VÁNOČNÍ MĚŠICKÝ ZPRAVODAJ

VÁNOČNÍ MĚŠICKÝ ZPRAVODAJ

Prosinec 2007 1

VÁNOČNÍ CHVILKA POEZIE Když...





Když zarmoucený slzy osušíš když rozvadění přijdou k sobě blíž když škůdcům odpustíš a nezlobíš se na ně když nepřátelé odloží své zbraně jsou opět Vánoce...







Když všechny lidi opravdu máš rád když rozdělíš se s tím, kdo trpí hlad když dětské oči jako hvězdy září když úsměv vyloudíš na uplakané tváři jsou opět Vánoce...







Když rozžneš světlo, tam kde byla tma když dobrý život hlásá slávu Boží a pokoj lidem na zemi se množí jsou opět Vánoce, neboť o Vánocích přišla na svět láska

















Neznámý autor

Zastupitelstvo a zaměstnanci obce přejí všem spoluobčanům klidné prožití vánočních svátků a hodně zdraví v roce 2008 2

SLOVO REDAKCE ČTENÁŘŮM Editorial Vážení čtenáři, milí spoluobčané, přejeme krásný den každému, komu se dnes náš časopis dostal do ruky. I v tomto vydání vás opět čeká něco zajímavého, nového, veselého, a neskromně si myslíme, že i vám naše články zpříjemní pár chvil v teple domova. To, že jsme vám dnes předložili poslední číslo 4. ročníku, nám nabízí možnost ohlédnout se trochu zpět a zamyslet se nad tím, co jsme dělali dobře, co špatně a jak dál. Docela dobrou příležitost jsme k tomu měli docela nedávno, když jsme se v dvoučlenném zastoupení redakční rady zúčastnili semináře o  vedení místních zpravodajů, kde všichni přítomní prezentovali své dílo. Byla to pro nás celkem zajímavá zkušenost, ověřili jsme si že problematika v této oblast je všude stejná a také, že nelze srovnávat radniční periodika větších měst se zpravodaji malých obcí, jako je naše. V  záplavě barevných magazínů na křídě a formátu A 4 jsme se mohli se skromným kabátkem našeho Zpravodaje cítit jako chudí příbuzní. Ale necítili. Stačilo cizí zpravodaje otevřít a podívat se na obsah, abychom si mohli říci, že přinejmenším nejsme horší. Mnoho věcí, které se tam prezentovaly jako objevná novinka, my běžně praktikujeme. Také jsme se utvrdili v  tom, jak časopis dělat nechceme a nebudeme. Získali jsme ale inspiraci k zavedení některých nových rubrik nebo rozšíření obsahu a četnosti těch starých. Ale o tom až příště. Už ale zanechejme sebechvály a projděme se dnešním obsahem listu. Jsou před námi Vánoce, a  to se na náplni dnešního čísla muselo nutně projevit. Je zelené, je vánoční, a k tomuto námětu zde najdete hned několik příspěvků. Historie, tradice a zvyky Vánoc, jak je prožívají děti, jak se slavily na Valašsku a pár pranostik vánočních, to všechno jsme přichystali. Také vás osloví starosta obce se svým vánočním a novoročním pozdravem. Dozvíte se i o činnosti Obecní policie v letošním roce a co by vám ráda její představitelka vzkázala. Zde bychom rádi dementovali pověsti, že už policii nemáme - pokud naši policistku někdo viděl sloužit někde jinde, tak vězte, že obec ji na pár hodin půjčuje městu, které fungování obecní policie chce nejdříve vyzkoušet a pak se rozhodnout jestli ji sama zřídí. Na zmíněném semináři jsme vyslechli názor paní lektorky, že otiskujeme „příliš mnoho historie“. Ten důvod, totiž že to čtenáře zajímá, jsme snadno obhájili, a tak si dnes opět přečtete „Toulky“, tentokráte věnované jedné etapě historie tělovýchovy a sportu v obci, tvořené Tělocvičnou jednotou SOKOL. Nechybí ani „Tip na výlet“, tentokrát to je pozvánka na dvě výstavy obrazů do brandýského muzea. Když jsou Vánoce, tak se to zrovna dobře hodí, abychom si v rubrice „Místní názvy“ řekli o historii místa s pomníčkem Panny Marie. V  rubrice sportovní a  kulturní najdete několik zpráv o  tom, jak se vydařily akce posledního období. 3

Není to úplně všechno, co si můžete přečíst, ale to už zjistíte sami. Taky ještě nevíme, co se nám ještě povede dostat do čísla v poslední minutě. Jestliže bychom alespoň jednomu čtenáři udělali dnešním čtením radost, tak naše práce nebyla zbytečná. Ale my víme, že je takových daleko víc. Redakční rada přeje všem spoluobčanům spokojené a klidné Vánoce a zrovna takový i příští rok 2008. Vaše redakce

Slovo starosty Vážení spoluobčané. vím, že svým minulým příspěvkem jsem nepotěšil zastánce striktního užívání práva a paragrafů, ale s přibývajícím věkem si stále víc uvědomuji, že problémy nejsou vždy černé nebo bílé. Dají se posuzovat i z lidského hlediska, citem a selským rozumem. Nejsem žádný kazatel a  mravokárce, ale právě v  tomto předvánočním období Vás chci požádat o  lidský přístup ke svému okolí a svým spoluobčanům. Snažte se podívat na své konání očima svých protějšků. Nezapomeňte, co je tolerance a skromnost. Dokažte uznávat požadavky ostatních a  nacházet kompromisy. Se rčením „když nejde o  život, jde o  .. /nejde o  nic/“ je život snadnější. Přeji Vám všem příjemné a  klidné prožití vánočních svátků, těm našim nejmenším – dětem hodně radosti z dárků a chvil strávených s rodiči a jejich nejbližšími. Pro příští rok a ty další hlavně hodně zdraví. Bez toho to ostatní ztrácí svou důležitost. Zdravím všechny, Petr Lanc

Informace z radnice Co nás čeká a co nás nemine v roce 2008? Za co, kolik a v jakých termínech budeme v roce 2008 platit poplatky na účet obci Měšice? Od 1.1.2008 se zvyšují poplatky za psa a poplatky za odvod a čištění odpadních vod (stočné). Ostatní poplatky zůstávají beze změn. 1/ Za co a kolik platíme? a) poplatky - za psy: 100,- Kč ročně za jednoho, za každého dalšího 150,- Kč - za likvidaci a odvoz komunálního odpadu (popelnice): 500,- Kč ročně za trvale hlášenou osobu (poplatková povinnost začíná od 1. dne v měsíci, ve kterém došlo k přihlášení nebo narození) 4

b) služby - odvod a čištění odpadních vod (stočné) 600,- Kč ročně za osobu bydlící v rod. domku, byt. domech, ubytovnách atd. (Tato služba se platí bez závislosti na trvalém pobytu. Každý majitel nemovitosti je povinnen nahlásit počet osob bydlících v jeho nemovitosti!!) - 500,- Kč ročně za nemovitost, kde není hlášena žádná osoba. Sazby poplatků jsou stanoveny obecně závaznými vyhláškami obce Měšice. Správu poplatků vykonává OÚ Měšice. V řízení ve věcech poplatků se postupuje podle platných zákonù. 2/ Způsob, jakým můžeme platit: a) převodem na účet obce Měšice č.ú. 420553349/0800 b) složenkou, kterou si vyzvednete na OÚ Měšice c) v hotovosti na OÚ Měšice, pokud možno v úředních hodinách (Po a Stř. 8 oo . 12 oo a 13 oo . 17 oo hod.). U převodu na účet obce poplatník uvede následující variabilní symboly: - u  poplatku za psa uvede poplatník variabilní symbol 1341... a  namísto následných teček uvede čp. domu, ke kterému se platba vztahuje. - u  poplatku za likvidaci a  odvoz domovního odpadu (popelnice) poplatník uvede variabilní symbol 1337.. a na místo následných teček uvede čp. domu, ke kterému se platba vztahuje. - u poplatku za odvod a čištění odpadních vod (stočné) poplatník uvede variabilní symbol 2321.. a na místo teček bude pokračovat, jak je uvedeno výše. - u bytových jednotek nebo domů, kde bydlí více rodin, poplatník namísto čp. domu, bude pokračovat ve variabilním symbolu připsáním prvních šesti čísel svého rodného čísla. Při platbách složenkou napíše poplatník na složenku variabilní symboly tak, jak jsou výše uvedené. 3/ Kdy platíme? - za psy





- za likvidaci a odvoz kom. odpadu





I. pololetí II. pololetí



do 15.02.2008



do 28.04.2008 do 28.10.2008

- za odvod a čištění odpadních vod IV. čtvrtletí r. 2007 I. čtvrtletí r. 2008 II. čtvrtletí r. 2008 III. čtvrtletí r. 2008

do 28.01.2008 do 28.04.2008 do 28.07.2008 do 28.10.2008

Tyto termíny jsou daty splatnosti. Samozřejmě lze tyto jednotlivé poplatky platit kumulovaně, platbou za více období. Ne však po daných termínech splatnosti. Nastalé změny v poplatkové povinnosti během roku hlaste na OÚ Měšice vždy včas, abychom předešli vzájemným nedorozuměním.

