Vyšší odborná škola, střední odborná škola a základní škola MILLS, s. r. o.
Osobní asistence u seniorů Sociální práce
Vedoucí práce: Mgr. Jana Linhartová
Praha 2012
Vypracoval: Petr Krbec
Čestné prohlášení
Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracoval samostatně a všechny použité písemné i jiné zdroje jsem řádně ocitoval. Jsem si vědom, že doslovné kopírování cizích textů v rozsahu větším než je krátká doslovná citace je hrubým porušením autorských práv ve smyslu zákona 121/2000 Sb., je v rozporu s interním předpisem školy a je důvodem pro nepřipuštění absolventské práce k obhajobě.
Čelákovice, 22. srpna 2012
2
Poděkování
Rád bych poděkoval paní Mgr. Janě Linhartové za odborné a svědomité vedení mé absolventské práce, za vřelý přístup, odborné rady a cenné připomínky, za poskytnuté materiály a především za její trpělivost při tvorbě této práce. Děkuji také své rodině a svým blízkým za podporu a pomoc během studia.
3
Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 5 1 Cíl absolventské práce........................................................................................................ 6 1.1 Hlavní cíl ..................................................................................................................... 6 2 Teoretická část ................................................................................................................... 7 2.1 Senioři a společnost ................................................................................................... 7 2.1.1 Pojem senior....................................................................................................... 7 2.1.2 Péče o staré lidi v minulosti ............................................................................... 9 2.1.3 Stárnutí české populace ................................................................................... 11 2.2 Osobní asistence ...................................................................................................... 12 2.2.1 Historie osobní asistence ................................................................................. 12 2.2.2 Osobní asistence podle zákona 108/2006 Sb. ................................................. 13 2.3 Osobní asistence a senioři........................................................................................ 16 2.3.1 Změny ve stáří .................................................................................................. 16 2.3.2 Biologické stárnutí............................................................................................ 16 2.3.3 Psychologické stárnutí...................................................................................... 17 2.3.4 Alzheimerova demence.................................................................................... 18 1. Ztráta paměti, která ovlivňuje schopnost plnit běžné pracovní úkoly ......................... 20 2. Problémy s vykonáním běžných činností ...................................................................... 20 3. Problémy s řečí ............................................................................................................. 20 4. Časová a místní dezorientace....................................................................................... 20 5. Špatný nebo zhoršující se racionální úsudek ................................................................ 20 6. Problémy s abstraktním myšlením ............................................................................... 21 7. Zakládání věcí na nesprávné místo .............................................................................. 21 8. Změny v náladě nebo chování ...................................................................................... 21 9. Změny osobnosti........................................................................................................... 21 10. Ztráta iniciativy........................................................................................................... 21 2.3.5 Činnosti osobní asistence a jejich využití pro seniory...................................... 21 2.4 Pracovníci osobní asistence ..................................................................................... 24 2.4.1 Personální obsazení sociální služby osobní asistence...................................... 24 2.4.2 Osobní asistenti................................................................................................ 25 2.4.3 Syndrom vyhoření ............................................................................................ 26 3 Praktická část.................................................................................................................... 28 3.1 Domov Sue Ryder ..................................................................................................... 28 3.1.1 Osobní asistence Domova Sue Ryder............................................................... 28 3.2 Dotazník.................................................................................................................... 30 3.2.1 Výsledky dotazníkového šetření....................................................................... 30 3.3 Kazuistika.................................................................................................................. 32 4 Diskuze ............................................................................................................................. 34 4.1 Pokrok se dotýká všech ............................................................................................ 35 Závěr......................................................................................................................................... 37 Resumé..................................................................................................................................... 39 Bibliografie ............................................................................................................................... 41 Příloha ...................................................................................................................................... 43
4
Úvod V mé absolventské práci, jak už její název napovídá, jsem se zabýval osobní asistencí poskytovanou seniorům. Toto téma je mi velmi blízké, protože se čtvrtým rokem podílím na poskytování osobní asistence právě této cílové skupině klientů. Při vypracování práce jsem vycházel také ze svých dalších zkušeností a znalostí z profesionální praxe.
Podmínky poskytování osobní asistence upravuje Zákon č. 108/2006 Sb. Zákon o sociálních službách, kde je osobní asistence definována tak, aby mohla být poskytována všem osobám, které pomoc potřebují. Ze své praxe však vím, že je rozdíl poskytovat osobní asistenci studujícímu vozíčkáři nebo osaměle žijící nemocné seniorce. A právě na specifika osobní asistence poskytované seniorům jsem chtěl ve své absolventské práci poukázat. V teoretické části jsem se zaměřil na postavení seniorů ve společnosti, na stárnutí a jeho důsledky na člověka a na možnosti osobní asistence při pomoci seniorům. Poukázal jsem na specifické potřeby a přání seniorů, kteří jsou uživateli osobní asistence. Zmínil jsem, jaké jsou nároky na znalosti a dovednosti pracovníků osobní asistence, pokud je poskytována seniorům.
V praktické části jsem popsal konkrétní sociální službu, která poskytuje osobní asistenci seniorům. V dotazníkovém šetření jsem zjišťoval několik skutečností, které se týkají této služby a k nimž je třeba přihlédnout při poskytování i při dalším rozvoji služby. Jako příklad jsem použil kasuistiku jednoho seniora, využívajícího službu osobní asistence.
5
1 Cíl absolventské práce
1.1 Hlavní cíl Cílem mé práce je popsat specifika terénní sociální služby osobní asistence poskytované cílové skupině seniorů.
6
2 Teoretická část V teoretické části absolventské práce jsou uvedeny základní pojmy a fakta týkající se seniorů. Její součástí je také pohled na péči o seniory v minulosti, pohled na stáří očima seniorů a na stárnutí české populace.
V další části je představena osobní asistence jako sociální služba a její možnosti v péči o seniory.
2.1 Senioři a společnost 2.1.1 Pojem senior Slovníky pod pojmem senior označují 1. staršího ze dvou lidí stejného jména, 2. příslušníka starší věkové kategorie, 3. člena sboru požívající zvláštní úcty. V dnešním pojetí se nejčastěji jedná o člověka staršího 65 let.
Podle definice Světové zdravotnické organizace je „stařecký věk neboli senescence obdobím života, kdy poškození fyzických či psychických funkcí se stává významně manifestní při srovnání s předešlými životními obdobími“. [Haškovcová, 1990, s. 56]
Tento věk bývá spojován se stářím a se sociálním statusem starobního důchodce. Pro mladé lidi, ale i pro osoby středního věku je seniorský věk neboli stáří spojeno s neschopností, nemocemi, ztrátou fyzických i psychických sil, osamělostí, chudobou a závislostí na pomoci zvenčí. Navíc se ztrátou fyzické atraktivity, mladistvého vzhledu a tím s možností prožívat důvěrný vztah.
Ve stáří sice dochází ke zhoršování funkcí jednotlivých tělesných orgánů i fungování celého těla a některé věci už prostě člověk nezvládne, ale takovýto pohled mladších lidí na seniory je nesprávný a v konečném důsledku i škodlivý. Pokud si uvědomíme, že seniorský věk neboli stáří může trvat 30 a více let, není možné ho brát jako období útrap a beznaděje. Nakonec ani sami senioři ho tak nevidí.
7
Senioři hodnotí kvalitu svého života nejčastěji jako dobrou nebo běžnou, čímž se nijak výrazně neliší od celé populace. Ve věku nad 75 let 54 % mužů a 44 % žen hodnotí kvalitu svého života jako „velmi dobrou“ nebo „dobrou“. Mezi těmi, kdo hodnotí kvalitu svého života jako špatnou „vedou“ muži mezi 55 - 64 lety (8 %), v jejichž případě může být významným faktorem ztížená adaptace na život po přechodu z aktivní pracovní činnosti do důchodu. U žen až do věku 75 let se podíl žen stěžujících si na zhoršenou kvalitu života pohybuje kolem 4 %. Zhruba každý desátý
senior
nad
60
let
považuje
stáří
za
nejlepší
období
svého
života.
[www.otevrenoseniorum.cz, 1]
O stáří stále existuje řada mýtů, které popisuje ve své knize Helena Haškovcová. Jedním z nich je i mýtus o stáří prožitém v nemocech. Jako potvrzení, že se jedná o mýtus je možné uvést výsledky výzkumu uvedeného na webových stránkách organizace Diakonie.
