Vedoucí autorského kolektivu Ing. J. Tesařová vedoucí oddělení ekonomických analýz a statistiky MŽP Autoři a spolupracovníci Ministerstvo životního prostředí Krajský úřad kraje Vysočina (KÚ) Dodání hlavních podkladů pro zpracování Český statistický úřad (ČSÚ) Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) Výzkumný ústav vodohospodářský T.G.M. (VÚV T.G.M.) Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR) Ministerstvo zemědělství (MZe) Ústav pro hospodářskou úpravu lesů (ÚHÚL) STOKLASA Tech. Český úřad zeměměřický a katastrální (ČÚZK) Správy národních parků (Správy NP)
Autorizovaná verze © 2005 Ministerstvo životního prostředí ISBN 80-7212-373-4
OBSAH 1. ZÁKLADNÍ INFORMACE O ÚZEMÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 2. OVZDUŠÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.1 Emise . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2 Imise . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3 Program realizace snižování znečišťování ovzduší v roce 2004
. . . 7 . . . 7 . . . 9 . . 11
3. VODA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.1 Zásobování pitnou vodou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2 Chráněné oblasti přirozené akumulace vod . . . . . . . . . . 3.3 Stav povrchových vod, přehled největších znečišťovatelů . . 3.4 Odpadní vody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Významné akce ke snížení množství znečištění vypouštěného v odpadních vodách ukončené v roce 2004 . . . . . . . . . . 3.5 Havárie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
12 13 14 14 16
. . . 16 . . . 16
4. PŮDA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 5. HORNINOVÉ PROSTŘEDÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 6. PŘÍRODA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 7. LESY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 8. ODPADY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 Stavby pro odpadové hospodářství ukončené v roce 2004 . . . . . 26 9. STARÉ EKOLOGICKÉ ZÁTĚŽE . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 10. DOPRAVA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 11. ČINNOST KRAJE V OBLASTI PÉČE O ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 12. AKTIVITY NEZISKOVÉHO SEKTORU V OBLASTI OCHRANY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ . . . . . . . . . . . . . . . 32 13. PRIORITNÍ PROBLÉMY V OCHRANĚ ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32
1. ZÁKLADNÍ INFORMACE O ÚZEMÍ Rozloha kraje (km2): 6 925,6 Počet obyvatel: 517 282 Hustota obyvatelstva (obyvatel.km-2): 74,7
Zdroj: ČSÚ, ČÚZK
Krajina Kraj Vysočina má v rámci ČR centrální polohu. Sousedí s krajem Jihočeským, Středočeským, Pardubickým a Jihomoravským a jeho hranice se nedotýká státní hranice ČR. Celé území kraje přísluší k jedné z největších geomorfologických jednotek v ČR, zvané Českomoravská vrchovina. V reliéfu kraje Vysočina převažují plošiny, ploché hřbety, úvalovitá údolí, která přecházejí směrem k okrajům Českomoravské vrchoviny do údolí hluboce zaříznutých. K nejvýše ležícím oblastem kraje patří zejména Žďárské vrchy s řadou vrcholů přes 800 m n. m. (nejvyšší Devět skal 836 m n. m.) a Jihlavské vrchy v Javořické vrchovině (Javořice 837 m n. m.). Nejčlenitější území s největšími výškovými rozdíly leží při horní Svratce – tzv. Svratecká hornatina (Horní les u Víru 774 m n. m.). K dalším významným vrcholům patří například Křemešník 765 m n. m., Čeřínek 761 m n. m., Strážiště 744 m n. m., Špičák 734 m n. m., Mařenka 711 m n. m., Melechov 709 m n. m., či Vestec v Železných horách 668 m n. m. Území kraje je pramennou oblastí významných českých a moravských řek, prochází jím hlavní evropské rozvodí mezi řekami Doubravou, Sázavou a Želivkou na jedné straně, Svratkou, Oslavou, Jihlavou, Rokytnou a Moravskou Dyjí na straně druhé. Na řadě vodních toků byly zbudovány údolní vodní nádrže, některé jsou významnými zdroji pitné vody z celorepublikového hlediska. Jde především o vodní nádrž Švihov na Želivce (leží z větší části ve Středočeském kraji), zásobující Prahu, a Vír na Svratce, ze které je dodávána pitná voda do brněnské aglomerace. Na řece Jihlavě byla zbudována vodní nádrž Dalešice s nejvyšší hrází v ČR (asi 100 m). Kraj Vysočina oplývá rovněž velkým počtem rybníků. Největší z nich leží v okolí Žďáru nad Sázavou (Velké Dářko a další). Českomoravskou vrchovinu tvoří přeměněné horniny s malým obsahem živin, převahou SiO2, což je činí kyselými – proto jsou na nich většinou hnědé kyselé, čili živinami nenasycené půdy. Zbytek hornin tvoří hlubinné vyvřeliny – většinou žuly a jim podobné horniny (syenity, diority, granodiority v centrálních masívech – jihlavském, třebíčském, železnohorském), které mají rovněž kyselý chemismus a nízkou úživnost. Existují však i významné místní odchylky: živinami bohaté hadce, amfibolity, krystalické vápence (mramory) a také živinami bohaté hlubinné vyvřeliny v masívech ranském a borském. Svým charakterem je výjimečný výběžek České křídové tabule, která pískovci a opukami na okraji Železných hor vybíhá až k Velkému Dářku, kde jsou proslulá rašeliniště.
5
Obyvatelstvo a sídelní struktura Kraj Vysočina se řadí k méně lidnatým krajům České republiky, na obyvatelstvu ČR se podílí 5 %. Sídelní struktura kraje je velmi rozdrobená, tvoří ji velký počet populačně malých sídel. Na jedno sídlo (část obce), kterých je v území 1 402, připadá průměrně pouze 364 obyvatel. Sídla jsou integrována do 704 obcí. Průměrná populační velikost obce v kraji je 725 obyvatel. V kraji jsou daleko nejčetněji zastoupeny obce s počtem obyvatel menším než 500. Jde o téměř čtyři pětiny všech obcí kraje (550 obcí). V kraji Vysočina v těchto obcích bydlí 20,4 % obyvatel kraje. Na druhé straně v kraji bydlí ve městech s více než 10 tis. obyvateli pouze 36,7 % obyvatel. Tento více než třetinový podíl obyvatelstva bydlí v osmi největších městech kraje, která přesahují uvedenou hranici. Mimo okresních měst se jedná o Velké Meziříčí, Humpolec a Nové Město na Moravě. Statut města má však v současnosti ještě dalších 25 obcí. Ve všech městech kraje bydlí 58,4 % populace. Zásobování energiemi (alternativní zdroje) V kraji Vysočina se v roce 2002 vyrobilo 13 580,8 GWh a spotřebovalo 3 898,4 GWh elektrické energie. Z toho vyplývá, že v kraji se spotřebovává 28,7 % zde vyrobené elektrické energie. Tento fakt je dán přítomností Jaderné elektrárny Dukovany, jejíž strategický význam daleko přesahuje hranice kraje, neboť v současnosti dodává do sítě přibližně 20 % elektrické energie vyprodukované v České republice. Kromě toho je i významným zdrojem odpadního tepla, které však v současné době není adekvátním způsobem využíváno. Plynofikace obcí je nejslabší v okrese Pelhřimov. Dále není plyn zaveden do malých obcí ve žďárském okrese, na Třebíčsku, Telčsku, v okolí Větrného Jeníkova a roztroušeně v několika obcích okresu Havlíčkův Brod. Otázkou je, zda je v dnešní době, při zvyšujících se cenách vstupů, ekonomicky výhodné plynofikovat malé obce. Zemní plyn je v kraji nejrozšířenější médium pro vytápění. Následuje černé uhlí, nejméně je využívána k vytápění elektřina. Dálkové vytápění se týká téměř ze sta procent bytových domů. Pro rodinné domy je daleko více typické vytápění uhlím a dřevem. Z celkového počtu 179 784 trvale obydlených bytů v kraji Vysočina je 73,1 % vytápěno ústředním topením (z toho dálkové vytápění činí 13,3 %), 9,7 % etážovým topením, 13,8 % pomocí kamen a jiný nebo kombinovaný způsob vytápění se používá ve 2,8 % bytů. Podíl obnovitelných zdrojů – kraj Vysočina by podle odhadů mohl potencionálně získat z obnovitelných zdrojů energie 49 % ze své současné spotřeby energie. Přesněji tento odhad činí 4 561 GWh, což je asi 33 % současné produkce Jaderné elektrárny Dukovany. Jako nejperspektivnější z obnovitelných zdrojů energie (OZE) se jeví využívání energie z biomasy, především z cíleně pěstovaných rostlin.
