Zprávy Melicharova vlastivědného muzea v Unhošti. Rok 1956 – č. 2 (10).
[Památní cechovní číše pekařů a krejčí v Unhošti uložená v Umělecko-prům. museu v Praze pod č. i. 9905. Výška = 21 cm.]
[s. 1]
Vážení čtenáři, toto číslo našeho časopisu je v pořadí desáté. Uţ pět let se snaţíme propagovat naši vlastivědnou práci a můţeme říci, ţe se nám to daří. V různých článcích informujeme o práci našeho krouţku i musea. Za to, ţe časopis plní úspěšně své poslání, děkujeme všem našim spolupracovníkům a prosíme všechny, kteří mají zájem: pomáhejte nám, radost z vykonané práce bude Vám odměnou!
Činnost vlastivědného kroužku v II. pololetí 1956.
Šefčík – Šmíd.
Činnost krouţku byla opět mnohotvárná, jak to vyţadovaly různé okolnosti. Rozeslali jsme dotazníky pamětníkům některých událostí v našem městě: Jos. Gabriel nám napsal o vzniku nemocenské pokladny. Jeho práci doplnil Jos. Mejstřík. Dr. K. Karas napsal své paměti o Nouzovu. Emanuel Miltner popsal začátky kopané a vznik S. K. Slovan. Jar. Spilka vylíčil historii S. K. Sparta. Jan Nový nám zachytil jak bylo zaloţeno konsumní druţstevnictví v Unhošti. Z Umělecko průmysl. musea v Praze jsme získali foto a popis cechovní číše pekařů a krejčích v Unhošti z roku 1675 (náš obrázek). Kronikář opsal článek o publicistické činnosti Dr. Al. Krásy z Gollova sborníku 1906. Takto získaný písemný materiál doplníme a pouţijeme ve vlastivěd. čtvrthodinkách. Bohuţel, ve druhém pololetí jsme je nemohli vysílat proto, ţe místní studio se od dubna do listopadu (!) opravovalo. Fotodokumentaci starých pavlačí prováděl Jar. Šmíd. Pět našich členů se zúčastnilo 5. 7. exkurse do St. ústř. archivu. Zájezd byl uskutečněn [odd.] kultury ONV v Kladně (s. Malec) z popudu našeho kronikáře. Za spolupracovníka se nám přihlásil Rud. Prošek ze st. úst. archeologického, který rekonstruoval zlomky nádob ze 13. stol. z nálezu v Braškově. Kronikář přednášel v museu 10. 9. o historii musea 71 ţákům ze 6. a 7. tř. I. osmiletky. Ţáci psali na námět jeho vyprávění o r. 1848 literární pokus. Jindřich Wolff vyprávěl 1. 10. 37 ţákům 6. tř. 2. osmiletky o pravěku na Unhoštsku. V mezinár. týdnu museí byla 7. 10. kronikářova přednáška o vzniku musea a prohlídka sbírek. Bylo 64 návštěvníků. V tom týdnu navštívilo museum za účelem doplnění vědomostí celkem 218 ţáků z 2. osmiletky. Přednášeli Šefčík a Šmíd. Na závěr týdne besedoval kronikář se 110 pionýry I. osmiletky o museu a vlastivědné práci. J. Anderlová instalovala malou propagační výstavku ve škole. Musejní sbírky poskytly materiál K. Benešovi a J. Bouzkovi (?) z praehist. úst. K. Ú k disertační práci (15. 10.) Pro museum získáno 9 vitrin. Bylo zodpověděno několik dotazů různých institucí: o časopisech v Unhošti, architektuře Hájku a pod. Do musea darovali předměty: A. Podzemská, F. Reichmann, J. Šefčík, Václav Mejstřík ml. Kronikář se zúčastnil 19. 11. aktivu v Kladně. Některé údaje z kroniky byly pouţity pro kroniku Domu důchodců. Kronikář měl také cizokrajnou návštěvu. 4. 10. přijel americký stát. příslušník Calwin Subera1 z Kansasu v USA, aby pátral po svých předcích. Kronikář mu mohl sdělit, [ţe] jeho předkové K. a A. Helclovi se vystěhovali z Unhoště do Nebrasky v r. 1875. O naší práci psala M. Tauerová v časopise Osvětová beseda č. 19. [s. 2] Z popudu kronikáře protestovala rada MNV v Unhošti u příslušných institucí proti přemístění našeho archivu do Kladna. Přípisem arch. správy min. vnitra z 18. 10. 1956 byla celá věc pro Unhošť příznivě vyřízena. Do archivu předal kronikář materiál zpěv. spolku Lípa a některé drobnosti. 1
Příjmení je v originále zčásti doplněno tuţkou.
