Univerzita Karlova v Praze

Univerzita Karlova v Praze Filozofická fakulta Ústav informaþních studií a knihovnictví Studijní program: informaþní studia a knihovnictví Studijní obor: informaþní studia a knihovnictví

Bc. Ivana Hovorková

Knihy Jana Wericha Diplomová práce

Praha 2011

Vedoucí diplomové práce: PhDr. Richard Khel, CSc.

Vedoucí diplomové práce: Oponent diplomové práce: Datum obhajoby: Hodnocení:

PhDr. Richard Khel, CSc.

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracoval(a) samostatnČ a výhradnČ s použitím citovaných pramenĤ, literatury a dalších odborných zdrojĤ. V Praze, dne 17. srpna 2011

………………………….. Ivana Hovorková

Identifikaþní záznam HOVORKOVÁ, Ivana. Knihy Jana Wericha [Jan Werich’s Books]. Praha, 2011-0808. 200 s., XVI s. pĜíl., 1 disk CD. Diplomová práce (Mgr.). Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informaþních studií a knihovnictví 2011. Vedoucí diplomové práce Richard Khel. Abstrakt (þesky): PĜedkládaná diplomová práce otevírá nový pohled na Jana Wericha - þeského spisovatele, dramatika a herce. Jejím cílem je zmapovat podíl knih na utváĜení osobnosti, života a díla této významné osobnosti þeské kultury a pĤsobení jeho díla ve spoleþnosti. Souþástí práce je také rekonstrukce obsahu osobní knihovny Jana Wericha. Práce byla vypracována na základČ analýzy literárních textĤ Jana Wericha, které mají z velké þásti autobiografický charakter, analýzy dokumentĤ z osobního fondu Jana Wericha v Literárním archivu Památníku národního písemnictví, dokumentĤ z archivu Divadla ABC a Archivu hlavního mČsta Prahy. V práci byla využita osobní svČdectví nČkterých Werichových blízkých a þtenáĜský prĤzkum „Knihy Jana Wericha“. První kapitola pojednává o osobní knihovnČ Jana Wericha. Obsahuje informace o pátrání po osudu této knihovny, jejím pravdČpodobném souþasném stavu a o rĤzných podkladech k rekonstrukci jejího obsahu. Dále se zabývá také Werichovou prací s knihou, pĜedevším oznaþováním a pĤjþováním knih. Hlavní þást této kapitoly však tvoĜí samotná rekonstrukce obsahu osobní knihovny Jana Wericha, jejíž výsledek v podobČ bibliografického soupisu je souþástí pĜíloh této práce. Druhá kapitola pĜináší poznatky o spoleþenském pĤsobení díla Jana Wericha, a to v nČkolika rovinách – knihami Jana Wericha ve veĜejných knihovnách, þtenáĜským prĤzkumem Knihy Jana Wericha a Werichovými knihami v knihovnách jiných významných osobností þeské kultury. TĜetí kapitola nabízí pohled na z knihovČdného hlediska zajímavé dokumenty þtyĜ rĤzných archivĤ, které mají souvislost s Janem Werichem a knihami a papírem – na unikátní soubor úþetních dokladĤ Osvobozeného divadla, školní zprávy gymnázia v KĜemencovČ ulici, hlavní katalogy Právnické a Filozofické fakulty Karlovy Univerzity a pĜedevším korespondenci, rukopisy a jedinou dochovanou knihu z Werichovy knihovny, uložené v Památníku národního písemnictví. V závČru práce jsou pak struþnČ shrnuty získané poznatky vzhledem k cíli této práce. [Autorský abstrakt].

Abstract (in English): The diploma thesis opens a new perspective on Jan Werich – famous Czech writer, playwright and actor. Its goal is to describe part played by books in formation of character, life and work of this eminent personality of Czech culture and social impact of his work. An important part of this work is the reconstruction of contents of Jan Werich’s personal library. The thesis is based on analysis of Werich’s literary work, analysis of collection of personal documents in Literary archive of The Museum of Czech Literature, study of documents in the archive of Theatre ABC and Prague City Archives. It is also based on testimonies of some close Werich’s friends and on reader’s survey “The books of Jan Werich”. First chapter is concerned with Jan Werich’s personal library. It describes the search for destiny of this library, on its probable current situation and on various sources for the reconstruction of its contents. It also contains information on Werich’s work with a book, mostly on lending and borrowing books and on property marking of documents. The main part of first chapter is the reconstruction of contents of Jan Werich’s personal library; its bibliogprahy forms an appendix to this work. Second chapter deals with social impact of Werich’s artwork in several fields – presence of books of Jan Werich in public libraries, reader’s survey “The books of Jan Werich” and Werich’s books in libraries of other famous Czech artists. Third chapter offers an overview of interesting documents (in bibliological point of view) in four archives that relate to Jan Werich and books - an unique collection of receipts of Osvobozené divadlo, annual reports of gymnasium in KĜemencová street, catalogues of students of Faculty of Law and Faculty of Arts at Charles University in Prague and, in the first place, correspondence, manuscripts and the only one extant book of Werich’s personal library, stored in The Museum of Czech Literature. This work ends with a brief summary of acquired knowledge with respect to the goal of this work. [Author‘s abstract].

Klíþová slova (þesky): Werich, Jan (1905-1980), analýzy, osobní knihovny, knihy, papír, knihovČdné motivy, þtenáĜské zvyky, spoleþenské pĤsobení literárního díla, knižní kultura Klíþová slova (anglicky): Werich, Jan (1905-1980), analysis, personal libraries, books, paper, bibliological topics, reader’s custom, social impact of literature, book culture

OBSAH PěEDMLUVA..................................................................................................... 9 1

OSOBNÍ KNIHOVNA JANA WERICHA ........................................ 12 1.1

OSUD KNIHOVNY JANA WERICHA ..................................................... 14

1.2

OZNAýOVÁNÍ KNIH ............................................................................ 16

1.3

SEZNAMY ............................................................................................ 18

1.4

PģJýOVÁNÍ KNIH ................................................................................ 23

1.5

REKONSTRUKCE KNIHOVNY .............................................................. 26

1.5.1

Odborná a populárnČ nauþná literatura ................................... 27

1.5.2

Beletrie ...................................................................................... 53

1.5.3

Noviny a þasopisy...................................................................... 91 KNIHOVNA JANA WERICHA ............................................................... 95

1.6 2

SPOLEýENSKÉ PģSOBENÍ KNIH JANA WERICHA ................ 99 2.1

KORESPONDENCE JANA WERICHA.................................................. 100

2.2

KNIHY JANA WERICHA V KNIHOVNÁCH JINÝCH OSOBNOSTÍ KULTURY .......................................................................................... 112

2.2.1

Pavel Eisner (1889-1958)........................................................ 115

2.2.2

Adolf Hoffmeister (1902-1973) ............................................... 116

2.2.3

Josef Hora (1891-1945) .......................................................... 117

2.2.4

Vladimír Holan (1905-1980)................................................... 118

2.2.5

Karel Janeþek (1903-1974) ..................................................... 122

2.2.6

Arno SáĖka (1892-1966) ......................................................... 123

2.2.7

Jan MukaĜovský (1891-1975).................................................. 124

2.2.8

František Langer (1888-1965) ................................................ 125

2.2.9

VítČzslav Nezval (1900-1958).................................................. 127

2.2.10

Edvard Leschinger (1858-1944).............................................. 134

2.2.11

JiĜí Trnka (1912-1969), Jan Trnka (*1956) ............................ 135

2.2.12

Knihovna Václava Vydry......................................................... 138

2.2.13

Jaroslav Ježek (1906-1942)..................................................... 140

2.2.14

Další knihovny......................................................................... 141

7

2.3

ýTENÁěSKÝ PRģZKUM KNIHY JANA WERICHA ............................. 142

2.4

KNIHY JANA WERICHA VE VEěEJNÝCH KNIHOVNÁCH ................... 169

3

4

KNIHY A PAPÍR ............................................................................... 174 3.1

ARCHIV DIVADLA ABC ................................................................... 174

3.2

ARCHIV HL. M. PRAHY ..................................................................... 178

3.3

ARCHIV UNIVERZITY KARLOVY ..................................................... 182

3.4

LITERÁRNÍ ARCHIV PNP ................................................................. 183 ZÁVċR................................................................................................ 188

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY........................................................... 193 PěÍLOHY .............................................................................................................I PěÍLOHA A - FOTODOKUMENTACE ...................................................................I PěÍLOHA B - PěEPIS STROJOPISNÉ ýÁSTI SEZNAMU KNIH ............................. IV PěÍLOHA C - SOUPIS ýASOPISģ VE FONDU JANA WERICHA ........................... V PěÍLOHA D - SOUPIS OSOBNÍ KNIHOVNY JANA WERICHA NA ZÁKLADċ REKONSTRUKCE JEJÍHO OBSAHU ....................................................... IX

8

PĜedmluva Na poþátku této diplomové práce bylo nČkolikaleté studium osobnosti Jana Wericha ve vztahu ke knihám, knihovnám a papíru, jehož výsledky se staly základem již mé bakaláĜské práce. Velké množství nevyĜešených otázek a nových témat, které KnihovČdný portrét Jana Wericha otevĜel, ale vedlo k dalšímu studiu a ve svém dĤsledku také ke vzniku této diplomové práce. KnihovČdný pohled na významné osobnosti þeské kultury je stále pohledem novým a neobvyklým, mĤže však prozradit mnohé i o takové osobnosti, jakou byl Jan Werich, o které byla napsána již Ĝada knih a studií. Nové a nové materiály, které se mi podaĜilo bČhem pátrání v archivech objevit, navíc svČdþí o tom, že toto téma není ani po napsání tČchto dvou prací ještČ stále vyþerpáno. Konkrétním cílem této práce a zároveĖ domnČnkou, na jejímž základČ byla vypracována, ale bylo dokázat, že tak jako nejrĤznČjší knihy výraznČ ovlivnily život a dílo Jana Wericha, tak dodnes, i tĜicet let po WerichovČ smrti, ovlivĖuje jeho dílo souþasnou spoleþnost. PonČkud dvojznaþný název Knihy Jana Wericha byl zvolen zcela zámČrnČ, neboĢ vystihuje obČ hlavní témata této práce. Ta by totiž mČla pĜinést nové poznatky týkající se jak knih, které Jan Werich vlastnil, tak knih, které Jan Werich napsal, þi které byly napsány o nČm. V textu práce je však oznaþení „knihy Jana Wericha“ užíváno primárnČ v souvislosti druhé, tedy pro knihy, jichž je Jan Werich autorem, nebo které byly napsány o nČm. PĜestože je práce vČnována primárnČ dvČma tématĤm, byl text rozdČlen do tĜí kapitol. První kapitola je vČnována knihám, které Jan Werich vlastnil, druhá spoleþenskému pĤsobení jeho vlastního literárního díla a knih o nČm, tĜetí pak obsahuje výsledky bádání v oblasti vztahu Jana Wericha ke knihám a papíru a práce s nimi. Protože toto tĜetí, poslednČ jmenované téma bylo hlavním pĜedmČtem již mé bakaláĜské práce, byla kapitola pojata velmi struþnČ a obsahuje pĜedevším zajímavé novČ zjištČné informace. Oproti ostatním bodĤm zadání pak byla vČnována minimální pozornost mapování knižní produkce Werichových knih a jejich knihovČdné charakteristice. DĤvodem byla pĜedevším obsáhlost ostatních témat, špatná dostupnost Werichových knih z pĜedváleþných let a výraznČ menší dĤležitost tohoto výzkumu vzhledem k hlavnímu cíli této práce. 9

