Duchovní život a rituály ve skautském oddíle

Instruktorská lesní škola Collegium

Duchovní život a rituály ve skautském oddíle

Eva Halenková – Karambol, Olomouc

-1– ILŠ Collegium – Duchovní život a rituály ve skautských oddílech

2006 Seleška

Práce vznikla jako absolvesnká instruktorská práce na ILŠ Collegium 2006. Pojednává o duchovním životě, jeho rozvoji a o jejich prostředcích – rituálech. Víru v Boha nebere jen jako jedinou cestu duchovního života. Práce obsahuje jak části teoretické tak praktické poznámky pro vedoucí oddílů a návrhy programů. Souhlasím s publikováním práce pro potřeby ILŠ Collegium.


Duchovní život a rituály ve skautském oddíle Obsah: Úvod ……………………………………………………………………………………….. 3 Duchovní život ……………………………………………………………………………...4 Definice pojmů……………………………………………………………….4 Otevřenost………………………………………………………………….....4 Duchovní hodnoty…………………………………………………………....5 Tři principy…………………………………………………………………...5 Výchova Svědomí……………………………………………………………6 Funkce oddílů………………………………………………………………...6 Námět pro oddílovou činnost…………………………………………………7 Malé duchovní programy……………………………………………………..8 Rituály………………………………………………………………………………………9 Definice pojmů……………………………………………………………….9 Tradice………………………………………………………………………..9 Symboly………………………………………………………………………9 Poděkování…………………………………………………………………………………10 Literatura……………………………………………………………………………………11 Přílohy: …………………………………………………………………………………….12 Námět na nedělní duchovní program…………………………………………12 Typy na knihy ………………………………………………………………..12 Hrníčkárna…………………………………………………………………….13 Pavouk a moucha……………………………………………………………..14 Denní zastavení……………………………………………………………….15


ÚVOD Skauti v oddíle při svém vývoji prochází fyzickými, duševními i duchovními změnami. Skautská myšlenka a oddílová činnost pomáhá utvářet myšlení, postoje, chování a mění pozice žebříčku hodnot. Vytláčí z předních míst materiální statky a na jejich pozice nastupují zcela odlišné hodnoty. Skauti jsou učeni vnímat transcendentní. Skauting nás podporuje a vybízí v hledání transcendentního světa. Zakladatel skautingu R.B.Powell v Principech zakotvil Povinnost k sobě, Povinnost k bližním, Povinnost k Bohu. Domníval se, že bez Víry nemůže člověk dosáhnout štěstí, že nemůže sloužit vlasti. „Vlastní štěstí nacházejte v tom, že budete dělat šťastnými jiné lidi…“ (BP Africké obrázky.) Dnešní skauting ukazuje nevšední cestu, jak prožít život. Hledá rovnováhu mezi čistě materiálním vnímáním světa a mezi pohledem Víry.


DUCHOVNÍ ŽIVOT

Definice pojmů Transcendentní Přesahující, překračující nějakou hranici, oblast, představující něco nadpozemského, nevysvětlitelného, nadpřirozeného. Ottova encyklopedie; Jolana Malátková, Praha: Ottovo nakladatelství, 2004 Sakrální K náboženským hodnotám se vztahující (svátosti, relikvie, stavby), respektive náboženské hodnoty samy o sobě (víra, náboženské pravdy, vyznání víry). Souhrn jednotlivin (věcí, osob, skutků, výroků) patřících do systému náboženské kultury Ottova encyklopedie; Jolana Malátková, Praha: Ottovo nakladatelství, 2004 Spiritualita z lat., duchovost, duševnost, jako protiva hmotného. Ottova encyklopedie; Jolana Malátková, Praha: Ottovo nakladatelství, 2004