5

Předem děkujeme za včasné dodržování termínů splatností. Obesílání a upomínání nás stojí velmi mnoho času, energie a finančních prostředků, které můžeme pro obec využít lépe. Znovu proto připomínáme možnost nahlásit na OÚ čísla svých mobilních telefonů, na které budete formou SMS zpráv dostávat potřebné informace o  všech termínech a  změnách při platbách poplatků. Upozornění: Tyto SMS zprávy jsou zasílány přes počítač a nelze na ně odpovídat!! PS: Známky na popelnice pro rok 2008 se budou vydávat až koncem ledna 2008. Platnost starých známek platí až do vydání nových. Platby v  hotovosti za stočné, psy a  komunální odpad se budou z  provozních důvodů přijímat po 15 lednu. Obecní úřad Jistě jste si povšimli, že probíhají (v době, kdy tento článek budete číst, tak už možná budou ukončeny) práce na stavbě chodníku v  Revoluční ulici směrem k  Líbeznícím a  chodník v  ulici Školská od fotbalového hřiště k  Sokolovně. Obec měla na tyto akce zpracované projekty a tak mohla rychle zareagovat a peníze, které získala z nevyčerpaných dotačních titulů, které jí byly nabídnuty, hned investovat a ještě v posledních dnech roku vylepšit tvář Měšic. V roce 2008 budeme znovu žádat o dotaci na revitalizaci Zámeckého parku, výstavbu nové mateřské školy, chráněného sociálního bydlení a jiné akce. Jak jsme se přesvědčili, vyplatí se mít připraveny nějaké projekty, kdyby zase ve státní kase zůstaly nějaké nevyčerpané nebo vrácené peníze, které se budou muset do konce roku proinvestovat. Obecní úřad Oznámení: Obecní úřad bude v době od 22.12.2007 do 1.1.2008 včetně, uzavřen. První úřední den bude ve středu 2.1.2008. Obecní úřad Omluva: V minulém vydání Zpravodaje jsme mylně uvedli částky za odvoz komunálního odpadu mechanizací OÚ. Za odvoz malého traktůrku byla uvedena částka 250,- Kč – správná cena je 150,- Kč a za odvoz traktorového valníku byla uvedena částka 800,- Kč - správná cena je 500,- Kč. Za tuto chybu se omlouváme, zjistili jsme ji až po vydání. Na Internetových stránkách obce jsme ji opravili, na opravu v tisku však již bylo pozdě. redakce 6

SLOVO SVÁTEČNÍ Tradice a zvyky Vánoc Jaképak by to bylo vánoční číslo časopisu, kdyby v něm chyběl článek, úvaha, fejeton - s vánoční tématikou. Jenže - ono je to dost těžké, něco takového napsat, pokud se máme vyhnout frázím typu „svátky míru a  pokoje“, když víme, že lotr zůstane lotrem, svátky - nesvátky, a i o Vánocích zbytečně umírají lidé - ať už na silnicích, nebo ve válečných konfliktech. Také se chceme vyhnout obvyklému, byť oprávněnému postesknutí, že Vánoce ztratily svůj duchovní rozměr, a staly se z nich svátky konzumu - jídla, pití... Je to sice tak, ale …: žijeme ve svobodné společnosti a je na vůli každého, jak prožít sváteční dny ke své spokojenosti. Ona totiž ta duchovní náplň musí být v nás, uvnitř. A když není, slovy se vynutit nedá. Tak co s  tím? Nakonec jsem vymyslel, vzhledem ke svému historickému zaměření (a taky věku), že nebude ke škodě ohlédnout se dozadu. To taky není nic nového, co tu ještě nebylo, ale nešť - opakování je matkou moudrosti. A tak si řekneme, jaký je vlastně původ Vánoc, proč a jak se kdy slavily a proč je to tradice nezničitelná. A aby toho nebylo nějak málo, přidáme si ještě advent a Nový rok. Tak si udělejte dobré kafe, pohodlně se usaďte, nespěchejte - jsou Vánoce - a budeme si povídat. Advent Jak praví klasik v  jedné své básni: „ejhle, adventu již nakrátku / a  blízko, blizoučko Štědrý den!“ A ono opravdu, advent jakoby nám sloužil k odpočítávání času. Je to období, které začíná čtyři neděle před Vánoci, a  Štědrý den ještě k  němu patří. Mělo by to být v  původním pojetí období, kdy se nekonají žádné hlučné zábavy, hostiny nebo svatby, o přihlouplém odpalování petard ani nemluvě. Lidé by se měli věnovat rozjímání a v klidu očekávat. Půst končí na Štědrý den večer, když vyjde první hvězda. Teprve tehdy se mají stavět jesličky a zpívat koledy (ne tedy už v říjnu). Tím vlastně začínají Vánoce, a trvají do Tří králů, nebo až do Hromnic. Takto stanoví řád vánočních svátků katolická liturgie. Symbolem adventu se stal adventní věnec, na kterém se postupně zapalují čtyři svíčky. A pro děti to je adventní kalendář se 24 drobnými dárečky. Svátky vánoční, 24. - 26. prosince Oslava narození Křesťanské vánoční svátky vznikly rozhodnutím papeže Liberia, který roku 354 našeho letopočtu stanovil, že 25. prosinec se bude slavit jako den narození Ježíše. Ono se to vlastně neví, kdy se Ježíš narodil, z jednoduchého důvodu, že v Bibli svaté se o tom nic nepíše. Ale církev, aby zachovala kontinuitu slavení a využila toho, nač byli lidé zvyklí, šikovně zvolila právě tuto dobu, i  když je to vlastně jakýsi zástupný termín. V  té době se totiž slavil slunovrat, a křesťanství tyto zvyky proměnilo, rozšířilo nebo nahradilo. To nás ovšem nemusí mrzet, protože zde jde o symboliku. Neoslavujeme to či ono datum, ale fakt narození jako takového. 7

Během staletí se k oslavám Vánoc přidružila velká spousta zvyklostí a pověr. Jmenovat všechny, které jsou známé, zabralo by celou brožuru, ne-li knihu. Tak si povíme jen o některých. Začneme Štědrým dnem a Štědrým večerem S  tímto dnem byl nerozlučně spojen půst. To je zvyk opravdu velmi starý, je znám nejméně už z doby Karla IV. Lidé nesměli jíst a pít až do objevení se první hvězdy. Byla i  motivace, hlavně pro děti - kdo vydrží uvidí zlaté prasátko. Pak si to ovšem všichni vynahradili a večer musel být plný stůl. Co naši předkové jedli, to si ještě povíme. Podívejme se napřed, jaká platila pravidla. U večeře měl být sudý počet sedících, lichý počet přinášel smůlu. Od večeře se taky nemělo odcházet, kdo tak učinil, mělo ho postihnout neštěstí. Jídla muselo být pro každého dost, a aby ještě zbylo. Z štědrovečerního kapra si máme uschovat šupinu do peněženky, aby byla stále plná peněz. Jablko, když rozkrojíme napříč, hvězdička z jader znamená štěstí, křížek opak. Neodmítneme pohoštění jakékoliv náhodné návštěvě. Jeden talíř necháváme prostřený, co kdyby někdo přišel, a  také jako symbol úcty k  příbuzným, kteří navždy odešli. A  co tedy hlavně jedli? Jak už jsem zmínil, stůl musel být bohatý a  plný, jedlo se devatero chodů. Přilepšovalo se i hospodářským zvířatům, taky psovi a kočce. Nejčastěji se připravovaly pokrmy z  hub, luštěnin, kynutého těsta a  ovoce, prostě toho, co se za rok urodilo. Jedla se i krupičná kaše s medem. Čočková a hrachová polévka, štědračka, kuba, hubník, muzika, vánočky, perníky a hlavně jablka, to byl štědrovečerní stůl našich předků na českém venkově - bylo to 9 - 13 jídel. Chybí vám tam kapr s bramborovým salátem? Tak ten se opravdu neobjevoval, teprve až od 19. století začal do domácností pronikat. A co vánoční stromeček? Je to jako s tím kaprem - neodmyslitelnou součástí Vánoc se stal až v 19. století, a byla to spíše jedlička. V Praze se první stromeček objevil v roce 1812 a bylo to u ředitele Stavovského divadla Liebicha. Asi už dřív se jedličky také používaly k  výzdobě místností, hlavně těch veřejných. Stromky se taky věšely na strop - špičkou dolů. Nezapomeňme na svíčky. To byl symbol světla - Kristova narození. Jejich používání se rozšířilo hlavně až se zdobením stromků. Voskové svíčky byly ovšem drahé, to si mohl dovolit málokdo, a tak k hojnějšímu požívání došlo teprve po objevu parafinu roku 1830. K výčtu vánočních obyčejů si ještě přidáme ty známější, dodnes leckde jako zpestření zábavy provozované, jako pouštění svíček ve skořápkách ořechů po vodě, lití olova (to dnes už těžko, kdepak vezmete olovo, a jak ho doma budete tavit), ale i házení pantoflem za hlavu, a řada dalších. Cosi nám o tom řekne i ta báseň, z níž jsem citoval v povídání o adventu. Jsou to verše dost známé - z Erbenovy Kytice báseň „Štědrý večer“. Jednak se tam praví „kohoutovi česneku, hrachu jeho družce“ a  taky „ovocnému stromoví od večeře kosti“, ovšem tragické vyznění básně je jinde. Stará pověra pravila, že kdo se o půlnoci po Štědrém večeru podívá na odraz na jezerní hladině, uzří tam svůj osud. Dvě mladé dívčiny tak učinily a dopadlo to špatně - sice jedna svatba, ale taky jeden do roka funus. A básník učinil závěr, který má něco do sebe: „lépe v mylné naději sníti..........než strašlivou poznat jistotu“. A závěr dne: Samozřejmě půlnoční mše - duchovní zážitek a taky příspěvek ke zdraví. Na venkově byla návštěva kostela nepsanou povinností, a  to i  v  hlubokých závějích a za třeskutého mrazu. Známá Rybova Česká mše vánoční se hraje o Štědrém dnu od roku 1796. 8

To hlavní o Vánocích našich předků jsme tím vyčerpali. Ale pozor, ještě nás čeká, to už jen ve stručnosti. Boží hod a sv. Štěpán A  tady mi dovolte malou odbočku do historie zcela nedávné. Tyto dva svátky ještě před nemnoha lety nesly objevitelský až geniální název: „První svátek vánoční“ a „Druhý svátek vánoční“. Takto chtěli soudruzi vyhladit náboženský charakter těchto dní. Nevyhladili, samozřejmě se to neujalo. Stejně tak neuspěli se snahou zlikvidovat Ježíška a  nahradit ho ojíněným dědkem odkudsi ze Sibiře. Tady mi to nedá, abych necitoval z  památného předvánočního projevu Tondy Harmonikáře, tuším že z roku 1953: „Ježíšek nám zestárnul, narostly mu vousy a stal se z něj děda Mráz. A naši pracující už taky nemusejí přespávat v zimě na slámě......atd.“ Tak toho jsme se zbavili, plesnivý dědek i jeho propagátor zmizeli v propadlišti dějin, a hle - už je tu nový pokus. Superhypermarketoví pánové v černých oblecích by k nám rádi v zájmu svého kšeftu implantovali chodící reklamu na Coca - Colu, nese to název Santa Claus. Ale kdepak hoši, toto vám taky neprojde. Ale zpátky k Božímu hodu. I tento den, stejně jako ten po něm následující, měl svůj liturgický řád. Hned ráno se třeba šlo na jitřní mši. Ale toto si schováme třeba na příští rok, a povězme si o obyčejích k tomu dni. Tak třeba se nemělo nic vynášet z domu až do té doby, než přijde návštěva a přinese něco nám. Při cestě na jitřní nesměli lidé na nikoho zavolat, přineslo by mu to smrt. Když do našich dveří vstoupí jako první tmavovlasý muž, budeme mít štěstí, pokud to bude zrzek nebo dokonce (!) žena, přinese nám to jistě smůlu. Boží hod je skutečně velkým církevním svátkem, a taky se při něm opravdu hodovalo, jako ostatně dodnes. Na Sv. Štěpána v chrámu lidé házeli po ostatních posvěcený oves, jako připomínku, jak židé kamenovali svatého Štěpána. Byl to první křesťanský mučedník, zemřel roku 33 n.l. Dnes je den sv. Štěpána známý tím, že chodívají koledníci. Vánoce jsou šťastně za námi, a máme tu: Silvestr Tradice bujarého slavení je taky hodně stará a  má vztah k  příchodu Nového roku. Chudák svatý Silvestr je v tom nevinně, byl to důstojný muž. Dokonce papež, zemřel r. 335 n.l. a jeho svátek určil papež Inocenc XII. právě na den 31. prosince. Nový rok (1. leden) je svátkem nových nadějí, nových předsevzetí. Je to první den v roce podle gregoriánského kalendáře, ale u jiných náboženství tomu může být i jinak. Je známo, že „jak na Nový rok, tak po celý rok“, v praxi se ukazuje, jako nejvhodnější po probdělé noci jít na vycházku na čerstvý vzduch. Přidáme k tomu ještě jedno pravidlo. Podle toho, koho prvního potkáme, poznáme, co nás čeká. Stařena signalizuje neštěstí, mladá dívenka štěstí. A přidáme ještě bonus: Tři králové Tři mudrci z Orientu, (neví se, zdali to vskutku byli králové), se před dvěma tisíci lety dozvěděli, že se někde na Zemi událo něco mimořádného. K objasnění této záhady je má přivést velmi jasný objekt na obloze. Když šli za jeho světlem, došli do místa, kde našli v chudobě narozené dítě. Ti pánové se jmenovali Kašpar, Melichar a Baltazar. Na paměť toho se zrodila tradice, že tři mládenci, převlečení za „krále“, chodí po domech a na domovní dveře píší křídou „K+M+B+letopočet“. 9

