DUCHOVNÍ PÉČE PŘI MIMOŘÁDNÝCH UDÁLOSTECH

Diecézní charita Plzeň

DUCHOVNÍ PÉČE PŘI MIMOŘÁDNÝCH UDÁLOSTECH

sborník ze semináře

Plzeň 22. února 2005

OBSAH: Předmluva (Mgr. Karel Šimr, Diecézní charita Plzeň) … str. 3 Integrovaný záchranný systém, ochrana obyvatelstva a možnosti duchovní péče při řešení mimořádných událostí a krizových stavů (Ing. Zdeněk Procházka, Ministerstvo vnitra – generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR) … str. 4 Role duchovního při mimořádných událostech (Vítězslav Vurst, ADRA, Psychosociální intervenční tým) … str. 10 Duchovní služba v krizových situacích (pplk. Mgr. Tomáš Holub, hlavní kaplan Armády ČR) … str. 14 Duchovní péče a krizová intervence při mimořádných událostech v Německu (Diakon Reiner Fleischmann, Notfallseelsorge, Biskupství řezenské)… str. 18 Úvod do psychologické pomoci lidem, kteří prožili traumatizující událost (Mgr. Blanka Nechvátalová, Psychologická služba Hasičského záchranného sboru PK) … str. 21

Duchovní péče při mimořádných událostech Plzeň, 22.února 2005 sborník ze semináře

Kde hledat pomoc při řešení jednotlivých krizových situací? (Ing. Štěpánka Syrovátková, Občanská poradna Plzeň)… str. 23 Supervize jako pomoc pomáhajícím (MUDr. Jan Freml) … str. 26

editor sborníku: Karel Šimr Vydala Diecézní charita Plzeň V Plzni, 2005 Diecézní charita Plzeň Hlavanova 16, 326 00 Plzeň http://www.charita.cz/plzen email: [email protected], [email protected]

-1-

PŘEDMLUVA Mgr. Karel Šimr, Diecézní charita Plzeň Co si představit pod spojením „duchovní péče při mimořádných událostech“? Jaká je role duchovního v pomoci při a po individuálním či hromadném neštěstí? Co by měl člověk, poskytující duchovní pomoc, vědět a umět, aby postiženým jednotlivcům a společenství církve i obce pomohl vyrovnat se se zraňující událostí? Na tyto a podobné otázky hledalo v Plzni 22. února 2005 odpovědi několik desítek účastníků odborného semináře, pořádaného Diecézní charitou Plzeň. Zahraniční i domácí zkušenosti ukazují, že nejen v nemocnicích, v armádě či ve vězení, ale i v rámci integrovaného záchranného systému má duchovní pomoc své místo. Dotvrzuje to i dohoda o spolupráci „při přípravě a realizaci opatření v oblasti ochrany obyvatelstva, zejména humanitární, psychologické a duchovní pomoci“, uzavřená v lednu 2003 mezi Ministerstvem vnitra – generálním ředitelstvím Hasičského záchranného sboru ČR na jedné straně a Ekumenickou radou církví v ČR a Českou biskupskou konferencí na straně druhé. Na základě uvedené rámcové smlouvy probíhá proces dotváření konkrétních podob spolupráce na regionální úrovni. V ČR jsme v této oblasti stále na počátku, ve fázi učení se a sbírání zkušeností. Doufáme, že k tomuto procesu přispěl i plzeňský seminář, který farářům, studentům teologie i pracovníkům charitativních organizací nabídl základní orientaci v problematice a impulsy pro vlastní práci s lidmi, do jejichž života zasáhla mimořádná událost. Sborník příspěvků z něj právě dostáváte do rukou. Náš dík patří všem přednášejícím, kteří se svého úkolu zhostili bez nároku na odměnu, a také Biskupství plzeňskému, které účastníky semináře hostilo ve svých prostorách. Dovolujeme si vás ještě odkázat na stránky Diecézní charity Plzeň (www.charita.cz/plzen), kde pod odkazem „KRIZOVÁ SLUŽBA“ najdete nejen elektronickou podobu tohoto sborníku, ale i další materiály a informace, které vám mohou být k užitku.

-2-

INTEGROVANÝ ZÁCHRANNÝ SYSTÉM, OCHRANA OBYVATELSTVA A MOŽNOSTI DUCHOVNÍ PÉČE PŘI ŘEŠENÍ MIMOŘÁDNÝCH UDÁLOSTÍ A KRIZOVÝCH STAVŮ Ing. Zdeněk Procházka, MV – generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR

1. Integrovaný záchranný systém (dále jen IZS) Integrovaný záchranný systém (dále jen "IZS") je určen pro koordinaci záchranných a likvidačních prací při mimořádných událostech včetně havárií a živelních pohrom. IZS není institucí. Je to systém s nástroji spolupráce a modelovými postupy součinnosti (typovými činnostmi) a je součástí systému pro zajištění vnitřní bezpečnosti státu. Je jím naplňováno ústavní právo občana na pomoc při ohrožení zdraví nebo života. 1.1. Charakteristika IZS Základním předpisem IZS je zákon č. 239/2000 Sb. o IZS a změně některých zákonů, ve znění zákona č. 320/2002 Sb. (dále jen "zákon o IZS"). Zákonem o IZS se upravuje problematika ochrany obyvatel na úrovni státní správy a samosprávy, fyzických osob, právnických osob a podnikajících fyzických osob. Ochrana obyvatel (OO) zde stojí vedle IZS. OO, v pojetí zákona o IZS znamená varování, evakuaci, ukrytí, nouzové přežití obyvatel, je součástí záchranných a likvidačních prací při řešení mimořádné události (MU) a tedy součástí IZS, její úkoly jsou soustředěny i na fázi řešení MU, které je za hranicí záchranných, likvidačních prací a je využívána i pro řešení krizových situací. 1.2. Některé pojmy v IZS Záchrannými pracemi se rozumí činnost k odvrácení nebo omezení bezprostředního působení rizik vzniklých mimořádnou událostí (ohrožení života, zdraví, majetku, životního prostředí). Likvidačními pracemi jsou činnosti k odstranění následků způsobených mimořádnou událostí. Havárie je mimořádná událost vedená v souvislosti s provozem technických zařízení, budov, při nakládání s nebezpečnými chemickými látkami, nebezpečnými odpady či jejich přepravě. IZS se zabývá koordinací záchranných a likvidačních prací při mimořádných událostech (působení sil a jevů vyvolaných člověkem či přírodními vlivy). -3-

1.3. Složky IZS Základními složkami IZS podle § 4 odst. a) zákona o IZS jsou Hasičský záchranný sbor ČR a jednotky požární ochrany zařazené v plošném pokrytí území kraje, Policie ČR a Zdravotnická záchranná služba ČR, které jsou schopny rychle a nepřetržitě zasahovat, mají celoplošnou působnost na území celého státu, provozují telefonní linku tísňového volání. Ostatní složky IZS podle § 4 odst. 2 zákona o IZS jsou vyčleněné síly a prostředky ozbrojených sil armády, ostatní ozbrojené bezpečnostní sbory ostatní záchranné sbory, orgány ochrany veřejného zdraví (hygienická stanice), havarijní, pohotovostní, odborné a jiné služby, zařízení CO, neziskové organizace a sdružení občanů, s nimiž jsou uzavřeny smlouvy a které jsou zařazeny do havarijních plánů. 1.4. Osobní a věcná pomoc Zákon o IZS kromě toho, že sdružuje složky k řešení mimořádných událostí, může ke spolupráci využít také princip osobní a věcné pomoci. Věcnou pomocí je poskytnutí věcných prostředků při provádění záchranných a likvidačních prací a při cvičení na výzvu velitele zásahu, hejtmana kraje nebo starosty obce; věcnou pomocí se rozumí i pomoc poskytnutá dobrovolně bez výzvy, ale se souhlasem nebo s vědomím velitele zásahu, starosty obce. Osobní pomocí je činnost nebo služba při provádění záchranných a likvidačních prací a při cvičení na výzvu velitele zásahu, hejtmana kraje nebo starosty obce; osobní pomocí se rozumí i pomoc poskytnutá dobrovolně bez výzvy, ale se souhlasem nebo s vědomím velitele zásahu, starosty obce nebo hejtmana kraje. Důležitou roli zde hraje plánovaná pomoc na vyžádání (§ 21 zákona o IZS) na základě dohody uzavřené mezi HZS a ostatními složkami IZS. 1.5. Financování zapojení v IZS Za poskytnutí věcné nebo osobní pomoci náleží právnické nebo fyzické osobě peněžní náhrada. Náhradu poskytuje krajský úřad, v jehož územním obvodu byla pomoc poskytována. Vyplácí se do 6 měsíců od ukončení záchranných nebo likvidačních prací.

