DĚTSKÝMA OČIMA Dětskýma očima v 21. století

DĚTSKÝMA OČIMA Dětskýma očima v 21. století Autoři: ţáci druhých aţ devátých tříd, školní rok: 2010-2011 Základní škola sv. Voršily v Praze Autoři doslovu: Tomáš Halík, Jiří Ţáček, Angelina Alechka Ilustrace obálky: Zdeňka Krejčová Sestavil: bratr Šimon Praha 2010 Autorský tisk Slouţí výhradně pro účely školy

Prolog Kdo jsem? … někdo, kdo neví co je, má hodně myšlenek – ale nevím, jak je vyjádřit. …lidská přirozenost, hříšnost, postavení vůči autoritám, /…/ mám na zemi úkol od Boha, kterým přidám svoji trošku do velikého záměru. Jsem dítě, ve větším okruhu společensko-politickém. Ale mezi známými jsem brána jako dospělá /…/ Záleţí na lidech a na tom, jak mne znají, jaký mají na mne pohled. Narodila jsem se na planetě Zemi, na svět, který podle Bible byl stvořen Bohem. Jsem zde jiţ patnáct let a nevím přesně proč. Zřejmě to neví mnoho lidí. /…/ Myslím, ţe ze své podstaty jsem stvořena k obrazu Boţímu, od kterého se častokrát nechtěně odkláním. Myslím, ţe nikdo (a uţ vůbec ne já) má právo druhému odepřít lidství. A co je smysl ţivota? Nevím. Nejspíš být dobrým člověkem a dělat vše (dobré) naplno. Jsem člověk, dítě Boţí (který mě chtěl a znal, kdyţ jsem byla v těle mámy). Dcera rodičů, kteří mne jistě milují, ale moţná to někdy neumí vyjádřit. Mám nějaké vlastnosti, které se postupně mění. Jsem někdo, kdo dostal svobodu, aby se mohl rozhodnout pro ţivot s Jeţíše. Jsem ještě dítě, dívka… a tomu odpovídá i to, ţe občas dělám věci, které nejsou v souladu s mými názory. Jsem svobodně myslící ţivý tvor. Nemám ţádnou povinnost, neboť je mi ponecháno svobodné rozhodování /…/ Ţivočišný druh homo sapiens sapiens (nebo tak nějak), jako tučňák je tučňák, tak já jsem člověk. Nikdo není dokonalý, a já ani zdaleka ne. Nemůţu říci, ţe jsem z toho, kdo nebo co jsem nadšená. Proč ţiju? To by mne také zajímalo. Sama jsem nenašla důvod, proč jo, ale musím věřit, ţe kaţdý máme na světě poslání, svůj úkol… Postavení člověka ve společnosti je vţdy takové, jaké si ho člověk udělá. /…/→ niţší forma na bázi uhlíku /…/ → dokáţu přemýšlet, uvaţovat dopředu. → Na co jsem na světě? /…/ → Na tuto otázku se nedá odpovědět… /…/ → Nic by se nezměnilo, kdybych tu nebyl. Nic by se nezměnilo. Myslím, ţe jsem zatím dítě (ale jiţ mne nepovaţují za roztomilé děťátko, ale za „člověka“ s určitou odpovědností, který ví, co dělá. Ale na druhou stranu je mnoho věcí, na které jsem nevyspělý. Myslím, ţe v této chvíli jsem na pomezí člověka a dítěte. Musíme někdo/ něco být? *** PANE BOŢE, chtěla bych ti poděkovat za krásný svět, který jsi pro nás stvořil /…/

Já. Kdo jsem? Jsem dcera Adama a Evy a jsem na zemi, která je ve vesmíru. Kdyţ proţiju nějaký smutek, vzpomenu si na Pána Jeţíše a řeknu si, ţe trpěl mnohem víc. Kdyţ proţiju radost a začne mne to hřát u srdce z toho, ţe já udělám radost /…/ Kdyţ udělá radost někdo mě, mám tendenci toho zneuţít /…/ a proto prosím Boha, aby mi poskytl udrţet si tu maličkou naději. Já neexistuje. Já je sloţeno z mnoha prvků. Například oči, mozek… Spíše neţ já bychom měli pouţívat „moje ego“. Moje ego je velmi silné a je těţké mu vzdorovat. A jestli je dítě člověk? Napůl. /…/ Čím víc věcí /dítě/ pochopí, tím víc se stává člověkem. Člověk je něco, co jednou skončí. Jednou se narodí, jednou umře. Po smrti, podle toho, co udělá – jestli je hodný nebo zlý, jde do nebe nebo do pekla. Jinak člověk je ţivý a dýchá. Člověka stvořil Bůh. Jeţíš pro lidi trpěl, protoţe nás měl rád. /…/ Je dítě člověk? To se ví, ţe jsem člověk. A ke všemu holka. …jsem člověk. Co jinýho bych byla. /…/ Ale co to tu vykládám. Skutečně jsem holka, chodím na tenis, balet, klavír a tanečky. Mám španělskou konverzaci, která mě nebaví. No prostě ţivot je SUPER. /…/ Dýchám a spím, upíři nespí, takţe jsem Člověk /…/ Jsem boţí výtvor /…/ Člověk je, kdo se zrodí z jiného člověka /…/ člověk mluví, jí, pije, učí se nové věci. Člověk je svobodný… Bůh mu dal tu svobodu. To je člověk. Jsem docela hodná holka, která hraje na klavír a violoncello. Umím docela hezky kreslit a zpívat.. Baví mne jezdit do cizích zemí. A také vařit. Hrozně ráda mám chlupatá zvířata, ale ty ostatní také, jen se hrozně bojím pavouků a tarantule /…/ Z hadů mám ráda jenom slepejše. Hrozně ráda bych se chtěla pokřtít a taky ţe se pokřtiju. Jde mi matematika a docela i český jazyk a angličtina. Ze všeho nejraději mám plavání a tělocvik a přírodovědu. Vlastivědu nemám ráda. Mám ráda kamarádky a moji rodinu. Mám ségru, které je 12 a pak mám nevlastního bráchu, kterému jsou teprve dva roky a 32 dní. /Člověk je/ Lidské stvoření. Úplně normální člověk, který: myslí (aspoň trochu), dýchá (pokud není mrtvej). /…/ Jsem kluk. Pocházím ze země. Chodím do školy. V ní mě baví jen pár předmětů. (Matematika, informatika, tělesná výchova ale hlavně přestávky, ale nebaví mě hlavně český jazyk. /…/ Dítě má jinou povahu neţ dospělý. Dospělí mohou mít jinou povahu neţ děti. 2 – 6 leté si chtějí hrát s dětmi, 5 – 5 leté chtějí uţ do školy a školky. Dospělí by chtěli do školy, ale nechtějí moc do práce, radši by se učili. Člověk je duše, která se narodí a zemře a zase se narodí a zemře a udělá místo někomu jinému /…/ Jsem dítě, které se narodilo a zase umře a přijde do jiného světa a ten svět není nebe, ale energie. Ta energie kolem nás. A to budeme i my. Já jsem dítě, které vstává v 6.00 hodin nebo 6.20. jím snídani, koukám na televizi, vyčistím si zuby, učesám vlasy a odcházím s mámou nebo tátou v 7.15 nebo 7.20 a jde do metra (z domova, kde bydlím, je to tak 9 stanic). Pak jdu do školy a máma nebo táta řeknou: „Ahoj… měj se… hodně štěstí... ať se ti daří…po škole mi zavolej a přijď ke mně do práce…“ A já řeknu: Tak jo. A musím uţ do školy. Za chvíli zvoní. /…/ Učím se s paní učitelkou a potom, kdyţ skončí škola jdu do mámi nebo tatovi. Jím tam

oběd. Potom mám zumbu, to je druh tance. Potom mám doučování. Potom si kreslím. Jdu domů, odpočívám. Potom jdu do vany a koukám se na televizi. A jdu spát kolem 8.20 večer. Mám ráda zvířata, ráda maluju a taky maluju domy. Ráda dělám co neznám, chodím na cesty, který neznám. A taky si ráda čtu. /…/ Někdy jsem veselá, někdy smutná. Je mi 8 let Je to pro mě dost osobní. Zájmy: jezdím na kole, aikido, paleontolog, zoolog, filmař, klavírista s hudebním sluchem a zkříţeným mozkem. Mám rozvedené rodiče. Postava: tichý, slabý. Jsem /jméno/, je mi 8 let. Moje koníčky: Ráda jezdím na koni. Ráda čistím koně Ráda si čtu Mám ráda koně Jím ráda svíčkovou Ráda plavu A chodím na tělocvik Moje povaha: Veselá a někdy smutná Hravá Spolehlivá Co chci za zvíře: Koně, psa, kočku, morče Mám vlastní vůli. Jsem věřící. Mám náladu. /silně přeškrtáno/ Jsem vlasy a ruka Štěpánka Pavlíková. Mám modré oči. Světle hnědé vlasy. Jsem holka. Chtěla bych morče a taky ZOO. Ráda chodím na Hudební, přestávky, prázdniny, VV, plavání. Mám rád přírodu, a taky hračky. Nevím co napsat. Jsem rytíř a zapíchnul jsem trá a vlastně ne, jsem muţ se sekyrou v hlavě. Nejsem svobodný, protoţe se nemůţu odtrhnout od počítače. Mám rád hry na počítači. /…/ Jsem /jméno/: člověk, záliby: ţádné: nevím kamarádi: nevím, povolání: školák: nebaví druh spaní: chrápání, záliba dospělosti: oţenit se záliby dětství: svoboda, lítání, blití Já jsem člověk z masa a kostí /… z nich je člověk stvořen/. Člověk má mozek na to abi mislel. Kosti má k tomu, aby mu drţely tělo. Orgány jsou proto, aby mohl ţít. /…/ Dítě je člověk, nemá všechny buňky úplné nebo je nemá. Já jsem já. Moje já si hrozně rádo hraje na počítači, kouká na TV. A hlavně rádo hraje na kytaru a plave. Má rádo své kamarády. Taky má rádo červenou, tyrkysovou a růţovou. Má ráda ČJ, HV, ICT. Nejraději je doma. Jsem člověk, který dělá hříchy. Ano, opravdu si myslím, ţe jsem miniatůra vesmíru a celého světa. Doufám, ţe jsem dobrým člověkem.

Moje JÁ má spoustu vlastností. /…/ Někdy smysl pro humor, je někdy citlivé, ale moje umí být i ošklivé. (Někdy mne ponouká /…/) Někdy ho neposlechnu. Častěji se stává, ţe se nápadem nechám unést. Moje já je také proměnlivé. Někdy, kdyţ mne napadne nějaká věc, jsem do ní úplně naţhavená. To se stává daleko od domova. Kdyţ potom přijdu domů, mé naţhavení a nadšení pro věc opadne. Přijde mi to jako úplná hloupost a začnu vymýšlet něco jiného. Doma mě nic nenapadá, ale potom někam jedu /…/ a celý koloběh se opakuje. Co ještě umí moje JÁ? Umí mít někoho rádo (nejraději babičku a mámu). Jsou na mě milé a laskavé. Mám je moc ráda. Moje já je docela divné. Chtěla bych si umět plynule povídat s Bohem. To mi nejde. Povídat si s Bohem, je něco jiného neţ povídat si s přáteli. S vrstevníky si povídám,, jak by se to asi Bohu nelíbilo. Kdyţ se rozjedu, nedokáţu se ovládat. To potom blbnu a blbnu a nemůţu přestat. Kdyţ se pak uklidním…vystřídá to blbnutí lítost a pocit viny… Potom uţ často nemám sílu se omluvit. Pomoz mi, Boţe, dej mi sílu. /…/ Někdy mi přijde, ţe jsou malé děti moudřejší neţ dospělí lidi. Dítě je člověk, protoţe Pán Bůh stvořil lidi i děti. Jsem člověk a povaţuji se za celkem malou a hubenou holku. Mám dost kamarádek a docela šťastný ţivot. Mám skoro 3 měsíce starou sestřičku. Jsem velmi šťastná. Dnes mne ráno maminka se sestřičkou přišla probudit. Maminka mi popřála dobré ráno, a ona (sestřička) zakíkala - jako kdyby také chtěla něco říci. To mě docela potěšilo.

