Ústav informačních studií a knihovnictví, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Důvěryhodnost informací na internetu se zaměřením na obor psychologie Studijně rozborová práce
Zpracovatel: Jindřiška Kotrlová
Praha, duben 2007
Předkládaná studijně rozborová práce byla vypracována jako závěrečná práce pro předmět „Rešeršní strategie a vyspělé metody informační podpory vědy“, zimní semestr 2006/2007. Práce byla vypracována na základě metodických a formálních požadavků uvedených v knize Dušana Válka, Studijně rozborová činnost ve VTEI, UVTEI, 1981.
© Jindřiška Kotrlová, 2007 Použití celého textu i jeho částí je možné za podmínky citování zdroje v souladu s platnými normami v oblasti citování (ČSN ISO 690 a ČSN ISO 690-2).
Předmluva Práce se zabývá se problematikou důvěryhodnosti informací na internetu se zvláštním zaměřením na obor psychologie. Může sloužit jako jeden z podkladů pro předmět Informatika na středních školách a studentům psychologie. Jsou stručně zmíněna úskalí a přínosy internetu, je vymezen pojem důvěryhodnost informací, možnosti posuzování. Je zmíněno, jakým způsobem může být důvěryhodnost informace na internetu ohrožena a jak ji lze ověřovat. Jako příklad zdroje s různými atributy je uvedena Wikipedie. Poslední kapitoly se zaměřují na důvěryhodnost informací v internetu v oboru psychologie, model je obecnější a využitelný i pro jiný vědní obor. Ke zpracování byly použity články a texty z webovských sídel.
3
I. Souhrn
Obsah
1. Úskalí a přínosy internetu..................................................5 2. Důvěryhodnost informací..................................................5 3. Posuzování důvěryhodnosti, indikátory...........................5 4. Ohrožení důvěryhodnosti..................................................6 5. Ověřování informací...........................................................6 6. Příklad Wikipedie................................................................6 7. Další kritéria........................................................................7
4
1. Úskalí a přínosy internetu Internet jako fenomén přelomu tisíciletí zasahuje stále více do života běžných občanů. Vystavené informace a služby však nejsou dostupné stejnou měrou. Snahy o rozvoj telekomunikačních sítí mohou přinášet ekonomický rozvoj regionů, musí být ale doprovázeny dalšími opatřeními. Odborníci varují, že internet může vyvolávat závislost, průzkum World Internet Project (2003) toto neprokázal. Hovoří se o kyberkultuře a virtuálních komunitách. V souvislosti se zákony práv na informace je konstatován vyšší vliv občana na řízení státní správy.
001-007
2. Důvěryhodnost informací Na internetu je identifikace chybné informace poměrně obtížná. Systém je
008-015
relativně uzavřený, informace se navzájem kopírují. Důvěryhodnost informací je podmínkou kvality zdrojů. Vnímání důvěryhodnosti spočívá v současném vnímání více dimenzí. Jsou uváděny dvě klíčové složky: věrohodnost a odbornost. Vymezují se čtyři typy důvěryhodnosti: 1) obecné předpoklady vnímajícího 2) informace třetí strany 3) posouzení vzhledu 4) přímá zkušenost V roce 2005 proběhla na území ČR česká část výzkumu World Internet Project. Jedna z otázek se týkala důvěry respondentů v informace z internetu. Velké rozdíly se ukázaly mezi uživateli a neuživateli internetu, důvěra neuživatelů byla výrazně nižší. 3. Posuzování důvěryhodnosti, indikátory Chování uživatele při posuzování důvěryhodností se zkoumá v modelu
016-023
Wathenové a Burkellové. Nejprve je hodnocen vzhled webové stránky, uživatelská přívětivost a teprve poté obsah. Teorie "nápadnost - interpertace" Fogga předpokládá, že uživatel si všímá určitých jednotlivých prvků webové prezentace a postupně je zhodnotí a tím dospěje k celkovému názoru. Indikátory důvěryhodnosti stanovené odborníky se nemusí nutně shodovat s tím, podle čeho se uživatel opravdu rozhoduje. Mezi indikátory důvěryhodnosti mohou patřit garance a certifikáty, např. HONcode organizace Health On the Net pro stránky s medicínskou tématikou. Indikátory důvěryhodnosti mohou být i zneužity pro dezinformace. 5 4. Ohrožení důvěryhodnosti Informace je komunikována a cestou k příjemci může být napadena chybami, šumy, manipulací aj. Zdrojem těchto napadení je technika nebo člověk. Technický jev napadá formu informace, sémantický jev napadá obsah. Změna ve formě může ovlivnit obsah. Rizikem pro důvěryhodnost informace je anonymita zdrojů, napadání zdrojů vandaly, manipulace s informacemi, neexistence záruk. Na internetu lze potkat i informace nežádoucí z hlediska obecné morálky.
024-033
Existují způsoby, jak zvýšit důvěryhodnost a spolehlivost informací na internetu: technické a metodické ochrany, ověřování a korekce, legislativa, dodržování síťové etikety. 5. Ověřování informací Ověřovat informace je zásadní, neboť chybí kontrolní autorita při publikování na internetu a objem dat neustále roste.
034-037
Informace lze rozdělovat podle
důvěryhodnosti na 1) seriózní (je znám, autor, zdroj, reference, důvod publikování atd.), 2) neautorizované, u nichž není znám původ, 3) poplašné či úmyslně nepravdivé zprávy (tzv. hoax) a 4) karikující. Kritéria pro posuzování důvěryhodnosti informací: 1) vnitřní konzistence (obsahové zaměření, autorství, umístění - týká se především serverů umožňující bezplatné zveřejnění stránek, objektivita, aktuálnost atd.) a 2) ověření externími nástroji (slovníky, citační analýza). 6. Příklad Wikipedie Jedním z příkladů důsledku nezávislého publikování na internetu je online
038-048
encyklopedie Wikipedie. Přispěvatelem může být každý, kdo zvládne několik málo
technických
dovedností.
