Rézou a nûkolika psy v osmipokojovém bytû ve starém domû v noblesní ãtvrti Herzogpark. Otcova lékafiská praxe v té dobû dobfie prosperovala, vydûlával hodnû penûz. Zamilovaní ani na okamÏik nedokázali b˘t bez sebe. Maminãini rodiãe tomu jen s nedÛvûrou pfiihlíÏeli, jak Klaus, bos˘ a vÏdy ve stejné, av‰ak ãisté ko‰ili, stojí témûfi dennû pfiede dvefimi. Hladov˘, taky ãasto prosil o peníze. Den ode dne byl neklidnûj‰í, trápila ho nezamûstnanost. V Mnichovû se neúspû‰nû ucházel o práci v konkurzech, poté odjel do Berlína a obcházel tam divadla, snaÏil se najít angaÏmá. V tu dobu mamince zaãalo b˘t ‰patnû. Dost dlouho se jí dafiilo pfied rodinou tajit rostoucí bfiicho. KdyÏ uÏ nepomáhaly ani vytahané muÏské svetry, musela se zdû‰en˘m rodiãÛm pfiiznat, Ïe je tûhotná. Mûla pocit, Ïe ji nikdo nechápe, a velmi tou12
Zranûné dûtství - zlom
9.5.2013
19.29
Stránka 13
Ïila po svém milenci. Ten ji zapfiísahal, aby za ním pfiijela do Berlína. Jela a za nûkolik t˘dnÛ se vzali. Bydlel na pÛdû, kde ne‰ly zavfiít dvefie. Od prvního dne ji nechával samotnou mezi v‰ím tím harampádím, pavuãinami a stra‰idly, spal u ní jen jednu noc. A pfiitom pfiede dvefie naskládal hromadu v‰emoÏn˘ch vûcí, protoÏe se bál, Ïe by mohl pfiijít nûjak˘ vrah. Maminka byla pofiád sama a bála se. Byla stra‰nû ne‰Èastná, ale pfied rodinou se stydûla a dlouho nepfiiznala, jak ‰patnû se jí dafií. Rodiãe a sourozenci ale mezi fiádky dopisÛ vyãetli, jak je zoufalá. Osmnáctiletá sestra Inge, divoká, tvrdohlavá dívka, která se nikoho a niãeho nebála, se rozhodla odjet do Berlína a pomáhat sestfie. Jednoho dne Inge uÏ nemohla vydrÏet ‰vagrovy sprosté fieãi a v˘buchy vzteku, s celou svou nenávistí se na nûj vrhla a bu‰ila do nûj tak dlouho, dokud nezmlkl. Zfiejmû mu to zaimponovalo, protoÏe jí rány nevrátil. Inge byla jednou z mála lidí, pfied nimiÏ mûl respekt. Potom mamince zaãaly porodní bolesti. Ve tfiech se vydali do nocí a hledali nemocnici. Vypadali tak mladû, jako dûti, které zabloudily. Zastavila je policejní hlídka a zeptala se, co v jejich vûku dûlají sami na ulici. „No snad ãlovûk je‰tû smí pfiivést na svût své dítû,“ odsekla maminka. Policisté jim nevûfiili a krokem za nimi jeli aÏ ke klinice. Tam maminka vyãerpáním ze v‰eho usnula. KdyÏ se probudila, sly‰ela Klause, jak zufií a five, lékafii a sestry ho nechali vyvést policisty a maminka musela do jiné nemocnice. Telefonoval, právû kdyÏ rodila, a on fival do sluchátka, proã jeho Ïena tak kfiiãí, Ïe ji dobfie sly‰í! Narodila se holãiãka. Klaus okamÏitû pfiibûhl. Vzal dítû do náruãe a pozvedl je jako monstranci. Pojmeno13
Zranûné dûtství - zlom
9.5.2013
19.29
Stránka 14
val je Pola podle postavy z Dostojevského románu Zloãin a trest. S kojencem na pÛdû bez nábytku, kde se nedaly zavfiít dvefie a nebylo nic pfiipravené na pfiíchod novorozenûte, se Ïivot v Berlínû stal naprosto nesnesiteln˘. Osm dnÛ po tom, co jsem se narodila, mû maminka zabalila do pol‰táfie jako do pefiinky a se mnou a se svou sestrou odletûla zpátky k rodinû do Mnichova. Klaus v té dobû fiádil v Berlínû. Nedokázal se vypofiádat s tím, Ïe tam zÛstal sám. TakÏe brzy uÏ zase stál v Mnichovû pfiede dvefimi tchána a tchynû a prosil, aby ho pustili dovnitfi. Jedné nedûle mû poloÏili do prastarého bílého proutûného koãárku a vyvezli na procházku do Anglické zahrady. Klausovi pfiipadal koãárek tak o‰kliv˘, Ïe otrhal v‰echny sedmikrásky na louce a zastrkal je do proutûného pletiva koãárku, kter˘ se rázem promûnil v pfiekrásn˘ kvûtinov˘ koãár. V té dobû se otec pfiátelil s Thomasem Harlanem a hodnû se s ním toulal mûstem i po okolí. Jednou ho Thomas pfiivlekl vyjícího bolestí do dûdeãkovy ordinace. Na levém stehnû mûl hlubokou ránu a z ní se mu valila krev. Ti dva si na Starnberském jezefie pronajali motorov˘ ãlun, aniÏ mûli sebemen‰í tu‰ení, jak se fiídí. Brzy nad ním ztratili kontrolu a ãlun se neovladatelnû hnal po jezefie. V panice oba skoãili do vody. Pfiitom se otec dostal nohou k lodnímu ‰roubu. Thomas kamaráda dovlekl na bfieh, ko‰ili a kalhoty mu omotal kolem stehna a odvezl ho do Mnichova do ordinace. Dûdeãek mu ránu vyãistil, se‰il a zavázal. Potom Klause uloÏili do postele a maminka se o nûj starala. LeÏel tam jako umírající labuÈ, se zavfien˘ma oãima sténal a kÀuãel 14
