Nabídkový list akcí
Pionýr, z.s.-6.pionýrská skupina Kolín, Okružní 666, 280 02 KOLÍN V., email
[email protected], tel 775 291 206, www.6pskolin.cz , FB URSA Kolín – tábor Neškaredice, FB Freaks Crew, FB Táborník Zásmuky
Zveme všechny kamarády na
Dubnovou výpravu se získáním další kotvy na tričko, dalšího kroku stát se členem Iásonovi posádky na lodi Argo při cestě za Zlatým rounem
22.-24.dubna 2016 Účastnický poplatek: 400,-Kč. Zahrnuje dopravu, ubytování, stravování. S sebou: spacák, přezůvky, vhodné oblečení do přírody a dobrou náladu. Sraz je v 17.30 hodin u klubovny v Mnichovické 153 v Kolíně Návrat v neděli v cca 16.00 hodin tamtéž.
NÁVRATKA: Přihlašuji se na lednovou výpravu:
nejpozději do 19.4.2016
Emailem:
[email protected] nebo SMS na tel. 775 291 206 Případné dotazy zodpovíme na tel. 775 291 206 (Jirka Žďára)
Tábor 2016 v Neškaredicích je plně obsazený.
Další výprava
27.-29.května 2016 Neškaredice
Letem světem Březnová výprava Neškaredická 2016
O BOZÍCH A LIDECH – mytologické příběhy ze starého Řecka Kapitola 4. Druhý Diův bratr Hádes Pohádka o druhém Diově bratrovi je tak trochu smutná, protože jak už víme, Hádes je vládcem podsvětí, kam se vydávají duše všech zemřelých. A jak si vlastně lidé představovali, že duše zemřelých odchází do podsvětí. Lidi, kteří již byli smířeni se svou smrtí jako první navštíví bůh spánku Hypnós a oni tak navždy usnou. Potom přichází průvodce duší do světa stínů Thanatos, mečem utne spícímu pramen vlasů a tím osvobodí duši zemřelého, která potom s ním odchází ke vchodu do podsvětí, který je v propasti na nejjižnějším místě Peloponésu. U vchodu do říše stínů čeká trojhlavý pes Kerberus, který sem nesmí pustit nikoho živého. Na této cestě musí duše zemřelého překonat řeku Acherón. To není tak jednoduché, ale přicházející stín položí příšernému převozníkovi Cháronovi do úst malý penízek a ten odrazí svůj člun od břehu živých a pluje ke břehu stínů. A na nejtemnějším místě tohoto břehu má svůj trůn vládce podsvětí Hádes a s ním jeho žena Persefona. Hádes s pomocí tří spravedlivých soudců váži viny a dobré skutky, které si sebou stíny přinášejí ze světa živých. Ty, které tíží vina a zlé skutky, čeká zoufalství a věčný trest v temném Tartaru, zatímco za života dobří lidé mohou zamířit na druhou stranu podsvětí, kde jsou rozkvetlé Elysejské louky. Už jme se zmínili, že s Hádem vládne podsvětí jeho žena Pesefóna. A ani Hádes si při hledání ženy nepočínal zrovna „rytířsky“. Jeho volba padla na Persefónu a ta když si jednou hrála s kamarádkami, otevřela se před ní zem a strašný Hádes ji unesl dolů do podzemí, kde hned uspořádal svatbu a tak se Persefóna, proti své vůli stala Hádovou ženou. Z toho byla nešťastná hlavně její matka, jedna z Diových sester, bohyně úrody Déméter a vydala se dceru hledat a o pomoc se obrátila na nejvyššího boha Dia, tedy bratra, a zároveň i Persefonina otce. Ach jo, ale už víme, že u bohů se na to tak nekouká. Zeus se pustil do pátrání a na stopu ho přivedl bůh slunce Hélios, který jako jediný vše dobře viděl a řekl, kde Persefónu hledat. Ta však už byla Hádovou ženou. A tak Zeus, ze své pozice nejvyššího vládce vynesl soud, se kterým nakonec všichni souhlasili. Třetinu roku, tedy čtyři měsíce bude Persefóna hrozivou vládkyní podsvětí, po