Kapitola druhá
Duchovní rozvoj Třebaže si každý z nás musí vytvořit vlastní, jedinečnou duchovní cestu, existují velmi dobře rozvinuté techniky pro rozvoj uvědomění. Na těchto technikách byl po tisíce let stavěn korpus duchovních stezek. Vzhledem ke kulturním odlišnostem nemusí být jedna metoda chápána v různých částech světa úplně stejně. Přesto však jsou vnitřní transformační aspekty stejné, protože jsou aplikovány na člověka univerzálně. Když se přenesete přes povrchní rozdílnost lidí, zjistíte, že jsme všichni lidské bytosti a že máme tutéž „vnitřní geografii“. Jsme však také jedinečné osobnosti, a proto každý z nás půjde po stezce, jež se bude v něčem lišit od pěšinek ostatních lidí. Duchovní cesta je směsicí společných rysů a individuálních rozličností. Svou cestu tedy musíme nalézt a musíme ji tvořit. Před několika lety napsal Richard následující příběh, který čtenáři umožnil nahlédnout do naší unikátní duchovní cesty. Mezi symboly příběhu můžete nalézt jak běžné charakteristiky člověka, tak i jedinečné aspekty našeho specifického objevování.
23
Probuzení Kdysi jsem se probudil – nebyl jsem docela vzhůru, ale byl jsem probuzen natolik, abych poznal, že jsem spal. Nebylo to takové probuzení, kdy máte jasnou mysl a jste připraveni vyběhnout do světa. Bylo to nejistá bdělost. Nacházel jsem se v prostorné místnosti. Rozhlédl jsem se okolo a poznal jsem, že stojím uprostřed davu tisíců, možná milionů lidí. Ti lidé většinou spali, byli však zároveň velmi zaměstnáni svými náměsíčnými aktivitami. Všichni dělali nějaký hluk a byli vytíženi různými druhy činností, které mi však nedávaly žádný smysl. Začal jsem se zajímat o to, jak dlouho jsem spal. Možná jsem byl někdy předtím vzhůru, možná že ne – vůbec jsem si na to nemohl vzpomenout. Při představě, že jsem byl nejspíše jen pár minut předtím stejně náměsíčný jako ostatní kolem mě, že jsem dělal nepochopitelný kravál a byl zaměstnán bezduchými aktivitami, jsem se začal třást. První, na co jsem pomyslel, byl útěk. Nakonec jsem však zůstal a začal pozorovat celé to podivné představení. Lidé kolem mě běhali sem a tam, ponořeni do činnosti, která neměla žádný smysl. Zdálo se mi však, že této práci přisuzují veliký význam. Všichni vyluzovali podivné zvuky – byly to jedinečné tóny. Některé z těchto zvuků se potkávaly s jinými tóny kolem. Když došlo ke střetu zvuků, lidé se snažili vydávat tóny ještě hlasitější a jejich aktivita rapidně vzrostla. Snažili se patrně překřičet hlasy ostatních. Vzpomněl jsem si na sen (nebo to bylo jiné období bdělosti?), který jsem měl, o úžasném pěveckém sboru uprostřed obrovské místnosti. Všechny hlasy byly naprosto harmonické a všechny aktivity lidí jsem viděl v klidném, jasném světle. Vtěsnal jsem se do davu. Mnoho lidí se věnovalo vlastním záležitostem na periferii. Zjistil jsem, že někteří se soustředili na obzvláště hlasité a přitažlivé osoby a zkoušeli je imitovat. Zvuky, jež vyluzovali, nebyly nikterak příjemné. 24
Byly však velmi hlasité a já jsem byl jimi přitahován. Těsně předtím, než bych mohl být polapen tímto skupinovým magnetismem, jsem se zastavil. Měl jsem nejasnou vzpomínku na to, jak jsem se o totéž snažil už mnohokrát během svého náměsíčného stavu. Ta vzpomínka byla velmi nepříjemná. Jak jsem pokračoval v chůzi davem, zahlédla jsem mnoho dalších skupin, které tvořili hluční a svárliví lidé. Na chvíli jsem se posadil a sledoval konkrétní rozvíjející se scény. Jak jsem tak seděl, postřehl jsem uprostřed místnosti překrásnou a přitažlivou