děti PRAHA Tiráž HRAD A ZÁMEK STARÉ HRADY CELÁ ČR ČESKÉ BUDĚJOVICE PLZEŇ

PRAHA Co / Fun Fatale aneb Ženy na prknech Kdy / 11.–18. 3. 2015 www.funfatale.cz

•

Tiráž •

časopis společnosti Cetelem HRAD A ZÁMEK STARÉ HRADY Co / Pohádkové Velikonoce a dračí čarodějné prohlídky Kdy / 2.–6. 4. 2015 www.starehrady.cz

CELÁ ČR Co / festival Jeden svět 2015 Kdy / 2.–11. 3. 2015 www.jedensvet.cz/2015

ČESKÉ BUDĚJOVICE Co / Žížalování neboli kurz výroby vermikompostéru Kdy / 7. 3. 2015 www.rosacb.cz/akce/zizalovani

03/2015 – 06/2015 C plus / magazín společnosti CETELEM ČR, a.s., jaro 2015, ročník VI. Vydává / CETELEM ČR, a.s., K. Engliše 5/3208, 150 00 Praha 5, IČ: 25085689, tel.: +420 257 080 111, fax: +420 257 080 128 Redakční rada / L. Balíková, M. Kurka, R. Černíková, B. Minksová, L. Hošková, T. Siegler Autoři článků / R. Černíková, B. Minksová, M. Kovářová, L. Balíková, L. Hošková, L. Kratina, V. Brož, K. Kos, K. Bomhof Pavlíková Korektury / E. Bláhová Fotografie / K. Bomhof Pavlíková, R. Černíková, není-li uvedeno jinak, archiv CETELEM ČR, a.s. Grafické zpracování / grafické oddělení Cetelem Tisková produkce / BB Partner, s. r. o. Registrace / MK ČR E 18758, jarní číslo vychází v Praze 1. 3. 2015 Samostatně neprodejné.

PLZEŇ Co / Plzeň 2015 – Evropské hlavní město kultury Kdy / po celý rok 2015 www.plzen2015.cz

Na vaše nápady, postřehy a připomínky se těšíme na e-mailové adrese: [email protected]. © 2015 CETELEM ČR, a.s.

téma/vzdělávání rozhovor/děti

•

Editorial •

kreditní karta

Zábavu naleznete i u společenských her z článku Zvolejte „Ubongo“! Nelekejte se na první pohled složitých pravidel a pusťte se do hraní. A kdyby vám Ubongo či Tarantule Tango byly málo, v elektronické podobě magazínu naleznete tipy na další hry. Pokud se zapojíte do našeho pravidelného kvízu, můžete některou z nich také vyhrát.

Rychle, pohodlně, bezkontaktně...

Magazín jsme i tentokrát připravili od prvního do posledního písmenka s chutí. A v uplynulých měsících nám práci ještě více zpříjemnil výsledek průzkumu, v němž jsme se ptali na vaši spokojenost. Děkuji vám za čas, který jste průzkumu věnovali. A děkuji za krásné hodnocení, které jste nám dali. Jako šéfredaktorka jsem hrdá, že se časopis 95 % z vás líbí, a slibuji, že se všichni budeme snažit, aby vás plně spokojených jen přibývalo. Přeji vám krásný čas. Růžena Černíková

Nový design. Nový způsob placení. > S novou kartou Cetelem budou nákupy rychlejší a pohodlnější > Stačí ji přiložit k terminálu a počkat na „píííííííííp“ > Nákup bude dokončen během pár vteřin

844 840 840

Milí čtenáři, Winston Churchill řekl, že jen děti, blázni a velmi staří lidé si mohou dovolit mluvit vždy pravdu. Trošku si myslím, že výrok obšlehl od Paganiniho, který místo starců uváděl filozofy. Ovšem Paganiniho citát měl pokračování: „Proto se děti bijí, blázni zavírají a filozofové nechápou.“ My v Cetelemu děti za pravdu netlučeme, my je raději pro tu jejich upřímnost zveme na návštěvy a povídáme si s nimi. A tak se stalo, že v tomto čísle na vás na straně 6 až 9 vykouknou děti našich zaměstnanců. Protože je aktuální C plus o různých podobách vzdělávání, zajímalo nás, co si o škole, o nárocích jejich vysněného povolání nebo o nás samotných naše ratolesti myslí. Po některých odpovědích mám pocit, že jsme snad ani tolik zvídaví být nemuseli. Ale posuďte sami, rozhodně se pobavíte.

•

Obsah •

Editorial Novinky Poradna Rozhovor Toužíte po vzdělání? Zkuste U3V! Jak na nové pracovní výzvy Z Egypta do chléva Zvolejte „Ubongo“! Jiný kraj, jiná škola I génius může být „dys“ Holandsko Nepodlehněte trikům Víte, co to znamená? Kvíz

03 04 05 06 10 11 12 14 16 18 20 24 25 26

www.cetelem.cz • obsah/ • editorial

/02 /03

EXPRESS PŮJČKA CETELEM NA WEBU NABÍZÍ EXPRESS PŮJČKU

PORADNA Tomáš Siegler je ve společnosti CETELEM ČR, a.s., marketingovým ředitelem. Poradí, jak nesednout lákavým nabídkám nebo nezodpovědným poskytovatelům úvěrů na lep.

S Express půjčkou je možné financovat v partnerských prodejnách zboží v hodnotě od 2 500 Kč až do 200 000 Kč. Financovat lze přitom celou cenu zboží či jen její část. Klient si v pohodlí domova díky webové kalkulačce zjistí všechny nezbytné informace a nastaví si splátky podle svých potřeb. Zda mu byl úvěr předběžně schválen, se dozví do 30 minut od podání žádosti, a to prostřednictvím SMS zprávy s kódem, který pak nejpozději do 30 dnů předloží u prodejce a žádost o úvěr zde dokončí. •

• Co se za pojmem finanční gramot-

nost skrývá? Jak byste ji popsal?

VÝROČNÍ ZPRÁVA CETELEM OCENĚN ZA INFORMAČNÍ OTEVŘENOST •

Výroční zpráva Cetelem za rok 2013 získala Cenu Bisnode za informační otevřenost v prestižní soutěži Nejlepší výroční zprávy ČR. Zároveň obhájila umístění mezi nejlepšími výročními zprávami roku. „Informační otevřenost je alfou a omegou seriózního podnikání,“ uvedl Jan Struž, předseda sdružení CZECH TOP 100, které soutěž vyhlašuje. Pro Cetelem přitom transparentnost představuje jeden z hlavních pilířů, na nichž staví svoji dlouhodobou strategii. Považujeme ji za důležitou nejen ve vztahu ke svým klientům, ale i k obchodním partnerům a k celé veřejnosti. •

Tomáš Siegler •

ředitel Správy marketingu a komunikace

• Jak nenaletět na každou reklamu,

čemu věnovat pozornost?

PLATBY KAMKOLI PŘEVOD PENĚZ V KLIENTSKÉ ZÓNĚ NOVĚ NA JAKÝKOLI BANKOVNÍ ÚČET

Nyní má každý majitel Kreditní karty Cetelem možnost převádět prostředky na jakýkoli bankovní účet v rámci České republiky. Kromě jednorázových plateb lze zadat i trvalé platby nebo vytvářet platební šablony pro opakované platby. Provedení platebních operací skrze Klientskou zónu Cetelemu je na rozdíl od mnoha bankovních domů zcela zdarma. •

Každý tvůrce reklamy si přeje, aby jeho výtvor prodával, aby získal pozornost zákazníka. Jestli reklama bude impulzem pro bezhlavé využití nabídky, je už ale na spotřebiteli. Čtenářům bych poradil, aby se seznámili s okolnostmi, které využití nabídky podmiňují. Neskočit na lákavá sdělení, ale zjistit, co za reklamou stojí, podmínky porovnat i s těmi konkurenčními – to je rozumný přístup. Naštěstí máme mnoho zdrojů, např. internet, kde lze najít nezávislé reference, které nám pomohou s rozhodnutím, zda lákavou nabídku využít. Druhým pomocníkem je pak i určitá míra finanční gramotnosti.