6
Obrázek 1: Podíl jednotlivých obnovitelných zdrojů energie na celkovém potenciálu OZE v kraji Vysočina v % solární vodní teplo větrná energie 1,4 % energie 0,2 % 5,3 % cíleně pěstované rostliny 41,5 %
seno z trvalých travních porostů 5,7 % bioplyn ze živočišné výroby 7,6 % řepková sláma 10,8 %
obilní sláma 11,0 % lesní biomasa 16,4 %
Zdroj dat: Územní energetická koncepce kraje Vysočina; CityPlan, s. r. o. Praha, EAV, z. s. p. o. Jihlava, 2004
2. OVZDUŠÍ 2.1 Emise Celkově došlo v roce 2004 v kraji Vysočina k nepatrnému poklesu emisí hlavních sledovaných látek, kdy jejich množství proti roku 2003 pokleslo o 1,18 %, tj. 0,68 tis. t.rok-1 hlavních znečišťujících látek (TZL, SO2, NOx, CO a NH3). Toto malé snížení se týká hlavně emisí CO, TZL a SO2. Oproti těmto znečišťujícím látkám je evidován mírný nárůst emisí NOx zhruba o 1,5 % a emisí amoniaku o 7,0 % což souvisí se stále rostoucí hustotou veškeré silniční dopravy na území kraje a s rozvojem podnikání v zemědělské živočišné oblasti. Srovnání celkových hodnot hlavních znečišťujících látek za všechny kategorie zdrojů znečišťování ovzduší emitovaných v roce 2004 v kraji Vysočina s doporučenými hodnotami krajských emisních stropů vyznívá příznivě pro SO2 a VOC, naopak by v současné době došlo k mírnému překročení krajských emisních stropů pro NOx (o 2,7 %) a pro amoniak (o 9,2 %). U velkých stacionárních zdrojů je celkové množství hlavních znečišťujících látek oproti roku 2003 mírně vyšší a to především nárůstem emisí NH3 o 0,53 tis. t.rok-1, což souvisí se vznikem nových provozů zaměřených na chov hospodářských 7
zvířat (hlavně chov skotu a prasat na výkrm) v kraji. Naopak k nejvýraznějšímu poklesu emisí došlo u všech kategorií zdrojů znečišťování u emisí SO2 a CO vlivem nadále pokračujícího přechodu palivové základny z tuhých fosilních paliv a využitím rozvoje centralizovaného nebo semicentralizovaného zásobování teplem postaveného v příhodných oblastech na využívání obnovitelných zdrojů energie (zejména biomasy) a rozšířením plynofikace, případně CZT z klasických zdrojů v místech s dostupným potenciálem rozvoje inženýrských sítí. Hodnoty emisí hlavních znečišťujících látek u středních zdrojů znečišťování ovzduší za rok 2004 jsou ve srovnání s rokem 2003 nižší, kromě mírného nárůstu emisí TZL (o 0,07 tis. t.rok-1), což souvisí s nadále se rozvíjející dřevařskou výrobou na území kraje. Kvalita ovzduší v kraji Vysočina je nejvíce ovlivňována emisemi z malých stacionárních zdrojů a z mobilních zdrojů znečišťování ovzduší. Podíl emisí hlavních znečišťujících látek z těchto zdrojů (včetně NH3 a bez VOC) byl v roce 2004 asi 86 % z celkových emisí kraje. Malé zdroje se podílí 49 % na emisích TZL, 64 % na emisích SO2, 32 % na emisích CO a téměř 60 % na emisích amoniaku. Mobilní zdroje jsou nejvýznamnějším producentem emisí NOx (podílí se na nich 80 %) a emisí CO (64 %). V kraji Vysočina, jehož celým územím prochází dálnice D1 a další důležité silniční tahy, a v centrech velkých měst – Jihlava, Havlíčkův Brod a Žďár nad Sázavou, kde dochází k neustálému růstu veškeré místní i tranzitní automobilové dopravy, si proto tento rozvoj bude nadále vyžadovat i značné investice do výstavby infrastruktury (silniční obchvaty měst, oprava a rekonstrukce vozovek I. a II. tříd). Dálnice a silnice I. třídy mají zhruba dvoutřetinový podíl na celkových emisích ze silniční dopravy u všech sledovaných znečišťujících látek. Oproti roku 2003, došlo v roce 2004 k nárůstu emisí NH3, a to asi o 6,5 % tj. 0,54 tis. t, s tím, že se na jejich produkci zcela podílely velké zdroje znečišťování. Jelikož je už podruhé za poslední dva roky překročen doporučený krajský emisní strop pro amoniak na rok 2010, je třeba zvažovat další povolování nových velkých zemědělských provozů, popř. při jejich povolování stanovit takové podmínky ochrany ovzduší, které zaručí, že nebude docházet k velkému nárůstu emisí amoniaku. U stávajících provozovaných chovů zvířat požadovat uplatňování ověřených snižujících a referenčních technologií, vedoucích ke snižování emisí NH3, jak přímo z chovů zvířat, tak z pomocných technologií souvisejících s chovem hospodářských zvířat (jímky na kejdu, hnojiště, polní hnojení atd.). K nejvýznamnějším bodovým zdrojům emisí znečišťujících látek v kraji lze zařadit i nadále provozy dřevozpracujícího průmyslu v okresech Jihlava (KRONOSPAN CR – 2 provozy) a Pelhřimov (Dřevozpracující družstvo Lukavec), sklářského průmyslu v okresech Havlíčkův Brod (Sklárny Světlá nad Sázavou) a Jihlava (Sklárny Bohemia) a strojírenského průmyslu v okrese Žďár nad Sázavou (ŽĎAS, a. s. – metalurgie a teplárna). K nim patří i velká tepelná zařízení v jednotlivých okresech (IROMEZ, s. r. o. v Pelhřimově, TTS energo, a. s. v Třebíči), kompresní stanice na skladování a rozvod zemního 8
plynu (TRANSGAS, a. s. – provoz Kralice nad Oslavou) a lakovny s vysokou roční spotřebou nátěrových hmot. Tabulka 1: Celkové emise hlavních znečišťujících látek ze zdrojů, podíly podle kategorií zdrojů znečišťování ovzduší (tis. t.rok-1) Emise celkem Velké zdroje
Rok 2003 2004
REZZO 1–4 1–4
TZL 5,47 5,26
SO2 4,60 4,25
NOx 13,27 13,48
CO 26,61 25,74
VOC 12,28 .
NH3 7,65 8,19
2003
1
0,44
0,94
1,39
1,04
.
0,69
2004
1,22
1
0,47
0,79
1,43
0,76
.
Střední zdroje
2003
2
0,35
0,47
0,30
0,46
.
2,00
2004
2
0,42
0,36
0,25
0,36
.
2,00
Malé zdroje
2003
3
2,70
2,81
1,07
8,30
.
4,88
2004
3
2,59
2,73
1,04
8,13
.
4,88
2003
4
1,98
0,38
10,51
16,80
.
0,09
2004
4
1,79
0,38
10,77
16,49
.
0,10
Mobilní zdroje*)
Data za rok 2003 jsou upravená, za rok 2004 předběžná. *) zahrnuty emise z otěrů pneumatik, brzd a vozovek
Zdroj: ČHMÚ
2.2 Imise Na území kraje Vysočina je provozováno 16 měřicích stanic, z toho je 12 stanic ČHMÚ, 3 stanice Krajské hygienické služby a jedna stanice je provozováno firmou EKOTOXA. Počet rozmístění stanic lze považovat za vyhovující, spektrum měřených látek by však mělo být přizpůsobeno aktuální imisní situaci v kraji. V letech 2002, 2003 a 2004 bylo ČHMÚ prováděno podrobné vyhodnocení kvality ovzduší v ČR a v jednotlivých krajích z hlediska nově vyhlášených imisních limitů na ochranu lidského zdraví a ekosystémů/vegetace. Z tohoto hlediska lze kraj Vysočina označit za region s velmi dobrou kvalitou ovzduší. Na základě imisního monitoringu v roce 2004 na území kraje Vysočina vznikal největší problém nadále z překračování limitních hodnot (LV) pro přízemní ozon a pro suspendované částice velikostní frakce PM10 (prašný spad). U ostatních znečišťujících látek nedošlo k podstatným změnám hodnot imisních koncentrací na vybraných jednotlivých měřicích stanicích a nebyly nikde překročeny LV. V roce 2004 došlo v kraji Vysočina opět k překročení cílových imisních limitů pro přízemní ozon a to v průměru o 7–12 % na třech vybraných měřicích stanicích – v Košeticích (2x překročení LV), Kostelní Myslové (2x překročen LV) a Žďáru nad Sázavou (1x překročen LV) u maximálního denního osmihodinového klouzavého průměru za 1–3 roky (LV = 120 µg.m-3) pro ochranu zdraví lidí. U hodnoty cílového imisního limitu pro přízemní ozon pro ochranu ekosystémů a vegetace podle hodinových hodnot změřených každý den mezi 7:00 a 19:00 SEČ z průměru za 3–5 let měřeného v letních měsících (LV = 18 000 µg. m-3h-1), došlo 9
k překročení na stanicích Košetice a Kostelní Myslová. U ozonu je v kraji Vysočina prakticky na celém území překračován dlouhodobý imisní cíl pro lidské zdraví a cílový imisní limit pro ochranu ekosystémů a vegetace. Prioritou z hlediska imisí ozonu je postupné snížení výměry území kraje Vysočina, na kterém dochází u ozonu k celoplošnému překračování cílového imisního limitu pro lidské zdraví a cílového imisního limitu pro ekosystémy a vegetaci na území CHKO Žďárské vrchy a CHKO Železné hory. Limitní hodnota u suspendovaných částic PM10 byla v roce 2004 překročena zhruba o 7 % (LV = 50 µg.m-3) pouze na měřicí stanici Velké Meziříčí. Na základě této naměřené hodnoty PM10 byla v roce 2004 v kraji vymezena Věstníkem MŽP z 12/2004 na malém území (9,1 %) oblast se zhoršenou kvalitou ovzduší pro ochranu zdraví lidí ve Velkém Meziříčí. Důvodem je přímý dopad emisí z intenzívně dopravně zatížené komunikace a ze stavební činnosti vedle provozované stanice imisního monitoringu. Z hlediska ochrany lidského zdraví jsou významnější roční koncentrace PM10, které na žádné ze sledovaných stanic nepřekročily úroveň 70 % imisního limitu (LV = 40 µg.m-3). Prioritou z hlediska nadlimitních hodnot imisí PM10 je jejich snížení ve vymezené oblasti na území města Velké Meziříčí a omezení množství imisí PM10 s cílem podpořit snížení celkové imisní zátěže tímto polutantem a zvrátit trend v nárůstu naměřených koncentrací prašného spadu na stanicích imisního monitoringu v kraji. V roce 2004 byly dále na území kraje Vysočina vymezeny oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší s překročením imisního limitu (v % daného území) pro NOx na ochranu ekosystémů a vegetace na území okresů Žďár nad Sázavou, Havlíčkův Brod, Pelhřimov a Jihlava. Oblasti byly vymezeny Věstníkem MŽP ČR z 12/2004 na základě dat imisního monitoringu z roku 2003. Celkové hodnocení meziroční změny kvality ovzduší v kraji Vysočina vyznívá spíše příznivě, ale z hlediska znečištění ozonem je kraj Vysočina nejzatíženějším krajem v ČR. V roce 2004 se na území kraje Vysočina nevyskytla smogová situace ve smyslu stávající platné legislativy.
10
Obrázek 2: Území, na kterém došlo v roce 2004 k překročení imisního limitu (LV) nebo imisního limitu navýšeného o mez tolerance (LV + MT) pro alespoň jednu ze sledovaných znečišťujících látek, bez zahrnutí ozonu
Havlíčkův Brod Žďár n.S.