Přehled o činnosti archivu města Unhoště v r. 1956.
Jos. Příhoda.
Předním úkolem nového archiváře, který nastoupil dne 1. dubna 1956 [bylo] uspořádati archivní sbírky tak, aby to odpovídalo nejnovějším předpisům min. vnitra pro vedení archivů. V roce 1956 bylo zakoupeno 100 kusů lepenkových krabic jakoţto součást celkové potřeby (asi 300 kusů). Do rozpočtu na rok 1957 jsou zařazeny přiměřené poloţky k dalšímu věcnému vyb[avení] archivu, neboť je třeba počítati – podle zkušenosti z roku 1956 – s přibýváním nového materiálu do našeho archivu. Další činností archiváře bylo získati a zpracovati přírůstky, které byly v uplynulém roce velmi značné. V cifrách se jeví takto: Přibylo nově
celkem
326 knih 117 fasciklů spisových 39 pořadačů (obce býv. okresu unhoštského) 132 jednotlivých listin ---------------------------614 kusů.
Největší část těchto přírůstků vznikla převzetím knih a spisů z archivu býv. berního úřadu v Unhošti, který byl zachován zásluhou kronikáře V. Šefčíka. Je to 113 knih, 38 fasciklů a 39 pořadačů (obce). V tom jsou obsaţeny pozemkové katastry 17 obcí z r. 1719 a 1785/6 a dále staré písemnosti, které berní úřad při svém zaloţení (r. 1850) převzal od bývalých panských úřadů v Kladně, Buštěhradě, Smečně, Tachlovicích a Chrášťanech. Jako zajímavost lze uvésti knihu poplatků z kutacího práva na různých místech okresu povoleného. K porovnání s dnešními poměry stůjţ zde výkaz o domovní dani z r. 1820: Počet domů jednopatrových " " přízemních celkem Počet místností v nich
rok 1820 14 167 ----------181 593
rok 1956
754 3804
U jednotlivých obcí býv. okresu unhoštského máme takové údaje z r. 1865/6 nebo 1870. Jako další přírůstek byly přijaty spisy úřední od MNV v Unhošti [a] od MNV v Pavlově /tyto poslední jsou ovšem přístupny kdykoliv toho MNV Pavlov bude potřebovati/, dále spisy různých spolků a korporací (i některých zaniklých: "Lípa", Beseda a j.). Archivář jednal několikráte s výborem DSO Dynamo o převzetí býv. sokolského archivu zatím bez kladného výsledku. Podobné jednání bylo i s výborem místní jednoty poţárníků o předání archivu býv. Sboru dobrovol. hasičů a býv. Hasič. ţupy podkoţovské (pozdější Okres. hasič. jednoty č. 27). Výbor se usnesl, ţe si tento spisový materiál ponechá ve své správě. Jak bylo v r. 1956 archivního materiálu vyuţito: Archivář opatřuje podklady pro práci Vlastivědného krouţku OB. Byly vyhledány různé doklady z r. 1866 a v knihách cechovních pátráno po osudě cechovního poháru, který byl při rozpadnutí cechu prodán do Prahy. O tom se dočtete na jiném místě tohoto sborníku. Spisy odboru chudinského slouţily za podklad ke studii "jak bylo v Unhošti pečováno o chudé". Tato st[ať] [s. 3] byla zařazena do kroniky "Domova důchodců" (dříve Masarykova okresního chorobince v Unhošti), kterou archivář zaloţil a sepsal za období od r. 1888 do r. 1933 a ve které bude pokračovati.
Provedení této práce bylo moţné jen základě hledání a výpisků v archivu města Unhoště, archivu okresního v Kladně i také archivu Stát. spořitelny v Unhošti. Jednalo se při tom o zjišťování činnosti býv. Okresního úřadu (Samosprávný okres unhoštský) v Unhošti. Náš archiv navštívili také badatelé z jiných míst na př.: asistent filosof. historické fakulty v Praze a člen fakulty dějin architektury v Praze. Katedra dějin architekt. v Brně dostala od nás – ku své ţádosti – informace o stavbě kláštera v Hájku. Práce archiváře v novém roce bude dále směřovati k tomu, aby archivních sbírek bylo hojně vyuţito pro veřejnost, čímţ historické a kulturní hodnoty archivu se stanou majetkem lidu. Potěšitelné jest, ţe rada MNV v Unhošti tyto snahy, tuto práci všemoţně podporuje.
