Zastupitelstvo a rada obce Velká nad Veličkou

2015/4

Zpravodaj Velká nad Veličkou

Barevné fotografie z natáčení videoklipu Była svaďba, była a setkání u vánočního stromu: Petr Pavlinec a Musica Foklorica

Vážení občané, přiblížil se čas vánoční a taky uplynul rok od minulých komunálních voleb, kolem nichž byla v naší obci velmi vyhrocená atmosféra. Nechci se k povolebnímu období vracet – dopadlo to, jak dopadlo, obecní kára se musí táhnout dál. Za mou osobu mohu pouze konstatovat, že se snažím pracovat stejně zodpovědně, jako v minulých volebních obdobích a že celková prosperita naší obce byla vždy a stále je mým prioritním cílem. Jsem rád, že se s touto skutečností ztotožnila (alespoň podle mého názoru) i velká většina členů současného zastupitelstva obce. Myslím si, že rok 2015 byl pro naši obec především investičně úspěšný. Došlo i na komunikace a chodníky. Pro korektnost je nutno sdělit, že hlavní letošní investiční akce Rekonstrukce kulturního domu, Zateplení DPS a Rekonstrukce silnice III/49912, byly z větší části připraveny za přecházejícího zastupitelstva obce. Snažíme se informovat. Ne jenom

hlášením v místním rozhlasu. Každý obyvatel má možnost se prostřednictvím obecních internetových stránek seznámit se zápisy z rady obce a zastupitelstva obce, ve kterých je činnost obce a obecních orgánů dostatečně popsána. Přesto rád poskytnu každému zájemci v rámci mých časových možností informace, o které požádá. Jsem příznivcem dialogu z očí do očí a ne facebookových rádoby kritických výlevů, které jsou většinou mimo realitu. Dovolte, vážení občané, abych Vám jménem všech členů zastupitelstva obce popřál hlavně hodně zdraví, štěstí a spokojenosti do dalšího roku. Vinšuju Vám šťastné a vesełé svátky vánoční, Krista Pána narození, na statečku rozmnožení, co ste si od miłého Pána Boha vyžádali predně zdraví, pokoj svatý a po smrti nebeské království. Jiří Pšurný, starosta

Zastupitelstvo a rada obce Velká nad Veličkou INFORMUJÍ  O aktuálně probíhajících stavebních akcích a opravách. Dle smlouvy, kterou uzavřela obec s firmou Strabag, bude ještě v roce 2015 položen asfaltobetonový povrch na silnici k nádraží. „Černý chodník“ byl opraven v těchto dnech. Pro plánovanou rekonstrukci starého obecního úřadu – prozatím se jedná o opravu střechy – bylo osloveno 5 firem. Z nich tři podaly nabídku a ve výběrovém řízení se z uchazečů na prvním místě umístila firma Kučera plus, s.r.o. 4/2015 Velká nad Veličkou

 O přidělování bytů v DPS. Z důvodu zpřehlednění a se snahou o podchycení průběžně aktuálních informací byl upraven systém, podle nějž se žadatelům přidělují byty na DPS. Seznam žadatelů bude aktualizován jedenkrát za rok na základě vyjádření žadatelů. Jako podklad pro rozhodnutí o přidělení bytu slouží bodové ohodnocení vyplněného dotazníku společně se sociálním šetřením. Bližší informace mohou zájemci získat na obci u sociální 3

pracovnice Mgr. Jany Tomčalové nebo u místostarostky obce MUDr. Jarmily Štefánkové. Žadatelé, kteří již mají podanou žádost z dřívějška, budou obcí osloveni.  O výsledku rozboru hospodaření obce. Firma Cityfinance provedla na základě objednávky podrobný rozbor hospodaření obce za posledních 10 let. Na stupnici, kterou se finanční zdraví subjektu hodnotí, jsme dosáhli druhého nejlepšího stupně. Jediným rizikem pro další vývoj je úbytek obyvatel v obci.  O výsledku burzy energií. Obec se zúčastnila burzy energií a vysoutěžila pro dodávky plynu a elektrických energií ceny výhodnější v řádech desítek procent.

 O návštěvě v partnerském městě. Počátkem listopadu navštívili žáci Masarykovy ZŠ v doprovodu čtyř učitelů a dvou zástupců obce Nowy Dwór Gdaňski, aby se zde zúčastnili sportovního turnaje, který pro svá tři partnerská města toto polské město pořádá. DĚKUJÍ  Všem pořadatelům a dobrovolným organizátorům akcí, které se v průběhu roku 2015 uskutečnily.  Občanům, kteří se na zastupitele a na pracovníky obecního úřadu obraceli s podněty a dotazy. Zastupitelstvo a rada obce Velká nad Veličkou

Była svaďba, była Život na Horňácku, dnešním moravsko-slovenském pomezí a obecně ve střední Evropě v 16. a 17. st. značně ovlivnil opakovaný vpád osmanských vojsk. Tato nepřehledná politická situace vznikla jako důsledek bitvy u Moháče (1526) v níž zahynul český a uherský král Ludvík Jagelonský. Turci následně obsadili a vyplenili Uhry a v roce 1528 došlo k přímému konfliktu s Habsburky. V různých etapách těchto vojenských střetů došlo k dobytí části dnešního Slovenska a Rakouska. Nestabilní situace trvala až do roku 1699, kdy byl podepsán Karlovacký mír, jímž byla oficiálně ukončena válka mezi Rakouskem a Osmanskou říší. Během nájezdů osmanských vojsk za hranice obsazeného území došlo k mnoha masakrům civilního obyvatelstva. Kopec Strážná hůrka je jedním z němých svědků těchto událostí. Nutno poznamenat, že k tragickému průběhu nájezdů částečně 4

přispěla i kolaborace místních obyvatel. Na tyto historické skutečnosti odkazuje mnoho dobových zápisů, textů písní, pověstí a dalších artefaktů dochovaných na Moravě a Slovensku. Nakonec i rozšíření jmen jako Turek, Tureček, Kománek na Horňácku odkazuje na tuto nelehkou dobu zcela jednoznačně. Była svaďba, była je píseň migrující po značně rozsáhlém území střední Evropy. S jejími variantami se můžeme setkat například v zápise od B. Bartóka (Slovenské ľudové piesne) , ale i v Horňáckém zpěvníku sedláckých J. Miškeříka či v zápisech P. Popelky (Příběhy v písních vyzpívané). Jednu verzi této balady vybral D. Holý na CD Nejen zahrádečky; zde se ale jedná o dějově odlehčenou variantu, končící značnou náklonností kněze k ženám. Původní text této písně mě natolik zaujal, že jsem přemluvil D. Holého k nahrání ještě druhého, rozšířeného snímku, a to v původní vari4/2015 Velká nad Veličkou

