dvouměsíčník 4. ročník

dvouměsíčník 4. ročník

ŘÍJEN – MĚSÍC MODLITBY SVATÉHO RŮŽENCE S modlitbou je to jako s láskou. Na počátku je mnoho slov a dohadování. Později je dostatečné výmluvné ticho, jen občas se prohodí nějaké to slovo. V nesnázích postačí gesto, pohled, malé nic. Stačí, že je tu láska. Dostaví se chvíle, kdy slova jsou zbytečná, ale rozjímání se rovněž nedaří, zdá se nad naše síly. A to je vhodný čas pro nejjednodušší možnou modlitbu, čas, v němž duše promlouvá k Bohu obyčejným oddaným pohledem, který často provází vyprahlost a utrpení. V takových okamžicích se nejlépe osvědčuje modlitba na způsob litanií, tj. opakovat donekonečna stále stejné výrazy, chudé na slova, ale bohaté obsahem. Zdrávas Maria…Zdrávas Maria…Ježíši, miluji tě…Pane smiluj se nade mnou… A je zvláštní, jak tato jednoduchá, monotónní modlitba dovede vyladit a prohřát duši. Člověk má pocit, že se chová v náručí svého Boha. Tehdy se naučí prožívat a milovat růženec, Číslo 20

1

začne jej považovat za jednu z nejdokonalejších modliteb. Dokud jsem ještě žil poevropsku, měl jsem hodně příležitostí zúčastnit se živých debat o vhodnosti nebo zastaralosti růžence. Ani jedna z oněch debat mě neuspokojila. Ovšem tehdy jsem ještě nebyl na takové úrovni, abych dovedl tento způsob modlitby do základů pochopit. Někdo prohlašoval, že je to modlitba rozjímává. Dobře. Ale pak si mladí oprávněně stěžují, že monotónní opakování deseti Zdrávas Maria jim překáží v rozjímání. Stačí nám říci tajemství, a pak nás nechte přemýšlet. Jiní říkali, že je to modlitba oslavy a chvály, a že je tedy nutné myslet na každé slovo, které se pronáší. To však není možné! Kdo je schopen odrecitovat usebraně 50 Zdrávas Maria, rozptylován přitom stejným počtem připomínek tajemství? Musím se přiznat, že ve svém životě jsem se nepomodlil bez roztržitosti ani

10/2010-11/2010

jeden růženec, i když jsem o to mnohokrát usiloval. Teprve na poušti jsem přišel na to, že ti, kteří o něm vedou diskuse – stejně jako jsem to dělával kdysi já – dosud nepochopili duši této modlitby. Růženec náleží k tomu druhu modliteb, které předcházejí nebo provázejí kontemplativní modlitbu Ducha. Můžete při něm meditovat nebo nemusíte, můžete být při něm více či méně roztržití, ale jestliže není dne, kdy byste se ho nepomodlili, je to známkou, že jste lidé modlitby, že máte růženec doopravdy rádi. Růženec je jako šplouchání vln, které narážejí na pobřeží Boží: Zdrávas

Maria… Zdrávas Maria… Zdrávas Maria. Je to ruka nebeské Matky pohupující naší kolébkou. Je znamením, že jsme zanechali všech nesnadných lidských úvah o modlitbě a s konečnou platností uznali naši malost a ubohost. Růženec nikdy nepochopí „praktičtí lidé“, těm nikdy nedojde, jak je možno tisíckrát denně opakovat Bohu, kterého nevidíme: „Miluji Tě!“ Zato je to modlitba velice srozumitelná čistým srdcím, jímž blahoslavenství předpovídá život v Božím království. Karlo Carretto z knihy – Dopisy z pouště

O. Stanislav

Z MATRIKY Rozloučili jsme se s těmito farníky: Martin Fojtík Marie Sasynová – Lhotka František Kocián Marie Pustková Milan Najdek Vladislav Boháč Miroslav Trojáček Kéž se jednou všichni zase sejdeme v nebi!

V naší farní rodině přibyly tyto děti: Julie Kolečková Kristýna Kubečková David Červenka David Prašivka Amálie Sochová Martina Žáčková Jan Vašenda Stela Trojáčková Vítejte v našem farním společenství!

Svátost manželství si udělili: Radim Koleček ♥ Kateřina Konečná René Kocián ♥ Pavla Chlebková Lukáš Blabla ♥ Ivona Chýlková Pavel Fízek ♥ Romana Kupcová Jaromír Chýlek ♥ Michaela Martynková Číslo 20

2

10/2010-11/2010

DIÁŘ FARNOSTI
Co je za námi:


Co je před námi:

 16. 8. Farní pouť na Sv. Hostýn (více str. 3)  29.8. Farní fotbalové utkání (více str. 4)  17. 9. První páteční mše svatá pro děti (více str. 5)

 24. 10. Misijní neděle. Děti z Misijního Klubka budou prodávat své výrobky.  24. 11. Beseda s Lenkou Černou o Fair Trade, kávě, čokoládě, chudobě v Africe, pomoci ......