Využívání
tohoto
dnes
již
bohatého
informačního zdroje však vyžaduje kritické myšlení. Publikování ve Wikipedii má pravidla nazvaná Žádný vlastní výzkum, Nezaujatý úhel pohledu a Ověřitelnost. Cílem je nabídnout již publikovaná data, aniž je zkoumána jejich správnost. V přebírání informací by měly být přednostně používány respektované zdroje. Na
platformě
wiki
je
provozována
The
Psychology
Wiki
(http://psychology.wikia.com/) a PsychWiki (http://www.psychwiki.com/). Velké množství podstránek věnovaných psychologii je vytvořeno v původním projektu Wikipedie a to jak v anglické, tak v české verzi. V anglické verzi najdeme oborový portál usnadňující vyhledávání. 6 7. Další kritéria Umět rozpoznat důvěryhodné informace na internetu v oboru psychologie je poměrně obtížné. Při analýze stránek je doporučováno položit si pět otázek: KDO je autor? O ČEM píše? KDE, na čí adrese je sdělení vystaveno? KDY bylo sdělení vystaveno? PROČ, co je cílem vystavení? Dále je vhodné posoudit design stránek a využít externích zdrojů, nejlépe autorizovaných. 7
049-057
II. Studie Obsah Úvod.................................................................................................................................................9 1 Úskalí a přínosy internetu............................................................................................................9 2 Důvěryhodnost informací..........................................................................................................10 2.1 Vymezení pojmu důvěryhodnost informací........................................................................11 2.2 Důvěra občanů ČR v internet..............................................................................................12 2.3 Posuzování důvěryhodnosti...............................................................................................13 2.3.1 Model Wathenové a Burkellové.................................................................................13 2.3.2 Teorie „nápadnost – interpretace“...............................................................................14 2.4 Indikátory důvěryhodnosti.................................................................................................15 3 Ohrožení důvěryhodnosti informací na internetu .....................................................................16 4 Ověřování informací .................................................................................................................19 5 Wikipedie jako rozporuplný příklad .........................................................................................20 5.1 Doporučení pro tvůrce hesel v české Wikipedii..................................................................20 5.1.1 Co je vlastní výzkum?................................................................................................21 5.1.2 Primární a sekundární zdroj informací.......................................................................21 5.1.3 Respektovaný zdroj.....................................................................................................21 5.2 Platformy wiki pro psychologii .........................................................................................22 6 Jak ověřovat informace na internetu v oboru psychologie........................................................23 6.1 Další kritéria........................................................................................................................25 6.1.1 Design a grafika..........................................................................................................25 6.1.2 Externí zdroje.............................................................................................................25 7 Závěrečné zhodnocení...............................................................................................................26 Použité zdroje:...............................................................................................................................27 Seznam obrázků.............................................................................................................................28
8
Úvod Internet a informace – slova z nejčastěji skloňovaných na přelomu 2. a 3. tisíciletí. Tato práce se na základě vybraných prozkoumaných zdrojů zabývá jednou z vlastností informace - její důvěryhodností. Informaci tu zasazujeme do digitálního prostředí sítě Internetu, kde je její důvěryhodnost nejvíce ohrožena.
1 Úskalí a přínosy internetu 001 Od devadesátých let minulého století je patrný masivní rozvoj Internetu. Na přelomu tisíciletí se uváděla až jedna miliarda vystavených informací a toto číslo stále vzrůstá. O Internetu se hovoří jako o globální informační síti, o světě jako o globální vesnici, o současné době jako o postindustriální éře - informační společnosti. Kritičtí myslitelé se tážou, zda zaujetí pro internet nezastírá reálnou situaci, kdy statistiky uváděly v roce 2000 přibližně čtvrt miliardy uživatelů internetu, z toho zhruba polovina mluvících anglicky a další čtvrtina některým z dalších evropských jazyků (v březnu 2007 využívá internet 1,1 miliarda lidí z celkového počtu 6,5 miliardy na světě1). I přes tento nárůst je otázka „digital divide“ stále aktuální. Rozvoj internetu je podmíněn vyspělostí informační infrastruktury v jednotlivých zemích (podstatnou veličinou je např. „telehustota“ - počet telefonních linek na sto obyvatel, další technologickou možností je rozšiřování bezdrátových sítí) /4/. 002
Hovoří se o dvou pologlobálních vesnicích - zatímco v té první se diskutuje
o přenosových rychlostech,
ve druhé se ve stejné době řeší problém s nedostatkem
potravin a pitné vody, neřkuli přímé ozbrojené konflikty. Není zcela zřejmé, zda si obě části budou schopny porozumět a spolupracovat. Pohlédneme-li na věc z optimističtějšího úhlu, lze se domnívat, že rozvoj informační infrastruktury a internetu přitáhne obchodníky a investory, s nimi bude přibývat pracovních příležitostí a životní úroveň v regionu pak vzroste /4/. 003 Pesimističtější úhel pohledu vidí internet jako činitel rozdělující lidstvo - do dvou stále se vzájemně vzdalujících světů. Studie, prováděné v rámci EU, ukazují sice souvislost ekonomického rozvoje chudších oblastí s předcházejícími investicemi do informační infrastruktury. Nicméně, ukazuje se také, že takový rozvoj není nutně rovnoměrný - např. nově vzniklá pracovní místa nemusí být akceptovatelná pro stávající nezaměstnané. Tyto změny musí doprovázet investice do vzdělávání, do sociální politiky /4/. 9 1 Zdroj: Internet World Stats. Usage and Population Statistics. [online]. [cit. 10. 3. 2007]. Dostupné na WWW: http://www.internetworldstats.com/stats.htm
004
Varujícím momentem je v některých souvislostech prostředí internetu, obecně
nazývané kyberprostor (cyberspace). Pro řadu lidí, zvláště dětí a dospívající mládeže, se může internet stát lákadlem odvracející jejich pozornost od reality skutečné do reality virtuální. Např. od poloviny 90. let je uváděn v amerických školách syndrom závislosti na internetu /4/. 005 Průběžně zveřejňované výsledky celosvětového výzkumu „World Internet Project“ (organizovaného Centrem pro digitální budoucnost - Center for the Digital Future, http://www.digitalcenter.org/) např. z hlediska sociálního nevyznívají pesimisticky. V r. 2003 se ukázalo, že internet měl minimální nebo žádný vliv na množství času tráveného s rodinou nebo přáteli, spaním, cvičením nebo zájmy. Jediným ohroženým je televize. Dokonce se ukázalo, že uživatelé internetu jsou často sociálně aktivnější než jeho neuživatelé. Díky emailu a instant messaging aplikacím se internet také stává nástrojem pro navazování vztahů, uživatelé internetu komunikují s ostatními spíše více, ne méně než jeho neuživatelé /10/. 006 Na internetu se formuje svébytná kyberkultura obývaná těmi, pro které se internet stal dominantní sférou života. Na internetu existují virtuální komunity, vzniklé z online interaktivních her, jiné směry kyberkultury jsou spjaty s anarchismem - např. hackeři, či hnutí nejrůznějších autonomních zón. Kyberkultura se tak vědomě odtrhává od reálného světa, příkladem je Deklarace nezávislosti kyberspace (John Barlow). Problémem se mohou jevit právní i etické otázky provozu samotného internetu. Nesnadno je řešitelná otázka ochrany autorských práv, diskuse vyvolávají snahy o cenzurování. Zjistilo se však, že kyberspolečenství je schopno částečně proti některým negativním jevům na internetu samo bojovat - organizace soustřeďující se na boj proti spammerům - firmám zahlcujícím síť nevyžádanou inzercí /4/. 007 Výrazným přínosem internetu je vyšší míra vlivu veřejnosti na státní správu. Internet se stává médiem, na němž orgány státní správy a samosprávy povinně publikují netajné projednávané materiály, které jsou takto k dispozici občanům. Ti pak mohou zpětně reagovat /4/.
