Duchovní slovo Prožíváme nejdůležitější křesťanské svátky Velikonoce

ČASOPIS FARNOSTI STRÁŽNICE r. XIII., duben 2013

Duchovní slovo Prožíváme nejdůležitější křesťanské svátky – Velikonoce. Ježíš zvítězil nad smrtí, hříchem a zlým duchem. Jsme svobodni! Jsme Kristovi! Místo tradičního velikonočního přání zaposlouchejme se do slov Sv. otce Františka a snažme se těmito slovy žít každý den: „Chraňme ve svém životě Krista, abychom mohli chránit druhé lidi, abychom mohli chránit stvoření! Povolání být ochráncem se však netýká pouze nás křesťanů; ještě dříve v sobě totiž zahrnuje jednoduše lidskou dimenzi, týkající se každého člověka. Být ochráncem znamená chránit celé tvorstvo, krásu stvořeného světa. Znamená to mít v úctě každého Božího tvora i prostředí, v němž žijeme. Znamená to chránit lidi a projevovat láskyplnou péči o každého člověka, zvláště o děti, starší osoby, potřebné a ty, na které nejčastěji zapomínáme. Znamená to pečovat jeden o druhého v našich rodinách: manželé a manželky nejprve chrání jeden druhého a poté, jako rodiče, též své děti, ty pak zase v daný čas ochraňují své rodiče. Znamená to budovat

Časopis farnosti Strážnice – Na cestu

upřímná přátelství, v nichž se navzájem chráníme s důvěrou, úctou a laskavostí. Všechno bylo koneckonců svěřeno do naší ochrany a každý z nás je za to odpovědný. Buďme ochránci Božích darů!“ Požehnané Velikonoce! Vaši piaristé: Jacek, Jiří, Lukáš

Svatý otec František

Foto [online], [cit. 2013-03-26]. Dostupné z: http://www.denik.cz/ze_sveta/papez-frantisekdorazil-k-jednani-s-predchudcem-benediktem-xvi20130323.html.

Začátek pontifikátu: 13. března 2013 Datum narození: 17. prosince 1936 (76 let) Místo narození: Buenos Aires, Argentina Rodné jméno: Jorge Mario Bergoglio

Úmysly apoštolátu modlitby 1. Aby veřejná modlitba a oslava víry byla pro věřící pramenem života. 2. Za místní církve v misijních zemích, aby byly znamením a nástrojem naděje a vzkříšení. 3. Aby věřící křesťané nacházeli v Božím slově útěchu, naději a radost.

-1-

Společenská kronika Blahopřání Otci Jiřímu k 50. narozeninám Motto: „Ten, kdo poznal palčivou žízeň na poušti duchovního života společnosti, má sám hloubit studnu, aby ti, kdož žíznivi putují krajinou, se občerstvili douškem křišťálové vody, tryskající z hlubin země, osvěžující tělo i ducha věčného poutníka." 12. dubna slaví Otec Jerzy Szwarc SchP. 50 let života. Důstojný otče, k Vašim narozeninám přejeme hojnost darů Ducha svatého a stálou ochranu naší Panny Marie Strážnické. Farníci a farnice ze Strážnice a Petrova

Společenská kronika měsíce března: Do rodiny Božích dětí ve sv. křtu byl přijat: Jakub Kyš Rozloučili se s námi a předešli nás na cestě do života věčného: Ludmila Zahradníková roz. Čajková, Milada Vavříková roz. Jevická, Michaela Kolářová, Martin Příkazský, Jan Kotek, Marie Sedláčková roz. Volejníková, Marie Kršová, Anna Dobčáková roz. Hořáková, Miroslav Macháček, Anna Kočvarová roz. Koštuříková

Rozhovor s Otcem Lukášem: „Část kleriky blahoslaveného Jana Pavla II. oblečené při atentátu“ Před několika dny jsme při nedělních ohláškách slyšeli od našich kněží nečekanou zprávu – v kostele Panny Marie ve Strážnici budeme mít trvale vystaveny ostatky blahoslaveného papeže Jana Pavla II. Bylo to pro nás překvapením, radostí a určitě i důvodem k otázkám. Proto jsme zašli přímo za strůjcem celé této události: za Otcem Lukášem.


Otče Lukáši, máme radost, že papež, kterého jsme měli rádi, bude tímto zvláštním způsobem mezi námi. Ovšem přiznáváme, že nevíme přesně, co si představit pod pojmem „ostatky bl. Jana Pavla II.“ Nejprve bych předeslal, že v současné kultuře se již naštěstí nezískávají ostatky rozdělováním těla na kosti, jazyk apod. Abych byl konkrétní: v našem případě ostatků bl. Jana Pavla II. je to krev, která zůstala na jeho oblečení po atentátu 13. května 1981. Tenkrát, když v rychlosti převáželi postřeleného Sv. otce na operační sál, předali jeho oblečení otci kardinálovi Dziwiszovi. Tato scéna je krásně zachycena i v několika životopisných filmech: začíná operace Sv. otce a nemocniční personál předává panu kardinálovi oblečení potřísněné krví. Pan kardinál tuto kleriku uchoval. Existují ještě další ostatky bl. Jana Pavla II., a to z doby, kdy byl již těžce nemocný. Lékaři mu museli odebrat krev pro lékařské účely. Část z ní, která se už nepoužila, dostal opět do úschovy pan kardinál Dziwisz. Pro naši farnost to bude tedy kousek z kleriky oblečené při atentátu. Je to bílý kus látky, na kterém je krev – skvrna tmavé barvy. K tomu je vystaveno potvrzení od pana kardinála, že je to krev bl. Jana Pavla II. Rád bych ještě vzpomenul, že pás této kleriky, který měl při atentátu na sobě Sv. otec, a na kterém byly také částky krve, on sám daroval polskému poutnímu místu Jasná Gora. Kdo pojede do Čenstochové, uvidí jej tam vystavený vedle obrazu Panny Marie Čenstochové. Je to bílý papežský pás, na kterém je krev. Co to vlastně znamená uctívat ostatky? Je to podobné, jako když navštěvujeme hroby našich zemřelých. Přicházíme k nim, snažíme se, aby byly upravené. Jsou tam

