Základní škola praktická a Praktická škola Praha 2, Vinohradská 54 www.skolavinohradska.cz
Efektivnějším vzděláváním k vyšší kvalitě života. More efficiennt education means higher quality of life.
Základní škola praktická a Praktická škola Praha 2, Vinohradská 54
Metodika tvorby výukových materiálů
Autor práce: Mgr. Jan Rund Mgr. Jiří Šírl
Praha 2012
EVROPSKÝ SOCIÁLNÍ FOND. Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti. Projekt je financován z Evropského sociálního fondu a z rozpočtu hl.m. Prahy prostřednictvím Operačního programu Praha – Adaptabilita.
Obsah: Obsah: .................................................................................................................................... 2 Úvod ...................................................................................................................................... 3 1. O škole ........................................................................................................................ 3 2. O projektu ................................................................................................................... 4 3. Jak zefektivnit vzdělávání? ......................................................................................... 5 I. Vymezení základních pojmů ......................................................................................... 6 1. Informační a komunikační technologie (ICT) ............................................................ 6 2. Digitální učební materiály (DUM) ............................................................................. 7 II. Informační a komunikační technologie ve vzdělávacím procesu .................................. 9 1. Počítač jako pomocník učitele .................................................................................. 10 1.1. Komunikační nástroj ......................................................................................... 10 1.2. Prostředník sebevzdělávání ............................................................................... 11 1.3. Internet – zdroj informací .................................................................................. 14 1.4. Zpracování informací – tvorba výukových obsahů ........................................... 16 Formální podoba materiálu...................................................................................... 18 Pozadí ...................................................................................................................... 19 Barva........................................................................................................................ 19 Text .......................................................................................................................... 20 Obrázky, videa a autorská práva.............................................................................. 21 Uspořádání prvků .................................................................................................... 23 Animace ................................................................................................................... 23 Možnosti aplikací pro tvorbu učebních materiálů ................................................... 25 1.5. Prezentace výukových obsahů .......................................................................... 26 Interaktivní tabule .................................................................................................... 27 1.6. E-learning .......................................................................................................... 31 Škola za školou ........................................................................................................ 31 1.7. Další možnosti využití nových technologií ....................................................... 33 III. Problémy při uplatňování informačních a komunikačních technologií................... 35 1. Škola ........................................................................................................................ 35 2. Učitel ....................................................................................................................... 35 3. Žák ........................................................................................................................... 36 Závěr .................................................................................................................................... 37 Seznam zkratek: ................................................................................................................... 38 Seznam použité literatury: ................................................................................................... 39 Příloha 1: Nejčastější chyby při tvorbě digitálních učebních materiálů............................. 41
2
Úvod Tato metodika vznikla v rámci projektu Efektivnějším vzděláváním k vyšší kvalitě života, který od února 2010 do července 2012 realizovala Základní škola praktická a Praktická škola, Praha 2, Vinohradská 54. Projekt byl zaměřen na zefektivnění vzdělávání žáků praktické školy dvouleté.
1. O škole Obor vzdělání praktická škola dvouletá dává možnost získat střední vzdělání žákům s různou mírou zdravotního postižení. Vzdělávání je zaměřeno na získávání základních pracovních dovedností, návyků a pracovních postupů potřebných v budoucím pracovním životě absolventů. „Praktická škola dvouletá je určena žákům se středně těžkým, případně lehkým mentálním postižením v kombinaci s dalším zdravotním postižením, žáci zde získají základy odborného vzdělání a manuálních dovedností, jsou připravováni pro jednoduché pracovní činnosti v oblasti služeb a výroby (např. v sociálních a komunálních službách, ve zdravotnictví, ve výrobních podnicích, v zemědělství), případně k pokračování v dalším vzdělávání (dvouletý učební obor). Asi dvě pětiny učebního plánu dle RVP PRŠ2 jsou věnovány všeobecné složce vzdělávání, další dvě odborným činnostem (polovina z toho podle profilace školy), poslední pětina je disponibilní časová dotace.“1 Cílem vzdělávacího procesu je umožnit žákům doplnění a rozšíření teoretického i praktického vzdělání dosaženého v průběhu povinné školní docházky a poskytnout jim základy odborného vzdělání a manuálních dovedností v oboru dle zaměření přípravy nebo základní dovednosti a návyky pro výkon jednoduchých činností v oblastech praktického života. Získané dovednosti žáci využijí v dalším vzdělávání.2
1 2
Organizace vzdělávací soustavy České republiky 2009/2010 str. 316 Jeřábek, J. str. 7
3
2. O projektu Ve školním roce 2009/2010 získala škola v rámci Operačního programu Praha – Adaptabilita, vyhlášeného MHMP grant v prioritní ose 3 (Modernizace počátečního vzdělávání) směřující ke zvýšení kvality vzdělávání a odborné přípravy osob se zdravotním postižením v souladu s požadavky trhu práce. Název projektu „Efektivnějším vzděláváním k vyšší kvalitě života“ vystihuje cíl rozvíjet klíčové kompetence žáků se zdravotním postižením, potřebné k dalšímu vzdělávání a při hledání zaměstnání. K dosažení tohoto cíle jsme zvolili následující prostředky a postupy: 1) Inovaci vzdělávacího programu s důrazem na ty klíčové kompetence, které jsou při vstupu na trh práce nejvíce potřeba – vytvořili jsme vlastní školní vzdělávací program. 2) Další vzdělávání pedagogů – vytvořili jsme podmínky pro efektivní používání nových informačních a komunikačních technologií (IKT) a metod výuky. Patnáct pedagogů se v rámci počítačových školení naučilo pracovat s interaktivní tabulí, se softwarem pro výrobu výukových materiálů a vytvořili jsme tuto metodiku pro tvorbu výukových materiálů. 3) Tvorbu výukových materiálů (digitálních učebních materiálů - DUM) pro práci v interaktivních i běžných učebnách, které budou využitelné i v dalších speciálních školách – vytvořili jsme výukové obsahy pro 101 vyučovacích hodin z různých předmětů. Tyto výukové obsahy jsou ke stažení na webových stránkách školy. 4) Výuku žáků dle nového školního vzdělávacího programu za pomoci nových metod a IKT. V době realizace projektu jsme dle nového ŠVP vzdělávali 61 žáků. ŠVP jsme zaváděli a ověřovali postupně: září 2010 až červen 2011 první ročník, září 2011 až červen 2012 druhý ročník. Součástí projektu bylo i materiálně technické zajištění výuky tj. především nákup dvou interaktivních tabulí, počítačů a další vyučovací techniky.
4
3. Jak zefektivnit vzdělávání? V této metodice se zaměříme pouze na dva zmiňované prostředky, které spolu úzce souvisí – další vzdělávání pedagogů a tvorba výukových materiálů, tedy na to, jak zefektivnit vzdělávání za pomoci nových technologií. Dnes snad neexistuje žádná škola, která nevyužívá počítače jako výukovou pomůcku. Školy počítačové vybavení zpravidla mají (často díky grantům z Evropského sociálního fondu), avšak je otázkou, zda jej umějí efektivně využívat. Většina učitelů totiž studovala v době, kdy počítače v dnešní podobě neexistovaly. Nikdo je tedy s nimi neučil zacházet. V minulých letech sice v rámci státní informační politiky ve vzdělávání existoval požadavek na školy, aby nechaly své pedagogy proškolit alespoň v základních uživatelských znalostech a dovednostech práce na počítači, ale to nestačí k efektivnímu využívání IKT na školách. Vzhledem k rychlému vývoji nových technologií je totiž důležité, aby se učitelé pravidelně účastnili školení zaměřených nejen na seznamování s jednotlivými aplikacemi (produktová školení), ale hlavně s možnostmi jejich praktického využití (didaktická školení). „Základní příprava učitelů k získání kompetencí v ICT musí vést k dalšímu vzdělávání v oblasti rozvoje jejich pedagogických dovedností a napomáhat tak pedagogům pochopit, jak lze potenciálu ICT pro práci ve třídě plně využívat.“3 Nabídka počítačových kurzů pro pedagogy je sice poměrně široká,4 avšak při realizaci projektu se ukázalo, že pouhé zúčastnění se školení vždy nevede k uplatňování poznatků v praxi. Toto pozorování potvrdilo i šetření České školní inspekce, která vydala v září 2009 tematickou zprávu o úrovni ICT v základních školách v ČR.5 Z této zprávy vyplývá, že zatímco počítačovými školeními prošlo 90% pedagogů, tak při provedených hospitacích bylo ICT ve výuce použito pouze ve 20% případů. 6 Jako překážku využívání ICT ve výuce uvedlo 46% učitelů nedostatečnou úroveň HW a SW, 17% dostupnost ICT vybavení ve škole (ve smyslu umístění), 14% nedostatečnou znalost obsluhy a 49% nedostatek metodické podpory pro efektivní využití ICT. Věříme, že tato metodika přispěje ke snížení posledně jmenovaného nedostatku.
3
Informační a komunikační technologie ve speciálním vzdělávání str. 8 viz. databáze akcí DVPP na stánkách ministerstva školství dostupné z WWW:
5 Tematická zpráva je dostupná z WWW: 6 Tematická zpráva str. 15-17 4
5
I. Vymezení základních pojmů V této metodice se budeme často setkávat se zkratkami ICT a DUM, nejprve proto vysvětlíme jejich význam.
1. Informační a komunikační technologie (ICT) Informace [Latina], původní sdělení, zpráva, podávaná ústně, písemně nebo jiným způsobem (s pomocí signálů, technických prostředků); od poloviny 20. století obecně vědecký pojem, užívaný v řadě oborů, který znamená: a) zprávu o nějaké věci nebo situaci, jež se někomu předává; b) zmenšení, snížení neurčitosti v důsledku získaného sdělení; c) sdělení těsně spojené s řízením, signály spojené se syntaktickými, sémantickými a pragmatickými charakteristikami; d) odraz různotvárnosti mezi libovolnými objekty a procesy v živé i neživé přírodě.7 Ve slově informace slyšíme slovní základ forma - tedy tvar. Informovat proto také znamená utvářet, upravovat neboli měnit naše vědomí nebo vědění. Získáme-li informaci, jsme bohatší o určitou vědomost a můžeme se lépe rozhodovat při řešení problémů. Můžeme říci, že „informace je vlastnost libovolného jevu (tzv. pramene informace), která slouží k rozhodování a kterou si můžeme zapamatovat“.8 Informace mohu získávat přímým pozorováním jevu, nebo prostřednictvím sdělení, zprávy o jevu. Informace je tedy spíše podstata sdělení. Aby bylo sdělení zároveň informací, musíme mu rozumět. Budeme-li například v rozhlase poslouchat zprávy v čínštině, nepřinesou nám žádnou informaci a nezískáme žádnou vědomost (tedy nepočítáme-li poznatek /informaci/ o tom, že čínština je pro nás nepochopitelný jazyk...). Toto je potřebné mít na zřeteli právě při vzdělávání osob s mentálním postižením. Pedagog pak musí stále hledat kompromis mezi ohledem na možnosti žáků porozumět učivu a ohledem na přiměřenou terminologickou a odbornou správnost.9 Komunikace Sdělování, výměna informací. Přenos či předávání nejrůznějších informačních obsahů v rámci diferencovaných komunikačních systémů za použití různých
7
OPTIMUS s.r.o. Všeobecná internetová encyklopedie CoJeCo [online]. [cit. 2012-05-16]. Dostupný z WWW: 8 9
Slavík, Novák, 1997, str.17 Srov. Chrást, M. str. 77
6
komunikačních médií.10 Nejčastěji se při komunikaci používají slova v mluvené nebo psané formě. Při vzdělávání žáků s mentálním postižením však můžeme používat i alternativní způsoby komunikace např. prostřednictvím obrázků. Technologie (řecky τεχνολογια < τεχνη „dovednost“ + λογος „slovo, nauka, znalost“ + přípona ια) má více než jednu definici. Jedna z nich říká, že technologie je vývoj a použití nástrojů, strojů, materiálů a procesů k řešení problémů při lidské činnosti.11 Informační a komunikační technologie jsou tedy v širším slova smyslu všechny nástroje, stroje, materiály a procesy, které využíváme při získávání, zpracovávání a předávání informací. Tedy například i tužka a papír, nebo křída, tabule a houba. V této práci se však omezíme pouze na takzvané moderní technologie nebo též nové technologie. Tedy
na
„technologie,
které
jsou
založené
na
počítačích
a
na
moderních
telekomunikačních službách umožňujících svým uživatelům zpřístupnit informace a pracovat s nimi v digitální (elektronické) podobě“12 Pedagogický slovník pod tento pojem zahrnuje především „moderní prostředky didaktické techniky, didaktické programy a jimi inspirované nové formy vyučování zahrnující zejména: sítě (lokální počítačové sítě, internet a jeho prostřednictvím přístupné on-line knihovny, databáze a další zdroje informací...); multimédia, která spojují různé formy prezentace informace (hypertext, obraz a animovaný obraz, zvuk atd.) na různých typech nosičů (on-line, na CD-ROM)“13 ICT tedy nejsou pouze počítače a vše, co k nim patří, ale například také mobilní telefony, digitální fotoaparáty, kamery, navigační systémy GPS, vizualizéry, tablety a další.
