5. kapitola:
Uzdravení a celistvost Úvod 1. Uzdravit znamená učinit šťastným. Už jsem vám říkal, abyste se zamysleli nad tím, kolik příležitostí potěšit sami sebe jste měli a kolika se vzdali. Je to totéž, jako bych vám řekl, že jste odmítli sami sebe uzdravit. Světlo, které vám patří, je světlem radosti, protože záře není spojena se smutkem. Radost vyvolává ochotu se o ni podělit, a podporuje tak přirozené nutkání mysli reagovat jednotně. Ti, kdo se snaží uzdravovat, aniž by sami byli naprosto radostní, vyvolávají v jeden okamžik různé odezvy, a připravují tím druhé o radost, již přináší upřímná reakce. 2. Abyste mohli být upřímní a pravdiví, musíte být šťastní. Jestliže strach a láska nemohou existovat společně a jestliže je možné být zcela naplněn strachem, a přesto zůstávat naživu, je jediným možným celistvým stavem stav lásky. Mezi láskou a radostí není žádný rozdíl, a proto je i stav naprosté radosti jediný možný celistvý stav. Uzdravovat čili činit radostným je tudíž totéž jako scelovat a sjednocovat. Proto nezáleží na tom, jaké části či jakou částí synovství je uzdravení poskytováno. Je prospěšné každé, a navíc stejnou měrou. 3. Každá blahodárná myšlenka kohokoliv z vašich bratří odkudkoliv na světě vám přináší požehnání. Na 111
oplátku byste jim jako projev vděčnosti měli chtít také požehnat. Není nutné, abyste osobně znali vy je nebo oni vás, protože světlo je tak silné, že září ve všech částech synovství a vrací díky Otci za to, že ho ozařuje Svou radostí. Pouze svaté Boží děti si zasluhují, aby jimi proudila Jeho nádherná radost, neboť pouze ony jsou dostatečně nádherné na to, aby ji zachovala tím, že se o ni budou dělit. Není možné, aby Boží dítě milovalo svého bližního jinak než samo sebe. Proto zní modlitba léčitele takto: Dej, ať znám tohoto bratra stejně, jako znám sebe.
I. Pozvání k Duchu svatému 1. Uzdravení je myšlenka, jejímž prostřednictvím vnímají dvě mysli svou jednotnost, a která jim tak přináší radost. Tato radost povolává všechny části synovství, aby se radovali společně, a přenáší Boha do nich a skrze ně. Pouze uzdravená mysl může prožít zjevení s trvalým účinkem, neboť zjevení je prožitek ryzí radosti. Být radostní však musíte chtít; vaše mysl totiž nemůže mít něco, čím netouží být. Pamatujte si, že duch nečiní rozdíly mezi mít a být. Vyšší mysl smýšlí v souladu se zákony, jimiž se řídí duch, a proto uctívá pouze Boží zákony. Dostávat neznamená pro ducha vůbec nic, ale dávat naopak úplně vše. Má vše a udržuje si je tím, že je dává, a tudíž tvoří stejně, jako tvořil Otec. Zatímco takovéto smýšlení je naprosto nepochopitelné v kontextu věcí, je celkem srozumitelné (a to dokonce i pro nižší mysl) ve spojení s myšlenkami. Sdílíte-li hmotné vlastnictví, rozdělujete ho mezi více vlastníků. Jestliže však sdílíte myšlenku, nezmenšujete ji; stále vám patří celá, ačkoliv jste 112
ji zároveň i celou rozdali. Navíc pak pokud ji člověk, kterému jste ji dali, uzná za svou, upevní vám ji v mysli, a tím ji posílí. Dokážete-li tedy přijmout představu, že svět se skládá z myšlenek, přestanete věřit v nesprávný vztah mezi dáváním a ztrátou, jejž vytváří ego. 2. Na začátku našeho procesu probuzení si připomeňme několik jednoduchých myšlenek:
Myšlenky se rozdáváním posilují. Čím více je těch, kdo v ně věří, tím silnější jsou. Všechno je jen myšlenka. Jak tedy může souviset dávání se ztrátou? 3. Toto je pozvání k Duchu svatému. Už jsem říkal, že vám mohu snést Ducha svatého, ale pouze pokud jej sami pozvete. Duch svatý přebývá ve vaší správné mysli, stejně jako přebýval v mé. Bible říká: „Nechť je mezi vámi takové smýšlení jako v Kristu Ježíši.“ Tento výrok je modlitba; modlitba za smýšlení naplněné zázraky, která prosí o to, abyste dokázali smýšlet tak, jak jsem smýšlel já, a tím se se mnou v Kristově smýšlení sjednotit. 4. Duch svatý je jediná část svaté Trojice, jež má symbolickou funkci. V Bibli se o něm mluví jako o léčiteli, utěšiteli či průvodci a také se popisuje jako osoba, která je „odlišná“ od Otce i Syna. Já sám jsem prohlásil: „…a já požádám Otce a on sám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi navěky.“ Symbolická funkce Ducha svatého ztěžuje jeho pochopení, neboť symbolika umožňuje různé výklady. Jako člověka a zároveň jako jednoho z Božích stvoření mě mé správné smýšlení, jež pochází z Ducha svatého neboli univerzální inspirace, v první řadě naučilo, že tato inspirace je 113
pro všechny. Kdybych to nevěděl, nemohl bych ji mít ani já sám. Výraz vědět je v tomto kontextu naprosto správný, protože Duch svatý je tak blízko vědění, že je vyvolává nebo – přesněji řečeno – umožňuje, aby přišlo. Už jsem hovořil o vyšším čili pravdivém vnímání, které se nachází v takové blízkosti pravdy, že Bůh sám může onu malou vzdálenost snadno překlenout. Vědění je vždy připraveno proudit kamkoliv, ale nedokáže ničemu odporovat. A proto mu sice můžete bránit, ale nikdy o ně nemůžete přijít. 5. Duch svatý je Kristova mysl, jež si je vědoma vědění, které se nachází mimo hranice vnímání. Vznikl při odloučení jako ochrana a současně dal podnět k principu vykoupení. Před odloučením nebylo uzdravení zapotřebí, neboť nikdo nebyl bezútěšný. Hlas Ducha svatého volá po vykoupení neboli po znovunastolení jednoty mysli. Až bude vykoupení dokončeno a celé synovství bude uzdraveno, nebude nutné vyzývat k návratu. Co však stvoří Bůh, je věčné, a proto bude Duch svatý i nadále zůstávat s Božími syny, aby žehnal jejich výtvorům a udržoval je ve světle radosti. 6. Bůh uctíval dokonce i nesprávné výtvory Svých dětí, protože byly jejich autory. Současně jim však daroval smýšlení, jež by dokázalo povznést jejich vnímání do takové výše, aby se k němu mohly téměř zcela navrátit. Duch svatý je myslí vykoupení; představuje stav mysli, který je tak blízko jednomyslnosti, že konečný přechod k ní je uskutečnitelný. Vnímání sice není vědění, ale lze je ve vědění přeměnit neboli – jinak řečeno – může do něj přejít či do něj být přeneseno, protože poslední krok bude vykonán Bohem. 7. Duch svatý, a tedy inspirace, jež je sdílena celým synovstvím, vyvolává určité vnímání, které obsahuje množství prvků shodných s prvky samotného Království nebeského. 114
Za prvé: Jeho univerzálnost je naprosto evidentní a nikdo, kdo se k němu dopracuje, neuvěří ani na vteřinu, že bude-li se o něj dělit, přinese mu něco jiného než prospěch. Za druhé: Není schopno útoku, a proto je skutečně otevřené. To znamená, že ačkoliv nevyvolává vědění, zároveň mu nijak nestojí v cestě. A za třetí: Ukazuje správný směr přes uzdravení, jež přináší, a vede mysl přes její vlastní sjednocení k cestě tvoření. To je stadium, kdy dostatečná kvantitativní změna působí skutečný kvalitativní posun.