antě s tragickým závěrem. Textově jsem vycházel z výše uvedených sbírek. Jelikož se jedná o velmi výpravnou píseň, rozhodli jsme se s Musikou Folklorikou o její zpracování v podobě videoklipu. Po velkých přípravách jsme se v polovině listopadu pustili do nahrávání obrazové části klipu. Akce se účastnilo téměř 70 účinkujících, podpořili nás také profesionální herci Sergej Sanža a Filip Chlud a rodilý Turek Selçuk Doğru. Dále hrály členky ženského sboru Oskoruša s tanečníky, členky ženského sboru z Velké nad Veličkou, členové souboru Kužełovjan a mnoho dalších osob

z Horňácka, děti ze ZUŠ nevyjímaje. Scénáře a režie se ujala opět Šárka Hánová, kameru ovládal zkušený Pavel Vrága. Děkujeme všem účinkujícím za trpělivost při natáčení a za zapůjčení rekvizit. Děkujeme také J. Vysloužilovi, L. Lukácsovi, I. Urbánkovi a Obci Velká nad Veličkou za propůjčení objektů k natáčení. Děkujeme rovněž L. Karáskovi za zapůjčení koně a proškolení „Turka“ k jezdecké scéně. Petr Pavlinec, Musica Folklorica Pozn: barevné fotografie z natáčení klipu jsou na obálce zpravodaje.

Jubilantka Eva Minksová Vyšívání patřilo a dosud do určité míry ve Velké nad Veličkou a na Horňácku vůbec patří k tradičním rukodělným technikám, jimiž si ženy dokázaly velmi zručně, pěkně a vkusně zdobit krojové součástky. Vyšívání dříve patřilo k základním dovednostem téměř každé horňácké ženy či dívky. Od malička je do tajů této tradiční technologie zasvěcovaly starší ženy z příbuzenstva – mamičky, tetičky či babičky, aby si děvčata uměla starobylou horňáckou výšivkou na počítanou nit vyšít rukávce, límce, formy na fěrtoších náročně vyšívané přes vrapy nebo aby uměly svým mužům, tatíčkům, mládencům nebo později synům a vnukům vyšít košile či šátečky do kalhot. K nevýznamnějším z nich bezesporu patří Eva Minksová, která se v prosinci letošního roku dožívá životního jubilea. Narodila se 11. prosince 1940 ve Velké nad Veličkou. Ke své rodné obci i regionu bohatého na tradiční lidovou kulturu má hluboký vztah, který se projevuje především celoživotním zájmem o jeho 4/2015 Velká nad Veličkou

tradiční hodnoty. Rodinné prostředí i místo, kde prožila celý život, se výrazně podílely na vytváření její osobnosti i její zájmové orientace. Pro oslavenky5

ni to byla především horňácká výšivka, s níž se přirozeně setkávala od dětských let. Eva Minksová, jež umělecké nadání a lásku k lidové kultuře rodného kraje zdědila po svých předcích. Pochází ze starousedlického velického rodu Supů, kde se u mnohých příslušníků rodiny objevovaly umělecké vlohy. Projevily se především u jejího strýce, akademického malíře Karla Supa, nebo u tatínkovy sestřenice, spisovatelky Alžběty Turečkové – Čambalové, či u sestry Heleny Halířové, profesorky operního zpěvu. Tatínek, Cyril Sup, pocházel z pěti dětí - kromě nejstaršího bratra Karla měl také bratra Josefa, učitele matematiky a fyziky, on sám byl rovněž matematicky nadaný a velmi činný a aktivní ve spolkovém a společenském životě obce, mladší bratr Jan uplatnil své technické předpoklady jako stavební projektant. Nejmladší ze sourozenců byla sestra Anna, provdaná Hlubíková, jejíž manžel za druhé světové války bojoval v Anglii a po návratu byl stíhán komunistickým režimem. Jeho busta a pamětní deska je umístěna na základní škole v Lipově. Uměleckým nadáním je obdařen i syn vyšívačky, Miroslav Minks, akademický sochař, primáš horňácké muziky. V tatínkových šlépějích pokračuje i jeho syn a vnuk Evy Minksové, Jan Minks, výtvarně nadaný zpěvák, muzikant a také primáš. Výtvarné a hudební vlohy projevuje i vnučka Anička Minksová. Eva Minksová se s vyšíváním seznamovala již od dětství u své maminky Kateřiny, rozené Brablcové. Ve vzpomínkách se ráda vrací do tohoto idylického životního období, kdy se u nich doma scházely místní tetičky a sousedky ke společnému vyšívání a besedě, a to především v adventním zimním čase, kdy nebylo tolik práce na poli a v hospodář6

ství. Jak pamětnice uvádí, bylo zvyklostí, aby do nového roku maminky dětem pořídily a vyšily novou oděvní součástku. S nezapomenutelnou atmosférou tradiční rodinné a vesnické pospolitosti těchto společných setkání, při nichž se nejen vyšívalo, ale i vyprávěly různé historky a zpívalo množství písniček, se pojí její první vyšívačské zkušenosti. V osmi letech zhotovila Eva Minksová pod dohledem maminky svůj první vzorník, v němž se učila základní stehy, vzory i jejich kombinace. K jejímu prvnímu výrobku patřila horňácká krojová košile, kterou tehdy dvanáctiletá Evička vyšila svému tatíčkovi. Podařilo se jí to natolik, že u vyšívání mužských košil již zůstala, a časem je začala zhotovovat na zakázku i pro své okolí. Osobní život vyšívačky však nebyl příliš jednoduchý. Do osudů její rodiny negativně zasáhly především neblahé okolnosti padesátých letech 20. století. Dolehly nejen na jejího tatínka, ale i pozdějšího manžela Miroslava Minkse, který ještě jako vysokoškolský student komerčního inženýrství v Bratislavě byl zatčen, a ve vězení strávil deset let. Tatínek výrobkyně odmítal vstoupit do tehdy zakládaného státního statku, byl na něho proto činěn stále větší nátlak. Nejtěžší okamžik pro rodinu nastal, když byl tatínek uvězněn, majetek na hospodářství zabaven, a rodina tak zůstala bez životních prostředků. Eva Minksová oceňuje především pomoc sousedů, kteří tehdy projevovali materiální i morální solidaritu. Tyto životní okolnosti měly vliv a důsledky i v jejím dospělém věku - jako dceři, a posléze i manželce, politického vězně se jí dlouho nedařilo najít zaměstnání. Později určitou dobu pracovala jako švadlena v provozovně Moravské ústředny v nedalekém Lipově, ale po sňatku s Miroslavem Minksem, kdy se 4/2015 Velká nad Veličkou

jim postupně narodily čtyři děti, zůstávala v domácnosti a věnovala se s láskou své rodině. Od roku 1974 začala pracovat pro Ústředí lidové umělecké výroby (ÚLUV), kde ocenily její vynikající vyšívačské zkušenosti. Při práci pro ÚLUV výrobkyně uplatňovala techniku horňácké výšivky na počítanou nit na základě návrhů výtvarníků v nových dezénech a výrobcích i tradiční vzory v tradičních barevných kombinacích na ubrusech, polštářích i jiných bytových doplňcích, ve své době žádaných. V ÚLUV působila Eva Minksová až do odchodu na penzi. Vyšívat však nikdy nepřestala, a zabývá se touto činností dosud, přestože archaický typ horňáckého vyšívání je velmi náročný na provedení, trvá desítky i stovky hodin, než vznikne tradiční geometrický ornament sestavený z jednotlivých motivů dle fantazie vyšívačky, místně nazývaných např. – na sekáčky, na ružu, na půlruže, na krpadla, na makový vršek apod., uplatňují se i další