osobu. Aktivity tohoto muže nebyly tak zběsilé, jako tomu bylo u činnosti ostatních. Zvuk, který vydával, byl čistý, školený a krásný. Stál v samém centru mezi zástupy a mluvil jazykem, jemuž nikdo nerozuměl. Ukázal prstem na střed místnosti. Zazpíval svou nádhernou píseň a zmizel. Lidé, kteří se kolem něho shlukli, byli velmi překvapeni. Chtěli, aby se pro ně vrátil a vzal je s sebou. Plakali a plakali, dokud jeden z nich nenakreslil obraz ukazujícího prstu toho zvláštního muže. Pověsil ho tam, kde muž původně stál. Dav lidí se shromáždil, aby ten obraz uctil. Povídali si o tom, že se neznámý muž jednoho dne vrátí a vezme je s sebou do jiného světa. Nikoho nenapadlo podívat se směrem, kterým neznámý ukazoval. Brzy odnesli obraz ukázat jiné skupině lidí a snažili se je přimět, aby namalovaný ukazováček uctívali. Obraz mohl ukazovat jakýmkoliv směrem – nikdo to však nezaznamenal ani o to nedbal. Náhle jsem z dálky uviděl objekt jejich uctívání. Stál nepovšimnut a v tichosti zhruba v prostředku obrovské místnosti. Díval se na počínání oněch lidí a jeho pohled vyjadřoval hluboký zármutek. Všiml si, že jej pozoruji, a usmál se na mě. Jeho úsměv byl tak hluboký, že mi vytrhl srdce z těla a omyl je svými slzami. Cítil jsem smutek, ale rovněž jsem v sobě objevil dostatek síly, abych se mohl pohnout z periferie místnosti a kráčet k jejímu středu.
25
Jak jsem se pohyboval směrem k prostředku místnosti, všechno se začalo uklidňovat a lidé přestávali vyvíjet zběsilou aktivitu. Čím více jsem se přibližoval ke středu, tím početnější byla skupina lidí, kteří se snažili sladit své hlasy. V hlasech těchto lidí i v jejich pohybech bylo možné postřehnout jiskřičky krásy. I zde byli lidé, již tvořili hloučky a srocovali se kolem přitažlivých osobností, ale zvuky, jež vyluzovali, byly jemné a jejich činnost nebyla tak roztržitá. Na chvíli jsem se v jedné takové skupině zastavil, abych si vychutnal melodické tóny a zdvořilost lidí. Připomínalo mi to zastávku, na níž jsem mohl odložit některé své vnitřní zábrany, jež jsem si vybudoval za účelem obrany proti hrubým zvukům a nepřátelsky naladěným lidem na okraji místnosti. A pak jsem ji potkal. Čekala na mne. Od okamžiku, kdy jsme se setkali, jsme věděli, že je naším osudem podniknout cestu do středu místnosti společně. Naše písně byly neoddělitelné a harmonické. Setrvali jsme na chvíli v této skupině, abychom se uzdravili a poučili. Jednoho dne, když jsme seděli na tichém okraji skupiny, jsme uslyšeli slabou ozvěnu dokonalého zvuku, který vycházel ze středu místnosti. Naše srdce poskočila radostí, dlouhodobý zármutek zmizel a my jsme pocítili moc naděje a štěstí. Zničehonic jsme byli plni touhy nalézt ten zvuk a to světlo, které vycházely ze středu místnosti. Cítili jsme se jako můry, jež jsou vábeny plamenem. Chtěli jsme splynout v jedno se zvukem, jejž jsme vnímali. Společně jsme opustili skupinu laskavých lidí a vydali se směrem k centru. Brzy se slabá ozvěna změnila v hlasitou hudbu, jež naplňovala naši mysl i srdce. Ocitli jsme se v tváří v tvář úžasnému, nepředstavitelně bílému světlu, jasnému tak, že to nelze popsat. Zdálo se, že je nějakým způsobem propojeno s tím hlubokým a silným zvukem. Vzpomněli jsme si na varování, že člověk nemůže dojít do centra a přežít. Lidé říkali, že se spálíme jako můry, jež se dostanou těsně k pla26