A jsme u konce, a je čas položit si otázku: je toto vše jen zbožná legenda, anebo je to odvěká touha člověka poznat pravdu, objevit smysl života a tak pochopit i poselství Vánoc? Jako vždy, pravda bude asi někde uprostřed.... Milí čtenáři, dnešní vánoční zamyšlení jsem pojal trochu odlehčeně. Tak na závěr vážněji: Vánoce - a platí to pro všechny, ať jsou věřící nebo ne - jsou dny, kdy se člověk unavený vírem a shonem života aspoň na chvíli zastaví a aspoň trochu zasní a zavzpomíná s vděkem a dobrotou v duši na svoje milé, nejbližší. Přeji vám, abyste následující čas vánoční prožili právě takto. A  nezapomeňte prosím, moc vás o  to prosíme, že mezi námi žijí osoby osamělé, ke kterým nikdo nechodí, chudí, trpící, nemocní, nepohybliví, lidé, kteří přišli o  své nejdražší. Ti všichni potřebují pohlazení, podání pomocné ruky, dobré slovo, obdarování aby i oni měli své Vánoce, protože i jim patří.... Vlídné a  zdařilé svátky vánoční a  stejně takový Nový rok, vám přeje váš kronikář a redaktor Vladimír Novák a spolu s ním celá redakční rada Zde jsme pro vás připravili několik pranostik: * Svatá Barborka, vyhání dřevo ze dvorka. * Snese-li led o svaté Barboře hus, snese o Vánocích vůz. * Po svaté Baruši střez nosu i uši! * O svatém Mikuláši snížek často práší. * Svatá Lucie noci upije, ale dne nepřidá.

TIP NA VÝLET Počasí na výlet do přírody neláká, hrady a  zámky mají brány zavřené, takže co třeba na procházku do města. V Brandýse nad Labem - Staré Boleslavi jsme už byli, pokud jde o  prohlídku města. Ještě jsme ale nenavštívili tamní muzeum. Je teď dobrá příležitost vidět tam hned dvě výstavy obrazů: Josefa Lady a F. X. Procházky. Blíže se o  nich dočtete v  dalších odstavcích. A  kdo by nás o muzeu mohl informovat lépe, než jeho paní ředitelka Mgr. Hana Závorková. Oblastní muzeum v Brandýse nad Labem - Staré Boleslavi Vítejte v muzeu! Na Masarykově náměstí č. p.  97 v  Brandýse nad Labem - Staré Boleslavi se nachází Oblastní muzeum v  domě nazývaném po jeho původním majiteli, Arnoldinský, je dnes chráněnou kulturní památkou. Základy byly položeny již v  gotickém období, v následujících letech byl různě stavebně upravován. Nyní se zde nachází stálá expozice Brandýsko, muzeum pořádá 10

krátkodobé výstavy, je příspěvkovou organizaci Středočeského kraje. Má rozsáhlé sbírky, nejvýznamnějším sbírkovým předmětem je Quadriho renesanční reliéf, který si nechal pro kapli brandýského zámku zhotovit sám císař Rudolf II. Je k  vidění na brandýském zámku, který byl jeho rezidenčním sídlem. Muzeum spravuje i brandýskou katovnu, jednu z nejzachovalejších u nás. Dále hrad Jenštejn a památník Josefa Lady v Hrusicích. Nejbližší výstavou v Oblastním muzeu bude výstava Josef Lada, která bude zahájena 14.12.2007 a potrvá do 31.1.2008. Současně s ní bude probíhat výstava nejvýznamnějšího malíře Polabí F.X. Procházky. Otevřeno je každý den kromě pondělí od 9.00 hodin do 17.00 hodin. Další informace najdete na www.muzeumompv.cz. Hana Závorková ředitelka muzea

Pozvánka na výstavu II. (malíř Polabí) V prostorách brandýského muzea probíhá, jak je již výše uvedeno, současně i výstava obrazů akademického malíře Františka Xavera Procházky (1887 – 1950). Od roku 1903 do r. 1918 bydlel malíř v  Brandýse nad Labem v  dnešní ulici S. K. Neumanna čp. 179. Později žil v Praze, ale dům v Brandýse používal jako ateliér až do své smrti. V  první části výstavy můžete shlédnout výtvarná díla, která sloužila jako předloha pro školní obrazy. Vesměs jsou to obrazy různých zvířat, je jich zde vystaveno 13. V prvním patře muzea jsou vystavená díla malířovy volné tvorby, tedy krajiny a portréty. Můžete zde vidět obrazy s motivy Brandýska, díla z jeho studijních cest, jakož i portrétní tvorbu. Je zde celkem 21 obrazů. Malířova tvorba však byla ještě mnohotvárnější, věnoval se restaurátorství, tvorbě uměleckých pohlednic, ilustrování knih, a  mimo jiné vytvořil i  vojenskou standartu pro 11. dělostřelecký pluk, sídlící tehdy v Brandýse nad Labem. Výstava je otevřena také do 31. ledna 2008, tak si pospěšte, návštěva je příjemným a časově nenáročným zážitkem. - nk – 11

Výstava „Nosticové“ v Sokolově Rodová linie šlechtického rodu Nosticů, která vlastnila zdejší panství a  sídlila na měšickém zámku, měla také velké panství v Sokolově (tehdy Falknov nad Ohří) a v okolí. V Sokolově také mají svou rodinnou hrobku. Krajské muzeum Karlovarského kraje v Sokolově uspořádalo na sokolovském zámku výstavu o historii rodu Nosticů. Tvůrci výstavy požádali před časem měšickou obec, resp. jejího kronikáře o spolupráci na výstavě, přijeli Měšice navštívit a při otevření výstavy nás do Sokolova pozvali. Pozvání jsme přijali a tak koncem října měšická delegace (starosta místostarosta - členka zastupitelstva - kronikář) výstavu navštívila. Byli jsme velice pěkně přijati a po prohlídce výstavy, mimochodem velice rozsáhlé a pro nás inspirativní, nám ještě byla poskytnuta prohlídka úhledného města Sokolov. Tato velmi pěkná a  úspěšná výstava už skončila 9. listopadu. Neobyčejně zdařilý výpravný katalog lze po domluvě shlédnout v archivu obce u kronikáře. - nk -

foto z výstavy MÍSTNÍ NÁZVY U Panny Marie Dnes už málokdo ví, co se skrývá pod tímto názvem. Přitom je to místo obecně známé, jen jeho původní pojmenování upadlo v zapomenutí. Téměř asi každý bude vědět, kde to je, když se řekne „u  pomníku“. Ano, je to ten upravený parčík ohrazený nízkým drátěným plůtkem na podezdívce, který leží ve středu obce u křižovatky ulic Hlavní a Revoluční. Stojí tam památník padlým ze světových válek, u něj lípy Svobody – nedá se to přehlédnout. A na protilehlé straně při krátké spojce ulic Revoluční – Hlavní – Zámecká je dost nenápadně umístěn pomníček věnovaný Panně Marii, a jsme u toho. Povězme si krátce o historii tohoto místa a původu pomníčku. Původně byly na tomto místě sevřeném trojúhelníkem silnic pozemky dva. Jeden patřil obci – to je ta část, kde je pomník padlých, a  druhá část, právě ta, kde je dnes pomníček Panny Marie a taky památník konce 2. světové války, tak ta patřila Nosticům, a  po pozemkové reformě v  roce 1924 byla parcela přidělena obci. Nosticové ji chtěli zpět výměnou za pozemek pro hasičské cvičiště a  stavbu zbrojnice. Stalo se tak v  roce 1926. Po prodeji statku Nosticů připadl pozemek A. Schallkovi, a ten, aby místo nemusel udržovat, věnoval je obci. 12

Místo bylo tehdy ohrazeno sešlou zídkou a  poškozeným plotem, a  byla zde skupina stromů. Ale co hlavně, stál zde sloupek s obrázkem Panny Marie, měl stříšku a bylo tam klekátko a věčné světlo. Obrázek údajně věnoval hraběnce Nosticové jakýsi francouzský důstojník, byla to tisková reprodukce, snad Rafaelova obrazu Madony. Zastavovala se zde procesí do Staré Boleslavi. V roce 1937 se zastupitelstvo obce rozhodlo oba pozemky spojit, celý prostor upravit a oplotit. Namísto sloupku s obrázkem byl za peníze od věřících občanů postaven pomníček z  hlazeného betonu a  do jeho výklenku byl umístěn zmíněný obrázek. Pomníček byl slavnostně vysvěcen farářem V. Neradem z Líbeznic. Na čelní ploše je letopočet: 1937. Obrázek po létech zmizel, pomníček stojí dál. Dnes už tam je zobrazení Panny Marie zásluhou jednoho z věřících občanů znovu umístěno. Vznikla úvaha o umístění trvanlivého vyobrazení sošky P. Marie, která stávala v zámeckém parku. I zcela obyčejné a nenápadné místo může mít svou zajímavou historii. Až půjdete kolem, vzpomeňte na ni. A pro informaci, kdy tam můžete položit kytičku nebo rozsvítit svíčku: Narození Panny Marie se slaví 8. září a Nanebevzetí 15. srpna. - nk –







TOULKY MĚŠICKOU MINULOSTÍ, díl XX.

