Zelené listy Roční: 6.
Listopad - prosinec 2014 - 2015
Milí žáci, učitelé, přátelé! Právě jsme vydali druhé letošní číslo školního časopisu Zelené listy. Už se blíží Vánoce a každý se na ně těší. Všichni kvůli tomu blázní, shánějí dárky a panuje vánoční atmosféra. Ale není to jenom o Vánocích. Žáci devátého ročníku si vybírají své školy a připravují se celý den a noc. Moc je svátky asi nezajímají, protože mají strach, že je na školu nepřijmou, ale určitě si o Vánocích najdou čas na rozbalování dárků. V tomto čísle se objeví i články našich nových redaktorů z 6. třídy, kteří jsou velmi šikovní. Chceme, aby se Vám časopis co nejvíce líbil, a tak pokud chcete, můžete posílat své články a obrázky na e-mail
[email protected] a nezapomeňte napsat své jméno a třídu. Chybí nám více informací z 1. stupně i kreslených obrázků. Myslíme si, že se úroveň našeho časopisu mírně zvedla, má hezčí grafickou úpravu, je barevným /bohužel zatím ne pro všechny/ a hlavně v něm nejsou převzaté články. Omlouváme se všem, jejichž stránky se do tohoto čísla nevešly, tak až v lednu. V novém roce se těšíme, na další Vaše příspěvku, že se Vám bude dařit ve škole, že se bude učit jazyky a mohli tak pak cestovat a psát nám, že budete zdraví a spokojení a potkáte na cestě životem trochu štěstí. Stačí mu jít naproti. Vaše redakční rada
Obsah 1. Jak vzniká časopis? ............................................................................... 4 2. MEXIKO ................................................................................................ 5 3. Jak bylo v Austrálii? Rozhovor s N. Durčákovou. ................................... 5 4. Na koni ................................................................................................. 8 5. Čtyři dny v Paříži ................................................................................... 9 6. Rozhovor se školním psychologem ..................................................... 10 7. Něco na zasmání................................................................................. 11 8. Rozhovor se speciální pedagožkou ..................................................... 12 9. Kapela................................................................................................. 13 9. Čtenářská rubrika ............................................................................... 14 10. Soutěž v technické dovednosti ........................................................... 15 11. Návštěva galerie výtvarného umění ................................................... 15 12. Jarmark ............................................................................................... 16 13. Mikuláš ............................................................................................... 18
1. Jak vzniká časopis? V tomto článku se dozvíte, jak se takový časopis dělá. Nejprve se redakční rada schází ve čtvrtky ráno ve třídě VI. A a projednává se, co by v časopisu mohlo být a kdo takový článek napíše. Pak je týden, dva na to, aby se domluvené věci udělaly a sestavil se základ časopisu. Nejprve se napsané články pošlou šéfredaktorovi a ten je zpracuje. Shromáždí se do jednoho souboru a pak se dělají spíš jen stylistické a grafické úpravy, jako je číslování stránek, vhodné písmo a velikost a na konec obsah. Nejdůležitější je první stránka. Ta udělá první dojem časopisu, a proto je důležité vybrat správný obrázek. Nejčastěji se používají obrázky z výtvarné výchovy, ale dobré obrázky se nevyrábějí samy a tak se uvažuje o počítačové výrobě, ale to ještě není vůbec jisté. Jakub Volák, IX. B
