Zastupitelstvo a rada obce Velká nad Veličkou

2015/3

Zpravodaj Velká nad Veličkou

Trnka obecná, Lat. Prunus spinosa

A rostou!! To je „úlovek“ Jakuba Mikésky 3.září 2015

Zastupitelstvo a rada obce Velká nad Veličkou INFORMUJÍ  O aktuálně probíhajících stavebních akcích a opravách. Dne 30. 6. 2015 v souladu s plánovaným harmonogramem prací byla předána hotová stavba rekonstrukce silnice III/49912 – průtah (směr Hrubá Vrbka). Hotové jsou rovněž práce na dokončení chodníků a veřejného osvětlení. Byla dokončena rekonstrukce DPS za účelem snížení energetické náročnosti, stavba byla předána rovněž 30. 6. 2015. Započala postupná oprava stávajících chodníků, s opravami se začalo chodníkem podél hlavní komunikace, směrem od Kordárny, protože zde původní dlažba výrazně poklesla oproti kanalizačním poklopům.  O plánovaném zajištění Velké nad Veličkou pitnou vodou. Po dlouhém a obtížném vyjednávání s obcemi Horňácka a firmou Vodovody a Kanalizace Hodonín, rozhodlo představenstvo VaK Hodonín o realizaci vodovodního přivaděče pro zásobování Horňácka z vodojemu Dražky Vnorovy do Velké nad Veličkou.  O vybudování dalšího dětského hřiště. Hřiště bylo vybudováno v blízkosti autobusové zastávky v centru obce zabudováním několika herních prvků do travnaté plochy a bude doplněno ještě dvěma lavičkami.  O výsledku výběrového řízení na realizaci rekonstrukce KD. Výběrové řízení na zakázku realizovala firma 3/2015 Velká nad Veličkou

Investa, s r. o. z Uherského Hradiště. Při dodržení všech stanovených podmínek rozhodla nejnižší cenová nabídka a realizátorem akce se tak stane Kněždubská stavební společnost.  O spuštění nového informačního webu. Adresa www.icvelka.cz je virtuálním informačním centrem Horňácka, především pak Velké nad Veličkou. Odkaz na ni je rovněž na obecních stránkách. DĚKUJÍ  Všem folkloristům a příznivcům folklóru, kteří se podíleli na přípravě a realizaci Horňáckých slavností a Ozvěn Horňácka.  Pořadatelům a dobrovolným organizátorům akcí pro širokou veřejnost Horňácké 25, rybářských závodů na Rovince, hasičských závodů O putovní pohár starosty obce a Letního řezu ovocných dřevin.  Organizátorům akcí pro děti – občanskému sdružení Futra a jejich příznivcům za organizaci Indiánského dne dětí a celotýdenních prázdninových Dílniček pro děti, místní organizaci Českého rybářského svazu za organizaci Dětského dne.  Všem občanům, kteří respektovali letošní nelehkou situaci horkého léta, chovali se ohleduplně a šetřili vodou, zejména pitnou. Zastupitelstvo a rada obce Velká nad Veličkou 3

Potěšující rozhodnutí představenstva VaK Hodonín Po mnohaletém úsilí vypadá velmi nadějně, že na Horňácko bude dovedena kvalitní pitná voda v dostatečném množství z prameniště Bzenec – komplex. Představenstvo společnosti Vodovody a kanalizace Hodonín, a. s. v červnu letošního roku rozhodlo, že vodovodní přivaděč z vodojemu Dražky Vnorovy do Velké nad Veličkou bude realizován. Díky velmi vstřícnému postoji této společnosti a jejich akcionářů se možná už v roce 2017 může stát, že nebudeme výzvami omezovat spotřebu vody, naopak budeme moci postupně rozšiřovat zásobovací vodovodní síť a bude se pracovat na postupném připojení i dalších Horňáckých obcí (Javorník, Nová Lhota, Suchov). S ohledem na klimatické změny,

jejichž důsledkem je i letošní katastrofální sucho, které se může stále častěji a možná i ve větší intenzitě opakovat, můžeme optimisticky doufat, že díky přivedené vodě se obec bude dále rozvíjet. Znamená to ale pro nás, že musíme urychleně postavit vodojemy, do kterých bude vodovodní přivaděč napojen a propojit je s našim stávajícím obecním vodovodem. Podrobně jsem o celé přípravě a jednotlivých postupných krocích týkajících se vodovodu psal v 1. čísle zpravodaje v roce 2013. Nebudu se tedy opakovat, případným zájemcům informace velmi rád poskytnu. Jiří Pšurný

Předání Cen obce za rok 2014 Při zahájení letošního 19. ročníku tradiční soutěže v požárním sportu O pohár starosty obce byly slavnostně předány Ceny Obce Velká nad Veličkou Janu Migotovi a Martinu Lipárovi za dlouholetou aktivní organizační činnost v jednotce sboru dobrovolných hasičů.

4

Při této příležitosti byl zároveň předán pohár Jitce Peškové za zisk zlaté medaile ve sportovní střelbě v soutěži družstev juniorek, kterou získala letos v červenci ve slovinském Mariboru. Jiří Pšurný

3/2015 Velká nad Veličkou

Horňácké slavnosti 2015 Letos, stejně jako loni, předloni.... proběhly ve Velké nad Veličkou a v Kuželově Horňácké slavnosti. V 19 pořadech vystoupilo zhruba 220 dospělých a 150 dětských účinkujících ze všech hornáckých obcí. Od čtvrtka do neděle ožívalo prostranství na náměstí, ve válcovém mlýně, v domě č.166, v prostorách Obecního úřadu i kulturního domu, v areálu na Strážné hůrce a pod větrným mlýnem v Kuželově zpěvem, hudbou i tancem. Horňácké slavnosti jsou akce, kterou lze považovat v celorepublikovém měřítku za mimořádnou – především díky regionální čistotě všech pořadů. Odborná i laická veřejnost vysoce kladně hodnotí to, že každoroční konání festivalu výrazně přispívá k uchování vzácného nehmotného kulturního dědictví našeho regionu, neboť Horňácko, ačkoli rozlohou nevelké, paří k etnograficky nejvýznamnějším lokalitám v ČR. Tato skutečnost a také genius loci Strážné hůrky jsou jedním z hlavních důvodů, proč na „Horňácké“ každoročně zavítají tisíce diváků. Letošní statistika návštěvnosti ukázala, že pořady letos vyhledalo zhruba 5 000 platících diváků (v tomto počtu není zahrnut pořad v Kuželově a jarmak) a přímý přenos na Youtube sledovalo skoro 800 diváků. Ačkoli mnozí z místních občanů nejsou příznivci folkloru, je nepopiratelným faktem, že tato akce významně propaguje naši obec v rámci celé republiky, o čemž svědčí i ohlasy od návštěvníků: „...Vaše slavnosti jsou úžasné svojí originalitou, čistotou malého regionu Horňácka, písněmi, kroji, příběhy, nářečím. Moc díky.“ (divák od Plzně) 3/2015 Velká nad Veličkou

„...už dlouho jsem neodjížděl tak spokojen jako v sobotu v noci. Jsem pravidelným návštěvníkem Horňáckých slavností (letos již po čtyřicáté). Ještě jednou díky a těším se na další ročníky.“ (divák z Ratíškovic) „...dovolte mi, abych Vám poblahopřál k tomu, že Vaše obec má tak skvělé muzikanty a zpěváky, kteří Vaši obec výtečně reprezentují a etnografický materiál Horňácka nejen uchovávají, ale nadále rozvíjejí a posouvají dál...“ (divák z Veselí nad Moravou) „...fotografie ze slavností jsem ukázala všem svým německým přátelům. Obdivovali krásu a pestrost krojů. Ještě jednou díky, byla to nádhera.“ (divačka z Berlína) K tomu není třeba více dodávat. Proto děkuji všem účinkujícím, režiserům, organizačním pracovníkům a také obdivuhodným divákům, které ani letošní extrémní horko ani silná páteční bouřka neodradily od návštěvy letošních slavností a kteří odměňovali účinkující dlouhým potleskem. Přeji si jménem programové rady i jménem všech účinkujících, aby Horňácké slavnosti měly i v příštích letech takovou podporu obecního úřadu, jako mají doposud, a také aby se ve Velké uskutečňovalo více akcí s tisícovou návštěvností, na které budou jezdit lidé nejen z celé republiky, ale i ze zahraničí. Maryna Pavlincová, předsedkyně programové rady HS 5