Pelhřimov
Jihlava
Třebíč
území s překročením LV území s překročením LV + MT kraje okresy obce
Zdroj: ČHMÚ
2.3 Program realizace snižování znečišťování ovzduší v roce 2004 Realizace snižování znečišťování ovzduší v kraji Vysočina v roce 2004 byla vytyčena schváleným Integrovaným programem snižování emisí znečišťujících látek nebo jejich stanovených skupin kraje Vysočina a s ním souvisejícím Programem ke zlepšování kvality ovzduší v kraji Vysočina. Primárním cílem programu je dosažení doporučených krajských emisních stropů k roku 2010 pro oxid siřičitý, oxidy dusíku, těkavých organických látek a amoniak stanovených nařízením vlády č. 417/2003 Sb. v platném znění, pro kraj Vysočina. Základním cílem programu je omezování emisí látek nebo jejich prekursorů, u kterých bylo zjištěno překračování imisních limitů a udržení emisí těch znečišťujících látek, u kterých k překračování imisních limitů nedochází. Vedlejšími cíli je pak přispívat k omezování emisí „skleníkových plynů“, zejména oxidu siřičitého a metanu, přispívat k šetrnému nakládání s energiemi a přírodními zdroji a přispívat k omezování vzniku odpadů. 11
Podle zákona o ochraně ovzduší, bylo i nadále v roce 2004 schvalováno velké množství plánů zavedení zásad správné zemědělské praxe, jejichž plněním postupně bude docházet, hlavně zaváděním naplánovaných ověřených snižujících a referenčních technologií v zemědělských provozech, ke snižování emisí amoniaku z těchto zdrojů. Dále po ukončení platnosti plánů snížení emisí u spaloven nebezpečného a komunálního odpadu, jsou postupně realizována opatření na těchto spalovnách tak, aby byly schopny plnit veškeré podmínky z hlediska zákona o ochraně ovzduší a byly schopny provozu bez rizika překračování emisních limitů a porušování zákonných podmínek platných pro spalovny a spoluspalovací zařízení (spalovna v Jihlavě – provozovatel RUMPOLD, a. s. Praha, spalovna v Brtnici – provozovatel SNAHA, k. d. Jihlava, spalovna v Novém Městě na Moravě – provozovatel SPORTEN, a. s. Nové Město na Moravě). Prioritami zůstávají v současné době v kraji Vysočina tyto nástroje a opatření – podpora snižování emisí oxidů dusíku náhradou malých zdrojů spalujících tuhá fosilní paliva v technologicky nevyhovujících zařízeních rozvojem centralizovaného nebo semi-centralizovaného zásobování teplem; rozvoj plynofikace případně alternativních nebo obnovitelných zdrojů, včetně spalování biomasy a využití nízkoemisních kotlů a kondenzačních kotlů s nízkými měrnými emisemi (firma TTSenergo, s. r. o. Třebíč – rekonstrukce tepelného hospodářství v Třebíči, Jihlavské kotelny, a. s. – rekonstrukce tepelných zdrojů v Jihlavě, IROMEZ, a. s. Pelhřimov – rekonstrukce tepelného systému pro město Pelhřimov). Dále z hlediska těkavých organických látek (VOC) jsou podporovány ekologicky šetrné výrobky (vodou ředitelné nátěrové hmoty), vyhledávání a zajištění účinnosti záchytu VOC z lakoven s využitím dopalování VOC v odplynech a používáním biofiltrů (firmy MOSER LEGNO, s. r. o., v Pelhřimově, Bluetech, s. r. o. v Pacově, AGROSTROJ, a. s. v Pelhřimově). V neposlední řadě bude kladen velký důraz, i přes náročnou technologickou a finanční dostupnost, u zdrojů znečišťování ovzduší dřevozpracujícího průmyslu, na dosažení urychleného snižování emisí TZL, organických polutantů a pachových látek z procesů sušení dřevotřískových desek, a to instalací účinných filtračních zařízení u těchto sušáren, snižujících ve větší či menší míře vypouštění emisí výše uvedených znečišťujících látek do ovzduší (KRONOSPAN CR, spol. s. r. o. v Jihlavě, DD Lukavec).
3. VODA Srážkové poměry V roce 2004 spadlo v oblasti průměrně 690 mm srážek, což je 108 % dlouhodobého srážkového normálu (1961–1990). Celkově je možno tento rok hodnotit jako srážkově normální až nadnormální. Plošné rozdělení srážek v oblasti bylo nerovnoměrné, nejvíce srážek spadlo v okrese Pelhřimov, nejméně v okrese Třebíč. Nejvyšší srážky spadly dne 22. 6. 2004 ve stanici Bohdalov (okres Žďár nad Sázavou) – 50,3 mm za den. 12
Odtokové poměry Odtokové poměry byly v roce 2004 na většině řek v oblasti podprůměrné. Výjimkou bylo horní povodí řeky Jihlavy, kde byly odtokové poměry mírně nadprůměrné. Ve srovnání s dlouhodobým průměrem (Qa) za období 1931–1980 měla řeka Jihlava ve Dvorcích 106 % Qa, v Ptáčově 105 % Qa, Jihlava v Mohelně 84,5 % Qa, Želivka v Poříčí 83 % Qa, Trnava v Červené Řečici 74 % Qa, Svratka v Dalečíně 90 % Qa, Oslava pod nádrží Mostiště 66 % Qa a Sázava ve Žďáru nad Sázavou 60 % a ve Světlé nad Sázavou 73 % Qa. Rozložení odtoku během roku bylo nerovnoměrné. Nejvodnějším měsícem byl ve všech povodích únor. Maximální průtoky dosáhly v horním povodí Jihlavy, Želivky a Trnavy úrovně 1–2leté vody, v horním povodí Svratky úrovně jednoleté vody. V lednu se průtoky pohybovaly kolem 70 % měsíčních průměrných průtoků, v únoru a březnu došlo k vzestupu průtoků, které postupně klesaly a od května až do konce roku se pohybovaly pod průměrnými měsíčními průtoky. Nejsuššími měsíci byly srpen a září. Odtoky se po nejsušším období již příliš nezvyšovaly a setrvávaly na podprůměrných hodnotách. Podzemní vody Průměrná roční úroveň hladiny podzemní vody v objektech pozorovací sítě podzemních vod byla v roce 2004 asi 17 cm pod dlouhodobým ročním průměrem určeným za období 1971–1990. V průběhu celého roku, s výjimkou února, byly průměrné měsíční úrovně hladiny podzemní vody nižší než příslušné normály období 1971–1990. Roční chod kolísání hladiny podzemní vody se vyznačoval vzestupem hladiny do února, kdy se vyskytla roční maxima, potom docházelo k mírnému postupnému poklesu hladiny až do června a dále k prudšímu poklesu hladiny podzemní vody až k ročnímu minimu, které bylo dosaženo v září. Od října do prosince došlo k opětovnému vzestupu hladiny podzemní vody. Průměrné roční vydatnosti pramenů v roce 2004 dosahovaly 95 % dlouhodobého normálu (1971–1990). V únoru až dubnu byly průměrné měsíční vydatnosti vyšší než příslušné měsíční normály, ve zbývající části roku tomu bylo naopak. Jakost podzemních vod Ve státní síti jakosti podzemních vod bylo v roce 2004 sledováno 20 objektů podzemních vod, na kterých bylo odebráno celkem 40 vzorků. Lokální překročení normativu B bylo zjištěno u ukazatele NO2- u 1 vzorku v 1 lokalitě, u ukazatele Cl- u 2 vzorků v 1 lokalitě a u ukazatele Al u 1 vzorku v 1 lokalitě. Koncentrace NO3- přesahující limit pro pitnou vodu byla naměřena u 6 vzorků ve 4 lokalitách.
3.1 Zásobování pitnou vodou V roce 2004 bylo v kraji Vysočina vyrobeno celkem 26,8 mil. m3 pitné vody. Z veřejných vodovodů bylo zásobeno 456 700 obyvatel, tj. zhruba 88,28 % z celkového počtu obyvatel kraje. Ztráty vody ve vodovodních sítích byly okolo 17,5 %. 13
Hlavními dodavateli pitné vody jsou VODÁRENSKÁ AKCIOVÁ SPOLEČNOST, a. s. Brno (jednotlivými divizemi pro okresy Třebíč, Jihlava a Žďár nad Sázavou), Vodovody a kanalizace Havlíčkův Brod, a. s. (pro oblast Havlíčkobrodska) a VODAK Humpolec, s. r. o. (pro oblast Pelhřimovska). Ostatními dodavateli jsou menší provozní společnosti, obce či společnosti ze sousedních krajů zásobující vodou konkrétní přilehlou obec či město z kraje Vysočina (např. Vodovody a kanalizace Jižní Čechy, a. s., zásobující pitnou vodou Žirovnici). Kvalita vody ve vodovodních sítích odpovídá v převážné většině případů požadavkům příslušných norem a vyhlášek. V roce 2004 bylo v kraji Vysočina dokončeno a uvedeno do provozu (kolaudováno) více významných staveb sloužících k zásobování pitnou vodou. Jejich členění podle území jednotlivých okresů je následující: • okres Havlíčkův Brod: vodovod Havlíčkův Brod – Žižkova III, propojovací řad Bratroňov v katastrálním území Kojkovice; • okres Žďár nad Sázavou: veřejný vodovod Štěpánov nad Svratkou byl připojen na přivaděč Vírského oblastního vodovodu, byl vybudován veřejný vodovod v Rovném a připojen na přivaděč Vír – Žďár nad Sázavou; • okres Třebíč: vodovod Příštpo, vodovod Biskupce, vodovod Sedlec – rozvodná síť v obci, vodovod Studenec (II. etapa); • okres Pelhřimov: vodovod Bořetín, rekonstrukce vodovodu Moraveč, vodovod Roučkovice; • okres Jihlava: Město Brtnice – vodovod pro místní část Střížov a Přímělkov, rozšíření veřejného vodovodu v obci Puklice. Tabulka 2: Výroba a užití pitné vody Objem vyrobené pitné vody (mil. m3) Počet obyvatel zásobených vodou z veř. vodovodů Ztráty vody ve vodovodních sítích (%)
2004 26,803 456 700 17,500 Zdroj: ČSÚ
3.2 Chráněné oblasti přirozené akumulace vod Tabulka 3: Chráněné oblasti přirozené akumulace vod Název chráněné oblasti přirozené akumulace vod Žďárské vrchy
Plocha (km2) 506,5
Podíl na ploše kraje (%) 7,3 Zdroj: VÚV T.G.M.
V roce 2004 nedošlo k žádné změně proti roku 2003.