V různých kulturách, civilizacích a společnostech byly hledány a nalezeny pro tuto celoživotní výchovu svobody různé cesty. Říká se jim spirituality. V některých případech tyto spirituality mají povahu náboženství, jinde filosofie nebo určité praktické průpravy. Všem je společná hluboká důvěra v to, že smysl lidského života je zaručen, pokud člověk svůj život postaví pod vládu Pravdy a Lásky (tak bývá na základě lidské zkušenosti ve většině duchovních cest často charakterizována absolutní skutečnost). Myšlenkové základy skautingu – edice Vůdcovská zkouška, Jiří Zajíc

Často se mluví o sakralitě bez jejího přiblížení, bez vysvětlení, bez pokory, která k tomu neodmyslitelně patří. Obáváme-li se někdy transcendentního, bojíme se sami sebe, bojíme se neznámého, bojíme se pro nás nepopsatelného.

Otevřenost Musíme přistupovat k (transcendentnímu) duchovnímu programu s prostorem v srdci, otevřenou myslí a bez předsudků. Měli bychom tak připravit i naše děti, kterým je program určen. Není snadné takový program vést a ještě obtížnější je snažit se najít odpovědi na otázky, na které by chtěli účastníci znát odpovědi. Neměli bychom jim je nacházet, ale pomoc při jejich hledání. Měli bychom předkládat jen ty otázky a vize, které nám naše svědomí dovolí a o kterých jsme přesvědčeni, že nejsou „obludné“ nebo zcestné. Protože i cesta, po které se při hledání vydá, má význam a je pro ně důležitá. Můžeme jim přiblížit svoji cestu, ukázat, kudy jsme se vydali a co nás k tomu vedlo. Protože „Stáváš se navždy zodpovědným -5– ILŠ Collegium – Duchovní život a rituály ve skautských oddílech

za to, cos k sobě připoutal.“ (A.de Saint- Exupéry: Malý princ) a neseš zodpovědnost za to, co jsi předal. A možná i kus zodpovědnosti za cestu, kterou jdou „Tví“ skautíci. Měli bychom se také snažit předat skutečnost, že duše a rozum se neustále vyvíjí a že myšlenky, které jsme dříve přijímali jsme časem upravili a přehodnotili. Není nutno měnit celé smýšlení, stačí někdy jen poupravit dílčí myšlenky. Při hledání duchovní cesty je třeba setkávat se a poznávat nové myšlenky a přemýšlet o nich. Zkoumat a konfrontovat je s jinými názory a rozmlouvat o nich sám se sebou, s Bohem, nebo třeba s jinými lidmi. Naše srdce a mysl by měla být otevřená a přístupná. Duchovní vývoj nekončí nalezením „myšlenky“.

Duchovní hodnoty Duchovní život se zabývá hledáním a vnímáním duchovních hodnot, duchovních cest a službě „Nejvyšší Pravdě a Lásce“. Duchovní hodnoty přesahují rámec materiálního světa, ve kterém žijeme. Jsou nezávislé na člověku. Skauti se je snaží svou prací a smýšlením naplňovat, uskutečňovat jejich podstatu, uvádět je v život. Skauting vychovává mladé lidi k hodnotám.

Tři principy Jednou ze stěžejních snah skautské výchovy je postavit lidské bytí na pevných duchovních základech, ve které věří a přijímá je jako součást svého vědomí a svědomí. Každý člověk provozuje nějakým způsobem svůj duchovní život. Prvotně se učí rozhodovat, rozhoduje, posuzuje svá rozhodnutí a odpovídá za ně. Má možnost být svobodným. Později utváří své svědomí. Svědomí umožňuje lépe rozeznávat, co je dobré a co není. Pomocí jednoduchých pohádek a bajek malé děti rozlišují dobro a zlo, začínají vnímat dobro.Ve skautských oddílech přijímají skautské ideály – zákon, heslo a příkaz. Později naplňují dobro skutky a vztahy. Zejména při budování kamarádství, přátelství, partnerských vztahů, manželského soužití. Tak jsou naplňovány všechny tři principy současně I. Je naplňována Láska II.Tvorbou společenství a společnosti III. Tím, že s přáteli nepociťujeme samotu a opuštění.