2. MEXIKO V úterý 18. 11. 2014 jsme jeli do Hrabůvky kde se v K-triu konal projekt ,,Cesta kolem nás'', kde nám organizátoři promítali, co všechno zažili, když letěli a pak cestovali po Mexiku. V průběhu pořadu jsme se dozvěděli různé zajímavosti o lidech, jejich zvycích, přírodě, historii, indiánských kulturách, třeba Aztéků i Mayů. Cestovatelé nám vyprávěli o tom, co tam jedli, jak se jim tam líbilo a že v Mexiku lidé žijí tancem. Také jsme se dozvěděli, že na tenhle projekt museli vydělávat aspoň tak tři roky různě na cestách v zahraničí. Na konci pro nás měli připravenou soutěž v poznávání zvířat. Také jsme měli možnost položit cestovatelům otázky. Projekt byl velmi zajímavý a poučný. Klára Kovalská a Klára Jurečková, VI. A
3. Jak bylo v Austrálii? Rozhovor s N. Durčákovou. 1. Jak se Vám v Austrálii líbilo? 1. Austrálie je nádherná země. Nabízí spoustu krásné přírody, člověkem téměř nedotčené, nádherná velkoměsta, spoustu pro nás cizokrajných zvířat ve volné přírodě, pro dobrodruhy velkou dávku adrenalinu při koupání v moři a spoustu jiných zajímavostí. Člověk tady může vidět ve volné přírodě zvířata, s kterými se můžete setkat u nás jen v ZOO. Koupání v tropickém oceánu nevylučuje setkání s jedovatými medúzami, při vstupu na některé pláže jste upozorněni na výskyt krokodýlů a čtyřhranek, jedovatých hadů a pavouků apod. Vidět skákat delfíny na volném moři je také nezapomenutelný zážitek. 2. Jak dlouho trvala cesta? 2. Letěla jsem z Prahy z letiště Václava Havla s mezipřistáním v Soulu. První let trval cca 11 hodin, čekání na letišti zhruba 14 hodin a další let do Brisbane také cca 11 hodin. Zpět to bylo téměř stejné, jen doba čekání na let do Prahy byl 19 hodin.
3. V jakém městě jste byla ubytována? 3. Ubytována jsem byla převážně v Gold Coast (stát Queensland), což je šesté největší australské město, zároveň město nejrychleji se rozvíjející. Leží u ústí řeky a je protkáno obrovským množstvím kanálů, jejichž délka je asi 7x větší než v Benátkách. Skoro všichni starousedlíci mají kromě garáží pro auta ještě přístaviště pro čluny. Pobřeží moře je lemováno mrakodrapy a celé město zabírá skoro 40 km pobřeží. Někdy je toto město přirovnáváno k americkému Miami. Všude jsou veřejné a hlídané písečné pláže s vyžitím především formou windsurfingu. Surfují zde i velmi malé děti. Je to rozšířené asi jako u nás lyžování. K dispozici jsou i veřejné plynové grily, které jsou téměř u každého ubytovacího komplexu nebo přímo na pláži. Nikdo nic neničí, jen použije, uklidí a nechá v pořádku pro další návštěvníky. 4. Myslíte si, že byste tam mohla žít? 4. To je pro mě dost těžká otázka. Na jedné straně zcela určitě. Nesetkala jsem se zde s neochotou, nevraživostí, lidé se chovají velmi slušně a respektují se vzájemně. Příroda i města jsou taky velmi krásná. Na straně druhé, žiji v České republice již velmi dlouho, abych si zvykala na něco nového, mám tady rodinu, na které mi velmi záleží a určitě by mi bylo po ní velmi smutno, mám tady svou práci. Také by mi chyběli přátelé, protože si stále myslím, že Češi jsou velmi společenský a přátelský národ a hledat v pozdějším věku nové přátelé není asi jednoduché. A pro mě by byl hlavní problém nedostatečná znalost angličtiny. Proto doporučuji všem – učte se jazyky! Kolik jazyků znáš, tolikrát jsi člověkem. Potom cestujte, kolik vám možnosti dovolí a udělejte si vlastní názor. Pamatuj, že zážitky z cestování Ti nikdo nevezme a obohacují Tě na celý život. 5. Byla jste spíše ve vnitrozemí nebo u pobřeží? 5. Během první návštěvy jsem absolvovala poznávací cestu podél východního pobřeží Austrálie. Bylo to úžasné. Cestovali jsme letadlem, autem, lodí. Navštívila jsem místa od hlavního města Canberry přes Jervis Bay (národní park s nádhernou zátokou jižně od Sydney), úchvatné město Sydney, Cairns, tropické město s nezapomenutelnou atmosférou a tropickými pralesy až k Velkému bariérovému útesu s potápěním v nádherném prostředí s úžasnou mořskou faunou a florou.