-2-

květiny, svíčka, modlíme se tam. To je naše projevení úcty. Úctu projevujeme i tělu našich zemřelých při smrti: umytím, oblečením, upravením. A stejně tak je to i s ostatky: samozřejmě neuctíváme ten kousek těla, oblečení nebo kapku krve. To ne. My si připomínáme toho člověka, který v této „podobě“ je přítomný mezi námi – stejně jako máme mezi námi hroby našich zemřelých. Díky ostatkům vzpomínáme na světce a vyjadřujeme mu úctu.

Během středověku bylo období, které bylo i dle vyjádření historiků velmi problematické. Zkrátka někteří lidé začali význam ostatků velmi přehánět a začali je prodávat s odkazem na získání věčného života. To samozřejmě nebyla ta správná úcta k ostatkům a světcům, jakou bychom měli mít. Můžete nám poradit, jakými správnými gesty či postojem můžeme projevit úctu ostatkům v kostele? Úcta se může projevovat tak, že budu klečet před oltářem a modlit se. Mohu klečet v lavici, dívat se na ostatky, klečet před svatostánkem a prosit o přímluvu blahoslaveného Jana Pavla. Když je veřejné uctívání ostatků, tzn. kněz vyzve věřící, aby přišli průvodem k ostatkům, záleží na každém, jaký projev zvolí. Mohu se poklonit, dotknout se rukou, políbit. Kdy vás napadla myšlenka, že bychom mohli mít ve Strážnici ostatky blahoslaveného Jana Pavla II.?

Kde se vzala tradice uctívání ostatků? Pochází hned z počátků křesťanství. První křesťané se scházeli na slavení bohoslužby v domácnostech. Potom však, od druhé poloviny prvního století, byli pronásledováni. Nemohli se scházet veřejně. Proto se ukrývali a své mše svaté slavili na místech, kde byli pohřbeni první mučedníci. Kdo z vás byl v Římě, pravděpodobně viděl známé římské katakomby, což jsou vlastně podzemní sklepy, krypty. Byly mimo město, za hradbami. V nich se křesťané scházeli slavit mši svatou u hrobu mučedníků. Oltář byl postaven přímo nad hrobem mučedníka. Potom, když pronásledování skončilo a křesťané si mohli stavět kostely, navázali na tuto tradici a do nového oltáře vkládali nějakou část z hrobu mučedníka. Tak se začala šířit úcta k ostatkům, které nám připomínají život a odkaz světce. Časopis farnosti Strážnice – Na cestu

V loňském roce jsme připravovali farní pouť do Krakova. Do programu pouti jsem začlenil i návštěvu arcibiskupského paláce v Krakově. Sídlí v něm pan kardinál Stanisław Dziwisz, což je bývalý sekretář blahoslaveného papeže Jana Pavla II. a zároveň jeho blízký přítel. U něj jsou ostatky tohoto papeže uschovány. A právě při plánování farní pouti mě napadlo pokusit se požádat jej o darování ostatků pro naši strážnickou farnost. Napsal jsem tedy žádost, uvedl v ní, že je tu živá farnost a zbožní lidé, a že náš kostel je poutním místem. Možnost uctít zde ostatky blahoslaveného papeže by byla pro nás významná. Můžete to časově nějak upřesnit? Dopis jsem odeslal loni v květnu. Čekal jsem na odpověď – měsíc, dva…, pak byly

-3-

prázdniny a já – přiznávám – jsem na to už dál nemyslel. Teprve před pár týdny, když jsem byl v Krakově na setkání představených piaristických komunit – jsem zjistil, že mi emailem přišla zpráva ze sekretariátu pana kardinála. Psalo se v ní, že jsou ostatky pro nás připravené a mohu je vyzvednout v určený den. Stane se teď Jan Pavel II. novým patronem strážnické farnosti? Ne, nestává se novým patronem. Budeme tu mít jen místo, kde si budeme připomínat a uctívat jeho odkaz. Například uvažuji, že bychom si četli jeho mariánské myšlenky během letošních májových pobožností. A dál se uvidí, nemohu dopředu říci, co bude. Možná to bude jedním z důvodů, proč přijdou do našeho kostela další poutníci… Kdy přesně budou uvedeny ostatky do kostela Panny Marie? Slavnostní uvedení ostatků bude 1. května 2013, v den výročí blahořečení Jana Pavla II. Moje první myšlenka byla uvést ostatky na svátek Božího milosrdenství, což je neděle po Velikonocích. Papež Jan Pavel II. svátek Božího Milosrdenství zavedl, a navíc v jeho vigilii (předvečer) v roce 2005 zemřel. Jenomže se to ukázalo jako příliš krátká doba na to, abychom stihli vše důstojně připravit. Tedy 1. květen se zdá být jako vhodný den, kdy je státní svátek a lidé mohou přijít dopoledne na slavnostní bohoslužbu.

