Drazí farníci a rodiče,

ČASOPIS KUŘIMSKÉ FARNOSTI ČÍSLO 3/2010 ROČNÍK V.

Motto: Varujte se, abyste nikým z těchto nepatrných nepohrdali. Říkám Vám: Jejich andělé v nebi stále hledí na tvář mého nebeského Otce. (Mat 18,10)

Drazí farníci a rodiče, ještě jednou bych Vám chtěl poděkovat, zvláště Vám, kteří vedete své děti cestou víry a ukazujete svým příkladem, že duchovní hodnoty jsou základem trvalého štěstí a pokoje. Víra je ten největší a nezasloužený dar, milost, která nám byla dána; ta nejvzácnější perla, kterou je možno nalézt těm, kteří po ní touží, a nad ní není nic vzácnějšího. Nebeské království je také podobné obchodníku, který hledá vzácné perly. A když najde jednu drahocennou perlu, jde, prodá všechno, co má, a koupí ji. (Mt 13,45) Přicházíš do klenotnictví. Všude je mnoho nádherných šperků, ale tobě padne do oka mimořádná perla ve vitríně z bezpečnostního skla. Taková, jakou jsi ještě nikdy neviděl… „Co stojí?“ ptáš se prodavače. „Okamžik, zavolám šéfa…“ A za chvíli již před tebou stojí sám majitel firmy. Začíná trochu ze široka a tyká ti, jako by tě již, Bůh ví jak dlouho, znal: „Správně jsi postřehl, že jde o zcela mimořádnou, zvláštní perlu. A zvláštní je i její cena. Ta perla stojí všechno, co máš!“ „Mám něco kolem tří set tisíc,“ pomyslíš si. „Tak to bude cena za perlu,“ řekne obchodník, aniž by čekal, až nějakou částku vyslovíš. „Ale když vám dám všechno, nebudu mít na opravu střechy domu a na…“ „Ty máš dům? Tak i ten bude tvořit cenu za perlu,“ naváže zcela samozřejmě obchodník. „No, to nemyslíte vážně! To budu spát v garáži?“ „Aha, tak ty máš také garáž? Ale nemáš ji jen tak, prázdnou…? Usměje se obchodník. Vyhrkneš: „A jak se s rodinou dostanu bez auta na chalupu?“ Ale v tom si uvědomíš, že zřejmě nejen auto, ale i chalupa bude součástí ceny. „Ano, máš pravdu…,“ pokračuje obchodník. „Je to skutečně zvláštní a výjimečná perla. A tomu odpovídá i zvláštní cena: vše, co máš. Ber, nebo nech být! Vezme někdo jiný…“

STRANA 2

Váháš, přemýšlíš, ale nakonec souhlasíš. Vidíš sám, že tahle perla za to stojí. „Dobrá“, končí obchodník rozhovor. „Takže nyní je všechno, co máš, mé. Konto, dům, garáž, auto, chalupa, ale také tvá rodina – manželka, děti… Neboj se, nechci ti to brát. Dobře s tím vším nakládej a hlavně nikdy nezapomeň, komu to nyní patří. A věřím, že kdybych tě snad o něco z toho v budoucnu požádal, bez váhání mi to dáš…“ (převzato z časopisu) A tuto vzácnou perlu – víru v našeho Pána Ježíše Krista – vlastníme, ale právě rodiče jsou pastýři a učiteli svých dětí, aby jim tuto perlu zachovali a předali. Není pro vás, drazí rodiče, nic důležitější a krásnější než být apoštoly svých potomků. Výchova je láska a příklad – snažíte se svým životem a slovem o víře s dětmi hovořit a je tímto směrem vést. Modlíte se za ně a přinášíte za ně i své oběti a vyčerpání. Oplatí nám tuto naší námahu svou vděčností? Na to se neptáte, dáváte vše zdarma a rádi, tak jak Pán se nám dal, aniž by vyžadoval odplatu. Zvláště v dnešní době je podstatné vložit do srdcí dětí lásku a úctu k dobru, spravedlnosti a obětavosti. Výchova je dnes daleko těžší než dříve, potřebujeme Boží pomoc a dary i ovoce Ducha Svatého. Abychom vám v tomto úsilí pomohli, učíme na kuřimských školách náboženství od 1. do 9. třídy. V poslední době se podařilo díky Božímu vedení a díky paní ředitelce Mgr. Slámové umožnit i eticko-náboženskou výchovu přizpůsobenou dětem v mateřské školce. Myslím, že vždy je dobré již od raných let posílit v dětech víru v dobro a lásku. Také blanenský pan farář ThLic. Jiří Kaňa, který má na starosti pedagogickou větev v naší diecézi, nás v tomto podpořil, abychom využili této příležitosti a nevzdávali ji. Proto bych vás prosil, drazí rodiče, abyste, pokud je to pro vás trochu možné, umožnili svým dětem posilovat náboženskou víru v mateřských i základních školách. Proto vás prosím, abyste nás podpořili a umožnili svým dětem v mateřské školce otevírat jejich srdce k Dobru, Spravedlnosti a Kráse. Doposud byla tato výuka na školce na Komenského ulici, budeme jednat s paní ředitelkou mateřské školy v Kuřimi o další možnosti, aby se k dětem dostalo této výuky. Musíme si uvědomit, že náboženství není kroužek, ale způsob života podle vzoru Ježíše Krista. Děkuji za pochopení a doufám, že po prázdninách budeme moci zahájit další hodiny na mateřských školách. Abyste se správně rozhodli, k tomu Vám žehná Váš farář