I když je nemocnost a vícenásobná nemocnost ve vyšším věku častější, nelze mezi ně, tedy mezi stáří a nemoc, klást rovnítko. Výzkumy zabývající se zdravím seniorů se na tomto závěru shodují. Jinými slovy, i ve velmi vysokém věku se zhruba 1/2 až 2/3 osob těší zcela uspokojivému zdraví. Tyto výsledky potvrzuje i subjektivní hodnocení zdraví, kde pouze 31 % mužů a 42 % žen nad 75 let hodnotí své zdraví jako špatné! Mezi osobami žijícími v domácnosti je ve věku mezi 60 - 74 lety 84 % osob zcela nezávislých na pomoci druhých. Potíže s pohybem, které mohou omezovat vycházení mimo domov, mají asi 4 % seniorů nad 60 let. Necelé jedno procento osob je v domácnosti upoutáno na lůžko. V případě výraznějších omezení samostatnosti bývá jako řešení zvolena některá z forem ústavní péče. Dle Sčítání lidu (2001) bylo v ústavních zařízeních něco přes 35 000 osob nad 60 let, tedy pouze 1,9 % všech šedesátníků a starších (tj. asi 0,3 % populace ČR). Na druhou stranu existuje velká pravděpodobnost, že nějakou formu intenzivnější péče bude v období před smrtí potřebovat každý z nás. [www.otevrenoseniorum.cz, 2]
8
2.1.2 Péče o staré lidi v minulosti Vývoj sociální práce jako svébytného oboru je možné v rámci euroamerické civilizace sledovat teprve jedno století. Když však přijmeme širokou definici sociálního blahobytu jako ideálu, díky němuž jsou ve společnosti organizovány aktivity reagující na sociální problémy doby, pak se ukáže, že většina známých společností si vytvářela instituce, jejichž činnost k tomuto cíli směřovala a jež můžeme z dnešního hlediska označit za zárodečné podoby sociální práce. Teprve centralizovaný a bohatý novověký stát, a to až po velkých revolucích v 19. století, však začíná přijímat představu, že společnost by měla být spravedlivá ke všem lidem, a otevírá politickou debatu o adekvátním vytváření a rozdělování zdrojů sociálního blahobytu. (Zdroji blahobytu zde myslíme nejen peníze, ale i možnost bydlení, vzdělávací a pracovní příležitosti, podporu zdraví aj.) [Matoušek a kol., 2001, s. 83]
Je těžké přesně určit a objektivně hodnotit, jak vypadala péče o staré lidi v dobách starověkých civilizací a raném středověku. Jistým vodítkem jsou nařízení a zákony vydané tehdejšími mocnými, ale také písemné záznamy historek a pohádek z těch dob. Je jisté, že potřebnou péči o staré lidi měla na starosti hlavně rodina, případně nejbližší komunita. Když ale rodina nemohla péči z jakýchkoliv důvodů poskytnout a v časech nedostatku (válka, neúroda apod.) nemohli pomáhat ani sousedé, ocitli se staří společně s ostatními, kteří byli závislí na pomoci jiných, na periférii společnosti.
Osud těchto vyděděnců byl těžký. Živořili v nedůstojných podmínkách, potulovali se, žebrali. Posléze umírali hladem, podchlazením, ve špíně. Budili odpor a současně také soucit. Nejen planý, ale i současně burcující, který je svědomím člověka i dané doby. Ubožáci vytvářeli vlastně neformální nátlakovou skupinu a mravnějším té doby bylo jasné, že je třeba pomoci. [Haškovcová, 1990, s. 159]
Ve starověku je státem poskytována podpora především vysloužilým vojákům, případně jejich vdovám a sirotkům. Městská chudina je také podporována, minimálně jídlem a zábavou. Jistá práva časem získali i otroci. Naopak hendikepované a nechtěné děti nemají téměř žádnou šanci na přežití. Staří lidé, kteří byli nemajetní nebo bez pomoci rodiny se tehdy nejspíše „ukryli“ mezi městskou chudinu, případně žili z podpory bohatého příznivce. 9
S nástupem křesťanství, které prohlásilo dobročinnost za mravní povinnost věřícího, došlo postupně k budování různých ústavů pro osoby, které potřebovaly pomoc. Nejprve se samozřejmě pomoc týkala nemocných, později nalezených a osiřelých dětí a také chudých a starých. Povinností šlechty bylo starat se o své poddané, ale tato povinnost, stejně jako podpora ústavů pro potřebné, nebyly fakticky vynutitelné.
Během středověku se charitativní činnost postupně stává záležitostí církve. Především kláštery a pak některé řády se věnovaly pomoci chudým a hendikepovaným. Tuto svou činnost některé řády rozvíjely po celá staletí a pokračují v ní dodnes.
Od 16. století vstupují do péče o chudé a potřebné (a tedy i o staré) nařízení panovníků, nejprve týkající se žebrání, které bylo možné jen s povolením, nařízeními o domovských obcích i o nahrazování pomáhajících církevních zařízení světskými (pastoušky, chudobince, ratejny). V těchto dobách ale staří lidé mohli stále spoléhat na pomoc svých dětí a rodiny. Rodinou nebyli myšleni jen pokrevní příbuzní, ale společenství lidí, kteří bydleli pod jednou střechou, spolu hospodařili a vytvářeli společnou „výrobní jednotku“. Do této rodiny patřili tedy i tovaryši, čeledíni, děvečky, sloužící a také neprovdané tety nebo strýcové, kteří se nedokázali osamostatnit. Pro všechny členy této rodiny bylo členství v takové rodině jistotou, že až budou staří a zesláblí, bude o ně alespoň základně postaráno. Starý hospodář nebo řemeslník předal hospodářství nastupujícímu a smlouvou si zajistil ubytování a výživu. Vše určitě nebylo tak idylické, jak si dnes někteří senioři a zanedbávaní staří rodiče představují, ale byl to systém, který fungoval a zaručoval starým lidem alespoň nějaké jistoty.
Nástupem industrializace se situace mění. Industrializace přenesla pracovní místo z rodiny do továrny, obyvatelstvo se ve velkém stěhuje z venkova do měst. Povinná školní docházka odvádí mladší rodinné pomocníky na část dne mimo domov. Tradiční soužití několika generací a širší rodiny přestává existovat. Mladí manželé touží po vlastním bydlení a pro starší nesoběstačné členy rodiny je řešením institucionální péče. Ne paušálně, velká část rodin se o své seniory nějakým způsobem postarala a i dnes stará, byť za cenu vlastního ohrožení (ztráta zaměstnání, rozkol v rodině, vyčerpání a nedocenění ze strany společnosti).
10
2.1.3 Stárnutí české populace Často vidíme stárnutí společnosti vyjádřené jako tzv. index závislosti, který matematicky poměřuje počet osob v různých věkových skupinách vzájemně proti sobě. Nejčastěji se setkáváme s indexy závislosti ekonomické. Ty jsou (nově) vypočítávány např. jako součet počtu osob starších 65 let a mladých do 19 let vůči počtu osob ve věku 19 – 64 let. Hodnota tohoto indexu je dnes (2009) zhruba 54 a měla by do roku 2065 vzrůst na 101.
Někteří propagátoři pohledu na stárnutí jako na demografickou katastrofu a sociální problém používají těchto čísel k podpoře svého předpokladu, že v tomto poměru věkových kategorií nebude možné „důchodce uživit“. Pomineme-li skrytý předpoklad, že „důchodci“ jsou v tomto přístupu chápáni jako zcela neaktivní (tj. nepracující, nenakupující, nepečující apod. tudíž na DPH nepodílející se) obyvatelstvo, měli bychom mít na paměti, že tyto indexy jsou pouhou matematickou konstrukcí. Věkové indexy mnoho neříkají o skutečné ekonomické závislosti jednotlivých složek populace. Pokud totiž vytvoříme alternativní index, ve kterém vůči sobě vztáhneme osoby ekonomicky aktivní a ekonomicky neaktivní (vč. dětí, nezaměstnaných, matek na mateřské dovolené a dalších ekonomicky neproduktivních osob), získáme pro r. 2009 informaci, že z celé české populace je ekonomicky aktivní pouze necelých 47 % (!), a tudíž již dnes na jednom ekonomicky aktivním závisí více než jeden ekonomicky neaktivní. Přestože bude ČR v následujících desetiletích patřit ke starším zemím světa, bude mít dle projekce OSN v roce 2025 stále ještě o 5 % osob nad 60 let méně, než například v Japonsku (35%) nebo Itálii (34%). Bude tedy moci čerpat ze zkušeností ostatních států světa i Evropy, jak se na stárnutí populace vhodně připravit.
Stárnutí populace je totiž historicky zcela ojedinělou událostí, k jejímuž „zvládnutí“ nelze použít žádnou z dřívějších zkušeností. Řada teorií však již dnes ukazuje, že stárnutí populace nemusí představovat sociální problém ani finanční zátěž na veřejné rozpočty nebo penzijní a zdravotní systémy. Podstatou těchto teorií je detailní analýza skutečných nutných nákladů a možnosti jejich reorganizace, orientace na prevenci a udržitelný ekonomický rozvoj. Cílem přitom není společnost „pro staré“, ale společnost „přátelská pro každý věk“. [www.otevrenoseniorum.cz, 3]
11
2.2 Osobní asistence 2.2.1 Historie osobní asistence Osobní asistence jako všechny sociální služby má svoji historii a vývoj, a to jak ve světě, tak v České republice.
Ve světě je spojen pojem Osobní asistence se jménem Eda Roberte, který žil v minulém století v Kalifornii. Studoval na univerzitě, měl velmi těžké tělesné postižení, tak těžké, že nemohl být bez dýchacího přístroje. V šedesátých letech založil se svými spolužáky hnutí Independent Living. Jeho spolužáci byli také tělesně postižení, říkali si Rolling Quards –„valící se kvadrouši". Ed Roberts ani jeho spolužáci nechtěli strávit život v nemocnici nebo ústavu a být opečováváni, chtěli vést život jako vrstevníci. Cílem jejich hnutí bylo prosadit myšlenku, že přístup k lidem s postižením má být takový, aby jim umožnil právo na sebeurčení.