nyní visí obraz Božího milosrdenství. K tomu chceme místo připravit. Bude zakoupen nový obraz Božího milosrdenství, pod ním bude obraz Jana Pavla II. a pod ním bude na zdi taková skleněná schránka – relikviář. Tam budou ostatky vystaveny. Dá se to nějak vypozorovat, zda je v naší farnosti živá úcta k blahoslavenému papeži již nyní? Když jsem řekl, že jsme získali pro náš kostel tyto ostatky, přišli hned lidé a přinesli i peněžní částku na tento účel. Říkali, že jej prosí o přímluvu a také mu děkují za pomoc. Doma mají jeho obrázky. Mnoho lidí velmi vzpomíná na velehradskou pouť, při níž tu byl Svatý otec. Též do Olomouce a do Prahy za ním putovali. A když jsme v roce 2009 byli na farní pouti v Římě, všichni poutníci čekali, kdy navštívíme hrob Jana Pavla II. Myslím si, že jeho odkaz je tu živý. Přidám malou epizodku: jedni lidé z naší farnosti měli v roce 2005 naplánovanou cestu do Říma, předem sjednaný termín. V dobu, kdy měli jet, Svatý otec zemřel. A právě v dny jejich pobytu měl pohřeb. Samozřejmě se zúčastnili. To jsou takové „náhody“. Můžete nám doporučit nějaký životopisný film o Janu Pavlu II.?

kvalitní

SVĚDECTVÍ o životě Jana Pavla II. Vzpomínky kardinála Stanislava Dzwisza (2009).

Co všechno k této slavnosti připravujete? Připravujeme pozvánky kněžím z našeho děkanátu a do Skalice. Doufáme, že naše pozvání též přijme některý z otců biskupů v Olomouci a také v Krakově. Dále počítáme s účastí našich bratří piaristů z Polska, Slovenska a Rakouska. Ostatky budou umístěny v kostele Panny Marie, vpředu za ambonem na stěně, kde


Mohl byste nám, otče, vysvětlit, jaký je rozdíl mezi blahoslavením a svatořečením? V Božích očích není žádný rozdíl mezi tím, zda je někdo svatořečený nebo blahoslavený. Ale protože my nevidíme za hranici smrti, zkoumá církev život kandidáta na blahořečení na základě událostí, které se odehrály, a kterým říkáme zázraky. K tomu bývá sestavena komise lékařů, často jsou to

-4-

lidé nevěřící, kteří vše zkoumají. Na základě výsledků dospívá církev k závěru, že se tento člověk těší už slávou nebe. Můžeme mít jistotu, že se raduje věčným štěstím u Pána Boha a přimlouvá se za nás. Je-li někdo blahoslavený, úcta k němu se omezuje např. na jeden region, kde žil. Zatímco u svatořečeného prožívá jeho svátek celá církev. V případě Jana Pavla II. je toto trošku jiné, protože je uctívaný v celé církvi a všichni čekají na jeho svatořečení. Teď mírně odbočím - zemře nám někdo, koho jsme dobře znali. Víme, že velmi miloval Boha, obětoval se, sloužil mu.... Zkrátka máme pocit, že musel jít přímo do nebe. Duše v očistci čekají na setkání s Pánem Bohem. My se za ně přimlouváme a můžeme důvěřovat, že přijde okamžik, kdy ony budou u Pána Boha a začnou se přimlouvat za nás. Často – vlastně každý rok při dušičkové pobožnosti – opakuji, že je možné, že jsou u nás na hřbitově uložena těla těch, kteří se už za nás přimlouvají. To všechno zjistíme po smrti. Církev proto slaví svátek všech svatých, při němž uctíváme ty, kdo prožívají věčný život u Pána Boha v nebi. Můžeme prosit tyto naše blízké o pomoc? Nejdříve chci zdůraznit, že se modlíme k Pánu Bohu. Ne k Panně Marii či svatým – ty prosíme o přímluvu, aby se za nás přimlouvali. Ale modlíme se jedině k Pánu Bohu. On slyší naše modlitby. Samozřejmě může mít například rodina přesvědčení víry, že je ta jejich babička už asi v nebi. Proto bych odpověděl, že jejich modlitba může mít dvojí směr: prosit za babičku, ale přidat tam: „Babi, jestli už jsi v nebi, tak na nás pamatuj.“ A co vy a blahoslavený Jan Pavel II.? Osobně jsem se s ním nikdy nesetkal. Vždy „pouze“ při nějaké velké bohoslužbě, když


