VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ
DIPLOMOVÁ PRÁCE
2010
Petra Vránová
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ Hlavní specializace: Mezinárodní obchod
Kulturní standardy Norska (Diplomová práce)
Vypracovala: Bc. Petra Vránová Vedoucí práce: Ing. Vladimíra Khelerová, CSc.
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Kulturní standardy Norska“ vypracovala samostatně. Použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury.
V Praze dne 13. prosince 2010
CCCCC. podpis
Poděkování: Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí mé diplomové práce paní Ing. Vladimíře Khelerové, CSc. za její odborné vedení, cenné rady a připomínky.
Obsah ÚVOD ............................................................................................................................................................... 5 1
TEORETICKÁ ČÁST ................................................................................................................................... 7 1.1 SOCIÁLNÍ INTERAKCE ....................................................................................................................................... 7 1.1.1 Sociální percepce ............................................................................................................................. 7 1.1.2 Sociální komunikace ........................................................................................................................ 9 1.2 INTERKULTURNÍ KOMUNIKACE......................................................................................................................... 11 1.2.1 Interkulturní kompetence, její rozvoj a trénink .............................................................................. 13 1.2.2 Některé bariéry úspěšné interkulturní komunikace ....................................................................... 17 1.3 KULTURNÍ DIMENZE A STANDARDY ................................................................................................................... 20 1.3.1 Kulturní dimenze podle Hofstedeho............................................................................................... 22 1.3.1.1
1.3.2 1.3.3 1.3.4 2
METODOLOGICKÁ ČÁST .........................................................................................................................33 2.1 2.2 2.3
3
Kulturní dimenze – porovnání Norska a České republiky .....................................................................26
Kulturní dimenze podle Fonse Trompenaarse................................................................................ 27 Kulturní standardy podle Alexandra Thomase............................................................................... 29 Kulturní standardy, dimenze a jejich omezení ............................................................................... 30
METODY VÝZKUMU A ZDROJE INFORMACÍ ......................................................................................................... 33 ZPŮSOBY DOTAZOVÁNÍ A CHARAKTERISTIKA RESPONDENTŮ................................................................................... 35 LIMITY ZVOLENÉ METODIKY ............................................................................................................................ 37
PRAKTICKÁ ČÁST ....................................................................................................................................39 3.1 ZÁKLADNÍ INFORMACE O NORSKU ................................................................................................................... 39 3.1.1 Obyvatelstvo .................................................................................................................................. 40 3.1.2 Náboženství, úřední jazyk .............................................................................................................. 42 3.2 DĚJINY NORSKA ........................................................................................................................................... 42 3.3 EKONOMICKÝ PROFIL ZEMĚ ............................................................................................................................ 45 3.3.1 Stát blahobytu – skandinávský model ........................................................................................... 48 3.4 KULTURNÍ STANDARDY NORSKA Z ČESKÉHO POHLEDU .......................................................................................... 53 3.4.1 Neformální pracovní prostředí ....................................................................................................... 54 3.4.2 Vyváženost pracovního a soukromého života................................................................................ 55 3.4.3 Tolerantní postoj – imigrace .......................................................................................................... 57 3.4.4 Rovnost mužů a žen ....................................................................................................................... 59 3.4.5 Dochvilnost, dodržování termínů a pravidel .................................................................................. 61 3.4.6 Konsenzus a dlouhý rozhodovací proces ........................................................................................ 62 3.4.7 Budování vztahů na důvěře ........................................................................................................... 63 3.4.8 Hrdost na vše norské...................................................................................................................... 65 3.4.9 Význam kvality a postoje k životnímu prostředí ............................................................................ 65 3.4.10 Kultura jídla, vztah k alkoholu ....................................................................................................... 67 3.5 RADY A DOPORUČENÍ – SHRNUTÍ A DALŠÍ TIPY .................................................................................................... 68
ZÁVĚR .............................................................................................................................................................71 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ .........................................................................................................................73 LITERATURA .......................................................................................................................................................... 73 ODBORNÉ ČLÁNKY ................................................................................................................................................. 74 INTERNETOVÉ ZDROJE ............................................................................................................................................. 75 SEZNAM OBRÁZKŮ A TABULEK .......................................................................................................................78 PŘÍLOHY ..........................................................................................................................................................79
Diplomová práce
Kulturní standardy Norska
Úvod Norsko je rozmanitá severská země evokující v lidech zpravidla nádhernou scenérii fjordů a hučící vodopády, ale i chladnou zimu, sníh a střídání dlouhých bílých dnů se zimní temnotou. Drsné přírodní podmínky udávaly krok místním obyvatelům až do dvacátého století, kdy se převážně živili lesnictvím, rolnictvím a rybolovem. Změna nastala až v průběhu minulého století, kdy jednak země prošla zásadní industrializací, jednak bylo v 70. letech 20. století objeveno ropné pole v Severním moři. Dnes se Norsko může díky bohatství přírodních zdrojů pochlubit řadou prvenství. V případě životní úrovně, úrovně bydlení, délky života či celkového zdraví obyvatel obsazuje země přední příčky světových žebříčků. Nepochybně k tomuto prvenství přispěly i hluboce zakořeněné hodnoty Norů. Solidarita, konsenzus, skromnost, poctivost a rovnoprávnost vyjadřují jejich nejdůležitější hodnotové preference, charakterizující norskou kulturu. Inspirací pro zkoumání interkulturních odlišností a následné zpracování této práce na téma „Kulturní standardy Norska“ byly pro mě dvě skutečnosti. Zaprvé se jednalo o zajímavé předměty s touto tematikou, které jsem během svého studia absolvovala. Konkrétně se jednalo o Mezinárodní obchodní jednání, Obchodní a diplomatický protokol a mimosemestrální kurz Interkulturní komunikace pro manažery. Podstatnou měrou mě ovlivnilo i absolvování předmětu Psychologie a sociologie řízení, díky kterému jsem přišla do styku s problematikou procesů sociální interakce a interkulturní komunikace. Druhá a možná ještě významnější skutečnost, která mě k napsání této práce motivovala, byl můj půlroční výměnný studijní pobyt v norském Oslu v roce 2009. Na univerzitě BI Norwegian School of Management jsem absolvovala předměty bezprostředně se týkající této tematiky, konkrétně se jednalo o kurzy Scandinavian Management, Business $egotiation a Managing Workplace Diversity. Učila jsem se tak o skandinávské a norské kultuře přímo v prostředí této kultury. Během tohoto pobytu jsem tedy měla dostatečnou příležitost poznat nejvýraznější specifika a odlišnosti norské kultury. Hlavním cílem mé diplomové práce je identifikovat kulturní standardy Norska z českého pohledu. Tato práce by tak mohla posloužit zejména těm, kteří mají v úmyslu pobývat delší dobu v Norsku, ať již z pracovních nebo soukromých důvodů. Ocení ji zajisté i ti, kteří hodlají komunikovat s norskými partnery a budovat s nimi úspěšné obchodní vztahy, aniž by se chystali v Norsku pobývat. -5-
Diplomová práce
Kulturní standardy Norska
Má práce je rozčleněna do tří hlavních částí, na teoretickou, metodologickou a praktickou část. V první kapitole teoretické části se věnuji sociální interakci. Druhá kapitola popisuje interkulturní komunikaci a kompetenci včetně možnosti jejího rozvoje a tréninku. Uvádím rovněž některé bariéry interkulturní komunikace. Bližší porozumění problematice těchto procesů je nezbytné pro pochopení a správné použití kulturních standardů. Koncepce kulturních standardů a dimenzí podle tří významných autorů včetně kritiky jejich nedostatků jsou součástí třetí a stěžejní kapitoly teoretické části. V metodologické části popisuji hlavní zdroje informací, ze kterých jsem čerpala při vytváření norských kulturních standardů. Jako hlavní zdroje mi posloužily mé vlastní zkušenosti a realizované rozhovory. Součástí je také stručná charakteristika respondentů. Rovněž uvádím metody empirického výzkumu, které jsem za účelem zisku těchto informací použila. Závěrečná kapitola této části obsahuje i určitá omezení zvolené metodiky, včetně několika doporučení pro další případný výzkum norských kulturních standardů. V praktické části se nejdříve zaměřuji na základní geografické a demografické údaje. Následující kapitola stručně rekapituluje historii Norského království. Dále popisuji ekonomickou situaci země, v souvislosti s kterou zmiňuji i tzv. skandinávský model, který je pro tuto zemi charakteristický. Znalost těchto základních reálií je nezbytností pro pochopení zvláštností norské kultury, uvažování Norů a způsobu jejich jednání. Norové jsou navíc na svou zemi velmi hrdí, nevědomost obchodních partnerů v oblasti norských reálií, včetně neschopnosti od sebe odlišovat jednotlivé skandinávské země, tak rozhodně pozitivní reakce nevyvolá. Stěžejní část praktické části a také celé této práce tvoří kapitola 3.4 Kulturní standardy $orska z českého pohledu. Jejich identifikace je hlavním cílem práce. Tyto standardy jsou obsahem deseti tematicky zaměřených podkapitol, které se vzájemně prolínají a jejichž důležitou součástí jsou příběhy, názory či výroky respondentů, doplněné o mé vlastní zkušenosti, mající původ ve vzájemné interakci Čechů a Norů. Praktická část je zakončena shrnutím nejdůležitějších charakteristik norské kultury, včetně užitečných rad a tipů pro úspěšnou pracovní spolupráci s norským partnerem.
-6-
Diplomová práce
Kulturní standardy Norska
1 Teoretická část První kapitola této práce představuje teoretické východisko pro pochopení a správné použití kulturních standardů Norska. Nejdříve je potřeba blíže porozumět procesům sociální interakce, respektive sociální percepce a komunikace. Další kapitola se věnuje problematice interkulturní komunikace a kompetence, možnostem jejího rozvoje a tréninku. Nezbytné je zmínit také některé bariéry úspěšné interkulturní komunikace. Stěžejní kapitola teoretické části se zabývá koncepcí kulturních standardů a dimenzí podle tří významných autorů, včetně kritiky jejich nedostatků a omezení.
1.1 Sociální interakce Přirozenou součástí života každého člověka je kontakt s druhými lidmi, sociální styk. Vzájemné působení jednoho člověka a druhého jedince nebo skupiny označuje pojem sociální interakce. Východiskem a zároveň zásadní součástí sociální interakce je sociální percepce neboli vzájemné vnímání lidí. Sociální komunikace pak slouží jako nástroj sociální interakce pro sdělení různých informací či prožitků.1
1.1.1 Sociální percepce Sociální percepce je nutným základem interakce a komunikace mezi lidmi. Obecně se jedná o proces, ve kterém lidé prostřednictvím svých smyslů přijímají z okolního prostředí informace, které pak zpracovávají, aby je mohli interpretovat. V rámci tohoto procesu dochází nejdříve k selekci přijímaných podnětů z okolí, kdy lidé odfiltrují méně důležité informace, a následně pak k jejich třídění za účelem lepší orientace v dané problematice.2 Specifickým případem je interpersonální percepce, tedy vnímání i poznávání druhých lidí, kde se projevují především tři komponenty3:
1
Nový, I., Schroll-Machl, S. a kol.: Interkulturní komunikace v řízení a podnikání.
Praha: Management Press 2001, str. 8 2
Tamtéž, str. 9
3
Bedrnová, E., Nový, I. a kol.: Psychologie a sociologie řízení. Praha: Management Press 2009, str. 167 - 168
-7-
Diplomová práce
Kulturní standardy Norska
a) Subjekt percepce b) Objekt percepce c) Situační kontext Subjekt percepce je ovlivněn při svém jednání jak faktory fyziologickými, tak psychologickými. Jedná se zejména o minulé zkušenosti, motivační zaměření jedince a jeho emocionální stav. Subjekt percepce je současně i objektem percepce, tedy osobou vnímanou, jejíž vnímání je ovlivněno především fyzickým vzhledem, verbálními a neverbálními projevy, sociálním postavením, ale také shodou s pozorovatelem v některých charakteristikách. Posledním komponentem interpersonální percepce je situační kontext, který doplňuje naše informace o objektu vnímání a ovlivňuje tak jejich interpretaci. Pro českou kulturu je charakteristický vysoký komunikační kontext, který tak přebírá velkou část sdělovaného obsahu. Proces sociální percepce je jednoznačně procesem subjektivním, jenž zahrnuje tři fáze4: 1. Pozorování určitých znaků druhého člověka. 2. Porovnávání pozorovaných znaků se svými vnitřními identifikačními pravidly s cílem vyvodit závěr o charakteristikách pozorovaného jedince. 3. Spojování vyvozené vlastnosti s dalšími charakteristikami pomocí vlastních asociačních pravidel. V průběhu tohoto procesu se však lidé nezřídka dopouštějí chyb při vnímání a následném hodnocení druhých. Mezi nejčastější percepční chyby patří5: •
Efekt pořadí, kdy jedinec podléhá prvnímu či naopak poslednímu dojmu o druhém.
•
Haló-efekt, kdy se jedinec nechal příliš ovlivnit výrazným znakem druhého člověka a ten pak zabarvuje ostatní charakteristiky (v pozitivním či negativním dojmu).
•
Stereotypizace, kdy jedinec připisuje určité vlastnosti druhým lidem na základě jejich přiřazení do určité sociální skupiny.
•
Projekce, kdy jedinec promítá své vlastnosti na druhé.
•
Efekt známosti, kdy jedinec lépe posuzuje známé lidi než ty, které nezná.
4
Bedrnová, E., Nový, I. a kol. (2009), str. 172
5
Tamtéž, str. 173-175
-8-
Diplomová práce •
Kulturní standardy Norska
Hornový efekt, kdy člověk hodnotí a vytváří si názor o druhém na základě informací z doslechu.
•
Černobílé vidění, kdy jedinec hodnotí druhého jen na základě dobrých nebo špatných vlastností.
1.1.2 Sociální komunikace Sociální komunikace jednoduše znamená výměnu informací mezi lidmi, přičemž v jejím
průběhu
dochází
ke vzájemnému
ovlivňování
komunikujících.
Průběh
komunikačního procesu popisuje řada komunikačních modelů. Přehledně vystihuje průběh komunikace základní komunikační trojúhelník, viz Obrázek 1. Komunikátor vysílá zprávu, přičemž volí vhodné komunikační prostředky. Do této zprávy se promítá jeho osobnost a sdělení tak nemusí být jednoznačné. Komunikant zprávu přijímá. Do vnímání také promítá svou osobnost, čímž nemusí přijmout zprávu v té podobě, ve které byla původně vyslána. Komuniké je pak sdělení, výrok nebo pocit, které komunikátor předává komunikantovi. Toto sdělení může mít verbální i neverbální podobu a nemusí být pokaždé jednoznačné. Jinak řečeno, v komunikačním procesu zpráva postupuje od toho, kdo ji vysílá, k příjemci. Nejdříve vysílající zprávu určitým způsobem kóduje. Příjemce ji následně dekóduje do jemu srozumitelné podoby.6
Obrázek 1: Komunikační trojúhelník
Komuniké (sdělení, výrok)
Komunikátor (mluvčí)
Komunikant (posluchač)
Zdroj: Bedrnová, $ový (2009), str. 176, vytvořeno autorkou
6
Bedrnová, E., Nový, I. a kol. (2009), str. 175-176
-9-
Diplomová práce
Kulturní standardy Norska
Druhy komunikace V praxi rozlišujeme dva druhy komunikace, verbální a neverbální, které však od sebe nemůžeme oddělit. Podstatné není jen to, co sdělujeme, nýbrž i to, jakým způsobem něco sdělujeme, jak se při tom tváříme či gestikulujeme. 'everbálně člověk komunikuje prostřednictvím gest, doteků, pohybů, postojů, výrazů v obličeji, tónu řeči či pohledů očí. Naopak verbální komunikace využívá znakového systému, řeči a písma, který je dán konvencí. Zásadní není jen znalost lidí významů jednotlivých slov, ale také to, aby k nim měli podobný vztah a rovněž celou situaci chápali podobným způsobem.7 Vzhledem ke skutečnosti, že se odesílatel sdělení a jeho příjemce navzájem ovlivňují, neexistuje tedy optimální, nezkreslený či nezdeformovaný přenos informací. Poruchy v komunikaci Poruchy v sociální komunikaci, označované zpravidla jako šumy, mohou být vnějšího (např. nadměrný hluk či chlad) nebo vnitřního rázu (např. bolest hlavy, emocionální vypětí) a to jak momentálního (fyzické, psychické poruchy), tak dlouhodobějšího (osobnostní poruchy) trvání. Vnitřní osobnostní faktory nejsou patrné na první pohled, a proto jsou z hlediska komunikačního procesu nejnebezpečnější. Problémy v sociální komunikaci jsou dále dány odlišnými zkušenostmi a vlastnostmi každého z nás, na základě kterých filtrujeme informace. Podle Smeltzera a Waltmana má každý člověk podobný filtr, v němž se odráží jeho znalosti, emoce, kultura, postoje, status či komunikační dovednosti. Celkovou atmosféru jednání mohou pak nepochybně ovlivnit vzájemné mezilidské vztahy.8 Narušení komunikace vede v některých případech až ke vzniku konfliktů, kdy mají lidé sklon zpravidla k emocionálním reakcím na úkor racionálního jednání. Při mezinárodních jednáních může dojít ke konfliktním situacím především z důvodu rozdílných kulturních standardů obou partnerů, což pochopitelně zabraňuje následné spolupráci.
7
Nový, I., Schroll-Machl, S. a kol. (2001), str. 17-18
8
Tamtéž, str. 18-19
- 10 -
Diplomová práce
Kulturní standardy Norska
Efektivní komunikace Aby k výše zmíněným negativním jevům v průběhu komunikace nedocházelo v takové míře, je třeba respektovat určitá pravidla. Účastníci komunikace by měli především volit slova srozumitelná pro všechny zúčastněné a také se vzájemně respektovat. Jedině tak může dojít nejen k samotné výměně informací, ale i k ovlivnění dalšího jednání druhého partnera, což je rovněž cílem komunikace mezi lidmi. Nepostradatelným prvkem efektivní komunikace je zpětná vazba. Zpětná vazba umožňuje mluvčímu ověřit si, zda posluchač sdělení správně pochopil. Čím je rychlejší, tím lépe, neboť je tak možné ihned korigovat veškeré nejasnosti či nesprávné pochopení sdělované skutečnosti.9 K efektivnější komunikaci dále přispívají rozvinuté komunikační dovednosti včetně pozitivního myšlení účastníků komunikace. Důležitá je také atmosféra důvěry, která komunikaci obecně usnadňuje a předchází špatnému porozumění sdělení či různému zkreslení.10S otázkou důvěry souvisí i schopnost aktivního naslouchání, které je významnou podmínkou efektivní komunikace a téměř eliminuje nesprávné porozumění.
1.2 Interkulturní komunikace Jak už je zmíněno výše, komunikace je důležitou součástí sociální interakce a má tedy zásadní význam při střetávání jednotlivých kultur. Dle autorů Nového a SchrollMachl se tato komunikace v podmínkách kulturního střetu označuje jako interkulturní komunikace.11Jinak řečeno, interkulturní komunikace je vzájemná komunikace lidí pocházejících z odlišných kultur. Právě odlišnost jednotlivých kultur vede přirozeně k častějším nedorozuměním oproti komunikaci mezi příslušníky jedné kultury. Podle Hofstedeho zde hraje zásadní roli výchova. Již desetileté dítě má totiž vytvořeny základy svého hodnotového systému. Je to způsobeno tím, že děti pozorují a vnímají chování svých nejbližších a následně je napodobují. Hodnoty zla a dobra, normálnosti a nenormálnosti a mnohé další se pak postupem času hluboce zakoření. Není proto potom překvapivé, že lidé většinou považují
9
Nový, I., Schroll-Machl, S. a kol. (2001), str. 22
10
Nový, I. a kol.: Interkulturální management. Praha: Grada Puplishing 1996, str. 100
11
Nový, I., Schroll-Machl, S.: Spolupráce přes hranice kultur. Praha: Management Press 2005, str. 52
- 11 -
Diplomová práce
Kulturní standardy Norska
své kulturní vzorce za obecně platné a posuzují příslušníky z ostatních kultur právě na základě měřítka vlastních hodnot.12 Hofstede upozorňuje na to, že to, zda dítě bude interkulturně vnímavé, je dáno především samotným přístupem jeho rodičů k příslušníkům z jiných kultur. Proto zdůrazňuje roli cestování a poznávání cizích zemí v průběhu dětství a zejména vyzdvihuje osvojení si alespoň jednoho cizího jazyka.13 Znalost cizího jazyka je přirozeně stěžejní pro to, aby k interkulturní komunikaci mohlo vůbec dojít. V současnosti je lingua franca angličtina, která je nepostradatelná pro mezinárodní obchod, diplomacii a samotnou komunikaci v rámci nadnárodních společností.14 Není ale jediným předpokladem pro porozumění jiným kulturám. Důležitá je také neverbální komunikace, tedy intenzita gestikulace, mimiky, doteků v různých kulturách apod. Nový a Schroll-Machl uvádějí ve své publikaci tři základní kroky pro dosažení úspěšné spolupráce při komunikaci s lidmi z cizích kultur15: 1. Cizí kulturu je zapotřebí dobře znát. Poznání druhé kultury a pochopení kulturních rozdílů je stěžejní předpoklad pro dobrou spolupráci partnerů. Aby však člověk mohl pochopit specifika cizí kultury, je třeba poznat nejdříve vlastní kulturu. Nejjednodušším metodickým nástrojem je využití kulturních standardů, tedy párového, relativního srovnání. 2. Cizí kulturu je zapotřebí respektovat. Vyvarovat se hodnotícím soudům z hlediska měřítka vlastní kultury a vzít v úvahu pouze odlišnosti cizí kultury je hlavní myšlenka tohoto kroku. Člověk nemusí přijmout odlišné hodnoty cizí kultury, stačí, když je bude respektovat. Každá kultura je pro své příslušníky zpravidla optimální, není však možné, aby člověk nadřazoval svou kulturu nad kulturu cizí. Lze srovnávat technologickou vyspělost zemí či jejich civilizační úroveň, kulturu jako takovou však s jinou porovnávat nemůžeme. Cizí kultura může být od té naší odlišná, nemůže být ale horší ani lepší než ta druhá.
12
Hofstede, G.: Cultures and Organizations. McGRAW-HILL Book Company Europe 1991, str. 238
13
Tamtéž, str. 238-239
14
Mirjaliisa, Ch.: Language matters in global communication. Journal of Business Communication, Vol. 44,
No. 3: 260-282. July 2007. Business Source Complete, EBSCOhost [cit. 3. 12. 2010]. p. 1, p. 20 15
Nový, I. a kol. (2001), str. 33-34
- 12 -
Diplomová práce
Kulturní standardy Norska
3. Učinění vstřícných kroků k cizí kultuře Nemusíme vynakládat mnoho úsilí nebo se vzdávat vlastní tváře, abychom se druhé straně zavděčili. To by nám na úctě v očích partnera určitě nepřidalo. Dostačující je vstřícný krok, malé úsilí, které nás moc nestojí, přičemž pro partnera znamená mnoho. Zdatnosti v interkulturní komunikaci se lze naučit. Také výše uvedený návod pro úspěšnou interkulturní komunikaci se zdá být prostý. Záleží však rovněž na předpokladech každého z nás. Člověk uzavřený vůči jiným kulturám, emocionálně nestabilní a nepříliš tolerující odlišné hodnoty bude tyto tři kroky naplňovat s mnohem větším úsilím.