2 Důvěryhodnost informací 008
Jednou ze stěžejních otázek při využívání informací na internetu je jejich
důvěryhodnost, tj. zda jsou objektivně správné a pravdivé. V tomto prostředí je totiž 10
identifikace chybné informace poměrně obtížná a pojem důvěryhodnost zde získává ještě větší význam. To, že informační zdroj obsahuje chybnou informaci, nemusí nutně znamenat problém, pokud jsou uživatelé schopni tyto informace odlišit. Je třeba si uvědomit, že téměř každý může vytvořit svou webovou prezentaci, navíc zcela anonymně nebo dokonce s cizí identitou. Motivace pro vytváření webových sídel je různá (např. zábava, komerční zájmy, ale i podvody). Rozhodnutí o důvěryhodnosti informací je potom poměrně náročné /13/. 009
Problémem je také relativní uzavřenost systému. Při posuzování důvěryhodnosti
webového sídla často spoléháme na jiná sídla, sledování ostatních sídel, ze kterých vedou na námi posuzované sídlo hypertextové odkazy (a také sídel, na která vedou odkazy z námi posuzovaného sídla) vytváří možnost pro posouzení důvěryhodnosti. Pokud však nemáme nějaký nezávislý základ pro hodnocení (jiný zdroj než internet, naše předchozí znalosti), existují zde dvě nebezpečí. Jednak se můžeme pohybovat v uzavřeném kruhu, jednak můžeme jeden nekvalitní zdroj posoudit pomocí jiného nekvalitního zdroje. Se závislostí zdrojů se setkáme i u sídel, která odkazy propojena nejsou. Shodují-li se dva nebo více zdrojů, nemusí to ještě znamenat, že je informace důvěryhodná. Zkopírovat stejnou informaci na několik různých webových sídel je velmi jednoduché /13/.
2.1 Vymezení pojmu důvěryhodnost informací 010
Důvěryhodnost informací je složitý pojem. Sledujeme vzájemný vztah mezi
charakteristikou zdroje, sdělením a příjemcem. Je tu úzká souvislost se spolehlivostí, přesností, autoritou a kvalitou a je od nich téměř neoddělitelná. Otázka atributů důvěryhodné informace byla studována různými disciplínami, včetně psychologie, filosofie, sociologie a marketingu. Informační věda zkoumá častěji způsoby, jak hodnotit kvalitu informace než jak hodnotit její důvěryhodnost. Pozornost je věnována vlastnostem informací, které důvěryhodnost přesahují (např. relevance). Nicméně i tady je důvěryhodnost podmínkou kvality informačních zdrojů. Důvěryhodnost vnímáme jako kvalitativní vlastnost. Vnímání důvěryhodnosti spočívá v současném vnímání více dimenzí. Naprostou většinou výzkumníků jsou uváděny dvě klíčové složky důvěryhodnosti – věrohodnost a odbornost /13/. 011 K věrohodnosti jsou řazeny: nezaujatost, nestrannost, nepředpojatost, objektivnost, pravdivost, spolehlivost, správnost, platnost, čestnost, poctivost. K odbornosti a odborné způsobilosti pak: zkušenost, praxe, inteligence, význam, vliv, působivost, informovanost, erudice /13/.
11
012 Jsou vymezeny čtyři typy důvěryhodnosti: 1) vycházející z obecných předpokladů vnímajícího, z domněnek a stereotypů v dané kultuře: např. typ domény, počet zobrazení na počitadle, frekvence aktualizace 2) vycházející z informací získaných od třetí strany: např. ocenění neziskového spotřebitelského magazínu, rada osobní lékaře, přítele, odkaz z autoritativního webového sídla 3) vycházející pouze z vzhledu: např. profesionální design webové stránky, přítomnost citací 4) vycházející z přímé zkušenosti: např. snadná navigace, funkční odkazy, přiměřeně rychlé načítání, rychlé získání odpovědi na otázku, informace získané v minulosti se ukázaly jako bezchybné a vyvážené /13/.
2.2 Důvěra občanů ČR v internet 013
Věří lidi internetu? Považují informace z internetu za spolehlivé, důvěryhodné a
správné? Na tuto otázku se se pokouší odpovědět článek, kde jsou prezentovány některé výsledky z dat výzkumu „World Internet Project – the Czech Republic“, který proběhl v září 2005. Respondenti ve výzkumu odpovídali na následující otázku: „Kolik informací na internetu je podle Vašeho názoru skutečně spolehlivých, důvěryhodných a správných?“ Otázka byla předepsána v mezinárodní metodologii World Internet Project, zajímavé bude později srovnání s dalšími zeměmi. Důležité je, že na tuto otázku odpovídali jak uživatelé, tak i neuživatelé internetu. Frekvence odpovědí na zmíněnou otázku ukazuje následující graf:
Obr. 1 Frekvence odpovědí (převzato z /11/)
12
28% respondentů uvedlo, že neví, kolik informací na internetu je spolehlivých, důvěryhodných a správných, po 1% respondentů se objevilo na obou extrémech – všechny či žádné informace nejsou důvěryhodné. 31% si myslí, že všechny, 28% že polovina /11/. 014
Velké rozdíly v názoru na důvěryhodnost informací se ukázaly mezi uživateli a
neuživateli internetu – 48% neuživatelů internetu uvádí že „neví“, jaké informace jsou, oproti pouze 9% uživatelů. Následující graf pak ukazuje rozdíly mezi uživateli a neuživateli z hlediska hodnocení důvěryhodnosti informací, lidé co „neví“ byli z analýzy vynecháni.
Obr. 2 Rozdělení na uživatele a neuživatele internetu (převzato z /11/)
015 Je vidět, jak neuživatelé internetu výrazně méně věří důvěryhodnosti a spolehlivosti informací, 31% neuživatelů uvádí, že „malá část“ je spolehlivá, zatímco jen 4% uživatelů uvádí totéž. Je možné, že část lidí si internet nechce pořídit právě díky nízké důvěře v informace na něm /11/.