Výchova svědomí Rozvíjení duchovního života nám umožňuje hledat cestu mezi dobrem a zlem. Pomáhá nám naplňovat skautský zákon zejména body 1,2,4,(8),10. Posuzovat, zda jsme schopni se nimi řídit a naplňovat je. Výchova svědomí je nejdůležitější částí duchovního života. Jak vychovávat svědomí:Svědomí je jednou ze součástí vědomí. Jsme schopni ovlivňovat a utvářet =>vychovávat.V běžné oddílové činnosti nám k tomu pomůže jednoduchá hra, při které bude záležet na každém hráči, jak bude dodržovat pravidla hry a hrát čestně. Při závěrečném hodnocení se zeptejme, jak se jim dařilo dodržovat pravidla hry. Nechat otázku chvíli bez odpovědi. Máme-li pocit, že ne všechny výsledky jsou odpovídající, je dobré, říci pár slov o svědomí a osvojování si pravidel, o sebeúctě, nebo o tom, že větší radost udělá čestně prohraná hra než nečestné vítězství. Při svém povídání bychom měli být nekonkrétní a nesnažit se na nikoho upozornit, abychom neublížili dětské dušičce, která se zatím učí, jak být dobrým človíčkem. Funkce oddílů Téměř nikdo má lepší příležitost a možnost působit na duchovní rozvoj dětí než my, ve skautských oddílech.Běžná oddílová činnost nabízí bezpočet možností. A proč je nevyužít? Mělo by to být a je to naší povinnosti. Rodiče často nemají na děti čas a nepřikládají význam duševnímu ani duchovnímu rozvoji. Děti jsou v tomto směru zanedbané a nepřístupné. Dítě přichází na svět s krásnou a čistou duší. Každý se nějak na ni podepíše. Jestliže ty vrypy neudělají rodiče, časem se z čisté dětské duše stane prázdná a vyschlá poušť, kterou není snadné zúrodnit. Jsem přesvědčená, že ve skautských oddílech se dostává dětské duši toho, čeho si žádá.

Mnohdy se setkávám s názorem, že duchovní život je spojen pouze s vírou, Bohem a s vírou v něj. Myslím si, že tak jednoduché to není. Nemůžeme v oddíle, který není přímo svým založením katolický, vést duchovní program zaměřený jen na víru v Boha. Každý musí mít možnost si svou víru vybrat. Mnohdy jsme v oddíle první, kdo s dětmi začínají mluvit duchovním životě. Ukázat jim jen cestu Víry není nejsprávnější. Stejně tak by bylo nespravedlivé se tomuto tématu vyhýbat.

Ale zde bychom měli mít na paměti o to více, že náš názor, postoj, výchova, kterou jsme prošli, nemusí být nejsprávnější, a že s předávání svých názorů musíme být opatrní. Každý, kdo předává nějakou duchovní zkušenost, ji předává i se svou osobní zkušeností a se svými -7– ILŠ Collegium – Duchovní život a rituály ve skautských oddílech

prožitky. Sám se svobodně pro ni rozhodnul a naplňuje ji. Měli bychom si uvědomit, že postoje pro nás samozřejmé, jsou pro jiné nové a neznámé. Že otevíráme nový obzor. Ne pro všechny bude přijatelný.