2. Digitální učební materiály (DUM) „Digitální učební materiály jsou dostupné v elektronické podobě a jsou využitelné přímo ve výuce bez dalších úprav. Nejčastěji se jedná o pracovní listy, prezentace, testy, audio a video ukázky. Digitální učební materiály lze využívat bez podrobných návodů, složitých úprav či dalšího speciálního software. Ideální digitální učební materiál
10
OPTIMUS s.r.o. Všeobecná internetová encyklopedie CoJeCo [online]. [cit. 2012-05-16]. Dostupný z WWW: 11
mnohojazyčná webová otevřená encyklopedie WIKIPEDIE [online]. [cit. 2010-10-05]. Dostupný z WWW: 12
Zounek, 2006, str. 12
13
Průcha, 2003, str. 139
7
nenahrazuje samotnou výuku, ale vhodně ji doplňuje a podporuje aktivitu žáků. DUMy nabízejí pohled na souvislosti, kladou otázky a vyzývají k činnosti.“14 Tyto materiály vytvářejí za pomoci ICT pro svou potřebu vyučující jednotlivých předmětů různých škol a navzájem si je sdílejí prostřednictvím různých webových portálů. 15 Mnoho DUMů vzniklo v rámci různých projektů podporovaných z Evropského sociálního fondu prostřednictvím jednotlivých operačních programů. Vhodné použití digitálních výukových materiálů při výuce nevede pouze k získávání nových vědomostí z daného předmětu, ale zároveň přirozeným způsobem žákům napomáhá při osvojování počítačových dovedností. Informační a komunikační technologie a jejich produkty jsou tedy důležitým nástrojem hlavně při vzdělávání žáků s mentálním postižením. „ICT plní při vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami celou řadu funkcí. Slouží žákům i učitelům např. jako součást vzdělávacího prostředí nebo jako komunikační, podpůrná či elektronická kompenzační pomůcka k uspokojování konkrétních potřeb žáka či učitele.“16 Důležitost využívání ICT ve speciálním vzdělávání podtrhuje i Evropská agentura17: „naplňování vzdělávacích potřeb každého žáka a studenta představuje důležitý prvek kvality života, který je garantován každému občanu Evropy. Informační a komunikační technologie (ICT) jsou všemi evropskými zeměmi s rostoucí měrou vnímány jako základní nástroj, který se na plnění tohoto úkolu bude podílet.“18
14
Vytváříme digitální učební materiály (DUMy) - tvorba DUM [online]. [cit. 2012-03-08]. Dostupný z WWW: < http://tvorba-dum.ic.cz/ > další informace o DUM a databáze DUM jsou dostupné z WWW: 15 Databáze výukových materiálů jsou dostupné např. z WWW: , , a další. Přístup do poslední jmenované je však zpoplatněný. 16
Informační a komunikační technologie ve speciálním vzdělávání str. 14
17
Evropská agentura v letech 1999-2001 realizovala projekt Informační a komunikační technologie (ICT) ve speciálním vzdělávání. viz. [http://www.european-agency.org] 18
Informační a komunikační technologie ve speciálním vzdělávání str. 7
8
II. Informační a komunikační technologie ve vzdělávacím procesu Tato metodika se sice zaměřuje na tvorbu výukových materiálů, avšak považujeme za důležité a prospěšné rámcově vymezit všechny oblasti, ve kterých pedagog může moderní technologie využít. Předpokládáme, že pedagog bude snáze využívat ICT při samotné výuce, když pochopí, že mu tyto technologie mohou usnadňovat práci na každém kroku. Jednotlivé oblasti použití ICT tvoří dohromady ucelený systém - informační systém školy (IS)19. „Je tvořen svými prvky a strukturou, tj. vazbami, kterými jsou prvky spojeny navzájem uvnitř školy i s dalšími informačními systémy mimo ni (např. s rodičovskou veřejností, s jinými školami, se školským úřadem, s inspekčními orgány, s ministerstvem apod.). Uživateli IS jsou pracovníci školy, tedy vedení, učitelé a administrativní pracovníci.20 Prvky tohoto systému jsou např. jednotliví učitelé, žáci, ředitel, hospodářka školy, rodiče atd. Vazby mezi jednotlivými prvky jsou vytvářeny prostřednictvím vzájemné komunikace – tedy prostřednictvím výměny informací. Slavík s Novákem (1997) uvádějí, že má IS školy následující strukturu: 1. Administrativní systém školy (programy a informační zdroje sloužící k zajištění provozu školy) 2. Pedagogický informační systém (programy a inf. zdroje využívané především učitelem pro zajištění výuky) 3. Podpora výuky žáků (programy a zdroje informací, se kterými pracují obvykle přímo žáci, podporující vlastní vyučování) 4. Obecné programy (všeobecně využitelné typy programů a nástrojů pro práci s informacemi – specifické pro více než jednu profesi) 5. Obecné zdroje informací (obecné informační zdroje a systémy – internet, slovníky atd.) 19
Podrobnější informace o informačních systémech školy jsou dostupné z WWW: 20
Slavík, Novák, 1997, str.45
9
V této práci se však zaměříme pouze na technologie využívané přímo k výuce. Tedy na oblast pedagogického informačního systému, podporu výuky žáků a využití obecných programů a zdrojů informací v přípravě na výuku nebo při výuce samotné.
1. Počítač jako pomocník učitele Dnes již není učitelské povolání bez využití počítače téměř možné. Školský zákon (č. 561/2004 Sb.) totiž zavedl nový způsob evidence dětí, žáků a studentů škol a školských zařízení – školní matriku. Prováděcí vyhláška MŠMT č. 364/2005 (o vedení dokumentace škol a školských zařízení a školní matriky a o předávání údajů z dokumentace škol a školských zařízení a školní matriky) stanovuje, že některé údaje ze školní matriky mají být vedeny a předávány k dalšímu statistickému zpracování v elektronické podobě. Znamená to tedy, že třídní učitelé zaznamenávají, nebo budou muset zaznamenávat údaje o žácích do školní matriky – počítačového programu (např. Bakaláři, SAS, iŠkola, Škola OnLine, atd.). To jsme ale u administrativy, o které v této práci nechceme pojednávat. Obecně lze říci, že mohou učitelé používat počítač ke komunikaci s okolím (e-mail, IP telefonie, chat, videokonference, sdílení souborů); při získávání informací pro potřeby sebevzdělávání; při získávání a zpracování informací k probíranému učivu; tvorbě výukových obsahů; zadávání, kontrole a hodnocení žákovských prací (e-learning); při prezentaci výukových obsahů; a v neposlední řadě opatřování učebních pomůcek a materiálů (internetový obchod).
1.1. Komunikační nástroj Učitel při své práci potřebuje komunikovat s okolím (s rodiči – omlouvání žáků, vedením školy, se žáky, se spřátelenými organizacemi, s kolegy z řešitelského týmu při spolupráci na projektu atd.). Počítač připojený na internet k tomu poskytuje hned několik možností. Nejrozšířenější je použití elektronické pošty (e-mailu). Výhodou psaní e-mailů je to, že adresát nemusí mít ve chvíli odeslání zprávy zapnutý počítač, vzkaz na něj v e-mailové schránce počká. K e-mailům lze přiložit libovolný soubor (text, obrázek, prezentaci, zvuk, video, program...). Elektronická pošta umožňuje i hromadnou korespondenci – tedy rozeslání stejného sdělení na více adres najednou. Zprávy je možno ukládat v počítači a lze tedy v případě potřeby prokázat, že komunikace probíhala. Když 10
však spolu chtějí dvě osoby on-line komunikovat, je použití e-mailu poněkud zdlouhavé a neohrabané. U nás ve škole není e-mail jako nástroj pro komunikaci s rodiči našich žáků příliš rozšířen, protože často patří mezi sociálně slabší vrstvu obyvatelstva bez možnosti přístupu k internetu. Pomocí programu Skype21 lze počítač používat i pro přenos hlasu a to nejen mezi počítači, ale i mezi PC a telefonem. Výhodou je, že je volání mezi počítači zdarma – oceníme to, když hovoříme s někým v zahraničí. Skype umožňuje i přenos obrazu, takže mají-li účastníci hovoru k počítači připojenou webkameru, mohou se navzájem i vidět. Další funkcí tohoto programu je tzv. chat – předávání textových zpráv v reálném čase. Zpráva je (na rozdíl od e-mailu) doručena ve velmi krátké době od odeslání (většinou desetiny sekund) a adresátovi se automaticky objeví na monitoru. Stejně jako e-mail, umí Sykpe přenášet i soubory. Další výhodou je, že služba umožňuje sledovat, které osoby z okruhu mých kontaktů jsou právě připojené a tedy dostupné pro komunikaci. Samozřejmostí programu Skype je konferenční hovor, videokonference a skupinový chat, tedy komunikace mezi několika osobami najednou – využitelné např. při spolupráci několika učitelů na jednom projektu. V naší škole tento program využíváme při komunikaci se zahraničními partnery a mezi odlehlými místnostmi v naší budově. Dalším oblíbeným chatovacím programem je ICQ, který však neumožňuje telefonování. Programů umožňujících chat je celá řada.
1.2. Prostředník sebevzdělávání Dnešní společnost bývá často nazývána jako společnost informační, projevující se mohutným rozvojem informačních a komunikačních technologií. Důraz je v ní kladen na informační gramotnost. Z toho vyplývá požadavek na učitele, aby byli informačně gramotní a vedli k tomu i žáky. „K dosažení informační gramotnosti musí být jedinec schopen rozeznat, kdy potřebuje informace, a dále je vyhledávat, vyhodnotit a efektivně využít. Informačně gramotní lidé se naučili, jak se učit. Vědí, jak se učit, protože vědí, jak jsou znalosti pořádány, jak je možné informace vyhledat a využít je tak, aby se z nich další mohli učit. Jsou to lidé připravení pro celoživotní vzdělávání, protože mohou vždy najít informace potřebné k určitému rozhodnutí či k vyřešení daného úkolu.“22
21
Skype je volně šiřitelný program, který lze zdarma stáhnout z internetu. Např. na adrese http://www.skype.com 22
Informační gramotnost, 2007, str. 31
11
Je na učitelově odpovědnosti, jak se vyrovná s rychlými změnami ve svém okolí. „Starost o další vzdělávání je totiž záležitostí učitelů samotných.“23 S vědomostmi, které získal v minulém století během svého vysokoškolského studia, si už dávno nevystačí. Celý život bude muset vyhledávat a třídit informace, kterých však bude čím dál tím více. Zde hraje svoji nezastupitelnou roli především internet. „Na milionech webových stránek je kterémukoliv uživateli Internetu k dispozici nepřeberné množství informací všeho druhu.“24 Klíčové však je dokázat potřebné informace vyhledat. Možnostmi vyhledávání informací na internetu se budeme zabývat v příští kapitole. Na tomto místě uvedeme další možnosti využití internetu k učitelovu sebevzdělávání. Prostřednictvím internetu si může učitel vyhledat nejrůznější kurzy určené pro pedagogy. Na stránkách MŠMT (http://dvpp.msmt.cz/advpp/vybdvpp.asp) jich je celý seznam. Pomocí počítače se na zvolený kurz může pochopitelně i přihlásit. Různé společnosti, které se zabývají dalším vzděláváním pedagogických pracovníků, nabízejí rozmanité kurzy a semináře „ušité na míru“ dle přání zákazníka. Je běžné, že školitel přijede uspořádat školení na přímo na školu. Některých školení je možno se zúčastnit zdarma, protože jsou financovány z různých projektů. Školení zdarma nabízejí například školicí střediska Microsoftu. Jejich nabídka bývá zveřejněna na webových stránkách: http://www.moderniucitel.cz (http://www.modernivyuka.cz/moderniucitel/Školeníaudálosti/tabid/267/language/csCZ/Default.aspx). Další možností, jak může učitel využít moderní technologie k sebevzdělávání, je e-learning. Význam tohoto slova je široký. Otevřená encyklopedie Wikipedie nabízí šest různých definic. Vybrali jsme jednu z nich: „E-learning je vzdělávací proces, využívající informační a komunikační technologie k tvorbě kurzů, k distribuci studijního obsahu, komunikaci mezi studenty a pedagogy a k řízení studia.“
25
Na internetu se objevují i e-learningové kurzy
určené učitelům. Nabídku několika kurzů nalezneme např. na metodickém portálu RVP (http://elearning.rvp.cz/). Pedagog tak projde školením, vyhotoví závěrečnou práci nebo vyplní test, získá certifikát a to vše, aniž by musel opustit svůj počítač. Převážná většina e-learningových kurzů probíhá takzvanou asynchronní formou studia. Komunikace mezi
23
Podlahová, 2004, str. 180
24
Kusala, 2000, str. 25 mnohojazyčná webová otevřená encyklopedie WIKIPEDIE [online]. [cit. 2012-04-05]. Dostupný z WWW: 25
12
školitelem a účastníkem kurzu neprobíhá online (probíhá pomocí mailu, diskusních skupin, nástěnek...) Výhoda je v tom, že mohou zájemci vstupovat do kurzu nezávisle (v průběhu měsíců), procházejí jednotlivými lekcemi dle vlastního času a uvážení. Mohou procházet jen některé lekce nebo studijní materiály a libovolně se k nim vracet. Jednou z forem e-learningu a novinkou poslední doby jsou takzvané webináře. Jedná se o synchronní formu studia – internetové semináře probíhají online v reálném čase. Na rozdíl od ostatních e-learningových kurzů nabízejí větší interaktivitu, protože účastník školení může se školitelem komunikovat online. „Webinář neboli online seminář je nový způsob internetové komunikace a vzdělávání přes Internet vedený lektorem, který optimálně kombinuje přednosti osobního a e-learningového vzdělávání. Jedná se o alternativu k běžnému fyzickému školení, jenž má převážně informativní charakter a nevyžaduje fyzickou přítomnost na konkrétním místě.“26 V praxi to vypadá tak, že je prostřednictvím e-mailu a informací na webových stránkách na určitý den a hodinu svolán seminář na určité téma, který probíhá prostřednictvím internetu. Účastník školení vidí a slyší přednášející, má k dispozici sdílenou plochu a s přednášejícím komunikuje buď hlasem (v případě menšího množství účastníků webináře), nebo za pomoci chatu. Zároveň bývá videonahrávka webináře rozeslána všem účastníkům.27 Webináře jsou efektivnější alternativou k běžným seminářům. Jsou méně časově náročné (nemusí se kvůli nim nikam dojíždět) a finančně přijatelnější (zlomek ceny běžného školení - netřeba hradit nájem učebny, cestovní náhrady, suplování...). Nevyžadují ani žádný speciální hardware nebo software. Stačí PC s běžnou konfigurací, vybavené sluchátky či reproduktory, případně mikrofonem a webovou kamerou (v případě oboustranné komunikace hlasem i obrazem). Co se týče software, tak stačí aktualizovaný webový prohlížeč. Důležitá je však rychlost připojení k internetu. Za limitní se považuje 256kb/s oběma směry (pro odesílání i příjem dat). Pedagog může ke svému sebevzdělávání využívat i různá instruktážní videa – videonávody, která jsou ke zhlédnutí online na: http://www.youtube.com. Ve vyhledávacím okénku stačí zadat patřičné klíčové slovo a pak pouze sledovat.