menu. Tvrdili, že bychom se neměli přiblížit tomuto místu. My jsme se však podívali jeden na druhého a se smíchem jsme vstoupili do toho nekonečného světla. Byl to účel naší existence – buď se společně probudit, nebo zemřít. Všechno bylo stejné jako předtím, a přitom naprosto odlišné. Zpočátku to vypadalo, jako by odešly veškeré naše vědomosti a my jsme vpluli do nového světa. Posléze se nám vybavily naše poznatky a my jsme se snažili zvyknout si na tento nový svět, který nějakým způsobem existoval v rámci našeho starého, dobře známého světa. Pochopili jsme, že bdělost není vyhasnutí ani průnik do naprosto rozdílného světa. Místo toho jsme začali zpívat své vlastní písně uprostřed davu náměsíčných lidí, osob, jež byly jen částečně vzhůru, a hrstkou těch, kteří rovněž podnikli stejné dobrodružství. Tuto knihu jste vzali do rukou pravděpodobně proto, že se zajímáte o svůj duchovní rozvoj. Možná jste ji otevřeli jen ze zvědavosti. Ať už jste se rozhodli účastnit se hledání z jakéhokoliv důvodu, bezpochyby vás to změní. Jestliže si přečtete tuto knihu a budete provádět cvičení, jež obsahuje, zakusíte změny, jež přesahují obyčejné sbírání informací. Riskujete tím, že ztratíte své perspektivy, priority, pocity, způsoby chování a také své uvědomění. Tyto životní převraty zrcadlí proces duchovního rozvoje. Změny, které nastanou, budou podstatné, ačkoliv k nim obvykle dochází postupně. Budou však hmatatelné dokonce již od počátku. Výrazným způsobem promění kvalitu vašeho života. Změna priorit Jakmile se záměrně rozhodnete rozvíjet svou duchovní podstatu, možná zjistíte, že se vaše priority posunují, a to alespoň ve vědomé rovině. Třebaže se materialistická přání nemusí zcela rozdrobit, začnou pomalu ustupovat priori27
tám, jež jsou spojeny s duchovním vývojem. Aspekty spojené s otupováním vědomí, jako jsou hodiny strávené v nákupních centrech či pravidelné víkendové večírky, budou pravděpodobně nahrazeny touhou zbystřit vnímání, tedy například výlety do přírody či posezením ve vaší zahradě. Richard nezapomíná uvést příklad ze své vlastní zkušenosti: Po jedné středeční přednášce v Chicagu jsem byl Pirem Vilayatem Inayatem Khanem1 zasvěcen do tajů západního súfického řádu2. Následující pátek večer jsem se s ním měl zúčastnit víkendového semináře v Madisonu ve americkém státě Wisconsin. Předtím jsem hrál poker a popíjel pivo s kamarády. V sobotu jsem měl rozhovor s Pirem Vilayatem týkající se duchovní praxe. První věc, na kterou se mě zeptal, byla: „Kde jsi byl minulou noc?“ Jeho tichá, avšak mocná slova mi pronikla do srdce a po dobu dalších pěti let jsem se nedotkl alkoholu. To samozřejmě neznamená, že nesmíte pít nic kromě vody, abyste se dostali na správnou duchovní cestu. Já jsem se ale rozhodl nepít alkoholické nápoje, dokud nezjistím, co stojí v pozadí všech mých aktivit. Nejobtížnější na změně priorit je, že znervózňuje a rozčiluje lidi kolem vás. Přátelství se obvykle vytvářejí na základě společných zájmů a aktivit. Když získáte jiné zájmy a aktivity, vaši přátelé mají často pocit, jako by vypadli ze hry, či jako by byli dokonce odstrčeni. Pokud jste zadaní, může se vašemu partnerovi či partnerce zdát, že už pro vás nehraje tak důležitou roli jako předtím. Možná bude potřebovat ujistit o tom, že o něj máte stále zájem. Někdy je třeba uvolnit pouta s těmi kamarády, kteří se vás snaží zatáhnout zpět k vašim starým prioritám. Pokud je to však jen trochu možné, je lepší přetvořit tyto vztahy pomocí lásky, trpělivosti a příkladnosti. Když mluvíme se skupinami osob, jež se snaží transformovat své vědomí a duchovně růst, mnoho jejich dotazů se točí kolem ztráty, 28