Diplomová práce byla zpracována pĜedevším na základČ pĜímého studia archivních materiálĤ, a to osobního fondu Jana Wericha, uloženého v Památníku národního písemnictví, dokumentĤ z fondu Masarykova I. státního þeskoslovenského reálného gymnasia v Praze II, uložených v Archivu hl. mČsta Prahy, a dokumentĤ z archivu Divadla ABC a archivu Univerzity Karlovy. ýásteþnČ také na základČ analýzy literárních textĤ Jana Wericha a knih, které se jeho životem a tvorbou zabývají, a dále na základČ vlastního výzkumu zahrnujícího statistická šetĜení ve vybraných veĜejných knihovnách a internetový þtenáĜský prĤzkum. Osobní knihovna Jana Wericha, které mČla být tato práce vČnována pĜedevším, se bohužel z velké þásti nedochovala. Její torzo je pravdČpodobnČ ve vlastnictví Werichovy vnuþky, žijící ve Švýcarsku, paní Hulíkové. Ani pĜes opakované pokusy o její kontaktování, a to dokonce ani s podporou ze strany Ústavu informaþních studií a knihovnictví, které jsem uskuteþnila v prĤbČhu tĜí let, nevedlo bohužel k úspČchu, tedy možnosti si dochované knihy prohlédnout a popsat prostĜednictvím metody „de visu“. OstatnČ s obdobnými problémy – neúspČšnými pokusy o kontaktování osob z Werichova blízkého okolí, s výjimkou paní Pakové a pana Trnky – jsem se bČhem své práce setkala mnohokrát, a ani v tČchto pĜípadech zpravidla intervence ze strany Ústavu nepomohla. Hlavním informaþním pramenem pro rekonstrukci obsahu Werichovy knihovny se tak staly dokumenty z Werichova osobního fondu v PNP, pĜedevším rozsáhlý soubor osobní korespondence a rukopisĤ. Nemalou mČrou pĜispČla také tiskem vydaná trilogie vzájemné korespondence Jana Wericha a JiĜího Voskovce. Studium osobních knihoven se pak vzhledem k dlouhodobému uzavĜení Knihovny Národního Muzea omezilo pouze na knihovní fondy Památníku národního písemnictví. Údaje o knihách byly þerpány z online bází dat Národní knihovny, katalogu MČstské knihovny v Praze, katalogu Knihovny Památníku národního písemnictví a svČtového katalogu Worldcat.org. Ve tĜech pĜípadech jsem také využila virtuální referenþní služby – Ask a librarian (Library of Congress), Fragen Sie uns! (Universitätsbibliothek Regensburg) a þeské referenþní služby Ptejte se knihovny. Informace o spisovatelích a jejich dílech byly þerpány z Databáze národních autorit NK, Slovníku þeské literatury po roce 1945 a z þeské i anglické verze encyklopedie Wikipedia. 10

Citace z materiálĤ uložených v osobním fondu Jana Wericha v Památníku národního písemnictví, z dopisĤ pracovníkĤ oslovených knihoven a internetového prĤzkumu jsem až na nČkolik málo výjimek ponechala v autentické podobČ, tzn. vþetnČ pĜeklepĤ, pravopisných chyb, nepĜesností ve jménech, chyb ve skloĖování, skladbČ apod. ObzvláštČ Werichovy vlastní texty pak také mohou þasto pĜekvapit volbou netypických slovních tvarĤ a neologismĤ. ýlenČní první kapitoly do jednotlivých podkapitol je pĜedevším formální záležitostí, sloužící pro lepší orientaci a pĜehlednost textu, neboĢ všechna témata týkající se Werichovy knihovny spolu úzce souvisejí. ýlenČní dalších kapitol je založeno primárnČ na zdrojích, odkud byly informace þerpány. Znaþná þást pĜíloh, zejména pĜílohy obrazové, je k dispozici pouze v elektronické podobČ na CD-ROMu (pĜíl. CD) – toto Ĝešení umožĖuje rozšíĜit množství pĜiložené fotografické dokumentace, a to zároveĖ ve vyšší kvalitČ. Citace jsou v textu zapsány pomocí harvardské metody a vypracovány na základČ mezinárodních norem ISO 690 a ISO 690-2. Do seznamu použité literatury však byly zaĜazeny pouze tištČné materiály. Na rukopisné a jiné archivní materiály je odkazováno pĜímo v textu þi v poznámkách. Mé upĜímné podČkování patĜí v prvé ĜadČ vedoucímu mé diplomové práce, PhDr. Richardu Khelovi, za jeho osobní podporu, cenné rady i nepĜeberné množství nových podnČtĤ k mé práci. Dále bych chtČla podČkovat také pracovníkĤm všech archivĤ, zejména Památníku národního písemnictví, kteĜí mi trpČlivČ po nČkolik mČsícĤ pĜipravovali materiály ke studiu, své rodinČ za velké pochopení a podporu v mé práci a v neposlední ĜadČ všem tČm, kteĜí se pĜímo i nepĜímo na vzniku této práce podíleli.

11

1

Osobní knihovna Jana Wericha Nalézt odpovČć na otázku, co se stalo s osobní knihovnou Jana Wericha po

jeho smrti, jsem se pokoušela Ĝadu let. Poprvé již v dobČ, kdy jsem sestavovala WerichĤv knihovČdný portrét v rámci své bakaláĜské práce. Tehdy se mi však tuto odpovČć nalézt nepodaĜilo. Pro mou diplomovou práci se však vyĜešení této otázky stalo klíþové. V úvahu pĜicházelo nČkolik možností. Za prvé mohla pĜejít Werichova osobní knihovna po jeho smrti do vlastnictví jeho potomkĤ, v tomto pĜípadČ do rukou jeho jediné dcery Jany Kvapilové-Werichové. Knihovnu ale mohl Jan Werich také odkázat nČkterému ze svých pĜátel nebo nČkteré instituci – knihovnČ, divadlu, organizaci umČlcĤ apod. TĜetí možnost, která ještČ pĜicházela do úvahy, byla ta, že Jan Werich vČnoval, popĜípadČ prodal knihy ze své knihovny ještČ za svého života. Jan Werich zemĜel 31.Ĝíjna roku 1980. Nejbližšími pĜíbuznými byly v té dobČ jeho dcera Jana a tĜináctiletá vnuþka ZdeĖka, neboĢ Zdena Werichová, manželka Jana Wericha, zemĜela již o nČkolik mČsícĤ dĜíve, konkrétnČ 14. dubna 1980. Jana Kvapilová-Werichová, která po WerichovČ smrti dále obývala byt na KampČ, však zemĜela zanedlouho také - 9. kvČtna 1981 podlehla ve vČku 45 let rakovinČ. Veškerý majetek tedy nakonec zdČdila její dcera, Werichova vnuþka Fanþa1. Nedlouho po smrti Jany Werichové ale zemĜel také Fanþin otec JiĜí Kvapil. ýtrnáctiletá ZdeĖka tak zĤstala bez rodiny. JiĜí Voskovec jí sice nabídl, aby se pĜestČhovala k nČmu do Ameriky, ale zanedlouho potom zemĜel také. Vnuþka Fanþa tedy zĤstala v ýechách a žila u dlouholeté pĜítelkynČ své matky, paní Daniely Pakové, která se stala její opatrovnicí. PozdČji vystudovala pedagogiku ošetĜovatelství, provdala se a odstČhovala do Švýcarska, kde se vČnovala psychologii. Ve Švýcarsku se svým manželem a dcerou Janou žije dodnes. Jak se vyjádĜil bČhem našeho rozhovoru pan Trnka „Fanþa udČlala za svou tragickou minulostí „tlustou þáru“ a snaží se žít svĤj vlastní život“, nikoliv život vnuþky Jana Wericha. O záležitosti s tím spojené se proto nikterak nezajímá a komunikuje pouze prostĜednictvím svého právního zástupce, JUDr. Eleny Hornové z Advokátní kanceláĜe Hornová a partneĜi. Skrze doktorku Hornovou jsem také pĜed

1

Vlastním jménem se však paní Hulíková jmenuje ZdeĖka.

12

tĜemi lety získala povolení pĜístupu k fondu Jana Wericha, uloženého v Památníku národního písemnictví, který byl mimo uplynutí 30 let od Werichovy smrti podmínkou k bádání v archiváliích uložených v tomto fondu. To byla však také jediná žádost, na niž jsem od paní Hornové obdržela odpovČć. PĜi pátrání po osudu Werichovy knihovny jsem se totiž pĜirozenČ obrátila jako první právČ na paní Hulíkovou, a to skrze jejího právního zástupce. Na opakovanou žádost o poskytnutí informací zaslanou jak klasickou tak emailovou poštou jsem však žádnou odpovČć neobdržela. Nezbývalo tedy, než se pokusit ovČĜit i další možnosti, protože jediná jistota týkající se osudu knihovny Jana Wericha, kterou jsem mČla, byla ta, že v bývalém WerichovČ bytČ na KampČ již není. Jeho poslední obyvatelkou totiž byla paní Anna Havránková-Slavíþková, z rodu malíĜe Antonína Slavíþka, která se do bytu, jenž obývala od roku 1985, po povodních v srpnu 2002 již nevrátila. Pokusila jsem se tedy vyhledat osobní knihovnu Jana Wericha ve sbírkách institucí, které se shromažćováním takovýchto sbírek zabývají. V Památníku národního písemnictví je sice uloženo znaþné množství osobních knihoven jiných významných pĜedstavitelĤ þeské kultury, vČdy a politiky, ale k Janu Werichovi se vztahuje pouze osobní fond obsahující rukopisy, korespondenci, fotografie a nČkteré tisky, knihy však nikoliv. Ani mezi sbírkami Knihovny Národního muzea není osobní knihovna Jana Wericha uložena. RovnČž tak v KnihovnČ Divadelního ústavu, Divadle ABC, Národní knihovnČ þi jiné knihovnČ nebo muzeu ýeské republiky. Ani na internetu se mi nepodaĜilo najít žádnou zmínku, že by byla knihovna napĜíklad v rukou soukromého sbČratele. Sledování nabídek antikvariátĤ také nevedlo k odhalení žádné knihy, která by mohla patĜit do osobní knihovny Jana Wericha. Nezbylo mi tedy nic jiného, než se opČt pokusit kontaktovat paní Hulíkovou ve snaze získat odpovČć na svou otázku. Náhodou jsem však bČhem svého pátrání objevila také þlánek OndĜeje Suchého o JanČ Kvapilové-Werichové, uveĜejnČný na stránkách elektronického periodika Pozitivní noviny (Suchý, 2006). Zde jsem se také poprvé doþetla bližší informace o osudu Werichovy vnuþky Fanþi a jméno její opatrovnice paní Pakové. Snaha vyhledat bližší informace o této osobČ prostĜednictvím internetu byla však neúspČšná. Na další stopu mČ pĜivedl až dokument ýeské televize PĜíbČhy slavných – Klaunova antická tragédie, poprvé vysílaný 27.10.2010. V dokumentu 13

vystupuje Ĝada lidí z blízkého okolí pana Wericha - Jaroslav Hutka, který v roce 1976 s Milanem Klímou Wericha na KampČ navštívil, Milena Dvorská, která jeden þas dokonce u WerichĤ na KampČ bydlela, Miloš Forman, lékaĜ Karel Koudelka, SoĖa ýervená, která hrála s Werichem v Divotvorném hrnci, pĜátelé OndĜej Suchý, Jaroslava Adamová, lékaĜ Jaroslav Hovorka a v neposlední ĜadČ právČ paní Paková. Paní Daniela Paková byla dle slov lékaĜe Jaroslava Hovorky, pronesených v dokumentu, uþitelkou. To potvrzoval také fakt, že v pozadí byl za paní Pakovou vidČt interiér typické školní tĜídy. Odkaz na stránky Malostranského gymnázia na þeské Wikipedii, který se mi zobrazoval jako první pĜi vyhledávání fráze „Daniela Paková“ v Googlu, ve kterém byla zmínka o PaeDr. Daniele Pakové, tak získal nový význam. Ze stránek na Wikipedii, jakožto i stránek samotného gymnázia, jsem se dozvČdČla, že doktorka Paková byla dĜíve Ĝeditelkou této stĜední školy. Zaslala jsem proto na adresu školy žádost o poskytnutí kontaktu na paní Pakovou, na kterou mi obratem odpovČdČla Mgr. Veverková – potvrdila mou domnČnku, že se opravdu jedná o paní Pakovou, která byla opatrovnicí Werichovy vnuþky, a se souhlasem paní Pakové mi poskytla þíslo jejího mobilního telefonu. BČhem telefonátu s paní Pakovou jsem se pak dozvČdČla mnoho zajímavých informací vážící se jak k osudu Werichovy knihovny, tak ke knihovnČ a þtenáĜským zvykĤm pana Wericha.