ŽIVOT VE FARNOSTI  Poutní zájezd na Svatý Hostýn V pondělí 16. srpna 2010 v 7:30 vyjely tři autobusy s farníky z Kozlovic, Lhotky a Myslíku na pouť na Svatý Hostýn. Modrá obloha s malými mráčky, sluníčko a příjemný osvěžující větřík slibovaly hezký den. Po uvítání a společné ranní modlitbě cesta hezky ubíhala. Asi v polovině cesty se všichni modlili růženec. Po něm přišly na řadu krásné melodické písně z Malého zpěvníčku zapomenutých písní. Autobusy nás zavezly až na parkoviště na Svatý Hostýn. Počasí bylo i tam nádherné. Většina poutníků se hned po výstupu zúčastnila křížové cesty. Volný čas do začátku mše svaté využili poutníci individuálně (svátost smíření, občerstvení, nákupy upomínkových předmětů). Na mši svaté v 11 hodin byla velká účast – naši i jiní poutníci. Ve 13 hodin bylo Číslo 20

3

pro všechny svátostné požehnání s posvěcením upomínkových předmětů. Když jsme vyšli z kostela, obloha se už kabonila, ale ještě se nezdálo, že by mohlo brzy pršet. Déšť na sebe však nedal dlouho čekat, ale to nám nevadilo, protože většina poutníků se byla občerstvit v restauraci. V 15 hodin jsme vyjeli na zpáteční cestu. Se Svatým Hostýnem jsme se loučili dalšími mariánskými písněmi. Nálada byla skvělá, zopakovali jsme si i lidové písně. Otec Stanislav poděkoval panu řidiči za bezpečnou jízdu. Velké poděkování patří i otci Stanislavovi a také jeho pomocníkům za zorganizování tohoto hezkého poutního zájezdu. Budeme mít nač vzpomínat a zároveň se těšit na další pouť v příštím roce. Božena Kubečková 10/2010-11/2010

 Farní fotbalové utkání 2010 Měrkovice V letošním roce, na závěr prázdnin, se uskutečnilo dne 29. 8. 2010 farní fotbalové utkání. Na hřišti se opět sešlo více soupeřů. Přijeli žáčci z farnosti Chlebovice v čele s otcem Romanem Czudkem a samozřejmě nemohli chybět dlouholetí fotbaloví soupeři z Bohumína. I letos nám přálo počasí, celou dobu hezky svítilo sluníčko (spadlo jen pár kapek).

Kozlovice se o obě branky postarali hráči Chlebovic - Josef Byrtus a Roman Czudek. Fanoušci ve druhém poločase očekávali obrat, jenže ten nenastal a konečný stav zápasu skončil 11:4 pro Bohumín. Za Kozlovice opět skóroval Roman Czudek. Jako jediný místní hráč se do sítě soupeře trefil 3 minuty před koncem utkání Adam Tabach.

První utkání bylo odpískáno ve 13:40 h kozlovického času a sehráli ho žáčci z Chlebovic a Kozlovic. Už po prvních minutách hry byla znát velká převaha žáků z Kozlovic. Jelikož věkový průměr našich borců byl trošičku vyšší, dále se pokračovalo po smíchání obou družstev. Utkání nakonec skončilo nerozhodným výsledkem 7:7 a musely přijít na řadu penalty, které stejně o vítězi nerozhodly. Po penaltách stav 1:1.

Závěrečné utkání sehráli ženatí proti svobodným z obou farností. Ženáči v tomto zápase předvedli velmi pohlednou hru a skvělým výkonem se blýsknul brankář Tomáš Nezhoda. Zápas skončil zaslouženým vítězstvím ženáčů 4:1. Za ženáče skórovali: Radim Košař, Martin Pustka, Josef Byrtus a Jiří Duda. Za svobodné se podařilo skórovat pouze Pavlu Klímkovi.

Do druhého utkání nastoupila družstva z Kozlovic a Bohumína. Naši fotbalisté nastupovali s cílem obhájit loňské vítězství (jen pro připomenutí, utkání skončilo 6:2). Jenže v letošním ročníku tomu bylo jinak i přes to, že Kozlovice posílily o dva hráče z Chlebovic. Start do prvního poločasu Kozlovicím moc nevyšel a krátce po hvizdu rozhodčího inkasovali domácí hráči první branky zápasu. První poločas skončil výsledkem 6:2. Za Číslo 20

4

ŽÁČCI (SMÍŠENÁ DRUŽSTVA) KOZLOVICE - CHLEBOVICE 7 : 7 ( 1:1 )

KOZLOVICE : BOHUMÍN 4 : 11

10/2010-11/2010

ŽENATÍ : SVOBODNÍ

organizaci a podporu celé akce. Děkujeme divákům za velmi hojnou účast a skvělou atmosféru při utkáních.

