.
Bila
Hora
27
a katolická protireformace.
dochovaných zpráv mezi
zhýralci asi
pední
Vysvítá to z toho, že když po nanaídil arcibiskup stoupení svého úadu pražský Jan z Jenštejna (r. 1379) pamárnou visitaci arcijáhenskou, objeveny mezi knžstvem v Praze takové zloády a neesti, že až podnes ostýchají se djepisci v širší známost uvésti vše to, co bylo tehdy (samotnými knžími!) zjištno. Na doklad tvrzení svého uvádíme zde místo.
jenom nkolik pípad, které" zaznamenává v djepise svém V. V. Tomek, o kterém katolickým jist nelze tvrdit, že byl by knžím pedpojatým.
vi
Pi zmínné
arcijáhenské visitaci bylo
ze-
fará pražských zaznamenáno še stnáct pro nemravné chování. A že nebyly
39 to
poklesky jen
malicherné,
vysvítá z ná-
sledujícího:
ml
Bartolomj,
fará týnský, svou vedle této docházel do byly pechovávány n e v s t k \ fará u sv. Jana pod Skálou,
souložnici domu, v
a
i
nmž
Matj,
souložnici Kateinu Vídeku,
dv dti, krom toho docházely pobhlice a nevstky. dS;
Fará
sv.
Ondeje
byl
níž
ml ml
k nrpu
karbaník,
hrál
pechovával zlodje. Fará Koj a ta u sv. Jana v Podskalí ml
v^kostky, !^J
u
s
pil
a
v|eejný*hamp ej s, kde pechovával tyry až osm nevstek. Vedle toho chodil hrát
28
Jan Diviš:
v kostky na Staré Msto, kde nkolikráte všechno prohrál a byl obrán o odv, takže dvakráte ho napadnul rychtá staromstský nahého na ulici. A ke všemu tomu inili si >dstojní« ti pánové velice pohodlnými povinnosti své i
vi
farním osadníkm. Zastávání úadu jim bylo pro prací píliš obtížnou, a proto dávali fary své do nájmu, ne chávajíce za sebe sloužiti mše i jiné obady vykonávati pachtým, tak zvaným stídníkm. Byl-li však dotený pachtý práv takovým jako jeho pán, tu stávalo se, že v nkterém kostele sloužila se mše dvakráte, nejvýše tikráte do roka. Nad takovýmto hospodástvím se ovšem zbožní vící nemálo pak
n
sveného
horšili.
Nemén to
i
pkn
jako u nižšího u duchovenstva vyššího. Do
novník na Hradanech docházely
vypadalo
domu
tém
kave-
ejn známé nevstky. Biskupové a arcibiskupové byh více rytíi, váleníky a lovci nežli knžími. Více na koni žennežli u oltáe. V klášteích mužských ských bujely neesti všeho druhu. Pohíchu, že práv tento lan z Jenštejna, který tak mnohoslibným zpsobem zahájil svou funkci arcibiskupskou, nejen nieho (krom zmínné visitace) nepodnikal k náprav mrav svých podízených, nýbrž pokládaje knze za povýšeného nad ostatní i
29
Bílá]Hora a katolická protireformace.
stavy,
asto
neváhal
chrániti
i
knze
nej-
místo nápravy se nemravnost mezi knžstvem jen jeŠté stále více stupozvrhlejší, a tak
vala.
A píinou veliké
veškeré této neesti bylo
bohatství
církevní.
Souasn
práv s
roz-
máhajícím se blahobytem církevník pibýtch, kdož se stavu knžskému valo pak vnovali ani ne tak z lásky k úadu tomu, lako spíše vzhledem k vyhlídce na pohodlný veselý život. Ze bylo v té dob o pastýe »dobrých« oveek hojnou mrou postaráno, vysvítá z toho, že bylo v Praze samotné 44 kostelu farních, 18 mužských a 7 ženských Pi kapitule svatovítské bylo 300 klášter. duchovních, na Vyšehrad asi 100 Celkem vypoítává Tomek, že bylo v Praze na 1200 knží. A bohatství církve bylo opravdu pozoruhodné. Arcibiskupství pražské mlo v držení asi 400 vesnic a mst, jež byly mu poplatnými. Pouze píjem na penzích obnášel na 3000 kop u arcibiskupství toho groš, což rovná se asi 80 100.000 korun, na dobu tehdejší, kdy cena penz byla znan vyšší nežli dnes, píjem to pímo obrovský. Vedle toho musili však poddaní odvádti dávky v plodinách, které namnoze daleko pevyšovaly dávky na penzích. A vedle všeho toho musili poddaní vykonávati pro vrchnost svou i robotu po urité dny v roce. i
i
ron
—
i
Jan Di
30
:
Jenom malá ást tak zvaných »svobodník<, kteí se z povinnosti sproštna. Slušné
jmní mla
Z klášter
ml
který
v
té
i
vykoupili,
-byla
jí
kapitula pražská.