1.1

Osud knihovny Jana Wericha Po smrti Jany Werichové-Kvapilové bydlela nČkolik dní v bytČ na KampČ

Fanþa sama. BČhem této doby také pravdČpodobnČ nČkdo z Kampy odnesl nČkteré knihy z Werichovy knihovny a možná i další pĜedmČty z vybavení bytu. Paní Paková si totiž dodnes vzpomíná, že jednou v této dobČ pĜi své cestČ na Kampu spatĜila neznámého muže s náruþí knih, kterak jde od Werichova domu. Druhým dĤkazem potvrzujícím tuto domnČnku je fakt, že se pravdČpodobnČ právČ touto cestou musela ztratila také proslulá vícesvazková Encyklopedie Britannica, kterou Janu Werichovi daroval JiĜí Voskovec. Podle popisu paní Pakové „skonþily“ totiž knihy z knihoven pĜi vyklízení bytu „na hromadČ“. Vnuþka Fanþa si z nich vybrala ty, které si chtČla ponechat,

14

Encyklopedie však mezi nimi již nebyla. ýást knih si poté odnesli Werichovi pĜátelé, známí a sousedé, þást byla pravdČpodobnČ také odvezena do sbČru. Knihy si s sebou odvezla Fanþa k rodinČ PakovČ na Bohdalec, kam se asi pĜibližnČ v tuto dobu rodina odstČhovala. NČkteré mohly podle informací paní Pakové bČhem let také splynout s její vlastní knihovnou, þást mohla být bČhem této doby také vyhozena, neboĢ Pakovi se bČhem let nČkolikrát stČhovali. V polovinČ devadesátých let se vnuþka Fanþa odstČhovala do Švýcarska. PĜi této pĜíležitosti „protĜídila“ pozĤstalost po své rodinČ. ýást „papírĤ“, o které vím jen tolik, že jistČ zahrnovaly korespondenci, se rozhodla vyhodit, zbytek spolu s nČkterými knihami si odvezla do Švýcarska. ýást z „vyhozených“ materiálĤ se však paní Paková rozhodla uschovat, pĜedevším pro pĜípadný zájem Werichovy pravnuþky Jany. V souþasné dobČ by snad tyto materiály mČly být uloženy na pĤdČ chaty paní Pakové - ta k nim však vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nemá v souþasnosti pĜístup. ýást Werichovy osobní knihovny je dodnes možná uložena také v chatČ ve Velharticích. MČlo by se jednat o ty knihy, které zde byly i v dobČ Werichovy smrti, nikoliv o knihy pĜevezené z Kampy. Chata ale již byla nČkolikrát vykradena, prvnČ asi už tĜi mČsíce po smrti Jany Werichové. Paní Paková si vybavuje pĜedevším anglické detektivky, které po vloupání uklízela zpČt na místa. Je možné, že zde nČkteré tyto knihy zĤstaly dodnes, ale i to, že si þást knih odvezl manžel Werichovy vnuþky, Josef Hulík. K souþasnému pravdČpodobnému stavu torza Werichovy knihovny vím jen tolik, že manžel paní Hulíkové vlastní také pomČrnČ rozsáhlou knihovnu, takže došlo nejspíše ke spojení jeho knihovny a knihovny Werichovy vnuþky Fanþi. Paní Paková byla také tak laskavá, že mi poskytla soukromý email paní Hulíkové, abych ji mohla zkontaktovat pĜímo. E-mail jsem odeslala 13. bĜezna, ale žádnou odpovČć jsem neobdržela. OpČtovnČ jsem se tedy obrátila na právního zástupce paní Hulíkové s žádostí o poskytnutí informací a pĜípadného získání pĜístupu ke knihám ve Velharticích. Bez odpovČdi. Po konzultaci tohoto problému s vedoucím své práce jsem obdržela doporuþující dopis od Ĝeditele Ústavu informaþních studií a knihovnictví, dokládající význam studia osobní knihovny Jana Wericha i serióznost tohoto výzkumu. Zaslala jsem tedy doporuþenČ na adresu advokátní kanceláĜe JUDr. Hornové opČtovnČ svou 15

žádost i s pĜiloženým výše zmínČným dopisem, avšak odpovČć jsem neobdržela ani tentokrát. Žádné další informace týkající se osudu knihovny Jana Wericha mi nebyl s to poskytnout ani pan Jan Trnka bČhem našeho setkání na KampČ, neboĢ se s paní Hulíkovou i paní Pakovou stýká jen velmi zĜídka a o záležitosti vyklízení kampského bytu po smrti Jany Werichové neví žádné bližší informace. Další oslovení z Ĝád blízkých pĜátel Jana Wericha nebo pĜíležitostných návštČvníkĤ Kampy buć také informace tohoto druhu neznají, nebo na mé dopisy nikterak nereagovali. ZávČrem lze celé bádání po osudu Werichovy knihovny shrnout asi takto: Po smrti Jany Kvapilové-Werichové byl byt na KampČ úplnČ vyklizen. ýást knih si ponechala vnuþka Fanþa, þást si odnesli známí a pĜátelé, þást byla vyhozena a þást pravdČpodobnČ nČkdo odcizil, respektive odnesl z Kampy bez vČdomí paní Pakové. O všech ostatních knihách, vyjma tČch, které si odnesla Werichova vnuþka, nejsou žádné bližší informace. Z knih, které zĤstaly po roce 1981 v majetku rodiny WerichĤ, respektive KvapilĤ, zbylo dnes již jen blíže neurþitelné torzo – tyto knihy jsou vþlenČny do knihovny rodiny Hulíkových ve Švýcarsku, þást je jich snad dosud uložena ve Velharticích. Pár ojedinČlých svazkĤ se možná nachází také v knihovnČ paní Pakové. Ostatní byly nenávratnČ ztraceny.

1.2

Oznaþování knih Identifikovat konkrétní svazky z Werichovy knihovny, které jsou ve

vlastnictví paní Pakové, nebo svazky, které byly v osmdesátých letech z osobní knihovny Jana Wericha odneseny (aĢ už jakýmkoliv zpĤsobem) nČkým jiným, však bude dnes již patrnČ nemožné. Neexistuje totiž žádné vodítko, vyjma oþitého svČdectví souþasných vlastníkĤ, které by mohlo danou knihu pĜiĜadit k pĤvodnímu vlastníkovi, Janu Werichovi. Získat takové svČdectví je však témČĜ nemožné. SvČdkĤ totiž postupem þasu ubývá, a i tak pro nČ bývá po tĜiceti letech dost tČžké si vzpomenout, jakým zpĤsobem nabyli vlastnictví té které knihy.

16

Jasné vodítko v podobČ exlibris, podpisĤ, razítek ani jiného zpĤsobu oznaþování ve Werichových knihách pravdČpodobnČ také nelze oþekávat. Paní Paková ani pan Trnka si totiž nevzpomínají, že by v knihách, které si od pana Wericha z jeho knihovny vypĤjþili, nČjaké vlastnické znaþky zaznamenali. Tuto domnČnku by potvrzoval i ten fakt, že se mi bČhem uplynulých pČti let nepodaĜilo nalézt v literatuĜe ani na internetu žádné zmínky o WerichovČ knihovnČ, ani jsem nezaznamenala žádné nabídky knih v antikvariátu, oznaþené jako knihy z osobní knihovny Jana Wericha. Ovšem velkou pochybnost do této otázky vnesla fotografie, kterou je možné nalézt na stranČ dvČ knihy Františka Cingera a Jaromíra Farníka Voskovec a Werich aneb Válka s lidskou blbostí. Je na ni vypodobnČna reprodukce drobné grafiky ZdeĖka Seydla - exlibris Jana Wericha - a pokud se jedná o reprodukci v životní velikosti, je tato pĜibližnČ 9 cm vysoká a 4 cm široká., pĤvodnČ pravdČpodobnČ barevná (viz obr. 1.1, pĜíloha A). ZdenČk Seydl byl þeský malíĜ, grafik a scénograf, pĜítel Jana Wericha i tĜeba JiĜího Trnky. Po válce u nČj dokonce Werich jeden þas bydlel v podnájmu (Branald, 2005, s. 195). Je také autorem typografické úpravy þi ilustrací k nČkterým Werichovým knihám, napĜ. Italské prázdniny (vydané v roce 1961, 1963, 1965), obálky ke knize Fata morgana a jiné hry nakladatelství Orbis z roku 1967 nebo knize Toulky s Charleym ýeskoslovenského spisovatele z roku 1965. Bližší informace k této jeho grafice se mi však zjistit nepodaĜilo. Možné a také velice pravdČpodobné vysvČtlení celé této situace nabídl pan Trnka. Uvedl, že si sice není vČdom exlibris ve Werichových knihách, dobĜe si ale vzpomíná, že exlibris pro Wericha namaloval i jeho otec, výtvarník JiĜí Trnka. Exlibris jako jiné drobné grafické práce2 patĜily zĜejmČ mezi dárky, kterými pĜátelé výtvarníci3 Jana Wericha obdarovávali. Jan Werich byl totiž, podle tvrzení pana Trnky, velkým milovníkem výtvarného umČní. Ve svém kampském bytČ mČl prý povČšeno na 150 obrazĤ a obrázkĤ rĤzných velikostí od významných þeských umČlcĤ4, povČtšinou originálĤ

2

napĜ. novoroþenky, pozvánky, obrázky kromČ ZdeĖka Seydla nebo JiĜího Trnky napĜ. ještČ Ota Janeþek 4 mezi obrazy byla také díla napĜ. Jan Zrzavého, Františka Tichého, Oskara Kokoschky, Kamila Lhotáka, Františka Muziky þi Josefa Šímy 3

17

s autorským vČnováním (Branald, 2005, s. 187; Inov, 2005, s. 18) . Pan Trnka si jasnČ vybavuje asi tĜicet z nich, které Janu Werichovi vČnoval jeho otec. Zajímavé však je, že stejnČ jako Werichovy knihy v podstatČ zmizely beze stopy. Panu Trnkovi se je (ani jiné obrazy z Werichovy sbírky) nepodaĜilo vypátrat jak v galeriích þi soukromých sbírkách, tak prostĜednictvím paní Pakové.

1.3

Seznamy PravdČpodobnČ jediný soupis Werichovy knihovny, který kdy existoval, se

pokusila kdysi vytvoĜit maminka paní Pakové, povoláním knihovnice. Psala si tento „seznam“ do sešitu, ale z mnČ blíže neznámého dĤvodu stihla zpracovat jen malou þást tohoto knižního fondu. PĜi nČkolikerém stČhování rodiny Pakových se pak tento sešit kamsi „ztratil“ a s velkou pravdČpodobností již nikdy nebude nalezen. Jeden z mála dochovaných seznamĤ knih þi spíše literárních dČl je uložen v osobním fondu Jana Wericha v Památníku národního písemnictví, v þásti Rukopisy vlastní, Poznámky5. Jedná se o jeden list papíru formátu A4, který je po levé stranČ prodČravČn – patrnČ byl kdysi vevázán v deskách. Je popsán pouze po jedné stranČ, do tĜí þtvrtin, strojem (þerná páska), zbývající þást typickým, špatnČ þitelným rukopisem Jana Wericha, a to propisovacím perem zelené barvy (viz obr. 1.2, pĜíl. A). Strojopisná þást zachovává urþitou úpravu: každý odstavec je uvozen jménem spisovatele6 a zvýraznČn prostĜednictvím podtržítek; následuje dvojteþka a jeden þi více názvĤ oddČlených þárkami. Celkem je zde uvedeno osmnáct autorĤ a þtyĜicet dva titulĤ povídek. Rukopisná þást se sestává z jmen šesti spisovatelĤ (Robert Benchley, Alexander Woollcott, Ogden Nash, Eric Linclater, Ben Hecht), názvu jednoho konkrétního povídkového výboru jednoho z nich (Scott Fitzgerald The Tales of the Jazz Age ) a názvu „Lymerics“, který buć oznaþuje název sbírky, þi jen název literárního žánru (pĜepis strojopisné þásti seznamu viz pĜíl. B). Zbývá vyĜešit otázku, jak pĜistoupit k tomuto seznamu knih. Lze jej považovat za souþást soupisu archivních materiálĤ? Nebo se jedná o seznam titulĤ, které zaslal Jan Werich svému pĜíteli JiĜímu Voskovcovi nebo nČkterému jinému ze

5 6

inv. þ. LA 5076/011008 v podobČ jména a pĜíjmení, iniciály a pĜíjmení nebo jen pĜíjmení