4/2015 Velká nad Veličkou

náročné techniky vyšívání – ažury a prolamování. Košile jsou nejčastěji vyšívány sice technicky jednodušším typem stehu - křížkem, ale drobná výšivka v husté struktuře jemného plátna činí tento typ ornamentu velmi náročný, vyžadující od vyšívačky velkou trpělivost, zkušenost a zručnost. Formičkový stehový nebo křížkový vzor s hlavními motivy rostlinnými či na ptáčky je rozpočítáván na sedm, devět a někdy, u parádnějších svatebních košil, i jedenáct stehů. Eva Minksová jich za celý svůj život vyšila nespočet a chuť do této náročné práce ji neopouští ani nyní. Její výšivky se vždy vyznačovaly a vyznačují vysokou kvalitou techniky provedení, je proto přirozené, že během svého profesního života získala výrobkyně mnohá ocenění z výstav a soutěží u nás i v zahraničí, včetně obdržení titulu Mistryně lidové umělecké výroby a v roce 2008 jí byl z rukou ministra kultury udělen titul Nositel tradice lidových řemesel. V zahraničí

7

výrobkyně pravidelně prezentovala své vyšívačské umění například v nizozemském Naardenu, téměř každoročně se účastní celoevropské výstavy tradičních lidových výrobků v polském Prudniku, její výšivky byly v rámci putovní výstavy výrobců oceněných titulem Nositel tradice lidových řemesel prezentovány například v roce 2008 ve Francii – v Paříži, v roce 2009 v polské Varšavě nebo v belgickém v Bruselu. U nás mohli návštěvníci obdivovat její tvorbu v muzeích v Hodoníně, Uherském Hradišti, v Luhačovicích, v Klatovech, v Muzeu lidových staveb Vysočina na Veselém Kopci, ve Strážnici, ve Veselí nad Moravou, v Krásné jizbě v Brně i jinde, a samozřejmě také v rodné Velké nad Veličkou. Pravidelně prezentovala své umění ve strážnickém Muzeu vesnice jihovýchodní Moravy v rámci programů Dny řemesel pro školy, během vánočních pořadů Radujme se, veselme se… i v rámci Mezinárodního folklorního festivalu, dále se účastnila prezentačních programů, např. v muzeích v Uherském Hradišti či Hodoníně. Návštěvníky akcí vždy dokázala zaujmout svým poutavým a poučeným výkladem nejen o tajích vyšívání, ale i o tradičním způsobu života na vesnici. S tehdejším Ústavem lidové kultury ve Strážnici spolupracovala také při filmovém natáčení, dokumentování techniky horňáckého vyšívání na počítanou nit ve IV. dílu 2. části unikátního videoprojektu Lidová řemesla a lidová umělecká výroby v České republice – Textilní techniky. Horňácké vyšívání prezentovala také v České televizi Praha v oblíbeném dětském Edův pohádkový balík. Do tohoto pořadu Česká televize natočila později o Evě Minksové a jejím rodinném zázemí i krátký samostatný medailon. 8

Eva Minksová je nejen pro své vyšívačské umění v okolí vyhledávanou výrobkyní, ale je také vynikající znalkyní horňáckého kroje a sběratelkou tradiční výšivky a vyšívaných krojových součástí. Snaží se tak pro další generace zachovat staré, dnes již vzácné výšivky, které jsou jí zároveň inspirací pro vlastní tvorbu. Ve svém domě je ochotná přijmout všechny zájemce a odborníky od nás i ze zahraničí a uspořádat pro ně prezentaci výšivek, o nichž dokáže mluvit se zaujetím sobě vlastním. U ní doma tak její nádherné výšivky obdivovaly například skupiny zájemců až z dalekého Japonska nebo Finska. Kromě vyšívání má jubilantka vztah a obdiv ke všemu krásnému – hudbě, výtvarnému umění i jiným tradičním rukodělným technikám. Ráda zpívá, a horňácká pěsnička k jejímu životu vždy neodmyslitelně patřila. Byla dlouholetou členkou velického ženského sboru, podobně jako její manžel členem velického mužského pěveckého sboru. Oslavenkyně je nejen vynikající vyšívačkou, ale i vstřícným, společenským a přátelským člověkem, ochotným vždy každému pomoci, podobně jako byl osobně statečným, hodným a vlídným člověkem i její zesnulý manžel – Miroslav Minks, kterého ve svém životě velmi postrádá a jenž jí byl vždy pevnou oporou. Eva Minksová je prostě nepřehlédnutelnou osobností nejen své obce, ale i horňáckého regionu, který skvěle reprezentuje u nás i v zahraničí. Nezbývá, než oslavenkyni popřát především pevné zdraví, stálý životní optimismus a energii do další práce, ať ji stále baví vyšívat, ať ji stále baví život a neopouští krásný vztah a láska k rodnému Horňácku, Velké nad Veličkou, k její tradiční kultuře. Olga Floriánová 4/2015 Velká nad Veličkou

Slovácká suita Horňácko dlouhodobě přitahuje umělce různých žánrů. Inspiraci pro svá díla zde čerpal například Leoš Janáček, Alois Hába, Bohuslav Foerster, Vítězslav Novák, bratři Mrštíkové, Jiří Mahen a další. Mezi nejznámější hudební skladby inspirované Horňáckem patří Slovácká suita pro malý orchestr, opus 32 z roku 1903 (s částmi V kostele, Mezi dětmi, Zamilovaní, U muziky, V noci), vycházející ze zážitků Vítězslava Nováka ve Velké nad Veličkou a Javorníku. O tom, že byl Novák fascinován živým folklorem, svědčí i poznámka v jeho pamětech (O sobě a o jiných), ve které zmiňuje: „Nemohu nikdy dosti děkovat šťastné náhodě, která mě … v krásná ta místa přivedla a položila tak základy k mému hudebnímu moravismu.“ Filmového zpracování se Slovácká suita dočkala již v roce 1966 v režii Kuby Jurečka. Jde o zajímavý černobílý snímek zachycující kromě jiného i spoustu již zaniklých reálií na Horňácku. V letošním roce probíhá natáčení dalšího dokumentu na toto téma. Režie se ujal Jiří Šindar, žák již zmíněného K. Jurečka. Natáčení se tentokrát uskutečnilo na různých místech


