Hrdinství nesmí být zapomenuto Heroism Must Not Be Forgotten
Praha, Plzeň, Ostrava, Dýšina u Plzně, ale samozřejmě také Paříž, Moskva, Berlín, Londýn, Dunkerque – zkrátka celá Evropa slavila 60. výročí ukončení bojů druhé světové války. Na mnoha místech se konaly pietní akty, kterých se zúčastnili nejen nejvyšší představitelé zemí, vlád, politických stran a armád, ale především váleční veteráni – přímí účastníci bitev a osvobozovacích bojů. Právě jim patří náš obdiv, naše poděkování, právě před nimi je nutné se hluboce uklonit a vzdát jim hold nejvyšší. Prezident České republiky Václav Klaus uctil památku československých vojáků, kteří padli doma i v zahraničí na frontách druhé světové války, při pietním aktu u Památníku československých zahraničních vojáků v Praze na Vítězném náměstí. Zde byly uloženy urny s prstí z pohřebiš, kde jsou tito vojáci pochováni. „Spočinutí uren s prstí odebranou na válečných pohřebištích na tomto symbolickém místě právě v Den vítězství bude nám i příštím generacím památku našich vojáků navždy připomínat,“ uvedl ve svém projevu prezident republiky a dodal: „Nikdy nesmíme připustit, aby bylo na jejich hrdinství zapomenuto. Čest jejich památce.“
2
Prague, Pilsen, Ostrava, Dýšina (near Pilsen), but of course Paris, Moscow, Berlin, London, Dunkerque – briefly the whole of Europe celebrated the 60th anniversary of the end of the World War II. The commemoration, was attended not only by top representatives of states, governments, political parties and armed forces, but primarily war veterans and direct participants in the battles and liberation. They deserve our admiration and thanks; moreover we shall bow and pay them the highest honors. The President of the Czech Republic Václav Klaus commemorated the heroism of Czechoslovak soldiers who perished both in their homeland and abroad in the battlefields of the WWII at the Memorial of Czechoslovak Soldiers Fighting Abroad in Vítězné náměstí (Victory Square) in Prague. Urns containing the soil from their graveyards were reposed here. “Putting the urns with the soil taken from their burial grounds on this symbolic place on the Day of Victory will forever remind us and future generations of their valor,” said the President in his speech and added: “We shall never allow their heroism to be forgotten. Let us honor their memory.”
Photos: Jiří Hokův and Jan Kouba
3
Náš host / Our Guest Brigádní generál
Brigadier General
Ladislav Minařík zástupce velitele společných sil – velitel vzdušných sil
Deputy Commander of Joint Forces – Air Forces Commander
Air Forces Vzdušné síly AreTheFacing Many Modernization čeká řada Changes modernizačních změn Vzdušné síly Armády České republiky, k jejichž hlavním úkolům patří zabezpečení nedotknutelnosti vzdušného prostoru České republiky a také podpora pozemních sil, mají za sebou, ale také před sebou nelehké transformační období. Nic na tom nemění skutečnost, že vojenské letectvo se po dlouhých letech konečně dočkalo nových nadzvukových letounů a na českém území se již také objevily modernizované vrtulníky. Ve výhledu je řada dalších modernizačních programů a projektů, s jejichž přispěním mají vzdušné síly do roku 2011 postupně dosáhnout cílových operačních schopností. Jaká je současná realita, jsme se v Olomouci zeptali zástupce velitele společných sil – velitele vzdušných sil brigádního generála Ladislava Minaříka. Pane generále, vy sám jste aktivní pilot a ve vzduchu jste prožil přes 1800 hodin. Jak hodnotíte současnou situaci ve vojenském letectvu, které prožívá doslova modernizační „boom“? Jsem nesmírně rád, že letectvo kráčí modernizací velice rychle kupředu. Na základně v Čáslavi máme prvních šest gripenů, byl zahájen výcvik pilotů nejen na těchto letounech čtvrté generace, ale také na modernizovaných vrtulnících Mi-171Š, jejichž dodávky už byly zahájeny. Pokud se nám podaří reali-
4
zovat nákup nových dopravních (jak my říkáme – bílých) letounů, budeme mít „nové“ letectvo. Samozřejmě, realizace těchto modernizačních projektů je jednou z podmínek splnění cílových programů směřujících k dosažení plných operačních schopností. Nová technika ovšem vyžaduje vycvičené a vyškolené profesionální vojáky. Hovoříte o „novém“ letectvu. Před nedávnem jste prohlásil, že nejdůležitější je stabilizace letectva a létajícího personálu. Domníváte se, že nová technika přitáhne mladé lidi a udrží ty stávající? Odchodovost se zmenšila. Domnívám se, že jednou z příčin je také zavedení moderních letounů a vrtulníků do výzbroje Armády České republiky. Musím přiznat, že určité obavy jsme měli především z odchodů pilotů ze základny dopravního letectva, ale nyní, s příslibem realizace kontraktu na nové „bílé“, tj. dopravní letouny, se situace zlepšila. Obdobná situace byla a zřejmě bude u vrtulníkového letectva, kde je tento problém navíc ovlivňován připravovaným sloučením dvou základen v roce 2007. Podle našich předběžných průzkumů předpokládáme, že přibližně sedmdesát procent příslušníků jednotky přejde na budovanou základnu do Náměště nad Oslavou. Nekomplikuje situaci u vrtulníkového letectva změna v harmonogramu přesunu přerovské základny až na rok 2008… Naopak, spíše nám to vyhovuje. Základna v Náměšti se buduje. V současnosti existují mezi oběma letišti určité rozdíly. Přerov disponuje rozsáhlým prostorem, který nám umožňuje přistávat v několik skupinách na několika místech. S nadsázkou někdy říkám – v Náměšti se budeme muset naučit létat často v úplně nových podmínkách.
Zůstaňme ještě u vrtulníkového letectva. Před několika dny jste se vrátil z Ruska, kde se cvičili čeští piloti na modernizovaných strojích Mi-171Š. Jaké jsou zkušenosti z výcviku na těchto typech? Vrtulník Mi-171Š je modernizovanou verzí u nás dobře známé „sedmnáctky“, s řadou technických novinek umožňujících širší škálu nasazení tohoto stroje. Poznatky nám potvrdily, že například výcvik s přístroji na noční vidění vyžaduje další podrobnou analýzu. Tento problém se týká nejen „stosedmdesátjedniček“, ale i vrtulníků Mi-35. Zvažujeme také, s kým se budou čeští piloti na práci s těmito přístroji cvičit – zda s piloty některého členského státu Severoatlantické aliance, nebo s ruskými piloty, kteří mají s tímto typem velké zkušenosti. Vše musíme vyhodnotit. Zavádíme modernizované stroje, které ovšem musíme vybavit speciálními prostředky, aby odpovídaly určitým aliančním standardům… Dovybavení určitými přístroji budou zabezpečovat v Leteckých opravnách v Malešicích. Základní výcvik bude zahájen na vrtulnících bez těchto modernizovaných komponentů, v další fázi stroje projdou modernizací a pak bude pokračovat taktický výcvik s již upravenými vrtulníky. Vše je nezbytné časově sladit. Domnívám se, že do dvou let budou stroje modernizovány a lidé vycvičeni na požadované úrovni odpovídající daným standardům. Vraťme se od vrtulníků k „vlajkové lodi“ vojenského letectva, ke gripenům. Po více než padesáti letech končí monopol strojů sovětské výroby a do českého vojenského letectva jsou zařazeny švédské stíhací letouny čtvrté generace. Co to pro nás znamená a jak hodnotíte výcvik pilotů ve Švédsku? Odborná i laická veřejnost ví, že cesta gripenů na české nebe nebyla snadná a podle vyjádření ministra obrany Karla Kühnla dokon-
ce „připomínala literární příběh, kde nechyběly dramatické zápletky a nechyběl naštěstí ani happy end“. V každém případě se jedná o zlomový okamžik nejen pro vzdušné síly, ale i pro celou Armádu České republiky. Nyní nastává fáze praktického využití schopností těchto strojů a výcviku pilotů a techniků. První skupina absolvovala přímo ve Švédsku několikaměsíční výcvik, který byl zajištěn na vysoké úrovni. Již výběr pilotů do této skupiny, vzhledem ke stanoveným náletům hodin, nebyl snadný – zvláště v návaznosti na nutnost zajistit v té době NATINADS v České republice. Zatím jsme zcela logicky do skupin určených pro výcvik zařazovali piloty s nejvyšším náletem, ale postupně se dostaneme do situace, kdy budeme k výcviku brát i piloty s menším počtem nalétaných hodin. To je také jeden z důvodů, proč „tlačím“ na výcvik na letounech L-159. Výcvik na gripenech ovšem nelze zastavit. Budeme schopni i nadále plnit stanovené vstupní podmínky? Musíme. První tři skupiny pilotů, kteří splňují podmínky, máme určené. Počítáme také s určitou obměnou pilotů v armádě. Na základě zkušeností víme, že jich ročně odchází 4 až 6 procent. Musíme proto nastavit určité parametry pro jejich doplňování, pro jejich výcvik (včetně výcviku na trenažérech) tak, abychom měli v budoucnu dostatek pilotů s náletem 500 až 600 hodin a ty jsme mohli případně vysílat k dalšímu výcviku na JAS 39. Již jste hovořil o základnách v Přerově a Náměšti. Jaká je celková situace ve výstavbě základen? Výstavba bude pokračovat i v době, kdy na základnách budeme již cvičit. Samozřejmě, základna v Čáslavi je trochu vpředu. Plány na modernizaci se připravovaly před několika lety a mezitím došlo k určité změně úkolů, což s sebou přineslo nové požadavky. Na základě řady jednání a ve spolupráci s útvary, které na základnách operují, dochází k dílčím úpravám. Určité změny přinášejí přirozeně problémy, které řešíme ve vzájemné koordinaci se všemi zúčastněnými stranami. Obdivuji naše lidi, kteří i k těmto změnám znamenajícím například opětovné stěhování přistupují velice ochotně. Naší výhodou je, že dokážeme zdravě improvizovat.
jsme schopni to plnit, což bychom měli dělat přesně naopak – nejprve znát možnosti, časový harmonogram jednotlivých kroků a pak teprve stanovit konečný termín. S úrovní zvládnutí nových strojů také souvisí jejich možnost účastnit se zahraničních cvičení a zahraničních misí. V současnosti jsme schopni s letouny L-159 obsadit velké mezinárodní cvičení, například Air Meet v Norsku. Situace u vrtulníků je obdobná. V misi EUFOR máme nasazeny dva vrtulníky a musíme zde zabezpečit rotace pilotů a technického personálu. Vzhledem k tomu, že nám přichází nová technika, přál bych si, aby po tomto rotačním cyklu, tj. koncem roku 2005, byla určitá přestávka a my se mohli věnovat přeškolení na nové typy Mi-171Š. Potřebujeme čas na získání určitých zkušeností. Pane generále, opusťme letectvo. Do vaší podřízenosti patří také další jednotky a útvary, včetně 25. protiletadlové raketové brigády a 26. brigády velení, řízení a průzkumu. I tyto jednotky mají před sebou řadu úkolů, včetně realizace modernizačních projektů… V modernizačních programech a projektech se hovoří o náhradě protiletadlových raketových kompletů KUB, o pořízení mobilních 3D radiolokátorů. Náhrada neznamená zánik určitého druhu vojska, protože tyto jednotky budou v dalších letech vyzbrojeny novými raketami krátkého a později středního doletu. Dnes řešíme oblast jejich dílčí modernizace, abychom byli schopni překlenout období do nákupu nových systémů a byli schopni plnit stanovené úkoly. Hovořil-li jsem o současném „novém“ letectvu, pak u tohoto druhu vojska o „novém“ můžeme hovořit v horizontu roku 2010 a později. Stále mi schází vaše 26. brigáda… Tato jednotka zůstává jakoby v pozadí všech modernizačních projektů a příliš se o ní nezmiňují ani sdělovací prostředky. Přesto je nezbytné si uvědomit, že pracovníci této brigády se podílejí v podstatě na veškeré činnosti
– od řízení letového provozu, přes zajištění NATINADS až po ovládání radiolokátorů. Jsou „stmelovacím“ prvkem pro komunikaci s aliančními systémy. V současnosti je před nimi složitý úkol – v době výluky a přechodu na integrované řízení letového provozu zajistit veškerý provoz na náhradním pracovišti. V budoucnu je pak čeká bližší spolupráce s civilním řízením letového provozu. Veškeré změny a zavádění moderních prvků řízení a velení kladou značné nároky na obsluhy, na jejich odbornou připravenost. Samozřejmostí je již dnes dobrá znalost angličtiny, zvláště při spolupráci s civilními institucemi při řízení letového provozu. Pane generále, před nedávnem se v tisku objevila informace, že vzdušné síly „hledají svou identitu“. Jak tomu máme rozumět? Není tajemstvím, že se vedla řada diskusí na téma samostatného letectva. Na základě určitých celoarmádních postupů bylo rozhodnuto, že vzdušné síly budou součástí společných sil. Určité obavy z „uhájení si své identity“ mám ve smyslu zabezpečení dostatečného počtu lidí připravených na zavedení moderní techniky. My plníme řadu nových úkolů, ale vyškolených odborníků je zatím nedostatek. Proto můžeme z určitého úhlu hovořit o „neustáleném“ stavu. Věřím, že za dva tři roky budou lidé vycvičeni a dojde ke zklidnění celkové situace. U taktického letectva předpokládám, že to může být již za rok, maximálně dva, u vrtulníkového letectva až po sloučení základen v Přerově a Náměšti. Víme, že nás čekají problémy, ty budeme samozřejmě řešit. O vzdušných silách se v poslední době hodně psalo a hovořilo. Právě s vědomím, že práce ve vzdušných silách je velice náročná a není vždy objektivně hodnocena, bych chtěl poděkovat všem jejich příslušníkům, kteří se aktivně podílejí na plnění všech úkolů.
Vzdušné síly Armády České republiky si získaly vysoký mezinárodní kredit účastí jak v zahraničních misích, tak i na různých mezinárodních cvičeních. Jak vnímají alianční partneři naše modernizační kroky? Všichni partneři znají schopnosti letounů Gripen. Samozřejmě i oni v podstatě zkoumají, jak naši piloti budou schopni s těmito letouny plnit úkoly. Postupně i v souvislosti se schopností využívat protiletadlové řízené střely AMRAAM po roce 2006 se naše kapacity a schopnosti budou neustále zvyšovat. Je nutné si uvědomit, že nehovoříme o měsících, dosažení potřebných schopností je otázkou několika let. Předpokládám, že v Čáslavi budeme plně vycvičeni na přelomu let 2007-2008. Obdobná situace je u vrtulníkového letectva. Znepokojuje mne, že v některých případech jdeme cestou, že nejprve něco slíbíme a pak zjišťujeme, zda
5
Náš host / Our Guest Brigádní generál
Brigadier General
Ladislav Minařík zástupce velitele společných sil – velitel vzdušných sil
The Air Forces Are Facing Many Modernization Changes The Czech Air Forces, the main mission of which are protection of the inviolability of CR airspace and support of the ground forces, have passed through and still face a difficult transformation period. None of this has changed despite the fact that the Air Forces have finally been equipped with new supersonics and modernized helicopters after so many years. In the outlook, there are many other modernization programs and projects that shall help our air forces to gradually achieve the target operational capabilities in 2011. Therefore, we visited the Deputy Commander of Joint Forces – Air Forces Commander BG Ladislav Minařík in Olomouc to ask him how he sees the current reality.
Deputy Commander of Joint Forces – Air Forces Commander General, you are an active pilot who has spent over 1800 hours in the air. How do you see the current situation in the Air Forces, which are literally passing through a modernization boom? I am very happy that the modernization of the Air Forces is progressing so rapidly. We have already taken over the first six Gripens in Čáslav and started the pilot training not only for these fourth generation airplanes, but also for the Mi-171Š upgraded helicopters, which are being delivered. If we succeed in purchasing new transport (in our slang “white”) airplanes, we will have “new” air forces. Of course, implementation of these modernization projects is a criterion for accomplishing the target programs aimed at achieving full operational capabilities. However, new equipment necessitates well-trained professional soldiers. You are talking about new air forces. Recently, you stated that stabilization of the air forces and flying personnel was the most important task. Do you think that the new aircraft will attract young people and also keep the present personnel? The number of personnel leaving the air forces has decreased. I assume that the introduction of modern airplanes and helicopters into the Czech Armed Forces has contributed to this trend. I must admit that we were worried about losing the pilots from the transport airbase, but now, when we have been promised the contract for getting new “white” transport aircraft will be implemented, the situation has improved. The similar situation has prevailed and probably will remain at the helicopter forces, where this problem is, in addition, influenced by the planned merge of two airbases in 2007. According to our preliminary surveys, we suppose that about seventy percent of the unit personnel will move to the base in Naměšť nad Oslavou, which is now being built. The schedule for moving the Přerov Helicopter Base was shifted to 2008. Does not this fact complicate your situation? On the contrary, it is more convenient to us. The base in Náměšť is just being built. At present, there are some differences between both airfields. Přerov provides a large area that enables us to land in groups on more spots. With an exaggeration, I sometimes say that we will have to train flying in absolutely new conditions at Náměšť.
6
Let us stay with the helicopter forces. A few days ago, you returned from Russia where the Czech pilots were trained to fly the Mi-171Š modernized helicopters. What are your lessons learned from this training? The Mi-171Š helicopter is an upgraded version of the well-known “seventeen”, but includes many new elements that enable this aircraft to be used in a much broader scope. Our lessons-learned have confirmed that the training with night vision instruments needs further detailed analysis. This problem is not related only to the Mi-171Š but also to Mi-35 helicopters. We are also deliberating with our future training instructors to decide whether we shall train with pilots of a NATO state or with Russians who have rich experience in flying this helicopter. We have to analyze all these aspects. We are introducing modernized aircraft that must be, however, equipped with special technology to meet some NATO standards… Mounting the appropriate technology in the planes will be carried out in the Malešice Repair Shop. Pilots will start the basic training in these helicopters without those modernized components. In the following phase the aircraft will go through upgrading and then the training will continue in the modified helicopters. As for the time schedule, everything must be harmonized. I think that within two years the helicopters will be modernized and personnel will achieve the training level corresponding to the required standards. Let us move from the helicopters to Gripens, the “flagship” of our air forces. The monopoly of the Russian aircraft has terminated after more than fifty years and the Czech Air Forces are being equipped with the Swedish fighters of the fourth generation. What does it mean for us and how do you view the pilot training in Sweden? Both laypersons and experts know that Gripens had to undertake a difficult journey to the Czech sky and in the words of our Minister of Defense Karel Kühnl, their anabasis resembled a spellbinding story with dramatic plots, but fortunately there is also a happy ending. In any case, it is a breakpoint not only for the Czech Air Forces but also for the whole Armed Forces of the Czech Republic. Now, we are entering the phase when the capabilities of these aircraft and lessons learned from training pilots and technicians shall be exploited. The first group of pilots completed a several month long training course in Sweden that met a high standard of quality. With regard to the required flying hours, the selection of pilots in this group was not an easy task, especially in the context that we had to fulfill the NATINADS criteria in the Czech Republic. So far, we have logically been selecting those pilots who have the most flying hours in their records; however, we will later face the situation forcing us to choose pilots with less flying hours. This is also a reason why I so urgently call for training in L-159 airplanes. However, training in Gripens cannot be stopped. Will we still be able to meet the required initial criteria?
We will have to. The first three groups of pilots who meet the criteria have already been selected. We also expect a process of personnel replacement in our armed forces. On the basis of our experience, we know that 4 – 6 percent of them leave the air force every year. Therefore, we must set certain parameters for their substitutes, their training (including in simulators) so that we will have enough pilots with 500 – 600 flying hours in their records to be eventually sent to a follow-on training in the JAS 39 airplane. You have already talked about the airbases in Přerov and Náměšť. What is the situation in terms of building the Czech airbases? Their construction and reconstruction will continue even when we train there. Of course, Čáslav Airbase is a bit ahead of the others. The modernization plans were prepared several years ago, meanwhile some missions have been changed and it has brought new requirements. On the basis of many agreements and in cooperation with units that use the airbases, we must adopt some modifications. Obviously, the changes are accompanied by problems that are being solved in coordination with all involved parties. I have a respect to our people who show an active approach to these changes, even though they mean frequent removals. Our advantage is that we can correctly improvise. The Czech Air Forces have won a high international credit from participation in foreign missions and various multinational exercises. How do the allied partners see our modernization steps? All the partners know the capabilities of the Gripens. Obviously, they also analyze how our pilots will be able to accomplish missions with these airplanes. Gradually and in context with the potential of using the AMRAAM antiaircraft missiles after 2006, our capacities and capabilities will continuously rise. We have to bear in mind that reaching the needed capabilities is not a matter of months but of several years. I suppose that personnel of the Čáslav Airbase will complete the training at the
turn of 2007 and 2008. The situation with the helicopter forces is similar. I am annoyed if we sometimes work in a manner that we first give a promise and then analyze whether we can or cannot do it. We should go in the opposite direction, i.e. know the capabilities and timeschedule for individual steps first, then set a deadline. The level of mastery in piloting the new airplanes is connected with their potential participation in foreign missions and international exercises. Currently, we can send the L-159 aircraft to a large international exercise such as the Air Meet in Norway. The helicopter forces are in a similar situation. Two helicopters have been deployed in the EUFOR mission and we have to organize a rotation of pilots and technicians. Since new helicopters are being delivered, I would like to make a break after this rotation cycle at the end of 2005 so that we can focus our activities on retraining the personnel for the Mi-171Š helicopters. We need time to get some experience. General, let us stop talking about the air forces. You have also other subordinate units such as 25th Antiaircraft Rocket Brigade and 26th Command Control and Reconnaissance Brigade that have to fulfill many missions including modernization projects… In the context of modernization projects and programs, we talk about replacement of the KUB Antiaircraft Rocket Systems and acquisition of the 3D mobile radars. Replacement does not mean the disappearance of some branches or units, but their gradual process of being equipped with new medium range and later, long range rockets. Nowadays, we are passing through a process of their partial modernization to be able to accomplish our missions and fill the period until new systems are purchased. I talked about the contemporary “new” air forces, but we can speak about “new” air defense forces in the horizon of 2010 and afterwards. And what about your 26th brigade… This unit remains as if outside all modernization projects and media do not
pay it much attention either. Nonetheless, we must realize that its personnel are engaged in a very broad scope of activities such as air traffic control, NATINADS acquisition and radar control. The brigade is an element coordinating communication with the systems used by the Alliance. Currently, its personnel face a difficult task – to run all operations in the substitute base during the period of closure and transition to the integrated air traffic control. In the future, they will have to establish closer cooperation with the civilian air traffic control. All the changes and introduction of modern command and control elements put high demands on the operators and their professional skills. Obviously, a good command of English is very beneficial, especially in cooperation with civilian organizations engaged in air traffic control. General, media recently announced that the Czech Air Forces “are seeking their own identity”. How should we understand this? It is no secret that the topic of a separate Service has become a subject of many discussions. On the basis of the steps done within the whole armed forces, it was decided that the air forces will form a part of the joint forces. In terms of defending its own identity, I am a bit concerned about the sufficient numbers of personnel prepared for handling the modern equipment. We have to accomplish many missions, but with inadequate numbers of trained personnel. For this reason, we can see this situation, from some perspectives, as “unstable”. I believe that people will be trained within two or three years, and the situation will calm down. I expect that the tactical air forces will be stabilized within one or two years and the helicopter forces as soon as the bases in Přerov and Náměšť are merged. We are aware of the problems and we will certainly solve them. Recently, the Czech Air Forces have been strongly targeted by the media. As I know that the work in the Air Forces is highly demanding and not always objectively appreciated, I want to thank all the personnel who have actively participated in fulfilling their missions. Interviewer: Jan Procházka Photos: archives
7
Transformace vyžaduje čas Transformation Needs Time G
Bruselská centrála Severoatlantické aliance se počátkem června stala opět místem zasedání ministrů obrany členských států NATO a Euroatlantické rady partnerství. Ministři obrany šestadvaceti členských zemí se na dvoudenním jednání, kterého se zúčastnil také ministr obrany České republiky Karel Kühnl a náčelník Generálního štábu Armády České republiky generálporučík Pavel Štefka, zabývali především problematikou transformace Aliance a působením NATO v mezinárodních operacích.