kterou tito lidé pociťují. Cítí se odloučeni od svých starých přátel a objevují v sobě touhu po spojení s novými přáteli, kteří by sdíleli jejich priority. Proměna, a to zejména ta duchovní, čas od času vyžaduje určité oběti. Není však potřeba o odevzdání usilovat – přijde k vám samo jakožto důsledek změn, které podnikáte, toho, jak myslíte, a toho, čím se řídíte na své duchovní cestě. Změna perspektivy Duchovní rozvoj závisí na změně perspektivy vidění světa. Existují tři základní směry, jimiž se může vaše uvědomění ubírat při změně perspektivy. Jedná se o posun do výšky, do šířky a do hloubky. Tyto směry jsou popsány níže. Posun do výšky je nejčastější způsob, o kterém lidé uvažují, když se rozhodují vybrat si duchovnější perspektivu. Představujeme si hvězdy a vrcholky hor, proto máme pocit, že když budeme směřovat do výšky, povzneseme se nad každodenní život a starosti. Snažíme se nad ně povznést, abychom uviděli komplexní obraz svého života či spleť příčin, které stojí za jednotlivými událostmi. Možná chceme pochopit vyšší záměr svého života. Ptačí perspektiva nám pomáhá oddělit se od tahu života, zejména pak jeho emocionálních aspektů, abychom alespoň částečně pochopili požadavky, které jsou na nás nakládány, aniž bychom byli přemoženi naší vlastní životní pozicí. Je dobré pozvednout se do výšin skrze duchovní praktik, čímž dojde k nastavení nových priorit. Zabráníme tomu, abychom byli přemoženi tlakem, který na nás vyvíjejí požadavky života. Tato cesta do výšin se však může změnit ve zbabělý únik (často nazývaný duchovním překlenutím), pakliže ji využíváme k tomu, abychom se vypořádali s nevyhnutelnými komplikacemi každodenního života.
29
Dalším způsobem změny uvědomění je rozšíření perspektivy prostřednictvím empatie a tvořivé představivosti. K tomu dochází tehdy, když si uděláte čas naslouchat osobám ve vašem okolí a když se snažíte porozumět jejich perspektivám, jako by to byly vaše vlastní. Stává se to, jakmile pozorujete bytosti okolo vás a pokoušíte se pochopit svět z jejich úhlu pohledu. Děje se tak v okamžiku, kdy k vám promlouvají nejenom lidi, ale i zvířata, rostliny a kameny. Díky těmto prožitkům se rozšiřují vaše horizonty a své srdce otevíráte životu. Život vás na oplátku odměňuje větší harmonií, představivostí a moudrostí. Prohlubování perspektivy vás přivede do přechodných, klamných oblastí vašich hlubších emocí a těch aspektů vaší bytosti, jichž si nejste vědomi. Většina z nás žije odříznuta od velké části svých pocitů a není si zcela vědoma komplexnosti, jež zahrnuje vlastní Já. Jakmile prohloubíte svou perspektivu, objevíte úžasný poklad. V této hloubce naleznete také určité aspekty, jichž jste se obávali a které se skryly před vaším bdělým uvědoměním. Tím se obohatí váš život. Jakmile objevíte vlastní emoce a skryté vlastnosti a integrujete je do vašeho vědomí, pocítíte nárůst síly. Některé náboženské skupiny promítají negativnější hlubinné aspekty směrem k nevěřícím osobám či ke „zlým bytostem“ a požadují, aby jejich přívrženci měli pouze ctnosti. To však vede k dvěma zásadním problémům. První problém spočívá v ochromení duchovního rozvoje kvůli zatracování celku osobnosti. Druhá potíž se skrývá v tom, že dané tradici dominují nebo ji ohrožují vlastnosti, jež odmítá. Jedná se o skryté vlastnosti jedinců, jež nemohou zůstat potlačeny napořád. Při objevování různých duchovních stezek byste proto měli být vždy ostražití vůči některým nevyváženým cestám, jež neposkytují nástroje k odhalení všech tří výše zmíněných perspektiv.
30