18

svých pĜátel v zahraniþí, aby mu knihy s tČmito povídkami opatĜili? Nebo vznikl tento seznam za úplnČ jiným úþelem? PĜi bližším zkoumání obsahu tohoto dokumentu si lze všimnout nČkolika drobností, které by spíše ukazovaly k té možnosti, že se jedná o jakýsi seznam desiderát. Ve tĜech pĜípadech je totiž titul doplnČn jedním nebo tĜemi otazníky, jednou také dovČtkem „pĜip.“ a alternativními slovy k doplnČní názvu. To vše svČdþí o tom, že si Jan Werich nebyl jist pĜesnými názvy povídek, když seznam sestavoval, tudíž s nejvČtší pravdČpodobností nemČl k dispozici žádné knihy, podle kterých by jej vyhotovil. Dary od pĜátel byly navíc velice bČžným zpĤsobem obohacování knihovny Jana Wericha, o tom ale více viz podkapitola 1.5 Rekonstrukce knihovny. Mezi materiály, uloženými pĜi zpracování Werichova fondu mezi „Poznámky“, lze ale nalézt ještČ nČkolik dalších zajímavých dokumentĤ vztahujících se ke knihám. Prvním z nich je lístek popsaný rukou, modrým perem, se jmény tĜech autorĤ a jejich tĜí dČl a poznámkou o další knize7. KonkrétnČ se jedná o text: „Puškin: Piková dáma; London (?) The Law of Life; J. Steinbeck Johny Bear; Sehnat! Alex Woolcott knížka, kde jsou pĜípady detektivní.“ (viz obr. 1.3, pĜíl. CD) V prvním pĜípadČ se jedná o povídku Alexandra Sergejeviþe Puškina Piková dáma, která vyšla v þeštinČ do roku 1980 mnohokrát jak v povídkových souborech, tak samostatnČ. Druhá poznámka odkazuje na povídku Jacka Londona The Law of Life o stárnoucím Indiánovi, který opustil svĤj kmen a odešel zemĜít. Vydána byla také v þeštinČ pod názvem Zákon života, a to v roce 1950 Státním nakladatelstvím dČtské knihy v souboru povídek nesoucích titul Bílý tesák. TĜetí v poĜadí je povídka Johna Steinbecka Johnny Bear, v angliþtinČ vydaná ve Steinbeckových povídkových souborech bČhem Werichova života nČkolikrát. Které knihy Alexandra Woollcotta se týkala Werichova þtvrtá poznámka, lze jen tČžko Ĝíci, snad by se ale mohlo jednat o knihu While Rome Burns. Další dokument8 se týká Friedricha Engelse a jeho filosofie. Na první stranČ se jedná pravdČpodobnČ o poznámky ohlednČ obsahu kapitol urþité knihy, kterou se

7 8

inv. þ. LA 5076/010029 inv. þ. LA 5076/010999

19

mi však nepodaĜilo identifikovat. První kapitola by se mČla týkat buć Marxova Kapitálu nebo pojmu kapitál jako takového a jeho historie, druhá nČmeckých materialistických filosofĤ Ludwiga Feurbacha a Friedricha Engelse, tĜetí Engelse a jeho úvah na téma „Co je filosofie?“ a þtvrtá kapitola J.V. Stalina a idealismu a dialektického materialismu. Strana druhá obsahuje už pouze jméno Engels a název jednoho z jeho dČl „Socialism: Utopian and Scientific“, které je polemikou proti nČmeckému filosofovi a ekonomovi, kritikovi marxismu, Eugenovi Dühringovi. Jednostránkový seznam kombinující strojopisné a rukopisné poznámky o anglických divadelních hrách je dalším z Ĝady dokumentĤ týkajících se knih, zaĜazených mezi Werichovy poznámky9. Obsahuje soupis sedmi titulĤ a jejich autorĤ doplnČný rukopisnou poznámkou obyþejnou tužkou o žánru toho kterého literárního díla (viz obr. 1.4, pĜíl. CD). Modrým perem je pod seznam pĜipsána poznámka „Plays will big central character in each“ a þervenou propiskou adresa Samuela Frenche. KonkrétnČ jsou na seznamu tato díla: The Wooden Dish od Edmunda Morrise, No Sign of the Dove od Petera Ustinova, The Amazing Dr. Clitterhouse od Barre Lyndona, The Light of Heart od Emlyna Williamse, Murder in the Cathedral od T.S.Eliota, The Shop at Sly Corner od Edwarda Percyho a The Fifthy Mark od Dana Sutherlanda a všechna vyšla tiskem za Werichova života pĜinejmenším jednou. Zda je však vlastnil, zĤstává otázkou. Další seznamy, které zahrnují také tisky, rukopisy a další písemné materiály a jsou souþástí fondu Jana Wericha v PNP, jsou zaĜazeny mezi Rukopisy vlastní, Seznamy archivního materiálu. Tyto seznamy jsou trojího typu. Prvním typem jsou dokumenty se seznamy a nadpisy, které odrážejí pĤvodní tĜídČní dokumentĤ v domČ Jana Wericha, nČkteré dokonce i s udáním pĤvodní lokace10. Jsou mezi nimi strojopisy, strojopisy s rukopisnými poznámkami i rukopisy, které byly všechny pĤvodnČ vloženy do desek a krabic, ve kterých byly materiály uchovávány. Jedná se o povídky, pohádky, výstĜižky, korespondenci, programy, písniþky, konkrétnČ nadepsané dokumenty a další. Soupisy vytvoĜila pravdČpodobnČ Werichova sekretáĜka, paní Jarmila Týlová.

9

inv. þ. LA 5076/011000 napĜ. Zásuvka þís. 2 zezdola vlevo

10

20

Druhým typem jsou seznamy korespondence, rukopisĤ, gramofonových desek a obrazového materiálu s uvedením pĤvodní lokace v domČ Jana Wericha11, které byly pĤvodnČ spoleþnČ uloženy v deskách nadepsaných rukou Jana Wericha „Obsah: seznamy, skladištČ, kanape, 1963“. Jedná se o strojopisy, strojopisné kopie a výše zmínČné papírové desky. Mezi tČmito seznamy se nachází také „Seznam gramofonových desek“ (viz obr. 1.5, pĜíl. CD). PĜestože je tato práce zamČĜena pĜedevším na tištČné knižní materiály, nelze podle mého názoru tento dokument úplnČ opominout. Jednak jsou zvukové nosiþe, i když ve své modernČjší podobČ CD a DVD nosiþĤ, pomČrnČ bČžnou a dĤležitou souþástí fondĤ veĜejných knihoven, jednak se mi podaĜilo objevit informaci o tom, kde by se daná sbírka mohla v souþasnosti nacházet. Pokud se totiž nejedná o tytéž gramofonové desky získané archivem v roce 1976 spolu s nahrávkami váleþného vysílání, které jsou souþástí audio-video archivu PNP (Ferklová, 2006, s. 4), mohla by být tato Werichova diskografie, respektive ony gramofonové desky, tČmi, o jejichž osudu jsem se náhodou dozvČdČla od pana OndĜeje Suchého. Jan Werich totiž údajnČ kdysi celou svou sbírku gramofonových desek, i když po þástech, vČnoval Suchému bratrovi JiĜímu. Tuto skuteþnost se mi však vzhledem k tomu, že pan Suchý opakovanČ neodpovídal na mé dopisy, nepodaĜilo ovČĜit. Tvrzení pana OndĜeje Suchého však lze jistČ oznaþit za velice pravdČpodobné – zdravotní potíže, které Jana Wericha na sklonku života trápily, nejsou ani tajemstvím, ani vzhledem k jeho vysokému vČku pĜekvapením. V posledních letech svého života potĜeboval Werich dokonce kompenzaþní pomĤcky – konkrétnČ naslouchátko – k tomu, aby vĤbec slyšel, a i tak slyšel velice špatnČ. To mi ostatnČ potvrdila nejen paní Paková, ale zmínky o naslouchátku mĤžeme najít jak v knihách o Janu Werichovi, tak v korespondenci s JiĜím Voskovcem. Jan Werich byl v podstatČ na konci 70. let témČĜ hluchý. Zrak mu však až na nutnost použití brýlí, která není nikterak ve vČku sedmdesáti a více let neobvyklá, sloužil dobĜe. Lze si tedy dost dobĜe pĜedstavit, že spíše þetl nebo psal dopisy, než poslouchal gramofonové desky. Tudíž velice dobĜe mohl vČnovat pĜinejmenším

11

napĜ. Regál þ.1

21

alespoĖ þást svých desek jednomu nebo i více ze svých pĜátel, zatímco knihy ze své knihovny si ponechal. Jiné svČdectví o osudu gramofonových desek nabízí Ing. Karel Koliš, který byl bČhem posledních dvou let Werichova života souþástí kampské domácnosti – spolu s Jarmilou Týlovou zaĜizoval pro Werichovi vše, þeho bylo potĜeba, od oprav a úklidĤ, pĜes nákupy a pochĤzky až po „šoférování“ a vození þlenĤ rodiny nebo pĜátel do Velhartic. V þlánku uveĜejnČném v únoru 2005 v HospodáĜských novinách (Leschtina, 2005) vzpomíná na vztahy manželĤ Werichových, silnČ ovlivnČné psychickou nemocí Zdeny Werichové: „NČkolikrát se pokusila o demonstrativní sebevraždu. Jednou, když Werich nebyl doma, roztloukla kladivem všechny jeho desky, vþetnČ unikátních nahrávek z Osvobozeného divadla, a stĜepy hodila do popelnice. Toho Werich strašnČ litoval." Pravdivá mĤže být každá z obou verzí pĜíbČhu a dokonce, vzhledem k velikosti Werichovy sbírky desek, mohou být platné i obČ zároveĖ. Seznam desek12 je vyhotoven strojem, na bČžném papíru formátu A4, za využití pásky dvou barev – þervené a þerné. Celkem se skládá ze 13 oþíslovaných13 listĤ, na kterých je zaznamenáno 177 položek. Ne vždy však odpovídá jedna položka právČ jedné desce, celkový poþet desek pravdČpodobnČ pĜesahoval þíslo 200. Papír také není popsán vždy po celé ploše, takže se lze domnívat, že desky byly zaznamenávány buć s ohledem na své uložení, nebo podle jiného hlediska, aĢ již obsahového þi z hlediska napĜ. fyzických vlastností. Mezi položkami seznamu mĤžeme nalézt nejrĤznČjší díla þeské i zahraniþní provenience, hudbu i mluvené slovo. Z vážné hudby jsou hojnČ zastoupena díla ýajkovského, Verdiho a Pucciniho, také ale DvoĜáka, Beethovena, Rachmaninova, Debbusyho, Mozarta nebo Smetany. Jsou zde také divadelní hry – Strakonická dudák, Maryša, Antigona, StĜíbrný vítr a další v podání pĜedních þeských hercĤ (Pivec, Marvan, Smolík, Vydra ml., Scheinpflugová atd.). Také písnČ autorské trojice V+W+J – Nebe na zemi, PĤl párku, Peníze nebo život, Tmavomodrý svČt þi Pochod stoprocentních mužĤ. Dále desky, na kterých se Werich interpretaþnČ podílel, aĢ již díla cizích autorĤ (povídky Jaroslava Haška a též jeho Osudy dobrého vojáka Švejka,

12 13

inv. þ. LA 5076/011117 listy jsou však oþíslovány chybnČ, nikoliv popoĜadČ

22

pohádky J.Š. Kubína), vlastní díla (pohádky, ýochtan vypravuje, písnČ Cecílie, Bleška a veška, Hodné štČnČ apod.,) nebo díla vzniklá na základČ spolupráce V+W (dialogy, váleþné nahrávky z vysílání amerického rozhlasu). Nechybí samozĜejmČ ani dobová hudba, zejména jazz a americké soudobé písnČ, obsáhlá je také sbírka waltzĤ. Ale i další seznamy v tomto souboru obsahují záznamy gramofonových desek. V seznamu vážícímu se k „Regálu þ.I“ jsou napĜíklad uvedeny gramofonové desky Osvobozeného divadla, desky s kurzy nČmþiny, alba (desky) s hlasy Vlasty Buriana, Ference Futuristy þi Fandy Mrázka, v „Regálu þ. II“ zase více jak sedmdesát rĤzných desek s hudbou, mluveným slovem i „zvuky“. Mezi jednotlivými položkami dalších seznamĤ figurují také noty, programy, plakáty, zpČvníþky, fotografie, zarámované fotografie, korespondence, rukopisy, scénáĜe, zápisníky, noviny, þasopisy, výstĜižky a další. Je vskutku zajímavé, snad až zarážející, jak obrovské množství informací se zachovalo napĜ. o gramofonových deskách nebo rukopisných materiálech, zatímco o tištČných knižních materiálech nejsou zprávy témČĜ žádné. I z toho dĤvodu bude nutné sledovat pĤvodní vymezení této práce a hlavní pozornost vČnovat právČ knihám, jako nejdĤležitČjšímu typu dokumentu. Nutné je závČrem pro úplnost ještČ zmínit, že tĜetím typem seznamĤ jsou strojopisné a rukopisné dokumenty odrážející prvotní uložení materiálu v kartonech LA, s pĤvodní lokací v depozitáĜi LA.