6. Kolik stojí taková letenka do Austrálie? 6. Cena letenek záleží na letecké společnosti, kterou si cestující vybere a ročním období, ve kterém chce člověk do určité země cestovat. Nejlevnější letenky do Brisbane se pohybují kolem 27 000 Kč. Nejdražší až kolem 100 000. Letěla jsem přes Soul, kde je cesta díky čekání na další spoj sice dlouhá, ale cenově nejpřijatelnější. Navíc společnost nabízí při delší cestě ubytování v hotelu v ceně letenky. Děkujeme za rozhovor! Redakční rada
4. Na koni Na koni jezdím sedm let, začala jsem v šesti. Mým původním plánem bylo, že se tomu budu věnovat pouze rekreačně, jenže po čtyřech letech se to změnilo, naši mi koupili koně. Ale byla jsem malá, a tak se to po nějaké době projevilo. Byl to mladý kůň, a proto jsem začala padat, prostě byla jsem na něj slabá. Když naši viděli, že to nejde, tak rodiče vyměnili koně i s trenérkou. Na podzim minulého roku jsem si udělala licenci (základní zkouška výcviku jezdce), jela jsem svoje první závody a tím odstartovala moje závodní kariera. Během sezóny 2014 jsem byla asi na 10 závodech, kdy jsem se vypracovala až do stupně Z Dne 6.9 2014 se konaly jezdecké závody, kde mám svého koně ustájeného. Vyhrála jsem soutěž v parkurovém skákání 80-100 centimetrů nejrychlejším časem a bezchybností. Jela jsem i soutěž, která se stupňovala. Doskákala jsem se do 120 centimetru, jsem velmi vděčná svému koni Deverovi, protože mě ve spoustě skoků podržel, a zkusí to zajet co nejlépe. Příští sezónu máme zaměřenou na rozvoj všestrannosti, kde kůň jede parkúr, drezúru a cross country. Na tréninky docházím přes sezónu 6-7 krát v týdnu, přes zimní čas, kdy mají koně volněji 4-6 krát. Klára Čepeová, VIII. B
5. Čtyři dny v Paříži Čtvrtek 23. 10. 2014 Z Ostravy jsme odlétali ve čtvrtek ráno. V Paříži jsme přistáli kolem 8 hodiny. Z letiště Charlese de Gaulla jsme jeli autobusem do hotelu Tim ve čtvrti Montmartre. V hotelu jsme si nechali zavazadla a vyrazili na první výlet. Metrem jsme jeli k radnici. Všechny veřejné budovy se francouzsky řeknou Hotel a vždy se přidá jen typ budovy, takže radnice je třeba Hôtel de Ville. Od radnice jsme přes řeku přešli na ostrov Cité, kde stojí katedrála Notre-Dame, o níž psal A. Dumas ve slavném romantickém románu o zvoníkovi u Matky boží, který chránil Esmeraldu. Metrem jsme pak přejeli k Vítěznému oblouku, který je památníkem na Napoleona, a který je součástí nejznámější třídy ChampsElysées. Pak jsme se jeli ubytovat. Večer jsme se šli projít k bazilice Sacre- Coeur. Pátek 24. 10. 2014