Každý člověk má právo na sebeurčení, a proto je třeba poskytovat lidem takovou podporu, aby mohli toto své právo uplatnit. Jedním z hesel, které hnutí razí, je: Nejlepším odborníkem na život s postižením je sám člověk, který má postižení. Při pomoci, při jakýchkoliv akcích, při organizování čehokoliv, co se týká života osob s postižením, je třeba se řídit jeho potřebami a přáními. [Hrdá, 2004, s. 8]
V Čechách první projekt na poskytování osobní asistence podala Pražská organizace vozíčkářů (dále „POV"). Bylo to v roce 1991, její pracovníci se poučili ze švédských a holandských zkušeností, upravili pravidla podle svých představ a po získání grantu začali poskytovat osobní asistenci deseti klientům POV. I v tomto případě prosazoval přístup osobní asistence člověk, kterého se tento způsob pomoci přímo dotýkal: Zdenka Hanáková. Zdenka Hanáková, jedna ze zakladatelů organizace (myšlena POV), má od mládí velmi těžké zdravotní postižení. Její matce, která se o ni od počátku starala, ubývaly síly, a tak Zdenka sama poznávala, jak naléhavě je potřeba postupně matčinu péči plnohodnotně nahradit. Pravidla, která vytvořili, tak vycházela z živých potřeb vozíčkářů. [Hrdá, 2004, s. 8]
S historií osobní asistence v Čechách je také spojována Ing. Jana Hrdá, jež byla pravděpodobně prvním člověkem v Československu, kterému pomáhala osobní asistence. Po 12
autonehodě v roce 1978 zůstala ochrnutá. Měla dvě malé děti, a tak se o ni i její děti nejdříve starala její maminka. Ta bohužel v roce 1985 zemřela, ale Janě Hrdé se podařilo pod záštitou tehdejšího Okresního ústavu sociálních služeb zorganizovat ve své domácnosti placenou i dobrovolnou osobní asistenci. Jana Hrdá pochopitelně této službě neříkala osobní asistence, nevěděla nic o hnutí Independent Living, jen chtěla jinou pomoc, než nabízel pobyt v ústavu nebo tehdejší pečovatelská služba. Později Jana Hrdá začala spolupracovat s POV, společně s jejími pracovníky se snažila o rozšíření osobní asistence do celé republiky i o její uzákonění. Podílela se na uskutečnění reformy sociálních služeb. Dnes pracuje v Asociaci pro osobní asistenci, což je občanské sdružení, které svou činností pomáhá začlenění a zapojení osob se zdravotním postižením do společnosti, zastupuje zájmy svých členů – poskytovatelů a uživatelů osobní asistence. Asociace pořádá různé kurzy a semináře související s tématem osobní asistence a vydává i publikace na toto téma.
Po roce 1989 začaly v rámci politických a společenských změn vznikat další organizace, občanská sdružení a společnosti, které doplňovaly nebo nahrazovaly působení státu v sociální oblasti. Tyto organizace vznikaly na popud občanů, byly zaměřeny na pomoc různým skupinám osob, které potřebovaly pomoc především v oblasti péče a podpory v běžném prostředí a při běžných činnostech.Poskytovaly služby podobné osobní asistenci. Mnoho z nich bylo díky společenskému klimatu úspěšných i z hlediska získávání finančního a materiálního zabezpečení své činnosti.
2.2.2 Osobní asistence podle zákona 108/2006 Sb. Od 1. 1. 2007 se poskytování sociální služby osobní asistence řídí zákonem č. 108/2006 Sb. o sociálních službách. Tento zákon stanoví podmínky poskytování pomoci a podpory fyzickým osobám v nepříznivé sociální situaci při využití sociálních služeb, podmínky pro získání oprávnění k poskytování sociálních služeb, výkon veřejné správy v oblasti sociálních služeb, inspekci poskytování sociálních služeb a předpoklady pro výkon činnosti v sociálních službách. Zákon stanovuje podmínky pro získání nároku na příspěvek na péči a určuje možnosti jeho využití. Tento zákon také upravuje odbornou způsobilost pro výkon povolání sociálního pracovníka a pracovníka v sociálních službách, kteří působí v sociálních službách i jejich další povinné vzdělávání. 13
Z hlediska zákona č. 108/2006 Sb. patří osobní asistence mezi služby sociální péče a formou se jedná o terénní službu, která je poskytována osobám v jejich přirozeném sociálním prostředí. Její definici najdeme v § 39 zmiňovaného zákona a v § 5 prováděcí vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách.
§ 39 Osobní asistence
(1) Osobní asistence je terénní sociální služba poskytovaná osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Služba se poskytuje bez časového omezení, v přirozeném sociálním prostředí osob a při činnostech, které osoba potřebuje. (2) Služba podle odstavce 1 obsahuje zejména tyto základní činnosti: a) pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, b) pomoc při osobní hygieně, c) pomoc při zajištění stravy, d) pomoc při zajištění chodu domácnosti, e) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, f) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, g) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.
§5 Osobní asistence
(1) Základní činnosti při poskytování osobní asistence se zajišťují v rozsahu těchto úkonů:
a) pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu: 14
1. pomoc a podpora při podávání jídla a pití, 2. pomoc při oblékání a svlékání včetně speciálních pomůcek, 3. pomoc při prostorové orientaci, samostatném pohybu ve vnitřním i vnějším prostoru, 4. pomoc při přesunu na lůžko nebo vozík,
b) pomoc při osobní hygieně: 1. pomoc při úkonech osobní hygieny, 2. pomoc při použití WC,
c) pomoc při zajištění stravy: 1.pomoc při přípravě jídla a pití,
d) pomoc při zajištění chodu domácnosti: 1. pomoc s úklidem a údržbou domácnosti a osobních věcí, 2. nákupy a běžné pochůzky,
e) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti: 1. pomoc a podpora rodině v péči o dítě, 2. pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s rodinou a pomoc a podpora při dalších aktivitách podporujících sociální začleňování osob, 3. pomoc s nácvikem a upevňováním motorických, psychických a sociálních schopností a dovedností,
f) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím: doprovázení do školy, školského zařízení, zaměstnání, k lékaři, na zájmové a volnočasové aktivity, na orgány veřejné moci a instituce poskytující veřejné služby a doprovázení zpět,
g) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí: 1. pomoc při komunikaci vedoucí k uplatňování práv a oprávněných zájmů, 2. pomoc při vyřizování běžných záležitostí.
(2) Maximální výše úhrady za poskytování osobní asistence činí 120 Kč za hodinu, podle 15
skutečně spotřebovaného času nezbytného k zajištění úkonů; pokud poskytování služby, včetně času nezbytného k zajištění úkonů, netrvá celou hodinu, výše úhrady se poměrně krátí.[www.uplnezneni.cz/zakon/108-2006-sb-o-socialnich-sluzbach/, 4]
2.3 Osobní asistence a senioři 2.3.1 Změny ve stáří I když nechceme seniory brát jako homogenizovanou skupinu osob, jsou znaky, které má tato skupina společné a jež najdeme v této skupině osob. Jsou to změny organismu, které bohužel ve větší nebo menší míře k seniorskému věku patří. Tyto změny jde rozdělit na biologické změny a na psychosociální stárnutí. Pracovníci osobní asistence by o nich měli mít alespoň následující přehled.
2.3.2 Biologické stárnutí Biologické stárnutí se týká změn organismu, které probíhají na fyziologické úrovni. Změny postihují tělesné tkáně a orgány, neprobíhají však u každého jedince stejně a jsou ovlivněny genetickými dispozicemi a životním stylem. Pohybový systém a změny způsobené stářím jsou nápadné na první pohled. Pohyby starých lidí jsou pomalejší, páteř se ohýbá a starý člověk se hrbí, což je způsobeno především atrofií meziobratlových plotének a ochabováním kosterních svalů. Ubývá svalové hmoty a dochází k poklesu svalové síly. Klesá také pružnost, rychlost a síla svalových stažení. Zároveň se zpomaluje rychlost nervových vzruchů. Pohyby a chůze starého člověka jsou tedy jiné než u lidí mladých.
Trávící systém vytváří menší množství trávících šťáv, potrava se pomaleji rozkládá a vstřebává. Játra a slinivka jsou méně výkonné, klesá pružnost i kapacita močového měchýře. Ochablost svalstva je příčinou poklesu tlustého střeva, čímž může docházet k zácpě, a bývá i příčinou bolestí v bederní oblasti.
16
Vylučovací systém bývá ovlivněn poklesem síly svalových svěračů a elasticity vnitřních systémů, které se projevují inkontinencí. Inkontinence však ke stáří nutně nepatří, vždy je nutné vyšetření, které objasní její příčinu.
Kožní systém ztrácí pružnost a ztenčuje se. Na kůži se tvoří vrásky, vlasy šedivějí a řídnou. Objevuje se zvýšená pigmentace, kožní barvivo se ukládá do takzvaných stařeckých skvrn nebo naopak na některých místech pigmentace chybí.
Nervový systém je ovlivněn snižováním počtu neuronů. Snižuje se rychlost vedení vzruchů v neuronech. Změny hlubokého čití způsobují poruchy chůze a rovnováhy. Klesá tvorba hormonů, obranných a regulačních mechanismů. Snižuje se tím odolnost k zátěži a schopnost adaptace na nové životní situace. Přibývá poruch spánku, především jeho délky a kvality. Dochází ke spánkové inverzi, senioři přes den spí a v noci se budí, špatně usínají, mají pak pochopitelně pocit mělkého spánku a nevyspání. Řešením je alespoň dvouhodinový odpočinek po obědě, kdy se regulační systém zregeneruje a může dál fungovat při řízení organismu.
Smyslové orgány, které slouží k vnímání signálů z okolí jsou také ovlivněny zvyšujícím se věkem. Zhoršuje se nejenom zrak a sluch, ale snižují se i chuťové, čichové a hmatové schopnosti. Ubývá receptorů, které umožňují vnímání polohy a pohybu těla, pocitu síly, tlaku, tepla a chladu. Senior tak může hůře odhadovat vzdálenost předmětů v prostoru nebo teplotu předmětů. [Dana Klevetová, Irena Dlabalová, 2008]
2.3.3 Psychologické stárnutí Psychologické stárnutí neboli změny psychiky ve stáří se týkají poznávacích schopností (vnímání, pozornost, paměť, představy, myšlení). Často dochází ke snížení schopnosti adaptace na nové životní podmínky a situace. Oslabení smyslů a tím snížené vnímání způsobuje strach, úzkost, přináší nejistotu. Senior proto mnohdy nechce nikam chodit, setkávat se s lidmi, je zvýšeně ostražitý a nedůvěřivý. Po 80. roce života se u některých seniorů objevují poruchy paměti, rozhodovacích schopností a poruchy osobnosti. Přibývá případů duševních onemocnění, demencí různého typu, zvláště Alzheimerovy demence. 17
Pokud se stoupajícím věkem přibývá chronických onemocnění, které vedou ke ztrátě soběstačnosti, řeší senior velkou změnu své sociální role. Je třeba, aby přijal fakt, že je závislý na něčí pomoci, že se mění jeho životní styl a v důsledku zdravotních omezení se mění jeho účast na společenském životě. Může se tak částečně ocitnout v sociální izolaci. Velkou zátěží pro seniora je ztráta životního partnera. Přichází samota a osamělost, přijmout roli ovdovělého je obtížné.