Slovácka a účastnilo se ho několik hudebních a tanečních skupin. Z Horňácka to byla například Musica Folklorica s Martinem Prachařem a sborem Oskoruša. Počátkem listopadu proběhlo natáčení

9

i v ZUŠ Velká nad Veličkou. Pásmo sedláckých zahrála cimbálová muzika ZUŠ pod vedením Martina Slováka, klavírní výňatek z části Mezi dětmi zahrála čtyřručně Johana Prachařová s Monikou Frantovou. Výsledný dokument bude vysílat Česká televize o Velikonocích 2016. Folklor patří mezi jeden z hlavních „vývozních artiklů“ Horňácka, který na rozdíl od mnoha pomíjivých věcí současnosti neztrácí na hodnotě ani po letech.

Investice do jeho udržování a rozvíjení se jistě vyplácí, přestože je to činnost často obtížná a organizačně nelehká. Jsem rád, že i hudebními aktivitami v ZUŠ Velká nad Veličkou můžeme přispět k propagaci Horňácka a jeho kulturního odkazu na celostátní úrovni a ukázat, že i mladá generace Horňáků dokáže být inspirací stejně velkou, jako to bylo v dobách L. Janáčka a V. Nováka. Petr Pavlinec, ředitel ZUŠ

Koncert učitelů ZUŠ Svátek patronky muzikantů oslavili učitelé velické ZUŠ stylově – koncertem. V pestrém hudebním programu se představili jak oni sami, tak jejich hosté ze ZUŠ Veselí nad Moravou a ZUŠ Uherský Ostroh, kromě toho vystoupila i hudební tělesa, v nichž účinkovali žáci či přátelé školy. K přátelské a pohodové atmosféře hudebního večera jistě přispělo i vnímavé publikum, které jednotlivé výkony oceňovalo bouřlivým aplausem.

10

Tradice učitelských koncertů byla po menší pauze před čtyřmi lety znovu obnovena a termín byl nově posunut k 22. listopadu, kdy slaví svátek sv. Cecílie, patronka duchovní hudby, muzikantů, zpěváků, básníků, řemeslníků zhotovujících hudební nástroje a slepců. Koncert učitelů tedy odstartoval nejen sérií vánočních besídek, které v prosinci pořádá ZUŠ Velká nad Veličkou, ale i řadu adventních a vánočních vystoupení v obci i v regionu. Petr Pavlinec, ředitel ZUŠ


Setkání u vánočního stromu Již v loňském roce se vánoční strom rozsvěcel za účasti veřejnosti, autorem myšlenky a spoluorganizátorem akce byl pan Antonín Vrba. Před samotným rozsvícením tehdy vystoupily děti z MŠ a strom, stejně jako letos, pocházel ze zahrady rodiny Vrbovy. Zdálo se nám, že by bylo fajn, kdyby se při příležitosti rozsvěcení stromu sešlo více lidí a měli možnost nejen si poslechnout hudebně-pěvecký program, ale také se něčím dobrým zahřát, koupit si něco pro radost, popřípadě pořídit hezký vánoční dárek. Přestože pršelo, na setkání přišlo velké množství občanů. Prodej občerstvení a vánočního zboží probíhal od 16 hodin,

v 16:30 začal kulturní program. Nejprve vystoupily děti ze ZUŠ a skoro 40 dětí z Veličánku, poté byl rozsvícen strom a zazpívaly sbory dospělých – nejprve ženský, pak mužský a závěrečnou koledu zpívali všichni. Zájem byl o kyselicu, teplé nápoje i drobné dárkové předměty. Mezi prodávajícími se svými výrobky prezentovaly také nejmenší děti z kroužku kreativních prací. Naším záměrem bylo pokusit se vytvořit novou tradici – příjemné setkání na náměstí vždy o začátku adventu. Zdá se, že díky všem - veřejnosti, vystupujícím, prodávajícím, pracovníkům obecního úřadu i dobrovolným spolupracovníkům, by se to mohlo podařit. Kulturní komise

Malý pranostikář 21. prosinec – sv. Tomáš

Přišel svatý Toma, nejlépe je doma.

24. prosinec – Adam a Eva

Na Štědrý večer hvězdičky – ponesou vajíčka slepičky.

25. prosinec – Boží hod

Když na Boží hod prší, sucho úrodu naruší.

28. prosinec - Mláďátka betlémská

O Mláďátkách den se omlazuje.

1. leden - Nový rok

Na Nový rok déšť – o Velikonocích sníh.

17. leden – sv. Antonín

Na svatého Antonína dáme maso do komína.

22. leden – sv. Vincenc

Když se Vincenc sluní, sudy vína plní.

2. únor – Hromnice

Na Hromnice o hodinu více a zimy polovice.

3. únor – sv. Blažej

Na svatého Blažeje pije skřivan z koleje.

6. únor – sv. Dorota

Svatá Dorota v rychlém běhu přinášívá nejvíc sněhu.

16. únor – sv. Juliána

O svaté Juliáně připrav vůz a schovej sáně.

Vybrali jsme z Malého pranostikáře Kláry Trnkové a Jiřího Trnky 4/2015 Velká nad Veličkou

11

Kolik sněhu bylo o Vánocích Vá n o č n í svátky jsou v našich zeměpisných šířkách spojeny s představou zimního počasí, podporovanou např. obrázky J.Lady. Naše každoroční zkušenost je však jiná. V naší vesnici se po mnoho de-

setiletí pořizuje měření srážek. Některé ze vzácných rukopisů se podařilo restaurovat a data digitalizovat. Podívejme se, jak vypadaly vánoce v náhodně vybraných letech. Obrázky ukazují výšku sněhové pokrývky a množství a typ srážek v posledním týdnu roku. Hvězdička představuje sníh, kolečko déšť, hvězdička s kolečkem déšť se sněhem, trojúhelník ledové krupky.