4:1

Na závěr patří poděkování všem pořadatelům, občerstvovací stanici Lukáše Blably a otci Stanislavovi za

Fotografie z akce si můžete prohlédnout na farních internetových stránkách. Pavel Socha

 Páteční dětské mše svaté ve školním roce 2010/11 Jaká byla ta letošní první „dětská mše?“ Aspoň v bodech… Pátek 17.9.2010 – 18 hodin – náš farní kostel - mše svatá – zpívá scholka – v lavicích je více dětí - místo promluvy otce Stanislava se otevírá maxi Bible a mezi všechny přítomné přichází chlapec, který byl v blízkosti Pána Ježíše a dal mu své 2 ryby a 5 chlebů, díky nimž se nasytily spousty lidí... Takto začalo další pokračování scének pro děti. Po celý školní rok, každý pátek, pokud přijdete na mši sv., vyslechnete svědectví lidí, kteří se setkali přímo s Pánem Ježíšem. Můžete se potkat

s celníkem Zacheem, Janem Křtitelem, rybáři nebo se stráží od Ježíšova hrobu. Loni mezi dětmi putoval plyšový lev Samuel, „král zvířat“. Letos to bude slon Bonifác, který už se těší na toho z vás, kdo se na konci mše svaté přihlásí s nabídkou starostlivé péče po celý týden. Nebude to jednoduché přivést si domů slona, ten toho sní…, a jestli se vůbec vejde do vaší postýlky? Ale modlit se s ním určitě zvládnete a taková sloní modlitba má jistě velkou váhu!

STŘÍPKY Z FARNÍ KRONIKY Rok 1947 „Heslo roku: Modli se a pracuj a Pán Bůh ti požehná. 2. března 1947 zemřel olomoucký biskup J. E. ndp. Dr. Leopold Prečan. Narodil se 8. března 1866 ve Velkém Číslo 20

5

Týnci u Olomouce. Jako hoch nejčastěji a nejraději putovával k Panně Marii na Svatý Kopeček. Vždy měl upřímnou úctu a důvěru k Rodičce Boží a zachoval si ji až do posledních okamžiků. Pochován byl 8. března 1947 v Olomouci – Hejčíně. Od nás 10/2010-11/2010

byla na jeho pohřbu třicetičlenná výprava autobusem. Pro kaple ve Lhotce a na Myslíku byly koupeny kovové svatostánky, stály 18000 Kčs. Letošní rok byl svatovojtěšský. Oslavy a uctívání ostatků sv. Vojtěcha začaly 23. dubna u sv. Víta v Praze. Pak byly ostatky převáženy a uctívány po celé vlasti. Dne 19. května byly ve Frýdku. 4. května posvětil zdejší p. farář sochu sv. Bernadety na Myslíkovských vrchách. 11. května byl na Myslíku odhalen a posvěcen pomník popraveným 4. května 1945 naproti kapli na Zátopkovém. Tento rok bylo velké sucho, takže veškerá úroda byla jím ohrožena. Mimo modlitby, které byly k Bohu ustavičně vysílány, byl také v neděli

dne 1. června na svátek Nejsvětější Trojice konán prosebný a kající průvod o déšť. V sobotu dne 28. června přihnala se k večeru bouře. V Kozlovicích díky Bohu nenadělala škody a skončila pouze lijákem, ale např. v Čeladné byla veškerá úroda krupobitím zničena. Dne 29. září bylo zahájeno telefonní spojení Kozlovice - Měrkovice. Byla zakoupena látka na ornáty v ceně 7000 Kčs. Mír trval, zaměstnanost byla dobrá, ale drahota značná. Města trpěla nedostatkem mléka a tuků. Textilií byl stále značný nedostatek, to zas hlavně pociťoval venkov. Také o obuv byla veliká nouze. Ale každý poctivý a pracovitý člověk mohl žít důstojně, i když chudobně.“ Z farní kroniky vybrala Božena Kubečková

ZA HUMNY  Ostrava – Biskupství, Večery mladých • 20. 10. koncert Evy Henychové • 24. 11. beseda s Lenkou Černou, FAIR TRADE

 Palkovice - kostel sv. Jana Křtitele, Noční bdění • Začátek v pátek 22. 10. v 19:30 h, ukončení v sobotu 23. 10. v 5 h Modlitba, katecheze, svědectví ... a od 00.01 mše svatá. Schází něco Tvé duší? Víš, co je dobré, ale nevíš jak na to? Přijeď se posilnit ztišením a modlitbou. Prosit budeme za děkanát Místek – za kněze, rodiny, spolča, … Občerstvení zajištěno. Vezmi si Bibli a třeba nějakou buchtu .

Číslo 20

6

10/2010-11/2010

Možnost přespání ve vlastním spacáku v Kulturním domě u kostela v Palkovicích. Pořádá Diecézní centrum mládeže.