boku svého muže Háda. A tehdy smutná matka Démétér odvrací svou tvář od země a ta přestává rodit a halí se do chladu a ledového hávu. Když se však Persefóna po čtyřech nevlídných měsících vrací domů k matce, Démétér se celá rozzáří a přichází jaro. Antičtí bohové si moc nelámali hlavu s otáčením Země kolem Slunce, a tak nám připravili svoji vlastní verzi pro střídání čtyř ročních období ….. a jak si vedou naši argonauti na další cestě Další přistání bylo v zemi surového krále Amyka, vládce národa Bebryků. Každý z příchozích se musel s králem utkat v pěstním zápase, mnoho již už zabil a zmocnil se jejich majetku. Argonauté byli pobouřeni a rozhněváni a k zápasu s králem se přihlásil Polydeukés, nejlepší pěstní zápasník. A přestože byl nesrovnatelně menší než cizí král, Polydeukés zvítězil a král padl k zemi s rozbitou lebkou. To vyvolalo krvavou řež, v níž Bebrykové padali a dávali se na útěk. Dostali se však do boje se sousedy, kteří po smrti krále získali velkou odvahu a zabíjeli a plenili území Bebryků, jejich pole i města. Naopak Argonauté zůstali všichni naživu, naplnili koráb kořistí a vypluli dál. Pluli Bosporem a kormidelník je vyvedl z nebezpečenství a uchránil životy i loď při ohrožení obrovskou vlnou. …. žádný z Argonautů se tedy nevydal na cestu do Hádovy říše stínů a posádka mohla pokračovat na cestě ke svému cíli.
Výprava březnová do Neškaredic aneb bodová smršť V pátek se scházíme na základně v Neškaredicích, kde to naše celé putování vlastně začalo a odkud jsme se vydali na cestu za Zlatým rounem a začali usilovat o účast v Iásonově posádce. Víme, že na to je potřeba získat 150 bodů a až na malé výjimky se to nevyvíjí úplně dobře, a tak Iáson slíbil, že na této výpravě bude možné získat až 50 bodů. Nesliboval zbytečně, protože Danovu družstvu se to skoro podařilo, ale začněme po pořádku. Několik Argonautů sklátila na poslední chvíli nemoc, a tak je nás nakonec 13. Zase lichý počet, ale nevadí. Dneska probíhá rozdělení do družstev trochu slavnostněji, než jindy. Dan a Anička 2 (Zav.) se dozvídají, že budou kapitány i na táboře a s dalšími členy, v této podobě, už zůstanou a budou soutěžit až do 15.července. Dan, samozřejmě, má v družstvu sestřičku Terku 1, se kterou zatím tvoří nepřekonatelnou dvojici, „Filozofa“ Toma a Áďu, kteří umí taky hodně pomoct a Davida s Nikolkou, kteří si taky uhrají své. Takže zatím 6ka, ke které se přidá ještě Terka 2. Anička je trochu překvapená, ale po jejích výkonech, hlavně v Praze, je její volba do čela družiny jasná. K sobě dostává Páju, oba kluky Honzíka a Marka, Elišku a naše dvě nejmenší Jolanku a Báru. Zatím co se rozkoukáváme v nových družstvech, venku se setmělo, a tak je potřeba zařadit noční hru. Jsou to „Bludičky“. Jako vždy jednoduché a ani ne moc vypečené. Jedno družstvo se schová, kdekoliv v prostoru a mají za úkol v pravidelných intervalech bliknout, ať je schovaný nebo, klidně, na útěku. „Danovci“ i Dan sám, jako „superbludička“ byli lepší bludičky a Aničce a jejímu družstvu trvalo mnohem déle, než je všechny pochytali. Vrátíme se dovnitř a čeká nás hra, vlastně několik her, na schovávanou. Nejdřív se hledáme navzájem a „Danovci“ jsou poschovávaní tak dobře, že Anička nemá naději. Potom jsou schovaní všichni a svoji posádku si