Vietnam – Kambodža, 2007
1
26.10.2007 V 11:00 přilétáme do Hanoje z Moskvy. Změna programu je jasná. V 18:00 odlétáme do Hočiminova města. Letenky stojí 30 540,- VND u Pacific Airlines, jediné, které byly na tento den. 27.10.2007 Jedeme s cestovní kanceláří na celodenní výlet. V 8 odjíždíme klimatizovaným autobusem do Cao Dai. Chrám sekty je rozlehlý a ve 12 hodin začíná mše. Jde o klasickou asijskou církev, mše je monotónní zpívání. Nade vším bdí charakteristické OKO.
Odjíždíme do CuChi, kde je síť tunelů, které používali Vietnamci při válce s USA. Při pohledu na šířku tunelů, kam se nemůže normální člověk vejít, chápeme, ž nemohli
Američané uspět. Důmyslné pasti a nástrahy jsou velice bolestivé. Teplota je okolo 30 stupňů a skoro absolutní vlhkost. V současné době si zde Američané střílí ze všech možných druhů zbraní a mají z toho velkou legraci. Vstup je 70 000 VND. Po ochutnávce tapiokového čaje a tapioky (nijak nás nenadchla) odjíždíme zpět ho Saigonu. Na ulici ochutnáváme pečené škeble a mořské šneky. Celá miska za 30 00 VND. 28.10.2007 V 8:00 odjíždíme směr Kambodža. Cesta do Phnom Penhu klimatizovaným autobusem stojí 10 USD. Na hranicích se vrátíme několik let zpět. Všichni ven a strašně důležití vojáci. Kambodžské vízum za 25 USD dostaneme za 1 a půl hodiny. Čekací dobu vyplní oběd už na kambodžské straně a stojí celé 3 USD. Poznáváme Kambodžu, která je chudá a místy zanedbaná. 160 km včetně 3 mostů a 1 převoz přes řeku Mekong zdoláváme za 4 hodiny. Cestou vidíme starou paní, která sedí na kole, příbuzní ji vezou a drží láhev s infuzí. Je to tady 2
běžné. Hotel je u stanice autobusu, chodíme přes soukromou kuchyň a ostatní pokoje. Klimatizace, vrtule a teplá vody za 10 USD. Vydáváme se na první obchůzku Phnom Penhu. Čtvrť u řeky je dost otřesná, všude špinavá voda i v domech, tma a bláto. 29.10.2007 Vyrážíme do města. Snídáme netradičně v městské tržnici, kde působíme jako exoti. Tomáš si dává rýži s pečeným kuřetem a já typickou specialitu Phnom Penhu – vietnamskou polévku. Je to silná polévka s vepřovým a kuřecím masem, játrovou paštikou, nudlemi, papričkami a všechna možná zelenina a bylinky. Celkem dobrá a zajímavá polévka vyjde na 2 500 rielů.