1.4

PĤjþování knih Za jediný, dosud objevený dĤkaz svČdþící o tom, že si Jan Werich knihy také

vypĤjþoval od jiných, lze považovat svČdectví paní Pakové. Ta bČhem našeho telefonického rozhovoru uvedla, že si od ní pan Werich kdysi14 vypĤjþil jednu z jejích vlastních knih. Titul si již nebyla schopna vybavit, avšak jednalo se o knihu z Ĝady populárnČ nauþné literatury zabývající se Einsteinovu teorií relativity. Z rozhovoru s paní Pakovou vyplynul také možný dĤvod, proþ neexistuje žádný dĤkaz svČdþící o tom, že byl Jan Werich þtenáĜem nČkteré z veĜejných knihoven. Vždy se prý mezi Ĝadou jeho pĜátel, známých i obdivovatelĤ nalezl nČkdo,

14

patrnČ v sedmdesátých letech

23

kdo danou knihu vlastnil a Werichovi ji pĤjþil nebo daroval, þi nČkdo, kdo pro nČj danou knihu obstaral - od nČkterého ze svých pĜátel, v knihkupectví þi antikvariátČ. V dopise Josefa VinkláĜe15, který je uložen ve WerichovČ fondu PNP v oddílu korespondence vlastní – pĜijaté, je zase možné spatĜit dĤkaz potvrzující teorii o tom, že knihovnu na KampČ nevyužívali jen þlenové rodiny, ale také široký okruh jejich pĜátel. V dopise, který je datován 4. února 1965, jsem nalezla následující VinkláĜovo svČdectví: „A dČkuji Vám za to, že jste mi s JiĜím Voskovcem pĤjþovali dobré knížky a pravidelnČ Ĝíkali ‚Koukej si vždycky þíst nČco poĜádnýho‘. Tak Vám za to, za všechno moc a moc dČkuju." SvĤj zámČr kontaktovat pana VinkláĜe a pĜeptat se ho na tuto skuteþnost jsem však realizovat nemohla, neboĢ pan VinkláĜ zemĜel již v záĜí roku 2007. Nezbývalo mi tedy než sáhnout po dostupné biografické a autobiografické literatuĜe, ve které jsem nakonec opravdu nalezla popis onoho pĤjþování knih (VinkláĜ, 2004, s. 31): „Mezi dvČma pĜedstaveními þtu ýernyševského Co dČlat a Voskovec povídá: “Co to þteš?“ Tak mu to Ĝeknu a myslím si – to ho ohromí, ale on na to: „Tomu nemĤžeš rozumČt, to se nedá takhle na pĜeskáþku, to v tom akorát budeš mít bordel. V pondČlí se u mČ zastav, dám ti knížky, které bys mČl znát, abys získal solidní pĜehled.“ Zaþal jsme docházet do oné slavné vily na KampČ, kde v pĜízemí bydlel Voskovec a v patĜe Werich. Každé pondČlí jsem pĜicházel odevzdat knihy, které jsem mČl pĜeþíst a ani mČ nenapadlo je nepĜeþíst, neboĢ Voskovec zbČžnými otázkami zjistil, zda ve mnČ nČco uvízlo, zda jsme pochopil. PondČlí bylo výhodné, protože když jsem odcházel z pĜízemí, kde se starali o mé duchovno, byl jsem pozván nahoru k WerichĤm na obČd. Paní ZdeĖka byla skvostná kuchaĜka, Její Jan toho byl ostatnČ živým dĤkazem. Po obČdČ, kdy jsem toužil omdlít nČkde na kanapátku, mnČ Werich uþil hrát mariáš. Byl vynikající kantor. Uþil mČ také pít plzeĖské a myslím si, že mohl být degustérem a pivovar by býval neprohloupil. Takže v té vilce se o mnČ starali jako o celého þlovČka. Taková fabriþka na vytvoĜení celého muže.“ V dobČ, kdy byl VinkláĜ angažován v Divadle Voskovce a Wericha, tedy v letech 1946-1948, mu bylo pouhých 16, respektive 18 let.16 Když Jan Werich

15 16

inv. þ. LA 5076/003759 Josef VinkláĜ se narodil 10. listopadu 1930.

24

odcházel do karlínského divadla, nabídl VinkláĜovi angažmá tamtéž, ten však odmítl a odešel na dvČ sezóny do Východoþeského divadla a pak na více jak tĜicet let do Realistického divadla. Jejich cesty se však na dlouhé roky rozešly pĜedevším proto, že Werich mČl toto odmítnutí VinkláĜovi za zlé. Podle vzpomínek v knize Pokus o kus pravdy se zaþali pĜátelsky stýkat opČt až pĜibližnČ na zaþátku 70. let. Výše zmínČny dopis napsaný k Werichovu životnímu jubileu17, jeho obsah18 i vzpomínky v již zmínČné knize19 však svČdþí o tom, že byl VinkláĜ obdivovatelem a pĜíznivcem Jana Wericha i bČhem tČchto let. Jak si však vysvČtlit rozpor mezi tím, co je uvedeno v dopise, a tím, co je zaznamenáno ve VinkláĜovČ autobiografii? Kniha byla napsána pĜibližnČ o 30 let pozdČji než zmiĖovaný dopis, a to v dobČ, kdy bylo VinkláĜovi již více jak 60 let.20 Takže by se snad mohlo zdát, že tyto vzpomínky nejsou tak pĜesné. Ale pravdČpodobnČjší je vysvČtlení, že VinkláĜ v dopise tlumoþil svou vdČþnost a obdiv, neboĢ s Voskovcem VinkláĜ kontakty neudržoval a Werich s Voskovcem byly v podstatČ jakousi „dvojjedinou bytostí“. Další otázkou související s Voskovcem, jeho bytem na KampČ a knihovnou Jana Wericha, na niž by bylo zajímavé znát odpovČć, je, co se stalo s Voskovcovým bytem a jeho vybavením, tedy i knihovnou, po jeho odjezdu do PaĜíže a následné emigraci do USA. Je dosti pravdČpodobné, že Voskovec s sebou nevezl knihy vĤbec, nebo jen jejich þást, neboĢ oficiálnČ odjíždČl ze zemČ jen doþasnČ. Snad tedy þást knihovny pĜed svým odjezdem daroval Janu Werichovi. Možné ale také je, že pĜešla do vlastnictví jeho bratra Prokopa. Josef VinkláĜ ale nebyl jediným, kdo tČžil z bohaté kampské knihovny. Paní Paková uvedla, že ona sama si nČkolik knih u pana Wericha vypĤjþila a že pan Werich pĤjþoval knihy i jiným. I Jan Trnka svou vzpomínkou doložil, že mČl ke svazkĤm na KampČ pĜístup – v dobČ, kdy mu bylo asi 12-14 let, tedy na konci šedesátých let21, si vypĤjþil mnohé tituly „klukovské“ þetby – Mayovky, Verneovky, Nick-Carterovky.

17

Werich slavil 6.února 1965 kulaté 60. narozeniny „Když se dívám na Vaši práci, nebo þtu to, co píšete, mám dojem, že stárnutí se týká v tomto století pouze generace nás "zelenáþĤ", ale Vás "BardĤ" vĤbec ne." 19 „Já ty dva, V+W hroznČ obdivoval… Werich byl geniální herec, velká osobnost v psaní“ 20 První vydání této knihy je z roku 1993. 21 Jan Trnka se narodil v roce 1956. 18

25

Další dĤkaz „výpĤjþky“ z kampské knihovny, kterou tentokráte inicioval sám Jan Werich, lze nalézt v literatuĜe. Ve vzpomínkové knize Vladimíra Justa je zaznamenáno vyprávČní Jaroslavy Adamové o tom, jak ji na KampČ pan Werich zapĤjþil text divadelní hry Friedricha Dürenmatta NávštČva staré dámy (Just, 2000, s. 63-64). Velice zajímavým se zdá být také dopis Svojmila SvČtlíka, kulisáka loutkového divadla „Sluníþko“ na Praze 1, ze záĜí 197322. Tento tehdy þtrnáctiletý chlapec chodil údajnČ v letech 1952-1953 na návštČvy na Kampu, kde nejen rozmlouval s Janem Werichem, ale také si od nČj pĤjþoval knihy, zejména hry Osvobozeného divadla. PĜitom dle vlastních slov byl SvČtlík pro Wericha chlapec, kterého znal pouhým jménem a se kterým se seznámil tak, že se ho tento chlapec „jednou pĜišel zeptat, jak to bylo s Osvobozeným divadlem.“ Byla to Werichova láska k dČtem, která jej pĜimČla pĤjþovat knihy i v podstatČ neznámému chlapci, nebo pĤjþoval knihy každému, kdo projevil zájem?

1.5

Rekonstrukce knihovny Stopy vedoucí k nalezení, identifikaci a následnému možnému analyzování

pozĤstatkĤ Werichovy knihovny tedy v podstatČ neexistují. Jediná možnost pĜímého poznání, spoþívající ve studiu svazkĤ ve vlastnictví paní Hulíkové, se ani do budoucna nejeví být reálnou. Nezbývá tedy než využít jiných prostĜedkĤ a zdrojĤ k poznání Werichovy osobní knihovny a jeho práce s ní. Vzhledem k tomu, že neexistuje vyjma jediného žádný svazek, který lze bezpeþnČ oznaþit za knihu z Werichovy knihovny a ke kterému mám pĜístup, nelze vytvoĜit seznam tČchto knih metodou „de visu“. Vycházet pĜi rekonstrukci ze soupisu knih Werichovy knihovny – pozĤstalostního, majetkového, nákupního ani knihovního katalogu – také není Ĝešením, neboĢ se ve fondu Jana Wericha kromČ výše zmínČných seznamĤ knih jiné nenacházejí. Nezbývá tedy než využít jiných písemných pramenĤ, jakými jsou korespondence, rukopisy, tisky, biografické materiály a další literatura a také oþitá svČdectví. Soupis obsahu osobní knihovny Jana Wericha, vzniklý na základČ této kapitoly, je ve své maximální možné úplnosti uveden v pĜíl. D. Tzn. bylo-li možné

26

urþit vydání dané knihy, je uveden úplný bibliografický záznam. Ten je uveden ale i v pĜípadČ, že pĜítomnost toho kterého konkrétního vydání knihy ve WerichovČ knihovnČ je pouze pravdČpodobná. Pokud existují pouze dvČ nebo tĜi varianty, jsou uvedeny v rámci jedné položky a oddČleny znakem „/“. Pokud se pĜedpokládá alespoĖ jedno þi jedno další literární dílo nČkterého autora, je v soupisu uvedeno jeho jméno. V seznamu, který je uspoĜádán abecednČ podle prvního údaje, jsou uvedeny i rukopisy a jeden þasopisecký pĜíspČvek zahrnující divadelní hru, nebyla však do nČj zahrnuta vlastní Werichova díla. Ta lze ale ve WerichovČ knihovnČ s jistotou pĜedpokládat, a to ve znaþném poþtu knihovních exempláĜĤ.. Oproti výše zmínČnému soupisu obsahují následující podkapitoly také pĜedpokládané tituly nČkterých autorĤ, kteĜí jsou v soupisu uvedeny pouhým jménem, informace o knihách, které nejsou známy svým pĜesným názvem, a dále další dostupné informace o knihách z Werichovy osobní knihovny.

1.5.1

Odborná a populárnČ nauþná literatura První velkou tematickou oblastí odborné literatury ve WerichovČ knihovnČ

byly knihy s pĜírodovČdnou tematikou. Mezi koníþky Jana Wericha patĜil rybolov, lov zvČĜe a kvČtiny, ale o pĜírodu se zajímal všeobecnČ. DĤkazy o vlastnictví knih s touto tematikou mĤžeme najít v osobním svČdectví pana Trnky, samotného Jana Wericha, v literatuĜe i mezi archiváliemi v PNP. Tak napĜíklad v nahrávce Jan Werich v USA zaznívá v rozhovoru mezi dcerou a Janem Werichem z úst Jany Werichové vČta: „Protože nebyli cejtit bahnem, to já všechno vim, protože já si þtu taky zoologický knihy.“23. V jiném, tentokráte knižním rozhovoru s JiĜím Janouškem (1982, s. 153) zase Jan Werich zmiĖuje knihy o býþích zápasech a o mravencích24. V dopise z 1. srpna roku 1963 píše Janu Werichovi Ladislav Malý, námČstek Ĝeditele ýeskoslovenského spisovatele, na hlaviþkovém papíru nakladatelství: "… Zejména v poslední dobČ, kdy þtu

22

inv. þ. LA 5076/003298 PĜepis z nahrávky Jan Werich v USA - Rozhovory s dcerou III, þas 11:26 s. 24 „Když nebudeme poþítat bible a korány,“ Ĝekl, „jestlipak víte, kterých knížek je na svČtČ nejvíc?“ „Nevím.“ „O býþích zápasech a o mravencích. A teprve dlouho po nich je Shakespeare a Robinson Crusoe. Knihy o mravencích byly napsány už v antice…“ 23