Úvod: Jubilejní, dvacátou, ale zdaleka ne poslední kapitolu dějin obce věnujeme tělovýchovné činnosti v Měšicích. V pořadí druhým spolkem založeným v obci, ale prvním v oblasti tělovýchovy a sportu, byl SOKOL. A teď si musíme ujasnit názvoslovné pojmy. Tělocvičná jednota SOKOL byla součástí České obce sokolské. Zabývala se hlavně sálovými cvičeními, prostnými, cvičením na nářadí, gymnastikou, ale také lehkou atletikou, u  nás se hrála i  házená. V  padesátých letech 20. století, když byl SOKOL (ČOS) v  rámci sjednocování tělovýchovy komunisty rozpuštěn, pokračovala v jeho činnosti Tělovýchovná jednota Sokol, pod stejným názvem, ale jako součást Československého výboru pro tělovýchovu a  sport (ČSTV) a patřily k ní i jiné sporty v podobě oddílů TJ (třeba kopaná). V SOKOLE (ČOS) se fotbal nehrál, kopaná i jiné sporty se sdružovaly do samostatných sportovních klubů (SK, FC a podobně). Později byly tyto kluby přinuceny zařadit se do systému jednotné tělovýchovy, tedy na vesnicích pod TJ Sokol, ale i pod jinými názvy (Spartak, Slavoj, Tatran a pod.). Protože o činnosti zdejší TJ SOKOL (ČOS) se zachovalo velké množství dokumentace, věnujeme dnešní kapitolu jen tomuto spolku a pozdější TJ Sokol (ČSTV) musíme věnovat kapitolu samostatnou, a totéž platí o fotbale. To, že dnes máme o sportovní a tělovýchovné činnosti v obci bohaté a podrobné zápisy a mnoho fotografií, je zásluhou pana Ladislava Fabiána, který nejen sám aktivně sportoval, ale byl dlouhá léta funkcionářem v SOKOLE a dalších spolcích. Z jeho zápisů v dnešním vyprávění také hlavně čerpáme. 13

Část dvacátá: Tělocvičná jednota SOKOL Měšice Tělocvičná jednota SOKOL Měšice byla založena v roce 1919. Už předtím chodili muži cvičit do Mratína, pod vedením Josefa Rytíře staršího. Ustavující schůze proběhla 4. srpna 1919 v hostinci U Černohorských. Bylo přítomno 22 mužů a 15 žen - známe i jejich jména, ale nebudeme je vypisovat, leda zbude-li místo. Jmenovat budeme dále jen hlavní funkcionáře a cvičitele. Kdo tedy byl v  prvním výboru: V  čele stál J. Rytíř st., jednatelem byl Zd. Hobzík, pokladníkem L. Klíma, místostarostou E. Černohorský. Pan Hobzík ještě zastával funkci osvětového náčelníka a E. Černohorský správce domu. Dne 6. srpna na členské schůzi ještě byly zvoleny cvičitelské sbory (místonáčelník A. Šindlauer, členové Fr. Valenta, J. Jetel, V. Zátka, a  později byli ještě přibráni J. Kozler a  J. Rytíř. Ještě ženy: místonáčelnice A. Studničková, další členky A. Weigertová. a A. Šindlauerová.) Pod tímto vedením mohla jednota zahájit úspěšnou a bohatou činnost. Organizačně byla jednota začleněna do sokolské Župy Barákovy. V počátku měla 65 členů, cvičilo se v sálku hostince U Černohorských. Dne 28. října t.r. se členové Sokola zúčastnili oslavy 1. výročí vzniku státu. Byla přitom zasazena „Slovanská lípa“ jako symbol samostatnosti. V dalších letech budeme uvádět jen podstatné personální změny a zaměříme se hlavně na významné akce. V  roce 1920 byl VII. všesokolský slet, z  naší jednoty tam cvičilo 9 mužů, 4 ženy, 3 dorostenky a 8 žáků. První veřejné cvičení proběhlo 23. srpna t.r. V roce 1921 se stal starostou E. Černohorský a byl zakoupen pozemek ve středu obce s určením pro cvičiště. Hřiště bylo v místech mezi dnešními ulicemi V Aleji a Revoluční, dnes už je místo zastavěno. O rok později byl stav členů 71 mužů a 41 žen. V roce 1924 byl založen dramatický odbor. V dalším roce (1925) byla uspořádána dětská představení, dětské besídky a 28. října tělocvičná akademie. Rok 1926 je opět ve znamení všesokolského sletu. Cvičily na něm všechny mužské i ženské složky. Ani v příštím roce (1927) Sokolové nezaháleli. Byl založen odbor české házené, později velmi úspěšný, jak ještě uvidíme. Dramatický odbor sehrál několik představení a 28. října opět proběhla tělocvičná akademie. V tom roce měla jednota ve stavu 70 (!) mužů, 32 žen, 13 dorostenců, 14 dorostenek, 14 žáků, 10 žákyň. V roce 1928 se Sokolové opět zúčastnili oslavy výročí vzniku republiky, už desátého. Z  další bohaté činnosti ve 30. letech jmenujme jen namátkou nejvýznamnější akce, jako byla v  roce 1934 oslava 15 let trvání jednoty, 26.VII. závody v  tělocviku prostém, slavnostní valná hromada a veřejné cvičení. To byl starostou pan A. Kouřimský. V  roce 1935 byl náčelníkem Bedřich Dvořák, bylo sehráno dětské divadlo a  členové se zúčastnili řady akcí: sletu žactva v Mělníce, okrskového cvičení v Čakovicích, župního sletu v Neratovicích a krajského v Táboře. Rok 1938 byl ve znamení X. všesokolského sletu, ale pro naši jednotu nebyl úspěšný. Tělocvičná činnost ustávala a jednota byla ve finanční tísni. Na valnou hromadu v dubnu přijel starosta župy Barákovy, aby členstvo povzbudil. Náčelnicí byla zvolena dorostenka Jarmila Chlumská. Stav členstva byl 52 mužů a 25 žen. Ani v  roce 1939 činnost neožila a  na valnou hromadu 5. února nepřišel nikdo, na opakování 16. února přišlo jen 17 mužů a  3 ženy, předsedou se stal Fr. Čermák. A  zde je na místě podotknout, jak je dobře vidět souvislost chuti lidí k  veřejné činnosti 14

se zlepšováním či zhoršováním politické situace a atmosféry ve společnosti. V této chvíli to bylo ohrožení nacistickým Německem a  očekávání války. Podobné situace se budou opakovat i v poválečných letech, ale nepředbíhejme. Nastala okupace nacistickým Německem, vznik Protektorátu Čechy a Morava, a skončila jedna, převážně úspěšná etapa historie tělovýchovy v obci. Za Protektorátu se ještě sešla valná hromada 1. března 1940 za přítomnosti 17 bratří a jedné sestry (takto hezky se Sokolové oslovovali). Starostou byl J. Rytíř. Zcela poslední valná hromada se sešla 5. dubna 1942. Na toto shromáždění za župu přišel Jiří Beran z Čakovic jako župní vzdělavatel. Jiří Beran byl o týden později zatčen a zanedlouho zahynul v Osvětimi. Dne 12. dubna byla činnost jednoty německými úřady zakázána. Činnost spolku ovšem byla úředně ukončena už v roce 1941 (20.6.), kdy bylo sděleno okresním úřadem J. Rytířovi, že je zmocněncem Sokola a správcem jeho majetku. Do výčtu činností Sokola za první republiky je ještě třeba přidat českou házenou jako oddíl jednoty. Hrála se soutěžně a velmi úspěšně. Poválečná historie měšické tělovýchovy se začala psát již 12  5. 1945, kdy vznikl „Národní tělovýchovný výbor“ (dále NTV). Dne 18. května se konala valná hromada. Členy prvního výboru byl J. Rytíř ml., Štěpán Tóth, Slávka Kašparová, Mirek Krátký, Ladislav Fabián, Marcela Tóthová, Slávka Koudelková, Karel Dvořák a další. Činnost sokolské jednoty byla obnovena 13.6. valnou hromadou, kde byl zvolen starostou J. Rytíř. Dále: místostarosta J. Horák, náčelník K. Dudek, náčelnice Z. Tomková, vzdělavatel M. Krátký, jednatel L. Fabián a dalších 7 členů výboru. Jednota měla prozatím pracovat jako NTV. Nová etapa činnosti mohla začít, opět se cvičilo. Cvičily všechny složky s denním programem a s cílem co nejdříve uspořádat veřejné vystoupení. To se také stalo a  již 15. července 1945 se konalo jako první na okrese veřejné cvičení všech složek. Za velké účasti cvičících - 180 ve cvičebních úborech a  krojích - a  velké návštěvy diváků z  obce a  okolí proběhla tato první velká akce velmi úspěšně. Cvičilo se na prostranství mezi zámkem a  zámeckým parkem. 1. poválečné veřejné cvičení Sokola dne 15.7.1945 v zámeckém parku