2.3 Posuzování důvěryhodnosti 2.3.1 Model Wathenové a Burkellové 016
Model Wathenové a Burkellové pro posuzování důvěryhodnosti online informací
předpokládá několik kroků. Uživatel nejprve zhodnotí vzhled webové prezentace a její uživatelskou přívětivost a teprve potom dochází k hodnocení obsahu sdělení. Proces je zakončen vzájemným působením formy prezentace, jejího obsahu a kontextu uživatele. Model posuzování důvěryhodnosti online informací uživatelem je představen takto: Při hodnocení z hlediska formy si klade uživatel otázku: Vypadá tato prezentace 13
profesionálně? Tato úvaha zahrnuje vzhled, tj. užité barvy, grafika, písmo, případně pravopisné chyby a překlepy. Dále se ptá: Mohu rychle a snadno získat potřebné informaci? Toto zahrnuje posouzení uživatelské přívětivosti a organizaci informací (tj. snadná navigace, srozumitelná menu, žádné slepé uličky nebo smyčky, interaktivita, rychlost načítání stránek, možnost výběru úrovně podrobnosti) /13/. 017 Při hodnocení obsahu se táže: Když prezentace obsahuje požadované informace, budu jim věřit? Posuzuje zdroj (tj. odbornost, věrohodnost, předchozí zkušenosti, doporučení z jiných důvěryhodných zdrojů, doklady o vzdělání, akademické hodnosti, podobné názory jako uživatel) a sdělení (tj. obsah, významnost, aktuálnost, správnost, přizpůsobení potřebám uživatele). Další možné otázky: Je informace v souladu s mými předchozími znalostmi? Jak nutně informaci potřebuji? Jak se vyznám v tématu? Je snadné použít informaci v dané situaci? /13/ 2.3.2 Teorie „nápadnost – interpretace“ 018 Foggova Teorie „nápadnost – interpretace“ je výsledkem čtyřletého kvantitativního výzkumu důvěryhodnosti na Stanford’s Persuasive Technology Lab. Předpokládá, že si uživatelé při hodnocení důvěryhodnosti nejprve všímají elementů webové prezentace a pak si o nich udělají úsudek. Chybí-li jedna z těchto klíčových složek, uživatel důvěryhodnost nehodnotí. Ve většině případů si uživatel rychle všimne jednotlivých elementů, obvykle je postupně a podvědomě zhodnotí a tím dospěje k celkovému názoru /13/. 019 Klíčové složky této teorie jsou: 1) Nápadnost - pravděpodobnost, že si uživatel všimne elementu webové prezentace. Faktory ovlivňující nápadnost: 1. angažovanost uživatele (motivace a schopnost prozkoumat obsah prezentace) 2. téma prezentace 3. úkol uživatele (vyhledávání informací, provádění transakce) 4. zkušenosti uživatele (začátečník vs. expert na danou problematiku) 5. individuální rozdíly (individuální touha po poznání, styl práce s informacemi, úroveň gramotnosti) /13/. 14
020 2) Interpretace - úsudek uživatele o vnímaném elementu, tj. hodnocení dobrý nebo špatný – např. nefunkční odkazy mohou být považovány za známku nedbalosti při tvorbě prezentace, ta je pak vnímána jako méně důvěryhodná. Faktory ovlivňující interpretaci: 1. předpoklady a domněnky uživatele (kultura, minulé zkušenosti) 2. dovednosti / znalosti uživatele (orientace v dané problematice) 3. kontext (prostředí, očekávání uživatele, situace, úkol) /13/. 021 Výše zmíněné tedy ovlivňuje důvěryhodnost webových sídel. Jejich rysy, které lidé považují za indikátory důvěryhodnosti, se však nemusí nutně shodovat s rysy, které indikátory důvěryhodnosti opravdu jsou. Jsou spíše pomocí autorům webových sídel při přesvědčování svého publika /13/.
2.4 Indikátory důvěryhodnosti 022
Na internetu byla již publikována pravidla pro hodnocení webových prezentací,
používající indikátory důvěryhodnosti korelující s důvěryhodností. Webové sídlo, které má indikátor důvěryhodnosti, musí obsahovat správné informace s větší pravděpodobností než sídlo, které tento indikátor nevykazuje /13/. Bylo zjištěno, že např. sídlo se správnými informacemi o lidském zdraví obsahuje s třikrát větší pravděpodobností logo HONcode než sídlo s nesprávnými informacemi. HON Code of Conduct je garance nevládní mezinárodní organizace Zdraví na síti (Health On the Net), založené v červenci 2002 jako poradní orgán OSN. Stránky, které chtějí vystavovat logo HONcode, musí dodržet zásady pro důvěryhodnost poskytovaných zdravotních informací na stránkách o medicíně a o zdraví (HONcode for medical and health Web sites). V češtině jsou dostupné na adrese http://www.hon.ch/HONcode/Czech/ /5/. 023
Řada publikovaných pravidel pro hodnocení informací však není založena na
empirických datech, ale na názorech expertů. Není pak jasné, zda rysy webových sídel, o kterých si tito experti myslí, že jsou indikátory důvěryhodnosti, s důvěryhodností opravdu korelují. Uživatelé také musí těmto indikátorům důvěryhodnosti správnou mírou důvěřovat, jinak zůstávají stále příliš důvěřiví nebo skeptičtí. Publikovaná kritéria nejsou založena na empirických datech, nelze tedy uživatelům říci, jakou míru důvěry mohou k jednotlivým indikátorům mít. Indikátor důvěryhodnosti by měl být také obtížněji padělatelný. Technika 15
hodnocení důvěryhodnosti je však známa hodnotícím i hodnoceným, webová sídla s nesprávnými informacemi mohou být tedy navržena také tak, aby vypadala jako důvěryhodná /13/.
3 Ohrožení důvěryhodnosti informací na internetu 024 Informace vzniká v primárním zdroji, jehož snahou je převést do zvoleného jazyka věrnou podobu myšlenky, představy. Informace se přenáší, zpracovává a výsledek je pak předán buď příjemci - uživateli, konzumentovi informací nebo dalšímu řetězci. Takový řetězec však již nezpracovává informaci o předloze, ale pouze „informaci o informaci“ (mluvíme o „složeném řetězci“). Informace může být kdekoliv v řetězci úmyslně či neúmyslně napadena - zničena, zkreslena nebo pozměněna chybami, šumy nebo informačním vandalstvím, manipulací. Šum a chyba napadají informaci náhodně, vandalství a manipulace záměrně. Šum je přídavná informace, která vzniká v informačním řetězci nebo v okolním prostředí; má různou intenzitu - od zanedbatelné až po vysokou, která zcela překryje žádanou informaci. Zdrojem chyb je technika nebo lidský činitel. Každý z těchto jevů může být technický (napadá formu informace) nebo sémantický (napadá obsah). Zlovolné ničení a pozměňování informace je vandalství (napadá formu) nebo manipulace (napadá obsah). Změna ve formě informace je někdy schopna ovlivnit i obsah, např. elementární záměna znaku může nejen zkreslit informaci, ale dodat jí i falešný význam /1/. 025 Příklady různých napadení informací v informačním systému mohou být: 1) Chyba: •
technická: překlep, gap na médiu
•
sémantická: zaokrouhlovací chyba, chybná formulace
2) Šum: •
technický: parazitní signál, bílý šum, poškrábání média
•
sémantický: přeslech, špatné světelné podmínky (video)
3) Vandalismus - zde hovoříme o technickém napadení, tj. softwarový virus, změny cizích dat nebo www stránek. 4) Manipulace - sem patří sémantické napadení, tj. lež, klam, mystifikace, zavádějící formulace /1/. 16
026 Uvedené definice a tvrzení platí obecně pro informační systémy a tedy i pro internet, kde lze potkat chyby, šumy, vandalismus i manipulace s informacemi. Na internetu potkáme však i grafomanství, chorobnou bájivost, publikování sektářských nebo jiných ideologií.
