Víkendový pobyt na Korábu Tak víkend strávený na Korábu byl úžasný. Ve čtvrtek večer jsme si sbalili věci na víkendový pobyt. V pátek ráno již byli všichni hrozně natěšení, ale nejdříve jsme museli jít na 2 hodiny do školy. Ale zvládli jsme to. Pak jsme si došli pro věci a seděli jsme v klubovně u ambulance a hráli karty. Bylo nás tam čím dál více. Autobusem jsme pak vyrazili do Kdyně. Počkali jsme na další autobus, který nás odvezl až na koráb. Cesta byla ještě pak hodně do kopce, všichni dýchali jako o závod, ale vyšli jsme to. Došli jsme do cíle…Rozhlédli jsme se z kopce dolů a to byla krása. Pak jsme si vyzvedli zavazadla, které nám přivezly paní vychovatelky. Šli jsme se ubytovat a na oběd. Potom jsme se všichni (bylo nás 16) představili a zahráli si nějaké hry na poznání. Všichni si tam našli někoho, s kým si rozuměli. V pátek jsme měli naplánovanou stopovanou a hledání zlata. Bylo to super. Večer jsme si sedli do restaurace a pan vychovatel nám spustil kvíz – byla to zábava. Večerka byla až ve 23 hodin, tak jsme stihli si projít ještě stezku odvahy. Šli jsme ve tmě na rozcestí, kde jsme museli obtisknout prst a šli jsme lesem zpátky, kde na nás čekala paní vychovatelka Věra. Když jsme se skoro všichni vystřídali, šli jsme spát.
V sobotu ráno nás paní vychovatelky vzbudily už v 8 hodin. Absolvovali jsme ranní hygienu, rozcvičku a snídani. Po snídani jsme šli na jógu – bavilo nás to. Odpoledne po obědě jsme vyrazili na velkou túru – na zříceninu Rýznberk. Bylo to daleko a bylo horko, ale dali jsme to. Zpáteční cesta byla rychlejší, utekla jako voda. Vrátili jsme se okolo 18, 30 hod. akorát na večeři – všichni jsme byli hladoví. Pak jsme si šli sednout k ohni, zpívali jsme různé písničky a bylo to fajn.
V restauraci jsme pak ještě hráli hru „Městečko Palermo“ a jiné hry. Byli jsme tak unavení, že nám bylo i jedno, že jdeme spát už v deset hodin. V neděli ráno jsme šli udělat budíček ostatním. Pak jsme měli zase sportovní program – házeli jsme s frisbee, koulí, granátem a dělali aikido. Před
obědem jsme šli konečně na rozhlednu. Tam byl krásný výhled, ale měla jsem pocit, že se hýbe – nebylo to příjemné. Cestou dolů jsme počítali schody – bylo jich 144, což moc není. K obědu jsme měli řízek s bramborem – na ten jsme se moc těšili. Nakonec se nikomu nechtělo zpět do Mařenky, ale museli jsme stihnout vlak ve Kdyni na nádraží. V Domažlicích nás na nádraží nabral pan vychovatel a odvezl nás do Mařenky, byli jsme celí zničení. Pak jsme udělaly večeři. Víkend byl úplně nádherný a relaxační. Nechtělo se nám domů a myslím, že by všichni řekli, že si to přejeme zopakovat. D.
„Víkend na Korábu byl super, chtěl bych tam být znovu. Jsem rád, že jsem si ten víkend užil. Kdybychom tam byli měsíc, bylo by to super. A ještě se mi líbil ten Rýznberk. Navíc jsem si tam rozuměl s hodně dětmi.“
„Hodně se mi líbila ta rozhledna a stezka odvahy. Byla tam velká sranda, pořád jsme se smáli. Sbírání zlata bylo taky skvělý. Výborně tam vařili.“ A.