Život s tancem V letošním roce si připomínáme 95 let od narození přední české etnochoreoložky Zdenky Jelínkové (30. 3. 1920 – 5. 10. 2005). Ačkoliv se narodila do úřednické rodiny (otec Artur Jelínek pocházel z Brna a vyrostl na Valašsku a do Velké nad Veličkou přišel po první světové válce jako zaměstnanec finanční správy, matka Klementina byla dcerou velického poštmistra) a rodina se způsobem života poněkud odlišovala od života tradičních selských rodů, velické prostředí a kontakty s vrstevníky formovaly její osobnost, zejména ve vztahu k tradicím, lidovému oděvu a také pohybu. Od předškolních let totiž chodila cvičit do velického Sokola, v němž v době jejího dětství působila rovněž národopisná skupina. Svou taneční premiéru s touto skupinou si Zdenka Jelínková odbyla v roce 1934 na slavnostech v Trenčianských Teplicích. Dalším z významných impulsů pro její pozdější činnost bylo natáčení Úlehlova filmu Mizející svět, které ve Velké nad Veličkou probíhalo v letech 1931-32. Děti se sice tanečních scén neúčastnily, ovšem byly tancem velmi přitahovány a samy se učily krokům sedlácké, jak je odpozorovaly od dospělých. V roce 1934 se rodina přestěhovala do Brna a tam Zdenka Jelínková dokončila gymnaziální studia započatá ve Strážnici. Poté se zapsala na Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity (tělesná výchova a francouzština). Studium jí ovšem znemožnilo uzavření škol nacisty. Soustředila se tedy na aktivity v rámci Sokola - absolvovala cvičitelskou školu a složila cvičitelskou zkoušku (1940), ovšem v roce 1941 byla činnost Sokola zakázána. V roce 1942 složila doplňovací ma6

turitu na brněnském učitelském ústavu a pracovně se vrátila na Horňácko. Přes prázdniny 1942 pracovala v zemědělském útulku v Kuželově a od září téhož roku až do konce války učila v Lipově. Během této doby se začala více zajímat o dětský folklor a lidový tanec. V období 1942-50 pak působila jako učitelka např. v Ochozi u Brna, Bukovince, Olbramovicích, Třebíči. Na základě svých sběratelských aktivit byla v roce 1950 přijata jako odborná pracovnice do Státního ústavu pro lidovou píseň v Brně (pozdější Ústav pro etnografii a folkloristiku Československé akademie věd, dnes Etnologický ústav Akademie věd České republiky), kde setrvala dalších 30 let. V roce 1949 se znovu vrátila k vysokoškolským studiím jako mimořádná a později externí posluchačka národopisu, studia však po čtyřech letech z ideových důvodů zanechala a věnovala se aktivitám na poli badatelském a sběratelském. Těžiště jejího odborného zájmu spočívalo v dokumentaci a výzkumu tanečního 3/2015 Velká nad Veličkou

a dětského folkloru na Moravě, těšínském Slezsku, Vysočině, Chodsku, Slovensku, v Polsku, Jugoslávii. Výsledky své činnosti nejen publikovala v řadě odborných prací či metodických materiálů k výuce tanců, ale využívala jako lektorka lidového tance, autorka tanečních pásem, odborná poradkyně při spolupráci s folklorními soubory, či jako autorka festivalových pořadů, členka porot různých přehlídek a soutěží. Veškeré poznatky získávala při terénním výzkumu, v mnohdy velmi náročných podmínkách (nepříznivé počasí, špatná či nulová dopravní dostupnost, proto se často do vybraných lokalit vydávala pěšky apod.). Tyto výpravy však nebyly jen cestami za novými, dosud nepopsanými tanečními kroky s cílem šířit je dále a uchovat ve stále živé podobě, ale i cestami, které prošlapávala dalšímu teoretickému poznání lidového tance. Z několika desítek publikací, které vznikly na základě její obětavé badatelské a sběratelské činnosti, připomeňme alespoň ty, které se vztahují k rodnému Horňácku – Horňácká sedlácká (Hodonín 1983), Dětské hry a říkadla z Horňácka (Praha 1954) či Tance z Horňácka I-IV (Hodonín 1978-1990). Zdenka Jelínková byla aktivní členkou folklorního hnutí od roku 1936. Nejenže sama byla vynikající tanečnicí a často účinkovala v rámci festivalových pořadů, ale sama se zasloužila o vznik mnoha svátků folkloru. Stála u zrodu Horňáckých slavností (od roku 1957 se na nich téměř každoročně podílela autorsky, v letech 1984-95 byla předsedkyní programové rady), v roce 1972 založila Mladé Horňácko, v letech 1951-95 byla členkou programové rady a od roku 1995 členkou senátu MFF Strážnice a jako autorka či spoluautorka pořadů získala několikrát Cenu festivalu a dvakrát se stala laureát3/2015 Velká nad Veličkou

kou festivalu, autorsky se podílela i na pořadech pro festival na Myjavě (spolu s C. Zálešákem), Podluží v písni a tanci, Krajem beze stínu, Rožnovské slavnosti aj. V rámci jejích snah o popularizaci a šíření folkloru nelze opomenout její spolupráci s Čs. televizí (např. Slovácká suita – 1966, režie K. Jureček, Horňácká suita 1973, režie F. Kaucký, O písničkách a tancování – Horácko a Brněnsko - 1995, režie R. Chudoba, aj.) či brněnským rozhlasem (v 80. letech cyklus Lidové tance na Moravě a ve Slezsku). Je rovněž spoluautorkou videoencyklopedie Lidové tance z Čech, Moravy a Slezska a k tomu příslušných publikací. Zdenka Jelínková se svojí celoživotní činností řadí mezi nejvýznamnější osobnosti folklorního dění v českých zemích. Zasloužila se o uchování i znovuobnovení taneční tradice na Moravě a ve Slezsku a zároveň přispěla k utváření profilu a charakteru lidového tance při pódiové interpretaci. Za svou výzkumnou, metodickou a publikační činnost získala řadu ocenění v tuzemsku i v zahraničí, za celoživotní aktivity na poli folkoristickém ji vyznamenala i rodná obec, a to udělením čestného občanství obce Velká nad Veličkou. Posledním folklorním festivalem, kterého se Zdenka Jelínková zúčastnila, byly Horňácké slavnosti 2005, kdy v pořadu věnovaném oslavě jejích 85. narozenin před jejíma očima tanečníci ze všech obcí Horňácka předváděli tance, které ona sama měla nejraději. O pár měsíců později, 3. 10. 2005, se kniha jejího života plného tance uzavřela. Monika Frantová 7

Janáčkovskými chodníčky až na křižovatky hudebních cest V červenci se každoročně v Luhačovicích koná festival Leoš Janáček a Luhačovice, který připomíná tradici pravidelných lázeňských pobytů tohoto hudebního génia a jeho vazby na Valašsko a Slovácko. V cyklu koncertů letošního festivalového ročníku byl zahrnut i pořad, který připomínal vztah Leoše Janáčka k Velké nad Veličkou, setkání s velickými hudci a především sběratelem Martinem Zemanem. Hudební sestavu Musiky Fokloriky zde doplnil Martin Prachař, ženský sbor Oskoruša a dívčí trio. V rámci koncertu zazněly především horňácké písně ze sběrů Zemanových i Janáčkových, melodie z Kopanic byly ohlasem na dávná setkání ve Filipovském údolí, jichž byl i Janáček sám přítomen. Světově proslulý skladatel byl ve své době mimo jiné velkým propagátorem folkloru (nejen horňáckého) a významným organizátorem kulturního dění a byl znám také svými novátorskými

8

postoji k vážné hudbě a operní tvorbě. Pro svá nejvýznamnější hudební díla nacházel inspiraci právě ve Velké nad Veličkou, proto byl pro nás takovýto hudební projekt velkou výzvou. Neméně zajímavé pro nás bylo i vystoupení, které na janáčkovský festival bezprostředně navazovalo. Je pro nás velkou poctou, že projekt Ej, ženy, ženy, jež Musica Folklorica realizovala spolu s Veronikou Malatincovou, byl předními českými hudebními kritiky nominován na přehlídku Crossroads, která se konala v rámci festivalu Colours of Ostrava. Sólistku a muzikantskou sestavu při vystoupení doplnily zpěvačky ze sborů Oskoruša a Lipina. Obdobné vystoupení na téma Ej, ženy, ženy jsme ve stejné sestavě zopakovali na mezinárodním folklorním festivalu Jánošíkove dni v Terchové. Monika Frantová, Musica Folklorica