Je mi 10 let a hrozně ráda jezdím na koních a mám moc ráda koně a všechna zvířata /…/ jsem dítě a člověk, takţe je dítě člověk. /…/ Všichni lidi jsou stejní, jsou jako sestry a bratři, naše matka je Marie a otec Bůh. Všichni jsou lidi, i kdyţ jsou dospělí i děti. (Malí, velký, bohatý i chudý i bezdomovci… úplně všichni jsou stejní.) Stejní lidé. Člověk je pro mě… jeden člověk, jedna duše. Pro mě všichni stejní. Ale zvířata jsou jiná, i kdyţ jsme ţivočichové. Kdyţ jsme všichni stejní, vlastně i zvířata, nebo já nevím, asi jsme stejní i se zvířaty. Jsem, zatím, dítě, ale budu dospělá. Budu se o sebe muset více starat. Teď se o mne starají rodiče. /…/ Malé děti se o sebe nestarají vůbec, kolem 2 – 3 roku (tak nějak) se sami najedí, obléknou, ale nemůţete je nechat samotné doma. Kolem 5 – 6 roku je toho víc: samostatně si hrajou, ve škole se učí, musí si připravit aktovku, dělat domácí úkoly. Atd. Dospělý se umí postarat o sebe sám… Dítě je také člověk, ale malý. Jak roste a stárne, stává se dospělejším a přesto je pořád člověk. Člověk je „Boţí stvoření“ co patří do přírody. Ale jak se chová? Příšerně! Ničíme lesy, týráme zvířata, mučíme je. Je to neskutečné, co by lidi dělali, kdyby je jiný takhle vyuţíval. Atd. a tak dál. Je to příšerné. Neměli bychom se takhle příšerně chovat! Nechovejte se takhle! Je to hrůzostrašné, nemoţné… Nechte toho! Já jsem jeden velkej atom a ještě jedna malá buňka. Jsem člověk a všechno ţivé dohromady. Nejsem nic, co si lidé vymysleli: ţádná obluda, vlkodlak, zloun, Simson, medvídek Pú – jsem z lidí… …jsem někdo kdo se vyvinul, z lidé kteří ţili v pravěku nebo ještě dřív, kdy Bůh stvořil prvního člověka „Adama“ a z jeho ţebra udělal první ţenu Evu /…/ A potom se to vyvíjelo dále a dále aţ do doby „novověké“. Člověk má velký dar od Boha: volnost a svobodu a všechno co jiní ţivočichové na světě. Ale někdo to vyuţívá tak, ţe třeba bere drogy nebo nedává pozor a někam spadne a zlomí si ruku, nohu, páteř – no: všechno moţné. Ale není to jako brát drogy, to /druhé/ je asi nějaký osud. A proto nějaký člověk není tak chytrý, ale většinou ano. Někdo můţe být postiţený a není to jeho vina. Člověk je většinou chytřejší neţ jiný ţivočich. Jsem bytost, která chodí po zadních, má na nohách a rukách pět prstů a dorůstá se přes dva metry. A mohou být hnědý, ţlutý, bílý.

Jsem člověk z masa, kostí, dřeni, vitamínů, atomů, přírody a vesmíru. Bůh mě vytvořil jako svůj ţivý obraz a dal mi vybrat zda budu ztělesnění dobra nebo zla. Jsem: Generál metál, pan Heizenbicht, James Bond 007, Rolert, Kung-fu master …třeba orangutan nemá takový dar jako my: neumí násobilku, neumí psát a nechodí do školy. Prostě nemá takové schopnosti jako mi. Jsem holka, člověk, školačka, dcera, zlobidlo, občas hodná, veselá, spravedlivá. Ráda se směju, mám pár kamarádů. Bůh mi dal veliké dary, za které jsem mu vděčná… Láska, upřímnost, zloba, hněv, smrt, ţivot, pocity

Já jsem Já Já jsem já a to jsou ATOMY. Jsem ještě SAVEC, ŢIVOČICH, EGO ČLOVĚK. TVRDOHLAVEC ATD. Jsem z buněk a ATOMŮ. Ale nejsem ATOMOVÁ BOMBA. Jsem, co vytvořila moje máma. …jsem obratlovec, vítvor Boţí, součást přírody, svobodný občan, jedna z miliard děvčat… Hlava, anatomie, auto, kytara, střeva, játra, mozek, chůze, let, orgány, boty, brýle, klika, ruka, pití, ústa Jsem kluk, myslím, docela chytrý, rád mám auta a téţ vše, co má kola. Úplně nesnáším, výslovně nesnáším červenou barvu, teda opravdu. Také nesnáším, kdyţ na mě někdo řve, z toho se můţu zbláznit. Tělo, kniha, vynálezy, město, záchod, nástroje Kdo jsem? To je těţká otázka. Nikdo neví kdo je. Řeknou, ţe jsou dokonalí ředitelé, ale přitom nic nevědí.. Existuje docela dobrá odpověď: Já jsem já, jsem takový, jaký jsem a já si myslím, ţe jsem dobrej. Ale ani to vlastně není odpověď. Aţ za dlouho zjistíme, kdo jsme, moţná taky ne. Klára, kamarádi, spoluţáci, rodiče, příbuzní, holky, kluci, sestra Jsem člověk, osoba jsem já jsou moje city, povaha, názory, můj vzhled, obliby, zábavy. Nikdo nemůţe být úplně do detailu jako já. Kaţdý je jiný, kaţdého charakterizuje něco jiného, jiné city, chování, vzhled. Jsem vyjímečná stejně jako ostatní, liším se spoustou věcí Já jsem Domov, děti, domácí zvířata, jména, pořádek, ţivot, velký dům Zvířatomilka (hlavně hlodavcomilka), ráda maluji, skládám origami, hraji na housle, tvořím výrobky a dárky (občas na výstavu), hrozně moc čtu, mám ráda morčata a koně (ale jezdit budu, aţ budu mít 1 z matematiky), miluje Beatles, ráda jezdím na kole, k babičce a k moři. Ţivot, lidstvo, Země, vývoj, bytost Mám ráda hlodavce. Hraju sporty (volejbal). Čtu napínavé knihy, detektivky, sci-fi. Chtěla bych jet do Francie a skákat padákem. Darwin, evoluce, uměle vytvořená místa, mechanika, vztahy, láska, inteligence, demokracie, člověk, muţ (kluk) teenager, syn, vnuk, kamarád, někdo velmi vzácný, pro některé, some awerome guy Jsem syn mých rodičů, něco z nich pokračování. Jsem Svobodná mysl, jsem ţijící svobodná bitost. Chytrý, hloupý, blbý, transsexuální, homosexuální, bisexuální, heterosexuální, vynálezy. Blázen. Vikingové Pes, puška, válka, auto, Napoleon Bonaparte, bitva u Borodina, letectvo, Messerschmitt

Jsem bytost ţijící na planetě zemi ve vesmíru. Jsem ţivočich na bázi uhlíku. Ţiji jako ţivočišný druh, který si osvojil tuto planetu. Jednou umřu a rozloţím se. /Jméno, příjmení/, stroj, letadla, moře, hory, raketa, vesmír, lovci, auto, Napoleon Jsem stvoření, které se liší od primátů a niţších evolučních tříd. Třídím odpadky a jsem ekologický, ale někteří jedinci tohoto druhu jsou zlí, neekologičtí a velmi smrdí. Tělo, osoba, charakter, ţivot, láska, kůţe, povaha, ţena, muţ, svět, talíř Jsem osoba → člověk → holka. Edita si myslí o mě, ţe jsem pes. Není to tak. Jsem člověk !!! Je mi třináct let, chodím jako většina lidí v mém věku na základní školu. Řekla bych, ţe mám povahu docela klidnou, ale kdybych to řekla kamarádce, která si o mně myslí, ţe jsem pes, asi by se mnou nesouhlasila. Ţe jsem pes si myslí, ţe jsem „divoká“. Mám krátké hnědé vlasy. A takovou průměrnou postavu. I kdyţ… pes bych být chtěla. Ţivot, práce, povahy, muţ, ţena, povolání, škola, narození, pohyb, city, zrada, láska, vývoj, pokrok, lidstva, móda. Připadám si průměrná. Nemám ráda průměrnost. Je to jako kdyby člověk se něco naučil nebo nakreslil a pak by viděl mnohem lepší dílo. Kdybych ve škole řekla, ţe jsem introvert, tak by se mi smáli, a kdybych doma řekla, ţe jsem extrovert, tak by se mi taky smáli. Snaţím se být veselá a milá, ale někdy to prostě nejde. Teď jsem spíš smutná, protoţe se rozvádí rodiče a matka s sebou bere nejmilejšího pejska. Nedokáţu si to bez představit. Písmo, čísla, mluva, jazyky, satelity, ZOO, škola, florball, hokej, tenis, pink-ponk, squash Jsem dítě… narodil jsem se později neţ mí rodiče… a proto mám mít menší pravomoc? Mám jméno po někom kdo nejsem? Mám rád či miluji sport… mám to v genech. To není moje vina i přesto mě za to někdo odcizuje. Ţivot mi změnil Tomáš, já za to nemůţu. I kdyţ si říkám, ţe je to dobře, ţe se objevil, alespoň si můţu uţít sejmout někoho do „šešuldy“. Muţ, ţena, Věra, máma, táta, já, brácha, Josef Já jsem člověk, ráda maluji a čtu, hraju si a tak dál. Mám ráda, kdyţ se s někým bavím a tak dál. Moje charakteristika, ţe mám ráda společnost. Rodina má celkem pět členů. Mám bratra a sestru. Máma je Američanka. Táta je Čech. U nás doma je docela hezká atmosféra, aţ na to, ţe sourozenci se se mnou hádají a táta přichází později (asi v noci) Mozek, inteligence (jen u některých) Jsem hodně nechápavá. Ale opravdu hodně. Jsem blonďatá, mám: modré oči, pihy, sourozence, jsem hodně malá, mám kočku, líbí se mi fialová. Bytost, lidskost, víra mozek, orgány, játra, kůň, řeka, ryba, prut Hnědý oči, dlouhý vlasy, chytrá, milá, upřímná, vtipná, anoretička, drzá, nemám vkus na oblékání, lidská bytost, která se zdokonaluje a zároveň zhoršuje. Ale nepřestávám doufat, ţe budu mít jednou co si zaslouţím. Ať to bude vila, nebo být bezdomovec. Ráda kreslím, poflakuji se a jezdím na koních. Chtěla bych na Open Gate. Nejde mi fyzika a němčina, ráda mám svá zvířata.