27

Maeterlincka, kterého jste mi kdysi objevil."25 a v podobném duchu by se dalo pokraþovat i nadále. SvČdectví o rozsáhlých znalostech pĜírody, konkrétnČ o znalostech z oboru astronomie, je zachyceno také v autobiografické knize herce Vlastimila Brodského Drobeþky z pĤjþovny duší. Brodský v ní vzpomíná na natáþení filmu VojtČcha Jasného Až pĜijde kocour, který získal Ĝadu ocenČní i na mezinárodním filmovém poli, a ve kterém Brodský ztvárnil roli uþitele Roberta a Werich si zahrál jednu ze svých posledních velkých rolí - dvojroli vypravČþe Olivy a kouzelníka: TĜeba v Telþi v šedesátém prvním, filmu „Až pĜijde kocour“. Za smrákání jsme jezdívali k potoku na raky. Vysoukal nohy z auta, ale zĤstal sedČt na sedadle a zahledČl se nČkam hluboko do vesmíru, jakoby skrz pomalu se jasnící hvČzdy a tmavnoucí nebe. „Koukejte, þlovíku, na tu dištanc! Sto tisíc svČtelnejch let, to je zhruba takovejch…“ a Ĝekl nČco jako „devČt a nČco, krát deset na sedmnáctou nebo kolik, krát sto tisíc kilometrĤ…“ Tak zaþínalo moje náboženství, mĤj katechismus. VČdČl toho skoro jako doktor JiĜí Grygar.“ (Brodský, 1995, s. 261) S vesmírem souvisí také další tematická oblast literatury, o kterou se Jan Werich zajímal, a to literatura o mimozemských civilizacích a létajících talíĜích. Jediný dĤkaz je ale možné najít v autobiografické povídce o VítČzslavu Nezvalovi, která je souþástí knihy Všechno je jinak: „SedČli jsme jednou s Nezvalem na chodbČ... A hle - sedl si vedle mne a povídá: „Jene, nevíš nČco o létajících talíĜích?“ To mČ ohromnČ potČšilo, protože o tom jsem mČl dokonce literaturu. I zaþal jsem mu vyprávČt, co vím. Snad dvČ, snad tĜi hodiny jsme si povídali o létajících talíĜích.“ (Werich, 1991, s. 66-67) Podle ýeské národní bibliografie však žádná kniha s touto tematikou do roku 195826 u nás nevyšla. Buć je tedy povídka alespoĖ þásteþnČ literární fikcí, nebo vlastnil Werich tento druh literatury v angliþtinČ - do roku 1958 bylo na toto téma publikováno pĜinejmenším nČkolik desítek knih. Lze také, vzhledem k dobČ, po kterou spolu o tomto tématu Jan Werich s VítČzslavem Nezvalem údajnČ hovoĜili, s velkou urþitostí pĜedpokládat, že se nejednalo o tematicky ojedinČlý svazek. VšeobecnČ je o Janu Werichovi také známé, že byl vášnivým rybáĜem.

25 26

inv. þ. LA 5076/002282 Rok 1958 je rokem úmrtí V. Nezvala.

28

RybaĜení bylo dokonce po divadle jeho druhou nejvČtší životní láskou. S rybáĜstvím souvisí i vzpomínka Miroslava Horníþka z knihy Vladimíra Justa, která velice jasnČ dokládá Werichovo zaujetí pro tuto þinnost a jeho lásku k pĜírodČ: „Jan Werich jako vášnivý rybáĜ chtČl mít ve své kanceláĜi akvárium. A mČl jej. Vedle zadního vchodu do divadla byla malá prodejna rybiþek a všeho ostatního z této branže, a tak se z prodejny k nám pĜestČhovala dvČ velká akvária. Všechno bylo barevné a hlavnČ živé a hlavnČ výborné na koukání. Moc þasto sedČl Jan Werich pĜed sklem a koukal...“ (Just, 200, s. 58) Lze tedy pĜedpokládat, a dokonce i pomČrnČ pĜesvČdþivČ dokázat, že Jan Werich vlastnil také knihy s tematikou rybáĜství. V Povídkách nejen o psech se napĜíklad zmiĖuje o blíže neurþené knize o rybách: „V jedné knize o rybách jsem se doþetl, že Anguilla anguilla L., þili úhoĜ obecný, je „jediným zástupcem úhoĜĤ, vytváĜejících þeleć ryb úhoĜovitých (Anguillidae) z Ĝádu Apodes (bez bĜišních ploutví) u nás, a jenom doþasnČ je vázaný k životu ve sladkých, vnitrozemských vodách.“ (Werich, 1990, s. 72) Z þlánku v þasopise Osvobozeného divadla Lokální patriot, uveĜejnČného v rubrice RybáĜská hlídka, jejímž autorem Werich byl, zase vyplývá, že pĜed válkou vlastnil knihu Jaroslava Tejþka RybáĜský sport, kterou vydalo v roce 1934 ZemČdČlské knihkupectví A. Neuberta (Cinger, 2008, s. 94). O knize o sportovním rybaĜení se zmiĖuje také Igor Inov ve své knize Jak to všechno bylo, pane Werichu?, která vznikla na poþátku sedmdesátých let: „ZuĜivý rybáĜ, jehož pĜíruþkou se stala kniha o sportovním rybaĜení a heslem „RybáĜi všech zemí, spojte se!,“ jezdí velice þasto na malé i velké Ĝeky, aby si zachytal pstruhy, lososy, štiky a sumce.“ (Inov, 2005, s. 118) Buć se tedy tato kniha nacházela ve WerichovČ knihovnČ i v sedmdesátých letech, nebo se jednalo o jiný titul - napĜíklad Sportovní rybaĜení na pĜehradách ZdeĖka Šimka z roku 1958 nebo Sportovní rybaĜení od Milana Pohunka z roku 197127 nebo nČkterý z anglických titulĤ vČnovaných tomuto sportu. Další knihy o rybách a rybaĜení, které pravdČpodobnČ mČly své místo ve WerichovČ knihovnČ, byly z pera doktora veterinární medicíny Václava Dyka (19121995), profesora na Vysoké škole veterinární v BrnČ, pĜedního þeského znalce v

27

Vzhledem k roku vydání je však tato možnost výraznČ ménČ pravdČpodobná.

29

oboru parazitologie ryb, þeskoslovenského rybáĜství, hydrobiologie, myslivosti a ochrany pĜírody. V oddílu korespondence osobní, pĜijaté v archivu PNP je možné pod jménem „Dyk, Václav“ nalézt dva dopisy adresované Janu Werichovi (v þervenci 1958 a únoru 1965) a kopii odpovČdi na první ze zmiĖovaných dopisĤ.28 Dopis z roku 1965 je gratulací k Werichovu jubileu29, ke kterému byla jako dárek pĜiložena také barevná studie pstruha, chyceného v roce 1946 v potoce ve Velharticích, nedaleko Werichovy chaty. Pisatel se mimo jiné zmiĖuje o tom, že mČla být souþástí „'atlasu' krásy našich pstruhĤ“, ale tento zámČr se nesetkal v nakladatelství Artia u pĜíslušného redaktora s pochopením a dle údajĤ ýeské národní bibliografie nebyl realizován ani po roce 1965. Z hlediska rekonstrukce Werichovy knihovny je však významný pĜedevším první dopis z 10. þervence 1958 a Werichova odpovČć na nČj z 21.srpna téhož roku. Václav Dyk, s využitím hlaviþkového papíru Katedry parasitologie a invasivních chorob brnČnské veterinární fakulty a psacího stroje, zasílá ve svém dopise žádost o podporu své snahy vydat „obrazové dílo o Ĝece Moravici, slynoucí hejny lipanĤ /od BĜidliþné k HartČ/, pĜibližující krásu a užiteþnost této spanilé Ĝeky na pomezí býv. Slezska a Moravy.“ Dále prof. Dyk ve svém psaní popisuje, jaký problém s vydáním knihy má, a tedy proþ vlastnČ Werichovu podporu vĤbec potĜebuje30 a závČrem pĜipojuje samotnou prosbu o písemné doporuþení vydání této knihy31. NejzávažnČjší ze zkoumaného hlediska je však samotný závČr tohoto dopisu, na který pak reaguje Werich ve své odpovČdi: „Byl bych Vám velmi zavázán za tuto velkou pomoc a kojím se nadČjí, že jste snad zahlédl nČkterou z mých pĜedchozích knížek, abyste nemČl pocit, že se pĜimlouváte za dílo neznámého nebo nehodného.“ Dopis je pak v pravém horním rohu opatĜen razítkem fialové barvy „VyĜízeno“, pod kterým je zároveĖ natištČno datum „21. srpna 1958“, tedy datum Werichovy odpovČdi.

28

inv. þ. LA 5076/000771, inv. þ. LA 5076/000771, inv. þ. LA 5076/000771 KonkrétnČ k šedesátým narozeninám. 30 „Nikde ji nelze vydat, je þistČ regionální záležitostí kraje Olomouc – zde však soudruzi nemají ještČ dost jasné pĜedstavy jak je potĜebné rozvíjet kulturní politiku a ukázat osídlencĤm domovy v plné kráse i vzornou knihou a váhají zdali ji má krajské nakladatelství vzít do výrobního programu nebo ne.“ 31 „Vaše slovo má prĤbojnost, je respektování, ztratil byste na kartce slovo za rybáĜeautora a napsal Krajskému nakladatelství v Olomouci, Stalinovo nám. þ.5, že víte o pĜípravČ díla o Moravici a že je považujete za velmi užiteþné i z hlediska kulturnČpolitického?“ 29

30

Tu napsal Jan Werich na psacím stroji, kopie je vyhotovena na rubu nepopsaného tiskopisu formátu A4. V prvé ĜadČ se Werich omlouvá za pozdní odepsání z dĤvodu svého pobytu v Itálii a vzápČtí reaguje právČ na závČr Dykova dopisu: „Jakpak bych neznal Vaši práci a Vaše knížky a co nevím o Vás z Vaší práce, vím od Gustava Schmause.“ KladnČ také reaguje na Dykovu žádost: „Napište mi prosím Vás konkrétnČ, kdo a kde brání Vaší knížce a já bych se pak snažil nalézti cestu, jak tuto pĜekážku odstranit.“ I pĜes Werichovu podporu ale tato kniha patrnČ nikdy vydána nebyla. Pokud Jan Werich znal Dykovy knihy, lze se též domnívat, že pĜinejmenším nČkteré z nich také vlastnil. Do roku 1958 ale byla publikována Ĝada tČchto knih, a to pomČrnČ široké tematické škály - knihy zabývající se rybaĜením, rybníkáĜstvím, rybami, jejich potravou, výskytem, nemocemi, životním prostĜedím nebo rostlinami a živoþichy s rybami souvisejícími. Nejstarší z tČchto knih vyšla již v roce 1932, hojnČ ale byly vydávány nejen za první republiky, ale i bČhem druhé svČtové války a po ní. Uvedu zde však jen nČkolik titulĤ, vČtších svým rozsahem i významem, které se mi zdají být nejvíce pravdČpodobné jako knihy, které mohly Jana Wericha zajímat: ABC rybáĜe (1959), RybáĜství : þítanka pro praktiky i zájemce (1935, 1947), Naše rybáĜství (1948, 1949), Naše ryby (1944, 1946, 1952, 1956), Pstruhové vody (1941), RybaĜení v nejmenších rybnících (1942, 1946), RybáĜský pĜírodopis : rostliny a živoþichové rybáĜsky dĤležité (1946), Základy našeho rybáĜství (1956). Jedna z knih s pĜírodovČdnou tematikou, která také s nejvČtší pravdČpodobnČ byla zaĜazena do Werichovy knihovny, jej dokonce inspirovala k napsání povídky. 32 KonkrétnČ se jedná o povídku O mravencích a knihu Maurice Maeterlincka, belgického dramatika, básníka a esejisty, nositele Nobelovy ceny za literaturu, Život mravencĤ (La Vie des fourmis). V þeštinČ vyšla za Werichova života dvakrát, a to v roce 1931 a 1937 u F. Topiþe v pĜekladu B. Polívkové. Tématu mravencĤ vČnoval Werich také jeden celý poĜád Gramotingtangl. V Literárním archivu je zachován celý soubor s pĜepisy tČchto rozhlasových poĜadĤ,

32

„A tak jsem si opatĜil Maeterlincka. Víte, kdo to byl Maeterlinck, ne? Spisovatel, konec minulého, zaþátek tohohle století. Vynikající spisovatel, a mimo jiná díla napsal taky knihu o termitech, pak knihu o mravencích a knihu o vþelách. A já vám povím, to se þte jako detektivka, bohužel je to tČžko k dostání. No, a tam jsem se doþetl spoustu zajímavých vČcí a opatĜil jsem si ještČ jiné knihy, takže teć vím ledacos zajímavého.“ (Werich, 1990, s. 75)