V pátek ráno jsme vyrazili na Eiffelovu věž, která měří 324 metrů. Vyjeli jsme výtahem do třetího patra, které je 276 metrů nad zemí. Byl odtamtud nádherný výhled na celé město. Pak jsme sjeli výtahem do druhého patra a pěšky sešli dolů do prvního patra, které je 57 metrů nad zemí. Mohli jsme si zde stoupnout na skleněnou podlahu. Lidé pod námi vypadali jako mravenci. Od Eifelovky jsme pak vyrazili k Invalidovně. Tady se nachází muzeum armády a hrobka Napoleona Bonaparta. Z Invalidovny jsme pokračovali přes náměstí Svornosti k Louvru, kde jsme chtěli vidět hlavně obraz Leonarda da Vinciho - Mona Lisa. Pak jsme si prohlédli i další obrazy a sochy od jiných umělců. Nejvíce se mi líbily komnaty Napoleona III. Sbírky jsou rozsáhlé. Je tam více než 350 tisíc vystavených exponátů. Na hotel jsme se pak vrátili metrem. Víte, že slovo metro je z francouzštiny? První metro se jmenovalo Metropolitan a zkrátilo se na metro, které se pak začalo používat v tomto významu. Sobota 25. 10. 2014
Sobota začala prohlídkou Lucemburské zahrady, kde je budova senátu. Prošli jsme Latinskou čtvrť, ta se tak jmenuje proto, že se tady původně mládež učila latinsky, je to čtvrť sudentů. Je zde také slavná univerzita – Sorbonna. Navštívili jsme muzeum parfémů, viděli pařížskou operu Garnier a k večeru jeli k mrakodrapu Montparnasse. Ten má 210 metrů a je z něj krásný pohled na Paříž i s Eiffelovou věží. Francie je známá i svou skvělou kuchyní. Mohla jsem vyzkoušet různé jejich speciality, třeba šneky nebo žabí stehýnka. Z dezertů jsem jedla Crème brûlée, Profiteroles a Macarones, což nejsou makaróny, ale jemná delikatesa z bílků, cukru a mandlí. Vyzkoušeli jsme také pravé francouzské Crepes alias palačinky a dokonce Galettes, palačinky z pohankové mouky, které se dělají jen na některých místech ve Francii. Neděle 26. 10. 2014
Poslední den byl v programu výlet do zámku Versailles, který je známý jako sídlo krále slunce, Ludvíka XIV. Byli jsme se podívat do zámku, kde bylo příšerně hodně lidí a skoro žádný nábytek. Super byly ale zahrady, které jsou obrovské a je tam spousta fontán. Měli jsme štěstí, že jsme fontány ještě stihli, protože jsou v provozu jen do 26. října v roce. Až budete mít možnost neváhejte, cestování je úžasné i poučné. Patricie Pěnčíková
6. Rozhovor se školním psychologem Dušanem Dobešem 1. Jak jste se k této práci dostal/a? K práci školního psychologa je třeba vystudovat VŠ, obor psychologie na katedře odborné psychologie na filosofické fakultě některé z universit. 