1.2.1 Interkulturní kompetence, její rozvoj a trénink Interkulturní kompetence by měla být dnes nepostradatelnou výbavou každého, kdo se setkává s příslušníky cizích kultur. Příkladem je manažer mezinárodní společnosti, pracovník spolupracující s cizincem nebo účastník studijního výměnného pobytu. Autoři Nový a Schroll-Machl ve své publikaci uvádějí, že tato důležitá sociální kompetence prezentuje „schopnost vstupovat do interkulturních či přímo multikulturních sociálních situací, schopnost pochopit je ve všech existujících kulturních dimenzích, schopnost přiměřeně je zvládat a v jejich kontextu úspěšně řešit věcné úkoly“16. Interkulturní učení může mít spontánní podobu, vycházející z osobní iniciativy shrnout si pro sebe kulturní odlišnosti nabyté při setkáních s cizinci, nebo podobu systematického interkulturního tréninku. Cílem obou přístupů je schopnost jak poznat a pochopit odlišnou kulturu, tak schopnost její integrace do vlastního kulturního rámce spolu s vlastní reflexí.17 Obecně zahrnuje interkulturní učení čtyři fáze odpovídající rozvoji kompetence pracovníka. Jde o poznání a pochopení cizí kultury, jejích kulturních standardů, následné zvládnutí působení dvou různých kulturních vlivů a konečně zobecnění a vytvoření si různých taktik a strategií pro další kontakt s cizí kulturou.18 Úspěšnost interkulturního jednání je mimo jiné závislá na řadě vlastností jednající osoby. Mezi nejdůležitější se uvádí schopnost této osoby vnímat zvláštnosti hostující
16
Cit. dle Nový, I., Schroll-Machl, S. a kol. (2001), str. 34
17
Tamtéž, str. 35
18
Tamtéž, str. 35
- 13 -
Diplomová práce
Kulturní standardy Norska
kultury, pochopit je a podle toho se chovat, avšak bez snižování významu vlastní identity.19 Dle personalistického přístupu vykazuje interkulturně kompetentní osoba řadu charakteristických vlastností. Typickými faktory jsou empatie, tolerance nejednoznačnosti, pozitivní sebepojetí, optimismus, otevřenost, schopnost se učit, zaměřenost na cíl, trpělivost, schopnost nahlížet na způsob jednání z různých úhlů pohledu a brát na to ohled.20 Při pobytu v zahraničí, v jiném kulturním prostředí, se u lidí zpravidla projevují negativně pociťované psychické jevy, tzv. „kulturní šok“, způsobený odlišnými představami jedince o dané kultuře od zjištěné skutečnosti v cizí zemi. Nevyrovnání se s kulturním šokem může vést jak k psychosomatickým potížím, tak k selhání v profesní rovině. Ke snížení dopadu těchto negativních jevů slouží interkulturní trénink. Jeho cílem je rozvoj sociálních dovedností, posílení samostatnosti a úspěšnosti ve vzájemné komunikaci a ve zvládání sociálních situací zajímavou a zábavnou formou21. Dále by měl snížit nejistotu při interakci s cizí kulturou a podpořit schopnost vyjíždějícího zvládat stresové situace. Interkulturní trénink je považován mnoha autory za úspěšnou metodu. Jiní upozorňují na skutečnost, že řada těchto prováděných tréninků je jen plýtváním času, penězi a úsilím. Trénink by měl být proto veden s jasným záměrem, kompetentními školiteli, a poskytovat užitečné, spolehlivé a správné informace, relevantní situaci expatrianta.22 Existuje několik faktorů ovlivňující výběr metody tréninku. Konkrétně záleží na míře rozdílnosti mezi původní a novou kulturou (kulturní vzdálenost), stupni požadované interakce v hostující kultuře či dostupnosti tréninkových metod.23 Odborníci v této oblasti diskutují, zda je interkulturní příprava efektivnější před odjezdem do zahraničí nebo až po příjezdu do hostující země. Obě dvě varianty mají své výhody. 19
Nový, I., Schroll-Machl, S. (2000), str. 72
20
Tamtéž, str. 73
21
Nový, I. a kol. (1996), str. 120
22
Kupka, B., Everett, A. M., Cathro, V.: Home alone and often unprepared – intercultural communication training for
expatriated partners in German M$Cs. International Journal of Human Resource Management. Vol. 19, No. 10: 17651791. October 2008. Business Source Complete, EBSCOhost [cit. 3. 12. 2010]. p. 1787 23
Van den Anker, B. J. L.: Cross-cultural training: a waste of time, money and effort?[cit.: 15. 10. 2010]. Dostupné na:
http://www.expatica.com/nl/education/courses_workshops/Crosscultural-training-a-waste-of-time-money-andeffort_16430.html?ppager=0
- 14 -
Diplomová práce
Kulturní standardy Norska
Předodjezdová příprava zvyšuje pravděpodobnost, že bude mít vyjíždějící pracovník realističtější očekávání, zatímco trénink po příjezdu umožňuje cílit na konkrétně vzniklé problémové situace.24 V závislosti na sledovaném cíli může mít interkulturní trénink následující podobu:25 a) Trénink zaměřený na zprostředkování informací Tato forma přípravy předává účastníkům informace jednak prostřednictvím přednášek, různých písemných materiálů, grafických znázornění, tak na základě osobních zkušeností pracovníků, kteří se už s tamním prostředím seznámili. Účastníci se tak dozvědí nejen o základních politických, ekonomických či sociálních faktech o dané zemi, ale i například o způsobu trávení volného času, otázce bydlení i interakce s druhými pracovníky. Jedním z nových a současně zábavných způsobů zprostředkování informací účastníkům je využití filmů. Tato forma školení navíc intenzivně působí na diváka prostřednictvím emocí a silných dojmů (naděje, sny, strach), které přispívají k delšímu uchování si informací ve srovnání s jinými médii. Největším přínosem je simulace přirozeného pozorovacího procesu. Na druhé straně je také film nástrojem, jenž posiluje vytváření si stereotypů o příslušné kultuře.26 Tato forma tréninku by měla poskytovat jednoznačné, konkrétní, zapamatovatelné informace, snižující prvotní obavy a nejistotu z nového prostředí. Nevýhodou je naopak její výlučně informativní charakter bez možnosti osobního prožitku a zkušenosti. b) Trénink kulturně orientovaný Rozhodujícím cílem této přípravy je demonstrace typického jednání příslušníků cizí kultury, konkrétně jaké sdílejí sociální hodnoty, jakým způsobem projevují svůj souhlas či nesouhlas nebo jak řeší konfliktní situace. Na rozdíl tedy od předchozí formy tréninku zde není cílem jen pouhé předání informací účastníkům, nýbrž i jejich aktivnější zapojení
24
Foley, M.: How effective is intercultural training? [cit.: 16. 10. 2010]. Dostupné na:
http://www.suite101.com/content/how-effective-is-intercultural-training-a231019 25
Nový, I., Schroll-Machl, S. a kol. (2001), str. 35-38
26
Cardon, P. W.: Using films to learn about the nature of cross-cultural stereotypes in intercultural business
communication courses. Business Communication Quarterly, Vol. 73, No. 2: 150-165. June 2010. Business Source Complete, EBSCOhost [cit. 3. 12. 2010]. p. 3
- 15 -
Diplomová práce
Kulturní standardy Norska
spojené s osobním prožitkem. Hlavním nástrojem je rozbor případových studií, jejich komentování a odůvodnění s následnou diskusí. Velkým přínosem je přítomnost příslušníka cizí kultury, který v průběhu podává vysvětlení a zpětnou vazbu. Vzhledem k interaktivnější formě tréninku představuje tento program vysoké nároky na kompetenci a odborné vzdělání trenérů, především psychologické a sociologické. Nepostradatelná je ale samozřejmě i ochota účastníků se na tomto programu aktivně podílet. c) Trénink zaměřený na komunikaci a interakci Tento program je určen především pro vyjíždějící pracovníky mezinárodního obchodu. Příprava je totiž zaměřena zejména na verbální a neverbální komunikaci při osobním setkání. Za tímto účelem se účastníci kursu osobně setkávají s cizími příslušníky, kteří simulují různé sociální situace. Tento dobře strukturovaný interkulturní styk je následně analyzován spolu s vysvětlením případných nedorozumění nebo chyb. Samozřejmostí pří této přípravě je výborná jazyková vybavenost účastníků kursu. d) Jazyková vybavenost Jak už je zmíněno výše, základní podmínkou samotné komunikace s příslušníky jiné kultury je jazyková vybavenost expatriantů. Hofstede zdůrazňuje znalost alespoň jednoho cizího jazyka, aby mohlo vůbec dojít k mezikulturnímu porozumění.27Světový jazyk, především angličtina, hraje na mezinárodním poli klíčovou úlohu. K interkulturní kompetenci člověka však pouhá jazyková znalost nestačí, měl by se rovněž naučit být vnímavý vůči jednajícímu z druhé kultury.28 e) Trénink spolupráce mezinárodních pracovních týmů V dnešní době nejsou multikulturní pracovní týmy v mezinárodních společnostech žádnou
výjimkou,
spíše
naopak,
přičemž
neznalost
kultury
svých
týmových
spolupracovníků vede k řadě nedorozumění či nepochopení. Rozvoj týmové spolupráce těchto týmů tak patří k nejnovějším tréninkovým cílům. Snahou je, aby jednotliví členové alespoň do určité míry respektovali kulturní standardy ostatních kultur a mohlo tak dojít k harmonizovanému rozvoji týmu.
27
Hofstede, G. (1991), str. 239
28
Nový, I., Schroll-Machl, S. (2000), str. 91
- 16 -
Diplomová práce
Kulturní standardy Norska
Tato metoda je založena na reálných situacích a konfliktech, které mezi sebou mají obě strany. Využití reálných problémových situací namísto čistě modelových skýtá řadu rizik a vyžaduje proto ochotu samotných účastníků otevřeně mluvit o problémech celé skupiny, usilovat o dosažení pracovních cílů a v neposlední řadě důvěřovat svým trenérům.29 f) Kulturní asimilátor Kulturní asimilátor je výcvikový program, který vymysleli Fiedler a Triandis v roce 1971. Program kombinuje informace, výklad, včetně rozboru interkulturní kompetence jeho účastníků. Konkrétně je v rámci tohoto programu zahrnuto na sto kratších popisů možných situací interkulturního setkání. Účastníkovi tréninku jsou předkládány čtyři varianty situací, které má za úkol posoudit a vybrat z nich jednu správnou. Účastník se navíc hned dozví správnou odpověď, včetně odůvodnění nesprávnosti zbylých tří variant. Výhoda této metody spočívá v její časové nenáročnosti a lehké použitelnosti pro účastníka. Díky tomu, že se tento program velmi osvědčil, existuje dnes celá řada podobných programů určených manažerům, obchodníkům i studentům. Nejlepšího výsledku tohoto programu je však dosaženo při kombinaci s výše zmíněnými tréninkovými postupy.30 Trénink navíc zvyšuje vnímavost člověka při komunikaci s příslušníky z cizí kultury, což je zásadní pro rozvoj jeho interkulturní kompetence. Poukazováno je i na dlouhodobý efekt tohoto tréninkového přístupu.31
1.2.2 'ěkteré bariéry úspěšné interkulturní komunikace Závažnou bariérou úspěšné interkulturní komunikace mohou být stereotypy a předsudky. Podobně nadřazování vlastních kulturních hodnot a norem nad hodnoty a normy příslušníka druhé kultury, namísto hledání toho, co oba sbližuje, vede k neúspěšné spolupráci. Pro pochopení následující kapitoly i celé praktické části je tak nezbytné si tyto základní pojmy objasnit.
29
Nový, I. a kol. (1996), str. 126
30
Nový, I., Schroll-Machl, S. a kol. (2001), str. 39
31
Nový, I. a kol. (1996), str. 127
- 17 -
Diplomová práce
Kulturní standardy Norska
Stereotypy a předsudky Stereotypy a předsudky mají podobný psychologický základ. Jedná se o určité představy, mínění, názory o jiných skupinách či jednotlivcích, které jsou přenášeny z generace na generaci a jsou jen těžko změnitelné. Tyto názory a postoje tedy nejsou výsledkem osobní zkušenosti jedince.32 Každý z nás má určitě nějakou představu o příslušnících jiného národa, i když se s nimi třeba dosud ani nesetkal. Konkrétním příkladem českých stereotypů bývá naše domněnka, že Španělé jsou hluční a nespolehliví, Němci pilní a přesní, naproti tomu Francouzům přisuzujeme zpravidla galantnost a vždy elegantní vzhled. Stereotypy a předsudky považujeme tedy za určité zjednodušení našich představ o druhých, obsahující zevšeobecňující neověřené hodnocení, jež jsou charakteristické vysokou stabilitou. Lidé tak hodnotí všechny příslušníky jednoho národa, aniž by posuzovali každého jednotlivce zvlášť. Zatímco stereotypy vyjadřují většinou neutrální nebo dokonce pozitivní názory či postoje vůči druhým, předsudky obsahují mnoho hodnotících a zpravidla negativních soudů. Odborníci zastávají názor, že se předsudky začínají objevovat po čtvrtém roce dítěte. Velký vliv na jejich vznik má tak pravděpodobně rodinná výchova dítěte. Vliv můžou mít ale také různé politické či náboženské ideologie. Vysoká stabilita předsudků je příčinou jejich obtížné změnitelnosti, což je také důvodem pro selhání řady programů zaměřených na multikulturní výchovu dětí ve školách s cílem snížit jejich rasové předsudky.33 Navzdory výše uvedenému nelze předsudky ani stereotypy odsuzovat. Mají pro každého z nás také pozitivní efekt. Umožňují nám orientovat se ve složitém multikulturním světě, uvědomit si odlišnosti mezi lidmi a naši příslušnost k pozitivně hodnocené sociální skupině.34 Kultura S pojmem kultura pracuje řada vědních disciplín, přičemž každá z nich kulturu definuje trochu jinak. Svou vlastní kulturu má každý sociální celek – každá společnost, sociální skupina i sociální organizace.35 Definic kultury existuje proto mnoho.
32
Průcha, Jan.: Interkulturní psychologie. Praha: Portál 2004, str. 67
33
Průcha, J. (2004), str. 69
34
Nový, I., Schroll-Machl, S. (2000), str. 42
35
Nový, I. a kol. (1996), str. 20
- 18 -
Diplomová práce
Kulturní standardy Norska
Společná přesvědčení, hodnotové preference a zvyklosti jednání umožňují lidem podobně vnímat, interpretovat a následně se orientovat ve světě kolem nás.36 Prakticky se tak člověk může spolehnout na to, že jeho okolí, pocházející ze stejné kultury, má podobný náhled na svět jako on sám a není proto třeba při běžné vzájemné interakci žádného dodatečného vysvětlování. Podobně to vidí i Nový a Schroll-Machl, kteří definují kulturu pomocí orientačního systému jako nositele významů pro určitý národ, společnost, skupinu nebo organizaci. Významy neboli relevantní hodnoty, normy, přesvědčení a pravidla chování nejsou podle nich vrozené, nýbrž naučené. Dále zdůrazňují nutnost vnitřního osvojení si tohoto kulturně specifického orientačního systému. Jen tak totiž jedinec dokáže žít v jeho vlastní společnosti bez konfliktů a být pro ni prospěšný.37 Podle Zamykalové představuje kultura určitou soudržnost lidí. „Kultura není jen souhrn materiálních a ideových produktů dané společnosti, ale také mezigeneračně předávaný vzorec významů, který je možno nalézt v symbolech, prostředcích komunikace, jimiž může být jakýkoli objekt, vlastnost, událost nebo vztah.“38 Důležité je, aby lidé ani nepomíjeli rozdíly mezi vlastní a cizí kulturou, ani se nesnažili druhou kulturu napodobovat. Poměrně podrobnou definici uvádí Velký sociologický slovník39: „Kultura je souhrn prostředků a mechanismů specificky lidské adaptace k vnějšímu prostředí. Představuje program činnosti jednotlivců a skupin, který je fixovaný sociokulturními stereotypy a předávaný prostřednictvím kulturního dědictví. Kultura vystupuje v podobě a) výtvorů lidské práce, b) sociokulturních regulativů (norem, hodnot, kulturních vzorců), c) idejí (kognitivních systémů), d) institucí organizujících lidské chování.“ V souvislosti s pojmem kultura je často zmiňován i pojem „kulturní vzorce“. Nejvýstižněji popisuje kulturní vzorce opět Velký sociologický slovník. „ Kulturní vzorec je systém forem chování, hodnot a norem charakteristický pro danou společnost, který je obecně přijímán a napodobován, vstupuje do procesu socializace jedinců, reprodukuje se v kulturních výtvorech a stabilizuje se ve zvycích a obyčejích.“40 Jedná se tedy o určitý 36
Bedrnová, E., Nový, I. a kol. (2009), str. 429
37
Nový, I., Schroll-Machl, S. (2000), str. 49
38
Cit. dle Zamykalová, Miroslava: Mezinárodní obchodní jednání. Praha: Professional Publishing 2003, str. 45
39
Cit. dle Linhart, J.: Velký sociologický slovník. Praha: Karolinum 1996, str. 548-549
40
Tamtéž, str. 1420-1
- 19 -
Diplomová práce
Kulturní standardy Norska
rámec, jenž ovlivňuje každého jednotlivce v dané společnosti. Tyto vzorce však nejsou neměnné, ale odvíjejí se od ekonomických a sociálních podmínek života ve společnosti.41 V případě, že dochází k dlouhodobému kontaktu či ke střetu dvou nebo více kultur současně, mluvíme o sociálním procesu, akulturaci. Zahrnuje přejímání prvků jedné kultury od druhé, včetně vylučování jiných prvků nebo jejich přetváření.42
1.3 Kulturní dimenze a standardy Pracovníci mířící do odlišné kulturní země za svým obchodním partnerem do zahraničí nemají zpravidla příliš času na to, aby mohli nastudovat jednotlivé odlišnosti či zvláštnosti kultury země svého zahraničního partnera. K velké úspoře času i celkových nákladů tak přispělo vytvoření určitých kritérií, prostřednictvím kterých je možné srozumitelně a přehledně poukázat na zásadní odlišnosti jednotlivých kultur a národů. Kritéria ukazují především na odlišnosti, jež podstatně pozměňují interpersonální percepci a komunikaci, které, jak již bylo zmíněno v předchozí části, mohou významně ovlivnit to, zda si tito pracovníci vzájemně porozumí a zda dojde ke společnému pracovnímu úspěchu. Nezbytností je, aby bylo možné tyto rozdíly měřit a vzájemně porovnávat.43 V odborné literatuře jsou obvykle popisovány dva přístupy – kulturní standardy a kulturní dimenze. Kulturní standardy charakterizuje Nový pomocí následujících pěti znaků44: •
Jedná se o styl vnímání, uvažování, hodnocení či jednání, které sociální prostředí dané kultury pokládá za obvyklé, typické a závazné pro sebe i pro ostatní.
•
Těmito standardy se řídí, reguluje i posuzuje jednání vlastní i jednání ostatních.
•
Jsou regulační funkcí v různých situacích a při jednáních s druhými lidmi.
•
Existuje určitá toleranční zóna, kde se může tato regulace chování pohybovat.
41
Bedrnová, E., Nový, I. a kol. (2009), str. 244
42
Průcha, J. (2004) Str. 49
43
Nový, I., Schroll-Machl, S. a kol. (2001) str. 22-23
44
Nový, I., Schroll-Machl, S. (2000), str. 14
- 20 -
Diplomová práce •
Kulturní standardy Norska
Chování, které překračuje meze této zóny, je příslušníky dané kultury zavrhováno a sankciováno.
Identifikace kulturních standardů je možná za pomocí analýzy typických tzv. kritických interakčních situací. Těmito situacemi se myslí nápadné, zvláštní znaky při jednání anebo rozdíly zamezující porozumění chování druhé strany při střetu dvou kultur. Za tímto účelem se zpravidla používá metody dotazování. Dotazovaní mohou mít zkušenosti z výměnných studijních pobytů, služebních zahraničních cest či z jiných zahraničních setkání. Z nashromážděných odpovědí od velkého množství respondentů následně vyvodí odborníci na obě sledované kultury pomocí srovnávací analýzy kulturní standardy. Tyto standardy nám neposkytnou vyčerpávající informace o dané kultuře, spíše napomáhají tomu, abychom se v cizí kultuře zorientovali a pochopili, proč partner jedná tak, jak jedná.45 Přístup kulturních dimenzí má poněkud odlišnou vypovídací hodnotu. Na rozdíl od kulturních standardů je tento model univerzálnější, neboť umožňuje porovnávat více různých kultur současně. Konkrétně se jedná o určité škály s krajními póly, které označují extrémní vlastnosti.46 Omezením a dalším porovnáním obou přístupů se tato práce bude zabývat v další části. Přes odlišnosti kulturních standardů a dimenzí sledují oba tyto přístupy společný cíl, a to úspěšnou spolupráci se zahraničním partnerem. Tohoto cíle lze dosáhnout pouze za předpokladu poznání své i odlišné kultury, pochopení a respektování těchto kulturních rozdílů, aniž by současně docházelo k podřízení nebo naopak dominanci jedné kultury vůči druhé. Jiný pohled na problematiku poskytuje Průcha, který se zaobírá interkulturními rozdíly v hodnotách. Pojem hodnota lze charakterizovat jako skutečnost, které jedinec přisuzuje určitý význam a důležitost. Tento význam odráží jak objektivní tak subjektivní smysl. Každý člověk má osobní hodnoty hierarchicky uspořádány podle důležitosti do tzv. systému hodnot. Systém hodnot má významný vliv na jednání člověka a jeho veškerou činnost, přičemž hodnotou pro každého člověka může být něco jiného a prakticky
45
Nový, I., Schroll-Machl, S. (2000), str. 15-16
46
Nový, I., Schroll-Machl, S. a kol. (2001), str. 29
- 21 -
Diplomová práce
Kulturní standardy Norska
se může jednat o cokoliv. Za obecně platné hodnoty se obyčejně považuje zdraví, rodina, přátelství, láska, společenské postavení, úspěch, práce či vzdělání apod.47 Existuje mnoho empirických výzkumů na komparaci hodnot, asi nejznámější srovnávací výzkum je však spjat s osobou Geerta Hofstedeho.