Ve struktuře osobnosti seniora se může přesouvat pořadí hodnot, potřeb a životních cílů v kontextu s přicházejícími situacemi a změnami sociálního prostředí. Nastávají změny v oblasti citového života, které jsou velmi individuální. Starý člověk je citlivější, více emotivně prožívá situace, snadno podlehne dojetí. Některé vlastnosti se mohou měnit a ve stáří jsou viditelnější, například hašteřivý člověk ještě více vyhledává šarvátky, šetrný se stává lakomým. Není to však norma. Velká část seniorů je snadno citově zranitelná, očekává od druhých projevy úcty a pochopení a ve stáří se tento požadavek ještě prohlubuje. [Dana Klevetová, Irena Dlabalová, 2008, s. 23]
2.3.4 Alzheimerova demence Většině seniorů, kterým začne pomáhat osobní asistence je kolem 80. let. S tímto věkem může už být spojena některá z demencí. Nejčastěji se jedná o Alzheimerovu demenci a pracovníci osobní asistence potřebují nejen vědět, zda senior má demenci diagnostikovanou, ale i jak s takovým seniorem pracovat a případně jaké jsou příznaky začínající demence. Alzheimerova nemoc (AN) narušuje část mozku a způsobuje pokles takzvaných kognitivních funkcí – myšlení, paměti, úsudku. Bývá nejčastější příčinou demence, která vede postupně k závislosti nemocného na každodenní pomoci jiného člověka.
AN poprvé popsal německý lékař Alois Alzheimer v roce 1907. V té době se považovala za nemoc vzácnou. Nyní se nějaká forma demence vyskytuje u více než sedmi miliónů obyvatel Evropy.
AN začíná pozvolna. Nejdříve se u nemocného zhoršuje krátkodobá paměť a není schopen se postarat o některé věci v domácnosti. Rychlost, kterou AN postupuje, se u každého 18
postiženého liší. Nemocný má však čím dál větší problémy s vyjadřováním, rozhodováním, nedokončuje myšlenky, je zmatenější. Mění se celá jeho osobnost. V posledních stádiích nemoci už vůbec není schopen se sám o sebe postarat. [www.alzheimer.cz, 5]
Alzheimerova choroba je onemocnění především vyššího věku a s věkem riziko vzniku onemocnění stoupá. Ve skupině 65tiletých jsou postiženy zhruba 2 – 3 %, každých 5 let se toto procento zdvojnásobuje. Ve skupině 80tiletých je postižena polovina populace. Existují ale i vzácnější formy s časným začátkem vzniku, např. již kolem 40. – 50. roku. V současné době se odhaduje, že je ve světě kolem 20 miliónů lidí, trpících Alzheimerovou chorobou. V České republice se počet postižených odhaduje na cca 80.000. [www.pfizer.cz, 6]
Mezi veřejností, která se nesetkala s Alzheimerovou demencí u někoho blízkého, panuje názor, že „alzhajmr“ je jen taková roztomilá nemoc starců. V mnoha vtipech a veselých historkách vystupuje zapomnětlivý senior nebo seniorka. Alzheimerova demence je však velmi bolestná záležitost jek pro nemocného, tak pro jeho nejbližší. Má svá postupná stádia, která provází nejen smutek, ale také zlost, pocity beznaděje a vyčerpání. S tím vším se setkáváme jak na straně takto nemocných seniorů, tak na straně rodinných pečujících. I v péči o seniory s Alzheimerovou demencí může pomoci osobní asistence. V raných stádiích této nemoci pomáhá přímo klientovi, v pozdějších stádiích střídá v péči rodinné pečující, kteří si v době poskytování služby mohou odpočinout nebo zařídit potřebné záležitosti. Výhodou je, že osobní asistenti docházejí za klientem do jeho domácnosti, dochází tedy k minimálnímu narušení prostředí, ve kterém je senior zvyklý se pohybovat a které zná.
Se seniorem, který trpí Alzheimerovou demencí, se dá stále ještě pracovat na trénování kognitivních funkcí. Existuje řada pomůcek vytvořených odborníky, tréninkové sešity, jež je možné si zdarma stáhnout z příslušných webových stránek; ty sice nemoc nevyléčí, ale umožní prodloužit soběstačnost. Osobní asistence jako sociální služba může svým pracovníkům zajistit potřebné školení, zajistit si dostatek pomůcek a seznámit rodinné pečující s organizacemi, které jim nejen poradí v péči, ale umožňují i setkávání podpůrných skupin rodinných pečujících.
19
Někdy se pracovníci osobní asistence mohou setkat se seniorem, který „zapomíná“, jeho okolí to přijalo jako fakt, který k seniorskému věku patří. Příslušné vyšetření a diagnózu musí pochopitelně provést lékař. Je ale dobré znát a všímat si signálů, které mohou znamenat propukající demenci.
2.3.4.1 Jedná se o Alzheimerovu chorobu? Deset příznaků, které by vás měly varovat: 1. Ztráta paměti, která ovlivňuje schopnost plnit běžné pracovní úkoly Zapomínat občas pracovní úkoly, jména kolegů nebo telefonní čísla spolupracovníků a vzpomenout si na ně později, je normální. Lidé trpící Alzheimerovou chorobou však zapomínají častěji a nevzpomenou si ani později. 2. Problémy s vykonáním běžných činností Hodně vytížení lidé jsou občas roztržití, takže někdy nechají dušenou mrkev stát v kastrolu na sporáku a vzpomenou si na ni, až když už je po jídle. Lidé trpící Alzheimerovou chorobou ale připraví jídlo a nejen že ho zapomenout dát na stůl, ale zapomenou i na to, že ho vůbec udělali. 3. Problémy s řečí Každý má někdy problém najít správné slovo, ale člověk s Alzheimerovou chorobou zapomíná i jednoduchá slova nebo je nahrazuje nesprávnými, a jeho věty pak nedávají smysl. 4. Časová a místní dezorientace Každý někdy zapomene, jaký je den a kam vlastně jede, to je normální. Ale lidé s Alzheimerovou nemocí se ztratí ve vlastní ulici a nevědí, kde jsou, jak se tam dostali, ani jak se dostanou domů. 5. Špatný nebo zhoršující se racionální úsudek Lidé se někdy tak zaberou do nějaké činnosti, že na chvíli zapomenou na dítě, které mají na starosti. Lidé s Alzheimerovou nemocí úplně zapomenou, že nějaké dítě existuje. Mohou se i nesmyslně obléknout, například si vezmou na sebe několik košil nebo halenek najednou.
20
6. Problémy s abstraktním myšlením Placení složenek anebo sledování účtů kreditní karty může někoho vyvést z míry, když je trochu komplikovanější než jindy. Člověk s Alzheimerovou nemocí může úplně zapomenout, co ta čísla znamenají a co s nimi má dělat. 7. Zakládání věcí na nesprávné místo Každý někdy někam založí peněženku nebo klíče. Člověk s Alzheimerovou nemocí dává věci na zcela nesmyslná místa: žehličku do ledničky nebo hodinky do cukřenky. 8. Změny v náladě nebo chování Každý má někdy špatnou náladu. Člověk s Alzheimerovou nemocí ale podléhá prudkým změnám nálady. Náhle a nečekaně propukne v pláč nebo podlehne návalu hněvu, i když k tomu nemá žádný zjevný důvod. 9. Změny osobnosti Lidské povahy se běžně do určité míry mění s věkem. Ale člověk s Alzheimerovou nemocí se může změnit zásadním způsobem. Stává se někdy velmi zmateným, podezíravým nebo ustrašeným. 10. Ztráta iniciativy Když je člověk někdy znechucen domácími pracemi, zaměstnáním nebo společenskými povinnostmi, je to normální. Většinou se chuť do práce opět brzy dostaví. Člověk s Alzheimerovou nemocí může propadnout naprosté pasivitě a potřebuje neustále podněty, aby se do něčeho zapojil. [www.alzheimer.cz, 7]
2.3.5 Činnosti osobní asistence a jejich využití pro seniory Osobní asistence, jak by se mohlo zdát při pohledu na historii jejího vzniku a podle jejích prvních uživatelů, je sociální službou pro lidi mladé a v aktivním věku. Využívají ji lidé, kteří potřebují pomoc osobního asistenta při studiu, práci, nejrůznějších jednáních, při doprovodu na nejrůznější volnočasové aktivity, případně při péči o vlastní osobu a to vše chtějí sami řídit a určovat si v jakém rozsahu jim bude služba poskytována.
Nicméně v zákoně č. 108/2006 Sb. o sociálních službách je v § 39, v definici osobní asistence je hned v úvodu tato věta: Osobní asistence je terénní služba poskytovaná osobám, které
21
mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení. [www.uplnezneni.cz/zakon/108-2006-sb-o-socialnich-sluzbach/]. Slova „z důvodu věku“ tedy jasně dokazují, že tvůrci tohoto zákona mysleli i na seniory, přesněji na to, že osobní asistenci budou využívat i senioři. Zákon o sociálních službách stanovuje, které základní činnosti má osobní asistence obsahovat v rámci pomoci svým klientům. Je tedy důležité vědět, co které činnosti osobní asistence znamenají při poskytování osobní asistence seniorům, co je třeba při jejich naplňování si uvědomit a promítnout i do přístupu k seniorovi při poskytování konkrétní pomoci.