 Řím, 9. – 11. 11. 2010 Národní pouť • Vloni 26. - 28. 9. 2009 naši vlast poprvé navštívil papež Benedikt XVI. Jak je v církvi tradicí, jako projev vděčnosti vyhlašují biskupové Čech, Moravy a Slezska Národní pouť do Říma. Uskuteční se ve dnech 9. - 11. 11. 2010. o Zahájení Národní pouti v Římě bude v úterý 9. 11. v 15 h v bazilice Santa Maria Maggiore, kde bude po modlitbě svatého růžence slavena mše svatá. Příležitost poděkovat Svatému otci budou mít poutníci z ČR 10. 11. při pravidelné středeční generální audienci na Svatopetrském náměstí, která začíná v 10 h. Téhož dne odpoledne budou slavit biskupové Čech, Moravy a Slezska společně mši svatou v 15 h v bazilice sv. Petra. o Ve čtvrtek 11. 11. v 10:30 h mše svatá v bazilice sv. Jana v Lateránu. Národní pouť bude ukončena v 12:30 h modlitbou Anděl Páně a Te Deum v bazilice Svatého Kříže v Jeruzalémě, titulární bazilice kardinála Miloslava Vlka. o Informace k přihlášení se na pouť naleznete ve vývěsce v zadní části kostela.

ZADÁNO PRO ty, kdo si chtějí připomenout krmáš Několik myšlenek z promluvy horlivého „kozlovského krmášového“ kazatele otce Mariána Pospěchy (farář v Dolní Lutyni)


… kdo do tohoto kostela přichází s očekáváním, že zde najde Boha, nebude zklamán …


… kostel je EPICENTRUM Kozlovic, žádná jiná stavba nepamatuje a nezažila tolik, ani OÚ, ani škola, ani zdravotní středisko, … místo, kde se setkává Nebe se zemí ...


… Bůh učinil člověka jen o něco málo menšího než jsou ANDĚLÉ... této skutečnosti si máme být vědomi, nemáme se podceňovat…

Číslo 20

7

10/2010-11/2010


… nemáme snižovat SÍLU EVANGELIA… vždycky se snažit přiblížit ideálu, který v Evangeliu nacházíme. To, že se nám nedaří podle něho žít, nemá být důvodem k tomu, abychom si snižovali laťku …
... poslední dobou se zdá, že všechno je v krizi – morálka, politika, kultura,… … a právě to je vhodná doba pro CÍRKEV.

Vždycky měla větší sílu v dobách, kdy vše ostatní bylo v krizi... … nenechme se znechutit tím, že je snaha vypichovat z církve jen to špatné, skandály, …
… máme být hrdí na to, že jsme křesťané, hrdí, ne pyšní, hrdost je ctnost, pýcha je hřích … Věrka Kociánová

Farník se ptá farníků ... Je tu říjen a s ním i některým našim farníkům začínají vysokoškolské radosti a starosti. Tak jsme se zeptali několika, co už to mají za sebou, jak jim doba studií „poznamenala“ jejich víru. Může na „vysoké“ v člověku dospět i jeho postoj ke křesťanství? Ve kterém městě jsi studovala/a, co tam tehdy vysokoškolák-katolík mohl prožít? (studentské mše – kde, spolča, akce,...) Na vysoké jsem chodíval na studentské mše v Pustkovci a občas i do spolča. Přes snahu některých zúčastněných a občas snad i mou se však nikdy nějak nepodařilo vybudovat spolčo s pořádně zapáleným jádrem. Myslím, že většina včetně mě, kteří chodívali na mši na vysoké, vyrostla ve spolčech u nich doma a tam cítili své kořeny a měli kamarády a většinou chodívali doma do nějakého spolča přes víkend. Takže vysokoškolské spolčo se bralo spíš jako taková bokovka, nebo příležitost seznámit se s věřícími holkami..., Číslo 20

8

kdyby tam člověk náhodou natrefil na tu pravou :-))). Student VŠB-TU, OV Studentské mše v OV-Pustkovci a po nich spolčo mi dalo hodně. Měl jsem možnost slyšet jiné názory a postoje stejně starých (mladých ☺) i z jiných částí republiky. Jak to funguje nebo nefunguje u nich. Do té doby jsem žil jen tradiční víru v Kozlovicích mezi stále stejnými lidmi a ani jsem neměl potřebu o své víře přemýšlet. Taky jsem se kytarou aktivně zapojil do scholy a vyzkoušel si i basu. S lidmi, 10/2010-11/2010

které jsem tam potkal, jsem zažil i dva nezapomenutelné silvestry ☺. S některými se setkávám dodnes a rozumí si i naše děti ☺. Občas jsem zašel i na Večer mladých, to když byla na programu nějaká beseda o cestování apod. Student VŠB-TU, OV Abych řekla pravdu, tak studentské mše na mě nenechaly snad žádnou hmatatelnou stopu. Navštívila jsem jich sice jen pár (OV- Pustkovec), ale přišly mi dosti chladné, a tak trošku vynucené. Lidi, kteří se tam potkali, se viděli poprvé a možná i naposled v životě a přišlo mi, že si neměli vůbec co říct. Navíc sama holka po večerní Ostravě - to je docela o život. Chodila jsem raději do katedrály, ale mnohem raději domů, do Kozlovic. Možná to bylo způsobené tím, že jsem nebyla na koleji a nebyla s ostatními v kontaktu nevím. Brala jsem Ostravu jen jako přestupní stanici pro studium. Prostě doma je doma. Studentka OU, OV Studovala jsem v Brně, říká se, že tam je student cestovatel. Opravdu jsem měla koleje daleko od školy, ale vyhovovalo mi to, protože jsem vždy