Takové
informace
však
většinou
rozpoznáme.
Objektivně
pravdivé,
nemanipulované informace, na jejichž zveřejňování se vztahuje právo svobody projevu, mohou být návody na výrobu jedů a bomb, pedofilní a sadistická pornografie apod. Zde se již dostáváme do oblasti morálky a etických norem /1/. 3.1 Rizika důvěryhodnosti 027 1) Anonymita zdrojů Webové stránky jsou identifikovány pouze URL adresou. Určit skutečného provozovatele stránky je pro běžného uživatele obtížné. Kdokoliv se může vydávat za kohokoliv prakticky zcela beztrestně. Adresa může být zavádějící, neboť každý může registrovat jakoukoliv volnou doménu. Výjimkou je americká „.gov“, vyhrazená pouze vládním institucím /1/. 028 2) Napadání zdrojů vandaly Zkušenější uživatelé internetu čerpají informace ze stránek známých a prověřených institucí (musí ovšem znát přesnou adresu). Ale ani originální stránky neskýtají záruku, např. v 90. letech pozměnil hacker obsah webu českého ministerstva obrany. Opravdové dezinformace se však obtížně rozpoznávají a nemorální metody mohou být součástí konkurenčního boje /1/. 029 3) Manipulace s informacemi: V internetu je možné provádět různé manipulace: •
vytvořit www stránku s „napodobenou“ adresou a publikovat zde podvržené údaje,
•
proniknout do cizí www stránky a provést tam zjevné či skryté změny,
•
vytvořit vlastní stránku s atraktivní adresou a prezentovat tam pseudoinformace (nepravdy, fantasmagorie, mystifikace atd.) /1/.
030 4) Chybějící záruky: Ani originální stránka nemusí uvádět korektní informace. Garance má totiž dvě složky:
17
•
schopnost provozovatele zajistit ochranu proti jakémukoliv napadení (garance důvěryhodnosti),
•
ochotu provozovatele zaručit se za naprostou správnost prezentovaných informací po stránce formální i obsahové (garance spolehlivosti).
Ne vždy jsou přítomny obě tyto složky, doporučuje se tedy brát internetové stránky zpravidla jako nezávazný informační zdroj /1/. 031 5) Nemorální informace: Internet
umožňuje
technickou
realizaci
anonymní
a
zcela
svobodné
produkce
a prezentace jakýchkoliv informací. Neexistuje žádná korekce ani cenzura. Některé informace nejsou manipulovány ani zkresleny a přece jsou nežádoucí z hlediska obecné morálky. Důvodem nemorálních aktivit může být scestná ideologie, lidská zloba, ale i nezodpovědná snaha o recesi. Do konfliktu se zde dostávají lidská práva a svoboda informací se zásadami obecné morálky /1/. 032 Důvěryhodnost řetězce může být zajištěna ochranami: •
Důkladná prevence a detekce chyb, zabezpečené kódy, vhodné algoritmy, kontroly, ověřování, testování, dodržování pracovních postupů atd
•
Používání kvalitní a spolehlivé techniky a její správná obsluha
•
Antivirová ochrana a její důsledná provozní aplikace
•
Použití různých firewallů pro sítě typu internet a intranet /1/.
033 Spolehlivost nezajistíme prostředky informačních technologií. Existují však metody, jak spolehlivost výrazně zvýšit: •
Cenzura příchozích informací: velmi účinná, avšak nevhodná v demokratické společnosti; místo ní zavádíme ověření a případnou korekci příchozích informací.
•
Cenzura odchozích informací (nutná u neanonymních zdrojů, které dbají na své dobré jméno).
•
Legislativa (zákony a předpisy včetně kontroly jejich dodržování a případných postihů).
•
Udržení přesnosti jazyka s využitím teoretických poznatků, techniky i software.
•
Uplatňování netikety (síťové etikety), výchova tvůrců, provozovatelů i konzumentů /1/. 18
4 Ověřování informací 034
Prostředí internetu a zejména World Wide Web přinesl revoluci do stávajícího
systému publikování, každý, kdo má počítač a připojení k veřejné datové síti, zvládne jednoduché publikování. Internet není nikým vlastněn a zároveň není nikým kontrolován. Neustále roste počet dokumentů, každý den přibližně o sedm a půl milionů dokumentů a celkový počet dokumentů je odhadován kolem dvou a půl miliard dokumentů. Negativním rysem tohoto prostředí je nestabilita zdrojů. Dokumenty rychle vznikají i zanikají, požadavek na zpětné dohledání je často nerealizovatelný /3/. 035
Stránky se od sebe svojí důvěryhodností liší. Přibližné rozdělení do kategorií je
následující: a) matoucí a záměrně falešné informace - takové informace se snaží ovlivnit názory čtenáře. Stránky mohou vypadat velmi věrohodně a jejich odhalení závisí především na zjištění jejich autora a na analýze objektivity a přesnosti. Jde často o různé propagandistické texty, které nemusí podávat přímo lživé informace, ale podávají informace účelově zkreslené /3/. 036 b) neautorizovaná informace - tento typ informací se na webovských stránkách vyskytuje nejčastěji. Jedná se zde o dvě možné varianty: 1. Informace, jejíž zdroj není uveden - tj. nedodržení citační etiky. Tato „neřest” se týká vlastního citování použitých zdrojů i odkazů - linků na webové stránky. Ze stránek tohoto typu není často jasné, zda autor předkládá své vlastní tvrzení, nebo zda pouze kopíruje cizí text. Styl textu může být různorodý, hranice mezi necitováním a plagiátorstvím je již nepatrná. 2. Informace typu „pověsti” (angl. rumour, hoax) - jde o neověřené tvrzení nebo informaci, která je rozšířena a dále předávána bez ověření pravdivosti. Informace tohoto druhu se šíří především v e-mailech a na webových stránkách. Jde o různé neověřené zprávy (např. upozornění na nové, ničivé viry), které jsou fámami a pro které se již vžil anglický termín hoax /3/. 037 c) autorizovaná informace - taková informace jasně uvádí svůj zdroj a zároveň je jasný i důvod, proč je tato informace publikována. Autorizované zdroje nacházíme v univerzitním prostředí nebo v oblasti státní správy. Je zřetelné jasně deklarované autorství, kontakt, stránka domovské univerzity, kde autor vyučuje a také původ použitých zdrojů /3/. 19
5 Wikipedie jako rozporuplný příklad 038
Wikipedie (kombinace slov wiki a encyklopedie) je dnes již známá online
encyklopedie. Má dvě přednosti: je zdarma a může do ní přispívat, kdo chce. Každý může vytvářet hesla a zpřístupňovat je ostatním uživatelům. Wikipedie se tak rozrůstá rychlým tempem a postupně plní předsevzetí svých autorů. Tedy, stává se nejrozsáhlejší databází znalostí na internetu, je dostupná a nezávislá. Znalosti do ní přibývají tak, jak je uživatelé vytvářejí a ne podle toho, jak vydavatel naplánuje evoluční cyklus jejího produktu. Není závislá na počtu abonentů, protože žádné platící nemá, neřídí se úspěšností papírové edice. Nemá za sebou žádnou tradici, jíž se může zaštítit Britannica nebo Otto, a přesto uživatelé posílají dobrovolně finanční příspěvky. Existují studie, které dokladují, že přesnost této encyklopedie je poměrně vysoká, a existují weby, které její části kopírují podobně, jako se používají obrázky a mapy z Google Maps /2/. 039 Dá se Wikipedii věřit? Lze se domnívat, že odpověď na tuto otázku není ve výsledku nějakého výzkumu, který Wikipedii porovná s x dalšími zdroji, ale někde jinde. Totiž v individuální ochotě uživatele akceptovat něco, nad čím neexistuje de facto žádná oficiální kontrola. Je třeba si uvědomit, že Wikipedia je soubor mnoha článků od různých a nesourodých autorů, a její využívání vyžaduje patřičnou dávku kritického myšlení. Kdo však potřebuje vést, poradit, ukázat cestu a mít jistotu, že všechno, co použije, je zkontrolováno, prohlédnuto a má to razítko „bezpečné“, nechť si předplatí spíše komerční encyklopedii /2/.