8
enerální tajemník NATO Jaap de Hoop Scheffer vybídl ministry obrany k dalšímu pokroku při zvyšování akceschopnosti vojáků Aliance, což je jedním ze základních pilířů celého procesu transformace. Ministři se na jednání shodli na potřebě rozvíjet menší síly expedičního charakteru. „Transformace vyžaduje přechod od stacionárních masivních armád k mnohem menším, ale mnohem účinnějším mobilním armádám, mobilním jednotkám expedičního charakteru nasaditelným kdekoli na světě. Mezi klíčové projekty patří výstavba sil rychlé reakce,“ uvedl po jednání v Bruselu ministr obrany Karel Kühnl. Česká republika je ochotna v roce 2007 znovu převzít roli vedoucí země v rámci praporu ochrany proti chemickým, biologickým a jaderným zbraním. Transformace, podle jeho vyjádření, vyžaduje čas. „Všechny země by si přály, aby tento proces probíhal rychle-
ji.“ Právě zrychlení transformace je ovšem otázkou výše peněz vložených do armády. Generální tajemník NATO upozornil na snižující se výdaje některých zemí na obranu. „Potřebujeme zvýšit výdaje na obranu. Restrukturalizace sil může dlouhodobě prostředky ušetřit, ale nejprve je třeba investovat,“ zdůraznil Jaap de Hoop Scheffer. Přestože výdaje na obranu v České republice klesly těsně pod dvě procenta hrubého národního produktu, nepatříme podle názoru českého ministra při porovnání výdajů v jednotlivých zemích do dolní poloviny. „Důležité nejsou hranice, ale vojenské schopnosti, které připívají k dosažení politických ambicí České republiky a NATO. Toho dosahujeme i s těmi prostředky, které do obrany vkládáme,“ doplnil ministr Kühnl. Ministři obrany se v Bruselu intenzivně zabývali také problematikou mezinárodních operací v Kosovu, Afghánistánu a také v Iráku. Zcela jednoznačně zde zazněl požadavek na zachování „robustní“ síly v Kosovu. „Česká republika od srpna převezme nejméně na rok roli velící země v mnohonárodní brigádě Střed v Kosovu, kam také vyšleme místo nynějších 400 přibližně 600 vojáků,“ upřesnil naši účast v operaci KFOR Karel Kühnl. K navýšení počtu českých vojáků dojde také v operaci ISAF na území Afghánistánu, kde nyní v rámci rekonstrukčního týmu pracuje čtyřicet českých vojáků a další jsou začleněni v jednotce operující na kábulském letišti. Česká republika je připravena od prosince roku 2006 převzít řízení kábulského letiště na dobu čtyř měsíců. Ministr obrany v Bruselu také potvrdil připravenost zvýšit naši účast v rekonstrukčním týmu v příštím roce o dalších čtyřicet vojáků a převzít tak mnohem širší odpovědnost v prostoru Fajzabádu. Čeští vojáci také zůstanou i nadále zapojeni v silách působících na území Iráku. Pod vlajkou NATO pracuje nyní pět českých instruktorů, zbylých téměř sto, kteří se podílejí na výcviku iráckých policistů na jihu země v Basře, by do alianční operace mělo být zařazeno v průběhu příštích měsíců. Tento přechod však v žádném případě nebude znamenat změnu v prostoru nasazení. Čeští vojenští policisté, kteří na základně Shaiba a v Policejní akademii Az-Zubayr cvičí budoucí irácké policisty již od začátku roku 2004, zde zůstanou i nadále. Samostatným tématem byla situace v africkém Dárfúru. K řešení této krizové situace přispěje Česká republika prostřednictvím svých odborníků, kteří jsou součástí struktur NATO a podílejí se na plánování a logistické podpoře. „Přispějeme také materiálem z armádních zásob,“ sdělil v Bruselu ministr Kühnl. Podle jeho názoru, vyčleněných přibližně 3000 polštářů
a dek, 3000 uniforem a šest elektrocentrál byl „pouze první krok“, další pomoc a vyčlenění materiálu z disponibilních armádních zásob bude následovat. Při závěrečném zasedání Euroatlantické rady partnerství se ministři téměř padesáti zemí shodli na nutnosti pokračování boje proti terorismu a na nezbytnosti dalšího zvyšování schopnosti partnerských států podílet se na mezinárodních operacích pod vlajkou Severoatlantické aliance.
At the beginning of June, another meeting of defense ministers of the NATO countries and the Euro-Atlantic Partnership Council took place at the Alliance Headquarters in Brussels. At this meeting, attended also by the Czech Republic Minister of Defense Karel Kühnl and the ACR Chief of General Staff LTG Pavel Štefka, the Ministers of Defense representing twenty-six member states mostly discussed the subject of transformation of the Alliance and NATO engagement in international operations. aap de Hoop Scheffer, NATO Secretary General, urged the ministers to make further progress in raising the operational capabilities of NATO soldiers, which is a fundamental pillar of the whole transformation process. At the meeting, the ministers agreed on the necessity for developing smaller expeditionary forces. “Transformation calls for a shift from
J
massive stationary armed forces to much smaller, but more efficient mobile troops and units having expeditionary characteristics to be deployable in any place of the world. The process of building the NATO Reaction Force is a key project, stated the Czech Minister of Defense Karel Kühnl after the meeting. The Czech Republic is willing to reassume the role of lead nation within the NBC Defense Battalion in 2007. In his opinion, transformation needs time. “All the countries wish this process to proceed faster.” Making transformation faster is, however, a matter of finances invested into the armed forces. The NATO Secretary General pointed out that some countries decreased their defense expenditures. “We need to raise defense expenditures. Transformation of forces can save finances in a long-term perspective, but first of all we have to invest them,” emphasized Jaap de Hoop Scheffer. Despite the fact that defense expenditures of the Czech Republic dropped a bit below two percent of GDP, we are not, in the words of the Czech Minister of Defense, below the average if the expenditures of individual states are compared. “The importance is not in limits but in military capabilities, which contribute to achieving the political ambitions of the Czech Republic and NATO. They will be reached even with those resources that we are investing into defense,” added Minister Kühnl. In Brussels, the defense ministers also intensively discussed the issue of the international operations in Kosovo, Afghanistan and Iraq. They clearly expressed the requirement for maintaining “massive” forces in Kosovo. “In August, the Czech Republic is assuming the leadnation role at the Multinational Brigade Center in Kosovo for a period of one year, and we are going to send there, instead of the currently deployed 400 personnel, approximately 600 soldiers,” Karel Kühnl explained. Furthermore, the ISAF
operation in the territory of Afghanistan, where forty Czech soldiers work on the reconstruction team and the others are incorporated in the unit deployed at Kabul Airport, will get more Czech personnel. From December 2006, the Czech Republic is ready to assume the command over the Kabul Airport for a four-month period. In Brussels, the Minister of Defense also confirmed our readiness to reinforce the reconstruction team by forty more Czech soldiers in the next year, thus assuming much broader responsibility in the Fayzabad area. The Czech personnel will also remain within the forces operating in Iraq. Currently, there are five Czech instructors deployed under the NATO flag, whereas the remaining part of almost one hundred soldiers, who train Iraqi policemen in Basra, should be included into the NATO operation during the upcoming months. In no case does this transition mean a change of the area of deployment. The Czech military policemen, who have been training future Iraqi security personnel at the Shaiba Base and the Police Academy in Az-Zubayr since the beginning of 2004, shall remain there. The situation in Sudan’s Darfur region was a separate topic for discussion. The Czech Republic will contribute to solving this crisis by means of its own specialists who are incorporated in the NATO structures and are engaged in planning and logistic support. “We will send materiel from the army stores,” said Minister Kühnl in Brussels. In his opinion, sending approximately 3000 cushions and blankets, 3000 uniforms and 6 mobile power stations was just the first step and further humanitarian aid provided in the form of material that is available at the army stores will follow. At the final session of the Euro-Atlantic Partnership Council, the ministers representing almost fifty countries agreed on the urgency of fighting terrorism and increasing capabilities of the partnership states to participate in international operations under the flag of the North Atlantic Treaty Alliance. Jan Procházka
9
Vaše práce je nebezpečná, Your Work Is Dangerous, o to však Thus It Is Much More Important významnější C významněj eští vojáci působí v mezinárodních misích v různých částech světa, především však na Balkáně již řadu let. V operacích IFOR, SFOR, KFOR, ISAF, IZ SFOR, AFOR a dalších se jich vystřídaly již tisíce. Jejich podíl na zklidnění situace v těchto válkou postižených regionech je svým způsobem nedocenitelný a mnozí z nás si nejednou ani neuvědomují rizikovost prostředí, ve kterém se příslušníci těchto jednotek pohybují. „Vaše práce je velice důležitá a svým způsobem nebezpečná,“ uvedl v Praze na Vítkově při slavnostním dekorování příslušníků kontingentu Vojenské policie pamětními medailemi „Za službu v zahraničí“ náměstek ministra obrany – ředitel Kanceláře Ministerstva obrany Pavel Mašek a dodal: „O to je však významnější. Dokázali jste, že patříte k lidem, kteří dovedou něco udělat, nikoliv k těm, kteří dokáží jen vysvětlovat, proč to neudělali.“ Náměstek Pavel Mašek však medaile nejen předával, ale také sám byl oceněn pamětním odznakem velitele kontingentu a velitele Policejní akademie Az-Zubayr za svůj osobní podíl při zabezpečování jednotek v zahraničí. Práce náměstka ministra na tomto úseku není pouze organizátorsko-administrativní, ale Pavel Mašek se před několika dny přímo na místě, tentokrát v Kosovu, přesvědčil, že podmínky pro práci v místech nasazení vyžadují kus sebezapření, kázně a odvahy. Česká republika se intenzivně připravuje na převzetí role velící země v mnohonárodní brigádě Střed. „Jde nám o to, aby česká armáda dostála své nové odpovědnosti a měla pro to vytvořené i všechny nezbytné podmínky,“ uvedl na základně Šajkovac náměstek ministra Pavel Mašek. „Velení mnohonárodním mírovým silám je velkou výzvou, která přichází v době, kdy začínáme naplno rozvíjet operační schopnosti nové profesionální armády.
Č
10
zech soldiers have been operating in international missions in various corners of the world, mainly in the Balkans, for many years. Thousands of them have been deployed in operations such as IFOR, SFOR, KFOR, ISAF, IZ SFOR, AFOR and others. Their contribution to pacifying the situation in war afflicted regions is priceless, and many of us cannot even realize how perilous the areas where the Czech soldiers operate are. “Your work is highly important but dangerous in a way,” said Pavel Mašek, the Deputy Minister of Defense – MoD Office Director, at the ceremony decorating the members of the Military Police contingent with the “Medal for Service Abroad” taking place in Vítkov, Prague and added: “However, so much more significant it is. You have proved that you are among people who can do something, unlike those who seek excuses for not doing it.” The Deputy Minister of Defense Pavel Mašek not only awarded the medals, but he himself was decorated with the Commemorative Badge of the Contingent Commander and Commander of the Az-Zubayr Police Academy for his contribution in supporting the units deployed abroad. As for his involvement, the Deputy Minister of Defense is not merely engaged in management and administration, but a few of days ago in Kosovo, he could see through his own eyes that the conditions in the areas of deployment necessitate a big portion of self-sacrifice, discipline and courage. The Czech Republic is intensively getting ready for assuming the lead-nation role in the Multinational Brigade Center. “Our objective is to fulfill all duties connected with the new area of responsibility, thus we want to create the best conditions for the Czech Armed Forces to be able to achieve this goal,” said the Deputy MoD Pavel Mašek at the Shaikovac Base. “Needless to say the command over the multinational forces is a big challenge that comes at a time when we have just started to develop the operational capabilities of the new professional forces.” Jan Procházka Photos: Sabina Introvičová and Miroslav Šindelář
Z JEDNODENNÍ NÁVŠTĚVY MINISTRA OBRANY KARLA KÜHNLA V AFGHÁNISTÁNU BYL NAKONEC CELÝ VÍKEND
INSTEAD OF THE SCHEDULED ONE-DAY VISIT TO AFGHANISTAN, THE CZECH MINISTER OF DEFENSE KAREL KÜHNL HAD TO SPEND THE WHOLE WEEKEND IN THE REGION
Posílíme naši účast We are Going to Reinforce our Deployed Units O
přistání tureckého vojenského letounu C-130 Hercules s delegací představitelů resortu obrany a poslanců obou komor českého parlamentu vedenou ministrem obrany Karlem Kühnlem na horském letišti poblíž severoafghánského Fajzabádu by se dalo říci všechno možné, jen ne to, že bylo hladké. Dvoumotorový letoun totiž dosedl na travnatou dráhu vyztuženou železnými rošty tak prudce, že bylo hned jasné, že něco není v pořádku. Když se o několik hodin později mělo ze stejného letiště odlétat, nikdo se ani příliš nedivil, že se nikam nepoletí. Hercules měl totiž prasklou pneumatiku. A tak se z původně jednodenní návštěvy českých vojáků ze 102. průzkumného praporu sloužících v misi ISAF v Afghánistánu plánované pouze na sobotu 18. června 2005 stala celovíkendová akce. Karlu Kühnlovi ale den pobytu navíc zjevně nevadil. Když telefonicky oznamoval manželce zdržení, jen se usmíval. Vůbec ji to prý nepřekvapilo. Ministr pak měl mnohem více času k podrobnějšímu seznámení s životem našich vojáků na základně poblíž Fajzabádu. Do budoucna prý hodlá přehodnotit zahraniční cesty tak, aby se mohl více věnovat vojákům. „Rozhodně mě to nemrzí, bylo to pro mě velice zajímavé,“ řekl Karel Kühnl. Ještě před příletem do Fajzabádu navštívil ministr patnáctičlenný český kontingent na kábulském letišti. Ten se skládá z pyrotechniků a dvojice meteorologů a jeho hlavním úkolem je likvidace nevybuchlé munice a min především v okolí letiště. Jeho příslušníci vyjíždějí rovněž k naléhavým pyrotechnickým případům. Předmětem návštěvy bylo také jednání Karla Kühnla s afghánským ministrem obchodu Hadajátem Amínem Arsalou a vrchním velitelem jednotek ISAF generálporučíkem Ethemem Erdagim. Kábulské letiště je v současné době pod velením Turků. V příštím roce by měli tento úkol na čtyři měsíce převzít naši vojáci. To si podle ministra obrany vyžádá rozšíření kábulského kontingentu na padesát až šedesát vojáků. Také současný čtyřicetičlenný kontingent ve Fajzabádu by se měl zdvojnásobit.
he landing maneuver of the C-130 Hercules military aircraft at a mountain airfield near Fayzabad, Afghanistan, transporting the delegation of the MoD representatives and members of both chambers of the CR Parliament led by the Czech Minister of Defense Karel Kühnl, can be described in many ways, but definitely not smooth. The touchdown of the two-engine airplane on the grass runway hardened by iron bars was so strong that everybody must have known that something went wrong. Nobody was surprised when the crew announced that the plane was not able to take off as it was scheduled. One tire of the C-130 burst. So the intended one-day visit to the Czech personnel of the 102nd Reconnaissance Battalion operating within the ISAF mission in Afghanistan, planned for Saturday 18 June 2005, turned into a weekend-long event. However, Karel Kühnl apparently did not mind. He kept smiling while calling home to inform his wife, and said that she was not surprised at all. Hence, the Minister had more time to be better familiarized with the life of the Czech soldiers at the base situated near Fayzabad. In the future, he wants to change the system of tours abroad to be able to spend more time with soldiers. “I am not annoyed at all. On the contrary it was very interesting for me,” said Karel Kühnl. Prior to this arrival in Fayzabad, the Minister of Defense had visited the Czech contingent deployed at Kabul Airport. The main mission of this fifteen-member team consisting of ordnance disposal specialists and pairs of meteorologists is the disposal of unexploded ammunition, especially mines scattered in the vicinity of the airport. The personnel have to quickly respond to urgent requests and arrive in the spots where the unexploded ordnance was found. A further purpose of Karel Kühnl’s visit was a meeting with the Afghani Minister of Commerce Hedayat Amin Arsala and with the ISAF Chief Commander, LTG Ethem Erdagi. Kabul Airport is currently under Turkish leadership. Next year, this authority shall be delegated to the Czech soldiers for a period of four months, which according to the Minister of Defense will necessitate reinforcing the Kabul contingent up to fifty or sixty soldiers. Furthermore, the forty-member contingent deployed in Fayzabad shall be doubled.
T
Vladimír Marek
11
IDET 2005 – A Challenge to Cope with International Standards
IDET 2005 – výzva vyrovnat se
s mezinárodními standardy V pořadí již osmý ročník Mezinárodního veletrhu obranné a bezpečnostní techniky, který se uskutečnil počátkem května na brněnském výstavišti, se zapsal do historie mnoha primáty. Především Armáda České republiky se zde poprvé prezentovala jako plně profesionální. Tomu také odpovídal způsob a rozsah prezentace jednotlivých druhů vojsk a používaných zbraňových systémů. Výrazný byl také nárůst počtu zahraničních vystavovatelů. Své výrobky na brněnském výstavišti prezentovalo téměř tři sta zahraničních firem z šestadvaceti zemí světa. Pozitivním rysem celého veletrhu současně bylo, že zde již tradičně vystavovaly české firmy, jejichž výrobky dosahují evropských i světových parametrů. kutečně největším vystavovatelem byla Armáda České republiky, která podle vyjádření ministra obrany České republiky Karla Kühnla chtěla předvést, co stačila vykonat na složité cestě reformy ozbrojených sil, a chtěla dokázat, že motto letošní armádní účasti „Profesionalita – specializace – služba vlasti“ nebylo zvoleno náhodně. Veletrh IDET 2005 byl také podle názoru českého ministra obrany výzvou vyrovnat se za všech okolností s mezinárodně uznávaným standardem. „Veletrh představuje šanci takový standard spoluvytvářet. České ruce a české hlavy právě tohle dokáží,“ uvedl v zahajovacím projevu ministr Kühnl. Prezentované systémy a projekty českých i zahraničních vystavovatelů jednoznačně potvrdily nezbytnost vzájemné spolupráce
S
12
nejen při výrobě, ale také při výzkumu a vývoji. „Spolupráce je nezbytná,“ zaznělo na veletrhu mnohokrát, ať již v oficiálních projevech či při obchodních jednáních. Ve vztahu k Armádě České republiky a také k aliančním partnerům veletrh zvýraznil nutnost prohlubování vzájemné interoperability a specializace jednotlivých druhů vojsk. Náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Pavel Štefka v této souvislosti upozornil na zásadu „rozumné specializace“, abychom podle jeho slov „…neměli samé chemiky, pasivní sledovací systémy a polní nemocnice, ale disponovali jsme také mechanizovanou brigádou. Naším cílem je moderní armáda, která bude schopna plnit úkoly s kteroukoli zemí Severoatlantické aliance, v kterékoli operaci.“
CATE 2005 Stalo se již tradicí, že vědecká konference CATE, jejíž název vyplývá ze zkratek slov Community – Army – Technology – Environment (Společnost – Armáda – Technika – Životní prostředí), tvoří nosný pilíř odborného doprovodného programu Mezinárodního veletrhu obranné a bezpečnostní techniky IDET. Nejinak tomu bylo i letos, kdy se pod hlavičkou CATE 2005 na brněnském výstavišti uskutečnilo osm specializovaných konferencí a seminářů, kterých se zúčastnilo přes tisíc odborníků a kde bylo předneseno na dvě stě příspěvků. Tento souhrn specializovaných akcí, na kterých se setkávají k rozpravě domácí a zahraniční odborníci, je pevnou součástí systému vědeckých konferencí pořádaných v Armádě České republiky, a proto nad jednotlivými dílčími částmi přebírají pravidelně záštitu vedoucí funkcionáři resortu obrany. Se vstupem České republiky
do NATO je konference zařazována do seznamu akcí NATO/PfP a je tak otevřena stejně členským zemím Severoatlantické aliance jako partnerským zemím. Po odborné stránce je CATE setkáním armádních specialistů a specialistů z obranného průmyslu. Vysokou odbornou úroveň konference garantuje Univerzita obrany v Brně. Na letošní mezinárodní konferenci se odborníci sešli při seminářích na téma „Simulace a distanční vzdělávání“, „Bezpečnost a ochrana utajovaných skutečností“, „Zvládání krizí s podporou obranného průmyslu“. Další jednání byla pak zaměřena na aktivní a pasivní radiotechnické systémy, ekonomiku, logistiku a ekologii v ozbrojených silách, experti jednali také o ochraně vojsk a jejím významu v soudobém boji a samozřejmě také o materiálech a technologiích používaných při výrobě speciální techniky. V obsahu jednání uvedených konferencí bylo možné zřetelně vystopovat čtyři společné jmenovatele. Především šlo o prezentaci výsledků výzkumu, vývoje a výroby nejrůznějších systémů, techniky a prostředků v daných oblastech a dále o výměnu zkušeností a informací z implementace a exploatace prezentovaných systémů, techniky a prostředků. Významným aspektem také bylo zobecnění poznatků z přípravy a vzdělávání odborníků a poskytnutí ideové a technologické báze pro integrovaná a simultánní řešení úkolů Armády České republiky a bezpečnostního systému ČR. Programovými cíli konference CATE bylo zabývat se i aktuálními problémy české armády a otázkami spojenými s reformou ozbrojených sil. K nim vystoupili na většině dílčích konferencí funkcionáři Ministerstva obrany ČR a Generálního štábu AČR.