-4-

Jde-li o vykonání osobní pomoci, u níž nelze určit výši náhrady dohodou nebo postupem podle zvláštních právních předpisů, stanoví se náhrada ve výši, která odpovídá obvyklé mzdě za stejné či podobné práce nebo služby. Při stanovení náhrady za věcnou pomoc se vychází z výše výdajů vzniklých povinnému nebo z výše náhrady obvykle účtované za použití stejného nebo obdobného věcného prostředku v době jeho poskytnutí, zjištěné podle zvláštního právního předpisu. 1.6 Úkoly územních správních úřadů. Působnosti stanovené krajskému úřadu, obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností a obecním úřadům ostatních obcí při koordinaci záchranných a likvidačních prací zákonem o IZS jsou výkonem státní správy v přenesené působnosti. Usměrňování a výstavba IZS přísluší Ministerstvu vnitra podle § 12, odst. 1, písmo m) tzv. kompetenčního zákona a § 7 zákona o IZS. Úkoly Ministerstva vnitra, a rozhodující část úkolů krajského úřadu a obcí s rozšířenou působností v IZS a v ochraně obyvatel plní Hasičský záchranný sbor ČR jeho generální ředitelství na Ministerstvu vnitra, HZS krajů vůči orgánům krajských úřadů a orgánům obcí s rozšířenou působností. Poskytuje krajům a obcím s rozšířenou působností "servis". Hejtmani krajů a starostové obcí s rozšířenou působností tak mají zejména kontrolní funkci a výkonnou funkci mají v případě, že převezmou koordinaci záchranných a likvidačních prací. 1.7 Obecní úřady s rozšířenou pravomocí, obce Starosta obce s rozšířenou působností vedle pravomocí a úkolů starosty každé obce podle § 16 zákona o IZS má podle § 13 zákona o IZS navíc, následující úkoly: Koordinuje záchranné a likvidační práce při řešení mimořádné události vzniklé ve správním obvodu obecního úřadu obce s rozšířenou působností, pokud jej velitel zásahu o koordinaci požádal. Zákon o IZS stanoví orgánům obce, aby zajišťovaly připravenost obce na mimořádné události a podílely se na provádění záchranných a likvidačních prací a na ochraně obyvatelstva.

-5-

1.8 Obecní úřad každé obce Organizuje přípravu obce na mimořádné události, podílí se na provádění záchranných a likvidačních prací s IZS, zajišťuje varování, evakuaci a ukrytí osob před hrozícím nebezpečím, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak, hospodaří s materiálem CO, poskytuje HZS kraje podklady a informace potřebné ke zpracování havarijního plánu kraje nebo vnějšího havarijního plánu, podílí se na zajištění nouzového přežití obyvatel obce, vede evidenci a provádí kontrolu staveb civilní ochrany nebo staveb dotčených požadavky civilní ochrany v obci. 1.9 Spolupráce mezi starostou obce s HZS kraje Organizační složky HZS ČR navazující na územní a správní členění jsou: Krajské ředitelství HZS kraje - má sídlo v kraji, plní úkoly krajského úřadu v oblasti koordinace záchranných a likvidačních prací, které mu ukládá zákon o IZS, a pomáhá ve strategickém řízení IZS hejtmanům krajů. Územní odbory HZS kraje - mají sídlo zpravidla v bývalém okresním městě, které je současně obcí s rozšířenou působností. Územní odbor je podřízen ředitelství HZS kraje a v jeho čele stojí ředitel územního odboru HZS kraje. Stanice je podřízena územnímu odboru HZS kraje a její činnost řídí velitel stanice. Psychologická služba HZS - hlavními úkoly psychologické služby u HZS ČR je zajišťovat posttraumatickou péči o příslušníky, odstraňovat pozásahový stres příslušníků, záchranářů, provádět školení a výcvik ke zvýšení psychické odolnosti a sociální kompetence řídících a výkonných pracovníků, participovat na odborné přípravě příslušníků HZS ČR, poskytovat psychologické služby příslušníkům v rámci rekondičních programů při ozdravných pobytech. Psychologové u HZS mají dále pomáhat obětem mimořádných událostí, poskytovat psychologickou pomoc obětem nehod a katastrof, podílet se na přípravě zdrojů psychosociální pomoci v regionu a koordinovat jejich využití při mimořádných událostech většího rozsahu, při této činnosti musí využívat neziskových organizací a občanských sdružení pracujících v oblasti psychosociální pomoci, podle potřeby, související s výkonem služby, poskytovat psychologické služby rodinám příslušníků a ostatních záchranářů. -6-

Jejich úkolem je také připravovat podklady pro personální práci, ověřovat osobnostní způsobilosti nováčků, provádět psychodiagnostická vyšetření hasičů, zjišťovat osobnostní kompetence příslušníků pro zařazení do řídících a speciálních funkcí, podle zadání provádět psychologická vyšetření a odborná stanoviska při rozhodování v personálních otázkách.

2. Ochrana obyvatelstva 2.1. Úvod Humanizace jako kulturně etická stránka života lidského rodu má své kořeny ve středověku. Předmětem jejího zájmu je člověk. Bojuje proti tomu, co páchá násilí na lidskosti. Humanitární pomoc je projevem sounáležitosti lidského rodu, jejímž výsledkem je pomoc lidem, kteří se ocitli v nesnázích, ohrožení života, nebo zdraví. 2.2. Základní pojmy Humanitární pomoc (HP) Domácí humanitární pomoc Zahraniční humanitární pomoc Finanční humanitární pomoc Humanitární pomoc formou poskytování služeb Základní životní potřeba Zákonná podpora: Zákon č.:239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů ve znění zákona ve znění zákona č.320/2002 Sb., Zákon č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy a o změně některých souvisejících zákonů Nařízení vlády č. 463/2000 pravidla přijímání a poskytování HP ve znění nařízení č. 527/2002 Sb., Usnesení vlády č. 153/1995, 324/1996 - zásady poskytování zahraniční humanitární pomoci a další Vyhláška 328/2001 Sb., o některých podrobnostech zabezpečení IZS Vyhláška 380/2002 Sb., k přípravě a provádění úkolů ochrany obyvatelstva 2.3. Zahraniční humanitární pomoc Formy zapojování do mezinárodních záchranných operací jsou: • vyslání záchranné jednotky • vyslání odborníků • poskytnutí odborných informací • poskytnutí materiální, finanční případně jiné formy pomoci

Zásady rozhodování o poskytnutí HP do zahraničí: Dodržet proporcionalitu mezi celkovými disponibilními finančními a technickými prostředky a prostředky, které jsou k dispozici. Teritoriální hledisko upřednostňuje realizaci HP v blízkém okolí ČR. Do vzdálenějších regionů pak upřednostňovat finanční či poradenskou pomoc. HP bude přednostně zajišťována ve spolupráci s mezinárodními humanitárními organizacemi s cílem dosažení maximálního využití dostupných zdrojů. 2.4. Vnitřní humanitární pomoc Zdroje Nouzového přežití (humanitární pomoci): • vláda prostřednictvím Státní správy hmotných rezerv podle zákona 241/2000 Sb., (vyčleněno 3500 balíčků HP), • jednotlivé resorty, • orgány státní správy a samosprávy, • nevládní církevní a charitativní organizace • právnické a fyzické podnikající osoby, • jednotlivci Obsah humanitární pomoci: • HP věcná, materiální zahrnuje poskytování základních předmětů pro zabezpečení a záchranu postiženého obyvatelstva (nejnutnější potřeby) • HP finanční zahrnuje poskytnutí finančních prostředků postiženým a je vždy účelově vázána • poradenská pomoc • duchovní a psychologická pomoc, • kombinovaná pomoc 2.5. Způsob realizace nouzového přežití v ČR Nouzové přežití představuje souhrn činností a postupů věcně příslušných orgánů, dalších zainteresovaných subjektů a samotných občanů, prováděných s cílem minimalizovat negativní dopady mimořádných událostí na zdraví a životy postiženého obyvatelstva. Opatření nouzového přežití navazují na evakuaci obyvatelstva z postiženého území nebo jsou realizována přímo v prostoru ohroženém následky mimořádných událostí. Opatření nouzového přežití se plánují pro řešení událostí, které vyžadují vyhlášení třetího nebo zvláštního stupně poplachu a zapracovávají se do havarijního plánu kraje ve formě plánu nouzového přežití a zahrnují : -8-

a) nouzové ubytování, b) zásobování základními potravinami, c) nouzové zdroje pitné vody, d) nouzové zásobování pitnou vodou, e) nouzové základní služby obyvatelstvu, f) nouzové dodávky energií g) organizování humanitární pomoci Stanice HZS kraje Pro potřeby každé stanice HZS kraje bude vytvořena jedna základní souprava materiálu k okamžitému použití, která bude v případě potřeby vyvezena silami a prostředky stanice. Její použití se předpokládá zpravidla po vyhlášení prvního nebo druhého stupně poplachu. Souprava bude obsahovat nejnutnější vybavení minimálně pro 20 osob. Kompletace souprav dokončena v roce 2003. Územní odbor Pro potřeby územního odboru HZS kraje bude vytvořena jedna souprava materiálu k následnému použití a bude vyvážena silami územního odboru. Její využití se předpokládá při vyhlášení druhého a vyššího stupně poplachu. Bude obsahovat materiál nouzového přežití pro minimálně 50 osob. Kompletace a doplnění do roku 2005. Na krajské úrovni bude provedeno vybavení kontejnery nouzového přežití pro 25-50 osob. Kraje budou mít 15 kontejnerů s celkovou kapacitou 375 750 osob. K zabezpečení nouzového přežití obyvatelstva na centrální úrovni se vytvoří pohotovostní kapacity pro 3 000 postižených: základny humanitární pomoci pro 2 250 osob v působnosti Ministerstva obrany, pro 750 osob v působnosti Ministerstva vnitra.