Hrst zkušeností ze spolupráce školy s museem.
Jiřina Anderlová.
Vyučování dějepisu má dnes nesmírný význam pro výchovu pravého vlastenectví, která právě v dějepise nachází nejvíce ţivné půdy. A pro tuto vlasteneckou výchovu mají veliký význam dějiny místní (regionalismus), z nichţ učitel podle metodických pokynů má vycházet nebo se k nim obracet. Místní dějiny nebo odkazy k nim však učitel nenalézá ani v učebnicích ani v metodických pokynech, nýbrţ musí se s nimi seznamovat samostatně a tvůrčím způsobem jich při svém výkladu pouţívat. Jestliţe si učitel uvědomí, ţe národní dějiny se dotýkají všech končin naší země, kaţdého místa v ní, našel cestu k výchově pravého vlastenectví a tím i cestu k srdcím svých ţáků. Unhošťskému učiteli stačí, kdyţ si uvědomí, ţe je v místě školy městské museum a při OB vlastivědný krouţek několika nadšených a obětavých lidí, kteří s láskou slouţí historii svého města i kraje a nelitují času ani námahy, aby s bohatými a zajímavými sbírkami musea ochotně seznámili kaţdého, kdo s dobrým úmyslem a s opravdovým zájmem do musea při[chází.] Bývalo povinností a stalo se zvykem na unhošťských školách navštívit místní museum jednou za rok (z hlediska ţáků často jen jednou za osm let jejich školní docházky). Ţáci tu v jedné hodině vyslechli sice poutavé, ale přec jen příliš obsaţné vyprávění o pravěku i celé histor[ické] době, jak ji ve svých památkách museum zachycuje, a to s počátečním zájmem, který však postupně ochaboval, protoţe o většině dějinných údobí se ţáci ve škole dosud neučili a proto jim nové pojmy, názvy a data nic neříkaly. Přemýšlela jsem o tom, jak vyuţít štědrých sbírek musea a velkých znalostí i vzácné ochoty s. kronikáře Šefčíka, který je i poutavým vypravěčem. Rozhodla jsem se, ţe návštěvu musea uskutečním vţdy na závěr určitého thematického celku, a tak si vlastně ţáci ověří a prohloubí v museu čemu se ve škole naučili. Proto jsme putovali do musea nejen za pravěkem, ale i za raným feudalismem, za řemeslnou výrobou, za stavitelskými slohy, za dobou obrozenskou, zvlášť pak za rokem 1848. Po návštěvě musea dostali ţáci za úkol shrnout v krátkém záznamu vše, co viděli i slyšeli a co je nejvíc zaujalo. Záznamy jsme hodnotili, srovnávali, doplňovali a tak ukládali do paměti k historii rodné země i poznatky z historie rodného kraje. Návštěva musea i vyprávění s. kronikáře pomáhaly i při literární výchově. Kdyţ jsme totiţ četli "Filosofskou historii", ţáky velice zajímalo, jak se Unhošť podílela na slavné revoluci r. 1848. Ţivé, přesvědčivé vyprávění s. kronikáře jsme srovnávali s počinem litomyšlských studentů a vznikla vskutku zdařilá slohová práce ţáků 8. [tř.] [s. 4] na thema: "Unhošť v revolučním roce 1848". J. Kajetán Tyl je našim dětem mnohem bliţší od té doby, kdy se z musejních i archivních dokumentů dozvěděly o jeho blízkém vztahu k Unhošťsku. Moji ţáci z roku 1954 dosud rádi vzpomínají na zajímavé putování Unhoští, které jsme uskutečnili jedné slunné jarní neděle a při níţ zásluhou poutavého vyprávění s. Šefčíka před námi oţívaly všechny ty zdánlivě všední věci a místa, kolem nichţ denně bez povšimnutí chodíme. Všichni jsme se divili, kolik jich je, těch památníků a pamětníků slavné i pohnuté minulosti. A kdyţ
jsme své putování zakončili výhledem z ochozu kostelní věţe, hleděli jsme na naše město s láskou i hrdostí. Dosavadní spolupráce s naším milým museem přinesla mně i mým ţákům jiţ mnoho uţitku i radosti. Jak opravdový zájem o památky jejich kraje byl spoluprací s museem v dětech vzbuzen, svědčí dva cenné nálezy, kterými ţáci Ibl a Mejstřík obohatili v poslední době musejní sbírky. Ve spolupráci s místním museem neustaneme. Budeme v ní nejen pokračovat, ale budeme se snaţit najít pro ni i nové prospěšné formy, aby si naši ţáci pro celý ţivot vštípili, ţe ten je pravým vlastencem, kdo miluje svůj rodný kraj, kaţdé místečko v něm a pro tuto lásku dovede i ruce přiloţit k budovatelskému dílu jeho šťastného dneška i šťastnějšího ještě zítřka.