BYŁA VOJNA TURECKÁ Horňáckým stadionem zní zpěv balady „Neščastný strážnický zámek“. Zpěvačky ženského sboru z Velké v ní zpívají o tragickém osudu Janíčka, kterého proti jeho vlastní vůli povolal do války strážnický miłosťpán. Tím násilím zpřetrhal vazby rodiny (syna s matkou a otcem, bratra se sourozenci i ostatními příbuznými), vazby lásky milované (zamilovaného páru) a v neposlední řadě vazby na rodný kraj. Jinocha v kvetoucí mladosti, plného sil, na jehož pomoc čekali upracovaní rodiče, kteří doufali, že sejme z jejich beder část břemene zemědělské dřiny, a který stál na prahu vlastního života, vytrhla z vlídné náruče domova na úpatí Bílých Karpat povinnost rukovat do válečných bojů muže proti muži, mrzačících na těle i na duši, mnohdy bránící svou rodnou zem před krvelačnými dobyvateli, ale také mnohdy hájícími zájmy bohatých pánů soupeřících nesmyslně o svou větší moc a ještě větší


bohatství. Tento příběh zasazený do tklivé melodie zazněl v úvodu hlavního sobotního pořadu Horňáckých slavností 2015 „Była vojna turecká“. Jeho autorce a režisérce paní Anně Šajdlerové, jejím spolupracovníkům Mgr. Magdě Maňákové, PhDr. Antošovi Mičkovi, Ing. Jiřímu Slovákovi a všem účinkujícím se podařilo během dvouhodinového programu vytvořit věrný dějinný obraz událostí, jež prožívalo obyvatelstvo horňáckých obcí (a tedy naši předci – jak dodává paní učitelka Šajdlerová) v dobách od 17. století až po 1. světovou válku, nazývanou také „velikou“, a 2. světovou válku. Vychází přitom z historie a zároveň i z lidové slovesnosti písní, balad a zvyků, do kterých – jak známo – se prožitky, nářky, boly, zoufalství, křivdy, smutky, ale i víra, veselí, radosti či sarkasmy, humor a moudra prostého lidu ukládají jako poklady do truhlice.

9

Písní „Až já budem“, kterou interpretoval mužský sbor z Velké za doprovodu HCM Petra Mičky, jsme se přenesli do vzdálené doby 17. a 18. století. Tehdy Velkou nad Veličkou, ostatní horňácké obce, ale i jihovýchodní Moravu sužovaly dobyvačné a pustošivé nájezdy divokých Tatarů, Turků a Kuruců. Využívali momentu překvapení, vtrhli do vesnice, vraždili, drancovali, vypalovali a znásilňovali. Zajatce odvlekli do otroctví. Když utichlo řinčení křivých šavlí, ržání koní a křik, domy stravovaly plameny. Mnohdy i celá vesnice lehla popelem. Krev porubaných těl vsakovala do půdy a mísila se s matičkou zemí. Všude kolem nářek a pláč. Strach o přežití, neboť mnohým nezůstalo nic. Aby se zoufalí Veličané mohli alespoň částečně před nepřátelským vpádem chránit, bývala na kopci nad velickým majírem držena stráž. Když se od slovenské strany blížilo vojsko, zapálila dřevěnou hranici, aby včas varovala lid. Těm se pak podařilo schovat část úrody i zásob, a útěkem do hor spasit holé životy ať už se zrovna v tu chvíli nacházeli doma či při práci na poli. Od té doby se toto místo nazývá Strážná Hůrka. Ohně pomáhaly nejen Veličanům, ale také ostatním obyvatelům, jejich stráže následně zapalovaly hranici za hranicí a varovné signály viděli až u strážnického zámku. Když císař bojoval s Turky na nynějším maďarském území a Vídeň obléhalo osmanské vojsko v roce 1683, museli mnozí muži odcházet bojovat za císaře pána, či chránit pevnosti v Uhrách. O těchto událostech a existenci zemanské tvrze v horňácké Louce vypráví balada „Była vojna turecká, šecka chasa moravská moseła do Uher íti, za císara bojovati …“, kterou jsme 10

slyšeli v podání CM FOKLORIKA s Martinem Prachařem. Koncem roku 1703 povstala uherská šlechta a pod vedením Františka II Rákocziho překročily hordy Kuruců, vedené hrabětem Berscényim, moravské hranice právě u Velké nad Veličkou. O těchto vpádech a opakovaných násilích pojednává balada „Janko sa na vojnu brał“ a píseň „Pri Vrbovcoch u téj šance“. Zpívala sólo Anna Šajdlerová za doprovodu HCM Petra Mičky a dále HCM Petra Mičky. Špatná hospodářská situace, hlad, bída, zesilující rekatolizace, zvyšování robotních povinností poddaných, obyvatelstvo velmi vyčerpávalo a vedlo ke zbojničení. Jako připomínku loupeživého působení Martina Polčáka z Hrubé Vrbky a jeho skupiny v našem kraji předvedl soubor Velička a HCM J. Miškeříka palicový tanec se zbojnickými písněmi. V 19. století se dostává do popředí boj za národní a sociální svobodu jak českého a slovenského národa, tak i Maďarů. Povstání právníka, literáta a politika Lajose Kossutha proti Vídni, boj Slováků proti maďarské nadvládě, pronásledování, věznění slovenských vlastenců v revolučních letech 1848-1849 zachycuje píseň „Dobre było v uherské krajině“, kterou zpíval Martin Hrbáč s HCM Martina Hrbáče. O sedlácké na toto téma doplnil Martin Prachař a o píseň „Javorinko šedá“ a verbuňk pak mužský sbor z Kuželova. • Na příkaz vrchnosti či samotného císaře pána vybírali veličtí úradkové mladé muže, aby oblékli mundúr a naplnili kasárny habsburského mocnářství. O těžkém rozhodování zazpíval Lipovjan a zahrála HCM Romana Sokola. Jaký obrovský strach o svého milovaného Janíčka prožívá zamilovaná Anička, když se dověděla, že ve Vrbkách verbujú, velmi realisticky 3/2015 Velká nad Veličkou

ztvárnili Anna Matušková a David hrbáč v dialogu mezi sebou a rodiči. Aničky, jež hráli Zdenka a Jarek hrbáčovi. Vystoupení o hlubokých obavách zakončil ženský sbor a mužský sbor z Javorníka zpěvem a tancem sedláckých. HCM Romana Sokola v písních „Verbujú, verbujú“, „Už na vojnu rukovat mám“ vyzpívala pocity muže, který je odvedený. I. a II. světová válka se bohatě odráží v lidových písních. Mezi ty nejbolestnější a nejvíce vypovídající patří písně Kateřiny Hudečkové – Zemanové, jíž odvedli na vojnu 6 synů: „Było nás šest bratrů od jednéj mamičky“ nebo „Tá neščasná vojna není šeckým bolná, enom téj mamičce, co jí vzali syna.…“. Další píseň na toto téma „Około téj Velkéj“ zazpívaly zpěvačky ženského sboru z Velké. Starší Velička a HCM Martina Hrbáče předvedly choreograficky upravené regrútské sedlácké „Tenkrát má mamička největší žel …“. Magda Maňáková četla úryvky z dopisů Martina Petříka psané na frontě za 1. světové války. „Zapłakaly děvčata u strážnickej brány …“ a další sedlácké zazpívali a zatancovali sourozenci Jožin a Martina Slovákovi s doprovodem HCM Kubíci.

Genocidou a rasismem trpělo za II. světové války romské a židovské obyvatelstvo Horňácka. Rodinu Kubíkovu z Velké a Hrubé Vrbky odsunulo gestapo do vyhlazovacího tábora. Na poslední chvíli je z transportního vlaku zachránili starostové obou obcí. Díky tomuto hrdinskému činu přežili a vrátili se domů. Tento pořad věnovala autorka paní Anna Šajdlerová všem Horňákům, kteří zahynuli cizí rukou během oněch nesmyslných válek vedených po staletí a také těm lidským obětem, které o život připravily obě světové války. Je oslavou nezlomné lidské lásky k rodnému kraji a jeho tradicím, schopnosti lidí držet pospolu a pomáhat si v dobách zlých. Je také poděkováním za dar míru. Stravitelnou formou překládá dějepisnou látku. Obsahuje řadu zajímavostí, poučení i podnětů k zamyšlení. Přitom ponechává dostatečný prostor divákovi k vlastnímu prožívání oněch událostí. Hlavní sobotní program Horňáckých slavností vyniká nejen historickým přínosem, ale také nadčasovou aktuálností. Neboť právě v těchto dnech nesmyslné války zase mění osudy a vyhání tisíce z jejich domovů. Hana Vachunová

Lichtenštejnské kameny Území Horňácka nepatřilo historicky pod jeden správní celek, bylo rozděleno mezi panství ostrožské - obce Kuželov, Malá Vrbka a Vápenky, a panství strážnické. Majitelé ostrožského panství Lichtenštejnové pečovali příkladně o krajinu a umisťovali do ní různé umělé prvky. U příležitosti 40-letého výročí panování knížete Jana II. z Lichtenštejna byly v roce 1898 vztyčeny ve vybraných revírech na jeho panstvích jubilejní památníky. Měly podobu kamenných desek umístěných na podstavcích z neopracovaných kamenů a byly opat3/2015 Velká nad Veličkou