Seznamujeme –li posluchače s duchovním hodnotami, ukazujeme jim vlastně jen cesty, kterými lze jít. Jsou to jen nezávazné nabídky a je na nich, jakou si vyberou. Alternativní duchovní program – duchovní program, který není vedený k Bohu. Při výkladu Prvního principu se nevyhneme popsání a zpřístupnění Boha těm, kteří nejsou vychováváni ve víře ani sami nekonvertovali. Často se uchyluji k „Velkému Duchu“, „Nejvyšší Pravdě a Lásce“. Velký Duch, Nejvyšší Pravda a Láska, nejsou to jen jiná pojmenování pro Boha? Jak s nimi pracovat a jak je přiblížit? Nepřikláníme se už více na stranu Víry než na stranu „alternativního duchovního programu“ Neztrácíme tak nestrannost a objektivnost? Nebylo by lepší naplňování Pravdy pokládat za základ osobního růstu a službu Lásce za službu společenství a vidět v ní dobro a krásu? Duchovní cesta je vlastně takový únik ze všednosti. Námět pro oddíl Úskalím většiny duchovních programů a rituálů pro skupinu je skupina sama a jakási nepřipravenost skupiny snažit se přemýšlet a naslouchat. Při některých duchovních programech se pouštíme na tenký led a mnohdy, aniž bychom chtěli, vyvíjíme tlak na posluchače (zejména chceme-li, aby odpovídali nebo komunikovali). Měli bychom se snažit, vytvořit pro skupinu příjemné a podmětné prostředí a pouštět se do těchto programů jen s „bezpečnou“ skupinou, aby jednotlivým účastníkům nebylo nepříjemné před ostatními promluvit, aby jim nebyla nepříjemná přítomnost toho druhého. Typický příkladem programu,při kterém je nutno zabezpečit bezpečnou skupinu je Hrníčkárna – Zlatý fond her , viz příloha. Zvolíme-li dobrá témata, může se stát z odpočinkové hry náročný duchovní program. Možná témata: víra, vnímání transcendentna, naplňování skautské myšlenky, přijímání dobra, dialog mezi dobrem a zlem, závazky vůči společnosti. Pak už je na sociální vyspělosti skupiny, jak si s tématy otázek poradí a jak budou znít otázky i odpovědi. Vedoucí hry by měl využít možnosti stáhnutí nevhodné nebo příliš útočné otázky. Hra s takto zvolenými tématy se stává „nebezpečnou“ a průběh je nutno někdy usměrňovat. Realizace hry není vhodná pro nezkušené vedoucí. Je nutné mít „bezpečnou skupinu“ a zkušenosti s podobnými programy.


Malé duchovní programy: Duchovní programy mají bezesporu své místo v běžné oddílové činnosti. Měly by sloužit jako zastavení, jako dělič času, zlom v programu. Učí posluchače přemýšlet o životě, o kráse kolem sebe, o čase, o vztazích a o pomíjivosti materiálního světa. Dávají možnost rozvíjet dětskou duši. Měly bychom si na to v programu vyčlenit čas i místo. „Malé duchovní programy“ nekladou vysoké požadavky na vedoucího programu. Stačí k nim přistupovat s otevřenou myslí.

Denní zastavení Téměř na kterékoliv akci jsme schopni najít si krátký čas na přečtení si krátkého příběhu, citátu, aforismu. Po jeho zaznění klást otázky k jeho ozřejmění, nechat zaznít všechny názory posluchačů. Neměli bychom soudit úroveň řečeného, jen možná trochu poopravit opravdový nesmysl. Zvolíme-li menší nestejnorodou skupinku a je-li dostatek času na rozmluvu, vzájemné obohacení všech účastníků bude velké. Zvolíme-li dobře myšlenku, jsme schopni nenásilně vysvětlit nebo poukázat na dění na akci. Některé myšlenky k zastavení jsou uvedeny v příloze

Poustevny Asi dvacetiminutový čas vyhrazený k přemýšlení a pobytu každého sám se sebou. Čas je ponechán k rozjímání i vstřebávání zážitků a programů končícího dne. (převzato z Jesenické lesní školy)

Hovory Často zůstaneme sedět u vyhasínajícího ohně. Panuje-li dobrá atmosféra můžeme se pustit i do hovorů na „vážnější“ téma. Můžeme ostatním hodně sdělit a hodně získat.