Zasněžené Vánoce byly i v minulosti spíše výjimkou. Pokud sněžilo, jen málo nebo padal déšť se sněhem, v roce 1932, kdy žádný sníh nebyl, padaly ledové krupky. Na sníh bohatý byl jen rok 1961, jednalo se ale zřejmě o mokrý sníh, soudě podle deště 27.12. V roce 1994 přišla po vánočních svátcích obleva a sníh roztál. Jedině rok 2007 byla stabilní sněhová pokrývka s mírným sněžením. Vypadá to, že J.Lada buď čerpal z vyprávění rodičů nebo z něko-

lika málo zimních Vánoc, které mu tím více uvízly v paměti. Anebo v Hrusicích panují jiné klimatické podmínky, než v podhůří jihomoravských hor. Měření se týkají stavu ve Velké, (300 mnm), ve vyšších polohách mohla být situace odlišná. Nulová pokrývka také neznamená, že sníh nebyl vůbec, na měřicím místě jeho výška nebyla měřitelná. Data pocházejí z rodinného archivu rodiny Krchákovy, za jejichž poskytnutí redakce časopisu děkuje.

12


Novinka ze ženského sboru Oku pozorného diváka nemohlo uniknout, že v řadě zpěvaček ženského sboru se začala objevovat nová tvář. Před rokem mezi nás přibyla zpěvačka Zdenka Krejčová. Bez sebemenších problémů se začlenila. Pro její milou a skromnou povahu si ji všechny ženy hned oblíbily a stala se také naší kamarádkou. Má za sebou rok perného učení se spousty pěsniček, zvykání si na dialekt a řadu vystoupení. Pořídila si vlastní horňácký kroj. A opravdu jí moc sluší. Chtěla jsem vědět, jak tuto dobu prožívala a jak se na to dívá zpětně. Dovolila mi nahlédnout pod pokličku svého vnitřního světa. O její zajímavé vyprávění bych se ráda podělila se čtenáři velického zpravodaje. Samozřejmě


s jejím souhlasem. Uvařte si kafíčko nebo šálek čaje a pojďte na kus řeči. Zdeni, prozraď mně, co tě přivedlo do ženského sboru? Vstup do ženského sboru pro mne znamená splnění tajného snu. Celý život jsem si přála zpívat. A tady na Horňácku má touha zesílila. Vybrala jsem si ženský sbor, protože zpívá krásné, až do morku kostí jímavé, lidové pěsničky. Líbilo se mi jejich citlivé podání i přednes v čistotě horňáckého dialektu. Ženy zpívají s láskou a to na mě působí jako balzám na duši. Máš už dřívější zkušenosti se sólovým nebo sborovým zpěvem? Ano, zpívala jsem od mala. Nejprve v dětském sboru a později jsem zabrousila k folku a country muzice. Od folku je to

13

krůček k folkloru a ten ve Velké žije. Jak vzpomínáš na začátky ve velickém sboru? Začátky ve sboru byly úžasné. Ode všech se mi dostalo milého přijetí. A měla jsem pocit, že jsem si jen na chvilku od zpívání odskočila. Každou středu se moc těším na vyprávění ve velickém nářečí a na nepřeberné množství písniček, které ženy umí. Fascinuje mě, s jakou energií nacvičují písničky, pásma i celé programy. Obdivuji, s jakým elánem vystupují ve věku 60 i 70 let. Patří to nedílně a přirozeně k jejich životu. Máš už svoji nejoblíbenější pěsničku? Mám. A ne jednu. Nejvíce mě dostala pěsnička „Šohajku, duša má“. Velmi ráda poslouchám duet sborů „Sobotěnka s nedělú“ z hudebního nosiče Około téj Velkéj. Co si oblékáš ze všeho nejraději? Nejlépe se cítím v šatce hore konce. Působí velmi žensky. Zdobí ji překrásná výšivka. Bílá barva kolem obličeje dodává slavnostní ráz. Na Horňáckých slavnostech jsi účinkovala v hlavním sobotním pořadu „Była vojna turecká“ a ve vzpomínkovém programu na Fňukalovém. Jak jsi to prožívala? Na Horňáckých slavnostech mě pořádně potrápilo horké počasí, které zvýšilo náročnost vystoupení odpoledne na Fňukalovém. Nakonec i tam převládla dobrá nálada. Programy na Hůrce znamenají velký svátek horňáckého folkloru, kdy se dokořán otevírá truhlice s nashromážděnými nemateriálními poklady věků a spustí se proud pěsniček, muziky, tanců, zvyků, tradic a vyprávění s takovou silou, která nemá v celém širém světě – dovoluji si tvrdit – obdoby. Lidové kultuře se do hloubky věnují všechny věkové kategorie. To obdivuji. Viděla jsem velké a upřímné nadšení ve tvářích účinkujících s jakým 14

vstupovali na scénu. Vnímala jsem tu hrdost na rodný kraj, která jim plane v hrudi. Úplně mě to uchvátilo. Celé jsem to prožívala velmi emotivně, s pocitem jisté posvátnosti. Horňácké jsou plné lásky i tragična – všeho toho, co prožívali lidé dávno v minulosti – podobně jako i my dnes. Dříve si ale lidé byli blíž, komunikovali spolu, pomáhali si. Sdíleli se a o tom všem se vyjadřovali v písních a hudbě. Současný člověk toto hledá, neboť mu to chybí. Touží po lidskosti. Zachytit hodnoty. Prožít neopakovatelnost. Za tímto klenotem lidé neváhají přijet z dálky, z celé České republiky, aby mohli nasát tu atmosféru. Do krásné letní noci pak zní také upřímný potlesk diváků. Úžasné. Zpívání pod hradbama na Ozvěny Horňácka tě minulo. Co se stalo? Za všechno může má snaha stíhat více věcí najednou a spěch. V myšlenkách jsem plánovala co bude za hodinu, za dvě. Nechtěla jsem na nic zapomenout. A pak to přišlo. Zastavil mě úraz kotníku. Nemohla jsem ani na vystoupení Javorů, ani na Ozvěny. A tolik jsem se přitom těšila. Navíc mě přijeli podpořit mí nejbližší. Na co se těšíš? Těším se na každý den, co přinese nového. Ve sboru se moc těším, že se naučím co nejvíc pěsniček a pokud kotník dovolí, tak tancovat sedláckou. Děkuji Zdence za pěkné povídání i za to, že se obětuje a nelituje vynaložené námahy pro tak časově náročnou, ale ušlechtilou činnost. Přijetí nového člena je bezpochyby nejvýznamnější událost nejen pro kolektiv sboru, ale také pro celé folklorní nebe. Jakoby se na něm rozzářila nová hvězda. Jako bychom nalezly neznámou píseň v archivu. Škoda jen, že takovou událost zažíváme v ženském sboru tak zřídka. ptala se Hana Vachunová 4/2015 Velká nad Veličkou

Stoletá válka na uherské hranici - bočkajovci.