hledá sám Iáson-Luboš.Jde to ztuha, ale nakonec má všechny, jen jeden člen, vlastně členka, pořád chybí. Je to naše nejmenší Nikolka. Prostě není k nalezení nebo spíš k polapení, protože své skrýše (za dveřmi) několikrát změní. Super výkon. A na závěr prémiové hledání o prémiové body. Hledáme Jirku. Hledáme 5 minut, nic, hledáme 10 minut, nic, hledáme dál a dál a pořád nic a to se Jirka přiznal, že kolem něj pořád někdo chodil, a že jednou musel dokonce i zakašlat, což zaslechl Tomáš, ale Honzík mu to rozmluvil, že on „.. tedy nic neslyšel.“, a tak jdeme spát bez prémie. A v sobotu ráno další Iásonova vychytávka. Žádné honičky ani souboje, ale čeká nás trocha umění a budeme namáhat naše mozečky. Víme, že i Argonauti měli na lodi umělce, pěvce Orfea, a tak i nás čeká umělecká soutěž. Učíme se básničku! Jedna se jmenuje „Bílá zima“ a je pro Aničku, druhá „Noc moc a moc hvězdičkovaná“, pro „Danovce. Kapitáni mají zatím volno a naši nejmenší dostali speciální úkol, co nejpřesněji nakreslit obrázek s liškou (z knížky O chytré kmotře lišce). Básničku se rychleji, a hlavně správně, naučilo družstvo Aničky a i obě malé malířky, Jolanka s Bárou, jsou rychlejší než Nikolka, která má krásnou lišku, ale spousta detailů ji na obrázku chybí. Ale ani to ještě není konec. Teď přichází chvíle pro kapitány. Mohou si vzít pomocníka a ve dvou se naučit básničku o kolouškovi v lese, „Bačkůrky z mechu“. Dan s Terezkou jsou rychlí a přesní, takže by mohli vystupovat i na školní akademii. Anička s Pájou zklamaly, a tak zůstaly tentokrát bez bodu, ale stejně se jim povedlo Danův náskok trochu snížit. A jdeme na výlet. Přesunujeme se na zastávku do Církvic a jedeme do nedaleké Čáslavi, jejíž věž je dokonce vidět z naší terasy v Neškaredících. Teď nás čeká asi 8km po svých zpátky na základnu.
Výprava březnová do Neškaredic aneb bodová smršť Cestou si dáme, místo ranní rozcvičky, jednu skákací hru s kolíčky, které budou mít hlavní roli na další cestě. Každý má svůj podepsaný kolíček a jediný úkol, na cestě do Neškaredic se ho zbavit, schovat, zahodit, tak aby ho nikdo nenašel. A tak začíná velká hra, kdy se všichni pozorují a hlídají navzájem. Na průhledné záminky o čůrání za keřem nebo o zavazování tkaniček uprostřed zoraného pole, nikdo nikomu neskočí. Slavnou dvojici vytvořila Anička, která (asi) svoji hůlku už nemá s Terezkou, která ji ještě má. Anička ji hlídá na každém kroku, až se Terka rozhodla pro radikální řešení a hůlku prostě zahodila. Největší silou a co nejdál to šlo a Anička to vzdala („Tam pro ni teda určitě nepolezu“). Nakonec se povedlo najít jen dvě hůlky. Áďa našla Honzíkovu a Bára Davidovu. Protože „Danovců“ je o jednoho méně a Anička tak měla menší šanci, vyhrává a zase o něco snížila Danův náskok. Po nekonečné cestě se dostáváme k tolik očekávané tabuli s nápisem Neškaredice a doklopýtáme na naši základnu, kde nás čeká oběd a odpočinek. Ale ne dlouho, protože takhle bychom tu slíbenou „bodovou smršť“ nestihli. Jdeme na zahradu přenášet „Nebezpečný náklad“ (velká krabice od banánů). Družstvo má dva pošťáky, kteří nesou bednu a ostatní je mají za úkol chránit, aby jim soupeři nehodili do bedny míček, který by jejich náklad „zlikvidoval“. Dan to má 1:1, v obou kolech se jim povedlo jednu krabici pronést a