26
Idealine Solutions s.r.o., webináře online semináře [online]. [cit. 2012-04-06]. Dostupný z WWW: 27 Nabídka videozáznamů z webinářů je dostupná např. z WWW: (některé jsou ke stažení zdarma)
13
Důležitou roli při sebevzdělávání zastupuje též tištěná literatura. Dnes již mají všechny odborné knihovny na svých webových stránkách přístupné katalogy a databáze knih, pomocí kterých lze prostřednictvím internetu potřebný titul vyhledat, objednat a pak si jej v knihovně pouze vyzvednout. Národní pedagogická knihovna Komenského tyto služby poskytuje na adrese: http://www.npmk.cz/. V roce 2005 byl zahájen provoz - elektronické pedagogické knihovny (http://www.epk.cz/), prostřednictvím které si lze vyhledat článek z časopisu a objednat jeho elektronickou nebo papírovou kopii. V případě papírové kopie vám vytištěný článek následně knihovna zašle poštou. Některé redakce časopisů s pedagogickým zaměřením nabízejí na svých webových stránkách starší výtisky periodik k nahlédnutí. (například http://www.portal.cz/scripts/detail.php?id=8530, http://www.ucitelskenoviny.cz atd.). Knihy nebo časopisy lze též zakoupit v internetových knihkupectvích.
1.3. Internet – zdroj informací Jak vyhledat v záplavě informací to, co zrovna potřebujeme a neztratit s tím mnoho času? Nejjednodušší je, když víme, co hledáme a kde to najít. Tedy když známe přesnou adresu webových stránek, které chceme navštívit. To se však stává pouze výjimečně. Většinou má učitel představu o tom, co chce najít, ale neví kde. Musí proto navštívit internetové rozcestníky, nebo vyhledávače. Rozcestníky jsou takové stránky, které obsahují odkazy na další webové stránky s tématicky blízkým obsahem. Příkladem rozcestníku, který soustřeďuje odkazy na stránky se vztahem ke školství, je DTS (http://www.dts.cz). Aby byly rozcestníky plně funkční, musí být často aktualizovány, protože neustále vznikají nové webové stránky a naopak některé zanikají, mění svou adresu nebo obsah. Vyhledávače fungují na principech katalogového vyhledávání, fulltextového vyhledávání a na jejich vzájemné kombinaci. Katalogový vyhledávač je podobný rozcestníku. Obsahuje databázi stránek, které do něj byly ručně vloženy. Je však rozsáhlejší a nebývá tematicky zaměřený. Každá stránka má k sobě přiřazených několik klíčových slov, která stručně vystihují její obsah. Stránky navíc bývají ještě tříděny do jednotlivých kategorií (dle oblasti zájmu, regionu, časové platnosti, okruhu případných zájemců apod.). Mezi katalogové vyhledávače patří např.
Caramba
(http://www.caramba.cz),
Didi
(http://www.didi.cz),
Opendir
(http://www.opendir.cz) atd. Ke hledanému cíli vedou zpravidla dvě cesty – buď 14
v patřičném okně pro vyhledávaný výraz zadáme klíčové slovo, nebo postupujeme po stromové struktuře od obecného ke konkrétnímu. Z dostupných kategorií si vybíráme takové podkategorie, které lépe konkretizují objekt našeho zájmu. Fulltextový (plnotextový) vyhledávač funguje tak, že jeho vyhledávací roboty nepřetržitě pročesávají internet a téměř každý řetězec znaků na každé stránce, kterou navštíví, si uloží do nekonečných databází. „Takto definováno jde už v dnešní době – kdy počet webových stránek je v řádech miliard (nezapomeňme na stránky, které se dynamicky generují až při vzneseném požadavku) – o záležitost snad nedokončitelnou, uvážíme-li nepřetržitý zrod i zánik jednotlivých webových stránek či celých serverů/sitů.“28 Kvalitu fulltextového vyhledávače netvoří množství pročesaných stránek, ale spíše to, jak je schopen zpracovat a nabídnout výsledky. Nejznámější a údajně nejlepší fulltextový vyhledávač se jmenuje Google (http://www.google.com), další jsou např. Zoohoo (http://www.zoohoo.cz) nebo Jyxo (http://www.jyxo.cz). Protože nám fulltextový vyhledávač nabídne všechny stránky, na kterých se námi hledané slovo objevuje bez ohledu na kontext, musíme zadávat zpravidla více klíčových slov, abychom výběr zúžili. Některé vyhledávače kombinují obě možnosti vyhledávání. Buď můžeme vyhledávat v jejich databázích, nebo fulltextově v celém internetu. K těmto vyhledávačům patří např. Seznam (http://www.seznam.cz). Dalším typem vyhledávačů jsou tzv. metavyhledávače, které přejímají informace od různých vyhledávačů a zpracují pro nás výsledek. Příkladem metavyhledávače je Globalsearch (http://www.globslsearch.cz). Dnešní vyhledávače umí podle zadaného slova najít nejen textové informace, ale i obrázky, zvuky, videa, místa na mapě, konkrétní zboží v internetových obchodech včetně cenového srovnání a další. Pátráme-li na internetu po definici nějakého pojmu, je efektivnější, navštívíme-li některou z webových encyklopedií, než abychom pojem vyhledali fulltextově. I pro potřeby
této
práce
bylo
využito
internetových
encyklopedií
Wikipedie
(http://cs.wikipedia.org) a CoJeCo (http://www.cojeco.cz). V neposlední řadě se nám při přípravě na vyučování mohou hodit i cizojazyčné slovníky (většina vyhledávačů umožňuje vyhledání slova ve slovníku), nebo překladače (http://translate.google.cz).
28
Fejtová, 2006, str.139
15
1.4. Zpracování informací – tvorba výukových obsahů Chceme-li získané informace použít při výuce, musíme je zpracovat a přetransformovat do publikovatelné formy. S tím nám pomůže opět počítač. Budeme používat další hardware i software, než jsme potřebovali při získávání informací. Můžeme využít skener, digitální fotoaparát, kameru, vizualizér, grafický tablet, mikrofon – tedy především vstupní zařízení, která nám pomohou do počítače dostat vše, co by mohlo zpestřit výuku (obrázky, fotografie, námi natočená instruktážní videa, vlastní hlas pro zvukové komentáře, hudbu atd.). Z programů využijeme kancelářský balíček Microsoft Office (především Word, Excel, PowerPoint, Publisher, ale i třeba InfoPath na tvorbu formulářů), dále program pro úpravu fotografií (Zoner Photo Studio, Photoshop, apod.), grafický editor (Malování, Zoner Callisto, Gimp, apod.), případně software pro zpracování videa (střih, titulky atd.) a software k interaktivním tabulím. Pomocí ICT můžeme rozšiřovat nebo doplňovat tradiční obsah zejména tištěných zdrojů, který je mnohdy již zastaralý či jinak nevyhovující. Některé výukové materiály stačí pouze digitalizovat. Obsahově jsou v pořádku, ale mají pro nás již nepoužitelnou formu (fólie určené pro zpětný projektor, pracovní postup s nákresem výrobku atd.). Materiály, které nepotřebují žádné úpravy, můžeme za pomoci vizualizéru a dataprojektoru žákům promítat na tabuli (stěnu), případně za použití interaktivní tabule a patřičného software promítaný obraz doplňovat o popisky. Budeme-li však daný materiál používat opakovaně, je lepší jej naskenovat a uchovávat v elektronické podobě. Dnešní skenery dokáží rozpoznat text, takže naskenované materiály lze upravovat. Další možností je editace materiálů, které již máme v elektronické podobě. Jedná se o úpravu stažených textů z internetu nebo z elektronické encyklopedie, popřípadě uzpůsobení hotového výukového materiálu pro potřeby žáků s mentálním postižením s ohledem na jejich věk a rozumové schopnosti. A konečně si může učitel za pomoci ICT vytvořit nové materiály s „originálním“ obsahem a provedením. Především u malých dětí, ale i u žáků s mentálním postižením, hrají svoji úlohu při výuce též různé „motivační materiály“ - diplomy, čestná uznání, papírové skládanky, obrázky za odměnu atd. K jejich tvorbě výborně poslouží program Publisher (součástí balíčku MS Office Profesional), který, díky široké paletě předdefinovaných šablon, umožňuje rychlou a snadnou výrobu tisknutelných materiálů (diplomy, kalendáře, přání, bulletiny, pozvánky, pohlednice, skládanky, štítky, vizitky atd.), ale i jednoduchých webových stránek. 16
Dnes, kdy školy vyučují dle školních vzdělávacích programů a mohou si do určité míry zvolit, co a kdy budou učit, ustupují klasické školní učebnice do pozadí a nahrazují je právě materiály vytvořené samotnými učiteli. Velkou výhodou digitálních učebních materiálů je jejich snadná inovace nebo aktualizace. Lze tak snadno a rychle materiál upravit, aby byl „šitý na míru“ dané skupině žáků, nebo dokonce jednotlivcům. Za pomoci počítače je možno vytvořit „profesionální“ přípravy – kvalitní, užitečné a přehledné, s dobrou formální, grafickou či technickou úrovní. Výukové materiály v elektronické podobě navíc nezabírají tolik místa jako papírové a lze je kdykoli vytisknout v plné kvalitě bez nutnosti opakovaného kopírování. Úskalím při tvorbě digitálních učebních materiálů je jejich časová náročnost, pracnost a vysoké nároky na dovednosti autora. Zvláště když se jedná o propracovanou hodinu využívající interaktivní tabuli. To příprava jedné vyučovací hodiny může zabrat i více než čtyři hodiny práce. (Duartová 2012 uvádí, že příprava hodinové obchodní prezentace o 30 slajdech zabere 36-90 hodin přípravy.) Učiteli na běžné základní škole, který celý život učí svůj předmět, se tato investice do budoucna rozhodně vyplatí. Na speciálních školách bývá situace odlišná. Pedagogové totiž mají často každý rok jinou skladbu předmětů, a proto tvorba propracovaných výukových materiálů pro ně není příliš efektivní. Je demotivující, když si dá učitel tu práci a rozpracuje určité téma do několika hodin pro interaktivní tabuli a pak zjistí, že příští rok bude vyučovat jiné předměty a že jeho práce byla marná, protože kolega, který daný předmět získá místo něj, nemá k novým technologiím vztah a tak tyto přípravy ani nevyužije. K motivaci pro tvorbu digitálních učebních materiálů přispívají různé projekty, v rámci kterých učitelé DUM vytvoří a získají za ně finanční odměnu. Takové materiály jsou pak k dispozici na internetu i pro další pedagogy. Převážná část DUMů je vytvořena od pedagogů z běžných základních nebo středních škol, takže bývají (kvůli náročnosti probíraného učiva) pro potřeby Praktických škol použitelné pouze s omezením, nebo vůbec. V poslední době se však již objevují DUMy využitelné na speciálních školách. Některé portály nabízející DUMy ke stažení již dokonce zařadily kategorii speciální škola, která nabízí materiály pro žáky s různým stupněm mentálního postižení. Nejobsáhlejší databáze výukových materiálů DUMY.CZ (http://dumy.cz) obsahovala v červnu 2012 více než 29.000 materiálů, z toho více než 1.400 určených pro speciální školy. Z této databáze je možné stahovat materiály zdarma. Ve stejné době obsahovala Virtuální knihovna (http://www.sborovna.cz) bezmála 17.000 materiálů, z toho pouze 28 určených pro 17
speciální školy. Možnost stahovat materiály z této knihovny má zdarma pouze pět pedagogů z každé školy, přístup ostatních je zpoplatněn. Nejstarší portál s DUMy VeŠkole.cz (http://www.veskole.cz) obsahoval přes 10.500 materiálů, avšak bez začlenění do kategorie speciální škola. Všechny materiály na tomto webu jsou k dispozici zdarma. Metodický portál RVP (http://dum.rvp.cz) obsahoval ve stejném období přes 7.700 materiálů, z nichž 356 bylo určených pro speciální vzdělávání. Tento portál je zajímavý tím, že označuje, které materiály jsou vhodné pro žáky s lehkým, středním a těžkým mentálním postižením. Z této databáze je též možné stahovat materiály zdarma. Dalším zdrojem digitálních učebních materiálů bývají webové stránky jednotlivých škol, které DUMy vytvořily zpravidla v rámci různých projektů. 101 výukových materiálů určených pro
žáky
praktické
školy
je
ke
stažení
na
stránkách
naší
školy
(http://www.skolavinohradska.cz). Tyto materiály vznikly v rámci projektu „Efektivnějším vzděláváním k vyšší kvalitě života“. Formální podoba materiálu Snadno se může stát, že učitel stráví množství času přípravou materiálu, který z hlediska pokroků žáka v učení mnoho nepřinese. Petty (1996) radí učitelům, aby si při plánování vlastních materiálů vždy položili otázku, jaký zisk z vynaloženého úsilí plyne. Doporučuje při sestavování výukových materiálů zohlednit následující kriteria29:
Nutné znalosti – žákům by se mělo prezentovat pouze to, co je pro ně nezbytné.