Vydáme-li se cestou po svahu Machové a na vrcholu stoupání nad vrboveckým nádražím v ostré zatáčce doleva budeme pokračovat po hřebeni, asi po 200 metrech narazíme v lese na pozůstatly příkopů a valů. K objasnění jejich původu je nezbytný stručný historický úvod. V 17. století byly dějiny východní Moravy ovlivněny děním v sousedních Uhrách a odvíjely se jiným způsobem, než dějiny ostatních českých zemí. V polovině 16. století se Uherské království pod tlakem Turků rozpadlo. Ti obsadili dnešní Maďarsko, katoličtí Habsburkové ovládli Slovensko a Chorvatsko. Sedmihradsko (nyní v Rumunsku) si jako pokračovatel bývalého království uchovalo autonomii. Zdejší protestantská uherská šlechta podporovaná Turky hájila své náboženské a politické svobody a setrvávala v odporu proti Habsburkům. Morava se tak dostala do přímého ohrožení ze strany osmanské říše. Toto nebezpečí si Moravané uvědomovali a připravovali se na něj. Mimořádné daně sloužily k budování pevností v Uhrách (Nové Zámky) a vydržování vojska v cizině. Bylo stanoveno, kolik který kraj vystrojí vojáků v případě, že bude svolána zemská hotovost k obraně země, v akutním případě měl být ozbrojen každý svobodný obyvatel. Byly vydány příkazy k obnově opevnění na pohraničních pevnostech (u nás Strážnice, Uherské 4/2015 Velká nad Veličkou

Hradiště, Ostroh a Brod, hrady Buchlov, Lukov, Světlov a Brumov). Průchody přes hory měly být zabezpečeny záseky, nížina u řeky Moravy měla být v případě potřeby zatopena vodami z vypuštěných rybníků. Celý systém se uvedl do chodu ohňovými signály nebo výstřely z děl z pozorovacích stanovišť. Funkčnost systému prověřilo roku 1605 povstání uherského magnáta Štěpána Bočkaje. Povstalci záhy obsadili Slovensko a blížili se k moravské hranici. Na Moravě panovalo přesvědčení, že se věci urovnají samy a snad kalkulovali s tím, že potíží císaře využijí k prosazení vlastních zájmů. Proto také výzvy ke spojenectví na obranu náboženských svobod zůstaly bez odezvy. Teprve až bočkajovci dobyli Trenčín a Skalici, bylo rozhodnuto požádat o pomoc císaře a ostatní země království a svolat zemskou hotovost do Uherského Hradiště. Než se ta začala scházet, povstalci vpadli 1. května do země. Následovaly další vpády přes nechráněné průsmyky a nepřítel bez jakéhokoliv odporu projížděl a drancoval území od Vsetína po Břeclav a do vnitrozemí až k Holešovu a Hustopečím. V uherském vojsku byly mimo jiné oddíly hajduků (bojovníci z Balkánu pohybující se mezi bojem proti Turkům a loupežnictvím) a Tatarů. Zvláště z Tatarů šel strach, jeden Tatar dokázal pouhým křikem zahnat několik vojáků a desítky obyvatel. Nájezdníky tvořila především lehká jízda spoléhající na pohyblivost a moment překvapení, nebyla však vybavena k dobývání opevněných míst, která odolala, pokud byla dostatečně hájena. Teprve koncem května bylo rozhodnuto proti nepříteli vyslat vojsko. To si však vedlo střídavě a dalšímu plenění nezabránilo. Události dále probíhaly 15

sériemi drobných šarvátek a drancování, tentokrát na obou stranách hranice. Některá města najala na svou obranu kozáky, ti se však zabývali především loupežemi a v boji si počínali tak, že vzniklo podezření, že jsou s nepřítelem smluveni. Situace se nezlepšila ani po příchodu českého vojska do Strážnice, kde nečinně čekalo na ještě nepřipravené Moravany. Teprve v srpnu po spojení obou vojsk a příchodu císařských posil společná armáda vytáhla na Slovensko, dobyla Skalici, Branč, Holíč, Čachtice. V té době však již došlo k jednání o příměří mezi císařem a povstalci a vpády ustaly. Východní Morava byla zcela zničena, do zpustlých oblastí se však záhy začali stěhovat přistěhovalci z jiných zemí, dokonce až ze Švýcarska a země tak byla brzy obnovena. Postižena byla i Velká, 9. 7. jsme si připomněli 410. výročí, kdy „vpád učiniv do městečka Velké, hospodářů udatných do 12 z(a)bil a žen a děveček množství zajal, s kterými svou vůli nešlechetnou násilně provodil“. Takto začalo krvavé století, kdy východní Morava po dobu sta let strádala pod nájezdy z Uher. Podrobnější a barvitější popis událostí nalezneme v kronice Lamentací země moravské sepsané neznámým autorem. Příčinu vpádů vidí jako trest za úpadek mravů a všeobecnou zkaženost. Pokud tomu tak bylo, tak zkaženosti propadl pouze prostý lid, zejména venkovský. Veškerý obranný systém se ukázal jako neúčinný, zejména kvůli všeobecné nedbalosti. Ukázala se nutnost zastavit nepřítele hned na hranicích, proto od 17. století byla na průchodech přes Karpaty (pasech) stavěna zemní opevnění (šance). V úvodu zmíněný objekt je jediným pozůstatkem šancí chránících Vrbovecký (Velický) průsmyk (sedlo). Jedná se o pravidelný čtyřúhelník o straně asi 16

30m ohraničený příkopem a valem. Ty jsou patrné zejména na příčných stranách, kde převýšení mezi dnem a vrcholem dosahuje až 2 m. Uvnitř je mělkým příkopem vymezen čtverec o straně asi 10m – snad zbytek nějaké budovy. Obdobná stavba byla na protilehlé straně údolí na pravém břehu potoka Teplica. Tam (v místě, kde červená TZ opouští hranici) jsou také patrné terénní úpravy, z nich však žádný tvar nelze odvodit. Zřejmě se jedná o pozůstatky mlýna, který je zde zakreslen na starších mapách. Obě pevnůstky byly spojeny příkopem a valem s několika trojúhelníkovými menšími baštami přehrazujícím údolí v nejužším místě. Vše bylo zajištěno menším opevněním u bývalého pionýrského tábora. Tyto součásti zmizely pod zástavbou osady Šance (dříve U Sabotů) nebo náspem železnice. Tento stav ukazuje mapa I. vojenského mapování z poloviny 18. století. Na dalších mapách je patrná linie napříč údolím a pojmenování alte Verschanzung. Některé části sloužily snad ještě i v napoleonských válkách. Další zbytky šancí se nachází nad Novou Lhotou přímo vedle červené TZ nedaleko hory Čupec v místě, kde se hranice v pravém úhlu od značky odklání. Čtverec o straně asi 15m obehnaný příkopem a valem je orientovaný směrem ke Slovensku (jižně). Důvodem stavby opevnění ve výšce 800 mnm byla existence cesty ze Staré Turé na Moravu. I tento objekt je zakreslen na starých mapách a nese název Na Šanci (alte Schanze). K návštěvě těchto lákavých turistických cílů je pozdní podzim ideálním obdobím, kdy porost zbavený listí je odhaluje v plné kráse. Popis všech opevnění na uherské hranici je na www.icvelka.cz v sekci o historii. 4/2015 Velká nad Veličkou