Vnímám ji jako souhrn vědomostí a zkušeností potřebných pro nakládání s penězi. Pro mě začíná u selského rozumu a prostých otázek, které je potřeba si položit ještě předtím, než se do něčeho v oblasti financí pustím. Myslím, že míra finanční gramotnosti by vždy měla jít ruku v ruce s potřebami konkrétní osoby. Kupříkladu pokud jsem klientem finanční společnosti, měl bych mít alespoň základní vědomosti, s jejichž pomocí budu sám umět posoudit, zda mi např. plánovaná půjčka skutečně pomůže, nebo naopak uškodí. • A co musím zvážit, než si půjčím? Nejprve se zamyslím, na co si chci půjčit a jestli mi ta věc za zadlužení stojí. Opravdu to potřebuji? Pokud jsem si koupí jistý, najdu vhodnou finanční instituci. Poskytovatelů úvěrů je dnes přehršel, ale naštěstí je lze rozdělit na dvě skupiny – na zodpovědné a „méně“ zodpovědné. Ti první se snaží co nejvíce prozkoumat naši schopnost půjčku splácet. Posoudí, jestli si půjčku můžeme dovolit. Ti méně zodpovědní lákají na jednoduché podmínky, na bonitu se neohlížejí, nezabývají se tím, zda na splácení bude klient mít. A právě selský rozum by nás měl před těmi nezodpovědnými varovat, protože i u nich může začínat cesta do dluhové pasti. Také výše měsíční splátky by neměla být maximem, které zrovna dovolí náš aktuální měsíční rozpočet. Měli bychom si splátku nastavit tak, aby nám každý měsíc zbyla nějaká rezerva na horší časy. Život je jedna velká proměnná a to, že se dnes máme fajn, zítra platit nemusí. • • novinky/ • poradna

/04 /05

ROZHOVOR PĚT CENTŮ ZA JEDEN BONBÓN, TO JE TROŠKU MOC

•

Náplní práce ředitele Obchodní divize v Cetelemu je plnit e-maily. Produktové manažerce by školní docházka kvůli zapomnětlivosti zřejmě činila potíže. Šéfredaktorka tohoto magazínu neumí slovní druhy a nevzpomíná si ani na vyjmenovaná slova. A takto o nás, prosím pěkně, hovoří vlastní děti. Co si děti zaměstnanců Cetelemu myslí třeba o penězích, se dozvíte v netradičním rozhovoru.

Jerome / 8 let, 3. třída Můj koníček je pařit Minecraft po síti.

• Vaše maminka nebo tatínek pracují v Cetelemu. Víte, co tady dělají?

• Sophie / 7 let, 2. třída Můj koníček je jezdit na koni a na kole a Jerome je můj brácha. • Terka / 9 let, 3. třída Mám ráda klavír a sportovní aerobik a chodím do 3. A. • Majda / 9 let, 4. třída Můj koníček je hra na klavír, lezení po stěně, ráda jezdím na kole a tak. • Kačka / 10 let, 4. třída Za koníček mám – škola to nebude – jízdu na koni a mám ráda golf. •

S: Pracujou tady pro peníze. M: Moje máma dělá časopis a právě s náma dělá rozhovor. J: Máma tady dělá obchodního manažera. Ale přesně nevím, co to znamená. K: Můj táta tady plní e-maily a různý věci. • Myslíte si, že kdyby chodili maminka

s tatínkem dnes do školy, že by jim to šlo? Smích všech dětí… M: No, tátovi by to šlo určitě, protože ten je učitel. A mámě – tak to teda nevím, protože neumí moc vyjmenovaná slova, nevzpomíná si ani na slovní druhy, nešlo by jí to v angličtině a tak. K: Já si myslím, že můj táta by tu školu zvládnul dobře, ale máma by s tím trošku měla problémy – s matikou a s češtinou, to jí vůbec nejde. A s angličtinou. J: No, já myslím, že by jim to šlo oběma. T: Já si myslím, že by to šlo mamce líp než taťkovi. Taťkovi by nešla matematika.

S: A já si myslím, že by to šlo líp tátovi. Totiž máma někdy zapomíná. Zapomínala by pomůcky do školy a dostávala by za to čárky. • Musely chodit děti do školy i před sty,

pěti sty lety? M: Nevím, jestli před těma létama byla Marie Terezie, to ještě nevím, ale vím, že dřív se do školy nemuselo chodit povinně. Až Marie Terezie to zavedla. J: Dřív než byl Jan Amos Komenský, tak chodili do školy jenom chlapci. To vím. Ale pak Jan Amos Komenský zavedl, že mohly chodit i dívky. S: Já si taky myslím, že dřív chodili do školy jenom kluci a pak když přišel Jan Amos Komenský, tak řekl, že aby se holky taky něco naučily, že můžou chodit do školy. T: Potom musely chodit i holky, aby byly taky vzdělaný. • A co dělaly holky dřív, když nechodily do školy?

S: Ony chodily na pole s rodičema a kluci museli do školy. K: Holky musely pomáhat rodičům s vařením a uklízením obilí. J: Podle mě holky šily a todlencto. Pletly, draly peří… M: No, my jsme se ve škole učili, že holky pomáhaly rodičům vlastně se vším – na poli, vařily s maminkama, ty starší vlastně už bez maminek, pomáhaly rodičům,

aby na to nebyli sami, protože dřív prostě nebyla doba, jako je teď – měli to těžší. • Kdo je pro vás tou nejvýznamnější, nej-

důležitější osobou spojenou se školou? T: Marie Terezie, ta zavedla školu. S: Pro mě Jan Amos Komenský, totiž máme takhle pojmenovanou i školu. A protože jsem žena a on dovolil ženám, aby mohly taky chodit do školy. • Víte, kde se na světě berou peníze?

Jak nebo kde vznikají? M: Podle mě jsou na to určený firmy nebo něco takovýho. Ale nevím, jestli je to zrovna banka. A tam mají takový stroje, co ty peníze tisknou na určený papíry. J: Nebo je třeba dřív vyráběli v jeskyních. Normálně tam byla taková, dá se říct, formička, v tom byl placatej penízek bez ničeho, druhá formička a velikým kladivem se do toho bušilo. Pak se to otevřelo, vyndal se z toho penízek a bylo to hotový. T: Myslím, že by na to mohla být nějaká továrna. Nějaká asi velká. M: Když jsem byla jednou na exkurzi, tak ukazovali, že se vlastně nalil kov, nebo v tý době stříbro nebo zlato roztavený v nějakých pecích, do formičky. Pak se to dalo na takovej kovovej plát a tam se bouchlo kladivem, ve kterým už bylo otisklý razítko. A pomáhali vězni – kdyby se bouchli do prstů, tak by se jim musely v tý době uříznout, takže tím vlastně měli trest odpykanej. • rozhovor

/06 /07

• Myslíte si, že peníze byly na světě vždycky?