Trvanlivost: mělo by být co nejméně pravděpodobné, že materiál zastará.
Neviditelná technika: učení by nemělo být zastíněno složitou technikou - ovládání programu by mělo probíhat víceméně intuitivně.
Interaktivita: materiál by měl být skutečně interaktivní, nikoli pouhé obracení stránek.
Při přípravě DUMu by měl pedagog brát na zřetel obě roviny tohoto materiálu - obsahovou i formální. O obsahové rovině se v této práci zmiňovat nebudeme. Pedagog většinou ví, jaké informace chce žákům předávat. Považujeme však za důležité vyzdvihnout význam formální stránky materiálu. Formální stránka totiž může předávané
29
Petty, 1996, str. 296
18
informace buď zdůraznit, nebo naopak při nevhodném použití formálních prvků mohou předávané informace naprosto zaniknout. Duartová (2012) uvádí čtyři základní prvky, na kterých závisí úspěšnost prezentace: pozadí, barva, text a obrázky. Důležité je pochopitelně i jejich uspořádání. „Každá složka – pozadí, barva, text a obrázky – spoluurčuje podobu vašeho snímku a vyžaduje, abyste učinili klíčové rozhodnutí ohledně jeho designu.“30 Pedagog by si měl při rozmýšlení formální úpravy uvědomovat, že někdy „méně znamená více“ a že „v jednoduchosti je krása“ a snažit se, aby forma opravdu zdůrazňovala obsah. Některé výukové materiály totiž prezentují spíše to, co všechno se autor s programem naučil, než skutečný obsah. Příloha této práce upozorňuje na časté chyby při tvorbě digitálních učebních materiálů a nabízí návrhy na jejich opravu. Pozadí Pozadí volíme takové, aby nekonkurovalo obsahu, nepůsobilo rušivě a neobsahovalo zbytečné ozdoby, které na snímku jen zabírají místo. Na pozadí můžeme používat prvky s plošnou grafikou, nebo se snažit o trojrozměrné efekty použitím perspektivy nebo nasvícení a stínování. Používáme-li 3D efekty, tak pozor na texty, které, když vrhají stín, bývají hůře čitelné. Zvolené barvy pozadí často vypadají trochu jinak na monitoru počítače a při promítání na stěnu. Proto je důležité hotovou prezentaci vyzkoušet v učebně dříve, než ji předložíme žákům. Chyby při volbě pozadí a návrhy na jejich odstranění nalezneme v příloze této práce. Barva Barva jednotlivých prvků naší prezentace závisí na zvolené barvě pozadí. Aby byl obsah snímku dobře viditelný, musí s pozadím kontrastovat. „Čím větší kontrast, tím lépe lidské oko vidí, takže s čistě černým, nebo čistě bílým pozadím je možnost vytvoření kontrastu největší.“31 Obecně lze říci, že tmavé pozadí je vhodnější pro velké prostory a světlé pro menší místnosti. Jak je patrné z přílohy pojednávající o nejčastějších chybách při tvorbě digitálních učebních materiálů, tak nevhodně zvolená barva pozadí může mít za následek nepřehlednost snímku, špatnou čitelnost textů a může vest třeba až k bolesti očí. Je dobré, když se pedagog před použitím určitých barev přesvědčí nejen o tom, zda barvy
30 31
Duartová, 2012, str. 114 Duartová, 2012, str. 132
19
vypadají stejně na monitoru jako na plátně, ale i o tom, zda budou všichni žáci vnímat použitý kontrast stejně. Je důležité, aby byla prezentace použitelná i pro žáky s poruchou zraku nebo poruchou vnímání barevného spektra. Zároveň by měl pedagog vyzkoušet, jak bude prezentace vypadat po vytištění slajdů na černobílé tiskárně, zda bude kontrast zachován a texty čitelné. Text Text bývá v učebních materiálech často hlavním nositelem informace. Je proto nutné mu věnovat náležitou pozornost. Při tvorbě prezentace musíme mít pod kontrolou množství, srozumitelnost, typy použitých fontů a sazbu textu. Prezentace slouží pouze jako podpora učitelova výkladu, měla by proto obsahovat pouze nejdůležitější body – tedy kostru toho, co chceme, aby si žák zapamatoval. Při tvorbě výukového materiálu (zvláště takového, který bude sdílen s ostatními pedagogy), autor často hledí na to, aby materiál obsahoval kompletní informace, tedy i ty méně důležité. Zde je nutné, aby si pedagog neustále uvědomoval, pro koho tento materiál tvoří. Zda pro žáky, kterým má sloužit jako vizuální pomůcka anebo pro své kolegy, o kterých si myslí, že očekávají všeobsažný dokument. Zvláště pro žáky s mentálním postižením, pro které jsme učební materiály připravovali, platí, že větší množství textu na jednom snímku je bude odrazovat od čtení. V případě, že je nezbytné větší množství textu na jednom snímku použít, je dobré, aby se objevoval postupně po částech. To, že je nutné volit taková slova, kterým budou rozumět všichni žáci, není třeba zdůrazňovat. Různé programy, ve kterých můžeme učební materiály vytvářet, nám nabízejí na výběr mnoho rozličných typů písma – fontů. Neznamená to však, že je musíme všechny využít. „Stejně jako u párování vína s jídlem, i u fontů platí, že spojení dvou typů může výsledný efekt posílit. V jedné prezentaci však nedoporučuji kombinovat více než dva typy fontů. Použijte jeden font pro nadpisy a titulky a druhý pro běžný text. (…) Při použití více než dvou písem by vaše snímky mohly vypadat přeplácaně.“32 Potřebujeme-li část textu zvýraznit, je lepší, než volit další typ písma, použít odlišnou barvu, kurzívu, nebo podtržení. Pro přehlednost je však důležité, abychom na jednom snímku používali pouze jeden způsob zvýraznění.