/přeškrtáno/ Ráda maluji. Chtěla bych jít na uměleckou školu. Nejde mi fyzika. /přeškrtáno/. Ráda se toulám sama. Chtěla bych umět jezdit na koních. Často se směju. Ţiju v Praze. Mám ráda hudbu. Ráda zpívám, ale nejde mi to. /přeškrtáno/ Kaţdý člověk má svoje já. A ţádní dva lidé nemají stejné já. Lidská osoba nemá nic společného s inteligencí ani tělem. Lidskou osobu nejde poznat podle vidění. Jsem kluk, člověk, syn táty. Proč se mi nechce o sobě psát? Nevím co se dozvím. A hlavně se bojím, co se dozvím. Jsem: člověk, muţ, dítě, člověk věřící v Boha, ţák, stvořen od rodičů, středně chytrý, komunikativní, láskypln, bratr sestry, syn mámy a táty. /psáno do sloupce/ …lidská bytost, která byla stvořena Bohem a věří v Něho, v jeho lásku a odpuštění. Asi jako kaţdý člověk mám svůj rozum, svoji hlavu, city, plusy a minusy, záliby, přátele, rodinu (která mne podporuje a zhrnuje láskou – a zároveň formuje moji osobnost). Osobnost je z části toho čím jsem, na co jsem někdy hrdá a někdy ne. Co vlastně jsem? Někdy chytrý ţivočich, který myslí, pohybuje se a má dané schopnosti. Homo sapiens sapiens. Proč mě Bůh stvořil? Měl pro to dobrý důvod. Proč zrovna „já“? Nevim. Proč Bůch stvořil svět? Asi se nudil Jsem osoba jako všichni ostatní. Mám kolem sebe spoustu jiných lidí, které mám ráda. Mám hodně moţností a zálib. Kolem mne je i hodně negativních věcí. Kaţdý den se s nimi potkávám. Mám také povinnosti, které udělat musím (třeba chodit do školy – ale i tam jsem našla hodně dobrých věcí … spoustu kamarádů). Ale nikdy nevím, co se můţe stát … většinou se stává, co by člověk nečekal. A to je zase ţivot. …moc si sebe nepovaţuji, protoţe mám disgrafii a dislexii. Taky nemám důstojnost… Jsem obyčejný člověk, který chodí do školy a má spoustu skvělých kamarádů. Nejsem ničím zajímavá, jsem stejná jako všichni ostatní. Mám také úţasnou rodinu, docela velkou. /…/ Mám ráda celý svůj ţivot, i kdyţ v něm nejsou jen hezké a příjemné věci. Ale nikdy nevím co se děje po celém světě, mohou to být dobré věci i zlé. Já jsem ještě dítě, ale /přeškrtáno/ jsem starší dítě. Brzy půjdu na střední, ale ještě nevím, co chci dělat. Mám ráda hudbu a tanec. Jsem holka. /přeškrtáno/ Často sním. /přeškrtáno/ Jsem naivní, ale to někdy můţe být dobré. No a mám ráda své kamarády a svou rodinu. Mám ráda tuhle školu /…/ spíše kvůli mým přátelům. Kvůli vědomostem ne. /…/ Chci mít maturit, jít na vysokou a něco dokázat. Nechci ztratit své přátele. (Chci s nimi být dlouho v kontaktu) Jsem osoba z miliónů a miliónů osob. Na světě je plno dětí a plno dospělých. Já se cítím jako něco mezi. Někdy se chovám jako dítě, někdy jako dospělá. Někdy nechci vyrůst /…/ a starat se o všechno sama. Někdy chci zůstat dítětem : šťastným a bezstarostným /…/. Ale nakonec budeme všichni dospělí. Všichni tím projdeme. Jak vlastně budu ţít za dvacet let? Co ze mě bude? Proč vlastně ţijeme? /…/ spousta věcí. Schopnost přijímat informace, pamatovat si a spojovat myšlenky. Svědomí. Vymýšlení nových věcí. Řešení problémů jinak /…/, překonat strach, vzhled, poznání předmětů jinak neţ hnusem.

Jsem člověk, je mi 14 a bydlím v Praze. Blízko školy. Jsem ráda, ţe nemusím jezdit ţádným dopravním prostředkem, chodím pěšky (asi kolem 5 minut). Baví mne kreslit, malovat, filmovat, střihat filmy, fotit a všechno, co je tak trochu hozený do umění. V zimě mě baví lyţování /…/ v létě jezdíme na chatu. Doma máme kočku, které je 17 a nemám sourozence /nakonec je uvedeno zaměstnání obou rodičů/ Jsem někdy zlá, někdy hodná, mým koníčkem je kytara a klávesy, dál nevím co jsem, ale chtěla bych mít kapelu a jít na gympl /…/ Rád hraji na bicí a fotbal. Taky rád plavu. Rád si hraji s legem. Rád kreslím a maluji. HODNÝ NEBO ZLOBIVÝ NEROZVÁŢNÝ Jsem holka. KONIČCI: HOUSLE, DENÍK, MALÍŘSTVÍ VLASTNOSTI: ZPĚV, TVRDOHLAVÁ, DIVNÁ, TVRDÁ CO MÁM NEJRADČI: SVÉ BLÍZKÉ VĚK: 8LET BARVA VLASŮ: HNĚDÁ BARVA OČÍ, JMÉNO /…/ BARVA RADOSTI: MODRÁ BÍLÁ CO BYCH CHTĚLA AŢ BUDU VELKÁ: HEREČKA ALERGIE: FIKUSY /…/ Proč jsem tady? Proč vůbec jsem na světě? Vůbec nevím, co bych napsala dobrého: zlobivá, ošklivá, závistivá, škodolibá, chtivá, prostě samé špatné věci. Samozřejmě bych našla něco dobrého. TEĎ MINULOST BUDOUCNOST POHLAVÍ DÍVKA HOLKA ŢENA KONÍČEK SPORT MALOVÁNÍ ARCHITEKTURA VĚK 9 99+ JMÉNO /…/ JSEM SUPR HOLKA BUDU SUPR HOLKA Někdy jsem nemocný, ale jindy jsem šťastný, dnes jsem zatím neutrální a unavený. V sobotu jsem neutrální a v neděli šťastný, a kdyţ mne sestra štve, jsem někdy šťasnonaštvaný. Někdy naštvaný. Někdy vstanu špatnou nohou z postele a jsem nevrlý. Na vánoce jsem netrpělivý. Někdy zlobím a někdy jsem hodný, pracovitý, pomáhavý – ale jsem sám sebou. Kaţdý je milosrdný a lásky plný a moc a moc hodný. Jsem blbec a i kdyţ se snaţím, tak mi nic nejde. Umím hrát dobře šachy. Hraji na kytaru. Jsem bratrem. Brekař, moudrý, dobromyslný, zlý, hravý, laskavý, silný, poslušný, neposlouchavý, rychlý, válčivý, smíchový. Jsem umanutý, líný, bojácný, kamarádský, ukecaný, slabý. JÁ jsem člověk, Boţí dítě, On mě má rád a proto mne stvořil. Ale já moc tak nevím kdo jsem. /…/ Porád to nějak nechápu, čtu si Bibli, ale asi jsem ještě nepřišla k tomu, začnu přemýšlet. Někdy se nenávidím a někdy mám ze sebe radost /…/ Já to vysvětlím anglicky: Please. God help me understand everything and please help me break my leg in you I pray. Let us have a house with stream in woods where mushrooms grow. In you I pray. Amen

Jsem člověk. Mými předky jsou Adam a Eva, první lidé stvoření Bohem v Ráji. Bůh dal lidem nesmrtelnost, zdraví, zkrátka všechno, i své vlastnosti. Ale jenom některé. Kdyby Adam s Evou neudělali dědičný hřích, byli bychom nesmrtelní i my. Zvířata by byla úplně jiná. /…/ My se mohli setkávat s Mojţíšem a Abrahámem. Ale Pán Jeţíš by nás nemohl vysvobodit svým utrpením na kříţi, všechno by bylo jinak……………………………………… Jsem (někdy) hodný, milostivý, chytrý, dobrý. Můj koníček: basket, fotbal, šachy, běh, matika, kreslení, zpívání, stavění z LEGA, kníţky, jeţdění na kole, brusle, koloběţka a skejt. Jsem zrůda, která ze sebe dělá kamaráda. Moje maska je nic. Jde mi matika i počítače. Asi my jde angličtina. Asi jsem chytrý a poznatelný. Nechci sedět vedle Pepy, je to strašný chudák. Olda chudáček. /…/ Uf Podle mě jsem někdy zlobivá, někdy hodná. Mám ráda svého psa, svoji maminku a tatínka. Mám ráda tancování a potom skákání na trampolíně. Moje šťastné číslo je 6,14. Mám ráda H & M. Podle mě jsem někdy taková a někdy zase úplně jiná. Můj koníček je flétna. Ale například někdy jsem odváţná a jindy se bojím. Taky jsem celkem stydlivá, třeba, kdyţ mám vystupovat v divadle. O tomhle se sice trochu pochybuje, ale jsem i trochu kamarádská. Nevím, co bych měl napsat. Jsem někdo. Jediné co vím, ţe jsem někdo. Moc ráda čtu knihy a stejně ráda píšu. Před pár rokama jsem začala psát básně a od chvíle, kdy jsem toho byla schopná, kreslím. Miluju koně. Jsem snílek a někdy nevnímám co dělám. Často přestanu poslouchat a zamyslím se. Mám ráda zvířata a při kaţdém setkání s nimi k nim chci dojít co nejvíce. Ráda zaţívám dobrodruţství. A bloudění. /…/ Moje zvíře Mám ráda své zvíře, protoţe je malé a moc se mazlí. Také strašně zlobí a drápe. Máme to potrhaný. Mám doma rybičky, sklípkana a 3 gekony. Rybičky jsem dostala k narozeninám. Líbí se mi, protoţe jsou rychlé. Sklípkan Ţofka se mi líbí, protoţe je jedovatá. Gekoni se mi líbí, ţe jsou rychlí a krásně loví. Můj se jmenuje Nagina (Nejdţina) Chtěla bych štěně. Je totiţ hravé. Kdyţ pes dospěje, je věrný (Ale jen pokud se o něj dobře staráte). Můţe vám i zachránit ţivot. Kdyţ pes onemocní, musí se s ním k veterináři. Psovi se tak zlepší ţivot. Bude ho mít veselý, smutný ne. Psích plemen je opravdu hodně. Mám svoje zvířata rád, protoţe jsou roztomilá. Kdyţ ţelva chodí po svém terárku, vypadá, jako by byla v poušti. Akvárium s rybami vypadá jako opravdová řeka a papoušci budou mít mladý. Já bych chtěla buď myš nebo kočičku /…/ myš se mi líbí. Nebo chci kočku, protoţe je rotomilá. A kdyby mi zvířátka umřela, byla bych hrozně smutná a udělala bych jim pohřeb.