S: Dřív byly halíře. M: Byly halíře a něco předtím. Ale třeba v době kamenný, nebo v mladší době kamenný, by se dalo říct, tak byl jenom výměnnej obchod – to nebyly peníze. Až Keltové začali razit peníze. Takže vlastně od doby Keltů se začaly peníze používat. J: Byl výměnnej obchod, to sedí. A znamená to, že třeba slepici vyměníš za morče. K: Já si myslím, že byly halíře a grašle. M: K tomu výměnnýmu obchodu bych chtěla ještě říct, že nejlepší byla sůl, pak pěstní klíny a kožešiny, protože sůl byla na jídlo, ochucení, aby měli i víc vitamínů, pazourky byly na zbraně a kožešiny na oblečení, aby si to mohli svázat šlachama. J: Podle mě je výměnnej obchod ještě někde v Africe. • Čím si myslíte, že by se dneska mělo platit? Je placení penězi v pohodě, nebo by se mělo platit raději něčím jiným?

J + K: V pohodě. M: V pohodě, ale lepší jsou eura, protože euro je vlastně víc peněz. Jedno euro je 25 korun českých, takže by bylo lepší platit eurama, protože jedno euro je víc než jedna koruna. J: Ale zase je to dražší… S: Já si myslím, že korunama, ale máma mi říkala, že se nějak rozhoduje, jestli budou furt koruny, nebo se to bude měnit

na eura. Koruny by ale byly lepší. J: Ale zase rohlíky v cizině stojí nějakých padesát centů a viděl jsem pět centů za jeden bonbón – to je trošku moc. • Představte si, že byste vyhráli

10 000 Kč. Co byste s penězi udělali? T: Já bych nám koupila dům a obří tobogán. A ještě dva zlatý retrívry. S: Já bych si koupila dům, a kdyby mi zbylo, tak ještě telefon. A je mi jedno jakej, hlavně aby nebyl tlačítkovej, ale dotykovej. M: Rozhodně bych si koupila toho největšího plyšáka, co bych v obchodě viděla. Pak bych si koupila konečně novej telefon a pak bych si ostatní spořila nebo šetřila. A i když by mi rozhodně nezbylo, protože telefon stojí hodně, tak bych nám koupila něco do bytu a potom, i když mi na to rozhodně nezbyde, bych si koupila farmu. Rozhodně chci koně, krávy, kozy, slepice, kočku, andulku, tři morčata, dva křečky, šest myší a králíka. A dva psy – vlčáka, aby mi hlídal farmu před divnejma lidma, a haskáčka, protože husky je moje nejoblíbenější plemeno. J: Já bych si za to koupil notebook a stáhnul bych si tam hned Minecraft. A už by mi rozhodně nic nezbylo, protože deset tisíc stojí dost dobrej notebook. K: Já bych si koupila taky notebook a zbytek bych dala na rekonstrukci naší chalupy, protože to tam mám hrozně ráda. Potom bych si pořídila ještě dva psy – chrty, plemeno saluka – jsou vzácní a já bych je chtěla chovat.

•

•

•

Jerome

Majda

Sophie

•

•

•

• Víte, co vlastně dělá společnost

Cetelem? T: Občas děláte letáčky. K: Plní to, co požadují klienti. Pomáhá jim tím, že jim půjčí peníze. J: Děláte půjčky a půjčujete klientům peníze. Třeba když nemají na novej byt, tak jim půjčíte a dáte jim pak určitej čas, aby to splatili.

•

•

Kačka

Terka

•

•

• A věděli byste, co je to kreditní karta

a k čemu se používá? T: Třeba na volání, dává se do telefonu. A ještě je dobrá na některý hry. S: Já myslím taky, že se dává do telefonu a pomáhá to tomu telefonu, aby fungoval. J: No, s ní se platí v obchodech. Jsou na tom peníze, který máte v bance, a s těma si můžete stáhnout hry a tak, ale do žádnýho telefonu se to nedává. K: Já si myslím, že když někdo nemá peníze, tak může zaplatit kartou. Nebo se ještě může dávat jedna taková karta do mobilu – ta se jmenuje SIM karta. M: Když s sebou nemáte hotovost, tak se třeba v krámech ptají „Budete platit kartou, nebo v hotovosti?“ a ty řekneš „Kartou“ – a to je kreditní karta. • Čím byste jednou chtěli být a co si myslíte, že pro to musíte udělat?

J: Lodní konstruktér a na to musím dobře umět geometrii. K: Já chci strašně bydlet na horách a tam mít statek, kde budu chovat koně a dělat tábory. A učit děti jezdit na koni a ještě je vláčet zády. Když si dítě takhle lehne zádama na koně (předvádí) a on jde, tak ono mu to vlastně léčí záda. A potřebuju k tomu potom, až budu na střední nebo na vysoký, jít na tu… jak se to jmenuje… J: Hospodářskou… K: Ne, to ne… J: Veterinářskou? K: Ne, to ne… J: Podle mě je to veterina.

M: Já chci bejt učitelkou, ale chci učit na horách, abych tam měla i tu farmu a mohla se o ní nějak starat. A musím pro to ve škole udělat vlastně bohužel úplně všechno. T: Já bych chtěla bejt chovatelkou zvířat. A musím umět třeba češtinu, abych věděla, který plemeno je který. S: Já chci být farmářkou a musím se na vysoký škole učit starat o zvířata. K: Už jsem si vzpomněla, jak se jmenuje ten název školy – zemědělka. • Kolik si budete jednou v těch vašich zaměstnáních vydělávat, co myslíte?

M: Já chci, já si to nemyslím (smích). No, dalo by se říct, že třeba do čtvrt roku jeden milión? J: Milión za loď. Za nějakou dost dobrou. Třeba za hausbót mít jeden milión. K: Já budu vydělávat za jednu jízdu tisícovku nebo pětistovku. Pro menší děti pětistovku, pro větší tisícovku. J: Za to ležení? K: Za to léčení to bude za šest set. S: Já nevím, ale na farmě bude možná hodně návštěvníků, tak nějakých pět set asi za týden. T: Já osm set za dva týdny. • Pokračování rozhovoru naleznete na stránkách www.cetelem.cz v sekci O nás – Magazín C plus.

• rozhovor

/08 /09

TOUŽÍTE PO VZDĚLÁNÍ? ZKUSTE U3V!

JAK NA NOVÉ PRACOVNÍ VÝZVY

Třetí věk je chápán jako období života, kdy se z nás oficiálně stávají senioři s ukončenou kariérou. V důchodu se můžeme věnovat tomu, co je nám milé. Proč nezvolit i speciální kurz pro seniory? Zkuste univerzitu třetího věku nazývanou také U3V.

Hrozba ztráty zaměstnání bývá pro většinu lidí stresujícím životním obdobím. Musí to tak být ale vždy? Na ztrátu práce se můžete dívat také jako na novou příležitost, jako na možnost znovu se nadechnout. vytvoření profilu se týká především oblasti obchodu, IT a marketingu, začínají se však objevovat také profily řidičů metra, tramvají atd. K udržování a navazování obchodních kontaktů můžete využít také síť Xing nebo Naymz. Dle odborníků je dnes najato přes sociální sítě zhruba 8 lidí z 10.

studia. Zvolit si může vzdělávání například na Masarykově univerzitě, Univerzitě Palackého v Olomouci či na Vysokém učení technickém v Brně. Oba typy kurzů probíhají formou přednášek či exkurzí a pokrývají široké spektrum oborů, např. lékařské a přírodní vědy, společenské a humanitní vědy nebo počítačové dovednosti. Výuka nejčastěji probíhá jednou týdně či v bloku o víkendech. První kurzy U3V proběhly v roce 1973 ve Francii na Toulouse University of Social Sciences. V průběhu 70. let se myšlenka kurzů pro seniory rozšířila i na ostatní univerzity ve Francii a zanedlouho po celém světě. V českých a moravských krajích sahá historie univerzity třetího věku do roku 1986, kdy byl v Olomouci uspořádán první vzdělávací cyklus pro seniory. Popularita U3V v České republice rostla a brzy se stala žádanou i na ostatních českých univerzitách a vysokých školách. Forma studia se dá rozdělit do dvou kategorií. První je tvořena jednotlivými vzdělávacími kurzy organizovanými např. Karlovou univerzitou, Českým vysokým učením technickým či Univerzitou Tomáše Bati ve Zlíně. Kurzy jsou vypisovány na daný akademický rok a jejich délka se pohybuje v rozmezí od jednoho až do šesti semestrů. Druhá podoba studia představuje ucelený vzdělávací cyklus (většinou dvouletý či tříletý), kde senior prochází jednotlivými stupni tematicky zaměřeného