Duchovní téma Posledního června v evangeliu čteme Mt 8,23-27: Vstoupil na loď a učedníci ho následovali. Vtom se strhla na moři velká bouře, takže loď už mizela ve vlnách; ale on spal. I přistoupili a probudili ho se slovy: „Pane, zachraň nás, nebo zahyneme!“ Řekl jim: „Proč jste tak ustrašeni, vy malověrní?“ Vstal, pohrozil větrům i moři; a nastalo veliké ticho. Lidé užasli a říkali: „Kdo to jen je, že ho poslouchají větry i moře?“ Ježíš nastoupil na loďku… I my nastupujeme na loďku svého života. Ne vždycky nás čeká klidná nerušená plavba prožívaného dne. Mnohé dny jsou naplněné naším stereotypem, který je často narušen něčím těžkým, co ani nečekáme. Někdy je dokonce denní stereotyp narušen zápasem se sebou samým – hříchem. Snažme se i o prázdninách být v Boží blízkosti. Slova evangelia „on spal“ jsou slova

STRANA 3

plné důvěry k Bohu – Nebeskému Otci. Tak pociťuji roli Ježíše v tomto slově, který důvěřuje svému Otci a neleká se žádné zkoušky. V dnešní době bojujeme s různými katastrofami, bouřkami, povodněmi… Ale jsou tady i jiné bouřky, které nás ničí víc než ty předešlé. A tou bouřkou je každý náš hřích. Když pocítíme projev takovéto bouřky, prosme Ježíše, aby nás zachránil. On nám chce pomáhat, jen musíme důvěřovat. Hanka

Benefiční koncert v kuřimské farnosti Letošní jubilejní ročník 30. Brněnského varhanního festivalu naplánoval, kromě koncertů v Brně a okolí, také jeden koncert, který proběhl v městě Kuřimi. Ke spolupráci na organizaci benefičního koncertu byli Společenským centrem města Kuřimi přizváni skauti a Římskokatolická farnost Kuřim. Koncert duchovní hudby proběhl v kostele sv. Máří Magdalény dne osmého června 2010 za účasti asi sedmdesáti posluchačů. Interpretkami americké a české duchovní hudby byly Joan De Vee Dixon (varhany) a Kristen Cooper (hoboj). Výtěžek koncertu cca osm tisíc korun byl skauty zaslán na potřeby školy a internátu do indického města Deodurga, kde nyní působí jako dobrovolníci manželé Dvořákovi z Moravských Knínic. Před zahájením koncertu přijela televize z Brna, která natočila rozhovor s interpretkami. Americká varhanice Joan De Vee Dixon je profesorkou na Forstburg State Univerity v Marylandu. Pravidelně absolvuje turné po Spojených státech, Anglii, Francii, Izraeli, Palestině, Japonsku i ČR. V nedávné době hrála v Temple Church v Londýně, v Oxfordu, v Americké katedrále, v katedrále sv. Marka v Benátkách, v katedrále sv. Ondřeje v Tokiu. Kristen Cooper působí jako hlavní hobojistka v Minnesota Symphonic Winds, který působí v Minneapolis. Z uvedeného výčtu vyplývá, že jde o významné hudebnice, které navíc programově provozují hudbu