3. Zásady pro poskytování náboženské pomoci 3.1. Zákonná východiska a odůvodnění zařazení náboženské pomoci do úkolů civilní obrany Dodatkové protokoly I a II k Ženevským úmluvám ratifikované Českou republikou v roce 1990 a vydané ve sbírce zákonů č.168/1991, čl.61. -9-

Zmínka o náboženské pomoci byla doplněna na čtvrtém zasedání Diplomatické konference. Při předkládání bylo uvedeno, že ztráty civilního obyvatelstva v konfliktu opravňují přítomnost duchovního personálu, poskytujícího duchovní pomoc umírajícím a raněným. Není úmyslem vnutit duchovní personál civilním obranám států, nýbrž jen zajistit, aby tam, kde existuje, byl respektován. 3.2.Definování pojmu „náboženská pomoc“ Duchovní pomoc lze chápat jako poskytnutí duchovní služby, náboženské posily člověku ve vyhraněných životních situacích, kterou poskytují výhradně duchovní, resp. kněží. Stejně jako duchovní pomoc lze chápat psychosociální pomoc pro ostatní populaci. Nejde o žádnou z forem materiální pomoci. 3.3. Absence opatření krizového managementu k poskytování duchovní pomoci Aktuálnost řešení této otázky vyplývá z poznatku, že dosud na jednotlivých úrovních orgánů krizového managementu nebyla plánována ani v praxi nějakým způsobem realizována krizová opatření týkající se poskytování duchovní pomoci. Otázka duchovní pomoci není zmíněna v žádných stávajících zákonných normách (v zákoně 239/240/2000 Sb., o IZS a změně některých zákonů o krizovém řízení, ani v Nařízení vlády 463/2000 o stanovení pravidel zapojování do záchranných operací, poskytování a přijímání HP). 3.4. Účel Stanovit základní pravidla k vytváření prostředí pro organizování a zabezpečování poskytnutí duchovní pomoci postiženým a strádajícím osobám při mimořádných událostech, resp. krizových situacích spojených s válečným konfliktem, velkými živelními pohromami, průmyslovými haváriemi a sociálními konflikty (dále jen krizovými situacemi). Vytvořit pro duchovní resp. církevní personál (dále jen duchovní personál) nezbytný status umožňující jim poskytnout duchovní pomoc.

Při vzniku krizové situace informovat zástupce církví o stavu, a to v nezbytném rozsahu z hlediska poskytování duchovní pomoci. K zabezpečení duchovní pomoci krizovými štáby, dle konkrétních potřeb a zvážení příslušného orgánu krizového řízení: pověřit člena (nebo skupinu pracovníků) krizového štábu, který bude pracovat se zástupci církví jak v období „klidu“ tak v době krizové situace, nebo začlenit zástupce církví do krizového štábu a tím informovat tyto subjekty přímo.

3.6. Předpokládané cílové skupiny osob pro poskytování duchovní pomoci Duchovní pomoc je určena a chápána jako pomoc a podpora raněným, umírajícím a evakuovaným osobám. Cílovou skupinou je také postižené a strádající obyvatelstvo a pozůstalí. Dalším polem působnosti duchovní pomoci je pohřbívání, zejména pak hromadné pohřbívání osob. V neposlední řadě je cílovou skupinou této pomoci také výkonný záchranářský a řídící personál. 3.7. Předpokládaná místa pro poskytování duchovní pomoci Duchovní pomoc bude poskytována v místech nouzového ubytování, stravování apod., v evakuačních střediscích, nástupních a výstupních evakuačních stanicích, nemocnicích a obdobných zařízeních, kde jsou umísťovány postižené osoby. Dále bude duchovní služba působit v místech kolektivní ochrany osob, především ve velkokapacitních úkrytech, v místech pohřbívání, zejména hromadného pohřbívání osob, v místech provádění záchranných prací, kde již nehrozí bezprostřední riziko ohrožení života.

3.5. Úkoly orgánů krizového řízení v oblasti náboženské pomoci Uskutečnit konzultace se zástupci církví s cílem stanovit vzájemné součinnostní vazby při poskytování duchovní pomoci. Do krizových (havarijních) plánů zapracovat opatření k poskytování duchovní pomoci. -10-

-11-

ROLE DUCHOVNÍHO PŘI MIMOŘÁDNÝCH UDÁLOSTECH Vítězslav Vurst, ADRA, Psychosociální intervenční tým Základní otázky

Jaká je společnost, které chceme pomáhat Má-li být působení duchovního přijato, je důležité uvědomění si stavu a vztahu společnosti k hodnotám, které jsou pro duchovního důležité. Zajímavé informace v tomto směru přinesl průzkum týkající se víry v Boha v jednotlivých územích ČR a SR. Z průzkumu vyplývá, že pomoc duchovního bude společností málo přijímána, bude-li obsahovat pouze nabídku církevních obřadů, atd.

Pojem „krizová (mimořádná) událost“ a „krizová pomoc“ Je to jakákoli událost, která zasluhuje zvláštní pozornosti. Rozlišujeme je podle „spouštěče“ a rozsahu. Jiná definice říká, že je to událost vzbuzující nepokoj, při které jsou ovšem nezbytné dvě další podmínky: vnímání jednotlivců a jejich neschopnost vyřešit tuto krizi. Krizová pomoc je komplexem služeb, které odpovídají na klientův prožitek vlastní životní situace, již vnímá jako neodkladnou a naléhavou a ve stavu nouze ji není schopen řešit vlastními silami a z vlastních zdrojů. Cílem je poskytnout klientovi bezpečí, podporu, naději a vedení, aby pocítil úlevu, aby se zvětšila jeho schopnost zvládání situace a aby se vrátil na předkrizovou úroveň žití (Baštecká). Kdo je obětí? Pojmu „oběť“ události je třeba rozumět v širším významu. V tom případě je obětí: • bezprostřední účastník („oběť“) • případný viník události • nejbližší (rodina, přátelé…) • ale také členové pomáhajících profesí (hasiči, policie, záchranka, ostatní složky IZS, ale i humanitární pracovníci) • další účastníci události (pozorovatelé, sousedé, atd…) A další… Hranice působení a odpovědnosti duchovního Duchovní, který chce pomáhat při krizových událostech si musí odpovědět na otázky týkající se okruhu jeho působnosti. Jak sám sebe vnímá. Je jeho poslání a odpovědnost dána hranicemi církve, věřících, atd… nebo se vnímá jako součást společnosti (města, kraje, atd…)? Od tohoto vnímání se odráží jeho ochota vnímat a následně reagovat. -12-

10

SEV. ČECHY

15

ZÁP.ČECHY

20

STŘEDNÍ ČECHY

21

PRAHA

26

VÝCH. ČECHY

28

SEV.MORAVA

29

JIŽ.ČECHY

38

JIŽ.MORAVA ZÁP.SLOVENSKO

49

STŘ.SLOVENSKO

49 56

VÝCH.SLOVENSKO

0

10

20

30

40

50

Obsah zvěsti při mimořádných událostech Jako by v příběhu o milosrdném samaritánovi Ježíš naznačil priority v kontaktu s obětí mimořádné události. Služba u oltáře (kněz), stejně jako služba slova (lévita) je zastíněna empatií, v jejímž důsledku je konkrétní pomoc Dokonce jako by v té chvíli byly dány do pozadí věroučné otázky (samaritán).