Poté pokračovalo cvičení v  různých provizorních prostorách - v  zámecké prádelně, v  hostinci, nebo i  v  zámeckém sále, a  začala se hledat vhodná stálá prostora jako sídlo spolku - sokolovna. V té době měl SOKOL 102 členů, 27 dorostu a 49 žactva. Nejvhodnější místo se nakonec našlo, byla to budova čp. 20, původně hraběcí jízdárna, získaná jako konfiskát po hrabatech Nosticích. Budovu ovšem bylo třeba přestavět, získat 15

peníze a materiál, což v době těsně po válce rovnalo se skoro zázraku. To vše se ale nakonec rychle podařilo a po obětavé práci (zadarmo) řady nadšenců byla po 4 (!) měsících práce dne 25. listopadu 1945 tělocvična slavnostně otevřena. Dlouhá léta pak sloužila také jako divadlo, taneční sál, později i  kino. Bylo zde i  všechno potřebné vybavení (nářadí ke cvičení), jeviště s propadlištěm, salonek pro herce, balkon pro hudbu, kapacita k sezení byla 230 osob. Od té doby již budova nesla název „Sokolovna“. K dějinám tělovýchovy v obci v té době je třeba zmínit nejméně tři jména. Byli to cvičitelé i funkcionáři Josef Rytíř a manželé Štěpán a Marcela Tóthovi. A ještě jednu zajímavost je třeba zmínit. Ve svých 12 letech začínala v měšické tělocvičně svou sportovní kariéru pozdější reprezentantka v gymnastice Jitka Pešinová. Pokročme k další velké, a později už nikdy nepřekonané akci. Blížil se XI všesokolský slet, a předsletové vystoupení VII. okrsku župy Barákovy bylo umístěno do Měšic. U  Sokolovny v  bývalé zámecké zahradě byl v  příjemném prostředí vybudován hezký stadionek, jehož specialitou byly přírodní tribuny. 16. května 1948 sem přijelo 2 500 (!!) cvičenců, kteří vystoupili před několika tisíci (!) diváky. Na XI. všesokolském sletu se zúčastnilo 12 žáků (též autor těchto řádků, pozn. autora), 26 žákyň, 15 dorostenek, 11 žen a 13 mužů. Jako zajímavost z dobových zápisů lze uvést, že „při projednávání chování členů Sokola Měšice nebyl zjištěn žádný přestupek“. Tak.... Bylo už po Vítězném Únoru a kdo zná, co se dělo kolem sletu, ví, o čem je řeč. A protože tedy bylo po únoru 48, nastal první závan totality. 30. března byl komunisty ustaven pětičlenný Akční výbor při TJ Sokol, a  ustavena komise pro očistu tělovýchovy (sic!). Poté bylo vyakčněno 8 členů Sokola, nejspíš šlo o „buržoasní živly“. Nebudeme je jmenovat, ani ty, kdož je ze Sokola vyhodili. Stejně už pravděpodobně nežijí, a tak nebudeme otvírat staré křivdy. V této době se už taky kladly základy k tzv. „sjednocené tělovýchově“ - všichni pod jednu střechu, ať na vás dobře vidíme. Tou střechou byl zprvu SOKOL (ČOS), ale záhy bylo vše jinak, o tom si ještě povíme. Nicméně bohatý sokolský život i po roce 48 pokračoval dál. Nelze ale na vymezeném prostoru ani jen vyjmenovat to nepřeberné množství akcí, které koncem 40. a  počátkem 50. let min. st. Sokolovna prožila. Vybereme tedy jen ty hlavní události. V  roce 1949 slavil SOKOL 30. výročí založení. V  tom roce sehráli žáci pohádku „Sněhurka“ a  29. října se uskutečnila tělocvičná a  kulturní akademie. Plesy, taneční zábavy, tělocvičná vystoupení, sportovní činnost, tím vším se SOKOL podílel na kulturním a společenském životě obce v 50. letech. Pak přišel rok 1952 a Česká obec sokolská byla komunisty rozpuštěna. Byl to konec tichý a  nenápadný, protože jednoty na vesnicích pokračovaly pod stejným názvem (TJ Sokol), takže se jakoby nic nestalo. Ale stalo. To uvidíme v dalších letech, ale to už je jiná kapitola. Následujícímu období dějin tělovýchovy už ale musíme věnovat samostatnou stať, totéž se týká fotbalu (SK Měšice od 1934 do 1941, TJ Sokol, oddíl kopané od 1954 s přestávkami dodnes). 16

Stejně, jako jsme to učinili u  dějin spolku Kollár minule, tak i  teď na závěr našeho nahlédnutí do minulosti měšického SOKOLA, vyslechněte pár jmen lidí, kteří byli tak zvaně „u toho“ a patří jim za to dík. Bez titulů a celých křestních jmen to za celou dlouhou dobu existence SOKOLA byli bratři a  sestry: J. Rytířové st a  ml., Z. Hobzík, L. Klíma, E. Černohorský, J. Weigert, V. Ubl, F. Valenta, A. Rytířová, A. Šindlauer, J. Jetel, V. Zátka, J. Kozler, Z. Studničková, A. Weigertová, A. Šindlauerová, E. Fiala, J. Hoberlandt st., B. Černohorský, B. Nejedlá, Z.  Krča, A. Kouřimský, Šárová, B. Dvořák, F. Kratochvíl, Z. Tomková, K. Dudek, B. Maršíková, J. Chlumská, F. Čermák, J. Horák, Vl. Slepičková, po válce M. Krátký, L. Fabián, F. Slepička, A. Dudek, K. Konrád, V. Soustružník, Š. Tóth, M. Tóthová, A. Rybář....a další, nemluvě o stovkách „obyčejných“ členů - cvičenců. Na úplný závěr: členové sokolských jednot byly většinou stateční, odvážní a morálně vyspělí lidé, takto byli vychováváni a takto vychovávali své nástupce. Takových se totalitní režimy právem obávaly a tak řada čelných sokolských činovníků skončila v nacistických a později komunistických vězeních. ČOS byla ve své historii dvakrát zakázána. Činnost ČOS byla na krátkou dobu obnovena v roce 1968 a pak až v roce 1990. Ale to už byla návaznost přerušena a původní nadšení a obětavost je pryč. Pozn. autora: Stejně jako u historie ochotníků i všech ostatních spolků, tak i v minulosti SOKOLA jsou mezery, ledasco je zahaleno mlhou. A tak autor prosí každého, kdo by mohl svými osobními vzpomínkami, poznatky, písemnostmi, plakáty, fotografiemi, atd. pomoci chybějící údaje doplnit: ozvěte se ! Pokračování příště Vladimír Novák A ještě další pranostiky: * Na Adama a Evu čekejte oblevu. * Když na Štědrý večer sněží, na pytle chmel se těží. * Mráz na Boží narození – zima se udrží bez proměny. * Lepší Vánoce třeskuté, než-li tekuté. * Zelené Vánoce – bílé Velikonoce.

Poděkování: Mateřská škola Měšice děkuje ing. Staňkovi za finanční dar 2.000,- Kč za který jsme nakoupili pro děti výtvarné potřeby. Daru si ceníme o  to více, že Baruška i  Vojta již odešli do školy a  naši péči již nepotřebují. Za děti MŠ ředitelka školy Daria Fialová

17

Slovo policie Vážení občané, dovolte mi abych vás touto cestou seznámila s činností vaší obecní policie, která bude 15.1.2008 slavit první rok své působnosti. Ani nevím čím začít, nemám ve zvyku lidi zahlcovat daty a čísly a tak to zkusím shrnout pár slovy, pár větami. Dle informace z  počítače obvodního oddělení PČR Odolena Voda, klesla kriminalita v  obci Měšice od ledna 2007 skoro o 70% a to je velmi pozitivní informace, alespoň pro mne. Hlídka OP Měšice začala v únoru používat radarové zařízení a měřit v Měšicích a v Mratíně rychlost vozidel projíždějících obcemi. Tato činnost probíhala preventivně tak 2x týdně. Výsledkem této činnosti je fakt, že se již spoustu řidičů snaží dodržovat nejvyšší povolenou rychlost v naší obci a dle názorů vás občanů, se to dost zlepšilo. Samozřejmě, že není v našich silách donutit každé projíždějící vozidlo k snížení rychlosti, to bychom pak opravdu nedělali nic jiného než měřili a měřili a měřili a........, ale to opravdu není prioritou obecní policie i  když v  některých obcích a  městech se to bohužel začalo dít a strážníci místo toho, aby dohlíželi na veřejný pořádek a přispívali svou činností k ochraně zdraví a života osob a jejich majetku, tak měří a měří a škubou a škubou a okolo nich se dějí mnohem závažnější věci než je překračování povolené rychlosti, ale oni prostě ,,nemají čas“! Tak takhle to u nás není a ani nebude! Hlídka OP během celého roku řešila různé přestupky proti veřejnému pořádku, ale také různé stížnosti občanů, rodinné spory a v několika případech dopadla, nebo přispěla k dopadnutí pachatelů trestné činnosti. Když si namátkově vzpomenu pro vaší představu, tak například hlídka OP byla přivolána občankou Měšic, která telefonicky oznámila, že na její zahradě je cizí pes (bojové plemeno), který se chová se agresivně, a  že ona se ho zatím snaží nedráždit jakýmkoliv prudkým pohybem, ale že má strach. Hlídka se okamžitě dostavila na místo, psa zajistila a umístila ho do místního kotce u obecního úřadu. Poté zjistila majitele kterému udělila nejvyšší možnou blokovou pokutu na místě a psa mu vydala. Jindy zase hlídka OP obdržela stížnost občana, který uváděl, že na parkovacím místě stojí vozidlo, které nikdo nepoužívá, protože majitel se z uvedeného místa odstěhoval. Dále v stížnosti uvedl, že osobně kontaktoval majitele vozidla a byl jim hrubě verbálně napaden a tak žádá o pomoc hlídku OP. Hlídka kontaktovala majitele uvedeného vozidla a poté došlo k vzájemné dohodě a majitel do týdne vozidlo odstranil. Jindy zase byla hlídka OP přivolána občany, kteří oznámili, že v sousedícím domě dochází k domácímu násilí a není možné usnout. Hlídka po příjezdu na místo zjistila, že v domě došlo k  hádce mezi druhem a  jeho družkou a  mimo verbálního napadení i  k  fyzickému. Hlídka OP udělila iniciátorovi hádky (který byl jako iniciátor označen sousedy i druhým účastníkem sporu) nejvyšší blokovou pokutu na místě za rušení nočního klidu. Dále byla celá záležitost předána hlídce PČR, která se později dostavila na místo. Jindy zase byla hlídka upozorněna na to, že se po obci pohybuje podezřelá osoba, která nese v tašce větší množství měděného materiálu. Hlídka se okamžitě pustila do hledání popsané osoby, kterou nakonec zajistila v  okamžiku kdy se osoba snažila nastoupit do autobusu a zmizet z obce. Osoba byla hlídkou OP zajištěna, omezena na osobní svobodě a poté byla předána hlídce PČR. 18

Tak to bylo jen zrnko pro vaší představu o  tom co všechno mimo jiné se u  nás dělo a  děje. Ještě bych se ráda zmínila o  společných akcích s  PČR Odolena Voda. Tyto akce probíhaly během nočních hodin a probíhaly tak, že všechny příjezdy i odjezdy z obce byly na několik hodin obsazeny kombinovanými hlídkami OP a PČR a všechna vozidla i osoby projíždějící, vyjíždějící, přijíždějící či se pohybující obcí, procházely důkladnou kontrolou. Výsledkem těchto akcí bylo například zadržení osoby, která byla v pátrání, zjištění požití alkohol. nápojů u  několika řidičů a  také zajištění věcí pocházejících z  trestné činnosti a v jednom případě zadržení chovance diagnostického ústavu na útěku. Musím dodat, že spolupráce s PČR je opravdu velmi důležitá pro naší práci a v našem případě musím konstatovat, že máme víc než dobré vztahy a bezvadnou spolupráci s naším obvodním oddělením v Odoleně Vodě. Co dodat na závěr? Snad jen to, že za sebe mohu říci, že jsem celkem spokojená s činností i s výsledky, které OP Měšice vykázala během tak krátké doby jako je necelý rok, ale stále jsou věci a záležitosti na kterých se ještě musí pracovat a které nejsou dotaženy do konce. A pak je také zapotřebí být pořád ve střehu, protože se pořád něco děje a dít se bude. Jinak vám všem přeji krásné a klidné prožití vánočních svátků a hodně zdraví a štěstí v novém roce. Lída