musela přes centrum a tam je obrovské množství po celý den otevřených kostelů. Moc se mi líbilo, že kdykoli můžu „vypnout“ hluk velkoměsta tím, že na chviličku zaskočím do některého z nich jen tak zkonzultovat, jak se daří ☺. V pondělky bývaly studentské mše, vzhledem k množství fakult bylo vždy plno. Po mši bývalo spolčo. Nezapojila jsem se, protože jsem na koleji neměla žádnou spřízněnou duši pro doprovod nočním Brnem. A „domácí kozlovské“ spolčo mi vyhovovalo. Ve středy ráno bývaly taky mše a pak ve studentském centru ještě společné snídaně, ale to mi nesedělo se studijním rozvrhem. Když jsem v mezizkouškovém období hledala brigádu, narazila jsem i na jeden inzerát hlídání dětí na faře (i když bez finanční odměny ☺). Hlídala jsem maminkám, co se připravovaly na křest. S jednou z nich jsem se skamarádila, byla to nová zkušenost, poznávat, jak prožívá víru katechumen. Vyptávala se na věci, o kterých jsem do té doby neuvažovala, brala jsem je jako tradiční, nikdo se mě předtím neptal, proč se při mši svaté dělá to a to, a uvědomila jsem si, kolik věci nevím… Studentka MU, Brno

Kam může zajít vysokoškolák Ostrava - centrum: Večery mladých představují nabídku, jak si jednou v měsíci zpříjemnit večer a pobýt s přáteli. Konají se „některou” středu v měsíci na Biskupství v OV (Kostelní nám. 1) v kapli a v sále. Vchází se postranním vchodem (hlavní vchod je uzamčen). Číslo 20

9

10/2010-11/2010

Začíná se mší sv. v 18 h v kapli na biskupství, pak následuje program cca od 19 h v sále (přednášky, koncerty, diskuse se zajímavými hosty,…). Popovídat si a dát si něco dobrého za poslechu hudby je možno už od 17 h v baru. Zpíváš, ministruješ, hraješ na nějaký nástroj, rád čteš Boží slovo? Budeme rádi, pokud přijdeš včas a zapojíš se do přípravy na mši sv. Během večera je možnost duchovního rozhovoru s knězem nebo sv. smíření. Ostrava – Pustkovec: Každé úterý v kostele v Pustkovci • 18:00 Adorace Nejsvětější svátosti •

18:00 Zkouška studentské scholy na mši svatou

•

19:00 STUDENTSKÁ MŠE SVATÁ

20:00 SPOLEČENSTVÍ - přednášky, společná modlitba, diskuze Více na stránkách Vysokoškolského katolického hnutí – VKH: http://www.vysokoskolaci.info/ V Brně: Studentské mše svaté v kostele Nanebevzetí P. Marie (u jezuitů) každé pondělí v 19 h: http://www.vkhbrno.cz/studentske.php V Olomouci: Studentské mše v kostele PMS každou středu v 19 h http://www.vkholomouc.cz/ •

KVÍZ pro dospěláky Říká vám něco jméno John Henry Newman? Jestli tipujete, že by mohlo jít o nějakého anglického zpěváka, tak než se pustíte do kvízu, raději si nejdřív přečtěte rubriku „K zamyšlení“ na straně 12☺ a) otec bankéř, zbožná matka z rodu hugenotů b) otec textilní továrník, zbožná matka z rodu Habsburků c) zbožný otec univerzitní profesor, matka z rodu Lucemburků

1. Ve kterém století žil kardinál John Henry Newman? a) 16. b) 18. c) 19. 2. Ve kterém státě? a) Norsko b) Anglie c) USA

4. V Oxfordu studoval, aby se stal a) univerzitním profesorem jako jeho otec b) duchovním anglikánské církve c) ne ze své vůle, přáli si to rodiče

3. Co víme o jeho rodičích Číslo 20

10

10/2010-11/2010

5. Do katolické církve vstoupil a) ihned po studiích b) ve svých 44 letech

c) nikdy nevstoupil, až do konce života byl jen anglikánským kazatelem

Možná jste v poslední době o čerstvě blahořečeném kardinálu přečetli a slyšeli tolik, že se Vám kvíz zdál úplně jednoduchý, pak gratulujeme a jako odměna jeho citát ☺: „Kolik malých štěstí jsem ztratil hledáním velkého štěstí.“ Pro kontrolu správnosti odpovědí doporučujeme přečíst si „K zamyšlení…“