byl na návštěvě v Polsku. Poprvé jsem na ní byl v roce 1995, den po té, co Sv. otec svatořečil Jana Sarkandra v Olomouci. Svatořečení bylo v neděli a v pondělí přeletěl do Polska do rodného města sv. Jana Sarkandra, Skočov u Těšína. Já už jsem byl v řádu jako novic a jeli jsme společně na tuto mši svatou. To bylo moje první setkání. Pak vždy, když byl v Polsku, jsem se jako bohoslovec zúčastnil papežské bohoslužby. Měl jsem ale jednou možnost setkat se s ním. To bylo tak: když jsem měl být vysvěcen na kněze, zavolali si mě moji rodiče a řekl mi: „Víme, že bylo vždycky tvým přáním navštívit Řím. Nikdy jsi tam nebyl. Tak jsme se rozhodli, že bychom ti tuto cestu dali darem. Zaplatíme ti ji, dáme ti kapesné. Najdi si v Římě ubytování a jeď.“ Přijal jsem tento dar a cestu plánoval na volné týdny, které jsem měl mít po vysvěcení na kněze, než nastoupím do kněžské služby. Chystal jsem se tedy nejen na svěcení a primiční mši svatou, ale i na tuto cestu. Ubytování jsem si domluvil u piaristů, vše si připravil a přitom mě napadlo, že bych zkusil požádat krakovského otce biskupa Dziwisze, (sekretáře papeže Jana Pavla II.), zda bych se jako čerstvý novokněz nemohl zúčastnit ranní mše svaté se Sv. otcem. Napsal jsem mu dopis, kde jsem uvedl, že budu letos vysvěcen jako jediný piarista v Polsku, že nebudu žádnou skupinkou…, a zda bych mohl koncelebrovat ranní mši svatou se Sv. otcem. Za dva, možná tři týdny mi přišla souhlasná odpověď s uvedením kontaktů, kde se mám hlásit. Jenže u piaristů jsou určitá pravidla, která patří k našemu řeholnímu životu, a která jsou také projevem naší poslušnosti. Jedním z nich je to, že každou cestu do zahraničí schvaluje náš otec provinciál. Šel jsem tedy za ním s tím, že mi rodiče zaplatili cestu do Říma, a že mám domluvenou dokonce mši svatou se Sv. otcem. Otec provinciál – myslím si, že asi chtěl vyzkoušet moji pokoru a poslušnost –

-5-

řekl: „Ale Lukáši, jsi mladý a budeš mít ještě tolik příležitostí jet do Říma! Zůstaň v Polsku.“ A tak já, poslušný řeholník, jsem zůstal v Polsku . Ou, to muselo bolet... Dalo vám to zabrat? (směje se): Dalo. Zůstal jsem, nejel do Říma a nikdy jsem Sv. otce osobně neviděl. Teprve až jsem se stal farářem ve Strážnici, tak se splnila slova Otce provinciála a já jsem jel v roce 2009 do Říma na farní pouť. Každá oběť, kterou člověk přinese, vydává nakonec větší odměnu. Nevíme, jaké požehnání přineslo toto setrvání v poslušnosti pro vás – jisté je, že Pán Bůh se nenechá zahanbit ve velkorysosti a nikdo o svou odměnu nepřijde. Kéž na přímluvu blahoslaveného papeže Jana Pavla II. jsme všichni věrní a stateční ve víře, ochotní přinášet oběti. Otče Lukáši, děkujeme za rozhovor.

-hc-

Zápis z pastorační rady 22.3.13 Přítomni: O. Lukáš, O. Jacek, Janík M., Hutař P., Šťastný M., Bučková B., Múčková L., Nováková Z., Stehlíková J., Kyš J., Neumannová L., Sochor M., Král M., Adamec M., Cábová J., Stehlíková M., Studénková B., Kyšová M. Pozitivní hodnocení 380. výročí příchodu piaristů do Strážnice a farního fašankového plesu Nejdůležitější události, které nás čekají v nejbližší době: - 20. dubna 2013 – pouť našeho děkanátu na Velehrad (naše farnost zodpovídá za přípravu poutní mše sv.) - 1. května 2013 – uvedení ostatků bl. Jana Pavla II. do kostela P. Marie (včetně duchovní přípravy, podrobnosti budou v ohláškách) - 4. května 2013 – diecézní pouť v Olomouci s předáváním diplomů vyznamenaným


farníkům (letos podle pokynů arcibiskupství mají být vyznamenaní akolyté) Informace ohledně letošních oprav: V loňském roce byl zapůjčen obraz Jožky Úprky z kostela sv. Martina Galerii v Uherském Hradišti. Galerie opravila obraz na vlastní náklady (53.000,-), a proto nás požádala o prodloužení smlouvy o půjčení obrazu. Farní rada odsouhlasila půjčení obrazu do dubna 2015. Půjčení obrazu a renovace je pod dohledem arcibiskupství. Budou pořízeny nové liturgické předměty a provedeno malování interiéru petrovského kostela. Zahájíme jednání s firmami, které připraví projekty na generální opravy kostelů ve Strážnici. Byla oslovena firma na opravu střechy nad kapličkou u sv. Martina. Ostatní: Na základě ohlasu farníků se budou nedělní křížové cesty v postní době konat před hrubou mší sv. Pozvání veřejnosti na strážnickou pouť – udělat plakáty na strážnické brány (po dohodě s městem). Připomenutí 80. výročí posvěcení kříže na Žerotíně - oslavy připravit na 22. června 2013 a spojit s 1. Krojovou poutí. Zapsal M. Janík