Klub měšických žen Změny, které nastaly, jste jistě milé ženy zaregistrovaly. Naše stanoviště je už definitivně potvrzeno, budeme se scházet v horním patře místního „Teska“. Prostor je menší než první, ale budeme mít blíže do obchodu, ke kadeřnici nebo do knihovny. Potřebný nábytek nám již také dovezli, nezbytný základní úklid byl proveden. Pravidelný čas schůzek určíme až v lednu. O termínu budete včas informovány. S přáním příjemně prožitých vánočních svátků Milena Kalinová

Vánoce na valašsku Členové redakční rady dostali jako obvykle námět ke svému článku do zpravodaje. Tentokrát napsat něco o  Vánocích. Pocházím z  Valašska, a  proto můj příspěvek bude o vánocích na Valašsku. Trochu mě rozrušilo, že jsem už „pamětník“, ale sedmdesátka příští rok, to potvrzuje. Nebudu se sáhodlouze rozepisovat o bídě, která na valašsku byla, ta je všem známá, tak jen několik osobních poznatků. Do 1. třídy jsem chodila 2 kilometry pěšky z  údolí Miloňova do Velkých Karlovic. Chodilo nás dvanáct a já jediná jsem měla boty. Mít boty znamenalo velmi mnoho, naše děti by určitě nejásaly nadšením, ale bída byla krutá. Dřevěné valašské chalupy, obvykle s jednou místností, malá políčka kolem, oralo se s  kravami. Uhynulá kráva znamenala pohromu 19

a hlad. Oplakávala se mnohdy více než člověk. Doma se tkalo, šilo, pletlo. Pekl se chléb, stloukalo máslo a dělal tvaroh. Polévky z brambor, hrachu, krup a „co dům dal“. Občas jsem do některé z „dřevěnek“ zavítala a moc se mi líbilo, že celá rodina jedla společně z jedné mísy. Vynucovala jsem na mamince abychom jedli také tak, ale nepochodila jsem. Jednou za rok býval slavný jarmark, na který se všichni těšili a odkládali těžce vydřené korunky. Kousek sladkého špalku si děti hlídaly jako oko v hlavě. Když potřebovala hospodyně nový hrnec na vaření, tak si musela počkat, až hospodář prodá telátko nebo sele, či metr dřeva. Potkávala jsem spousty žebráků, i naši myslivnu nikdy žádný neminul. Tyhle vzpomínky jsou smutné, ale i v těch chudých valašských dřevěnkách se narodilo spousta schopných a významných lidí, kteří poznali krutou bídu. Vánoce nebyly svátky klidu, stromeček donesl hospodář z lesa, děti na něj pověsily jablka, ořechy a své vystřihovánky. O dárcích si většina lidí nechala jen zdát. Na půlnoční ovšem chodili všichni, víra v Boha na valašsku přetrvává, ať jde o katolíky nebo evangelíky. Valašsko teď? K nepoznání! Dřevěnky na pasekách, pokud se nerozpadly, slouží jako chaty, všude uvidíte výstavní domy, krásně upravené zahrady, na každém kroku nový hotel, příroda sem přivádí spousty návštěvníků, kteří se do valašských kopců rádi vracejí. Teď si říkám, že tam bylo krásně i za těch krušných časů. Milena Kalinová

Nejštědřejší měsíc Myslím, že se mnou bude každý souhlasit, když napíši, že nejštědřejší měsíc v roce je prosinec. Březen nebo duben nám přinášejí Velikonoční pomlázku, ale ta je spíše pro kluky. My děvčata jsme na tom trochu „bita“. Červen nám naděluje nejdelší denní světlo. Září – sklizeň vinné révy na jiskřivé víno. Ale prosinec je mezi nimi králem. Hned na začátku přichází advent a s ním pocit, přinést trochu štěstí těm nejpotřebnějším. Pak následuje Barborka, podle dávného obyčeje si uřízne větvičku třešně snad každá žena nebo dívka. Když větvička na Štědrý den rozkvete, přináší to celé rodině štěstí. A na paty Barborce šlape hned Mikuláš, spolu s čertem a andělem. Tohoto svátku se všechny malé děti obávají, ale vše se vždy v dobré obrátí a ony ten svůj pytlíček s dobrotami dostanou. Nejvíce se děti těší na Ježíška, vědí, že za Ježíškem žádný čert neposkakuje. Ježíšek je totiž ta nejtajemnější bytost na světě a vždy s první rozzářenou hvězdou na nebi začíná nadělovat dárky. Po Vánocích, když je už každý přesycen sladkostmi, se blíží velká oslava dospělých. Přichází totiž Silvestr a s ním velká oslava toho, že jsme zdrávi přežili zase jeden rok a také, že jsme o jeden rok starší. Hezké prožití všech těchto dnů Vám přeje Anna Raková 20

Jeden recept na nepovedené nebo rozbité cukroví: 150 g hladké mouky 150 g drobečků z nepovedeného nebo rozbitého cukroví 60 g moučkového cukru šťávu a kůru z ½ citronu 2 vejce Vše zpracujeme v těsto, vyválíme plát. Vykrajujeme třeba hvězdičky, potřeme rozšlehaným vajíčkem a posypeme strouhaným kokosem. Zvolna pečeme na vymazaném plechu asi 15 – 20 minut. Ozdobit můžeme třeba mandlí a cik-cak pokapat čokoládovou polevou. A ještě jeden rychlý recept na Silvestra: 150 g tvrdého sýru nastrouháme, osolíme, vše rozmícháme se 3 vajíčky. Namažeme na plátek veky. Smažíme v  oleji nejdříve namazanou stranou, pak obrátíme. Ozdobíme rajčetem, paprikou nebo okurkou. Chutná to teplé i vychladlé. Přeji všem dobrou chuť, Anna Raková

Jak se lékař stává myslivcem I v dnešním svátečním čísle jsme dali prostor vzpomínkám profesora Andryska na začátky provozování jeho koníčka – myslivosti a lásce k přírodě. redakce U skautů Konečně bylo po válce a mé touhy po přírodě našly mnohem silnější ventil - skauting. Tam se setkával život v  přírodě s  výchovou ke kamarádství, samostatnosti a  zálesáckém umění, zkrátka se vším, o čem člověk jen snil v oblíbených knihách se stalo přístupným a to nejen mně, ale i mým kamarádům, většinou podobně zapáleným. Vzpomínám na prvý tábor po válce na Šumavě, na krásnou přírodu tak zblízka, jak jsem ji nikdy předtím neviděl, na opravdovou zvěř bez výběhu v zoo a kouzelná rána i večery pod Boubínem. A co Tři orlí pera, kdy mimo jiné musíte prožít jeden celý den a noc sami, nikým neviděni mimo tábor. Krátil jsem si čas pozorováním činnosti hmyzu i  drobných savců a cítil se opatrován přírodou, naštěstí při velmi příznivém počasí. Náš střediskový vůdce byl ale puškař. Vzácné řemeslo, jeden z  nejšikovnějších specialistů na pažby, tedy řemeslníků, umělců, kteří umějí zhotovit pažby pro lepší lovecké zbraně individuálně podle míry a  postavy zákazníka. Kdyby jen to, nastřeloval pro ně pušky a byl vynikajícím střelcem. Za jeho vedení jsem se pokusil o prvé výkony ve střelbě na terč vzduchovkou a malorážkou a ono to šlo. Inu, snad po tátovi či mámě, oba toto umění ovládali a nejen na pouťových střelnicích s klepnutou muškou. 21

Náš Káďa, jak jsme mu říkali, byl také myslivec a to už jsem byl ztracen. Ještě než se nám na dlouhých deset let ztratil v Jáchymově po zrušení skautingu komunisty, vzpomínám jak vykonával presenční službu a  kdykoliv mezi nás přišel, považoval vojenskou službu za službu vlasti a čest pro sebe, že jí může vykonávat. Kdeže ty loňské sněhy jsou dnes mezi majiteli modrých knížek nebo civilkáři. Studium Pak byl dlouho se vším konec. Se skauty jsme se potkávali spíše potají, do přírody jsme se dostávali nejvíce při zemědělských brigádách nebo i lesních pracích, na které byli studenti s oblibou posíláni. Pamatuji na zápach oblíbeného hexachlorhexanu, na posypy DDT při boji s  americkým broukem – mandelinkou, kterou na nás po nocích shazovali imperialisti, pak na s oblibou masivního používání „cidů“ jako herbicidů, insekticidů, pesticidů a kdoví čeho ještě, na holá pole, posypaná Zeazinem v  dávkách svědčících o  řádových omylech agronomů při doporučeném dávkování a boji o zrno s takovou chemickou výzbrojí, která se snad blížila válce s chemickými zbraněmi. Vyzráli jsme na to a začali sami organizovat brigády a jezdili na ně s minimem musu a  dohledu. Ta trocha práce byla docela příjemná, poznali jsme trochu život na venkově i strasti pohraničních oblastí spravovaných většinou Státními statky. Konečně přes kádrovou očistu v ostravskokarvinských dolech přišla vytoužená medicína. Možnost vedle studia pracovat v ústavu, účastnit se biologických experimentů, podílet se na výuce mladších kolegů, to byl tak úžasný svět, že načas odsunul všechny myslivecké zájmy do pozadí. Když mi osud, nebo spíše distribuční komise místo vytouženého špitálku někde v pohraničí s flintou na skobě a kousek od lesa, přikázala pokračovat ve výzkumu a výuce v hlavním městě, věděl jsem, že v této době je nutno se především nějak profilovat, specializovat a pokusit se o ztečení prvých příček odborné kariéry. Konečně i lékař je taky obyčejný člověk a časem začne vedle odborné práce také myslet na to lepší v  životě, ožení se a  má rodinu. To také nějak nejde dohromady s  chozením do lesa, je třeba bydlet a materiálně zajistit rodinu. Teprve po habilitaci jsem začal své sny o myslivosti uskutečňovat. Neměl jsem nikoho známého, kdo by mne do tohoto světa uvedl, jediný můj skautský vůdce byl krátce po amnestii a  měl dosti problémů s  podlomeným zdravím a už vůbec žádnou možnost se vrátit k puškařině a myslivosti. Pokračování příště Oskar Andrysek

A poslední pranostiky: * Vánoce na ledě – Velikonoce na blátě. * Když svatý Štěpán vyfouká bláto, bude pěkné jaro na to. * O Silvestru papeži snížek si už poleží. * Na Silvestra-li vítr a ráno slunce svítí, nelze nám dobrého vína se nadíti. * Jak na Nový rok, tak po celý rok.