Procházka „pubertou“ Dne 24. 9. 2015 jsme se vydali s domažlickým klubem Fontána na procházku „Život v pubertě“. Cesta vedla do Havlovic. Ve 12:25 nás vyzvedl pan vychovatel, protože jsme šli nejdříve na oběd. Po obědě jsme šli nejdříve do SVP se převléct. Pak jsme konečně šli na cestu „život v pubertě“. U bazénu nás čekala pracovnice klubu, která nám dala papírek se stanovištěma, celkem bylo 5 stanovišť. První stanoviště se týkalo hodnot člověka, dvě stanoviště byla zaměřená na sex, další stanoviště se týkalo rande, potom facebooku a poslední stanoviště se týkalo návykových látek – tam to skončilo. Pak jsme si házeli s frisbee, všichni si zkusili „slepecký brejle“. Ten lísteček jsme dali pracovníkům Klubu a oni nám dali buřty. Asi hodinu jsme si povídali a poslouchali písničky a jedna holka tam tancovala. Pak nám pan vychovatel řekl, že už jdeme na večeři. Po večeři jsme se vrátili do Mařenky a udělali svoje povinnosti. Dnešek se nám moc líbil, byl úžasný. Konečně jsme ho strávili venku…
Projekt na dějepis V průběhu září jsme se pustili do projektu o 1. sv. válce. Skoro každou středu jsme udělali kousek a teď se nám ho konečně podařilo dokončit. Myslíme si, že se nám povedl, jsme s ním spokojeni. Podíleli jsme se na tom celá skupina a spolupráce byla fine. Nakonec jsme ho vyvěsili k hlavnímu vchodu, aby si ho mohl kdokoliv prohlédnout. M.
Baldov V pondělí na státní svátek jsme se vydali na výlet. Byl to výlet drobet do kopce, ale stál za to. Po cestě byla různá sochařská umění. Jako první byla zajímavá skleněná brána. O kousek dál bylo něco dřevěného – „farářský oblek“. A dál byl velký hladký kámen. Byl krásný. O kus dál byl jezdec na koni. Také jsme viděli takovou kadibudku nazvanou „kaple pro osamělé poutníky“. Pak jsme konečně dorazili ke kalichu. Stál tam velký a bílý kalich. Posadili jsme se na lavičku a dali si svačinu. Seděli jsme tam zhruba půl hodiny a pak se vydali zpět. Šli jsme do města a tam jsme si každý koupili zmrzku. A pak si šli do Mařenky udělat večeři – měli jsme pizzu. D., M.
Exkurze u hasičů Dne 8. 10. jsme šli na exkurzi k hasičům v Domažlicích. Když jsme se setkali s panem hasičem, pozval nás do jedné místnosti, kde nám pustil prezentaci o mimořádných událostech. Říkali nám tam, co bychom měli dělat při požáru a tak. Pak nám pouštěla nějaká vtipná videa a obrázky. Po skončení prezentace nás pan hasič pozval do garáže, kde nám ukázal všechnu techniku – oblek, nářadí i všechno vybavení na výjezd. Také jsme si mohli sami sednout do hasičského vozu – byla tam Tatra a Mercedes. Ukázali nám také oblečení – jak rychle se hasič obléká. V garáži je speciální ventilace. Nakonec zavolali do Plzně a vyhlásili falešný poplach. Moc se nám tam líbilo – bylo to fajn. Š.
Horšovský Týn – návštěva archivu Dne 15. 10. jsme jeli do Hrošovského Týna – je tam archiv. Nejdříve nám paní ukázala keramiku z Kolovče, zrestaurované dokumenty – například dokument z bývalé nemocnice, který našli v základech budovy. Zároveň našli dokumenty i v septiku. V archivu jsme také zkoušeli napsat svoje jméno švabachem. Nejlepší byla renovační dílna – jak dají list do vody – to se nezničí, protože list je z pergamenu a tak se písmo nerozpije. Pak nám ukazovali, jak se šijou knížky – jak se renovuje design papíru ve vazbách. Pak jsme si dali svačinu – a šli jsme do cukrárny. To bylo super, tam jsme si dali větrník nebo čokoládu,a nebo špičku. Výlet se nám moc líbil, někdy tam pojedu zase. Š.
