Za jeden provaz. Průvodce kompetencí - Kooperace

PRŮVODCE KOMPETENCÍ KOOPERACE „Za jeden provaz “

Bez spolupráce se neobejdeme ani v osobním ani v pracovním životě. Pracovní úkoly nezřídka bývají tak náročné nebo složité, že vyžadují, aby se na nich podílel celý tým lidí. Na současném trhu má kompetence ke kooperaci stále větší význam. Žádoucím výsledkem je například vyšší kvalita, úspora času, peněz i lidí, nové náměty a řešení, konkurenceschopnost…

Průvodce kompetencí - Kooperace

1

Zde naleznete teorii související s kompetencí ke kooperaci, se kterou se seznámíte v rámci tohoto tréninku: Téma

Přiblížení

Já a my aneb malý výlet do sociální psychologie

Nás seznamuje s pojmy „sociální dovednosti“ a „kooperace“.

Kdy je 1 + 1 > 2

Objasňuje pojem „synergický efekt“.

Vnímání člověka člověkem

Popisuje jednotlivé fáze vnímání jiných osob a různá zkreslení, nepřesnosti a chyby, jichž se při vnímání a posuzování druhých dopouštíme.

Skupinová diskuze

Shrnuje hlavní zásady úspěšného dialogu a diskuze.

Společné rozhodování

Seznamuje nás s rozhodovacím procesem a technikou „pro a proti“.

Pracovní porady

Zachycuje souvislost kooperace s pracovními poradami a představuje základní strukturu pracovních porad.

Konflikty jako běžná součást spolupráce

Objasňuje, že neshody jsou při spolupráci užitečné.

Jak zvládat spory při spolupráci

Poskytuje návod, jak sporů při spolupráci využít.


2

ÚVODEM Slovo kooperace je latinského původu (operari – pracovat, něco dělat, ko – více osob) a do češtiny se překládá jako spolupráce. Bez spolupráce se neobejdeme ani v osobním ani v pracovním životě a mnohé problémy je výhodnější a vhodnější řešit dohodou a spoluprací, než jinými způsoby. Skutečnost, zda na pracovišti nebo v pracovní skupině bude panovat atmosféra spolupráce nebo soutěžení, souvisí s řadou faktorů. Patří k nim například: Charakter práce Rozvíjet spolupráci mezi zaměstnanci nemusí mít vždy smysl za předpokladu, že se jedná o individuální práci, jejíž výsledek se bezprostředně váže na odměnu za práci. Příkladem mohou být obchodní zástupci. Styl řízení Demokratický styl řízení podporuje atmosféru spolupráce, autokratický a liberální styl řízení ji znesnadňují nebo zcela znemožňují. Autokratický styl řízení vede k rozvoji nepřátelství a nezdravé rivality mezi členy skupiny, liberální styl řízení nemotivuje členy skupiny k pracovnímu výkonu. Utváření a úroveň mezilidských vztahů Pro navazování kontaktů je nejdůležitější atraktivita fyzická. Hezká osoba opačného pohlaví je pro člověka významnou sociální odměnou, kterou dostává v podobě uznání a ocenění. Větší význam fyzické atraktivitě přikládají muži. Interpersonální (osobní) atraktivita je obvykle základem přeměny povrchnějšího vztahu, známosti na vztah přátelství nebo jiný důvěrný vztah. Osobnostní podobnost (podobné postoje, zájmy, názory, normy apod.) má pro utváření vztahů pravděpodobně významnější, zásadnější význam než známé rčení „protiklady se přitahují“. Výzkumy, které se zabývají teoriemi komplementarity a podobnosti, však nepřinášejí jednoznačné výsledky. Fyzická atraktivita, osobní atraktivita a prostorová blízkost patří k faktorům, které mají na utváření vztahů zásadní vliv. V pracovní oblasti jsou vztahy do značné míry determinovány, nemůžeme si volit pouze sympatické kolegy nebo jedince, kteří jsou nám blízcí svými postoji, zájmy, politickým či náboženským přesvědčením. Mnohdy musíme spolupracovat s lidmi, kteří jsou názorově odlišní, ale přesto se ve vztahu cítíme dobře. Čím je to dáno? Rovnocennost ve vztahu K rozvoji kooperace (spolupráce) je člověk motivován zejména tehdy, když je vztah (dvou nebo více osob) rovnocenný. Rovnocenný vztah se vyznačuje tím, že zisky jsou úměrné vkladům. Jestliže oba partneři vnímají zisky jako rovnocenné a odpovídající jejich „investicím“, pak se dá předpokládat, že oba budou spokojeni a budou mít zájem kooperaci dále rozvíjet. Nespokojenost ve vztahu se však může projevovat nejen u toho, který „víc dává a méně získává“, ale také když si člověk uvědomuje, že dostává víc, než vkládá. V dlouhodobých a přátelských vztazích se teorie rovnováhy neuplatňuje v takové Průvodce kompetencí - Kooperace