The eighth year of the International Exhibition of Defense and Security Technology, which took place on the Brno Exhibition Grounds at the beginning of May, has noted many breaking records. First of all, the Armed Forces of Czech Republic were presented here as a professional force for the first time, which corresponded with the methods and scope of presentations on individual combat arms and weapon systems. Almost 300 foreign companies from twenty-six countries exhibited their products at the Brno Fair. Another positive aspect of IDET 2005 rests in the fact that the expositions included well-known Czech companies, the products of which have reached the European and world standards of quality. he Czech Armed Forces, which in the words of the Czech Minister of Defense Karel Kühnl wanted to show what they have done during so complicated period of their reform, had indeed the largest stand ever. Moreover, they tried to prove that the motto of the military participation in the fair “Professionalism – Specialization – Service to the Country” was chosen for a good reason. In the opinion of the Czech Minister of Defense, the IDET 2005 presented a challenge to cope with internationally recognized standards. “The exhibition gives an opportunity for collaborative development of such standards. Czech hands and brains are able to make it,” said Minister Kühnl in his opening speech. The systems and projects presented by the Czech and foreign exhibitors have undoubtedly underlined the necessity for mutual cooperation not only in the field of production, but also in research and development. “Cooperation is necessary,” sounded many times in the official statements and business discussions taking place at the fair. In relation to the Czech Armed Forces and their allied partners, the IDET 2005 emphasized the needed process of deepening mutual interoperability and specialization of individual combat arms. In this context, the ACR Chief of General Staff LTG Pavel Štefka highlighted the principle of reasonable specialization, “…so that we would not have solely NBC personnel, passive surveillance systems and field hospitals, but in addition to that, we should be able to deploy a mechanized brigade. Our objective is to build up modern armed forces capable of conducting joint operations with any NATO country in any mission.”
T
CATE 2005 It has become a tradition that the CATE (Community – Army – Technology – Environment) scientific conference forms the backbone of the accompanying program of the IDET exhibitions. This year was no exception, as evidenced by eight specialized conferences and seminars taking place in the Brno Exhibition Grounds, which included about two hundred speeches and hosted more than one thousand attendants. This list of special events, where Czech and foreign specialists meet to discuss different issues, is a solid pillar in the system of scientific conferences held within the Czech Armed Forces, thus the top representatives of the defense sector take the patronage over its individual parts. As soon as the Czech Republic became a member of the North Atlantic Alliance, the conference was included in the list of NATO/PfP activities to be open for both NATO and partnership countries. In terms of its content, the CATE conference is a forum, where representatives of the Czech Armed Forces and armament industry have an opportunity to discuss different topics. The high professional level of the conference is guaranteed by the Brno University of Defense. The main topics of the CATE 2005 conference were: “Simulations and Distance Learning”, “Security and Protection of Secret Information” and “Crisis Management Supported by the Defense Industry”. Further discussions were focused on active and passive radio-technical systems, economics, logistics and ecology in the armed forces, protection of forces and its importance in contemporary warfare, and on materials and technologies used in production of special equipment.
The conference attendants could identify four common denominators: 1) presentation of results achieved in research, development and production of various systems and equipment, 2) exchange of experience and information in the field of implementation and exploitation of presented systems and equipment, 3) generalizing the lessons learned in the area of training and education and providing the theoretical and technological basis for integrated and simultaneous accomplishment of the tasks set for the ACR and CR security system, 4) discussing the current problems of the Czech Armed Forces and issues connected with their reform. The representatives of the MoD and ACR General Staff mostly analyzed the last topic in individual sessions. Jan Procházka and Pavel Pazdera Photos: Jan Procházka and Svatopluk Kouřil
13
Vesnička Bešeňová v obležení obležen Ano, doslova tak by se dala nazvat situace, která si nikterak nezadá s označením užívaným v mírových operacích. Aktéry byli rovněž vojáci, v tomto případě však příslušníci Ozbrojených sil Slovenské republiky, kteří uspořádali pro děti z liptovského regionu v pořadí již 8. ročník Dne dětí s Ozbrojenými silami SR a Slovenským rozhlasem. radičním místem jeho konání se opět stala jinak poklidná vesnička Bešeňová ležící v západním cípu břehu přehradní nádrže Liptovská Mara, známé a vyhledávané místo milovníků relaxace při termálních pramenech. Datem uspořádání akce byla poslední květnová (počasím tropická) sobota před nadcházejícím Mezinárodním dnem dětí. Horko a ostré sluneční paprsky byly blízké teplotním podmínkám panujícím v místech ozbrojených konfliktů, kde slovenští vojenští profesionálové pod vlajkou OSN a NATO přispívají ke zklidnění bezpečnostní situace a k vytváření mírových podmínek pro poválečnou obnovu zemí – ať už je to Irák, Afghánistán, Kypr, Golanské výšiny, Eritrea nebo Kosovo. A pokud jde o termín „obležení“ užitý v nadpisu, je výstižný i co do četnosti dopravních prostředků (téměř stovka autobusů a na tisíc automobilů včetně aut veteránů), které obklopily vesničku a areál termálního koupaliště, v jehož sousedství se oslava svátku dětí uskutečnila. Účel obležení však byl diametrálně odlišný od světových ohnisek válečného napětí, davy školní mládeže i dospělých (ti menší a předškoláci v doprovodu rodičů) sem přišly na sou-
T
14
těžně-zábavní den, na který nelze jen tak zapomenout pro bohatost celodenního programu probíhajícího pod taktovkou vojáků. Význam akce umocnila i účast početné současné generality Ozbrojených sil Slovenské republiky v čele s náčelníkem Generálního štábu generálporučíkem Ľubomírem Bulíkem, který zahájil hlavní program dne výstřelem z poplašné pistole. Následný program bohatý na statické a dynamické ukázky zaujal nejen školní mládež, ale i dospělý doprovod. Mezi statickými ukázkami vévodil obrněný transportér ALIGÁTOR, samohybná houfnice ZUZANA, odminovací zařízení BOŽENA a mnohá další bojová technika armády nového členského státu NATO. Pozornosti zcela určitě neušly ani dynamické ukázky z činnosti vojenské policie, výcviku speciální jednotky v sebeobraně, z výcviku služebních psů, seskok profesionálních výsadkářů z vrtulníku Mi-17 či vzlet a přelet bitevního vrtulníku Mi-24. Z výrazu
Bešeňová – a Village Under Siege tváří zúčastněných bylo možné vyčíst i hrdost na profesionalitu a mistrovství slovenských vojáků, kterými prezentovali úroveň výcviku ozbrojených sil. Předvedené ukázky bojového umění umocňoval komentář moderátora programu Mira Minára a jeho spolupracovníků z armádního vysílaní Slovenského rozhlasu. Velký zájem a zapojení dětí vzbudila také rozhlasová anketa k účasti slovenských vojáků v mírových operacích a zahraničních misích. Dětský den byl pestrý i na doprovodné programy. Rázný zvuk Hudby ozbrojených sil SR, průvod a cvičení mažoretek, vystoupení dětského folklorního souboru LUČANČEK a folkové skupiny TRAM SONG, koncert hudební skupiny DESMOD a FORNAX dotvářely dobrou náladu pro návštěvníky akce. Mnoho vděčných diváků si rovněž prohlédlo výstavku soutěžních výtvarných prací „Vojáci očima dětí“ a obrazovou výstavu „Děti v Kosovu“ fotoreportéra AVIS Jiřího Hokůva, který v kolekci 22 fotografií zachytil nelehký osud a život dětí v prijedorské oblasti, kde v mírové operaci KFOR působí příslušníci společného česko-slovenského praporu.
Z prezentace obrazů „Děti v Kosovu“ vycházelo i vystoupení vedoucího delegace Ministerstva obrany ČR, ředitele AVIS Jiřího Šuby při zahajovacím ceremoniálu. Ve svém uvítacím projevu přítomným připomněl rozdílnost v životních podmínkách dětí žijících na různých místech planety, význam společného nasazení českých a slovenských vojáků do mírové operace v Kosovu a seznámil je s hlavními akcemi, které pro děti organizuje resort Ministerstva obrany České republiky.
including veterans, that encircled the village and the area of the thermal swimming pool, in which vicinity the event took place. However, the purpose of getting under siege was totally different from those in spots of war tension in various part of the world, since the crowds of children, teenagers and adults (mostly parents accompanying their smaller sons and daughters) were coming here to enjoy the unforgettable rich entertainment program and competitions prepared and performed by the Slovak soldiers. The attendance of a numerous group of Slovak Generals, led by the Chief of General Staff of the Slovak Armed Forces LTG Ľubomír
Yes, this is an appropriate term to call the situation that soldiers can encounter in peacekeeping missions. Soldiers, in this case personnel of the Slovak Armed Forces, again played the leading part when they organized the “8th Children’s Day with the Slovak Armed Forces and Slovak Radio” for children from the Liptov region.
s every year, the event took place in Bešeňová, a tranquil village located at the western shore of the Liptovská Mara Dam, which is otherwise a recreation spot known for its hot water springs. The organizers chose as the best day for holding the event the last (almost tropical) Saturday of May just before the upcoming International Children’s Day. Hot weather and intense sun rays reminded the Slovak soldiers of the climate prevailing in their former areas of deployment, where they, under the flag of the UNO or NATO, have contributed to stabilizing the security and creating peace conditions for post-war reconstruction of the countries such as Iraq, Afghanistan, Cyprus, Golan Heights, Eritrea or Kosovo. As for the term “under siege” used in the headline, it also fits to so many buses and cars,
A
Bulík, who opened the day with a starter pistol shot, underlined the significance of the event. The following program, containing many static and dynamic demonstrations, attracted the attention of school children as well as their parents. The static presentations included the ALIGATOR Armored Personnel Carrier, ZUZANA selfpropelled gun, BOŽENA mine clearing system and other pieces of equipment of a new NATO member. The audience certainly wanted to see dynamic demonstrations such as by the Military Police, special forces self-defense training, dog training, parachute jumps from the Mi-17 and overhead flights of the Mi-24 combat helicopter. Faces of the visitors showed pride of their soldiers and their professional skills as they presented a high level of preparedness of the Slovak Armed Forces.
„Laskavé sluníčko svítí sice všem dětem světa, ne všechny se však mohou radovat a bavit tak jako vy při této sváteční akci a běžném mírovém životě,“ připomněl vedoucí delegace MO ČR Jiří Šuba. “The Sun is kindly shining on all children throughout the world; however, not all of them can be so happy and joyful as you are right now at this event and during a life lived in peace,” reminded Jiří Šuba, the leader of the Czech MoD delegation.
Demonstrations of martial arts were amplified by the comments of the program host Miro Minár and his colleagues from the Slovak Radio. Children also showed a big interest in the radio inquiry on engagement of Slovak soldiers in peacekeeping missions and foreign operations. The Children’s Day was also rich in other accompanying programs. Visitors could enjoy the groovy atmosphere thanks to energetic music played by the Band of Slovak Armed Forces, a marching parade and exercises of majorettes, stage performances by LUČANČEK children’s folklore ensemble and music groups TRAM SONG, DESMOND and FORNAX. Many grateful attendants did not miss the opportunity to see the exhibition of art objects called “Soldiers Through the Eyes of Children” and the photo exposition “Children in Kosovo” presented by Jiří Hokův, the AVIS cameraman, who caught in the collection of 22 photographs the difficult life of children in the Prijedor region, where the personnel of the joint Czech-Slovak battalion operates within the KFOR peacekeeping mission. The photo exhibition “Children in Kosovo” was also a basis for the speech at the opening ceremony given by Jiří Šuba, the AVIS director and chief of the Czech MoD delegation. In his welcoming words, Mr. Šuba reminded the visitors of the differences concerning living conditions for children in various parts of the world, the importance of the Czech-Slovak engagement in the peacekeeping mission in Kosovo and familiarized them with the main events organized for children by the Ministry of Defence of the Czech Republic. Jaroslav Roušar
ELITE 2005 říslušníci této vysoce specializované jednotky se cvičení ELITE zúčastnili již potřetí. „V roce 2003 jsme posílali do řídícího centra pouze výnos ze stacionárního systému. V loňském roce jsme zde byli již s poloprovozním vzorem a dodávali dva výnosy – jednak do řídícího střediska letového provozu (CRC) a jednak řídícímu cvičení na velitelské stanoviště,“ vysvětlil nám v průběhu cvičení velitel 53. centra pasivních systémů a elektronického boje podplukovník Vladimír Pešek. „V letošním roce zde máme mobilní systém VĚRA S/M a dodáváme informace již na čtyři místa – do řídícího střediska letového provozu, dále na velitelství cvičení, do buňky elektronické analýzy, kde se vyhodnocuje rušení a účinnost jednotlivých systémů, a konečně čtvrtý výnos dodáváme našim kolegům z protiletadlové baterie KUB.“ Podle vyjádření velitele jednotky je účast na cvičení nenahraditelnou zkušeností, protože čeští odborníci zde spolupracují s příslušníky dalších aliančních armád, mají možnost si v praxi procvičit řadu postupů a současně si prověřit určité poznatky. „Největším přínosem je možnost spolupracovat s lidmi, kteří zde plní úkoly v oblasti elektronické analýzy a se kterými porovnáváme získané informace. Podle jejich dosavadního hodnocení jsme úspěšnější než některé další prostředky.“ Příslušníci české jednotky, která se připravuje k začlenění do sil rychlé reakce v alianční struktuře a v nejbližších měsících ji čeká certifikační prověrka, zde pracují v reálných podmínkách s velkou hustotou signálu. „Tolik letounů v jednom okamžiku nad českým územím nelítá,“ dodává podplukovník Pešek. Ten je také přesvědčen, že právě přítomnost na tomto rozsáhlém cvičení je vynikající příležitostí prezentovat schopnost unikátního českého pasivního sledovacího systému před představiteli zahraničních armád. „Systém v současné době dokáže identifikovat cíle, rozpoznat státní příslušnost, typ letounu a v některých případech jsme schopni rozpoznat i volací znak letounu,“ vysvětlil nám
P
16
ve stručnosti podplukovník Zdeněk Pavlík, který se podílí na vývoji dalších komponentů tohoto českého systému. „Pracujeme zde s množstvím informací a máme možnost si ověřit některé naše postupy a zjištění. Obdobné pracoviště zde má i německá armáda. Jejich systém je však zaměřen především na oblast monitorování korespondence, pracuje na jiném principu a nedokáže automaticky sledovat cíl.“ Podle vyjádření podplukovníka Pavlíka čeští experti již nyní pracují na další modernizaci systému VĚRA. Ve výhledu je zvětšení délky výsuvného stožáru, aby systém mohl být nasazen i v členitějším zalesněném terénu. Dalším úkolem je zvětšit prostor sledování. V současnosti systém VĚRA S/M umožňuje sledovat prostor o rozloze 250 x 450 kilometrů. Cílem je dosáhnout celokruhového pokrytí na vzdálenost až 450 kilometrů, což v praxi bude představovat čtyřnásobné zvětšení sledovaného prostoru. „Pracujeme také na dalším zvýšení kvality zpracování signálů a chceme dosáhnout schopnosti sledovat cíle i s nižšími výkony vysílaného signálu,“ upřesnil nám modernizační směry podplukovník Pavlík. Mezinárodní cvičení ELITE i letos navštívil zástupce náčelníka Generálního štábu Armády České republiky generálmajor Jaroslav Kolkus, který si v německém výcvikovém prostoru mohl ověřit schopnosti české jednotky a při statické ukázce si prohlédnout výzbroj armád ostatních zúčastněných zemí. „Na cvičení, kde participují další státy Aliance, jsme nasadili první mobilní systém a máme tak možnost prokázat jeho vysokou úroveň a schopnost konkurovat aktivním systémům,“ uvedl generál Kolkus. „Dosáhnout plné interoperability a schopnosti se propojit se systémy velení a řízení jednotlivých států není samozřejmě jednoduchá záležitost, právě účast na mezinárodních cvičeních vytváří ke splnění tohoto cíle podmínky.“ Podle vyjádření zástupce náčelníka Generálního štábu se o zařazení roty pasivních systémů VĚRA S/M do struktur Aliance jedná a je předpoklad, že do konce roku bude rozhodnuto.
Na přelomu května a června se ve vojenském výcvikovém prostoru Heuberg v jižním BádenskuWürttembersku na území Spolkové republiky Německo uskutečnilo mezinárodní cvičení ELITE 2005 – Electronic Warfare Live Training Exercise. Hlavním cílem tohoto rozsáhlého cvičení, kterého se zúčastnilo 2150 vojáků ze čtyřiadvaceti zemí, bylo procvičit výkonnost a bojeschopnost jednotek při nasazení prostředků radioelektronického boje. Během deseti dnů se na plnění různých úkolů podílelo téměř sto letounů a vrtulníků, denně se uskutečnilo sto padesát vzletů a nasazeno bylo také deset různých protiletadlových systémů. Z Armády České republiky se cvičení ELITE zúčastnila mobilní jednotka z 53. centra pasivních systémů a elektronického boje s mobilním systémem VĚRA S/M.
V rámci probíhající reformy AČR se od října také změní organizační struktura centra pasivních systémů a elektronického boje. Velitelství bude přesunuto do Opavy, kde do své podřízenosti převezme další útvar. Souběžně s tím bude probíhat intenzivní výcvik společně s mechanizovanými brigádami při vytváření brigádních úkolových uskupení. Jednotka se bude také připravovat na certifikaci k začlenění do sil rychlé reakce. S koncem letošního roku vyčleňovaná rota pasivních systémů NATO dosáhne počátečních operačních schopností a zahájí naplňování plných operačních schopností, kterých má dosáhnout k 31. prosinci roku 2006 se stanovenou dobou pohotovosti k zasazení podle potřeb do dvaceti dnů od její aktivace.
At the turn of May and June, the international exercise ELITE 2005 (Electronic Warfare Live Training Exercise) took place in the Heuberg Military Training Area, Southern BadenWürttemberg, Germany. The main objective of this big exercise attended by 2150 soldiers from twenty-four countries was to train the combat skills and capabilities of units when the electronic warfare equipment is deployed. During ten days, about one hundred airplanes and helicopters daily flew one hundred fifty sorties over the battlefield that included ten antiaircraft systems. The Czech Armed Forces were represented by the mobile unite from the 53rd Center of Passive Systems and EW equipped with the VERA S/M mobile system. he personnel of this highly specialized unit took part in the ELITE exercise for the third time. “In 2003, we sent merely an output from the stationary system to the control center. Last year, we brought here a semi-operational model to contribute with two outputs directed to the Air Traffic Control Center and to the Exercise Director at the command post,” explained us LTC Vladimír Pešek, the Commander of the 53rd Center of Passive Systems and EW, during the exercise. “This year, we have brought the VERA S/M mobile system, and we are sending the information to four destinations: the Air Traffic Control Center, DISTAFF, the Electronic Analysis Cell, which evaluates jamming and efficiency of individual systems, and the final output is delivered to our colleagues from the KUB Antiaircraft Battery.” In the words of the unit commander, participation in the exercise is priceless since the Czech specialists can cooperate with the personnel of other allied armed forces and have a chance to train many procedures and test their lessons learned. “The soldiers of the Czech unit, which is getting ready for the upcoming certification tests to be incorporated into the NATO Reaction Force, are working in real conditions with a huge density of signals.
T
“There are not so many aircraft flying above the Czech territory at one moment,” adds LTC Pešek. He is also convinced that our presence in this big exercise gives a great opportunity to
demonstrate to the representatives of foreign armed forces the capabilities of the unique Czech passive surveillance system. “Currently, the system is able to identify targets, their nationality, type of aircraft and in some cases even their call signs,” briefly specified LTC Zdeněk Pavlík, who has been involved in developing some components in this Czech system. “We process much information and have a chance to test some of our procedures and findings. The German Armed Forces have a similar system, which is, however, directed mainly at the area of monitoring correspondence, operates on a different principle and cannot automatically track a target.” According to LTC Pavlík, Czech experts are currently being engaged in further upgrading the VERA system. The nearest plans include elongation of the telescopic mast, so that the system can operate even in rough forested terrain, and enlargement of the monitored area. At present, the VERA S/M system enables monitoring of an area of 250 x 450 sq. km. The objective is to achieve 360° coverage within a 450 km distance, which in reality means a four times enlargement. “We are also working on improving the signal processing and our intention is to achieve such capabilities
that would enable us to monitor the targets with lower outputs of transmitted signals,” LTC Pavlík explained to us the modernization trends. Like in previous years, the ELITE international exercise was attended by the ACR Deputy Chief of General Staff MG Jaroslav Kolkus, who could see with his own eyes the capabilities of the Czech unit and also the armament of other participating armed forces. “In this exercise held with participation of other NATO states, we have deployed the first mobile system, which gives us a chance to demonstrate its outstanding capabilities comparable with active systems,” stated General Kolkus. “To achieve full interoperability and interconnection compatibility with command and control systems of different states is not an easy task, thus our engagement in international exercises creates favorable conditions for accomplishing this goal.” In the words of the Deputy Chief of General Staff, the inclusion of the Battery of VERA S/M Passive Systems into the structures of the Alliance is still a subject of negotiations, and the decision shall be made by the end of this year. In the framework of passing ACR reform, the organization structure of the Center of Passive Systems and EW will also note some changes in October. The headquarters will be moved to Opava, where it is going to take another subordinate unit. Simultaneously, the personnel will be involved in the intensive training run jointly with the mechanized brigades in forming the brigade task forces. The unit is also going to get ready for certification tests to be incorporated into the NATO Reaction Force. By the end of this year, the earmarked company of NATO passive systems shall achieve the initial operation capabilities to begin the following phase and reach full operation capabilities on December 31, 2006. As needed, the company shall be deployable within twenty days from its activation. Jan Procházka
17
Jednoznačně největší položku při vyrovnání dluhu bývalého SSSR vůči České republice představují dodávky vrtulníkové techniky. Armáda České republiky dostane 17 bojových strojů Mi-24V/35 a 16 víceúčelových Mi-171Š. Zatímco Mi-24V (exportní označení tohoto typu je Mi-35) je ve výzbroji české armády zaveden už řadu let, Mi-171Š lze do značné míry pokládat za novinku. Na první pohled sice vypadá jako známý transportní stroj Mi-17, z jehož konstrukce také skutečně vychází, avšak vyznačuje se takovými odlišnostmi a novými možnosti, že je nutné jej považovat za nový typ. ednou z podmínek jeho zavedení je přeškolení pilotů a techniků na tento typ vrtulníku. V leteckém závodě Ulan Ude poblíž Bajkalského jezera, kde se tyto stroje vyrábějí, proto čtrnáctičlenná skupina českých pilotů, palubních techniků a leteckých inženýrů absolvovala měsíční intenzivní teoretickou i praktickou přípravu. Podle vedoucího skupiny majora Miroslava Jenčíka ze základny vrtulníkového letectva v Přerově lety probíhaly jako u nás, ale odlišovaly se metodikou. „Nejvíce se mi líbila imitace vysazení jednoho motoru za letu. U nás se nechá běžet na volnoběh, zde se ale skutečně vypínal,“ uvádí jako jeden z příkladů. Dalším osvojením nového prvku se také stal nácvik nouzového přistání na jeden motor na ploše jen o něco málo větší než půdorys samotného vrtulníku a na závěr se uskutečnily ukázkové lety s použitím moderních brýlí nočního vidění. Palubní přístroje, kabina a vnější osvětlení typu Mi-171Š jsou totiž plně kompatibilní se zmíněnými noktovizory a s každým vrtulníkem budou dodány tři kusy. Komplexní přípravu českých pilotů zajišťovali dva ruští instruktoři z centra bojové přípravy ruského vojenského letectva Toržok. Po každém teoretickém bloku následoval písemný test. Praktický výcvik byl rozplánován na osmnáct letových hodin a zúčastnili se ho také palubní technici. Podplukovník Alexandr Šišov české kolegy velice chválil. Podle jeho vyjádření byli Češi perfektní jak v teoretické, tak v praktické části výcviku. Vzhledem k výškovým motorům, ochranným prvkům, šesti vnějším přídavným nádržím a další výbavě bude možné tento stroj nasadit prakticky kdekoli na světě. S přídavnými nádržemi má Mi-171Š vytrvalost pět hodin letu, zatímco u standardního Mi-17 to je okolo dvou hodin. Hydraulicky sklopná záďová rampa umožní
J
18
Reinforcing the Helicopter Units
Vrtulníkové letectvo posiluje rychlou nakládku nebo vykládku nejrůznějšího materiálu včetně terénního vozidla. Dvojice bočních dveří s jeřáby o nosnostech 170 kg, resp. 300 kg umožní velmi efektivně plnit úkoly při vojenských akcích, ale i v případě živelních katastrof nebo havárií. Možnosti Mi-171Š se výrazně projeví i v příspěvku České republiky do misí NATO nebo EU. Zatímco dnes deklarujeme čtyři stroje Mi-17 s dobou pohotovosti k nasazení 60 dní a do vzdálenosti místa nasazení 400 km od teritoria naší republiky, od roku 2008 to bude stejný počet strojů Mi-171Š, které ale budou mít trojnásobně kratší dobu pohotovosti a prakticky neomezenou vzdálenost nasazení. Vedoucí programu modernizace vrtulníkového letectva Ing. Josef Plšek ze sekce vyzbrojování Ministerstva obrany předpokládá, že první stroje poté, co budou sestaveny, by měly být k přerovské vrtulníkové jednotce dopraveny do konce letošního června. Podle jeho vyjádření by ihned poté měly být zahájeny vojskové zkoušky a zavedení vrtulníku Mi-171Š je naplánováno na konec července. Se zavedením do výzbroje souvisí i postupné přeškolování dalších příslušníků létajícího a technického personálu.