Příspěvky farníků Křížová cesta na Žerotín Stojíme u Boží muky na Radějovské ulici. Kolik nás letos půjde? „Takový větr, snáď nás to z téj cesty aj sfúkne .“ Po kolikáté se už na „smrtnou neděli“ scházíme, abychom si připomněli křížovou cestu? Vzniklo to nápadem Lidky a Sněhury Rosíkových, aby se nesl kříž na Žerotín. Kdy to bylo poprvé, nemůžem si vzpomenout. Já si myslím, že to byl rok 1999, rok před Mileniem roku 2000. Od té doby každý rok – někteří lidé poprvé a jiní už poněkolikáté. Stejné je to s počasím – jednou je sluníčko, teplo a jindy fujavice. Krčíme se a říkáme: „Když už jsme tady, tak půjdem.“ Tehdy nás šlo 25 účastníků

-6-

s křížem. No a další rok krásně teplo, sluníčko – a nás šlape s křížem na Žerotín víc než stovka. Jednou s námi šla Jana Sochorová s kočárkem, kde spal malý Marek. Dojela jen po Boží muka na Hradečné. Dál nemohla s námi, protože cesta před námi byla plná sněhu.

dokáží rozezpívat při kytaře písněmi, které ke křížové cestě patří. Na závěr si můžeme připomenout slova postní písně ze starého kancionálu: Přistupte, křesťané, uctít kříž přesvatý, na němž je Kristus Pán bolestně rozpjatý. Kriste Ježíši, králi nejvyšší, smiluj se nad námi. Majka

Don Bosco v Šaštíně

Foto z letošní křížové cesty – Pavla L. I další jiní lidé nás aspoň část cesty doprovodili, protože dál pro nemoc nebo postižení nemohli. Jiní účastníci se přidávali během cesty. Jistě je víc vzpomínek, které by mohly doplnit moje vzpomínání, aby se ukázalo, že křížové cesty splnily poslání těch, kteří tuto cestu začínali. Na jedné z prvních cesty byla dokonce hraná ukázka u Badrového kříže. Tam Pilát odsoudil Ježíše. Herci byli dobově oděni. Jistě se najdou ti, kteří tam účinkovali a opraví moje vzpomínání. Lidka Rosíková nás každoročně podělí rozjímavým čtením u jednotlivých zastavení. Čte každý, kdo má zájem, malí i starší. Stejně je to s nesením kříže – kdo chce nést kříž jako Ježíš, kdo jako Šimon z Cyreny. Nikdo se nenutí. Dobrovolně bere kříž na ramena, kdo se na tuto cestu vydal. Někdy si to zkusily i děti, neslo jich to samozřejmě několik za dohledu dospělých. Letos, za větrného počasí, mně Peťa Janík u potoka podával hlášení: „Majko, je nás 44 lidí a dva psi.“ Větr fúkal, jak mohl, ale sluníčko nás provázelo až na Žerotín. Musím však ještě připomenout doprovod křížové cesty zpěvem a kytarou. Je jistě pěkné, když jde s námi hodně mladých lidí, kteří nás


Milí farníci, v čase 11. - 30. 4. 2013 navštívi Slovensko Sv. Ján don Bosco z Turína. Ako je to možné? Tento světec putuje po svete už od začiatku roku 2008 a zahájil svoje návštevy v Čile a krajinách Latinskej Ameriky. Nedávno sme sa mohli pomodliť síce pri relikvii don Bosca vo Fryštáku v dome I. Stuchlého či Zlíne, v chráme Panny Márie Pomocnice kresťanov, kde prišla socha don Bosca s relikviou v jeho pravej ruke. Toto je však trošku iná akcia. Relikvie don Bosca v jeho životnej veľkosti i autentickej podobe v sklenom sarkofágu putujú naprieč kontinentami, hranicami všetkých štátov, kde sa nachádza nejaká saleziánska provincia. Nezáleží na ich politickom zriadení, cez hranice a colné vybavovačky sa tento světec vždy dostal. Na Slovensko príde z Ukrajiny a ďalej nasleduje do Slovinska. Zatiaľ sa mi nepodarilo zistiť, kedy príde do ČR... O tejto udalosti cítim potrebu informovať našu farnosť z viacerých dovodov. Ten največší je blizka vzdialenosť našim národom známeho pútneho miesta Šaštín-Stráže, kde sv. don Bosco bude od 27. - 28. 4. 2013 prítomný. Je to na skok, tak prečo si neurobiť takú malú púť? Ďalšia vec je, že v sobotu od 13.00 v bazilike ako každý rok je pravideľná púť mužov, na ktorej sa zúčastňuje stále viac chlapov, z regiónu Slovensko - Moravského pomedzia, Záhoria, Bratislavy, Senca, Trnavy, ale i Hodonína, Břeclavi. Program býva tradične skvelý, hodnotná prednáška niektorého biskupa alebo osobnosti Slovenska alebo ČR, nejaký dobrý kultúrny program alebo film, a nakoniec

-7-

bohaté pohostenie od otcov saleziánov v sále, s voľnou neformálnou diskusiou prítomných mužov, kňazov, p. biskupom. Na túto púť sa vychystáme z našej skupiny modlidieb otcov a ak by mal záujem s chlapov sa s nami niekto zúčastniť, ozvite sa na tel : 518 332 137 - Mariánovi. Kto by nestihol alebo chcel navštíviť don Bosca v Bratislave, má možnosť ešte 28. 29. 4.v salez. strediskách v Petržalke na Mamateyovej ul, na Trnávke, blízko Martinského cintorína, alebo na Miletičovej ul. až do 1. 5. 2013., odkiaľ odcestuje v ten deň do Slovinska. O týchto akciách Vás ešte budeme informovať prostrednícstvom násteniek. Marián