5.1 Doporučení pro tvůrce hesel v české Wikipedii 040 Články Wikipedie nesmí obsahovat žádné dosud nepublikované teorie, data, sdělení, pojmy, argumenty nebo myšlenky ani žádné analýzy nebo syntézy již publikovaných dat, sdělení, teorií, argumentů nebo myšlenek. (Za syntézu se nepovažuje shromažďování a uspořádávání informací ze zdrojů.) Wikipedie tedy není místem pro vlastní výzkum. Jediným způsobem, jakým lze dokázat, že neprovádíte žádný vlastní výzkum, je důsledná ověřitelnost všech důležitých informací v obsahu článku z důvěryhodných zdrojů /14/. 041 Pravidlo, které zakazuje vlastní výzkum, je jedním z tří základních pravidel vytváření článků Wikipedie. Další dvě pravidla jsou Nezaujatý úhel pohledu a Ověřitelnost. Dodržování těchto pravidel má zásadní vliv na kvalitu materiálů, které jsou akceptovány v hlavním jmenném prostoru Wikipedie. Tato pravidla by ale neměla být interpretována odděleně, ale měla by být chápána jako kompaktní celek /14/. 20
5.1.1 Co je vlastní výzkum? 042 Termín „vlastní výzkum“ ve Wikipedii označuje informaci, kterou wikipedisté přidali do textu článku, přestože tato informace ještě nebyla publikována žádným důvěryhodným zdrojem. V tomto kontextu termín označuje všechny dosud nepublikované teorie, data, sdělení, argumenty nebo myšlenky nebo jejich interpretace, analýzy. Vlastní výzkum, který vytváří primární zdroje, není dovolen. Články Wikipedie by měly být založeny právě na informacích, shromážděných z publikovaných primárních a sekundárních zdrojů. Toto je základním principem vytváření Wikipedie – otevřené encyklopedie /14/ . 5.1.2 Primární a sekundární zdroj informací 043 Primární zdroj prezentovaných informací nebo dat mohou být archeologické artefakty, film, video nebo fotografie, historické dokumenty, jako jsou např. deníky, různé záznamy a výkazy, přepisy veřejných slyšení a soudů, rozhovory, výsledky zkoumání a dotazníky, záznamy o laboratorních pokusech nebo pozorováních a další. Sekundární zdroj představuje zobecnění, analýzu nebo syntézu, interpretaci nebo ověření informací nebo dat primárního zdroje. V některých ojedinělých a výjimečných případech může být celý článek založen výhradně na primárních zdrojích: •
pokud článek obsahuje pouze popis situace a přesnost a pravdivost je lehce ověřitelná jakýmkoliv dospělým člověkem, který nemá žádné speciální vědomosti nebo znalosti
•
článek neobsahuje žádné analytické, syntetické informace a žádným způsobem neinterpretuje popisovaná fakta /14/.
044 Články ve Wikipedii obsahují informace, které jsou ověřitelné, nikoliv pravdivé. Cílem je zprostředkovat již publikovaná data, bez ohledu na to, zda jsou správná. Vzhledem k tomu, že publikování sdělení o vlastním výzkumu je zapovězeno, je potřeba, aby jakákoliv informace uvedená v článku byla nejprve publikovaná nějakým třetím nezávislým zdrojem (nelze se odvolávat na informace, které autor hesla publikoval někde jinde). Veškeré informace, na které se článek odkazuje, musí být veřejně přístupné (buď na internetu mimo Wikipedii nebo ve veřejné knihovně). Je velmi důležité citovat všechny zdroje. Jedině tak si může čtenář, v případě zájmu, vyhledat zdroje informací a sám si ověřit jejich pravdivost /14/. 5.1.3 Respektovaný zdroj 045
Respektované publikace jsou odborné publikace, knihy publikované známými
akademickými nakladatelstvími, univerzitní tisky a případně i tisky, které vydávají obecná 21
nakladatelství, pokud jsou respektovány odbornou veřejností a jejich publikace se používají pro výuku. „Neakademické“ subjekty není možné jednoduše zařadit mezi respektované zdroje. Obecně sice platí, že mnohá vydavatelství mají snahu být důvěryhodným zdrojem, ale existují i časopisy a knihy vydávané vlastním nákladem, které mohou zastávat extrémní politické nebo náboženské názory. Ty pak za důvěryhodné označit nelze. Pro posouzení důvěryhodnosti zdroje je nezbytné klást mnohé otázky, např.: •
Je zdroj neutrální se snahou o objektivitu, otevřeně přívrženecký, nebo fanatický?
•
Jak velká je čtenářská základna?
•
Jaké renomé má vydavatel?
•
Vydává dokument v principu jedna osoba, nebo se na obsahu podílí velký a stabilní kolektiv?
•
Existuje zavedený způsob nezávislého ověřování informací? /14/
5.2 Platformy wiki pro psychologii 046 V lednu 2006 byl odstartován projekt internetového informačního zdroje v oboru psychologie s názvem The Psychology Wiki. Tvůrci projektu na hlavní stránce prohlašují, že je jedním z nejobsažnějších zdrojů psychologie na internetu. Stránky skutečně obsahují velké množství přehledně strukturovaných informací. Jádrem jsou výklady jednotlivých teorií a rejstřík osobností. Najdeme zde stránky určené konferencím, seznamy časopisů a odkazy na úplné texty článků. Tento zdroj má adresu: http://psychology.wikia.com/ /12/. 047 Psychologii je určen i další „wiki“ projekt – PsychWiki na doméně .com. Byl zahájen v prosinci 2005 a je zaměřený na praktické znalosti a výzkumy v psychologii. Administrátorem je Doug Stenstrom z University Jižní Karolína, USA, katedry psychologie a Ravi Iyer, student sociální psychologie na téže universitě. Tento zdroj je připravovaný spíše
pro
studenty
a
vyučující
a
jejich
konkrétní
potřeby.