Modré ovoce Se začátkem školního roku se na Horňácku blíží vrcholná událost – sběr modrého ovoce. Zahrádky, zahrady, járky, sady, humna a všechna místa, kde se nacházejí stromy nesoucí tyto významné, inkoustově zbarvené plody, se musí patřičně připravit, nakrátko zeséct a vysbírat od napadaných větví. Pak se počká, až slunce babího léta dokončí zrání a přijde ten správný okamžik ke sklizni. Netrpěliví sadaři, ovocnáři i lihovarníci se soustředěně procházejí mezi stromy, pokyvují hlavou a přemýšlí. První jsou na řase trnky. Ty se nejčastěji využívají na zavařování kompotů a v horňáckých domácnostech se čím dál častěji rozvoní okáče či jiné kynuté vdolky s trnkama a drobenkou. A ta nasládlá vůně vábí mlsné jazýčky k zakousnutí do nadýchaného, propečeného těsta s výtečnou náplní ze šťavnatých pečených trnek zasněžených máslovou drobenkou či posýpátkem. Velké oblibě se těší tradiční trnky sušené ať už v troubě nebo v sušičce. Aby bylo co do kyselice. A když nenávratně mizí. Na jednom stromě se jich může nacházet neuvěřitelné množství. Pod tužší slupkou se skrývá sladká, šťavnatá, žlutá dužina dobré chuti a drobná kulatošpičatá pecka. Patří spíše ke starším odrůdám, pěstovaným dříve, a jejich výskyt bych označila za raritu. Nasbírání plného vědra totiž trvá, trvá a trvá…. Z tohoto důvodu se netěší velké oblibě. Najednou přijde ten správný okamžik. Z humen se začne ozývat typický zvuk dopadajícího ovoce na fóliové plachty, klepání kýblů, šustění větví při otřípání. Po ulicích přejíždí jedna tera za druhou a jejich frekvence se stupňuje. Duranzie dozrály a nastal čas sklizně. Současně se ale také ordinace prak4/2015 Velká nad Veličkou

tických lékařů a neurologů začínají plnit pacienty s bolestmi zad. Ten nárůst počtu pohybujících se v předklonu a držících se rukou za kříže je tak markantní, že souvislost s podzimní sklizní úrody nelze vyvrátit. Diagnóza zní: lumbago s ischiasem, ischias nebo dorzalgie, způsobená nadměrnou námahou a nepřiměřenou zátěží. V některých případech se tím může nastartovat nebo projevit vážnější (jinak skryté) onemocnění – výhřez meziobratlových plotének. Za plnými bečkami duranzií se totiž skrývají hodiny a hodiny práce v předklonu či jiných vynucených polohách, lození po kolenou, hrbení se. Při otřásání zase trpí krční páteř nepřirozeným záklonem a silovým vypětím v oblasti horních končetin. O zvedání těžkých břemen ani nemluvě. Někdo dává přednost obírání ze žebříku. Ať tak či onak, tyto činnosti nadměrně zatěžují právě záda – páteř, kolenní, hlezenní, kyčelní, loketní i ramenní klouby a drobné klouby prstů rukou a zápěstí. Z valné většiny duranzií se musí totiž odstranit stopka. Mnohým se stává, že se večer nemohou na lůžku ani otočit a bolí je v těle každý sval, celý člověk – jak se lidově říká. Přemýšlela jsem, jak na to, jestli by se nedal celý ten proces nějak zjednodušit a zpříjemnit, aby tělesná schránka tolik netrpěla. A myslím, že nějaké vylepšení mě napadlo. Stačí k tomu plastový stůl a židle. Duranzie setřesené na folii se sbalí a přenesou a vysypou na stůl. Přítomní se pak mohou k němu posadit a velmi pohodlně přebírat a odstopkovávat. Dělá se to příjemně, u stolu vládne dobrá nálada, vyprávíme si a můžeme si i zazpívat. Od námahy si odpočinou dolní končetiny i záda. Nezapomeňme však na podušky 17

pod zadek. Předejde se tak nachlazení. Práce jde rychle od ruky, kýbl je hned vrchovatý a přibývá i plných měchů. Krásně odpočinutým a zrelaxovaným pažím se pak lépe třepe větvemi a zádům se lépe ohýbá, když je potřeba něco zbývajícího posbírat ze země. Činnosti se střídají a to znamená zdravější pohyb.

V naší rodině praktikujeme tento způsob už třetím rokem a mohu ho vřele doporučit. Pak už nic nebrání radování se z překrásné úrody ze štědré ruky Dárcovy, obdivovat nádherné, lesklé, inkoustově temné plody veliké mnohdy jako holubí vejce, výtečné chuti, sladké a šťavnaté, s vysokou cukernatostí. Hana Vachunová

Výsledky dotazníkové akce Celkové součty bodů: 124 bodů 119 bodů 113 bodů 105 bodů 95 bodů

Ostatní kultura pro širokou veřejnost Kultura veřejného prostoru Folklór, kulturní dědictví regionu Akce pro děti Akce pro seniory

Nejvíce preferenčních (čtyřbodových) hlasů dostala péče o životní prostor, zde bylo také zapsáno nejvíce námětů, povětšinou to byly žádosti o lavičky a odpočinková místa v obci. Z výsledků šetření nevyplynula potřeba zvlášť se věnovat některé skupině obyvatel. Ukázalo se, že občanům záleží na tom, aby prostředí obce a jejího okolí bylo hezké, upravené a „uživatelsky příjemné“ a také to, že si váží folklórních tradic, rádi by ale folklorní akce doplnili aktivitami a akcemi s jinou než folklórní náplní. Konkrétní reakce obce a kulturní komise: 1. Obec bude pokračovat v budování hracích zón pro děti, postupně budou instalovány i další lavičky. V návrhu rozpočtu na příští rok se s těmito akcemi počítá. 2. Obec bude i nadále podporovat akce se zaměřením na zachování kulturního dědictví regionu, a to ve stejném rozsahu jako doposud. 3. Vzhledem k výsledkům dotazníkového šetření a současně vzhledem k situaci, kdy pro období cca 1 roku nebude k dis18

pozici kulturní dům, plánujeme pro příští rok zařadit následující akce: jaro

„Poznáváme Moravu“ – výjezd nebo výšlap, vhodný pro všechny věkové kategorie léto Letní taneční večer podzim Zájezd „Železniční tratí z Velké na Slovensko“ (bližší seznámení s technickou památkou ) zima Setkání u vánočního stromu Na jarní poznávání moravských krás máme několik tipů, ale rádi uvítáme další návrhy – psát můžete opět na [email protected], případně nechat obálku se vzkazem na okénku podatelny OÚ. Jsme velmi rádi, že se nám sešlo několik desítek vyplněných anketních lístků a děkujeme všem, kteří se byli ochotni o svůj názor podělit. Současně využíváme příležitosti, abychom vám popřáli krásné a poklidné vánoční svátky a také co nejvíce hezkých, úspěšných a naplněných dní v roce 2016. kulturní komise 4/2015 Velká nad Veličkou

