Děsivé lesy Kalteinštejnské …aneb mumraj doby středověké 6. – 13. srpna 2006
Cíl tábora:
Jméno naší družiny: Její velitel:
jeho znak:
Děsivé lesy Kalteinštejnské
Má přezdívka zde: Můj znak:
…aneb mumraj doby středověké 2006 Jméno:
Šermířský spolek Šumperk, o. s., Zahradní 11, Šumperk 787 01 www.sermirisumperk.cz
Ať žije král!
Ginevra
Ami C G Hej, hej, hejá – s křikem v stáji sedlají – Ami C G král je mrtev, prý ať žije král! Ami C G Hej, hej, hejá – tobě dívko spílají, Ami G Emi Ami za smrt spěchají tě potrestat! Hej, hej, hejá – koně dálkou poletí, zrádnou čarodějku doženou. Hej, hej, hejá – vina, hřích i prokletí, s ránem pod hranicí zažehnou! Ami F G Ami F G R: Král mužný, pán něžný, s ním rájem život se zdál. C Dmi E Zář dní i žár nocí, tak lásku prožíval! Hej, hej, hejá – zloba, čáry, zajetí. Stůj! Jsi poběhlice nevěrná! Hej, hej, hejá – rány, bič a kamení, právo lid na tobě vykoná. Hej, hej, hejá – v klády bídnou uvězní, údy, kosti v těle rozlámou. Hej, hej, hejá – letí páni udatní, chvíli jen a už tě dostanou! R: Znám pravdu, znám zradu, vím, jak zhynul vůdce a král. Pár řádek, nůž v zádech, rukou zrádce umíral! Hej, hej, hejá – bolest výkřik umlčí, ústa jméno vraha nevyřknou! Hej, hej, hejá – všichni pánům uvěří, pryč s ní! Vražednicí proradnou! Kolikrát bylo toto heslo voláno s nadšením a úctou stejně jako i s pokrytectvím a falší. City mladé dámy, královy milenky, jsou však ryzí a snad právě proto, po úkladné smrti svého milého krále, sklízí trpké plody, které však sama nesela.
Poslední jelen
Ginevra
Dmi Gmi C Ami V české zemi po staletí hrdě vidím stát Dmi Gmi C Gmi proslavený Karlův hrad, královský majestát. F C Dmi Ami Ve zlých časech nájezdníkům tvrdě vzdoroval, Dmi C Dmi C Dmi nejeden ho s vojskem obléhal. Ze spisů a starých kronik doneslo se k nám, nepřítel byl jedné noci k hradu povolán. Jeho síla v těžké zbroji byla známa všem, drancovat a plenit českou zem. Strážci hradu svatý klenot brání s odvahou, hejna supů mlsně krouží drze nad hlavou. Chably síly, hlad a žízeň v boji o svou čest, jejich život zachránila lest. Posledního jelena velitel kázal vzít, před očima hladových na kousky rozdělit. Metadla a hbité praky nabít masem dal, zavelel a mocně zvolal: „Pal!“ Tímto činem zděšen byl nezvaný hrdina, místo bílé zástavy ho bije zvěřina. Zvedl pěst a ke hradbám vzhůru zahrozil. Pokořený, zlomen ustoupil. Příběh o vybrané bitvě není v našich dějinách ojedinělý. Tento se prý odehrál na našem nejslavnějším hradě Karlštejně. Obléhaní vojáci lstí zvítězili nad obléhateli, takže nic nového pod sluncem.