v menších městech. V jednom rozhovoru Joan De Vee Dixon vyznává: „…Je důležité nabízet koncerty v malých i velkých městech... A protože jsem sama z malého městečka, vážím si malých obcí, které si libují v hudbě. Jsem vděčná za všechny příležitosti, které se mi naskytly, malé i velké...“ V rámci koncertu proběhla vernisáž výstavy „Dobré ráno, Indie“ ve věži oratoře kuřimského kostela. Uvítali jsme proto, když kameraman zamířil do věže oratoře, prohlédnout naši výstavu a natočit rozhovor s kuřimskými skauty. Před zahájením koncertu proběhlo promítání krátkého videa o škole a v městě Deodurga, kam internátě směřoval finanční příspěvek z koncertu. Video natočili manželé Dvořákovi, kteří v Indii působí. Ti byli na koncert upozorněni a tak neváhali a poslali z Indie zdravici v angličtině, kde se přestavili, poděkovali umělkyním a zároveň sdělili na jaké účely bude využit výtěžek z koncertu. Po této krátké prezentaci proběhlo uvedení koncertu panem Jiřím moravským Brabcem za město Kuřim a uvítání posluchačů a interpretů jménem kuřimské farnosti. A pak už v zešeřelém chrámě zněla jen nádherná hudba. To, co do ní její autoři vložili, se přeneslo i na přítomné. Zvuková kombinace hoboje a varhan je méně obvyklá a opravdu nádherná. Je smutné, že přes náležitou propagaci koncertu byla účast místních zcela minimální. Elvíra

STRANA 4

Rozhovor Do tohoto čísla nám rozhovor poskytli bohoslovci, kteří nás nedávno navštívili. Vážený pane Jaroslave a Marku, přišli jste do kuřimské farnosti na výpomoc s pastorací a já si vás dovolím za vaši pomoc trochu vyzpovídat. Úvodem Vás poprosím, abyste se nám trochu představili. Jmenuji se Jaroslav Rašovský. Bydlím v malé vesnici jménem Kožichovice, která spadá do farnosti Třebíč-Jejkov. Je mi 22 let a před nástupem do semináře jsem vystudoval Katolické gymnázium v Třebíči. Jmenuji se Marek Coufal. Pocházím z farnosti Mašovice u Znojma. Je mi 34 let a pracoval jsem v zemědělství jako řidič. Co bylo pro vás rozhodujícím impulsem pro povolání kněze? J: Na počáteční volání ke kněžství jsem odpověděl okamžitě kladně. Ale jak se mi to postupně rozleželo v hlavě, začal jsem od toho ustupovat. Což vedlo k tříletému marnému boji, kdy jsem se snažil Bohu dokázat, že se prostě spletl. Za rozhodující impuls bych asi považoval svoji prohru v tomto boji, kdy jsem padl na kolena a začal jsem se modlit za svoje kněžské povolání. M: Poznání, kde mě chce Pán mít. Co očekáváte od svého budoucího povolání? J: Pro povolání kněze je nejdůležitější plná odevzdanost Bohu a skrze Něj i všem lidem. Proto jsem se nikdy neptal a nepřemýšlel o tom, co můžu od kněžství očekávat. Ale naopak se snažím hledat to, co Bůh skrze tuto službu očekává ode mne. M: Pomáhat lidem dostat se co nejblíže k Bohu, být jim nablízku v životních nesnázích a ukazovat na pravý smysl našeho života. Mohli byste nám stručně popsat život v semináři? V kněžském semináři žijeme podle řádu, který nám udává režim každého dne. Vstáváme každý všední den deset minut před šestou hodinou. Od čtvrt na sedm se modlíme ranní chvály a po nich následuje rozjímání nad Písmem a mše svatá. Po ní jdeme na snídani a od půl deváté nám začínají přednášky na fakultě. Pět minut po jedné máme oběd a po něm se buď vracíme do školy, nebo máme samostudium v semináři. Ve čtvrt na sedm se modlíme nešpory a po nich je večeře. Od osmi hodin je další samostudium. Některé dny je modlitba růžence nebo nácvik zpěvu. V devět hodin se modlíme kompletář, dostaneme punkta k rozjímání na další den a jdeme spát. Víkendy jsou většinou volnější. Ranní program je podobný, ale odpoledne už máme osobní volno. Je nedostatek kněží. Vnímáte to také tak? Kolik bohoslovců se v současné době připravuje na kněžství? J: To, že je nedostatek kněží, samozřejmě vnímám. V semináři se připravuje ke kněžství jednapadesát bohoslovců, což samozřejmě není žádné převratné číslo. Ale kněží byl kromě několika výjimek nedostatek v každém století, takže to není jen problém dnešní doby. A hlavně: Bůh si povolává ke kněžství tolik lidí, kolik potřebuje. M: Dnes se připravuje za moravskou provincii ke kněžství 50 bohoslovců. Kněží dnes sice nemáme mnoho, ale pokud o ně budeme Pána usilovně prosit, tak je dostaneme.