Adresa
je:
http://www.psychwiki.com/ /8/. 048
Psychologii je věnováno i mnoho stran v původním projektu Wikipedie vzniklém
v roce
2001,
v rámci
něhož
má
obor
svůj
vlastní
portál
na
adrese:
http://en.wikipedia.org/wiki/Portal:Psychology. Návštěvníci těchto oborových stránek si však musí být vědomi vlastností a pravidel obecné wikipedie a přistupovat k uvedeným informacím s kritickou myslí. 22
6 Jak ověřovat informace na internetu v oboru psychologie 049 V oboru psychologie nabízí internet nepřeberné množství informací. Problémem se však stává jejich důvěryhodnost. Psychologie jako jedna z věd o člověku se často potýká se subjektivizujícími závěry a není jednoduché odlišit poznatky vědecké psychologie od laických znalostí psychických zákonitostí. Umět rozpoznat kvalitu informací v oboru psychologie tedy může být obtížnou úlohou. Za odborné psychologické poznatky bývá vydáváno „kdeco“, obor bývá směšován s astrologií, psychotronikou a jinými činnostmi nezakládajícími se na vědeckých metodách. Bohužel k tomu někdy přispívají absolventi psychologie sami. Do hry navíc vstupuje komerce s řadou negativních jevů jako je klamavá reklama, nedostatečná legislativa a nízké etické povědomí /7/. 050 Je tedy nezbytné zkoumat spolehlivost a důvěryhodnost zdrojů informací z oboru psychologie nalezených na internetu. Psychologové jsou zvyklí kriticky hodnotit články v odborných časopisech včetně shromážděných výzkumných dat. Totéž je třeba aplikovat na informace na internetu. Článek v časopise si obvykle získá důvěru psychologa, protože je publikován v autoritativním zdroji, byl recenzován odborníkem v oboru a obsahuje další reference na vědecké práce. Lze totéž říci o článku na internetu? /6/ 051
Existuje 5 jednoduchých otázek, se kterými je doporučováno pracovat při první
návštěvě konkrétních stránek. Zde jsou rozšířeny o další doplňující otázky. 1) Původ, autorství (KDO?) Lze určit autora stránek? Jaká je jeho kvalifikace a kde působí? Je uznávaným odborníkem v tématu, o kterém píše? Je uveden seznam dalších publikací? Publikuje v uznávaných časopisech? Je uveden odkaz na „Další informace o autorovi“? Může jít o prezentaci organizace v oboru: mezinárodní nebo národní vědecké společnosti. Je uvedeno sídlo společnosti a statutární orgány, které zastupují členy? Je uveden kontakt na správce stránek? 2) Téma, obsah a určení (CO?) Co konkrétně je obsahem stránky? Pro koho je určena? Jak je téma prezentováno? Vyhledávač často zobrazí stránku ve "spodních vrstvách" webovského sídla, informace o obsahu jsou však uvedeny na tzv. Hlavní stránce (Home, Main page). Je vhodné si také prohlédnout záhlaví stránky, její celkové rozvržení, styl vystavených sdělení. V zápatí stránky by měla být uvedena informace o autorství, kontaktní osoba, datum vytvoření nebo poslední revize stránek /6/. 23
052 3) Umístění (KDE?) Může být významné vědět, zda je nalezená informace publikována komerční, politickou, akademickou nebo obchodní organizací nebo jde o soukromé webovské sídlo. Jde o oficiální stránky university, státní organizace, nevládní organizace nebo je stránka na portálu s bezplatným hostingem? Lze zjistit majitele domény? Některé příklady zamýšlených určení, které však nemusí platit: * .ac.uk - britské akademické instituce * .org - neziskové organizace * .edu - americké akademické organizace * .co.uk - komerční britské společnosti * .com - komerční webovská sídla * .uk, nl, ru, de, nz, au, cz jsou národní domény 1. řádu (Velká Británie, Nizozemí, Rusko, Německo, Nový Zéland, Austrálie, Česká republika) /6/. * .eu - doména pro různé evropské organizace (právě zde se ukázalo, jakým obchodním artiklem doména je, srv. smysl názvu této domény s adresou: http://www.psycholog.eu/). 053 4) Přesnost, aktuálnost (KDY?) World Wide Web má pověst rychle se měnícího informačního zdroje. To však může být zavádějící, aktualizace celé řady webovských sídel závisí na ruční práci, což je důvod zastarávání informací. Je vhodné se ptát: Kdy byla stránka vystavena? Kdy byla naposledy aktualizována? Odpovídá obsah současnosti? Je důležité vědět, kdy byla informace publikována, protože může být zastaralá a popřípadě nahrazena novější. Jsou zmíněny použité zdroje? Podle data referencí lze usuzovat na stáří vystavených informací. 5. Důvod (PROČ?) Lze najít mnoho různých přístupů, jak rozumět chování lidí na internetu, ale řada z nich může obsahovat politické, ideologické, ekonomické
nebo osobní předsudky. Z tohoto
důvodu je nezbytné zjistit, zda je dokument publikován na komerčním, vzdělávacím serveru nebo na serveru nějaké organizace. Je nějaký důvod domnívat se, že je zdroj zaujatý? Proč webovské sídlo vzniklo? Co chce autor dosáhnout publikovaným sdělením? Jedním z indikátorů osobních stránek je výskyt tildy (~) v adrese /6/. 24
6.1 Další kritéria 6.1.1 Design a grafika 054
Každá stránka má i své originální grafické zpracování. Filozofie grafického
zpracování je podobná jako u tištěných materiálů - seriózní zdroj má střízlivou, někdy přímo konzervativní podobu. Výrazně barevné, překombinované stránky s animacemi seriózně nepůsobí /3/. 055 Profesionální design webové stránky zvyšuje důvěryhodnost. Uživatelé internetu mají tendenci spojovat kvalitu vzhledu webové stránky s kvalitou informací, výrobků nebo služeb, které stránka nabízí. Jednoduché a přitom přehledné webové stránky jsou přijatelné, stránky obsahující četné, ale navzájem nesladěné grafické prvky, nikoliv. Rušivě působící barevné kontrasty naznačí, že webové stránky nejsou dílem profesionála. Někdy je však možné takové kontrasty vytvořit záměrně, za konkrétním účelem. Odbytou práci prozradí i nejednotné nebo nevhodné použití fontů písma. Koníčkem amatérů je tvorba různých pohyblivých ikonek a animací založených na javascriptu. Takové webové stránky působí levným dojmem. Webové stránky by rozhodně neměly být navržené pro jeden konkrétní prohlížeč, např. nápis „Optimalizováno pro Microsoft Internet Explorer“ vyvolá v uživateli dojem, že majitel webu neměl dostatek financí na schopného web-designera /9/. 6.1.2 Externí zdroje 056
Významnými se jeví vztahy k dalším stránkám - v prostředí internetu „přežívají“
zajímavé a přínosné stránky. Ty jsou pak citovány a odkazovány z dalších stránek. Může se jednat o zajímavý zdroj, ale tento samotný fakt není vypovídající - musí být podepřen na základě dalších kritérií. Výše uvedená kritéria mohou být při ověřování kvality informací významnou pomocí. Má-li ale být ověřování důkladné, je nutné je podepřít ještě dalšími kroky: •
prověřením informací alespoň ze dvou autorizovaných zdrojů
•
zjištěním dalších informací o autorovi a jeho vztahu k publikovaným informacím /3/.