11

řeny českými, německými nebo latinskými nápisy. Okolo některých z nich se vysazovaly dubové háje, počty stromů symbolicky vyjadřovaly věk knížete, dobu panování (dub letní) a věk v době nástupu panování (dub zimní). Celkem je zdokumentováno asi 130 těchto kamenů. Jeden z těchto kamenů se nachází jižně od Kuželova. Na desce je vyryt latinský nápis „Principis Joannis II. de Liechtenstein Quercetum XXXX anno Regim. Jubil. XII Novemb. MDCCCXCVIII“. A pod ním německý připsaný v roce 1908 „L jähr. Reg. Jubil. MCMVIII“. Prakticky naproti přes silnici stojí císařský kámen, věnovaný 50-letému výročí panování císaře Františka Josefa s nápisem F.J.I. 1848 - 1898 Kolem těchto kamenů bylo vysazováno 5 javorů. V roce 1908 u příležitosti 50-letého výročí knížete se podobné památníky stavěly jen výjimečně, výročí se odbylo připsáním textu na již existující kameny. Z tohoto roku pochází do země zasazený kámen vedle kostela v Kuželově. Jeho povrch je silně zvětralý, nečitelný nápis zní [Jubileum] 1858 - 1908 50ti letého panování Jeho Jasnosti Jana II. knížete z Lichtensteinů 50ti letého [vysvěcení Jeho] Svatosti římského papeže Pia X. [60ti letého] panování Jeho Veličenstva císaře a krále Františka Josefa I. Věnovala obec. Za st. M. Petříka Dle textu tento kámen není pravým 12

lichtenštejnským kamenem, pořídili jej obyvatelé obce k poctě hned tří autorit, knížete, císaře a papeže. V roce 1918 byl Lichtenštejnům majetek zkonfiskován (hlavním důvodem konfiskací feudálního a církevního majetku prováděným demokratickými státy bylo to, že tyto skupiny jej získaly především díky svým privilegiím) a tím umisťování kamenů skončilo. Proto je jistou vzácností kámen z roku 1928 u Vápenek (poloha mi není známa). Další kameny ze série 1898 se nacházejí v Hluku v lese Hluboček vedle myslivecké chaty na místně značené stezce a v Květné, ten leží v blízkosti zelené turistické značky směrem na Javořinu na okraji lesa. Kromě těchto kamenů se na lichtenštejnských panstvích vztyčovaly i hraniční kameny. Ty v okolí Kuželova nesou nápis HO (Herrschaft Ostra = panství Ostroh), letopočet 1810 a pořadové číslo. Jedna linie s čísly okolo 80 se táhne v lese na mapách označeném Houšť, druhá s čísly do 20 v místech označených Drínová. Starší kameny lze nalézt v okolí Hluku a Vlčnova, umístění 3/2015 Velká nad Veličkou

je uváděno zřejmě v zájmu jejich uchování v krajině velmi nekonkrétně.. Starobylé hraniční kameny z 18.století se nacházejí v místě U tří kamenů na moravsko – slovenské hranici. Na tomto místě se stýkají hranice panství strážnického a ostrožského s historickou hranicí Uher, proto zde byly vztyčeny tři trojboké kameny. Jeden z nich byl zcizen a v nedávné době nahrazen kamenem čtyřbokým. Místo má vazbu na zbojnickou tradici, v těchto místech byl v roce 1710 vojáky při přestřelce zajat i se svou skupinou vůdce místních zbojníků M. Polčák, vojenský zběh a rodák z Kuželova. Obraz zbojníků, kteří bohatým brali a chudým dávali patří jen do pověstí, neplatila ani první, ani druhá část úsloví a proto středověká i současná justice na tuto činnost pohlíží shodně. Proto nepřekvapí, že byl ve Strážnici po právu odsouzen a popraven. Všechny velké kameny zvládneme jedním cyklistickým výletem. Vyrazíme směr Myjava, odbočka na Kuželov a první cestou doleva k potoku Teplica, pokračujeme proti jeho toku a první výraznou polní cestou opět doleva k okraji lesa. Zde narazíme na zpevněnou cestu, po ní vpravo asi po 80 metrech dojedeme ke kameni – stojí vlevo hned vedle cesty a vede k němu dřevěný mostek přes příkop. Naproti je druhý kámen. Pokračujeme dále až k odbočce doprava, ta nás dovede do blízkosti zelené turistické značky, po níž pokračujeme k rozcestí U tří kamenů. Protože je ovšem škoda ztrácet nastoupané metry, můžeme pokračovat dále až na okraj louky a odtud cyklokrosovým způsobem zdoláme zbývajících 500 m ke Třem kamenům (mimo cesty). Cestu si můžeme zpříjemnit hledáním hraničních kamenů ukrytých v hustém podrostu. Výlet je ovšem třeba absolvovat za sucha, po deštích je jízda po polních cestách problematická. Od Tří kamenů sledujeme červenou značku na Kobylu, z hřebene jsou nádherné výhledy nejdříve na Slovensko 3/2015 Velká nad Veličkou

a později do údolí Moravy a na luční komplexy na Čertoryjích. Z Výzkumu sjedeme do Malé Vrbky. Celková délka s cyklokrosovou vložkou je 21 km, bez ní o 2 km více, nastoupáme 500 m. Od větrného mlýna je tudy vedena Kuželovsko-vrbecká naučná stezka. Na 18 zastaveních seznamuje návštěvníky s pozoruhodnostmi tohoto koutu Horňácka, délka je asi 20 km, lze ji zkracovat. Nastoupit na ni můžeme v Kuželově, Hrubé nebo Malé Vrbce nebo u větrného mlýna. K doplnění vody slouží 2 studánky, k nimž vedou odbočky naučné stezky. Na závěr musíme vyslovit uznání činnosti knížete a vůbec činnosti našich předků, kteří prováděli citlivé zásahy do krajiny a zanechali po sobě nejen nenarušenou přírodu, ale i památky trvalé hodnoty, což je jistě lepší dědictví, než zabetonované plochy, vysílače všeho možného, solární elektrárny a objekty turistického a jiného byznysu uspokojující mnohdy pouze základní potřebu trhu bez přívlastků - okamžitého zisku. Stručná zmínka o kamenech, jakož i o jiných zajímavostech regionu je na http://www.icvelka.cz., kde je také odkaz na podrobnější informace o památnících i osobě knížete. Tomáš Janoška

13

Indiánský den dětí Futra, spolek pro Horňácko ve spolupráci s rodiči, přáteli, dobrovolníky uspořádal v zahradě obecního domu č.p. 166, zvaného Fňukalovo a také v prostorách dvora Válcového mlýna ve Velké nad Veličkou sobotní odpoledne 6. června 2015 již počtvrté oslavu Mezinárodního dne dětí - Dětský den 2015, tentokrát v indiánském duchu. Pro lepší atmosféru byly vítány indiánské kostýmy a spousta dětí si to také vzalo za své. Odpoledne bylo zahájeno loutkovým představením místního divadelního souboru Šňůrky a špagáty. Poté na děti různého věku čekala spousta her a soutěží jako výroba indiánské čelenky a koňské podkovy, souboj v krocení divokých koní, rýžování zlata, poznávání bylin a stop zvířat, výroba šípu aj. Atraktivní záležitostí se stala střelba z luku a kuše, kde se děti i několikrát opakovaně vystřídaly. Velký zájem děti projevily i o indiánské ornamenty na obličej z dílny Lucie Nádeníčkové a spol. - Tvůrčí domek u ještěrek. V rámci doprovodného programu si děti také zalozily na horolezecké síti, která byla připravena ve

14

dvoře Válcového mlýna. Ke spokojenosti pořadatelů přispělo nejen příjemné slunečné počasí, ale hlavně hojná účast usměvavých dětí, které měly možnost si v závěru programu upéct hada na špejli i špekáček. Akci podpořili místní soukromní podnikatelé jako Kordárna Plus, a.s., Horňácký šenk, Velický řemeslný pivovar, Pekárna Kománek-Řehák, Řeznictví Kružica, Autodoprava Horák a další. Nemalou měrou se na pomoci pořadatelům i na odměně pro každé zúčastněné dítě podílela i Obec Velká nad Veličkou. Tímto všem srdečně děkujeme a věříme v další spolupráci při podobných akcích. Děkujeme také fotografce Elišce Ježové, která celou akci zachytila svým fotoaparátem. Celou fotogalerii si můžete prohlédnout zde: http://elzal.rajce.idnes.cz/Indiansky_den_deti_-_Fnukalovo_a_Hornacky_ senk_2015/ Jarmila Sládková a Soňa Pachlová Futra, spolek pro Horňácko


