Román na pokračování
Řešení hádanky z minulého čísla
Niky Goodová Kniha mého světa 22 „Ten svět by byl přeci naprosto o ničem, kdyby v něm žil jen jeden živočišný druh. To si snad ani nedovedu představit.“ A Fanda? „To je stejně zvláštní, jak je to počasí důležitý, a co všechno ovlivňuje. Já si svět beze změn v počasí snad radši ani nepředstavuju.“
Hledaný znak je <, tedy písmeno K zapsané runovým písmem. Tyto runové znaky potom tvoří potom slovo FUTHARK, což je název runové abecedy. Vítězem tohoto kola je Eva Tůmová ze septimy a získává tedy Fidorku. Blahopřejeme!
A to byly jen kousky toho, co se jim v hlavě odehrávalo. A pak, i když to nemohli vědět, je úplně ve stejnou chvíli napadlo:
Hádanka na tento měsíc
„Proč já to sakra řeším?“ Katka si jenom pomyslela, že to nebude náhoda a četla vesele dál… Měli už natrhanou pěknou hromádku kopretin, ale nikoho ani nenapadlo promluvit. Všichni přesně věděli, co mají dělat. Jako by je vedla ruka někoho jiného. Dokonce se i otáčeli ale vždy bez úspěchu. Stoupli si tedy na břeh rybníka a kluci do vody s každým slovem jim dobře známé básničky, házeli několik kopretin do vody, ve které se zrcadlil úplňkový měsíc. Všude kolem bylo cítit kouzlo téhle magické noci. Většina té magie se ale nacházela uvnitř jejich srdcí. Pokračování příště
Z čísla 15 dostanu určitým postupem číslo 2, z čísla 100 stejným postupem dostanu -3, ze 144 obdobně dostanu 13. Už nyní byste měli vyřešit, jaké číslo dostaneme stejným postupem z čísla 1 234. Ale jako nápovědu vám dám ještě několik dvojic. Ze 45 dostaneme 17, z 9 dostaneme 6. Už víte, jaké číslo tedy dostaneme z 1 234? Odpovědi posílejte do půlnoci 25.11.2011 na e-mailovou adresu
[email protected]
Školní časopis Gymnázia Chotěboř; odpovědný redaktor Mgr. Roman Kubát, náklad 144 výtisků; šéfredaktorka: Tereza Rasochová, redaktoři: N. Dobrá, J. Losenický, A. Fialová, P. Fiala, Š. Pavlásková a Ester Stránská; všechna dosud vydaná čísla je možné nalézt ve formátu pdf na http://rm-noviny.wz.cz
12
měsíčník pro kulturu, politiku, vědu, vzdělání a sport ročník IV. číslo 1 a 2 – září a říjen 2011 cena 0,- Kč (0,- €)
s pohledným spolužákem/spolužačkou (viz zaručené perličky typu „Čau, máme na zejtřek nějaký suply?“), naprostá většina z nás si však „Neofky“ nemůže vynachválit.
Drazí čtenáři, co si budeme nalhávat – posledních několik týdnů byl naprostý propadák. Po dvou měsících (nebo dvou dnech?!) božského nicnedělání zase jako ovečky do ohrádky, navěky (resp. do června) odsouzeni k nestoudnému žhavení mozkových závitů... na hlavní nástěnce navíc přinejmenším měsíc chyběl aktuální jídelníček. Jaký má potom taková prestižní vzdělávací instituce smysl, když prostý student ani nemá šanci vytvořit si s předstihem chuťové buňky na ten či onen pokrm, případně včas zamířit směr Hladové okno a ušetřit si tak zbytečnou cestu ke školní kantýně? Nutno dodat, že lehce nadsazená pohrůžka defenestrací směřovaná do sborovny se neminula účinkem, jelikož od minulého týdne má život nás studentů opět smysl. Plně aktualizovaný jídelníček zaujímá zase své čestné místo hned vedle suplování...
K vynachválení je rovněž iniciativa našich němčinářů, jež počátkem září vyvrcholila příjezdem naší zbožňované Frau Anne-Marie Glock. Mé ego dostalo sice ve chvíli, kdy si Anne-Marie ve Vočích celkem suverénně objednala „Latte s příchutí OŘÍŠKU“ trochu na frak (bože, víte vůbec někdo, jak se německy řekne oříšek?!), pevně však věřím, že fakt, že teď o hodinách nesouvisle blekotám na rodilého mluvčího, mé němčině prospěje. Anne-Marie ovšem nebyla to jediné, co se našemu gymplu od začátku školního roku přihodilo. O adaptačním kurzu 1.A více na straně 4, ohlédnutí za Francií pak hledejte na straně 9. Pobaví kupříkladu také rozhovor s Mgr. Romanem Kubátem (strana 7). Redakce RM je zkrátka oživena novou krví a Vy se, milí čtenáři, máte na co těšit!