Z naší přírody.
Dr. Josef Korelus.
V letošním roce jsem zastihl v době hnízdění v našem kraji dva druhy ptáků, jejichţ výskyt stojí za zaznamenání. Především to byl rákosník zelený Locustella naevia naevia Bodd. [Drobný]2 ptáček nenápadného zbarvení všech rákosníků, ale typický svým zpěvem, podle kterého jej také jedině bezpečně poznáme. Zpěv se podobá cvrčení kobylky zelené. Proto je rákosník zelený řazen mezi t. zv. rákosníky kobylkové. Tito ţijí skrytým způsobem ţivota a proto je také znalost rozšíření u nás tak m[alá.] Odborná literatura uvádí náleziště jednotlivě a je zajímavé, ţe j[edno] je uváděno i z našeho okolí. Josef Jirsík v díle "Jak ţijí zvířata" uv[ádí] na str. 288: "Rákosník zelený, 11. 9. 1849, exemplář Lidice u Slaného (Frič […]tah)". Z této podrobné citace vidíme, ţe výskyt r. z. není pří[liš] hojný, ţe nejčastěji je to pozorování zpěvu nebo zástřel. I já jsem měl moţnost r. z. jen slyšet po tři dny vţdy večer mezi 7. a 8. hodinou. Rákosník sedával na proschlé bezince ve vysokých kopřivách uprostřed louky při ústí Neumannova údolí. Bylo to ve dnech 14.–16. června 1956. Pak nastalo několik deštivých dnů s prudkými a vydatnými dešti a malý zpěvák uţ [se] neobjevil. R. z. hnízdí v polovině května a v polovině června. Jeho přítomnost u nás v polovině června by nasvědčovala tomu, ţe zde i hnízdil (Lidický dokladový kus je pták střelený v době tahu). Bohuţel nalézti jeho hnízdo se mi nepovedlo. Při pátrání po něm jsem však našel v Neumannově údolí rodinku ťuhýka velikého Lanius excubitor excubitor L. Na drátech elektr. vedení a na suchých větvích posedávala 3 vyspělá mláďata a oba staří. Ani tento pták není v Čechách zjevem obecným v době hnízdění. Pro svoji velikost a krásné zbarvení je však lépe známý neţ předešlý. Kaţdoročně zimuje pár u potoka mezi Čeperkou a lomem u silnice [z] Bezděkova. Letos tedy svůj pobyt prodlouţil a v údolí tohoto potoka vyhnízdil. Našel zde asi proti dřívějším létům příznivější podmínky. Traktoristé totiţ při scelování pozemků rozorali i značenou turistickou stezku na Mostecký mlýn a tak Neumannovo údolí bylo odříznuto od frekvence a [s. 5] divoce zarostlo. Toto hnízdiště ťuhýka v. je z dosud známých nejblíţe Praze. Oběma výskytům bude nutno věnovat ještě další pozornost. Moţná ale, ţe se delší čas nebudou opakovat, jako je tomu s výskytem slavíka na Nouzově.
I věci mají své osudy.
V. Šefčík.
Nejstarší dvě dochované knihy spojeného cechu pekařů a krejčích v Unhošti nám ve svých zápisech umoţnily, abychom od r. 1709 sledovali cechovní ţivot těchto dvou řemesel i jeho zánik vydáním ţivnostenského řádu 1. května 1860. Po tomto datu pak ještě reorganisaci z r. 1883 a 1885. Poslední záznam je z 25. března 1893. 2
V originálu „druhý“.