3

míře. Braní a dávání je podmíněno situačně, příteli v nouzi pomůžeme, aniž bychom cokoli očekávali. Emocionální posílení Každý vztah je posilován emocionálně pozitivními reakcemi, které mají funkci odměny. Poskytnutí odměny může nabývat různých podob a pro každého jedince je důležitý jiný typ odměny. Jen pro ilustraci uvádíme nejčastější způsoby, které znamenají pozitivní emocionální posílení (budí pozitivní emoce).     

ocenění práce ocenění vzhledu ocenění dovedností ocenění pokroku v práci poskytnutí výhody

Jak emocionální posílení, tak zejména rovnováha ve vztahu jsou základními podmínkami pro rozvoj efektivní spolupráce. Za předpokladu, že tyto podmínky jsou splněny, prožívá člověk spokojenost v situaci kooperace a chce ji dále udržet a rozvíjet. Obecně platí: "Člověk má tendenci opakovat to, co mu přináší uspokojení".

Spolupráce a soupeření V souvislosti se spoluprací se často zmiňuje opačný pól – soupeření nebo soutěžení. Existují názory, že soupeření má v sobě důležitý motivační prvek, může povzbuzovat, zvyšovat výkon. To je do jisté míry pravda, nicméně každé soupeření v sobě zahrnuje prvek egoismu (který u nezdravých forem může převažovat).


4

Srovnání charakteristik soupeření a spolupráce (podle J. Křivohlavého) SOUPEŘENÍ

SPOLUPRÁCE

Jednající osoby

soupeři

partneři, spolupracovníci

Vzájemný vztah

nepřátelský machevolence (chci to, co ti dělá zle)

přátelský benevolence (chci to, co ti dělá dobře) prosociální postoj (vzájemné sobě naklonění) společně dokončit úkol

Druh snah Vzájemný poměr

nenávist

Oč jde zvítězit, porazit soupeře K čemu spěje k divergenci (rozdvojení) ke konvergenci (k sejití) interakce Charakter styku hádka, spor, boj soulad, mír, spojení Důvěra k druhému Důvěryhodnost vlastního jednání Vzájemné porozumění

nesmyslná zcela samozřejmá velice problematická velká (je možno mi věřit) (není možno mi věřit) nepatrné

velké

Při řešení problémů a úkolů různého typu, které vyžadují součinnost dvou či více osob, je nezbytná partnerská spolupráce. Ta je provázena vzájemným respektem, pozitivními dojmy z jednání, pocitem smysluplnosti, rozšiřováním osobních kompetencí, vymezením a posílením zodpovědnosti a sebedůvěry. Při uplatnění zásad partnerské spolupráce vůbec nejde o to zříci se kritiky a kritického náhledu (naopak jedna zásada spočívá v tom, že kritické výhrady mohou projevit obě strany). Cílem je dospět k vyřešení úkolu, ke společnému závěru, konkrétnímu postupu, dohodě. Soubory textů v Průvodci kompetencí jsou sestaveny tak, aby přiblížily uvedené znaky kooperace postupně, přiměřeně k schopnostem a znalostem účastníků tréninku. Jednotlivé teoretické vstupy pak jsou v rámci tréninku propojeny s praktickými cvičeními, která umožňují tuto teoretickou základnu převést do praxe.