-13-

6

Tím není snížena role kněze ani lévity, stejně jako není prohlášena za bezvýznamnou jakákoli teologická diskuse mezi církvemi. Jen v určitých chvílích, v opravdovém zájmu o člověka, musí ustoupit stranou. Poučení lze formulovat v následujících konstatováních: • • • • •

ne dogma, ale skutečné evangelium ne „církev“, ale společenství, které dokáže nezištně milovat ne misie, ale nepodmíněná láska ne slova, ale čin atd…

Jaká je role duchovního při mimořádné události Pomoc bezprostředně po mimořádné události Většina duchovních je schopna citlivého přístupu k těm, kteří prožívají jakýkoli druh problémů. V armádě ČR, kde má služba duchovních delší tradici, potvrdí většina velitelů, že už sama přítomnost duchovního má zklidňující vliv. Podobné zkušenosti popisují účastníci pomoci po záplavách v roce 2002, kdy mezi pomáhajícími byla již celá řada duchovních,kteří před tím prošli výcvikem. Několik dnů po záplavách, po několikateré návštěvě duchovního u muže, který při záplavách přišel o poměrně velký majetek, (nikdo z účastníků ani nevěděl, že se jedná o duchovního), došlo ke změně postoje, který dotyčný hodnotil slovy: „pomohl mi to rozchodit..“ Jiný příklad: Těsně po tom, co opadla voda se všichni pustili do odklízení bahna a znehodnocených věcí – za pomoci hasičů, vojáků, dobrovolníků. Zástupce obce upozornil duchovního, působícího v týmu dobrovolníků na staršího muže, který seděl před domem, bezmocně hleděl na všechnu tu spoušť a nikoho nechtěl pustit do svého domu, aby mu s odklízením pomohl. Ten jej navštívil. Poseděli spolu na lavičce před domem. Výsledkem více jak dvouhodinového naslouchání byl souhlas s pomocí při vyklízení. Druhý den se v jeho domě už pracovalo tak, jako ve všech ostatních kolem. Naslouchání, společné mlčení, ale i vhodné slovo, které dovede přinést uklidnění, je bezprostředně po prožité události důležitým prvkem pro zvládnutí mimořádné události. Účastníci mimořádných událostí tuto pomoc velmi oceňují. -14-

Duchovní, který byl součástí týmu dobrovolníků připomoci obětem povodní, vzpomíná: „V jednom městě jsem měl na starosti koordinaci dobrovolníků. A zvlášť jsme se věnovali lidem, kteří byli osamělí, nedovedli si sami poradit a byli dost bezradní. Tyto lidi jsem také pravidelně navštěvoval a mluvil s nimi. Po týdnu mně jedna paní své sousedce představila: „To je náš farář, naše duchovní vzpruha.“ (ačkoli jsem se jí nikdy jako farář nepředstavil a o církevních věcech jsme se nikdy nebavili). Jsou situace, které vyžadují mimořádně citlivý přístup. Většinu lidí zastihuje setkání s nenadálou událostí nepřipravené. Zvlášť dojde-li k těžkým zraněním či dokonce k úmrtí. A právě v těchto případech může být přítomnost a pomoc duchovního velmi cenná. Podobně jako při všem, co se týká zařízení posledního rozloučení, vlastního pohřbu a všeho, co s tím souvisí. Významným prvkem pomoci je také úzká návaznost na křesťanské humanitární a charitativní organizace, které jsou schopny urychleně organizovat pomoc. Předností v praktické pomoci je také provázanost duchovního se společenstvím sboru nebo farnosti, díky které může docházet k rychlému zprostředkování pomoci. Z období záplav lze uvádět řadu zkušeností, kdy zjištěná potřeba z terénu, která se nedala okamžitě nahradit z humanitárního skladu, byla přenesena na kněze vedlejší farnosti. Ten ji oznámil při večerní bohoslužbě a druhý den mohlo dojít ke zprostředkování pomoci mezi dárcem a potřebným. Doprovázení při truchlení Zpracování prožitého traumatu se odehrává v poměrně dlouhé době. Nedotýká se pouze přímých účastníků, ale i jejich rodinných příslušníků, kamarádů, známých, spolupracovníků a podobně. Ze zkušenosti víme, že pomoc duchovního v těchto situacích nevyhledávají pouze aktivně věřící, u kterých bychom s tím počítali, ale i ti, kteří v běžném životě společenství věřících nenavštěvují. Už samotná skutečnost, že je možné za někým přijít, že je někdo ochoten naslouchat, je velmi důležitá. Osobní účast při přípravě pohřbu, ale i na samotném rozloučení otevírá možnost pro další pomoc při doprovázení těch, kteří truchlí a prožívají ztrátu někoho blízkého.

-15-

Přínosem je také pomoc v sociální rovině. Duchovní není osamocený jednotlivec, ale vždy patří k širšímu společenství lidí, kteří jsou většinou citliví na lidskou bolest a ztráty. Toto společenství je zpravidla připraveno nabídnout pomoc v překonávání možného pocitu izolace a vyčlenění. Dlouhodobá pomoc Členové záchranných týmů skončí svou práci, humanitární pracovníci odejdou, zájem médií opadne, problémy obětí mimořádných událostí však neodezněly. Někdy se může jednat o pomoc v oblasti materiální a fyzické. Ze vzpomínek jednoho z duchovních z období návštěv po záplavách: „V jednom domě, několik týdnů po záplavách, jsme navštívili jednu důchodkyni. Bezradně seděla uprostřed vystěhovaného bytu, stěny byly vlhké metr a půl vysoko a začínaly silně plesnivět. Hasiči, vojáci i dobrovolníci město opustili a ona byla bezradná a zcela bezmocná. Podařilo se nám dát dohromady skupinu mladých lidí z církve, která vzápětí pomohla situaci řešit.“ Nejde však jen o materielní nebo fyzickou pomoc. Odpuštění, smíření, hledání nového smyslu života, nového nasměrování nebo naděje, to je také důležitou součástí procesu uzdravování. Možnost někam přijít, s někým o těchto otázkách hovořit, bez ohledu na to, zda takový rozhovor vznikne spontánně nebo je vědomě vyvolán, je velkou pomocí. Jsou události, které jasně vymezují dvě skupiny: viníka(ky) a oběti. Pro obě skupiny je následující období po události velmi těžké. Je to další z oblastí, kde díky dlouhodobému působení duchovního může dojít k překonání bolesti, strachu, nenávisti, potřeby pomsty a celé řadě pocitů, které znesnadňují život oběma stranám. Mnohé události také zcela logicky nastolí téma viny. Především ze strany obětí. Sám viník ale může být tragickou událostí tak ochromen, že nebude schopen svou vinu zpracovat a jakkoli ji přiznat (řidič autobusu – Nažidla) . Nesmířená vina také ochromuje proces uzdravení. Tady je další oblast, kde díky dlouhodobému působení duchovního může dojít k překonání bolesti, strachu, nenávisti.

-16-

Viník autonehody, při níž přišlo o život několik lidí, byl navštíven doma duchovním. Během rozhovoru vyšlo najevo, že tento muž již více jak tři měsíce nevyšel na ulici a že ho za celou dobu, kromě právníků a lidí, provádějících šetření případu, nikdo nenavštívil.V dlouhém monologu našel v duchovním „vrbu“ ochotnou naslouchat, aniž by zaznělo slovo obvinění. Díky návaznosti na duchovenskou službu ve věznicích může dojít k „předání kontaktu“tak, aby i při výkonu trestu mohla být nabídnuta pomoc při zpracování prožité události. V situaci, kdy mimořádná událost otřese hodnotami, na kterých se člověk doposud orientoval a pro které žil, může být ohrožen smysl dalšího života. Doprovázení lidí, kterým se otřásly, nebo zhroutily dosavadní pilíře života je dalším možným příspěvkem duchovních. Výhodou je, že návštěvy a rozhovory mohou dle potřeby pokračovat i v následujících měsících. Důležitou roli v tomto procesu jsou také vzpomínkové bohoslužby. Právě při nich může být dobře spojeno vědomí pomíjivosti na straně jedné a nové naděje na straně druhé. Je důležité, když se mohou tyto bohoslužby konat alespoň rok po mimořádné události. Po lokálních záplavách na Blanensku (2002) byly konány dvě ekumenické bohoslužby. Na jejich organizaci se podíleli všichni, kteří v této oblasti poskytovali pomoc. Mezi nimi byli i duchovní, kteří zde působili jako psychosociální pracovníci. Ekumenická bohoslužba, na kterou přišli i ti, kteří běžně do kostela nechodí, měla pokračování ve společenském posezení u čaje. Možnost pohledu z časového odstupu a duchovního „nadhledu“, byla účastníky hodnocena velmi kladně.