1.3.1 Kulturní dimenze podle Hofstedeho Nizozemský vědec profesor Geert Hofstede je autorem řady studií a rozsáhlých srovnávacích výzkumů hodnot. Provedl asi nejkomplexnější studii o tom, jak jsou hodnoty na pracovišti ovlivněny kulturou. Od konce šedesátých do počátku sedmdesátých let pracoval pro mezinárodní společnost IBM, kde prostřednictvím dotazníků sbíral, a následně analyzoval data od více než sto tisíc pracovníků z více než sedmdesáti zemí. Nejdříve jeho analýza zahrnovala 40 zemí, kterou následně rozšířil na 50 zemí a 3 regiony. Na počátku tohoto tisíciletí publikoval Hofstede hodnoty pro 74 zemí a regionů.48 Na základě zjištěných výsledků odvodil čtyři dimenze národní kultury: •
Power Distance – mocenský odstup (PDI)
•
Individualism – individualismus (IDV)
•
Masculinity – maskulinita (MAS)
•
Uncertainty Avoidance – vyhýbání se nejistotě (UAI)
Zmíněné dimenze vyjadřují kulturní odlišnosti jednotlivých zemí. Je možné je měřit a tedy vyjádřit kvantitativně. Na základě dalších výzkumů a ve spolupráci s čínskými zaměstnanci a manažery přidal Hofstede ještě pátou dimenzi, vyjádřenou u 23 zemí49: •
Long-Term Orientation – dlouhodobá orientace (LTO)
V dalších studiích zahrnul do svých výzkumů i jiné objekty zkoumání než pouze zaměstnance společnosti IBM, a to studenty, piloty nebo spotřebitele. Typickým zobrazením je model, kde je každá země popsána indexy pro jednotlivou dimenzi (viz Obrázek 2). Nyní jednotlivé dimenze představím blíže:
47
Průcha, J. (2004), str. 79
48
Kulturní dimenze podle G. Hofstedeho. [online]. [cit. 6. 11. 2010 ]. Dostupné na:
http://www.geert-hofstede.com/hofstede_norway.shtml 49
Tamtéž
- 22 -
Diplomová práce
Kulturní standardy Norska
Mocenský odstup (PDI) Vyjadřuje míru, v níž instituce, organizace a obyvatelé v zemi tolerují, že moc je rozdělena nerovnoměrně. Nerovné rozdělení moci se projevuje mocenskou distancí v hierarchii řízení, například mezi vedoucími pracovníky a jejich podřízenými či mezi učiteli a žáky. Distancí se myslí především subjektivně vnímaná a tolerovaná vzdálenost. V zemích s nízkou hodnotou PDI je omezená závislost podřízených na svých vedoucích a spíše je upřednostňována vzájemná konzultace. Příkladem zemí s malým mocenským odstupem jsou Rakousko, Dánsko nebo Nový Zéland. Naopak pro země s vysokou hodnotou PDI je typická hierarchizovaná společnost, formální vztahy a strmá organizační struktura.50 Míra individualismu (IDV) Obecně
vyjadřuje
tato
dimenze
míru
závislosti
jednotlivce
na skupině.
Individualistické společnosti jsou takové, v nichž jsou relativně volné vazby jedinců na skupinu a kde je kladen důraz na osobní svobodu, nezávislost jednotlivce. Kolektivismus je naopak příznačný pro společnosti, ve kterých jsou lidé od narození integrováni do silných, soudržných sociálních skupin, které je na oplátku za jejich věrnost ochraňují.51 Podle Hofstedeho existuje silný vztah mezi národním bohatstvím země a stupněm individualismu této kultury. Typickým příkladem individualistických kultur je USA, Austrálie, Německo i Norsko. Naopak mezi kolektivistické kultury se řadí Guatemala, Ekvádor či kultury asijské.52 Maskulinita (MAS) Pro maskulinní společnost je charakteristická zřetelná odlišnost sociální role mužů a žen, zatímco ve femininní kultuře se tyto role překrývají. Mezi maskulinní hodnoty patří průbojnost, orientace na výkon, materiální bohatství či úspěch. Femininní hodnoty jsou solidarita, tolerance nebo také orientace na sociální vztahy. Nositelem obou hodnot mohou být jak ženy, tak muži, neboť rozhodující je intenzita prosazování těchto hodnot ve společnosti.53Představitelé maskulinních kultur jsou Japonsko, Německo či USA. Na opačné straně jsou jednoznačně zastoupeny země Skandinávského poloostrova.
50
Průcha, J. (2004), str. 81
51
Hofstede, G. (1991), str. 51
52 53
Tamtéž, str. 53 Nový, I., Schroll-Machl, S. a kol. (2001), str. 24
- 23 -
Diplomová práce
Kulturní standardy Norska
Snaha vyhnout se nejistotě (UAI) Spočívá v rozsahu, v jakém se příslušníci kultury cítí být ohroženi nejistými, neznámými a předem nevypočitatelnými situacemi. Dimenze vystihuje, v jaké míře vadí lidem určité kultury podstupovat riziko a nejistotu, neboli zda se nejistým situacím snaží vyhýbat a učinit vše proto, aby riziko selhání bylo minimální nebo dokonce žádné. Tento krajní extrém nejlépe vystihuje německá kultura a japonská kultura. Na opačném pólu jsou především latinskoamerické kultury.54 Dlouhodobá orientace (LTO) Pátá a současně poslední Hofstedeho dimenze je založena na konfuciánském učení a vyjadřuje orientaci kultury na krátkodobé nebo dlouhodobé cíle. V krátkodobě orientované společnosti je kladen důraz na okamžité výsledky a na činnosti přinášející krátkodobé efekty. V dlouhodobě orientovaných společnostech je vyzdvihována především vytrvalost a ochota podřizovat se ve prospěch dlouhodobých výsledků a cílů. Evropské země jsou příkladem krátkodobé orientace, asijské země pak kultur orientovaných dlouhodobě.55 Níže jsou jednotlivé dimenze Norska zaznamenány pro přehlednost v grafické podobě spolu s USA, Německem a Japonskem jako se třemi Hofstedem nejčastěji uváděnými typickými představiteli kultur, viz Obrázek 2.
54
Nový, I., Schroll-Machl, S. a kol. (2001), str. 23
55
Hofstede, G. (1991), str. 166
- 24 -
Diplomová práce
Kulturní standardy Norska
Obrázek 2:: Kulturní dimenze podle Hofstedeho, Hofstedeho 'orsko a svět
Zdroj: http://www.geert-hofstede.com hofstede.com
Obrázek 3:: Kulturní dimenze podle Hofstedeho, 'orsko a ČR
Zdroj: http://www.geert-hofstede.com hofstede.com
- 25 -
Diplomová práce
1.3.1.1
Kulturní standardy Norska
Kulturní dimenze – porovnání 'orska a České republiky
Kulturní dimenze Norska lze nejlépe popsat a pochopit prostřednictvím porovnání jednotlivých hodnot indexů s indexy naší vlastní kultury. Abychom norské hodnoty mohli charakterizovat, je zapotřebí nejdříve poznat hodnoty vlastní, české kultury. Na Obrázku 3 jsou uvedeny kulturní dimenze Norska v porovnání s Českou republikou. Tabulka 1: Kulturní dimenze, 'orsko a ČR Země
Kulturní dimenze PDI
IDV
MAS
UAI
LTO
Česká republika
57
58
57
74
13
'orsko
31
69
8
50
20
Zdroj: Zdroj: http://www.geert-hofstede.com
Z výše uvedené tabulky lze vypozorovat, že hodnoty indexů pro ČR jsou až na dlouhodobou orientaci (LTO) relativně vyrovnané. Dimenze Mocenský odstup, Individualismus a Maskulinita vykazují mírně nadprůměrné hodnoty. V praxi to znamená, že Češi spíše tolerují nerovnoměrné rozdělení moci v zemi, což se projevuje hierarchizací společnosti, upřednostňováním formálních vztahů před neformálními a strmější organizační strukturou. Češi jsou dále méně závislejší na skupině a upřednostňují maskulinní hodnoty. Z tabulky dále vyplývá, že se Češi snaží vyhýbat rizikovým či nejistým situacím, což ukazuje vyšší hodnota dimenze UAI (74). Dimenze Dlouhodobá orientace jasně ukazuje na to, že je česká společnost krátkodobě orientovaná. Znamená to, že Češi kladou důraz na činnosti přinášející krátkodobé výsledky. Hodnoty norských indexů jsou oproti těm našim zřetelněji vyhraněné. Norsko vykazuje skoro dvakrát nižší hodnotu dimenze Mocenský odstup. Norsko jako země s nízkou hodnotou PDI je typické omezenou závislostí podřízených na svých vedoucích, neformálnějšími vztahy na pracovišti a upřednostňováním vzájemných konzultací. Z tabulky je dále patrné, že Norsko je individualistickou společností, kde kladou jednotlivci důraz na osobní svobodu a zájmy. Markantní a zásadní rozdíl mezi porovnávanými kulturami je v případě dimenze Maskulinita. Norsko je typickým představitelem femininní kultury, což dokazuje velmi nízká hodnota indexu MAS (8). Charakteristická je pro ně orientace na sociální vztahy, skromnost, solidaritu či toleranci. V případě dimenze Snaha vyhnout se nejistotě se jedná přesně o průměrnou hodnotu a - 26 -
Diplomová práce
Kulturní standardy Norska
v porovnání s ČR Norové podstupují větší nejistotu i případné riziko. Poslední dimenze se v obou kulturách příliš neodlišuje. Norská kultura je rovněž krátkodobě orientovaná.
1.3.2 Kulturní dimenze podle Fonse Trompenaarse Fonse Trompenaars navázal na model Hofstedeho, Edwarda T. Halla a dalších autorů a identifikoval dimenze, které usilují o hlubší analýzu chování, jednání či uvažování příslušníků jednotlivých kultur. Trompenaars uvádí tři základní oblasti lidského života, kde vznikají kulturní rozdíly56: •
vztah lidí k druhým lidem,
•
jejich vztah k času,
•
vztah k přírodě.
V rámci těchto oblastí Trompenaars dále definoval sedm kulturních dimenzí, z kterých lze vyvodit nejen pravděpodobné chování zahraničního partnera, nýbrž i doporučení vedoucí k lepší vzájemné komunikaci a celkové spolupráci.57 Vztah k druhým lidem V rámci
této
oblasti
odvodil
Trompenaars
následujících
pět
dimenzí,
prostřednictvím kterých lze popsat vzájemný postoj k druhým lidem. První dimenze kolektivismus/individualismus je popsána víceméně stejně, jako ji popsal Hofstede. Jde tedy ve zkratce o míru závislosti jednotlivce na skupině. Druhou dimenzi tvoří univerzalismus/partikularismus, která vyjadřuje do jaké míry je v dané společnosti požadováno dodržování pravidel. V univerzalisticky zaměřených kulturách se lidé orientují na přísné respektování pravidel bez ohledu na jiné okolnosti, neboť v této společnosti platí jen jedna pravda a se všemi lidmi se zachází stejně. Naopak partikulární přístup připouští více úhlů pohledu na pravdu i specifické okolnosti a klade tak důraz na osobní pojetí a individuálně orientované sociální vztahy.58 $eutrální/emocionální dimenze popisuje, do jaké míry se připouští v určité kultuře vyjádření silných emocí na veřejnosti. Neutrální kultury upřednostňují racionalitu, rozvážnost, kontrolu nad svými emocemi a věcnou argumentaci při jednáních. 56
Nový, I., Schroll-Machl, S. a kol. (2001), str. 25
57
Tamtéž, str. 25
58
Nový, I., Schroll-Machl, S. a kol. (2001), str. 26
- 27 -
Diplomová práce
Kulturní standardy Norska
Emocionální kultury akceptují spontánní vyjádření pocitů. Rovněž při jednáních připouští tyto kultury emocionální projevy vzteku, radosti nebo obav.59 Difúzní/specifická dimenze vystihuje, jak moc určitá kultura odděluje soukromý a pracovní život. Specifické kultury oddělují striktně pracovní záležitosti od těch soukromých. Lidé se zpravidla stýkají jen v určitých sférách života, v práci, ve škole nebo na nějakém sportovním kroužku. Také je pro ně typická malá soukromá a naopak velká veřejná zóna. Difúzní kultury obě záležitosti směšují. Poznání obchodního partnera i v dalších oblastech jeho života je v těchto kulturách zpravidla podmínkou pro úspěšný obchodní vztah. Američané jsou obecně považováni za kulturu specifickou a Evropané za difúzní.60 Poslední dimenzí této oblasti je otázka dosaženého/připisovaného statutu. Zatímco některé kultury oceňují status jedince na základě jeho úspěchu v činnosti, kterou vykonává (dosažený status), jiné přisuzují status jedince díky jeho věku, titulu, nebo společenskému postavení.61 Vztah k času Z hlediska postoje k času rozlišuje Trompenaars následný/souběžný vztah. Příslušníci kultury s následným přístupem vnímají čas jako sérii na sebe navazujících událostí, které se nepřekrývají. Jedna událost tedy střídá druhou. Pro tyto kultury tak hraje významnou roli pevný časový rozvrh a plánování. Souběžný přístup uplatňují naopak kultury, které vnímají čas jako souběh různých událostí, jež mohou také současně vykonávat. Na termíny a plánování není kladen velký důraz.62 Fons Trompenaars také rozeznává kultury orientované na minulost, budoucnost či přítomnost. Zatímco asijské kultury opatrují minulost jako nejdůležitější časové období, Američani se orientují na budoucí cíle a úspěchy.63 Vztah k přírodě Podle Trompenaarse lze také rozlišit vnitřní/vnější orientaci kultury. V prvním případě se jedinec snaží nejen přírodu ale i celé technické, ekonomické a sociální okolí
59
Nový, I., Schroll-Machl, S. (2000), str. 24
60
Nový, I., Schroll-Machl, S. a kol. (2001), str. 27
61
Nový, I., Schroll-Machl, S. (2000), str. 24-25
62
Nový, I., Schroll-Machl, S. a kol. (2001), str. 28
63
Nový, I., Schroll-Machl, S. (2000), str. 25
- 28 -
Diplomová práce
Kulturní standardy Norska
ovládnout a mít z něj prospěch. Kultury orientované navenek usilují o harmonický vztah s přírodou a okolím. Příkladem může být kultura japonská.64
1.3.3 Kulturní standardy podle Alexandra Thomase Výše zmíněné přístupy Hofstedeho i Trompenaarse vysvětlují kulturní odlišnosti mezi zeměmi pomocí kulturních dimenzí. Tyto dimenze si lze představit jako určité škály se dvěma
krajními
póly
označující
extrémní
vlastnosti,
jako
například
individualismus/kolektivismus. Tento model tak umožňuje porovnávat více kultur současně. Kulturní standardy oproti tomu jsou, jak už samotný název napovídá, určité normy chování, které daná kultura považuje za přijatelné. Tyto standardy mají vliv na hodnocení vlastního jednání i jednání druhých. V rámci jedné kultury jsou standardy přirozenou součástí osobnosti, zřejmé se ale stávají až při kontaktu s cizí kulturou, kdy je lze také identifikovat. Standardy tak nelze objasnit na základě zmíněné univerzální škály.65 Podle Thomase kulturní standardy charakterizují specifické chování a jednání příslušníků odlišných kultur. Základním předpokladem i výsledkem určitého jednání člověka je právě kultura. Kultura má vliv jak na uspořádání, tak na postup dosažení osobních cílů. Příslušníci různých kultur ale mají odlišnou hierarchii cílů i jiné představy o jejich dosahování. Samotná odlišnost kulturních východisek partnerů spolu s jinou preferencí cílů může být příčinou vzájemného nedorozumění i vzniku komunikačních bariér.66 Interakce partnerů z odlišných kultur vyžaduje, aby oba dva dokázali brát v úvahu jak vlastní kulturní standardy, tak standardy hostitelské země, včetně znalosti jejich vlivu na dané jednání. K zamezení problémům ve vzájemné spolupráci je tak pro oba partnery nezbytné, aby svůj kulturní rámec rozšířili ve směru kulturních standardů druhého partnera. Důležitá je rovněž správná interpretace a hodnocení společné sociální situace.67
64
Nový, I., Schroll-Machl, S. a kol. (2001), str. 28
65
Tamtéž, str. 29
66
Nový, I., Schroll-Machl, S. a kol. (2001), str. 29-30
67
Tamtéž, str. 30
- 29 -
Diplomová práce
Kulturní standardy Norska
1.3.4 Kulturní standardy, dimenze a jejich omezení Kulturní standardy a dimenze jsou jednoduše řečeno určitá kritéria, která nám pomáhají orientovat se v odlišných národních kulturách a napomáhají tak k lepšímu pochopení a porozumění mezi lidmi. I přes jejich velký přínos jsou řadou autorů a teoretiků kritizována. Kulturní standardy jsou nejvíce kritizovány pro jejich značné zjednodušení sociální a kulturní reality. Tato redukce může vést ke vzniku stereotypů a předsudků vůči odlišným kulturám a jejich příslušníkům. Mezi další nedostatky a omezení této metody patří:68 •
Vznikající nové formy interakce, které současné kulturní standardy zúčastněných stran nepopisují.
•
Malá dynamika metody kulturních standardů, které nereflektují skutečnosti jako intenzitu a dobu trvání vztahu, sociální status či vzdělání obou partnerů, jejich představy o cílech, celková atmosféra jednání, osobnostní charakteristiky partnerů a další.69
•
Podle autorů Nového a Schroll-Machl jsou kulturní standardy specifické jen pro určitou oblast jednání. Záleží tedy na tom, v jakém kontextu jsou standardy získány. I prostřednictvím všech možných kulturních standardů nelze popsat veškerá kulturní setkání.
•
Proces vzniku kulturních standardů je ovlivněn daným časem a prostorem. Standardy podléhají sociálnímu vývoji a je potřeba je chápat v jejich časovém kontextu.
•
Kulturní standardy jsou prezentovány zpravidla jen z pohledu jedné kultury. Je tak otázkou, zda by norské kulturní standardy viděl stejným způsobem Čech i odlišný příslušník kultury, například Španěl.
Výhody
koncepce
kulturních
standardů
spočívají
v její
přehlednosti,
pochopitelnosti, snadné zapamatovatelnosti a strukturovanosti podobné sociální realitě. Metoda kulturních standardů je proto hojně využívána v procesu interkulturního tréninku.
68
Nový, I., Schroll-Machl, S. (2000), str. 17-19
69
Nový, I., Schroll-Machl, S. a kol. (2001), str. 31-32
- 30 -
Diplomová práce
Kulturní standardy Norska
Podobně jako kulturní standardy i kulturní dimenze podléhají kritice mnoha autorů. Geert Hofstede je průkopníkem a současně nejznámějším autorem kulturních dimenzí, které identifikoval na základě průzkumu prováděného na zaměstnancích mezinárodní společnosti IBM. Mnozí teoretici diskutují, zda jsou tyto výsledky reprezentativní i pro jinou firmu nebo dokonce oblast života.70 Poněkud odlišný přístup proto pojali vědci Edward T. Hall a Jacques Demorgon, kteří se snažili identifikovat dimenze většího množství lidských způsobů jednání. Edward T. Hall definoval dimenze v oblasti času, prostoru i komunikace. S ohledem na první zmiňovanou oblast definuje Hall monochronní a polychronní kultury. Podobnou
dimenzi
vymezil
následně
i
Trompenaars,
kterou
označil
jako
následný/souběžný vztah. Monochronně orientovaná kultura chápe čas jako časovou přímku, na které jsou všechny události umístěny. Je zde proto kladen důraz na plánování a dochvilnost. V polychronních kulturách může naopak probíhat více aktivit najednou, čímž občas dochází i ke kolizím, které jsou však společností, podobně jako je tomu u přerušování řeči, tolerovány. Nezbytná je v těchto kulturách časová flexibilita.71 Co se týče oblasti prostoru, Hall rozlišuje malou/velkou interpersonální vzdálenost udržovanou při rozhovoru s někým cizím či s přáteli. V případě komunikace diferencuje Hall kultury se slabým/silným komunikačním kontextem, neboli low/high kontext. Kultury se slabým komunikačním kontextem komunikují s partnerem přímo (explicitně) a s minimálním použitím nonverbálního kontextu dané situace tak, aby posluchači zbylo co nejméně prostoru pro vlastní interpretaci celé situace. Oproti tomu kultury se silným komunikačním kontextem doprovázejí ústní komunikaci neverbálními projevy a různými náznaky, které jsou nezbytné pro pochopení významu celého komunikačního kontextu.72 Podobně jako Hall se i Jacques Demorgon pokoušel vystihnout široké spektrum způsobů
lidského
simultánní/konsekutivní
jednání.
Mezi
organizace
jeho jednání,
nejdůležitější
dimenze
koncentrovaná/rozptýlená
se
řadí
pozornost,
explicitní/implicitní komunikace, subjektivní/objektivní způsob vyjadřování, orientace na lidi/úkol, vnější/vnitřní autorita, odpovědnost, rozhodování, a postoj k organizacím.73
70 71 72 73
Nový, I., Schroll-Machl, S. (2000), str. 25 Tamtéž, str. 23 Nový, I., Schroll-Machl, S. (2000), str. 23 Tamtéž, str. 26-27
- 31 -
Diplomová práce
Kulturní standardy Norska
Díky těmto dimenzím vytvořil Demorgon model napomáhající poznat a pochopit odlišné formy jednání druhé kultury. Zároveň upozorňuje na to, abychom si před hodnocením určité kultury kladli tři základní otázky. Především bychom se měli ptát, na jaké úrovni se tyto formy jednání odehrávají. Zda se jedná o chování jednotlivce, malé skupiny lidí, společenské vrstvy nebo celého národa. Příkladem jsou expatrianti pohybující se v obchodním světě, kteří zpravidla ani nepřijdou do kontaktu s místními obyčejnými obyvateli. Dále je nezbytné se ptát, v jakých oblastech života člověk dané způsoby chování sleduje. Vyslaný pracovník do zahraničí pravděpodobně pozná své zahraniční partnery pouze v pracovním prostředí. Poznání těchto partnerů v jiném sociálním prostředí (soukromá oslava apod.) by bylo pro něj nejspíš překvapujícím zjištěním. Posledním důležitým faktorem je otázka historie. Lidé se chovají jinak, pokud je mír nebo pokud je válka či převrat společenského systému. Z dočasných situací tedy nelze vyvozovat národně kulturní vzory.74 Bez použití těchto tří zmíněných otázek nelze dimenze na národní úrovni definovat. Prostřednictvím tohoto přístupu se tak Demorgon pokusil eliminovat slabé stránky koncepce kulturních dimenzí. Dalšími slabinami určování kulturních dimenzí jsou následující problémy75: •
Problém jednodimenzionálnosti – kritici tvrdí, že většina škál s protipóly, které lze definovat v rámci modelu kulturních dimenzí, nereprezentuje tyto jednodimenzionální znaky.
•
Problém úhlu pohledu – i přes velkou snahu popisují autoři zpravidla kulturní dimenze z pohledu své vlastní kultury, což je potřeba brát vždy v úvahu.