Lekce U3V jsou většinou bezplatné. Posluchači hradí jen tzv. zápisné nebo vstupní poplatek do 600 Kč za kurz. Z vybrané částky jsou financovány studijní materiály, exkurze, osvědčení o absolvování atd. Přijímací zkoušky se na U3V nekonají, ale existují určité vstupní požadavky. Tím základním je, aby byl uchazeč v penzijním věku (výjimku mají lidé v invalidním důchodu, kteří mohou být mladší), a u většiny kurzů také dokončené středoškolské vzdělání s maturitou. Na konci každého kurzu nebo cyklu dostane účastník osvědčení o absolutoriu, které bývá vystaveno na základě závěrečné zkoušky – písemného testu, ústního pohovoru či seminární práce. V některých případech je podmínkou pro vydání osvědčení pouze pravidelná docházka. Osvědčení není dokladem kvalifikace a současné vzdělávání seniorů má pouze zájmový charakter. Neopravňuje absolventa U3V k výkonu povolání a nezvyšuje ani nerozšiřuje jeho dosažené vzdělání ve smyslu zákona o vysokých školách. •

Změna zaměstnání je šancí osvojit si nové dovednosti či uplatnit své silné stránky, které jste v dosavadní práci nevyužívali nebo více nerozvíjeli. Může být také příležitostí zrealizovat dávné přání o vysněném zaměstnání. Na cestě za novými výzvami vás ale nejprve čeká několik důležitých úkolů. Poté, co si ujasníte, kam chcete směřovat, je potřeba vytvořit životopis. Jeho tvorba má svá pravidla. Na internetu najdete spoustu rad, jak ideální curriculum vitae sestavit. Naleznete zde i šablony. Jedno ze základních pravidel však zní: přehledně a stručně. Za ideální délku se považují dvě bílé strany A4. Čemu se v životopise zásadně vyhnout, jsou nadbytečné osobní informace. Stejně jako gramatické a pravopisné chyby vaše pracovní šance snižují. Pamatujte, že životopis je první vizitkou v rukou personalisty. V době sociálních sítí je téměř nutností mít profil také například na LinkedIn, který v podstatě životopis nahrazuje. Nutnost

A jak dostat curriculum vitae do správných rukou? Můžete oslovit personální agentury, jež mají kontakty se zaměstnavateli a zprostředkovávají pracovní příležitosti, nebo sami odpovídat na inzeráty. Oslovovat lze i společnosti, pro které byste rádi pracovali, přestože aktuálně žádné volné pozice neinzerují. Pokud hledáte zaměstnání, je dobré využít síť přátel a známých a dát jim o své otevřenosti k novým pracovním výzvám vědět klidně i na facebooku. I oni pracují a třeba v jejich zaměstnání hledají někoho, jehož profil se perfektně shoduje s vaším. Rozhodně se nevyplatí spoléhat pouze na jeden zdroj. Více cest = větší šance na úspěch. A poslední bod – buďte dobře připraveni na vstupní pohovor a vyvarujte se zbytečných chyb. Vypněte si mobilní telefon. Nikdy nepomlouvejte svého bývalého zaměstnavatele, vrháte tím negativní světlo spíš na sebe. Nedohadujte se příliš brzy o penězích. A v neposlední řadě přijďte na pohovor formálněji oblečeni, dobře naladěni a včas. • •c

plus téma /10 /11

Z EGYPTA DO CHLÉVA Jsou nerozlučně spjatí s historií vzniku lidstva. Jejich dějiny jsou již minimálně 4 700 let dlouhé. Nebyli vždy přijímáni s úctou, se společenským postavením se měnila jejich životní úroveň. Svého času přespávali ve chlévech, dnes se podle průzkumů řadí mezi nejprestižnější zaměstnání. Vždy pomáhali rozvíjet naše schopnosti, předávali své znalosti a zkušenosti. Učitelé.

byla Budeč, kde byl vzděláván sv. Václav. Dále se školská zařízení budovala při církevních stavbách. Nabízí se myšlenka, že podléhali-li kantoři církvi, nemohli třít bídu s nouzí. Pravda je to však jen zčásti. Ve školách klášterních, katedrálních a později na Karlově univerzitě si na nedostatek úcty mohl stěžovat málokdo, stejně tak na bídu či nouzi. Neutěšená byla ale situace zejména v malých obcích, na vsích. Mnohé z nich měly pouze vandrovní školu a ta se i s učitelem musela přemisťovat za obživou. Zájemci o pozici učitele byli zkoušeni ze zpěvu, četby, slabikování a psaní. Na překážku nebylo, nezvládal-li učitel počty a četl s obtížemi – základním požadavkem na kantory bylo hudební vzdělání či alespoň cítění. Většina zvolených učitelů se vlastní výuce prakticky nevěnovala, udržovali si své původní řemeslo a pedagogickou zodpovědnost přenášeli na školské pomocníky, tzv. Johanese (či Josefy).

•

Ve slovníku pod pojmem učitel nalezneme toto: Učitel je profesionálně kvalifikovaný pedagogický pracovník spoluodpovědný za přípravu, řízení, organizaci a výsledky výchovně-vzdělávacího procesu. To je poněkud strohý popis povolání, o kterém první zmínky pocházejí zhruba z roku 2 700 př. n. l. Záznamy hovoří o písařských školách ve starověkém Egyptě. Již v této epoše byli učitelé vážení a respektovaní. Stejného postavení dosahovali v evropské kolébce vzdělanosti, v antickém Řecku, kde původně jako putovní sofisté (učitelé moudrosti) pod širým nebem hovořili o astronomii, řečnictví či matematice. Starověcí Řekové byli přesvědčeni, že vzdělání přísluší všem svobodným

občanům. Znalosti a závěry slavných myslitelů, nepochybně též učitelů, položily základ mnohým vědním disciplínám. Ve starověkém Římě zodpovědnost za vzdělávání neležela na bedrech státu, ale výuka probíhala samostatně v jednotlivých domácnostech. Jakmile se Řecko ocitlo v područí Říma, stali se Řekové nedobrovolně učiteli v římských honosných rodinách a později působili samostatně. Postupem času však moc nad vědomostmi a vzděláváním přešla do rukou víry. Nejinak tomu bylo na našem území, kde počátky vzdělanosti souvisí s příchodem věrozvěstů Cyrila a Metoděje. První školou

Neutěšená situace byla zejména v malých obcích, na vsích. •

Obecní školy byly chatrné, často se dělily o hospodářskou budovu se zvířaty, neměly mnohdy ani pevnou podlahu. Vyučovalo se především přes zimu, kdy nebyla práce na polích. V těchto časech učitele téměř nikdo nerespektoval, často ani žactvo. Pořádek si ve třídách zjednávali fyzickými tresty – sezením v oslí lavici, lískovicí či kle-