31

ze kterých Werich pravdČpodobnČ zamýšlel pozdČji vytvoĜit knihu pro nakladatelství Olympia. V oddíle rukopisĤ, sekce prózy, je také uložena xerokopie strojopisu povídky O mravencích, která vyšla až posmrtnČ v souboru Povídky nejen o psech. Datace však chybí. Možné ale je, že právČ tento poĜad z poloviny šedesátých let se stal pĜedlohou k samotné povídce. Ve zmínČném rozhlasovém poĜadu se ale Werich nezmiĖuje jen o knihách Maurice Maeterlincka, ale také o další knize bohužel nejmenovaného þeského uþitele: „No a tam jsem se doþetl mnoho vČcí, ale pak jsem si opatĜil ještČ jiné knihy, taky þeské knihy, taky bohužel si nevzpomínám, jak se jmenoval ten muž, od jednoho þeského uþitele, který má dost takovou ne literární, ale takovou polovČdeckou knížku mravenci a ono je to þtení velmi zajímavé…“33 V Gramotingltanglu zaznČlo jméno Maeterlincka ale ještČ pĜinejmenším jednou, to když Werich parafrázoval jednu z jeho myšlenek: „Sám Materlink v jedné ve své knize Ĝíká, že pokud lidé miliónovým, milión-letým vývojem si neosvojí také regurgitaþní žaludek, tak nemají právo mluvit o kolektivismu.“ O tom, že téma mravencĤ bylo pro Jana Wericha svým zpĤsobem opravdu zajímavé a fascinující, vypovídá fakt, že o nČm hovoĜí i v jednom ze svých rozhovorĤ s JiĜím Janouškem. V povídce i rozhlasovém poĜadu se ale Werich zmiĖuje také o dalších dvou Maeterlinckových dílech – eseji o termitech a eseji o vþelách. V þeštinČ vyšly pod názvem Život vþel u A. Neuberta v roce 1928 a Život všekazĤ u F. Topiþe v roce 192934. Vzhledem k celkovému vyznČní povídky se lze domnívat, že tyto dva eseje vlastnil Jan Werich také. O dalším titulu z Ĝady pĜírodovČdných knih, který se mi podaĜilo vypátrat, mám pouze svČdectví z úst Jana Trnky. Ten si vzpomíná, že pĜi svých návštČvách Kampy zahlédl mezi Ĝadami knih Werichovy knihovny také známé vícesvazkové dílo Alfreda Brehma Život zvíĜat. Alfred Edmund Brehm byl nČmecký zoolog a spisovatel, který žil v 19. století. Díky svému dílu Život zvíĜat je považován za zakladatele populárnČ nauþné zoologické literatury. Jedná se o desetisvazkovou encyklopedii, pĜiþemž þtyĜi díly

33 34

inv. þ. LA 5076/8199 Kniha je však ve skuteþnosti plagiátem knihy jihoafrického pĜírodovČdce a spisovatele Eugena Maraise Duše bílých mravencĤ.

32

jsou vČnovány savcĤm, þtyĜi ptákĤm, jeden díl plazĤm, obojživelníkĤm a rybám a jeden díl bezobratlým živoþichĤm. V þeštinČ vyšlo dílo poprvé již v osmdesátých letech devatenáctého století v nakladatelství J. Otty v Praze. Od té doby bylo vydáno mnohokrát v rĤzných edicích a podobách. Za Werichova života vyšel naposledy v roce 1974 díl o savcích. Vzhledem k dobČ, kdy si jako chlapec pan Trnka knihy z Werichovy knihovny vypĤjþoval a vzhledem k tomu, že mČl Werich údajnČ doma celou Ĝadu tČchto svazkĤ, se ale muselo pomČrnČ jistČ jednat o nČkteré z dĜívČjších vydání. Které ale na základČ dostupných informací urþit nelze. Poslední skupinou pĜírodovČdných knih, o které lze Ĝíci nČco bližšího, byly knihy z oblasti botaniky autora Vlastimila VaĖka. Dokládá to dopis z 19. prosince 1975, který lze nalézt ve fondu Jana Wericha pod inventárním þíslem 3700. Na bílém papíru modrým perem pĜeje VaĖek svému pĜíteli Werichovi hodnČ zdraví do nového roku a dále píše: "A jako malý novoroþní dárek Vám posílám pár mých knížek z poslední doby."35 Dopis je též opatĜen vínovým razítkem VyĜízeno. Zachovala se též kopie odpovČdi Jana Wericha, psaná ovšem až 27. ledna roku 1976, a to strojem, na papíru formátu A4, ve které Werich dČkuje za zaslané knížky a pĜipojuje svĤj názor na VaĖkovy knihy: "Milý pĜíteli, dČkuji Vám pozdČ za dopis i za knížky. …protože Vaše práce je hezká práce a dává lidem, respektive vrací lidem to, co jim jiní berou: životní pohodu a krásu. … TČmi svými knížkami jste mi udČlal velikou radost."36 OpČt je ale velice tČžké bez bližších údajĤ pĜesnČ urþit, které knihy VanČk Werichovi zaslal. Omezíme-li výbČr na základČ VaĖkovy poznámky „z poslední doby“ pouze na sedmdesátá léta, tedy na období pČti let, stále ještČ zbývá Ĝada titulĤ: Meþíky (1975), Bydlíme na zahradČ (1972, 1974), Tulipány, narcisy a hyacinty (1974), Trvalky v zahradČ (1973), Katalog kvČtin : letniþky, dvouletky, trvalky (1971), Rok v zahradČ : PĜehled trvalek kvetoucích od jara do zimy (1971), Skalka : Ozdoba zahrady (1971) a Zakládáme zahrádku (1970).37 Další velkou tematickou oblastí ve WerichovČ knihovnČ byla historie. Jan Trnka vzpomíná, že dČjepisných knih bylo ve WerichovČ knihovnČ opravdu velké

35

inv. þ. LA 5076/003700 inv. þ. LA 5076/003701 37 Do seznamu byly zaĜazeny pouze þeskojazyþné tituly. 36

33

množství a spolu s knihami z edic Antická knihovna tvoĜily velkou þást knihovny. Také udává, že Jan Werich byl opravdu velkým znalcem historie, a to pĜedevším americké, britské, þeské a dČjin antiky. V dopise Luboše Balcara38, pracovníka Výzkumného ústavu pedagogického, z 5. února 1975, opatĜeného dodateþnČ Janem Werichem razítkem „VyĜízeno“ v horní þásti listu, lze vyþíst informace o dalším z knižních darĤ pro Jana Wericha. V postskriptu Balcar napsal: „Dovolte, abych na pĜipomenutí, že lidský þas odplyne, ale þlovČþí dílo zĤstává, pĜipojil nČco þtení.“ Na obálku tohoto dopisu modrým perem snad sám Werich poznamenal: „Poslal Historia Magistra 1. a 2. díl“ a opatĜil ji též razítkem VyĜízeno. Kopie odpovČdi psaná na prĤklepovém papíĜe, strojem, opatĜená též Werichovým

vlastnoruþním

podpisem,

byla

však

vyhotovena

až

v lednu

následujícího roku a obsahem tohoto dopisu z 27. ledna 1976 je podČkování za zaslané knihy39. Oba svazky Historia Magistra jsou výborem ze stejnojmenných rozhlasových poĜadĤ a Luboš Balcar spolu s Vladislavem Cveklem jsou autory této knihy. Lze také pĜedpokládat, že Jan Werich vlastnil knihu Rudolf II. a jeho pád BedĜicha Nováka, která byla vydána v roce 1935 nákladem ýeského zemského výboru. Tentýž titul totiž Werich vČnoval svému pĜíteli JiĜímu Trnkovi. Werich mohl mít ve své knihovnČ také knihu o Mexicu a Benito Juarezovi, národním mexickém hrdinovi, který bojoval proti francouzské okupaci a který byl v letech 1861-1863 a 1867-1872 mexickým prezidentem. AlespoĖ ji ve svém dopise z 12. þervna 1961 slibuje Zdence Werichové zaslat rodinná pĜítelkynČ Eva Horlivá z Kanady: "Jak budu z postele venku, vynasnažím se najít mu knihu o Mexiku a Juarezovi - doufám, že se mi to podaĜí. ….. Tak aĢ má Jan trpČlivost."40 píše ve svém dopise. PĜesnČ identifikovat knižní titul, vzhledem k znaþnému množství anglicky psaných knih o tomto tématu vydaných pĜed rokem 1961, však nelze.

38

inv. þ. LA 5076/000312 „Vážený pane Balcare, 5. února 1975 jste mi poslal k narozeninám Historia Magistra I. a II. díl. Teć já nevím, jestli jsem Vám podČkoval a nebo nepodČkoval, jelikož jsem Váš dopis nalezl až teprve teć. Jestli jsem Vám nepodČkoval, tak Vám dČkuju teć a jestli jsem Vám podČkoval, tak Vám dČkuju podruhý. Všecko nejlepší v roce 76!“; inv. þ. LA 5076/000313 40 inv. þ. LA 5076/007071 39

34

I pĜes údajné množství dČjepisných knih však nejsou známy žádné další tituly vyjma výše zmínČných a nČkolika dalších knih z edic Antická knihovna (viz dále v textu). O Janu Werichovi je také známo, že byl velkým milovníkem dobrého jídla a pití, gurmánem v pravém slova smyslu. Igor Inov (2005, s. 18) ve své knize Jak to všechno bylo, pane Werichu? pĜedkládá þtenáĜĤm struþný popis jedné z knihovních skĜíní, která údajnČ obsahovala témČĜ tĜicet kuchaĜských knih, mimo jiné i na tehdejší dobu exotickou þínskou kuchaĜku. Na knihu psanou þínsky si vzpomíná také paní Paková, zda se však jednalo o kuchaĜku, není s to Ĝíci. Jídlu byl také vČnován jeden celý rozhlasový poĜad z cyklu Gramotingtangl41, ve kterém Werich zmiĖuje slavnou americkou kuchaĜku, spisovatelku a osobnost televizní obrazovky Julii Child a její kuchaĜský bestseller: „Tak tahlecta Julie Child co neumČla vĤbec vaĜit… …dneska je autorkou bestselleru, tedy nejlepší knihy o francouzské kuchyni…“ Z pĜepisu poĜadu lze vyvozovat, že Werich pĜinejmenším jednu z jejích knih také vlastnil, zda se jednalo o její slavný kuchaĜský spisovatelský debut Mastering the art of French cooking, knihu receptĤ The French chef cookbook založenou na slavné kuchaĜské TV sérii Julie Child „The French Chef“, þi jinou knihu, lze jen tČžko Ĝíci. Z materiálĤ uložených v osobním fondu Jana Wericha také vyplývá, že Werich sám zamýšlel napsat knížku o jídle. Za tímto úþelem shromáždil do desek nadepsaných obyþejnou tužkou „FOOD Materiál ke knížce o jídle“ Ĝadu rĤzných materiálĤ – nČkolik jídelních lístkĤ nebo jejich opisĤ, pohlednice s recepty ve francouzštinČ42, výstĜižky, z toho vČtšinu z þasopisu Sport Illustrated z þervna 1959 a ledna a února 1960, z rubriky Food od Mary Frost Mabon, recepty a strojopis O úhoĜích. Ten sám je jakýmsi struþným námČtem na kuchaĜskou knížku, vystavČný na základČ Werichova rozhovoru se svou ženou Zdenou, nČkdy kolem 9.ledna 1960. V textu lze také nalézt v souvislosti s rybami zmínky o nČkterých spisovatelích: „/o úhoĜi a bádání o nČm/ PurkynČ!“, „/v Pomianovi o jedovaté krvi úhoĜĤ/“, „Kapr: ýelakovský“. Urþit knihy, které mČl Werich na mysli v prvním a

41 42

O jídle; inv. þ. LA 5076/008186 Ty však byly dodateþnČ doplnČny v dobČ zpracování, pĤvodnČ byly uloženy mezi pohlednicemi.