Pomoc při zvládání běžných úkonů o vlastní osobu Po novorozeněti nikdo nechce, aby se samo oblékalo, mylo a vařilo si kašičku. Čím je dítě starší, tím více je okolím učeno se o sebe více a více starat, je v tom povzbuzováno a za každou novou dovednost chváleno. Časem to není jen samostatná péče o vlastní osobu, ale pomoc v domácnosti, úspěchy ve škole, ve studiu, v zaměstnání a řada dovedností spojených s volným časem. Člověk se během života naučí množství dovedností praktických, všeobecných a pro život ve společnosti potřebných, řadu dovedností speciálních, ale i mnoho dovedností, které přinášejí radost jemu a jeho nejbližším. A tak je to mnoho let…
V případě seniorů ale v důsledku věku nebo zhoršení zdraví, už člověk ztratil nebo ztrácí schopnost vykonávat činnosti a dovednosti spojené s jeho zaměstnáním nebo pomáhat jiným, ale i schopnosti spojené s péčí o vlastní osobu. Osobní asistent musí při pomáhání s těmito úkony projevit velkou dávku taktu a ohleduplnosti. Trpělivě se klienta ptát, především na začátku poskytování služby, co konkrétně potřebuje, co mu má podat a jakou pomoc při té které činnosti potřebuje. Při pokročilých stádiích demence je nutná spolupráce s rodinou seniora. Samozřejmostí je se ujistit, zda pomoc byla správně provedena.
Pomoc při osobní hygieně V případě pomáhání seniorům při osobní hygieně a při použití WC je nutné mít stále na mysli, že se jedná o velmi intimní záležitost. Potřebné dovednosti a využití pomůcek se osobní asistenti naučí na kurzu nebo od zkušených kolegů, zachování intimity je však v každém případě a podle situace u jednotlivých klientů na každém z nich. 22
Velmi důležitou součástí pomoci v oblasti hygieny a použití WC je přizpůsobení koupelny a WC rozsahu pomoci, jakou senior potřebuje. Myšlena jsou tím především různá madla, schůdky, protiskluzové podložky a odstranění všech bariér, jak jen je to možné.?
Pomoc při zajištění stravy Většina seniorů jako první pomoc sociální služby využije dovážku obědů. Dovážení obědů spadá do kompetence pečovatelské služby. Osobní asistence nabízí svým klientům možnost pomoci při přípravě jídla. Oceňují to především seniorky, které byly zvyklé vařit rodině a nyní tato jejich dovednost leží ladem, protože samy to už nezvládnou. Patří sem i doprovody při nákupech, kdy osobní asistent pomáhá seniorovi při cestě do obchodu, při nákupu a také s odnesením nákupu. Pokud senior už nezvládne cestu do obchodu, dojde osobní asistent nakoupit sám. Senioři všeobecně málo pijí, většinou je tedy součástí služby i pomoc s dodržováním pitného režimu.
Pomoc při zajištění chodu domácnosti Jedná se o poměrně problematickou část celkové náplně osobní asistence. Již při dojednávání služby je třeba klientům vysvětlit, že se jedná o běžný a drobný úklid. Osobní asistence nemá v náplni velký úklid celé domácnosti, mytí oken nebo drhnutí něčeho, co nikdo léta neuklízel. Při úklidu je také třeba velkého taktu a pochopení, protože řada předmětů, které osobnímu asistentovi mohou připadat jako zbytečné a na vyhození, může mít pro seniora cenu jako památka na něco nebo někoho milého a pro jeho život důležitého.
Výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti V případě seniorů si osobní asistence nebude klást za cíl pomáhat při jejich výchově. V oblasti vzdělávání naopak může velmi pomoci při doprovázení na nejrůznější vzdělávací aktivity určené seniorům nebo na takové, které si senior vybere. Velkou pomoc však může osobní asistence nabídnout v oblasti aktivizace seniorů. Ne jenom jako doprovod na aktivity o kterých se senior dozví, ale i jako jedna z cest, kterou se nabídka aktivit k seniorovi dostává. Samozřejmě je nutné zvážit, jaká aktivita je pro seniora vhodná, ať už z důvodu jeho zájmů nebo schopností. Velkým přínosem pro seniora bývá v těchto případech navazování nových kontaktů, získávání nových podnětů a poznávání nového 23
prostředí. V rámci aktivizace to nemusí být jen aktivity mimo domácnost seniora. Mnoho aktivizačních technik se dá používat doma. Existují různé materiály na procvičování kognitivních funkcí, pomůcky na fyzické cvičení, ale stačí i společné luštění křížovek nebo předčítání a pak společné povídání o přečteném.?
Zprostředkování kontaktu se společenským prostředím V tomto bodě se jedná především o doprovody na místa, kam senior potřebuje. Senioři často potřebují doprovod při cestách k lékaři, na úřady, poštu a při nejrůznějších pochůzkách. Potřebují často pomoc při cestování v prostředcích veřejné dopravy, kdy nastupování a vystupování může být pro ně náročné. Při jednání na úřadech pro ně bývá obtížné najít „správné dveře“, což platí i pro návštěvy u lékaře. Senioři si často přejí, aby byl osobní asistent přítomen jednání na úřadě nebo vyšetření u lékaře. Důvodem je obava, že si nezapamatují všechny potřebné informace a udělají něco špatně. V takovém případě je nutné, aby lékař nebo úředník věděli, v jakém vztahu je osobní asistent k seniorovi a že je přítomen na jeho přání. Osobní asistent v žádném případě nejedná za klienta, ani mu neradí, jak např. v úředních záležitostech postupovat.
Pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí Tento bod navazuje na bod předchozí; nejedná se o doprovody, ale přímo o pochůzky spojené s uplatňováním práv, oprávněných zájmů a vyřizováním běžných záležitostí. Zde je nutné, aby osobní asistent dohodl s klientem, co konkrétně klient potřebuje (např. zda zanést složenku na poštu, jaký přinést formulář nebo komu přesně žádost předat). Ušetří se tím mnoho času a nedorozumění.
2.4 Pracovníci osobní asistence 2.4.1 Personální obsazení sociální služby osobní asistence Složení organizace se řídí případnými dalšími činnostmi, které dělá. V rámci zařízení by v každém případě měl být úsek osobní asistence samostatný. V čele úseku stojí vedoucí pracovník, který by měl mít odborné středoškolské, eventuálně vysokoškolské vzdělání a vítaná je praxe v práci s cílovou skupinou, jíž se služba poskytuje. Nezbytným předpokladem pro výkon této funkce je silná motivace, hluboké porozumění problematice cílové skupiny a 24
přijetí zásad osobní asistence. Bez toho by se velmi rychle osobní asistence mohla zvrtnout v takovou sociální službu, jejíž součástí je na příklad pro osobní asistenci nežádoucí opečovávání, rozhodování za klienta, omezování úkonů či neposkytování podpory v uschopňování klienta. S vedoucím spolupracují sociálně administrativní pracovnice, ekonom a personalista. U sociální a administrativní pracovnice se vyžaduje soubor osobnostních charakteristik, který je vzácný, a to zároveň schopnosti empatie (vcítění), jednání s lidmi v sociální nouzi, schopnost spolupráce a zároveň naprostá přesnost a spolehlivost ve vyplňování dokladů a dokumentů. Není přímo nutná praxe, někdy jsou totiž postupy zaběhnuté v jiných sociálních službách na škodu, protože práce při osobní asistenci vyžaduje zvláštní přístup. Ekonom a personalista by měl mít buď vysokoškolské vzdělání, nebo delší (tříletou) praxi v oblasti, kde se používá vícezdrojové financování. V lecčems by měli být pracovníci pracovního týmu schopni jeden druhého zastoupit a hlavně by se měli navzájem doplňovat. [Hrdá, 2004, s. 37]
Ing. Jana Hrdá napsala předchozí odstavec ve své brožuře o osobní asistenci v roce 2004, ale její stručný popis managementu osobní asistence a nároků na schopnosti jednotlivých pozic je stále platný. V brožuře je popis jednotlivých pozic a jejich práce dále rozsáhlejší a podrobnější.
2.4.2 Osobní asistenti Osobní asistenti jsou ve službě rovnocenní partneři uživatelů. Aby došlo k součinnosti, která je pro službu nezbytná, musí mezi oběma partnery dojít k něčemu takřka zázračnému: naslouchání, porozumění, ohleduplnosti, k překonání sebe sama. Tato podivuhodná podmínka dobře fungující služby může být příležitostí k osobnímu růstu zúčastněných, a může být – paradoxně – také překážkou, kvůli níž potencionální asistent musí volit jiné cesty k uplatnění a uživatel jinou sociální službu. [Hrdá, 2004, s. 41]
I s těmito slovy Ing. Jany Hrdé je stále možné souhlasit. Velmi důležité je také uvědomit si, že osobní asistenti jsou těmi, kdo poskytují pomoc, kterou služba osobní asistence nabízí. Podle
25
chování osobních asistentů, jejich přístupu ke klientům a jejich dovedností hodnotí klienti kvalitu služby. Osobní asistent by měl mít jako člověk i jako pracovník osobní asistence tyto vlastnosti: maximální zodpovědnost a spolehlivost, schopnost empatie, taktu, má být ochotný, vlídný, trpělivý a umět se přizpůsobit. Je třeba, aby byl vynalézavý a samostatný, protože se může při poskytování služby dostat do nejrůznějších situací. Rozhodně neuškodí, když bude mít smysl pro humor a bude spíše optimista. Ohledně fyzických předpokladů není nutné, aby byl nadprůměrně silný, stačí průměrná zdatnost a běžná manuální šikovnost. Důležité také je, aby měl osobní asistent zájem a schopnost učit se nové věci. Je to nejen z důvodu, že pracovníkům v sociálních službách ukládá další vzdělávání zákon o sociálních službách. Stále totiž přibývají pomůcky a nové přístupy v pomoci seniorům, také každý nový klient je jiný, případně v jiné životní situaci, a tak osobní asistent na sobě také musí stále pracovat.