22

Ze sportu a kultury

Cvičení Poslední úterní cvičení bylo 11.12.2007. Cvičit začneme opět po Novém roce 8.1.2008. Všem svým cvičenkám (i jedné nastávající mamince) přeji hezké prožití Vánočních svátků a šťastný Nový rok. Anna Raková Co nového u rybářů? Jak to vypadá s Kruhem? Kruh je stále vypuštěný a čeká se až bude mrznout. Terén kolem kruhu je tak podmáčený, že se nedá bahno z kruhu vozit. A že ho je! Však se také rybníček ještě nikdy nečistil. Doufáme, že země zmrzne natolik, že se po louce bude moc jezdit s  Tatrou a  neuděláme z  jedné z  nejhezčích lokalit obce tankodrom. Když to nepůjde jinak, budou se muset půjčit někde panely, po kterých se bahno odveze. Výroční a volební schůze Klubu rybářů v jednom. V sobotu dne 19.1.2008 od 13.00 hodin se bude v restauraci U Václava konat společná výroční a zároveň volební schůze členů rybníka Kruh i členů Velkého rybníka. Na této schůzi výbor ve starém složení předloží výsledky své práce a  hospodaření za minulé volební období a  potom se bude volit výbor nový. Je důležitá a  žádoucí účast co největšího počtu členů, aby nikdo nemohl říkat, že se rozhodovalo o něm, bez něj. Ještě upozornění pro všechny členy, výkazy o  úlovcích se musí odevzdat nejpozději do 31.12.2007. Můžete je odevzdat v restauraci U Václava, p. Buldovi nebo na Obecním úřadě. Tomu, kdo úlovkový list v termínu neodevzdá, nebude na příští rok vydána povolenka. Z odevzdaných výkazů musí hospodář klubu připravit na schůzi podklady pro svou zprávu se kterou budou všichni členové seznámeni. Výbor Klubu rybářů přeje všem svým členům, jejich rodinám i  všem měšickým spoluobčanům, klidné prožití vánočních svátků a v celém roce 2008 mnoho štěstí a zdraví. Jiří Bejlek 23

Jak dopadla akce nazvaná pracovně „AKCE Z p“ Tato snaha o vyčištění zámeckého parku by podle mého názoru měla určitě velký úspěch. Bohužel počasí bylo proti. V sobotu 10. listopadu, kdy se brigáda konala, bylo snad nejhorší počasí z celého měsíce. Už od rána začal padat déšť se sněhem a to jistě odradilo mnoho lidí, kteří by jistě jinak dorazili. I tak se nás sešlo ráno u brány zámku přes šedesát (i hodně dětí-díky). Donesli si křovinořezy, pily, sekery a hrábě. Tradičně přišli rybáři, byl jsem rád, že přišlo hodně kluků fotbalistů a co mě potěšilo nejvíce bylo to, že dorazilo i hodně lidí, kteří se do Měšic přistěhovali nedávno a zapouštějí zde teprve kořeny. Cením si u nich toho, že investovali do bydlení v Měšicích často sumu, kterou budou splácet větší část svého života a není jim lhostejné v jakém prostředí budou vychovávat své děti. Mnohým rádoby „patriotům“ a rodákům, kteří považují fakt, že stačí, že se v  Měšicích narodili a  nikdo jim nebude říkat co je třeba pro Měšice udělat, hodili rukavici ukázali jim, že jen narození nestačí a je třeba přiložit ruce k dílu. Mnozí z nich nás měli za blázny. Když se dnes ale každý podívá, co se za ty více než dvě hodiny udělalo práce, než nás ten velký nečas vyhnal domů a jak ten cíp zámeckého parku prokoukl, musí si jen zpětně říci, velká škoda. Kdyby se počasí nez bláznilo, přišlo daleko více lidí a kdyby se pracovalo celé dopoledne, jak bylo v plánu, tak by to byla paráda. Ale kdyby neplatí a tak ještě jednou děkuji těm obětavým „bláznům“, kteří v lijáku a promočení makali „jako na svém“. Ale proč „jako“, vždyť park je vlastně náš. Zkusíme to v  zimě ještě  zopakovat? Třeba se sejdeme u  „Chocholouška“ a  tam to domluvíme. Sám sebe utěšuji – nenech se na…..!!! Dnes už suchej a spokojenej Jiří Bejlek

IV. lampiónový průvod Letos již po čtvrté jsme zorganizovali 17. listopadu lampiónový průvod. Zřejmě jsme opět „trhli“ rekord v počtu zúčastěných dětí a rodičů. Odhadujeme, že přišlo asi 160 dětí a  rodiče a  prarodiče ani jsme nepočítali. Vzhledem k  tomu, že nám i  letos došel brzy supersvařáček, tak jich bylo také velké množství. Vloni jsme měli 30  l a letos více než 40  l a  jen se po něm zaprášilo. Nezbude než ho příští rok vařit v  kotli, abychom uspokojili poptávku. Svařáček ale nebyl to nejdůležitější. Nejdůležitější bylo to, že nám lampióny a počasí vyšly jen tak tak. Po rozdání lampiónů a krátké procházce obcí, jsme zapálili hranici, nachystali tradiční špekáčky, zahráli dětem písničky z CD a do již tmavé noci odpálili krásný ohňostroj. Za celou zdařilou akci chci poděkovat všem tradičním organizátorům (bohužel se mi zdá, že je nás čím dál tím méně), OÚ, Klubu rybářů, zaměstnancům obce a obecní „rychlé rotě“, paní Juskové za uvaření čaje, Pepovi Málkovi za přiměřeně ochucený supersvařáček, Milanovi Abíkovi za ozvučení, Radkovi Veselému za hudební upoutávky do obecního rozhlasu na všechny akce, Ferdovi Mravenci-práce všeho druhu - Tondovi Knetlovi, Vlastovi Hanzlovi a na koho jsem zapomněl, ten ať mi promine. Na ty, kteří přispěli finančně 24

do kasičky na místě nebo do kasy na OÚ, ty jsem si nechal na závěr a těm chci poděkovat zvlášť. Vybranou částku jsme použili podle slibu daném „U Kruhu“ na nákup slosovaných cen při následující akci – Mikulášské nadílce. Jiří Bejlek

Mikulášská nadílka a rozsvícení Vánočního stromu Začalo to vlastně hned v  pondělí po lampiónovém průvodu. Do Mikulášské zbývalo necelých čtrnáct dní a  my museli začít shánět obsah do mikulášského balíčku, sehnat Vánoční strom, zajistit občerstvení, ozvučení a  zajistit výzdobu tělocvičny pro nadílku. Těch čtrnáct dní bylo hektických, ale vše se stihlo. S  výzdobou tělocvičny pomohly dámy z  nově založeného Klubu měšických žen s navážením židlí parta zaměstnanců z „rychlé roty“ a s vlastní přípravou a urovnáním staří známí Vlasta Hanzl, Milan Abík a nezmar Tonda Knetl. Ten ještě s chlapy z obce celý pátek zdobil Vánoční strom. V sobotu 1.12. od rána se vše ještě dolaďovalo, pak hurá domů shltnout v běhu oběd a začal fofr. Začaly chodit první děti, do toho přijeli herci z divadélka „Vysmáto“ se svými kulisami a muselo se hýbat s  lavicemi, aby děti dobře viděli na jevišťátko. Dětí přišlo podle útržků ze slosovatelných vstupenek 130. Kolik bylo dospělých, to jsme nemohli odhadnout, protože v  tak stísněném prostoru nebyl vůbec žádný přehled. Mikulášská nabídka - Šašek a jeho divadélko Podle hereckého žargonu jsme měli „plný barák“. Možná, že přeplněný. Těžko jsme zvládali natěšené děti: Zvládl je až herec v kašpárkovském kostýmu, když začal se svým vystoupením. Vtáhl děti do děje a  ony fandily princezně, nadávaly drakovi a  vůbec celé představení prožívaly, tak jak je mohou prožívat jen děti. Po skončení představení a odchodu herců, kteří se šli převléknout do mikulášských kostýmů, jsme začali se slosováním vstupenek. Z klobouku kouzelníka Pokustóna se losovaly ceny nakoupené z peněz vybraných na lampiónového průvodu. Ceny se nakoupily pro tři věkové kategorie, děvčata i chlapce. Jako hlavní cena bez omezení věku bylo slosováno rádio s CD. Kdo vyhrál není důležité. Důležité bylo, že děti byly napnuté a ceny se líbily.