Myšlenky Připravíme a čitelně napíšeme na papír některé pro nás zajímavé myšlenky. Ty pak rozestavíme na krátké cestě jednu za druhou. Necháme účastníky na ni vyjít. Cílem není dojí až na konec, ale zastavit se u té, co zaujme nejvíce.


RITUÁLY

Definice pojmů Rituál Církví předepsaný způsob vykonávání bohoslužebných úkonů (v křesťanství v rámci katolických, pravoslavných a protestantských církví). Latinsky ritus, řád, obyčej, obřad - pravidelné, určitým kánonem (předpisem, zvykem) stanovené opakování určitých úkonů specifického charakteru; ustálený způsob jednání. internetová encyklopedie CoJeCo Prostředkem duchovního života se staly rituály. Ať už jsou to rituály přírodních národů, kterými prosili o přízeň božstev a pomocí niž s nimi komunikovali nebo sakrální, které mají bohoslužebnou nebo „úřední“(svatby…) funkci. V přeneseném smyslu slova se do oddílů dostaly rituály jako část programu, bez ustálené formy (ale mnohdy s opakujícími se prvky) s duchovním cílem. Oddílové rituály patří k oddílové tradici a k duchovnímu bohatství společenství.

Tradice V malých společenstvích spolehlivě fungují vnitřní zákonitosti a pravidla. Není snadné o nich mluvit, nebo je představovat novým členům společenství. Daří se nám to přiblížit malým duchovním zastavením, rituálem, něčím tradičním. Tradice, rituály jsou nehmotným bohatstvím celého společenství. Symboly Řečí rituálů jsou symboly. Rituály nám pomocí nich prožíváme zkušenosti a duchovní požitky. Dovolují nám opravdový význam jen naznačit, poodhrnout a přitom nechat na účastníkovi, aby si jej sám přebral a vybral si jen to, co si chce zapamatovat, odnést do dalšího života. Slibujeme si od nich, že pomocí nich se nám podaří realizovat část duchovního programu, že nám usnadní realizaci a připraví posluchače.

Ve skautských oddílech rituály a symboly používáme s naprostou samozřejmostí. Tradice mnohdy přeroste v obřad-rituál, který jsou schopni přijmout a pochopit jen členové společenství. Mezi krásné a hluboké rituály a obřady bezpochyby patří začlenění nováčků, přijetí skautské přezdívky, zapalování slavnostního ohně, složení skautského slibu. Při zapalování slavnostního oddílového ohně vůdkyně do prvních plamenů vhazuje jednu - 10 – ILŠ Collegium – Duchovní život a rituály ve skautských oddílech

zelenou větvičku. Do prvního táborového ohně dubovou, jako vzpomenutí na skautky a skauty, kteří prošli oddílem, jako poděkování lidem, kteří nám pomáhali a pomáhají. Do druhého táborového ohně větvičku smrkovou. Symbolizuje radost z průběhu tábora, poděkování účastníkům a přání, abychom ještě v hojnější počtu příští rok u táborového ohně zase zasedli. Rituály jsou nevysvětlitelné. Tato naše tradice – rituál vznikl pravděpodobně proto, že před druhým táborovým ohněm už nebyl čas jít hledat větvičku z oddílového stromu – dubu. Smrková byla jakousi náhražkou za tu dubovou. Je skoro jedno, jak vznikají tradice a symboly, důležitější je, jakou duchovní hodnotu mají pro společenství. Pomocí společně prožitých (zejména) duchovních zážitků oddíl přerůstá ve společenství.