NECHTE MALIČKÉ PŘIJÍTI KE MNĚ Bílá stuha s mašlí plápolá ve větru. Spolu se zelenými ratolestmi z krušpánku a bílými růžičkami slavnostně zdobí schodiště, po kterém přicházejí křesťané do chrámu Páně. Nad vchodem do kostela visící tabule ověnčená girlandou z barvínku a bílých růžiček. Na níž mohl každý číst: NECHTE MALIČKÉ PŘIJÍTI KE MNĚ. Všechno svědčí o mimořádném významu této neděle nejen pro 5 dětí, které poprvé ve svém životě přijímají Tělo Páně a pro jejich rodiny, ale také pro celou naši farnost. Úderem 11. hodiny se rozezněly varhany a průvodem přicházeli do kostela ministranti, děti a kněz, a všichni zpívali. V úvodu mše svaté otec Josef přivítal všechny přítomné, ale zvláště děti – 3 děvčata a 2 chlapce. Ti se oblékli do slavnostních horňáckých krojů – děvčata se ustrojila „po bílu“ s věnečkama na hlavách, a chlapci se přepásali modrou šerpou. V homílii otec Josef mluvil k dětem. Zdůraznil význam okamžiku 1. svatého přijímání pro celý jejich život. Hovořil o svátosti smíření, se kterou se setkaly také poprvé. K názornému vysvětlení, co se děje v nitru člověka, si připravil velké červené srdce jako skládačku. Napřed ukazoval červené srdce poseté černými skvrnami znázorňujícími hříchy. Po otočení se objevilo celé bílé srdce, jež symbolizovalo srdce očištěné od hříchů ve svátosti smíření. Bílé, ale prázdné. Aby se naplnilo dobrem a zase zčervenalo, je potřeba do něho pustit Pána Ježíše – otočením listu skládačky se ukázala levá polovina červeného srdce s písmeny IHS. Otočením 4. listu jsme uviděli celé červené srce, do kterého přibyly také víra, naděje a láska. Se zapálenými svícemi v rukou děti vyznaly svou víru a stvrdily tak samy, co slibovali jejich rodiče při jejich křtu. Při přímluvách přinášely před oltář dary. 3/2015 Velká nad Veličkou

Poprvé bibli s růžencem na poděkování za dar víry a s prosbou o vytrvání. Podruhé čistou vodu jako symbol dětské nevinnosti. Potřetí učebnici jako touhu po poznání. Nakonec nekvašený chléb a víno. Po proměňování se otec Josef pomodlil společně s dětmi modlitbu před svatým přijímáním. Poté přistoupily ke svátosti eucharistie děti, rodiče a pak celé farní společenství. Slavnost zakončila společná modlitba po svatém přijímání. Děvčata děkovala jménem všech otci Josefovi za výuku náboženství, přípravu ke svátostem, také Anežce Tomeškové za překrásnou slavnostní výzdobu kostela a prostranství venku, i všem, kteří na ně pamatovali v modlitbách. Ke svátečnímu průběhu přispěli svým zpěvem a hudbou – schóla písněmi o čisté duši a Panně Marii, chrámový sbor písní „Nechte dítky přijít ke mně“ a pan varhaník, jak zdůraznil pan farář ve svém poděkování. Na závěr mše svaté otec Josef všem požehnal a malým rozdal křížky na čelo a obrázky. V desáté kapitole evangelia podle Marka čteme tato Ježíšova slova: „Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží. Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevejde.“ Tohoto dne se tato slova stala skutkem podle toho, jak to sám Ježíš ustanovil. Hana Vachunová

15

Trnka obecná

Lat. Prunus spinosa, (foto na vnitřní straně obálky)

Trnka bývala známou magickou rostlinou. Věšela se nad dveře či se nosila větvička na krku, aby odrážela zlo a pohromy a odpuzovala démony. Dnes bychom řekli, že odstiňuje negativní vibrace. Z trnkového dřeva se vyráběly magické hůlky. Podle čínské legendy se zakladatel taoismu, známý učenec Lao-c´, narodil pod trnkou, a proto se v Číně těší trnka veliké úctě až do dneška. Na letních olympijských hrách v Pekingu v roce 2008 byly z trnkového dřeva dokonce vyrobeny kolíky pro olympijské štafety. Nás bude trnka zajímat jako léčivá rostlina, drogou je především květ, ale i plod trnky. Soustředíme se na plody, protože letošního podzimu jsou jimi keře kolem Velké doslova obsypány. Plody obsahují třísloviny, organické kyseliny včetně vitaminu C, cukr, pektin, glykosid amygdalin. Mají účinky protiprůjmové a tlumí nadýmání. Zevně se odvar používá jako kloktadlo. Květy, listy i plody působí příznivě při chorobách močových orgánů a napomáhají při látkové výměně. Plody trnek sbíráme hodně zralé, nejlépe až po prvním mrazíku. Přijdeme tak sice o část vitaminu C, ale plody po přejití mrazem jsou chutnější, méně trpké. Použít lze plody čerstvé i sušené, sušíme umělým teplem, teplota by neměla překročit 40° C. Z čerstvých, dokonale zralých plodů můžeme vyrobit trnkové víno, rozmačkáme-li je a necháme zkvasit ve vinném moštu. Odvar z plodů v červeném víně slouží proti průjmu a proti úplavici. Můžeme si obvyklými postupy připravit 16

také sirup či povidla. Obecná pravidla užití: Lžíci povidel ráno a večer nebo odvar ze sušených plodů 1krát až 2krát denně (1 dávka z 10 až 20 gramů usušených plodů) při zácpě a nadýmání, žaludeční nevolnosti a k podpoře vylučování moči. Receptů na trnkové víno lze najít na internetu dost, vybrali jsme pro vás takový, který lze snadno přizpůsobit nasbíranému množství a nepotřebujeme na něj vinný mošt. Na 1 kg trnek potřebujeme 350 g cukru, 1 l vody a kvasinky. Trnky (nejlépe přešlé mrazem) opereme a rozmačkáme. Drť dáme do nádoby a zalijeme ji horkým cukerným roztokem (vodu přivedeme téměř k varu, přidáme cukr a necháme ho rozpustit, nevaříme!). Necháme vychladnout, přidáme kvasinky dle návodu na obalu výrobce. Poté necháme v teplé místnosti 6-8 dní kvasit, občas promícháme. Vykvašené trnky vylisujeme a vlijeme zpět do nádoby, uzavřeme kvasnou zátkou a necháme znovu kvasit (zda je víno vykvašené, poznáme tak, že bublinky oxidu uhličitého přestanou unikat kvasnou zátkou). Víno necháme ustát, až kal klesne ke dnu, pak ho stočíme do lahví (nádobu můžeme doplnit znovu cukerným roztokem a postup ještě jednou opakovat). V kuchyni můžeme trnkovým vínem podlévat tmavá masa nebo zavařit pár malých skleniček „à la brusinky“, s cukrem, citronem a hřebíčkem – výborné ke svíčkové (vyzkoušeno)! Ilona Janošková 3/2015 Velká nad Veličkou

Vzácná Voda Živá. Voda ... důležitá součást našeho života. Bez vody žít nelze. Z celkového množství vody na planetě Zemi tvoří pitná voda pouze jedno procento. A celosvětově jí stále ubývá. Pitná voda je stále častěji upravována z vody povrchové. Jistě znáte rozdíl v chuti dobré kávy nebo čaje, pokud ji uvaříte z vody studánkové, studniční, či upravované. Stále se prodlužující doby sucha, rychlé přívalové deště a nevyzpytatelnost počasí, které sebou přináší doba naší vyspělé civilizace, to vše vede k zamýšlení se nad osobní schopností a ochotou změnit přístup k zacházení s vodou. Takový, ve kterém budeme vodu chránit, nebudeme jí plýtvat a budeme si jí vážit. Naši předkové žili mnohem více spjatí s přírodou. Vodu opěvovali, ctili a využívali moudře a smysluplně. Nemusíme se vracet k neckám, valše a jádrovému mýdlu, koupat se v jedné vaně plné vody a mít na dvorku staveníčko se srdíčkem na dveřích. Ale každý z nás jistě zažil chvíle, kdy otočil doma kohoutkem a ono nic. Jak přemýšlel o využití každé kapky vody. Zde je malá inspirace jak můžeme šetrněji nakládat s pitnou vodou: Vodu potřebujeme stále v domácnosti, domě či na zahradě. Stále větší význam má zadržení a uchování vody dešťové, která nahradí velké množství vody pitné. Je to voda měkká, a je velmi vhodná nejen na zalévání zahrady i květin v květináčích (neobsahuje chlor a změkčovací soli, které snižují kvalitu půdy), ale můžeme v ní i prát, mýt podlahu, okna, auto, splachovat toaletu, čistit chodník atd. Nezpůsobuje tvorbu vodního kamene, který tak často snižuje životnost zařízení v domácnosti. Lépe rozpouští špínu a snižuje množství 3/2015 Velká nad Veličkou