Ukliďme Velkou 2016 V rámci akce Ukliďme Česko 2016 Pro příští rok již připravujeme dobrovolnické akce, při kterých budeme uklízet a zvelebovat místa v naší obci, která jsou znečištěná odpady (černé skládky aj). Akce budou probíhat v jarních měsících, jakmile to počasí dovolí a než vzroste zeleň. Úklidy budou probíhat vždy v sobotu.

Chcete-li se zúčastnit, sledujte naše stránky, hlášení rozhlasu nebo plakáty. http://www.uklidmecesko.cz/ https://sites.google.com/site/uklidmevelkou/ Těšíme se na Vás Jana Lipárová, Maria Tomčalová

Spolek zdravotně postižených občanů. Je nás 172 členů z osmi obcí Horňácka, máme 14 desítkářek, které udržují kontakt a obeznamují členy s naší činností. Dvakrát ročně máme setkání, na začátku roku výroční členskou schůzi a ke konci roku mikulášský večírek, kde máme malé pohoštění s hudbou a školní děti nás obveselí svým vystoupením za cukrovou odměnu. Dále dáváme balíčky našim jubilantům při výročí 50, 60 a 70 let, a po dalších 5-ti letech v hodnotě 150 Kč. Dlouhodobě nemocným přispíváme 150 Kč. Vánoční příspěvek pro dlouhodobě upoutané na lůžko je 150 Kč, každému členovi přispě4/2015 Velká nad Veličkou

jeme na masáže 80 Kč a kytici při úmrtí 380 Kč. Uspořádali jsme zájezd do Velkého Mederu a do divadla Boleratice. Každý člen přispívá 100 Kč a dále 5 Kč na regionální spolek Hodonín, který organizuje rekondiční pobyty a pomoc zdravotně postiženým. Letos jsme měli v nabídce týdenní pobyty: Trenčianské Teplice, Velký Meder, Zdíkov, Luhačovice, Chorvatsko. Nemohli bychom toto všechno dělat bez finanční podpory většiny obcí Horňácka, a.s. Kordárna a daru do tomboly od odborů a.s. Kordárna. Bohumil Kočí 19

PROVOZ ŠKOLNÍHO HŘIŠTĚ Vedení MZŠ Velká nad Veličkou oznamuje, že od 2. 11. bude hřiště ve dnech školního vyučování otevřeno pouze do 16 hodin. O sobotách a nedělích bude možno klíč vyzvednout na sportovní hale.

Tento provoz platí po celé období zimního času. Klíč od tenisového kurtu rovněž k vyzvednutí na sportovní hale. Vedení MZŠ Velká nad Veličkou

Vážené a milé klientky, chtěla bych Vám poděkovat za přízeň, kterou jste mi v letošním roce prokázaly návštěvou v mém salonu. Zároveň Vám chci popřát klidné prožití vánočních svátků a hodně zdraví v novém roce 2016. Doufám, že se budeme setkávat i v novém roce a proto Vám nabízím nové služby: - permanentní make-up - trvalá na řasy - masky - Peel of anti age -liftingová, hluboce regenerační - Marinne essence - detoxikační s výtažky s mořských řas - Mineral masque - oční maska a květinový enzymatický peeling - buněčný stimulátor - Mito speciál + Nabízím také dárkové poukázky na kosmetické i kadeřnické služby. Poskytuji také kadeřnické služby: stříhaní, barvení, melírování, zábaly a masky na vlasy. Úspěšný rok 2016 Vám přeje kosmetička Iveta Čajková Kosmetika, kadeřnictví, Sídliště č.865, Velká nad Veličkou

KLUB RELAX Marta Tomšová oznamuje změnu provozní doby na Kulturním domě ve Velké nad Veličkou: pondělí, středa a pátek na základě telefonické objednávky na mob.: +420 721 516 077. Rovněž je možné si zakoupit vánoční dárkové poukazy na masáže dle nabídky.

20


!!! SOUTĚŽ !!! Poznáte, která část Velké je na historické fotce? V minulém čísle bylo na foto-hádance řeznictví pana Kotáska. Sešlo se nám 6 odpovědí a jako výherce byla vylosována paní Koníčková. Dnes vám předkládáme další hádanku z jiného konce Velké. Poznáte kde stál tento dům a jaké řemeslo se v něm provozovalo? Nápověda: jeho majitel byl kvůli své práci často zašpiněný i v obličeji a tak jím rodiče někdy strašívali neposlušné děti: dáme ťa ke …. Poznáte?

Odpovědi s přesným určením místa a živnosti můžete poslat zase mailem na adresu na adresu [email protected] nebo vhodit do označené krabičky na okénku podatelny Obecného úřadu. Nezapoměňte uvést své jméno a telefon kvůli kontaktu. Uzávěrka soutěže 31. 12. 2015. Vylosovaný výherce získá tričko s obecním znakem. Výsledek i správná odpověď budou zveřejněny v příštím čísle Zpravodaje.


21

Fotografie z natáčení videoklipu Była svaďba

Informace Redakce zpravodaje uvítá vaše příspěvky nebo návrhy – co vás zajímá, co chcete vědět nebo sdělit občanům. Své připomínky, návrhy či sdělení můžete posílat mailem na adresu [email protected] nebo poštou na adresu: Kulturní komise, Obecní úřad, 696 74 Velká nad Veličkou. Uzávěrka příštího čísla je 25. února 2016. Zpravodaj Obce Velká nad Veličkou 151, IČO 00285447, název zpravodaje: Velický zpravodaj (vychází 4 x ročně), vydání prosinec 2015, ev. číslo periodického tisku: MK ČR E 21709, odpovědný redaktor: Radek Spazier ([email protected], tel: 518 670 681), zpravodaj vydává Obec Velká nad Veličkou. Redakční rada: R.Spazier, I.Janošková, L.Mikáč Sazba a tisk: Tiskárna Brázda, www.tiskarnabrazda.cz 22



23

Zastupitelstvo a rada obce Velká nad Veličkou

Recommend Documents