Mé sny…, snění, můj strach… Ţe se dívám na zprávy a tam ukazujou, ţe našli mrtvou paní, ta neměla ruku a měla zelené oko. Potom se zjistilo, ţe chodí její duch a zabíjí v noci. Byla jsem na škole v přírodě. Byly jsme v pokoji pro holky a holky tam dělaly divadlo. A byla to pravda! Jednou se mi zdála noční můra. Byla o sestře a bratrovi a bydleli u bratety. Jednou večeřeli, bratr vypadl z okna a změnil se v motýla. Zdálo se mi, ţe jsem na chatě a jdu do lesa. Dojdu asi 2 kilometry a najednou slyším vytí a vyběhne 5 vlků. Tak utíkám do chaty. Chata uţ je vidět a najednou vyjde z křoví medvěd, tak zahnu vpravo, ale tam stojí spunosaurus. Pak jsem se probudil. Mě uvěznila čarodějnice. Snaţila jsem se odejít potich po schodech, ale nešlo to. Pak mě prodala mámě za 1000 KČ. Mě se zdálo o Avataru. Lítala jsem na Ikranech a skákala do propastí. Běhali jsme po širokých kmenech nad srázy aţ za visící hory. Pokřikovali jsme na krajinu, bylo to krásné. Utekla jsem z domova, protoţe jsem to tam neměla ráda. Ne, ţe bych neměla ráda rodiče, ale prostě no, a!!!!!!!!!!!!!!!! !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! !!!!!!!!!!!!!!! !!! !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Padám celou noc do černé díry. Kopyta slonů a já jsem malá květinka a ještě před nimi utíkám a oni mě zadupou. Byl jsem v obchodě a táta se mnou šel do takové místnosti. Tam byla paní. Nechtěl jsem s ní zůstat, ale táta odešel a ona se změnila v upíra. Tak jsem před ní zdrhal. Třeba v noci po kupolích kostelů. Zdál se mi sen. Bylo to tak. Jdu s maminkou velkoměstem. Uprostřed je malý červený dům. To je bydliště. Vejdeme, a najednou nás obklíčí kostlivci. Najednou vtrhne do domu táta.. Červeným šátkem zadrţí okno, aby nešlo otevřít. Kostlivci, ale přece vtrhli dovnitř. Stoupli si kolem nás do kruhu a chtěli abychom jim dali nějakou věc, nebo, ţe nás zastřelí. A to je konec snu, protoţe jsem se právě probudila. Byl jsem u svojí babičky na chalupě a náhle v noci vypadly pojistky a objevil se duch…ale to uţ jsem se vzbudil. Jednou nás někdo pozval do divadla. Jenom naši rodinu. A tam, si představte, tančili tučňáci balet. Jsem ve snu s maminkou a s naším štěnětem a jsme na louce a hrajeme si. Hrály jsem ve filmu, z toho filmu jsem se dostaly do skutečnosti a chytili mne a se ségrou nás strčili k tygrovi. Ten ji seţral, mě ne Můj sen (noční) Ani jednou se mi nezdálo, ţe bych někoho zabila. Naopak. Vţdy zabíjím já, třeba noţem nebo revolverem. Moţná zabíjím jen ty, na které mám vztek a ty co nesnáším. (Přeš den) Celkem sním o lepším ţivotě, i kdyţ mi přijde, ţe mám vše na co si pomyslím. Moji rodiče jsou úplně skvělí. Bydlíme na dobré adrese a ţijeme velmi dobře. Přesto bych chtěla bydlet v ulici Paříţská, jezdit taxíkem, nakupovat velmi luxusní oblečení a mít nějaké domácí zvíře a svůj byt.

Kdo jsem… Moje rodina… /Rodina/ Jsme spolupracující, navzájem si pomáháme. Docela protivní sourozenci /…/ ještě horší rodiče, pak sestřenice a bratranci (těch je hooooooooooodně) /…/ I kdyţ jsou praštění, mám je ráda. Jsem japanofil, člověk Rodina je pozoruhodná, někdy jsem smutný a moc se na ni zlobím, ale někdy mne velice udivuje Rodina pro mne znamená bezpečí. Mám svou rodinu ráda. Vím, ţe jsme u nás jeden pro druhého. V rodině si navzájem pomáháme. Celá naše rodina je v Čechách. Slečna, která studuje základní školu, dcera, bytost, duše. Rodině se mohu svěřit, důvěra, strach, hádky. Moje rodina mi dává pozornost. Mám ji ráda, i kdyţ se rozděluje. Moji rodiče jsou rozvedení. S některými členy rodiny si rozumím více, s jinými méně. Moje rodina je docela hodná a na důtku mi naštěstí nic neřekla. Mám dva táty, vlastního a nevlastního. Moje rodina…můj vesmír…můj svět. Mě vychovává. A vychovává v dobrém a snaţí se v pravdě. Ale něco mi zůstává tajemství a zůstane a nemusí o tom vědět. (Abych si našla někoho, komu můţu věřit, který by mne podrţel, kdyţ uţ nemůţu, uţ z toho brečím). Moje rodina… jediné čemu můţu věřit, kdyţ mě ostatní zradí jsou mojí nejbliţší. Můj vesmír… můj svět v kterém se motají všechny moje myšlenky, jen si tak poletují… je to místo, kde se uklidním a kde kaţdý můj sen, úvaha a přečtená kníţka zhmotní jako film. Moje rodina je pracovitá a velice milá. Jsou starostliví, aţ to někdy leze krkem. /…/. Někdy se pohádáme a například spolu den nemluvíme a ignorujeme se. Jsem takovej divnej típek: moc toho namluvím. Jsem spíše extrovert. Trochu kreslím, ale moje díla jsou perverzní. Moje rodina jsou podivíni, buzerují mě, ale jinak v poho. Byla jsem a budu zvláštní. Mám (teda podle méně) zvláštní povahu. Moje rodina je docela velká. Můj děda a babička bydleli na Kanárských ostrovech. Moje máma se narodila na Moravě, přesněji Šumperku. Táta se narodil na Moravě, přesněji Prostějově. Já se narodila v Praze. Mám mladší sestru (12) Máme psy a kočky. Muţ, pán, chlapec, dítě, bytost, člověk, nestvůra, stvůra, ţivočich, obratlovec. Rodina obsahuje: ţena, muţ, chlapec, dívka, pán, slečna, paní, manţel, manţelka, obratlovci, děti, lidi, nestvůry, stvůry, , ţivočich, obludy, bytost, organismy, konzumenti, buňky, tkáně, kosti, svaly, RS, DS, VS, TS, CS, Moje rodina je hodná a milá. Kupuje potřebné i nepotřebné věci. Rodiče chodí do práce, sem tam jedeme na dovolenou. Mám moc ráda svoji rodinu. Jsou na mne moc hodní. Jsem ráda, ţe mám brášku. Baví mne učení. Mám hodně ráda hudbu – zpívám, hraju na klavír (ale moc mne nebaví cvičit). Kdyţ něco maluju, tak většinou hory, slunce a oblohu. Jsem moc ráda, ţe chodím do školy. Kdyţ jsem s bráchou, tak jsem na něj moc ošklivá. /…/ Jsem ráda, ţe umím číst a psát a ţe se mám dobře, jako se mnoho lidí a dětí nemá. Líbí se mi lesy, jak jsou krásné a jak je všechno zařízené. Jsem ráda, ţe mám kde bydlet a ţe jsme byli, kam se někdo jiný třeba ani nedostal. Byli jsme v restauraci, akvaparku, na hřišti. Máme vlastně svobodu a většinou ji vyuţíváme ke zlu. Všichni udělali někdy hřích. A já taky. A měli bychom jich litovat. A mám kamarády /…/ a lituji těch, kteří se tak dobře nemají.

Dopis Tomu, Kterému /ne/věřím… Mylí Boţe, děkuji ti za to, jak se o nás staráš. A moc tě prosím, aby moje máma nekouřila. A taky tě prosím, abys mne ochraňoval, nás fšechny. A taky tě ještě prosím, aby nebyly války !!! A taky chci tiskárnu, ifon, lesní doupě a hlavně obří kaktusárium!! Pane Boţe, chci se tě zeptat: Proč lidé musí umírat? Děkuji ti, ţe můţe ţít na této planetě tolik lidí. A pane Boţe, prosím tě, aby nebyly války, pane Boţe, děkuji ti za náš pokročilý výzkum, pane Boţe, prosím tě, aby ty horníky vykopali, pane Boţe, prosím tě za černoušky, aby dostali jídlo a pití, pane Boţe, prosím tě za bezdomovce, aby našli domov, pane Boţe, prosím tě za horolezce, pane Boţe, prosím za lidi, kteří proţívají bolesti, pane Boţe, prosím tě za celou tuto třídu, pane Boţe, prosím tě za opilce. Proč, kdyţ jsi všemohoucí, nezrušíš války. Nerozumím tomu, proč se vláda pořád hádá. Proč lidé, kdyţ jim něco dáváš dělají cavyky. Děkuji, ţe máme jídlo a pití. Proč jsou lidé chamtiví? Proč peníze ničí ţivot? Proč, kdyţ seš slavnej začneš brát drogy? … Boţe, nevím co ti napsat. Myslím, ţe máš ruce plné magie a přitom je máš zcela obyčejné. Dáš mi prosím autogram? Musí být hrozné, ţe se Luciper rozhodl odejít, ale zase, kdyby nebylo zlo, na co by bylo dobro? Děkuji, ţe mě vyslýcháš. Mám divný pocit. Děkuji za svět, a prosím, ať se nezničí. Milý Boţe, všechny modlitby aby se splnily. Chci, aby byl mír, krása, dobro a svět. Prosím odpusť mi moje hříchy a doveď mne do nebe. ČAS, ATMOSFÉRA, semeno stromů, člověk, měsíc, vesmír, nebe, země, sopky, rozkládání, moře, hory, rostliny, slunce, vzduch, oheň, voda, Afrika, smrt, ţivot. Boţe, pospěš mi na pomoc, kdyţ jsem v nouzi a kdyţ se bojím. Vím, ţe jsi vţdy se mnou. Děkuji ti za to, co mi dáváš. Věřím v tebe Boţe.! Budu v tebe věřit navţdy a nikdy se nebudu bát, protoţe vím, ţe jsi se mnou. Prosím poc mi, kdyţ jsem nemocná a pomoc prosím v nouzi i mé rodině a přátelům. Pomoc lidem, kteří v tebe nevěří (kouří, berou drogy, jsou nemocní). Děkuji ti, ţe mohu mít rodinu…chodit do školy a kde bydlet. Milý Boţe, děkuji za svěcenou vodu, zachránila Buffy před démonem a upírem. Vypadl jí kolík, a kdyby neměla svěcenou vodu je mrtvá… Boţe děkuji za to, co pro mne děláš. Pane Boţe, děkuji, ţe dnes mohu být ve škole, a můţu chodit na všechny krouţky… a nechápu, proč v novém městě jezdí koně a ne ve starém městě. A děkuji, ţe chodím do baletu… Pane bože, nerozumím tomu, proč jsi stvořil svět. Nás a vše kolem nás. A proč jsou lidé kolem mne tak hodní (ne, ţe bych nechtěla), ale nějací jsou i zlí (neříkám, ţe já nejsem). Chtěla bych, aby všichni byli hodní (včetně mne). Tak mi to prosím splň. A prosím, aby se nekradlo. Aby si lidé uvědomili, ţe hřeší proti tobě i sobě… Nesnáším hudební nauku. NECHCI CHODIT DO ŠKOLY. Odepiš /uvedena adresa/

Jak se skládá Rubikova kostka? AHOJ Děkuji za vše, co nám dáváš a co pro nás děláš… ţe máme nového a dobrého učitele. Děkuji za tento svět, tuto třídu. Prosím, za lidi co se nemají tak dobře. Děkuji, ţe můţu chodit na plavání. Mylí Boţe, prosím, aby se táta vzpamatoval ( a strejda). Proč jsou války a nenávidíme? Proč je ţivot a proč láska? Proč umírají lidi a zase se rodí? Proč jsou věci? Proč jsou někdy lidi blbí? Proč jsem /uvedeno celé jméno a příjmení/? Proč je světlo, voda, vzduch, oheň? Ahoj Boţe. Chci psa na Jeţíška. Budu hodnej a budu poslouchat mámu. Děkuju za to, ţe můţu ţít. Ahoj Boţe. Dobrý Boţe, jak se jmenuješ? Jsem ráda, ţe jsi stvořil svět. Moc mě těší, ţe můţeš řídit svět a vše kolem nás. Děkuji ti za to, ţe jsi všem dal rodinu a prosím tě za ty, kteří ji nemají. Děkuji ti, ţe nás ochraňuješ před Ďábly. A taky ti děkuji, ţe jsi na zem poslal anděly, aby nás zachránili. Děkuji ti… Boţe, můţeš mi dát nějak vzkaz? Prosím tě, pane Boţe, abych měla čisté srdce. Dobrý Den Bohu, děkuju za to, ţe jsem ţivá. Prosím, abych měl štěně!!!!!!! Nashledanou Bohu. Štěpánka Boţe, nevím, co ti napsat. Děkuji, ţe můţu chodit do školy. Ahoj. Boţe, jak se jmenuješ? Pokud tedy EKZISTVUJEŠ. Ahoj. Čau. Cosí měl dneska k snídani. Boţe, prosím, ať se jednou oţením. Prosím. Bohu, děkuji ti, ţe máme rodinu a ţe můţeme mít školu, a ţe je příroda. Pozdravuji Mylý Boţe, kvánocům si prosím internet. Ahoj, Pane Boţe. Děkuji, ţe jsem udělala letní reparát /uveden předmět/. Boţe, líbí se mi, jak jsi svět stvořil /…/ Milý Boţe, děkuji ti za svůj ţivot. Jsem rád, ţe jsem tě ve svém ţivotě poznal. Ţiji s tebou, přemýšlím, vše dělám s tebou. Milý Boţe, úplně nevím, jestli v tebe věřím nebo nevěřím, protoţe o tom občas pochybuji /…/ ale potom si řeknu, ţe věřím. Ale jednou, kdyţ jsem nešel do kostela (schválně), tak to byl nejčernější den. Takţe teď chodím do kostela (většinou). Takţe mi pomáháš (teda doufám ţe jo a nedoufám, ţe je to náhoda) Tenhle dopis jsem ti napsal tak obsáhlý, protoţe si myslím, ţe se taková příleţitost nenaskytne a většinou píšu dopis Jeţíškovi a to je většinou o dárcích, ale stejně je to symbolické.