25

Po tomto nerváku a malém zadýmení či spíše „zasmrdění“ prostoru přišly na řadu dlouho očekávané nadpřirozené bytosti. Mikuláš, čert a anděl. To byla mela. Čert řval jak utržený ze řetězu, malé děti se schovávaly u  maminky v  náručí, větší sice měly v  očích strach, ale dělaly hrdiny a tahaly čerta za ocas. Vše musel uklidňovat rozvážný Mikuláš a krásný a laskavý anděl. Začalo Mikulášovo vyptávání na chování dětí v uplynulém roce, dětské sliby - já už nikdy…, pár bojácných slziček a pak zasloužená a tak očekávaná nadílka. Na každého se dostalo. Okoukali se i ti nejmenší, začali skákat a běhat a bylo „vymalováno“. Už s tím nešlo na tak malém prostoru nic dělat. Nechali jsme je tedy dovádět a začali přemísťovat zvukovou techniku k Obecnímu úřadu, kde za chvíli začínala druhá akce tohoto dne. První slavnostní rozsvícení Vánočního stromu v Měšicích po mnoha letech. Před budovou nám již obětavé členky Klubu měšických žen nachystaly vlastnoručně upečené vánoční cukroví, štrúdl a mnoho jiných pochoutek (za všechny spoluobčany děkujeme, prý byly výborné). Skautky z líbeznického střediska „Willi“ napekly perníčky a  namalovaly PF. Pil se vánoční punč vlastnoručně uvařený paní Literovou podle její receptury. Děti z  mateřské školy s  paní učitelkou Bárou nám Zpívání po rozsvíceným Vánočním stromem. připravily a zazpívaly pásmo hezkých písniček, zaprskali jsme si z  dlouhých prskavek, pod taktovkou a  pod vedením naší strážnice Lídy jsme si zazpívali koledy a pak přišel ten okamžik, na nějž jsme se těšili. Starosta slavnostně rozsvítil Vánoční strom. Chvíli po tom z  fotbalového hřiště Fanda Hřebačka odpálil krásný ohňostroj. Pod stromem jsme také umístili klobouk a do něho vybírali finanční dary pro naše starší občany. Děkujeme za ně. Za peníze koupíme nějaké pozornosti a před svátky je navštívíme a dárečky předáme, abychom je potěšili. V době uzávěrky tohoto čísla vím jen, že se vybralo přes dva tisíce korun, ale ještě nevím kolika lidem a co koupíme. V příštím čísle vás však budu informovat. Závěrem mě dovolte abych zhodnotil všechny výše uvedené akce, ale nejen je, ale všechny akce konané v letošním roce 2007, za velice zdařilé a potřebné a abych dnes již naposledy poděkoval všem, co se podíleli na jejich organizování anebo je podporovali finančně. Těmto a vám všem ostatním měšickým spoluobčanům přeji aby jste prožili krásné Vánoce a v novém roce 2008 si podali ruku se všemi svými sousedy. Jsme tady na světě jen na krátké návštěvě, život uteče strašně rychle, tak si ho zbytečně nekažme a zapomeňme na nějaké malicherné sváry. Vždyť přece dobrý soused a spokojený život v naší krásné obci je nad všechny peníze. Čím dříve si toto každý uvědomí, tím dříve bude šťastný, spokojený a veselý, tak jak si to všichni přejeme v novoročních přáních. Jiří Bejlek 26

Lampiónový průvod v Líbeznicích Skautské středisko v Líbeznicích uspořádalo dne 30. 10. tradiční lampionový průvod, jako vzpomínkovou akci k výročí vzniku Československého státu v roce 1918 a k uctění památky zesnulých. Sraz účastníků akce byl u skautské klubovny v areálu zdraví v 17.30 hod. Přicházely sem skupinky dětí s papírovými lampióny na hůlkách a za nimi rodiče s kočárky. To již se začalo šeřit a areál se proměnil v blikající louku. Ojediněle se stalo, že lampion vzplál, ale bylo zde dosti nohou které se postaraly o včasné uhašení. Po uvítání a  zahájení se průvod s  lampiony odebral na Mírové náměstí k pomníku padlých líbeznických občanů, kteří položili své životy v řadách cizineckých legií za 1. svět. války. Po položení kytice zde účastníci zazpívali státní hymnu. Následně se průvod odebral na místní hřbitov, k  místu posledního odpočinku bratra Viléma Fromma, který byl zakladatelem skautské organizace v  Líbeznicích. Bratr Jelínek zde krátce vzpomněl na jeho zásluhy o rozšíření skautingu v naší obci. Na počest Viléma Fromma - Williho nese organizace jeho jméno - středisko „WILLI“. Po položení kytice zde zazněla skautská hymna. Dále se pokračovalo ke hrobu br. Václava Dobiáše, jakožto dlouholetého vůdce líbeznického střediska. Zde uctila památku krátkým proslovem současná vůdkyně střediska sestra Ivana Krausová. Po položení kytice zazněla skautská večerka. Poslední vzpomínka patřila br. Harrymu - Pavlovi Hlavinkovi, který loni tragicky zahynul. Kamarádi a kamarádky mu zde zapálili svíčky a položili věneček. Období Dušiček je časem, abychom se na chvíli zastavili a zavzpomínali na ty, kteří již nejsou mezi námi, ale jejich pobyt na této zemi se nesmazatelně zapsal do naší historie. Zároveň bychom chtěli poděkovat za kytice darované Zahradnictvím Líbeznice a Obecním úřadem. Václav Mikoláš Pozvánka na Skautský ples Zveme Vás na Skautský ples, který se bude konat v sobotu 9. února 2008 od 20 hod. v restauraci U Jezera ve Zloníně. K poslechu a tanci bude hrát skupina MEGA. Těšit se můžete na předtančení, bohatou tombolu a  taneční i  netaneční soutěže. Srdečně zveme nejen členy našeho skautského střediska, rodiče a přátele skautingu, ale i širokou veřejnost. Přijďte si zatančit, setkat se s přáteli či známými a strávit příjemný večer. Ing. Ivana Krausová - vedoucí střediska 27

Firma MURTFELDT - PLASTY se představuje Ve Vánočním měšickém zpravodaji loňského roku jsme využili možnosti Vás blíže seznámit s naší firmou MURTFELDT – PLASTY, jejím ekologicky nezávadným výrobním programem obrábění plastových polotovarů a  také snahou po rozšíření ze stávajících stísněných prostor Výzkumného ústavu potravinářského průmyslu. Na základě projednání nezbytných stavebních podkladů, kladných vyjádření orgánů a složek k územnímu řízení a udělení stavebního povolení našemu projektu mohla být letos stavba nového závodu zahájena. Rádi Vám proto opět poskytneme další informace, které by Vás mohly zajímat. Pokud jde o  charakter stavby jde o  moderně koncipovaný objekt, zahrnující výrobní halu, sklad, administrativní část se sociálním zázemím a manipulační i parkovací plochy. Z celkové plochy pozemku 14.105 m² činí zastavená plocha 2. 273m². Novostavba objektu a areálu bude napojena přípojkami na již existující veřejné sítě. Pokud jde o životní prostředí bude stavba respektovat limity územního plánu Měšic opatřit minimálně 20% plochy pozemku keřovou a stromovou zelení. Výrobní halu tvoří jeden variabilní prostor pro umístění jednotlivých obráběcích strojů s možností operativních úprav dle konkrétních výrobních potřeb. Dvoupodlažní administrativní budova s  plochou střechou zahrnuje v  přízemí vstupní halu, denní (jídelní) místnost, zasedací místnost, provozní kanceláře. V patře budovy jsou umístěny kanceláře administrativních pracovníků. Ve spojovací chodbě k výrobní hale jsou navrženy šatny a sociální zařízení zaměstnanců. Prostory v budově administrativy budou vytápěny radiátory ústředního topení z plynové kotelny. Hala bude vytápěna hořákovými plynovými přímotopnými teplovzdušnými jednotkami zavěšenými pod střechou haly. Výstavba našeho závodu, kterou můžete přímo sledovat by měla být ukončena v polovině roku 2008. V  této souvislosti se proto chceme vrátit k  naší loňské nabídce na možnost Vašeho uplatnění v naší firmě jak ve výrobě tak administrativě. * Pro výrobu hledáme kvalifikované obráběče na CNC nebo i  konvenční frézky a soustruhy, pracovníky pro obsluhu formátovacích pil pro dělení deskových polotovarů. * Do prodejního oddělení přijmeme prodejce s  technickým vzděláním, znalostí anglického jazyka a práce s PC * K  úklidu administrativních prostor najmeme úklidovou firmu nebo fyzické osoby s živnostenským listem. V případě zájmu zašlete své dotazy nebo životopis na E – mail adresu: galatik@murtfeldt. cz nebo kontaktujte telefonicky 603 673 045 – Ing. Libor Galatík. Závěrem naší informace dovoluje si firma MURTFELDT – PLASTY popřát všem obyvatelům Měšic příjemné prožití vánočních svátků a  do nového roku zdraví i  mnoho spokojených a úspěšných dnů.

28

PF 2008



Děkujeme všem klientům z Měšic a širokého okolí, že i v roce 2007 využili našich služeb finančního poradenství. I  nadále Vám chceme být nápomocni při řešení Vaší bytové situace. Nabízíme úvěry od všech stavebních spořitelen a několika hypotéčních bank. Dále podnikatelské úvěry, pojištění fyzických osob , podnikatelů, movitého i  nemovitého majetku. Též komplexní cestu finančního zabezpečení se na stáří s možností využití daňových odpočtů, pro společnosti služby finančního a pojišťovacího makléře. Stejně jako v  minulých letech nabízíme v  měsíci prosinci možnost uzavření stavebního spoření od kterékoliv stavební spořitelny s  bonusem 500 Kč od nás, který Vám bude připsán na platnou smlouvu stavebního spoření (cílová částka smlouvy musí být min. 200.000,- Kč). Navíc řada stavebních spořitelen nabízí v prosinci zajímavé dárky. V  rámci rozvoje společnosti hledáme též případné spolupracovníky se středoškolským nebo vysokoškolským vzděláním, organizačními schopnostmi, ochotou učit se a pracovat na sobě. Příjemné prožití svátků vánočních a šťastný nový rok 2008 Vám přejí Eva a Martin Rábelovi 608 876 784, 777 204 556 [email protected]

29

K přání příjemného prožití vánočních svátků a mnoha úspěchů v novém roce připojujeme poděkování za vaši důvěru a spolupráci

Prádelna ALBA HOME Hana Vítovcová a Miroslava Mašková s rodinami kontakt: 723 768 291 606 286 138

VETERINÁRNÍ AMBULANCE V LÍBEZNICÍCH K 1.12.2007 ZRUŠENA. ORDINACE (OD 3.12.07) PŘESTĚHOVÁNA DO KLECAN (300 METRů ZA KOSTELEM PO HLAVNÍ) ORDINAČNÍ DOBA ROZŠÍŘENA I NA SOBOTU A NEDĚLI. PO - PÁ SO - NE

15:00 - 18:00 HOD 16:00 - 18:00 HOD.

VÝJEZDY A OPERACE DLE TEL. DOHODY.

MVDr. Irena SEDLÁČKOVÁ 606 903 460 283 981 111 284 891 111 30

31

Vydává Obec Měšice - registrační číslo MK ČR E 14565. Měšický zpravodaj - Prosinec 2007. Ročník 4, číslo 6. Vychází v nákladu 550 výtisků. Řídí redakční rada ve složení: Jiří Bejlek, Vladimír Novák, Anna Raková, Ladislava Nováková a Milena Kalinová. Uveřejněné příspěvky nemusí vyjadřovat názory redakční rady. Náměty, dotazy a příspěvky je možné předat v označené obálce na Obecní úřad nebo vložit do schránky před vchodem do obchodu v budově TESKO. Důležitá telefonní čísla: Obecní úřad: 283 980 330 Obecní policie: 723 737 027 Grafická úprava a tisk: Tiskárna Tigras s.r.o., Klíčany Toto číslo vyšlo 20. prosince 2007, příští číslo vyjde v únoru 2008. Distribuováno zdarma. 32