STRANA 5

Je nějaký světec nebo osoba, která vás inspirovala pro Vaši cestu? J: Pro cestu ke kněžství mě velmi inspiroval P. Ervín Jansa. Jemu jsem jako prvnímu řekl svoje rozhodnutí a na něm jsem viděl, jak se člověk může naprosto odevzdat službě Bohu a lidem. M: Neřekl bych. Je ovšem dobré mít nějakého duchovního vůdce, ať už se potom vydáte na jakoukoli životní cestu. Myslíte si, že Vás Pán vede k nějaké určité podobě naplnění kněžské služby, jako např. misii, službě konkrétním lidem, angažování v diecézi, nemocnici apod. J: Nad tímto zatím nepřemýšlím. Pokud mě Pán chce mít na nějakém konkrétním místě, dá mi to vědět. M: Momentálně nevím, ale není nic vyloučeno. Děkuji vám za rozhovor a přeji vám hodně darů Ducha Svatého na vaší cestě s Pánem. Hanka

Reportáž z přednášky PhDr. Jiřiny Prekopové Pouhá moje zvědavost mě přiměla, abych se přihlásila na přednášku paní Jiřiny Prekopové. Dva měsíce před konáním přednášky jsem potkala v Brně kamarádku, která mi sdělila, že se jde na tuto akci přihlásit, protože by prý už nemusela získat lístek. Po sdělení této informace jsem kamarádce začala klást otázky: Co je to za přednášku? Proč je o ni takový zájem a to i přesto, že se platí vstupné? O čem bude? Kdo ji pořádá? Kamarádka mně na sérii mých všetečných otázek odpověděla jednou větou: „Přihlas se, přijď a uvidíš.“ Tato její odpověď a k tomu moje veliká zvědavost způsobily, že jsem neváhala a objednala si lístek v recepci Centra pro rodinu a sociální péči na Josefské 1 v Brně. Tam jsem se také zeptala na obsah témat dané přednášky. Paní, které jsem se ptala, se asi cítila dotazem zaskočena a její výraz v obličeji ve mně vzbudil dojem, že tato otázka raději neměla být ani z mých úst vyslovena. Odpověď: „Přece to bude přednáška paní Prekopové…“ začala nahrazovat moji zvědavost pochybnostmi, obavami a nejistotou, zda jsem sto padesát korun investovala dobře.

Před blížícím se termínem přednášky jsem si shrnula, co vlastně vím o přednášející, paní PhDr. Jiřině Prekopové. Věděla jsem, že tato dáma, původem ze Zlína, v Německu rozvinula myšlenku pevného objetí. Napsala několik zajímavých knížek na dané téma. Moc toho tedy nebylo, a proto jsem se snažila doplnit své znalosti pomocí internetu. Objevila jsem vlastní webové stránky paní Prekopové: http://www.prekopova-pevneobjeti.cz/. Den konání přednášky je tady a já přicházím do budovy ombudsmana v Brně. Jsem tu pět minut před začátkem přednášky. U vchodu do přednáškové místnosti stojí paní, která každého příchozího osobně vítá. Díky svému brouzdání po internetu v ní poznávám paní Prekopovou, a tak jsem ráda, že se neřadím k příchozím, kteří jí namísto podání ruky na přivítání dávají vstupenku. Pohodlně se usadím a s napětím očekávám náplň a úroveň přednášky. Přednáška začíná. Z přednášející vyzařuje vstřícnost, energie, pozitivní naladění a já jen plně soustředěna a s obdivem poslouchám vyprávění jednaosmdesátileté ženy. Paní Prekopová uvádí názorné příklady, živě

STRANA 6

gestikuluje (nevím, co hraje za divadlo?), ochotně odpovídá na dotazy. Publikum se směje, je nakaženo optimismem přednášející, a dokonce i zpívá. To vše dokázala paní Prekopová vyburcovat v množství asi dvou set lidí různého věku. Dovolím si říci, že nejen pro mě, ale i pro ostatní příchozí, to bylo excelentní povídání, při němž jsme si ani neuvědomili, že probíhá tři hodiny s jedinou pauzou. Předcházející poněkud dlouhý a obecný úvod si kladl za cíl vás čtenáře nepatrně seznámit s činností PhDr. Jiřiny Prekopové a nalákat na její webové stránky, knihy či přednášku. V následujících řádcích se vás pokusím stručně s obsahem dané přednášky seznámit. Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě, když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské. Kor 13,11 Tato slova byla stěžejní a výchozí pro téma přednášky. Úvodem paní Prekopová uvedla častý příklad neposlušnosti dítěte a reakci maminky na tuto neposlušnost. Tato maminka byla na dítě velice hodná a snažila se mu domluvit. To vše by bylo v pořádku, dle paní Prekopové, kdyby výchova tohoto dítěte vycházela z jejího vnitřního přesvědčení. Avšak ona vychází z vnitřního vzdoru. Matka dítěte říká k výchově: „Snažím se být na své dítě hodná, protože jsem měla velice přísnou výchovu, rodiče mě utiskovali, musela jsem poslouchat, nechci být taková na