VYPRÁVĚNÍ Z CEST Nový Zéland Jednou mě napadlo zajet si znova na půl roku na Nový Zéland. Věděl jsem už z minula, jak to tam vypadá, ale taky jsem věděl, že mě ještě má ta země čím překvapit. Nový Zéland (dále NZ) je ostrovní země s rozlohou větší než tři České republiky a s populací čtyř miliónů obyvatel. Nachází se jihovýchodně od Austrálie a svým umístěním odpovídá protinožcům Španělska. Je to země pastvin, jezer, sopek, hlubokých pralesů, vysokých hor a dlouhých pláží. Říká se, že ukrývá zárodky všech krajin světa – od pouští a stepí, až po deštné lesy, vysoké hory a fjordy. V některých místech téměř nezaprší a v jiných prší přes 300 dní v roce. Krajina se často dramaticky mění v rámci několika málo kilometrů. Navzdory tomu, že NZ leží ,,kousek“ od Austrálie, žili tam z fauny před příchodem Evropanů pouze ptáci. Tím chci říct, že tam ani dnes nežijí žádná nebezpečná zvířata a nejsou tam ani Číslo 20

11

hadi nebo klíšťata. NZ je proto mimořádně bezpečnou zemí. Byl osídlen již před příchodem Evropanů Maory, pocházejícími z tichomořských ostrovů. Větší osídlování Evropany začalo před pouhými 200 lety, ale Maorové začali se stěhováním kolem roku 1000 n.l. Lidé jsou tam mimořádně přátelští a otevření, a to často i ve městech. Několikrát se mi stalo, že mě jen tak pozvali k sobě domů na čaj, jídlo, internet, pivo nebo dokonce i sprchu nebo mi s něčím pomohli. Velkou výhodou pro mne byly obrácené roční doby, vzhledem k poloze NZ na jižní polokouli. Když jsem v listopadu odlétal, loučilo se se mnou sychravé podzimní počasí a sněhová břečka. Na druhé straně mě naopak vítalo jaro a zelená krajina. Nejprve jsem se stavil za třemi úřednicemi, které mi při minulé návštěvě pomohly dostat se při odjezdu na letiště. Vlivem více nešťastných náhod mi totiž málem uletělo letadlo. Ony mi ale zavolaly a 10/2010-11/2010

zaplatily taxík, čímž mi velice pomohly. Brzy jsem se tam začal cítit lépe než doma. Vyřízení bankovního účtu, povolení k práci, koupení a přepsání auta a jiné důležité věci se tam dají vyřídit na naše byrokratické poměry velice snadno a levně. Mohl jsem proto po několika týdnech brigády s kiwi a mandarinkami začít cestovat. Předtím jsem ale ještě oslavil Vánoce v jednom pěkném městečku s kostelem Svaté Rodiny pro asi 200 – 300 lidí, kde byla dobrá atmosféra, a který byl vždy plný. Na konci mše svaté se nám pan farář omluvil, že neumí pozdravit všechny v jejich rodném jazyce jako Svatý otec, ale že bychom se my, co nejsme z NZ, mohli postavit a říct odkud jsme a jak se u nás řekne Veselé Vánoce. Postupně se postavilo zhruba 20 lidí a zazněl pozdrav v asi 10ti jazycích. NZ je totiž jednou z nejvíce mezinárodních zemí vůbec a člověk tam může všude potkat lidi ze všech koutů světa. Po mši jsem byl ještě s jedním českým párem pozván domů k Bunny Honissovi na takový štědrý oběd. Pro nás seveřany je nezvyklé slavit Vánoce, oproti naší zvyklosti, až na druhý den, zvláště když hrají koledy a rozbalují se dárky ve 30ti stupňovém

letním prosincovém dni. Pan Honiss nám po obědě ukázal jeho sad kiwi a další z našeho pohledu exotické stromy kolem svého domu. Pak jsme si prohlíželi fotky a bavili se o Vánocích v ČR a u nich. NZ je místo, kde se člověk necítí sám. I když jste desítky kilometrů hluboko v neobydleném místě v pralesích, močálech, stepích, mezi horami, u jezer, na sopkách, plážích, pastvinách nebo kdekoli, kde přestože jsou tyto místa neosídlená, nebudete se tam cítit tak sami jako v přelidněném velkoměstě. Kiwiové, jak si říkají lidé na Novém Zélandě, jsou převážně zemědělci a pastevci. Žijí obklopeni pastvinami s množstvím ovcí a krav nebo pracují na vinicích nebo v sadech, kde pěstují jablka, kiwi, mandarinky, pomeranče, hrušky, avokáda a desítky dalších druhů ovoce, které tady ani neznáme. Kiwiové k sobě mají blíže. Je to proto, že krom větších měst od sebe bydlí dále, ale rádi se vidí, často si pomáhají a jsou přátelštější než v hustě osídlené České republice. Proto se tady může leckdo cítit osaměleji na náměstí plném lidí, než na místě, kde lidé nejsou, ale je tam místo pro Boha. F.H.