o jednu přišli. A jeden z těch zničených nákladů má vlastní příběh, který stojí za vyprávění. Pošťákem je v tuhle chvíli „Filozof“ Tomáš, který o sobě pořád tvrdí, že není žádný běžec, tentokrát běží. Běží, utíká, prchá, ale něco se děje. Filozof místo aby zrychloval, zpomaluje. Najednou se objevují holé nožky, spodní prádlo a i když se Tomáš snaží, všichni víme, že s kalhotami spadlými na úroveň kotníků se prostě běžet nedá. Následuje logicky pád a Honzíkův míček v krabici. Kdo to viděl nezapomene (a škodolibý smích nám Tomáš jistě už odpustil). 1 : 1 Aničce se ale nepovedlo pronést ani jednu krabici, a tak Dan zase zvyšuje náskok, o který dopoledne přišel. Večer nám do programu zasahuje déšť, a tak nemůžeme absolvovat druhou noční zkoušku venku. Nevadí zahrajeme ji za umělého světlení uvnitř. Hledáme listy s bodovou hodnotou, které nám družstvo protivníků poschovávalo po budově. Zase máme ocásky, zase funguje vězení pro chycené a zase je to mazec. Vypadá to dost vyrovnaně, dokonce se zdá, že Anička má dlouho víc lístečků, ale nakonec rozhoduje sám kapitán Dan, který někde objevil tři 10 najednou a napodruhé se mu povedlo je sebrat i s nimi utéct. Dobrá štvanice a „Danovcům“ už se v noci určitě může zdát o dalších kotvičkách. Přes noc déšť přestal, a tak může proběhnout poslední souboj o body na této výpravě. Zahrada je posetá bílými lístky, které tentokrát představují „Tropické motýly“.Jedna družina jsou sběratelé motýlů a druhá divoká zvířata, která chrání svůj prales. Máme tu tygry, jedovatého hada a nebezpečné mouchy Ce-Ce. Když někoho kousne tygr, musí do nemocnice na ošetření, když někoho uštkne had, musí lovec do nemocnice a zaplatit si za sérum. Ale největší nebezpečí představují mouchy, u nás spíš mušky, Ce-Ce. Když ta někoho štípne, tak dostává spavou nemoc a každou chvíli se musí vracet do nemocnice,kde „usne“ a teprve potom může zpátky na lov motýlů. Mouchy jsou to největší lákadlo. První štípla Jolanka, po nádherném běžeckém souboji, „Filozofa“, který tak prospal polovinu hry v nemocnici, a tak když se role družstev obracejí a z lovců se stávají zvířata, Tomáš trvá, že právě on chce být moucha Ce-Ce (s Nikolkou, protože David být Ce-Ce odmítl) a už podruhé tento víkend ukazuje, že jeho tvrzení, že „není žádný běžec“, je pouhá výmluva. Lítá po „pralese“ a rozsévá všude spavou nemoc. Méně práce tak mají tygři, v čele s Danem, kteří nemají koho lovit (pardon, kousat), protože lovci buď „spí“ v nemocnici nebo se do „pralesa“ bojí. A tak se milý tygřík válí, protahuje dokonce i předstírá spánek, aby někoho vylákal, ale je to marné. Od bázlivých lovců si vysloužil pouze přezdívku „Kočička“ , ale ani provokace a sborový pokřik „Kočičko, kočičko“ situaci nezachrání. Marek sám na všechno za celé družstvo nestačí, a tak „Kočička“ a jeho družstvo slaví další vítězství . Tentokrát to byl opravdu „fičák“. Danovo družstvo si připsalo 48 bodů a sám velitel ještě o jeden víc. Družstvo Aničky se zastavilo na 34, ale ani to není špatné. Závěr už je tradiční. Příspěvky do novin, body na nástěnku a kotvy na trička. Na příští výpravě už může mít Iáson prvního člena v posádce. Filozofovi už chybí jen 27 bodů do magické 150. Tak Tome, příště pevnou gumu do tepláků a je to doma! Zapsal Iáson z Iolku v.r.