-17-

DUCHOVNÍ SLUŽBA V KRIZOVÝCH SITUACÍCH pplk. Mgr. Tomáš Holub, hlavní kaplan Armády ČR Tehdy odpoví i oni: „Pane, kdy jsme tě viděli hladového, žíznivého, pocestného, nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?“ On jim odpoví: „Amen, pravím vám, cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani mne jste neučinili“ Mt 25,44n Ve svém příspěvku do diskuse o postavení duchovních v krizových situací jsem se rozhodl podtrhnout sousloví duchovní služba s důrazem na organizovanou formu účasti duchovních v krizových situací. Tedy na přístup, který je zastřešen a podpořen určitou strukturou duchovní služby, jejíž představitelé se stávají partnery dalších zúčastněných složek, podílejících se na zvládnutí krize. Tímto pojetím v žádném případě nechci zpochybňovat či umenšovat naprosto zásadní podmínku smysluplné přítomnosti duchovních v krizových situacích, kterou je zcela bez pochyby osobní křesťanská připravenost kvalifikovaně pomoci s motivací, jež jsem uvedl jako motto mého příspěvku. Nicméně moje zkušenost s fungováním vojenské duchovní služby během krizových situací v minulých letech mě vede k přesvědčení, že velmi podstatnou součástí efektivní pomoci duchovních v takových situacích je schopnost koordinovat svoji pomoc s ostatními, kteří jsou do řešení krize zapojeni. A tato schopnost koordinace se radikálně zvyšuje v okamžiku, kdy jednotliví duchovní jsou součástí struktury, která má rozhodovací pravomoci. Jestliže se podíváme na charakteristiku krizí, ve kterých duchovní mohou eventuelně působit, pak je možné navrhnout následující dělení: A/ válečné konflikty a vojenská přítomnost mimo území ČR Zde je možná přítomnost duchovních pouze jako součást vojenské struktury, jiná naprosto nepřipadá v úvahu. -18-

B/ živelné pohromy mimo ČR, při kterých pomoc je koordinována na úrovni státu a neziskových organizací. V tomto případě je již reálná eventuelní možnost přítomnosti duchovních, kteří nejsou organizováni, ale je to přítomnost, která je v drtivé většině případů velmi neúčinná a nebezpečná. C/ živelné pohromy v ČR, při kterých pomoc je koordinována na úrovni státu či kraje a na úrovni neziskových organizací. To jsou situace, které známe dobře z minulých smutných událostí v naší zemi. Zde se již objevuje reálná možnost pomoci duchovních – jednotlivců, nicméně tato pomoc se setkává s velkými problémy v okamžiku, kdy není koordinována s ostatními složkami. D/ lokální krizové situace, koordinace pomoci je na úrovni místní samosprávy. Za této situace je již mnohdy možná velmi efektivní pomoc duchovního jako jednotlivce z důvodu osobních kontaktů se samosprávou, pro znalost místních poměrů a lidí. I za této situace však může být velmi vhodná pomoc duchovních z nezasažených oblastí a ta již vyžaduje určitou nutnou koordinaci. Domnívám se, že z výše uvedeného jasně vyplývá, že organizovanost duchovní pomoci je smysluplná vždy a nezbytná ve značném množství případů. Proto je snad dobré si uvědomit, jaké výhody, nutné požadavky, ale i jaká omezení zapojení do systému koordinované pomoci představuje. 1/ výhody a/ informovanost První obrovskou výhodou zapojení do systému je napojení na informační toky, které jsou pro účinnou pomoc i v duchovní oblasti velmi významné. Dává možnost být přítomen na správném místě a být tam včas, znát souvislosti a reagovat odpovídajícím realistickým způsobem jak na dotazy tak na potřeby postižených. B/ poskytnutí logistického zázemí a mobilita Další významná pomoc nabízená systémem. Mnohdy je zásadním problémem pro práci v krizových oblastech mobilita a bezpečné stravování. I to systém pomoci svým členů dokáže zajistit.

-19-

c/ znalost a kontakt s ostatními, kteří zasahují Vzájemná znalost s ostatními, kteří se pohybují jako pomáhající v dané oblasti, je dalším předpokladem efektivity. Jsou to oni, kteří duchovní směřují k lidem, kteří potřebují pomoci. d/ eventuelní finanční krytí Ačkoliv duchovní vnímají své poslání jako službu bratrské lásky, přesto určité finanční krytí - ať už osobních nákladů na pomoc či uhrazení ušlého zisku- je velmi důležité pro to, aby nebylo nutné opouštět prostředí, jež potřebuje pomoci, z důvodu ekonomických nebo ze stejných důvodů omezit pomoc jen na nejnutnější minimum. e/ eventuelní právní krytí Právní ochrana či pojištění nejsou snad tím velmi častým, co duchovní při nebo po svém působení v krizové oblasti potřebuje, nicméně určitá jistota v této oblasti přispívá jednak k většímu klidu a tím k větší možnosti být nápomocen druhým, jednak v situaci, kdy se opravdu něco vážného stane, může být neocenitelnou pomocí. I tato pomoc systému je proto velmi vítaná.

h/možnost koordinace při dlouhodobém nasazení Jako poslední bych uvedl velmi významnou pomoc systému zvláště při dlouhodobém nasazení a tou je možnost koordinace své služby s ostatními duchovními, rozložení sil a zastupitelnost v situacích, kdy je to třeba. Je zcela samozřejmé, že zapojení do systému neznamená pro duchovní pouze výhody ale také závazky a určitá omezení. Mezi nejdůležitější závazky bych uvedl následující: 2/ závazky a/ průhlednost a konkrétnost o obsahu pomoci Duchovní, kteří chtějí poskytovat duchovní či duchovněpsychoterapeutickou pomoc musí být ve formě své pomoci průhlední. Nesmí ji deklarovat pouze obecnými zbožnými slovy, ale musí se pokusit obsah své pomoci formulovat pochopitelně i pro okruh lidí bez jakékoliv náboženské zkušenosti. Jsem přesvědčen, že do určité míry, která je pro partnery duchovní služby v dostačující, to je možné. b/ jednotnost Forma nabízené pomoci musí být v jakési minimální míře jednotná a to proto, že systém nutně musí počítat s určitou zastupitelností konkrétních duchovních navzájem.

f/ průchodnost do postižené oblasti Jedním z nutných průvodních jevů krizové situace je mnohdy nutné omezení svobodného pohybu v postižených oblastech. V takovém případě mnohdy nestačí a ani nemůže stačit pouhá proklamace ochoty pomáhat v daném místě jako duchovní, ale je nutný souhlas koordinujících a ten se nesrovnatelně lépe získává nebo je přímo automatický, jestliže je duchovní součástí systému.

c/ profesní spolehlivost Dále musí být garantována určitá minimální míra odborné úrovně, za kterou budou ti, kteří tuto strukturu reprezentují, ručit.

g/ přímá spolupráce s psychology Oblastí, kde často při práci duchovních v krizové situaci dochází k napětí a k problémům, je spolupráce s psychology. Mnohdy velmi patrná vzájemná nedůvěra a pocit konkurenčního ohrožení je mnohem nižší, jestliže se dá služba psychologa i duchovního koordinovat a je z obou stran garantována lidmi, kteří mají ve vztahu ke svým odborníkům -jak k duchovním tak k psychologům- přímý přístup, jsou součástí celkové koordinace pomoci a zároveň mají na sebe delegovány rozhodovací pravomoci.

d/ dostupnost a kontinuita pomoci Velký význam při vstupu do systému je kladen na trvalou dostupnost dané služby a na její kontinuitu i při delším trvání krizové situace. Není reálné, aby se např. duchovní, který má být k dispozici v situaci krizového ohrožení, vzdálil tak, že jeho nasazení v rámci stanovených časových limitů nebude možné nebo že jeho práce bude ukončena bez náhrady. Tato podmínka samozřejmě přímo souvisí s již výše zmíněnou minimální jednotností postupů.