„Ukazovali nám různé pečetě, kroniky, listiny a pergameny. Viděli jsme i poničené různě plesnivé papíry, jak je renovují. Za hodné a slušné chování nás paní vychovatelka vzala do cukrárny, to bylo super.“ D. , M. „Líbilo se mi, jak nám říkali o starých knížkách, nejvíce mi překvapilo, když nám ukázali kroniku ze ZŠ Koloveč. Viděli jsme, jak se myje starý papír. Bylo to zajímavé.“ M.
Banket Dne 21. 10. 2015 jsme se vydali na Střední odborné učiliště v Domažlicích. Ještě tam přijely děti z SVP a DDÚ Plzeň. Jako první jsme se šli podívat do kuchyně. Tam nám ukázali, jak ta kuchyně vypadá a co nám dobrého uvařili. Potom nás usadili k hlavní místnosti k nádherně vyzdobenému stolu. Kluci usadili holky ke stolům. Byla tam paní, která nás provázela celým banketem. Na stole ležel malinkatý jídelní lístek. Tam bylo napsáno, co bude dobrého k jídlu. Jako první jsme všichni dostali welcome drink. Byla to grepová šťáva. Jako předkrm byla šunková rolka se sýrovou pěnou, ředkvičkou a polníčkem. K tomu také byla malá pečená bagetka. Dostali jsme bílé víno, což byla limetková limonáda. Polévka byla kuřecí vývar s masem, domácí nudle. Jako hlavní chod jsme dostali vepřovou roládu se špenátovou nádivkou, grilovanou paprikou, pečeným bramborem. K tomu bylo červené
víno, což byla jahodová limonáda. Dostali jsme i dezert. To byly jablečné taštičky z listového těsta s pudingovým krémem. K tomu jsme, jako bonus, dostali flambované ovoce. Jako pití jsme dostali perlivou vodu s citronem. Po celou dobu nám ta paní říkala, jak se máme chovat, jaké má být správné stolování. Obsluhovali nás studenti prvního ročníku, takže to pro ně bylo ještě těžké. A také tam jedna dívka dělala maturitu v kuchyni, podle toho, jaké to uvařila a jak nám to chutnalo. Bylo to výborné, tak to asi udělala. Také tam byla dívka, která dělala maturitu z toho, jak všem číšníkům říkala, co mají dělat. Když jsme dojedli, šli jsme se podívat do kadeřnictví, ale tam studentky už uklízely. Potom jsme se vrátili do střediska. Všem se to moc líbilo. M.
Fotbal – můj koníček Fotbal je můj velký koníček – hraji ho od 5 let, protože mě baví, ale je to tvrdej sport. Musíme běhat přes velký hřiště, což je náročné. Chtěl bych být v lize mistrů UEFA, být v televizi jako slavní fotbalisté – například Christiano Ronaldo a Lionel Messi. Fotbal je dobrý i na postavu, takže sportujte. Vybíjená je taky dobrý koníček – musíte umět házet. Já jsem byl na turnaji v Koutě na Šumavě – tam jsme skončili na 2. místě. Je to taky dobrej sport. T.
Pracovní činnosti V říjnu jsme s panem vychovatelem pracovali na zahradě na úpravě židlí z klubovny. Nejdříve jsme se pustili do šmirglování – rozdělili jsme se do dvojic a začali jsme pracovat. Docela nás to bavilo. Pan vychovatel nám k tomu pustil muziku, aby nám to šlo líp. Nejprve jsme to vybrousili hrubým papírem. Pak jsme to dohladili jemnějším. Během hodinky to bylo hotové, byli jsme pochváleni a šli jsme na svačinu. Za odměnu jsme dostali koláč… M.