Přes zmíněnou kritiku patří mezi velké výhody modelu kulturních dimenzí jednak rychlá porovnatelnost hodnot odlišných kultur, jednak jeho dobrá srozumitelnost, umožňující utvořit si obrázek o nové kultuře. Důležité je používat dimenze citlivě. Je třeba brát na vědomí fakt, že výše popsaná kritéria, ať už se jedná o dimenze či standardy, jsou pouze určitým vodítkem či nástrojem k poznání druhé kultury. K tomu, abychom mohli odlišnou kulturu posuzovat a hodnotit, nelze brát v úvahu pouhá kritéria, nezbytností je jejich ověření na základě vlastní osobní zkušenosti s touto kulturou. 74
Nový, I., Schroll-Machl, S. (2000), str. 28-29
75
Tamtéž, str. 29-30
- 32 -
Diplomová práce
Kulturní standardy Norska
2 Metodologická část V metodologické části vysvětluji, jak jsem postupovala při definování kulturních standardů Norska, které jsou stěžejní součástí praktické části a podstatou celé této práce, z jakých zdrojů jsem čerpala a jaké metodologické postupy jsem v této práci použila. Vedle mé osobní zkušenosti s norskou kulturou byly zdrojem informací především osobní rozhovory, dále písemné a telefonické dotazování. V závěru této části uvádím i určitá omezení zvolené metodiky včetně několika doporučení pro další případný výzkum norských kulturních standardů.
2.1 Metody výzkumu a zdroje informací Níže uvedeným zdrojům informací odpovídají metody empirického výzkumu, které jsem za účelem zisku těchto informací použila. Konkrétně se jedná především o metodu dotazování a metodu pozorování. Metoda dotazování je nejběžněji využívaná metoda, založená na výpovědích respondentů. Metoda pozorování zachycuje chování lidí v různých situacích, jejich reakce na změnu podnětů a součástí je rovněž interakce člověka s druhými lidmi nebo s odlišným prostředím, v tomto případě s norskou kulturou.76 Nejvýznamnějším zdrojem informací pro identifikaci kulturních standardů Norska pro mě byly odpovědi českých respondentů, kteří dlouhodobě pobývali nebo již delší dobu žijí v Norsku, a byli tedy schopni vnímat a následně zhodnotit odlišnosti obou kultur. Kulturní standardy je nutné vnímat vždy párově a porovnávat jednu kulturu s druhou, odlišnou kulturou. Pro vytvoření těchto kulturních standardů jsem využila analýzy typických tzv. kritických událostí neboli rozboru výrazných a specifických znaků dané kultury. Za tímto účelem jsem použila metody dotazování. V kapitole 3.4 Kulturní standardy $orska z českého pohledu uvádím řadu příběhů či zkušeností, které jsem na základě dotazování získala a které mi víceméně potvrdily mé názory a soudy o norských standardech uvažování a jednání jak v pracovním, tak soukromém životě. Tyto údaje jsou pro odlišení a zvýraznění psané kurzívou. V závorce je vždy uvedeno křestní jméno konkrétního respondenta, který informaci poskytl. 76
Bedrnová, E., Nový, I. a kol. (2009), str. 725
- 33 -
Diplomová práce
Kulturní standardy Norska
Dalším významným zdrojem informací pro definování standardů byla má vlastní zkušenost s norskou kulturou. V letním semestru roku 2009 jsem studovala v rámci výměnného studijního pobytu na univerzitě v Oslu. S Nory jsem tak přišla do styku v každodenním životě. Norskou kulturu jsem blíže poznávala díky četným školním týmovým aktivitám v rámci různých předmětů, týmovým seminárním pracím a také díky mimoškolním společenským či sportovním akcím. Na univerzitě jsem navštěvovala a absolvovala čtyři kurzy, které samotné byly velmi cenným zdrojem informací pro tuto práci. Konkrétně se jedná o kurzy Scandinavian Management, Corporate Social Responsibility, Business $egotiation a Managing Workplace Diversity. Na studentské koleji jsem bydlela kromě ostatních zahraničních studentů i s Nory, které jsem tak mohla poznat v neformálním prostředí. Vzhledem k tomu, že jsem značnou část Norska také procestovala, získala jsem náhled nejen na obyvatele hlavního města. Tomuto zdroji informací tak odpovídá metoda pozorování. Kromě podkladů k přednáškám a odborné literatury, potřebné ke studiu výše zmíněných předmětů, jsem rovněž čerpala z odborných článků elektronických databází, přístupných všem studentům Vysoké školy ekonomické. Užitečné informace jsem také získala z internetových a knižních zdrojů. Obecně jsem při psaní této práce využila několik dalších metod řešení problému. Jde především o metodu sběru dat, dedukci, metodu analýzy, syntézy a komparace. Díky sběru dat a podkladů ke své práci jsem si doplnila vlastní nabyté informace a dozvěděla se tak více o kulturních zvláštnostech obyvatel této severské země. Získané informace jsem na základě metody analýzy rozdělila na několik částí s cílem je hlouběji prozkoumat, díky čemuž jsem tak pochopila jejich vzájemné vazby a poznala norskou kulturu jako celek. K tomuto následnému zobecnění nebo sjednocení jednotlivých částí slouží syntéza. Pro porovnávání české kultury se specifiky kultury norské mi posloužila obecná metoda komparace. Ve své práci jsem také uplatnila vyvozování jednotlivého z obecného neboli metodu dedukce. Přestože jsou skandinávské země zřetelně rozlišitelné a v mnohém zcela odlišné, mají i spoustu podobných charakteristik, které je tak možné přenést i na Norsko. Konkrétně se jedná o koncept státu blahobytu, ale také o přírodní podmínky a shodný postoj k ochraně životního prostředí.
- 34 -
Diplomová práce
Kulturní standardy Norska
2.2 Způsoby dotazování a charakteristika respondentů V rámci metody dotazování jsem konkrétně použila tři dotazovací metody – individuální rozhovor, telefonické a elektronické dotazování. Dotazovala jsem se na základě předem připraveného dotazníku77 především na to, co Čechy při konfrontaci s Nory překvapilo, do jakých konfliktních situací se kvůli odlišnosti obou kultur dostali, ať už v pracovním či soukromém životě, a na typické vlastnosti a hodnoty Norů. Většinu kontaktů jsem získala přímo nebo nepřímo na základě svého studijního pobytu v Norsku. Oslovení čeští respondenti museli splňovat základní podmínku, kterou je delší pobyt v Norsku nebo minimálně dlouhodobý pracovní kontakt s norským partnerem. Většina z dotázaných byla ochotná, často mi poskytli i další upřesňující informace, které jsem v průběhu psaní práce potřebovala. Při každé z dotazovacích metod jsem nejdříve ze všeho objasnila, kde jsem získala potřebné kontaktní informace, za jakým účelem dané informace potřebuji a co je cílem mé práce. Při telefonickém nebo individuálním rozhovoru jsme se často od připraveného scénáře otázek odchýlili a zaměřili se na tu oblast, se kterou měl daný respondent nejvíce zkušeností. Portfolio dotazovaných je velmi pestré. Tvoří jej jak studenti, tak pracující, lidé mladšího či staršího věku, mužského i ženského pohlaví. Níže přiblížím respondenty z hlediska jejich věku, křestního jména (v zájmu zachování anonymity příjmení neuvádím) a současného povolání. Lenka (25) Lenka pracuje jako marketingový specialista pro jednu nadnárodní společnost. Svoji zkušenost s norskou kulturou získala během pětiměsíčního výměnného studijního pobytu na univerzitě BI Norwegian School of Management v Oslu. Václav (36) Václav pracuje ve společnosti Škoda Auto a.s. Mladá Boleslav, která patří k hlavním českým vývozcům do Norska. Václav spolupracuje s norskou firmou HAM AS, která se od roku 1991 podílí na dovozu automobilů Škoda na norský trh. Poskytl mi mnoho cenných informací o norském trhu a norských obchodních partnerech, se kterými je denně v kontaktu.
77
Viz Příloha 3
- 35 -
Diplomová práce
Kulturní standardy Norska
Jitka (49) Jitka působí na velvyslanectví České republiky v Oslu, kde má na starosti konzulární a kulturní záležitosti. V Norsku žije 3 roky za účelem zaměstnání. Jan (26) Jan je studentem Vysoké školy ekonomické v Praze. V rámci výměnného studijního pobytu na univerzitě BI Norwegian School of Management v Oslu strávil v Norsku 7 měsíců. Jan zde získal nejen zkušenosti ze studijního, ale i z pracovního prostředí, neboť si tam během studia rovněž přivydělával. Po skončení studia strávil více než měsíc na cestách po norské krajině. Petr (27) Petr pracuje v současnosti jako analytik v oblasti bankovnictví. V Norsku strávil 5,5 měsíců na výměnném studijním pobytu. I jeho všímavé poznámky a interkulturní zkušenosti mi pomohly lépe poznat norskou kulturu. Pavel (48) Pavel pracuje pro potravinářskou společnost Vitana, která je od roku 1992 součástí norského nadnárodního koncernu Rieber & Son, sídlící v norském Bergenu. Pavel byl do tohoto koncernu vyslán jako expatriant na 2,5 roku. Díky této zkušenosti mě při osobním rozhovoru obohatil nejen o své hojné pracovní zážitky, ale i o ty běžné každodenní. Navíc mi poskytl kontakt na svého norského kolegu, pana Haralda. Pavel (24) Pavel pracuje jako Research Analyst pro globální poradenskou společnost. V rámci studia na Vysoké škole ekonomické strávil v Norsku zimní semestr roku 2008 jako výměnný student na univerzitě v nejjižnějším norském městě Kristiansand. Harald (50) Harald je Nor a je zaměstnancem společnosti Rieber & Son. Harald spolupracuje jednak s českými kolegy ze společnosti Vitana, jednak s českými obchodníky v potravinářském odvětví. Díky Haraldovi se mi podařilo získat norský pohled na českého obchodního partnera, což bylo velkým přínosem při vytváření kulturních standardů.
- 36 -
Diplomová práce
Kulturní standardy Norska
Jakub (28) Jakub žije v Norsku více než 3 roky, kam přišel za účelem doktorandského studia v jednom soukromém výzkumném ústavu v Oslu. Jeho bohaté zkušenosti s norskou kulturou byly pro mou práci významným přínosem. Líba (55) Líba pobývá ve Skandinávii od roku 1991, v Norsku žije od roku 1997. Poukázala tak i na několik odlišností mezi Norskem a Švédskem. V Norsku pracuje pro chemický průmysl. Štěpánka (38) Štěpánka je zaměstnankyní menší české společnosti, jejímž předmětem činnosti je prodej a vývoj softwaru. Štěpánka přichází pravidelně do styku s norským obchodním partnerem, díky čemuž mi poskytla důležité informace o typických vlastnostech norských obchodních partnerů.
2.3 Limity zvolené metodiky Na základě dotazování, realizovaných rozhovorů, vlastních zkušeností a dalších zdrojů informací jsem se pokusila definovat nejdůležitější kulturní standardy norské kultury. I přes využití četných informačních zdrojů nebylo však zcela jistě možné postihnout všechna hlediska a oblasti norské kultury. Tato práce má tak několik omezení. Ve své práci například značně zjednodušuji složité interkulturní procesy. Další omezení představuje nízký počet respondentů. Domnívám se ale, že se mi v této práci podařilo vystihnout hlavní rysy Norů i jejich charakteristické normy chování a jednání. Tyto cenné informace by tak mohly posloužit těm, kteří mají v úmyslu spolupracovat s norskými partnery, podnikat, studovat nebo dokonce žít v této severské zemi. Mnou definované kulturní standardy v žádném případě neposkytují vyčerpávající informace o norské kultuře, spíše napomáhají se v cizí kultuře orientovat a pochopit, proč norský partner jedná způsobem, jakým jedná. Ověření si těchto standardů v praxi a nabytí vlastních zkušeností je však nezbytné pro vytvoření si uceleného pohledu na norskou kulturu. Lidské jednání však není ovlivněno jen kulturou, vliv mají i osobnostní charakteristiky či specifické okolnosti situace. Lidé tak mohou jednat v různých situacích
- 37 -
Diplomová práce
Kulturní standardy Norska
zcela odlišně, než jak jsem definovala v kulturních standardech. Tomuto nebezpečí se však nelze vyhnout, je zapotřebí ho brát vždy v úvahu. V případném dalším výzkumu kulturních standardů Norska bych se zaměřila na dotazování rozsáhlejšího vzorku osob. Přínosná by rozhodně byla realizace rozhovorů také se stejně početným souborem Norů, včetně získání norského pohledu na popsané kritické události českou stranou. Má osobní déletrvající zkušenost především z pracovního prostředí by však byla pro další výzkum této problematiky určitě největším přínosem.
- 38 -
Diplomová práce
Kulturní standardy Norska
3 Praktická část Praktická část je rozčleněna do pěti kapitol. V první kapitole uvádím základní informace o Norsku, které nám poskytují ucelený pohled na tuto krásnou zemi. Konkrétně se jedná o základní geografické a demografické údaje. Další kapitola se věnuje stručnému přehledu historie této země. Následuje kapitola vystihující ekonomický profil Norska, v souvislosti se kterým je zmíněn pojem stát blahobytu, který je pro tuto zemi příznačný. Jádrem této práce je kapitola popisující kulturní standardy Norska z českého pohledu. Na závěr zmiňuji nejdůležitější rady a tipy, jak úspěšně s Nory jednat.
3.1 Základní informace o 'orsku Norsko,
oficiálním
názvem
Norské
království,
se
rozkládá
na západě
Skandinávského poloostrova. Tvoří ho 19 územních celků včetně hlavního města Oslo. Norsko sousedí se třemi státy, se Švédskem, Finskem a Ruskem. Nejdelší hranici má se Švédskem (1619 km), nejkratší s Ruskem (pouhých 196 km)78. Norské království se rozkládá nejen na kontinentální části, ale také na četných ostrůvcích v Severním ledovém oceánu, Severním moři, Norském moři a Barentsově moři. Zajímavostí je rozlehlost této země, nejjižnější místo pevniny je vzdálené od nejsevernějšího výběžku neuvěřitelných 1700 km. Hlavním městem je Oslo s více než 586 tisíci obyvateli.79 Norské pobřeží je typické svými fjordy, které vznikly zatopením ledovcových údolí a které se právem nacházejí na Seznamu světového dědictví UNESCO. Třetina jeho území se rozkládá za severním polárním kruhem. I přes tuto polohu je podnebí na pevnině Norska překvapivě mírné, a to především podél pobřeží. Příčinou jsou jednak teplé proudy tekoucí do Norského moře, a jednak poloha Norska v atlantické oblasti nízkého tlaku. Dalším charakteristickým rysem je střídání dlouhých bílých dnů se zimní temnotou, což samozřejmě ovlivňuje životní styl místních obyvatel. Čím severněji jsme, tím delší jsou v zimě noci a naopak v létě bílé dny.
78
CIA, The World Factbook. [online].[cit. 6. 11. 2010]. Dostupné na:
https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/no. 79
Businessinfo.cz. Oficiální portál pro podnikání a export. [online].[cit. 6. 11. 2010]. Dostupné na:
http://www.businessinfo.cz/cz/rubrika/norsko/1000790/
-39-
Diplomová práce
Kulturní standardy Norska
Tabulka 2:: Základní informace Oficiální název státu
'orské království (Kongeriket 'orge)
Hlavní město
Oslo
Rozloha celkem
385 364 km2
Počet obyvatel
4 888 000 (k 1. 7. 2010)
Počet obyv./ km2
12,6
Státní zřízení
konstituční monarchie
Král
Harald V.
Měna
norská koruna (NOK)
Úřední jazyk
norština, sámština
'áboženství
evangelicko evangelicko-luteránské (88 %)
Zdroj: http://www.businessinfo.cz
3.1.1 Obyvatelstvo Z výše uvedené tabulky vyplývá, že v Norsku žije přibližně 4,9 mil. obyvatel. Vzhledem ke geografické poloze země je hustota hustota zalidnění (12,6 obyv./k obyv./km2) poměrně nízká. Národnostní složení obyvatelstva je relativně relativně jednotné. Více než 93,5 % tvoří Norové, přičemž toto číslo ale neustále klesá ve prospěch jiných národností. Mezi nejpočetnější národnosti patří Poláci, Švédové, Němci, Dánové, dále pak Iráčané, Somálci, Litevci a další. Nejpočetnější skupinou jsou Poláci P (asi 46 700) a tento počet se neustále zvyšuje80. Na severu Norska žije téměř 20 tis. Laponců (Sámů).81 Nejvíce cizích občanů žije přirozeně v hlavním městě, Oslu (až 13 % obyvatel)82. Norové se řadí k nejdéle žijícím na světě a průměrná délka jejich života živo se neustále prodlužuje. Ženy se zde v průměru dožívají téměř 83 let a muži 78 let83.
80
Norský statistický úřad. [online].[cit. [online]. 6. 11. 2010]. Dostupné na: http://www.ssb.no/folkemengde_en/ no/folkemengde_en/
81
Businessinfo.cz. Oficiální portál pro podnikání a export. [online].[cit. .[cit. 6. 11. 2010]. Dostupné na:
http://www.businessinfo.cz/cz/sti/norsko http://www.businessinfo.cz/cz/sti/norsko-zakladni-informace-o-teritoriu/1/1000790/#sec5 82
Norský statistický úřad. [online].[cit. [online]. 6. 11. 2010]. Dostupné na: http://www.ssb.no/folkemengde_en/ tp://www.ssb.no/folkemengde_en/
83
Eurostat. [online].[cit. .[cit. 6. 11. 2010]. Dostupné na: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/guip/countryAction.do .europa.eu/guip/countryAction.do
-40-
Diplomová práce
Kulturní standardy Norska
Sámové Sámové jsou v Norsku považovaní za původní domorodé obyvatele. Dnes patří mezi tradičně Sámy osídlené území severní Norsko, dále Švédsko, Finsko a ruský poloostrov Kola. Přesné statistiky vývoje populace Sámů neexistují a je tedy obtížné stanovit jejich konkrétní počet. Odhady uvádějí, že jich dnes žije v rozmezí 60 tis. – 100 tis., přičemž v Norsku asi 20 tis. – 40 tis84. Přestože jsou Sámové jeden národ, dorozumívají se až deseti sámskými jazyky. Pětina sámské populace je starší 60 let. Zatímco většina mužů Sámů pracuje v oboru lesnictví, lovu či rybolovu, ženy pracují ve zdravotnictví nebo sociálních službách. Sámové jsou proslulí svým chovem polodivokých sobů, zejména v pěti nejsevernějších oblastech Norska. Dnes se samotným chovem sobů zabývá přibližně jen 10 % Sámů, a to zpravidla ještě kvůli turistům. Zbylou část již pohltila civilizace, žijí a pracují ve městech.85 Sámové jsou ve světě, stejně tak u nás, známí spíše pod názvem Laponci. Samotní Sámové označení Laponci však nemají rádi, neboť překlad norského slova Lapp zní „primitivní“ nebo „hloupý“. Používání tohoto označení se proto nedoporučuje. V 19. a zejména pak ve 20. století se snažily norské úřady různými prostředky o potlačení sámské kultury a jejich následné ponorštění. Sámská kultura nejvíce utrpěla během druhé světové války, kdy byla také zničena většina jejich domů. Zlom přišel až v sedmdesátých letech 20. století, kdy se Sámové vzbouřili vůči záměru zaplavit jejich posvátné území kvůli plánované stavbě elektrárny. Jejich odpor byl úspěšný a výsledkem bylo ustavení jejich národní hymny a vlajky. Od roku 1989 je zvolen sámský parlament Sámediggi, volený přímo všemi Sámy. Sámština je v některých oblastech Norska úředním jazykem. Každý Sám má dnes rovněž právo vzdělávat se v sámském jazyku.86
84
Oficiální webové stránky o Norsku. [online].[cit. 6. 11. 2010]. Dostupné na:
http://www.noramb.cz/About_Norway/policy/Obyvatelstvo/population/sami1/ 85
Norský statistický úřad. [online].[cit. 6. 11. 2010]. Dostupné na: http://www.ssb.no/samer_en/
86
Vránová, P.: Obchodní a kulturní zvláštnosti $orska. Bakalářská práce. VŠE 2008, str. 27-28
-41-
Diplomová práce
Kulturní standardy Norska
3.1.2 'áboženství, úřední jazyk Většina Norů se hlásí ke státní protestantské církvi, která vychází z evangelicko – luteránské církve (asi 88 % obyvatel). Náboženství je pro Nory důležité, ale zpravidla náboženské obřady aktivně nenavštěvují. K islámskému vyznání se v Norsku hlásí 60 tis. obyvatel. Římskokatolickou církev vyznává téměř 46 tis. obyvatel. Přibližně 6,2 % obyvatel není u žádného náboženského společenství registrováno.87 Oficiálními jazyky jsou zde norština a v severních okresech i sámština, která se řadí mezi uralské jazyky. Norština je severním germánským jazykem. V historii byla ovlivněna dánštinou, což je příčinou značné podobnosti jejich psané formy. Naproti tomu mluvená švédština je blízká mluvené norštině. Existují dvě písemné formy norštiny, a to Bokmål a Nynorsk. Bokmål pochází z písemné dánštiny a je běžněji používaným jazykem, především v Oslu a větších městech. Druhou verzi, Nynorsk, používá jen 10 – 15 % obyvatel zpravidla v horských oblastech a na západním pobřeží. Literární texty, vládní dokumenty i církevní obřady jsou psány verzí Nynorsk. Zvyšující se počet imigrantů v zemi vedl k tomu, že na základních norských školách je celkem zastoupeno asi na 110 různých jazyků. Nejdůležitějším cizím jazykem zůstává stále angličtina, na druhém místě je němčina a potom francouzština.88
3.2 Dějiny 'orska Tato kapitola si klade dva cíle. Prvním z nich je seznámit čtenáře této práce se stručným přehledem historie Norského království. Druhým cílem je odhalit zásadní východiska pro další kapitoly této práce. Znalost historických souvislostí je obecně nezbytností pro pochopení zvláštností norské kultury, způsobu jednání, chování i uvažování Norů. 'ejstarší dějiny a období Vikingů Podle archeologických nálezů se první lidé usídlili v Norsku asi před 12 000 lety. Předkové dnešních Norů se živili lovem, především sobů, jelenů, medvědů a rybolovem. 87
Oficiální webové stránky o Norsku. [online].[cit. 6. 11. 2010]. Dostupné na:
http://www.noramb.cz/About_Norway/policy/ 88
Oficiální webové stránky o Norsku. [online].[cit. 6. 11. 2010]. Dostupné na:
http://www.noramb.cz/About_Norway/policy/Obyvatelstvo/language/
-42-
Diplomová práce Archeologické
Kulturní standardy Norska nástroje
dokládají,
že
k přechodu
na
zemědělství
došlo
asi
před 5000 až 6000 lety, a to nejdříve na jihu země.89 Obdobím Vikingů je označováno 8. – 11. století našeho letopočtu. Za počátek tohoto období považuje řada vědců vyplenění kláštera v Lindisfarne u severovýchodního pobřeží Anglie v roce 793 n. l. Existuje více důvodů, které vedly Vikingy k výbojům a k jejich expanzi do Evropy, Ameriky, i Asie – nedostatek obdělavatelné půdy, kmenové neshody a touha po vyšší životní úrovni. Dodnes jsou Vikingové v některých oblastech Evropy považováni za kruté a obávané válečníky. Nepřijížděli ale vždy jen bojovat, nýbrž také obchodovat a zakládat nové osady. Zároveň byli zručnými řemeslníky, stavěli rychlé a jednoduše ovladatelné lodě, proslulé jako drakkary. Na moři byli skvělými navigátory a dokonce několikrát dopluli do Ameriky a zpět. Prostřednictvím výprav Vikingů proniklo do Norska z křesťanské Evropy pozvolna křesťanství. Norští Vikingové se začali považovat za odlišné etnikum od dánských a švédských Vikingů a postupně se sjednocovali. Konec éry Vikingů se datuje na rok 1066, kdy v bitvě u Stamfordu podlehl král Harald Krutý a kdy byl dokončen proces sjednocování země.90 Následné období středověku přineslo nejdříve epidemii ničivého moru v roce 1349, které podlehly až dvě třetiny obyvatel Norska. Posléze uzavřelo Norsko v roce 1380 smlouvu o nezávislosti s Dánskem (unie s Dánskem).91 Unie s Dánskem Norsko si však nedokázalo dlouho nezávislost udržet. Příčinou byla zmíněná epidemie moru ve 14. století, následovaná značným hospodářským úpadkem. V roce 1397 se tak země stala společně se Švédskem a Dánskem součástí tzv. Kalkatské unie, pod vládou dánské královny Margarety. Švédsko z této unie vystoupilo již v roce 1439, Norsko však bylo jejím členem až do roku 1814. Po smrti královny Margarety nastoupil na trůn dánský král a veškerá politická moc se tak soustředila do Dánska. V roce 1536 bylo Norsko podřízeno dánskému králi a spravováno z Kodaně. Norsko tak ztratilo svou
89
Oficiální webové stránky o Norsku. [online].[cit. 6. 11. 2010]. Dostupné na:
http://www.noramb.cz/About_Norway/history/upto1814/prehistoric/ 90
Vránová, P.: Obchodní a kulturní zvláštnosti $orska. Bakalářská práce. VŠE 2008, str. 11-12
91
Oficiální webové stránky o Norsku. [online].[cit. 6. 11. 2010]. Dostupné na:
http://www.noramb.cz/About_Norway/history
-43-
Diplomová práce
Kulturní standardy Norska
autonomii. V tu dobu vedlo Dánsko války se Švédskem, do kterých tak bylo Norsko nevyhnutelně zataženo. Důsledkem bylo postoupení norského území Švédsku.92 V roce 1660 se obě země, Norsko a Dánsko, staly absolutistickou monarchií. Tato skutečnost vedla k hospodářskému rozvoji Norska a díky nepříliš schopnému dánskému panovníkovi norské království paradoxně nabývalo na národním uvědomění. Unie se Švédskem a norská nezávislost Trend posilování norské autonomie byl urychlen během napoleonských válek. V roce 1814 kapituloval dánský král a Norsko se stalo válečnou kořistí Švédska na základě Kielské mírové smlouvy. Na základě podmínek dohody obou zemí se Norsko mělo stát opět nezávislou zemí, což se stalo 17. 5. 1814 formálním přijetím norské ústavy. Tento památný den je dodnes norským státním svátkem. Švédové se však s danou situací nesmířili a během krátké doby Nory vojensky porazili. Od 10. 10. 1814 tak země vstoupila do další unie, tentokrát se Švédskem. Přerušení vzájemných obchodních vztahů s Dánskem mělo za následek hospodářskou krizi v zemi. K oživení došlo až ve 30. letech 19. století, což byl první krok k norské nezávislosti.93 'orsko ve 20. Století V roce 1905 se konal v zemi plebiscit, ve kterém hlasovali téměř všichni pro ukončení unie se Švédskem. Norsko se tak stalo monarchií v čele s Haakonem VII. Až do propuknutí hospodářské krize ve 20. letech zažívalo Norsko velký hospodářský rozmach. Tomu napomohla i první světová válka, ve které bylo Norsko neutrální a dodávalo velké množství poptávaného dřeva a lodí. Také ve druhé světové válce usilovalo Norsko o neutralitu. Nicméně v roce 1940 bylo nuceno kapitulovat a země se tak dostala na pět let pod německou nadvládu.94 Obnova poničeného hospodářství proběhla rychle a růst hospodářství trval po celé poválečné období. Norsko se stalo jedním ze zakládajících členů OSN a v roce 1949 vstoupilo do NATO. Vstup do Evropské unie odmítli Norové dvakrát v referendu. Proti se stavěli zejména rybáři a farmáři.