čením na hrachu a kamení. Vlastní výuka vzhledem k úrovni znalostí pedagoga probíhala strojově, vyžadováno bylo prosté učení se zpaměti, žáci tak uměli číst a psát jen konkrétní naučené věty. Změnu přinesla až reforma císařovny Marie Terezie, která zavedla povinnou školní docházku a zodpovědnost za budování škol, jejich vybavení a platy učitelů převedla na vrchnost a později na města. Vznikl nový systém škol vybavených pomůckami, začaly se vydávat učebnice. Snad od této doby (tedy od 19. st.) začali všichni učitelé pomalu naplňovat úvodní slovníkovou definici. Koho bychom mohli považovat za prvního učitele vůbec? Cest k odpovědi vede několik. Vydáme-li se teologickou zkratkou, bude správnou odpovědí Bůh, na konci té filozofické nás čekají rodiče, historická cesta se nám bohužel rozsypala v průběhu věků a nikdo už dnes neví, kdo položil její první kámen. I přes četná nelehká období učitelského národa lidé nakonec pochopili jeho nezbytnost. Díky tomu se profese učitele v našich novodobých dějinách hrdě hlásí o slovo na předních příčkách žebříčku nejprestižnějších zaměstnání. A kdo jiný by měl dostat poslední slovo než Jan Amos Komenský: „Naši učitelé nesmějí být podobni sloupům u cest, jež pouze ukazují, kam jít, ale samy nejdou.“ • •c

plus téma /12 /13

ZVOLEJTE „UBONGO“! Zlepšete si postřeh, posilte strategické myšlení, procvičte paměť. Moderní společenské hry s tím vám, vašim dětem, přátelům a jiným blízkým pomohou a ještě se při nich báječně pobavíte. •

•

Ubongo

Tarantule Tango

•

•

Tarantule Tango

Společenských her je dnes nespočet a velká část z nich nespoléhá na náhodu, ale na schopnosti jednotlivých hráčů. Pryč jsou doby, kdy šestka na kostce nepadala a „Člověče, nezlob se“ se zdálo jako ten nejméně příhodný název dětské hry pod sluncem. Vybírat správnou hru můžete podle počtu hráčů, jejich věku, typu hry (edukativní, logické, postřehové, strategické, párty hry atd.) nebo třeba i podle doby trvání (od několika minut až po několik hodin). My vám představíme ty, které sami hrajeme. A moc rádi.

Ubongo můžete pořídit v několika variantách, od cestovní verze přes Juniora, 3D verzi až po Duel či rozšířenou verzi pro více hráčů. V základu je hra určena pro 2–4 hráče od 8 let, kteří si v mládí oblíbili „tetris“ tvary, nechybí jim postřeh a jistá dáv-

ka představivosti. Ubongo vypadá složitě, protože se zdánlivě jedná o dvě aktivity, které musíte pro vítězství ve hře spojit. Tou první je rychle složit geometrické tvary do předdefinované základny na své hrací kartě a po složení skládačky zvolat „Ubongo“. Zvoláním dáváte protihráčům najevo, že vy už máte tu nejtěžší část za sebou a přecházíte ke sběru diamantů na hracím poli. Podle pořadí, v němž se ozvalo vaše zvolání, se můžete na hracím poli posunout o jedno až tři pole. V každém kole lze získat jen dva diamanty, které mohou mít různou barvu a jsou nahodile seřazeny v řadách za sebou. Posunutím figurky do stran máte možnost výběr barev sbíraných diamantů ovlivnit. Složit tvary, rozmyslet si tah figurkou a sebrat ty správné diamanty musíte stihnout v časovém limitu odměřeném přesýpacími hodinami. Vyhrává ten, kdo má na konci zhruba třicetiminutové hry nejvíce diamantů stejné barvy.

je bláznivou patnáctiminutovkou pro 2–5 hráčů (od 7 let). Vejde se do každé větší kapsy, a ačkoli ani tady pravidla nezní zrovna jednoduše, věřte, že jí přijdete snadno na chuť. Základním úkolem je zbavit se svých karet. A zbavit se jich můžete pomocí postřehu a notné dávky pozornosti. Celkem 125 herních karet je rozděleno mezi hráče rovným dílem. Na kartách jsou znázorněna zvířata, jejichž zvuk musíte napodobit. Můžete mečet, bučet, štěkat, mňoukat, předvádět osla nebo výrazem „kríí kríí“ napodobovat papouška. Malí pavoučci u zvířete pak říkají, kolikrát zvuk napodobit. Hra začíná položením pětistranné karty s tarantulí doprostřed stolu. Ke každé hraně středové karty hráči postupně vykládají karty ze své kupičky a napodobují zvuk zvířete, které je vyobrazeno na kartě předchozího hráče. Pokud byla hráčem přede mnou vyložena koza s jedním pavoukem a já vyložím psa se dvěma, já jednou mečím a hráč po mně dvakrát štěká. Když pavouk u zvířete chybí, mlčím. Tato akustická pravidla by však byla příliš jednoduchá, proto nám hraní ztěžuje také počet zvířátek na kartě (symbol pavoučka se nepočítá). Pokud je vyobrazeno jedno zvíře, svou kartu pokládám o pole vedle. Pakliže mám na kartě zvířecí pár, posouvám svou kartu o dvě

pole dopředu. Ten, kdo splete počet polí, zvuk zvířete nebo nemlčí, když má, bere všechny karty ze stolu. Mezi kartami jsou i takové, které jsou pavouky přímo posety. Při vyložení těchto karet musí všichni hráči udeřit do stolu. Ten, kdo udeří poslední, opět bere všechny karty ze stolu. Až si základní pravidla osvojíte, můžete začít respektovat specifické vlastnosti každého zvířete a hru tak ozvláštnit (např. při každém vyložení psa změníte směr hry atd.). Toto ozvláštnění však doporučujeme zavést až v okamžiku, kdy se vám ze základního bláznivého tarantulího tance přestane točit hlava.

Švábí salát je starším a jednodušším bráchou Tanga. Velmi rychlá postřehovka pro děti od 6 let se i v tomto případě pokouší hráčům zamotat hlavu a jazyk, tentokrát však vzduchem létají názvy zeleniny, případně úderné „Šváb!“. Ať zelenina, nebo zvuky zvířat, jsme si jisti, že kromě hráčů se pobaví také nezasvěcení přihlížející, kteří uvidí a uslyší hráče mečet, bučet, bušit do stolu a lámat se v pase smíchy. • Tipy na další společenské hry naleznete na našich stránkách www.cetelem.cz v sekci O nás – Magazín C plus.

•c

plus téma /14 /15

JINÝ KRAJ, JINÁ ŠKOLA Je začátek hodiny a třída plná kloučků povstáním zdraví svého učitele. Na tom není nic divného. Jen v Japonsku dítka svého kantora vítají do půl pasu nahá.

V prestižní japonské škole pro malé samuraje se netopí. Ačkoli se venkovní teplota pohybuje i kolem nuly, chlapci chodí uvnitř i venku oblečení jenom do půli těla. Ve škole se razí heslo, že fyzická síla a odolnost znamenají větší energii pro rozvoj intelektu. I když se v tomto případě jedná spíše o extrém, je na podobném principu založen celý japonský vzdělávací systém. Disciplína, biflování, vzájemná konkurence mezi žáky a pouze jeden měsíc letních prázdnin, tak by se dalo ve zkratce popsat školství v zemi vycházejícího slunce. Výběr správného vzdělání začíná už výběrem školky, kdy se do těch nejrenomovanějších dokonce skládají zkoušky. Lepší školka předznamenává větší šanci dostat se do kvalitních vzdělávacích institucí a správné vzdělání ve většině případů znamená získat zaměstnání v jedné z renomovaných japonských firem.