své děti, snažím se být jiná…“ Tato maminka není smířená s postoji svých rodičů, stále proti nim bojuje, je vlastně dítě, které vzdoruje. Přednášející k danému příkladu uvedla, že se snažili naučit mladé lidi metodu pevného objetí, ale často narazili na jednu velkou překážku. Těmto dospělým lidem, kteří už vychovávají vlastní potomky, chybí smíření s rodiči. Nesou si s sebou do vlastního života důsledky bolesti z dětství, které nejsou zpracovány. Dospělý, který se bude ženit nebo vdávat, musí nalézt svou identitu, umět se s druhým sjednotit a naučit se vzájemné podpoře. Aby toto mohl splnit a zvládnout, je třeba přijmout dospěle i své vlastní rodiče. Úcta k vlastním rodičům vede k vlastní identitě. Člověk dostává osud z otcovy strany a osud z matčiny strany. Je dobré vědět, že můžeme dělat chyby a i rodiče mohou dělat chyby. Říká se, že mistr roste na chybách. Paní Prekopová nám předvedla krátkou názornou ukázku terapie, kterou procházejí lidé se zkušeným odborníkem, aby se dokázali se svými rodiči usmířit. Na přednášce jsme si mohli alespoň část této terapie vyzkoušet: Hlavní je poloha těla, sedí se nebo leží a ruce jsou křížem – jedna ruka na srdci (láska), druhá na žlučníku (bolest, vztek). Člověk musí mít kontakt sám se sebou. Po uvedení do klidu následuje třikrát hluboký nádech a výdech. Pak se prochází třemi fázemi. První fáze je utvářena ze vzpomínek, na něco konkrétního, na nějaký bolestný zážitek s rodičem. Tak hluboko procítíme tuto nepříjemnou vzpomínku, že se uvnitř nás vytvoří pocit smutku a bolesti.

STRANA 7

Prožíváme tento pocit. Poté následuje druhá fáze – pochopení. Otázka, která nás provází: „Proč jsi tenkrát nebyla jiná, nebyl jiný?“ Uvědomění si, jakou výchovu a co sám můj rodič zažil ve svém dětství, co vše dostal, aby mohl dávat. Po této fázi následuje třetí krok a tím je smír. Ano, měl(a) jsi to hodně těžké a já to již jako dospělý chápu. Vidím tvou situaci dospělýma očima. Chápu osud svého otce a matky. A odpouštím jim. Mohu jít za nimi konkrétně i vnitřně v představách, když už třeba nežijí. Můžeme sdělit: chápu Tě (mámo, táto) a beru do svého srdce, cítím tvůj těžký osud a přijímám se vším.

Slova, která zazněla na této přednášce, mě hodně oslovila. Paní Prekopová upozornila, že přijetí našich rodičů se odráží i ve vztazích k ostatním, především k partnerovi a k dětem. Na závěr uvádím část citace paní Prekopové ke sporu dvou lidí: „…a když jsou plni vzteku a rozčarování, že by nejraději zařvali ‚nech mě na pokoji!‘, ukázali tomu druhému záda a přibouchli za sebou dveře, měli by si umět zapovědět instinktivní nutkání k útoku a k útěku a podržet se v náručí, aby vyplavili všechnu nahromaděnou bolest a zase se jako milující lidé našli.“

„Netrvám na tom, aby ses měnil. Mám tě ráda tak, jak jsi. I s tvými nedostatky. Ale chci, abys věděl, jak mi při tom je.“ Elvíra

Cesta časem Z historie kuřimského kostela Chceme vás provést v naší cestě časem od začátku 20. století až do našich dnů: L.P. 1915 Do farnosti nastupuje P. Josef Buchta a působí zde až do roku 1922 Za 1. světové války zrekvírovány 4 zvony z věže farního kostela L.P. 1922 Nastupuje do farnosti P. Josef Dvořák, pozdější kuřimský děkan a působí zde až do své smrti 14. 3. 1954 Pořízen zvon od firmy R. Manoušek z Brna Husovic (37 kg) L.P. 1923 Elektrické osvětlení kostela L.P. 1924 Bleskem poškozená báně a kříž byly opraveny, opatřeny schránkou s písemnostmi a 12. září vyzvednuty na věž kostela V tomto roce uděluje brněnský biskup Norbert Klein biřmování Na Vánoce tohoto roku bylo instalováno v kostele elektrické osvětlení hlavního oltáře. L.P. 1930 Brněnský biskup Josef Kupka uděluje biřmování 18. května proběhlo svěcení dvou nových zvonů (Emanuel 735 kg, Cyril a Metoděj 413 kg) od firmy R. Manoušek z Brna Husovic 5. října posvěcena socha P. Marie Lurdské a kříž před kostelem Během tohoto roku vystoupilo z naší farnosti 140 lidí L.P. 1932 Generální oprava fary, nová okna, střešní krytina, fasáda L.P. 1937 Svěcení orelského praporu L.P. 1940 Primice P. Josefa Večeři z Moravských Knínic L.P. 1942 Zrekvírovány 3 zvony, ponechán jediný zvon z roku 1888 L.P. 1952 V listopadu opravena krytina kostelní věže