057 Autorizovanými zdroji jsou zde míněny takové, které jsou považovány za věrohodné a je možné dohledat jejich zdroje. Mohou to být encyklopedie, kompendia, slovníky, adresáře nebo bibliografie. Některé pochází z původních tištěných zdrojů, jiné jsou 25
specifické pouze pro internet. Dohledání dalších informací o autorovi souvisí s výše uvedeným bodem. Kromě různých slovníků, kompendií a zdrojů typu „Who is who“ je možné využít i různé vyhledávače. Důležité informace jsou především: •
identifikace autora (není smyšlený)
•
odborný kredit autora (působení v oboru, zabývá se touto problematikou delší dobu)
•
ohlasy na autora a jeho články (pozitivní i negativní kritika) /3/.
056 Příklady některých autorizovaných zdrojů, které jsou vhodné pro ověřování: Encyklopedia Britannica (http://www.britannica.com) Merriam-Webster Online (http://www.m-w.com) The Electronic Directory of the European Institutions (http://europa.eu.int/idea/en/rechind.htm) Who is Who Biographien (http://www.whoiswho.co.at/allebio/) Marquis Who´sWho (http://www.marquiswhoswho.com/) Názorný výukový materiál k tématu je dostupný na stránkách knihovny v Chesteru, USA, a sice na Widener University na adrese: http://www3.widener.edu/Academics/Libraries/Wolfgram_Memorial_Library/ /3/
7 Závěrečné zhodnocení Internet je bezpochyby svobodným médiem a se svobodou slova je spojena odpovědnost a kritičnost. Obě vlastnosti by měly být krédem autorů i uživatelů, kteří tak mohou k důvěryhodnosti publikovaných informací více přispívat.
26
Použité zdroje: 1. BÉBR, Richard. Lesk a bída Internetu aneb InFernet Veritas. Celostátní konference Tvorba softwaru '99, VŠB-TU Ostrava, Ekonomická fakulta, 26.-28. května 1999. ISBN 80-85988-39-9. [cit. 2007-01-17].Dostupné také z WWW:
2. BEDNÁŘ, Vojtěch. Můžeme věřit Wikipedii? Lupa : server o českém internetu [online]. 30. 1. 2006 6:20. [cit. 2007-01-17]. Dostupný z WWW: . 3. BOLDIŠ, Petr. Jak oddělit zrno od plev : ověřování informací v prostředí internetu. INFORUM 2003: 9. konference o profesionálních informačních zdrojích [online]. Praha: Albertina Icome Praha, 2003. [cit. 2007-03-20]. Dostupné z WWW: 4. ČINČERA, Jan. Internet a společnost na přelomu tisíciletí : (polo-)globální paradox. Národní knihovna, 11, 2000, č. 1, s.3-5. Dostupné také z WWW: 5. HON Code of Conduct (HONcode) for medical and health Web sites. Health On the Net Foundation [online], 2004. [cit. 2007-03-20]. Dostupné z WWW: 6. Intute : virtual training suite. Welcome to internet psychologist [online]. [cit. 2007-03-20]. Dostupné z WWW: 7. KOTRLOVÁ, Jindřiška. Informační zdroje v oboru psychologie : jejich získávání a využívání v České republice. Praha, 2005-04-19. iii, 50 s., 23 s. příl. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví. Vedoucí Peter Pálka. Dostupné z WWW: 8. About PsychWiki. PsychWiki [online]. [cit. 2007-04-11]. Dostupné z WWW: 9. Scisoft – tvorba webu [online]. [cit. 2007-03-26]. Dostupné z WWW: 10. ŠMAHEL, David. Mapování digitální budoucnosti. ISDN Server [online]. 2.11.2004. [cit. 2007-01-17]. Dostupné z WWW: 11. ŠMAHEL, David. Věří lidi internetu? ISDN Server [online]. 18.1.2006. [cit. 2007-0117]. Dostupné z WWW: 12. The Psychology WIKI [online]. [cit. 2007-04-11]. Dostupné z WWW:
27
13. VÍTŮ, Martin. Hodnocení důvěryhodnosti informací - úloha informačních pracovníků? INFORUM 2005: 11. konference o profesionálních informačních zdrojích, Praha, 24. 26.5. 2005 [online]. [cit. 2007-01-17]. Dostupné z WWW: 14. Wikipedie : Žádný vlastní výzkum. Wikipedie : otevřená encyklopedie [online]. [cit. 2007-01-17]. Dostupné z WWW:
Seznam obrázků Obr. 1 Frekvence odpovědí .............................................12 Obr. 2 Rozdělení na uživatele a neuživatele internetu......13
28
Název: Důvěryhodnost informací na internetu se zaměřením na obor psychologie Podnázev: Studijně rozborová práce Autor: Bc. Jindřiška Kotrlová Název instituce: Ústav informačních studií a knihovnictví, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze Adresa instituce: U Kříže 8, 158 00 Praha 5 – Jinonice Měsíc a rok vydání: Duben 2007 Abstrakt: Text se zabývá problematikou důvěryhodnosti informací publikovaných na internetu na základě vybraných relevantních zdrojů. Je pojednáno o úskalí internetu, vymezuje se pojem důvěryhodnost informací a možnosti jejího posuzování. Je zmíněno, jakým způsobem může být důvěryhodnost informace na internetu ohrožena a jak ji lze ověřovat. Jako příklad zdroje s různými atributy je uvedena Wikipedie. Druhá část se zaměřuje na důvěryhodnost informací v internetu v oboru psychologie. Model je obecnější a využitelný i pro jiný vědní obor.
Klíčová slova: informace, internet, důvěryhodnost, psychologie, wikipedie
Bibliografický záznam: KOTRLOVÁ, Jindřiška. Důvěryhodnost informací na internetu se zaměřením na obor psychologie: studijně rozborová práce. Praha : Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK, duben 2007. 28 s.