6. národní setkání Modlideb otců V čase od 15. 2. až 17. 2. sa na Hostýne konalo krásne stretnutie otcov z ČR i hostí zo Slovenska. Prišlo nás 50 a mottom nášho stretnutia bola slová žalmu Ž10,36 „Potřebujete však vytrvalost abyste splnili Boží vůli a dosáhli toho, co bylo zaslíbeno“. Program bol od piatku zložený zo sv. omší, adorácií, prednášok, ranných chvál, slov kňazov, ktorí prišli medzi nás, vytvorením diskusných skupiniek, svedecstami, krížovej cesty v prírode, spoločnými modlidbami otcov, zdielaním sa otcov i kňazov, komunitnými sľubmi členov M.O. a zhodnotením akcie. Veľmi sme ocenili prednášky otca Sebastiána predstaveného rehole františkánov, z Moravskej Třebovej, otca Jožku Červenku, farára z Morkovic, i otca Peťu Bulvasa, strážnického rodáka, tohto času na arcibiskupstve v Olomouci. Prebrali sme témy ako verný v maličkostiach, k vytrvalosti vo viere, odovzdanie sa ako celoživotná úloha, prosím každý deň o vieru?, verím Bohu, že ma vypočuje?, vernosť i v situáciách, keď sa nám to zdá nevhodné a nevýhodné, dodržujem, čo Bohu sľúbim?, a kto vytrvá do konca, bude spasený. Náš program bol obohatený i vzorovou strostlivosťou ubytovania a skvelej kuchyne Časopis farnosti Strážnice – Na cestu

pútneho domu č. 3., kde sme trávili tento požehnaný čas. Otcom, ktorí nemali dosť prostriedkov na zaplatenie akcie, sme sa solidárne vyzbierali na účast. To je tiež jedna z veľmi pozitívnych vecí vytvárania atmosféry ako za čias prvých kresťanov, keď sa majetnejší delili s nemajetnými o prostriedky... Prekvapila nás náhla prepadovka televízie Noe a rádia Proglas, takže záznamy z tohto národného stretnutia budú isto dohľadateľné v archívoch týchto našich kresťanských médií. V sobotu večer sme sa ešte po programe spontánne zišli v jedálni a strávili do polnoci čas plný humoru, koštovaním dobrého vínka, hostýnskej vody, pesničkami z našich rodísk. Po celé stretnutie M.O. na Hostýne panovala medzi nami uvoľnená a radostná atmosféra, bolo cítiť, ako si Duch sv. vanie naozaj, kam chce, od srdca k srdcu. Zo Strážnice sme sa zišli na Hostýne napokon štyria z našej skupinky, zo Skalice prišli 3 otcovia a veľmi nás potešilo, že v okolí vznikli a vznikajú nové skupinky M.O. Stretli sme sa zo zástupcami z Bílovic a Kunovíc. Počasie vyšlo nádherne, zimná atmosféra Hostýna dodala stretnutiu tiež takú rozprávkovú idylku, niektorí nadšenci pre fotografiu si odniesli domov okrem duchovných zážitkov i neopakovaťeľné zábery z hostýnskej prírody i našej akcie. Otec Jožko Červenka nás na záver pozval 1. 5. 2013 na krátku pešiu púť otcov s deťmi zo Starého Města na Velehrad, v rámci prípravy osláv príchodu sv. Cyrila a Metoda na velkomoravský Velehrad. Rád toto pozvanie tlmočím chlapom našej farnosti. Odchod na Velehrad bude pravdepodobne od rozostavaného kostola v Starom Měste pri Uherskom Hradišti o 8.00. Na Velehrade bude sv. omša o 10.30. Marián a otcovia z našej strážnickej skupiny.

-8-

Informace Zprávy orelské jednoty Orel jednota Strážnice uspořádal ve Spolkovém domě dvě úspěšné výstavky ručních prací. První v prosinci, s vánoční tematikou, a pak v únoru na téma Velikonoce. Iniciátorkami výstavek byly paní Marie Sasínová a paní Lucie Uhmanová. Obě velice rády paličkují, a tak jsme mohli zhlédnout spoustu jejich výrobků, ale zároveň i ukázku paličkování. K nim se přidaly se svými pracemi i další ženy, a bylo se vskutku na co dívat a přemýšlet o tom, jak se to či ono dělá. Díky vám všem, které jste nám zpříjemnily předvánoční a postní nedělní odpoledne a také všem návštěvníkům, kteří nešetřili jak ústní, tak i písemnou pochvalou. Zároveň děkujeme všem, kteří přispěli ke zdárnému průběhu Orelsko – farního fašankového plesu. Hudbě Švitorka, kapele LORD, našim orelským mažoretkám, CM i taneční skupině folklorního souboru Demižón, dárcům cen do tomboly, vinařům za vzorky a přípravu koštu vín, mládeži za výzdobu sálu. Blahopřání Blahopřejeme sestře Anežce Sasínové, které bylo uděleno na Župním sjezdu župy Šilingrovy Čestné uznání a Stříbrná pamětní medaile Výkonným předsednictvem Orla, za dlouholetou činnost a rozvoj Orla v jednotě Strážnice. Sjezd se konal 8. 3. 2013 v Ratíškovicích. Velikonoční pozdrav "Pokoj vám!" Těmito slovy pozdravil Pán Ježíš své učedníky po zmrtvýchvstání. Pokoj Kristův a láska Ducha svatého kéž také naplní Vaše srdce a zůstává vždy ve Vás! Požehnané letošní velikonoční svátky všem svým členům i příznivcům přeje výbor jednoty Orla.