5

JÁ A MY ANEB MALÝ VÝLET DO SOCIÁLNÍ PSYCHOLOGIE Člověk je tvor společenský, praví okřídlená fráze. A je tomu skutečně tak. Rodíme se sice jako bytost biologická - a část naší osobnosti je vrozená - od ostatních živých tvorů se však lišíme tím, že se rodíme mnohem více „nehotoví“, za to však s velkým prostorem pro učení a pro velkou pestrost chování. Příroda není jediný zdroj našeho chování. Druhým zdrojem je napodobování okolí. Rodíme se do světa lidí. Nejdříve jsou to naši rodiče či vychovatelé, kteří pro nás představují lidský svět. Od nich se naučíme řeč, způsoby stolování, zdravení či vyjádření vděku. Postupně poznáváme širší rodinu a blízké osoby. Později se seznamujeme a zapojujeme i do dalších skupin lidí – sousedé v našem domě či ulici, školní třída, pracovní tým, podle zálib fotbalový mančaft, taneční soubor či turistický oddíl, atd. - každý si dovede představit, v jakých skupinách lidí fungoval a funguje. V kontaktu se světem lidí postupně zakoušíme 4 různé typy postojů a chování k druhým lidem. Vedle spolupráce na vlastní kůži prožíváme a zakoušíme soutěživé, individualistické a neparticipující chování, vnímáme jejich společensky přijímané i odsuzované využití. Dovednost vzájemně spolu vycházet a spolupracovat je nám dána do vínku, každému v jiné míře. Záleží, jaké jsme zažili rodinné vztahy, jaké hodnoty nám byly vštípeny, s čím jsme se mezi lidmi v průběhu života setkali. To všechno ovlivňuje naše sociální dovednosti, tj. jak umíme s druhými lidmi mluvit, jednat, spolupracovat… Ale ať už jsou naše sociální dovednosti více či méně rozvinuté, vždy je možné je posílit a vylepšit, abychom byli lépe připraveni na to, co nás ve světě lidí ještě čeká. Třetím zdrojem našeho chování je totiž snaha přiblížit se vlastním úsilím a sebevýchovou k určitému ideálu. Klíčem k lepším vztahům mezi lidmi je poznat sám sebe. Uvědomit si rozdíly a podobnosti s ostatními lidmi, na podobnostech stavět a rozdíly s tolerancí vnímat jako zdroj vzájemného obohacování. Spolupracovat s lidmi znamená dát ze sebe malý kamínek, který spolu s kamínky ostatních lidí vytvoří jeden velký obraz. Vychází z instinktu družnosti, pocitu sounáležitosti a vzájemného prospěchu. Spolupráce neboli kooperace je společná činnost směřující ke společnému cíli. Kompetenci kooperace bychom pak mohli popsat jako volbu postoje a chování vůči druhým lidem (alternativou je individualismus, soutěživost a neparticipování). Proto, abychom mohli kooperaci realizovat, potřebujeme určité nástroje: orientovat se dostatečně v lidech a vztazích; dále si musíme osvojit sociální dovednosti, především komunikační dovednosti a pravidla společenského chování; a důležitým nástrojem je také sebeovládání, tedy dovednost záměrně uplatňovat určité chování, nenechat se ovládnout emocemi, zvláště hněvem, strachem a sebelítostí. Cílem kooperace je realizovat se ve světě lidí nejen jako já, ale také jako my – tím světem lidí je především náš partner, naše rodina a přátelé, na důležitém místě je však také svět práce: kolegové, klienti, podřízení i nadřízení.


6

KDY JE 1 + 1 > 2 Početní úkon v názvu vypadá jako matematický nesmysl, protože jsme se všichni už na počátku první třídy naučili, že jedna a jedna jsou dvě. Jenže co platí v matematice, nemusí platit jinde. Praxe ukazuje, že výsledek práce dvou a více lidí se nemusí rovnat součtu jejich individuálního úsilí. V této souvislosti hovoříme o dvou fenoménech. Prvním z nich je „efekt vzájemné spolupráce“ a druhým „synergický efekt“. „Efekt vzájemné spolupráce“ – případ, kdy spolupráce dvou a více lidí vede k vyššímu průměrnému výsledku na jednotlivce. „Synergický efekt“ – případ, kdy výjimečně dobrá a efektivní spolupráce skupiny lidí vede nejen ke spojení sil lidí, ale dokonce k jejich tvořivému propojení. Úsilí jednotlivců se propojuje a vzájemně ovlivňuje, výsledek je kvalitativně odlišný od výsledku, kde působil „efekt vzájemné spolupráce“. Výsledek převyšuje i ten nejlepší z individuálních výkonů. Pokud tedy lidé ve skupině výjimečně dobře a efektivně spolupracují, zvyšuje se jejich výkonnost. A zvyšování výkonnosti je důvodem, pro zaměstnavatelům tolik záleží na tom, abych jejich zaměstnanci vynikali v kompetenci spolupráce. Klasickým příkladem je tzv. technika brainstormingu.