5 kotviček = člen Iásonovi posádky na lodi Argo 1 kotvička = 30 bodů
David 80bodů
Terka
Kuba
Nicol
Tadeáš
Anežka
21bodů
21bodů
19bodů
19bodů
15bodů
Adam
Tobias
Týna
49bodů
44bodů
41bodů
39bodů
Anička
Bára
Eliška
72bodů
72bodů
72bodů
Adélka
Nikolka
115bodů
109bodů
Vivi
Jolanka
56bodů
Tomáš 123bodů
Anička Terka
Honza
66bodů
61bodů
60bodů
Marek
Dan
Tereza
Pája
99bodů
99bodů
98bodů
94bodů
Březnová výprava – Neškaredická V pátek dne 11.3. jsme hráli hry. Sobota, hry, nejvíce mě bavilo zbavování se tyčky. A dneska píšeme příspěvek. A pozor! Tomášovi spadli kalhoty, když běžel!? Získala jsem kotvu, ale už mám 3. Pája
Pája
Adélka
Hráli jsme hru na bludičky. Měli jsme rajskou. Tomášovi spadli kalhoty. Mám 2 kotvičky. Hráli jsme pošťáka. Adélka
Dan
Když jsme v pátek přijeli, hráli jsme venku noční bojovku bludičky. Každá bludička musela mít baterku. Druhá družina se nás musela dotknout a vyřadit nás. Takže se všichni mohli někam schovat, ale bludička musela každou minutu bliknout. Během tak 5 až 7 minut. Ale mě honila tak 20 minut. Vždycky jsem se jí ztratil a oni šli za Lubošem a říkali, že to nemá cenu. Potom jsme šli dovnitř a tam jsme hráli na schovku. Potom se Jirka schoval a všichni ho hledali. Nemohli jsme ho najít, protože vylezl v koupelnách na strop. Potom jsme si vyčistili zuby a šli jsme spát. V sobotu ráno jsme měli ke snídani cereálie. Po snídani jsme hráli recitační soutěž. Potom jsme šli do Církvi na vlak. Vlak měl hrozné zpoždění, tak jsme házeli kameny přes koleje na železnou budku. Potom jsme se chvíli zastavili a hráli jsme skok do dálky. Po skákání do dálky následovala další hra. Každý dostal hůlku se svým jménem a museli jsme se jí po cestě pokusit zbavit. Když jsme se vrátili do Neškaredic, tak jsme se naobědvali. Po obědě jsme měli mít 40 minut polední klid, ale nikdo ho nedodržoval. Potom jsme šli hrát pošťáka. Filozof běžel a spadli mi kalhoty, ale on to nevzdával a běžel dál a dál dokud nespadl. Večer jsme hráli hrozně těžkou bojovku a mému týmu to vůbec nešlo, ale přesto náš tým vyhrál. Potom jsme se šli všichni sprchovat. Když se sprchovali holky, tak vypadl proud a ony hrozně křičely a řvaly. Všichni z druhého pokoje se hrozně smáli a já nemohl spát. Ráno jsme vstali a nasnídali se. Hráli jsme velkou hru Prales. Medvěd mi vždycky dal hrozně moc jídla a tak mi vždycky Luboš půlku jídla snědl. Za tuhle výpravu jsem dostal 2 kotvy. K obědu jsem dostal zase moc jídla, ale nemohl jsem to dát Lubošovi, protože mě Medvěd hlídal. Za to mám mýt nádobí, ale já píšu schválně dlouhý příspěvek, abych nemusel mýt nádobí. Dan
Honza
Byli jsme v Neškaredících. Hráli jsme na bludičky. Druhý den byla bojovka. Byla vevnitř, protože pršelo. Hráli jsme na schovávanou. Poslední den jsme hráli na zvířata. P.S. Tomášovi spadly kalhoty. Bylo to výborné. Honza
Eliška
V pátek jsme přijeli. Když jsme přijeli, tak jsme hráli hry. Když jsme se vyřádili, tak jsme šli spát. Ráno jsme hráli hry. Hráli jsme Lovci a divoká zvířata. Moc se mi to líbilo. Eliška Č.
V pátek jsme přijeli a vybalili věci. Navečeřeli jsme se, měly jsme párek v rohlíku. Pak jsme hráli na schovku. A naše družstvo se schovávalo. Ale Jirkovi to šlo nejlíp, protože se schoval na zídku ke stropu. Nikdo ho nenašel. Byla jsem s Danem. A v našem družstvu byl Dan, Terka, Tom(Filozof), David, Nikolka, Adélka. Pak jsme venku hráli bojovku. Pak jsme šli spát. Po snídani jsme hráli hru, že Nikolka musela malovat proti Jolance a Báře. A my jsme se museli učit básničku. To jsme taky vyhráli. Pak jsme jeli vlakem do Čáslavi a Pája našla kámen a pak furt kecaly, že je to meteorit. A na zpátek jsme šli