32
Duartová, 2012, str.143
20
Ne všechny fonty jsou však vhodné k použití. Některé totiž neumějí psát českou diakritiku a při psaní určitých písmen s diakritikou použijí tato písmena z jiného fontu. Na první pohled pak bývá patrné, že se slovem není něco v pořádku. Některé fonty jsou pro prezentace promítané na stěnu nevhodné proto, že je jejich písmo z větší vzdálenosti hůře čitelné. Mezi takové typy fontů patří takzvaná patková písma (Georgia, Times New Roman, Courier…), která jsou určena spíše pro dlouhé věty přesahující jeden řádek (čtenář se díky patkám snáze udrží v jednom řádku). Pro prezentace, které obsahují kratší texty, se používají bezpatková písma (Arial, Tahoma, Century Gothic…), která mají větší tvary jednotlivých písmen a silnější tahy a na větší vzdálenost jsou snáze čitelná. Kromě použití fontu má na přehlednost snímku vliv ještě jeho sazba. Tedy velikost mezer mezi písmeny ve slově, mezery mezi odstavci, zarovnání odstavců, použití odrážek atd. Největší vliv na čitelnost písma má velikost použitých fontů. Zde záleží na velikosti učebny, resp. na vzdálenosti, ze které budou žáci texty číst. Čím větší učebna, tím větší písmo musíme použít. Ze zkušeností vyplývá, že ideální velikost fontů je 36 bodů a minimální 26 bodů. Duartová (2012) radí po vytvoření prezentace v počítači zmenšit snímek na 66% původní velikosti a pokusit se text přečíst. Nejjistější však zůstává vyzkoušet prezentaci přímo v učebně a sledovat jí z poslední lavice a v případě špatné čitelnosti textu písmo zvětšit. Obrázky, videa a autorská práva Obrázek prý vydá za tisíc slov – pochopitelně za předpokladu, že je vhodně a správně použit. Obrázek může mít v prezentaci „pouze“ ilustrační význam, když jen dokresluje textovou informaci anebo je pro snímek stěžejní a text jej jen doplňuje. V každém případě autor materiálu řeší otázku, kde vhodné obrázky získat a za jakých podmínek může použít obrázky, které mají svého autora. Záměrně vynecháme možnost, že si pedagog obrázky sám nakreslí nebo vyfotografuje, případně natočí video, protože v tom případě nemusí řešit autorská práva. V případě, že použije materiály, jejichž autorem je někdo jiný, musí přihlížet k autorskému zákonu (Zákon č. 121/2000 Sb.).33 „Autorský zákon poměrně rigorózně vyžaduje, aby každý, kdo již vytvořená díla dále rozšiřuje, konal tak se souhlasem autora, popř. na základě zákonné licence.“34
33
Zákon o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů dostupný z WWW: < http://business.center.cz/business/pravo/zakony/autorsky/> 34 Lepil, 2010, str. 9
21
Pro potřeby výuky však lze některé materiály používat i bez svolení autora. Toto použití též vymezuje autorský zákon, který praví (§31 c), že do práva autorského nezasahuje ten, kdo: užije dílo při vyučování pro ilustrační účel nebo při vědeckém výzkumu, jejichž účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu, a nepřesáhne rozsah odpovídající sledovanému účelu; vždy je však nutno uvést, je-li to možné, jméno autora, nejde-li o dílo anonymní, nebo jméno osoby, pod jejímž jménem se dílo uvádí na veřejnost, a dále název díla a pramen. Vytvoří-li tedy pedagog pro žáky učební materiál, ve kterém použije cizí obrázky, může jej žákům při vyučování prezentovat i bez svolení autora obrázků, avšak kdyby tuto prezentaci chtěl sdílet s jinými pedagogy např. prostřednictvím webových stránek, tak již k tomu svolení autora potřebuje. Na internetu je možné vyhledat různé materiály (obrázky, fotografie, články) volně použitelné k nekomerčním účelům. Tyto materiály jsou poskytovány v rámci licencí Creative Commons (http://creativecommons.cz). Pedagog může obrázky do svých učebních materiálů získat (za dodržení výše uvedených podmínek) především na internetu. Poslouží mu k tomu rozšířené možnosti vyhledávání obrázků. Například vyhledávač Google (http://google.cz) umožňuje omezit vyhledávání obrázků na materiály pro volné užití. Pro prezentace je důležité, aby použité obrázky měly stejný styl, aby spolu „ladily“. Je rušivé, když se v prezentaci objevují nesourodé obrázky: např. fotografie spolu s kresbami a kliparty. Zmiňovaný Google umožňuje omezit vyhledávání právě např. na kliparty. Chceme-li, aby se obrázky k sobě hodily barevně, můžeme na Google zakliknout, že chceme pouze obrázky s nádechem např. do zelena. V neposlední řadě umožňuje Google zpětné dohledání, ze kterého webu jsme obrázek pravděpodobně zkopírovali. To se nám může hodit v případě, že jsme si nepoznamenali, na kterém webu jsme obrázek nalezli a chceme jej použít v prezentaci s odkazem na zdroj. Další možností, jak materiály podléhající autorskému zákonu použít, je do prezentace vložit pouze odkaz na jejich umístění na internetu. Obrázky a videa zůstávají tam, kam je autor svobodně uložil a my je prostřednictvím webového prohlížeče z tohoto umístění pouze zobrazujeme. Existují internetové servery, které se specializují na sdílení videí a ze kterých ani nelze jednoduchým způsobem videa stáhnout a uložit do počítače. Jedním z nich je server You Tube (http://www.youtube.com), který je počeštěn a na kterém je možné najít mnoho krátkých videí použitelných při výuce různých předmětů. Připomínáme, že většina internetových vyhledávačů umožňuje vyhledávat klíčová slova i 22
v kategorii videa. Mnoho pěkných videí je v angličtině, avšak i tato jsou použitelná, když je pedagog žákům pustí bez zvuku a doplní vlastním komentářem. Uspořádání prvků Tím, jak jednotlivé prvky v rámci prezentace umístíme, dokážeme ovlivnit srozumitelnost celé prezentace. Chceme-li zvýraznit podstatnou informaci, tak musí být v kontrastu s okolím. „Obecenstvo potřebuje vidět kontrast. Divák okamžitě rozpozná rozdíly mezi atributy dvou či více znázorněných věcí a zaměří na ně svoji pozornost.“35 Kontrastu dosáhneme tím, že podstatný prvek (např. napsané slovo) bude mít jinou velikost, tvar, odstín, barvu nebo vzdálenost od jiných prvků. Správným rozmístěním objektů na snímku můžeme zdůraznit jejich vzájemné vztahy (hierarchii) nebo posloupnost informací. „Prvky, které spolu souvisejí, byste měli umisťovat s konkrétním záměrem. Neponechejte nic náhodě. Seskupení prvků v prostoru vyjadřuje jejich spojenectví nebo naopak odpor, zmatek, nebo pořádek, ústup nebo růst a podobně.“36 Duartová (2012) uvádí, že je pro přehlednost prezentace důležité zachovat jednotnou strukturu informací na snímcích. Doporučuje plochu snímku rozdělit mřížkou a do jednotlivých buněk ukotvit obsah. Svůj význam na snímku mají i bílá místa. Snímek, který je tak plný informací, že na něm nezůstane místečko prázdné, je přeplácaný. „Pamatujte si, že hodnota slajdu není určena množstvím obsažených informací, ale srozumitelností předávaného sdělení.“37 Toto by měl mít na zřeteli především pedagog připravující prezentaci pro žáky s mentálním postižením a častěji dělit obsah snímku do dvou. Animace Většina programů, které může pedagog využívat při přípravě prezentací do výuky, umožňuje vkládat do snímků animace. Pohyb v prezentaci je důležitý nástroj, protože přitahuje pozornost. Je nutné s ním ale zacházet s rozmyslem. „Pokud je totiž do prezentace začleněna animace, aniž by měla konkrétní účel, publikum může začít sledovat onen pohyb místo prezentujícího.“38 Nevhodně použitá animace tak pozornost spíše rozptýlí, než aby jí připoutala. Animace má rozhodně své místo tam, kde mají informace
35
Duartová, 2012, str. 94 Duartová, 2012, str. 104 37 Duartová, 2012, str. 106 38 Duartová, 2012, str. 180 36
23
na snímku nějakou posloupnost, protože se mohou objevovat postupně až ve chvíli, kdy o nich chce přednášející hovořit. Do té doby zůstávají prvky skryté, nezabírají na snímku místo a nerozptylují posluchače. Příklad vhodného využití animace je vidět v příloze této práce, kde je na jednom obrázku snímek lidského těla doplněný popisky jednotlivých částí (mnoho textu, nepřehledné) a na druhém obrázku je stejný snímek, avšak popisky zůstávají skryté a objevují se (mizí) po kliknutí na určité místo (mnohem přehlednější). Této animace lze vhodně využít při opakování, protože popisky lze skrýt a zobrazit je jako kontrolu po žákově odpovědi. Některý software pro tvorbu učebních materiálů umožňuje použít interaktivní animace – různé aktivity. Za pomoci těchto aktivit může pedagog připravit opravdu interaktivní prezentaci, při které bude žák plnit zajímavé úkoly a hned zjistí, zda je jeho řešení správné. Většina digitálních učebních materiálů, které vznikly v rámci našeho projektu „Efektivnějším vzděláváním k vyšší kvalitě života“, byla vytvořena za pomoci aplikace SMART Notebook39. Tato aplikace nabízí ve své galerii prvků bezmála 400 různých interaktivních a multimediálních objektů, které může pedagog vkládat do prezentace a některé i editovat. Jedná se o obrázky, videa, zvuky, flashové animace a další aktivity. Jak je patrno z přílohy této práce i při použití aktivit je možné se dopustit určitých chyb. Tyto aktivity se často používají na samostatné úkoly při procvičování učiva. Každý úkol proto musí mít jasné zadání, případně i návod jak úkol řešit. Toto platí především, když pedagog vzniklý materiál sdílí s ostatními. V tom případě je dobré materiál doplnit o metodické poznámky. Není vhodné, když se stejné aktivity v jedné prezentaci několikrát opakují. U žáků to vede ke ztrátě pozornosti a zájmu o učební materiál. „Učitel by si měl dělat nahrávky nebo vést záznamy o tom, co v hodině dělali, aby aktivity zbytečně neopakoval.“40 Úkoly obsažené v aktivitě musí pochopitelně odpovídat věkové i rozumové
39
Program vyvinula společnost SMART Technologies pro interaktivní tabule SMART Board. „Aplikace Notebook umožňuje ukládání poznámek napsaných na interaktivní tabuli produktu SMART Board nebo v počítači ve formě sady stránek. Do souboru aplikace Notebook je možné importovat obrázky, texty, kliparty a obsah z aplikace Adobe Flash. Soubor aplikace Notebook také můžete exportovat ve formátu HTML, PDF nebo ve formátu souborů s obrázky. Své nápady můžete snadno uspořádat pomocí aplikace Notebook díky možnostem přetahování a rozšířené podpoře vyjímání a vkládání.“ viz. popis aplikace SMART Notebook umístěný v nápovědě programové verze 10.7.144.0. Tato společnost nabízí zdarma ke stažení prohlížeč souborů vytvořených v aplikaci SMART Notebook. Prohlížeč se jmenuje SMART Notebook Express a je ke stažení na: [http://www.smarttech.com/Support/Browse+Support/Download+Software/Software/SMART+N otebook+Express/SMART+Notebook+Express/SMART+Notebook+Express]. 40 Bannisterová 2010, str. 21
24
úrovni žáků a umožňuje-li aktivita vložení nápovědy, je vhodné ji k zadání úkolu připojit. Pro formální úpravu každé aktivity zároveň platí vše, co bylo uvedeno výše. Možnosti aplikací pro tvorbu učebních materiálů Aplikací, které může pedagog použít při tvorbě učebních materiálů, je celá řada. Většina výrobců interaktivních tabulí dodává vlastní software pro tvorbu interaktivních prezentací. Tyto aplikace však nabízejí podobné nástroje:
Nástroje pro kreslení / psaní – umožňují na interaktivní tabuli psát a kreslit jako na „běžnou“ tabuli. Místo křídy se používá speciální pero nebo pouhý prst. Na vymazání napsaného se použije „elektronická houba“ (u interaktivních tabulí SMART Board lze k mazání používat dlaň).
Rozpoznávání ručně psaného textu – software interaktivních tabulí dokáže rukopis přeměnit v text.
Textové nástroje – umožňují na plochu vkládat textová okna a klávesnicí do nich vpisovat různě formátovaný text. S textovým oknem lze dále pracovat jako s jinými objekty.
Vkládání objektů – aplikace nabízejí galerii různých objektů (obrázky, tvary, aktivity…), které je možné vkládat na pracovní plochu.
Přetažení / přiřazení – s objekty lze na pracovní ploše posouvat, otáčet nebo je přetahováním přiřazovat na správné místo.
Klonování a duplikování – objekty na pracovní ploše lze snadným způsobem kopírovat a opakovaně používat.
Vybarvování a vyplňování objektů – tyto nástroje umožňují uživateli libovolně měnit barvy objektu nebo pozadí.
Seskupování – umožňuje zkombinovat více objektů a vytvořit z nich složený obraz.
Vrstvení – díky vrstvení lze skládat objekty přes sebe a zase je odkrývat.
Průhlednost – můžeme využívat při vrstvení – objekt ve vrchní vrstvě je průhledný a vidíme objekt umístěný pod ním.
Reflektor / světelný kužel – použijeme v případě, že chceme pozornost žáků zaměřit pouze na určitou oblast plochy.
25
Roleta / nástroje pro skrývání a odkrývání – díky tomuto nástroji může pedagog zakrýt část nebo celou pracovní plochu.
Nástroje pro konkrétní předměty – hodiny, kalkulačka, pravítko, kružítko, úhloměr… Lze vložit na pracovní plochu a pracovat s nimi.
Záznam obrazovky – lze použít k zaznamenání veškeré aktivity, která během hodiny na interaktivní tabuli probíhá.
Digitalizace obrazovky – umožňuje kdykoli „vyfotit“ část nebo celou obrazovku a se vzniklým obrázkem dále pracovat.
Animace – pedagog může objekty na pracovní ploše různě rozpohybovat, nechat zmizet nebo změnit např. po kliknutí na určité místo.
Vytváření interaktivních materiálů – umožňuje relativně jednoduše vytvářet aktivity, které kombinují pohyb, zvuk, obrázky a text s označením správné nebo nesprávné odpovědi. Další aplikací, pomocí které může pedagog připravit tisknutelné materiály, je
EduBase41. S pomocí tohoto softwaru může pedagog organizovat své výukové materiály a vytvořit si vlastní knihovnu výukových objektů, ze kterých díky řadě integrovaných autorských nástrojů (editor textu, editor otevřených otázek, editor testových otázek, editor interaktivních úloh, knihovna obrázků s jejich editorem) snadno sestaví pracovní listy, testy, písemné práce, pracovní sešity nebo rovnou celou učebnici.