Královský palác zůstává pro nás nedostupný – nejsme náležitě oblečeni, dlouhé kalhoty a tričko s rukávy. Kolem zdí paláce dojdeme po cca 3 kilometrech k muzeu genocidy. Bývalá škola sloužila jako vězení Rudým Khmerům v letech 1975-1978. Prohlídka nás vrátí do 50 let u nás. Po prohlídce se cítíme dost vyčerpáni (všude kolem žebrající mrzáci a vnucující se řidiči TUK-TUKů – motorová rykša). Použijeme jeden TUK-TUK a jedeme zpět do hotelu, odkud nám jede domluvený autobus do Siemréabu. Cena místního autobusu je 4 USD, cestovka si počítá 7 USD. Jedeme místním autobusem. Zavolaným autem z cestovky (doprava zdarma) se dostáváme na autobusové nádraží, místo v 12:30 odjíždíme v 13:40, ale celkem slušným autobusem. Má jen jednu vadu – celou cestu posloucháme místní vtipné scénky, kterým se místní smějí, ale nás to nějak nebere. Po 2 hodinách zastavujeme u „zájezdní hospody“. Okamžitě se na nás vrhají nahaté děti, prodavači ananasu, pečených kuřat, smažených pavouků, cukrové třtiny, papáji, pečených nevylíhnutých kuřátek a tak. Po půl hodině pokračujeme. Do Siemréabu dojíždíme v 19:20. Už v autobuse nás odchytne naháněč se slovy, že dovoz do města, které je vzdálené asi 12 km, je v ceně hotelu. Hotel je celkem slušný za 12 USD. Večerní procházka městem je spíše procházkou mezi 3
turistickou atrakcí. Město je naprosto odlišné, nabízí hospody, vinárny, bordely a kokain. 30.10.2007 Protože jsme se včera trochu připálili sluníčkem, dáváme odpočinkový den. Až po obědě vyrážíme do Siemréabské tržnice. Zajímavostí jsou živí hadi a množství mořských potvor a zeleniny. Drobně prší, ale jdeme podél místní řeky se dostáváme k místním templům, které slouží současně jako školy. Podél vody jsou strašné kůči, špinavé a zablácené, ale děti z těchto „domů“, které chodí do školy, mají sněhobílé
košile. Součástí templů jsou ubytovny studentů náboženství, takže všude visí oranžové pásy látky. Je paradox vidět „oranžové“ kluky jak poslouchají moderní muziku a koukají na nezbytnou televizi. Vzhledem k tomu, že se dost rozpršelo, jedeme zpět k hotelu TUK TUKem za 2 USD. Večeře v Soup-Dragoun restauraci (místní polévka, rýže s vepřovým, nudle s krevetami, 2 piva, víno a 2 kávy) stála 15 USD. 31.10.2007. Včerejší odpočinkový den nám i počasí prospěl. Je sluníčko a tak vyrážíme na ANKOR. Najímáme si TUK TUKa na
celý den za 12 USD. Po 20 minutách jsem u pokladen, zaplatíme po 20 USD a za dalších 5 minut už vidíme Ankor Wat. Je to úchvatné rozlehlé sídlo, na kterém se dost podepsal zub času. Ve své době to musela být velkolepá stavba. Po prohlídce popojedeme k dalším chrámům. Jsou to krásné rozlehlé stavby, za celý den jsme se nezastavili, nastoupali metrů jako na slušné tůře a prošli jsme pouze tak zvaný malý okruh. Ve 4 4
hodiny jsme se nechali znova odvést k Ankor Watu. Focení po sluníčku si nemůžeme nechat ujít. Počasí nám přálo celý den a tak v 5:30 jsme potřebovali sprchu jako sůl. Večeře byla zasloužená a džbánek piva – asi 1,3 l – taky byl moc dobrý. 1.11.2007 Vstáváme nekřesťansky brzo, místní autobus má jet v 7 hodin z 12 km vzdáleného nádraží. Je však všechno jinak, od hotelu odjíždíme v 7:15 a autobus odjíždí v 7:45. Cesta je kupodivu velice rychlá, stavíme pouze 2x. Na cestu místním autobusem doporučujeme špunty do uší, poslouchat 4 hodiny místní estrády a karaoke je nad lidské síly. Tomáš domluvil s řidičem, že zastaví blízko našeho hotelu, tak jsme ubytováni již v 13 hodin. Zaplatíme cestu lodí po deltě Mekongu (24 USD) a za 1,5 USD jedeme ke královskému paláci. Tričko mám v pořádku, ale i když je 30 stupňů a 80 % vlhkost, musím nasadit dlouhé nohavice. Palác je novodobá napodobenina Ankor Watu. Vstup za 6,2 USD. Všude zlato, Buddha, orchideje.