Delivery of the helicopters and helicopter equipment to the Czech Republic Armed Forces undoubtedly form the biggest item in compensating the debt of the former USSR to the Czech Republic. The Czech Republic Armed Forces will receive 17 Mi-24V/35 combat helicopters and 16 Mi-171Š multipurpose helicopters. While the Mi-24V (export indication Mi-35) has been operating in the ACR for many years, the Mi-171Š can be considered as a new plane. At first sight, it looks like the well-known Mi-17 transport helicopter, on which the design was based; however, this aircraft shows such big differences and new capabilities that it shall be viewed as a new type.
condition for its introduction is retraining pilots and technicians for this type of helicopter. Therefore, a fourteen-member group of Czech pilots, flight technicians and air engineers went through a one-month intensive theoretical instruction and practical training, which took place in the aircraft-factory in UlanUde near Lake Baikal. The group leader, Major Miroslav Jenčík from Přerov Helicopter Base, mentioned that the flights had passed similarly as in our base, but their methodology was different. To exemplify it, he said: “I especially liked mainly simulation of a flight when one engine fails. Normally, we leave the engine in idle, but we really turned it off here.” Another new element rests in training an emergency landing, when the helicopter has only one engine in operation, on an area only a little larger than the helicopter itself, and in the end they showed us demonstration flights with use of the advanced night vision goggles. The board instruments, cockpit and external lighting of the MI-171Š are fully compatible with the aforementioned night vision devices. Each delivered helicopter shall include three of them. The Czech pilots were provided with complete training by two Russian instructors from the Torzok Center of Operation Training of the Russian Air Force. Each theoretical block was followed by a written test. The schedule for practical training with participation of the airborne engineers included eighteen flying hours. Lieutenant Colonel Alexander Shishov highly praised the Czech personnel. In his words, they were perfect in both theoretical and practical training.
A
Thanks to the high-altitude engines, protective elements, six external fuel-tanks and other equipment, the helicopter can be deployed in any corner of the world. Equipped with external fuel-tanks, the Mi-171Š helicopter can fly for five hours, whereas the standard Mi-17 can fly only two hours. A hydraulically powered rear foldable ramp enables fast loading and unloading of various materials including terrain vehicles. The side doors, which contain cranes with lifting power of 170 kg (eventually 300 kg) considerably facilitate their effort if they are used in military operations, natural disasters and accidents. The capabilities of the Mi-171Š helicopters will be significantly reflected in the contribution of the Czech Republic to NATO or EU missions. While we have today declared four Mi-17 helicopters deployable within 60 days at a distance of 400 km from our territory; in 2008, we will have the same number of Mi17Š helicopters deployable within a three times shorter period at a practically unlimited distance. Josef Plšek, the Chief of Program for Modernization of Helicopter Forces from the MoD Armament Section, assumes that after their complete assembly, the first helicopters shall be delivered to Přerov Helicopter Base by the end of June 2005. According to his statement, military tests should follow immediately after the delivery, so the introduction of the Mi-171Š helicopters is scheduled for the end of July. Their introduction also necessitates gradual retraining of pilots and technical personnel. Michal Zdobinský
19
Gripeny, vítejte na českém Welcome Gripens to the Czech Skies neb nebi Šestadvacátý duben bude v kronice českého vojenského letectva již navždy zapsán jako „…velký den pro Armádu České republiky, velký den pro Českou republiku. Jejich zavedení představuje počátek nové éry.“ Právě těmito slovy přivítal ministr obrany České republiky Karel Kühnl švédské letouny JAS 39 Gripen na čáslavském letišti, kde se staly součástí výzbroje české armády. Slavnostního aktu předání těchto nadzvukových letounů čtvrté generace se zúčastnil také předseda vlády České republiky Jiří Paroubek a ministryně obrany Švédského království Leni Björklundová. Letouny JAS 39C Gripen – tentokrát již s označením „Czech Air Force“ – nahradí po více než čtyřiceti letech světově uznávané stroje MiG-21, kterým letos končí technická životnost. Prvních šest gripenů z celkové dodávky čtrnácti strojů česká armáda již převzala, zbývajících osm bude do České republiky dodáno do konce srpna. Od června mají být letouny JAS 39C Gripen zapojeny do integrovaného systému protivzdušné obrany NATINADS.
26th April 2005 will forever be written in the chronicle of the Czech Air Force as …“a memorable day for the Czech Republic and its Armed Forces. Their introduction opens a new era.” These words spoken by the Czech Minister of Defense Karel Kühnl welcomed the Swedish supersonic JAS 39 Gripens at the Čáslav Airbase, where they were incorporated into the armament of the CR Armed Forces. The ceremony, in which the fourth generation supersonics were solemnly taken over, was also attended by the Prime Minister of Czech Republic Jiří Paroubek and the Swedish Minister of Defense Leni Björklund. The JAS 39C Gripen airplanes, labeled with the Czech Air Force symbols on the fuselage, are going to replace, after more than forty years, the well-known MiG-21 fighters, whose lifetime expires this year. The Czech Armed Forces have already taken over six Gripens of fourteen airplanes, and the remaining eight aircraft will be delivered by the end of August. From June 2005, the JAS 39C Gripen supersonics shall be incorporated into the NATO Integrated Air Defense System (NATINADS).
Photos: AVIS archive
21
Vstup tentokrát povolen This Time Access Enabled Bruselská centrála Severoatlantické aliance zůstává pro mnohé z nás zastřena určitým magickým tajemnem s označením „TOP SECRET“. Naučit se orientovat v jednotlivých sektorech komplexu budov a v téměř nekonečném labyrintu chodeb a sálů se pro příležitostné hosty – členy delegací a pro nás novináře – zdá být úkol složitý a vyžadující potřebný čas. O mnoho složitější je vyznat se v desítkách zkratek různých výborů a podvýborů, ve kterých členové jednotlivých národních delegací, českou nevyjímaje, pravidelně zasedají. Jedním z těch, kteří se v této spleti dokáží orientovat, je ředitel odboru obranných poradců Stálé delegace (SD) České republiky při NATO Ing. Ivan Dvořák, MSc. Právě jeho pohled na práci a vysvětlení řady pojmů nám poodkryly, pokud to stupeň utajení dovoluje, práci obranných poradců Stálé delegace České republiky při NATO, jejich poslání a úkoly, které plní.
ákladními úkoly obranného úseku SD ČR, který je představován obrannými poradci, je poskytovat odbornou podporu vedoucímu Stálé delegace ČR při NATO na jednání Severoatlantické rady a zastupovat zájmy České republiky v otázkách politickovojenského charakteru, které spadají do působnosti Ministerstva obrany. Současně se obranní poradci podílejí na zabezpečení přípravy ministra obrany ČR na všech formálních i neformálních zasedáních ministrů obrany zemí NATO a EU a dalších vedoucích funkcionářů resortu obrany.
Z
KDY A KDE JSME ZAČÍNALI… Nejdříve se ale vraťme zpět do historie vzniku našeho zastoupení při NATO v Bruselu. Poté co Česká republika podepsala rámcovou dohodu v rámci programu Partnerství pro mír, v roce 1994 vznikla, pod vedením dnes již zesnulého generála Jiřího Piskláka, Styčná mise AČR při
22
NATO. Srovnávat tehdejší a dnešní postavení České republiky a činnost vyslaných pracovníků je velice složité. Zásadním rozdílem je, že v době, kdy jsme byli „jen“ partnery, jsme se zúčastňovali pouze těch jednání, která byla pod hlavičkou partnerství, tehdy ještě pod NACC (pozn.: Severoatlantická rada pro spolupráci, předchůdce Euroatlantické rady partnerství – EAPC). Hlavní náplň práce v tehdejší době, kdy jsme ještě nebyli ani přizváni ke členství v NATO (to přišlo až na summitu v Madridu v roce 1997), spočívala v přípravě a koordinaci kroků při tvorbě Individuálního plánu partnerství (IPP) v rámci Pracovního programu pro partnerství (PWP) a naší účasti v Procesu plánování a hodnocení (PARP), kterým se Aliance snažila (a dodnes snaží) pomoci partnerským zemím zvýšit interoperabilitu vojenských sil. V tu dobu probíhala alianční operace IFOR v Bosně a Hercegovině, o které jsme denně informovali orgány v Praze. Čím více se blížilo pozvání ke členství v NATO, tím výrazněji se také zvyšoval počet
jednání, na která jsme byli zváni. Podíleli jsme se rovněž na přípravě individuálního dialogu a akcesních rozhovorů, které vyústily v očekávané přizvání ke členství. Zásadní změnu v naší činnosti v tu dobu přinesly dva momenty. Za prvé zřízení Stálé delegace ČR při NATO v létě 1997 a posléze počátkem roku 1998 přestěhování do budovy Manfreda Wörnera přímo na velitelství NATO. Za druhé, a to především, změna statutu České republiky, Polska a Maďarska z „pouhých“ partnerů na statut přizvaných zemí (tzv. invitees). Od začátku roku 1998 jsme tak měli praktický přístup v roli pozorovatelů na všechna jednání Aliance (s výjimkou otázek jaderného plánování a několika málo dalších). Tento okamžik představoval zásadní kvantitativní nárůst objemu práce, neboť prakticky ze dne na den jsme měli možnost (a zároveň nepsanou povinnost) účasti ve všech příslušných výborech. To se týkalo samozřejmě i politické části Stálé delegace.
ČLENSTVÍ ZNAMENÁ NOVÉ ÚKOLY… Dnešní doba je ve srovnání s prací v Alianci v roce 1998 rozdílná ve dvou hlavních aspektech. Za prvé, Stálá delegace včetně obranného úseku je již dobře zaběhnutý a fungující mechanismus, který disponuje potřebným počtem odborníků civilních i vojenských. Za druhé, a to je to hlavní, dnes již nezasedáme ve výborech jako pozorovatelé, ale jako představitelé suverénní země, kteří mohou ovlivnit to, o čem
se právě rozhoduje. Naše dnešní účast u diskusních stolů je tedy o odpovědnosti – o odpovědnosti za to, že rozhodnutí, která Aliance dělá, jsou v souladu (nebo přinejmenším nejsou v rozporu) s naším národním zájmem či pohledem na věc. Posláním obranného úseku je zajistit, aby naše zájmy byly zohledněny v tzv. politicko-vojenských (POLMIL) výborech. Těchto výborů je celá řada a agenda, kterou zabezpečuje obranný úsek, je velmi rozsáhlá a rozmanitá. NATO, jak známo, řídí Severoatlantická rada (North Atlantic Council – NAC), ve které Českou republiku zastupuje jmenovaný velvyslanec (donedávna pan Karel Kovanda). K tomu, aby Rada mohla efektivně a fundovaně rozhodovat, má právo zřizovat na svou podporu výbory, které jí předkládají doporučení, připravují rozhodnutí či je naopak rozpracovávají. V současné době má pod sebou NAC, resp. Výbor pro plánování obrany (Defence Planning Committee – DPC) a Skupina pro jaderné plánování (Nuclear
Planning Group – NPG), přes třicet přímo podřízených výborů, které podporují jejich činnost. Příslušníci obranného úseku – obranní poradci zasedají v příslušných polticko-vojenských výborech a pracovních skupinách, a to buď společně s diplomaty Ministerstva zahraničních věcí (MZV), jedná-li se o společnou problematiku pro MZV i MO, nebo samostatně, jedná-li se výlučně o problematiku obrannou. Obranný úsek je vzhledem k jeho politicko-vojenské působnosti řízen primárně sekcí obranné politiky a strategie (SOPS) MO v součinnosti se sekcí vyzbrojování MO a ekonomickou sekcí MO v jim příslušných oblastech. Jeho příslušníky jsou ve většině případů občanští zaměstnanci. Obranný úsek jako samostatná součást Stálé delegace ČR při NATO vznikl v roce 1999 a formálně byl potvrzen schválením Statutu SD ČR při NATO ministrem zahraničních věcí a ministrem obrany. Prvním vedoucím obranných poradců byl PhDr. Zdeněk Borkovec, současný zástupce ředitele SOPS – politický ředitel MO. Z organizačního řádu Ministerstva obrany vyplývá odpovědnost odboru obranných poradců vedoucího SD ČR při NATO za uplatňování zájmů ČR v politicko-vojenských, obranných a bezpečnostních záležitostech, které jsou v působnosti resortu MO, v orgánech NATO, EU a ZEU. Dále odbor odpovídá za prosazování obranné politiky a zastupování resortu MO při jednáních a při tvorbě dokumentů a rozhodnutí NATO a EU v oblasti bezpečnostní a obranné politiky, operací vedených NATO a EU, jaderného plánování a politiky, obranného plánování, vyzbrojování, plánování a řízení aliančních zdrojů, bezpečnostních investic (NSIP), správy vojenského rozpočtu, obranné dimenze nešíření zbraní hromadného ničení a za politicko-vojenskou dimenzi vztahů s partnery.
VÝBORY A PODVÝBORY – ÚKOLY A POVINNOSTI Pomineme-li Severoatlantickou radu, je z hlediska působnosti obranného úseku nejdůležitějším aliančním výborem Výkonná pracovní skupina (Executive Working Group – EWG), která je poradním orgánem Rady v otázkách obranného charakteru. V jejím portfoliu je v současné době mj. projednávání politicko-vojenských aspektů výstavby aliančních schopností (mj. NRF), implementace pražských závazků (PCC), protiraketové obrany, vztahů NATO-EU ve vazbě na výstavbu kapacit nebo ochrany vzdušného prostoru Aliance (Air Policing) a mnoho dalších otázek, zahrnujících rozpracování závěrů
z istanbulského summitu hlav států a vlád členských zemí a neformálních zasedání ministrů obrany. Jedním z hlavních předmětů pozornosti je nyní v EWG diskuse o zvýšení využitelnosti aliančních sil – tedy aby Aliance měla k dispozici schopnosti potřebné k vedení operací, které jsou svým charakterem odlišné od těch, na které byly členské země Aliance zvyklé po dlouhá desetiletí. Jedná se tedy o diskuse ke skutečné transformaci aliančních sil. Současně pracuje na přípravě tzv. Souhrnné politické směrnice, která se de facto stane politickým zadáním pro další transformaci aliančních schopností. EWG má kromě těchto koncepčních diskusí za úkol připravovat jednání ministrů obrany a komuniké z jejich jednání. Ve výboru jsou zastoupeny všechny členské státy na úrovni vedoucích obranných poradců a výboru předsedá zástupce generálního tajemníka NATO. EWG zasedá zpravidla dvakrát týdně, před významnými zasedáními denně a v případě potřeby může zasedat ve formátu EWG(R), kdy jsou země posíleny vysokými funkcionáři z hlavních měst. Dalším z výborů, v němž pravidelně zasedáme, je Výbor pro hodnocení otázek obrany (Defence Review Committee – DRC). Náplní jeho práce je mimo jiné i pro národy velmi důležité hodnocení obranných plánů. Česká republika se na obranném plánování podílí již od roku 1997, kdy poprvé předala odpověď na Dotazník obranného plánování, tzv. DPQ. Hodnocení obranných plánů jednotlivých členských zemí v sobě zahrnuje hodnocení pokroku dosaženého ve výstavbě ozbrojených sil za uplynulý rok a zároveň posouzení národních plánů do dalších let. Národní hodnocení pak slouží jako vstup pro hodnocení celkového aliančního pokroku ve výstavbě schopností, včetně plnění Cílů výstavby sil (Force Goals – FG). DRC je jediným výborem, kde je uplatňován princip konsenzu „minus jedna“. To znamená, že v rámci diskusí o Cílech výstavby sil mohou členské státy trvat na plnění FG u určité země, ačkoliv tato země daný cíl plnit odmítá. Hlavním argumentem pro ponechání FG pro jednotlivou členskou zemi je skutečnost, že nebude-li tento cíl plnit ona země, bude jej muset plnit země jiná. Jde tedy o vyjádření společné míry solidarity a zároveň společného sdílení břemene všemi zeměmi. Naším posláním v rámci hodnocení obranných plánů je hájit dobré jméno České republiky. V diskusích s aliančními plánovači se snažíme dosáhnout toho, aby naše hodnocení bylo spravedlivé, odpovídající skutečnosti a vyvážené vůči hodnocením ostatních členských zemí. Na druhou stranu hodnocení našich obranných plánů ze strany NATO nám (České republice – MO) poskytuje nezávislý pohled zvenčí, jak si z hlediska výstavby schopností v aliančním měřítku stojíme. DRC zasedá pod vedením zástupce generálního tajemníka pro obranné plánování a politiku bez účasti Francie vždy na úrovni obranných poradců. Jeho nadřízeným orgánem je Výbor pro plánování obrany, který se může scházet na úrovni velvyslanců nebo ministrů obrany. Jak EWG, tak DRC spadají v rámci Ministerstva obrany do působnosti sekce obranné politiky a strategie MO.
23
This Time Access Enabled ZKRATEK NENÍ NIKDY DOST… Obranní poradci rovněž zasedají v některých výborech společně s diplomaty Ministerstva zahraničních věcí – především v PCG, PMSC a COEC. Skupina pro koordinaci politiky (Policy Coordination Group – PCG) posuzuje politické implikace některých vojenských činností, zejména operací a misí pod vedením Aliance (ISAF, KFOR, NTM-I v Iráku a podobně) nebo otázky vztahů s dalšími mezinárodními organizacemi, včetně vztahů NATO a EU. Na politicko-vojenskou spolupráci v rámci programu Partnerství pro mír dohlíží Politickovojenský řídící výbor (Political-Military Steering Committee – PMSC). Dnes velmi intenzivní spolupráce s partnery spočívá především v posilování interoperability, v asistenci při obranném plánování a výcviku. Problematiku krizového řízení v Alianci zastřešuje Výbor pro operace a cvičení Rady (Council Operations and Exercises Committee – COEC). Hlavní náplň jeho práce spočívá v přípravách a vyhodnocování aliančních cvičení krizového řízení (CMX), v dohledu nad zkvalitňováním a standardizací procedur krizového řízení NATO a v jejich koordinaci (Systém opatření krizového řízení – NATO Crises Response System – NCRS). Odborné řízení v případě všech tří výborů zajišťuje sekce obranné politiky a strategie MO.
ZDROJE A JEJICH DĚLENÍ Neméně podstatnou činností obranných poradců je účast ve výborech, které se zabývají alianční zdrojovou problematikou. Jak známo, všechny členské země Aliance přispívají podle dohodnutých klíčů do společných rozpočtů Aliance. Zatímco Výbor pro civilní rozpočet (Civil Budget Committee – CBC) je v působnosti Ministerstva zahraničních věcí, další dva rozpočty jsou v působnosti Ministerstva obrany – Program bezpečnostních investic NATO (NATO Security Investment Programme – NSIP) je řešen v Infrastrukturním výboru (Infrastructure Committee – IC) a vojenský rozpočet je řešen ve Výboru pro vojenský rozpočet (Military Budget Committee – MBC). V obou případech se jedná o tzv. implementační výbory. Nad nimi fakticky stojí Hlavní rada pro zdroje (Senior Resource Board – SRB), jejímž nejvýznamnějším úkolem je definovat alianční politiku financování. SRB zpracovává a připravuje Severoatlantické radě ke schválení střednědobý plán zdrojů Aliance, vytváří základní koncepční dokumenty a stanovuje pravidla financování. SRB také rozhoduje o tom, zda jednotlivé CP (Capability Packages) budou či nebudou předmětem společného financování („eligible for common funding“). Česká republika se v rámci jednání SRB velmi silně angažuje. Zastáváme pozici, že alianční prostředky, které nejsou nic více, nic méně než souhrn příspěvků členských států, tedy i ČR, musí být využívány efektivně a účelně.