Pojem suplování mě pak samozřejmě přivádí k naší nové raritě a chloubě – facebookovým Neoficiálním stránkám zástupce ředitele sloužícím k poučení i pobavení. Mnozí studentíci zřejmě přišli o záminku k navázání rozhovoru
Dobrou chuť v jídelně i do studia přeje Tereza Rasochová a redakce RM novin
1
Přespolní běh Slunného dne 6. 10. proběhl v Chotěboři u motokrosové dráhy každoroční přespolní běh. Účastníci z naší školy pod dohledem pana profesora M. Kubáta vybojovali 1. místo a postup do krajského kola. Běh na 2000 m kategorie dívek ovládly reprezentantky z našeho gymnázia, byly to sestry Sedlákovy z kvinty a Radka Staňková z 1. A. Krajské kolo proběhlo ve Žďáře nad Sázavou dne 13. 10. Navzdory nepříjemnému chladnému počasí naše výprava doprovázená paní profesorkou Mrtkovou vybojovala výtečné 3. místo. Blahopřejeme!
Fotbal Jedna z prvních letošních sportovních událostí na naší škole byl fotbalový turnaj středních škol v Chotěboři. Jelikož v Chotěboři se nachází tři střední školy, zúčastněné týmy byly taky tři. O vítězství si to tedy měly rozdat tyto školy: Gymnázium, SOU technické (dále už ho budu nazývat pouze „Chepík“) a Obchodní akademie (dále už jen „Obchodka“). Turnaj začal zápasem „Obchodka“ versus „Chepík“. „Chepík“ deklasoval „Obchodku“ vysoko 9:0 a už se těšil na nás. Jaká senzace to byla, když Tadeáš H. (4. A) okolo desáté minuty prvního poločasu nádherně obešel čtyři hráče soupeře včetně gólmana a nekompromisně zavěsil míč mezi tři tyče. Bohužel zanedlouho „Chepík“ vyrovnal. To by ale na hřišti nesměl být nám známý Tadeáš, který opět stejným sólem zesměšnil soupeře. „Chepík“ ale opět vyrovnal. Poté zaúřadoval pan rozhodčí (učitel z „Chepíku“), když pískl penaltu. Tento zákrok se určitě nemusel pískat. Ti, kteří tipovali, že penalta byla písknuta proti nám, se nemýlí. Dobře střelená penalta k tyči byla nechytatelná. Pan rozhodčí, nespokojený s výroky našich hráčů, nechal si zavolat naší profesorku. Zápas nakonec skončil 3:2. Na „Obchodce“ jsme si spravili chuť 9:0.
Jan Losenický, 1. A, foto Mgr. Irena Žáková
2
11
Harvardské osmero Jelikož letní prázdniny jsem letos jakýmsi zvláštním řízením osudu strávila téměř celé v areálu Harvardovy Univerzity, měla jsem možnost trochu nasát atmosféru tohoto nejstaršího amerického vzdělávacího institutu a přičichnout k tamnímu studentskému i studijnímu životu. Na Harvardu jsem strávila asi to nejfantasknější a nejfantastičtější léto svého života (místo pro patos) a s Vámi bych se, milí čtenáři, alespoň o některé své postřehy ze světové univerzity číslo jedna ráda podělila. Zde je tedy posvátné Harvardské osmero v té podobě, v jaké bylo mými kreativními spolužáky o půl jedné ráno za téměř plného vědomí a svědomí na Yardu stvořeno. 1. Zajímá-li tě, proč je všechno tak zbytečně komplikované, odpověď zní: protože to je Harvard. 2. Smrt Yalu. 3. Nepokoušej se udělat všechny domácí úkoly. Nepokoušej se udělat ani polovinu z nich. (Důkazem o tom, že se nicméně každoročně někdo pokouší, je neotřesitelné světové prvenství Harvardu v počtu spáchaných sebevražd.) 