Stížnost vrchnosti
Ginevra
Emi D Emi D Džbán vína, hospodo, nalej sem, pánovi s sebou ho ponesem. Emi D Emi D Emi Bídu a robotu už nesnesem, na hrad potáhnem! D Emi D Emi R: Na cestu na kuráž připijem, po těle na duši se zahřejem. D Emi A Hej, pane! Náš pane, jak žijem, to ti donesem! Milého ráno pryč odvedli, do války pro víru odtáhli. Mou radost, můj život zabili, proč mě žít nechali? S úsvitem v robotu spěchávám, se západem slunce hřbet narovnám. Jen bič a nadávky slýchávám, s kým radovat se mám? R: Na cestu na kuráž připijem, po těle na duši se zahřejem. Hej, pane! Náš pane, jak žijem, to ti donesem! Zas chlebem další den uctívám, dnes jako včera bídu živím dál. Jak dětem bez groše najíst dám? Práci zaplať nám!!! S půlnocí do džbánu hledíme, pravda je od věků jen ve víně, Odvahu, sílu ráno ztratíme, zlobu zaspíme. R: Na cestu na kuráž připijem, po těle na duši se zahřejem. Hej, pane! Náš pane, jak žijem, až donesem! Taková stížnost vrchnosti, to je prekérní záležitost. Pohanět, ale slovem nezranit, psát naléhavě, ale nenaléhat… To ale není vše – věc je poté nutno zodpovědně doručit. A to se dámám z naší písně ne a ne a nepodařilo.
Černý rytíř
Ginevra
Ami C Už duši tmou poslední píseň provází, už leží na marách. Dmi F Emi G Ami Po létech zlých snad lepší časy nastanou v pozemských zahradách. Chtěl pokání, chtěl kruté činy rozhřešit, tvrz bohu odkázal. K modlitbám ať sestry pro něj zakleknou po léta přikázal. C G Ami Emi Fmaj C Dmi R: Z hůry se dívá, obraz tiše opouští, pro zradu, pro křivdu vražd G C G Ami Emi Fmaj C se dopouští. Rdousí a týrá samozvaný kat, připrav se, schovej se, Dmi E jde pomstu vykonat! Jak roky jdou, bůh na ovečku zapomněl, starou tvrz osídlil, Pánům se tak za službu církvi odměnil, starý slib ošidil. Prokletá jsou místa, praví legenda, každý, kdo kdy tam žil, sotva prý čtyřicet járů oslavil, víc se nevzbudil. R: Z hůry se dívá, obraz tiše opouští, pro zradu, po křivdu… Ten byl zdráv, však brzy ráno z koně spad, ten zařval pod vozem. Další pán zlou nemoc z dáli přivez sem, ať je mu lehká zem. Zdaleka se každý tvrzi vyhýbá, o holý život se bál, Že zlý duch tu řádí, to se povídá, kdo ví, co bude dál??!! R: Z hůry se dívá, obraz tiše opouští, pro zradu, po křivdu… Mazaná jak liška stará služka je, v kapli si počkala, ve chvíli, kdy obraz zůstal bez pána, rám rozsekala. Od těch dob už o tvrzi se hovoří, ráj prý to na zemi – V míru žít tu budou zapovězení, kletbou neohroženi. R: Z hůry se dívá, obraz tiše opouští, pro zradu, po křivdu… Úsměvný příběh o tom, kterak obyčejný „selský“ rozum přelstil staleté čáry a prokletí.
Omnia vincit amor
Klíč
F C Dmi Ami Bb C Dmi F C Dmi Ami Bb C Dmi Dmi C Dmi F C F 1. Šel pocestný kol hospodských zdí, přisedl k nám a lokálem zní Gmi Dmi C Dmi C Dmi pozdrav jak svaté přikázání: Omnia vincit amor. 2. Hej, šenkýři, dej plný džbán, ať chasa ví, kdo k stolu je zván. Se mnou ať zpívá, kdo za své vzal – Omnia vincit amor. F C Dmi F C F R: Zlaťák pálí, nesleví nic, štěstí v lásce znamená víc. Gmi F C A7 Dmi C Dmi Všechny pány ať vezme ďas! Omnia vincit amor. 3. Já viděl zemi válkou se chvět, musel se bít a nenávidět, v plamenech pálit prosby a pláč…Omnia vincit amor. 4. Zlý trubky troubí, vítězí zášť, nad lidskou láskou roztáhli plášť, vtom kdosi krví napsal ten vzkaz: Omnia vincit Amor." R: 5. Já prošel každou z nejdelších cest, všude se ptal, co značí ta zvěst, až řekl moudrý: „Pochopíš sám – všechno přemáhá láska.“ (sbor: Omnia vincit amor) R: 6. Teď s novou vírou obcházím svět, má hlava zšedla pod tíhou let, každého zdravím větou všech vět: Omnia vincit amor, omnia vincit amor...