Milý Boţe, dejme tomu, ţe jsi skutečný a já tomu budu věřit. Je dobré kaţdé úterý chodit na mši a nejen sedět a zabít první hodinu. Ale dá se tam získat poučení. Dopřej páteru Romualdovi plnou hlavu dobrých poučných příběhů a vyprávění. Milý Boţe, chci ti poděkovat za několik málo lidí, které jsi mi dal za přátele či příbuzné, se kterými si rozumím. Prosím tě o klid v rodině a zdraví mých přátel. Chtěla bych tě také poprosit o nějaké domácí zvíře, třeba psa a také abych směla jezdit na koni a v ţivotě mít svého vlastního. Mít dobré známky a najít v učení v kaţdém předmětu něco zábavného. Najít práci a mít děti a rodinu. Přála bych si, abych zaţívala méně problémů a více štěstí. Milý Pane Boţe, moc bych si přála, aby táta pochopil, ţe moje Mája potřebuje kámošku a já bych ji taky potřebovala, kdyţ se se mnou ve škole moc lidí nebaví a Máje můţu vyklopit všechno (tobě taky). A ještě něco kvůli tomu, tomu, juj (ty víš co)… Tak prosííííííím. Drahý Boţe, chtěla bych se tě zeptat, proč jsi nás stvořil, kdyţ to jednoho dne všechno skončí a my si nic nebudeme pamatovat. Jednoho dne zanikne svět. A kde budeme my? Jestli jsem to dobře pochopila, tak věčně ţít nebudeme, nebo nás to alespoň nebude bavit…. Milý Boţe, chci v tebe věřit, ale někdy, i přesto, ţe mi to je líto, v tebe pochybuji. Jsem pokřtěná, celá moje rodina věří, ale nikdy mi to nedává dost. Asi nikdy nebudu mít dostatečný důvod, vţdy si budu říkat, ţe to byla náhoda. Milý Boţe, dle mého úsudku neexistuješ. Nevím, zda tento dopis pošta doručí. Jelikoţ jsi prý všemohoucí, tak pokud jsi, si tohle přečteš. Boţe, do školy přišel takový pán → chtěl, abychom kaţdý napsali něco o sobě a potom Ti napsat dopis. Teď vím, ţe CELÁ třída ti píše. Budeš toho mít hodně, ale byla bych ráda, kdyby sis tento můj dopis přečetl. Chtěla bych ti dát jednu otázku a něco ti říci.. Hlavně ti děkuji, ţe kaţdého člověka jsi stvořil na zem. Otázku ti asi poloţí hodně lidí. Ale já si ji pokládám snad kaţdý den. Jak to, ţe jsi stvořil svět? Kdo ho stvořil? Jak se to stalo? Kdo jsem? Co jsme? Jak se to všechno stalo? Kde je vesmír? Aţ jednou zemřu, chtěla bych, aby sis mne vzal a ukázal mi… co je to tam v dálce? Na tohle téma před usnutím přemýšlím. Proč jsou všechna ta pravidla? Jako, ţe jsem věřící musím dodrţovat ta všechny pravidla? Ty jsi je snad nevymyslel? Vţdyť můţu věřit i bez zákonů! Proč? Já jsem ráda, ţe jsi, ale kdyţ… nechci neustále být… i aţ budu velká i starší, tak nechci být zboţná jako ty babky. Vím, ţe i kdyţ to tak nebudu projevovat, vţdy v tebe budu věřit. Boţe, já vím, ţe se tě kaţdý ptá, ale to tak má bolet. Myslím v srdci. Já lásku potřebuju. Potřebuje ji snad kaţdý. Nechci přehánět, to ne. Vím, ţe máš i důleţitější prosby, ale pomoz mi. Dej mi alespoň sílu. Někdy chci umřít. Zapomenout na trápení. Ale je to čím dál tím horší. Tak tě prosím z celého srdce, pomoz. Aspoň trochu. Zdárek ty cápku nahoře. Mám jedno přání, aby mi to šlo na nových lyţích. A ještě jedno, aby napadlo strašně, strašně moc SNĚHU. To byly nějaké z minimálních proseb.

Milý Boţe, děkuji ti za všechno co jsi mi dal. Za to, ţe mám hodně kamarádů, za to, ţe jsi mne stvořil a daroval mi vše co proţívám. Za moji rodinu, mé zdraví, ţe mám domov a tak. Prosím tě za to, ţe to bude takhle v pořádku i dál a mám ještě jednu prosbu, aby se mámě uzdravila noha a /jméno/ byla také vše v pořádku, a moc ta nemoc nebolela. A děkuji /…/ ţe nejsme chudí, ţe jsme zdraví v mé rodině (nemáme velkou nemoc nebo něco takového). A děkuji za vše co jsi mi dal. Milý Boţe, vůbec nevím co ti napsat, ale pokusím se. Určitě víš, kdo je Judita. Je to má veliká kamarádka. Strašně bych si přála, aby byla zdravá a mohla co nejdříve do školy. Má něco s játry a je moţné, ţe bude mít trvalou léčbu. Prosím, pomůţeš jí? Jinak by mě zajímalo, proč někteří lidé nevěří, ţe jsi? Proto, ţe nikdy neviděli důkazy? Nebo proto, ţe nechtějí věřit? Pane Boţe, doufám, ţe se neurazíš, ale nevím, jestli věřím. Ale vím, ţe jsem na dobré cestě, proto prosím, jestli jsi v mé duši někde, veď mne touhle cestou s lidmi, kteří mě naplňují šťastnou. Byla jsem na jiné škole (nevěřící), přišlo mi to akorát, ale kdyţ jsem přišla sem, zjistila jsem, ţe je to o 83% lepší neţ tam. Děkuji, ţe jsi mne sem dovedl. Chtěla bych se dozvědět pravdu, ale vím, ţe pravda je ve mně, v mé duši a já si to sama rozhodnu. Pomoz mi rozhodnout se správně Ahoj, Pane Boţe Děkuji ti za ţivot. Děkuji ti za to, jaká jsem. Děkuji ti za rodinu, přírodu… Zajímalo by mne, jaký člověk je /přeškrtáno/ v duši, v mysli. Co si o sobě myslí, co proţil, co cejtí. Někdy mám pocit, ţe jsi mne zklamal. Chtěla bych se dokázat překonat. Děkuji za přátele. Dobrý den pane Boţe, děkuji ti, za všechno, co jsi mi dal. Ţe jsem neměl nic zlomeného. Za rodiče. Děkuji, ţe jsi mi dal dar milovat. Děkuji za kamarády, se kterými mohu hrát fotbal a mnoho dalších věcí. Děkuji, ţe jsi dal přírodu a všechno v ní. Děkuji ti taky, ţe mám kde bydlet. Děkuji, ţe mám rodiče, kteří nepijou, nehádají se a nekouří. Tvůj sluţebník. /…/ Nakonec prosím, aby se politici dohodli a nebyla 3 světová. Milý Boţe, chci ti poděkovat za to co mám a vlastně i nemám. Děkuji ti: za rodinu, která mne miluje, za přátele, kteří mne umí rozesmát i rozplakat, pobavit, ale i naštvat, umí mne přijmout takovou, jaká jsem. Děkuji za školu /…/ Určitě bych ti i některé věci vyčetla, ale jen Ty víš, co je pro nás nejlepší. Takţe se těším cos mi připravil na cestě ţivotem. Pane Boţe, děkuji, ţe jsi mne stvořil, mnoho dětí nemá takové štěstí. Rodiče je dají třeba utratit nebo zemřou při porodu. Děkuji za rodinu /…/ /přeškrtáno/ Děkuji, ţe nikdo z rodiny není postiţený. Děkuji, ţe moji rodiče nejsou rozvedení. (Babička s dědou se rozvedli, kdyţ mámě bylo 5 let) Babička zemřela před pěti lety. Věřím, ţe tam u tebe někde je. Prosím, aby k tobě dostal kaţdý z rodiny, i já. Milý pane Boţe, děkuji ti za to, ţe ještě ţiji, ţe jsi mne neposlal za sebou. Prosím, abys zastavil další padání letadel a smrti nevinných lidí. /…/ Mohl bych napsat spoustu věcí z Bible, ale sám bych na to co je Bůh nikdy nepřišel /přeškrtáno/ /přeškrtáno/ /přeškrtáno/ /přeškrtáno/ Zajímalo by mne, jestli jsou z hlediska náboţenství lepší správnější evangelíci nebo katolíci nebo jiné náboţenství. Jestli je věčnej ţivot a co se děje před naším ţivotem? Jak vypadá ráj? Co je Ţivot? Co bylo před Bohem – jak mohl být prostě pořád, a kdyţ nebyl pořád co bylo na začátku? A co bylo před začátkem a jak to všechno skončí? Čau Boţe. Děkuji ti, ţe ţiju, ale vadí mi, ţe nezabráníš válkám a zbytečném zabíjení dětí, ţen a muţů. Proč nesešleš pomoc lidem, kteří tě potřebují? (Co je postihly ţivly, tsunami, zemětřesení, tornádo apod.). Proč nezabráníš teroristům zabíjet ostatní? /…/ Proč nepomůţeš těm, co jsou na drogách? Nepomůţeš lidem s váţnými nemocemi? Děkuji /…/ ţe zatím není 3. světová válka.