4. V blízkosti oken se vyskytuj pokud možno oblečen/a. (Důležitost tohoto bodu jsem docenila hned v den příjezdu, kdy jsem na koleji jen ve spodním prádle zvažovala, kterou košilí udělám v Americe větší díru do světa. Z přemítání mě vytrhl až hlas turistického průvodce „…v prvním patře Thayer Hall můžeme často zahlédnout některé studenty. Jako například právě teď… vidíte, dnes máme štěstí…“) 5. Nemáš-li sadomasochistické sklony, v Annenberg Hall raději nejez. (Proslulé oslizlé annenbergské kuře pronásleduje ve snech nejednoho absolventa.) 6. Dobře si prohlédni své spolužáky. Přinejmenším jeden z nich se s celkem vysokou pravděpodobností brzy stane prezidentem Spojených států amerických. 7. Nekrm veverky. 8. Turista, který se u sochy Johna Harvarda nevyfotí, není turistou. Student, který sochu Johna Harvarda alespoň jednou nepočůrá, není studentem.(Nechutné, že? Bohužel.) Tereza Rasochová, septima
10
3
Adaptační kurz 1.A
Revoir Francie
Proč nejsou letní prázdniny o něco delší? To je otázka, kterou si na konci srpna pokládá každý z nás. My z 1. A jsme si ji na konci prázdnin poprvé nepoložili. Těšili jsme se totiž na nové spolužáky a také na adaptační kurz. Před odjezdem (na Štíří důl) od chotěbořského gymnázia nás uvítala píseň kurzu „Nestůj a pojď“. Tato píseň nám v průběhu tří dnů oznamovala, že začíná program, takže jsme ji slyšeli asi čtyřicetkrát. Představili se nám – hlavní lektor kurzu Richard Macků, naše třídní profesorka Irena Žáková, paní profesorka Marcela Chalupová a pomocná lektorka Dagmar Novotná.
Výměna s Francií je u konce a RM noviny si pro vás připravily krátký rozhovor s jednou z účastnic tohoto výměnného pobytu, s Denisou Jonášovou ze septimy.
Po obědě nadešel čas na první program. Tři hry, ve kterých jsme se měli navzájem představit a lépe poznat. Odpoledne bylo v dostihovém stylu. Pět dostihových stájí (Klobásy, Elita, Šmoulové, Quick step, Šemík) proti sobě soupeřily ve čtyřech disciplínách. Cílem hry bylo pomocí sázek vydělat co nejvíce peněz. Ještě před večeří za námi přijeli další profesoři a hrál se volejbal. Samozřejmě vyhrálo družstvo profesorů. Po sportovně laděném odpoledni přišel večer, kdy jsme měli „víc používat mozek“. Ve dvou skupinách jsme se snažili přijít na kloub sérii obrázků a seřadit je za sebou. Druhý den začal hrou Solo. Ve čtyřech týmech jsme pomáhali obrovi napsat e-mail, spravovali jsme prasklé potrubí, sestavovali jsme poslepu čtverec a chladili jsme reaktory jaderné elektrárny. Ještě před polednem k nám zavítali studenti ze septimy, aby nám představili různé projekty naší školy. Připravili si pro nás i hru v družstvech. Dostali jsme úkol vymyslet firmu, udělat její logo a slogan a poradit si se všemi eskapádami, které firmu potkaly. Na odpolední program jsme všichni přišli s dobrou náladou, ale to jsme ještě nevěděli, co nás čeká. Hra se jmenovala Terénní sms. Vypadalo to asi tak, že jsme pobíhali okolo penzionu tak dlouho, než jsme měli napsanou „smsku“ a dokud jsme nebyli dostatečně utahaní. Po vydatné večeři jsme pracovali na příběhu dívky Abigail. Poté už začala příprava večerního programu. Každý jsme se měli obléct do recesního společenského oblečení a přijít na hry pořádané na počest naší třídní profesorky Žákové. Hry byly velmi nápadité. Mě nejvíc zaujalo házení těsta „z kabinetu biologie do kabinetu fyziky“. Ve čtvrtek byla večerka posunuta, takže jsme si po zakončení programu mohli ve společenské místnosti trochu zazpívat.