Po 1,5 hodině toho máme plné zuby. Na přilehlém nábřeží potkáváme v plném provozu živého slona. Jdeme pěšky do středu města a narážíme na tržnici. I když zavírají, máme možnost vidět nepřeberné množství ovoce, mořských plodů a nádherné květiny. Další cestou objevujeme nákupní centrum. Je zde samoobsluha (první co vidíme) a všechno nejmodernější zboží. V 5 patře je místní jídelna. Zaplatíš 5 000 rielů a s kuponem si ukážeš v různých stáncích, co chceš. Dnes máme první jídlo (ne, já jsem měla na parkovišti 2 pečené žabky) a tak si užíváme. Tomáš rýži s hovězím masem a zeleninou, já misku polévky a krabíkama a zeleninou. V samoobsluze kupujeme snídani – jogurt, vypeckovaný durman atd. Cesta k hotelu nás tak vyčerpala, že si musíme dát vedle hotelu pivo a ovocný šejkr s naším alkoholem. 5
2.11.2007 Jako vždy, autobus, který měl odjet v 7:45, odjíždí v 8:10. Po nastoupení dalších 7 lidí přesedáme do rádoby klimatizovaného velkého autobusu a odjíždíme přes celé město a dalších 50 km do Neak Luongu (chudé město na břehu Mekongu). Zde nasedáme odvážně do polorozpadlé bárky a plavíme se po řece Mekong. Cesta na hranice vede širokou řekou lemovanou
rybářskými domky na kůlech. Nic moc. Na vietnamských hranicích musíme vysedat i s batohy. Přecházíme přes kambodžskou hranici bez problémů. Na vietnamské straně platíme 2 000 VND za to, že prohlásíme, že jsme zdraví. Socializmus se nezapře. Po obědě už ve vietnamu nasedáme na ještě horší bárku a jedeme dál. Po
obou stranách široké řeky jsou domečky na muřích nohách, spojované prapodivnými lávkami pouze z kmenů, ale všude je zavedená elektřina. Řeka Mekong se rozlévá do široka, ale jedeme poměrně úzkým průplavem. V 15:30 dorazíme do Chan Doc, které je rybářským městečkem. Jsme ubytováni v celkem slušném hotelu. Po nezbytné sprše vyrážíme na obchůzku města. Po půl hodině nutně potřebujeme něco pít, tak zaskočíme na náměstí do restaurace. Po chvíli vedle sedící anglicky mluvící dívka řekne: „To je čeština“. Po zajímavém setkání s dcerou emigrantů z Anglie pokračujeme do přístavní čtvrti, která má velice zajímavé domy. Na jedné straně jsou do ulice a na druhé končí přístavištěm. Na zpáteční cestě objevíme místní hospodu s krajovými jídly. Tomáš dá přednost horkému hrnci s vepřovým a rýží a já zůstávám věrná mořským potvorám. Oproti jídlu v Kambodži je tady daleko více mořských živočichů. Celá večeře včetně 2 piv a džusu stála 120 00 VND. Máme kliku, po doběhnutí 6
do hotelu někdo obrátil kýbl s vodou a strhla se typická monzunová bouřka. My jsme doběhli suší, ale okolo je vše pod vodou. 3.11.2007 Opět nás nutí vstávat v 6 hodin. Hotelová snídaně je ovocný salát a káva. V 7:15 odjíždíme lodí na prohlídku vesnice na vodě, kde součástí domu jsou sádky, ve kterých je množství chovných ryb. Uličkami vodní vesnice dojíždíme k chamské vesnice. Po opičích lávkách dojdeme k výrobně šál a dekorativních předmětů. Po prohlídce muslimského kostela jedeme zpět na pevninu. Autobusem jedeme přes vesnici, kde se ručně vyrábějí vonné tyčinky. Tyčinky dělají malé holky s neuvěřitelnou rychlostí. Tyčinky se pak suší okolo silnice na slunci. Dojíždíme na kruhový objezd