2. Přišel jste na našií školu jak? Na naši ZŠ Horymírova jsem nastoupil na základě žádosti, kterou jsem měl podanou na krajském úřadu a na základě kontaktu s paní ředitelkou 3. Co vás vedlo k této práci a co jste musel studovat? Odpověď je částečně zodpovězena v otázce č. 1. Jestli dobře rozumím i druhé části otázky ptáte se na motivaci. Na střední škole mne zaujal předmět psychologie a filosofie, takže po maturitě jsem obor psychologie začal studovat Zajímalo mne, proč a jak se člověk chová, jak může reagovat v různých životních situacích, vztahy mezi lidmi atd. 4. Kde jste pracoval předtím? Jako psycholog jsem pracoval na více místech, na oddělení psychologie v Třineckých železárnách, odb. učilišti TŽ, na odboru sociálních věcí a zdravotnictví na Měst. úřadu v Třinci, na obchodní akademii vTřinci na ZŠ v Jablunkově, kde pracuji částečně i nyní souběžně i zde v Ostravě 5. Jaký máte pocit, že můžete pomáhat dětem, ale rodičům? Myslím si, že každý člověk by měl mít svou práci rád, což je i můj případ. A pocit spokojenosti, že můžete někomu aspoň trochu pomoci či poradit je těžko popsat.S trochou nadsázky je to jako pocit při výhře v loterii. 6. Jak se vám s nimi spolupracuje? Jsem mile překvapen. Zatím "chvalitebně" až " výborně". 7. Jak si myslíte, že nám můžete pomoci? To jsem doufám popsal již na webových stránkách školy. Vyplývá to z povinností a pracovní náplně školního psychologa. Chtěl bych ale upozornit, že každá pomoc musí mít svého " odesilatele a " příjemce", tzn. že je nezbytná vzájemná důvěra . 8. Jste s něčím nespokojený/ná? Občas mne mrzí, že lidé jako celek, nebo společnost se chová k životnímu prostředí a svému okolí dost macešsky, až bezohledně. To se nám pak vrací jako bumerang. 9. Umíte nějáký cizí jazyk? Obstojně německy, také se domluvím anglicky, ale s podrobnou a důkladnou gramatikou je to horší. 10. Co děláte nejraději, kromě své práce? Kromě své práce mne baví příroda, turistika, les, dobrá muzika a výtvarné umění. Děkujeme za rozhovor, Klára+Klára, 6. A
7. Něco na zasmání ,, Pepíčku, jak je možné, že máš v písemce stejný počet chyb jako tvůj soused?“ ,,To je, prosím jasné, oba máme stejnou paní učitelku!“ „Koukám, sousede, že jste si koupil nové auto, copak se stalo s tím starým?“ „Ale, zaseklo se mi centrální zamykání dveří.“ „Tak proč to nespravíte? Kvůli tomu si přece nemusíte kupovat nový vůz.“ „To víte, že bych to spravil, ale tchýně zůstala sedět uvnitř.“ Pepíček dostane od tety krásné autíčko a maminka mu připomíná: ,,Co se říká?“ ,,Nevím!“ ,,Co říkám tatínkovi, když přinese výplatu?“ ,,Aha – neříkej, že to je všechno!“ Paní učitelka: "Máš 20 Kč a požádáš svého tatínka, aby ti dal k tvým 20 korunám dalších 20 Kč. Kolik tedy dohromady máš?" Pepíček: "20 Kč." Učitelka: "Pepíčku, ty neznáš počty!!" Pepíček: "Ne, vy neznáte mého tatínka." ,,Pane doktore," stěžuje si pacient, "nikdo mě nevidí, nikdo si mě nevšímá..." "Další, prosím!" Pepíček říká tatínkovi: „Na Vánoce chci počítač!” Tatínek odpoví: „A co tak kouzelné slovíčko?” Pepíček: „Dneska je zaheslovaný úplně všechno.”