Máte-li pocit, že chodit do školy v Japonsku není legrace, pak vězte, že existuje země, kde je doba školní docházky považována za jedno z nejsložitějších a nejnáročnějších období. V Jižní Koreji, kde se žáci pravidelně umísťují na předních místech celosvětových žebříčků sledujících úroveň školství, má vzdělání až přeceňovaný význam. Na žáky je kladena nepředstavitelná zátěž. Tak jako v Japonsku i zde školní docházka začíná zpravidla ve školce, kde si dítka jenom nehrají, ale osvojují si i první písmenka a čísla. Opravdové školní peklo však začíná nástupem na základní (v Koreji občanskou) a později i na nižší střední školu. Šest vyučovacích hodin po 45 minutách extrémní náročnost nenaznačuje. Zatímco ale naše děti po obdobné délce výuky ze školy odcházejí, ty korejské se „dobrovolně“ přesouvají do škol jiných,

kde si užívají další porce draze zaplaceného vzdělání. Tím však školní povinnosti v Koreji nekončí, protože i tam se musí dělat domácí úkoly. A na ty zbývá už jen večerní čas. Obvyklý školní den končí i v 10 hodin večer. Ještěže korejská vláda v roce 2012 zrušila některé „školní“ soboty. K velkému objemu učení je nutné zohlednit i systém známkování, který děti a studenty vede k vzájemnému soutěžení. Dosáhnout na nejlepší známku totiž neznamená pouze napsat test na jedničku (v případě Koreje na „A“), ale zároveň musíte být lepší než většina vašich spolužáků, protože počet známek je omezen kvótami. Není se co divit, že se Korea umísťuje na čelních místech smutného žebříčku v počtu sebevražd mladých lidí. Vrchol pro každého studenta pak přichází s testem zkráceně nazývaným Suneung, někdy přezdívaným jako test života a smrti, jenž určuje, na které univerzitě bude student pokračovat. O důležitosti testu svědčí i mimořádná opatření, která ho doprovází. Ministerstvo dopravy v okolí testovacích místností pozastaví veškerou dopravu a je omezena i doprava letecká. Během 9hodinového testu se nesmí objevit nic, co by mohlo studenty rušit. Mimochodem, na vysoké škole i přesto ve vzdělávání pokračuje 90 % všech studentů.

•

V Jižní Koreji Ministerstvo dopravy v okolí testovacích místností pozastaví veškerou dopravu. •

K úspěchu na poli vzdělání však nevede pouze trnitá cesta. Příkladem může být finský systém, který ve srovnání s tím korejským či japonským sice stojí v přístupu ke vzdělání na druhém konci pomyslného spektra, ale i tak finští žáci a studenti patří celosvětově k těm nejlepším. Alfou a omegou je ve Finsku učitel. Povolání učitele se zde těší velkému respektu a jeho status je na stejné úrovni jako třeba status lékaře. Kvalitní učitel a pouze 12 dětí ve třídě umožňují individuální přístup ke všem žákům bez nutnosti žáky známkovat či jinak testovat, a když, tak nikoli pro potřeby srovnávání, ale jako nástroj rozvoje učitelů či samotných žáků. Ostatně jak už věděl i „náš“ Jan Amos Komenský, „jediným učitelem hodným toho jména je ten, který vzbuzuje ducha svobodného přemýšlení a vyvinuje cit osobní zodpovědnosti“. •

•c

plus téma /16 /17

I GÉNIUS MŮŽE BÝT „DYS“ Pravděpodobně už od počátku lidského vzdělávání se někteří jedinci potýkali s problémy, které jim možnost něco se naučit výrazně ztěžovaly. Zatímco ještě nedávno se o každém, komu učení dělalo potíže, hovořilo jako o líném lajdákovi, dnes se všeobecně ví, že problémy mohou být způsobeny poruchami učení, jež s leností ani s intelektem nikterak nesouvisí. Asi nejznámější poruchou je právě dyslexie neboli porucha čtení. Setkat se můžeme i s dysgrafií (porucha psaní), dysortografií (porucha pravopisu), dyskalkulií (porucha matematických schopností), méně častá je dysmúzie (porucha schopnosti vnímání hudby) nebo dyspinxie (porucha kreslení). Mezi poruchy učení můžeme zařadit i syndrom ADHD (porucha pozornosti, hyperaktivita). Jednotlivé poruchy se často různě doplňují či prolínají a je složité přesně říci, kde jedna dysfunkce končí a začíná druhá.

První zmínky o poruchách čtení existují již z dob renesance, ale bližší zkoumání těchto poruch přišlo až s lepším pochopením lidského mozku a úloh jednotlivých jeho částí v 19. století. S postupem let a s rostoucím významem vzdělání ve společnosti vzrostl i zájem o tuto problematiku. Lékařské záznamy uvádějí, že některou ze specifických vývojových poruch učení, jak se poruchám učení odborně říká, trpí asi 2 % populace. Odhaduje se však, že skutečný podíl bude několikanásobně vyšší. Některé odhady uvádějí až 20% podíl dyslektiků v populaci.

Aktuálně je boji s poruchami věnováno mnohem více pozornosti, než tomu bylo dříve. Učitelé jsou výrazně lépe připraveni na práci s „dys“ žáky. Existuje plno speciálních učebnic, počítačových programů a nových metod výuky, které dětem s některou diagnostikovanou poruchou pomáhají lépe zvládnout učivo,

•

Thomas A. Edison byl dokonce ze školy vyhozen pro údajnou zaostalost. •

protože kromě změn přístupu k učení takových dětí žádný jiný univerzální lék na vyléčení problémů neexistuje. Jak již bylo zmíněno výše, poruchy učení nesouvisí s intelektem, ba naopak nezřídka může být za jednou z forem dysfunkce schováno velké nadání nebo talent, velmi často pak v oblasti, která vyžaduje jiný druh myšlení nebo kreativity. Důkazem může být i fakt, že poruchy učení se nevyhýbaly ani těm, kteří ve svém oboru dosáhli velkého uznání. Asi nejznámějším dyslektikem byl Albert Einstein, jenž měl ještě na základní škole problémy i se samotným mluvením, a s nadsázkou lze říci, že pro něj mohlo být složitější vyslovení teorie relativity než její samotné vytvoření. V historii najdeme mnoho jiných úspěšných osobností trpících nějakou formou dysfunkce. Thomas A. Edison byl dokonce ze školy vyhozen pro údajnou zaostalost. I on však pouze trpěl poruchou učení a asi by ho dnes někdo stěží nazval líným

lajdákem. Podobný osud měl i aktuálně nejbohatší muž planety a zakladatel společnosti Microsoft Bill Gates, který s nálepkou „problémové“ dítě musel pro svou divokost způsobenou mozkovou dysfunkcí přejít na jinou základní školu, aby tam následně ve svých 13 letech napsal svůj první počítačový program. Výčet lidí dokazující, že diagnóza některé dysfunkce učení neznamená konec nadějí na profesně úspěšný život, připomíná spíše seznam nejvýznamnějších osob napříč všemi vědeckými a uměleckými obory. Za zmínku určitě stojí také Leonardo da Vinci, W. A. Mozart, Vincent van Gogh, Pablo Picasso, Walt Disney nebo Winston Churchill. Ti všichni museli na cestě k úspěchu překonat překážku v podobě některé z těchto poruch a možná i právě díky této nevýhodě byli od samého dětství navyklí bojovat s nepřízní osudu a měli větší touhu a motivaci dosáhnout úspěchu. • •c

plus téma /18 /19

Země tulipánů, větrných mlýnů, dřeváků, sýrů a legální měkké drogy. Tak charakterizuje Holandsko každý, kdo tu byl nanejvýš jednou na výletě. Jací ale Holanďané opravdu jsou? Jaký je jejich školský systém? A jak jsou na tom matky, které už 10 týdnů po porodu musí do práce? Odpovědi poskytuje Češka, která v Holandsku žije 14 let.