24
Podporujeme směrování společných zdrojů do oblastí, které posilují schopnosti Aliance vést současné operace – tedy nikoliv do starých a statických velitelských struktur, ale do rozmístitelných prvků této struktury a k financování mnohonárodních schopností, které si země jako ČR samy o sobě nemohou dovolit. SRB se schází v plenárním formátu zhruba pětkrát do roka na úrovni vysokých funkcionářů z hlavních měst. Přípravný výbor SRB se schází minimálně jedenkrát týdně, v posledním období skoro každý druhý den, vzhledem k diskusím o financování aliančních operací a novém rozdělení klíčů národních příspěvků do společných rozpočtů. Infrastrukturní výbor (IC) v rámci implementace jednotlivých projektů obsažených v tzv. CP (Capability Packages), po jejich schválení v SRB, autorizuje prostředky na jejich pořízení, schvaluje technická řešení či stanovuje způsob akvizice. O skutečnosti, zda budou pro ČR autorizovány alianční prostředky na projekty výstavby například letiště v Náměšti nad Oslavou či 3D radary, se rozhoduje právě v tomto výboru. Autorizace prostředků není v žádném případě samozřejmostí. Než jsou takové prostředky uvolněny, musí často proběhnout řada jednání i mimo oficiální rámec diskusí, aby byly vyvráceny případné možné nebo již deklarované výhrady jiných členských zemí, které danou autorizaci mohou ohrožovat nebo oddalovat. Infrastrukturní výbor se schází minimálně jednou týdně. Výbor pro vojenský rozpočet (MBC) zpracovává střednědobý plán finančních zdrojů, návrh rozpočtu na další rok, kontroluje jeho čerpání, provádí rozpočtové úpravy a schvaluje alokaci finančních zdrojů, to vše k fungování prvků integrované vojenské struktury a NAEW&C (AWACS). V neposlední řadě posuzuje urgentní požadavky na financování, které nejsou zahrnuty v rozpočtu. Vzhledem ke komplexnosti zdrojové problematiky v Alianci bylo u obranného úseku Stálé delegace ČR při NATO zřízeno samostatné oddělení zdrojů a vyzbrojování, které řídí představitel ČR v přípravné skupině SRB. Členy oddělení jsou pak představitelé v IC, MBC, NAMSA, u AGS 3 a v neposlední řadě představitel národního ředitele pro vyzbrojování (National Armaments Director Representative – NADREP). Skupina NADREPs je stálým pracovním orgánem Konference národních ředitelů pro vyzbrojování (Conference of National Armaments Directors – CNAD), která se schází minimálně jedenkrát týdně a řeší celé spektrum otázek zaměřených na podporu výstavby aliančních schopností cestou výzkumu a vývoje, výroby, pořizování výzbroje a hledáním nových technologií prostřednictvím Průmyslové poradní skupiny (NATO Industrial Advisory Group
– NIAG). Řeší průmyslovou a technologickou spolupráci jak v rámci členských zemí, tak zemí PfP. Práci CNAD podporuje množství podřízených výzbrojních skupin (NAAG pro pozemní vojsko, NAFAG pro letectvo, NNAG pro námořnictvo), které jsou dále členěny do podskupin a pracovních orgánů. CNAD se navíc zaobírá otázkami standardizace, kodifikace, bezpečnosti munice či řízení životního cyklu. Nezbytné je zmínit také Skupinu pro otázky proliferace zbraní hromadného ničení (Defence Group on Proliferation – DGP), která se na svých jednáních v minulosti zabývala také tzv. pražskými iniciativami v oblasti obrany proti zbraním hromadného ničení. Na jejich základě pak vznikla myšlenka na vytvoření prvního mnohonárodního praporu ochrany proti zbraním hromadného ničení NATO, k jehož první rotaci byla vyzvána Česká republika. Čeští chemici svou profesionální připravenost a odborné schopnosti potvrdili bezchybným výkonem jak při zajištění bezpečnosti istanbulského summitu, tak v případě asistence řeckým organizátorům olympijských her v Aténách. Česká republika má v rámci Aliance velmi dobré jméno především díky našim chemikům a biologům, které je v současné době podtrženo záměrem vybudovat na území ČR „Centre of Excellence“ v oblasti ochrany proti zbraním hromadného ničení. Zasedáním skupiny, která se konají zpravidla jednou za dva měsíce na úrovni zástupců MO, předsedají dva spolupředsedové (severoamerický a evropský) a jsou v ní zastoupeny všechny členské země. Činnost skupiny podporuje řídící výbor sestávající z obranných poradců (DGP Steering Committee), Středisko pro otázky zbraní hromadného ničení (Weapons of Mass Destruction Centre – WMDC) a sekce pro politické záležitosti Mezinárodního štábu NATO. Česká republika převezme spolupředsednictví DGP jakožto evropská země v roce 2007.
he basic tasks of the Permanent Delegation defense sector represented by the defense advisors is to provide professional support to the Head of Permanent Delegation of the Czech Republic to NATO during meetings of the North Atlantic Council and to represent the interests of the Czech Republic in political and military issues, which fall under the responsibility of the Ministry of Defense. At the same time, the defense advisors take part in support of preparation of the CR Minister of Defense during all formal and informal meetings of the defense ministers of NATO and EU countries and other MoD leading officials.
T
WHEN AND HOW DID WE START?
PROFESIONALITA = SAMOZŘEJMOST Obranní poradci jsou v případě České republiky vždy příslušníky Ministerstva obrany. Vzhledem k některým odbornostem mohou být některé vytipované funkce obsazeny i vojáky z povolání. V současné době v rámci odboru obranných poradců působí devatenáct osob. Z toho dva obranní poradci pracují ve prospěch velvyslance České republiky při Politickém a bezpečnostním výboru EU (Political Steering Committee – PSC, nebo více známá francouzská zkratka COPS), jeden u Agentury NATO pro logistiku a zásobování (NATO Maintenance and Supply Agency – NAMSA) v Lucembursku a jedna osoba u AGS 3 v Bruselu, což je orgán pro výstavbu aliančního programu AGS (Aliance Ground Surveillance). Činnost obranného úseku by nebyla možná bez čtyř osob, které zabezpečují jeho chod po administrativní, finanční a logistické stránce, včetně provozu ubytovacího zařízení pro příslušníky resortu obrany, kteří do Bruselu přijíždějí na služební cesty.
EPILOG PRŮVODCE „Naším úkolem je hájit a prosazovat zájmy České republiky v oblastech politicko-vojenského charakteru jak v Alianci, tak v EU. K tomu mám k dispozici tým lidí, kteří splňují nejen nezbytné ‚technické‘ požadavky na výkon svých funkcí, tedy že mají bezpečnostní prověrky a ovládají jazyk, ale kteří jsou především skutečnými odborníky ve svých oblastech. Svým vystupováním, znalostí věci a připraveností se třeba i ‚porvat‘ o to, co je pro nás důležité, dělají pro naši zemi mnoho. S takovými lidmi je pro mne radost spolupracovat. Tímto jim, alespoň za sebe, mnohokrát děkuji.“
For many of us the NATO Brussels HQs remains blurred by a certain magic secret marked as “TOP SECRET”. To learn to orient in individual parts of the complex of buildings and the almost infinite labyrinth of corridors and halls for contingent guests (members of delegations and for newsmen) seems to be a complicated task requiring a certain time. It is also not so easy to decode dozens of abbreviations of various committees, boards and sub-committees in which the members of individual national delegations, including the Czech one, regularly meet. One of them is the director of the department of defense advisors of the Czech Republic Permanent Delegation to NATO, Dipl. Eng. Ivan Dvořák, MSc. His view and explanation of activities and concepts enabled us, as the security clearance permits, to understand the work of the members of Permanent Delegation of the Czech Republic to NATO and the mission and tasks it accomplishes.
At first, we must go back to the history of origin of the CR representation to NATO in Brussels. After signing the Framework Agreement by the Czech Republic within the Partnership for Peace Program in 1994, the ACR Liaison Mission to NATO was established, which was headed by General Jiří Pisklák (now deceased). To compare the Czech Republic’s former and present role and activity of delegated personnel is not so easy. The principal difference is that in times when we were “only” partners, we participated “only” in discussions held under the heading of partnership, at that time called the North Atlantic Council for Cooperation (NACC, the predecessor of the Euro-Atlantic Partnership Council – EAPC). The main tasks at the time when we were not invited to be a member of NATO (the Czech Republic was invited to join NATO during the Madrid Summit in 1997), consisted in preparing and coordinating the development of the Individual Plan of Partnership (IPP) within the Partnership Working Program (PWP) and the CR participation in the Planning and Review Process (PARP), through which the Alliance helped (and helps up to now) the partner countries to improve the interoperability of military forces. At that time the Alliance conducted the IFOR operation in Bosnia and Herzegovina and every day we informed our authorities in Prague about it. The number of meetings to which we were invited increased as the time approached for the invitation to join NATO. We also participated in preparing individual dialogue and accession talks, which resulted in the expected invitation to membership. The two events brought fundamental changes in our activity. First, the establishment of the CR Permanent Delegation to NATO in Summer 1997 and moving into the Manfred Wörner building at the NATO HQs at the beginning of 1998. Second, and the most important, a change in a status of the Czech Republic, Poland and Hungary from “mere” partners to the status of invitees. From the beginning of 1998 we had access to all meetings of the Alliance as observers (except for nuclear planning and several others). This moment meant a quantitative increase of the volume of work, since practically from day to day we had the opportunity (and at the same time a nonwritten obligation) to participate in all appropriate councils/committees. It also referred to the political part of the Permanent Delegation.
25
MEMBERSHIP MEANS NEW TASKS… There are two main aspects different in comparison with the work in the Alliance in 1998. First, the Permanent Delegation, including the defense section, is already a well working mechanism, which has a sufficient number of both military and civilian specialists. Second and more important is that we are no longer observers in the councils, but the representatives of a sovereign country that can influence what is to be decided. Our current participation at the discussion tables refers to the responsibility that the decisions taken by the Alliance are in conformance (or at least are not in contrary) with the CR’s national interests and position to the issue. The task of the defense part is to ensure that our interests are taken into account in the so-called political and military (POLMIL) committees. There are plenty of such committees and the agenda provided by the defense sector is very extensive and diversified. NATO is controlled by the North Atlantic Council (NAC), in which the appointed ambassador (until recently Mr. Karel Kovanda) represents the Czech Republic. In order for the Council to effectively and properly make decisions, it has the right to establish committees for its support that then submit recommendations, prepare decisions or elaborate them. Currently, the NAC, or the Defense Planning Committee (DPC) and the Nuclear Planning Group (NPG) include almost thirty directly subordinated committees that support their activity. The defense sector’s members and the defense advisors sit in appropriate political and military committees and working groups, i.e. either jointly with the diplomats of the Ministry of State, if the issue is joint both for the MoD and Ministry of State, or separately if the issue is solely a defense matter. With respect to its political and military responsibility, the defense sector is controlled by the MoD Defense Policy and Strategy (SOPS)
Division in co-ordination with the MoD Armament Division and MoD Economic Division in their respective fields. In most cases, they include the civilian personnel. The defense sector as a part of the CR Permanent Delegation to NATO was founded in
26
This Time Access Enabled 1999 and officially approved by the adoption of the Statute of the CR Permanent Delegation to NATO by the Minister of State and the Minister of Defense. The first head of defense advisors was Zdeněk Borkovec PhDr., the present deputy of the MoD Defense Policy and Strategy Division Director – the MoD Political Director. The MoD organizational order determines the responsibility of the department of the defense advisors to the Head of the CR Permanent Delegation to NATO to promote the CR’s interests in NATO, EU and ZEU authorities in political and military, defense and security matters that are within the MoD competence. Further, the department is responsible for enforcing the defense policy and representation of the MoD in discussions and in creating documents and NATO and EU decisions in the area of security and defense policy, NATO- and EU-led operations, nuclear planning and policy, defense planning, armament, planning and management of the Alliance resources, security investments (NSIP), military budget management, defense aspects of non-proliferation of NBC weapons and for political and military aspect of relations with partners.
COMMITTEES AND SUB-COMMITTEES – TASKS AND RESPONSIBILITIES If we omit the North Atlantic Council, from the point of responsibility of the defense section, the most important Alliance committee is the Executive Working Group (EWG), which is an advisory body of the NAC in defense issues. Currently, within its responsibility is to discuss political and military aspects of the build-up of Alliance capabilities (e.g. NRF), implementation
of the Prague Capabilities Commitment (PCC), anti-rocket defense, NATO-EU relationship in connection with the build-up of capabilities or the Alliance Air Policing and many other issues, including conclusions of the Istanbul Summit of Heads of State and Government and the informal
meeting of ministers of defense. At present, one of the main focuses in EWG is a discussion on an increase in the Alliance force usability, i.e. the Alliance should have capabilities to conduct operations that differ from those to which the Alliance countries have been used to conducting for decades. In fact, it is a discussion on true transformation of the Alliance force. At the same time, the so-called Overview Political Guidance, which de facto will become a political statement for further transformation of the Alliance capability, is being prepared. In addition to these conceptual discussions, the EWG should prepare meetings of ministers of defense and press releases from their discussions. It consists of representatives of all member states at the level of heads of defense advisors and the NATO Assistant Secretary General chairs it. EWG usually meets twice a week and before important meetings it meets daily and if need be, it can meet as EWG(R) when the countries are augmented by leading officials from the main cities. The CR also regularly sits in the Defense Review Committee (DRC). The content of its work – an evaluation of the defense plans is, in addition to others, certainly very important for nations. The Czech Republic has participated in the defense planning since 1997, when it for the first time presented the Defense Planning Questionnaire (DPQ). A review of defense plans of individual NATO countries includes an evaluation of the progress achieved in the buildup of the armed forces during the last year and at the same time an evaluation of national plans for future years. The national review is applied as entry data for an evaluation of the total Alliance progress in the build-up of capabilities, including fulfillment of the Force Goals (FG). The Defense Review Committee is the only committee where a principle of consensus “minus one” is applied, which means that within a discussion on the Force Goals, the member states can insist on accomplishment of the FG by a certain country even when this country refuses to meet this goal. The main argument why the FG is to be fulfilled by this nation is the fact that when this nation does not fulfill it, the other nation shall have to accomplish it. It is an expression of a joint level of solidarity and at the same time joint sharing of the load by all nations. Our mission within the review of defense plans is to protect the good name of the Czech Republic. In discussions with Alliance planners, we try to ensure that our review is just, corresponds to the reality and is balanced to the review of other member states. On the other hand, the evaluation of the CR defense plans by NATO provides us (CR MoD) an independent view from the outside about how things are with respect to the build-up of capabilities compared with the Alliance. The Defense Review Committee meets under chairmanship of the Assistant Secretary General
for Defense Planning and Policy without the participation of France and always at the level of defense advisors. It is subordinated to the Defense Planning Council, which can meet at the level of ambassadors or ministers of defense. Both EWG and DRC fall under the responsibility of the MoD Defense Policy and Strategy Division.
THERE ARE NEVER ENOUGH ABBREVIATIONS… The defense advisors also sit in some committees together with diplomats of the Ministry of State, first of all in PCG, PMSC and COEC. The Policy Coordination Group (PCG) evaluates political implications of some military activities, especially in NATO-led operations and missions (ISAF, KFOR, NTM-I in Iraq, etc.) or issues of relations with other international organizations, including with NATO and the EU. The Political-Military Steering Committee (PMSC) oversees the political and military co-operation within the Partnership for Peace program. Today very intensive co-operation with partners rests mainly in improving interoperability and assisting in defense planning and training. The Council Operations and Exercises Committee (COEC) is responsible for crisis management of the Alliance. This committee’s main task is to prepare and evaluate the Alliance crisis management exercises (CMX), oversee improvement and standardization of NATO crisis management procedures and co-ordinate the NATO Crises Response System (NCRS). The MoD Defense Policy and Strategy Division is a professional supervisory authority for all these three committees.
RESOURCES AND THEIR ALLOCATION Participation in committees that deal with the Alliance resources is also a very important activity of defense advisors. All NATO countries contribute to joint Alliance budgets according to agreed formulas. While the Civil Budget Committee (CBC) is within the responsibility of the Ministry of State, another two budgets are in the MoD’s responsibility: the NATO Security Investment Program (NSIP) is solved by the Infrastructure Committee (IC) and military budget is solved by the Military Budget Committee (MBC). In both cases, these are so-called implementation committees that are controlled by the Senior Resource Board (SRB), the task of which is to define the Alliance funding policy. The Senior Resource Board prepares and submits the NATO mid-term plan of resources for approval by the North Atlantic Council, develops the basic conceptual documents and establishes funding regulations. The Senior Resource Board also decides whether the individual Capability Packages (CP) will be eligible for common funding or not. The Czech Republic is strongly involved in the Senior Resource Board’s activities. The CR is of an opinion that the Alliance means, which are no more and no less the total contributions of the member states, i.e. also of the CR, must be used effectively and efficiently. The CR supports allocation of joint resources into the areas that strengthen the Alliance capabilities to conduct parallel operations (i.e. not
into old and static command structures), but into deployable elements of this structure and to fund multinational capabilities, which countries such as the CR cannot afford individually. The Senior Resource Board meets as the plenary session five times a year at the level of leading officials from the main cities. The preparatory committee of the Senior Resource Board meets at least once a week and in the last period it meets nearly every other day, because of the discussions on funding of the Alliance operations and on new formulas of division of national contributions into common budgets. The Infrastructure Committee (IC), within implementation of individual projects contained in so-called Capability Packages, after their approval by the Senior Resource Board, authorizes assets for their provisioning, approves technical solutions or establishes the way of acquisition. It is this committee that decides whether the Alliance’s assets will be authorized for the CR’s projects of construction, for example the Náměšť nad Oslavou airfield or 3D radars. In no case is authorization of assets commonplace. Before such assets are released, often a series of discussions must be held, also outside the official framework of discussions in order to overcome potential or already declared reservations of other member states that can threaten or delay a given authorization. The Infrastructure Committee meets once a week. The Military Budget Committee (MBC) prepares a mid-term plan of financial resources, drafts a budget for the next year, checks its drawing, conducts budget modifications and approves allocation of financial resources, all for functioning of elements of integrated military structure and NAEW&C (AWACS). Last but not least, it assesses urgent needs for funding not included in the budget. With respect to the complexity of resources in the Alliance, at the CR Permanent Delegation to NATO there was established an independent resource and armament section, which is controlled by the CR representative in the preparatory group of the Senior Resource Board. Members of the section are the representatives in IC, MBC, NAMSA, at AGS 3 and last but not least the National Armaments Director Representative (NADREP). The NADREP Group is a permanent working body of the Conference of National Armaments Directors (CNAD), which meets at least once a week and solves a wide spectrum of problems related to the support of the buildup of the Alliance capabilities through research and development, production and provisioning of equipment and looking for new technologies through the NATO Industrial Advisory Group (NIAG). It deals with industrial and technological co-operation both in the member states and the PfP countries. CNAD is supported by a great number of subordinate armament groups (NAAG for the Land Force, NAFAG for the Air Force, NNAG for the Naval Force), which are further subdivided into sub-committees and working authorities. CNAD is engaged in the issues of ammunition standardization, codification, security and life cycle management. It is also necessary to mention the Defense Group on Proliferation (DGP), which during its meetings also dealt with the so-called Prague Initiatives in the area of NBC protection. On their basis, the concept of creating the first NATO multinational battalion for
radiation, chemical and biological protection was established and the Czech Republic was invited for its first rotation. The Czech chemists, through their faultless performance both in ensuring the Istanbul Summit′s security and assistance to the Greek organizers of the Olympic games in Athens, proved their professional preparedness and professional capabilities. Within the Alliance, the Czech Republic and its chemists and biologists have a very good reputation, which is at the present time underlined by intent to build the “Center of Excellence” in the area of NBC defense on the CR’s territory. Two co-chairmen (from the North America and the Europe) chair the Group meetings usually held twice in a month at the level of the MoD representatives and all member states are represented in it. The group activities are supported by the DGP Steering Committee, Weapons of Mass Destruction Center (WMDC) and the political Affairs Division of the International Staff of NATO. As a European country the Czech Republic will assume the co-chairmanship of the DGP in 2007.
PROFESSIONALISM = COMMONPLACE In case of the Czech Republic, the defense advisors are always the personnel of the Ministry of Defense. With respect to some specialties, career officers can fill some selected positions. Currently, the defense advisors department consists of nineteen personnel. Thereof, two defense advisors work for the Czech Republic Ambassador to the EU Political Steering Committee (PSC or better known by the French abbreviation COPS), one at the NATO Maintenance and Supply Agency (NAMSA) in Luxembourg and one at the Alliance Ground Surveillance 3 (AGS) in Brussels, which is a body for the development of Alliance Ground Surveillance (AGS). Four personnel ensure its administrative, financial and logistical support, including accommodation for the CR MoD personnel that arrive for business trips to Brussels.
GUIDE’S EPILOG “Our mission is to defend and promote the Czech Republic’s interests of political and military character both in the Alliance and the EU. We have available a team of people who not only meet the needed ‘technical’ requirements (security clearance certificate and necessary language proficiency), but who are real specialists in their areas. By their bearing, their expertise and readiness to even ‘fight’ for what is important for the Czech Republic, they do a lot for our country. I am honored that I can co-operate with them. I would like to at least thank them in this way.” Prepared by Jan Procházka
27
vojáky jako partnery, i když mají nižší hodnost, v tom je zmiňovaná změna myšlení. Další změnou je zavádění a obsazování nových funkcí, jako například vedoucí praporčíci na rotách, vrchní praporčíci na praporech, brigádách, operačně-taktických velitelstvích a hlavní praporčík AČR. Nejde ani pouze o ombudsmany „stříbrného“ sboru, ani pouze o velitelův nástroj k řešení problémů či člověka starajícího se pouze o výcvik. Jde o kombinaci mnoha oblastí, jejichž zastoupení se navíc liší na jednotlivých stupních velení. V žádném případě nejde o „teplá a pohodlná“ místečka. Tyto funkce naplňují proklamace o předávání zodpovědností praporčickému
Změna Change myšlení? of Thinking?
Reforma ozbrojených sil České republiky přinesla, přináší a ještě přinese mnoho novinek v různých oblastech našeho života. Jednou z nejvýraznějších a nejvíce viditelných změn je profesionalizace. Koncem základní vojenské služby byla završena jedna etapa a nová začíná. Rčení, že reforma je hlavně o změně myšlení, je už notoricky známé. V současné době se prakticky ukazuje, v čem tato změna myšlení spočívá. V této souvislosti najednou zjišujeme, že nám v hodnostní struktuře chybí celá kategorie nejnižších, poddůstojnických hodností. Na druhé straně máme nadbytek praporčických hodností, a to i u vojáků s minimální praxí. S připravovanou novelou zákona číslo 221/1999 Sb. musí nutně nastat i narovnání pokroucené struktury hodností současného rotmistrovského a praporčického sboru. patřením, které k tomu má pomoci, je změna hodnostních sborů a převod současných hodností do nového hodnostního systému. Nepůjde o jejich snížení a už vůbec ne o degradaci. S přihlédnutím k historii a tradicím budou sice zachovány některé hodnosti, ale jejich obsah, nebo to, co budou představovat, se zcela změní. Například podle normy NATO (STANAG 2116 MIS) je v současné době naší hodnosti podpraporčík přiřazen kód OR – 6, zatímco v nové hodnostní struktuře bude stejný kód patřit hodnosti rotmistr.