Je to metoda, při níž vzniká velké množství tvořivých nápadů pro pozdější posouzení. Její pravidla jsou následující: o o o o o o

o

Jsou přijímány všechny návrhy, ať jsou jakkoli nekonvenční nebo bláznivé. Jde o kvantitu, nikoli o kvalitu návrhů. Hodnotit návrhy není dovoleno. Návrhy jsou společným vlastnictvím; kombinování a zdokonalování předcházejících návrhů je vítáno. Návrhy se často zapisují na flipchart, zapisovatelé se mohou střídat, každý by měl na všechny zapisované návrhy vidět. Jakmile přestanou padat nové návrhy, skončíme a vybereme ty nejvhodnější. Pokud se na nich nedokážeme shodnout, každý si například určí nejlepších pět a na závěr se vyberou ty, které dostanou nejvíce hlasů. Návrhy postupující do druhého kola bereme jeden po druhém a jednotliví členové kooperující skupiny promýšlejí, jak je uvést do praxe.


7

VNÍMÁNÍ ČLOVĚKA ČLOVĚKEM Vnímání je složitý proces, jehož prostřednictvím si uvědomujeme různá sdělení, která přicházejí k našim smyslovým orgánům (zvuk hlasu, zrakové vjemy, čichové, hmatové podněty,…). Příklad – jsme představeni nějakému člověku a slyšíme jeho hlas, slova, která pronáší, zaznamenáme, jak nám podal ruku, vidíme jeho obličej, jak je oblečený, cítíme jeho kolínskou. Vjemy se dostávají do mozku, kde jsou nějakým způsobem utříděny a potom vyhodnoceny a interpretovány. Schéma naznačuje, jak se jednotlivé fáze prolínají.

vnímání

třídění

interpretace a hodnocení

Během tohoto procesu se toho mnoho odehrává. Již samotné třídění (uspořádání) vjemů probíhá na základě určitých principů. Každý z nás má na to svá vlastní pravidla a ta mohou být velmi rozmanitá. Ještě subjektivnější je pak fáze interpretace a vyhodnocení. Je ovlivněna řadou okolností, k nimž patří např. naše okamžité fyzické i psychické rozpoložení, naše zkušenosti, motivace, potřeby, přání, kulturní faktory, názory na svět okolo nás, hodnotový žebříček… V praxi to probíhá tak, že k celkům, které jsou výsledkem fáze třídění, jsou přiřazovány další charakteristiky, které s celkem, podle našeho názoru, souvisí. Jedná se o jev, který se odborně nazývá „implicitní teorie osobnosti“. Je to náš osobní systém pravidel, který stanovuje, jaké vlastnosti se většinou vyskytují společně, které charakteristiky se k sobě hodí. Proces vnímání a poznávání druhých lidí i sociálních situací, které se okolo nás odehrávají, se označuje pojmem „sociální percepce“. Z modelu, jehož fungování jsme si velice stručně popsali, je vám nejspíš zřejmé, že se při vnímání a posuzování jiných lidí dopouštíme různých zkreslení, nepřesností a chyb.


8

Toto jsou nejčastější a nejtypičtější chyby: Haló efekt Ovlivnění vnímání jiných charakteristik centrální charakteristikou. Výrazný rys, výrazná jednotlivost tzv. centrální charakteristika udává tón všemu ostatnímu, celému našemu úsudku o dotyčné osobě. Často bývá součástí prvního dojmu. Autoprojekce Probíhá ve smyslu „podle sebe soudím tebe“, dovozování ze zkušenosti vlastního chování, myšlení či cítění pozorovatele. Jedná se vlastně současně o nepovedenou „empatii“, nepovedené vcítění se do situace druhého člověka. Chyba kontrastu Tendence přisuzovat posuzovanému opačné vlastnosti, než mám já sám. Chyba blízkosti Tendence posuzovat to, co je si blízké v prostoru nebo čase, podobně (např. je stejný jako jeho bratr) Efekt mírnosti a shovívavosti Osoby, které nám jsou sympatické (také ty, ke kterým máme hluboké citové pouto) hodnotíme v pozitivních vlastnostech výše a vidění negativního je omezené. Stereotypizace Představuje sklon utvářet si určitá schémata, která mechanicky používáme (šablony). Upevňujeme si původní obraz místo toho, abychom jej doplňovali a korigovali. Stereotypy jsou komplexy vlastností, které lidem připisujeme na základě jejich skupinové příslušnosti, např. podle rasy, národnosti, náboženského vyznání, politické příslušnosti, profesní příslušnosti apod. Pozitivní zkušenost a příznivý obecný názor na určitou skupinu přispívá ke kladnému hodnocení jejich příslušníků, a naopak. Předsudky Znamenají nekritické převzetí názoru na posuzovaného od jiných osob. Lze je v podstatě vymezit jako stereotypy s negativním hodnotícím zabarvením, nezdůvodněné postoje, které jsme si vytvořili pod vlivem generalizované zkušenosti, předpojatost vůči někomu. Příkladem můžou být průpovídky o blondýnách, ženských za volantem, Skotech či nevraživost vůči rasám, národům, profesím, menšinám ve společnosti.