3.3 Stav povrchových vod, přehled největších znečišťovatelů V kraji Vysočina bylo sledováno 11 profilů na řekách Sázava, Jihlava, Svratka, Rokytná a Šlapanka. 14
Ve skupině A dosáhl veškerý fosfor IV. třídy na pěti profilech, NL 105 °C IV. a V. třídy rovněž na pěti profilech. Stejnou třídou bylo ohodnoceno i BSK5 na většině profilů na Jihlavě. AOX byly měřeny na třech profilech a dosahovaly hodnot II. a III. třídy. Ve skupině B pouze suma PAU měla hodnoty odpovídající IV. a III. třídě na profilech Sázava–Chlístov a Sázava–Žďár nad Sázavou. Ostatní ukazatele nepřekročily limity II. třídy. Na profilu Sázava–Chlístov dosáhlo kadmium hodnot V. třídy, olovo a veškeré železo ze skupiny C hodnot IV. třídy. V profilu Jihlava–Batelov byl v V. třídě veškerý mangan a veškeré železo, zinek byl hodnocen třídou IV. Rovněž IV. třídy dosáhlo kadmium na profilech Sázava–Žďár nad Sázavou a Sázava– Ledeč nad Sázavou. Ve skupině D dosahoval IV. a V. třídy chlorofyl na třech profilech Jihlavy, na dvou profilech na Sázavě a na Rokytné v Jaroměři. Ostatní ukazatele nepřesáhly III. třídu, enterokoky na žádném z těchto profilů nebyly měřeny. Nejvýznamnějšími znečišťovateli povrchových vod jsou z hlediska vypouštění komunálních odpadních vod prakticky všechna města v kraji, a to i přesto, že jsou vybavena čistírnami odpadních vod (ČOV). Mezi hlavní producenty průmyslových odpadních vod patří zejména TANEX Vladislav, a. s., Huhtamaki Česká republika, a. s. se sídlem v Přibyslavicích a ČEZ, a. s. Jaderná elektrárna Dukovany (okres Třebíč), MARS Svratka, TOKOZ, a. s. Žďár nad Sázavou, ŽĎAS, a. s. se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Koželužna Krucemburk, s. r. o. (okres Havlíčkův Brod), CEREPA, a. s., se sídlem v Červené Řečici (okres Pelhřimov), Krahulík masozávod Krahulčí, a. s., Kostelecké uzeniny, a. s. se sídlem v Kostelci, Snaha kožedělné družstvo se sídlem v Brtnici, KRONOSPAN CR, spol. s r. o. se sídlem v Jihlavě (okres Jihlava). Tabulka 4: Procentní zastoupení profilů státní sítě jakosti vod v třídách jakosti vod podle skupin ukazatelů Skupiny ukazatelů Počet měřených profilů Třída jakosti I II III IV V
A 11
B 5
0,0 0,0 18,2 63,6 18,2
0,0 60,0 20,0 20,0 0,0
C 11
D 11
0,0 18,2 27,3 27,3 27,3
0,0 0,0 9,1 45,5 45,5
%
Vysvětlivky: Skupiny ukazatelů: A – Obecné fyzikální a chemické ukazatele, B – Specifické organické látky, C – Kovy a metaloidy, D – Mikrobiologické a biologické ukazatele Třídy jakosti: I – Neznečištěná voda, II – Mírně znečištěná voda, III – Znečištěná voda, IV – Silně znečištěná voda, V – Velmi silně znečištěná voda Zdroj: ČHMÚ
15
3.4 Odpadní vody Na veřejnou kanalizaci bylo v roce 2004 napojeno 415 206 obyvatel, což je 80,26 % z celkového počtu obyvatel kraje. Na veřejnou kanalizaci s koncovou ČOV bylo napojeno 315 838 obyvatel, což představuje 61,05 % z celkového počtu obyvatel kraje. Hlavními provozovateli kanalizací a ČOV v kraji Vysočina jsou VODÁRENSKÁ AKCIOVÁ SPOLEČNOST, a. s. Brno (jednotlivými divizemi pro okresy Třebíč, Jihlava a Žďár nad Sázavou), Vodovody a kanalizace Havlíčkův Brod, a. s. (pro oblast Havlíčkobrodska) a VODAK Humpolec, s. r. o. (pro oblast Pelhřimovska). Tabulka 5: Vypouštěné odpadní vody (mil. m3) Odpadní vody vypouštěné do vod povrchových Odpadní vody vypouštěné do veřejných kanalizací z toho: čištěné na ČOV (bez srážkových vod) Odpadní vody čištěné na ČOV (vč. srážkových vod)
2004 41,602 21,744 17,723 36,240 Zdroj: ČSÚ
Tabulka 6: Obyvatelé, bydlící v domech napojených na veřejnou kanalizaci Počet obyvatel bydlících v domech napojených na veřejnou kanalizaci z toho: napojených na veřejnou kanalizaci s koncovou ČOV
2004 415 206 315 838 Zdroj: ČSÚ
Významné akce ke snížení množství znečištění vypouštěného v odpadních vodách ukončené v roce 2004 V okrese Třebíč byla dokončena v obci Opatov kanalizace a ČOV o kapacitě 720 ekvivalentních obyvatel (EO), v Jaroměřicích nad Rokytnou byla provedena rekonstrukce části kanalizace. V okrese Jihlava byla dokončena v obci Kamenice ČOV (877 EO). V okrese Žďár nad Sázavou byla uvedena do trvalého provozu stavba ČOV a veřejné kanalizace v Dalečíně a Rožné, dále proběhla intenzifikace ČOV Velká Bíteš (7 577 EO), byla dokončena ČOV Křižanov (2 150 EO). V okrese Pelhřimov byla provedena intenzifikace a rozšíření ČOV Kamenice nad Lipou (projektovaná kapacita 7 500 EO), byla dokončena kanalizace a ČOV Moraveč (238 EO). V okrese Havlíčkův Brod byla ukončena rekonstrukce dosazovací nádrže městské ČOV Světlá nad Sázavou.
3.5 Havárie Největším problémem z hlediska ohrožení životního prostředí havarijním únikem byla v roce 2004 skládka nebezpečných odpadů v katastrálním území obce Pozďátky v okrese Třebíč, kde pokračoval dlouhodobý únik skládkových vod s obsahem kyseliny sírové do horninového prostředí a do vod podzemních a ná16
sledně i povrchových. Vlastník skládky prováděl dílčí opatření ke snížení, nikoliv však k odstranění negativního vlivu skládky na okolní životní prostředí (zejména monitoring kvality podzemních a povrchových vod, čerpání a zneškodnění skládkových vod a části znečištěných podzemních vod). Vlastní sanace skládky odpadů je jejím vlastníkem vázána na dobudování a zprovoznění této skládky. Na skládce galvanických kalů v lokalitě u obce Nový Rychnov na okrese Pelhřimov trvá znečištění podzemních vod chlorovanými uhlovodíky, čímž dochází k ohrožení vodního zdroje podzemní vody využívané k zásobování obce Dolní Cerekev pitnou vodou a ohrožení jiných místních vodních zdrojů. Aktualizovaná analýza rizika byla zpracována koncem roku 2003. V roce 2004 se jednalo o možnostech financování sanace této skládky. Další tzv. dlouhodobé havárie jsou uvedeny v kapitole 9. Staré ekologické zátěže. K závažnému úniku závadných látek došlo 2. 9. 2004 na dálnici D1 v katastrálním území obce Kozlov při dopravní nehodě cisternového návěsu převážejícího ropné látky v množství 33 m3. Při dopravní nehodě došlo ke vznícení soupravy a úniku ropných látek kanalizačním systémem dálnice do Kozlovského potoka. Současně došlo k rozsáhlé kontaminaci horninového prostředí ve svahu a prostoru odstavného pruhu dálnice. Vzhledem k včasným realizovaným opatřením na vodním toku – položením norných a sorpčních stěn; odčerpání směsi ropných látek s vodou a pěnidlem z cisterny, odčerpání ropných látek z kanalizace a příkopu, vyčištění odvodňovacího kanálu a kanalizace obce Kozlov – nedošlo ke znečištění významného vodního toku Jihlava. Bylo provedeno odtěžení kontaminovaných zemin zhruba v prostoru odvodňovacího kanálu a odstavného pruhu v množství 371,22 t. Tabulka 7: Havarijní úniky závadných látek 2004 19 1 9 6 0 0
Počet havarijních úniků celkem - do vod podzemních - do vod povrchových z toho úniky: - ropných látek - těžkých kovů - chlorovaných uhlovodíků
Zdroj: KÚ, ČIŽP
4. PŮDA Vysoký podíl odnímaných ploch zemědělské půdy je v kraji Vysočina požadován k zalesnění, k výstavbě průmyslových zón a obchvatů obcí sloužících k napojení těchto zón na dálnici D1. Územní plány obcí a jejich časté změny požadují další plochy pro nezemědělské využití. V roce 2004 bylo krajským úřadem odejmuto 230 ha zemědělské půdy, z toho převážná většina pro účely 17
zalesnění zemědělských půd (jde o odnětí v rozsahu od 1 do 10 ha zemědělské půdy, v této sumě není započten údaj o odnětí půdy do 1 hektaru, což je v kompetenci jednotlivých pověřených obecních úřadů s rozšířenou působností). Zemědělský půdní fond na řadě míst ohrožuje vodní eroze. V poslední době, zejména vlivem přívalových srážek, dochází k poškození příznivých fyzikálních vlastností půdy. Vzrůstají plochy neobhospodařovaných pozemků. Ke kontaminaci zemědělských půd dochází lokálně, v návaznosti na některé stávající podniky a skládky. Tabulka 8: Bilance půdy a podíly z celkové výměry (stav k 31. 12. 2004) 2004
Druh
ha 419 560 324 596 83 816 272 995 210 655 11 616 692 555
Zemědělská půda celkem z toho: - orná půda - trvalé travní porosty Nezemědělská půda celkem z toho: - lesní půda - vodní plochy Celková výměra
% 60,6 46,9 12,1 39,4 30,4 1,7 100,0
Poznámka: % – uvádí se procentický podíl jednotlivých druhů půdy z celkové výměry půdy v kraji Zdroj: ČÚZK
5. HORNINOVÉ PROSTŘEDÍ V roce 2004 nebyla zaznamenána významná exploatace těžby stavebního kamene ani kamene pro hrubou ušlechtilou kamenickou výrobu ani cihlářských surovin. V útlumu je nadále těžba radioaktivních surovin. Byl stanoven dobývací prostor Panské Dubénky a povolena hornická činnost v dobývacím prostoru Panské Dubénky (granit). Byla povolena hornická činnost – otvírka, příprava a dobývání výhradního ložiska stavebního kamene v dobývacím prostoru Rančířov. Byla řešena stabilizační opatření na sesuvných územích v Třebíči a v Ledči nad Sázavou.