používaného přípravku na praní, čištění a mytí. Dnes se již využívají technologie, které umožňují prát dešťovou vodou ve speciální automatické pračce. Dvojitých rozvodů potrubí v novostavbách a budování nádrží na dešťovou vodu s filtrací pomalu přibývá, tak jako třeba kořenových čističek odpadní vody z domácností. Touto vodou je pak možné zalévat. Jistě, je to určitá investice, ale dešťová voda je zadarmo, tak proč nevyužít ušetřené peníze za vodné a nákup pracích a čisticích prostředků s tím, že se nám tato investice do několika let vrátí. A k tomu všemu můžeme mít dobrý pocit z toho, že neplýtváme pitnou vodou a šetříme přírodní zdroje. V domácnosti můžeme šetřit pitnou vodu při všech činnostech. V kuchyni na mytí nádobí pořiďme myčku, která pracuje s nízkým obsahem vody. Při ručním mytí nemyjme pod tekoucí vodou (ušetříme tak i energii na ohřev vody) a oplachujme vodou studenou jen krátce, kdy při zastaveném odtoku můžeme částečně využít i vodu již použitou. Rychlovarnou konvici neplňme nadbytkem vody, kterou nespotřebujeme. Jak v kuchyni, tak v koupelně můžeme použít šetřící nástavec na vodovodní kohoutek, tzv. perlátor, který míchá vodu se vzduchem, a také jednopákové baterie. V koupelně lze použít sprchové hlavice s adaptérem (snižují nebo stopnou průtok vody), či diodovým světlem, které nám signalizuje dobu úspornosti při sprchování. Úsporné hlavice ušetří až 40% vody. Napuštěním vany při koupeli se zvyšuje spotřeba pitné vody o třetinu. Raději se tedy krátce sprchujme. Při holení nebo čištění zubů nenechávejme puštěnou vodu, ale použijme kelímek. Také při mytí rukou 17

často ve chvíli mydlení necháváme pitnou vodu zbytečně volně odtékat. Při praní v automatické pračce nepoužívejme předpírku, ale prádlo namočme, třeba do dešťové vody, nebo přímo v pračce. Po napuštění vody pračku stopněme nebo vypněme a nechme nějakou dobu prádlo odmočit ve studené vodě. Také dostatečně naplněná pračka a praní pouze při teplotách do 40° C šetří jak vodu, tak energii. Splachovače WC s možností volby úsporného spláchnutí jsou dobrou volbou, i když splachování WC pitnou vodou je v dnešní době velkým plýtváním. Ke spláchnutí lze užít jak vodu dešťovou, tak vodu z praní či sprchování. Ceny vodného a stočného se rok od roku zvyšují. Šetřeme tedy vodou. Pokud

vyschlá Velička v půlce srpna

máme to štěstí a jsme vlastníky studny, uvědomme si prosím, že to není důvod používat pitnou vodu tam, kde je to zvláště v období sucha luxusem (kropení trávníků, napouštění bazénů, zalévání zahrady atd.) Svědomí nám napoví. Je také vhodné věnovat pozornost tomu, čím vodu znečišťujeme. Jsme to my spotřebitelé, kteří určujeme svojí volbou, co se v obchodech prodává. Budeme-li se dožadovat šetrnějších prostředků, které nezatěžují prostředí k životu nám dané zbytečnou chemií, dáme sami sobě větší naději na možnost pít vodu ŽIVOU i v budoucnosti. Pár zajímavostí: Za 7 minut sprchování odteče až 100 litrů vody. Úspornou sprchovou hlavicí uspoří 4členná rodina 75 000 litrů vody za rok. Jeden kapající kohoutek může nakapat za 1 rok 1000 litrů vody. Na osobní hygienu spotřebujeme 75% z celkového množství spotřebované pitné vody. Puštěným kohoutkem odteče za minutu až 17 litrů vody. 1,1 miliardy lidí na planetě nemá přístup ke kvalitní pitné vodě. Zdroj: internet, ČR2, Veronica - ekoporadna. Jana Lipárová

Vlastivědné putování Na dvě desítky výletníků, těšících se na procházku překrásnou bělokarpatskou přírodou s odborným výkladem botanika a ochránce přírody Karla Fajmona, se s baťůžky na zádech sešlo poslední májovou sobotu na náměstí u Svatého Jána ve Velké. Po krátké úvodní instruktáži, ve které nám průvodce ve slamáku popsal plánovanou trasu a zároveň nás upozornil, že vstoupíme na území národní přírodní rezervace, a tudíž nesmíme nic trhat, se pestrá skupinka, tvořená účastníky všech věkových kategorií včetně dětí, z nichž ně18

které se sotva naučily chodit, a dvou psů, vydala směrem k Zahradám pod Hájem. Na cestu krásně svítilo sluníčko a rozehřívalo zemi, kterou ještě před pár minutami skrápěl déšť. První vlastivědné zastavení s naučným výkladem se uskutečnilo v sadu nad Svárovem, kde se pěstují ovocné stromy původních odrůd jako vzácné živé kulturní dědictví. Prohlédli jsme si louku s travami vlnícími se v lehounkém vánku a pestrým lučním podrostem, jenž je domovem mnohým vzácným živočichům. Děti do3/2015 Velká nad Veličkou

staly úkol: najít orchidej. Rozeběhly se do všech stran, ale dlouho nemohly žádnou nalézt. O to větší ovace způsobilo objevení překrásného exempláře tořiče čmelákovitého, krčícího se přímo u našich nohou. Lidově se mu říká včelička. Každý si jej chtěl prohlédnout a vyfotografovat. Dověděli jsme se, že rostlina láká hmyz tvarem květu (jeho spodní částí), připomínajícího samičku samotářské včely, a také chemicky – vůní podobnou feromonům těchto samiček (pro člověka však nepostřehnutelnou). Oklamáním toužícího samečka, který návštěvě květu neodolá, a jeho snahou o spáření si rostlina zajistí opylení. Ukázali jsme si i vítod větší, který svými purpurovými, praporkovitě seřazenými květy připomíná hřebínek. Pokračovali jsme do kopce na severovýchod. Zastavili jsme se u trsu fialovomodrých kosatců trávovitých. Každý musel před nimi pokleknout a sklonit se až k zemi, aby si mohl přivonět. Pak ho zaplavila opojná ovocná vůně. Pokud by v tom okamžiku zavřel oči, připadal by se jako ve skladu meruněk. Jako svíce se kolem tyčily vemeníky dvoulisté. Obdivovali jsme jemná bělostná květenství připomínající krajku. Popsali jsme si kozí bradu východní, která roní bílooranžové mléko při poškození. Vysvětlili jsme si rozdíl mezi černýšem rolním a černýšem hřebenitým. V zatáčce nám průvodce ukázal nenápadný hlístník hnízdák, který díky hnědavému zbarvení úplně splývá s okolím. Chybí mu chlorofyl, tudíž v jeho pletivech neprobíhá fotosyntéza. Živiny získává pomocí podzemních vláken hub z rozkládajícího se listí a lesního humusu. Za zatáčkou se nám nabídnul nový pohled na další louku ohraničenou ze všech stran lípami a jinými listnatými stromy. Tady jsme viděli další druhy orchidejí: hlavinku horskou, okrotici bílou, pětiprstku žežulník. Hojně se tu vyskytoval zvonek 3/2015 Velká nad Veličkou

rozkladitý, kterému střihli na sukýnku andělé přímo z nebeského batistu. Dozvěděli jsme se, že ty široké páskovité listy, které tak často potkáváme, patří ocúnu. Uprostřed listů se tvoří tobolka se semeny a ty se rozšiřují při senoseči. Je to vlastně pokračování vegetace rostliny po podzimním kvetení. Doposud jsem nevěděla, že při kvetení ocúnu vidíme jen menší část. Asi 2/3 květu (i reprodukční orgány) se schovávají pod zemí. Opylený přečká zimu v zemi a na jaře příštího roku vyrostou listy a vytvoří se plody se semeny. Celá rostlina je jedovatá, takže ji dobytek nespásá. Při procházce lesem si děti (i ostatní) prohlédli silně jedovatou rostlinu rulík zlomocný. Konzumace jeho na pohled lákavých plodů by znamenala jistou smrt. Myslím, že teď už si nikdo z nás rulík s borůvkami ani ničím jiným nesplete. Po krátkém odpočinku jsme se vydali směrem k Suchovu. Procházeli jsme po louce obkroužené stromy plné vstavačů mužských. O chvíli později jsme na Búrové u Su19