nejbohatší byl bevnovský, držení svém pes 100 vsí a
msteek. Krátce
eeno,
zem eské
tém jedna tetina
—
—
náležela dle Vlka duchovenstvu a statky a píjmy jeho se ješt stále množily odkazy zbožných vících, kteí lou
íce
se se
aby
si
svtem, pokládali za nejvhodnjší, »nebe« zakoupili tím, že hojn pamatovali na otce duchovní nebo na kláštery, jimž ukládáno, aby byly v nich konány modhíšné duše. Tento vzrst církevního bohatství vyvolával však netajenou hokost mezi šlechtou a knžstvem, nebo bohatlo-li duchovenstvo, litby za jejich
pirozen chudla šlechta, která nemén potebovala mnoho penz na rzné rytíské zábavy, kratochvíle i válená tažení. Prostý lid byl na tom ovšem nejhe, nebo odírán byl ode všech.
pomr
nutno K celkovému pochopení ješt podotknouti, že následkem vzmáhajícího se obchodu s cizinou vzrstalo i bohatství mšák, kteí velice rádi stavU se do ad panstva,
mnohdy nad i
šlechtu se vyvyšujíce. uroze-
Z toho povstávaly rzné spory mezi
Bílá
Hora
a katolická protireformace.
31
a opatrnými mštníny, ehož zase velmi dobe dovedli využitkovati eští vladai. Václav IV. byli páteli Karel IV. šák, ponvadž nejvíce od nich mli. Ná-
nými pány
m-
i
toho byl, že šlechta vidla se býti zkracována na svých výsadách a nevrazila na krále, což mlo za následek asté ptky pán s králem. Zejména Václav IV. zažil toho hojnou mrou, jsa po dvakráte sledek
i
šlechty.
vznm
—
Z toho, co jsme uvedli, vysvítá jasn, že lelormaní hnutí v Cechách prýštilo z nkolika rzných pramen, a že ti, kdož je v poátku podporovali, inili tak s rznými úmysly, oekávajíce od nho nejen obrodu odstranní všeho života duchovního, nýbrž zla, které jejich osobních zájm se dotýkalo. Zájmy ty, dle píslušenství stoupenc reformace k jednotlivým tídám, byly ovšem rzné a rznost ta objevila se záhy po smrti i
Husov. Rznorodé zájmy dají se jenom po dobu a za jistým úelem sluovati. Jakmile úel ten je dosažen, uvolují se rzných vrstev svazky, které píslušníky
jistou
sob poutaly, a nastává chladnost, ano pímé nepátelství u dívjších spojenc. To nejzetelnji ukázalo se ve hnutí husitském k i
také v dob dosti krátké jeho naprostý úpadek, který dovršen byl bitvou u Lipan.
a zavinilo
32
Jan Diviš:
Na poátku eského byli jak
uenc,
hnulí reformaního obecný hd, tak valná ást eských král (Václav IV.) za šlechta, ano i
jedno v tom, že teba obmeziti moc církve a pracovati k náprav pomrii mrav ve zpychlé církvi. Jakmile však opravdu podailo se moc knží obmeziti a naproti knžim i
nemravným
postaviti
umravnlé
hlasatele re-
každá ze jmenovaných vrstev obmýšlela uplatnit zájmy stavu svého, což posléze vedlo i ku zejmému nepátelství a rozdlení národa eského na dva velké tábory, které poprvé stetly se v bitv u Lipan, podruhé pak na Bílé Hoe, tehdy ovšem již za naprosto zmnných, ale pro duševní vývin národa eského tím osu':!formace, tu
pomr
njších.
a
3.
Hora
a katolická protireformace.
33
Mistr Jan Hus. jeho zápas s skými, utrpení i skon
ím-
Bila
A
nemáme a
život
v úmyslu
podrobn
líiti
psobení mistra Jana Husa,
zde
nelze
pejíti jen ledabyle pes osobu muže toho, která jest vlastní osou celé eské reformace a jejíž hrdinná smrt byla vlastní píinou veliké djinné epochy národa e-
pece
ského. Nežli postoupíme k líení dalšímu, máme za povinnost pedeslati nkolik struných dat historických k osob Husov s vztahujících.
Hus
osad
—
—a
pesn
zjištno to narodil se asi v r. 1369 v nepatrné jihoeské kraje Pracheského, po níž i jméno
—
není
—
po tehdejším zvyku Jan z Husince Pozdji zobecnlo jméno Hus, snad z pezdívl
pijal.
i
Bfá Hnra.
3