u My Tho. Tam nás autobus vyhodí a žádné taxi není k dispozici. Na dojezd do města, které je vzdálené asi 5 km, nám průvodce opatří motorkáře. Před řidiče batoh, za řidičem Tomáš a řidič jede 60 km/h a proplétá se mezi směsicí motorek, kol a lidí. Celý tento adrenalin každého stojí asi 24 Kč. Hotel za 150 000 VND. Automaty na peníze stávkují, musíme měnit USD. Asi hodinu hledáme nějakou hospodu, a nakonec skončíme v bufetu pro místní. Bufet je v obytném domě, domlouváme se posuňky a ukazujeme, co budeme jíst. Skleněné nudle, placičky vepřového, zelené listí a 2 malá piva spravilo 61 000 VND. Zítra ráno jedeme na motorce na hadí farmu. 4.11.2007 Domluvení Vietnamci nepřijeli, ale sehnali jsme 2 další motorkáře, kteří s námi pojedou. 20 km jedem mezi houfem motorkářů a lidí a kol. Už si zvykáme, tak nám ani nevadí, že jedeme 60 km bez přilby. Hadí farma nesplnila očekávání. Je to taková trochu exotičtější ZOO. Had na talíři stojí nekřesťansky moc, tak pokračujeme zpět. S báglama opět na motorce na autobusové nádraží. Jedeme místní dopravou do Saigonu za 19 000 VND každý. Autobus končí před Saigonem, taxi na vlakové nádraží stojí 110 000 VND. 7
Za 30 minut pokračujeme expresem do Da Nangu. Zážitek nemusí být pozitivní, ale silný. Super expres má v kupé 6 lůžek, bez možnosti sezení, klimatizace funguje, ale v kupé je asi 18 stupňů. O půlnoci vlak zastavuje na trati, kde není nic, pouze několik domků místních obyvatel. Nikdo neví proč, ale nejedeme dál. 5.11.2007 Stojíme, vlak je střídavě zavřený, střídavě otevřený. Nikdo neví, kdy pojedeme dál. Protože vlak má průtokové toalety, začíná být okolo vlaku dost husto. Zde se ukázalo, že ve stanici lze! V 18:45 se pomalu rozjíždíme. Hurááá. Po 10 km vidíme díru asi 3x2 m, kterou vymlela voda. Byla provizorně opravena drátěnými koši s kamením Do Da Nangu přijíždíme ve 2 hodiny v noci o den později. 6.11.2007 Rychlý výstup ve 2 hodiny v noci není nic moc. Abychom přežili útrapy vlaku, museli jsme doplnit nějaký alkohol a probuzení bylo dost kruté. Domlouváme se 3 Angličany a jedeme společně taxíkem do Hoi An. Hoši mají představu určitého hotelu, ale řidič neví kam jet, po bloudění po naprosto tmavém městě, vystupujeme u jakéhosi hotelu. Není čas na hrdinství, tak v půl 4 ráno bereme první volný hotel. Sprcha a postel je k nezaplacení. V 9: 30 usuzujeme, že je čas na pořádnou snídani. Včera jsme měli pouze jedny nudle a 4 vejce na tvrdo, bez ničeho. Opět se přesvědčuji, že Vietnamci dělají kávu lepší než
Italové! Hoi An je proslavené krejčovstvím, tak jdeme zkusit, co umějí. Po změření a objednání kalhot jdeme na obhlídku města Hoi An. Je to staré francouzské přístavní město, kde sídlí silná čínská komunita. Na vzhledu města je to vidět. Je zde mnoho čínských budov včetně školy apod. Chytá nás nákupní horečka, tak na trhu kupujeme nezbytná trička a podobně. Večer vyzvedáváme kalhoty, košile a blůzy. Po malých úpravách je to dobré, tak objednáváme ještě jedny kalhoty. Večerní procházka s ukázkami místního folkloru si zaslouží dobrou večeři. 8