9

Tradice a lidové moudrosti Souhrn zákonitostí života, vyjádřených obraznou formou (dlouhé vlasy krátký rozum, ženská patří do kuchyně). Efekt prvotnosti Přetrvávající hodnocení podle první informace (někdo řekl, závěry podle papíru apod.). Zapůsobí-li na nás někdo při prvním setkání příznivě, máme tendenci připisovat mu kladné vlastnosti. Probuzení = např. elegantní sňatkový podvodník. Ukazuje se, že prvotnost informace má na utváření našich dojmů o jiných osobách větší vliv než novost podávaných informací. Efekt novosti Dosud nepoznaný fakt či neslučitelnost s poslední informací opačného obsahu. Označován také jako efekt posledního dojmu. Např. máme o člověku jen kusé informace a vcelku pozitivní názor na jeho činnost a někdo nám o něm oznámí negativní zprávu. Tu si zapamatujeme a svůj celkový pohled negativně korigujeme. Jak postupovat při kooperaci s novým člověkem? 

spěchat pomalu s vystavením „osvědčení“



interpretovat informace o dané osobě s ohledem na kontext



do tohoto kontextu započítat i sebe, své vlastní aktuální emoční stavy, očekávání – zkušenosti – záměry, povahové vlastnosti, hodnoty, sympatie či dokonce vzájemnou erotickou přitažlivost



poznávat člověka v co možná největším počtu situací, nejde jen o pestrost, ale i závažnost


10

SKUPINOVÁ DISKUZE Diskuzí se rozumí výměna a obhajoba myšlenek, informací nebo názorů ve skupině lidí s cílem dosáhnout určitého výsledku; volně plynoucí konverzace, při níž mají možnost všichni vyjádřit své myšlenky a názory a vyslechnout, co říkají ostatní ve skupině. Hlavní zásady úspěšného dialogu a diskuze: 

Sebeovládání Diskuze vyžaduje disciplínu. Rozumem, nikoli emocemi formulujeme svá tvrzení a úsudky. Kdo není schopen ovládnout své city a vášně a srozumitelně a klidně vyjádřit svůj názor, nemůže vést smysluplný rozhovor s druhými.



Aktivní naslouchání, kladení otázek Snaž se porozumět druhému. Jestliže nepochopíš správně názor oponenta, nemůžeš jeho tvrzení ani vyvracet, ani uznávat.



Tříbení názorů Oponent není nepřítel, nýbrž partner při hledání řešení. Cílem diskuze je hledání pravdivého poznání, nikoli intelektuální soutěž.



Dojmy nejsou fakta Tvrzení bez věcných důkazů nevydávej za argument. V takovém případě jde jen o tvůj názor a partner mu nemusí přiznat váhu argumentu.



Udržování směru Neutíkej od tématu. Nevyhýbej se nepřímým otázkám nebo argumentům tím, že zavedeš diskuzi jiným směrem.



Takt Nesnižuj osobní důstojnost oponenta. Kdo napadá osobu protivníka, ztrácí právo účastnit se dialogu/diskuze.



Stejný prostor pro všechny Diskuze/dialog není monolog. Všichni mají stejné právo se vyjádřit. Neodbíhej k podružným věcem. Ohleduplnost vůči ostatním se projevuje tím, že dokážeš šetřit časem.



Tečka v diskuzi Nesnaž se mít za každou cenu poslední slovo. Množství slov nenahradí chybějící argument. Umlčení oponenta neznamená vyvrácení jeho argumentů ani popření jeho myšlenek.