Spojený cech pekařů a krejčích vznikl uţ před r. 1709. Moţno tak soudit z toho, ţe zápisy v "Knize cechovní" z tohoto roku jsou pokračováním knihy, která se nedochovala. Obvod působnosti unhoštského cechu byl velmi rozsáhlý. Namátkou uvádím, ţe v r. 1787 jsou zde zapsáni mistři z těchto obcí: Břve, Buštěhrad, Čičovice, Dobrá, Dobrovíz, Doksy, Dolany, Dušníky, Hostivice, Choteč, Chýně, Karlštejn, Kněţeves, Kopanina, Kyšice, Litovice, Neutonice, M. Přílepy, V. Přítočno, Ptiče, Středokluky, Třebonice, Tursko, Úhonice, Újezd Červený, Újezd Trněný, Vonoklasy, Zákolany, Zličín, Zvolenoves a Unhošť. Tyto obce patří dnes k pěti politickým okresům. Není tedy divu, ţe počet členů byl značný, na př. v r. 1837 měl cech 88 mistrů. Z dalších zápisů mne nejvíc zaujal ten, který nám dosvědčuje jak těţko se mistři smiřovali se zrušením cechů v r. 1860. Vţdyť aţ za 10 let se sešli k poslední schůzi. Záznam říká: "Léta Páně 1870 dne 28. února sešli se naposledy páni mistři cechu pekařského a krejčovského v domě čp. 58 (bydlel tam "starší cechmistr" Fr. Frabša – dnes bývalá chlapecká škola). Při té[to] schůzi připili sobě z památní sklenice, kteráţ počátek svůj béře od [r.] 1675. Této sklenice uţíváno bylo kdyţ se cech přestěhovával z jednoho místa na druhé. Tu nesl některý člen sklenici tuto naplněnou vínem. T[éţ] se pívalo z ní při hlavních schůzích a podobných slavnostech. Byli přítomni následující páni mistři: Fr. Frabša, pekař, "starší cechu", Antonín Št[ěr]ba, krejčí, "druhý starší", Ant. Ebert, koţešník, Martin Zázvorka, krejčí, Ignác Miltner, krejčí, Josef Škach, pekař, (z Velkého náměstí), Josef Bau[…], pekař, Matěj Krása, krejčí, Frant. Šulc, koţešník, Josef Hofbauer, krejčí, Frant. Havel, krejčí. Na upamatování na tuto poslední schůzi dali páni mistři připíti z památní sklenice dítkám staršího pana F. Frabši a sice Františku, Antonínu, Janu, Bohuslavu a Marii. Zapsal Fr. Frabša, tovaryš pekařský." Je přirozené, ţe mne zajímal osud "cechovní sklenice" protoţe v našem museu není. A tak s velmi vydatnou pomocí archiváře J. Příhody se vynořila z doby nepříliš dávné historie, ze které je zřejmo, ţe páni mistři se s cechem sice obřadně rozloučili (jak svědčí předchozí zápis), ale brzy na to uţ někteří z nich na zachování památek po něm nedbali ani dost málo. Vţdyť 12. února 1884 stěţují si na městském úřadě v Unhošti krejčovští mistři Frant. Havel a Frant. Chalupa na Josefa Škacha, Frant. Frabšu, oba pekaře a na Ant. Eberta, koţešníka, "ţe prodali spolkovou sklenici a peníze si rozdělili". Jednací protokol k tomu suše poznamenává, ţe věc byla vyřízena a peníze v částce 180 zl. uloţeny u Okresní záloţny v Unhošti 1. srpna 1884. Neznám, bohuţel, to co se dělo od února do srpna t. r. v ţivnostenském spolku pekařů a krejčích v Unhošti, ale předpokládám, ţe jednání bylo jak náleţí rušné. Vţdyť ještě 11. prosince 1898 a 10. září 1899 se jednalo "ohledně deputací společenstva na c. [k.] [s. 6] okr. hejtm. v Kladně ohledně zaprodaného poháru po starém cechu". Pak také o tom, "aby společenstvo mělo právo z úroků onoho zaprodaného poháru podpory navrhnouti pro schudlé a práce neschopné mistry v městě Unhošti”. Tak na r. 1902 a 1903 byli zvoleni do komise pro rozdělení úroků: V. Spal a B. Müller. Ale mladší generace však chtěla si pořídit "nový pohár na památku". Tak si na něj vybrali na schůzi 6. dubna 1903 1 korunu takţe měli celkem pohotově 11 korun. Mistr Čeněk Mifka, krejčí provedl nákres (ten se nám nezachoval) a starostovi Spalovi uloţil, by se poptal, mnoho-li by takový pohár stál. Jenţe to uţ nebyli ti staří "památky cechu" dbalí mistři a kdyţ jim starosta v příští schůzi sdělil, ţe v Praze by takový pohár smaltovaný stál 50 K a rytý dokonce 60 K, tak od svého úmyslu odstoupili a těch vybraných 11 K si zase rozebrali. Neţ vraťme se k oněm 180 zl za starý pohár strţeným. 