7.11.2007 Rozhodla jsem se zkusit tradiční snídani – polévku s nudlemi, masem a mořem zeleniny. Je to dobré. Půjčujeme si kola, no spíše plečky (bez přehazovačky s převodem typu veverka) a vyrážíme na obhlídku moře. Po 7 km konečně vidíme moře. Vlny jsou dost vysoké, na koupání to rozhodně není. Místní rybáři v koších na lovení ryb a krabů mají s vlnami co dělat, jeden se dokonce převrátil. Všichni v okolí se zapojili do záchranné akce a bylo vidět, že to není tak jednoduché. Vracíme se zpět do Hoi An a využíváme kol a jedeme okružní cestu po celém městě, včetně neslavnější pamětihodnosti – Japonského mostu. Jedeme i na vzdálenou stranu města, kde je zajímavý pohled na staré domy ve francouzském stylu. Vracíme kola a vyzvedáváme kalhoty a kostým. Všechny věci domů balíme do batohu a posíláme poštou. Čeká nás šok. Balík – 12,5 kg- stojí 2 100 000 VND a půjde do Prahy 2 týdny. Večeříme za zvuků folklorní hudby rybu v banánovém listě. Je to velmi dobré. 8.11.2007 Vyzvedáváme objednané jízdenky do Hanoe a z Hanoe do Sapy. Jedeme klimatizovaným autobusem kolem pobřeží směr Hue. Cestou se zastavujeme v mramorových horách, kde se zpracovává v současné době čínský mramor (proč si ničit vlastní hory). Po odpočinku na břehu moře dojíždíme ho Hue.
Odrážíme nájezdy nabízečů ubytování. Našli jsme slušný hotel za 8 USD. Po nezbytné sprše jdeme do královského města. Objednáme na tržišti pečené maso. Chybami se člověk učí. Nezeptali jsme se předem na cenu, tak platíme neúměrnou částku. No, nedá se nic dělat. Citadela není daleko. Vstupné do citadely je 53 000 VND. Celý areál působí neudržovaně. Jsou to pozůstatky 9
bombardování. Císařská hrobka je obnovena. Po prohlídkách místních pagod se jdeme podívat podél „Vonné řeky“. Lidé zde žijí na lodích dlouhých 10 m a širokých 1,5 m. Na vše používají špinavou vodu z Vonné řeky. 9.11.2007 Počasí se zkazilo. S báglama jedeme kolovou rykšou na nádraží. Bágly necháváme na
nádraží a jdeme na prohlídku zbytku města Hue. Prohlížíme katolické kostely, ale i grilování celých kachen. Protože celé dopoledne prší, dáváme si v místní hospodě to co ostatní – rybí polévku, kterou si uvaří každý sám na stole. Přísady si zvolí podle chuti. Jsme zmrzlí, ohřeje
nás až nejlepší káva v celém Vietnamu. Po malé diskuzi se servírkou, která nedovede pochopit, že bychom chtěli koupit mletou kávu, se dostáváme do jiného světa. Pod drahým hotelem je supermarket, ale pouze pro vyvolené. Expres má 3-4 hodiny zpoždění, jsme zmrzlí, tak nezbývá nic jiného než medicína - 35 % místní Jagermaister. Noční cesta je pak bez problémů. 10.11.2007 Hanoi v 5:30 není vůbec přívětivá. Všechno je zavřené a v pouliční kavárně u nádraží sedí nevyspalí cizinci spolu s místními bezdomovci,
kteří po sobě házejí plastikové židle. Po otevření nádraží (v 7:00) ukládáme 10
bágly a jdeme na prohlídku města. Tržiště je přesně takové, jaké popisuje průvodce. Úzké uličky, mnoho lidí, ještě víc motorek a nabídka všeho. Specializované ulička vždy na jeden druh zboží. Nejzajímavější ulička je na broušení náhrobních kamenů. Po krátkém
hledání najdeme cestovní agenturu, kde máme jízdenky do Sapy. Čekání je dlouhé, ale nakonec dostaneme jízdenky – pouze do Lao Cai. Máme slíbený odvoz do Sapy, ale moc tomu nevěříme.