2.4.3 Syndrom vyhoření Dnes již běžný termín spojovaný nejen s pracovníky v sociálních službách, a proto je třeba se o něm zmínit v souvislosti s osobními asistenty.
Burnout syndrom, čili syndrom vyhoření, je proces, který vzniká u některých osob dlouhodobě angažovaně a intenzivně pracujících s lidmi, nejčastěji v tzv. pomáhajících profesích. Projevuje se na úrovni fyzické, psychické i sociální. Základní charakteristikou je naprosté vyčerpání sil pracovníka spojené s emoční únavou , pocity beznaděje a ztráty energie, podrážděnost. [Odborný časopis Sociální služby. Měsíčník vydávaný Asociací poskytovatelů sociálních služeb ČR. 2005.- Tábor : RUDI. ISSN 1803-7348. říjen 2010]?
K syndromu vyhoření se traduje jedno úsloví: „Aby mohl někdo vyhořet, musí nejprve vzplanout“: to přesně vystihuje podmínky, za nichž k vyhoření dochází. Člověk, který přichází do pomáhající profese, chce pomáhat; chce pomáhat co nejlépe a všem, což je nesmírně náročné, ne li přímo nemožné. Začnou přicházet první zklamání, úspěchy nejsou oceňovány,
26
stres a dlouhodobé přeceňování udělají své. Pokud si pomáhající nepřipustí, že sám potřebuje pomoc, a nepožádá o ni, syndromu vyhoření se nevyhne. Jako prevence proti syndromu vyhoření se doporučuje pravidelná supervize, která již v organizacích poskytujících sociální služby získává své zasloužené místo. Někdy ale stačí jen připustit si, že se potřebuji poradit, svěřit se nebo také pochlubit. A v tomto směru může hodně pomoci tým kolegů nebo vstřícný vedoucí služby, za kterým se neobávají jeho podřízení se svým problémem přijít.
27
3 Praktická část Veškeré podklady pro praktickou část mé absolventské práce jsem získal od Osobní asistence Domova Sue Ryder, kterou chci uvést jako příklad dobře fungující sociální služby.
3.1 Domov Sue Ryder Domov Sue Ryder, o.p.s. je nestátní nezisková organizace, která od roku 1998 pečuje o seniory, kteří potřebují v důsledku nemoci či vysokého věku pomoc druhé osoby při každodenních činnostech. Nabízí přechodné i dlouhodobé pobyty v Domově pro seniory, služby Denního stacionáře pro osoby starší 65 let a Osobní asistenci pro dospělé osoby od 27 let. Mimo tyto tři sociální služby poskytuje Domov Sue Ryder sociální poradenství, provozuje půjčovnu kompenzačních pomůcek a kulturní komunitní centrum. Pro mnoho lidí mimo tuto organizaci je nepochopitelné, proč je v názvu to „Sue Ryder“. Je to jméno anglické dámy, která od konce druhé světové války pomáhala lidem postiženým válkou. Nejprve v Polsku, později rozšířila své úsilí i do jiných zemí světa. Aby získala prostředky na pomoc potřebným lidem, především na zřízení domovů pro ně, založila v roce 1953 Nadaci Sue Ryder. Po válce pomáhala i v Československu dovážením léků a invalidních vozíků a chtěla zde založit domov pro potřebné, ale tyto její snahy byly vzhledem k politické situaci přerušeny. Až v roce 1994 se jí a jejím spolupracovníkům podařilo najít vhodný objekt v Praze 4 – Michli a s velkým úsilím ho přebudovat na zařízení, jakým je dnes. Za svoji činnost pro druhé byla paní Sue Ryder povýšena v Anglii roku 1978 do šlechtického stavu. Zemřela v roce 2000 ve věku 77 let.
3.1.1 Osobní asistence Domova Sue Ryder Osobní asistence v rámci služeb Domova Sue Ryder poskytuje svoje služby od roku 2001, nejprve jako projekt „Domov Sue Ryder – Osobní asistence“, od 1. 1. 2007 jako registrovaná sociální služba podle zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách. V rámci registrace poskytuje služby na území celé Prahy a dospělým osobám od 27 let. Tím, že pracuje pod „hlavičkou“ Domova Sue Ryder, který je znám především jako Domov pro seniory, jsou žadatelé o osobní asistenci v drtivé většině senioři nebo jejich blízcí. Ze současných 36 klientů Osobní asistence Domova Sue Ryder je jedna klientka neseniorského věku. Osobní 28
asistence Domova Sue Ryder poskytuje svoje služby podle zákona o sociálních službách a vychází z něj i metodika, kterou vypracovali pracovníci této služby.
Při jednání se žadatelem o službu vedoucí služby nebo sociální pracovnice pečlivě zjišťuje, jakou pomoc budoucí klient hledá, co od osobní asistence očekává, a zda je mu osobní asistence schopna pomoci. Před začátkem poskytování služby dojde ještě k seznámení budoucího klienta s osobním asistentem, který k němu bude docházet. U jednoho klienta se nejčastěji střídají dva asistenti. Při krátké občasné asistenci stačí jeden asistent, při každodenní celodenní asistenci se střídá asistentů více. Pokud se na péči o seniora podílí rodina, je zástupce rodiny přítomen při dojednávání služby. Také během poskytování služby v těchto případech spolupracují osobní asistenti úzce s rodinou seniora.
Při výběru osobních asistentů postupuje vedoucí služby podle vypracované metodiky. Nejprve se zájemce o práci dostaví na pohovor, při kterém je zjišťována jeho motivace a předpoklady pro práci osobního asistenta, jeho vztah k seniorům a schopnost řešit náročné situace, s nimiž se může při této práci setkat. Další částí výběrového řízení je pomoc některému ze seniorů při jeho pobytu v denním stacionáři Domova Sue Ryder. Zájemce pomáhá seniorovi většinou při některé z výtvarných technik, ale neprokazuje svoje dovednosti v oblasti malby nebo práce s keramikou; pozornost je zaměřena na jeho schopnost komunikace se seniorem a jeho schopnost určit, jakou pomoc senior potřebuje. To jsou dvě nejdůležitější dovednosti pro práci osobního asistenta. Umět správně s klientem komunikovat, zjistit jeho přání a potřeby, jak se cítí, zda se něčeho neobává, je proces, který probíhá na začátku každé služby osobní asistence. Určení potřebné pomoci seniorovi je důležité proto, aby asistent klienta zbytečně neopečovával nebo naopak nezanedbával. Důležité je zachovávat schopnosti seniora, případně ho motivovat, aby věci dělal sám, dokud je zvládá, třeba i s pomocí asistenta. Každý pracovník osobní asistence se zúčastňuje povinných týmových porad a supervizí a má pravidelné i vyžádané konzultace s vedoucím služby. Osobní asistenti Domova Sue Ryder mohou při své práci využívat zázemí zavedené a solidní organizace. Mohou se poradit s odborníky, kteří v organizaci pracují. Jsou to fyzioterapeuti, nutriční terapeutka, ergoterapeut, zdravotní sestry i pracovnice půjčovny kompenzačních pomůcek. 29
3.2 Dotazník Pomocí dotazníkového šetření jsem zjišťoval u klientů Osobní asistence Domova Sue Ryder jejich zastoupení podle pohlaví, jejich věkové rozvrstvení, kolik hodin týdně klienti využívají, a zda o seniora, který využívá osobní asistenci, pečuje také rodina.
Jako vzorek jsem využil všech 35 klientů Osobní asistence Domova Sue Ryder. Vzhledem k tomu, že by pro ně bylo někdy obtížné dotazník i s pomocí vyplnit, oslovil jsem jejich osobní asistenty, přesněji jejich klíčové pracovníky. Klíčový pracovník je jeden z osobních asistentů, kteří ke konkrétnímu klientovi dochází, má na starosti komunikaci mezi klientem a zařízením, oznamuje klientovi změny, které se týkají služby (dovolené, zástupy), vypracovává s klientem individuální plán, odpovídá za určitou část administrativy o klientovi atd. Klíčový pracovník zná klienta a jeho situaci nejlépe.
3.2.1 Výsledky dotazníkového šetření Odpovědi z dotazníků jsem zpracoval do grafů a doplnil je komentáři.
1. otázka: Pohlaví Vašeho klienta?
4
Ženy - 31 Muži - 4
31
Zdroj: vlastní zpracování Z třiceti pěti klientů seniorů je 31 žen a 4 muži. Téměř 9% podíl mužů v této skupině seniorů nedosahuje zhruba 35% podílu mužů ve věkové kategorii 85 až 99 let jako tomu je v celé populaci České republiky. [www.czso.cz, 9] Tato skutečnost se dá vysvětlit tím, že muži mají
30
většinou manželky, které se o ně starají, a v případě její ztráty je péče o seniory muže řešena pobytovou službou.
2. otázka: Věk Vašeho klienta?
2
4
6 5
65 až 70 let: 4 klienti 76 až 80 let: 5 klientů 81 až 85 let: 9 klientů 86 až 90 let: 10 klientů 91 až 95 let: 6 klientů
10
9
97 a 99 let: 1 a 1 klient
Zdroj: vlastní zpracování Po získání dat ohledně věku klientů Osobní asistence Domova Sue Ryder jsem si uvědomil, že vypočítat jen průměrný věk klienta je málo. Rozdělil jsem tedy klienty do kategorií po 5 letech. Zjistil jsem, že v kategorii 65 až 70 let jsou pouze tři klienti, nejvíce klientů je v kategorii 81 až 90 let. v kategorii 96+ jsou pouze dva klienti, správně dvě klientky, protože jsou to ženy seniorky. V kategorii 71 až 75 let nebyl nikdo. Průměrný věk klienta je 85 let.