1.5.Prezentace výukových obsahů Při samotné výuce může učitel použít kromě počítače i další přídavná zařízení - v tomto případě výstupní: tiskárnu, dataprojektor, reproduktory, ale i vstupní: interaktivní tabuli, hlasovací zařízení, přenosný tablet, vizualizér. Co se týče softwaru, využije ty programy, pomocí kterých má výukové materiály vytvořeny. Informace připravené pro předání žákům (učební materiály) mohou mít tištěnou, nebo elektronickou formu, nebo kombinaci obou. Tištěná podoba bývá nejvíce využívána především k tvorbě testů, pracovních listů, zadání domácích úkolů atd. Při přípravě takovýchto materiálů se můžeme obejít i bez počítače – postačí psací stroj a kopírka, avšak
41
Základní informace o programu jsou dostupné na: [http://www.edubase.cz]
26
za pomoci PC můžeme dosáhnout téměř profesionálního vzhledu. Materiály trvalejšího rázu (názorné obrázky, mapy, různé tabulky, vzorečky), se kterými žáci pracují opakovaně, je dobré pomocí laminátoru zatavit do fólie. Tiskne-li se ve škole větší množství barevných materiálů, rozhodně se vyplatí pořídit barevnou laserovou tiskárnu. Je sice mnohem dražší než inkoustová, má však podstatně nižší náklady na provoz. Materiály v elektronické podobě lze využívat při výkladu, samostatné práci žáků i při testování jejich znalostí. Pedagog může tyto materiály prezentovat buď celé třídě najednou pomocí dataprojektoru, nebo každému jednotlivému žákovi, má-li k dispozici PC učebnu s dostatečným počtem počítačů. Jako podpora učitelova výkladu dobře poslouží prezentace v programu PowerPoint (součástí balíčku MS Office) promítaná na stěnu. Tvorba takovéto prezentace je poměrně jednoduchá a rychlá. Stačí, když učitel umí psát na klávesnici, vkládat snímky a obrázky. I hodně jednoduchá prezentace (pouze texty, místy doplněna obrázky) je pro žáky (a o žácích s mentálním postižením to platí zvlášť) mnohem poutavější, než zápis psaný na klasickou tabuli. Učitel sběhlý v používání ICT může navíc vytvořit multimediální prezentaci. Jeho materiál pak může kromě tabulek, grafů, diagramů a dalších objektů obsahovat i animace, videoklipy a samozřejmě zvuk. Výhodou programu PowerPoint je skutečnost, že umožňuje tisk celé prezentace, nebo jednotlivých snímků. To je využitelné jak pro chybějící žáky, tak pro žáky, kteří mají problémy se psaním. Nevýhodou promítané prezentace je to, že žáci jsou pouze pasivní pozorovatelé – aktivní bývá učitel a dále to, že hotovou prezentaci je při promítání téměř nemožné jakkoli upravovat, pouze lze zvýrazňovat napsané texty. Interaktivní tabule V dnešní době lze ovšem vytvořit prezentaci přímo interaktivní. A to za pomoci interaktivní tabule. Lze říci, že interaktivní tabule dobývají české školství. Bez ohledu na výrobce (je jich více než deset) mají základní systém stejný. Jedná se o aktivní plochu, na kterou je dataprojektorem promítán obraz. Tato plocha funguje jako velký grafický tablet připojený k počítači. Pohybujeme-li po aktivní ploše speciálním perem nebo prstem (dle technického řešení), pohybuje se šipka (ukazatel, kurzor) na monitoru počítače. Tímto způsobem lze počítač ovládat stejně jako myší. Při výuce tedy může učitel nebo žák prstem či perem ovládat objekty zobrazené na interaktivní tabuli stejným způsobem jako počítačovou myší ovládá objekty na monitoru svého počítače, to vše před očima všech
27
žáků ve třídě. Doprovodný software navíc umožňuje na interaktivní tabuli psát a kreslit prstem nebo perem a vzniklé obrazce uložit. Práce s interaktivní tabulí je pro žáky zajímavější, poskytuje větší názornost výuky (což je pro žáky s mentálním postižením velice důležité), motivuje žáky aktivně se zapojovat do vyučovací hodiny a vzrůstá i zájem o učiva. Žáci se častěji hlásí a rádi chodí k tabuli. Práce s počítačem je baví, protože je počítač „poslouchá“, plní jejich příkazy a to vše před zraky publika. „V podstatě mohou u tabule sami řídit hodinu a společně s třídou řešit otázky a problémy zadané učitelem. Do středu zájmu tedy není kladen učitel, coby expert, ale student - dochází k významnému posunu od vyučování k učení.“42 Interaktivní tabuli lze při výuce využívat na několika úrovních: - Promítat na ní prostřednictvím daraprojektoru videopořady – nejnižší úroveň, nevyužívají se při tom vůbec funkce interaktivní tabule, žák pasivní. - Při prezentaci PowerPoint – funkce tabule využity omezeně – pouze na posun snímku, případně na zvýraznění textu, žák pasivní. - Spouštět a ovládat hotové výukové programy – využití funkcí tabule závisí na propracovanosti programu, žák aktivní, výukový program ale nelze nijak editovat. - Spouštět a ovládat elektronické učebnice - využití funkcí tabule závisí na propracovanosti učebnice, žák aktivní, učebnici nelze nijak editovat, žáci v lavicích však mohou mít v ruce stejnou učebnici v tištěné podobě.43 - Interaktivní prezentace (tvořená ve speciálním doprovodném programu) – plné využití funkcí tabule. Pomocí softwaru interaktivní tabule lze připravit celou vyučovací hodinu od začátku až do konce, včetně opakování z minula, výkladu nové látky, procvičování učiva, testování znalostí s následným automatickým vyhodnocením (díky hlasovacímu systému). Tempo hodiny lze přitom snadno přizpůsobit potřebám žáků, vracet se k předchozím snímkům, obsah snímku libovolně doplňovat, přeskupovat, nebo za pochodu tvořit a vkládat snímky nové. Výuka se tak stává opravdu interaktivní a kreativní. Na vybavení interaktivní učebny je potřeba:
Interaktivní tabule – pro výuku žáků s mentálním postižením se nám osvědčila interaktivní tabule ovládaná prstem. Při psaní může žák používat barevné
42 43
Zárybnická 2007, str. 15 Elektronické učebnice nabízí nakladatelství Fraus (http://www.fraus.cz/)
28
popisovače, s objekty posouvá prstem a dlaní (nebo „houbou“) maže napsané. Osvědčilo se nám též umístění tabule na držáku s výškovou nastavitelností, protože tak všichni žáci dosáhnou na libovolné místo na tabuli.
Dataprojektor – osvědčil se nám projektor s krátkou projekční vzdáleností umístěný na držáku nad tabulí, protože osoba u tabule nezastíní promítaný obraz.
Multimediální počítač – na počítač k interaktivní tabuli nejsou kladeny žádné speciální požadavky, stačí běžný počítač nebo notebook. Tabule k němu bývá připojena přes USB port.
Speciální software pro interaktivní tabuli – výrobci tabulí jej dodávají spolu s tabulemi a většinou licenční podmínky nedovolují tento software používat s tabulemi od jiného výrobce. Možnosti programového vybavení interaktivní tabule jsou při výběru tabule důležitější než princip, na kterém funguje. Tento software totiž umožňuje používat rozličné nástroje, nabízí různě obsáhlé galerie objektů a tím limituje vlastnosti vytvořeného učebního materiálu.
Ozvučení – volba ozvučení závisí na velikosti učebny, aby bylo ze všech míst v učebně
dobře
slyšet.
Zvolili
jsme
reproduktory připevněné
přímo
k interaktivní tabuli.
Vizualizér (dokumentová kamera) - zařízení připomínající zpětný projektor, který dokáže zvětšovat i neprůhledné předměty. S jeho pomocí lze zvětšit jakýkoli malý předmět a zobrazit jej na interaktivní tabuli. Učitel může pod vizualizér umístit například otevřenou knihu, její stránky se na tabuli jasně zobrazí. Pomocí vizualizéru lze snímat i trojrozměrné předměty. S použitím správného softwaru lze obrázky opatřit poznámky nebo uložit. (doplněk)
Hlasovací zařízení - umožňuje žákům z lavice odpovídat na testové otázky promítané na tabuli. Odpovědi dokáže automaticky vyhodnotit. (doplněk)
Bezdrátový tablet – pro žáky s poruchou hybnosti – mohou tabuli ovládat ze své lavice. (doplněk)
V dnešní době jsou rozšířeny systémy, které jsou schopny vytvořit interaktivní tabuli z kterékoli plochy (klasická tabule, obyčejná zeď ale i deska stolu). Toto řešení umožňuje ve spojení s notebookem a přenosným dataprojektorem poměrně rychle vytvořit 29
interaktivní plochu v kterékoli učebně – lze tedy hovořit o přenosné interaktivní tabuli. Ovládat aktivní plochu je však možné pouze za pomoci speciálního pera nebo ukazovátka (nelze ovládat pouhým prstem). Zajímavým nápadem pro výuku menší skupinky žáků je toto řešení použít na desce stolu. Žáci tak mohou být shromážděni okolo interaktivní plochy, všichni dobře vidí a mají plochu na dosah, takže se mohou rychle střídat při řešení úkolů. Systém interaktivní tabule (snímač signálu vysílaného „perem“/ukazovátkem) lze přitom integrovat přímo do dataprojektoru, čímž se zapojení stává ještě jednodušší (stačí propojit pouze s PC/notebookem). Rozvoj nových technologií jde tak daleko, že se podařilo překonat zásadní omezení interaktivních tabulí, kterým bylo, že mohl tabuli ovládat vždy pouze jeden uživatel. Na trhu již jsou interaktivní tabule umožňující práci dvou uživatelů najednou. Zajímavou alternativou interaktivních tabulí je systém Multimice44. Jedná se o současné připojení většího počtu bezdrátových myší k jednomu počítači. Žáci tak mohou přímo z lavice pomocí myši plnohodnotně pracovat s libovolným softwarem, jako kdyby seděli u počítače. Jejich práce je promítána na stěnu, kde ji mohou ostatní spolužáci sledovat a také se do ní aktivně zapojit. Systém umožňuje učiteli, aby povolil funkci všech myší najednou, nebo kohokoliv „vyvolal“ a umožnil mu ovládat počítač. Systém Multimice tedy umožňuje žákům na dálku ovládat počítač - ovlivňovat tak dění na promítané ploše, stejně jako prostřednictvím interaktivní tabule, bez toho však, aby museli opustit svou lavici a předstoupit před třídu. To ocení zejména žáci s poruchou hybnosti, ale též ostýchaví žáci, kteří mají problém podat výkon, když jsou všem na očích. Systém v sobě zároveň skrývá plnohodnotné hlasovací zařízení. V případě, že výuka probíhá v PC učebně a každý žák má k dispozici počítač, může učitel vytvořit úkoly pro samostatnou práci – studijní materiály pro samostudium, pracovní listy nebo testy v elektronické podobě. Tyto materiály mohou žáci po vypracování odeslat učiteli prostřednictvím e-mailu, nebo uložit na dohodnuté místo na sdíleném disku. Žáci se tak, kromě probíraného učiva, zdokonalují i v používání ICT. Při tomto způsobu výuky však žáci nemusí být s vyučujícím v jedné učebně a otevírá se tak možnost vyučování na dálku, tedy k e-learningu.