O
28
Kariéra bude logicky začínat na nejnižších stupních a pak jedinec postupně stoupá v kariérním žebříčku po jednotlivých hodnostních a funkčních stupních podle dosažených výsledků, za současného doplňování vzdělání. Ten nejlepší bude postupovat rychleji, další pomaleji, někdo nebude postupovat vůbec. Vojenská hodnost bude v sobě spojovat, a také symbolizovat, několik faktorů: dosažené vzdělání, délku praxe, hloubku zkušeností a v neposlední řadě morální profil vojáka. Za několik let a za předpokladu uspokojivé rekrutace by systém měl fungovat tak, jak to můžeme vidět ve spojeneckých armádách, které prošly profesionalizací v minulosti. Ozbrojené síly České republiky se ale nevznášejí ve vzduchoprázdnu. Od 1. ledna 2005 máme profesionální armádu, avšak tato změna se ještě v legislativě adekvátně neodrazila. Proto v tomto přechodném období pracují týmy odborníků na přípravě nové legislativy, která by nastavila jasná pravidla pro průběh služby a kariér vojáků. Nahlížet na nový hodnostní systém a na kariéry jinak než na systém současný – to je ta změna myšlení. Každý, ať už svobodník nebo plukovník, je voják, který si své povolání vybral dobrovolně. Vztahy v profesionální armádě musejí mít jinou kvalitu než v armádě minulé. Žádné excesy typu mazák – nováček, jak to občas bylo mezi vojáky základní služby, nemají v budoucnosti místo. Ponižování, arogance a neúcta k člověku musejí být nahrazeny vzájemným respektem a důvěrou. To ovšem neznamená, že pod různými záminkami slevíme z náročnosti ať už ve výcviku, nebo při výkonu služby. Pochopit tuto změnu, respektovat
sboru a budování tohoto sboru jako páteře armády. Jejich přesná pozice, působnosti a zodpovědnosti se postupně vymezují a určují. Tento proces bude i nadále pokračovat tak, jak nám život bude přinášet nové zkušenosti. Samozřejmě se učíme u spojeneckých armád, ve kterých jsou obdobné funkce zavedeny. Žádná z těchto armád ale nemá systém úplně shodný s jinou armádou. Je také nereálné kompletně převzít a zavést něco jen proto, že to funguje u některého ze spojenců. Jsou však prvky, které lze jistě využít i v našich podmínkách. V každém případě se jedná o problematiku, která vyžaduje nové přístupy, a to jak na straně důstojníků, tak i praporčíků (a v budoucnosti poddůstojníků). Postavení vzájemné spolupráce na kvalitativně jinou úroveň, to je opět ona změna myšlení. Nikdo dnes nezná odpovědi na všechny otázky. Doba nám přináší změny někdy až překotné, a co platilo před pár dny, týdny či měsíci, je dnes minulostí. Vystoupit ze zajetých kolejí, přejímat zodpovědnosti, pracovat tvrdě na sobě a aktivně využít možností podílet se na probíhajících změnách a rodící se budoucnosti, to je pro nás, příslušníky rotmistrovského a praporčického sboru, ta změna myšlení.
The reform of the Czech Republic Armed Forces has brought many new features to various aspects of our life. One of the most significant and visible changes is the professionalization. The end of conscription closed one chapter and simultaneously another one has been opened. The saying that the reform means primarily a change of thinking is notoriously known. Currently, we can see in practice what this change means. In this context, we can suddenly find out that our rank system lacks the whole category of the lowest ranks. On the other hand, we have a redundant number of warrant officers that includes soldiers with minimum practical experience. The amending act No. 221/1999 Coll. shall implement a correction of the imbalanced rank system between the category of NCOs and warrant officers.
measure, which can facilitate this correction, rests in changing the rank categories and transiting the contemporary ranks into the new system. It means they will be neither lowered nor even degraded. With regard to our history and traditions, some ranks will remain; however, their content and symbol of representation will be completely changed. For instance in accordance with STANAG 2116 MIS, the present system assigns the OR-6 code to our rank “podpraporčík” (warrant officer), whereas the new rank hierarchy will allot the same code to the rank “rotmistr” (staff sergeant). Careers will logically start at the lowest level, then an individual is going to climb the career ladder by gradual ranks and positions, depending on his/her achieved results, and progressively broaden their required educational background. The best soldiers will progress rapidly, others more slowly and some will not move higher at all. A military rank shall incorporate and symbolize several factors: the education achieved, length of military service, depth of experience and of course the moral profile of the soldier. On the condition that the recruitment is satisfactory, the system should work within several years similarly as in those
A
allied armed forces which have already passed through professionalization. Nonetheless, the Czech Armed Forces are not hovering in the vacuum. We have had the professional forces since January 1, 2005, yet our legislation has not appropriately reflected this change. Therefore in this transition period, teams of specialists have been engaged in developing the new legislation that should set clear rules for military service and career. Change of thinking means seeing the new system of ranks and career in a different light than the contemporary one. Each military person, no matter if a private or colonel, is a soldier who chose his/her profession voluntarily. Relations in the professional forces must show different qualities than the former armed forces, which was based on conscription. There is no place for excesses like “old timers versus rookies”, which sometimes happened among conscripts. Humiliation, arrogance and disregard must be replaced with trust and mutual respect. However, this does not mean that we will under various pretences lower our demands in terms of training or military service. The above-mentioned change of thinking lies in understanding this transformation and treating the soldiers as partners even though they have a lower rank. Another change rests in establishing and occupying new positions such as Master Sergeants in companies, Sergeant Majors in battalions, operational-tactical commands and Command Sergeant-Major of the ACR. They represent neither only ombudsmen for the soldiers and NCO corps, nor just commanders’ tools to solve problems, nor people responsible solely for training. They include a combination of many fields with different representation depending on individual levels of command. On no account they are cushy jobs. These positions fulfill the statements on passing the responsibilities to the NCO corps and on building this corps as the backbone of the armed forces. Their exact position, level of competence and area of responsibility are gradually being specified and determined. This process will continue to incorporate new experience brought by life. Of course, we are learning from the allied forces that have already established these positions. However, each armed forces has a system which is somehow different from others. It is also unrealistic to copy a foreign
system and introduce it in our conditions just because it works with some of our allies. Nonetheless, there are many elements that can certainly be applied in our conditions. On all accounts, it is an issue demanding new attitudes from our officers, sergeants (and NCOs in the future). Again, the change of thinking also reflects increasing mutual cooperation at a qualitatively different level. Today, nobody knows the answers to all the questions. Our age brings us many changes, sometime even revolutionary upheavals, hence what worked several days, weeks or months ago is now history. For us, the personnel representing the NCO corps, the change of thinking means abandoning the old routines, adopting the responsibilities, working hard on our own development and actively using the opportunities to participate in progressing changes and in the future that is being created. Staff Sergeant Luděk Kolesa, Command Sergeant Major of the ACR Photos: archives
29
Místo určení: – Bukavu – Jižní Kivu – Demokratická republika Kongo Pondělí 16. května 2005. Úplně normální všední den. Začátek nového týdne. Má dlouhá pou začíná zároveň s probouzením Prahy. Cestou z Vítězného náměstí na letiště v Ruzyni potkáváme jen málo těch, kteří už spěchají za povinnostmi. V odbavovací hale letiště je klid a ranní pohoda.
The MONUC Mission Posting: – Bukavu – South Kivu – Democratic Republic of Congo do tlumoku s označením Bergen, celková váha mých zavazadel se přiblížila ke 100 kg. To je také prvním a vlastně jediným problémem při odbavení. Po krátké domluvě zástupce pražské kanceláře OSN s pracovníky pozemního personálu a zaplacení nezbytných poplatků (částka pravděpodobně vyšší než cena letenky) už zbývá jen to nejpodstatnější. Z rukou majora Žáčka přebírám novotou zářící diplomatický pas a po řádném
dlo se kvůli technické poruše zdrželo pět hodin v kamerunském Douala. V Kinshase, hlavním městě Konga, jsme přistáli ve tři hodiny ráno. Věděl jsem, že se o sebe musím postarat sám. Zorientovat se, dostat se do nějakého hotelu a pak konat dál. Byla hluboká noc. Přišel první šok. Atmosféra letiště byla úplně jiná, než jsme zvyklí. Všude velké množství chaoticky se pohybujícího personálu a místních obyvatel, kteří vám chtějí stůj co stůj pomoci se zavazadly. V tom chaosu jsem jednoduše, podle modrého poutače s nápisem MONUC, identifikoval organizátora přesunu cestujících mise do města. Byl tu však problém. Muž komunikoval jen francouzsky, mával různě rukama a srozumitelná byla jen dvě slova – bus a hotel. Jasný pokyn. Jede se, říkal jsem si v klidu. Autobus se různě proplétal africkou metropolí. Tu a tam zastavil a cestující se zavazadly postupně vystupovali. Náš průvodce se při jedné ze zastávek ke mně otočil a s úsměvem prohlásil „mesiue Čiko otel“. Ocitl jsem se uprostřed tmavé ulice s třemi zavazadly, s kterými jsem nebyl schopen sám téměř hnout. Kolem samé vysoké stěny a jen jediná brána, která se po dlouhém bouchání otevřela. Personálu, který chápavě pokyvoval hlavou nad mou angličtinou, jsem postupně vysvětlil, kdo jsem a co tu hledám. Pochopili mě. Přišli totiž na to, že jsem ten, kterému tady nějaký Milan Andráško zamluvil nocleh. Pomoc největší přišla v pravou chvíli. Kolega, který právě končil misi a věděl o mém příjezdu, tak na dálku pomohl. U převážné většiny početných kontingentů v misích OSN je zvykem, že se o své nově příchozí alespoň v prvopočátku postarají. Pomohou s ubytováním, ukáží, kde se co nachází, poradí, co je třeba. Náš kontingent vzhledem k počtu tří pozorovatelů vlastně ani kontingentem není, a tak s pomocí nováčkům je to na vzdálenost stovek kilometrů organizačně dost složité. Měl jsem střechu nad hlavou, bylo vyhráno. Ráno se ukázalo, že se nacházím na konžské poměry ve velmi příjemném prostředí protestantské koleje, kde mi za 40 amerických dolarů poskytnou skromný nocleh, snídani a večeři. Velitelství mise MONUC v centru města bylo na dosah a velvyslanectví České republiky, jak se později ukázalo, téměř za plotem, jen o něco blíže centru města.
Mise MONUC ádný nástup, povely, hlášení – vše, co je běžné při odjezdu jednotky do mise. Vojenský pozorovatel je totiž jednotkou sám sobě. Můj doprovod je velmi skromný. Tvoří jej pouze major Juraj Žáček, který na Generálním štábu AČR odpovídá za vysílání pozorovatelů do misí Organizace spojených národů, a dále představitel pražského zastoupení OSN, který zodpovídá za veškeré cestovní formality a bezproblémové odbavení. Trochu budím pozornost svou polní uniformou s pouštní kamufláží a velikostí svých zavazadel. Délka pobytu vojenského pozorovatele OSN v zahraničí vyžaduje přece jen více než pouhých 20 kilogramů váhy spoluzavazadel. I když každá součást mé výstroje byla s rozvahou umístěna do vaku, kterému už neřekneme jinak než „invazák“, nebo
Ž
poučení, k čemu mě zavazuje jeho vlastnictví, přichází jen krátké rozloučení s doprovodem a se skupinkou přátel, kteří si nelenili přivstat. Při pasovém odbavení se ještě otáčím, abych pokynul na pozdrav. Jedni čekají, neboť jim tak přikazuje služební povinnost, a ti druzí z čistého přátelství. Krátce před nástupem do letadla ještě telefonicky hlásím odlet do mise vedoucímu směny Společného operačního centra Ministerstva obrany a vydávám se přes Brusel do vzdáleného afrického Konga.
VÍC A VÍC UNIFOREM… Ranní let do Bruselu je plně obsazen. Odhaduji, že mí spolucestující jsou z větší části pracovníky různých zastoupení v centru evropského dění a menší část pokračuje z Bruselu dál do světa. Přistání, odbavení, vyhledání přestupního terminálu – úplně běžná procedura každého tranzitního přestupu. Nic zvláštního, ale jedna změna (a dost výrazná) tu je. Přibylo cestujících v polních uniformách. Vojáci z Irska, Kanady, Ruska a dalších zemí mají společný cíl. Přibylo také cestujících tmavé barvy pleti a při nástupu do letadla nás vítá čistě africká posádka...
SÁM UPROSTŘED NOCI Cesta byla docela příjemná až na jednu maličkost. Naše leta-
30
DOTAZNÍKY A FORMULÁŘE Podle informací dalšího z českých příslušníků mise kapitána Libora Žejdlíka, kterého jsem zastihl krátce před odjezdem na dovolenou v jeho bydlišti, jsem přesně věděl, kde se hlásit a jak si počínat dál. Informace byly skutečně přesné, jak se na vojenského pozorovatele sluší a patří. Trochu mě zaskočilo jen to velké množství dotazníků a formulářů a také běhání od kanceláře ke kanceláři a od budovy k budově. Ty se navíc nacházejí na různých místech pětimilionové metropole, která má svou vskutku africkou atmosféru. Kdo nezažil, neuvěří. Touto určitě potřebnou činností jsem strávil celé dva dny.
Všechno je jiné a značně se lišící od evropských norem a zvyklostí. Všechno je nutné objevovat postupně a i zdánlivě jednoduché věci chápat nově. To je snad hlavní rozdíl mezi standardní misí ucelené jednotky, kde je o základní potřeby postaráno podle příslušných nařízení a rozkazů. Vojenský pozorovatel je však, jak už bylo řečeno, jednotkou sám sobě. Je to skutečně zásadní odlišnost a příprava na takové nasazení není jen otázkou několikatýdenního kurzu. Tu hlavní změnu ovšem za pár dní přinese až reálné nasazení.
ZÁZEMÍ A POMOC Příjemné bylo, že jsem se shodou okolností a náhod ocitl v blízkosti zastupitelského úřadu České republiky v Kongu. V předcházejících misích v Bosně a Hercegovině, Kuvajtu, ale i v Kosovu jsem získal zkušenost, že blízký vztah k velvyslanectví našeho státu v místě nasazeni je vždy velmi prospěšný. Kdo z našich vojáků jen
PŘÍPRAVA – POMALÉ ODHALOVÁNÍ REALITY Nástupní termín nových pozorovatelů přivedl do naší skupiny vytvořené pro vstupní kurz důstojníky z Ghany, Ruska, Švýcarska, Nigeru, Nigérie, Keni, Tuniska, Egypta. Uruguaye, Číny, Burkina Faso, Indie, Pákistánu, Francie, Malajsie, Senegalu, Jordánska, Jihoafrické republiky a Turecka. Jednoduše řečeno – skutečně skupina spojených národů. V následujících devíti dnech jsme všichni absolvovali vstupní instruktáž. Témata se v mnohém podobala těm, která většina budoucích pozorovatelů absolvuje již ve své zemi. V jednom se však tato příprava lišila. Téma od tématu se přednášející přibližovali ke složité realitě současného Konga. Mise OSN v Kongu pod názvem MONUC je v současné době misí největší, nejdražší a také nejnebezpečnější, s více než 70 obětmi na lidských životech příslušníků v modrých přílbách a baretech za dobu pěti let trvání mise. Dalo by se také zeptat – proč musí pozorovatelé absolvovat přípravu, kterou již mají dávno za sebou? Tento pocit jsem měl i já a říkal jsem si, jestli nejde o zmařený čas. Většina mých kolegů totiž přijela o několik dní dříve než já, a tak se jejich příprava protáhla na více než tři týdny. Dnes, s odstupem dvou týdnů bezprostředního kontaktu s prostředím mise, chápu tuto dobu jako potřebnou před nasazením do operačního prostoru jednotlivých týmů pozorovatelů. Nejde jen o překonání tisíců kilometrů při cestě z Číny, Uruguaye nebo z Čech, ale především o překonání velké kulturní bariéry. V žádném případě nemám na mysli jakékoliv rasové předsudky, ale rovníková Afrika má skutečně svou velmi specifickou atmosféru, kterou lze jen stěží popsat.
trochu vnímá tuto problematiku, ví moc dobře, co například v Chorvatsku a v Bosně a Hercegovině znamenala pomoc velvyslance pana Kuděly nebo jaký vztah měli k misi 1. česko-slovenského praporu radiační, protichemické a biologické ochrany pracovníci velvyslanectví v Kuvajtu. S tímto pocitem jsem 25. května stanul před zastupitelským úřadem České republiky v Kinshase. Krátké, ale velmi vřelé přijetí panem Janem Filipenským, chargé d’affaires ČR v Kongu, mé předpoklady a očekáváni potvrdilo. Návštěva měla jen seznamovací charakter, ale i přesto byl čas vyměnit si potřebné informace. Pan chargé d’affaires mě ujistil, že dveře ambasády jsou pro každého příslušníka Armády České republiky v misi MONUC
otevřeny a že je v rámci svých možností připraven nám pomoci. Taková slova a navíc tak daleko od domova potěší a dají alespoň malý pocit jistoty.
SKUTEČNÝ ZAČÁTEK MISE Konec kurzu se přiblížil a napětí v celé naší skupině stoupalo s každým sluncem rozpáleným dnem. Postupně jsme se dozvídali, kde jsou jaké problémy a jaké prognózy dalšího vývoje. Každý pozorně sledoval veškeré informace především o východních sektorech mise, kde bylo naše umístění nejpravděpodobnější. Při rozdělování určovacích rozkazů bylo v místnosti ticho, že by bylo slyšet spadnout i pověstný špendlíček. Všichni jsme pochopili, že v současném Kongu není žádné pohodové a bezpečné místo, takže věc bylo nutné vzít tak, jak je. Na řadu přišlo opět vyplňování dotazníků a formulářů, přeprava mého stokilogramového „doplňku“ na terminál OSN, vyzvednutí rozkazu pro přepravu a spousta dalších nezbytných úkonů. Ve čtvrtek 2. června 2005 časně ráno společně s novými kolegy z Keni a Ruska nastupujeme do nám dobře známého letadla An-26. Tentokrát však není v khaki kamufláži, jako jsou ty naše ze Kbel, ale má sněhově bílou barvu. Věřím, že tento stroj je dobře připraven k letu, stejně jako ty, které nás již roky přepravují do Bosny a Kosova. Mám pocit, že teď už má mise v Kongu skutečně začíná. Držím v ruce svůj rozkaz pro nasazení, na kterém je v záhlaví napsáno: „Subject: Posting Bukavu, South Kivu, DRC.“ Startujeme. Po několika hodinách letu a dlouhém čekání na přestup na letišti v Kindu uprostřed Konga se ocitám na velitelství brigády v Bukavu. Mám opět velikou smůlu. Je totiž už pozdní odpoledne a pákistánský operační dozorčí nejeví o mou přítomnost moc zájem. Náhoda však opět řeší mou situaci. Jsem téměř v šoku, když mě míjejí dva důstojníci. Jeden má rukávový znak Vojska Republiky srbské v Bosně a Hercegovině a druhý znak Vojska Federace Bosny a Hercegoviny. Neuvěřitelné. Okamžitě z angličtiny přepínám na něco, co se podobá jazyku mých nových kolegů z Balkánu. Zabírá to. Po krátké výměně vzpomínek na Bosnu, na zážitky z Prijedoru, Banja Luky a Sanského Mostu, přichází nabídka na ubytování alespoň na jednu noc. Je opět vyhráno. Zítra ráno se budu hlásit na velitelství a odtud už povede má cesta přímo do týmu někde v okolních horách...
Poznámka: Město Bukavu se nachází na břehu jezera Kivu na hranici Konga, Rwandy a Burundi, tedy v nejvýchodnější části Konga.
31
The MONUC Mission Posting: – Bukavu – South Kivu – Democratic Republic of Congo
It is Monday 16 May 2005, a normal working day that starts a new week. My long journey starts at dawn when Prague wakes up. While moving to the Prague Airport in Ruzyně, we can see only a few people rushing to their work. The airport lounge is calm and comfortable in the morning.
n contrast with the departure of a unit to a mission, there are no roll calls, commands or reports, since a military observer himself is a kind of unit. In addition to Major Juraj Žáček, the ACR General Staff officer responsible for sending military observers to UN missions, I am also accompanied by a UNO representative in Prague, who takes care of official travel documents and ensures a smooth check-in process. The desert pattern on my battledress uniform and bulky luggage attract some attention from other passengers. Since a UN military observer is deployed in foreign missions for a long time, it is not possible to pack everything in the bags without exceeding the 20 kg limit. Even though I deliberately put a part of my outfit into the bag that everybody calls “invader” and into the Bergen backpack, the total weight of my luggage was close to 100 kg. As a matter of fact, this is the only check-in problem. After a short discussion between the UN representative and the airport personnel and paying the required extra charges (the sum probably exceeded the price of the flight ticket), we have to do the most important step. After a short but necessary instruction, Major Žáček
I
hands me the fresh new diplomatic passport, thus I am saying good bye to my escort and a group of friends who were not lazy to get up so early in the morning. During the passport check, I turn around to wave at them. Some of them are waiting because of professional duties, but the others are staying out of pure friendship. Shortly before boarding, I make a phone report to the officer in charge at the MoD Joint Operations Center, and then I am ready to fly via Brussels to a distant African country – Congo.
MORE AND MORE UNIFORMS… All the seats in the airplane heading for Brussels are occupied. I guess that most of the passengers are representatives of different offices in the European metropolis, and only a small part of them will continue in their journey. After landing at the Brussels Airport, I have to find my gate and go through the standard transit procedures. Everything is as usual; nevertheless, I have noticed one quite remarkable change. There are more passengers in battledress uniforms such as soldiers from Ireland, Canada, Russia and other countries traveling to the same destination. I have also spotted more black people, and in boarding the next plane, we are welcomed by a purely African crew...
ALONE IN THE MIDDLE OF THE NIGHT The flight was quite comfortable except for one detail. Our plane had a technical problem so we had to stay for five hours in Douala, Cameroon. We reached Kinshasa, the capital of Congo, at 3 a.m. I knew that I would have to take care of myself, which means to get a basic orientation, find a hotel and then go on. In the deep dark night, I encountered my first shock. The airport atmosphere was absolutely different from that what we were accustomed to. The lounge was teeming with employees and local people who wanted to help us with our luggage at any cost. In that chaos, I managed to identify the person in charge of transporting the mission personnel to the city by the blue MONUC banner. However, a problem appeared. The man spoke only French, waved his hands wildly so we could understand only two words: bus and hotel. I thought calmly: “Okay, it’s clear, let’s go.” The bus slithered through the streets of the African metropolis. It stopped here and there, and passengers got off. In a moment, our guide turned to me and announced smiling “Messieur Chico Otel.” Suddenly, I stood alone with three pieces of extremely heavy luggage in a dark street surrounded by high walls. Having spotted the only entrance, I pounded persistently the door until it opened. I explained to the personnel, who nodded knowingly when I spoke to them in English, who I was and what I wanted. They got it. Of course, I was the guy who had a reservation booked by Mr. Milan Andráško. Help came just at the right moment. This buddy, who had just finished his mission, knew about my arrival, so he could help me at least from a distance. Concerning most numerous UN contingents, it is a matter of custom to provide their newcomers basic care at least at the beginning. They help you with lodging, show you where to find the needed facilities, and give you further advice about what is necessary to do. Counting only three observers, we can hardly be called a contingent, thus helping the newcomers from a distance of hundreds kilometers is an organization problem. Finally, I had a roof above my head. In the morning, I could see that I was accommodated on the campus of a protestant college, which was pleasant in terms of Congo’s capabilities and where I was provided with a modest lodging, breakfast and dinner for $40. The MONUC Headquarters located in the city center was within easy reach, and as I found out later, the Embassy of the Czech Republic was a stone’s throw away just a bit closer to the center.
QUESTIONNAIRES AND FORMS Captain Libor Žejdlík, another member of the UN mission, whom I visited at his home just before the vacations, informed me where to report and what to do in the following phase. As a good military observer, he passed on highly
32
accurate information to me. I was only surprised that I had to fill in so many questionnaires and forms and run so many times between offices and buildings, which are dispersed in different locations of the five-million metropolis of Congo, which has a truly African atmosphere. Seeing is believing. These undoubtedly meaningful activities took me two whole days.
hence his preparation for such a deployment is not just a matter of a course lasting several weeks. Nonetheless, real deployment brings the most fundamental change within a couple of days.