3. otázka: Kolik hodin týdně osobní asistence Váš klient využívá?
Bohužel počty hodin, které senioři jako klienti Osobní asistence Domova Sue Ryder využívají, by při zpracování do grafu měly menší vypovídací hodnotu, než mé slovní shrnutí. Osobní asistence je poskytována na základě klientových potřeb a přání. Jedná se tedy o velmi rozdílný počet hodin, které jednotliví klienti týdně využívají. Navíc se tyto počty mění i během měsíce např. podle zdravotního stavu klienta, množství pochůzek, které musí vyřídit, nebo mu naopak přijedou děti a pomáhají mu v době své návštěvy, v létě jezdí s rodinou na chaty a chalupy. Rozptyl v počtu hodin za týden je od jedné hodiny týdně až po 56 hodin za týden. Může se jednat o jednu návštěvu za týden na jednu hodinu, až po každodenní osmihodinovou osobní asistenci. Průměrný počet na klienta a týden je 9,9 hodiny. Pracovníci Osobní asistence Domova Sue Ryder tedy musí počítat s velkým rozptylem v počtu poskytovaných hodin při pomoci seniorům i s jejich častou změnou. 31
4. otázka: Pečuje o Vašeho klienta pravidelně ještě někdo další? Napište prosím kdo.
5 10 Nepečuje nikdo jiný Pečuje také rodina Pečuje další služba 11
Pečuje rodina a další služba
9
Zdroj: vlastní zpracování
Z 35 seniorů, kteří využívají Osobní asistenci Domova Sue Ryder, pět z nich nepotřebuje další službu, ani jim nepomáhá rodina. Devíti seniorům pomáhá ještě další služba. Jedenácti klientům kromě naší osobní asistence pomáhá pravidelně rodina a deseti seniorům pomáhá pravidelně ještě rodina a další služba. V případě pomoci dalších služeb se nejčastěji jedná o pečovatelskou službu – donášku obědů, velké nákupy apod. Pět seniorek bydlí v penzionu pro seniory, kde využívá jejich služeb. Pozitivní je zjištění, že u 21 seniorů z 35 se na péči podílí rodinní příslušníci.
3.3 Kazuistika U kazuistiky jsem změnil jména i údaje, které by mohly vést k identifikaci osob, jejichž příběh jsem popsal. Vybral jsem příběh klienta, který se mi jevil jako nejtypičtější pro službu osobní asistence poskytovanou seniorům.
Kazuistika Pan Král, kterému je 79 let, žije sám v bytě v jedné okrajové pražské čtvrti. Je vdovec, jeho paní zemřela velmi brzy, ještě když obě jejich dcery studovaly na vysoké škole. Pan Král je vychoval, obě dcery dostudovaly. Jedna žije v Praze, druhá v Mělníku. Obě jsou vdané, chodí do zaměstnání a starají se o své dospívající děti. Pan Král se podruhé neoženil a jiné příbuzné než dcery v Praze nemá. Už tři roky má zdravotní problémy, kvůli kterým několikrát upadl a byl hospitalizován. Přestává zvládat péči o domácnost i o sebe. Dcera, která žije v Praze, jej 32
po práci navštěvovala 2x až 3x týdně, ale často zjistila, že otec si třeba vůbec nevzal léky a z jídla, které mu připravila, snědl jen jogurt. Její krátké návštěvy tak byly někdy plné dohadování a stejně nestihla vše, co bylo třeba udělat. Druhá dcera jezdila skoro každou sobotu, ale téměř celou návštěvu věnovala úklidu, nákupu a vaření. Pan Král si chtěl s dcerami popovídat nebo by uvítal, kdyby šli společně na nákup, případně do parku, kam už se sám bojí chodit, aby neupadl. Ze stejného důvodu potřeboval pomoc při koupání ve vaně, ale pomoc dcer odmítal. Jako řešení se jevilo umístění pana Krále do nějakého pobytového zařízení. Nakonec se jedna z dcer obrátila na Osobní asistenci Domova Sue Ryder. Pan Král tak získal někoho, kdo s ním dojde dopoledne nakoupit a při pěkném počasí i do parku. Pomoc osobního asistenta při koupání přijal. Osobní asistentka má na doprovody pana Krále i společnou údržbu domácnosti dostatek času. Dcery mají jistotu, že jejich otec pravidelně jí i bere léky. Při jejich návštěvách, které již nejsou naplněny pouze pomocí otci, si mohou popovídat, prohlížet fotky nebo jít společně na procházku. Pan Král, i když k němu každé dopoledne dochází osobní asistentka, aby mu pomohla s tím, co sám nezvládne, si prý připadá samostatnější, než když se vším musel čekat na dcery. Mnoho věcí se stále snaží zvládat sám. Příchod asistentky je jeho zahájením dne, důvod „vstát a fungovat“, jak říká. Důležité je pro něj, že mohl zůstat doma, ve svém bytě, v místě které zná a je pro něho spojené s mnoha vzpomínkami.
33
4 Diskuze Ve své absolventské práci jsem se zabýval osobní asistencí poskytovanou seniorům. Toto téma jsem si vybral i z důvodu, že již čtvrtým rokem pracuji jako vedoucí sociální služby, která osobní asistenci seniorům poskytuje. Podílel jsem se na vypracování metodiky této služby podle zákona 108/2006 Sb. o sociálních službách a celkovém rozvoji této služby, jež pracuje v rámci nestátní neziskové organizace Domova Sue Ryder, o.p.s.
Dalším důvodem byl mnou pociťovaný nedostatek odborných materiálů na toto téma a doufal jsem, že v rámci vypracování absolventské práce narazím na podklady, které seniory a osobní asistenci propojí.
Bohužel i nejosvícenější články, které uznávají, že pro seniora je nejlepší žít doma, mezi svými blízkými, ve svém prostředí a to co nejdéle, hovoří o pomoci terénní pečovatelské služby a o zdravotní pomoci, případně poukazují na povinnost rodiny starat se o svého seniora. Publikace, které radí odborníkům, jak do péče o seniory zařadit něco více než jen jídlo, teplo a zdravotní péči, se zaměřují na domovy a zdravotnická zařízení pro seniory. Přitom aktivizace, reminiscenční terapie, trénink paměti, trénink kognitivních funkcí i bazální stimulaci je možné poskytovat i v rámci osobní asistence.
Sama osobní asistence i po několika úpravách zákona o sociálních službách má své činnosti popsány velmi volně. Z osobní zkušenosti vím, že každá služba osobní asistence si rozsah činností vysvětluje jinak, i když se řídí tímto zákonem. Jedinou autorkou, která se osobní asistencí zabývala, je Ing. Jana Hrdá, která pracovala i jako inspektorka kvality. Podle ústních zpráv od kolegů, kteří inspekcí kvality prošli, ale ani sami inspektoři nejsou ve svých požadavcích jednotní a často vycházejí jen ze svých subjektivních postojů.
Ve své práci jsem popsal historii péče o jedince, kteří toho z nejrůznějších důvodů nebyli sami schopni. Do této skupiny v historii patřili i senioři, byť v menším měřítku než dnes, protože hranice dožití byla daleko nižší než v dnešní době. Při hledání materiálů o situaci současných českých seniorů mě velmi mile překvapil webový portál www.otevřeno seniorům.cz, který provozuje Diakonie Československé církve evangelické. Z tohoto portálu 34
jsem už ve své práci citoval, ale souhlasím i s tímto odstavcem z jimi uváděného seniorského desatera:
4.1 Pokrok se dotýká všech Každá nová věková skupina (kohorta) prochází procesem svého formování za zcela jedinečné kombinace historických, sociálních, politických, ekonomických, technologických ad. podmínek. Vedle jedinečnosti účinku těchto podmínek na každého jedince vytvářejí tyto okolnosti také jakýsi společný zážitek (pozadí), který jednotliví členové kohorty sdílí společně, a který je odlišuje od věkových skupin (generací) předchozích i následujících. Někdy stačí jen nahlédnout do učebnic mladších sourozenců. Čím později se určitá generace narodí, tím vyššího věku se budou její příslušníci dožívat, tím lepší a pokročilejší zdravotní péče jim bude poskytována, budou dosahovat komplexnějšího vzdělání, budou mít vyšší funkční a počítačovou gramotnost, tím širší nabídku možností na zajištění finančního bezpečí budou mít k dispozici, atd. Nové (přicházející) generace seniorů, jichž se především týká již zmiňované stárnutí populace, budou zdravější, emancipovanější, vzdělanější a více proaktivně založení, než kterákoliv generace předcházející. Stárnutí budoucích seniorů a seniorek tak bude mít pravděpodobně jen málo co společného se stárnutím babičky Boženy Němcové. (Jen pro ilustraci těchto změn uveďme data o vzdělání. Z nich vyplývá, že mezi lety 1950 a 2001 se podíl osob nad 60 let se základním vzděláním snížil téměř 2,5krát, zatímco počet osob s vysokoškolským vzděláním za stejné období vzrostl více než osmkrát!) [www.otevrenoseniorum.cz, 8]
V teoretické části práce jsem také nemohl opomenout znění zákona 108/2006 Sb. o sociálních službách § 39, který vymezuje terénní sociální službu osobní asistence. K jejím jednotlivým činnostem jsem napsal, jakou pomoc poskytují seniorům, kteří se rozhodnou využít osobní asistenci. Popsal jsem personální obsazení služby osobní asistence, z nichž nejpočetnější a nejdůležitější jsou osobní asistenti. Zaměřil jsem se na jejich potřebné dovednosti a schopnosti, které musí být velmi rozsáhlé a rozmanité. Je tedy jasné, že jim ve zvýšené míře hrozí syndrom vyhoření.