STRANA 8

L.P. 1954 Do farnosti nastupuje P. Antonín Uher 1. května odchází z farnosti poslední kuřimský kaplan (od roku 1740 jich ve farnosti působilo 58) L.P 1955 V srpnu byla provedena oprava střechy a okapových žlabů, nová elektrická instalace v kostele L.P. 1957 8. 12. posvěcen zvon sv. Antonín (380 kg), pořízen z dobrovolné sbírky farníků L.P. 1958 Kostel vymalován, původní pozdně barokní malba byla odstraněna a interiér kostela vymalován podle návrhu architekta Madelmiciera z Brna Instalovány elektrické pohony zvonů L.P. 1963 Do farnosti nastupuje P. Emanuel Valoušek L.P. 1967 Na velikonoce poprvé v Kuřimi slavena mše tváří k lidu L.P. 1969 2. května biskup dr. Karel Skoupý uděluje v kuřimském kostele svátost biřmování L.P. 1970 Do farnosti přichází P. Jan Hřebíček, který se snaží duchovně vést farnost v obtížné době normalizace L.P. 1971 Provedena generální oprava fasády kostela L.P. 1973 Proveden soupis movitých umělecko-historických památek v kostele sv. Maří Magdaleny L.P. 1976 Provedena generální oprava elektrického rozvodu v kostele L.P. 1977 Do farnosti nastupuje P. Bohumír Chladil, který působí do své smrti v roce 1978 L.P. 1978 Do farnosti přichází P. Václav Peša L.P. 1981 Nová okna kostela L.P. 1982 Provedeno malování interiéru kostela L.P. 1983 Primice P. Dušana Hladíka Administrátor brněnské diecéze P. Ludvík Horký uděluje ve farnosti biřmování Pořízeny nové vchodové dveře do kostela 1987Nová fasáda věže 1988 L.P. 1990 Položena nová hliníková krytina na lodi kostela L.P. 1993 23. května umírá P. Václav Peša Do farnosti přichází P. Jiří Krpálek 14. června biskup Mons. Vojtěch Cikrle uděluje biřmování L.P. 1995 Opravena fasáda kostela L.P. 1996 Provedeno statické zajištění kostela pomocí železobetonového věnce L.P. 1997 29. června primice P. Pavla Merty L.P. 1998 5. července primice P. Michala Macka 17. srpna se uskutečnila výměna věžní kopule. Šlo o unikátní akci, kdy za pomoci těžkotonážního jeřábu stará kopule byla snesena a nahrazena novou. L.P. 1999 Po 213 letech zrušeno děkanství kuřimské (založeno 1786) Farnost kuřimská připojena k děkanství tišnovskému Výměna zvonové stolice L.P. 2001 Provedena generální oprava varhan L.P. 2005 21. května biskup Mons. Vojtěch Cikrle uděluje biřmování L.P. 2007 Pan farář P. Jiří Krpálek obdržel titul Monsignore V neděli 17. června se v naší farnosti koná první farní den Zdroj: Farní kronika RFS

STRANA 9

Pozvání na výstavu „Dobré ráno, Indie“ Těší mě, že vás opět můžeme pozvat do oratoře našeho kostela na novou výstavu s názvem „Dobré ráno, Indie“. Výstava byla otevřena k příležitosti uspořádání čtvrtého farního dne 6. června 2010. Oficiální zahájení ovšem proběhlo o dva dny později, kdy se konal v naší farnosti benefiční koncert, jehož finanční výtěžek putuje do Indie. (více Benefiční koncert v kuřimské farnosti) „Jeden z nejúžasnějších pocitů na světě je vědomí, že každý z nás může pomoci. Kdyby si každý uvědomil, co může pro tuto situaci udělat, namísto toho, jaké zbytečnosti dělá, svět by byl lepší.“ Manželé Dvořákovi odjeli na rok, v rámci projektu Adopce na blízko, do indického státu Karnataka. Jako dobrovolníci pomáhají Saleziánům při výchově, učení a trávení volného času dětí, které přicházejí do školy v městě Deodurga, kde Saleziáni v roce 2001 postavili a otevřeli školu s internátem. Postavit školu, zaplnit ji dětmi a začít vyučovat se může zdát jednoduché, ale je potřeba si uvědomit, že tamější poměry jsou jiné než u nás. V dané oblasti je vysoká nezaměstnanost, chudoba a negramotnost. Název výstavy „Dobré ráno, Indie“ je převzat z prvního dílu reportáží, které