Zajišťujeme jízdenky na výlet do Ha Longu (26 + 2,6 USD za každého) a couráme městem. Den je neskutečně dlouhý. Viděli jsme 3 jezera, nejstarší pagodu Hanoe, strýčka Ho Či Mina. V 6 hodin začneme hledat nádraží, odkud odjíždíme do Lao Cai. Cestou jsme narazili na pouliční rožnění kačenek. Kdo by odolal? ¼ kačenky za 40 000 VND byla snědena na hlavním nádraží v čekárně. Našli jsme vlak i kupé s měkkou matrací a odjíždíme skoro přesně. 11.11.2007 Do Lao Cai přijíždíme v 5:50. Samozřejmě na nás nikdo nečeká, tak použijeme místní autobus do Sapy. Cesta neustále stoupá po úzké silnici až do Sapy (cca. 1600 m.n.m). Stanice autobusu je mimo centrum, všude nabízejí ubytování. Rozhodli jsme, že nejlepší začátek je dobrá snídaně. Vajíčka s bagetou a dobrá káva umožní přečkat dobu, než jsou místní hotely uklizené. Jeden naháněč je neúprosný, tak zkusíme, co nabízí. V centru města pokoj s koupelnou 11
s dveřmi na terasu, odkud je vidět nejvyšší hora Vietnamu (přes 3000 metrů), to vše za 7 USD, což je dobrý počinek. Po nezbytné sprše a přezutí jdeme do města. Brodíme se trhem, kde prodávají i kupují horalé s okolních vesnic.
Všichni jsou v typických krojích jednotlivých kmenů. Protože chceme vidět okolí, najímáme dvě motorky a jedeme asi půl hodinu (cca 14 km) za 100 000 VND do vysoko položené vesnice Ta Phin. Jdeme pěšky zpět, cesta vede mezi rýžovými poli a rozsetými staveními domorodců. Po cestě vidíme špinavé i čisté děti, prasata, psy. Pěkné je setkání s místním hudebníkem, který si evidentně hrál pro sebe, a my ho vyrušili. Vůbec nás neměl rád. Celá vycházka trvala asi 3 hodiny a nastoupali jsme okolo 500 m. Večerní Sapa je plná brouzdajících vesničanů. K večeři si dávám Sapa Vine – je to deci slivovice, speciální polévku si vaříme z připravených součástí sami na stole. Je pro dva, ale není ke snězení. Jmenuje se všude HotPot. Kostel je otevřen a působí udržovaně. Prohlídli jsme několik turistických kanceláří, ofotili mapu a zítra jdeme na výlet sami. 12.11.2007 Přes vesnici CatCat prudce klesáme k řece. Jdeme netradiční cestou, přes místní usedlosti a malý můstek dojdeme po úbočí pohoří Hoang
Lien. Cestou se stavíme u 100 m vodopádu Zhav 12
Bac – Stříbrný vodopád. Panoramatické pohledy nás doprovází celou cestu mezi kaskádovými poli rýže. Při obědě v odpočívací stanici turistických kanceláří způsobíme menší rozruch, protože jdeme bez průvodce. Na to tady nejsou zvyklí. V odpoledním vedru stoupáme strmo hore zpět do Sapy Za celý den jsme naklesali asi
1000 m a teď to musíme zase nastoupat. Němečtí turisté s průvodcem jen kroutí hlavou, že jsme se pustili na „takovou tůru“ bez průvodce. Celý výlet byl asi 7 hodin. V hotelu nás ještě nechali osprchovat a objednali taxibus do Lao Cai. Problémy s lístky na vlak začínají být koloritem Vlak je přeplněný, ale aspoň máme kde spát. 13.11.2007 V 4:50 je Hanoi mrtvá a turisti se houfují u jediného otevřeného kiosku před nádražím. U nízkého plastikového stolu s ještě nižšími stoličkami vydržíme do 6:15. S batohy jdeme do Starého města, odkud máme v 8 odjet na Ha Long. V 8:30 přichází zaměstnankyně