92
Oficiální webové stránky o Norsku. [online].[cit. 6. 11. 2010]. Dostupné na:
http://www.noramb.cz/About_Norway/history 93
Tamtéž
94
Tamtéž
-44-
Diplomová práce
Kulturní standardy Norska
3.3 Ekonomický profil země Norsko dnes patří k nejbohatším zemím na světě. Nachází se na předních místech světových žebříčků, týkajících se životní úrovně, úrovně bydlení, délky života či celkového zdraví obyvatel. Jedná se o vysoce rozvinutou průmyslovou zemi s otevřenou ekonomikou, zaměřenou na export. Nebylo tomu tak ale vždy. Do dvacátého století bylo hlavní obživou Norů lesnictví, rolnictví a rybolov. Změna nastala až v průběhu dvacátého století, kdy jednak země prošla zásadní industrializací, jednak bylo v 70. letech 20. století objeveno ropné pole v Severním moři. Hojnost přírodních zdrojů, ropy a zemního plynu, spolu s jejich následným vývozem mělo od té doby obrovský vliv na norskou ekonomiku a životní standard Norů. Chemický a petrochemický průmysl je dnes spolu s těžbou ropy a zemního plynu nejrychleji se rozvíjející složkou norského průmyslu. Rozvoj těžby ropy a zemního plynu u norského pobřeží vedlo v posledních letech ke značné modernizaci norského průmyslu, konkrétně se jedná o výrobu technologií pro ropný průmysl a výrobu lodí.95 K vysoké úrovni materiálního bohatství země přispívá i produkce elektrické energie. Ta se zde vyrábí především ve vodních elektrárnách díky velkému množství jezer a horských řek. Objem produkce elektřiny na jednoho obyvatele řadí Norsko na světovou špičku. Produkce energie a energetických zdrojů je zde totiž téměř desetkrát vyšší, než je jejich domácí spotřeba. Na rozdíl od většiny ostatních zemí tak nemusí Norsko energii nakupovat v zahraničí. Současně se řadí v Evropě na druhé místo v objemu výroby energie z obnovitelných zdrojů.96 Tabulka 3: Hrubý domácí produkt - objem a meziroční přírůstky Rok
2004
2005
2006
2007
1743 1945 2159 2271 V běžných cenách v mld. 'OK 3,9 2,7 2,3 2,7 Meziroční změny objemu v % 379,6 420,9 463,3 482,7 HDP na obyvatele v tis. 'OK 60,4 67 73,7 76,8 HDP na obyvatele v tis. USD 43,52 48,2 53,1 55,3 HDP na obyvatele v tis. EUR Zdroj: Businessinfo.cz, Souhrnná teritoriální informace Pozn.: k přepočtům byl použit kurz 1 USD = 6,28 $OK, 1 EUR = 8,72 $OK
95
2009
2543 1,8 533,3 84,9 61,1
2408 -1,5 498,7 79,4 57,2
Businessinfo.cz. Oficiální portál pro podnikání a export. [online].[cit. 6. 11. 2010]. Dostupné na:
http://www.businessinfo.cz/cz/sti/norsko-ekonomicka-charakteristika-zeme/4/1000790/ 96
2008
Tamtéž
-45-
Diplomová práce
Kulturní standardy Norska
nezaměst Obrázek 4:: Vývoj roční míry nezaměstnanosti
Průměr v %
Roční míra nezaměstnanosti 5 4 3 2 1 0 2004 2005 2006
2007
2008
2009
Rok
Zdroj: www.mzv.cz, Souhrnná teritoriální informace
Z Tabulky 3 je patrné, že až na rok r 2009 09 vykazuje norská ekonomika ve sledovaném období,, tj. od roku 2004 až 2008, dynamický vývoj. vývoj V r. 2009 došlo k poklesu výkonu ekonomiky, meziroční změny objemu objemu vykázaly zápornou hodnotu (1,5 %). Toto zpomalení růstu norské ekonomiky bylo zapříčiněno krizí. Podle ekonomických expertů však byla hospodářská situace v zemi lepší než v jiných evropských státech, zejména díky vysokým finančním zdrojům Norska a relativně re nízké nezaměstnanosti97. Výše uvedený graf (na Obrázku 4) znázorňuje vývoj nezaměstnanosti v letech 2004 až 2009. Ve srovnání s ostatními zeměmi je v Norsku zaměstnáno vysoké procento dospělé populace. Roční míra nezaměstnanosti vykazuje relativně nízké ízké hodnoty, v roce 2009 se pohybovala na 3,2 %, což je pod úrovní většiny ostatních průmyslových zemí. Norské hospodářství lze nejlépe charakterizovat jako smíšené. Nese některé rysy kapitalistické tržní ekonomiky, avšak s jasným vlivem státu. Stát řídí nebo vlastní řadu průmyslových podniků a reguluje i soukromý sektor. I když je sektor průmyslu převážně v soukromých rukou, stát je významným vlastníkem elektráren i několika největších norských firem. Příkladem je společnost Statoil ASA, norská naftová společnost. sp Stát má tak víceméně pod kontrolou těžbu ropy v Norsku, petrochemický i rafinérský průmysl. Železnice a poštovní služby jsou státním monopolem. Obecně je zde ale pozorovatelný
97
MZV ČR. [online].[cit. .[cit. 15. 11. 2010]. Dostupné na:
http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/evropa/norsko/ekonomika/ekonomicka_charakteristika_zeme.html p/cz/encyklopedie_statu/evropa/norsko/ekonomika/ekonomicka_charakteristika_zeme.html
-46-
Diplomová práce
Kulturní standardy Norska
trend k deregulaci a privatizaci norského průmyslu. Důležité je zmínit značné vládní investice do výzkumu a rozvoje nových výrobních postupů, zejména v oboru biotechnologie a informační technologie.98 Podle norského statistického úřadu je Norsko tradiční exportní zemí. Značné příjmy z vývozu zboží a služeb znamenají, že si Norové mohou koupit ze zahraničí téměř vše, co potřebují a současně spořit na budoucnost. Od roku 1990 má Norsko kladné saldo obchodní bilance, přičemž vývoz každým rokem roste. Velká Británie, Německo a Švédsko jsou nejdůležitějšími obchodními partnery této země. Hlavními vývozními artikly jsou ropa a zemní plyn, dále pak stroje a přepravní zařízení.99 Cílem hospodářské politiky je stimulace růstu, ovlivňování rozdělování příjmů, stabilizace či snižování nezaměstnanosti a inflace. Roční míra inflace vykazuje v posledních letech obecně nízké hodnoty, přičemž nejvyšší průměrná hodnota byla vykázána v roce 2009 (2,6 %). Zemědělství a rybolov Vzhledem ke geografické poloze a hornatému terénu Norska zde nejsou příznivé podmínky pro zemědělskou výrobu, zejména rostlinnou. Využitelná zemědělská půda se nachází jen v jižní části země a tvoří pouze 2,6 % z celkové rozlohy pevniny Norska. Zemědělský sektor se tak podílel v minulém roce na tvorbě celkového HDP pouhými 1,1 % a zaměstnával necelých 69 tisíc pracovníků. Pro rostlinnou i živočišnou výrobu je charakteristická nejen soběstačnost země, ale zejména protekcionistická politika, která ztěžuje konkurenci proniknout na domácí trh. Tato ochranářská opatření jsou také ze strany EU a WTO trvale kritizována. Pro místní obyvatelstvo přináší takováto opatření vysokou cenu potravin, která je v průměru o více než 50 % vyšší ve srovnání se zeměmi EU 15.100 Rybolov je významným zdrojem bohatství Norska. Norsko je jedním z předních vývozců plodů moře, které exportuje do 150 zemí světa. Optimální podmínky jsou hlavně na otevřeném moři, nezanedbatelné jsou ale stovky rybích farem, které se nacházejí podél
98
Oficiální webové stránky o Norsku. [online].[cit. 6. 11. 2010]. Dostupné na:
http://www.noramb.cz/About_Norway/business/economy/mixed/ 99
Norský statistický úřad. [online].[cit. 6. 11. 2010]. Dostupné na: http://www.ssb.no/ur_okonomi_en/
100
Businessinfo.cz. Oficiální portál pro podnikání a export. [online].[cit. 6. 11. 2010]. Dostupné na:
http://www.businessinfo.cz/cz/sti/norsko-ekonomicka-charakteristika-zeme/4/1000790/
-47-
Diplomová práce
Kulturní standardy Norska
celého norského pobřeží. Nejdůležitější chovnou rybou je losos, kterého se ročně vyprodukuje až 1 mil. tun a který směřuje hlavně na trhy Evropské unie. Problematickou otázkou je lov velryb a regulovaný odstřel tuleňů, ke kterému trvale dochází i přes kritiku ze strany mezinárodních organizací jako IWC, CITIES a GREENPEACE. I přes silný odpor ochránců přírody norská vláda každoročně zvyšuje povolenou kvótu výlovu velryb.
3.3.1 Stát blahobytu – skandinávský model V souvislosti s Norskem a jeho ekonomickou situací se není možné nezmínit o skandinávském modelu. Ten je pro tuto zemi charakteristický, vyjadřuje způsob myšlení Norů, které se následně promítá i do jejich chování a jednání. V posledních desetiletích diskutují ekonomové a politici hojně o tom, jaké cesty vedou k bohatství a k materiálnímu blahobytu. Někteří jsou zastánci kapitalismu, který se opírá o trh a konkurenci, jiní věří, že tou pravou cestou je socialismus, jehož hlavním rysem je plánování a znárodňování101. Existuje také cesta, která se spoléhá jak na sílu trhů, tak na sociální zabezpečení státem – mechanismus welfare state, neboli stát blahobytu. Stoupenci konceptu welfare state vyzdvihují jeho přednosti jako je, mimo jiné, omezování chudoby, zajišťování sociální rovnosti, zvyšování životní úrovně a také osobní zainteresovanosti každého na prospěchu společnosti. Na druhé straně mluví kritikové o krizi státu blahobytu, související především s demografickým a ekonomickým vývojem společnosti.102 V literatuře se můžeme setkat s pojmem „evropský sociální model“. Ve skutečnosti však neexistuje jen jediný evropský sociální model, nýbrž několik modelů, které jsou postaveny na konceptu welfare state. V praxi rozlišujeme čtyři – anglosaský, středomořský, kontinentální a severský model. Evropský sociální model má jak řadu odpůrců, tak příznivců. Svými zastánci je díky relativně vysoké životní úrovni členských zemí Evropské unie považován za úspěšný a za možný vzor pro jiné státy ve světě.103
101
Heywood, A.: Politologie. 3. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk 2008, str. 502
102
Tamtéž, str. 501
103
Europeum. [online].[cit. 6. 11. 2010]. Dostupné na: http://www.europeum.org/disp_article_text.php?aid=563
-48-
Diplomová práce
Kulturní standardy Norska
Severský nebo také skandinávský model zahrnující Dánsko, Švédsko, Norsko a Finsko se vyznačuje především vysokou daňovou zátěží fyzických osob na jedné straně a značnou redistribucí bohatství a vysokými sociálními dávkami na straně druhé. Pro tento region je charakteristická kombinace štědrého státu blahobytu s ekonomickou výkonností. Tento model je obecně považován za model s nepatrnými sociálními nerovnostmi mezi obyvateli, poskytující pevné sociální jistoty a aktivně podporující vysokou zaměstnanost. Jeho zastánci vyzdvihují spravedlnost, ekonomickou rovnost, relativně malé rozdíly v příjmech a mezinárodní konkurenceschopnost tohoto systému. Pro skandinávský model se užívá také označení sociálně demokratický model, protože po většinu 20. století zde byly v čele sociálně demokratické strany.104 Skandinávci platí nejvyšší sazby DPH v Evropě a cca 45-70% daň z příjmu. Není divu, síť sociálních služeb musí být nějakým způsobem financována. Seveřané jsou však obecně ochotní platit vysoké daně, neboť je to pro ně určitou zárukou, že jim stát pomůže, když budou potřebovat, a navíc je tím udržována úroveň sociální soudržnosti. Charakteristickým znakem ale není jen vysoká daňová zátěž, ale také vysoký příjem díky štědré redistribuci tohoto systému. Jedná se o vysoké sociální výhody, na které jsou občané severských zemí také patřičně hrdí.105 Výdaje vlád severských zemí na sociální účely se pohybují okolo 27 % HDP. Naproti tomu země anglo – saského modelu vydávají z rozpočtu na sociální zabezpečení jen 17 % HDP. Pokud bychom srovnali ekonomickou výkonnost obou těchto modelů, tak severské země zaznamenávají mnohem nižší míru chudoby, vyšší přebytek rozpočtu, ale také mírně vyšší míru nezaměstnanosti. Navzdory vysokému zdanění si tyto země udržují dynamičnost ekonomického růstu. Důvodem jsou především masivní výdaje na výzkum a rozvoj a vyšší vzdělání. Průměrně zde tvoří státní výdaje na výzkum a rozvoj 3 % HDP, což řadí severské země ke světovým leaderům. Dále severské země v popředí s Finskem a Švédskem rozsáhle investují do informačních a komunikačních technologií, čímž si udržují mezinárodní konkurenceschopnost.106
104
Lisbon Revisited - Finding a $ew Path To European Growth, The European Policy Centre/ Accenture March
2004/WP 08, p. 16 105
Europeum. [online].[cit. 6. 11. 2010]. Dostupné na: http://www.europeum.org/disp_article_text.php?aid=563
106
Scientific American Magazine. [online].[cit. 14. 11. 2010]. Dostupné na:
http://www.scientificamerican.com/article.cfm?id=the-social-welfare-state
-49-
Diplomová práce
Kulturní standardy Norska
Někteří teoretikové zastávají názor, že by stát blahobytu měl poskytovat jen jakousi záchrannou sociální síť těm, kteří nejsou schopni se o sebe sami postarat a jsou tak ohroženi absolutní chudobou107. Tím se však koncept skandinávského modelu určitě neřídí. Právo na sociální zabezpečení je zde zaručeno každému, kdo má občanství některého ze skandinávských států, a to bez ohledu na jejich přínos či postavení na trhu práce. Dalo by se totiž bez nadsázky říci, že státní aparát pomůže každému občanovi od „narození až po stáří“, pokud se o sebe nedokáže postarat sám. Příkladem je hrazená předporodní péče maminkám a následný porod ve státních porodnicích. Obvykle pobírají skandinávské matky od státu nemalé dávky během mateřské a později pravidelné přídavky na děti. Jedním z hlavních cílů severských vlád je zajistit všem občanům kvalitní a dostupné vzdělání. Není tudíž překvapením, že děti navštěvují tamní školky, základní i střední školy bezplatně. Student vysoké školy dostává od státu pravidelnou měsíční podporu na studium a navíc si může požádat o výhodnou bankovní půjčku.108 Další klíčové prvky skandinávského modelu:109 •
Především se jedná o silnou roli státu, která je veřejností kladně přijímaná a považována za prvek rozvoje společnosti spíše než za jeho brzdu.
•
Všeobecně zde ekonomický růst není synonymem pro poškozování životního prostředí. Stát, podnikatelé i obyčejní lidé mají respekt k životnímu prostředí a snaží se ho chránit.
•
Koncept celoživotního vzdělávání je považován za základ pro inovace, růst produktivity (založené na znalostech) a mobility na trhu práce. Severské země mají jednu z nejvyšších úrovní dosaženého vzdělání, což není vzhledem k mohutným investicím do tohoto sektoru žádným překvapivým zjištěním.
•
Tyto země využívají výhod malého regionu a krátké geografické vzdálenosti. Ekonomiky tohoto regionu jsou poměrně centralizované s nízkou hierarchickou vzdáleností. Všechny tyto aspekty usnadňují zaujmutí společného stanoviska v kritických otázkách ekonomického a sociálního rozvoje.
107
Heywood, A. (2008), str. 502
108
Europeum. [online].[cit. 6. 11. 2010]. Dostupné na: http://www.europeum.org/disp_article_text.php?aid=563
109
Lisbon Revisited - Finding a $ew Path To European Growth, The European Policy Centre/ Accenture March
2004/WP 08, p. 18
-50-
Diplomová práce •
Kulturní standardy Norska
Na jednu stranu je zde vysoké zdanění osob, které je těsně spjato se sociálními výhodami, na druhé straně je relativně nízké zdanění tamních společností, což pozitivně stimuluje investice a podnikání. Ve Skandinávii funguje progresivní zdanění, které je zárukou značného redistribučního systému.
•
Pro skandinávské státy je typická nejen společenská rovnost, ale také efektivnost. Důkazem je jejich vysoký ekonomický růst. Jejich HDP na osobu leží nad průměrem OECD, což je také dáno vlivem Norska a jeho ropného bohatství.110
Pracovního trh Pracovní trh je jednou ze specifických politik pro welfare state koncept. Skandinávské země jsou proslavené svým vývojem míry nezaměstnanosti, která leží pod průměrem evropských zemí OECD. Pro pracovní trh je typická vysoká míra zaměstnanosti, která v Norsku dosahuje až 73 % ekonomicky aktivní populace111. Velkým dílem se na tomto čísle podílí také ženy, neboť jsou zde státem vysoce podporována různá zařízení pro děti, jejichž rodiče chodí do práce (družiny, školky, dětská centra). Skandinávské ženy pracují hlavně ve veřejných sociálních službách, zdravotnictví, ale i v politice112.