Jaká byla cesta autobusem? Cesta tam byla hrozně dlouhá a únavná. Myslím, že nikdo z nás se moc nevyspal, což se samozřejmě odrazilo na množství energie, s kterou jsme se už v půl šesté ráno procházeli spící Paříží. Co jste ve Francii navštívili? První den jsme v Paříži navštívili Moulin Rouge, Sacré-Coeur, jednu z nejkrásnějších ulic světa Champs Elysée a Museum d'Orsay. Poté jsme se seznámili s mětem Chatellerault, kde jsme bydleli. Další den jsme strávili v parku budoucnosti Futuroscopu. Absolvovali jsme také prohlídku přístavu La Rochelle a obřího akvária. Při našem dalším dnu v Paříži jsme se podívali do Louvru, Chrámu Matky boží a na konec na Eiffelovu věž. Navštívila jsi něco navíc se svým výměnným partnerem? Ano, v době, kdy jsme měli volné odpoledne, jsme byli s ostatními z výměny v Poitiers, kde jsme procházeli nádhernými uličkami tohoto města. Potom jsme také navštívili krásné bowling centrum. Překvapilo tě něco na škole v Chatellerault? Jediné, co mi připadalo zvláštní, byl školský systém celkově. Jak se podle tebe liší náš školský systém od francouzského? Hlavně v tom, že ve Francii končí střední školu o rok dříve, tedy v sedmnácti letech. Potom pokračují dál na universitě. Nejzajímavější byl pro mne fakt, že když někdo chybí, ať už je to týden či jedna hodina, je následně přezkoušet asistentem z látky, na kterou chyběl. Co se ti na výměnném pobytu ve Francii líbilo nejvíce? Nejvíce, co se památek týče, se mi líbila Eiffelova věž. Ale to, co se mi líbilo úplně nejvíce, byla moje francouzská "rodina" a celkově způsob jakým se k nám všichni francouzi chovali. Byla to opravdu povedená výměna, na kterou máme všichni spoustu krásných vzpomínek.
V pátek jsme vymýšleli logo a heslo třídy. A ještě před odjezdem jsme zhodnotili celý adaptační kurz. Myslím si, že za všechny z 1. A mohu říct, že se kurz povedl a že se už všichni těšíme na náš další výlet. Jizerky, těšte se!
Anna Fialová, 1. A ptala se Nikol Dobrá, fotografie poskytla Denisa Jonášová
4
9
TO MÁLO, CO SI PAMATUJI Z NAŠEHO „STUŽKOVÁKU“
si, jak budu za tři hodiny vstávat na vlak. Říkám si, že na pár minutách spaní už tak moc nesejde, a po zralé úvaze se nechám utáhnout na exkurzi do Olympu. Po příchodu jsme zjistili, že nejsme tak úplně sami, kdo měl podobný nápad. Chvíli pozoruji zájezd české reprezentace v bowlingu, který se shodou okolností dostal do stejného zařízení jako já a po dalším, střízlivějším zamyšlení se přece jen odebírám domů.
Když přemýšlím o stužkovacím večírku 4. A, vybavují se mi pouze útržky. Je to skoro jako ve filmu Burnův mýtus. Decková sklenička tmavého obsahu, která voní jako vánoční Vosí hnízda. Výborný projev p. prof. Scholze, kde nám kladl na srdce něco o pravidelné školní docházce. Klavír. A bowling v chotěbořském Olympu. Když jsem se 25. 10. konečně dostal do Libice, čekal na stole „welcome drink“, jehož vůně naznačovala, že se v přespříliš velké skleničce skrývá rozumně uložená měna. Z reproduktorů hraje Stužkovák od Jaksi Taksi. Já si ještě matně vzpomenu na videoklip k této písničce a už nosí jídlo. Hurá, doma jsem tak úplně nestihl večeři a noc bude dlouhá. Asi po patnácti minutách velice příjemné konverzace, během které vyplynuly na povrch nečekané skutečnosti o některých našich spolužácích, konečně doráží delegace profesorského sboru. Když v očekávání plném švitořícím sále libického Hostince u Bambucha začne hrát příjemný hudební podklad v podání majitele restaurace, vše ztichne. Během následujícího projevu našeho pana třídního si říkám, že podzim je krásné období a přece jenom na to, jestli jsem maturoval v červnu nebo v září se mě nikdo ptát v životě nebude. S obětavostí válečného fotografa stojím na snad až příliš vratké židli a fotím „zpívající“ dav okolo klavíru. Noty pod stolem nikdo neřeší a já zjišťuji, jaké to netušené pěvecké mistry mám tu čest již čtyři roky potkávat. V zápětí zjišťuji, že jsem dopil víno a měl bych se porozhlédnout po nějakém odvozu. Do Chotěboře přijíždím ve dvě a představuji