Dobrý den, Pane Boţe ve 3. pohádce. Chtěl /přeškrtáno/ jsem vás pozdravit, protoţe se určitě v nebi nudíte, tam není ţádná elektronika, ale jen hrajete s anděly Poken. Milý Boţe, děkuji ti za to, ţe jsem mohla narodit svým rodičům. Ţe vedeš kroky mého ţivota. Děkuji, ţe v těţkých zkouškách mi pomáháš se rozhodnout ke správné věci. Děkuji za kamarády a rodinu, ţes mi je poslal do cesty. Děkuji, ţe máme vše potřebné k ţivotu a i více. Děkuji ti, ze vše co nám dáváš kaţdý den. Prosím, pomáhej nám i nadále v těţkých zkouškách. /…/ Pane Boţe, mám tě ráda. Doufám, ţe se mnou budeš napořád. Pomáháš mi v těţkých situacích, a to je super. Bojím /přeškrtáno/ se své budoucnosti a nevím, jestli dokáţu, co chci dokázat. Bojím se hodně věcí, ale /přeškrtáno/ to asi kaţdý. Doufám, ţe nepromarním ani den, a budu se snaţit o věci, které chci dokázat. Chci si kaţdý den uţít co nejvíc to jde. Chci záţitky. A chci, abys byl se mnou. Chci toho asi hodně, co? Milý Bane Boţe, Dlouho jsem přemýšlela, jestli existuješ, jestli Jeţíš a všechny věci v Bibli nejsou pohádky. Ale pořád na to nemůţu najít odpověď. Člověk prostě věří nebo nevěří. Nikdy jsem tě neviděla ani neslyšela, takţe nevím, jestli mám věřit nebo ne. Opravdu jsi vytvořil svět za sedm dní? Proč ţijeme? Proč vlastně jsme? Proč jsem holka a ne slon, kluk, brouk? Proč jsou někteří lidi zlomyslní /…/? Proč lidi pomlouvají? /…/ Proč jsou někteří postiţení? Proč lidi umírají? Proč neţijí věčně? Proč je učení a pamatování tak těţké? /…/ Proč ţijeme? Kvůli čemu? Kvůli druhým lidem? Nebo prostě protoţe tak to je a tečka? Pane Boţe, děkuji ti, ţe jsem se narodila a ţe ţiju. Ţivot mě baví. /…/ Ale někdy je to na světě těţký, protoţe je hodně problémů a musejí se někdy řešit, učení ve škole mi teď dělá problém, protoţe mě něco vůbec nebaví a tak se nedonutím abych se to naučila, ale to je asi moje chyba. A nedokáţu /přeškrtáno/ to překonat, protoţe mě mnohem víc věc, které se školy moc netýkají, ale chemie mne baví, nevím proč (je poměrně těţká) z češtiny potřebuji umět vše /…/ Trápí mne moje postiţení. Pane Boţe, prosím tě, abys mne zbavil od postiţení a aby škola zůstala jako teď (stejná) a prosím za rodinu. /…/ A prosím tě, abych uměl hrát na klavír. A ještě tě prosím, abys mi odpustil jak se chovám ke svém bratrovi Stáňovi. Ahoj, děkuji ti, ţe mám svoji kočičku /přeškrtáno/ Ale nevím, jak se naučit matematiku. Bonjour messieur!!! Moc mě trápí, proč na mě maminka tak řve. A taky mě trápí, proč mne nutí do flétny. Proč mne nemá rád, to si to zaslouţím nebo co? Proč mne nutí do čeho nechci. A co tatínek, ten se na mne zlobí kaţdou chvíli. Maminka ho změnila. Proč? Chtěl bych hodné rodiče. Prosím, nevím jak, ale změň je. Prosím, ať mám hodně přátel, moc tě prosím, aby mě měli rádi, aby mi máma dovolila jet na kole a abychom si to uţili a nic se nám nestalo. Prosím. Pane Boţe, já tě prosím, aby hladoví měli co jíst a pít aby se lidi v Africe netrápili. Taky ti děkuji, ţe jsem se narodila do tak hodné rodiny a ţe mám slavného tatínka, strejdu a ţe mám tolik talentů. Trápí mě: Táta řekl, ţe můţu řídit ale nakonec si vzpomněl, ţe neumím pouţívat spojku. Je to celý v prdeli. Aţ za deset roků. Aţ budu velká, budu bohatá, koupím si 18 psů, Ferrari a budu architektka. Ty vole, to budu hustá. Chci mít věrnýho manţela, aby mě měl rád. Já se nerozvedu. Milý Pane Boţe, ty víš, ţe tě mám rád, prosím tě o podpis pana Bartošky, Svěráka, Abraháma, Vladyky, Skopečka, Hanzlíka. Pane Milý Boţe, prosím tě, abych se naučil hrát na fagot. Pane Milý boţe, prosím o sílu, abych se odnaučil sprostá slova.

Pane Boţe. Svět se mi líbí, ale trápí mne, ţe je to v obchodech drahý. A prosím, aby se nekradlo v bytech a domech. A aby v autech nebyl takovej smrad. Pane Boţe prosím tě, za tátu, aby na mne nebyl zlý, ale aby se snaţil být na mne hodný. Ahoj bože, líbí se mi, ţe jsem na světě. Přál bych si mobil. Díky, ţe mám kámoše. Mám trápení, sestra mě štve, protoţe všechno na mě svádí a říká sprostý slova. Dear God, pleas be with me all the days of my life. Please let us have a house with a stream and lot of trees and pleas let me have my own room with two dogs, one smaller and one bigger. Please help me with czech language /…/ Thank you for everything and please let me have great Birthday party /…/ Please help me be a little smarter let me go to Library on Saturday, let me have a god day, let mi to read and let me break my leg. Please forgive all my sins. Amen. Milý Boţe, děkuji ti za maminku, tatínka, sestřičku, bratříčka, babičky, za mě, kamarádky, kamarády, příbuzné, přátele. Prosím za tatínka, aby se stal věřící, za maminku, aby se uzdravila s páteří a neměla alergii, za Mirku aby jí to šlo ve škole a sboru /…/ aby se celá moje rodina stala věřící, doţila se 500 let. Za to, abychom byli zdraví. Prosím tě, ať můţe být moje sestra zdravá, ať můţu jít na výstavu hraček /…/ ať mne netrápí učení. Milý Boţe, přeju si tuţku od Swarovskýho – bílou. /…/ Aby Nelinka ţila hodně dlouho. Aby moje rodina byla zdravá. Abychom měli hodně peněz. ♥ Milý Boţe, mám ráda všechny zvířata, taky mám ráda, kdyţ svítí sluníčko slunce. Taky mám ráda, kdyţ jsem Taky se mi líbí a je mi příjemný, kdyţ jsem unavená a lehnu si do postele a usnu. A prosím tě, abychom se měli na světě dobře. Milý Boţe. Je mi dobře. Na zemi není na co si stěţovat. (Jen splň sen, který se mi zdál 20. - 21.9. Děkuji) Milý Boţe, ty víš, ţe kdyţ má někdo někoho rád, ani ho nenapadne, ţe zemře. Tak jistě víš, ţe by mě nikdy nenapadlo, ţe paní Kapustová umře. Ale protoţe umřela, tak prosím dej aby její duše, která si to podle mne zaslouţí, došla do nebe v pořádku (a děkuji, ţe jsi jí ulevil v trápení.) Pane Boţe, prosím tě, ať je všechno na zemi krásné, v zimě hodně sněhu a prosím, aby naše paní učitelka měla desatery nervy Prosím, abych si zlomila nohu. Nechci školu. Chci víc kámošů. Abych byl lepší ve fotbale neţ Kaká, Pelé a Viia dohromady. Ahoj, myslím, ţe bez tebe by tu nebylo buď nic, nebo zlo. Děkuju, ţe mě ochraňuješ. Pane, Boţe, prosím, aby nebyla 3 světová válka. Milý Boţe, moc mne mrzí, ţe jsem tatínkovi lhala. Ty víš, ţe to bylo pro jeho dobro. Prosím za lidi v Africe, co nemají co pít a jíst. Prosím tě za Ameriku, Francii a další země. A prosím, abychom byli zdraví, přezdraví. Amen. Emilka, ty víš která

Jaký je smysl života? Co je život? Je dobře, že je smrt na světě? Je smutné, ţe odcházejí naši nejbliţší. Ale myslím si, ţe to dobře je. Co by to bylo, kdyby kaţdý ţil věčně? Vzniklo by sice víc lásky, ale také nenávisti. /…/ Sice je smutný, ţe mi umřeli prababičky a pradědečkové a králík. Smrt je spojená se ţivotem. Smrt je přítomná kaţdý den. Je to dobře. Sice je smutné, ţe někdo, koho máme rádi umře, ale já taky umřu a zase se potkáme. A mohli by trpět, kdyby neumřeli. Kdyby smrt nebyla na světě, tak by šel třeba tygr na lov, a kdyby chytil nějakou antilopu, ona by neumřela, a tak by to šlo dál, aţ by umřel se úplně zbláznil, ţe by i masoţravci začali jíst trávu No já nevím. Kdyţ někdo umře, tak mi to je líto. Třeba jsem přemýšlela, aţ zemře moje mamka. Atd. Tak to budu přeţívat asi hodně špatně. Ale smrt musí být, jinak by se člověk na světě nudil. /…/ OSOBNĚ BYCH NECHTĚL ŢÍT TAK DLOUHO, AŢ BYCH SE NUDIL. KDYBYCH SI NĚCO MĚL PŘÁT, POTOM VIDĚT BOHA, UMĚT LÍTAT NEBO ŢÍT NAVĚKY. /…/ Kdyby nebyla smrt na světě, byly bychom nesmrtelní. To by bylo dobrý. Ale moje máma umřela na rakovinu. Já, přátelé a rodina. Můţu poznávat svět a kouknout se na různá zajímavá místa. Smisl ţivota je ţít a pečovat o svůj ţivot. V ţivotě se můţu stát svobodným člověkem. Smysl je také krásná příroda kolem nás /…/ Smysl ţivota je uţít si ho naplno, rozdávat radost a štěstí a lásku, je to objevování neznáma, jsou to vyplněné sny. Ţivot je ale taky jeden velký nevyplněný sen, ten který se nikdy neuskuteční. Smysl ţivota je zachránit lidstvo před katastrofou, je to napravit lidi, ale hlavně napravit sebe samého, je to učit se od druhých. Smysl ţivota je čas. Čas určuje, kdy jsme dospělí, určuje naše stáří, ale nerozhoduje o všem. Závisí i na lidech, jak se budou chovat. Jen na lidech……………… Smysl ţivota je proţít ho tak, abychom před smrtí nelitovali, ţe jsme ho promarnili. Měli bychom si jednou za čas něco koupit nebo si někam zajet, neţ abychom šetřili a skončili s miliony v hrobě. Měli bychom dělat, co nás baví a do ničeho se nenutit (radši dělat práci za menší plat co nás baví /…/). Sny si plnit musíme, jinak by ţivot byl nanic. Kaţdý ţivot jednou končí a nikdo neví kdy. /…/ Můj smysl ţivota je: být křesťanem, pilotem, kuchařem, mýt rád Boha, rodina, můj ţivot, láska ke všem (okrem výjimek), učit se, být chytrý, milovat letadla Můj ţivot… je Bůh a rodina. Bůh je neviditelný, ale věřím, ţe mi pomůţe, tak proto je pro mne důleţitý. Něco jako můj idol. Rodina je něco jako půlka mě. Ţivot je úsečka, která má začátek i konec. Začátek, kdyţ jsem se narodila, konec bude aţ zemřu. V ţivotě není nikdy pozdě začít nový začátek. Ţivot je jako voda, někdy mělká a klidná, jindy hluboká nebo velké vlny. Tak takhle vypadá ţivot podle mě. Můj ţivot je chodit po koncertech, poslouchat hudbu, být křesťan, být chytrý, mýt rád boha, hrát na kytaru /psáno do sloupce/ Můj ţivot je moc důleţitý, protoţe bez něho bych vůbec neţila.