110
Willems, T., Asselt, E. J.: The Scandinavian Model: not as desirable as it seems, Research Institute for the CDA 2007,
ISBN 9789074493512, p. 9 111
Norský statistický úřad. [online].[cit. 6. 11. 2010]. Dostupné na:
http://www.ssb.no/english/subjects/06/01/aku_en/tab-2010-11-03-03b-en.html 112
Norský statistický úřad. [online].[cit. 6. 11. 2010]. Dostupné na: http://www.ssb.no/english/yearbook/tab/tab-214.html
-51-
Diplomová práce
Kulturní standardy Norska
Aktivní politika zaměstnanosti Ekonomiky severských zemí jsou průkopníky konceptu i praxe aktivní politiky zaměstnanosti (APZ). Dle OECD rozeznáváme pět typů APZ: veřejné školící programy (rekvalifikační kurzy); asistence při hledání práce; speciální opatření pro mladistvé; dotace pro zaměstnavatele soukromého sektoru či nezaměstnané, kteří chtějí začít podnikat; nebo přímo vytvoření pracovního místa ve veřejném sektoru. Aktivní politika zaměstnanosti přispívá zejména k efektivnějšímu hledání práce. Školící programy zvyšují produktivitu pracovní síly a jsou tedy určené zejména pro málo kvalifikované pracovníky. APZ má také nepostradatelný motivační efekt.113 Samozřejmě, že tato politika nemá jen kladné stránky. Negativním efektem jsou především výdaje na tuto politiku, neboť otázkou je, zda by nezaměstnaní nedostali práci tak jako tak a to i bez dotací či různých podpor. Navíc někteří účastníci rekvalifikačních kurzů se jednoduše nedokážou prezentovat na trhu práce a tak nemusejí práci nikdy ani nalézt. Spornou záležitostí ohledně efektivnosti by mohl být už jen samotný rekvalifikační kurz, neboť je velmi drahý a skutečně pomáhá nejspíš jen vyhraněné skupině osob. V posledních letech také pomáhá usnadnit vstup na tamní trh četným přistěhovalcům především pomocí nabídky jazykových kurzů.114 Princip flexicurity Významným rysem pracovního trhu severských zemí je princip tzv. „flexicurity“ neboli v překladu kombinace slov pružnosti a jistoty (flexibility and security). Průkopníkem tohoto principu je Dánsko, které hledalo lék na vysokou nezaměstnanost. Model flexicurity v sobě tedy spojuje dvě stěžejní části: zaprvé pružné pracovní právo – pravidla propouštění ze zaměstnání, flexibilní formy práce, vyrovnanost rodinného a pracovního
života
(flexibilní
část)
a
zadruhé
štědré,
dlouhotrvající
dávky
v nezaměstnanosti, usnadňující mobilitu na trhu práce, odborné a celoživotní vzdělávání, umožňující nalezení nového zaměstnání (část jistoty). Tento princip tedy v sobě skrývá jak liberální tak sociální rys. Díky štědrým dávkám se člověk nemusí obávat, že ztráta pracovního místa bude mít na jeho bohatství velký vliv.115
113 114 115
Willems, T., Asselt, E. J. (2007), str. 19-20 Willems, T., Asselt, E. J. (2007), str. 20-21 IHNED.cz. [online].[cit. 14. 11. 2010]. Dostupné na:
http://modernirizeni.ihned.cz/c1-21764920-flexicurita-jako-lek-pro-evropske-trhy-prace
-52-
Diplomová práce
Kulturní standardy Norska
Základními prvky flexicurity jsou116: •
Flexibilní pracovní smlouvy
•
Aktivní politika zaměstnanosti
•
Systém sociálního zabezpečení
•
Celoživotní vzdělávání
Pružnost a zabezpečení tak nemusí být vůči sobě v rozporu, ale mohou se spojit. Tato strategie napomáhá řešit problém s nedostatkem kvalifikovaných pracovníků na pracovním trhu a bezpečnosti pracovních míst v případě uzavření společnosti nebo jejího přemístění. Správné fungování pracovních trhů by tak mělo být společným zájmem zaměstnavatelů i zaměstnanců.117 Na závěr této části bych ráda zmínila také slabiny skandinávského pracovního trhu. Jedná se o značné náklady spojené s vysokou nezaměstnaností ve veřejném sektoru a zejména pak o tzv. skrytou nezaměstnanost. Za tímto pojmem se skrývá vysoký počet lidí, kteří pobírají invalidní důchod, a brzkým odchodem zaměstnanců do důchodu. Téměř každý pracující ve Skandinávii může být totiž prohlášen za nezpůsobilého práce. Problémem tohoto systému je rovněž značná absence pracovníků z důvodu nemoci. Kvůli štědrým sociálním výhodám tak marodí Skandinávci více než zaměstnanci v jiných zemích.118
3.4 Kulturní standardy 'orska z českého pohledu Identifikace norských kulturních standardů je hlavním cílem mé práce. Tyto standardy jsou uvedeny v následujících několika podkapitolách, které se vzájemně prolínají, a jejichž důležitou součástí jsou příběhy, názory či výroky respondentů (psané pro odlišení kurzívou). Ve své práci se soustředím zejména na specifika norské kultury z českého pohledu.
116
EurActiv.cz. [online].[cit. 6. 11. 2010]. Dostupné na:
http://www.euractiv.cz/socialni-politika/clanek/v-eu-nelze-vytvorit-jednotny-model-flexikurity 117
Tamtéž
118
Lisbon Revisited - Finding a $ew Path To European Growth, The European Policy Centre/ Accenture March
2004/WP 08, p. 29-35
-53-
Diplomová práce
Kulturní standardy Norska
3.4.1 'eformální pracovní prostředí Podle Hofstedeho dimenzí, viz teoretická část 1.3.1 Kulturní dimenze podle Hofstedeho, vykazuje Norsko nízkou hodnotu dimenze Mocenský odstup (PDI). Závislost pracovníků na svých nadřízených je tak omezená, což se projevuje vzájemnými konzultacemi a neformálnějšími vztahy na pracovišti i ve škole. Nízká hodnota PDI značí i méně hierarchizovanou společnost a plošší organizační strukturu. Norové si zpravidla tykají, zdraví se neformálním pozdravem „hei“ (ahoj) a tituly nepoužívají.119 „Zatímco neuvést titul ve Francii nebo Anglii znamená téměř urážku, v $orsku akademické tituly zřídka kdo zmiňuje, nevídám je ani u podpisu ani na dveřích. Možným důvodem je to, že $orové jsou podvědomě více svázáni s přírodou a mají tak jiné hodnoty (např. umí/neumí lyžovat apod.). Kromě toho je tady, tuším, vyšší míra vzdělanosti, a proto se tu $orové vysokoškolským titulem MSc. (Master of Science) až tak nepochlubí“ (Jakub). Tykání zdůrazňuje i Pavel (48): „V $orsku se vyká jen králi a premiérovi.“ Norové však dokážou uznat, když je někdo v nějaké oblasti odborník. Podobně je tomu i ve školním prostředí. Ze svého studijního pobytu v Norsku mohu říci, že jsme všichni zdravili učitele „hei“ a oslovovali je křestním jménem, a to i v případě e-mailové komunikace. Součástí této komunikace je i neformální optání se, jak se druhé straně daří. Mám pocit, že to vše přispělo k přátelštější atmosféře a ke zmenšení statutu nadřazenosti učitele vůči studentovi. Učitelé nám navíc sami říkali, že jsou tam kvůli nám. Často se i stalo, že došlo ke konfrontaci názorů mezi učitelem a studentem, přičemž učitel druhý názor nikdy neodsoudil, ale zpravidla přijal možnost odlišného pohledu na věc. V českém prostředí je tomu často naopak. Dalším znakem neformálního prostředí je vztah vedení k řadovým pracovníkům, kdy se nadřízení ptají na názor i svých podřízených. „Moje dosavadní zkušenost ukazuje, že způsob spolupráce mezi různými úrovněmi pracovníků by se dal charakterizovat jako týmová práce. $apříklad společnost Harald A. Moeller (HAM AS)120 je zajímavá v tom, že v ní pracují i její vlastníci. $ení problém tam potkat pana Moellera a neformálně si s ním i popovídat “ (Václav). Uvolněnější atmosféra v pracovních vztazích i tykání však
119
Zamykalová, M. (2003), str. 103
120
Společnost dodávající na norský trh automobily značky Škoda
-54-
Diplomová práce
Kulturní standardy Norska
neznamenají narušení vztahu nadřízený – podřízený. Respekt a uznání jsou stále samozřejmostí121. Samotný přístup managementu je zde charakterizován delegováním pravomocí a inspirováním zaměstnanců, namísto detailních instrukcí a nařizování povinností krok za krokem. Pro skandinávský management je dále typické naslouchání podřízeným a jejich úhlu pohledu na věc. Respekt k zaměstnancům je stěžejní. Jen tak mohou být zaměstnanci plně zavázáni svému pracovnímu místu. Vedoucí pracovníci dokonce upřednostňují zaměstnance před vlastníky společnosti. Razí teorii, že pokud budou zaměstnanci spokojeni, budou i dobře pracovat, spokojeni pak budou i samotní vlastníci, protože zákazníci budou zboží kupovat.122 Poněkud neformální je i styl oblékání v norských společnostech. Až na některé profese se od pracovníků neočekává, že by na pracovišti nosili oblek. I když se Norové tradičně dobře oblékají a mnoho z nich nosí do práce kalhoty a košili, kravatu si vezmou jen výjimečně. „Formálněji se oblékají při prvních kontaktech, po navázání dlouhodobějšího pracovního vztahu tato formálnost mizí. $avíc k norské mentalitě patří to, že se i dobře placený nadřízený neobléká lépe než jiný pracovník“ (Štěpánka).
3.4.2 Vyváženost pracovního a soukromého života Norové obecně usilují o vyváženost pracovního a soukromého života. Svého volného času si cení a jsou přesvědčeni o tom, že přesčasy nezaručí lepší výsledky. „$orové nejsou v žádném případě workoholici, volnočasové aktivity jsou pro ně velmi důležité a o svůj volný čas se nenechají připravit. Pracovní doba je zde 8 hodin, ale velmi populární jsou zkrácené úvazky“ (Jitka). Zkrácené úvazky jsou v Norsku populární, zejména pro ženy. Podle norského statistického úřadu pracuje v současnosti 41 % z pracujících žen a 14 % z pracujících mužů na zkrácený úvazek123. Nepříliš velké pracovní nasazení potvrzuje i Pavel (48) a současně naráží na problém týkající se motivace zaměstnanců: „$orové se obecně snaží dodržovat dané termíny, občas je však splnit nedokážou. Důvodem je sociální systém země, který $ory k vysokému pracovnímu výkonu
121
Zamykalová, M. (2003). str. 103
122
The Scandinavian Way.[online].[cit. 1. 12. 2010 ]. Dostupné na:http://www.cifs.dk/scripts/artikel.asp?id=1481&lng=2
123
Norský statistický úřad. [online].[cit. 6. 11. 2010]. Dostupné na: http://www.ssb.no/arbeid_en/
-55-
Diplomová práce
Kulturní standardy Norska
moc nemotivuje. V práci se příliš nepředřou a jejich pracovní doba končí v 16 hodin odpoledne.“ Vzhledem k tomu, že v Norsku nejsou velké rozdíly v platech pracovníků, je těžší je motivovat. Navíc se norští pracovníci těší značné zákonné ochraně124.„$orové mají své pracovní místo téměř jisté. I v případě výpovědi jim zaměstnavatel hledá jiné uplatnění. Jejich motivace k pracovním výkonům tedy není velká“ (Pavel 48). Je zde však snaha motivovat zaměstnance jinak než jen mzdou. Podle Václava je důležité, aby byli zaměstnanci na práci ve firmě hrdí: „V případě společnosti HAM je už sama pracovní pozice určitou motivací. Společnost je známá a má dobrou pověst. Má jasně definované vize a cíle celé společnosti i jejích jednotlivých částí. Zaměstnanci se pak dokážou s těmito cíli ztotožnit a to jim dává pocit jistoty.“ Pavel (48) zdůrazňuje další motivační faktory Norů, kterými jsou zajímavý kolektiv, dostatek volného času a pracoviště vzdálené nedaleko bydliště, aby nemuseli dlouho dojíždět. Norové zpravidla dávají přednost stálému zaměstnání v jedné firmě s možností postupu. Dle norského pracovního zákona nesmí pracovní doba přesáhnout 9 hodin denně nebo 40 hodin týdně. Mnoho Norů ale v současnosti pracuje jen 37,5 hodin týdně. „Denní pracovní doba je ve státních podnicích 7,5 hod, v soukromém sektoru ale lidé pracují často déle. Délka pracovní doby v létě bývá kratší a v zimě naopak delší“ (Líba). Noční práce ani práce v neděli prakticky povolena není. Výjimku samozřejmě tvoří pracující ve zdravotnictví, dopravě či pohostinství. Zpravidla má každý norský zaměstnanec nárok na 5 týdnů dovolené, zaměstnanci nad 60 let o týden navíc. Kdy může dovolenou zaměstnanec čerpat, určuje zaměstnavatel. V létě si však může každý vybrat až tři po sobě následující týdny dovolené. Odchod do důchodu je v Norsku možný, až na některé profese, po dosažení věku 67 let.125 Průměrná
měsíční
mzda
zde
činila
v loňském
roce
35 200 NOK
(cca 105 600 Kč)126. Norsko, podobně jako ostatní skandinávské země, je proslulé malým rozdílem mezd obyčejných pracovníků a vedoucích manažerů. „Můj kamarád dříve pracoval jako Product Manager v jedné norské firmě. Jednoho dne se rozhodl, že odejde pracovat jako obyčejný skladník za téměř stejný plat. Dnes tak půl roku jezdí po skladě
124
Legal 500.[online]. [cit. 1. 12. 2010 ]. Dostupné na: http://www.legal500.com/c/norway/developments/4974
125
Eures.sk. [online]. [cit. 1. 12. 2010 ]. Dostupné na: http://www.eures.sk/norsko-303-1.html#3_8
126
Norský statistický úřad. [online].[cit. 6. 11. 2010]. http://www.ssb.no/english/subjects/06/lonn_en/
-56-
Diplomová práce
Kulturní standardy Norska
s vysokozdvižným vozíkem, večer přichází domů s čistou hlavou a bez starostí. Zbylých půl roku cestuje kolem světa“ Pavel (48). V Norsku hrají velkou úlohu odbory. Členství v odborech je zde nejen běžné, ale i pozitivně vnímané jak ze strany zaměstnavatelů, tak zaměstnanců. Odborářsky aktivní je přibližně 50 % obyvatel. Odborové svazy mají rozsáhlé pravomoci při vyjednávání a informování.
3.4.3 Tolerantní postoj – imigrace Norsko je dle Hofstedeho typickým představitelem femininní kultury. V porovnání s českou kulturou, která má hodnotu indexu maskulinity 57, je tento index pro norskou kulturu velmi nízký, pouhých 8. Charakteristická je tak pro Nory orientace na sociální vztahy a vlastnosti jako skromnost, solidarita či tolerance. Díky tolerantnímu postoji Norů si řada přistěhovalců z rozvinutých zemí zvyšuje v Norsku svůj životní standard. Štědrá síť sociálních služeb je pro ně velmi lákavá. Navíc, přístup ke většině sociálních výhod je podmíněn pouze získáním povolení k pobytu v dané zemi, ale není závislý na státní příslušnosti či pracovním přínosu pracovníka.127 „Podle průvodce, kterého jsem si před odjezdem četl a kde psali, že 95 % obyvatel jsou původem $orové, jsem čekal, že tam budou samí světlovlasí lidé. Hned po příjezdu jsem na centrálním nádraží uviděl, že tomu tak není. Překvapilo mě, kolik Afričanů a Arabů žije v Oslu“ (Michal). V současné době tvoří přistěhovalci spolu s potomky přistěhovaleckých rodičů více než 11 % obyvatel Norska (cca 0,55 milionů osob). 35 % z nich má norské občanství a většina pochází z Polska, Švédska, Iráku a Pákistánu128. Majorita imigrantů žije pochopitelně v Oslu a dalších větších městech. Největší rozmach imigrace byl v posledních dvaceti letech, konkrétně mezi léty 1990 a 2008, kdy jim bylo garantováno povolení k dlouhodobému pobytu. Přicházeli jako uprchlíci, pracovní síla, dále za účelem studia či následování jejich rodiny žijící v Norsku129, což je v současnosti nejčastější důvod imigrace do Norska.130
127
Willems, T., Asselt, E. J. (2007), str. 85
128
Viz Příloha 1
129
Viz Příloha 2
130
Norský statistický úřad. [online].[cit. 6. 11. 2010]. http://www.ssb.no/innvandring_en/
-57-
Diplomová práce
Kulturní standardy Norska
Když jsem se dostala při komunikaci s Nory na téma přistěhovalectví a jeho potenciálními problémy, nechápavě se na mě dívali. Žádný problém v tom zatím nevidí. Podobnou zkušenost zažil i Jakub: „$ěkolikrát jsem se o tom bavil s mými norskými přáteli a musím říct, že jsem to byl spíš vždy já, kdo se skepticky vyjadřoval k otázce přistěhovalectví. $orové mají dobrý vztah k přistěhovalectví. Dnes jsou zde zcela běžné smíšené páry a podle jedné paní učitelky, zabývající se na univerzitě jazykovědou, se do norštiny dostávají i arabská slova. “ Obecně lze říci, že rasismus v Norsku neexistuje a že jsou Norové tolerantní vůči příslušníkům z jiných kultur, pro imigranty je však často těžké se začlenit do společnosti v Norsku. „Přes veškeré snahy norských úřadů o jejich integraci lze např. v Oslu pozorovat vznikající celé přistěhovalecké čtvrtě, ve kterých žije minimum $orů a přistěhovalci v nich žijí naprosto odlišným způsobem života“ (Jitka). Skutečné
omezení
představuje
požadavek
znalosti
norštiny.
Na většině
kvalifikovaných pozic je třeba umět norštinu na velmi dobré úrovni. Nekvalifikované pozice vyžadují znalost anglického jazyka a alespoň mírně pokročilou norštinu. „Existují bariéry, zabraňující aby imigrant získal práci v $orsku. Ve většině případů je požadován norský jazyk, angličtina nestačí“ (Pavel 24). Norské úřady se však snaží i tento jazykový problém překonat a pomoci tak těmto lidem vstoupit na místní pracovní trh, například poskytováním bezplatných jazykových kurzů. Přistěhovalectví s sebou přináší výhody i problémy. „Výhodou je nárůst potřebné pracovní síly. Problémem naopak vyšší náročnost na sociální systém, nárůst kriminality, střet různých kultur apod. V ulicích Osla je i mnoho žebráků z řad přistěhovalců“ (Petr). Zastánci imigrace dále tvrdí, že díky přistěhovalcům lze lépe překonat negativní efekty plynoucí z problému stárnutí obyvatel. Imigranti z méně rozvinutých zemí jsou totiž zpravidla mladí lidé s vyšší mírou porodnosti. Na druhou stranu přicházejí zejména ti nekvalifikovaní a spousta z nich se do práce příliš nehrne, což celou situaci nezlepšuje131. Imigrace je tak jedna z vážných hrozeb udržitelnosti sociálně štědrého skandinávského modelu.
131
Akkerman, T., Hagelund, A.: Women and Children First! Anti-immigration parties and tender in $orway and the
$etherlands.Patterns of Prejudice. Vol. 41, No. 2: 197-214. 2007. Academic Search Complete, EBSCOhost [cit. 3. 12. 2010]. p. 201
-58-
Diplomová práce
Kulturní standardy Norska
3.4.4 Rovnost mužů a žen Stěžejní otázkou této subkapitoly je rovnost žen a mužů. „$orové si obecně zakládají na rovnoprávnosti. Equilibrium je jedna ze základních hodnot, které vyznávají. Proto jsou podmínky žen a mužů velmi vyrovnané“ (Pavel 24). Charakteristickým rysem rodinné politiky je především překonání tradičního rozdělení rolí v rodině, tzn. větší podíl mužů, kteří se starají o děti a o domácnost, a tedy větší zastoupení žen na pracovním trhu. Dále nárůst nerodinných typů soužití, všechny se shodnou platností, a v neposlední řadě jsou typickým rysem zkrácené úvazky a rozvinutá síť zařízení pro děti.132 Síť zařízení pro děti je v Norsku rozsáhlá. Jedná se o kvalitní předškolní a státem značně finančně podporovaná zařízení, která rodičům a zejména pak matkám umožňují nastoupit do zaměstnání či dokonce budovat kariéru. V současné době je pokrytí mateřskými školkami v zemi téměř 100%. Rodiče, kteří své děti do školky posílat nechtějí, dostávají od státu měsíční příspěvek s cílem zajistit rovnost rozdělení státních financí rodinám, ať už pečují o dítě sami nebo ho posílají do školky.133 Norsko, podobně jako ostatní skandinávské země, je proslulé rozsáhlou a štědrou sociální politikou, která se významně dotýká i politiky rodinné. Významnou formu podpory v rámci rodinné politiky tvoří štědré přídavky pro rodiny s dětmi. Jedinou podmínkou je trvalé bydliště v zemi. Specifikem je zde tzv. otcovská kvóta, neboli dovolená, která je vyhrazená pouze otci. Pokud si jí však otec nevyčerpá, bez nároku propadá. Cílem této kvóty je jednak zapojení otce do chodu domácnosti a navázání hlubšího vztahu se svým dítětem, jednak umožnit ženám se vzdělávat, pracovat a současně rodit děti bez nutnosti volit si mezi péčí o rodinu a kariérou. Kvóta pro otce vznikla v roce 1993 a byla v délce čtyř týdnů. Od té doby byla dvakrát prodloužena, naposled v minulém roce, a to na 10 týdnů.134
132
Gender sociologie. [online]. [cit. 1. 11. 2010 ]. Dostupné na:
http://www.genderonline.cz/view.php?cisloclanku=2008012710 133
Oficiální webové stránky o Norsku. [online].[cit. 6. 11. 2010]. Dostupné na:
http://www.noramb.cz/About_Norway/policy/Socialni-blahobyt/daycare/ 134
Oficiální webové stránky o Norsku. [online].[cit. 6. 11. 2010]. Dostupné na:
http://www.noramb.cz/About_Norway/policy/Socialni-blahobyt/benefits/
-59-
Diplomová práce
Kulturní standardy Norska
„Postavení norských žen v pracovním prostředí vnímám jako rovnocenné. De facto zde podle mě dochází k oboustranné emancipaci – ženy jsou rovny mužům v pracovním prostředí a stejně tak jsou muži rovny ženám v domácím prostředí, věnují se rodině podobně velkou měrou jako ženy“ (Lenka). Podle norského statistického úřadu bylo ještě před třiceti lety zaměstnáno méně než polovina norských žen. Dnes zde pracuje již 7 z 10 žen oproti 8 z 10 mužů.135 I přes tuto relativní vyrovnanost, existují zřejmé rozdíly mezi ženským a mužským zaměstnáním a navíc ženy pracují mnohem více na zkrácený úvazek než muži. V posledních letech je v Norsku stále zřetelnější snaha o nastolení rovných příležitostí pro muže i ženy. Na počátku roku 2008 zde vstoupil v platnost zákon, na základě kterého musejí mít podniky ve správních radách alespoň 40 % žen. Zpočátku byl tento zákon terčem kritiky. Jeho odpůrci zastávají totiž názor, že by měl mít majitel společnosti právo rozhodovat o svých ředitelích sám a neřídit se jen splněním dané kvóty. „$ení vybírán nejlepší člověk nezávisle na pohlaví. Podle mě se jedná o pozitivní diskriminaci“ (Pavel 48). Na druhou stranu toto opatření napomáhá přispět k větší rovnoprávnosti žen ve vedoucích pozicích.136 Navzdory tomu, že ženy dosahují více na manažerské pozice, jen 1 z 5 výkonných manažerů jsou ženy. Zřetelné jsou i rozdíly v příjmech. V roce 2009 ženy vydělávaly v průměru o více než 15 % méně než muži.137 Ne však všichni Norové vidí otázku rovnoprávnosti obou pohlaví stejně. „Kamarád $or mi říkal, a je to kupodivu názor více $orů, že $orky jsou zvláštní. Konkrétně mu vadilo, že chtějí po manželovi, aby uklízel, vařil, chodil pro děti do školky atd. a přitom on sám se musí starat o auto a dělat technické věci, které po ní také nevyžaduje. Ve srovnání s Češkami je vidět, že $orky mají více volného času. Chodí běhat, trénovat, aktivně sportovat i v dospělosti.“ (Jakub) Podobnou zkušenost má z pracovního prostředí také Líba: „$orky jsou rozhodné a statné ženy, které umí rozdělit práci tak, že na ně samotné už nic nezbude. $evyjadřují city a někdy žasnu nad jejich vkusem oblékání. Domácími pracemi se nezatěžují. Jsou vrcholně emancipované, rády se ujímají vedoucích rolí. Prosazují se také v pro nás typicky mužských oborech.“
135
Norský statistický úřad. [online].[cit. 6. 11. 2010]. Dostupné na: http://www.ssb.no/arbeid_en/
136
Český rozhlas. [online].[cit. 1. 11. 2010]. Dostupné na: http://www.rozhlas.cz/radio_cesko/sc/_zprava/415536
137
Norský statistický úřad. [online].[cit. 6. 11. 2010]. Dostupné na: http://www.ssb.no/likestilling_en/
-60-
Diplomová práce
Kulturní standardy Norska
3.4.5 Dochvilnost, dodržování termínů a pravidel Edward T. Hall definoval z hlediska času monochronní a polychronní kultury. Podobnou dimenzi definoval následně i Fons Trompenaars. Norsko se oproti České republice řadí mezi monochronní kultury, jak už je popsáno v teoretické části této práce (viz podkapitola 1.3.4). Typickým rysem této kultury je důraz na plánování a dochvilnost. Z hlediska plánování je důležité si rozmyslet, kdy uskutečnit v Norsku jednání. Norové čerpají zpravidla většinu své dovolené během letních měsíců a četných státních svátků. V těchto termínech je proto dobré se vyhnout plánování schůzek s norským partnerem. Podobné je to i s víkendy a s jejich volným časem, kterého si velmi cení a jen tak se o něj nepřipraví. Norové jsou dochvilní a tuto vlastnost očekávají od svého partnera v soukromém životě i v pracovním prostředí. Na schůzku je lepší přijít o deset minut dříve než o jednu minutu později. „Telefonická omluva i v případě malého zdržení je samozřejmostí.“ (Štěpánka). Během mého studia na univerzitě v Oslu jsme měli na vše jasně dané termíny. Semestrální práce musely být odevzdány do stanovené hodiny (nebo minuty) na příslušném oddělení, kde pracovníci čas ihned zapsali do odevzdávacího archu. Dodání práce po termínu, třebaže to bylo jen několik minut, se považovalo za neodevzdání. Sami učitelé na začátku semestru důrazně upozorňovali na to, že o spoustě věcí se dá domluvit, ale o termínech nikdy. Termíny byly však známé hned od začátku, aby s tím mohl každý počítat. Podobnou zkušenost i zmiňuje Štěpánka: „$aši obchodní partneři termíny dodržují, ale většinou je již dopředu sjednají s velkou rezervou.“ I přes pověstnou dochvilnost městské veřejné dopravy, z vlastní zkušenosti to nemůžu potvrdit o jejím fungování během zimních měsíců. Zpravidla z důvodu sněhových závějí se metro, které zde jezdí většinou po povrchu, několikrát vůbec nerozjelo. Dopravní podnik to ale kompenzoval proplacením účtenky za taxi službu, pokud mělo metro zpoždění více jak půl hodiny. Příjemnou záležitostí ale jsou hodiny s odpočítáváním minut příjezdu vlaku na každé zastávce. Podobný přístup zaujímají Norové i k dodržování pravidel a nařízení. „Seděli jsme ve vypnuté vířivce a odhadem šestiletá holčička nám přišla oznámit, že se to nesmí, což nám po chvíli přišla zopakovat i její babička“ (Pavel 24). Očividné to je při řízení automobilu, neboť Norové striktně dodržují maximálně povolené rychlosti. Na dálnici lze jet rychlostí maximálně 90 km/h, na ostatních silnicích méně. Norové to respektují, -61-
Diplomová práce
Kulturní standardy Norska
i za nepatrné překročení povolené rychlosti se totiž platí tučná pokuta, vypočítaná dle výše ročního příjmu dotyčného. Z hlediska Trompenaarsovy kulturní dimenze se jedná o univerzalisticky zaměřenou kulturu, kde je požadováno přísné dodržování pravidel.