-20-

-21-

e/ dodržování formálních postupů Toto omezení může být často právě v oblasti duchovní pomoci vnímáno jako značně palčivé neboť právě duchovní pomoc je velmi zásadně spojena se spontánním osobním nasazením a dodržování určitých organizačních pravidel se může jevit v některých situacích jako značně omezující. Nicméně je nutné s tímto závazkem vůči systému dopředu počítat, aby práce v terénu nebyla zatížena rozladěností právě z tohoto požadavku. Jestliže jsme se nyní zamýšleli nad skutečnostmi, které při systémovém začlenění duchovní služby do celkové krizové pomoci je nutné vnímat jako závazky, pak je ale také nutno jasně říci, že existují skutečnosti, které je nutné pravdivě popsat jako omezení, jež by při individuálním pojetí dané pomoci neexistovala. Dle mého názoru jsou to především následující skutečnosti: 3. omezení a/ byrokracie Myslím, že není nutné příliš dodávat. Čím větší systém, tím větší byrokracie vzniká a odebírá sílu pro skutečné pomáhající aktivity. To se bohužel týká duchovní služby stejně jako jiných složek

d/ nebezpečí nepatřičného ovlivňování Jako důsledek výše zmíněného je při mělkém duchovním zakotvení a při nedostatečné asertivitě zodpovědných osob možné, že zasahování do čistě duchovních postupů při pomoci postiženým se ze strany koordinátorů pomoci na různých stupních stane nebezpečným ohrožením smysluplnosti duchovní pomoci. Přes všechna zmíněná negativa i omezení jsem však přesvědčen, že určitá forma zapojení do systému je velmi prospěšná a snad i čím dál tím více v současné formě pomoci i nutná. Proto bych jako poslední bod svého příspěvku uvedl podmínky, které je dle mého názoru organizačně nutné splnit, aby toto zapojení bylo dlouhodobě a prakticky možné: a/ společná podpora představitelů církví Nejen podle mých osobních zkušeností ale především z logiky věci vyplývá, že při vytváření struktury je nesmírně důležité hledat co nejširší podporu u představitelů různých křesťanských církví, neboť čím větší oblast křesťanského spektra pomáhající struktura bude zastupovat, tím větší autoritu bude v celkové situaci mít.

c/ napětí s ostatními pomáhajícími skupinami V širokospektrálním systému pomoci je zřejmé, že duchovní pomoc je vnímána jako jedna z mnoha a to ještě mnohými jako pomoc, která má až sekundární nebo dokonce terciální významovou úroveň. /samozřejmě se najdou i jedinci, kteří ji považují za zcela zbytečnou a jsou ochotni o ní uvažovat pouze v případě výslovné žádosti ze strany postižených/ Za takovéto situace jsou duchovní jasně vnímáni v určitých okamžicích jako konkurenti a možnost napětí je značně vysoká. A v praxi k takovémuto napětí zvláště v podmínkách vyčerpanosti také samozřejmě nezřídka dochází.

b/ smluvní základ s orgány státní správy Jednotný postup církví vytváří také možnost uzavřít smysluplnou písemnou dohodu se státní správou nebo s různými neziskovými organizacemi. Takováto dohoda je velmi podstatným odrazovým můstkem pro další rozvoj spolupráce a pro postupné vytváření vztahů na základě vzájemné důvěry a otevřenosti. Domnívám se, že tato dohoda by se měla týkat především následujících témat: 1/ pomoc je deklarována na bázi duchovní nebo duchovně-psychologické, tedy není to alternativa či přímá konkurence psychologické pomoci 2/ ekumenická forma práce je nejen deklarována ale také konkretizována pro řešení předvídatelných sporných okamžiků 3/ jsou stanovena jasná kriteria pro účast jednotlivých sdružení, skupin či jednotlivců a to na základě nutné minimální odborné úrovně, na garanci nezbytných praktických dovedností a na zvládnutí základů krizové intervence 4/ je definována pozice zodpovědné osoby, jejíž mandát je založen na pověření od představitelů církví. Od nich tato osoba pověření jednat s ostatními pomáhajícími skupinami i se státní správou 5/ tato zodpovědná osoba je vybavena odpovídajícími pravomocemi s možností výběru členů svého týmu dle jasných a předem daných kriterií 6/ jsou stanovena závazná kriteria pro obsah pomoci

-22-

-23-

b/ posuzování odborně málo kompetentními lidmi a vystavenost neduchovním kriteriím Vstup do sekulárního systému s kriterii nastavenými na kvantifikovatelné hodnoty znamená pro duchovního buď smrtelnou ztrátu skutečné vnímavosti pro jádro služby a postupný přechod na kvantifikovatelné nicméně s největší pravděpodobností značně okrajové důrazy služby nebo neustálý tlak způsobený nemožností měřitelnými kriterii vykázat smysluplnost své práce.

Jsem si vědom, že podmínky, které jsem uvedl ve svém příspěvku jako nutné pro fungování duchovní pomoci v celkovém systému mohou vypadat z mnoha úhlů pohledu jako maximalistické a nereálné. A jsem si vědom, že pravděpodobně není reálné veškeré naplnit v krátké době a v plném rozsahu. Nicméně se domnívám, že je velmi důležité vnímat je jako perspektivní horizont, ke kterému existuje rozhodnutí společně postupně dospět a proto je nutné se varovat kroků, které by zakládaly či stabilizovaly podmínky a vztahy, jež by oproti cílovému stavu byly v jasném rozporu. Jsem přesvědčen, že jestliže bude ochota po takovéto cestě kráčet, budou křesťané schopni moderním způsobem autenticky naplňovat větu našeho Mistra, která předchází citovanému místu z Matoušova evangelia, jež stojí v záhlaví tohoto článku: Král odpoví a řekne jim: „Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří,i mně jste učinil.i“ Mt 25,40

DUCHOVNÍ PÉČE (NFS)1 A KRIZOVÁ INTERVENCE PŘI MIMOŘÁDNÝCH UDÁLOSTECH V NĚMECKU Diakon Reiner Fleischmann, Notfallseelsorge, Biskupství řezenské Duchovní péče při neštěstích – služba církve Duchovní péče při mimořádných událostech (NFS) se dělí na duchovní péči při mimořádných událostech (pohotovostní služba duchovních) a duchovní péči u hasičů a záchranné služby. Posláním duchovní služby při mimořádných událostech je poskytnout péči příbuzným zemřelých, nezraněným účastníkům události, evakuovaným občanům a těm, kteří prožili traumatizující událost, ale také zaopatřit zemřelé (zajistit důstojnost). Posláním duchovní péče u hasičů a záchranné služby je poskytovat péči zasahujícím složkám po náročných událostech, vzdělávání, školení a řízení stresu. Duchovní péče při mimořádných událostech v Německu se děje vždy ekumenicky: v evangelické církvi prostřednictvím zemského zmocněnce, v římskokatolické církvi prostřednictvím diecézního zmocněnce nebo konference diecézních zmocněnců. Duchovní péče při mimořádných událostech v Bavorsku má ekumenický základ. Uskutečňuje ji v římskokatolické církvi 7 diecézních zmocněnců a bavorská konference diecézních zmocněnců; v evangelické církvi 1 zemský zmocněnec, děkanátní zmocněnec a bavorská konference evangelických pracovníků duchovní péče při mimořádných událostech (BENS).

-24

-251 Opisem „duchovní péče při mimořádných událostech“ překládáme německý pojem „Notfallseelsorge“, dále jen NFS

Rozlišení pojmů Krizová intervence (KIT)

pacienty pod vlivem omamných látek, neposkytuje péči pacientům v nemocnicích. Dodržuje zásadu, že zdravotní péče vždy předchází duchovní péči a nekontaktuje postižené opětovně (je jednorázová).

Zajišťují ji spolupracovníci humanitárních organizací se zvláštním vzděláním. Jedná se o dobrovolnou péči o příbuzné a oběti. Její pracovníci jsou vždy dosažitelní prostřednictvím operačního střediska. Neposkytují péči zasahujícím složkám.

Povolávání NFS a KIT

Duchovní péče při mimořádných událostech (Notfallseelsorge - NFS) Jedná se o pohotovostní službu duchovních, jejichž posláním je péče o zarmoucené a traumatizované občany a jejich doprovázení. Jsou napojeni na místní duchovní, kteří přebírají následné duchovenské doprovázení. Duchovní jsou okamžitě dostupní prostřednictvím operačního střediska. Služba je ekumenicky pojata (angažují se v ní obě církve). Náboženství a vyznání nehrají při zásahu žádnou roli. Nejedná se také o žádnou zvláštní duchovní péči, ale o péči církevního společenství.

K povolávání NFS a KIT dochází zásadně prostřednictvím složek záchranného systému (hasiči, policie, záchranná služba). Občané sami nemohou službu kontaktovat. Nepovolává se při událostech psychiatrického rázu. Povolávání týmů CISM2 / SbE3 Dochází k němu prostřednictvím velitele zásahů, důstojníků, vedoucích skupin a pomocníků podle potřeby péče (akutní intervence nebo debriefing).

NFS a KIT?

Možnosti povolání

NFS a KIT si při zásahu nekonkurují, ale obě se doplňují svými odbornými kompetencemi.

Služba je povolávána bezprostředně po traumatizující události. Forma propojení se záchrannými složkami se liší podle regionů: operační středisko zdravotnické záchranné služby, integrované operační středisko, operační středisko hasičů nebo policie. Pracovníci jsou k zásahu vyzývání prostřednictvím vysílačky nebo mobilu.