Pohár a kalich
Klíč
Emi D G D Emi 1. Zvedněte poháry, pánové, už jen poslední přípitek zbývá, D G D G pohleďte, nad polem Špitálským vrcholek roubení skrývá, D Emi [: za chvíli zbyde tam popel a tráva, D Emi nás čeká vítězství, bohatství, sláva. :] 2. Ryšavý panovník jen se smál, sruby prý dobře se boří, palcem k zemi ukázal, ať další hranice hoří, [: ta malá země už nemá co získat, teď bude tancovat, jak budem pískat. :] Ami D G R: Náhle se pozvedl vítr a mocně vál, Ami D H7 Ami G Emi H7 Emi odněkud přinesl nápěv, sám si ho hrál, hm ..., D Emi D Emi zvedněte poháry, pánové, večer z kalichu budeme pít. 3. Nad sruby korouhev zavlála, to však neznačí, že je tam sláva, všem věrným pokaždé nesmírnou sílu a jednotu dává, [: ve znaku kalich, v kalichu víra, jen pravda vítězí, v pravdě je síla. :] 4. "Modli se, pracuj a poslouchej," kázali po celá léta, Mistr Jan cestu ukázal proti všem úkladům světa, [: být rovný s rovnými, muž jako žena, dávat všem věcem ta pravá jména. :] 5. Do ticha zazněla přísaha - ani krok z tohoto místa, se zbraní každý vyčkává, dobře ví, co se chystá, [: nad nimi stojí muž, přes oko páska, slyšet je dunění a dřevo praská. :] Ami D G R: Náhle se pozvedl vítr a mocně vál, Ami D H7 odněkud přinesl nápěv, sám si ho hrál: Kdož jsú boží bojovníci a zákona jeho, prostež od Boha pomoci a úfajte v něho ...
Batalion
Spirituál kvintet
Víno máš a markytánku, dlouhá noc se prohýří. Víno máš a chvilku spánku, díky, díky verbíři. Ami C G Ami Emi 1.Dříve, než se rozední, kapitán k osedlání rozkaz dá – vá, Ami G Ami Emi Ami ostruhami do slabin koně po - há - ní. Ami C G Ami Emi Tam na straně polední čekají ženy, zlaťáky a slá - va, Ami G Ami Emi Ami do výstřelů karabin zvon už vy - zvá - ní. Ami C G Ami R.Víno na kuráž a pomilovat markytánku, C G Ami Emi Ami zítra do Burgund batalion za - mí - ří. Ami C G Ami Víno na kuráž a k ránu dvě hodinky spánku, C G Ami Emi Ami díky, díky vám královští ver - bí - ří. 2.Rozprášen je batalion, poslední vojáci se k zemi hroutí, na polštáři z kopretin budou věčně spát. Neplač sladká Marion, verbíři nové chlapce přivedou ti, za královský hermelín padne každý rád. R.Víno na kuráž .....