Studentský den 2011
Septim(n)ě Dennodenně míjíme se v lavicích Kde scházíme se tisíc let S falešnou skromností hlásíme se k elitě Na startovní čáře užuž spasit svět O přestávce obšlehneme úkol O hodině písemku, když máme trochu štěstí Jsme samozvaní vládci vesmíru Korunováni svou předstíranou lhostejností
Takže mějte se fanfárově, nepijte alkohol a choďte spát po večerníčku… Pavel Fiala, 3. A
První dny…
V rámci naší bezděčné rodiny Absolvovat vztah je téměř povinný Pak pivo a pět panáků Kdo neměl, má zas svět na háku
Ten čas ale letí! Toto září je první, kdy jsme já a mí spolužáci nezasedli do lavic základních škol, ale otevřely se nám dveře škol středních. A nás pár vybraných bude navštěvovat budovu chotěbořskéko gymnázia. V prvních dnech jsme si připadali trochu jako v zoo. Starší spolužáci nás chodili okukovat, kdo že to vlastně je teď v tom prváku? A i my si klademe otázku, koho to vlastně budeme potkávat? Chodby i kabinety a vlastně i nová třída je plná neznámých, najde se však i pár povědomých tváří. Hned další týden se ,,okukování“ vylepšilo, již jsme se zapsali do vědomí starého ,,gympláckého“ života. A co se týká výuky, v prvních dnech nás páni profesoři nechali pořádně se rozkoukat. To bylo potřeba jak kvůli změně školy na ,,vyšší level“, tak i kvůli dvouměsíčním prázdninám, které naše myšlení nemálo zasáhly. Ale aby naše šedá kůra mozková úplně nezakrněla, požadavky se postupem času začaly zvyšovat až na onu gympláckou úroveň. A teď už nám nezbývá než jen učit se, učit se, učit se… Šárka Pavlásková, 1. A
8
Stiženi syndromem Jemuž povzneseně přezdíváme gymplácký Všechno si komplikujem A máme z toho pr… respektive legraci
Jako každý rok se i letos můžete těšit na tradiční studentský den. Třídy septima a 3.A pro vás chystají divadelní představení dvou známých komedií. Třída 3.A vám předvede skvělou Goldoniho komedii Sluha dvou pánů v tradičním pojetí. V podání septimy se pak můžete těšit na upravenou verzi satirické komedie Revizor od Nikolaje Vasiljeviče Gogola.
U táboráku z plných plic hýkající V příjemný pohodě my žoviálně čvaňhající Nepřítomní zdrbnuti jsou důkladně V zásadě jsme však jedna duše…to nutno dodat v obraně. Inu Septimo Odi A většinou et Amo
Nesmíme také zapomenout na tradiční hry, tentokrát v nové školní tělocvičně. A k jakému že tématu se letošní hry budou vztahovat? Všichni se přeneseme do Bradavic a budeme hledat viteály, abychom zničili Voldemorta. Nikol Dobrá, septima
Tereza Rasochová, septima
5
Happy gay Neckář na prknech Klicperova divadla Recenze hry Světáci zinscenované režisérem Zdeňkem Morávkem na motivy filmové klasiky Zdeňka Podskalského Ačkoli do divadla se pokud možno snažím vždy vstupovat coby „nepopsaný list“, na Morávkovy Světáky se ódy pěly s takovou intenzitou, že bylo téměř nemožné k představení přistoupit nepředpojatě. Upřímně řečeno, po vyslechnutí vší té chvály jsem se na novou inscenaci Klicperova divadla těšila jako malá (myšleno věkem, ne mou trpasličí výškou). Poté, co jsem představení v časovém intervalu tří týdnů zhlédla hned dvakrát po sobě, musím však bohužel konstatovat, že zbrusu noví Světáci mě zklamali. S vědomím toho, že filmoví Světáci patří k vůbec nejpovedenějším českým satirickým komediím všech dob a hvězdná šestice Sovák-Brodský-Libíček-BohdalováJirásková-Janžurová nasadila laťku skutečně vysoko, jsem se herecké výkony snažila příliš nesrovnávat. Zejména u představitelek titulních dámských rolí jsem však zkrátka postrádala eleganci a nadhled, všechny scény se mi zdály křečovitě přehrávané. „Za sedum korun
na hodinu nahá na UMPRUM“ tak jako Bohdalka holt druhá asi neřekne ani kdyby se postavila na hlavu a odrážela ušima.