Indikace k zásahu Služba je využívána složkami záchranného systému při mimořádné události se zasažením osob, při mimořádné události, představující pro účastníky/oběti velkou zátěž (např. požár bytu). Dále při neúspěšné resuscitaci, smrti, ohrožení života a/nebo účasti dětí při těchto událostech, při násilných činech, hledání a vyprošťování mrtvých, zvláště jsou-li přitom příbuzní, při nehodách hromadných dopravních prostředků, sebevraždách a pokusech o sebevraždu, náhlé smrti dítěte, při vážných dopravní nehodách, sdělování zprávy o úmrtí (s policií), při zásazích náročných pro záchrannou službu / policii / hasiče, při hromadných neštěstích. Kontraindikace

- 27-

Služba duchovní péče při mimořádných událostech nesupluje psychoterapii, nepřebírá úkoly policie, nepečuje o duševně nemocné a -26-

2 CRITICAL INCIDENT STRESS MANAGEMENT – model zacházení se stresem v kritických situacích 3 STRESSBEARBEITUNG NACH BELASTENDEN EREIGNISSEN – tým poskytující pomoc záchranářům při zpracování mimořádně zátěžových prožitků

Střediska NFS v rámci Biskupství řezenského: - Amberg-Sulzbach - Cham - Deggendorf (Passau) - Eggenfelden (Passau) - Kelheim-Abensberg - Landau-Dingolfing - Landshut Nord und Süd (M) - Regensburg - Straubing - Tirschenreuth - Viechtach - Weiden/Neustadt Kontakt: Notfallseelsorge im Bistum Regensburg Diakon Reiner Fleischmann Diözesanbeauftragter Kirche und Malteser Hilfsdienst e.V., Referat Psychosoziale Unterstützung Kirchfeldallee 3 93055 Regensburg email:[email protected] Tel. 0941-705760 oder 7010173 Fax: 0941-7057615 Mobil: 0179-4588578 Více informací o Notfallseelsorge na: www.notfallseelsorge.de.

ÚVOD DO PSYCHOLOGICKÉ POMOCI LIDEM, KTEŘÍ PROŽILI TRAUMATIZUJÍCÍ UDÁLOST Mgr. Blanka Nechvátalová, Psychologická služba Hasičského záchranného sboru PK V následující přednášce bude uveden stručný přehled různých aspektů pomoci lidem, kteří prožili traumatizující událost. Jedná se o uvedení do široké problematiky pomoci, která spojuje oblast zejména psychosociální a psychologické pomoci a krizové intervence. Základním předpokladem pro vymezení typu pomoci je její cíl. S čím, komu, kde a v jakém čase chceme pomáhat. Pomineme tedy nyní, že dále existuje pomoc odborníků (psychologové, psychiatři, psychoterapeuti, lékaři, duchovní atd.) a laiků, organizací a jednotlivců (např. charitativní, humanitární organizace), že je pomoc krátkodobá či jen jednorázová a dlouhodobá atd. Zaměříme se na základní prvky a postup v pomoci lidem po mimořádných událostech. Např. rozlišujeme tyto druhy pomoci: psychologická, psychosociální, duchovní, psychoterapeutická, krizová intervence a charitativní či humanitární pomoc. Pomoc psychologickou, terapeutickou a duchovní mohou vykonávat pouze profesionálové, kteří mají v dané oblasti potřebné vzdělání a výcviky. Velké pole působnosti však nabízí pomoc psychosociální, která se zabývá zejména různým poradenstvím, a pomoc humanitární. Psychologická pomoc by měla být cílená. Pracovník by měl být jakýmsi průvodcem, který svým působením vede klienta k znovunabytí vlády nad svým životem. Základním cílem je zvládnutí sebe a života. Dále je velmi důležité zpracování zážitku a událostí z minulosti, které pak následně umožní člověku, aby se rychleji začlenil, vrátil se „k normálu“ a otevřel se budoucnosti. Člověk v krizi potřebuje aktivní přístup pracovníka, potřebuje cítit jeho opravdový zájem a starost. Výhodou terénní krizové pomoci je možnost rychlé a pružné reakce na situaci, ve které se klient nachází. Pracovník je „uvnitř“ dění, je jeho součástí a může volit různé techniky práce s klientem (na rozdíl např. od telefonické krizové intervence, kdy je kontakt značně omezen).

-28-

-29-

Každý, kdo prožije mimořádnou událost, je jí zasažen. Jedná se přitom o jedince samotného, dále jeho příbuzné, osoby žijící či pohybující se v místech, kde k mimořádné události došlo a nakonec nejsou ušetřeni ani záchranáři a další přítomní odborníci, kteří na místě zasahují. Musíme si však uvědomit, že většina lidí má své zažité mechanizmy, jak se s traumatizující událostí vypořádat. Jsou schopni nadále normálně fungovat a nepotřebují specifickou pomoc. Mnozí lidé však mohou pociťovat strach, tíseň nebo stud za reakce, které se po zažitém traumatu mohou objevit. Proto je dobré, když je takový člověk předem informován, že k takovým reakcím může dojít, že jsou v dané chvíli zcela normální. Reakce na akutní krizi mohou být různé. Rozlišujeme reakce v oblasti tělesné, citové, v myšlení a v chování. Typickými tělesnými reakcemi jsou bušení srdce, zrychlené dýchání, zrudnutí či naopak zblednutí, pocit sevřeného krku a žaludku, svalové napětí v celém těle, dále je možné pozorovat nekoordinované pohyby až křeče, třesy, brnění končetin, někdy dokonce zvracení atd. Emoce jsou pak obvykle velmi silné a bývají značně projevovány. Převažuje vyjádření zlosti, smutku (pláč, křik, nadávání), ale mohou se objevit i značně zvláštní a neobvyklé reakce vzhledem k dané situaci – smích v tragické situaci, který se ale může záhy změnit v usedavý pláč. Chování může být velmi aktivní („běhání po lese“) nebo naopak pasivní (člověk strnule sedí a zprvu s ním není možné navázat kontakt). Také je třeba se připravit na klientovu možnou agresi (slovní i fyzickou) vůči okolí i vůči sobě. V oblasti myšlení dochází k nelogickým úvahám, nesoustředěnosti, těkavosti, schopnost komunikace se zhoršuje, ať už člověku není rozumět nebo nekomunikuje vůbec. Časté je zamýšlení se nad věcmi, které jsou v dané situaci nedůležité (např. neumyté nádobí apod.) Člověk, který prožil traumatizující událost, má specifické potřeby. Základním pocitem je starost o základní přežití a potřeba mluvit o prožité události a dělit se přitom o pocity a myšlenky s ní spojené. Neméně důležitá je pak potřeba podílet se na snahách o obnovu vlastního života. Nyní se dostáváme k otázce, co jako pracovník mohu pro člověka v krizi udělat. Každý z nás je vybaven schopnostmi, znalostmi a dovednostmi, které může při práci skvěle uplatnit. Od narození získáváme zkušenosti při řešení různých situací. I to nám může při práci pomoci – můžeme se tak lépe vžít do situace postiženého, vzpomeneme si, jak jsme v podobné situaci reagovali my a co nám pomohlo. Pro pomáhajícího pracovníka je

-30-

velmi důležitá určitá organizovanost – vědět, kde je jeho místo, na koho se může obrátit, co může vykonávat, jaké pomůcky může používat, povědomí o následné pomoci apod. Tým znamená pro pomáhajícího jednotlivce pevné zázemí. Vědomí, že se při potížích má na koho obrátit, jeho práci velmi usnadňuje. Může pro nás být těžké najít způsob, jak navázat s člověkem v krizi kontakt. Často nevíme, jak začít – bojíme se klientovy reakce. V každém případě je dobré člověka pozdravit a představit se. Pokud máme na sobě uniformu nebo jsme jinak označeni, je to snazší pro obě strany. Pokud klient sedí, je dobré si k němu přisednout a mluvit s ním klidným, pevným hlasem. Tím navodíme u klienta pocit bezpečí a položíme základy důvěry. Poté je vhodné začít postupně sdělovat informace, které o situaci známe – co se stalo, jak se to stalo, co bude teď, proč jsme tady my, co můžeme nabídnout. Musíme být však připraveni na to, že můžeme být odmítnuti. Pokud s klientem navážeme rozhovor, největší váhu klademe na soustředěné, aktivní naslouchání – pozorně nasloucháme, pokládáme upřesňující otázky, zrcadlíme ( např. Vidím, že se vám špatně mluví, asi máte sucho v krku, nepotřebujete napít?), rekapitulujeme, jak jsme vyprávěné pochopili ( např. Chápu to tak, že…) apod. Klienta informujeme o možných reakcích, za které se nemusí stydět, které mu naopak pomohou celou situaci „odžít“. Všímáme si přitom obou složek komunikace – verbální a neverbální. Je velmi důležité, abychom sledovali celek. Verbální komunikací rozumíme slovní vyjádření klienta, neverbální složkou pak jeho chování, postoj, mimiku, gesta. Pomáháme klientovi hledat a tvořit možné strategie ke zvládnutí situace. Pamatujme si: Pracovník je tu vždy jen průvodce, nikdy za klienta nerozhoduje ani ho k ničemu nepřesvědčuje, nesoudí a nepoučuje ho! Pomoc člověku, který prožil traumatizující událost, může skončit rozhovorem na místě události. Klient se dostane „do normálu“, nalezne vlastní mechanizmy zvládnutí stresu. Pokud má klient zájem, můžeme mu nabídnout brožuru s různými informacemi o následné pomoci (kontakt na krizové linky, psychologickou pomoc, poradenství apod.) nebo se s ním můžeme domluvit na další spolupráci – možná schůzka za několik dní, doprovod na nějaký úřad atd.