6. PŘÍRODA Území kraje Vysočina je charakteristické maloplošným střídáním celků lesní a zemědělské krajiny, rozsáhlejší lesní komplexy se nacházejí spíše v pramenné oblasti hlavního evropského rozvodí ve Žďárských vrších. Snaha o udržení rozmanitosti této kulturní krajiny není bez podpory místní komunity obyvatel myslitelná. Mnohdy chybí nebo se teprve vytváří provázanost s obcemi i jejich 18
obyvateli, jichž se praktická péče o území bezprostředně týká. Kraj Vysočina se v roce 2004 velmi aktivně zabýval péčí o přírodu a krajinu. Poměrně malý je okruh aktivně činných nevládních organizací působících v oblasti ochrany přírody, životního prostředí a výchovy k environmentálně příznivému životu. Nevládní organizace mají obvykle problém vyrovnat se s administrativní stránkou péče o přírodu a málo se zapojují do správních řízení. V některých regionech již tato spolupráce úspěšně probíhá (např. Sdružení Krajina, Počítky, ČSOP Chotěboř, ČSOP Bory, ČSOP Jihlava, ČSOP Chaloupky Kněžice, ČSOP Třebíč, Hnutí Brontosaurus Zvonek, Alternativa pro venkov). Úspěšně se rozvíjí pozemkový spolek při Sdružení Krajina (péče o desítky hektarů podhorských luk, především na Žďársku). Z hlediska dnes běžných a převažujících forem hospodaření v krajině je v současnosti pozornost ochrany přírody věnována zejména jednotlivým vybraným lokalitám nelesního charakteru. V kraji Vysočina bylo k 31. 12. 2004 registrováno celkem 170 maloplošných zvláště chráněných území (MZCHÚ). Z toho nejvíce území leží v okrese Žďár nad Sázavou (56), nejméně na ploše okresu Havlíčkův Brod (21). Na území kraje leží i podstatné části dvou chráněných krajinných oblastí – CHKO Žďárské vrchy a CHKO Železné hory, které tvoří 8,8 % celkové rozlohy kraje. Na péči o chráněná území v kategoriích NPP a NPR (mimo území CHKO) vynaložila Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR) v roce 2004 částku 690 500 Kč. Jednalo se zejména o pastvu ovcí na suchomilných trávnících, kosení vlhkých a mezofilních luk, odstraňovaní náletů dřevin atd. Další prostředky (66 000 Kč) byly vynaloženy na péči o pozemky v majetkové správě AOPK ČR v PR a PP. Krajský úřad v roce 2004 vynaložil na péči o MZCHÚ v kategoriích PP a PR více než 3,6 mil. Kč. Pokračuje tak nastoupený trend razantního zlepšení péče o tato území. Postupně je rovněž doplňován soubor plánů péče a pečováno je i o značení přírodních parků (celkem cca 400 000 Kč). V roce 2004 bylo z Programu péče o krajinu v kraji Vysočina (mimo území CHKO Žďárské vrchy a CHKO Železné hory) realizováno celkem 125 akcí v celkové hodnotě 5 431 100 Kč. Hlavní pozornost byla věnována především drobným akcím ve volné krajině (mimo ZCHÚ) zaměřeným na zvyšování druhové pestrosti, realizaci protierozních opatření, výsadbám a ošetřování stromů, speciálním opatřením k podpoře populací ohrožených rostlinných a živočišných druhů a společenstev. Na území kraje Vysočina byl z Programu revitalizace říčních systémů využíván především dotační titul na zakládání nových a obnovu v minulosti zaniklých vodních ploch. V roce 2004 bylo v kraji podpořeno 39 akcí v celkové výši 41,455 mil. Kč. Za pozitivní lze považovat zvyšující se zájem o dotační titul revitalizace přirozené funkce vodních toků s revitalizací retenční schopnosti krajiny. Péče o územní systémy ekologické stability (ÚSES) se zaměřuje především na ochranu stávajících funkčních prvků (registrovaných významných krajinných prvků, niv a vodních toků, rybníků apod.). Pokračovalo vymezování ÚSES 19
v rámci pořizování územně plánovacích dokumentací a komplexních pozemkových úprav, zřídka i v samostatných generelech ÚSES. Vybraným rostlinným společenstvům a ohroženým skupinám živočichů je v kraji dlouhodoběji věnována zvláštní pozornost. Mimo kriticky a silně ohrožených druhů cévnatých rostlin je pozornost zaměřena i na vybrané druhy ohrožených mechorostů. Z živočichů jsou v kraji sledováni zejména obojživelníci, dravci a sovy, výzkum se zaměřuje i na některé skupiny bezobratlých, jmenovitě motýlů, střevlíkovitých a mravenců. Příznivý je postupný návrat některých druhů zpět do krajiny (např. vzácnější druhy čeledi hruštičkovitých, vydra říční, sýc rousný). Na druhou stranu zdecimované populace jiných druhů (sýček obecný, sova pálená) jsou i přes značné úsilí několika jednotlivců a sdružení o jejich podporu v celém kraji nadále kriticky ohroženy. Dochází stále k případům záměrné likvidace některých druhů dravců a šelem chráněných zákonem. Stanice ochrany fauny při AOPK ČR v Pavlově u Ledče nad Sázavou se podílí na realizaci některých záchranných programů, zaměřených na dosud ohrožené druhy živočichů (norek evropský, puštík bělavý). Je také zapojena do řešení problematiky konfliktu některých chráněných druhů s hospodářskou činností člověka. Na stanici probíhají například experimenty, které by měly pomoci objasnit vliv vydry říční na zimující ryby (tzv. sekundární škody), pracovníci se zabývají posuzováním žádostí o náhradu škody podle zákona č. 115/2000 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy, v platném znění. Pracoviště působí také jako stanice pro handicapované živočichy (poranění jedinci, osiřelá mláďata). V průměru zde najde azyl více než 200 živočichů ročně, z nichž se velkou část daří opět vrátit do volné přírody. Jedním z důležitých úkolů tohoto zařízení je propagace ochrany přírody a osvěta mezi veřejností. Stanice je otevřena pro návštěvníky, kteří zde mohou absolvovat prohlídku s odborným výkladem o biologii našich druhů živočichů a ochraně přírody, jsou vydávány propagační materiály a pořádány akce pro veřejnost. U řady zemědělských subjektů dosud často přetrvává snaha o intenzívní produkční využití půdy na zorněných katastrech se všemi nepříznivými důsledky – erozní splachy, zvýšené užívání umělých hnojiv a ochranných chemických přípravků na plochách stejnorodých polních kultur (zejména při rozšířeném pěstování kukuřice). Také narůstá tlak na hnojení a krmení na rybnících. V krajině i nadále znatelně ubývá průchozích úseků polních cest, čímž dochází k nezanedbatelnému stírání krajinného rázu venkovských oblastí kraje. Z někdejší rozsáhlé sítě se důsledkem jejich zanedbávání a eutrofizace stávají zarostlé lemy tvořené ruderální vysokobylinnou vegetací (kopřiva dvoudomá, kerblík lesní). Negativně se projevuje snaha některých vlastníků o umělé zalesňování nelesních půd kulturami stanovištně nepůvodních jehličnatých dřevin. Kromě hospodářských ztrát při neujmutí sazenic vlivem přísušků, je negativní i environmentální dopad. Mnohdy se totiž jedná o extenzívně využívané luční porosty a extenzívní louky s vysokým podílem dvouděložných rostlin, které se tak stávají vzácnými. Tento negativní tlak bude v budoucnu ještě posílen dotačními
20
nástroji k zalesňování neplodných a zemědělsky nevyužívaných půd. Naproti tomu dochází k samovolnému zarůstání opouštěných, hůře přístupných a dlouhodoběji neobhospodařovaných pozemků, což vnáší do krajiny dynamické sukcesivní prvky. Dosud se v kraji výrazněji neuplatňují agroenvironmentální programy, které by tuto situaci pomáhaly alespoň částečně napravit. Revitalizace komplexně odvodněných pozemků naráží na neprůchodnost z hlediska vlastnických zájmů a setkává se zatím jen s mizivým zájmem o realizaci nápravných opatření v takto postižených pramenných oblastech. Potřeba revitalizačních opatření se týká podstatné části drobných vodotečí v oblastech přítoků Želivky, Jihlavy a Moravské Dyje. Negativně se projevuje uplatňování nevhodných způsobů odbahňování rybníků ze zemědělských dotačních prostředků vyhrnováním břehů včetně litorálního pásma, ničení údolních niv vodních toků zavážením přebytečnými zeminami ze stavebních prací (včetně rybničního bahna). Snahou o navržení a výstavbu některých nepřiměřeně projektovaných vodohospodářských děl jsou vodní toky vystaveny nebezpečí fragmentace. V kraji se rozšiřují agresivní druhy rostlin – především křídlatka sibiřská a sachalinská (a jejich kříženci) a netýkavka žlaznatá. Méně se již šíří bolševník velkolepý a jiné invazní druhy. Přesná evidence šíření agresivních druhů rostlin zatím neexistuje. V následující tabulce jsou uvedeny počty a rozlohy zvláště chráněných území a přírodních parků zjištěné dle mapování GIS v roce 2004 a krajské evidence. Tabulka 9: Zvláště chráněná území (stav k 31. 12. 2004) Kategorie Národní park (NP) 1) Chráněná krajinná oblast (CHKO) Národní přírodní rezervace (NPR) Národní přírodní památka (NPP) 2) Přírodní rezervace (PR) Přírodní památka (PP) Ptačí oblast (PO)
Celkem (počet) 0 2 7 3 68 92 . 9
Přírodní park 1) 2)
Rozloha (ha) 0 60 856 947 86 3 648 879 . 48 488
CHKO Žďárské vrchy – část, CHKO Železné hory – část PR Štíří důl, PR Lísovy a PR Kamenná trouba byly vyhlášeny samostatně ve dvou okresech – uvedené číslo je po odstranění duplicit Zdroj: Správy NP, AOPK ČR, KÚ
21
7. LESY Kraj Vysočina pokrývá les na celkové ploše 207 415 ha, což představuje lesnatost 29,9 %. Převážná většina lesních porostů v kraji je jehličnatých (89,1 %), listnatých porostů je pouze 9,7 %. Z dřevin je nejvíce zastoupen smrk ztepilý, který byl v roce 2004 na Vysočině také nejvíce vysazovanou dřevinou, z listnatých dřevin to pak byl buk lesní. V roce 2004 se v kraji Vysočina zdravotní stav lesů v porovnání s rokem 2003 mírně zhoršil. Došlo sice k navýšení zdravých jehličnatých i listnatých porostů (o 1,3 %, respektive o 3,8 %), zároveň se však zvýšil u jehličnatých porostů podíl velmi silně poškozených a odumírajících porostů (navýšení o 2,1 %) a u listnatých porostů pak podíl silně poškozených, resp. velmi silně poškozených a odumírajících porostů (navýšení o 7,5 %). Z obecného hlediska lze konstatovat, že v roce 2004 byly podmínky pro vývoj zdravotního stavu lesa mnohem příznivější než v roce 2003. Teplotně byl tento rok normální a srážkově byl mírně nadnormální, během roku nedocházelo k žádným výrazným teplotním či srážkovým extrémům. Na druhé straně se však částečně projevil opožděný účinek mimořádného sucha roku 2003. V případě abiotických škodlivých vlivů došlo ve srovnání s rokem 2003 k poklesu poškození, především v důsledku snížení objemu polomů. U biotických škodlivých činitelů se v kraji Vysočina mírně zlepšil stav ohledně kůrovců, naopak došlo k aktivizaci václavky (např. v okrese Třebíč bylo v důsledku poškození porostů václavkou vytěženo cca 32 000 m3 dřevní hmoty). V kraji Vysočina se nacházejí převážně jehličnaté porosty (zejména smrkové), které jsou náchylné na negativní působení škodlivých abiotických a biotických činitelů (bořivé větry, kůrovec apod.). Jednou z cest vedoucích ke zlepšení tohoto stavu je výsadba melioračních a zpevňujících dřevin, která je podporována i finančně. V roce 2004 bylo v kraji Vysočina vyplaceno na výsadbu těchto dřevin cca 10 mil. Kč, a to jednak jako podpora na výsadbu minimálního podílu melioračních a zpevňujících dřevin podle § 24 odst. 2 lesního zákona a také jako finanční příspěvek na hospodaření v lesích podle § 46 lesního zákona. Dále byly finančně podporovány např. výchova lesních porostů do 40 let věku (vyplaceno cca 4 mil. Kč jako finanční příspěvek na hospodaření v lesích), ekologické a k přírodě šetrné technologie – vyklizování nebo přibližování dříví koněm, lanovkou, přibližování dříví sortimentní metodou, likvidace klestu štěpkováním nebo drcením (cca 3 mil. Kč), meliorace a hrazení bystřin (cca 9 mil. Kč jako náhrady podle § 35 lesního zákona). V roce 2004 také pokračoval mírný nárůst těžby dřeva. Co se týče nepovolených těžeb, bylo jejich množství přibližně stejné jako v roce 2003.
22
Tabulka 10: Kategorizace lesů (ha) Kategorie lesů Hospodářské Ochranné Zvláštního určení
2004 191 611 1 743 14 061 Zdroj: MZe, ÚHÚL
Tabulka 11: Přehled vývoje poškození lesních porostů (komplexní poškození dle družicových snímků) Plochy porostů v jednotlivých stupních poškození a mortality (%) Jehličnaté porosty 0. 0./I. I. II. III.a III.b–IV. Listnaté porosty 0. 0./I. I. II. III.a–IV.