3.4.6 Konsenzus a dlouhý rozhodovací proces S časem souvisí i jejich snaha po konsenzu za každou cenu138. Rozhodovací proces a tedy i celé jednání nebo schůze se tak může značně protáhnout. „Češi záležitost projednají a je to. Stalo se nám, že $orové odkládali rozhodnutí a neustále se scházeli do té doby, než nalezli společný názor. Řekl bych, že jsou zbytečně moc demokratičtí“ (Pavel 48). Pro Nory je samozřejmostí dát každému prostor pro vyjádření se k projednávané věci. Pokud se jednání zúčastní celý tým, zvažují se všechny názory. Vedoucí týmu nemá nejdůležitější rozhodovací hlas a závěrečné rozhodnutí je tak výsledkem konsenzu všech členů týmu.139 Podle E. T. Halla je norská kultura typická svým slabým komunikačním kontextem, neboť komunikují přímo, jasně. Při jednání s norským partnerem je nezbytné vystupovat profesionálně a zdvořile. Zásadní je se na každé jednání důkladně připravit. Prezentace by měla být jasná a orientovaná na fakta, neboť fakta a čísla jsou pro ně alfou a omegou. Cílem jednání norského partnera je dosažení shody a určitého uspokojení obou stran. Jednají tedy na základě principu „vítězství – vítězství“ se snahou nalézt přijatelného řešení pro všechny zúčastněné.140 Před samotným jednáním zbytečně neprotahují neformální rozhovor a směřují rovnou k jádru věci. Nicméně je potřeba znát, o čem se Norové obecně neradi baví. Vyhnout bychom se rozhodně měli kritice jejich kultury či královské rodiny. „Partnerovo zaměstnání a celkově rodinné záležitosti jsou zde považovány za osobní věci a nesluší se tedy na toto téma začínat rozhovor“ (Pavel 24). Norové také neradi slyší o porovnávání jejich země s jinou skandinávskou zemí nebo o výši jejich platu. Vítaným tématem je naopak oblast sportu, především zimního, dále pak počasí nebo cestování.
138
Grennes, T.: Scandinavian Managers on Scandinavian Management. International Journal of Value-Based
Management. 19: 9-21, 2003, p. 10 139
Vránová, P.: Obchodní a kulturní zvláštnosti $orska (bakalářská práce). VŠE 2008, str. 32
140
Tamtéž, str. 32-33
-62-
Diplomová práce
Kulturní standardy Norska
Harald shledává jako největší rozdíl mezi Čechy a Nory jejich jazykovou vybavenost. „I když dnešní mladá generace již angličtinu ovládá na dobré úrovni, naneštěstí stále mnoho Čechů anglicky neumí.“ Štěpánka na toto téma dodává: „$orové jsou jazykově vybaveni většinou dobře, jsou si vědomi, že jejich jazyk je malý, takže angličtina je téměř 100%, němčina velmi častá a Švédsky se dorozumí, neboť je to podobný jazyk.“ Příčina jejich dobré znalosti angličtiny je zejména v tom, že nemají dabované filmy. Odmala jsou tak „nuceni“ sledovat originální anglické filmy s norskými titulky.
3.4.7 Budování vztahů na důvěře „$orský obchodník se snaží splnit to, co slíbí, a totéž očekává od druhé strany. $echce slyšet, že něco nejde. Cíle si klade výše s vědomím, že i když nedosáhne až na vrchol, bude i tak výsledek dobrý.“ Tak charakterizoval Václav svého norského obchodního partnera. Serióznost Norů vyzdvihovala většina z dotázaných. „Považuji je za velmi seriózní partnery. $ezažila jsem u nich pokus o podvod. Český obchodník naopak příliš mnoho myslí na zisk a peníze. $orský obchodník samozřejmě také očekává vysoký zisk, ale umí to lépe skrýt“ (Štěpánka). Jan jejich vlastnosti shrnul následovně: „Myslím si, že si $orové umí vážit svých peněz. Jsou střídmí, spořiví a své úspory jen tak neprojí. Oproti Čechům jsou čestnější, méně zkorumpovaní, nesnaží se každého okrást a méně si stěžují.“ Aby obchodní partner u Norů uspěl, musí si nejdříve u nich získat důvěru. „To je běh na delší trať. Důvěra se buduje postupně. A při vší snaze tu zůstává určitá jazyková bariéra, což je spíše problém neformálních akcí.“ (Štěpánka, 38) Norští obchodníci partnerovi, s kterým již obchodují, důvěřují. „V $orsku není běžná písemná smlouva. Zastávají jednoduše názor, že pokud má protistrana od počátku úmysl smlouvu nedodržet, tak ji stejně nedodrží, i kdyby spolu podepsali deset smluv“ (Pavel 48). Podobně to vidí i Štěpánka (38): „Smlouvu uzavírají jen pro řešení problémů. Berou ji jako ochranu, pokud vše probíhá dobře, nepožadují striktně plnění činností podle ní.“ Na druhou stranu jsou velmi opatrní a vše si nejdříve třikrát rozmyslí. Při prvním kontaktu působí Norové zpravidla chladně a rezervovaně, po bližším poznání a vytvoření si vzájemné důvěry se stávají přátelštějšími a otevřenějšími. „Pokud s nimi už přátelství získáte, vazby jsou pevné a často trvají po celý život“ (Pavel 48). Jakubova (28) zkušenost je následující: „Ze začátku pro mě bylo dost těžké tady najít -63-
Diplomová práce
Kulturní standardy Norska
nějaké přátele. Obrat nastal až po nějakém čase, kdy jsme se pravidelně vídali. Myslím, že kdybych mluvil norsky, asi by to bylo jednodušší. $ěco jiného ovšem je, když přijdu s nějakým kamarádem $orem a ten mě představí svým přátelům, skupině. To je pak úplně jiné přijetí. Usmívají se a ptají se, odkud jsem.“ Mezi další významné rysy patří ochota pomoci a fair play. „To, co mi utkvělo v mysli po mém příchodu do $orska, se dá vyjádřit dvěma myšlenkami. Ta první, že všichni uměli perfektně anglicky a ta druhá, že $orové vždy velmi ochotně pomohli a bylo jedno, zda spěchali, měli špatnou náladu nebo pršelo“ (Jakub). Tato ochota kontrastuje s jejich odtažitostí, ale mohu to jen potvrdit. Kdekoliv jsem vytáhla mapu a něco hledala, sami se mi nabídli, že mi poradí. S tím se u nás často nesetkávám. „Zdá se, že se tu hraje víc fair play a to i ve škole, kde opisování a podvody jsou tabu“ (Jakub). Ze své zkušenosti vím, že opisovat se při testech ani nedá. Překvapilo mě, že se testy vůbec nepíšou v budově školy, nýbrž se psaly buď v pronajaté tenisové, nebo hokejové hale. Celá hala byla ještě rozdělena do několika sekcí asi po 15 studentech, v rámci kterých psali testy studenti z odlišných kurzů. Aby se nebezpečí opisování ještě více minimalizovalo, měl každou sekci na starost zpravidla vysloužilý učitel, který doprovázel studenta v průběhu testu i na toaletu, bylo – li potřeba. Testy se zde totiž většinou píší na 3 až 5 hodin. Dalším příkladem jejich poctivosti je jejich snaha vrátit nalezené předměty původnímu majiteli, i když se jedná o cenné věci. Během mého pobytu v Oslu, jedna studentka nechala ležet cestou do školy na sedadle v metru svůj notebook. Hned ten den se jí ozval asi devítiletý kluk, že ho našel a kdy si ho tedy ona může vyzdvihnout. Zkontaktoval jí na základě nalezeného telefonního čísla v jednom z uložených dokumentů v počítači. Od respondentů jsem získala i negativní zkušenosti s Nory. „Při prvních setkáních se s Vámi jsou schopni jeden den bavit a druhý den kolem vás projít bez pozdravu. Dále mě překvapilo, jak jsou přímočaří. Při chůzi v davu si razí svou přímou cestu a často do člověka vrazí, pokud to nečeká“ (Pavel 24). „Co mi opravdu vadí, je, že jsem se už několikrát setkal s určitým projevem arogance nebo přímo bezohledností. $apříklad do někoho strčí a neřeší to“ (Jakub).
-64-
Diplomová práce
Kulturní standardy Norska
3.4.8 Hrdost na vše norské Typickou vlastností Norů je jejich skromnost. Vyvyšování se nad ostatní se v Norsku nenosí a ani společenský status zde není založen na množství peněz či velikosti majetku. V čem ale Norové rozhodně skromní nejsou, je jejich národní hrdost. Nejpatrnější je to 17. května, což je nejvýznamnější státní svátek v Norsku. Téměř před každým domem vlaje norská vlajka a již od rána se ulice a náměstí plní pochodujícími školáky a následně téměř všemi obyvateli daného města či vesnice. Účastníci, ale i spousta přihlížejících si v tento den oblékají kroj. Ostatní mají na sobě společenské šaty. Norové jsou pyšní na všechny své vynálezy. Málokdo ví, že kancelářská svorka byla vynalezena právě Nory. Mezi další významné norské vynálezy patří speciální kráječ na sýry, pálenka z brambor nebo běh na lyžích. Podle Líby si Norové myslí, že jsou nejlepší a co je vyrobeno v Norsku, je nejlepší na světě. Norové jsou hrdí také na svou krásnou přírodu, kde tráví spoustu svého času. „Cílem $ora je mít chatu v přírodě, svou loď a psa“ (Pavel 48). Podobně jako Češi tak jezdí rádi o víkendu na chatu, kterou má spousta Norů na jihu Norska. Obyvatelé Osla si našli zálibu v chataření na přilehlých ostrůvcích Osla, kam se dostávají trajektem, a tráví tam snad každý slunečný víkend. Jak je známo, Norové rádi rybaří a to nejen pro zábavu, ale i sportovně. Norové jsou vášniví sportovci. V ulicích měst, v parcích i volně v přírodě stále někdo ve dne běhá. S prvním sněhem nazují lyže a vyráží na běžky. V Oslu a jeho okolí je na 2000 km několikrát denně upravovaných běžkařských stop, nejfrekventovanější z nich je i osvětlená pro noční běžkování. Lyžařské středisko na sjezdové lyžování se nachází na konečné stanici metra. V zimních měsících jsou tak vagóny metra dané trasy plné lyžařů, sáňkařů a běžkařů. „Volný čas si $orové umí užít určitě aktivně. $orové jsou velcí sportovci, národním sportem číslo jedna je běh na lyžích. $a běžkách jsem o víkendech potkával celé rodiny i s nejmenšími dětmi, které vozí za sebou ve speciálních kočárcích s lyžinami. Vedle lyžování se stává velice oblíbeným i fotbal, a to i mezi ženami“ (Jan).
3.4.9 Význam kvality a postoje k životnímu prostředí Norové upřednostňují kvalitní a ověřené zboží od tradičního dodavatele. I přes to mohou nové výrobky na tomto relativně malém trhu uspět. Zásadní podmínkou pro vstup -65-
Diplomová práce
Kulturní standardy Norska
na tento trh je především seriozní jednání, pečlivá příprava, včasné plnění závazků a samozřejmě kvalita. Nerespektování nebo porušení těchto dobrých mravů může mít za následek poškození dobré pověsti a ztráta možnosti podnikání nebo obchodování na místním trhu. Podnikatelská společnost je poměrně malá a tudíž značně informačně propojená. Norové jsou obecně velmi seriózní obchodní partneři, kteří se snaží splnit vždy to, co slíbí. „Je u nich spojena velmi dobrá znalost oboru se snahou opravdu dodat správné řešení nebo bezvadný produkt. $ejde jim o to prodat za každou cenu“ (Štěpánka). Rovněž nízká cena Nory ke koupi nepřesvědčí, pokud se nejedná o ekologicky šetrný produkt.141 Norsko, jako bohatá a ekonomicky vyspělá země, láká ke vstupu na svůj trh světové výrobce a dodavatele. Důležitou součástí obchodování jsou tak reklamní a propagační kampaně. Za nejlepší způsob prezentace firmy či produktů v Norsku se považuje účast na různých veletrzích či výstavách, dokonalá příprava je však naprostou nutností. „Automobily Škoda jsou v $orsku oblíbené a jejich prodej zde stále roste. Mimo jiné je příčinou to, že značka Škoda je na místním trhu jednou z nejznámějších a dobře zapsaných značek. Její propagaci napomáhá účast na specializovaných veletrzích a sponzoring, zaměřený hlavně na cyklistiku, dále pak na lední hokej a házenou“ (Václav). Stěžejní pro posouzení jejich partnera není však jen kvalita výrobku nebo služby, ale také jejich postoj k životnímu prostředí. „Jeden podstatný rozdíl mezi norským a českým obchodníkem je v jejich orientaci na životní prostředí. $orové mají tající ledovce hodně blízko, a proto toto téma vnímají velmi citlivě a osobně. Chovají se podle hesla, co já mohu udělat proto, abych tuto situaci zlepšil? Pokud nemohou zlepšit stav přímo, pak jsou ochotní platit za svůj podíl na znečišťování. To je v našich podmínkách zatím něco nepředstavitelného“ (Václav).142 Jak už je popsáno výše, Norové mají blízký vztah k přírodě. Téměř všude lze nalézt kontejnery nebo odpadkové koše na tříděný odpad. Norské ulice, parky a jiná prostranství mnohé cizince překvapí svou čistotou a udržovaností.
141
Businessinfo.cz. Oficiální portál pro podnikání a export. [online].[cit. 16. 11. 2010]. Dostupné na:
http://www.businessinfo.cz/cz/sti/norsko-zakladni-podminky-pro-uplatneni-ceskeho-zbozi-na/8/1000790/#sec4 142
Vránová, P.: Obchodní a kulturní zvláštnosti $orska. Bakalářská práce. VŠE 2008, str. 44
-66-
Diplomová práce
3.4.10
Kulturní standardy Norska
Kultura jídla, vztah k alkoholu
Norská tradiční kuchyně původně pochází od chudých farmářů a rybářů. Základ jídelníčku tak tvoří ryby připravené na nejrůznější způsoby. Vyhlášený je zejména losos nebo treska a produkty z nich, například koule z rybího masa (Fiskeboller) nebo dokonce rybí pudink. Norskou specialitou je také velrybí maso, které svou chutí a barvou připomíná hovězí maso. Nejrozšířenějším norským jídlem jsou však malé karbanátky najemno namleté s bramborem, polité hnědou omáčkou. Kromě mletého masa jsou v Norsku populární párky. „Typické norské jídlo jsou párky zabalené do bramborových placek. V létě hodně grilují, nejčastěji opět párky a vepřové kotlety“ (Líba). Mladí mají v oblibě zejména pizzu. „V poslední době je nejčastějším jídlem o Vánocích pizza a to zejména kvůli dětem, kteří ji milují. Jedí ji o Vánocích všude, bez ohledu na kraj“ (Jakub). Čím jsou Norové hodně známí, jsou Matpakke, neboli chléb se sýrem či salámem zabalený v plastové krabičce. Je to ale jen jeden obložený chléb, ne jako u nás dva na sobě. „Mattpakke si nosí s sebou do škol nebo do práce místo oběda. Teplé jídlo v našem slova smyslu mívají až když přijdou ze školy nebo z práce domů“ (Pavel 48). Podobně si s sebou nosí i uzavíratelné plastové hrnečky na kávu, které je možné si naplnit kávou jak v různých kantýnách, rychlých občerstveních, tak i na benzinových pumpách. Skandinávské země se řadí na nejvyšší místa ve spotřebě kávy na světě. Proslulé jsou také místní nasládlé hnědé sýry (Brunost), jejichž typická barva je důsledkem zkaramelizování mléčného cukru. Ve stánkách s občerstvením nebo při pořádání různých akcí se lze setkat se speciálními vaflemi různých tvarů, obsahující koření kardamom, které jim dodává specifickou chuť. Výtečný je i jejich celozrnný chléb. Norsko je jednou z nejdražších zemí. Stravování je zde proto drahou záležitostí, a to nejen pro Čechy. Na první pohled jsou ceny v obchodech stejné jako u nás. Nesmíme je však zapomenout převést dle aktuálního měnového kurzu NOK k CZK. Místní obchody jsou velikostí podobné našim supermarketům nebo ještě menší a v neděli či o svátcích jsou zavřené. I samotné restaurace jsou velmi drahou záležitostí a sami Norové je navštěvují jen občas. Postoj Norska k alkoholu je proslulý. Na všechny alkoholické nápoje je uvalena vysoká daň. S výjimkou piva se dají alkoholické nápoje koupit jen ve specializovaných obchodech, tzv. „Vinmonopolet“. Množství nakoupeného alkoholu na osobu je však omezené. Omezená je i prodejní doba piva v obchodech. Ve všední dny nelze zakoupit -67-
Diplomová práce
Kulturní standardy Norska
pivo po 20. hodině a v sobotu již po 18. hodině. Populární jsou proto plavby z Osla do Kodaně na trajektech, kde se dá alkohol nakoupit mnohem levněji, není totiž zatížen daní. Norové také využívají levných letů do Prahy a zpět. „Alkohol pijí $orové podle mě kvůli vysoké ceně spíše nárazově, jen občas, zato ve velkých dávkách. To se pak bohužel u nich někdy projevuje větší agresivitou“ (Jan). To platí především pro páteční a sobotní večery, kdy Norové i Norky chodí hojně „ven“. „Před tím než vyrážejí ven, tak praktikují tzv. „Vorspiel“ (říkají většinou jen „Vors“), že se předpijí doma, protože i pro ně je to levnější“ (Petr). V Norsku se obecně na skleničku nezve. Pokud však někdo za někoho skleničku zaplatí, bere se to jako dárek, který se neoplácí. „$orové platí jen za své vlastní pití. Pokud si někam přinesou láhev, nejsou ochotní ji s ostatními sdílet“ (Pavel 24). Tradičním norským likérem je Akvavitt, destilovaný z brambor. Jedna z jeho verzí, Linie Akvavitt, je posílán lodí na cestu kolem světa v dubových soudcích, což mu dodává specifickou chuť a vůni dřeva. Alkohol se nesmí pít na veřejných místech, jinak hrozí vysoká pokuta. Od roku 2006 totéž platí i o kouření, kavárny a restaurace mají však většinou ještě pár míst k sezení venku pro kuřáky.143
3.5 Rady a doporučení – shrnutí a další tipy V této podkapitole se pokusím shrnout typické charakteristiky norské kultury. Uvedu také několik tipů a rad, které jsem do výše zmíněných kulturních standardů nezahrnula, ale jsou důležité pro úspěšné obchodování s norskými partnery. ∗ Norové komunikují jasně, přímo, což může někoho zaskočit. Naše prezentace by měla být stručná, jasná a zejména perfektně připravená. Norové lpí na faktech a číslech, které by tak rozhodně v naší prezentaci neměly chybět. ∗
Ať už při formální nebo neformální konverzaci bychom se měli vyhnout dotazům o jejich výši platu či jiných soukromých záležitostech. Téma sportu nebo cestování je naopak vítané. Rozlišování jednotlivých skandinávských zemí bude určitě velmi oceněno.