44
Více o systému na: [http://multimice.cz]
30
1.6. E-learning O e-learningu jsme se zmiňovali v kapitole 1.2., kde jej pedagog mohl využít jako prostředek k vlastnímu vzdělávání. Na tomto místě chceme e-learning popsat jako nástroj, který učitel může používat pro vzdělávání žáků. Uvedeme si ještě jinou definici e-learningu: „Výuka s využitím elektronických prostředků a médií, především internetu. Je použitelná pro distanční vzdělávání od dětí až po seniory. Dovoluje obousměrný tok informací, tedy jak od vyučujícího (vyučujících) ke studentovi, tak od studenta zpět k vyučujícím. Formou interaktivních testů a kvízů, přístupných kdykoliv podle časových požadavků studenta,
je možné vzdělávání
přizpůsobit
konkrétním schopnostem
a možnostem vzdělávaných.“45 Sestavit celý e-learningový kurz je ještě mnohem pracnější a časově náročnější, než vytvořit interaktivní prezentaci. Počínaje instalací speciální aplikace (např. Moodle) na server školy, přes registraci uživatelů, sestavení výukových materiálů a jejich zavedení do aplikace. Námaha se vyplatí tam, kde se prostřednictvím tohoto kurzu vzdělává větší množství žáků, nebo kde lze kurz využít opakovaně pro menší skupinky. Škola za školou E-learningem se zabývají i některé komerční weby. Například Škola za školou (ŠZŠ) [http://skolazaskolou.cz] nabízí žákům 5. až 9. tříd základních škol a studentům středních škol komplexní a velmi rozsáhlou službu, která zahrnuje látku čtrnácti hlavních předmětů (Čj, Aj, Nj, Fj, Šj, Ma, Fy, Ch, Bi, Ze, Děj, podniková ekonomika, účetnictví a Zsv). „Škola za školou je službou, která odpovídá přáním dětí i rodičů - připravit se do školy co nejrychleji, ale pečlivě.“46 Na tomto webu je zpracováno učivo z 500 učebnic, které se na různých školách v různých předmětech využívají. Z těchto obsahů je vytvořeno přes 60.000 samostatných cvičení (výukových, procvičovacích i přezkušovacích). Registrovaní žáci se zaplaceným licenčním poplatkem se tak mohou doma připravovat na výuku z obsahů svých učebnic a budou se učit přesně to, co další den potřebují. Druhou možností je, že škola zakoupí učitelský modul ŠZŠ spolu s licencemi pro své žáky. Učitel potom může vybírat pro své žáky vhodnou učebnici, zadávat jim úkoly a
45
OPTIMUS s.r.o. Všeobecná internetová encyklopedie CoJeCo [online]. [cit. 2012-06-22]. Dostupný z WWW: 46 Centre for Modern Education (CZ), s.r.o. Škola za školou [online]. [cit. 2012-06-22]. Dostupný z WWW:
31
testy a následně má možnost kontrolovat zpracování zadaných cvičení přímo v systému včetně náhledu odpovědí žáka. Testy si může též vytisknout a využít je v běžné hodině při opakovacích písemkách či jiných zkoušeních. Učitelé mohou též ve svém prostředí ve ŠZŠ vytvářet svoje vlastní interaktivní výukové jednotky (test, cvičení, přiřazování, skládání vět, řešený příklad) a následně je využít při výuce. Škola za školou však nemá zpracovanou jedinou učebnici určenou pro Praktickou školu dvouletou a na seznamu dvaceti sedmi škol, které obohatily vzdělávací obsahy o své materiály, se objevila jediná speciální škola. Znamená to tedy, že učitel, chce-li ŠZŠ na praktické škole používat, musí nejprve prostudovat nabízené učebnice a vybrat z nich použitelné učivo – často se to podobá hledání jehly v kupce jehel. Najde-li učitel přijatelné učivo, může ŠZŠ využít ve výuce pro samostatnou práci nadprůměrných žáků. Firma Dosli47 – autor produktu EduBase přichází s webovým rozhraním EduBase Web. Toto rozhraní umožní procházení výukových materiálů a zkoušení testů (s automatickým vyhodnocením a zapsáním výsledků na server) vytvořených v programu EduBase prostřednictvím sítě internet. „S webovým rozhraním EduBase Web vytvoříte pro svou školu velice rychle a snadno e-learningový portál. A hlavně - přispívat do něj budou umět opravdu všichni uživatelé. Nebudete potřebovat žádné speciální dovednosti, žádné znalosti HTML ani jiných jazyků. Pro přípravu učebních materiálů má EduBase vlastní autorské nástroje, které zvládne používat každý, kdo pracuje s Wordem nebo podobným textovým editorem.48 Učitelé mající v programu EduBase vytvořené výukové materiály tak mohou bez další práce spustit e-learningový kurz. E-learning by byl jistě využitelný i na praktických školách. Jmenovitě pro žáky vzdělávající se prostřednictvím individuálního vzdělávacího programu, nebo pro žáky s vysokou absencí. Naráží však na několik překážek. Předně část žáků praktických škol pochází ze sociálně znevýhodněného prostředí, což mimo jiné znamená i to, že nemají doma přístup k počítači napojenému na internet a rodiče často nevedou své děti k domácímu učení. Vynaložené úsilí při tvorbě E-learningového kurzu nemusí přinést kýžený efekt, protože se v následujícím školním roce může stát nepoužitelným (odlišná mentální úroveň žáků, učitel bude vyučovat jiné předměty...). Obsah kurzu by musel být
47
http://www.dosli.cz Dosli EduBase[online]. [cit. 2012-06-22]. Dostupný z WWW: 48
32
nenáročný, raději méně textů, s jednoduchou strukturou a výraznou grafickou úpravou, aby se v něm žáci se speciálními výukovými potřebami dokázali orientovat. Kromě e-learningu se dnes hovoří ještě o O-learningu (On-line Learning v kapitole 1.2. popisované webináře). Je to způsob výuky především jazyků či odborných předmětů na dálku prostřednictvím internetu. Pro tyto účely je vytvořena speciální webová platforma, která umožňuje uskutečnit vyučovací hodinu mezi studentem/studenty a lektorem v reálném čase. Zatímco u E-learningových kurzů pracuje student na svém počítači s interaktivně zpracovaným materiálem a stává se tak samoukem, online výuka mu nabízí plnohodnotnou hodinu. Při výuce se prostřednictvím webové platformy setkává učitel s menším počtem studentů, kteří mají počítač vybaven sluchátky s mikrofonem a webovou kamerou. Dnes by se tedy žáci mohli vzdělávat prostřednictvím E nebo O-learningu z pohodlí domova, aniž by navštívili školu. Požadavky na flexibilitu vzdělávání však jdou ještě dále a zavádí se M-learning (mobilní learning) nebo U-learning (všudypřítomný learning). Zatímco při E-learningu je žák závislý na místě s počítačem připojeným k internetu, díky mobilním zařízením (chytré telefony, tablety, PDA, elektronické čtečky…) a M-learningu se může vzdělávat prakticky kdekoli. Zájemcům o tuto problematiku doporučujeme nastudovat článek Michala Lorenze: Kde nechala škola díru. (viz. seznam použité literatury).
1.7. Další možnosti využití nových technologií Nové technologie skýtají netušené možnosti při jejich využívání. Některé z nich si zde alespoň nastíníme. Nebylo doposavad zdůrazněno, jak může počítač pomáhat při organizaci učitelovy práce. Dobrý pomocník je kalendář aplikace MS Outlook. Zde si pedagog může zaznamenat důležité termíny a nastavit i upozornění na blížící se akce. Přípravy na vyučování psané v textovém editoru jsou snad dnes již samozřejmostí. Počítačem zpracované záznamy o docházce žáků a o klasifikaci jsou také běžné, ale učiteli ubude práce, bude-li je od začátku průběžně zaznamenávat do aplikace MS Excel, která za něj provede potřebné součty a průměry a vše převede do přehledného grafu. Kontrola pravopisu eliminuje případné překlepy v textu. Možnosti sítě internet taktéž nebyly vyčerpány. Učitel ušetří mnoho času a energie, využije-li při pořizování učebních pomůcek a materiálu služeb internetových obchodů. Snadno vyhledá, kde mají požadované zboží za nejvýhodnějších podmínek a po objednání je mu dovezeno přímo do školy. Navíc má možnost při nespokojenosti zboží do čtrnácti 33
dnů bez udání důvodů vrátit. Internet by nebyl internetem bez webových stránek. Skoro každá škola svůj web má. Zrovna tak jej může mít i každá třída. Na jeho tvorbě se mohou samozřejmě podílet i žáci. Nesmíme též opomenout význam intranetu, tedy vnitřní informační sítě školy. Je to místo, na kterém jsou soustředěny různé dokumenty, materiály a informace, které jsou prostřednictvím počítače snadno dostupné všem zaměstnancům školy (případně i studentům a rodičům - dle toho, jak je systém nastaven) a přitom nedostupné pro širokou veřejnost. Funguje-li systém správně, mohou ze sboroven zmizet nepřehledné nástěnky, za kterými často musí učitel docházet přes půl školy. Informace a soubory do intranetu mohou zadávat všichni učitelé a tak je sdílet s ostatními. Systém lze nastavit i tak, že je pro učitele dostupný i z domova. Zdaleka nebyly popsány všechny možnosti využití nových technologií, ale na závěr zmiňme již pouze jednu. Tou je použití navigačního systému GPS ve výuce. Přijímač GPS signálu je schopen určit svou pozici kdekoliv na Zemi a má-li v sobě nainstalovány potřebné mapové podklady, ukáže svou polohu na mapě. Sdělíme-li mu, odkud kam chceme cestovat, nabídne nám nejlepší trasu, bude nás kontrolovat, zda postupujeme správně, aktuálně informovat o předpokládané době dosažení cíle. Nakonec nám vyčíslí skutečnou vzdálenost, průměrnou rychlost atd. Tento systém může výrazně usnadnit osobám s mentálním postižením orientaci v terénu, a proto jsme v rámci projektu „Efektivnějším vzděláváním k vyšší kvalitě života“, který naše škola realizovala, pořídili dva přijímače GPS signálu a naše žáky s tímto systémem seznamujeme. Tento systém využíváme při vycházkách, školních výletech a pobytech u moře, kdy pobyt v přírodě zpestřujeme geocachingem (http://www.geocaching.com). Dle souřadnic GPS hledáme v okolí „kešky“ („poklady“).
34
III. Problémy při uplatňování informačních a komunikačních technologií Využívání ICT ve výuce není bezproblémové. Brožura Informační a komunikační technologie ve speciálním vzdělávání49 vypočítává šestnáct překážek patrných ve více zemích EU. Na tomto místě se však omezíme pouze na několik z nich, které jsou na našich praktických školách nejmarkantnější. Jednotlivé problémy lze rozčlenit dle jejich původců: škola, učitel, žák.
1. Škola Do této kapitoly zařaďme všechny překážky, které jsou z pozice učitele neodstranitelné, ať jsou na úrovni školy, zřizovatele, MŠMT, nebo státní politiky. „Mezi hlavní problémy, které jsou spojeny s uplatňováním ICT ve speciálním vzdělávání, patří to, že pro žáky, učitele, rodiče ani podpůrný personál nejsou k dispozici logicky propojené podpůrné struktury podepřené jasně formulovanou politikou uplatňování ICT ve speciálním vzdělávání.“50 Školy proto nemají přístup ke specializované pomoci a informacím, chybí možnosti vzdělávání pedagogů ve využívání ICT na školách pro žáky s mentálním postižením. Je malá podpora výměny informaci, výukových materiálů a dělba odborných zkušeností mezi jednotlivými školami a často ani v rámci jedné školy. Dále sem spadá omezený přístup škol ke specializovanému HW a SW vybavení a k jeho modernizaci. Toto omezení je dáno na jedné straně nedostatkem specializovaného HW a SW a na druhé straně nedostatkem finančních prostředků. Překážky na této úrovni lze do jisté míry odstraňovat díky grantům z Evropského sociálního fondu (http://www.esfcr.cz), ze kterého mohou školy v rámci jednotlivých operačních programů žádat o dotace na své projekty.