Děkuji ses. Sani a br. Mukókimu za neúnavné pročítání rukopisu, podměty k psaní a připomínky k textu a ses. Vtipálkovi za jazykovou korekci. Děkuji. - 11 – ILŠ Collegium – Duchovní život a rituály ve skautských oddílech

Seznam užité literatury:

Lenka Poludová: Skauting a sakralita. (Absolventská instruktorská práce, Gemini- Poklus) Jiří Zajíc: Myšlenkové základy skautingu. Edice Vůdcovská zkouška, sv. 1. Praha: Junák – svaz skautů a skautek ČR, Tiskové a distribuční centrum, 2000. Daniel Vychodil: Metodika. Edice Vůdcovská zkouška, sv. 4. Praha: Junák – svaz skautů a skautek ČR, Tiskové a distribuční centrum, 2000.

Jan Pečený – Neptun, ELŠ: základy duchovní výchovy ve skautingu Kolektiv autorů: Duchovní dimense ve skautské výchově Literatura byla stažena z www stránek Duchovního odboru Junáka http://krizovatka.skaut.cz/organizace/odbory-a-komise/odbor_duchovni_vychovy/

- 12 – ILŠ Collegium – Duchovní život a rituály ve skautských oddílech

PŘÍLOHY Námět k nedělnímu alternativnímu duchovnímu programu. …dny sváteční oddělují dny všední. Dny povinností od dnů volna. Dělí náš čas, dávají mu řád a smysl. Světíme-li dny sváteční, dáváme i světlo dnům všedním. Vnímáme-li dny sváteční, jsme schopni vnímat i dny všední. Dny všední i sváteční tvoří koloběh bez konce a začátku. „Bylo by lépe, kdybys přicházel vždycky ve stejnou hodinu,“ řekla liška. „Přijdeš-li například ve čtyři hodiny odpoledne, již od tří hodin budu šťastná. Čím více čas pokročí, tím budu šťastnější. Ve čtyři hodiny budu už rozechvělá a neklidná; objevím cenu štěstí! Ale budeš-li přicházet v různou dobu, nebudu nikdy vědět, v kterou hodinu vyzdobit své srdce… Je třeba zachovávat řád.“ „Co to je řád?“ řekl malý princ. „to je také něco moc zapomenutého,“ odpověděla liška, „to, co odlišuje jeden den od druhého, jednu hodinu od druhé. Moji lovci například zachovávají také řád. Tančí každý čtvrtek s děvčaty z vesnice. Každý čtvrtek je tedy nádherný den! Jdu na procházku až do vinice. Kdyby lovci tančili kdykoliv, všechny dny by se podobaly jeden druhému a neměla bych vůbec prázdniny.“ Antone de Saint – Exupéry: Malý princ

Typy na knihy, za kterých můžeš čerpat citace a příběhy Citáty Richard David Bach: Jonathan Livingston Racek, Vydala Lyra Pragensis, 1992 Richard David Bach: Povídka Nikdo není daleko Paulo Coelho: Algymista, Praha : Argo, 1999 Paulo Coelho: Jedenáct minut, Praha : Argo, 2003 Ezop:Ezopovy bajky, Praha : Fortuna Print, c2005 Bruno Ferrero: Příběhy pro potěchu duše, Praha : Portál, 1996 Bruno Ferrero: Paprsek slunce pro duši, Praha : Portál, 2000 Vladimír Hulpach: Indiánské pohádky, Praha : Mladá fronta, 2003 Japonská přísloví, Praha : Triton, 2005 Vida Neuwirthová: Dobře ukryté poklady, aneb, Příběhy z Mudrače, Praha : NEUW, 2003 Antone de Sain – Exupéry: Malý princ, Praha : Albatros, 1994 Antone de Sain – Exupéry: Citadela , překlad Věra Dvořáková, Praha: Vyšehrad 2004 Ernest Thompson Seton: Povídka Stoupání na horu, Skautská stezka, Praha: TDC O.D.West: Africké pohádky , nakladatelství TRITON - 2005 Jan Werich: Famfárum-Lakomá Barka, Praha : Albatros, 1992 Citáty od Exupéryho