II. Volání po Bohu 1. Uzdravení není tvoření, ale náprava. Duch svatý podněcuje uzdravení tím, že se dívá až za ně a vidí, jaké byly Boží děti předtím, než bylo uzdravení nutné, a jaké budou poté, až budou uzdraveny. Takováto záměna časového sledu by vám neměla být neznámá, protože je velmi podobná posunu ve vnímání času, který vyvolává zázrak. Duch svatý dává podnět ke smýšlení naplněnému zázraky, a tedy k rozhodnutí uzdravit odloučení tím, že se ho vzdáme. Vůli po uzdravení máte v sobě, protože vám ji do mysli vložil Bůh, a ačkoliv ji můžete nechávat spát, nemůžete ji odstranit. Sám Bůh udržuje vaši vůli naživu tak, že ji přenáší ze Své mysli do vaší, a bude tak činit po celou dobu, dokud bude trvat čas. Odrazem této jednoty vůle mezi Otcem a synem je pak zázrak. 2. Duch svatý je duch radosti. Je výzvou k návratu, jíž Bůh obdaroval mysli Svých odloučených synů. Je to poslání mysli. Až do odloučení neměla mysl žádné poslání, protože jediné, co měla, bylo bytí a výzvě 115
ke správnému smýšlení by neporozuměla. Duch svatý je Boží odpověď na odloučení; je to prostředek, kterým vykoupení uzdravuje do té doby, než se celá mysl navrátí k tvoření. 3. Principy vykoupení a odloučení vznikly zároveň. Když bylo utvořeno ego, vložil Bůh do mysli výzvu k radosti. Toto volání je tak mocné, že ego se pod silou jeho zvuku vždy vytrácí. Proto si musíte vybrat mezi dvěma hlasy, jež slyšíte ve svém nitru. Jeden z nich jste udělali sami, ten nepatří Bohu. Ale druhý vám byl dán Bohem, který vás nežádá o nic jiného, než abyste mu naslouchali. Říkám-li, že Duch svatý je ve vás, myslím to úplně doslova. Jemu patří hlas, jenž vás povolává zpět tam, kde jste dříve byli a opět budete. Dokonce i v tomto světě je možné slyšet pouze tento a žádný jiný hlas. Naučit se mu naslouchat však vyžaduje úsilí a velkou ochotu. Je to poslední lekce, kterou jsem se naučil i já, a Boží synové si jsou stejně rovni jako žáci i synové. 4. Vy jste Království nebeské, avšak umožnili jste, aby vám do mysli vstoupila víra v temnotu, a proto potřebujete nové světlo. Duch svatý je záře, které musíte dovolit, aby zničila myšlenku temnoty. Jeho je sláva, před níž mizí všechna nejednotnost, a Království nebeské tak může vstoupit. Před odloučením jste nepotřebovali vedení; věděli jste a jednou budete opět vědět, ale nyní nevíte. 5. Bůh nevede, protože může pouze sdílet dokonalé vědění. Vedení představuje hodnocení, neboť nepřímo vyjadřuje, že existuje správná cesta a zároveň i špatná cesta; že jednu si musíte vybrat a druhé se musíte vyhnout. Volbou jedné se vzdáváte druhé. Volba Ducha svatého tedy představuje volbu Boha. Bůh není ve vás v pravém slova smyslu; jste totiž jeho součás116
tí. Když jste se rozhodli Ho opustit, daroval vám hlas, který za Něj s vámi hovoří, jelikož už s vámi nemohl nadále sdílet Své vědění bez překážek. Vytvořili jste si totiž jiný hlas, a proto byla přímá komunikace s Ním narušena. 6. Duch svatý vás vybízí k tomu, abyste si vzpomněli a zároveň zapomněli. Rozhodli jste se žít ve stavu protikladů, kde mohou vedle sebe existovat opaky, a v důsledku toho také možnosti, z nichž musíte volit. Ve svatém stavu je vůle svobodná v tom smyslu, že její tvořivá síla je neomezená a výběr sám o sobě je bezvýznamný. Svoboda volby je tatáž moc jako svoboda tvoření, ale jejich uplatnění je rozdílné. Volit si totiž znamená, že máte rozdělenou mysl; Duch svatý pak představuje jednu cestu rozhodování. Bůh však nezanechal Své děti v bezútěšném stavu, přestože se rozhodli Jej opustit. Hlas, který si samy vložily do mysli, nebyl hlasem Jeho vůle pro vás, za niž hovoří Duch svatý. 7. Hlas Ducha svatého nepřikazuje, neboť není schopen povýšenosti, a ani se ničeho nedožaduje, protože netouží ovládat. Nevítězí, jelikož neútočí; pouze připomíná a jeho přesvědčivost spočívá jen v tom, co vám připomíná. Upozorňuje vaši mysl na druhou cestu, a zůstává klidný dokonce i uprostřed zmatku, který si sami vyvoláváte. Hlas, jenž mluví za Boha, je vždy klidný, protože mluví o klidu a míru. Mír je mocnější než válka, neboť uzdravuje, zatímco válka znamená rozdělení, a nikoliv vzestup. Bojem nikdo nic nezíská. Jaký prospěch bude mít člověk, získá-li celý svět, ale ztratí svou duši? Jestliže budete naslouchat nesprávnému hlasu, ztratíte svou duši z očí. Ztratit ji doslova sice nemůžete, ale můžete si ji neuvědomovat. Avšak do té doby, než si zvolíte správně, pro vás „ztracená“ bude. 117