K ZAMYŠLENÍ Kardinál John Henry Newman

Číslo 20

12

10/2010-11/2010

V 19. stol. žil v Anglii jeden křesťan, který hledal usilovně pravdu o životě a o vztahu člověka k Bohu. Ve své ušlechtilosti, čistotě víry a opravdovém úsilí tak ztělesňoval ideál „svatého gentlemana“, jak byl často svými současníky nazýván. Jmenoval se John Henry Newman a bylo o něm známo, že jsou pro něho nejdůležitější dvě bytosti, a sice on sám a jeho Tvůrce. Pro hloubku svých myšlenek obsažených ve stále vydávaných knihách a pro pevné životní postoje v nelehkých situacích, které mu bylo dáno prožít, může být inspirujícím příkladem i pro nás, i když se narodil už v roce 1801. Jako syn liberálního bankéře a zbožné matky z rodu hugenotů prožívá v Londýně šťastné mládí. Jeho první kroky za vzděláním ho vedou do Oxfordu, aby se tam připravil na dráhu duchovního anglikánské církve. Působení na akademické půdě bylo v jeho případě spojeno s úřadem kazatele v tamním mariánském kostele. Při jeho promluvách byl univerzitní chrám naplněný těmi, kdo v liberalizujícím prostředí tehdejší Anglie hledali pevnější orientaci. Mladý docent čerpal ve svých promluvách z Písma a z tradic původního křesťanství, jak je vyčetl ze spisů církevních otců. Zároveň se zabýval studiem křesťanských dogmat, to ho postupně přivádělo blíž k původní katolické církvi. Podnikl cestu do Itálie, aby navštívil místa působení apoštolů Petra a Pavla a dal se oslovit Číslo 20

13

jejich strhujícím příkladem. Ve své vlasti pozoroval zvlažnění víry u mnoha věřících a napsal: V každém období křesťanství se vyskytovalo něco, co můžeme nazvat „náboženstvím světa.“ Napodobuje totiž pravé náboženství natolik, že neopatrného člověka oklame. Přijalo snadnější stránku evangelia. Všechno je pak světlé a radostné, hlavní ctností se stává blahovolnost. Tvrdost je absurdní, a na pevnost se pohlíží s nedůvěrou. Aby této hrozící povrchnosti postavil hráz, spoluzakládá tzv. Oxfordské hnutí, které mělo v anglikánském světě pomoci prohloubit víru a oživit v něm ducha původního křesťanství. Zdůrazňoval, že při náboženském hledání může každý mluvit jen sám za sebe… Jeho osobní zkušenosti dostačují jen jemu, a proto nemůže mluvit za druhé. Tím zdůrazňoval osobní odpovědnost každého za stav jeho víry a za důsledky, které z toho pro něho osobně vyplývají. Proto tvrdil, že kdo se prohlásil za věřícího, nemůže už hledat pravdu, neboť by to znamenalo, že ji dosud nenašel a tedy ještě vůbec neuvěřil. Rozlišoval nejrůznější potíže, které prožívá každý člověk, ať věří nebo ne. U věřícího nevede třeba deset tisíc obtíží k tomu, že by začal pochybovat o pravdách své víry. Obtíže jsou něco podstatně jiného než pochybnosti. Neboť kdo uvěřil, nemá už pochybnost o pravdách, které obsahuje vyznání víry.

10/2010-11/2010

V roce 1845, ve svých 44 letech, jeho duchovní cesta pokračuje vstupem do katolické církve. Opouští učitelské místo v Oxfordu a v městě Birminghamu zakládá se skupinou kněží společenství zvané Oratorium podle příkladu sv. Filipa Neriho. Úkolem byla společná modlitba, studium teologie a praktická pastorace prováděná se zvláštní přesvědčivostí. Ve svém úsilí se setkal s typickými projevy neporozumění a nepřátelství nejen kvůli své konverzi, ale i pro nevšední zápal při liturgii, přednáškách, osobních setkáních, …. O tomto období napsal: Nemohu říci, že by můj vstup do katolické církve vyvolal v mém nitru nějaký duchovní nebo morální obrat. Nezažil jsem žádné prohloubení víry ve zjevené pravdy, ani větší sílu k sebezáporu nebo větší horlivost. Ale zdálo se mi, že jsem nyní doplul po bouřlivé plavbě do jistějšího přístavu, a štěstí, které jsem při tom pocítil, mě nepřetržitě provází dodnes. Jeden jeho přítel se ho v dopise ptá, proč opustil anglikánské společenství, a on mu odpovídá, že katolicismus je tak hluboká věc, že ji nemůže vyčerpat

jedním čajovým šálkem. Tak se díval na často pohnutou katolickou historii a věrouku. Papež Lev XIII. ho jmenoval kardinálem. Newman nepřestává zdůrazňovat, že údělem křesťana je stálé obrácení, a píše: Neboť ve skutečnosti jsme povoláváni nejen jednou, ale mnohokrát. Bůh nás volá nejprve při křtu, a později stále znovu. A volá nás ve své dobrotě i dnes, ať jeho hlasu nasloucháme či nikoliv. Kardinál Newman ve své prorocké vizi předpověděl i dnešní situaci postmoderny, ve které je nevěra normálním postojem a věřící bývá často osamocen. Proto Newmanův pevný postoj je stálou výzvou a příkladem i dnes. O. Michael, Klášter premonstrátů, Želiv (Premonstrátský kněz a duchovní, bývalý mluvčí ČBK a ředitel tiskového střediska, bývalý prezident České katolické charity. Jeho duchovní slovo je pravidelně vysíláno Českým rozhlasem.) Zkráceno, celý článek najdete na http://zeliv.eu