Prázdninová škola Lipnice: ZLATÝ FOND HER Hrníčkárna Cíl Vzájemné poznání, zveřejnění a konfrontace názorů na ožehavá témata. Charakteristika Komunikační aktivita. Účastníci si navzáj_m . kladou otázky, na které pravdivě odpovídají. Fyzická zátěž 1 Psychická zátěž 4 Čas na přípravu 10-15 min. Instr. na přípravu 1 Čas na hru 2-3 hod. Instr. na hru 1 Počet hráčů 10-30 Věková kategorie II-V Prostředí místnost Denní doba kdykoli, nejlépe večer Roční období kdykoli Materiál keramická nádoba (džbánek), papíry a psací potřeby pro hráče Realizace hry Hráči sedí v kruhu, aby na sebe všichni dobře viděli. Každý má právo předložit komukoliv otázku (podle dohody buď anonymní, nebo podepsanou), kterou napíše na lístek papíru. Označí ho jménem adresáta a vloží do džbánku uprostřed kruhu. Čas od času jeden z nich (pošťák) vybere lístky ze džbánku a rozdá otázky adresátům. Hráči pak postupně zveřejňují obdržené otázky a pravdivě na ně odpovídají. Každý smí podle pravidel hry jednu otázku ponechat stranou, nezveřejnit ji, neodpovědět na ni. Takovou nežádoucí otázku pak položí před sebe. V průběhu hry má možnost ji vyměnit za jinou otázku, která mu však může být ještě méně příjemná. Vedoucí, který hru řídí, má právo jakoukoliv otázku vetovat a stáhnout ze hry, jestliže překračuje únosnou míru vkusu. Hra je rozdělena do tří až pěti kol, obvykle tematicky odlišných. Dochází při ní ke konfrontaci názorů a postojů. Úroveň hry velmi závisí na vyspělosti hráčů, jejich ochotě otevřeně myslet a jednat. Hru lze uvést na začátku akce jako seznamovací aktivitu, ovšem mnohem hlubší vyznění (a samozřejmě jiné okruhy otázek) přináší, je-li uvedena až poté, co se účastníci seznámí a získají vzájemnou důvěru.


O.D.WEST: Africké pohádky Pavouk a moucha

Kdysi dávno byli pavouk a moucha přátelé. Bydleli blízko sebe a pravidelně se navštěvovali. Pavouk zval mouchu na oběd a moucha zase zvala pavouka a tak to chodilo dlouhá léta. Byli přáteli. Byli přáteli. Byli přáteli. Až. jednou přišlo strašné sucho. Nebylo jídlo. Nebylo dost jídla. Bylo sucho a všichni měli hlad. Nikdo neměl jídlo a moucha zhubla, až ji skoro nebylo vidět. Moucha zhubla, ale pavouk ne. Pavouk tloustl, ale moucha hubla. Byla hubená, až ji skoro nebylo vidět. Byla hubená, až ji skoro nebylo vidět Byla hubená, až ji pavouk neviděl. Neviděl ji, jak ho sledovala, když šel do lesa. Neviděl ji, jak ho sledovala, když vyhrabával sladké brambory.Neviděl ji, jak ho sledovala, když si je odnášel domů. A pavouk je přinesl domů a vařil je v kotli. Vařil je v kotli. Vařil je v kotli a moucha zaklepala na dveře. Pavouk sedí u hrnce plného sladkých brambor a moucha stojí ve dveřích. Musí ji pozvat na večeři, vždyť měl jídlo a ona přišla. Musí ji pozvat na večeři, vždyť měl jídlo a byli přátelé. Pavouk se ale nechce o jídlo dělit. Jak to má udělat? Co má dělat, aby se nemusel dělit o jídlo? Má nápad. Je přece hostitel a musí nejdříve sám ochutnat, než dá svému hostu. Tak si to odjakživa žádá zdvořilost. Říká mouše: "Posaď se sem, doprostřed, na čestné místo a já ti vyberu ty nejlepší sladké brambory." A sám si sedá zády ke dveřím chýše. Ochutná první brambor: "Je shnilý," a hodí ho přes rameno ven. Ochutná druhý brambor: "Je shnilý," a hodí ho přes rameno ven. Ochutná třetí brambor: "Je shnilý," a hodí ho přes rameno ven. A vyhází takhle všechny sladké brambory. Chtěl si je později, až moucha odejde, znovu sesbírat, umýt a ohřát a pak je všechny sníst. A venku zatím začíná pršet. Venku prší a dělá se bláto a moucha má hlad a rozumí pavoukovi. Ví, že jí pavouk jídlo nepřeje a nechce se s ní dělit.