REAL BEGINNING OF THE MISSION
PREPARATION – REALITY IS SLOWLY SHOWING UP The new cycle of the UN initial course was attended by officers from different countries such as Ghana, Russia, Switzerland, Niger, Nigeria, Kenya, Tunisia, Egypt, Uruguay, China, Burkina Faso, India, Pakistan, France, Malaysia, Senegal, Jordan, Republic of South Africa and Turkey, which was indeed a group representing the United Nations. In the following nine days, we passed through the in-processing briefings. The topics were similar to those that most of the military observers had already learned in their homelands. However, this instruction differed in one important point. In their briefings, the instructors gradually unveiled the complicated reality of contemporary Congo. The MONUC, a French acronym for Mission de l’ Organisation des Nations unies en République démocratique du Congo, is currently the most numerous, expensive and dangerous UN mission, which has cost the lives of over 70 soldiers in blue helmets within five years. One might ask the question why the observers have to repeat the course they attended in their countries? I had the same feeling and thought that the time was wasted. Many colleagues of mine arrived several days before me, so their initial course lasted more than three weeks. Now, two weeks after my detachment from the mission area of deployment, I view this time period as a necessary phase prior to deploying the teams of UN observers in their areas of operation. It is not only a matter of jet lag after flying thousands of kilometers from China, Uruguay or Czech Republic, but the soldiers have to cope with a heavy culture shock. I do not bear in mind any racial prejudices, but tropical Africa has indeed a specific atmosphere, which can hardly be described. Everything is different and so distant from European standards and customs. The whole reality must be discovered step-by-step, and even simple things need to be viewed from a new perspective. This probably is the main difference to a standard mission of a complete unit, where the soldiers are provided with basic needs in accordance with appropriate directives and orders. However, a military observer himself, as it was already mentioned, is a kind of unit, which is really a principally different point,
participating in the MONUC mission and that he was ready to help us within his scope of authority. Such words, especially if spoken so far from our homeland, had a pleasing and, to some extent, reassuring effect.
SUPPORT AND ASSISTANCE I found the situation that I was, by coincidence, stationed in the vicinity of the Czech Republic Consulate in Congo enjoyable. During my previous missions in Bosnia and Herzegovina, Kuwait and Kosovo, I have learned the lesson that a close relationship to our embassies in the areas of deployment has always been highly beneficial. Those soldiers who have some insights into this issue are well aware of the importance of assistance provided by Ambassador Kuděla in Croatia and Bosnia, or of the attitude from the personnel of the Czech Embassy in Kuwait towards the mission accomplished by the 1st Czech-Slovak NBC Battalion. Imbued with these feelings, I entered the Czech Republic Consulate in Kinshasa. A brief but very cordial reception by Mr. Jan Filipenský, Chargé d’Affaires of CR in Congo, fulfilled all my expectations. Despite the fact that it was only an introductory meeting, we had time to exchange needed information. Mr. Chargé d’Affaires assured me that the doors of the consulate were open for all Czech soldiers
The end of the course was approaching, and every sizzling hot day we felt how the tension in our group was rising. Gradually, we learned where the problems were and the prognoses for further development. Everybody attentively followed all information primarily from the eastern sectors, which was our most probable area of deployment. While receiving the deployment order, the room was so silent that we could have heard a pin drop. Everyone knew that contemporary Congo does not provide any safe and cushy job, so we had to accept everything as it was. Again, I had to fill in all the questionnaires and forms, transport my 100 kg luggage to the UNO terminal, pick up the transfer order and do many other necessary steps. At dawn, on Thursday 2nd June 2005, I am boarding with new buddies from Kenya and Russia the well-known An-26 airplane. However, our battledress uniform does not have the classical camouflage as that which I had in Prague Kbely, but it is white like snow. I do believe that this airplane is perfectly prepared for the flight as those that have transported us to Bosnia and Kosovo for so many years. Now, I feel that my mission in Congo really begins. I am holding the deployment order in my hand on which heading is written: “Subject: Posting Bukavu, South Kivu, DRC.” We are starting. Having spent several hours aboard the plane and at the Kindu Airport at the central part of Congo, I am reporting to the brigade headquarters in Bukavu. I have had bad luck again. It is late afternoon, and the Pakistani duty officer does not want to pay much attention to me. Again, the situation has been solved by coincidence. I am shocked when I see two officers passing by and notice their sleeve patches. One wears the military insignia of the Serbian Republic in Bosnia and Herzegovina and the other the symbol of the Federation of Bosnia and Herzegovina. Unbelievable. Immediately I switch from English to a kind of speech similar to the language of my new colleagues from the Balkans. It works. After a short exchange of memories on Bosnia, Prijedor, Banja Luka and Sanski Most, they offer me at least one-night lodging. Good luck has returned. Tomorrow morning, I will report to headquarters and then set off on the road leading directly to my team stationed somewhere in the surrounding mountains… Karel Kout Note: Bukavu is a town situated by Kivi Lake at the borders of Congo, Rwanda and Burundi, i.e. at the easternmost part of Congo.
33
Příslušníci Armády České republiky v současné době působí ve čtyřech zahraničních operacích pod vlajkou Severoatlantické aliance a Evropské unie – v Kosovu, v Iráku, v Afghánistánu a v Bosně a Hercegovině. Rozdílnost určení vysílaných jednotek, jejich úkolů a také různé klimatické a geografické podmínky, ve kterých čeští vojáci plní zadané úkoly, jsou faktory kladoucí značné nároky na jejich logistické zabezpečení. Právě zvyšování schopnosti dlouhodobého udržení jednotek v prostorech nasazení je požadavek velice často zaznívající z nejvyšších míst velení Severoatlantické aliance.
Logistická podpora jednotek v zahraničí Logistic Support to Troops Deployed Abroad „Naším hlavním úkolem je zabezpečit organizaci logistické podpory jednotek v zahraničí podle jejich požadavků,“ říká zástupce náčelníka Distribučního centra major Jan Holčík, který nám postupně objasnil systém a náročnost plnění tohoto úkolu. Zabezpečit v celém komplexu ovšem znamená – a v tom je specifičnost činnosti pracovníků Distribučního centra – nejdříve vytipovat a oslovit možné dodavatele, vyhodnotit doručené nabídky a objednat požadovaný materiál. Další etapou pak je zkontrolování a přebrání dodaného zboží, jeho zaúčtování, uskladnění a naložení až po případný převoz k místu konečné nakládky v České republice. Součástí tohoto procesu je také proclení veškerého materiálu, který je do jednotlivých misí dodáván, protože je vyvážen mimo území Evropské unie. „V naší organizační struktuře máme začleněny dvě skupiny nákupu materiálu a jednu skupinu nákupu služeb. Finanční objem realizovaných zakázek v loňském i předminulém roce byl přibližně sedmdesát milionů korun,“ doplňuje major Holčík. Za tímto číslem se skrývají desítky tun nakoupeného materiálu nejrůznějšího charakteru, který si příslušníci jednotlivých misí objednají. „Zakázky se týkají především materiálu, který vyjíždějící jednotky a také ty, které již v misi působí, nepoužívají k běžné činnosti zde v republice, ale potřebují ho k plnění operačního úkolu v místě nasazení,“ doplňuje informace o určení Distribučního centra náčelník úseku zabezpečení jednotek v zahraničí major Jiří Hloušek. Sortiment zboží objednávaného u civilních
34
dodavatelů zahrnuje stovky položek, které se neustále rozšiřují podle potřeb vojáků v zahraničí. „Nejvyšší objem realizovaných zakázek představuje mise KFOR,“ upřesňuje major Holčík. „V loňském roce jsme ve spolupráci s Centrem vojenské dopravy realizovali celkem 56 závozů, z toho třiadvacet letecky, dvaatřicet kamionovou přepravou a jeden po železnici. Téměř dvě třetiny směřovaly do Kosova. V přepočtu se jedná o stovky naložených kontejnerů.“ Podle vyjádření pracovníků Distribučního centra lze v letošním roce, vzhledem k plánovanému rozšíření mise KFOR, očekávat další navýšení objemu zakázek, zvláště dodávek potravin. „Na zvýšení jsme připraveni. Potraviny odebíráme od jednoho centrálního dodavatele, který je přes informační systém napojen přímo na odpovědné pracovníky v misi KFOR. Při přebírání a překládce potravin do chladicích kontejnerů je vždy přítomen hygienik, který kontroluje nejen kvalitu dodaného zboží, ale také jeho expirační dobu. Na skladování potravin zde máme vybudovány speciální prostory, které splňují předepsané normy,“ doplnil major Holčík. Ten nám také prozradil, že zvláště v době vánočních svátků jsou do misí odesílány speciální zásilky na „odstranění touhy po domově“. „Byl jsem v misi, a tak vím, jak ‚chutná‛ stesk po domově, po českém chlebu a utopencích. Když k tomu přidáte byť nealkoholické pivo, domov se rázem přiblíží o stovky, možná tisíce kilometrů.“ Součástí celkového komplexu služeb, které Distribuční centrum zajišťuje pro jednotlivé mise, je zabezpečení revizních prohlídek a servisních oprav vyvezené techniky, různých agregátů a zařízení. „V případě, že opravu nelze provést vlastními silami, vysíláme do místa nasazení českých vojáků servisní skupinu. Zabezpečujeme také příjem nepotřebného materiálu zpět do republiky,“ upřesnil úkoly centra major Hloušek. Časově velice náročnou a přesnost vyžadující fází v celkovém procesu zabezpečení logistické podpory jednotek v zahraničí je přesná účetní evidence jednotlivých druhů materiálu. Jistě by bylo možné vyčíslit přesný počet zaúčtovaných položek a vyplněných formulářů, ale pro rychlejší a názornější představu nám major Holčík sdělil, že výška na sebe naskládaných dokladů by za loňský rok zcela jistě dosáhla několika metrů. „Jeden závoz představuje pět až deset centimetrů nutných evidenčních, zúčtovacích a přeúčtovacích dokladů.“ Přestože Distribuční centrum disponuje potřebnou automobilní, manipulační a přepravní technikou, převozy naložených a zapečetěných kontejnerů zajišťují smluvní civilní firmy. „Pro armádu je tento způsob ekonomicky výhodnější. Nejsme vybaveni na dlouhodobé přepravy vyžadující například kabiny pro odpočinek řidičů. Výhodné pro nás také je, že za přepravu po celé délce trati, tedy na všech územích, zodpovídá civilní firma,“ objasnil nám major Holčík. „Opominout nelze ani skutečnost, že v případě přepravy vojenskými vozidly by se jednalo o vojenský transport, který musí mít zvláštní doprovod. Limitujícím faktorem také je, že vozidla se pohybují po územích různých států, z nichž každý má své zákony povolující přejezd vojenského transportu a přepravu vojenského materiálu. Například trasa do Kosova vede přes území několika států, z nichž některé nejsou členy Severoatlantické aliance ani Evropské unie.“ Distribuční centrum za pomoci smluvních leteckých přepravců, které zajišťuje Centrum vojenské dopravy, zásobuje také české jednotky v Iráku a Afghánistánu. Jen za první čtvrtletí letošního roku pracovníci centra zabezpečili celkem patnáct závozů do míst, kde v současnosti operují čeští vojáci.
The personnel of the Czech Armed Forces are currently operating under the NATO and UN flag in four foreign missions: Kosovo, Iraq, Afghanistan, and Bosnia and Herzegovina. The factors challenging their logistic support rest in different objectives and missions of the deployed units as well as in different climatic and geographic conditions in which the Czech soldiers operate. The NATO Headquarters has frequently declared the requirement for increasing their capabilities to sustain in the area of deployment for a long time.
“Our main mission is to organize the logistic support to our troops deployed abroad according to their requests,” says Major Jan Holčík, Deputy Chief of Distribution Center, who gradually explained the system of this mission and the difficulties connected with it. In the global context, logistic support, which is a specific feature of the Distribution Center, means choosing and contacting potential suppliers, assessing their offers and ordering the needed material. Next phase includes checking the delivered goods and their takeover, writing them in the records, storing, loading and eventually transporting them to the final loading point in the Czech Republic. In addition to that, the delivered materiel must go through customs clearance since it is transported outside the EU territory. “Our organization structure incorporates two Materiel Purchase Groups and one Service Purchase Group. In 2004 and 2003, the total amount of executed contracts reached approximately seventy million CZK,” adds Major Holčík. This number includes dozens of tons of purchased materiel ordered by the personnel deployed on the missions. “The orders are mostly limited to those items that the departing and operating units do not use in their daily activities here, but which are needed in their area of deployment,” specified Major Jiří Hloušek, Chief of the Deployed Troops Support Section, and completed the information on the mission of the Distribution Center. The range of goods ordered from civilian contractors contains hundreds of items and more are continuously being added, depending on the needs of deployed soldiers.
“The KFOR mission consumes the biggest portion of the executed contracts,” clarifies Major Holčík. “Last year, in cooperation with the Military Transportation Center, we made 56 forwardings, twenty-three of which were carried out by air, thirty-two by trucks and one by train. Almost twothirds were directed to Kosovo. In conversion, it means hundreds of fully loaded containers.” With regard to the planned enlargement of the Kosovo mission this year, the personnel of the Distribution Center expect increasing numbers of orders, especially in food deliveries. “We are ready to meet further requirements. Food is supplied by one central contractor, who is directly connected to the responsible persons in Kosovo via the information system. The process of takeover and reloading the food into the refrigerator containers is always checked by a hygienic officer, who keeps an eye on the quality of the delivered goods and their expiration dates. We have built special facilities for storing the food that meet the specified standards,” added Major Holčík. Furthermore, he told us that they also sent, mainly during the Christmas season, special items to cure homesickness. I took part in a mission, thus I know how the soldiers miss their home, Czech bread and sausages. If you add at least alcohol-free beer, home is suddenly closer by hundreds or maybe thousands kilometers.” As concerns the complete package of provided services, the Distribution Center is also responsible for organizing periodic inspections and repairs of the deployed equipment, i.e. various aggregates and machines. “If we are not able to repair the equipment by ourselves, we send service teams to the area of deployment. Furthermore, we are also in charge of taking over the redundant material returned to the Czech Republic,” Major Hloušek described the missions of the center. In the whole process of logistic support to the troops deployed abroad, accurate bookkeeping and recording the individual items is a timeconsuming and highly challenging activity. Certainly, it is possible to count the number of all booked items and filled out forms, but Major Holčík, to illustrate this process, told us that the height of the documents piled during the last year would surely make several meters. “One forwarding includes five to ten centimeters of corresponding records sheets, invoices and bookkeeping documents.” Despite the fact that the Distribution Center is equipped with the necessary trucks and handling and transport equipment, the loaded and sealed containers are transported by contracted civilian forwarders. “From the economic point of view, this method is more advantageous for the Czech Armed Forces. We are not prepared for transports of long distances, which require special cabins where the drivers can rest. Another advantage for us lies in the fact that civilian forwarders are responsible for the transportation along the complete route, i.e. within all territories,” explained Major Holčík. “We must also take into consideration the point specifying that each military transportation shall include a special escort. A further limiting factor is the condition that vehicles move across territories of different states, and each of them has its own laws and regulations pertaining to transits of military convoys and transport of military equipment. For example, the route to Kosovo passes across several states that are members of neither NATO nor EU.” In cooperation with the air forwarders contracted by the Military Transportation Center, the Distribution Center also supplies the Czech soldiers deployed in Iraq and Afghanistan. In the first quarter of this year, the personnel of the Distribution Center organized fifteen forwardings to the areas where the Czech soldiers currently operate. Jan Procházka Photos: archive of the Distribution Center
35
Jednou ze základních podmínek k prosazení demokratických změn v Iráku je snížení trestné činnosti a zvýšení úspěšnosti při odhalování trestných činů všech kategorií. Plnění tohoto aspektu vyžaduje disponovat na všech iráckých policejních stanicích dostatečným počtem policistů kvalitně vycvičených v oblasti kriminalistických metod a forem práce, včetně schopnosti používat moderní kriminalistickou techniku. Čeští vojenští policisté se na přípravě příslušníků iráckých bezpečnostních složek podílejí již od ledna loňského roku, kdy byl zahájen jejich výcvik v několika typech kurzů na základně Shaiba a v Policejní akademii v Az-Zubayru. Vývoj v Iráku i poznatky a zkušenosti získané z výcviku zdejších policistů postupně potvrdily, že výukový program je nezbytné rozšířit o tematiku kriminalistické práce a odhalování trestných činů. „První kurz vyšetřování již zahájili naši předchůdci z 5. kontingentu Vojenské policie,“ upřesnil nám přímo v prostorách Policejní akademie velitel současného, v pořadí již šestého kontingentu podplukovník Milan Diviak. „My nyní pokračujeme výcvikem dalších specialistů. Na realizaci celého projektu se významně podílí britská strana, která kurzy zabezpečuje potřebnou kriminalistickou technikou a vybavením.“ Britové do Iráku dodali již přes třicet mikrobusů kompletně vybavených potřebnou speciální technikou, včetně videokamer a dalších zařízení umožňujících odebrání potřebných stop různého charakteru na místě činu. Nové policejní vozy byly rovnoměrně distribuovány po celém jižním sektoru – do všech čtyř místních oblastí, kde Britové průběžně kontrolují jejich další využití, včetně kvality práce vycvičených specialistů. Podle vyjádření podplukovníka Diviaka, který se na oblast kriminalistiky specializuje již řadu let, největším problémem iráckého jihu při úspěšném odhalování různých trestných činů je skutečnost, že v Basře doposud není kriminalistická laboratoř. „Všechny zajištěné stopy se posílají k dalšímu rozboru do Bagdádu, což samozřejmě může vést k poškození posílaných vzorků, k jejich znehodnocení, případně i ztrátě. Pokud by se podařilo v Basře laboratoř vybudovat a vybavit potřebným materiálem a technikou, je velice slušná šance na rozvinutí této práce na úroveň srovnatelnou s ostatními státy.“
36
Tracing Culprits…
Pachatelům na stopě…
Kurz vyšetřování je zaměřen především na ohledání místa činu a zajištění potřebných stop různého charakteru. „Iráčtí policisté, kteří k nám přicházejí, znají řadu věcí z předešlé práce u policie,“ konstatuje praporčík Rostislav Procházka a dodává: „Nedostatkem je, že nedokáží správně používat různé technické prostředky. Vědí například, co je to daktyloskopie, ale neumějí správně zajistit daktyloskopické stopy. Jsou ovšem velice učenliví a mají o práci zájem.“ Názor instruktora Procházky potvrzuje nadporučík Jan Koudelka, který zodpovídá za všechny kurzy a sám se aktivně podílí na výcviku při ohledávání místa činu. „Všichni, kteří se kurzu účastní, mají snahu se zde naučit maximum nových věcí. Jejich kvalitativní posun nám zcela jednoznačně potvrzují závěrečné testy z místa ohledání činu, kdy dokáží správně zajistit potřebné stopy a odebrat vzorky.“ Mezi absolventy kurzu je také nadporučík Basim Miften, který u policie pracuje již třináct let. „Mám možnost se zde zdokonalit v práci. Češi jsou skvělí instruktoři, učí nás používat různé technické pomůcky.“ Basim zcela upřímně přiznává, že řadu věcí a postupů neznal a chyběly mu také teoretické základy kriminalistické práce. Zajištění potřebného počtu instruktorů pro kurzy vyšetřování neznamenalo, podle vyjádření podplukovníka Diviaka, navýšení úkolů pro příslušníky kontingentu. „Vytížení a rozsah jsou stejné, protože současně s otevřením nových kurzů došlo ke snížení počtů původně plánovaných tříd v základních kurzech. Podle rozhodnutí iráckého ministerstva vnitra od 17. června již v Policejní akademii v Az-Zubayru nebudou organizovány kurzy pro začínající policisty. Základní výcvik se bude provádět pouze v Bagdádu nebo v Jordánsku. Zde v akademii se budeme i nadále podílet na zdokonalovacích a specializovaných kurzech, včetně takzvaného výcviku ‚přežití‛ pro policisty s praxí. Náš úkol zůstává stejný – výcvik ve střelecké přípravě.“ Tato změna však není jediná, která v Iráku české vojenské policisty zastihla. Iráčané také změnili dny, kdy mají volno. Jestliže doposud měli den volna v pátek a později přidali sobotu, tak nyní se volné dny přesunuly na čtvrtek a pátek a pracovní týden zde začíná v sobotu.
A fundamental condition to implement democratic changes in Iraq rests in decreasing crime and achieving higher success in detecting the crimes of any category. In order to fulfill the criterion, all the Iraqi police stations need sufficient numbers of policemen, who have been perfectly trained in the field of criminology and forms of criminal activities, including the abilities to use modern crime fighting technology. The Czech military policemen have been actively engaged in the training of Iraqi security personnel since the beginning of last year, when they opened several types of training courses at the Shaiba Base and the Police Academy in Az-Zubayr. The developing situation in Iraq and the lessons learned from training the local policemen have confirmed that the curriculum shall also include the subjects of criminology and crime investigation. “The first course on investigation has already been started by our predecessors from the 5th Military Police Contingent,” LTC Milan Diviak, Commander of the 6th Military Police Contingent explained to us, right on the premises of the Police Academy, and added: “Now, we continue in training further specialists. The whole project is significantly supported by the British forces, which supplied us with all necessary criminology equipment and technology.” The British have already sent more than thirty minibuses to Iraq completely equipped with the needed special technology including camcorders and other devices that enable investigators to take various clues left at a crime scene. The new police vans have already been distributed evenly throughout the whole southern sector, i.e. in all four local areas, where the British continuously check, in addition to the quality of work done by the trained specialists, their further use. In the opinion of LTC Diviak, who has been engaged in the criminal science for many years, the most serious problem in investigating different crimes lies in the fact that there is no crime laboratory in Basra. “All the clues taken from crime scenes are sent to Baghdad for further analyses, which of course adds the danger of their damage, depreciation or even complete loss. If Basra had its own laboratory equipped with the necessary material and technology, there is a strong chance they could achieve very good results comparable with other states.” The investigation course is primarily focused on searching a crime scene and securing various clues. “Iraqi policemen who attend our courses know many things from their previous police work,” says WO2 Rostislav Procházka and adds: “The problem is that they are not able to properly handle the advanced instruments. For instance, they know what dactyloscopy is, but they cannot take the fingerprints in a correct manner. However, they are very diligent and highly interested in their job.” 1LT Jan Koudelka, who is responsible for all the courses and actively participates in searching crime scenes, shares the opinion of WO2 Procházka. “All our trainees try to learn as much as possible and their advance is clearly visible in their final test of searching a crime scene, where they have to correctly secure clues and take samples.”