Roman Kubát: Učebnice by měly být soubory do čteček a notebooků
Přes slabší herecké výkony bych se ovšem přenesla. Co mi do hry (na rozdíl od ostatních) vyloženě nesedělo byla druhá dějová linie zabývající se pohnutým příběhem Golden Kids. Fenomenální trio Vondráčková, Kubišová, Neckář sice celkem zdařile dotvářelo atmosféru 60. let. Legendární hlášky plynoucí z úst hlavních hrdinů byly však doslova přeřvávány vtíravými melodiemi slévajícími se, žel bohu, ke konci představení v jedinou písničku. Infantilně pomrkávající kukadla, rysy zkřivené do neuvěřitelného šklebu a ono fenomenální „Tak hej hej hej, s námi si hrej…na Micro Magic Cirkus…“ v podání happy gaye „Neckáře“ mě bude zřejmě ještě dlouho pronásledovat ve snech. Podle zasvěcených (rozuměj těch, kteří v dobách minulých Neckářovy koncerty objížděli) to bylo prý přesné. Nevím, jak vy, ale já si na svého prince z Šíleně Smutné princezny šáhnout nenechám.
Pod palbou otázek se ocitl učitel matematiky a informatiky na našem gymnáziu Roman Kubát. V rozhovoru zodpovídal otázky týkající se jak jeho povolání, tak i soukromého života.
Když pak režisér na samém konci nechal zemřít snivou Zuzanku, z Vondráčkové udělal káču (kterou možná je) a z Kubišové světici (kterou možná je) definitivně ve mně zvítězil pocit, že divadelní Světáci jsou bohužel pouze slabým odvarem své filmové předlohy. Tereza Rasochová, septima
6
latinu jako povinný předmět. Všude na škole by také měla být wi-fi a učebnice by měly být soubory do čteček a notebooků. Máte nějaké heslo, podle kterého se řídíte? Je lepší být zdravý a bohatý, než chudý a nemocný. Ester Stránská, sekunda
Chtěl jste být vždy učitelem? Ne. Bál jsem se toho, že já budu stárnout a okolo mě budou pořád stejně staří studenti. Ale prázdniny a s nimi související dovolené na zotavenou vyhrály.
Fotokroužek Ti, kdo chodí do Velkých Vočí si už jistě povšimli, že tam náš fotokroužek Gymnázia Chotěboř prezentuje svoji výstavu, kterou jste před tím mohli vidět na školních chodbách.
Co jste vystudoval? Chotěbořské gymnázium a poté jsem pět let studoval na Pedagogické fakultě v Hradci Králové aprobací matematiku a pedagogiku. Jaký jste byl student? No, jak to říct. Přemýšlivý. Ne že by to přemýšlení vždy někam vedlo, ale během studií jsem například vymyslel těleso, které jsem skromně nazval po sobě - Kubátův osmistěn.
Aby po těchto fotografiích nezůstala prázdná místa, instalovali jsme místo nich naši další výstavu. Tentokrát si můžete prohlédnout fotografie z loňského fotografického projektu. Na konci roku jsme totiž navštívili hudební festival United Islands v Praze. Atmosféru z tohoto festivalu bychom rádi pomocí našich fotoreportáží přiblížili i vám. Na fotografiích jsou zachyceni nejen účinkující, ale také doprovodný program festivalu a diváci.
Máte rád své povolání? Ano, asi ano, určitě ano. Nevím Moc jiných povolání jsem nezkusil, tak nemám s čím porovnávat. Jaké známky dáváte žákům nejraději? Jedničky. Jsem rád, že jim to jde a mám také radost, když i oni mají radost.
Naproti této výstavě jsou pak fotografie, které byly přes léto vystaveny v chotěbořském muzeu na výstavě k příležitosti výročí 760 let města Chotěboře.
Myslíte si, že vzdělání je základ života? Tak vznešeně bych to asi neformuloval, ale řekl bych, že vzdělání je jedna z mála věcí, kterou vám nikdo nevezme.
Poznáte, která místa jsou na fotografiích?
Považujete naše Gymnázium za ideální školou, nebo by jste něco vylepšil či změnil? Vylepšil bych milión věcí, ale nikdy nejsou peníze na jejich realizaci. Určitě bych zavedl
Nikol Dobrá, septima
7