35
V praktické části jsem jako příklad uvedl Osobní asistenci Domova Sue Ryder, což je příklad dobře fungující služby. Na základě dotazníkového šetření, které se týkalo využívání jejich služby seniory, jsem vyvodil závěry, týkající se věkového rozložení jejich seniorů, místa poskytování služby i časového rozsahu služby u jednotlivých klientů. Tyto informace je možné využít při dalším rozvoji a směřování služby.
36
Závěr Záměrem mé práce bylo popsat sociální službu, která může pomoci seniorům i v případě omezení jejich soběstačnosti zůstat žít ve svém bytě, domácnosti nebo v domě, který třeba sami postavili. Mohou tak chodit nakupovat do „svého“ obchodu a chodit do nedalekého parku, jako celé roky předchozího života. Jsou tak obklopeni svými věcmi, se kterými je pojí vzpomínky. Mohou si sami rozhodovat o rozvrhu dne, jejich blízcí je mohou navštěvovat bez omezení. Taková je představa o místě, kde by většina lidí chtěla trávit stáří, a společnost uznává, že na ni mají senioři nárok. Bohužel při prvních potížích v soběstačnosti seniora, které nedokáže kompenzovat svou péčí rodina, přichází rozhodnutí „musíme dědu/babičku někam dát“. Pod tlakem okolností (v domovech seniorů je plno), dojde na terénní sociální služby. Bohužel většina lidí si pod tímto označení představí paní, která přináší obědy a jednou týdně vyluxuje. Navíc vždy spěchá, protože toho má moc. Senior nepotřebuje ale jen jídlo, pořádek a někoho, kdo zavolá paní doktorce, když ho najde nemocného. Potřebuje také někoho, kdo ho vyslechne, kdo ho jeho tempem doprovodí na nákup, pomůže mu přebrat staré zásoby ve spíži. Někoho, kdo mu poskytne potřebný čas a zeptá se na jeho přání a představy o životě. A asistentko je součástí práce osobního asistenta. Navíc osobní asistent jako odborník vnáší do pomoci seniorovi své znalosti z aktivizace, z reminiscenční terapie, z trénování paměti apod. V dobře fungující organizaci se může poradit z kolegy v týmu, s dalšími odborníky a je při své práci podpořen také pravidelnou supervizí. Chtěl jsem také svou prací seznámit pracovníky osobní asistence s historií vzniku osobní asistence a dále s nároky a možnostmi jejich práce. Nešel jsem záměrně do odborných podrobností, chtěl jsem jen ukázat, o co by se měli zajímat. Osobní asistence je opravdu stále ještě málo známá služba. Většinou je zaměřena na poskytování pomoci lidem s tělesným nebo mentálním postižením a dětem, případně lidem v produktivním věku. Asi proto většinu lidí napadne jako pomoc historicky starší a známější pečovatelská služba. Častá je představa o „exkluzivitě“ této služby (jen doprovody, společnictví, předčítání...) a lidé jsou pak překvapeni, že osobní asistent pomůže například i při hygieně.
37
Myslím si, že můj cíl popsat možnosti osobní asistence jako sociální služby pro seniory, jsem ve své práci splnil, a když si někdo do vyhledávače zadá slova „senior“ a „osobní asistence“, najde v mé absolventské práci alespoň několik zajímavých informací.
38
Resumé Резюме Личное ассистирование пожилым людям Темой своей выпускной работы я избрал личное ассистирование оказываемое пожилым людям. Эта тема очень близка мне, так как я уже четвертый год принимаю участие в оказании личного ассистирования именно этой целевой группе клиентов. При подготовке настоящей работы я исходил из знаний приобретенных в течение учебы, а также на основании профессиональной практики. Условия оказания личного ассистирования регулирует закон № 108/2006 Собрания законов, о социальных услугах, где личное ассистирование определяется так, чтобы оно могло быть оказано всем лицам нуждающимся в нем. Возможности и объем предлагаемого личного ассистирования очень широки, а главным принципом является то, что личное ассистирование должно исходить из потребностей и желаний потребителя личного ассистирования. Из собственной практики я знаю, что существует разница между ассистированием оказываемым студенту в инвалидной коляске или одинокой и больной пожилой женщине. Цель моей работы – указать на специфичность личного ассистирования оказываемого пожилым людям. В теоретической части своей работы я ориентировался на положение пожилых людей в обществе, на процесс старения и его последствия для человека. Также я коснулся вопроса подхода к пожилым людям, которые нуждаются в помощи, как в прошлом, так и в настоящее время. Необходимо было описать законное регулирование области личного ассистирования и его подзаконного акта, так как законное регулирование является обязательным для каждого исполнителя социальных услуг. В своей работе я описал образование личного ассистирования и его отличия от более известной и более старой формы службы опеки. От возможностей помощи, которые предлагает личное ассистирование а перешел к возможностям личного ассистирования как помощи пожилым людям. Я нацелился на специфические нужды и желания пожилых людей, которые являются потребителями–клиентами личного ассистирования. Ожидания, желания и потребности пожилых людей являются иными, чем те же у молодых клиентов или клиентов среднего возраста. Я упомянул требования, которые кладутся на знания и умение работников в области личного ассистирования предоставляемого пожилым людям. В практическои части я привел казуистику пожилых людей, использующих услуги личного ассистирования предоставляемые Домом Сью Райдер в Праге. Также я вкратце представил эту организацию, предоставляющую такие социальные услуги. Из датабазы Дома Сью Райдер я приобрел данные, необходимые для создания статистического обозрения действий и услуг, которые пожилые люди в процессе потребления личного ассистирования используют. Таким образом мне удалось достичь цели своей работы.
39
Ключевые слова: Личное ассистирование, пожилой человек, социальные услуги, потребитель социальных услуг, клиент, служба опеки, казуистика.
40
Bibliografie Monografie: Haškovcová, Helena. Fenomén stáří. 1. vydání. Praha : Panorama, 1990. 416 stran. ISBN 601-22-825. Venglářová, Martina. Problematické situace v péči o seniory. 1. vydání. Praha : Grada Publisching, 2007. 96 stran. ISBN 978-80-247-2170-5. Hrdá, Jana. Osobní asistence příručka postupů a rad pro poskytovatele. 1. vydání. Praha : Tisk Expres, 2004. 105 stran. Klevetová, Dana, Dlabalová, Irena. Motivační prvky při práci se seniory. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, 2008. 202 stran. ISBN 978-80-247-2169-9
Seriálové publikace: Odborný časopis Sociální služby. Měsíčník vydávaný Asociací poskytovatelů sociálních služeb ČR. 2005- . Tábor : RUDI. ISSN 1803-7348. říjen 2010
Elektronické dokumenty:
1. Diakonie Českobratrské církve evangelické. Otevřeno seniorům. [online]. [cit. 2012-08-12]. Dostupné na: http://www.otevrenoseniorum.cz/myty-o-stari/kvalita-zivota-se-mozna-meni-ale-zustava/
2. Diakonie Českobratrské církve evangelické. Otevřeno seniorům. [online]. [cit. 2012-08-12]. Dostupné na: http://www.otevrenoseniorum.cz/myty-o-stari/na-stari-se-neumira/
3. Diakonie Českobratrské církve evangelické. Otevřeno seniorům. [online]. [cit. 2012-08-12]. Dostupné na: http://www.otevrenoseniorum.cz/myty-o-stari/starnuti-ceske-populace-neni-socialniproblem/
41
4. ÚplnéZnění.cz. Právní předpisy v úplném a platném znění. [online]. 2001 [cit. 2012-08-01]. Dostupné na: www.uplnezneni.cz/zakon/108-2006-sb-o-socialnich-sluzbach/
5. Česká alzheimerovská společnost. Alzheimerova choroba. [online]. 2012. [cit. 2012-08-12]. Dostupné na: http://www.alzheimer.cz/alzheimerova-choroba/
6. Pfizer. Alzheimerova nemoc. [online]. 2004. [cit. 2012-08-12]. Dostupné na: https://pfizer.cz/sites/cz/Vasezdravi/Alzheimerova/Pages/default.aspx
7: Česká alzheimerovská společnost. Alzheimerova choroba. [online]. 2012. [cit. 2012-08-12]. Dostupné na: http://www.alzheimer.cz/alzheimerova-choroba/priznaky/
8: Diakonie Českobratrské církve evangelické. Otevřeno seniorům. [online]. [cit. 2012-08-12]. Dostupné na: http://www.otevrenoseniorum.cz/myty-o-stari/pokrok-se-dotyka-vsech/
9. Český statistický úřad. Věkové složení obyvatelstva v roce 2011. [online]. [cit. 2012-08-12]. Dostupné na: http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/p/4003-12
42
Příloha
Dotazník Vážení kolegové osobní asistenti, prosím vás o vyplnění následujícího dotazníku, který chci využít jako jeden z podkladů pro vypracování praktické části mé absolventské práce. Otázky se týkají vašeho klienta nebo klientky, kterým poskytujete pravidelně osobní asistenci a u kterého jste určen jako klíčový pracovník. Pokud poskytujete osobní asistenci více klientům, vyplňte prosím dotazník pro každého klienta zvlášť.
1. otázka: Pohlaví Vašeho klienta? muž
žena
2. otázka: Věk Vašeho klienta? …………………….
3. otázka: Kolik hodin týdně osobní asistence Váš klient využívá? ……………….
4. otázka: Pečuje o Vašeho klienta pravidelně ještě někdo další? Napište prosím kdo. ano, péči poskytuje také …………………..
ne
Děkuji za čas, který jste věnovali vyplnění dotazníku. Z výsledky vás rád seznámím.
Petr Krbec
43