A graduate of the course, 1LT Basim Miften, who has been employed at the Iraqi Police for thirteen years, says: “I have got a chance to improve my job. Czechs are excellent instructors, they have taught us how to use different instruments.” Basim frankly admits that he did not know many procedures, and he also lacked the theoretical basis in the criminal science. In the words of LTC Diviak, providing the needed number of instructors for the investigation courses did not mean more work for the personnel of the contingent. “The workload and the areas of responsibility are the same, because simultaneously with opening the new courses, the numbers of classes in basic courses were reduced. By the decision of the Iraqi Minister of Interior, no courses for new Iraqi policemen are planned at the Police Academy in Az-Zubayr from June 17, 2005. Basic training will take place only in Baghdad or Jordan. We will continue in the improvement and specialized courses including survival training for experienced policemen. Our task, the marksmanship training, remains unchanged.” However, this is not the only change having an effect on the work of the Czech policemen in Iraq. The Iraqi government has also changed the system of their days off. They have shifted their days off from Friday and Saturday, which was in force until recently, to Thursday and Friday, so the working week begins here on Saturday. Jan Procházka and First Lieutenant Jan Čermák
37
Výuka angličtiny v Texasu
a přelomu loňského a letošního roku jsem měl možnost společně s dalšími učiteli anglického jazyka (Ilonou Legnerovou z Ústavu jazykové přípravy z Vyškova a Zvijezdanou Macanovičovou ze Školicího a výcvikového střediska v Komorním Hrádku) absolvovat Vyšší kurz anglického jazyka pro učitele (Advanced English Language Instructor Course – AELIC), jenž je součástí nabídky výukového programu Vojenského jazykového institutu – Střediska pro výuku anglického jazyka, které se nachází na letecké základně Spojených států Lackland, dislokované v texaském San Antoniu. Významnou složku tohoto střediska představuje oddělení pro vzdělávání učitelů anglického jazyka (Instructor Development Branch – IDB), které, jak již název napovídá, má za úkol připravovat po jazykové a metodologické stránce učitele anglického jazyka, aby mohli kvalifikovaněji vést jazykovou výuku ve svých zemích. Právě pro ně zabezpečuje různé typy kurzů. Jedná se především o osmitýdenní kurz „Úvod do ALC a seminář o kultuře“ (Introduction to the American Language Course and Culture Seminar) určený pro zkušené učitele, kteří doposud neabsolvovali základní kurz BALIC. Studenti se zde seznamují s výukovými materiály DLI a také s kulturou, historií, politickými a sociálními institucemi Spojených států. Dalším typem je dvanáctitýdenní „Vyšší kurz rozvoje jazykových dovedností“ (Advanced Language Proficiency Skills /ALPS/ Course), který je určen pro zkušené učitele anglického jazyka, kteří absolvovali kurzy BALIC nebo AELIC. Určen je také pro tlumočníky a funkcionáře, kteří denně pracují s anglickým jazykem. Systém a způsob vedení výuky je zaměřen spíše na rozvoj jazykových dovedností než na metodologii výuky.
English Language N Training in Texas Vojenský jazykový institut – Středisko pro výuku anglického jazyka (Defense Language Institute English Language Center – DLIELC) již od roku 1954 pomáhá zabezpečovat základní cíle vlády Spojených států v oblasti jazykového vzdělávání vlastních vojáků i příslušníků armád spojeneckých zemí. Jedná se o organizaci spadající do podřízenosti Ministerstva obrany USA, jež odpovídá za řízení a plnění Vojenského programu anglického jazyka (Defense English Language Program – DELP) a jejímž cílem je připravovat zahraniční vojenské i civilní studenty k praktickému používání i vyučování anglického jazyka, realizovat výukové programy v zahraničí a poskytovat studentům veškeré materiální zabezpečení a kulturní vyžití. Vojáci ozbrojených sil USA i spojeneckých zemí zde studují v kurzech zaměřených na zvládnutí obecné angličtiny a pokročilejší studenti pak ve specializovaných kurzech zaměřených na zvládnutí terminologie různých odborností, aby mohli dále rozvíjet svou specializaci při následném výcviku na některé z vojenských základen Spojených států.
38
Součástí nabízených typů je samozřejmě „Základní kurz anglického jazyka pro učitele“ (Basic American Language Instructor Course – BALIC). Jedná se o 27 týdnů trvající kurz určený pro zahraniční studenty, kteří budou učit anglický jazyk ve svých zemích a mají minimální zkušenosti s výukou jazyka. Náplň kurzu zahrnuje opakování základů gramatiky, základní koncepci fonologie, rozvoj všech jazykových dovedností (psaní, čtení, poslech a mluvení) a seznámení se s místní kulturou. V nabídce Vojenského jazykového institutu je dále „Vyšší kurz anglického jazyka pro učitele“ (Advanced English Language Instructor Course – AELIC). Tento šestnáctitýdenní kurz je zaměřen na rozvoj jazykových i metodologických dovedností. V oblasti metodologie mají studenti možnost osvojit si další techniky vedení výuky, práce s technologickými pomůckami a seznámit se s kulturou, historií, politickými a sociálními institucemi Spojených států. Čeští vojenští učitelé absolvovali kurz AELIC, jehož obsah, průběh a kvalita stoprocentně splnily veškerá jejich očekávání. Zásluhu na tom má především vedoucí oddělení IDB pan Antonio Martins, který v roce 1998 vyučoval také v České republice na jazykovém institutu v Moravské Třebové. Na vysoce kvalitním způsobu vedení jednotlivých lekcí se také podíleli učitelé paní Nancy Urwin-Camarová, pan Steven Ward a paní Cecillia McMillenová. Kurz, který jsme absolvovali, byl rozdělen do tří učebních skupin po šesti studentech, přičemž vedení institutu se snažilo dodržovat zásadu, aby ve skupině bylo co nejméně studentů z jedné země. Kromě tří účastníků kurzu z České republiky zde studovali vojáci a občanští zaměstnanci z Polska, Albánie, Lotyšska, Egypta, Maďarska, Mali a Švýcarska. V průběhu výuky se učitelé snažili prosazovat komunikativní přístup s důrazem na praktickou
část vzájemného vyučování i vedení výuky přidělených studentů z latinskoamerických zemí s téměř nulovou znalostí angličtiny. Program výuky zahrnoval i celou řadu exkurzí a kulturních akcí, včetně týdenního leteckého zájezdu do Washingtonu spojeného s návštěvou hlavních politických institucí a kulturních památek. Není bez zajímavosti si připomenout, že většinu nákladů spojených s pobytem studentů na DLIELC (včetně dopravy, výuky, ubytování, stravy a kapesného) hradí vláda Spojených států, a vytváří tudíž studentům ideální podmínky, aby mohli strávit studijní i volný čas zajímavým, přínosným a atraktivním způsobem. Na vysoce efektivním a zajímavém způsobu zajištění a organizaci kurzu se významně podílí paní Sally Fenstermacherová, která v České republice zastupuje v oblasti jazykové přípravy americkou stranu a koordinuje veškerou s ní související činnost. Právě do její kompetence spadá péče o vysílání českých studentů do zahraničí, zajišťování pobytu učitelů DLIELC v našich jazykových zařízeních, finanční a materiální podpora a také celkový průběh výuky anglického jazyka v Armádě České republiky. Je nepochybné, že vzhledem ke stále častějšímu a hlubšímu zapojování českých vojenských profesionálů do mezinárodní spolupráce v rámci NATO a Evropské unie bude jejich kvalitní jazyková příprava i nadále jednou z priorit rozvoje resortu obrany.
Since 1954, the Defense Language Institute English Language Center (DLIELC) has performed its mission to support the policies and objectives of the US Government in the field of language training provided for the US soldiers as well as the personnel from the allied countries. The DLIELC is a Department of Defense (DoD) agency responsible for the management and operation of the Defense English Language Program (DELP) to train international military and civilian personnel to speak and teach English, manage the English as a Second Language Program for the US military, manage overseas English training programs and provide for its students material and cultural support. The US military personnel as well as soldiers from the allied countries whose English skills are at the basic level can attend general English courses, whereas advanced students have an opportunity to study the specialized courses aimed at teaching the military terminology for different specialties to be able to develop their professional skills in their follow-on training taking place at various US military bases.
rom 29th December 2004 through 22nd April 2005, I had an opportunity to study, together with other language teachers (Ilona Legnerová – DLI Vyškov and Zvijezdana Macanovič – ETC Komorní Hrádek), the Advanced English Language Instructor Course (AELIC), which is a part of the proposed curriculum of the Defense Language Institute English Language Center (DLIELC) located at the Lackland U.S. Air Force Base, San Antonio, Texas. An important part of the DLIELC is the Instructor Development Branch that runs, as its title indicates, the language and methodological training for English language teachers and provides them with a higher qualification to be able to conduct language training in their homelands. The list of courses run by IDB is as follows: 1) Introduction to the American Language Course and Culture Seminar. This eight-week course is designed for experienced instructors who have not recently attended the BALIC. The course provides an in-depth review and explanation of the ALC materials and introduces the students to a broad spectrum of American culture, including history, government, social institutions, the arts, and manners, through a series of student-led seminars. 2) Advanced Language Proficiency Skills (ALPS) Course. This 12-week course is designed for experienced teachers who have attended BALIC or AELIC, for English Language Training Program (ELTP) management or staff personnel, for interpreters, and for academic subject matter teachers who use English as a medium of instruction. The ALPS emphasizes development of English language skills rather than teaching methodology. 3) Basic American Language Instructor Course (BALIC). This 27-week course prepares international military and civilian personnel who are nonnative speakers of English to teach the ALC in their countries. The course includes a practical review of grammar, basic phonology concepts, speaking and writing activities, and readings on American culture. 4) Advanced English Language Instructor Course (AELIC). A major objective of this 16-week course is to improve English proficiency with an emphasis on oral and writing communication and methodology of teaching. The methodology objectives include advanced teaching techniques, operating the teaching technology, and familiarization with the American culture, including history, government, social institutions, the arts, and manners. The above-mentioned Czech teachers have successfully completed the AELIC course, which content and quality absolutely fulfilled
F
their expectations. Words of appreciation belong primarily to the IDB Supervisor Mr. Antonio Martins, who also taught at the Defense Language Institute in Moravská Třebová in 1998, and to the AELIC 045 outstanding instructors Mrs Nancy Urwin-Camara, Mrs Cecilia McMillen and Mr. Steven Ward, whose inventive methods of teaching have undoubtedly met the highest standards. Our AELIC 045 course was divided into three groups by six students, and the DLI management strictly followed the principle of having minimum students from the same country in a group. In addition to the aforementioned three Czech students, the course was also attended by soldiers and civilian employees from Poland, Albania, Latvia, Egypt, Hungary, Mali and Switzerland. During their classes, the teachers tried to apply the communicative approach with an emphasis laid on mutual practical instruction and teaching the students from Latin American countries, which had practically no command of English. The curriculum also incorporated a lot of tours and cultural events including to fiveday Washington tour giving us an opportunity to visit the main political institutions and cultural monuments. Worth of mentioning is the fact that the most of costs connected with the study at DLIELC (including to transportation, teaching, lodging, meals and spending money) is covered by the US Government, which thus create ideal conditions for the students to spend their study and leisure time in an interesting, beneficial and attractive manner. In this context, I must highlight an excellent work done by Ms. Sally Fenstermacher, who represents the US party in the field of language training and coordinates all the activities connected with it. Hence she has been involved in sending Czech students to DLIELC, inviting the US language instructors to teach at our language centers, financial and material support and activities associated with English teaching within the Czech Armed Forces. With regard to more frequent and intensive engagement of Czech professionals in the international cooperation within NATO and the European Union, their high-quality language training is undoubtedly a priority for developing the Czech defense sector. Jaroslav Gorčák
39
The President of the Centipede Movement
“On Own Feet” Was Awarded the Order of Saint Lazarus Prezidentka stonožkového hnutí
„Na vlastních nohou“ převzala Řád svatého Lazara ostel na vojenské námořní základně v norském Bergenu se 28. května stal svědkem mimořádného ocenění prezidentky stonožkového hnutí „Na vlastních nohou“ paní Běly Gran Jensenové, která zde byla přijata do Řádu rytířů svatého Lazara Jeruzalémského a byla slavnostně dekorována v hodnosti „officer“. Řád svatého Lazara Jeruzalémského je nejstarší charitativní organizace, s tradicí delší než 1000 let. Řád byl oficiálně ustaven roku 1115 bulou papeže Pascala II. V duchu prastarých zásad z období svého vzniku, v duchu tolerance náboženské, rasové i národnostní se řád snaží přispět svým dílem k posilování a prohlubování lidskosti. Jeho prioritou je zejména poskytování pomoci nemocným, trpícím a potřebným. Paní Bělu Jensenovou osobně dekoroval velmistr řádu francouzský princ CharlesPhilippe – Prince de Bourbon d’Orléan a ocenil tak její dlouholetou a obětavou práci a pomoc potřebným lidem, především dětem v postižených regionech na Balkáně a v dalších zemích, a také spolupráci s českými mírovými jednotkami v těchto oblastech. Činnosti českých vojáků v mírových misích si princ Charles-Philippe velice váží: „Měl jsem tu čest se s českými vojáky setkat na Balkáně, imponovali mi a získali můj obdiv.“ Mezi prvními gratulanty byl i patron hnutí Stonožka, bývalý generální tajemník NATO lord George Robertson: „Milá Bělo, nejenže jsi mne potěšila, ale jsem také na tebe pyšný. Informaci o udělení řádu jsem našel na internetu a oceňuji jeho důležitost. Tvůj George.“ Při slavnostní večeři, která se konala v prostorách důstojnického klubu norského vojenského námořnictva, pak Běla Jensenová předala osobní dar ministra obrany České republiky Karla Kühnla francouzskému princi CharlesiPhilippovi a také brigádnímu generálovi Janu Eriku Wilhelmsenovi.
K
n 28th May 2005, the Church of the Navy Base in Bergen, Norway, became the place to decorate Mrs. Bela Gran Jensen, the President of the Centipede Movement “On Own Feet”, who was solemnly awarded membership in the Order of Knights of Saint Lazarus of Jerusalem and promoted to the rank “Officer”. The Order of Saint Lazarus of Jerusalem is the oldest charitable organization with a tradition exceeding 1000 years. The order was officially established in 1115 by the Bull of the Pope Pascal II. In the spirit of ancient principles from the time of its establishment based on religious, racial and national tolerance, the order tries to strengthen and deepen humanity. Its main priority lies in providing help for those who need it, such as sick and miserable people. Mrs. Bela Jensen was personally decorated by the Grand Master of the Order, French Prince Charles-Philippe – Prince de Bourbon d’Orléan, who thus appreciated her long and devoted work, the help provided for the needy in society (primarily children in the Balkans), and cooperation with the Czech peacekeeping forces deployed in that area. Prince CharlesPhilippe has a great regard for the missions accomplished by the Czech soldiers in peacekeeping operations: “I had the honor to meet the Czech soldiers in the Balkans; I admire them and have a deep respect for their work.” Lord George Robertson, the former NATO Secretary General and currently the patron of the Centipede Movement, was among the first congratulators: “Dear Bela, I am not only pleased with you, I am also proud of you. I have looked up the Order on the net and I appreciate how important it is. Well done. Sincerely, George.” At the supper taking place in the Norwegian Navy Officer Club, Mrs Bela Jensen handed personal gifts from the Czech Minister of Defense Karel Kühnl to French Prince Charles-Philippe and Brigadier General Jan Erik Wilhelmsen.
O
Jan Procházka
40
Pětibojařský trůn patří Čechům Czech Modern Pentathlonists on the Throne J T
iž po sedmatřicáté v historii organizování mistrovství světa Mezinárodní rady vojenského sportu (CISM) v moderním pětiboji se na startu sešli závodníci z různých zemí. V Praze a Poděbradech v pěti disciplínách změřilo své síly a dovednosti dvaatřicet sportovců ze třinácti zemí. Již ze startovní listiny se dalo vyčíst, že pražský stadion Dukly Juliska a jezdecký areál v Poděbradech se stanou svědky soupeření téměř kompletní světové špičky. Pět sportovců startovalo na letních olympijských hrách v Aténách a skončili nejhůře do jednadvacátého místa, na startu také bylo pět závodníků z první světové dvacítky. Čeští pětibojaři měli od začátku těžkou pozici nepsaného favorita, vždyť Libor Capalini, ověnčený bronzem z Atén, obhajoval titul armádního mistra světa. Pětiboj je známý svými záludnostmi. Stačí výpadek v jedné z pětice zcela odlišných disciplín a šance na úspěch se rozplyne, mnohdy třeba „pod kopyty koní“. Špatný los a shození jediné překážky právě při jízdě na koni vás dokáže v průběžné výsledkové listině odsunout hluboko dozadu. Čeští armádní reprezentanti však na domácí půdě potvrdili, že ani kůň je nedokáže shodit ze světového vrcholu. Naopak. Jestliže v individuálním umístění došlo na pětibojařském trůnu pouze k českému střídání – mistrem světa se stal Michal Sedlecký a vystřídal tak „odstupujícího“ krále Libora Capaliniho, který skončil na čtvrtém místě, pak v soutěži družstev byli Češi na trůn doslova katapultováni. Armádní trio – Michal Sedlecký, Libor Capalini a Martin Dvořák – ukázalo dalším světovým armádním družstvům záda a v Praze bralo zlato. Gratulujeme…
hirty-two athletes representing thirteen countries arrived in Prague and Poděbrady to test their abilities and skills at the 37th Modern Pentathlon World Championships organized by the International Military Sports Council (CISM). The start list apparently showed that the Juliska stadium of Dukla Prague and the horse riding area in Poděbrady would become the sites of tough competition among the best athletes of the world. Five pentathonists took part in the Athens Summer Olympics and finished among the best twenty-one competitors, and in addition to that, a further five athletes occupied positions in the top-twenty world list. The Czech athletes had the difficult position of expected winners; indeed, Libor Capalini, the bronze medal holder from Athens, defended his gold medal from the Military World Championship. The modern pentathlon is often very treacherous. Failure in one of the five totally different events, for instance on horseback, can kill all chances for success. An unfavorable lottery draw and one just fallen obstacle in horse riding can knock a competitor down to the bottom of the results list. However, the Czech military athletes showed on their home fields that even a horse couldn’t shake them from the top positions. On the contrary, Michal Sedlecký won the competition of individuals to replace Libor Capalini on the throne, who came in fourth; and in the team competition, the Czech trio – Michal Sedlecký, Libor Capalini and Martin Dvořák – soared to the peak to reap gold medals in Prague. Congratulations… Jan Procházka Photos: Jiří Hokův and Jan Kouba
Den pozemního vojska
BAHNA 2005
Day of the Ground Forces – BAHNA (MUD) 2005
Photos: Jiří Hokův and www.army.cz
ARMÁDA ČESKÉ REPUBLIKY DNES
Heroism Must Not Be Forgotten
2/2005
Příslušníky 31. brigády chemické ochrany navštívil koncem května prezident České republiky a vrchní velitel ozbrojených sil Václav Klaus. Na nádvoří libereckých kasáren vzácného hosta přivítali náměstkyně ministra obrany Jaroslava Přibylová, náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Pavel Štefka a další armádní představitelé. Příslušníci vysoce specializované chemické jednotky v připravené ukázce předvedli prezidentu Klausovi činnost zaměřenou především na poskytnutí pomoci civilnímu obyvatelstvu v rámci integrovaného záchranného systému. Liberečtí chemici, kteří od prosince 2003 jako první vedli Mnohonárodní prapor radiační, chemické a biologické ochrany NATO a řada z nich má zkušenosti z činnosti v mezinárodních operacích na Balkáně, v Iráku i Afghánistánu, ukázali vrchnímu veliteli zásah při simulované průmyslové havárii. Pochlubili se také současnou technikou a výzbrojí. Prezident České republiky Václav Klaus ocenil připravenost libereckých vojáků a zdůraznil, že by si přál, aby své umění v budoucnu nemuseli vůbec použít.
The President of the Czech Republic and Commander-in-Chief of the Czech Armed Forces Václav Klaus visited the personnel of the 31st NBC Brigade. The distinguished guest was welcomed at the Liberec barracks-yard by the Vice Minister of Defense Jaroslava Přibylová, ACR Chief of General Staff LTG Pavel Štefka and other army representatives. In their prepared demonstration, the soldiers of this highly specialized NBC unit demonstrated to President Klaus activities focused on providing help to the civilian population within the framework of the Integrated Rescue System. The NBC specialists from Liberec, who have been in charge of the NATO Multinational NBC Defense Battalion since December 2003 and many of whom have rich experience from the international operations in the Balkans, Iraq and Afghanistan, demonstrated to their Commander-in-Chief procedures in a simulated industrial accident. The President of the Czech Republic appreciated the readiness of the soldiers and hoped they would not need to use their skills in the future. Miroslav Šindelář
CZECH ARMED FORCES TODAY ARMÁDA ČESKÉ REPUBLIKY DNES Quarterly / Čtvrtletník
2/ 2 005 Published by CR MoD – Military Information and Service Agency Vydává Ministerstvo obrany ČR – Agentura vojenských informací a služeb Address / Adresa: Rooseveltova 23 161 05 Praha 6-Dejvice Czech Republic Tel.: + 420-973 215 553 Tel./fax: + 420-973 215 569 Identification number / IČO: 60162694 http://www.army.cz Number / Číslo: 2/2005 Date of publication: 30 June 2005 Den vydání: 30. 6. 2005 Editor-in-chief / Šéfredaktor: Jan Procházka Editor: Jarmila Xaverová Layout / Grafická úprava: Jarmila Jarešová Translation / Překlad: Defense Language Institute Vyškov Printed by / Tisk: REPROPRINT Praha
OBSAH
CONTENTS
Hrdinství nesmí být zapomenuto ....................... 2 Náš host: zástupce velitele společných sil – velitel vzdušných sil brigádní generál Ladislav Minařík ...................... 4 Transformace vyžaduje čas ............................... 8 Vaše práce je nebezpečná, o to však významnější ...................................... 10 Posílíme naši účast ........................................... 11 IDET 2005 – výzva vyrovnat se s mezinárodními standardy ............................. 12 Vesnička Bešeňová v obležení ........................ 14 ELITE 2005 ....................................................... 16 Vrtulníkové letectvo posiluje ............................ 18 Gripeny, vítejte na českém nebi ...................... 20 Vstup tentokrát povolen ................................... 22 Změna myšlení? ............................................... 28 Mise MONUC ................................................... 30 Logistická podpora jednotek v zahraničí ......... 34 Pachatelům na stopě… .................................... 36 Výuka angličtiny v Texasu ................................. 38 Prezidentka stonožkového hnutí „Na vlastních nohou“ převzala Řád svatého Lazara .......................... 40 Pětibojařský trůn patří Čechům ....................... 41
Heroism Must Not Be Forgotten ........................ 2 Our Guest: Deputy Commander of Joint Forces – Air Forces Commander Brigadier General Ladislav Minařík ................... 4 Transformation Needs Time ............................... 8 Your Work Is Dangerous, Thus It Is Much More Important ....................... 10 We are Going to Reinforce our Deployed Units ... 11 IDET 2005 – A Challenge to Cope with International Standards ............................ 12 Bešeňová – a Village Under Siege .................. 14 ELITE 2005 ....................................................... 16 Reinforcing the Helicopter Units ...................... 18 Welcome Gripens to the Czech Skies ............ 20 This Time Access Enabled .............................. 22 Change of Thinking? ........................................ 28 The MONUC Mission ....................................... 30 Logistic Support to Troops Deployed Abroad .... 34 Tracing Culprits… ............................................. 36 English Language Training in Texas ............... 38 The President of the Centipede Movement “On Own Feet” Was Awarded the Order of Saint Lazarus ............................... 40 Czech Modern Pentathlonists on the Throne .... 41
Distributed to units of the armed forces by AVIS. V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje AVIS, Rooseveltova 23 161 05 Praha 6-Dejvice Czech Republic tel. + 420-973 215 602 Registration number Evidenční číslo: MK ČR E 7141 ISSN 1212-97-55 © CR MoD Military Information and Service Agency MO ČR – AVIS
Photo: Jan Procházka