8. Rozhovor se speciální pedagožkou Zuzanou Simíčkovou 1. Jak jste se k této práci dostala? Odpověděla jsem na inzerát, který mě velmi zaujal. Už na vysoké škole jsem chtěla pracovat s dětmi. 1. Co Vás vedlo k této práci a co jste musela vystudovat? Baví mě práce s dětmi a škola je prostředí, kde se to dá realizovat. Vystudovala jsem Ostravskou univerzitu v Ostravě, obor speciální pedagogika. 2. Kde jste pracovala předtím? Toto je mé první zaměstnání. Teprve letos v květnu jsem úspěšně ukončila studium. 3. Jaký máte pocit z toho, že můžete pomáhat dětem, ale i rodičům? Je to velmi dobrý pocit. Snažím se dětem s poruchami učení ulehčit jejich obtíže. 4. Jak se Vám s nimi spolupracuje? Velmi dobře. Žáci, kteří ke mně docházejí na reedukace, jsou snaživí. U mnoha žáků pozoruji určité zlepšení od začátku školního roku a to mě velmi těší, jelikož vidím, že má práce má smysl. 5. S čím nám můžete pomoci? Pracuji s dětmi, které mají diagnostikovanou nějakou poruchu učení. S touto poruchou společně bojujeme. Naším cílem je ji porazit. 6. Jste s něčím nespokojená? Ne. Zatím jsem nenarazila na žádný problém. 7. Umíte nějaký cizí jazyk, a co děláte ve svém volném čase? Rozumím německy a anglicky. Mezi mé záliby patří jízda na kole, četba a geocaching Děkujeme za rozhovor, Klára+Klára, 6. A
9. Kapela Ve škole máme kapelu. Ve školní kapele se můžete naučit hrát na různé hudební nástroje. Kapela mívá zkoušky ráno v sedm hodin v úterky a čtvrtky. Jejími členy jsou: Jana Mecová, která hraje na bubny Kateřina Halagačková, která hraje na klávesy Natálie Konečná hraje na baskytaru, klavír atd. Filip Hizel hraje na elektrickou kytaru, Dominik Kubica na klasickou kytaru, Zuzka Nesrstová má na starost zpěv. Občas přijde i Vendula Slezáková. Cvičíme různé skladby a věřte nebo ne baví nás to. Děkujeme za to Paní učitelce Bulawové, že se o nás stará.
Jana Mecová, VI. B
10. Čtenářská rubrika
Název: Divergence Autor: Veronica Roth Díl: První Překladatelka: Radka Kolebáčová Můj názor: Knížka se mi líbala, a tak se stala jednou z mých nejoblíbenějších. Film: Ano. Ten byl taky dobrý, ale nic se nevyrovná knize. Další díly: Díl druhý – Rezistence Díl třetí – Aliance V roce 2015 se můžeme těšit na: Film Rezistence, a koncem roku 2015 možná i na Alianci
Oč jde: Nacházíme se v dystopickém Chicagu, kde je společnost rozdělena do pěti frakcí. Každá frakce se zaměřuje na jednu ctnost – Upřímnost na upřímnost, Odevzdanína obětavost, Neohrožení na statečnost, Mírumilovní na mírumilovnost a Sečtělí na moudrost. Každý rok v předem určený den si všichni šestnáctiletí musí vybrat, které ze zmíněných ctností zasvětí zbytek svého života. Pro Beatrice tato volba znamená rozhodnutí mezi životem s rodinou a tím, čím je doopravdy. A to, co si vybere, nakonec překvapí i ji samotnou. Během výcviku, který probíhá ve velmi konkurenčním duchu, si Beatrice zvolí nové jméno (Tris) a snaží se v novém prostředí najít místo, kam patří. A také si nějak utřídit své pocity vůči jednomu na jednu stranu fascinujícímu, ale na druhou stranu velmi nebezpečnému chlapci. Do toho všeho ji tíží jedno velmi zásadní tajemství, které (jak se později ukáže) může zachránit život všem, které miluje, ale také ji zničit. Doporučení: 12 – xx let Cena: 230 – 300 kč Zuzana Nesrstová VII.
11. Soutěž v technické dovednosti Dne 31. 10. 2014 se zúčastnilo několik žáků soutěže v technické dovednosti na škole Volgogradská. Než ale šli do soutěže, museli se pilně připravovat pod vedením paní učitelky Geislerové. V soutěži se nejlépe umístil Mlýnek Denis z IX. B. Jeho odměna byla tablet a dobrý pocit.