-31-

Velice důležitá je péče o pomáhající pracovníky. Je zde totiž vysoké riziko vyhoření. I my totiž můžeme zažívat různé pocity – nedůvěra ve své schopnosti, nejistota, bezmoc, zlost, soucit, ambivalentní pocity (např. lítost a zároveň vztek na klienta). Časté jsou pocity naléhavosti či zaplavení (např. tolik lidí potřebuje moji pomoc, komu se mám věnovat dříve?) – klient má snahu přenášet odpovědnost za řešení situace na pracovníka. Proto je dobré mít za sebou pevný tým, který nám umožní zážitek zpracovat, reflektovat a sdílet s ostatními v týmu. Důležité jsou vlastní způsoby relaxace – sport, procházky v přírodě, různé koníčky a také další vzdělávání.

Kontakt: por. Mgr. Blanka Nechvátalová Psychologická služba HZS Plzeňského kraje S Košutka, U Hasičů 1, Plzeň tel.: 377 304 489 mobil: 721 190 767 e-mail: [email protected]

KDE HLEDAT POMOC PŘI KRIZOVÝCH SITUACÍ?

ŘEŠENÍ

JEDNOTLIVÝCH

Ing. Štěpánka Syrovátková, Občanská poradna Plzeň Osobní krize nebo možná výstižněji nazváno tíživá životní situace je něco, s čím se potkáváme téměř každodenně. Každý z nás má s tíživými životními situacemi nějakou zkušenost a máme také zkušenost, že někdo je pro řešení těchto situací vybaven lépe (bere je jako výzvy a vrhá se do jejich řešení), a jiný potřebuje veškerou teoretickou, praktickou i duchovní podporu, aby situaci alespoň stabilizoval, když už ne přímo vyřešil. Víme, že některé situace lze řešit celkem jednoduchým postupem, jiné jsou daleko obtížnější, jejich řešení zabere měsíce někdy i roky práce. A některé situace jsou vůbec neřešitelné – v lepším případě se dají zmírnit jejich následky, ale nedají se odstranit příčiny, které ke vzniku této situace vedly např. dlouhodobou nezaměstnanost, sociální vyloučení z různých příčin, složitou a obtížnou životní historii… Systém, ve kterém se jako občané pohybujeme a který je budován tak, abychom nemuseli trpět neznalostí svých práv a povinností, je možné schématicky rozdělit do 2 základních linií – jednou linií je linie orgánů státní správy a samosprávy a druhou je linie služeb NNO, které vhodně doplňují ta místa, která státní správa a samospráva nepokrývá. Vybrané typy tíživých situací jsou takové, se kterými se setkáváme v naší praxi poměrně často a které jsou jako tíživé objektivně vnímány také proto, že jsou při nich ohroženy základní lidské potřeby. A kam se při řešení jednotlivých tíživých situací obrátit? Nabízíme vám alespoň základní orientaci ve vybraných situacích.

-32-

-33-

Vybrané krizové situace Lidé se v dnešní době často nachází ve finanční nouzi. Je proto důležité vědět, kam se mohou obrátit a na co mají nárok. Stát pomáhá v podobě: • dávek sociální podpory, o které se žádá na úřadech práce (ÚP) – odbor státní sociální podpory • dávek sociální péče, o které se žádá na úřadech městského obvodu (ÚMO) a městských úřadech (MÚ) Kontakt na tyto úřady naleznete vždy ve Zlatých stránkách. Existují také situace, kdy člověk potřebuje jinou formu pomoci než je finanční. Tzv. služby sociální pomoci pod které patří např. pečovatelské služby, azylové domy, krizová centra. Lidé se mohou obrátit na: • městské úřady (MÚ) • místní NNO Kontakt na tyto úřady naleznete vždy ve Zlatých stránkách pod zdravotnictví, úřady a instituce – Linky důvěry, krizová centra,… V případě problémů ohledně důchodů (starobní, invalidní, vdovský, vdovecký, sirotčí) je zapotřebí se obrátit na okresní správu sociálního zabezpečení. Kontakt opět naleznete ve Zlatých stránkách. Pracovně-právní vztahy a nezaměstnanost jsou také často řešeným problémem, se kterým se setkáváme. Pomoc v takových případech hledejte na: • kontrolním, právním oddělení Úřadu práce (Zlaté stránky) • zprostředkovatelském oddělení Úřadu práce Často problémy vznikají v rámci mezilidských vztahů. Bývají provázeny silnými emocemi a je proto důležité jednat s těmito lidmi citlivě. Pomoc se dá vyhledat na : • městských úřadech (MÚ) • Policii ČR • státním zastupitelství (pro podání trestního oznámení)

Pro řešení problémů v rámci rodiny jsou zřízené specializované poradny. • poradny pro manželství, rodinu a mezilidské vztahy • opatrovnický soud (ohledně řízení týkajících se dětí) Kontakt na tyto úřady naleznete vždy ve Zlatých stránkách. Manželské poradny ve žlutých stránkách. Krizovou situaci je bezpochyby také bezdomovectví. Tito lidé potřebují pomoc při překonávání těžké životní situace, ale to nejzákladnější, co v dané chvíli potřebují je střecha nad hlavou. K tomu pomáhají: • městské úřady - možnost podat žádost na umístění do azylového domu • azylové domy (NNO) Kontakt naleznete vždy ve Zlatých stránkách. Domácí násilí je popřením toho, co manželství, rodina a citové vztahy znamenají, relativizuje základní lidské hodnoty a porušuje základní lidská práva. Jedná se o velmi závažnou krizovou situaci, kterou nemůžeme brát na lehkou váhu. Často je nutné jednat okamžitě. Postižená/ý by se měl obrátit na: • policii ČR (trestní oznámení) • státní zastupitelství (trestní oznámení) • lékaře • NNO Kontakt naleznete vždy ve Zlatých stránkách. I v případě, že proti nám v nějaké záležitosti stojí velká společnost, můžeme se bránit. Spotřebitelskou problematikou se zabývají tyto instituce: • •

Sdružení obrany spotřebitelů (Zlaté stránky) Česká obchodní inspekce (Zlaté stránky)

Kontakt na tyto úřady naleznete vždy ve Zlatých stránkách.

-34-

-35-

Ve všech problémových situacích se můžete obrátit také na nevládní neziskovou organizaci Občanskou poradnu Plzeň, která poskytuje od března 1998 bezplatně, diskrétně, nestranně a nezávisle rady, informace a pomoc všem, kteří se na ni obrátí. Naslouchá problémům klientů, pomáhá jim zorientovat se v situaci, informuje je o jejich právech a povinnostech a snaží se komplexně nastínit možná řešení. V roce 2004 kontaktovalo Občanskou poradnu Plzeň celkem 2 267 klientů. Některé dotazy není možné zodpovědět již při první konzultaci, a proto byl v uplynulém roce celkový počet konzultací s klienty 3 421. Nejčastější dotazy klientů se týkaly problematiky majetkoprávních vztahů, právního systému a právní ochrany, bydlení, rodiny a mezilidských vztahů, pracovněprávních vztahů a zaměstnanosti a sociálních dávek.

Supervize jako pomoc pomáhajícím MUDr. Jan Freml Systematická supervize je nedílnou součástí duchovní práce s klienty. Využívá vztah klient – pomáhající. Vede k objasnění některých fenoménů, např. skrytého kontraktu. Dále pak monitoruje skupinovou práci týmu a její dynamiku. V současné době tvoří systematická supervize běžnou součást práce jakýchkoli pomáhajících organizací.

Pro klienty je Občanská poradna Plzeň otevřena čtyři dny v týdnu a své služby poskytuje také v nově otevřeném kontaktním místě v Rokycanech. V poradně pracuje 6 stálých zaměstnanců a 8 dobrovolných pracovníků. Kontakty: Občanská poradna Plzeň Barrandova 8, 326 00 Plzeň Tel.: 377 456 468, 777 964 563 [email protected] kontaktní místo Rokycany Masarykovo nám. 80, Rokycany Tel.: 777 944 563 Přehled poskytovatelů sociálních služeb v Plzeňském kraji najdete na: http://www.plzensky-kraj.cz/socialni_sluzby.asp.

-36

-37-