cestovky, jako že je vše v pořádku. Odjezd se normálně posunul na 9. Autobus se prodírá přeplněnými ulicemi, nabírá další cestující. Ha
Long je turistické přeplněné centrum, kde je nepředstavitelný asijský mumraj. Po menších potížích – máme zaplacený nocleh na lodi, ale nemají pro nás místo, nastupujeme na jednu z mnoha lodí, které brázdí zátoku s ostrovy. První zastávka je u 13
rozlehlé mrtvé krápníkové jeskyně. Celá je osvětlena barevnými světly. Po dvou hodinách jízdy mezi ostrovy přistáváme na ostrově Cat Ba. Přeplněným autobusem jedeme do hotelu v městečku Cat Ba. Hotel je slušný s výhledem na zátoku. Procházka na jednu z přilehlých pláží nás zklamala, po setmění je zavřená a nedá se tam koupat. Městečko je zařízené na množství turistů, má mnoho restaurací, lodních restaurací a a barů. 14.11.2007 Po velice skromné snídani, která byla v ceně zájezdu, se vracíme k přístavu, kde jsme včera vystupovali. Naše nová loď je ještě v horším stavu než ta včerejší. Sluníčko mezi ostrovy vrhá kouzelné stíny. Po hodině plavby zastavujeme u plovoucího domku. Za 30 000 VND (pro každého) nasedáme na polorozpadlou bárku s motorem na heslo a projíždíme pod převisy do vnitřní části
ostrova, kde jsou kouzelná zákoutí. Motor místy stávkuje, ale nakonec jsme se vrátili k naší mateřské lodi bez problémů.V celém okolí na loďkách prodávají různé druhy předraženého ovoce. Po přistání v Ha Longu jdeme na oběd v místní vyvařovně pro turisty. Krevety, závitky, pečená ryba a zelenina jsou velice dobré. Cestou autobusem zpět zase máme obligátní zastávku v rukodělné dílně. Do Hanoe přijíždíme v 15:45 a jdeme hledat hotel. Začíná problém, protože kvůli záplavám ve středním Vietnamu nejezdí vlaky a Hanoi je plná turistů. Po starém městě potkáváme různé národy s batohy, ale bez ubytování. Podaří se sehnat hotel, ale za 25 USD ubytování bereme. Jdeme se hádat do turistických kanceláří. Majitele upozorňujeme na chybu, který ji však, neuznává. Tomáš o naší zkušenosti vypráví příchozím turistům, ti odcházejí a nám je vyhrožováno Hanojskou mafií. Po odchodu druhého turisty dostáváme zpět příplatek za ubytování na lodi a okamžitě ho jdeme projíst do vyhlášené rybí restaurace Little Hanoi. 14
15.11.2007 Vstáváme opatrně, máme před sebou dlouhé a těžké dny. Pomalu couráme Hanoí. Okolo jezera, do čtvrti úředníků a tak podobně. Po obědě v restauraci sekretářek se necháme vozit kolovou rykšou po městě, až k nejstarší pagodě ve Vietnamu. Cesta nás zdolává, i když nešlapeme. Po osvěžující kávě zjišťujeme možnosti dopravy na letiště.
Protože máme dost času, rozhodneme se pro cestu místním autobusem. S jedním přestupem dojedeme až na letiště za 8 000 VND za každého místo 10 USD. Na letišti je těžký boj s Vietnamci a Rusy. Prohráváme. Nakonec se do uzavřeného prostoru dostaneme a čekáme více než hodinu (už je zítra) na zpožděné letadlo.
16.11.2007 Celý den na letišti Šeremětěvo je zážitek. Večer uondaní přistáváme včas v Praze. Celá tato sranda pro oba stála asi 80 000 Kč a přibližně 3 měsíce studia materiálů. Protřídění 1300 fotek a 2 hodin videa byl též tvrdý oříšek
15