Rozhovor s Denisem 1. 2. 3. 4. 5. -
Co jsi vyráběl? Vyráběl jsem malou špachtli. Kolik jsi na to potřeboval času? Celkem na to bylo šest hodin, ale já jsem to stihnul za pět. Jak ses umístil? Skočil jsem první. Jsi s tímto výsledkem spokojený? Ano a jsem rád, že se mi to povedlo. Co jsi vyhrál? Měl jsem na výběr. Buď telefon, a nebo tablet. Vybral jsem si tablet, protože telefon mám dostat na narozeniny. Děkuji za rozhovor, Denis Mlýnek a Jakub Volák, IX. B
12. Návštěva galerie výtvarného umění Ve středu 3. 12. 2014 se třída VI. A šla podívat do galerie výtvarného umění v Ostravě na výstavu Bohumila Kubišty Zářivý krystal. Bohumil Kubišta chtěl vyjádřit názvem Zářivý krystal, jak umění září. Viděli jsme spoustu zajímavých obrazů z jeho života a také jeho autoportréty. Dále tam byly obrazy i jiných malířů z jeho doby. Nakonec jsme si mohli vyzkoušet, jaké to je kreslit suchými a olejovými pastely. Tento zážitek se nám moc líbil a děkujeme za to panu učiteli Jiřímu Honovi. Třída VI. A
12. Jarmark
VÁNOČNÍ JARMARK PO LETECH ZNOVU NA ZŠ HORYMÍROVA Obnovení tradice se podařilo.
Žákovský parlament ve spolupráci se Sdružením rodičů a školní knihovnou pořádal dne 3. 12. 2014 vánoční jarmark. První po adventní středu se na naší škole uskutečnil vánoční jarmark. Toto velké sousto si vzaly na svá bedra paní učitelky Doubravová a Kundrátová. “ Nápad se zrodil zrovna v době, která nebyla moc pro takovéto akce příznivá, zvyšovala se bezpečnost školy. Proto i na jarmarku byla zajištěna ochrana našimi pedagogy (pí. uč. Geislerová, Durčáková). Nic jsme nepodcenily a tyto paní učitelky chodily stále dokola a hlídaly naši bezpečnost. “ Vánoční jarmark navštívila také paní ředitelka, která mohla porovnávat, protože už viděla vánoční jarmarky v Krmelíně a Staré Bělé. Dovolíme si paní ředitelku citovat: „ Jarmarky v Krmelíně a Bělé byly skvělé, ale není jak na Horymírové.“ Na jarmarku jsme mohli potkat také naši paní ekonomku, obě paní zástupkyně a vidět, jak všichni spokojeně nakoupili ozdoby a dárky pro své blízké. Jarmarku nabízel širokou nabídku všelijakých rukodělných vánočních ozdob, cukroví, perníčků apod. Nechybělo ani občerstvení v podobě nejrůznějších dobrot, punče, jednohubek a cukroví. Návštěvníci jarmarku také mohli potkat Mikuláše s čerty a andělem a zaposlouchat se do pastýřských, vánočních písní a koled pod taktovkou pí. uč. Bulawové, která také připravila výstavku Betlému. O zábavu se postaralo kolo štěstí a každý si mohl vylovit svého kapříka.
Tato předvánoční akce nastartovala čas radosti a veselosti, příjemnou atmosféru Vánoc a jsme moc rády, že jste se všichni na chvíli zastavili v tom předvánočním shonu a přišli jarmark navštívit. Velké dík patří všem maminkám, tatínkům, babičkám, dědečkům, všem, kteří nějak přispěli a podpořili školní vánoční jarmark a také všem, kteří jej pomohli zorganizovat. paní. uč. Kundrátová paní. uč. Doubravová
13. Mikuláš Dne 5. 12. 2014 po naší škole chodil Mikuláš s čerty a anděly. Navštívili třídy prvního stupně a chválili hodné nebo trestali zlé děti. Všichni zůstali na povrchu zemském a čerti se vrátili do pekla, ale bez úlovku. Všem přeje Mikuláš, andělé, čerti a redakční rada Šťastný nový rok!
Redakční rada Šéfredaktor: Jakub Volák Zástupce redaktora: Zuzana Nesrstová Členové redakční rady: Klára Kovalská, Klára Jurečková, Denisa Tulajdová, Jana Michnová, Natalie Konečná, Katka Halagačková, Kryštof Pleskač a Petr Szczur