Příprava na 1. sv. zpověď a 1. sv. přijímání – Strážnice 2013 12. dubna (pátek): po „dětské“ mši sv. setkání rodičů 26. dubna (pátek): 17.30 hod. první nácvik sv. přijímání 6. května (pondělí): 17.30 hod. nácvik sv. přijímání 10. května (pátek): nácvik po „dětské“ mši sv. 11. května (sobota): od 9 hod. 1. sv. zpověď 12. května (neděle): slavnost 1. sv. přijímání: sraz v 10 hod. u fary, 10.30 hod. mše sv., 15 hod. požehnání

Poděkování Chtěla bych vyslovit velký dík všem, kteří svými modlitbami podporovali mého manžela v těžké nemoci a také všem, kteří jej doprovodili na poslední cestě. Díky Otci Lukášovi, Jackovi, Jiřímu a Petrovi. Marie Příkazská

Knihovna křesťanské literatury Spolkový dům, Masarykova 370 Vám nabízí dvě knihy, které se v soutěži KT Dobrá kniha roku 2012 umístily na prvních místech. Jako bychom dnes zemřít měli – Miloš Doležal Drama života, kněžství a mučednické smrti čihošťského faráře P. Josefa Toufara. Na knize je výjimečné téměř vše: dlouhé roky, po které se autor věnoval shromažďování materiálů, nakladatelství, které ji vydalo, a v neposlední řadě i jeho ohlas: kritický, čtenářský i duchovní. Kniha se setkala s velkým ohlasem nejen v církevním prostředí, ale vyhrála i prestižní anketu Lidových novin Kniha roku. Chci, abys byl – Tomáš Halík Hlavním tématem je tentokrát největší a nejdůležitější křesťanská ctnost – láska, mimo jiné láska k nepřátelům. Kniha o toleranci a vzájemném pochopení. Těšíme se na Vaši návštěvu: Pondělí, středa 9.30 – 11.00 Úterý 16.00 – 17.00

-9-

Divadelní představení Při příležitosti 1150 let od příchodu Cyrila a Metoděje na Moravu Vás srdečně zveme na divadelní představení CYRIL A METODĚJ,

Je patronem rytířů, vojáků, rolníků, sedláků, zemědělců aj. Je to sv. ………………………………

Poznáš, kdo je to?

které se uskuteční 19. dubna 2013 v kostele Panny Marie ve Strážnici po večerní dětské mši svaté. Hraje dětský amatérský divadelní soubor ze Strážnice. Bližší info na plakátech.

Svou službu římského biskupa a pastýře univerzální církve zahájil slovy: "Nebojte se! Otevřete, ba přímo rozrazte dokořán brány Kristu! Otevřete svá srdce, své životy, své pochybnosti, těžkosti, své radosti a city jeho spásné moci a dejte mu vstoupit do svých srdcí. Nebojte se! Kristus ví, co je v člověku. Jedině on to ví ... !" Zemřel 2. dubna 2005. Patřil k nejvýznamnějším postavám 20. století.

Úklid kostela Panny Marie

Je to blahořečený .........................................

Sobota 6.4. - skupina č. 4 - Svobodová M. Sobota 13.4. - skupina č. 5 - Stehlíková J. Sobota 20.4. - skupina č. 6 - Benešová B. Sobota 27.4. - skupina č. 7 - Rybecká A. Úklid je každou sobotu od 8:00 hod. Omlouváme se všem, kteří se těšili na slíbené pokračování vyprávění sestřičky Dobromily, že budou muset počkat na příští číslo Na cestu. Dali jsme tentokrát přednost aktuálním událostem ve farnosti. Děkujeme za pochopení.

Úkol pro starší děti Dubnový svatý… Legenda vypráví, jak si u pramene zásobujícího město postavil hnízdo drak. Obyvatelé museli každý den kvůli vodě na chvíli vylákat draka z hnízda. Jako návnada sloužila lidská oběť určená losem. Když los padl na královskou dceru, zoufalý král marně prosil o milost. Princezna byla předložena drakovi. V pravou chvíli se objevil náš svatý - jehož jméno určujeme - postavil se drakovi, zabil ho a princeznu zachránil. Vděční občané se zřekli pohanství a přijali křesťanství.


Rodinné Vás zve

centrum

Strážnice

Modlitby otců: pondělky od 20 hod. Modlitby mamek: úterý 30. 4. od 20 hod. Setkání u filmu: ,,FRANTIŠEK Z ASSISI“ středa 10. 4. od 18 hod. MAMINEC- společné tvoření „pytlíkových hraček“ pro děti středa17. 4. od 18.30 hod. PŘEDMÁJOVÁ NEALKODISKOTÉKA : pro mládež od 13 let –pátek 26. 4. v době od 18-22 hod. PROSÍME DĚVČATA (od 8. třídy), která by byla ochotná pomoci s hlídáním dětí během některých aktivit Rodinného centra. Jsou mezi námi mladé rodiny, které zde nemají možnost využít hlídání prarodičů, z různých důvodů (vzdálené bydliště,zaměstnání, nemoc...). Hlídání vždy po předešlé domluvě! DÍKY! Kontakt: [email protected],mob.603240533 facebook nebo osobně B. Bučková