Víno Emi D Emi C H7 R1: Víno teď nalej nám, ať si každej, co chce, zpívá, Emi D Emi H7 Emi vína plnej džbán, dnes do rána budeme pít. R2: Víno nalej nám, po boji jen žízeň zbývá, zítra někdo z nás třeba už nebude žít. Emi D Emi H7 Emi Emi D C H7 Emi 1. Než přijde den, každý má času dost. D G D G Zbývá jen zapít žal, klít a mít zlost, D Emi H7 že zas je nás čím dál míň, víra je tu jen host. Emi D C H7 Emi Proč se máme bít druhejm pro radost?! R1: 2. Krátí se noc, v krčmě všem slábne hlas. Ráno zavelí a kdekdo zláme vaz. [: Už zni rozkaz, dál bít se můžem, třeba i krást. Ten, kdo přežije, tomu zbyde chlast. :] R1: R2: F#mi E F#mi D C#7 R1: Víno teď nalej nám, ať si každej, co chce, zpívá. F#mi E F#mi C#7 F#mi Vína plnej džbán, dnes do rána budeme pít. R2: A E F#mi D C#7 *: Zpívej až do rána, není každá bitva prohraná. F#mi E F#mi C#7 F#mi Dojde i na pána, a pak si budeme žít, na na na ...
Klíč
Hoja hoj
Noc na Karlštejně
G C D C G C D G D G Chceš-li na světě býti převesel, zvol si nejlepší, ze všech řemesel. Chceš-li okouzlit dívku nevinou, staň se vojákem, staň se hrdinou. G C D7 G R. Hoja hoj, hoja hoj v králi máme zastání G C D7 G Hoja hoj, hoja hoj bůh nás zachrání G C D7 G Hoja hoj, hoja hoj hmoždíře a palcáty G C D7 G Hoja hoj, hoja hoj holky vokatý.
Holka na vdávání Emi R: Trávou duní naše kroky pevné, raz-dva-raz, D vás dívky krásné k sobě zveme sem mezi nás. Emi D Jste jako růže krásné - v očích oheň, na rtech smích, Emi Hmi Emi D Emi tak pojďte s námi polem, jste bělejší než sníh. Když mi táta doma říká: "Holka kováře si vem!" Já řeknu: "Za něj nepůjdu dnes ani za tejden!" Kovář má ruce špinavý a tváře jakbysmet, vojáka chci si namluvit - toho si vezmu hned!
Rány na buben máš-li ve vínku, nesmíš zaváhat ani vteřinku. R: Sláva až přilbu tvojí pozlatí, stal ses mužem tím co se neztratí. 2 x R.
Když mi máma doma říká: "Holka farmáře si vem!" Já řeknu: "Za něj nepůjdu dnes ani za tejden!" Farmář, jó ten mi nevoní - má slámu ve vlasech, vojáka chci si namluvit - toho si vezmu hned! R: Když mi sestra doma říká: "Holka vem si doktora!" Já řeknu za něj nepůjdu, doktor je potvora. Doktor je liška podšitá a hlas má jako med, vojáka chci si namluvit - toho si vezmu hned! R: Trávou duní naše kroky pevné, raz-dva-raz Vás dívky krásné k sobě zveme sem mezi nás Jste jako růže krásné - v očích oheň, na rtech smích Tak pojďte s námi polem, jste bělejší než sníh. (dohra)
Jitrocel
Malý rytíř
Klíč
G D G R1: Má pět let a jméno Parsifal, Emi D Emi pod stolem jak v hradu bydlí, G D G na plotně mi střeží svatý Grál, Emi D Emi na turnaj mi jezdí židlí, C D G D pod přílbou z novin skálopevný zrak, G D G D čelo jako anděl, sílu jako drak, G D Emi Normany lžičkou mydlí. Emi D Emi G D G 1. Po bitvách vždy se schoulí, klášter si vyhledá, Emi D Emi G D G rytíř s modrou boulí pofoukat se dá, C D G D G pán hradu s pláčem zápolí a máma s pánem zas, C D G jen co ta boule přebolí, D G D G D Emi chápe se dřevce, být doma nechce, táhne do polí, je čas. R1: R2: Má pět let a jméno Lohengrin, místo meče koště svírá. Zahrabal si poklad do peřin, tak silná je jeho víra. Pod přílbou z novin skálopevný zrak, čelo jako anděl, sílu jako drak, v kalhotách zeje díra. 2. Ze spaní skály láme, kraluje, jak se dá. S jedním uchem máme trůn, na němž zase dá, Starost mám, které z princezen svůj prsten jednou dá, kde má tu svoji Svatou zem…Proč starost, mámo, teď je teprv ráno, on vyhledá ji sám. R2:
Třináctka
KLíč
Emi Hmi C G Ami G A D Emi Hmi C G Ami Emi H7 Emi Emi D C H7 1. Zve válčit mě pan maršál sám, v mládí je má síla, milá, Emi D C H7 Emi víš, jak rád tě mám, a až se vrátím, třináct růží na polštář ti dám. G D Emi Hmi R: [: Už mi to i táta říkal: koukej žít, v neštěstí i štěstí mít, C G Ami H7 Emi chlap, a neznej klid a tarokovou třináctku, tu musíš v kapse mít. :] 2. Já dávno o své slávě sním, vínem vlast mě křtila, milá. Turka porazím a až se vrátím, zlatek třináct na stůl vysázím. R: (Emi Hmi C G Ami G A D Emi Hmi C G Ami Emi H7 Emi) 3. Už v šenku jsem se prával rád, však jsi při tom byla, milá. Nechtěj osud znát, když nevrátím se, dej mi z věže zvonit třináctkrát. R: (Emi Hmi C G Ami G A D Emi Hmi C G Ami Emi H7 Emi)
U Karlova Týna Dmi G Emi Ami F Dmi E A 1. Hej hola páni rytíři, u Karlova Týna, Dmi Emi C Dmi Gmi A Dmi ať každý k šenku zamíří, hola hej! Dmi C F C Dmi G Dmi C Bb G A Dmi [: Usednem, popijem červeného vína. :] 2. Ať někdo hlady klopýtá u Karlova Týna, až najíme se dosyta hola hej! [: Usednem, popijem červeného vína. :] 3. Ať trápí koně kopyta u Karlova Týna, než podkova je přibitá hola hej! [: Usednem, popijem červeného vína. :] 4. Ať panna lásku odmítá u Karlova Týna až večer bude dobyta hola hej! [: Usednem, popijem červeného vína. :] 5. Ať se ti žena zahodí u Karlova Týna až dvojčata ti porodí, hola hej! [: Usednem, popijem červeného vína. :]
Spirituál kvintet
Trubadůrská
Karel Plíhal
Ami Emi Ami C G E 1. Od hradu ke hradu putujem, zpíváme a holky muchlujem. Ami Ami/G Fmaj7 F maj7/F# Ami Emi Ami /: Dřív jinam nejedem, dokud tu poslední nesvedem. :/ 2. Kytary nikdy nám neladí, naše písně spíš kopnou než pohladí, /: nakopnou zadnice ctihodných měšťanů z radnice. :/ G C Emi7/H Fmaj7 D9/F#G R: Hop hej, je veselo, pan kníže pozval kejklíře, C Emi7/H Fmaj7 Emi Ami hop hej, je veselo, dnes vítaní jsme hosti. G C Emi7/H Fmaj7 D9/F# G Hop hej, je veselo, ač nedali nám talíře, C Emi7/H Fmaj7 Emi Ami hop hej, je veselo, pod stůl nám hážou kosti. 3. Nemáme způsoby knížecí, nikdy jsme nejedli telecí, /: spáváme na seně, proto vidíme život tak zkresleně. :/ A doufáme, že lidi pochopí, že pletou si na sebe konopí, /: že hnijou zaživa, když brečí v hospodě u piva. :/ R: 4. Ale jako bys lil vodu přes cedník, je z tebe nakonec mučedník, /: čekaj' tě ovace a potom veřejná kremace. :/ Rozdělaj' pod náma ohýnky a jsou z toho lidové dožínky. Kdo to je tam u kůlu, ale příliš si otvíral papulu. Kdo to je tam u kůlu, borec, za nás si otvíral papulu. R: 7.=1. 8. To radši zaživa do hrobu, než pověsit kytaru na skobu a v hospodě znuděně čekat ...