11

SPOLEČNÉ ROZHODOVÁNÍ Významným prvkem spolupráce je rozhodování. Může souviset s rozmanitými situacemi a úkoly, velmi zde záleží i na subjektivních proměnných. Je asi zřejmé, že společné rozhodování nelze považovat za jednoduchou záležitost. Do úvahy se v tomto případě musí vzít zájmy všech účastníků. Cílem je dohoda přijatelná pro všechny. Rozhodování bývá často zkomplikováno časovou tísní a nedostatkem informací potřebných pro vyhodnocení situace. Vlastní rozhodovací proces mívá obvykle několik částí. Patří k nim: 1. Identifikace problému 2. Sběr informací 3. Návrhy/možnosti řešení 4. Zvažování návrhů - hodnocení alternativ/ posuzování variant 5. Vlastní rozhodnutí (konsensus, hlasování) Technika „pro a proti“ Technik, které nám rozhodování (ať již individuální či skupinové) mohou usnadnit je celá řada. Jejich výběr nebo vhodnost závisí samozřejmě na konkrétní situaci. Seznamte se alespoň s jednou z nich. Je to tzv. technika „pro a proti“ a je nejspíše tak stará, jako lidstvo samo. Odborně se nazývá „technika váženého průzkumu“. Je velmi jednoduchá, ovšem může nám pomoci při hodnocení kladů a záporů nejrůznějších rozhodnutí. Postupuje se při ní následujícím způsobem:  Na papír si napíšete název rozhodnutí/možného řešení nějaké situace/cíle. Pod něj nakreslíte jednoduchou tabulku, která bude mít 4 sloupce.  Nejdříve se zamyslíte nad všemi nejrůznějšími „pro“ a „proti“. „Pro“ znamená nejrůznější výhody nebo důvody, které hovoří ve prospěch tohoto rozhodnutí, zkrátka klady. „Proti“ jsou všechny argumenty, které hovoří v neprospěch rozhodnutí, je to výčet všeho, co je na této možnosti odrazující.  Výsledky úvah zapíšete do tabulky. Potom každou zapsanou položku zvážíte/posoudíte a přidělíte jí váhu od 1 do 10 (čím větší je pro vás její význam, tím vyšší bude číslice). Nakonec odečtete skóre „proti“ od skóre „pro“. Tentýž postup uplatníte při posuzování další alternativy/varianty.


12

Příklad: Vaše rodina nečekaně vyhrála v loterii 500 000,- Kč. Rozhoduje se, jak s penězi naloží. První možnost: Rodina si koupí nové auto. PRO NAPŘ. Nebudeme dále riskovat (staré auto se téměř rozpadá a jezdit v něm je nejspíš dost nebezpečné).

skóre PROTI NAPŘ. Bude tendence jezdit novým 6 autem rychleji, což je nebezpečné.

skóre

8

Sousedi nám budou závidět a to se mi líbí.

10

Nové auto je drahé, zadlužíme se.

6

Ušetříme za městskou hromadnou dopravu. Budeme moci vozit děti do kroužků a ušetříme tím čas.

2

Budeme muset platit vysokou pojistku.

5

celkem

19

1

Sousedi s námi přestanou komunikovat, protože to „neskousnou“. celkem

1 20

Výpočet: „Pro“ minus „Proti“ 19 – 20 = -1 Druhá možnost: Rodina zakoupí místní ZOO žirafu. PRO NAPŘ. Získáme doživotní permanentku do ZOO. Budeme mít své vlastní zvířátko, ovšem nikoliv ve vlastním obýváku.

skóre PROTI NAPŘ. 7 Žirafa je zvíře stádové, samotné jí bude smutno. 10 Žirafa nejradši ožírá listí ze stromů, takže její výběh bude třeba osázet něčím perspektivním. Vykonáme dobrý skutek a napíšou 6 S žirafou se nelze „producírovat“ o nás v novinách. po ulicích. Staré housky nebudeme 4 Sehnat žirafu asi nebude žádná vyhazovat do koše, ale budeme je sranda, bude to stát dost času. nosit žirafě. Sousedi nám budou závidět 10 a to se mi líbí. celkem 37 celkem Výpočet: „Pro“ minus „Proti“ 37 – 32 = 5

skóre 10 3

10 9

32

Výsledky porovnáte a zvolíte „lepší“ řešení.