HOLANDSKO

Když se zeptám českého instruktora lyžování, jak by charakterizoval holandské dítě, odpoví: „Zelená nudle u nosu, k večeři hranolky a totální volnost od rodičů!“ Přesně tohle jsem si před 14 lety, když jsem se do Holandska stěhovala, říkala také. I když mi po tolika letech některé věci hlava stále nebere, mohu říct, že Holandsko je velice vyspělá země, od které se můžeme mnohé učit. Výstižné slovo pro holandský národ je tolerance. Na každého je stejný metr – ať jste malý, tlustý, homosexuál, bisexuál, muslim, křesťan, Holanďan jak řemen či emigrant. Každý tu má své místo, pokud dodržuje pravidla. Dalším kladem Holanďanů je jejich skromnost. Na nic si nehrají, nepotřebují se vytahovat materiálnem a ke skromnosti a pokoře vedou i své děti. Nezahrnují je zbytečně drahými dárky, spíše je od malička učí chápat hodnotu peněz. Na druhé straně si Holanďané drží určitý odstup, k tělu si jen tak někoho nepustí. A bohužel tu vládne i neskutečná byrokracie. Na vše je formulář a nějaké pravidlo, což se podepisuje na přirozené spontánnosti Holanďanů. Každý tu žije podle diáře. Chcete-li jít k přátelům na večeři, musí obě strany nejdřív prozkoumat diář, a když máte štěstí, v příštích dvou měsících možná najdete společné datum. Tak to chodí i v rodině. Jít jen tak bez ohlášení k rodičům na večeři je prakticky nemožné. Na návštěvě se přece musíte předem domluvit! V některých případech si ani nevolají a vše řeší raději přes e-mail. Ale naštěstí jsou výjimky i tady.

Dlouho jsem si tu zvykala na studené obědy v podobě chleba. Holanďané teplé obědy nejedí. Každý večer se však vaří a v 18 hodin rodina usedá ke společnému stolu. Nastává čas popovídat si o tom, jaký kdo měl den. Kuchyně je jednoduchá, většinou brambory, maso a pokaždé zelenina. Za takové národní jídlo se považuje stamppot – šťouchané brambory se zeleninou (většinou štěrbák, mrkev s cibulí anebo kyselé zelí), které se ještě smíchají se slaninou a podávají s klobásou či kusem masa. V neděli se většinou nevaří. Neděle je ve znamení stravy nezdravé a na řadu přicházejí oblíbené hranolky nebo masové krokety či frikandeli (párek z mletého masa podávaný s cibulí, majonézou a kečupem). Tato jídla se objednají domů nebo celá rodina zajde do místní hospody. Dalšími typickými dobrotami jsou např. harink (něco jako slaneček), drop (pendrekové bonbóny), stroopwafel (sušenky s karamelem) a samozřejmě jejich báječné sýry. • letem

světem /20 /21

Holandsko je zemí tradic. Jednou z nich je tzv. Den krále, který letos připadá na 27. dubna. V tento den si každý může prodávat na ulici cokoli a bez jakéhokoli povolení. Zajímavá tradice se ale udržuje také při narození dítěte. Holanďané jsou zastánci porodů doma. Já si sice prosadila porod v nemocnici, ale protože bylo vše v pořádku, už dvě hodiny po porodu mě poslali domů. Ještě v den porodu k nám domů tedy přišla návštěva, kterou vedle kafíčka musíte uctít sucharem pomazaným máslem a posypaným anýzovými bílo-růžovými nebo modrými kuličkami. Záleží na tom, jestli se vám narodil chlapeček, nebo holčička. Deset týdnů po porodu se ženy vracejí do práce. Mají možnost pracovat na zkrácené úvazky, jejichž délku si určují samy. Obvykle to bývá 20 hodin týdně. Musí si proto najít hlídání přibližně na 2,5 dne v týdnu. Babičky tu ale moc „hlídací“ nejsou, většinou se věnují vlastnímu zaměstnání, koníčkům. Platí tu pravidlo, že za děti nesou zodpovědnost jejich rodiče. Přenášet část zodpovědnosti

za vnouče na babičku se tady oblibě netěší. Často se tedy stává, že se do hlídání zapojují i muži, kteří pracují jen čtyři dny v týdnu a ten pátý se starají o děti. A toto řešení mužům vůbec neškodí, ba naopak! Zbytek hlídání zajistí většinou školka. Do mateřské školky mohou chodit děti od šesti týdnů do čtyř let. Protože jsem si po 11 letech práce v holandské školce otevřela školku vlastní (www.kinderopvangstalletje.nl), mohu vám jejich systém více přiblížit. Skupiny dětí jsou buď horizontální (podle věku dítěte), nebo vertikální čili smíšené. Každá školka musí mít pedagogický plán a řídit se nekonečným množstvím formulářů. Protokol tu je snad na vše – na vycházky, na jídlo, jak hlídat, že dítě není zneužívané, atd. – a je vždy do detailu popsaný. Dítě tu stojí v centru dění a nic se nesmí zanedbat. Na druhé straně např. hygienická kontrola žádným strašákem není. Např. veškerá strava se připravuje ve skupině. Ovoce se dětem nakrájí jednoduše u stolu, stejně tak polední chleba. V Holandsku se kojí maximálně do šestého měsíce věku dítěte.

Pokud matka kojí, doma si mléko odstříká a donese ho do školky. Školky do čtyř let jsou placené a jejich cena se v průměru pohybuje kolem 7 Eur/hod.

Pokud student absolvuje střední školu pětiletou, může pokračovat na škole vyšší. Pokud střední škola trvala šest let, může ve studiu pokračovat na škole vysoké. Na vysoké a vyšší školy se nedělají žádné přijímací zkoušky, podmínkou vstupu na vysokou je ukončení odpovídající střední školy.

•

Největší rozdíl mezi Čechy a Holanďany vidím v přístupu k nemocem. •

Základní školu navštěvují děti od čtyř let, přičemž do pěti let se mohou z docházky omlouvat (např. v době dovolené). Uvolnit dítě starší, třeba jen na den, už ale není tak jednoduché. Dovolená na horách tady jako důvod absence prostě neexistuje. Ta pravá výuka dětem začíná v šesti a na základní škole trvá do dvanácti let. Potom následují školy střední. Ty mohou mít různé stupně a zaměření podle inteligence dítěte a většina z nich počítá se čtyř- (učňovské obory), pěti- nebo šestiletým studiem. Stejně jako škola základní je i vzdělávání na střední škole zdarma.

Největší rozdíl mezi Čechy a Holanďany vidím v přístupu k nemocem. Kašel a rýma nemocemi nejsou, a i když má dítě malou teplotu, do školky dorazí. Ocitla jsem se i v situaci, kdy jsem měla ve skupině dítě téměř se čtyřicítkou, a když jsem volala rodičům, maminka mi jen řekla, ať dám dítěti čípek, že se z toho dostane. Dětské nemoci, jako třeba neštovice, překážku v docházce dítěte také nepředstavují, pokud dítě nemá výrazné horečky, nepláče apod. Už jsem si zvykla, že přehnaná péče o dítě se tady nenosí, na druhou stranu mohu potvrdit, že si děti díky tomuto přístupu budují výbornou imunitu a jsou později zřídkakdy nemocné. Jistou odolnost v dětech v některých provinciích posilují i tím, že je již od miminka do zhruba dvou let nechávají často spát venku. Mají pro ně speciální domečky podobné králíkárně. Vejde se do nich matrace a dětem se tam spí daleko lépe než v domě. • • letem

světem /22 /23

NEPODLEHNĚTE TRIKŮM

VÍTE, CO TO ZNAMENÁ?