2004 8,3 34,2 32,3 13,1 5,7 6,5 3,8 16,2 27,1 25,3 27,2
Vysvětlivky: 0. – Zdravé porosty Stupně poškození: 0./I. – První známky poškození, I. – Mírné, II. – Střední, III.a – Silné, III.b – Velmi silné, IV. – Odumírající porosty Zdroj: MZe, STOKLASA Tech.
8. ODPADY Nejvýznamnějšími problémy v kraji jsou nedostatek finančních prostředků na rekultivace starých skládek odpadů, dále pak přetrvávající nerespektování principu využití a recyklace odpadů a stále převažující ukládání odpadů na skládky. Mezi hlavní producenty odpadů patří převážně větší podniky a firmy, jako je např.: Motorpal Jihlava, Žďas Žďár nad Sázavou, Mars Svratka, Tokoz Žďár nad Sázavou, První brněnská Velká Bíteš, Agrostroj Pelhřimov, Bosch Jihlava, Sklo Bohemia Světlá nad Sázavou, Jihlavské sklárny, Domino Třebíč, První brněnská Třebíč apod.
23
Obrázek 3: Rozmístění spaloven, zařízení na biologickou dekontaminaci a kompostování odpadů v roce 2004
Ždírec nad Doubravou Oudoleň Česká Bělá Havlíčkův Brod
Dlouhá Ves u Havl. Brodu Žďár nad Sázavou
Šlapanov
Nové Město na M. Sázava Dlouhé na Moravě Ždánice u Bystřice Zálesí – Dlouhé nad Pernštejnem
Jihlava
Pelhřimov
Brtnice Čikov
Budišov Krahulčí u Telče
Vladislav
Vicenice
Moravské Budějovice
Heřmanice u Rouchovan
spalovna nebezpečných odpadů biodegradační plochy kompostárny
Zdroj: KÚ, MŽP
24
Obrázek 4: Rozmístění skládek odpadů v roce 2004
Golčův Jeníkov Světlá nad Sázavou Chotěboř Košetice
Onšov Senožaty Želiv
Pacov
Ronov nad Sázavou
Čejov
Roučkovice
Plevnice Vyskytná Vyskytná nad Jihlavou Pelhřimov Černovice Božejov Zajíčkov Nový Rychnov Henčov Častrov
Věchnov
Nová Cerekev
Vlčetín
Bukov Petráveč
Horní Ves Počátky
Osová Bítýška Sedlejov
Petrůvky
skládky odpadů – inertní odpad skládky odpadů – ostatní odpad
Zdroj: KÚ, MŽP
25
Tabulka 12: Produkce a nakládání s odpadem (tis. t) 2004 O 1 628,0 372,6 162,5 0,5
Produkce odpadu celkem Úprava nebo využití odpadu Odstranění skládkováním Odstranění spalováním O – ostatní odpad, N – nebezpečný odpad
N 64,2 11,7 0,4 0,4 Zdroj: VÚV T.G.M. - CeHO, KÚ
Tabulka 13: Provozované skládky odpadů 2004 27 18 8 1
Počet provozovaných skládek celkem v tom: - skládky skupiny S – IO - skládky skupiny S – OO - skládky skupiny S – IO + S – OO
Zdroj: KÚ, VÚV T.G.M. - CeHO
Stavby pro odpadové hospodářství ukončené v roce 2004 Nově bylo uvedeno do provozu zařízení pro využívání biologicky rozložitelných odpadů (kompostárna) Sázava v okrese Žďár nad Sázavou – provozovatel Svazek obcí pod Peperkem, Sázava. Aktuální seznam zařízení k nakládání s odpady (dle § 14 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech) lze nalézt na webové stránce kraje www.kr-vysocina.cz – v sekci Informace zvolte Dokumenty odborů krajského úřadu > Odbor životního prostředí > Odpadové hospodářství. Aktuální mapku je možno si prohlédnout na mapovém serveru kraje (http://gis.kr-vysocina.cz/website/odpady/viewer.htm).
9. STARÉ EKOLOGICKÉ ZÁTĚŽE Na území kraje se nacházejí staré ekologické zátěže a devastace charakteru starých skládek a kontaminovaných průmyslových objektů. Nejvážnější je situace u starých zátěží v okresech Pelhřimov a Třebíč, které navíc nebyly dosud sanovány. Řada ekologických zátěží zůstává neřešena především tam, kde náklady na sanaci přesahují cenu vlastních nemovitostí nebo nejsou vyjasněna vlastnická práva. Mezi nejzávažnější staré ekologické zátěže podle míry jejich závažnosti patří: Okres Třebíč: Největším problémem z hlediska ohrožení životního prostředí havarijním únikem byla v roce 2004 skládka nebezpečných odpadů v k. ú. obce Pozďátky, kde pokračoval dlouhodobý únik skládkových vod s obsahem H2SO4 (viz kap. 3.5 Havárie). 26
Dalšími zátěžemi jsou: • dvě skládky kalírenských solí a neutralizačních kalů – jedna v k. ú. Okarec a druhá v k. ú. Ocmanice, vlastník skládek VELAMOS, a. s., Sobotín, bývalá divize Náměšť nad Oslavou. Byly provedeny rizikové analýzy; • bývalá STS Moravské Budějovice – znečištění podzemních vod ropnými látkami, nápravná opatření uložena rozhodnutím bývalého OkÚ Třebíč novému vlastníkovi AUTO–TREND, s. r. o., Kostníky; • Středisko ochrany rostlin – k. ú. Střítež, znečištění horninového prostředí a podzemních vod pesticidy a organickými látkami, nápravná opatření uložena vlastníkovi rozhodnutím České inspekce životního prostředí (ČIŽP); • Motorpal, a. s., Jihlava, závod Jemnice, znečištění horninového prostředí a podzemních vod ropnými látkami, sanace je postupně řešena vlastníkem na základě rozhodnutí bývalého OkÚ Třebíč, provádí se pravidelný monitoring kvality podzemních vod; • Sklárny Bohemia Brodce – k. ú. Předín – skládka vápenných neutralizačních kalů, nacházející se v ochranných pásmech vodního zdroje Heraltice – Opatov – Předín; • dvě skládky kalů v k. ú. Ptáčov, jejichž vlastníky jsou Domino, a. s., Třebíč a Tanex Vladislav, a. s., Ptáčov. Bylo prokázáno ovlivnění podzemní vody na lokalitě únikem závadných látek ze skládek kalů. Bylo vydáno rozhodnutí stavebního úřadu MěÚ Třebíč na rekultivaci obou skládek, postupně probíhají práce na rekultivaci. Probíhá čtvrtletní monitoring jakosti podzemních a povrchových vod na lokalitě. Okres Pelhřimov: • na skládce galvanických kalů v lokalitě u obce Nový Rychnov trvá znečištění podzemních vod chlorovanými uhlovodíky, čímž dochází k ohrožení vodního zdroje podzemní vody pro obec Dolní Cerekev v okrese Jihlava. Koncem roku 2003 byla zpracována aktualizace analýzy rizika; • skládka galvanických a ropných kalů Proseč u Humpolce. Původcem jsou Humpolecké strojírny, s. p.; • Vlčetín – spalovací prostor Popelín kontaminovaný těžkými kovy a PCB. Původcem je Knoflíkářský průmysl Žirovnice, s. p., prostor je nedostatečně monitorován; • skládka galvanických kalů Polesí u Počátek. Původcem a provozovatelem je Knoflíkářský průmysl Žirovnice. Okres Jihlava: Přetrvávají problémy s dosud nevyřešenými sanacemi stávajících skládek odpadů: • skládka neutralizačních kalů Brtnice (Snaha Jihlava), chromované soli; • skládka Heroltice u Jihlavy (JIDZ Heroltice); • skládka vápenných neutralizačních kalů v k. ú. Předín (Jihlavské sklárny Bohemia) byla provozována v opuštěném jámovém lomu, současní vlastníci vnitřního prostoru jámového lomu jsou Lesy ČR, s. p., LS Jihlava. 27
Okres Havlíčkův Brod: • skládka neutralizačních kalů poblíž obce Horní Hradec u Ledče nad Sázavou (původce skládky Kovofiniš, s. p., Ledeč nad Sázavou); • Chotěboř – společnost GCE Autogen, s. r. o. Probíhají zde sanační práce spočívající v odstranění chlorovaných uhlovodíků z podzemní vody na lokalitě. Provádění sanačních prací bylo nařízeno rozhodnutím ČIŽP a práce jsou hrazeny z Fondu národního majetku ČR (FNM ČR). Sanace probíhá od roku 1995; • sklárna Josefodol – probíhají zde sanační práce spočívající v odstranění fenolů, sloučenin Pb atd. na základě rozhodnutí ČIŽP, financuje FNM ČR. Okres Žďár nad Sázavou: • skládka Svratka „U Marsu“. V minulosti ukládány galvanické kaly a jiné průmyslové odpady z podniku MARS Svratka. Skládka, která se nachází v levobřežní údolní nivě řeky Svratky, nemá žádné technické zabezpečení – vzhledem k množství a druhům uložených odpadů a neexistujícímu monitorovacímu systému je vysoce riziková. Na základě zpracované analýzy bude posouzena sanace této staré zátěže; • AGROMOTOR, a. s., Velké Meziříčí – zjištěno znečištění horninového prostředí a podzemních vod ropnými látkami, nápravná opatření uložena rozhodnutím ČIŽP, sanace se nadále postupně provádí na náklady vlastníka.