chova narazili na vzácné kýchavice černé. Přestože byly ještě měsíc před květem, dosahovaly nám do pasu. Jejich obrovské listy s výraznou podélnou žilnatinou připomínaly asijské vějíře. Se svou svěží zelenkavou barvou a nachově černým lemováním na okrajích listů patří kýchavice ke královnám dnešního výletu. V kaluži na polní cestě jsme potkali kuňku žlutobřichou¸ chráněný druh žáby. Na mýtině v lese na mírném mokřadu rostl suchopýr. Zdálo se nám, že právě chumelí – a to se zatím houpala ve větru jeho jednotlivá ochmýřená květenství. Jako nejvýznamnější rostlinu Podhradských luk se solitérními duby nám průvodce představil srpici karbincolistou, ovšem zatím ve stádiu poupěte. Cestou ke Kadúbku jsme byli zkoušeni, jak si pamatujeme některé druhy travám podobných ostřic, s nimiž nás průvodce během dne seznámil: vzpomněli jsme si na ostřici ječmenovitou, o. chlupatou, o. srstnatou a o. řídkoklasou. Nemohla jsem se zbavit pocitu dojetí z toho, v jak překrásném kraji žiji. Nesmírně mě překvapilo bohatství naší přírody a žasnu nad tím, kdykoli si na to vzpomenu. Náš průvodce nám totiž prozradil také to, že druhová rozmanitost Bílých Karpat je

výjimečná v celosvětovém měřítku. Vždyť v Zahradách pod Hájem roste na rozloze 5 × 5 m na 90 druhů rostlin. Celosvětové maximum na ploše 4 × 4 m – 109 druhů – bylo přitom zjištěno na Porážkách, v luční rezervaci nedaleko Vápenek. V jediném čtverečním metru zde roste 82 druhů, což je jen o málo méně než na rekordní horské louce ve střední Argentině, kde bylo na metru zapsáno druhů 89. Nemohu se nezeptat, proč takové obdarování? Napadá mě jen jedno vysvětlení: ve zdejším kraji se lidem žilo vždy těžko. Jestliže se píše, že člověk bude v potu tváře dobývat ze země chléb, zde to platilo dvojnásob. Horňáci obdělávali jen málo úživnou jílovitou půdu. Často je trápila neúroda, bída a nemoci. O našem kraji se říká ono známé přirovnání – konec chleba, začátek kamení. Myslím, že právě proto dostali Horňáci do vínku tak nádhernou přírodu, výjimečnou a vzácnou mezi ostatními světy. Při procházce v ní se potěší duše, pookřeje i zarmoucené lidské srdce, lze načerpat sílu k obnovení a naplno se radovat z díla stvoření. Děkuji, že zde je můj domov, domov nejkrásnější, darem darovaný. Hana Vachunová ve spolupráci s Karlem Fajmonem

ŽÁKOVSKÝ FOTBAL Závěrečné ohlédnutí za mladými fotbalisty, kteří ukončili své působení v žákovských kategoriích a posílí základní řady v našem dorosteneckém mužstvu TJ Kordárna Velká nad Veličkou. Tato pětice kluků již od přípravky spolu drží pohromadě a tvoří prakticky po celou dobu základní lajnu žákovské kopané. p Matyáš Martin - jako jediný brankář byl po celou dobu oporou v žákovských kategoriích a posledním ro20

kem sezony 2014/2015 taky našeho dorostu. Přejme mu, ať mu to mezi tyčemi vydrží co nejdéle. Prášek Ondřej - začínal jako obránce, ale postupem času se přesunul do zálohy a nakonec v sezoně 2014/2015 působil na hrotu a stal se naším základním tahounem a nejlepším střelcem s 11 brankami. V jarní části si vyzkoušel taky práci v dorostu i s jednou trefou. Věřím, že bude dobrým přínosem v našem dorostu. 3/2015 Velká nad Veličkou

Prachař Matěj - od začátku se zabydlel v záložních řadách, kde patřil mezi základní opory žákovské kategorie. V sezoně 2014/2015 byl jako druhý nejlepší střelec s 6 brankami našeho týmu. Rovněž si na jaře vyzkoušel dorostenecký fotbal. Tak ať se mu tam daří i jako základnímu hráči této kategorie. Krábek Kamil - během své kariery v žákovské kopané se vypracoval na velmi dobrého pravého obránce a stal se základním pilířem zadních řad. I když ho často trápily nemoci, vždy byl připraven a jako zdatný bojovník dokázal, že je na něj spoleh. Taky patří mezi ty, kteří si vyzkoušeli na jaře náš dorost, kde bude pokračovat v nadcházející sezoně. Tahle čtveřice kluků je spolu od začátku v jedné třídě v naší škole jako spolužáci i jako spoluhráči, 9 let jako správná parta kluků, které tento druh sportu pořád baví a pevně doufám, že ještě dlouho bude a budou i jako dospělí působit v naší kopané, pokud je vítr nezavane v budoucnu jiným směrem. Štipčák Matěj - jako poslední posila našeho dorostu, který i přes vleklé zdravotní problémy v posledních dvou sezonách patřil mezi základní opory zadních řad a bude rovněž přínosem našeho dorostu. Mezi největší úspěchy v jejich kariéře určitě patřilo vítězství v zimním žákovském turnaji mladších žáků ve Veselí nad Moravou o pohár starosty obce. (mezi ně patřil ještě Michal Kohút + Petr Štefánek, kteří přestoupili do FC Slovácko a Spartak Myjava). Zažili spolu hodně mistrovských zápasů a turnajů jak zimních, tak letních, někdy byly radostné, jindy z hořkou příchutí. Překonali různá zranění, nemoci a doufám, že budou všichni i nadále základními tahouny velické kopané. 3/2015 Velká nad Veličkou

Jejich cesty se rozejdou do různých škol, ale určitě se pak vždy sejdou na našem fotbalovém hřišti. Takže závěrem bych jim hlavně za sebe chtěl popřát mnoho dalších sportovních, hlavně fotbalových úspěchů v novém skoro dospělém působišti velické kopané, ať jim to kope správným směrem, brání branky a chytá tutovky. Děkuji i vedení TJ Kordárna, Kordárně plus i podpoře firmy JMR, spol.s.r.o., taky naší obci a všem rodičům, kteří své děti v tomto sportu podporují. Vždy jsou určitě vítáni zájemci, které fotbal baví a třeba i tahle parta kluků bude mít své mladé početné nástupce. Samozřejmě poděkování patří všem žákům TJ Kordárna Velká nad Veličkou, jak starším - Matyáš Martin, Prášek Ondřej, Krábek Kamil, Prachař Matěj, Miška Filip, Štipčák Matěj, Černák Radim, Janás Adam, i trio z Blatnice na střídavý start Šeda Matěj, Truska Jan, Solař Tom., tak i mladším žákům - Čajka Filip, Fajmon Jan, Maňák Lukáš (nejlepší střelec se 17 brankami), Motyčka David, Škopík Martin, Doležílek Tom., Kománek Šimon, Koželuha Matěj, Štefánek Tomáš, i dvě děvčata, která se zapojila do této hry - Křížová Erika a Turanová Michaela, Valášek David (toho času na hostování ve Slovácku),Šťastný David. Bohužel i v této sezoně několik chlapců ukončilo činnost v naší kopané. Myslím, že sezona 2014/2015 byla i přes hodně různých komplikací a překážek pro tyto kluky úspěšná a do nové jim přeju, ať se jim stále daří a fotbal je baví. Sportu zdar a fotbalu ve Velké nad Veličkou zvlášť. Prášek Miroslav, jejich trenér 21

FOTBALOVÝ DOROST 2014-15 Trenér: Ondrůš Jan Vedoucí mužstva: Handl Ladislav, Matyáš Jiří V sezóně 2014-2015 nás mužstvo dorostenců reprezentovalo v krajské soutěži skupiny „C“. Umístilo se na 8. místě ze 14 účastníků této soutěže.

Poděkování patří všem hráčům a realizačnímu týmu. Mužstvo po celou sezónu pracovalo velmi dobře a jsme rádi, že nejlepší hráči dorostu se prosadili v 1. mužstvu. (Sečkař, Rumíšek, Janás). Za celý dorost Handl Ladislav

Horní řada: Pavlica Jindřich, Kučera Jan, Janda Robin, Mikeska Milan, Ševečka František, Janás Martin, Sečkař Stanislav, Rumíšek Jan. Dolní řada: Prášek Ondra, Prachař Matěj, Matyáš Martin, Slovák Milan, Mlýnek David, Kočí Honza.