pravidelně manželé Dvořákovi uveřejňují na svých webových stránkách http://www.kdvorak.wz.cz. Všechny jejich reportáže si můžete prohlédnout a přečíst na výstavě ve velkém formátu. Případným zájemcům deník reportáží nabízíme k zapůjčení domů. Během výstavy máte také možnost shlédnout dva filmy, které jsou natočené přímo na místě. Chloubou naší výstavy jsou nádherné fotografie se zajímavými a mnohdy vtipnými popisky od autorů fotografií. Všechny obrázky nafotili Maruška a Karel za svého již asi desetiměsíčního pobytu v Indii. Fotografie jsou zapůjčené z Velké Bíteše od rodiny Dvořákových, která je použila na výstavu v rámci Noci kostelů. Tato výstava měla velký úspěch. Naši výstavu také provází indická hudba. Protože tato výstava je v pořadí třetí, která se v oratoři kuřimského kostela koná, dovolím si zhodnotit návštěvnost těchto výstav. První výstava uskutečněná v minulém roce na téma ohlédnutí za návštěvou papeže Benedikta XVI. v ČR byla provázená neúčastí farních rodin s dětmi, a to i přesto, že v rámci výstavy byl připraven program pro děti. Důvod neúčasti jsem si vysvětlila, že na novinky (doposud se v kuřimském kostele žádná farní výstava nekonala) si lidé musí

STRANA 10

zvyknout. Druhá výstava byla velmi úzce zaměřená s názvem „Kristův služebník uprostřed nás“, věnována Roku kněží. Návštěvnost střední generace byla minimální. Současná výstava „Dobré ráno, Indie“ se zatím těší přízni seniorů kuřimské farnosti, kteří se nenechají odradit příkrými schody vedoucími na oratoř a po mši svaté se přicházejí na výstavu podívat. Těmto návštěvníkům upřímně děkuji, neboť je to pro nás, pořadatele, určité znamení, že podobné akce mají v kuřimské farnosti své místo a význam. A co vy ostatní, nepřidáte se? Výstava si klade za cíl oslovit všechny generace. Domnívám se, že se vám všem vyplatí vystoupat několik schodů a

spatřit nádherný barevný svět, plný radostných a spokojených tváří lidí, rozzářených očí dětí, které si získají vaši přízeň, stejně jako živé a rytmické tóny indické hudby. Můžeme pozorovat rozmanitost života a uvědomovat si kontrast vnitřního bohatství a vnější chudoby. Srdečně vás na výstavu zvu nejen jménem svým, ale i jménem manželů Dvořákových a Saleziánů v Indii, díky nimž se můžeme seznámit s jednou z nejchudších oblastí v Indii. Výstava je otevřena každou neděli po mších svatých do konce července. Na setkání s vámi se těší organizátoři výstavy, manželé Sedmíkovi a Jana Němečková. Elvíra

Tip na výlet Nechte se zlákat k návštěvě poutního místa Tři kříže, které se nachází v severní části přírodního parku Podkomorské lesy v blízkosti obce Chudičce. Toto místo vás dozajista okouzlí svojí prostotou, ale také vznešeností chrámu přírody. Zamíříme-li zpět do historie, můžeme se v pramenech dočíst, že zde původně stávala dřevěná cyrilometodějská kaple Sv. Kříže zrušená roku 1784 nařízením císaře Josefa druhého. Císař svými dekrety tehdy rušil mimo jiné kostely, které nestály v obcích. Na místě, kde stávala kaple, byly později vztyčeny tři dřevěné kříže, podle nichž dostalo toto poutní místo své současné pojmenování. Od roku 1865 zde stojí tři kříže kamenné. Přesné datum vzniku kaple zřejmě není známo, podle legendy pravděpodobně vznikla ve 13. století. Farář Valentin Jestřábský ve svých zápiscích uvádí, že na hlavním oltáři byl vedle podpisu jednoho z poutníků Bohuslava z Lomnice dlátem vytesán letopočet Léta Páně 1451. Zmiňuje se také o existenci velmi letitého