13

PRACOVNÍ PORADY

Dalšími situacemi, které by měly být s kooperací spojeny, jsou pracovní porady. Svolávají se z nejrůznějších důvodů, mohou být pravidelné nebo ryze účelové, sloužící k prodiskutování aktuálních záležitostí. Některé jsou formální a pořizuje se z nich zápis, jindy mají volnější ráz. V praxi to často vypadá tak, že na poradách strávíme opravdu spoustu času, ovšem výsledek – jejich efektivita – bývají diskutabilní. Dobrá porada, ať už formální nebo neformální, má:  jasný účel a cíle  smysluplný pořad jednání, se kterým jsou přítomní obeznámeni  časový rámec  prostor pro názory přítomných  vhodné prostory a vybavení  dobrá příprava účastníků a ochota svými názory konstruktivně přispívat Velmi důležitá je role „předsedajícího“. Neznamená to, že je to pouze on, kdo hodně mluví a uplatňuje za každou cenu svou autoritu. Jeho úkolem je udržet průběh porady pod kontrolou. Měl by diskuzi řídit, soustředit se na projednávání vytýčené oblasti a věcné řešení, nenechat ji sklouznout k vedlejším tématům. Předsedající by měl podporovat zapojení všech i zdravý střet názorů. Na závěr by měl vše shrnout, vyvodit odpovídající závěry, stanovit úkoly a kdo za ně odpovídá, včetně časové lhůty pro jejich splnění.


14

KONFLIKT JAKO BĚŽNÁ SOUČÁST SPOLUPRÁCE

Teoreticky lze rozlišit pět způsobů řešení konfliktů, podle toho, do jaké míry se snažíme uspokojit vlastní zájmy, nakolik nám jde o vlastní prosazení a do jaké míry jsme připraveni vyjít druhým vstříc, čili jaká je naše ochota s druhými spolupracovat. Stylů je celkem pět a každý z nich je vhodný pro určité typy situací. Nejspíše o nikom se nedá říct, že používá jediný neměnný styl zvládání konfliktů. Většinou však některé styly ovládáme lépe než jiné a máme proto tendenci na ně spoléhat a opakovat je. Styly, o nich teď budeme hovořit, jsou:

Přizpůsobení Spolupracuji, ale neprosazuji se neboli styl medvídka „Vzdávám se svých cílů a nechám tě vyhrát, protože nejdůležitější je, abys mě měl rád“.

Cíl Postoj Zdůvodnění Možný výsledek

Nikoho nenaštvat Nejde o mě, já nejsem důležitý Udržování harmonických vztahů nejdůležitější Oponenti vás začnou zneužívat

je

ze

všeho

Charakteristika stylu Nebere ohled na vlastní zájmy, raději ustoupí, protože uspokojit oponenta znamená uchovat si s ním dobré vztahy a to je ze všeho nejdůležitější. V zájmu harmonie považuje za lepší konfliktu předejít tím, že ustoupí a přizpůsobí se. Obsahuje element sebeobětování. Přizpůsobení může mít podobu nesobecké velkorysosti


15

nebo dobročinnosti, uposlechnutí rozkazu, i když bychom radši neposlouchali nebo podřízení se názorům druhého. Je protikladem konkurence. Vyhýbání Ani nespolupracuji, ani se neprosazuji neboli styl šneka

„To není moje věc“.


Do ničeho se nemíchat. Musím si to rozmyslet. Nesouhlasit je špatné, vyvolává to napětí. Neřešené problémy mohou vést k dlouhodobé frustraci.

Charakteristika stylu Utíká do své ulity, aby se vyhnul konfliktu, snaží se za každou cenu zůstat stranou, protože konflikt je škodlivý a stejně jej nelze vyřešit. Nerespektuje zájmy své ani zájmy ostatních. Vyhýbání může mít formu diplomatického manévru, odložení problému na dobu, která bude vhodnější nebo ústupu ze situace, která nás ohrožuje. Je protikladem kooperace.

Kompromis Obě strany se vzdávají části svých cílů ve prospěch dohody neboli styl lišky

„ Ber – dej“.


Nalézt pro všechny přijatelné řešení. Neztrácejme čas. Problémy jsou otravné, rychle je vyřešme. Řešení může být účelové spíše než účinné a trvalé.