Rekordní účast na Horňácké pětadvacítce Jako na objednávku ustoupila tropické vedra a pro vytrvalce to bylo ve Velké vcelku přijatelné počasí. Běžel se 45. ročník a zapsal dva rekordy. Padl účastnický rekord – 206 startujících na všech tratích a v hlavním závodě na 25 km. Vítězem na trati 25km a v novém traťovém rekordu 1:26:28 se stal Dan Orálek z klubu Adidas Boost Team. Orálek zde vyhrál, už po třetí za sebou. Na druhého měl náskok 10 minut. Druhé místo obsadil Zdeněk Do22

kulil z Olomouce před třetím Viliamem Dinžíkem. V ženách slavila vítězstvím časem 2:02:42 Jaroslava Šlahařová z Olomouce. Start na 25km byl společný s během na 8,1 km. Přesně v 17.00 hodin vyběhlo 106 závodníků. Na trati 8,1 km vyhrál Lukáš Soural za 27:11 z oddílu VSK UNI Brno před Davidem Záhončíkem 29:28, třetí Tomáš Zavadil 29:57. Nejrychleší ženou byla veteránka Blažena Kocúriková – 3/2015 Velká nad Veličkou

34:20 z oddílu ŠK Jablonica ze Slovenska, druhá doběhla Erika Farkašová – 34:26 a třetí Jana Kadlecová - 35:10. Startovalo velké množství běžců nad

70 let. Nejstarším byl 78 letý Květoslav Hána – 8,1km za 45:51, na trati 75 letý Erich Koplinger měl čas 2:31:33!!! Radek Spazier

Nový školní rok v ZUŠ Hlavní náplní naší školy, plynoucí ze Školského zákona, je poskytování základního hudebního vzdělání. Veškeré další aktivity, pořádání koncertů nevyjímaje, jsou realizovány nad rámec poskytovaných transferů ze státního rozpočtů. I přes toto omezení se snažíme přispět 3/2015 Velká nad Veličkou

uměleckými akcemi k rozšíření kulturního kalendáře v naší obci. Jsme rádi, že nás v tomto směru významně podporuje Obec Velká nad Veličkou. V úvodu školního roku se naši žáci zúčastní natáčení dokumentu České televize o Slovácké suitě. Toto hudební dílo 23

bylo už jednou filmově zpracováno v roce 1967 Kubou Jurečkem a i tehdy se natáčení účastnili veličtí občané. Tentokrát se bude jednat o modernější verzi v režii Jiřího Šindara. Jako každoročně budeme pořádat v sále DPS každý měsíc besídky našich žáků. Koncem listopadu zahrají pedagogové na tradičním Učitelském koncertu. Jeho termín však letos nově spojíme se svátkem sv. Cecílie, patronky muzikantů. V návaznosti na spolupráci se ZUŠ Myjava a Střední školou Strážnice, která se nám osvědčila v minulém období, plánujeme i na tento školní rok koncertní vystoupení a výstavu fotografií. Specifickou kapitolou jsou vystoupení našich dvou cimbálových muzik. Mohli jste se s nimi setkat na řadě akcí, o prázdninách například na Horňáckých slavnostech

a Ozvěnách Horňácka, v nejbližší době je čeká vystoupení na Slavnostech vína v Uherském Hradišti. Budeme rádi, když nás podpoříte svou účastí na koncertech. Pro naše žáky je to nejlepší forma motivace a také určité ocenění činnosti, kterou Základní umělecká škola vytváří. Petr Pavlinec, ředitel ZUŠ Velká nad Veličkou

VÝUKA HRY NA DECHOVÉ HUDEBNÍ NÁSTROJE Zájemci o výuku hry na dechové hudební nástroje, žesťové (plechové) a dřevěné se mohou přihlásit k výuce u p. Tomáše ŠTEFÁNKA ve Velké nad Veličkou 569 osobně nebo na tel.: 607 651 507. Výuka bude probíhat individuálně, po vzájemné dohodě.

Knihovna má nové prostory V souvislosti s plánovanou rekonstrukcí kulturního domu byla knihovna koncem června přestěhována do budovy základní školy. Knihovnu najdete na staré budově, využijte vchod vedle pamětní desky Martina Miškeříka a zvoňte na označený zvonek. Kvůli menším prostorám knihovny 24

bylo nutné přestěhovat jen část knihovního fondu. Knihy, které zůstaly na kulturním domě, budou vždy po domluvě přineseny. Chtěla bych poděkovat žákům základní školy a jejich pedagogům za pomoc při stěhování knih. Moc Vám všem děkuji. Věra Prachařová, knihovnice 3/2015 Velká nad Veličkou

!!! SOUTĚŽ !!! Poznáte, která část Velké nad Veličkou je na historické fotce? Pokud jste poznali, o kterou část obce se jedná, neváhejte a napište nám. Ze správných odpovědí bude vylosován výherce, který obdrží tričko s obecním znakem. V odpovědi uveďte co nejpřesnější popis místa, své jméno a telefonní číslo. Psát můžete na mailovou adresu [email protected] nebo odpovědi házet do krabičky, která bude umístěna na okénku podatelny OÚ a viditelně označená heslem „soutěž o tričko“. Uzávěrka soutěže – 30. září. Losování proběhne 1. října 2015. Výherce telefonicky zkontaktujeme, výsledek soutěže i správná odpověď budou zveřejněny v zimním čísle Zpravodaje. Na minulou otázku letní soutěže se nám sešlo 12 správných odpovědí, při losování se štěstí usmálo na paní Renátu Pytlovou. Na fotce je výherkyně se svou dcerou, která ji do soutěže přihlásila. Gratulujeme! Správnou odpověď bychom nevyjádřili lépe, než to udělal pan Josef Holčík, proto necháme promluvit jeho: „Jedná se o dům č. 100 vedle Vernerovy hospody, majitele Jana Pavlátky – magistra. Kulaté znamení používali holiči a kadeřníci. První dveře byl holič a kadeřník Holčík, potom vchod do dvora, dál potom cukrárna a švec, směrem vpravo od sloupu ulička ke kostelu. ... V roce 1937 jsem se tam narodil. ...“ Děkujeme panu Holčíkovi za krásný dopis.

Toto byla červnová hádanka


a tak to místo vypadá dnes – na místě zmíněných domů je parčík 25

Co se děje v okolí 19. 9.

Fouká vítr ze strnišť/ Kuželov/ zábavně naučný pořad pro celou rodinu

19. 9.

ReFRESH Jam/ Veselí n. M./ snowboardová a lyžařská y exhibic

19. – 20. 9.

Hody/ y Nová Lhota

20. 9.

Krojovaná j pouť na Žerotín/ ze Strážnice

24. 9.

KineDok: Kauza Cervanová/ Veselí n. M.

25. 9.

Cimbálovýý večer/ hotel Hájj

26. 9.

20. výročí ý sborečku žen z Lipova/ Lipov

26. 9.

Velká drakiáda/ Strážnice

26. 9.

Cyklovýlet y ý pro zdraví/ z Veselí n. M.

26. a 27. 9.

Slavnost jablíček/ j Blatnice

20. 9.

Blatnické vinobraní

20. 9. – 11. 10.

Dan Trantina/ Veselí n. M./ výstava ý akademického malíře

27. 9. – 25. 10.

Dílo Františka Šímy/ y Veselí n. M./ výstava ý fotografi g í

27. 9. – 28. 9.

Výstava ovoce, zeleniny a květin/ Vnorovy

Podrobnější přehled akcí naleznete na www.tic-veseli.cz a stránkách jednotlivých obcí

Informace

Redakce zpravodaje uvítá vaše příspěvky nebo návrhy – co vás zajímá, co chcete vědět nebo sdělit občanům. Své připomínky, návrhy či sdělení můžete posílat mailem na adresu [email protected] nebo poštou na adresu: Kulturní komise, Obecní úřad, 696 74 Velká nad Veličkou. Uzávěrka příštího čísla je 25. listopadu 2015.

Zpravodaj Obce Velká nad Veličkou 151, IČO 00285447, název zpravodaje: Velický zpravodaj (vychází 4 x ročně), vydání září 2015, ev. číslo periodického tisku: MK ČR E 21709, odpovědný redaktor: Radek Spazier ([email protected], tel: 518 670 681), zpravodaj vydává Obec Velká nad Veličkou. Redakční rada: R. Spazier, I. Janošková, L. Mikáč Sazba a tisk: Tiskárna Brázda, www.tiskarnabrazda.cz 26


Indiánský dětský den

Vlastivědné putování - suchopýr

Foto z HS Josef Tymonek

Zastupitelstvo a rada obce Velká nad Veličkou

Recommend Documents