dubu na východ od kaple, ze kterého prý podle jeho vlastního pozorování několik let vytékala červená šťáva krvi podobná. Pod dubem byla oplocená zahrádka, ve které se modlívali poutníci. Poutní místo bylo také spojeno se zázračnými uzdraveními z různých nemocí jako zimnice, slepota. Z kaple Sv. Kříže se dochovala socha Panny Marie bolestné, datovaná do druhé poloviny 15. století, která se původně nacházela na oltáři. Po zrušení kaple byla koupena Slezákem z Čebína, který ji daroval kostelu v Čebíně. Od roku 1999 je socha umístěna v Moravské galerii v Brně, pod názvem Pieta z Čebína. Nejslavnější období zažívala kaple Sv. Kříže v době baroka. Přicházela sem četná procesí z širokého okolí. Lid sem přitahovala víra v Boha, ale i naděje na uzdravení. Níže po turisticky značené trase se nachází studánka. Při geologickém průzkumu bylo zjištěno, že voda je mírně radioaktivní. Údaje o léčivých účincích zdejšího pramene tedy zřejmě nejsou zcela neopodstatněné. Roku 1856 byla nad pramenem

STRANA 11

postavena majitelem „dolního mlýna“ z Veverské Bitýšky Josefem Kotovicem kaplička Panny Marie Pomocnice. Další kulturní památkou je křížová cesta, začínající nad jižní částí obce Chudčice. Cesta do kopce k poutnímu místu Tři kříže je lemována čtrnácti zděnými, bíle omítnutými kapličkami. Křížová cesta byla vystavěna podle návrhu architekta Eduarda Svobody obyvateli Chudčic také roku 1856 v pozdně barokním slohu. Z Kuřimi se na výlet, či pouť ke Třem křížům můžete vydat po trase

bývalé železniční trati Kuřim – Veverská Bitýška. Trať byla v provozu od roku 1911 do roku 1936. Sloužila osobní dopravě a převozu nákladů, především kaolinu z lomu v Lažánkách. V současnosti vede po této trase cyklostezka. V Chudčicích na náspu bývalé železniční trati stojí zhruba 250 let stará památná Chudčická lípa. Cestou se můžete v Chudčicích zastavit také u nové moderní kaple z roku 1996 stojící u lesíku Vrzalovy horky. Přeji všem poutníkům či výletníkům šťastnou cestu! Jana

Kulturně-duchovní dění Filmový festival Jeden svět v Kuřimi Skautské středisko Kuřim spolu s organizací Člověk v tísni přinášejí do Kuřimi festival dokumentárních filmů o lidských právech JEDEN SVĚT. Projekce probíhají v kavárně Escape (suterén jižní části zámku) vždy v 19:00, vstup volný. Více informací na www.jedensvet.cz. 30. 6. v 19:00 projekce filmu Zemřít ukamenováním

Katolická charismatická konference v Brně na Výstavišti 7. 7. - mše svatá v katedrále na Petrově od 19 hodin 8. 7. - Dvojjediná láska – P. Jacques Philippe z Komunity Blahoslavenství - Bůh jako Bližní – P. Vojtěch Kodet - koncert chval – John de Jong s kapelou 9.7. - „Padl do rukou lupičů“ – P. Bogdan Stepien - „Šel kolem a vyhnul se mu“ – P. Tomáš Holub 19:30 – 21:00– paralelní večerní programy na různých místech v Brně: - biblické tance s komunitou Blahoslavenství – v areálu BVV - Jak si uchovat pokoj v srdci – P. Jacques Philippe – v areálu BVV - Drogová situace v naší zemi – plk. Jiří Komorous – v areálu BVV - Nemocný člověk v rodině – MUDr. Marie Svatošová – kostel sv. Michala - Závislost a nezávislost v manželství – PhDr. Josef Zeman – kostel sv. Augustina - Adorace s komunitou Emmanuel – kostel sv. Tomáše 10.7. - „Ošetřil jeho rány...“ – P. Jacques Philippe - Milosrdenství je akční – Katka Lachmanová 11.7. - Jdi a jednej také tak... – ale jak? – P. Aleš Opatrný

Diecézní pouť rodin v areálu zámku ve Žďáře nad Sázavou 28. 8., 9:00 – 16:00, v 10 hodin mše svatá přednáška P. Vojtěcha Kodeta, program pro děti a mládež, loutkové představení, program pro seniory, skupina Oboroh. Pořádá: Centrum pro rodinu a sociální péči Brno Katka

STRANA 12

Pro vnitřní potřebu vydává farnost v Kuřimi Uzávěrka příštího čísla je 6. 8. 2010 Redakční rada: Kateřina Šťastná, Hana Prokopová, Petra Vašeková, Jana Kolaříková, Dáša Montágová, Petr Prokop, Dan Planer, Mirek Strašák. Příspěvky zasílejte, prosím, na e-mail: [email protected], nebo dejte do schránky vzadu v kostele Časopis Petrklíč je také zveřejňován na internetových stránkách: www.farakurim.cz