10. DOPRAVA Dopravní infrastruktura Kraj Vysočina se geograficky nachází v centrální části republiky a územím kraje prochází důležité dálkové linie mezinárodního i národního významu s výrazným podílem tranzitu. K nejvýznamnějším dopravním spojnicím v silniční dopravě patří dálnice D1 (E50 a E65) Praha–Brno, protínající území kraje od severozápadu k jihovýchodu (součást silniční části IV. panevropského multimodálního koridoru), a silnice č. I/38 (E59) jako historická tradiční cesta Praha– Vídeň. Do evropské silniční sítě je zařazena ještě silnice I/34 v úseku Jindřichův Hradec–Humpolec jako E551 (důležitá spojnice jižních a východních Čech). V železniční dopravě jsou nejdůležitější tratě č. 230 a 250 (Praha–Kolín– Havlíčkův Brod–Brno), které až do modernizace železničního koridoru č. I (SRN–Děčín–Praha–Česká Třebová–Brno–Břeclav–Rakousko) představovaly nejrychlejší spojení Prahy s Brnem. Silniční doprava Kraj Vysočina je charakteristický polycentrickou strukturou, přičemž mezi hlavními jádry osídlení (Jihlava, Třebíč, Havlíčkův Brod, Žďár nad Sázavou, Pelhřimov) nejsou velké rozdíly. To se projevuje v charakteru konfigurace silniční sítě, která je typická svým radiálním uspořádáním vůči těmto historickým sídlům. V poslední době započala výstavba prvních částí obchvatů okresních měst (Jihlava, Havlíčkův Brod, Pelhřimov). 28
Intenzita provozu na silnicích v kraji Vysočina Přehled nejzatíženějších komunikací: 1. nejzatíženější silniční komunikací v kraji je dálnice D1, na níž intenzita provozu v žádném úseku neklesá pod 25 000 vozidel za 24 hodin; 2. intenzity dopravy vyšší než 10 000 vozidel byly zaznamenány na úsecích silnic: č. I/38 exit Jihlava–Jihlava, č. I/34 exit Humpolec–Komorovice a odbočka Dehtáře–Pelhřimov, č. I/19 Pelhřimov–Pelhřimov (odbočka II/112), č. I/23 průjezd Náměští nad Oslavou, č. II/602 Velké Meziříčí–exit Velké Meziříčí-západ; 3. hodnoty v rozmezí 5 000 až 10 000 vozidel vykázaly úseky silnic: č. I/38 hranice kraje–Golčův Jeníkov–Habry, Skuhrov–Havlíčkův Brod–exit Jihlava, Moravské Budějovice–odbočka II/400, č. I/34 Česká Bělá–Havlíčkův Brod–Michalovice, Rozkoš (odbočka II/348)– Humpolec, Komorovice–odbočka Dehtáře, Pelhřimov–Kamenice nad Lipou, č. I/19 Pelhřimov (odbočka II/112)–Obrataň–hranice kraje a Žďár nad Sázavou–Nové Město na Moravě, č. I/23 Červená Hospoda (odbočka II/405)–Třebíč–Náměšť nad Oslavou, č. I/37 Ostrov nad Oslavou–Žďár nad Sázavou–odbočka Polnička (křižovatka s II/350) a Ždírec nad Doubravou – hranice kraje. Kromě silnic první třídy bylo intenzit přesahujících 5 000 vozidel za den dosaženo i na několika komunikacích II. třídy: patří k nim úseky č. II/602 exit Velké Meziříčí-východ–Velké Meziříčí, Velký Beranov–Jihlava–odbočka Dvorce (křižovatka s II/406), č. II/406 odbočka Dvorce (křižovatka s II/602)–Třešť a č. II/360 Třebíč–odbočka Petrůvky. Z hlediska životního prostředí je největším problémem velmi vysoká provozní zátěž na průjezdních komunikacích ve všech větších městech kraje. Například v Jihlavě, Havlíčkově Brodě a Třebíči se počet vozidel pohybuje v rozmezí 17 až 19 tisíc za 24 hodin. V důsledku dlouhodobého nedostatku finančních prostředků na výstavbu, opravy a údržbu je stavební stav silniční sítě velmi špatný. Přitom se její kvalita až na řídké výjimky i nadále zhoršuje. Velkým problémem proto je dopravní dostupnost značné části území kraje (jedná se především o území, které nemá bezprostřední vazbu na dálnici D1). Tato skutečnost negativně ovlivňuje i stav životního prostředí regionu. Železniční doprava Železniční síť v kraji je konfigurována hvězdicovitě se dvěma centry – Jihlavou a Havlíčkovým Brodem. Celková délka 592 km tratí představuje hustotu 0,086 km/km2 (druhou nejnižší po Zlínském kraji). Tratě č. 230 a 250 (Praha)– Kolín–Havlíčkův Brod–Žďár n. S.–Křižanov–Brno tvoří (spolu s větvemi č. 225 29
a 240 České Budějovice–Veselí n. Luž.–Jihlava–Havlíčkův Brod) tzv. druhý hlavní („jižní“) tah železniční infrastruktury ČR. Velmi důležitá je jeho tranzitní role jak v dálkové osobní tak i nákladní dopravě. Obě tratě jsou elektrifikovány, úsek Kolín–Havlíčkův Brod–Žďár n. S.–Brno je jako jediný v kraji dvoukolejný. Přestože trať č. 250 Havlíčkův Brod–Žďár n. S.–Brno je stavebně v podstatě nejmladší železniční tratí v ČR (do provozu byla uvedena v roce 1953), její technické parametry dané náročným terénem a z něj vyplývajícími směrovými a sklonovými poměry neumožňují zvýšení traťové rychlosti. Do programu modernizace koridorových tratí tak není tento úsek zařazen, přesto zůstává důležitou spojnicí. Pro období po roce 2010 se začínají připravovat podklady pro výstavbu systému vysokorychlostních tratí (VRT). Smyslem těchto nových dvoukolejných tratí, které jsou navrhovány pro maximální rychlost 300 km/h, je vytvoření systému pro cesty na vzdálenosti 800 až 1 000 km s možností návratu ve stejný den. Jejich předností proti letecké dopravě je zajištění cesty i v případě nepříznivých povětrnostních podmínek, možnost pracovního využití cestovního času, ekologický provoz a nižší energetická náročnost. Nevýhodou jsou vysoké pořizovací náklady a vytváření bariér v území. Podle návrhu sítě VRT, který vypracoval SUDOP Praha, prochází územím ČR trasy ve směrech multimodálních koridorů IV. a VI.B. Úsek Praha–Brno, který je aktuální z hlediska kraje Vysočina, je řešen ve dvou variantách. Varianta „H“ je vedena přes Havlíčkův Brod, Polnou a Velké Meziříčí, varianta „K“ je vedena prostorem Kolína, Žďáru nad Sázavou a dále k Velké Bíteši, odkud obě varianty pokračují souběžně podél dálnice D1 do Brna. Systém VRT bude mít nesporně výrazně negativní vliv na okolní životní prostředí.
11. ČINNOST KRAJE V OBLASTI PÉČE O ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ Kraj Vysočina od roku 2004 poskytuje dotace na tzv. drobné vodohospodářské ekologické akce v souladu se Zásadami Zastupitelstva kraje Vysočina schválenými v roce 2004. Zásady se týkají poskytování dotací na výstavby a rekonstrukce kanalizací a ČOV v obcích velikosti do 10 000 EO. V roce 2004 byla dotace v celkové výši 45 425 000 Kč poskytnuta resp. rozdělena 11 žadatelům z řad obcí a jejich svazků. Kraj Vysočina v souladu s § 42 odst. 4 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, zřídil zvláštní účet, ročně doplňovaný do výše 10 000 000 Kč, určený k zabezpečení opatření k nápravě závadného stavu, nelze-li je uložit původci tohoto stavu a hrozí-li závažné ohrožení nebo znečištění povrchových nebo podzemních vod. Pro poskytování finančních prostředků Zastupitelstvo kraje Vysočina schválilo jednak zásady k odstranění následků mimořádných havárií na území kraje s dopadem na jakost povrchových nebo podzemních vod a jednak zásady pro
30
poskytování finančních prostředků k odstranění následků dlouhodobých havárií s dopadem na jakost podzemních nebo povrchových vod. V souvislosti se změnou vodního zákona, kdy došlo k nahrazení povodňových komisí ucelených povodí povodňovými komisemi krajů, zřídil hejtman kraje Vysočina povodňovou komisi kraje Vysočina. Její první zasedání se uskutečnilo dne 19. 2. 2004. Povodňový plán kraje byl zpracován do konce srpna 2004. Pro své území kraj zajistil zpracování plánu rozvoje vodovodů a kanalizací, který byl v říjnu 2004 schválen usnesením zastupitelstva. Jedná se o koncepční materiál, který v souladu se zákonem o vodovodech a kanalizacích, řeší optimální způsob zásobování pitnou vodou, včetně vymezení zdrojů povrchových a podzemních vod, uvažovaných pro účely úpravy na pitnou vodu, koncepci odkanalizování a čištění odpadních vod ve všech obcích v daném územním celku. Ve dnech 26. 1. 2004 a 25. 6. 2004 uspořádal kraj semináře pro aglomerace (obce, které jsou zdrojem znečištění o velikosti nad 2 000 EO) týkající se možností získání finančních prostředků, jak z národních tak i ze zahraničních zdrojů, za účelem zajištění odvádění a čištění komunálních odpadních vod v souladu s platnými právními předpisy. V rámci Fondu Vysočiny byl vyhlášen grantový program „Čistá voda 2004“ na podporu zpracování projektových dokumentací v oblasti zásobování pitnou vodou a odvádění a čištění odpadních vod. Dotace v celkové výši 3 800 000 Kč byla rozdělena celkem 12 žadatelům z řad obcí a jejich svazků. Dále byly vyhlášeny grantové programy Fondu Vysočiny „Životní prostředí – zdroj bohatství Vysočiny 2004“ na podporu environmentální osvěty v objemu 1,9 mil. Kč, „Systém sběru a třídění odpadu 2004“ na podporu separace komunálního odpadu v objemu 5,45 mil. Kč, „Krajina Vysočiny 2004“ na podporu přírodních a revitalizačních opatření v krajině (včetně obecní zeleně) v objemu 3,41 mil. Kč a „Energetické využívání obnovitelných zdrojů 2004“ na podporu projektů využití aletrenativních zdrojů energie v objemu 2,81 mil. Kč. Environmentální výchovou, vzděláváním a osvětou (dále jen „EVVO“) se v rámci kraje Vysočina zabývají především obce (a to hlavně větší města), neziskové organizace a školy. Převážně se zaměřují na jednorázové oslavy Dne Země, vydávání informačních materiálů – brožury, letáky, samolepky, kalendáře apod. (k nakládání s komunálním – domovním – odpadem, ke stavu ŽP, k informacím o zajímavostech v ochraně ŽP), videopořady (videotéky), ekofilmy apod., výstavy, besedy s občany. Obdobnou činnost v EVVO vykonávají i další organizace – z neziskového sektoru největší aktivitu vyvíjejí profesionální (poloprofesionální) organizace (SEV Chaloupky, Mravenec SEV ČSOP Pelhřimov, Sdružení krajina, Alternativa pro venkov ad.), aktivní jsou některé ZO ČSOP (Chotěboř, Velké Meziříčí, Jihlava, Telč) a další občanská sdružení (KODAS DZ Staré Bříště). Ze státních organizací jsou velmi aktivní SCHKO Žďárské Vrchy a SCHKO Železné Hory. Přínosem pro EVVO je i činnost Muzea Vysočiny – Jihlava a Třebíč. Působení uvedených organizací je prostorově i funkčně neucelené. Jsou vázané či zaměřené jen na vybraná teritoria či cílové skupiny. Zejména se zaměřují na předškolní a školní mládež (5–15 let), případně na 31
pedagogy. Z dospělé populace pak na osoby, které mají aktivní zájem o přírodu (a osvojování základních poznatků o životním prostředí v podstatě nepotřebují). Zřetelně chybí např. služby osvěty a získávání informací pro obce, podnikatele, management velkých podniků apod., které by jim umožnily na základě získaných poznatků předcházet zbytečným sankcím od orgánů státní správy (za porušování zákonů v oblasti životního prostředí), či plánovat rozvoj se znalostí limitů životního prostředí v daném místě, čímž by se dala omezit řada nedorozumění mezi investory a orgány veřejné správy, či ekologickými občanskými sdruženími atd. Naopak by se neměly zastupovat úkoly školství (což se v řadě případů děje). Z firem je velmi aktivní EKO-KOM, a. s., a to zejména v oblasti jejího profesionálního působení – nakládání s obaly a komunálním odpadem. V práci s mládeží se kromě škol všech stupňů okrajově EVVO věnují domy dětí a mládeže. Činnost škol v EVVO je velmi závislá na aktivitě jedinců ve školách a je proto plošně na velmi rozdílné úrovni.