Slíbili jste si, že už se nenecháte ovlivnit slevami, které ve skutečnosti nejsou tak výhodné, jak se na první pohled zdají? Nemusíte čekat na výprodejovou horečku, abyste prověřili svoji ostražitost a triky obchodníků prokoukli. Přinášíme vám rady, jak nepodlehnout tlakům působícím skrytě i při každodenních nákupech.

V Poradně Tomáš Siegler hovoří o finanční gramotnosti, o znalostech a zkušenostech, které by každý z nás měl mít, pokud s financemi nakládá. Pojďme si vysvětlit alespoň několik základních pojmů. finančních prostředků v měsíčním rodinném rozpočtu přináší i tu výhodu, že se sjednotí datum splatnosti všech závazků. S konsolidací od Cetelemu můžete navíc za řádné splácení získat zpět až deset splátek.

tam umísťováno dražší zboží. V souvislosti s faktem, že nejdražší zboží s nejvyšší marží se záměrně nachází v regálech na úrovni očí, lze vyvodit obecnou radu: koukejte pečlivě dolů a do regálů vlevo. Budete příjemně překvapeni, co se zde nalézá. • Co je to RPSN?

Cílená změna umístění zboží Obchodníci často na krátkou dobu uměle nadsadí „původní“ cenu zboží, aby mohli posléze lákat na obrovské slevy, z nichž pro kupujícího plyne pocit vítězství z lukrativní koupě. Nakonec ale zboží koupíte za stejnou cenu jako před „slevou“, navíc i když jej mnohdy ani nepotřebujete. U tohoto triku je pomoc lehká – pokud si nejste jistí cenovou výhodností zboží, můžete v mobilu ihned v obchodě využít služeb internetových srovnávačů, které vám poskytnou cenový přehled o vybraném zboží i v jiných obchodech. Více než polovina uživatelů internetu služeb srovnávačů využívá. Jak na to, se dozvíte např. na www.jaknainternet.cz/page/1669/ srovnavace/. Existují však daleko rafinovanější triky na upoutání naší pozornosti, než je „umělá“ sleva…

Dražší zboží na pravé straně regálů Obchodníci počítají s tím, že většina zákazníků jsou praváci a při procházení obchodu sledují především regály vpravo, proto je

Nenašli jste své oblíbené zboží na místě, kde bylo poslední dobou vystaveno? I změna umístění produktů je trikem, abychom při hledání výrobku vyplnili náš košík výrobky, na které při bezmocném brouzdání narazíme. Proto je lepší se co nejdříve informovat u personálu na aktuální umístění produktu. Také nedoplněné zboží v regále může být obchodní fintou. Udržení nabízeného množství na hladině posledních kusů v nás má vyvolat pocit žádaného zboží a touhu „uloupit“ zbývající kusy, nejlépe také „do foroty“. A jak se trikům obchodníků vyhnout? Pokud vyrazíte do obchodu s úmyslem malého nákupu, pak nemá cenu brát si velký nákupní koš. Nebudete mít nutkání jej stále plnit. Stejně tak není potřeba vyrážet do obchodního centra, pokud je vzdáleno více než 30 km a vaše útrata v něm nedosahuje ani jednoho tisíce korun. Vhodné je sepsat si dopředu nákupní seznam a pořídit jen položky, které obsahuje. A v neposlední řadě vězte, že není ideální chodit do obchodu hladoví – útrata za potraviny bývá zpravidla o několik desítek procent vyšší, než kdybyste šli nakupovat najedení. •

Jedná se o roční procentní sazbu nákladů, která kromě úroku zahrnuje i ostatní náklady spojené s úvěrem, jako je případný poplatek za poskytnutí či vedení úvěrového účtu. U Osobní půjčky Cetelem je vedení úvěrového účtu zdarma, a pokud si ji sjednáte přes internet, neplatíte ani poplatek za poskytnutí úvěru. • Co označuje zkratka p. a.?

Zkratka p. a. je zkrácením latinského per annum a vyjadřuje roční úrokovou míru. • Jak jednoduše spočítáte částku, kterou budete muset celkově uhradit, pokud jste si vzali spotřebitelský úvěr a nechcete ho předčasně splatit?

Počet splátek vynásobíte jejich výší. Cetelem má na webových stránkách kalkulačku, která spočítá nejen to, kolik celkem zaplatíte, ale ukáže i řadu dalších parametrů, jako je roční úroková míra, roční procentní sazba nákladů nebo odměna za řádné splácení, kterou můžete v případě osobní půjčky či konsolidace získat. • Co je to konsolidace?

Konsolidace je sloučení více úvěrů do jednoho s obvykle nižší splátkou. Kromě úspory

• Co znamená v případě hypotéky zkratka LTV?

Jedná se o poměr výše poskytnutého úvěru k zástavní hodnotě nemovitosti. • Co znamená pojem fixace u hypotéky?

Jedná se o období, po které máte fixovanou úrokovou sazbu. Banky přitom nabízejí pevně danou úrokovou sazbu, nebo sazbu variabilní, která je tvořena pevně stanovenou marží banky a aktuální výší mezibankovní úrokové sazby vyhlašované Českou národní bankou, tzv. PRIBOR. Na konci fixace je možné hypotéku předčasně splatit zdarma či zdarma vložit mimořádnou splátku. • Co znamená refinancování hypotéky?

Refinancování hypotéky znamená, že stávající hypoteční úvěr splatíte novým hypotečním úvěrem. • Co označuje zkratka ATM?

Jedná se o zkratku označující bankomaty. • Do jaké hodnoty jsou v ČR pojištěny

vklady občanů a firem u bank, stavebních spořitelen a družstevních záložen? Vklady občanů a firem u bank, stavebních spořitelen a družstevních záložen jsou pojištěny až do výše 100 000 eur. • •c

plus téma /24 /25

KVÍZ Vyhrajte dárkový balíček a jednu společenskou hru! 1/ Suneung je:

5/ Dyspinxie

a/ korejský studentský test „života a smrti“ b/ oblíbený holandský pokrm c/ stolní hra pro dospělé

a/ je porucha kreslení b/ trápila Alberta Einsteina

2/ Do mateřské školy mohou holandské děti chodit: a/ od šesti týdnů b/ od deseti týdnů c/ od půl roku

3/ U3V je:

c/ zvyšuje chuť k jídlu

6/ Frikandeli a/ byla v 18. století pomůckou učitelů b/ je párek z mletého masa c/ byl holandský malíř trpící dysortografií

7/ ATM je:

a/ stopový prvek b/ název léku pro zlepšení paměťových funkcí c/ zkratka univerzity třetího věku

a/ zkratka atomové bomby b/ název studentského testu v Holandsku

4/ Jak dlouhá je historie povolání učitele?

8/ K dárkovému balíčku Cetelem si v případě výhry přejete přibalit:

a/ Minimálně 4 700 let b/ Maximálně 2 700 let c/ Zhruba 3 700 let

a/ Tarantule Tango b/ Švábí salát c/ Dobble

c/ zkratka označující bankomaty

Soutěž je určena pouze klientům společnosti Cetelem. Správné znění odpovědí zašlete na adresu [email protected] nejpozději do 1. 4. 2015. Nezapomeňte uvést své jméno a příjmení, adresu, příp. telefonický kontakt. Prvních 10 čtenářů se správnými odpověďmi získá dárkový balíček Cetelem a společenskou hru dle výběru v otázce č. 8. Seznamte se také s podrobnými pravidly soutěže na www.cetelem.cz.

VÝHERCI Z MINULÉHO ČÍSLA: paní Jana Kubátová, Blanka Zábelová, Jana Tarabová, Romana Pernicová, Alena Fišerová, Markéta Kselíková, Libuše Mesiariková a pánové Jiří Černý, Stanislav Trefil a Petr Kocourek. Vítězům gratulujeme. • kvíz

/26