pěšky. Pak jsme se naobědvali a hráli jsme hru Pošťák. A Filozofovi spadly venku kalhoty a stejně pořád běžel. Všichni jsme se smáli. A když jsme ještě byli na cestě, tak jsme skákali do dálky a na družstva. To jsme taky vyhráli. Po pošťákovi jsme večer schovávali lístky, pak jsme se vysprchovali a šli spát. Ráno mě vzbudil David a Jirka. Protože David zlobil, musel jít vedle. Pak jsme hráli hru Prales a to jsme taky vyhráli. Pak jsme se naobědvali a ještě ráno jsme si uklidili. Pak jsme si zahráli na soud. A pak jsme jeli domů. Tereza Čížová
První bojovka byla Bludičky. O čem jsme se nezmínil, pomáháme DioviZeusovi. Jména: Dan, Tom, David, Áďa, Niki. A Jirka říkal, že slepí jako patrony. Líbila se mi hra Pošta. Když jsme hráli poštu, Tomovi spadly kalhoty. Hráli jsme ocásky a byla sranda. Mám 2 kotvy. David
Březnová výprava – Neškaredická Terka
Tom
Den 1: Když jsme přijeli, tak jsme se ubytovali. Potom jsme hráli na bludičky, schovku. Jirka se schoval a nikdo ho nenašel a šli jsme spát z.z.z.z.z.z.z. Den 2: Probudili jsme se, hráli jsme na umělce, atd. Byl výlet, na kterém nás bolely nohy, hráli jsme smýkačku, schovávali jsme nebo zahazovali hůlky. Když jsme došli do Neškaredic, hráli jsme výbušný náklad a schovávali i hledali čísla a šli jsme spát z.z.z.z.z.z. a také chrrr. Den 3: Hrály jsme děštný prales. Už mám 4 kotvy. P.S. Marek spal na pet flašce. Opravili jsme nervou. Dan se zapomněl doma svůj arzenál. Tomáš
David
Jolanka
Byli jsme na táboře a hráli jsme hry. Bludičky, schovku, ztráceli jsme hůlky, malovali jsme , učili jsme se básničku. A my děti jsme hrály na soud. Jolanka
Anička
Březnová výprava – Neškaredická
V pátek jsme přijeli a hráli jsme večer Bludičky. A ráno jsme vstali a šli jsme se nasnídat. A jedna hra byla učení básničky. Potom jsme šli do Čáslavi. Hráli jsme po cestě na ztracené klacíky. Přišli jsme úplně vyřízený a na večer jsme hráli hru. Museli jsme najít Jirku a nikdo ho nenašel. Ráno jsme vstali a balili a potom jsme hráli poslední hru na Prales. Potom jsme si vybarvili kotvy a najedli jsme se. Anička
Marek
Nikolka
Bára
Den 1. Hráli jsme na bludičky. Měli jsme párek v rohlíku. Den 2. Šli jsme na výlet, tam jsme hráli ztracený tyčky. Měli jsme polední klid, ale hráli jsme na soud. Pak jsme šli hrát na pošťáky. Filozofovi spadly kalhoty. A potom byl oběd. Večer jsme šli hrát hledání čísel. Šli jsme hrát hledání motýlů. S Danem jsem byl nejlepší. A potom jsme opravili nerfku. Marek
Nejvíc se mi líbilo, jak jsme šli na výlet a ztráceli jsme tam hůlky. Hráli jsme hru o bludičkách a pak jsme hráli hru o zvířátkách. A já jsem byla muška ce-ce a dostala jsem Jolču. A kreslila jsem lišku. Jirka se schoval a nikdo ho nenašel. A my jsme se schovávali a já jsem byla schovaná nejlíp a Luboš mě nemohl najít. A už mám 23 kotvičky. Nikolka Měli jsme se dobře. Tomášovi spadly kalhoty. Hledala jsem čísla, hráli jsme hru s ocásky. Hráli jsme bludičky s baterkami. Po minutě jsme museli rozsvítit. Vybarvili mi kotvičku, takže už mám dvě. Ráno jsme hráli na takový les, kde byli motýli. Já jsem byla ce-ce, a pak mě ce-ce čtyřikrát kousla. Kluci po pokoji nerfkou rozstříleli brambůrky. Hráli jsme na schovku. Bára
Taneční soutěž
Freaks Crew
SLÁNSKÉ TANČENÍ
nově vzniklá kolínská hip hopová taneční skupina při 6.pionýrské skupině Kolín
SLANÝ 19.března 2016
1.místo KATEGORIE JUNIORSKÁ – STREET DANCE
Děkujeme
B.B.STUDIO Kolín
Kačce Bargárové
za super účesy
Freaks Crew nově vzniklá kolínská hip hopová taneční skupina při 6.pionýrské skupině Kolín
Taneční soutěž
TANCER CUP
ZLÍN 19.března 2016
TRÉNUJEME v
1.místo
KATEGORIE JUNIORSKÁ – STREET DANCE