143
Norsko. Orbion. [online].[cit. 16. 11. 2010]. Dostupné na: http://norsko.orbion.cz/obchody-ceny/
-68-
Diplomová práce
Kulturní standardy Norska
∗ Neměli bychom být překvapeni, když se rozhodovací proces značně protáhne. Norové se totiž snaží zapojit do jednání každého člena svého týmu a dosáhnout tak konsenzu. ∗
Cílem jejich jednání je dosáhnout přijatelného řešení pro obě strany. Neusilují o porážku svého partnera, nýbrž jednají na základě principu win – win. Neměli bychom se tedy na ně dívat z typicky českého pohledu, že nás chtějí jen ošidit a nemyslí na nic jiného než na peníze.
∗ Norové jsou považováni za seriózní partnery a snaží se tedy vždy splnit to, co slíbí. Stejně tak by měl smýšlet i český obchodník, pokud chce u nich uspět. Neplnění závazků a neseriózní jednání by měla za následek ztrátu naší pověsti a de facto zamezení dalšího podnikání na tomto trhu. ∗
Dochvilnost by měla být klíčovou vlastností toho, kdo usiluje o dobré vztahy s Nory. Podobné je to i s dodržováním pravidel, včetně těch silničních.
∗ Norové budují obchodní vztahy na důvěře. Abychom ji však u nich získali, musíme být trpěliví a plnit předchozí ujednání. ∗
S počáteční nedůvěrou souvisí i jejich určitá rezervovanost na první schůzce. Otevřenější se stávají až po bližším vzájemném poznání. Vytvořené vztahy pak často trvají po celý život.
∗
Český obchodník by se měl dále vyhnout jakémukoliv smlouvání. Norové jsou otevření, hrají fair play a smlouvání je tedy v jejich kultuře nevhodné.
∗
Měli bychom se vyvarovat kritice všeho norského. Jejich národní hrdost je obrovská. Mimo tuto výjimku jsou ale skromní a nepotrpí si na vyvyšování se nad ostatní. Podle velikosti majetku tak určitě nepoznáme společenský status norského partnera.
∗
Obchodní cesty do Norska bychom si neměli plánovat v období svátků a na letní měsíce, kdy čerpají většinu své dovolené. Norové se snaží o vyváženost svého pracovního a soukromého života, o svůj volný čas se jen tak proto nepřipraví.
∗ Na norském trhu mohou uspět jen kvalitní, ověřené výrobky, šetrné k životnímu prostředí. Propracované propagační kampaně nových výrobků jsou nezbytností.
-69-
Diplomová práce ∗
Kulturní standardy Norska
Vzhledem k emancipovanosti norských žen mohou i české obchodní partnerky očekávat od Norů rovnocenné zacházení i uznání. Otevírání či podržení dveří zde tak není podmínkou. Ruku bychom měli podat mužům i ženám.
∗
Oproti klasickému českému prostředí je u nich typická neformálnost v pracovních vztazích. Norové si většinou tykají, zdraví se neformálním pozdravem, tituly nepoužívají. Respekt a uznání odborníků je však samozřejmostí.
∗ Norové se oblékají méně formálně, kravatu si na schůzku často nevezmou. Při prvním setkání je však vhodný oblek. Na společenské nebo kulturní i neformální akce se oblékají velmi elegantně. ∗
Podle Norů neexistuje špatné počasí, jen špatné oblečení. Naráží tak na chladné počasí, na které je třeba se v zimních měsících připravit.
∗ Norská kultura si nepotrpí na hodnotnější dárky, které by mohly být brány jako snaha o úplatek. Pokud nás norský obchodní partner pozve k sobě domů, měli bychom však přinést malou pozornost hostitelovi. Vhodné jsou květiny, bonboniéra, čokoláda nebo láhev dobrého vína. ∗ Pokud jsme pozvaní do restaurace, automaticky to neznamená, že za nás norský partner zaplatí účet. To platí většinou o alkoholu, který je zde velmi drahý a Norové jsou zvyklí platit jen za své vlastní pití.
-70-
Diplomová práce
Kulturní standardy Norska
Závěr Česká republika a Norsko mají mnohé společné. Jedná se o dvě evropské vyspělé země, jejichž obyvatelé stejně rádi chataří, pobývají v přírodě i sportují. Po bližším poznání obou zemí můžeme ale pozorovat mnoho odlišností, a to jak historických, demografických, ekonomických, tak sociálních i kulturních. Právě odlišnému chování a jednání obou kultur, plynoucímu především z rozdílného historického a kulturního vývoje, jsem se v této práci věnovala. V úvodu své práce jsem si kladla za cíl identifikovat kulturní standardy Norska z českého pohledu. Tyto standardy jsem definovala jak na základě vlastních zkušeností s touto kulturou, tak díky realizovaným rozhovorům s těmi, kteří delší dobu v Norsku pobývali. Vytvořené kulturní standardy by měly srozumitelně a přehledně poukazovat na zásadní odlišnosti norské a české kultury. Uvědomění si a pochopení těchto odlišností vede ke snížení nejistoty i lepšího zvládání stresových situací při interakci s Nory a jejich kulturou. Norsko lze charakterizovat jako stát blahobytu, pro který je klíčový štědrý sociální systém, vysoká daňová zátěž a masivní výdaje na výzkum a vývoj. Specifické rysy severského modelu můžeme pozorovat zejména v oblasti pracovního trhu a rodinné politiky. Pro pracovní trh je typická vysoká míra zaměstnanosti, na které se podílí i vysoké procento žen. Skandinávské ženy jsou v pracovním procesu státem podporovány především díky četným zkráceným pracovním úvazkům a různým zařízením pro děti. Ekonomická aktivita žen přispívá k jejich větší nezávislosti a tedy i genderové rovnosti, která je tak jednou z nejvyšších v Evropě. Rovnoprávnost je obecně jedna ze základních hodnot, kterou Norové vyznávají. Norové jsou v pracovních vztazích neformální, zpravidla si tykají a zdraví se neformálním
způsobem.
Nedochází
však
k narušení
vztahu
mezi
nadřízeným
a podřízeným, vzájemné uznání a respekt jsou rovněž samozřejmostí. Neformálnost je patrná i ve stylu oblékání na pracovišti. Společenský oděv a kravatu si norští pracovníci vezmou jen výjimečně. Obecně platí, že Norové usilují o vyváženost pracovního a soukromého života, o svůj volný čas se rozhodně připravit nenechají. Termín obchodní schůzky je tak potřeba pečlivě a s časovým předstihem naplánovat. -71-
Diplomová práce
Kulturní standardy Norska
Pro úspěšnou spolupráci s norským partnerem je stěžejní dochvilnost, a to jak v pracovním, tak v soukromém životě, dále dodržování pravidel, včasné plnění závazků, kvalitní a ekologicky šetrný produkt. Norové si rovněž potrpí na seriózní a čestné jednání, které je klíčové pro získání jejich důvěry. O důvěru se lze naopak připravit nedokonalou přípravou a neprofesionálním vystupováním. Neměli bychom být překvapeni, pokud se rozhodovací proces norské strany značně protáhne. Norové se totiž snaží zapojit do jednání každého člena svého týmu s cílem dosáhnout tak přijatelného řešení pro všechny zúčastněné, což souvisí s jejich přirozenou vlastností hledání konsenzu. Norsko je typickým představitelem femininní kultury, což vysvětluje jejich orientaci na sociální vztahy a vlastnosti jako například solidarita, skromnost a tolerance. Skromnost je příznačným rysem norské kultury. Zahraničního partnera jednajícího s Nory by tak nemělo zmást, pokud ředitel společnosti vlastní auto stejné cenové kategorie jako jeho podřízení. Společenský status zde totiž není založen na bohatství či velikosti majetku. Snad jediné, v čem Norové skromní skutečně nejsou, je jejich národní hrdost, což je důsledek historického vývoje Norska. V praxi se můžeme setkat i s dalšími norskými kulturními standardy. Uvedené standardy v této práci jsou těmi vypozorovanými nejběžnějšími vzorci chování a jednání Norů. Ráda bych ale upozornila na to, že i přes využití četných informačních zdrojů nebylo zcela možné poskytnout vyčerpávající informace o norské kultuře. Spíše se jedná o určité vodítko pro usnadnění orientace v této kultuře. Ověření si těchto standardů v praxi spolu s nabytím vlastních zkušeností je, dle mého názoru, nejlepší způsob, jak si vytvořit ucelený pohled na danou kulturu. Pro úspěšnou spolupráci s příslušníkem cizí kultury nestačí povrchní znalost ekonomických či obchodně-politických aspektů. Důležitá je i znalost jeho kulturních zvyklostí a stěžejních hodnot. Neznalost kulturních specifik, předsudky i stereotypy mohou být nezanedbatelnými překážkami úspěšné budoucí spolupráce. V prvé řadě je však nezbytné poznat hodnoty a specifika naší vlastní kultury, jen tak si můžeme jednotlivé odlišnosti uvědomit, pochopit je a následně i respektovat. Tato práce by mohla posloužit každému, kdo má v úmyslu komunikovat či jinak spolupracovat s norskými obchodními partnery. Měla by být také přínosem pro ty, kteří se chystají podnikat, studovat nebo dokonce žít v této severské zemi a nechtějí být nemile překvapeni či zaskočeni odlišnými kulturními zvyklostmi Norů. -72-
Diplomová práce
Kulturní standardy Norska
Seznam použitých zdrojů Literatura •
BEDRNOVÁ, Eva, NOVÝ, Ivan a kol.: Psychologie a sociologie řízení. 3. rozšířené a doplněné vyd. Praha: Management Press 2009. ISBN 978-80-7261-169-0
•
FISHER, Roger, URY, William: Getting to yes. London: Random House Business Books 1999. ISBN 9781844131464
•
GULLOVÁ, S., MÜLLEROVÁ, F., ŠRONĚK, I.: Společenský styk a diplomatický protokol, 2. přepracované vyd., Oeconomica, VŠE Praha 2004. ISBN 80-245-0664-5
•
HEYWOOD, A.: Politologie. 3. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk 2008. ISBN 978-80-7380-115-1
•
HOFSTEDE, Geert: Cultures and Organizations. McGRAW-HILL Book Company Europe 1991. ISBN 0-07-707474-2
•
Linhart, Jiří: Velký sociologický slovník. Praha: Karolinum 1996. ISBN - 80-7184-311-3(soubor)
•
MOHOLDT, Bjorn: $orway. Scandinavian Publishing as. Terrascope. English Edition
•
NOVÝ, I., SCHROLL-MACHL, Sylvia: Spolupráce přes hranice kultur. Praha: Management Press 2005. ISBN 80-7261-121-6
•
NOVÝ, Ivan a kol.: Interkulturální management. Praha: Grada Puplishing 1996. ISBN 80-7169-260-3
•
NOVÝ, Ivan, SCHROLL-MACHL, Sylvia a kol.: Interkulturní komunikace v řízení a podnikání. 2. vyd. Praha: Management Press 2001. ISBN 80 -7261-042-2
•
PRŮCHA, Jan.: Interkulturní psychologie. Praha: Portál 2004. ISBN 80-7178-855-6
•
VRÁNOVÁ, Petra: Obchodní a kulturní zvláštnosti $orska. Bakalářská práce. VŠE 2008
•
ZAMYKALOVÁ, Miroslava: Mezinárodní obchodní jednání. Praha: Professional Publishing 2003. ISBN 80-86419-28-2
-73-
Diplomová práce
Kulturní standardy Norska
Odborné články •
AKKERMAN, T., HAGELUND, A.: Women and Children First! Anti-immigration parties and tender in $orway and the $etherlands.Patterns of Prejudice. Vol. 41, No. 2: 197-214. 2007. Academic Search Complete, EBSCOhost [cit. 3. 12. 2010]. p. 201
•
ANDERSEN, T. M.: The Scandinavian Model-Prospects and Challenges. International Tax and Public Finance Vol. 15, No. 1: 45-66. 2008. EconLit with Full Text, EBSCOhost [cit. 3. 12. 2010].
•
ANKER, van den B. J. L.: Cross-cultural training: a waste of time, money and effort?[cit. 15. 10. 2010]. Dostupné na: http://www.expatica.com/nl/education/courses_workshops/Crosscultural-training-a-wasteof-time-money-and-effort_16430.html?ppager=0
•
BECKER, U.: The Scandinavian Model: Still an Example for Europe? International Politics & Society (Springer) 2007, No. 4: 41-57. 2007. Political Science Complete, EBSCOhost [cit. 3. 12. 2010].
•
CARDON, P. W.: Using films to learn about the nature of cross-cultural stereotypes in intercultural business communication courses. Business Communication Quarterly, Vol. 73, No. 2: 150-165. June 2010. Business Source Complete, EBSCOhost [cit. 3. 12. 2010]. p. 3
•
COU$TRY REPORT: $ORWAY. Country Report. Norway. New York. May 2009: 1-23. Political Science Complete, EBSCOhost [cit. 3. 12. 2010].
•
FOLEY, M.: How effective is intercultural training? [cit. 16. 10. 2010]. Dostupné na: http://www.suite101.com/content/how-effective-is-intercultural-training-a231019
•
GRENNES, T.: Scandinavian Managers on Scandinavian Management. International Journal of Value-Based Management. Vol: 16. No. 1: 9-21, 2003. [cit. 15. 10. 2010]. p. 10. Dostupné na: http://www.springerlink.com/content/u3l6244520087552/
•
HOFSTEDE, G.: Cultural Dimensions In Management And Planning. Asia Pacific Journal of Management Vol. 1, No. 2: 81-99. January 1984. Business Source Complete, EBSCOhost [cit. 3. 12. 2010].
•
KUPKA, B., EVERETT, A. M., CATHRO, V.: Home alone and often unprepared – intercultural communication training for expatriated partners in German M$Cs. International Journal of Human Resource Management. Vol. 19, No. 10: 1765-1791. October 2008. Business Source Complete, EBSCOhost [cit. 3. 12. 2010]. p.1787
-74-
Diplomová práce •
Kulturní standardy Norska
LANGVASBRÅTEN, T. : A Scandinavian Model? Gender Equality Discourses on Multiculturalism. Social Politics: International Studies in Gender, State & Society Vol. 15, No. 1: 32-52. 2008. Political Science Complete, EBSCOhost [cit. 3. 12. 2010].
•
LINDELL, M., ARVONEN, J.: The $ordic Management Style in a European Context. International Studies of Management & Organization Vol. 26, No. 3: 73-91. 1996. Business Source Complete, EBSCOhost [cit. 3. 12. 2010].
•
Lisbon Revisited - Finding a $ew Path To European Growth, The European Policy Centre/ Accenture 2004, p. 16
•
MIRJALIISA, Ch.: Language matters in global communication. Journal of Business Communication, Vol. 44, N. 3: 260-282. July 2007. Business Source Complete, EBSCOhost [cit. 3. 12. 2010]. p. 1, p. 20
•
$ORWAY: COU$TRY A$ALYSIS REPORT. Norway Country Profile. January 2009: 1-72. Business Source Complete, EBSCOhost [cit. 3. 12. 2010].
•
WILLEMS, T., ASSELT, E. J.: The Scandinavian Model: not as desirable as it seems, Research Institute for the CDA 2007, ISBN 9789074493512, p. 9
Internetové zdroje •
Kulturní dimenze podle Hofstedeho, G. [online]. [cit. 6. 11. 2010 ]. Dostupné na: http://www.geert-hofstede.com/hofstede_norway.shtml
•
CIA, The World Factbook. [online].[cit. 6. 11. 2010]. Dostupné na: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/no.
•
Businessinfo.cz. Oficiální portál pro podnikání a export. [online].[cit. 6. 11. 2010]. Dostupné na: http://www.businessinfo.cz/cz/rubrika/norsko/1000790/
•
Norský statistický úřad. [online].[cit. 6. 11. 2010]. Dostupné na: http://www.ssb.no/folkemengde_en/
•
Eurostat. [online].[cit. 6. 11. 2010]. Dostupné na: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/guip/countryAction.do
•
Oficiální webové stránky o Norsku. [online].[cit. 6. 11. 2010]. Dostupné na: http://www.noramb.cz/About_Norway/policy/Obyvatelstvo/population/sami1/
•
MZV ČR. [online].[cit. 15. 11. 2010]. Dostupné na: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/evropa/norsko/ekonomika/ekonomicka_char akteristika_zeme.html
•
Europeum. [online].[cit. 6. 11. 2010]. Dostupné na: http://www.europeum.org/disp_article_text.php?aid=563
-75-
Diplomová práce •
Kulturní standardy Norska
IHNED.cz. [online].[cit. 14. 11. 2010]. Dostupné na: http://modernirizeni.ihned.cz/c1-21764920-flexicurita-jako-lek-pro-evropske-trhy-prace
•
Scientific American Magazine. [online].[cit. 14. 11. 2010]. Dostupné na: http://www.scientificamerican.com/article.cfm?id=the-social-welfare-state
•
EurActiv.cz. [online].[cit. 6. 11. 2010]. Dostupné na: http://www.euractiv.cz/socialni-politika/clanek/v-eu-nelze-vytvorit-jednotny-modelflexikurity
•
Legal 500.[online]. [cit. 1. 12. 2010 ]. Dostupné na: http://www.legal500.com/c/norway/developments/4974
•
The Scandinavian Way.[online]. [cit. 1. 12. 2010 ]. Dostupné na: http://www.cifs.dk/scripts/artikel.asp?id=1481&lng=2
•
Eures.sk. [online]. [cit. 1. 12. 2010 ]. Dostupné na: http://www.eures.sk/norsko-303-1.html#3_8
•
Gender sociologie. [online]. [cit. 1. 11. 2010 ]. Dostupné na: http://www.genderonline.cz/view.php?cisloclanku=2008012710
•
Český rozhlas. [online].[cit. 1. 11. 2010]. Dostupné na: http://www.rozhlas.cz/radio_cesko/sc/_zprava/415536
•
Norsko. Orbion. [online].[cit. 16. 11. 2010]. Dostupné na: http://norsko.orbion.cz/obchodyceny/
•
Norsko.net. [online].[cit. 16. 11. 2010]. Dostupné na: http://www.norsko.net/
•
Norsko, webové stránky o Norsku. [online].[cit. 16. 11. 2010]. Dostupné na: http://norsko.a-ha.cz/
•
Týden.cz. [online].[cit. 5. 12. 2010]. Dostupné na: http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/evropa/norske-volby-lhostejnost-k-unii-a-hadky-oropu_138522.html http://www.tyden.cz/rubriky/byznys/svet/norsko-poloostrov-prosperity-v-morikrize_119600.html
•
Bedin, webové stránky o podnikání v Norsku [online]. [1. 11. 2010]. Dostupné na: http://www.bedin.no/php/d_emneside_eng/cf/hApp_102/hPKey_2458/hParent_17/hDKey_2
•
Career in Norway, webové stránky o pracovních příležitostech [online]. [1. 11. 2010]. Dostupné na: http://www.careerinnorway.no/index.php?cmd=show_news&id=3640
•
Economist.com, zdroj analýz světového obchodu, články [online].[1. 11. 2010]. Dostupné na: http://www.economist.com/countries/Norway/
-76-
Diplomová práce •
Kulturní standardy Norska
Fjord Norway, oficiální norské webové stránky [online]. [1. 11. 2010]. Dostupné na: http://www.fjordnorway.com/Default.aspx
•
Kwintessential, webové stránky o norské kultuře a etiketě [online]. [1. 11. 2010]. Dostupné na: http://www.kwintessential.co.uk/etiquette/doing-business-norway.html
•
National Geographic, geografický časopis [online]. [1. 11. 2010]. Dostupné na: http://www.national-geographic.cz/lide-a-kultura/norske-slavnosti-detem-507/
•
Norway.com, informace o obchodním jednání [online]. [1. 11. 2010]. Dostupné na: http://www.norway.com/businesslinks/successfully_doing_business.html
•
Visit Norway.com, oficiální turistické stránky Norska [online]. [1. 11. 2010]. Dostupné na: http://www.visitnorway.com/MWTemplates/QWFeature.aspx?id=175780
•
Severské listy, internetové vydání časopisu [online]. [1. 11. 2010]. Dostupné na: http://www.severskelisty.cz/cesty/cest0039.htm
-77-
Diplomová práce
Kulturní standardy Norska
Seznam obrázků a tabulek Obrázek 1: Komunikační trojúhelník ......................................................................................... 9 Obrázek 2: Kulturní dimenze podle Hofstedeho, Norsko a svět .............................................. 25 Obrázek 3: Kulturní dimenze podle Hofstedeho, Norsko a ČR ............................................... 25 Obrázek 4: Vývoj roční míry nezaměstnanosti ........................................................................ 46
Tabulka 1: Kulturní dimenze, Norsko a ČR ............................................................................. 26 Tabulka 2: Základní informace................................................................................................. 40 Tabulka 3: Hrubý domácí produkt – objem a meziroční přírůstky .......................................... 45
-78-
Diplomová práce
Kulturní standardy Norska
Přílohy Příloha 1
Příloha 2
-79-
Diplomová práce
Kulturní standardy Norska
Příloha 3
Strukturovaný dotazník A. Otázky demografické ∗ Jméno (stačí křestní): ∗ Věk: ∗ Povolání: B. Zkušenost s norskou kulturou 1. Jak dlouho jste pobývala/pobýváte v Norsku? Za jakým účelem? 2. Co Vás překvapilo, zaskočilo při první konfrontaci s Nory? Uveďte prosím konkrétní situaci či příběh. C. 'orové v pracovním prostředí 1. Uveďte nějakou konfliktní či kritickou událost mezi Vámi a Nory z pracovního prostředí. 2. Jak vnímáte postavení norských žen v pracovním prostředí i obecně ve společnosti? 3. Potrpí si Norové na tituly? 4. Jak si myslíte, že je vnímána otázka přistěhovalectví v norské společnosti? Toleruje norská společnost neustále se zvyšující počet imigrantů v zemi? Jaké jsou výhody a naopak problémy narůstající imigrace? 5. Jsou Norové workoholici nebo dávají přednost svému volnému času, rodině? Jaká je obvyklá pracovní doba v Norsku? D. 'orové obecně z pohledu Čechů 1. V čem jsou Norové podle Vás charakterově lepší než Češi? 2. Jaké vlastnosti se Vám u Norů naopak nelíbí? 3. O čem se Norové neradi baví? 4. Jaké jsou typické vlastnosti Norů? 5. Jaké je typické norské jídlo? 6. Jaký mají Norové obecně vztah k alkoholu? Jsou spokojeni s tím, že je alkohol tak drahý a mají k němu jen omezený přístup?
-80-