16

Charakteristika stylu Cílem je najít nějaké vzájemně přijatelné řešení, řešení, které částečně uspokojí obě strany. Předmět sporu se rozdělí mezi obě strany, jeden ústupek se vyváží jiným. Obě strany se částečně vzdají vlastního cíle. Je to rychlé zaujetí postavení ve středu, není zde ani vítězů ani poražených. Kooperace Spolupracuji a přitom se i prosazuji neboli styl sovy

„Názory obou stran nemusí vždy být stejně platné, ale jsou stejně důležité“.


Společně vyřešit problém. Výhra – výhra. Zajímá mě vaše stanovisko a mám zájem o optimální řešení. Kvalita řešení je stejně podstatná jako spravedlivý postup. Problém bude s největší pravděpodobností vyřešen.

Charakteristika stylu Zahrnuje snahu spolupracovat s druhou osobou tak, aby bylo nalezeno řešení, které plně uspokojí zájmy obou. Konflikt je považován za nástroj pro zlepšení vztahů. Může mít formu prozkoumání nesouhlasu, vyslechnutí názorů druhé strany, vyjasnění stanovisek, prozkoumání různých variant, prodiskutování rozdílů, snahy hledat tvůrčí řešení problému, ale ne ústupků. Je protikladem vyhýbání. Konkurence Prosazuji se a nespolupracuji neboli styl žraloka. „Dosáhnu svého za každou cenu“. Cíl Postoj Zdůvodnění Možný výsledek

Prosadit svou, vyhrát. Co je dobré a správné, to vím jenom já. Svých cílů se přece nevzdám jen proto, že mi někdo stojí v cestě. Druhá strana je nespokojená, poražená, ponížená.


17

Charakteristika stylu Sleduje vlastní cíle na úkor druhého, užívá jakýchkoliv prostředků, jen aby vyhrál. Může mít formu argumentace, ekonomických sankcí, orientace na moc, dominance, manipulace, zneužívání pravomocí, fyzické hrozby, arogantního ignorování názorů a požadavků druhé strany. V tomto případě se střet odehrává v rovině síly a moci. Vede k pocitům nepřátelství a touhy po odplatě. Může však také znamenat „stát si za svým právem“ nebo ohájit stanovisko, o kterém jste přesvědčen, že je správné. Je protikladem přizpůsobení.

JAK ZVLÁDAT SPORY PŘI SPOLUPRÁCI Strategie „vítěz a poražený“    

Na prvním místě je konkurenční myšlení. Jedna strana se prosazuje na úkor strany druhé. Zisk na straně jedné vede ke ztrátě na straně druhé. Bagatelizují se rozdíly a protiklady, vyzdvihují se pouze pozitiva.

Důsledek: Výsledek konfliktu uspokojí pouze jednu stranu, druhá strana je zklamána a frustrována, takže dlouhodobě se vítězové mohou stát poraženými. Ale i tato strategie je někdy nevyhnutelná a některé situace nelze ani jinak vyřešit např. týká-li se konflikt něčeho, co opravdu nelze rozdělit. Jde zkrátka o boj kdo z koho. Strategie „poražený – poražený“  

Obě strany se vyhýbají názorovým rozdílům a střetům, stahují se do pozadí. Uzavírají se pouze „pohodlné kompromisy“, takže se dosáhne pouze malé části toho, oč bylo jednou či druhou stranou usilováno.

Důsledek: Obě dvě soupeřící strany v konfliktu ztrácejí, ani jedna strana není uspokojena, může jít např. o polovičatý kompromis, kdy situace není výhodná pro nikoho. Přesto je právě tohle častým výsledkem různých konfliktů. Strategie „vítěz – vítěz“   

O rozdílných zájmech, postojích, požadavcích se diskutuje, zvažují se různé názory a různé možnosti. Diskutuje se o možnostech řešení. Konečné rozhodnutí je takové, že je s ním každý spokojený.


18

Důsledek: Zahrnuje snahu spolupracovat s ostatními tak, aby bylo nalezeno řešení, které plně uspokojí zájmy všech zúčastněných. Konflikt se stává nástrojem pro zlepšení vztahů. Výsledkem je na obou stranách pocit, že získaly, co chtěly, ale ani ten druhý nic neztratil. Takové řešení bývá trvanlivé a spolupráci prohlubuje.


19

Za jeden provaz. Průvodce kompetencí - Kooperace

Recommend Documents