Moucha má zlost Moucha má zlost Moucha má zlost a má hlad. Vyjde ven před chýši a dívá se na sladké brambory ležící v blátě. Dívá se na první brambor: "Je shnilý," říká a rozšlápne ho. Dívá se na druhý brambor: "Je shnilý," říká a rozšlápne ho. Dívá se na třetí brambor: "Je shnilý," říká a rozšlápne ho. "Je shnilý, je shnilý, je shnilý," a moucha venku skáče po sladkých bramborech a všechny je rozšlape a zašlape do bláta. Pavouk zuří. Venku je bláto a on dnes nebude jíst.Venku je bláto a pavouk má hlad. Nechtěl se dělit o sladké brambory a teď nemá nic. Pavouk zuří. Pavouk zuří a zlobí se na mouchu. Od té doby jsou pavouk a moucha nepřátelé a pavouk chytá mouchu do sítí. Chytá ji do svých sítí. Chytá ji do svých sítí, a když ji chytí, hned ji sní. Poučení: Děti, děti, děti, Děti dětí mých dětí, Nebuďte lakomí. Nebuďte lakomí. Lakomec není šťastný a nemá přátele.

Denní zastavení: Antoine De Saint- Exupéry Velikost se rodí především- a to vždy- z cíle, který leží mimo člověka. Jakmile je člověk uzavřen do sebe, stává se chudým. Člověk se plně projeví, až když změří své síly s překážkou. Každá překážka umožní urazit další kus cesty. Pracujeme.li pouze pro hmotný zisk, sami si pro sebe stavíme vězení. Uzavíráme se do samoty se svými bezcennými penězi, kterými nezískáte nic, zač by stálo žít. Žít znamená pozvolna se rodit. Bylo by příliš pohodlné, kdybychom hned dostávali úplně - 16 – ILŠ Collegium – Duchovní život a rituály ve skautských oddílech

hotovou duši! Přestali jsme dávat. Jenže chci-li dávat už jen sobě, nic nedostávám, neboť nestavím nic, k čemu bych patřil, a nejsem tedy ničím. Je.li samozřejmě nepřípustné, aby jediný člověk zotročoval masu, je stejně tak nepřípustné, aby masa zotročovala jediného člověka. Vždy jsem miloval poušť. Člověk usedne na pískový přesyp. Nic není vidět. Nic není slyšet. A přece v tom tichu něco září… „ Poušť je krásná právě tím,“ řekl malý princ, „že někde skrývá studnu…“ Dáváš-li sama sebe, přijímáš více, než dáváš. Neboť jsi nebyla ničím, a teď se uskutečňuješ. Přátelství je v první řadě příměří a velký koloběh duha, jenž je povznesen nad nízké podrobnosti. Kdo sedí za mým stolem, tomu neumím nic vyčítat. Přítel je ten, kdo nesoudí. Mám rád, když člověk ze sebe vydává světlo. Nezajímá mne tloušťka této svíce. Její hodnotu měřím jen podle jejího plamene. Celá tvá minulost není nic jiného než zrození dneška. Je prostě taková. Vezmi ji, jaká je, a nechtěj přeskupovat hory. Jsou jaké jsou.


Duchovní život a rituály ve skautském oddíle

Recommend Documents