Můj ţivot znamená vše, čeho si váţím a o co mi jde. Můj ţivot slouţí Bohu a rodině (bez ní bych nemohla ţít, pomáhají mi, ve všem co mi dělá starosti) Smysl ţivota je, alespoň si myslím, porazit vše co je špatné. Zjistit, co je dobré a posílat to dál, generaci po generaci. Máme zjišťovat a vytvářet různé věci. Naučit se vycházet s tím, co to kolem sebe máme. Smyslem ţivota je i Bůh, který nám ukazuje co máme dělat. Vlastně se narodíme, učíme, rosteme, předáváme dál co jsme zjistili /…/ Kdyţ to tak vezmu, tak náš smysl ţivota je BŮH. Smysl ţivota je studovat (vystudovat vysokou školu), ţít a radovat se. Ţít v dobrém prostředí a radovat se s kamarády. Ţít podle sebe samého /…/ Ţivot je pro mě, ţe pan Jeţíš nás poslal, abychom šli a na zemi šířili křesťanství. Smysl ţivota se mění. Podle lidského věku i času. Je ovlivněn dobou v jaké ţijeme, společností, pohledem na věci i náboţenství. Před hodinou bylo mým smyslem ţivota napsat matiku. Teď napsat TOHLE. Takţe je to hodně proměnlivé a někdy to ani nemůţeme ovlivnit. Dobrá věc je, ţe smysl ţivota je pomíjivý /…/ A co ten ţivot je? Všechny věci jsou sloţené. Člověk z masa a kostí. I tenhle papír ze dřeva a pár dalších věcí. A nic není nezávislé. Nemohu ţít bez rodičů, papír není bez stromů. Tím se odvíjí i náš ţivot. Škoda, ţe nemám větší papír /ten je z obou stran hustě popsán/ Ţivot je dlouhý, ale ne tak jako v nebi. Kaţdá minuta je drahá, ţivot máme od Boha a od Jeţíše /…/ Nevěřící nevěřej, ale důkaz jsou /…/ Kdyţ to sami pokazíme (krademe, lţeme), je to blbý, ale šance dostat se do nebe je. /…/ Takţe se snaţme věřit, ţivot je nekonečný. Smysl ţivota je to, ţe se tu narodíme, proţijeme hezké i ošklivé chvíle, potom kdyţ nastoupíme do školy tak pro změnu musíme dřít, kdyţ dospějeme, vdáme se a koupíme byt, máme práci a další dřinu, protoţe se narodí děti, bude to těţší a těţší. Jdeme do důchodu a zase je všechno v pohodě. Umřeme a děti po nás zdědí majetek. Tak to jde furt dokola. Třeba smysl ţivota je narodit se, ţít a umřít. /…/ A Bůh ví, proč jsme se narodili, kaţdý máme nějaký úkol: například, ţe budu doktor a budu léčit lidi, jiný bude třeba inţenýr. Někdo to má lehčí a jiný těţší. Ten míň schopný má lehčí úkol, ten víc schopný těţší. Někdo nemá skoro ţádný, např. kdyţ se narodí mrtvý. Ale vše zlé je k něčemu dobré. Třeba se někomu nechce do školy, ale to dobré je, ţe se něco nového dozví. Kdybych zůstal doma, bylo by to příjemnější, ale nedostal bych tu jedničku. Smysl ţivota je ten, ţe tady na světě máme nějakou povinnost a tu bychom měli splnit. Ţivot není jet tak flákání. Můţeme toho vyuţít /…/ Ţivot utíká rychle /…/ Ţivot má sice velký smysl, ale kdyby nebyla smrt, byla by to hrůza (nevěděli bychom co jíst, museli bychom jíst pšenici, chleba, vodu atd. vše, při čem se nezabíjejí ţádná zvířata. /…/ Kdyby byla smrt a my lidi ji přilepili k ţidli, tak by nemohla vykonávat práci /…/ ale je době, ţe smrt existuje. Ţivot pro mne znamená ţivot. Ţivot je pro mne vzácný dar, bez něho by nikdo nemohl ţít. Ţivot je poučení. Po ţivotě nám Bůh. Kdyby nebyla smrt nemohli bychom jít do nebe, přinejhorším do pekla. Bůh nám chtěl ukázat, ţe nebe je úplně nádherné. Proto stvořil svět, aby ukázal jaké to asi bude. Je to jako kdyţ se okno rozbije na tisíce malinkatých střípků. Jako je jeden střípek proti celému oknu ubohý, tak je to se Zemí. /…/ Smysl ţivota je, abychom poznali, jak je Bůh dobrý. /…/

Můj vesmír… Můj vesmír je svoboda /???/ a rodina. Můj vesmír je čas trávený s rodinou a přáteli. Můj vesmír je: důvěra jednoho k druhému, ţivot, který se snaţím ţít naplno, objevování. Zkrátka můj vesmír je svobodná vůle /…/ Pod slovem vesmír si představuji volný, nekonečný prostor, který ale má konec. Pro mne to znamená lehkost. A svoboda je důleţitá jako voda. Vesmír jsou nekončící prameny lásky, štěstí a smutku. Vesmír je miliony hvězd /…/ s různými formami ţivota. Můj vesmír je můj vlastní ţivot, který můţu řídit jenom já. Vesmír je vše okolo mne, kaţdý má svůj a navzájem si do nich nevidíme. Vesmír je vše, co se kolem mne děje (přátelé, rodina, mé názory, má tajemství). Jestliţe mne někdo doopravdy zná, musel by znát i můj vesmír. (Jména mých přátel, události v mém ţivotě, myšlenky, atd.) Vesmír je nekonečný prostor, který pokračuje ode mne, přes RODINU, PŘÁTELE, ČESKOU REPUBLIKU, ZEMĚKOULI AŢ DO VESMÍRU. Můj vesmír je řád, Bůh, kytara, tenisová raketa, zvířata, koncerty. /psáno do sloupce/ Vesmír jsem já, moji příbuzní, rodina, přátelé…Občas se objeví černá díra, ve které všechno mizí, jsem bezmocná, nic mi nejde, chci pryč… ale občas se objeví hvězda a všechno rozzáří (co mi nešlo včera jde dnes). Kdyţ mne všichni opustí /…/ je mi nanic, vím, ţe nade mnou je slunce – Bůh, pomáhá mi z nesnází. Je to příjemné vědět, ţe někdo je se mnou. Jsou padající hvězdy, nesplněná přání, ale On mi pomáhá /…/ Můj vesmír je můj svět, moje fantasie. Ţije v něm vše co je ţivé i neţivé: kamarádi, rodina, hory, doly, moře, vody, zvířata co mám i nemám ráda, je to co miluji i čeho se bojím nebo štítím. /…/ V mé fantasii jsou uschovány moje věci, které bych ráda uskutečnila. To je můj svět plný mé tvořivosti a především mé rodiny /…/ a sem patří i Bůh. Vesmír je nekonečný… No ne tak úplně. Určitě je konečný, jen to konečno nikdo neobjevil. Vesmír je stálý. /…/ Myslíme, ţe náš problém je stálý a nemá konce. A přitom jak Buddha řekl, všechny věci jsou pomíjivé. No nedivte se, ţe píšu o Buddhovi. Dali mne do školy, jen proto, ţe je dobrá. Moji rodiče buddhisté jsou. Ale zpátky k vesmíru, který je sloţený /…/ Jakmile se třeba jedna hvězda naruší, poruší to i trochu i ostatní součásti vesmíru. Úplně nepatrně. A víc co? Aţ skončí vesmír. Všechny části budou tak rozrušené, ţe nebudou moci existovat. A i ţivot zanikne /…/ Pro mě vesmír znamená, ţe Bůh se na mě kouká se shora. Jako třeba astronauti. /…/ To bych chtěla, jak je to strašně hezký: země má modrou a zelenou barvu, slunce a planety jsou krásné, Bůh se nám snaţí ukázat, ţe to stvořil pro nás, snaţí se ukázat umělecké věci a nám lásku. To si myslím já. Můj vesmír je: Ţivot. Ţivot je pro mne to nejzajímavější,c o si dokáţu představit. Zajímavější je můj mozek a fantasie. V ní si můţu představovat co chci a fantazírovat kdykoli a kdekoliv. Kdyţ mám na někoho vztek, můţu fantazírovat a vztek si vybiju. Ţivot je prstě úplně super. Mozek taky (bez něho by nebyl počítač, letadla, televize) Pro rodinu jsem další člen rodiny a další následník, pro třídu ţák, který se učí tak středně a umí dobře fotbal, pro Prahu jsem občan, který chodí do školy… no prostě normální. Pro Českou republiku jsem menší neţ pro Prahu. Moţná v budoucnu /…/ ale to ví jen Bůh. Pro Evropu jsem tečka /…/ pro zeměkouli atom, prostě nic.

Naše škola… Kdyţ jsem nastoupila do 1. třídy, nevěděla jsem, ţe nějaký Bůh existuje. Ve 3. třídě jsem se styděla, ţe chodím do církevní školy. Ale mám (tu) dobré kamarády a kdyţ slyším, co se děje na jiných školách, jak se tam šikanují, jsem ráda, ţe chodím se, kde nic takového není (nebo jen vyjímečně) Škola je fain, ale někdy si vod ní musím odpočinout, a jsem ráda, ţe ji nemáme i cez víkend. Ne, ţe bych školu neměla ráda, jen si někdy skrátka potřebujeme všichni odpočinout. Podle mě se v téhle škole stanu moudřejší a je tu zábava. JÁ TU MÁM KAMARÁDI. JE TO ČÁST ŢIVOTA, KTERÁ JE VELMI TĚŢKÁ. UČÍŠ SE VNÍMAT OKOLÍ A PROSPJECH. VYM, ŢENĚJAKÝ LIDÉ NA ŠKOLU NEMAJÍ, ALE PŘESTO SE HODNĚ VECÍ NAUČÍ TAM VENKU NEŢ VE ŠKOLE. ALE PŘESTO SE VE ŠKOLE ČÁST ŢIVOTA NAUČÍŠ. ŠKOLA JE DOBRÁ PROTOŢE MĚ NAUČÍ ČÍST NEMÁM RÁDA, KDYŢ MUSÍM BRZO VSTÁVAT DO ŠKOLY. ALE ZASE TU MÁM KAMARÁDY. TAHLE JE VÝMEČNÁ V TOM, ŢE SE TADY UČÍ O BOHU. MÁM TU ŠKOLU RÁDA A ASI BYCH NECHTĚLA CHODIT DO JINÉ. Naše škola je napůl dobráa na půl ne. Máme tu bazén, hodně se tu naučíme (to je dobré), ale na druhou stranu jeden vyučující je opravdu nesnesitelný jiný (na angličtinu) je naopak výborný. Rozhodně by bylo třeba změnit některé učitele. Tahle škola je docela dobrá. „Docela“ je tam proto, ţe mi něco vadí, ale bohuţel nevím co to je. Kdybych to věděla, tak bych to napravila. To je snad jasné. NE? Kdyţ někdo zná všechno, tak nepotřebuje školu. Ve škole se mi líbí, ţe se můţu setkat s kamarádama a společně se něco naučíme. Ţe si někdy píšeme dopisy. Nelíbí se mi, ţe někdo na záchodech něco ušpiní a neuklidí. /…/ Vadí mi, ţe se nosí těţká taška a brzo se vstává. Naše škola je fajn a docela se mi líbí, ale francouzština mi moc nejde, spíše matematika a čeština. Naše paní učitelka je moc fajn. Učení mne totiţ dost baví, na konci prázdnin se uţ těším do školy. Myslím, ţe tato škola má dobré vedení a učitele, kteří nás něco naučí, ale nejsou zase tolik přísní. Jsem tu ráda a ţe mám tak hodné učitele, ředitelku, knihovnici a paní vrátnou. Škola je občas otravná, ale naučím se hodně věcí. JE VELMI UŢITEČNÁ, I KDYŢ NĚKDY TĚŢKÁ. NAUČÍM SE SPOUSTU VĚCÍ, CO SE MŮŢOU V ŢIVOTĚ HODIT. JSOU TU I MOJE NEOBLÍBENÉ VĚCI, NAPŘÍKLAD PŘEDMĚTY, KTERÉ BYCH SE RADŠI NEUČIL. Nevidím v ní problém. Učíme se docela hodně, máme dlouhé přestávky a mě se moc nelíbí, ţe mě nikdo nemá rád, kdyţ jsem tlustá. ŠKOLA je mučírna. Měla by být větší tolerance a delší přestávky a novou látku podávat stravitelněji (jinak nám jde hlava kolem a štve nás to) NEVÍM. JÁ NEVÍM. JÁ FAKT NEVÍM.