- 10 -

OKÉNKO DO FARNÍ CHARITY Několik jiskřiček z našich služeb

Činnost charity je vlastně neustálý postoj služby potřebnému člověku. Často je tato práce hodně vyčerpávající, někdy je náročné podřídit vše přání klienta nebo to ani není možné. Přesto se o to snažíme stále znovu a lépe. V tomto okénku se s Vámi chceme rozdělit o pár jiskřiček - světel v denním šedém kolotoči starostí každé pracovnice. Tyto jiskřičky nám dávají sílu, že vše má smysl, že nad vším vítězí Láska a je důvod ji rozdávat. Dávají nám jistotu, že nejsou jen kříže, ale je i Vzkříšení, prostě, Pán je s námi! V sociálně terapeutické dílně Kotva se podařilo za poslední období zkvalitnit program i prostředí, do kterého klienti každý den dochází. Je to někdy velmi citlivé soužití a může být i vyčerpávající. Někdy zazní od klienta nádherná myšlenka, přímo od srdce. A proto se rádi s Vámi rozdělíme o malé chvíle radosti: „Já mám největší radost, když můžu někomu něco dát. A tak jsem hrozně ráda, že jsem se naučila plést volánkové šály, a ty rozdávám svým známým. Jsem šťastná, když vidím, jakou mají radost z mého dárku.“ ☺ „Já mám moc rád Velikonoce – to se otvírají vrata domů sousedů. I když jsme na sebe „nasoptění“, Velikonoce jsou dnem usmíření. Chodíme vyprášit děvčata a popovídat si.“☺ „Jsem moc rád, že chodím do Kotvy, nikdy jsem neměl tak bezvadnou partu, kde by mi bylo dobře.“ ☺ Při setkání s rodinnými příslušníky jsme vybrali některé z mnoha pozitivních reakcí: „chválíme s manželem celý kolektiv za trpělivost“, „vše dobré, jsem ráda, že umožňujete tuto činnost“, jsem rád, že služba existuje“, „děláte moc dobrou práci, která pomáhá mnoha lidem“…. Věříme, že i nadále si budeme moci poslechnout nějakou myšlenku z radosti řečenou, zachytit několik jiskřiček …


Chráněné dílny Ave Dílny, kde jsme si zvolili za největší módní poradkyni samotnou Pannu Marii, kterou zdravíme pozdravem AVE. I zde najdeme jiskřičku radosti od zákazníků, pro které naši zdravotně znevýhodnění pracovníci šijí, vyrábějí hračky nebo prodávají. Z některých dopisů: „…mockrát děkujeme za tepláčky pro syna a dcery, vážíme si toho, že jste pro ně ušili velikost, kterou již běžně nenabízíte, hned se do nich všechny děti oblekly a vesele běhaly po baráku! Už teď se děvčátka měří a těší se na vaše úpletové pruhované šatičky, které objednáme na jaře…“.P.K. “Dnes jsem v Kroměříži zakoupila rychlozavinovačku s motýlky z vaší chráněné dílny. Máme z ní s manželem obrovskou radost a doufáme, že jsme přispěli takto i vám na dobrou věc. Děkujeme a zdravíme všechny do střediska Ave“. Ši Posláním Charitní pečovatelské služby je pomáhat lidem tak, aby mohli žít co nejdéle ve svém domácím prostředí. Nebudeme zde psát pochvaly, které se k nám vracejí, ale chceme se teď o Velikonocích rozdělit o to podstatné. K úplnému naplnění poslání této služby dochází, pokud se podaří „našeho člověka“ doopatrovat doma, až do jeho smrti. Péče o umírajícího člověka je psychicky, fyzicky i časově náročnější než jiné služby, přináší ale jiskru, kterou jinde nenajdete. Poněvadž se pečovatelky při své práci do takových situací dostávají, dovedou si díky svým zkušenostem poradit i v nečekaných situacích. Například vyhodnotit zda v určitou chvíli zavolat kněze, lékaře, rodinu nebo volání odložit a prožít s umírajícím člověkem chvíli v modlitbě a držet ho přitom za ruku. Zpětně pak máme radost, že třeba po několikatýdenním doprovázení našeho klienta můžeme mít „tu čest“ zastavit se, sednout si k posteli a s modlitbou na rtech hladit odcházejícího klienta – bližního na Věčnost.

- 11 -

Nejen pro děti Milé děti, anděl ukazuje ženám prázdný Ježíšův hrob. Vidíte, jak jsou překvapené? Obrázek vybarvěte a přineste do sakristie. Při první dubnové dětské mši sv. budeme losovat výherce. Starší děti mají svůj úkol na straně 10. Také z jejich odpovědí budeme losovat výherce.

Vydává Římskokatolická farnost sv. Martina pouze pro vnitřní potřebu farnosti. Redakce si vyhrazuje právo zaslané příspěvky zkrátit. Vychází 30. 3. 2013, náklad 650 kusů Tisk: Tiskárna Sukupovi Své náměty a připomínky můžete vhodit do krabičky vzadu v kostele. nebo zaslat na e-mail : [email protected] webové stránky farnosti: www.straznice.farnost.cz Děkujeme všem přispěvatelům.


- 12 -

Duchovní slovo Prožíváme nejdůležitější křesťanské svátky Velikonoce

Recommend Documents