12. AKTIVITY NEZISKOVÉHO SEKTORU V OBLASTI OCHRANY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ Snaha o udržení rozmanitosti kulturní krajiny není bez podpory místní komunity obyvatel myslitelná. Mnohdy chybí nebo se teprve vytváří vazba na obce a jejich obyvatele, jichž se praktická péče o území bezprostředně týká. Malý je okruh aktivně činných nevládních organizací působících v oblasti ochrany přírody, životního prostředí a výchovy k enviromentálně příznivému životu. Nevládní organizace mají problém vyrovnat se s administrativní stránkou péče o přírodu a málo se zapojují do správních řízení. V některých regionech již tato spolupráce úspěšně probíhá (např. Sdružení Krajina Počítky, ČSOP Chotěboř, ČSOP Bory, ČSOP Jihlava, ČSOP Chaloupky Kněžice, ČSOP Třebíč, Hnutí Brontosaurus Zvonek, Alternativa pro venkov ad.).
13. PRIORITNÍ PROBLÉMY V OCHRANĚ ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ Prioritou z hlediska ochrany ovzduší zůstává v současné době v kraji Vysočina zejmena podpora snižování emisí NOx a těkavých organických látek (viz část 2.3 v kapitole Ovzduší). V oblasti ochrany vod je prioritou dořešení dlouhodobé havarijní situace na lokalitě skládky nebezpečných odpadů v k. ú. Pozďátky (okres Třebíč) a na lokalitě skládky galvanických kalů u obce Nový Rychnov na okrese Pelhřimov. Dále je potřebná především rekonstrukce a intenzifikace stávajících ČOV větších sídel, zejména měst, včetně doplnění a rozšíření navazujících kanalizačních systémů. Jedná se zejména o obce, které jsou zdrojem znečištění o velikosti nad 2 000 EO. Nutností je uvedení vypouštění odpadních vod z těchto ČOV 32
do vod povrchových do souladu jak s platnými právními předpisy na úseku vodního hospodářství v ČR, tak i s příslušnou směrnicí ES o čištění komunálních odpadních vod. Na úseku ochrany přírody a krajiny přetrvává tlak na výstavbu ve volné krajině, narušující jak krajinný ráz, tak cenné biotopy. Dosud přetrvává snaha o intenzívní produkční využití půdy na zorněných katastrech se všemi nepříznivými důsledky (erozní splachy, zvýšené užívání umělých hnojiv a ochranných chemických přípravků). Problematická je příprava jinak environmentálně pozitivních akcí (odbahňování a stavba nových rybníků, zalesňování zemědělské půdy, alternativní zdroje energie), kdy investoři a projektanti nedbají na dopady na obecnou či speciální ochranu přírody. Stále se objevuje problematika intenzifikace rybničního hospodaření (hnojení, krmení, používání pesticidů) s předpokládanými negativními vlivy jak na biotop vlastních rybníků, tak na vodní toky a nivy v povodí pod rybníky. Nově se začíná řešit předběžná ochrana Evropsky významných lokalit, ke kterým kraj nedostal dostatek podkladů od pracovišť připravujících příslušné vládní nařízení.
33
Produkce odpadu celkem - z toho: nebezpečný odpad
Lesní porosty
- chráněné krajinné oblasti
z toho: - národní parky
Stupeň zornění zem. půdy Velkoplošná chráněná území
km2 obyvatel obyvatel.km-2 t t.km-2 t.km-2 t.km-2 t.km-2 t.km-2 t.km-2 m3.obyvatel-1 %
Rozloha Počet obyvatel Hustota obyvatelstva Emise celkem (TL, SO2, NOx, CO, VOC, NH3) z toho - tuhé znečišťující látky - SO2 - NOx - VOC - CO Vyrobená pitná voda Podíl obyvatel zásobených vodou z veřejných vodovodů Ztráty vody ve vodovodní síti Chráněné oblasti přirozené akumulace vody Obyvatelé napojení na kanalizaci Obyvatelé napojení na kanalizaci s koncovou ČOV Množství odpad. vod (prům. i komun.) vypuštěných: - do vod povrchových - do kanalizací Počet havarijních úniků závadných látek Zemědělská půda % z celkové rozlohy kraje % zem. půdy % z celkové rozlohy kraje % z celkové rozlohy kraje % z celkové rozlohy kraje % z celkové rozlohy kraje t.obyvatel-1 t.obyvatel-1
m3.obyvatel-1 m3.obyvatel-1
% % z celkové rozlohy kraje % %
Jednotka
Ukazatel
3,24 0,11
9,50
1,00
0,00
73,50 1,00
4,94 0,15
27,10
7,90
0,00
83,20 7,90
57,28 41,78 69 60,60
61,00 60,30
99,50 99,50
120,05 72,90 83 42,30
20,70 13,50
Středočeský 11 014,64 1 137 748 103,30 185 780,00 16,87 1,00 2,50 3,84 2,70 5,95 44,21 82,00
26,60 0,00
Hl. m. Praha 496,08 1 165 617 2 349,70 75 840,00 152,88 6,67 6,65 43,42 23,95 71,58 117,04 99,90
3,63 0,11
36,60
16,30
3,40
64,60 19,70
104,16 62,10 3 49,20
87,30 73,80
21,50 22,90
Jihočeský 10 057,31 625 421 62,20 99 790,00 9,92 0,72 1,23 1,95 1,36 3,51 61,89 91,50
5,59 0,34
38,60
4,90
4,60
68,90 9,50
94,48 57,84 4 50,70
75,10 68,70
17,90 3,70
Kraj Plzeňský 7 561,07 549 216 72,60 86 440,00 11,43 0,71 1,62 2,23 1,94 3,98 65,02 80,80
3,06 0,09
42,50
17,90
0,00
45,60 17,90
118,13 56,34 2 37,60
91,40 90,50
15,00 53,30
Karlovarský 3 315,53 303 722 91,60 51 730,00 15,60 0,66 5,18 3,95 1,79 3,47 80,95 97,80
6,33 0,23
29,30
24,80
1,50
67,00 26,30
77,92 50,82 21 52,00
81,00 75,90
25,50 33,20
Ústecký 5 334,89 820 619 153,80 218 640,00 40,98 1,26 13,49 13,99 4,51 7,00 84,07 96,10
Vybrané ukazatele roku 2004 pro porovnání stavu životního prostředí v jednotlivých krajích České republiky
2,18 0,19
42,70
26,90
3,70
49,30 30,50
83,05 44,06 11 44,50
68,10 61,80
28,00 64,90
Liberecký 3 163,00 427 395 135,10 44 260,00 13,99 0,93 1,41 2,69 2,60 6,00 76,26 88,40
Produkce odpadu celkem - z toho: nebezpečný odpad
Lesní porosty
- chráněné krajinné oblasti
z toho: - národní parky
Stupeň zornění zem. půdy Velkoplošná chráněná území
km2 obyvatel obyvatel.km-2 t t.km-2 t.km-2 t.km-2 t.km-2 t.km-2 t.km-2 m3.obyvatel-1 %
Rozloha Počet obyvatel Hustota obyvatelstva Emise celkem (TL, SO2, NOx, CO, VOC, NH3) z toho - tuhé znečišťující látky - SO2 - NOx - VOC - CO Vyrobená pitná voda Podíl obyvatel zásobených vodou z veřejných vodovodů Ztráty vody ve vodovodní síti Chráněné oblasti přirozené akumulace vody Obyvatelé napojení na kanalizaci Obyvatelé napojení na kanalizaci s koncovou ČOV Množství odpad. vod (prům. i komun.) vypuštěných: - do vod povrchových - do kanalizací Počet havarijních úniků závadných látek Zemědělská půda % z celkové rozlohy kraje % zem. půdy % z celkové rozlohy kraje % z celkové rozlohy kraje % z celkové rozlohy kraje % z celkové rozlohy kraje t.obyvatel-1 t.obyvatel-1
m3.obyvatel-1 m3.obyvatel-1
% % z celkové rozlohy kraje % %
Jednotka
Ukazatel
1,55 0,11
30,30
14,90
5,20
69,20 20,10
2,07 0,09
28,80
8,70
0,00
73,40 8,70
85,29 47,99 15 60,60
66,20 61,30
73,80 64,30
106,36 50,02 15 58,80
19,20 42,70
Pardubický 4 518,60 505 193 111,80 86 770,00 19,20 1,01 3,75 4,93 2,50 5,63 66,92 96,30
24,00 43,20
Královéhradecký 4 758,24 546 995 115,00 74 510,00 15,66 0,94 2,05 3,07 2,19 5,93 68,00 90,80
3,27 0,12
29,90
8,80
0,00
77,40 8,80
80,42 42,04 19 60,60
80,30 61,10
17,50 7,30
Vysočina 6 925,55 517 282 74,70 69 200,00 9,99 0,76 0,61 1,95 1,77 3,72 51,82 88,30
3,48 0,11
27,30
5,00
0,90
83,60 5,90
64,51 46,08 17 60,20
79,70 73,00
16,90 4,00
Kraj Jihomoravský 7 066,74 1 122 391 158,80 99 330,00 14,06 0,71 0,50 3,25 2,51 5,45 64,20 93,90
1,52 0,06
38,90
30,00
0,00
64,40 30,00
73,39 51,75 3 49,40
78,50 67,30
18,30 30,60
Zlínský 3 963,76 591 287 149,20 57 620,00 14,54 0,90 2,30 3,15 2,35 4,81 58,46 87,60
3,27 0,17
34,00
10,80
0,00
75,40 10,80
85,37 48,23 14 53,50
72,60 64,90
22,10 23,80
Olomoucký 5 158,92 635 449 123,20 71 990,00 13,95 0,95 1,47 3,16 2,11 5,32 57,48 87,20
5,37 0,35
34,30
17,00
0,00
62,70 17,00
82,67 57,71 30 51,40
73,70 63,40
15,60 18,10
Moravskoslezský 5 535,05 1 258 588 227,40 282 490,00 51,04 1,80 5,34 7,50 3,26 32,42 73,04 95,60
Zpracovalo: MŽP
Vybrané ukazatele roku 2004 pro porovnání stavu životního prostředí v jednotlivých krajích České republiky
STAV ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ V JEDNOTLIVÝCH KRAJÍCH ČESKÉ REPUBLIKY V ROCE 2004 KRAJ VYSOČINA Kontaktní místo: Ministerstvo životního prostředí Tel.: 267 122 123 Krajský úřad kraje Vysočina Tel.: 564 602 111 36 stran Praha 2005 ISBN 80-7212-373-4