Trocha poesie Na zahradě v první brázdě cvičí krtek na své hrazdě hraboš v mrkvi jenom ţere jak ten krtek cvičí krásně Máme doma kočičku, nejradši spí v pelíšku. Je krásná jak andílek, jak létající motýlek. Očka jí září jak hvězdy na nebi, Měsíc v zeleném hedvábí. A kdyţ ráno z postýlek vstáváme i naše Amálka ráda se protáhne. A kdyţ u stolu snídáme, i naší Amálce mlíčko podáme. Jednou ráno vyšel pes, jmenoval se paví pes. Z jedné strany fialová, z druhé zase zelená a na uších oranţová na tlapkách zas růţová. Byla jedna malá kočka, měla ráda písničky, jednou přišel jeden zpěvák. Zazpíval jí písničku. Máme doma gekony a občas se trochu kaboní. Otevírají tlamičku, kdyţ táta přinese málo cvrčků. Šel jeden robůtek, šel i druhý robůtek. Šli proti sobě. Jejich cesty se zkříţili. Oba šli dál. Kukačka sedí na buku, a volá při tom: „Ku ku ku.“ Polyká při tom červíky, pavouky – malý i veliký. Potom však přijde lovec, udělá krátký konec. Běţí dlouhý čas, kukačka leţí v květinách. Svoboda je dar, je to jako radar, který posílá ji, nebo ubírá ji

Epilog Člověk Dneska jsem dostal tak dobrou otázku, ţe jsem na ni nedokázal odpovědět, /což/ mě přivedlo k tomu, abych nad otázkou přemýšlel. Otázky zněla: „KDO nebo Co je člověk?“ A přišel jsem na to, ţe je velmi těţké odpovědět. Myslím, ţe na otázku nedokáţe odpovědět skoro nikdo. Protoţe kaţdá kultura, lidé z jiných zemí, kaţdý má svou odpověď a řekne něco jiného. Ale myslím, ţe tu správnou odpověď nenajde skoro nikdo, ať se zeptáme kohokoli. Jestli chci /sám/ tuto odpověď, tak nad tím musím přemýšlet hodně dlouho. Třeba i roky. A moţná vůbec /odpověď nenajdu/. Ale myslím, ţe touto otázkou lze navázat mnohými dalšími otázkami Je člověk člověkem, nebo se jím postupně stává? Stává-li se člověk člověkem postupně, tak z toho plyne další otazník: „Kdy? V dospělosti? Pokud v dospělosti, znamená to, ţe člověkem jsem v Africe a tady ne?“ Z vědeckého hlediska, kdyţ se nějaký člověk, nebo „forma ţivota, která se připravuje být člověkem“ (viz. pár vět zpět) narodí, jde o mládě homo sapiens sapiens (člověk vyspělý). Takţe člověk je člověkem od narození. Ale co před tím? Odkud se ten člověk vzal? Jestliţe si nepamatuji, kdyţ mi byl rok, můţe být něco před tím, co bych si mohl pamatovat? Zase z vědeckého hlediska se v pohlavním orgánu můţe vytvořit spermie, která oplodní vajíčko, ale z toho vyplývá další otázka, proč zrovna stvoří spermie člověka? /…/ je člověk někdo nebo něco? Člověka určitě nemůţe povaţovat za věc. Člověk se rodí s nějakou osobností. Kaţdý člověk je něčím vyjímečný. Člověka nemůţeme brát na stejnou míru jako flašku nebo slepici. Jestli Bůh existuje, protoţe o něm pochybuji… kvůli jedné příhodě, ţe jsem nepoznala tátu. Člověka stvořil /…/ aby dohlíţel na přírodu, na zvířata i kus vesmíru. Kaţdý člověk je někdo, nějaká osobnost a Bůh to musí vědět, jinak by to nenechal plynout tak dlouho a nedával další šanci věci napravit. Smysl života Kaţdý z nás se někdy musel zamyslet nad smyslem ţivota. Alespoň na zlomek vteřiny. Protoţe člověk je zvídavý coţ patří k lidské přirozenosti přemýšlet nad otázkami ţivota,-smyslu, ţivota a lidského bytí. Kdyţ se nad tím zamýšlím já, přicházím na to, ţe nemusí mít kaţdý člověk pouze jeden smysl ţivota. Kaţdý člověk má jiný smysl ţivota. I bych dokonce řekla, ţe /…/ můţe býti více důvodů pro co ţít, co je tím smyslem. Spíše bych je řadila na hlavnější, obecnější.V kaţdém věku se tedy, alespoň u mne, smysl ţivota mění, kromě jednoho smyslu /a to je/ Bůh. Nemusíme vţdy o svém smyslu vědět. Někdo můţe poznat ten svůj aţ na sklonku ţivota, a zase ten, kdo má štěstí, přijde na jednu z nejpodstatnějších věcí uţ v raném věku. Vesmír /= celý svět/ Je nekonečný? Moţná ne. Znám ho? Určitě ne. Je nad námi B“h? To se asi nikdy nedozvím. Má smysl se o něj zajímat? Nevím. Vesmír je vesmír /…/ Chtěla bych se do něj podívat, ne abych dostala odpovědi, ale abych získala další otázky a mohla vidět tu černo-modrou pláň se třpytícími se neznámými. Chtěla bych vidět konec nekonečného vesmíru. A moţná potkat Boha. Coţ je blbost, nepotkám ho, vím to.1 Vesmír jsem nikdy nepovaţoval za součást „našeho“ světa. Vţdy jsem ho bral jako další díl pro lidstvo. Vědci počítají, jaké tam jsou planety, jaké vzdálenosti a jaké rozměry. Naše technologie není tak dobrá, abychom byli schopni vyletět jen z naší sluneční soustavy, proto jsou kolem toho, co nás dál čeká, různé teze. Pane Erich von Däniken přišel s fantastickou myšlenkou, ţe nás místo Boha, stvořili mimozemšťané. Tento názor se mi z části nelíbil. Z části /…/ ve vesmíru, a já tomu věřím, je jistá planeta, na které by mohla ţít podobná inteligence jako my. To ţe by přistáli a pomohli nám s kulturou, genetickým vývojem a společenskými problémy je blbost. Nechci se ani k jednomu z témat vyjádřit, protoţe ani jednomu nerozumím.

1

„Celá tahle úvaha je blbost. Vím to. Na některé otázky prostě odpověď vím.“ /věta nepatří zcela k tématu./

Místo doslovu. Bylo dobrým zvykem, ţe texty dětí doprovázely původní texty dospělých, kteří zůstali dětmi. Většina mých přátel je jiţ na Věčnosti. Ale z těch, kteří ţijí, si někdo našel čas a tak děkuji mons. Prof. PhDr. Tomáši Halíkovi Th.D. – za průvodní slovo, ing. Jiřímu Ţáčkovi - básníku – za dvě básně, Zdeňce Krejčové za dvě ilustrace… Kníţku bratra Šimona povaţuji za půvabnou a uţitečnou zároveň. Poskytuje nám zajímavý, necenzurovaný vhled do duší dnešních dětí, ţáků církevní školy, do jejich dětského filozofování o světě, bliţních i Bohu. Má-li vzdělání a výchova přinášet skutečné plody, pak učitel musí dobře znát nejen svůj obor, nýbrţ snaţit se stále znovu a hlouběji poznávat své ţáky a to, co se právě děje v měnícím se světě jejich dětských představ, úvah, otázek a a fantazií. Moudrý moderní myslitel E. Voegelin jednou řekl, ţe největším problémem dnešního křesťanství není to, ţe by křesťané neznali správné odpovědi, nýbrţ to, ţe zapomněli otázky, na něţ ty odpovědi jsou. Pokud by výuka - a zejména výuka společenských věd a náboţenství - byla jen jednosměrná, monologická, nemohla by splnit své poslání. Je třeba stále vcházet do dobrodruţného světa dětské mysli, v němţ se často za zdánlivě naivními vyjádřeními skrývají poklady, k nimţ jsme my dospělí většinou uţ ztratili klíček. Pán Jeţíš k pohoršení mnohých postavil dítě - které v tehdejší kultuře (jak o tom svědčí např. antické divadelní hry) bylo nanejvýš zdrojem pobavení, nebylo bráno váţně - do středu dospělých a dal jim je za příklad, za vzor na cestě do Boţího království. Bratr Šimon opakuje jen Jeţíšovo gesto - to, co by nám jistě uniklo, zachycuje a předkládá k úvaze. Kéţ jeho kníţka přinese dobré plody! mons. Prof. PhDr. Tomáš Halík Th.D. Jiří Ţáček Čtenářka Houkla sova Ţofie: S kníţkami se uţije! Já čtu kníţky ve dne v noci, ve zdraví i při nemoci. Toho, kdo je zvědavý, poučí a pobaví. Čtu si klidně celou noc, slova mají velkou moc. Chcete zmoudřet? Můj ty světe – otevřete kníţku, čtěte! Přiučte se u sovy. Já čtu ráda – a co vy?

Domov Namaluju mámu, tátu, namaluju sebe, dole bude les a louka, dům a nad ním nebe. Nade dveře namaluju podkovu: stačí magnet, abych trefil k domovu. Shora z nebe slunce svítí do zrcátek louţí; ať si kaţdý namaluje, po čem nejvíc touţí. Nade dveře namaluj si podkovu: stačí magnet, abys trefil k domovu. Angelina Alechka (studentka 1. ročníku gymnasia) Studenti církevní školy v Praze se rozhodli s pomocí dominikána bratra Šimona, napsat úvahy o zajímavých tématech, nad kterými je dobré se zamyslet. O mnohých tématech spousta z nás nenapadlo přemýšlet,a proto je dobré si přečíst tyto úvahy studentů a snaţit se blíţe pochopit jejich důleţitost. (Spousta názorů mě nutila,abych o nich začala přemýšlet.Některé mě zaujaly natolik,ţe bych si je dovolila pouţít a něco málo k nim doplnila…).Všichni jsme děti Adama a Evy,všichni jsme ovečky a naším pastýřem je Jeţíš.Kaţdý má své(jiné) potřeby, kaţdý je jedinečný tvor,který zjišťuje co má rád a co mu vadí. Člověk občas dělá věci,které nejsou v souladu s jeho názory. Jsme svobodní lidé,kteří si budují své postavení ve společnosti. Jsme bytosti,které se zdokonalují,ale také snadno zhoršují. Vše co proţijeme je nečekané,máme sice kaţdodenní program, na který se připravujeme, ale i přesto nevíme co nám osud nachystá. Kvůli takovýmto situacím máme dar,jenţ nám dává schopnost se přizpůsobit nečekaným událostem. Smyslem ţivota je ţít a pečovat o svůj ţivot,vychutnávat si ho plnými doušky, avšak vědět včas kdy přestat. Měli bychom dělat to,co nás baví a do ničeho se nenutit. Hlavně bychom si měli plnit svoje sny,protoţe radost,která je výsledkem splnění kaţdého snu je velice krásná a nepochopitelná pro toho,kdo ji nikdy nezaţil… Mnoho z těchto mladých osobností má zajímavé názory,které je dobré si přečíst a přemýšlet,co tím vlastně chtějí říct.Mnoho jich také psalo,spíše prosilo a obracelo se k Bohu s prosbami,aby pomohl jiným lidem…