2. Učitel Tato oblast je do určité míry učitelem ovlivnitelná. Patří sem nedostatečná úroveň odborných vědomostí a znalostí z oblasti ICT, nedostatečná sebedůvěra učitelů při
49 50
Informační a komunikační technologie ve speciálním vzdělávání, str. 17 tamtéž, str. 19
35
uplatňování ICT při vzdělávání, překážky ve využívání ICT, které se váží k věku a k pohlaví pedagogických pracovníků a omezená ochota učitelů plně využívat ICT. „ Má-li se v procesu učení potenciálu ICT plně využít, musí být o hodnotě, kterou jejich užívání přináší, přesvědčeni nejprve sami učitelé. Pozornost je také nutno věnovat problémům, které se mohou vyskytnout v souvislosti s řešením a překonáváním faktorů souvisejících se schopností učitelů osvojovat si a přijímat změny.“51
3. Žák Jakým způsobem se bude ICT ve škole uplatňovat, závisí též na žácích. O ně totiž ve výuce jde. Připraví-li si učitel dokonalé výukové obsahy a disponuje-li nejmodernějším hardware, ale nebere-li při svých přípravách ohled na složení třídy a především na možnosti a schopnosti jednoho každého žáka, nelze říci, že využívá ICT efektivně. Musí proto využít takové technologie, které budou akceptovatelné žákem a hlavně které mu budou opravdu pomáhat při vzdělávání. „Každý žák se speciálními vzdělávacími potřebami by měl mít přístup k nějaké formě ICT, která přispívá k naplňování jeho individuálních vzdělávacích potřeb.“52
51
Informační a komunikační technologie ve speciálním vzdělávání, str. 22
52
tamtéž, str. 23
36
Závěr Tato práce rozhodně nepopisuje všechny možnosti, jak využít ICT ve výuce. Přesto ale naznačuje, že je jejich uplatnění opravdu široké. Je však nutné mít neustále na paměti, že ICT jsou sice nutný základ všech dalších aktivit, avšak nadále zůstávají pouze jednou z didaktických pomůcek. Teprve v rukou zkušeného pedagoga se stávají nástrojem a prostředkem k dosažení vzdělávacích cílů. Někdy je jim neprávem přikládán až magický význam. Není pravdou, že dokáží utvořit z průměrného učitele mistra, nebo naopak, že bez jejich využití nelze dosáhnout pedagogického mistrovství. Bylo by naprosto nedostatečné, kdyby pedagog přestal využívat klasické pomůcky a soustředil se pouze na nové technologie. „Nezapomeňte na význam reálných pomůcek. I když vizuální obsah na interaktivní tabuli hodinu oživí, žák musí mít možnost si na předměty sáhnout a vzít je do ruky. Na tabuli můžete například ukázat obrázky mincí, žáci by měli ale skutečné mince i vidět, ohmatat si je a držet v ruce.“53 Občas se úspěšnost školy měří úrovní ICT. Dobrá škola je ta, která má hodně interaktivních tabulí, nebo v každé třídě počítač s dataprojektorem. Pořizování nových technologií se tak může stát cílem naší snahy a ne prostředkem k zefektivnění výuky. Kvalita školy je přece určována uplatněním jejích absolventů v budoucím životě (získáním klíčových kompetencí) a k tomu mohou nové technologie pouze přispívat…
53
Bannisterová, 2010, str. 23
37
Seznam zkratek: Aj - anglický jazyk Bi - biologie Čj -český jazyk ČVUT – České vysoké učení technické Děj – dějepis DUM – digitální učební materiál DVPP – další vzdělávání pedagogických pracovníků EU - Evropská unie Fj - francouzský jazyk Fy - fyzika GPS - Global Positioning System - navigační systém HW - hartware Ch - chemie ICT – informační a komunikační technologie IS – informační systém Ma - matematika MŠMT – ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Nj - německý jazyk PC – personal computer (osobní počítač) SIPVZ – státní informační politika ve vzdělávání SŠ – střední škola SW – software Šj – španělský jazyk ŠZŠ – Škola za školou Ze - zeměpis Zsv - základy společenských věd ZŠ – základní škola ZŠPr - základní škola praktická
38
Seznam použité literatury: [1] BANNISTEROVÁ, Diana, Jak nejlépe využívat interaktivní tabuli. Praha : Dům zahraničních služeb, 2010. ISBN 978-80-87335-15-4 [2] BRADBURY, Andrew, Jak úspěšně prezentovat a přesvědčit. (přel. Martina Chalupová) Brno : Computer Press, 2007. ISBN 978-80-251-1622-7 [3] DUARTOVÁ, Nancy, slajdologie : Tajemství tvorby skvělých prezentací.(přel. Kalová, Jana) Brno : BizBooks, 2012. ISBN 978-80-265-0009-4 [4] Evropská agentura pro rozvoj speciálního vzdělávání. Informační a komunikační technologie ve speciálním vzdělávání : Současný stav a vývoj v 17 evropských zemích. Middelfart, 2001. ISBN 87-90591-31-3 (český překlad Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy 2003) [5] FEJTOVÁ, Marcela, a kol. S počítačem do Evropy. Brno : Computer Press®, 2006, ISBN 80-251-0227-0 [6] HOSPODÁŘOVÁ, Ivana. Prezentační dovednosti. Praha : Kernberg, 2007, ISBN 978-80-903962-9-6 [7] CHRÁST, Miloš. Analýza přínosu učebních opor pro rozvíjení klíčových kompetencí u žáků praktické školy. Diplomová práce. Brno, Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra speciální pedagogiky, 2010. Vedoucí diplomové práce: doc. PaedDr. Miroslava Bartoňová, Ph.D. [8] [email protected]: Informační a komunikační technologie v evropských vzdělávacích systémech. [on-line] Eurydice 2001 (český překlad Ústav pro informace ve vzdělávání, 2002). [cit. 16.11.2007] Dostupné z: [9] JEŘÁBEK, Jaroslav, KRČKOVÁ Stanislava, TUPÝ Jan a kol. Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělání Praktická škola dvouletá. VÚP Praha, 2009 [10] KALHOUS, Zdeněk, OBST, Otto a kol. Školní didaktika. Praha : Portál, 2002 ISBN 80-7178-253-X [11] KUSALA, Jaroslav. Internet ve škole : možnosti využití informací z internetu ve výuce. Praha : Fortuna 2000, ISBN 80-7168-709-X [12] LEPIL, Oldřich. Teorie a praxe tvorby výukových materiálů. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2010, ISBN 978-80-244-2489-7 [13] Lorenz, Michal. Kde nechala škola díru : M-learning aneb vzdělání pro záškoláky. in. ProInflow : Časopis pro informační vědy 2 / 2010 . [on-line] [cit.15.6.2012] Dostupné z: [14] MELICHÁREK, K. a kol. Úroveň ICT v základních školách v ČR. Praha : ČŠI, 2009. Dostupné z: [15] PETTY, Geoffrey. Moderní vyučování. (přel. Kovařík, Štěpán) Praha : Portál, 1996 ISBN 80-7178-070-7
39
[16] PLAMÍNEK, Jiří. Komunikace a prezentace : umění mluvit, slyšet a rozumět. Praha : Grada Publishing, 2008, ISBN 978-80-247-2706-6 [17] PODLAHOVÁ, Libuše. První kroky učitele. Praha : Triton, 2004. ISBN 80-7254-478-8 [18] PRŮCHA, Jan, WALTEROVÁ, Eliška, MAREŠ, Jiří. Pedagogický slovník. Praha : Portál, 2003. ISBN 80-7178-579-2 [19] RŮŽIČKA, Oldřich. Internet pro učitele. Praha : Computer Press®, 2001, ISBN 80-7226-531-8 [20] SLAVÍK, Jan, NOVÁK, Jaroslav. Počítač jako pomocník učitele: Efektivní práce s informacemi ve škole. Praha : Portál, 1997, ISBN 80-7178-149-5 [21] SOUKUP, Jiří, PEJSKAR, Zdeněk, BALCAROVÁ, Multimédia ve výuce Ústí nad Labem : Univerzita J.E. Purkyně, 2004 ISBN 80-7044-555-6 [22] TOWNSEND, John Sims. Prezentace. (přel. Jiří Foltýn) Praha : Portál, 2007, ISBN 978-80-7367-214-0 [23] VALENTA, Milan, MÜLLER, Oldřich. Psychopedie : teoretické základy a metodika. Praha : Parta, 2003 ISBN 80-7320-039-2 [24] VALIŠOVÁ, Alena, a kol. Historie a perspektivy didaktického myšlení. Praha : Karolinum, 2004. ISBN 80-246-0914-2 [25] Výkonná agentura pro vzdělávání, kulturu a audiovizuální oblast. Organizace vzdělávací soustavy České republiky 2009/10. [on-line] Eurydice [cit.15.6.2012] Dostupné z: [26] ZÁRYBNICKÁ, Radka. Případová studie využití interaktivní tabule ve výuce. Bakalářská práce. [on-line] Praha ČVUT Fakulta elektrotechnická, 2007 [cit.21.11.2007] Dostupné z: [27] ZOUNEK, Jiří. ICT v životě základních škol. Praha : TRITON, 2006 ISBN 80-7254-858-1
40
Příloha 1: Nejčastější chyby při tvorbě digitálních učebních materiálů 1. Formální chyby 1.1. Chyby ve využívání písma 1.1.1. Chyby v používání fontů 1.1.1.1. Použití nevhodných typů fontů 1.1.1.2. Použití různých typů fontů 1.1.1.3. Velikost fontů 1.1.1.4. Barvy fontů 1.1.1.5. Text v obrázku 1.1.2. Zvýrazňování částí textu 1.1.2.1. Použití více způsobů zvýraznění v jednom slidu 1.1.2.2. Použití více způsobů zvýraznění v jednom textu 1.2. Volba pozadí 1.2.1. Barva fontů v souvislosti s barvou pozadí 1.2.2. Volba barev pozadí 1.2.3. Používání různých barev pozadí 1.2.4. Přechodová výplň pozadí 1.2.5. Efekt zrcadlení 1.3. Vzhled slajdu 1.3.1. Příliš mnoho textu na jednom slajdu 1.3.2. Nevhodně zvolené obrázky 1.3.3. Špatný popis obrázků 1.3.3.1. Kombinace s latinskými popisy 1.3.3.2. Příliš podrobný popis 1.3.3.3. Nepřehledný popis
41
2. Obsahové chyby 2.1. Formulace textů 2.1.1. Příliš složité formulace textů 2.2. Interaktivní úkoly, procvičování učiva 2.2.1. Zadání úkolu 2.2.2. Příliš mnoho úkolů v jedné aktivitě 2.2.3. Opakující se aktivity 2.2.4. Využití nápovědy u aktivity 2.2.5. Příliš obtížné úkoly v aktivitě 2.2.6. Špatné zadání aktivity 2.2.6.1. Úkol má více řešení 2.2.6.2. Obsahové chyby 2.2.6.3. Použití nevhodných obrázků 2.2.7. Stejný úkol ve dvou různých aktivitách
42
1. Formální chyby
1.1. Chyby ve využívání písma
1.1.1. Chyby v používání fontů
1.1.1.1. Použití nevhodných typů fontů Nečitelnost a nepřehlednost textu. Doporučuje se používat fonty Arial.
Návrh úpravy.
43
1.1.1.2. Použití různých typů fontů Nepřehlednost textu. Jeden slide – jeden typ fontů.
Návrh úpravy.
44
1.1.1.3. Velikost fontů Nečitelnost textu. Ideální velikost fontů – 36. Minimální velikost fontů – 26.
Návrh úpravy.
45
1.1.1.4. Barvy fontů Bezúčelné používání různých barev fontů v jednom slaidu. Používat barvy fontů účelně, omezit jejich množství.
Návrh úpravy.
46
1.1.1.5. Text v obrázku Text v obrázku je špatně čitelný.
Návrh úpravy.
47
1.1.2. Zvýrazňování částí textu
1.1.2.1. Použití více způsobů zvýraznění v jedno slidu Text je špatně čitelný.
Návrh úpravy.
48
1.1.2.2. Použití více způsobů zvýraznění v jednom textu Text je nepřehledný, nepoznáme, co je v textu nejpodstatnější.
Návrh úpravy.
49
1.2. Volba pozadí
1.2.1. Barva fontů v souvislosti s barvou pozadí Text při nevhodné kombinaci barvy fontů a pozadí nemusí být dobře čitelný.
Návrh úpravy.
50
1.2.2. Volba barev pozadí Některé barvy působí nepříjemně, bolí z nich oči.
Návrh úpravy.
51
1.2.3. Používání různých barev pozadí Bezúčelné střídání většího množství barev na pozadí není vhodné. Znepřehledňuje celou prezentaci.
52
1.2.4. Přechodová výplň pozadí Menší přehlednost a horší čitelnost textu.
Návrh úpravy.
53
1.2.5. Efekt zrcadlení Špatná čitelnost textu
Návrh úpravy.
54
1.3. Vzhled slidu
1.3.1. Příliš mnoho textu nebo úkolů na jednom slidu Text je nepřehledný, špatně čitelný. Je vhodné ho rozdělit na více slaidů.
Návrh úpravy.
55
Návrh úpravy
56
1.3.2. Nevhodně zvolené obrázky Malé rozlišení obrázku způsobuje jeho nečitelnost nebo nečitelnost popisků
Není nutné, aby žáci viděli endoskopický pohled na hrtan, v tomto případě si mohou pod obrázkem představit jinou část lidského těla.
57
1.3.3. Špatný popis obrázků
1.3.3.1. Kombinace s latinskými popisy Nepřehlednost popisů.
Návrh úpravy.
58
1.3.3.2. Příliš podrobný popis
Příliš velké množství údajů.
Návrh úpravy.
59
1.3.3.3. Nepřehledný popis Nepřehledný popis.
Návrh řešení problému: interaktivní – objeví se po kliknutí na bod.
60
2. Obsahové chyby
2.1. Formulace textů
2.1.1. Příliš složité formulace textů Příliš složité formulace neodpovídají obsahu učiva.
2.2. Interaktivní úkoly, procvičování učiva
2.2.1. Zadání úkolu Zadání úkolu je nepřesné nebo zcela chybí.
61
2.2.2. Příliš mnoho úkolů v jedné aktivitě Špatná čitelnost.
2.2.3. Opakující se aktivity Několikrát opakovaná aktivita způsobuje ztrátu pozornosti a zájmu žáků.
62
2.2.4. Využití nápovědy u aktivity Stejná nápověda u všech úkolů v jedné aktivitě ztrácí smysl. Lze ji nahradit zadáním úkolu a pak v nápovědě použít například zelenina plodová, kořenová.
2.2.5. Příliš obtížné úkoly v aktivitě Hudební nástroje jsou si velmi podobné a v aktivitě formou pexesa je úkol velmi obtížný.
63
Příliš vysoká náročnost, forma pexesa, žáci si musí pamatovat pozice a navíc spojovat portréty skladatelů, které neznají, s jejich jmény.
Příliš vysoká náročnost, kombinace převodů různých jednotek (čas, objem, délka), převody na zlomky a desetinná čísla.
64
2.2.6. Špatné zadání aktivity
2.2.6.1. Úkol má více řešení K rostlinným olejům mohu přiřadit olej olivový i řepkový, po správném přiřazení másla k živočišným tukům se mi může v řešení objevit chyba, máslo i sádlo jsou roztíratelné tuky. V zadání Word se nesmí objevit dva stejné výrazy – živočišný tuk.
Po vyhodnocení pak mohou být správné odpovědi označeny jako nesprávné.
65
2.2.6.2. Obsahové chyby Mezi pojmy brambory - konzumní a kvasnice – droždí je jiný vztah než mezi pojmy grep – ovoce, čočka – luštěnina, okurka – zelenina, špenát – zelenina.
2.2.6.3. Použití nevhodných obrázků Obrázky jsou malé a nezřetelné.
66
2.2.7. Stejný úkol ve dvou různých aktivitách Stejný úkol je procvičován ve dvou různých aktivitách
67
68