16. března [1935] převzal městský úřad vkladní kníţku Měst. spořitelny v Unhošti č. 151, list 77. Zněla na jméno "Unhoštský starodávný cech počestného spolku krejčů, koţešníků a pekařů za prodanou památní sklenici". Tato kníţka vznikla převodem původního vkladu Okr. zál. v Unhošti a zněla na 396, 2[9 K]. Prvně z ní bylo vybráno 35, 81 K úroků dne 28. ledna 1905, posledně d[ne] 3. dubna 1935 kdy úroky činily 4 Kč. Za těch 20 let bylo schudlým místním pekařům a krejčím vyplaceno celkem 572, 45 Kč. Protoţe městský úřad v Unhošti bděl nad správným rozdělováním také proto, aby vyplácení podpor se dálo na právním podkladě, byla [dne] 16. července 1923 ředitelem Jos. Hochmannem vypracována obsáhlá "Nadační listina" s tím dodatkem, ţe kapitál nesmí být
vybrán bez svolení Zem. [pol.] správy v Praze a ţe úroky se mohou vydat jen na písemný poukaz sta[rosty] nebo náměstka. Tak se také dálo aţ do zmíněného roku 1935, kdy byly ú[roky] vybrány úplně. Nadační listinu podepsali: J. Nový, starosta, K. Ševčík a Fr. Jeţek, radní a kromě svědků ještě za společenstvo ţivností potravních E. Heitler a za ţivnost. spol. oděvní Č. Mifka. A jaký byl konec? Od roku [1935] do 1950 vzrostl vklad na 527, 87 Kčs. Tehdy byl tento kapitál podle výměru min. fin. z 17. 12. 1949 č. j. 310/225.175/49 na základě zákona č. 144/1949 Sb.(zákon o oddluţení svazků lidové správy) převeden na účet pošt. spoř. č. 43.300 pro min. fin. Tady bychom mohli tedy udělat tečku. Ale my jsme byli zvědavi, kam se asi poděl ten pohár, o kterém j[ste] právě četli. A tak jsme pátrali, dotazy a oběţníky. Nejprve se ozvalo Histor. arch. odd. Nár. musea a pak Um. prům. museum v Praze. Zjistili jsme, ţe cechovní číše spojeného cechu pekařů a krejčích se nachází v posl[edně] jmenovaném ústavu a má inv. číslo 9905. Byla tam věnována v r. 1906 rytířem Lannou, mecenášem umění a sběratelem. Její osudy od prodeje do toho roku však neznáme. Snad byla rovnou z Unhoště Lannovi prodána. Nakonec ještě popis číše jak jsme jej dostali z Um. prům. musea, které nám také poslalo pěknou fotografii. Číše je z nazelenalého skla, válcová 21 cm vysoká. Na plášti kol dokola je malba emailovými barvami. Jsou to 4 oddělené motivy, komposičně spojené pouze pruhem terénu, který souvisle obíhá plášť kolem dokola: Muţ v dobovém kostymu jede na lišce, maje liščí ocasy za kloboukem a v ruce. Pes napadá lišku, liška s kuřetem v tlamě, čert objímá muţe v dobovém kostymu. Nápis bílou barvou se vztahuje k jednotlivým motivům. Zní: Der Fuchs der ist ein Hünerdieb, ([Fuchs]schwänzer haben die Grossen Herren Lieb) der Hund wird sich an Fuchs rechen, (Der Teufel wirdt fuchsschwänzern Hals zu brechen). Anno 1675. Liška, to jest zloděj kuřat, vrtichvosty milují velcí páni, pes se pomstí na lišce, čert zláme vrtichvostům vaz (Překlad ovšem nemůţe plně vystihnout spojitost částí německého textu)! Malba je nahoře ohraničena pásem z linek nestejné síly, bílých, ţlutých a cihlových. Dole čtyřmi linkami střídavě ţlutými a cihlovými. Bylo pouţito barvy zelené (terén), cihlové (lišky, oděv muţe obejmutého čertem), ţluté (kabátek jezdce a menší doplňky), hnědé (čert), vlasy obou muţů a ve světlejším tónu i pláštík muţe obejmutého čertem, pleťově růţové (všechny nahé části těla), bílé (doplňky v oděvech i jinde). Kresba [je] [s. 7] vedena sytou tmavě hnědou barvou. Původní určení číše nebylo určitě to, jeţ se jí průběhem doby dostalo. Nebyla zhotovena jako číše cechovní. Patří k víceméně běţnému typu umělecky nepříliš náročnému, do skupiny číší se šprýmovným obsahem, zaměřeným proti určitým lidským slabostem a pod. Snad ta okolnost, ţe jsou zde spodobeny lišky, stala se námětovým pojítkem s cechem koţešnickým do té míry, ţe byla později někým cechu darována, nebo některým mistrem do cechu přinesena a tam potom uţívána jako cechovní. Tady končí vyprávění o "cechovní sklenici", v němţ jsme se snaţili dokázat, ţe nejen lidé, ale i věci mají své osudy!