FTÍPEK Jednoho dne se Bůh zeptal sv. Františka .... Bůh: „Franto, ty víš všechno o zahradách a přírodě, co se to děje tam dole? Co se to stalo pampeliškám, fialkám, sedmikráskám a těm dalším věcem, které jsem před věky vysázel? Měl jsem perfektní bezúdržbový zahradní plán. Ty rostliny rostly v jakékoliv půdě, vydržely sucho a hojně se samy množily. Nektar z dlouhotrvajících Číslo 20

14

10/2010-11/2010

květů přitahoval motýly, včely a hejna zpěvných ptáků. Očekával jsem tedy, že už uvidím krásné zahrady plné barev a květů. Ale všechno, co vidím, jsou zelené fleky...“ Sv. František: „To všechno ten kmen, který se tam usadil, Pane. Říkají si Příměšťáci. Začali říkat tvým květinám „plevel“, ze všech sil je hubí a nahrazují trávou. Bůh: Trávou? Ale to je tak nudné! Není to barevné. Nepřitahuje to včely, motýly, ani ptáky, jenom ponravy a žížaly. Je to citlivé na teplotní změny. Chtějí tihle Příměšťáci opravdu, aby tam rostla tráva? Sv. František: Očividně, Pane. Podstupují při jejím pěstování velké utrpení. Začnou každé jaro hnojit a hubí všechny ostatní rostliny, které se v trávníku objeví. Bůh: Jarní deště a teplé počasí pravděpodobně způsobuje, že tráva roste opravdu rychle. To musí být Příměšťáci velice šťastní. Sv. František: Vypadá to, že ne, Pane. Jakmile trochu povyroste, sekají ji někdy i dvakrát do týdne. Bůh: Oni ji sekají? Suší jí jako seno? Sv. František: Nikoliv, Pane. Většina z nich jí hrabe a dává do pytlů. Bůh: Do pytlů? Proč? Je to cenné? Prodávají to? Sv. František: Ne Pane, právě naopak. Platí za odvoz. Bůh: Tak počkej chvilku: Oni to hnojí, aby to rostlo, a když to roste, tak to sekají a platí za to, aby se toho zbavili? Sv. František: Ano, Pane. Bůh: Tihle Příměšťáci musí cítit velkou úlevu v létě, když vypínáme déšť a zapínáme horko. To dozajista zpomalí růst trávy a ušetří jim to hodně práce. Sv. František: Tomu nebudete věřit, Pane! Když tráva přestane růst tak rychle vytáhnou hadice a platí ještě více peněz za zalévání, aby mohli pokračovat v sekání a odvážení. Bůh: Nesmysl! Alespoň že si nechali nějaké stromy. To bylo ode mne geniální, musím se pochválit. Stromům narostou na jaře listy pro krásu a letní stín. Na podzim opadají a vytvoří přirozenou pokrývku, aby zadržely vláhu v půdě a chránily tak stromy a keře. Navíc se rozloží na kompost, aby obohatily půdu. Je to přirozený cyklus života. Sv. František: Raději si sedněte, Pane. Místo toho je Příměšťáci hrabou na velké hromady a platí za jejich odvoz. Bůh: To není možné!! A co dělají, aby chránili kořeny stromů a keřů před mrazem, a aby udrželi půdu vlhkou a nespečenou? Sv. František: Po tom, co vyhodí listy, kupují něco v igelitových pytlích, co se nazývá mulč. Přivážejí to domů a rozsypávají to na místo listů. Bůh: A odkud tento mulč berou? Sv. František: Oni kácí stromy a rozemelou je, aby tento mulč vyrobili. Číslo 20

15

10/2010-11/2010

Bůh: Dóóóst!!! Už na to raději nechci myslet. Svatá Kateřino, ty máš na starosti kulturu. Jaký film je na programu dnes večer? Svatá Kateřina: „Blbý a blbější“, Pane. Je to opravdu hloupý film o... Bůh: To je OK, klidně to pusť. Myslím, že jsem o tom už slyšel od Františka.

MYŠÍ STRÁNKA

Myší stránku tvoří Eliška Toflová

*******************************************************************

Číslo 20

16

10/2010-11/2010

Uzávěrka příštího čísla je 19. 11. 2010. Schránka Farníku je umístěna v zadní části kostela. Nápady a připomínky, nabídky spolupráce: o. Stanislav Kotlář – [email protected] ,Věrka Kociánová – [email protected], Jiřka Pindelová – [email protected]

Číslo 20

17

10/2010-11/2010