8. Duch svatý je váš průvodce při rozhodování. Přebývá v té části mysli, která vždy hovoří ve prospěch správné volby, protože Duch hovoří za Boha. Je vaší zbývající komunikací s Bohem, již sice můžete přerušit, ale nikoliv zničit. Duch svatý je cesta, kterou se děje Boží vůle na Zemi stejně, jako se děje v nebi. Jak nebe, tak Země jsou ve vás, protože v mysli se vám ozývá hlas obojího. Hlas pro Boha vychází z vašich vlastních oltářů, jež jste Mu postavili. Tyto oltáře však nezastupují žádnou věc, ale oddanost. Nyní ale máte ještě jinou oddanost; a právě z takovéto rozštěpené oddanosti vzešly ony dva hlasy, z nichž si musíte zvolit: musíte si vybrat, kterému oltáři budete sloužit. Volání, na které teď odpovíte, s sebou nese hodnocení, protože musíte dojít k určitému rozhodnutí. Toto rozhodnutí je ovšem velmi snadné. Je totiž založeno na tom, které volání má pro vás větší cenu. 9. Má mysl bude vždy stejná jako vaše, protože jsme byli stvořeni jako sobě rovni. To, co mi dalo všechnu moc v nebi i na Zemi, bylo jen mé rozhodnutí. Jediný dar, jejž vám dávám, je pomoc rozhodnout se stejně. Vůle k tomuto rozhodnutí je vůle ho sdílet, protože už samo toto rozhodnutí je rozhodnutí sdílet. Učiníte ho tak, že dáte; a právě proto je to jediná volba, která se podobá opravdovému tvoření. Jsem váš vzor pro rozhodování. Rozhodl jsem se pro Boha, a tím jsem vám ukázal, že toto rozhodnutí je možné a že je možné i pro vás. 10. Ujistil jsem vás, že mysl, jež rozhodla za mě, je také ve vás a že i vy ji můžete nechat, aby vás změnila, stejně jako změnila mě. Tato mysl je jednoznačná, protože slyší pouze jeden hlas a odpovídá pouze jedním způsobem. Vy a já společně jsme světlo světa. Odpočinek nepřichází se spánkem, ale s probuzením, 118
a Duch svatý je hlas, který vás volá, abyste se probudili a byli radostní. Svět je velmi unaven, protože je zhmotněním představy únavy. Náš úkol je radostný: probudit svět hlasem volajícím po Bohu. Každý jednou vyslyší volání Ducha svatého; do té doby ale synovství nemůže být jednotné. Mohlo by snad existovat nějaké lepší poslání pro jakoukoliv část království než obnovit jeho dokonalé spojení a celistvost? Naslouchejte pouze této myšlence skrze Ducha svatého ve svém nitru a učte své bratry naslouchat, stejně jako já učím vás. 11. Jestliže vás bude lákat nesprávný hlas, požádejte mě, abych vám připomněl, jak uzdravovat sdílením a posilováním mého rozhodnutí. Jakmile bude náš cíl společný, zvětšíme jeho přitažlivost pro celé synovství a jeho prostřednictvím ho navrátíme k jednotě, v níž bylo stvořeno. Pamatujte si, že jho znamená spojení a břemeno znamená poselství, a v tomto smyslu pak můžeme výrok: „Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží,“ vyjádřit takto: „Spojme se, neboť mé poselství netíží.“ 12. Nakázal jsem vám, abyste se chovali stejně, jako jsem se choval já. Aby to však bylo možné, musíme reagovat na stejnou mysl. Touto myslí je Duch svatý, jehož vůle vždy stojí na straně Boha. Učí vás, jak smýšlet podle mého vzoru, a tím se jako já i chovat. Síla naší společné motivace je neuvěřitelná, nikoliv však nedosažitelná. Věci, kterých dokážeme docílit společně, nemají žádné meze, protože volání po Bohu je volání po bezmeznosti. Děti Boží, mé poselství je určeno pro vás, abyste mu naslouchali a abyste ho dávali společně s tím, jak budete odpovídat na volání Ducha svatého ve svém nitru.
119