Prameny: Archiv města Unhoště, arch. Měst. spořitelny v Unhošti. Za vyhledání dokladů děkuji archiváři J. Příhodovi, za informace řed. J. Hochmannovi, Dr. J. Kybalové z Nár. musea a zvláštní dík patří dr. Hejdové z Um. prům. musea za popis číše v závěru článku. oxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo
Jak se v Unhošti čte.
N. Stejskalová.
V místní lidové knihovně v Unhošti mají čtenáři k disposici 3739 svazků. Z toho počtu přibylo v r. 1956 294 knih. Bude vás jistě zajímat, ţe v uplynulém roce bylo půjčeno celkem 8087
svazků. Z toho bylo: 72 svazků politické literatury 23 " zemědělské " 553 " jiné naučné " 5649 " krásné "
33 svaz. přírodovědecké literatury 32 " technické " 1725 " pro mládeţ
Čtenářů, kteří knihovnu navštívili 2346 krát je 295. Ve věkovém rozvrstvení se tento počet jeví takto: 109 do 16 let, 92 ţen, 94 muţů. Podle zaměstnání je 43 dělníků, 3 zemědělci, zaměstnanců 46, ostatních 94. A moje přání? Aby se počet čtenářů, vypůjčených svazků i počet nových knih v příštím roce zvýšil! ooooooooooooooooo
Upozornění kronikářům. Protoţe na aktivu kronikářů, který byl pořádán 19. 11. 1956 v Kladně nebyli přítomni všichni kronikáři, oznamujeme jim, ţe pro poradenskou sluţbu kronikářům v jiţní části kladenského okresu byl ustanoven Václav Šefčík, kronikář v Unhošti čp. 38. Potřebujete-li tedy informace či poradu, přijďte, rád vám pomůţe! xoxoxoxoxoxoxoxox [s. 8]
Víte, že
Jar. Šmíd.
…v Unhošti je dnes celkem 29 ulic, 3 náměstí, 754 domů, 124 chat a 3340 obyvatelů? Při sčítání v r. 1950 bylo 29 ulic, 3 náměstí, 737 domů, 111 chat a 3026 obyvatelů. …před 50 lety v r. 1907 byla postavena v Unhošti sokolovna, která však slouţila pouze tělovýchově a po zavedení kulturní činnosti jiţ nevyhovovala a po 2 letech bylo přistavováno jeviště? …nová šindelová krytina na věţi jiţ pomalu chátrá jelikoţ nebyla opatřena ochranným nátěrem a ţe je to škoda? …nesvědomití občané přes všechny zákazy skládají staré střepy a nepotřebné haraburdí na hrázi rybníka Bulhara? …uţ tomu bylo deset let, kdy bylo znovu instalováno v Unhošti Melicharovo městské museum? …v září uplyne 20 let3 od tragické smrti řed. Václava Havlůje. Ztratili jsme v něm vlastivědného pracovníka jakých je málo! …jiţ v r. 1912 byla v Unhošti první druţstevní prodejna, tedy jiţ před 45 lety? oxoxoxoxoxoxx
Toto číslo vydal v lednu 1957 Vlastivědný krouţek OB při Melicharově městském museu v Unhošti. Obálku kreslil Josef Příhoda. 3
Původních 10 let je v originálu tuţkou přepsáno na 20 let.