35

posledním pĜípadČ, se mi nezdaĜilo. O nČco úspČšnČjší jsem však byla ve druhém pĜípadČ – domnívám se, že Werich myslel a také vlastnil knihu Francouze Edouarda de Pomiana Veselé umČní kuchaĜské, kterou vydal v roce 1937 v Praze František Borový. Ke kuchaĜským knihám si dovolím také pĜiĜadit Zlatou knihu pro domácnost, kterou údajnČ v dubnu 1970 zaslal Janu Werichovi jako dar Václav Táborský.43 Z dochovaných materiálĤ lze usuzovat také na to, že byla ve WerichovnČ knihovnČ v hojné míĜe zastoupena také biografická literatura, memoáry a knihy interview. Darem obdržel Jan Werich knihu Viktora Fischla Hovory s Janem Masarykem, kterou mu poslal v þervenci 1968 jeden z divákĤ poĜadu Co tomu Ĝíkáte, pane Werichu?: "… a stala se taková podivná vČc, , že v té poštČ, kterou dennČ dostávám, najednou byla tlustá obálka, která, ponČvadž jsem zvČdavej, mnČ prostČ ta tlouštka donutila, abych to otevĜel a našel jsem tam tuhle knížku, víte….."44 V jednom z tČchto televizních interview s Vladimírem Škutinou dokonce cituje její þást. Tato kniha vyšla roku 1952, v Tel Avivu (Škutina, 1990, s. 129). Zajímavostí je, že je mezi Werichovou korespondencí dochován také dopis z 18. listopadu 1968 od M. Novákové, která se o této knížce v návaznosti na odvysílaný poĜad zmiĖuje: "V srpnu jste jeden nedČlní veþer vyprávČl o té malé knížeþce, kterou Vám kdosi poslal z Hradce Králové tuším - Jan o TGM. Nebylo by možné tuto knížeþku znovu vydat, než se zase setmí?..."45 Jiný WerichĤv pĜíznivec, František Herzog, zase píše 10. srpna 1958: „JistČ Vás pĜekvapí, že já, neznámý, vČnuji Vám svou knihu. DĤvod je tento, þetl jsem Vaše þlánky v denních þasopisech a mnoho Vaších zveĜejnČných vČcí a shledal jsem u Vás tolik krásného a lidského, že jsem se rozhodl toto povídání o Tylovi, aĢ již spatĜí svČtlo þi nikoliv, pĜipsati Vám.“46 Herzog tedy pravdČpodobnČ zaslal Werichovi nejen kopii rukopisu své knihy, který dle údajĤ ýNB nikdy vydán nebyl, ale dílo jako takové Werichovi vČnoval. 43

"Ale to všecko nejni nic proti výĖatkĤm ze Zlaté knihy pro domácnost, publikované r.1868 /nevyþerpatelná pokladnice, domácí vČrný rádce hospodáĜský pro každého, jemuž domácnost jest milá/, kteréžto na ukonþení svého dlouhého a zmateného skripta s úctou pĜikládám."; inv. þ. LA 5076/0003482 44 inv. þ. LA 5076/008175 45 inv. þ. LA 5076/002567 46 inv. þ. LA 5076/001142

36

Výtisk své vlastní knihy poslala darem Janu Werichovi podle dopisu z 22. srpna 1956 také RĤžena Nasková: "Dovolte, abych Vám vČnovala svou knížku, þíst ji nemusíte, ale o Helence si, prosím, pĜeþtČte.“47 MínČna je Helena MalíĜová (1877-1940), vlastním jménem Nasková, þeská novináĜka, spisovatelka a pĜekladatelka,

sestra

RĤženy

Naskové,

a

vzhledem

k datu

se

jednalo

nejpravdČpodobnČji o knihu Jak šel život: PamČti a zápisky (8. vydání z roku 1955). Mezi Werichovou korespondencí od þeského spisovatele knih pro dČti a mládež, Josefa VČromíra Plevy, lze nalézt také dopis ze 7. prosince 1975, který obsahuje informace o dalších knihách ve WerichovČ knihovnČ. Pleva totiž píše: "MĤj bratr je knihaĜ a vyvázal nČkolik výtiskĤ "PĜátel" dovoluji si jeden pĜiložit. Loni jsem Vám zaslal nevázaný (snad, mám již mizernou pamČĢ) pĜijmČte i tento prosím vlídnČ."48 Kniha vyšla jako neprodejný výtisk v roce 1974 v edici Klubu mladých þtenáĜĤ k 75.výroþí narození J.V. Plevy a Werich patrnČ vlastnil jak pĤvodní výtisk, tak výtisk vázaný Plevovým bratrem. Také kniha „o Kennedym“ byla vĜazena do rodinné knihovny WerichĤ. ZdenČ Werichové ji zaslal blíže neznámý pan Hájek z Anglie, a to pĜibližnČ v roce 1966. Na pohlednici z 5.prosince 1966 píše: "Vážená dámo, poslal jsem Vám knihu o Kennedym a byl bych rád, kdybyste mne pĜíležitostnČ ujistila, že došla, jako já Vás ujišĢuji svou trvalou nákloností."49 TČžko ale z dostupných informací vyvozovat, o kterého z mnoha slavných KennedyĤ se jednalo, natož o který konkrétní titul. Jako nejpravdČpodobnČjší se jeví ale J.F. Kennedy, americký prezident, neboĢ o nČm a knihách o nČm se Werich zmiĖuje v jednom z rozhlasových poĜadĤ Gramotingtangl, konkrétnČ v díle O záhadách: „…a to je nejenom jedna záhada, to je celá série záhad kolem vraždy presidenta Johna Kennedyho. O tom vyšla, jak víme, taková zpráva od Warrenovy komise, a kromČ toho mnoho knih a další jsou v tisku a jistČ další vyjdou, a je to þím dál tím víc se to zaplítá…“50 OpČt je ale bez dalších údajĤ témČĜ nemožné Ĝíci, které z tČchto knih Werich vlastnil.

47

inv. þ. LA 5076/002453 inv. þ. LA 5076/002825 49 inv. þ. LA 5076/007041 50 inv. þ. LA 5076/008182 48

37

O Kennedym, tentokráte ale Adamovi Kennedym, americkém herci, scénáristovi a romanopisci, respektive o jeho knize se zmiĖuje také JiĜí Voskovec ve svém dopise ze 4. srpna 1974. V nČm Werichovi popisuje, jak byli pĜedešlého dne spoleþnČ s Voskovcovou ženou Chris u Adama Kennedyho a jeho ženy Susie na veþeĜi a jakoby mimochodem se zmiĖuje: „…mĤj zdejší jedinej vopravdovej pĜítel a moc fajn muskej a znamenitej spisovatel. Pošlu ti nebo pĜivezu jeho poslední knihu až výjde v paperbacku, což má co nevidČt).“ (Voskovec, 2008, s. 249) Americké politiky se týkala také kniha All the Presidents men novináĜĤ Carla Bernsteina a Boba Woodwarda popisující jejich rozkrývání aféry Watergate. V dopise z 18.Ĝíjna 1976 (Voskovec, 2008, s. 325) informuje Werich JiĜího Voskovce o tom, že: „Dostal jsem druhý balík knih normální poštou od Browna. A mezi nimi byli All the Presidents men. Jestli je druhej díl, sem s ním.“ Vzhledem k tomu, že vše nasvČdþuje tomu, že Brown žil v New Yorku þi pĜinejmenším v USA51, jednalo se patrnČ o vydání nakladatelství Simon and Schuster z roku 1974. Jiné dvČ knihy, které snad pĜibyly do Werichovy knihovny darem od JiĜího Voskovce, byly pravdČpodobnČ kniha Johna Koblera Capone: the life and world of Al Capone, kterou vydalo nakladatelství Putnam v roce 1971 v New Yorku, a kniha A Bintel brief: sixty years of letters from the Lower East Side to the Jewish daily Forward editorĤ Isaaca Metzkera a Harry Goldena vydanou nakladatelstvím Doubleday též v roce 1971. AlespoĖ tedy v jednom z dopisĤ52 si Werich Voskovcovi „o nČ píše“: „ITEM: Jestli bys mČ mohl poslat lodí, normálnČ A Bintel Brief by Isaak Metzker, Al Capone by John Kobler. NespČchá to. Nechci to nové, buć antikvární nebo paperback.“ (Voskovec, 2008, s. 125) K americké mafii - stejnČ jako známý gangster Al Capone - patĜil také Joe Valachi, o nČmž pojednává biografická kniha amerického žurnalisty Petera Maase. Mezi dokumenty, uloženými pĜi zpracování PhDr. Ferklovou do sekce pracovních materiálĤ, je také soubor výstĜižkĤ oznaþených snad již Janem Werichem jako „Gangsterské prameny.“ Je mezi nimi i 19 listĤ z rubriky Book Section, 51

52

Werich v dopise prosí Voskovce, aby Brownovi zavolal a aby mu za nČj podČkoval. To by jistČ pĜi vysoké cenČ mezinárodních telefonátĤ do zámoĜí od Voskovce nežádal. (Voskovec, 2008, s. 325) PĜepis dopisu na stranČ 124 a 125 je sice opatĜen datem „XI. 70“, to ale bylo s nejvyšší pravČpodobností doplnČno buć editorem Ladislavem MatČjkou nebo nČkým jiným v nakladatelství Akropolis až dodateþnČ a dle mého názoru chybnČ. ObČ zmiĖované knihy totiž vyšly podle údajĤ v katalogu Worldcat prvnČ až v roce 1971.

38

„vystĜižených“ ze zahraniþního blíže neurþitelného þasopisu, vydaného v lednu 196953. PrávČ na tČchto stránkách byly otištČny výĖatky z knihy The Valachi Papers Inside the Cosa Nostra Petera Maasea a je podle mého názoru velice pravdČpodobné, že si pozdČji, po vydání této knihy54, jeden výtisk Jan Werich také opatĜil. Také Vl. Zborovský, katolický knČz v Mirovicích, byl pravdČpodobnČ dárcem jedné nebo dvou knih tohoto typu. Dne 29. srpna 1963 zaslal Janu Werichovi první dopis, plný úcty, obdivu a pĜání všeho nejlepšího ke jmenování národním umČlcem, na který podle rukopisné poznámky Werich odpovČdČl. Druhý dopis55 z 24. srpna 1964 již obsahuje zmínku o knize: „…pĜemýšlel jsem, þím bych Vám mohl udČlat radost. V dopise jste se zmínil, že jste mČl velikou úctu k zesnulému papeži Janu XXIII. Proto jsem požádal své pĜátele ve Švýcarech o nČco, co by Vám ještČ více tuto velkou postavu pĜiblížilo. Ve svČtČ vyšly aforismy a rĤzné vtipné zážitky ze života zesnulého. Proto jsem pro Vás zajistil tuto knihu…“.56 Následují podrobnosti k doruþení knihy. Již v dalším dopise57, tĜetím a posledním, z 19. prosince 1964 však vyjadĜuje Zborovský nejistotu, zda byla Werichovi již kniha zaslána: „Protože nemám jistotu zda-li Vám již moji pĜátelé mohli poslat knihu o Janu XXIII, kterou jsem Vám slíbil – posílám Vám deník otce Jana.“ PravdČpodobnČ se jednalo o v roce 1964 v ěímČ vydaný dvaadvaceti stránkový spisek v þeštinČ Papež Jan o sobČ, ménČ pravdČpodobnČ o nČmecky psaný titul Johannes XXIII. Geistliches Tagebuch vydaný ve Freiburgu téhož roku. Také pan Trnka podal svČdectví o jedné životopisné knize z Werichovy knihovny. PĜibližnČ koncem sedmdesátých let, tedy v dobČ, kdy se uþil anglicky, si pro procviþování tohoto jazyka od pana Wericha vypĤjþil MarxĤv životopis v angliþtinČ. Identifikovat blíže tuto knihu se mi ale bez bližších údajĤ zatím nepodaĜilo. S pomČrnČ velkou jistotou si také dovolím tvrdit, že se ve WerichovČ knihovnČ nacházel pĜinejmenším jeden exempláĜ nČkterého z vydání autobiografické knihy Werichova blízkého pĜítele VítČzslava Nezvala nazvané Z mého života.

53

inv. þ. LA 5076/010882, inv. þ. LA 5076/010883 Text je uveden pĜípiskem: „Condensed from a forthcoming book by Peter Mass“ 55 inv. þ. LA 5076/004107 56 inv. þ. LA 5076/004108 57 inv. þ. LA 5076/004109 54

39

Jednotlivé þásti knihy zaþaly vycházet na pokraþování v týdeníku Kultura 10. ledna 1957, tedy od 2. þísla tohoto tehdy nového þasopisu. Vycházely pravidelnČ témČĜ bez pĜestávky v týdenních intervalech až do šestnáctého þísla roþníku 1958, v nČmž byla þtyĜi dny po básníkovČ smrti publikována poslední þást - šedesátá þtvrtá kapitola. Jan Werich byl podle nČkolika rĤzných svČdectví pravidelným þtenáĜem tČchto životopisných þrt a fejetonĤ. Tak napĜíklad v dopise JiĜímu Voskovcovi z 20. bĜezna 1957 píše: „Ad Nezval: Pošlu ti vystĜíhanou Nezvalovu pĜílohu z „Kultury 57“. Jmenuje se to „Z mého života“ a je to opČt nČco velmi pĜekvapivého. ýtu to jako detektivku.“ (Voskovec, 2007a, s. 94) Na hlaviþkovém papíru formátu A5 zase zaslal Jan Werich VítČzslavu Nezvalovi struþný vzkaz o jednom souvČtí, jehož obsahem jsou slova chvály a obdivu napsaná modrým perem: „MĤj milý Nezvale, já Ti musím v rychlosti jen Ĝíct, že jsem TČ mČl vždy rád a že teć každým pokraþováním Tvého života moje láska a mĤj obdiv k TobČ se násobí a násobí a násobí. TvĤj Jan“58 V nedatovaném dopise psaném strojem, na hlaviþkovém papíru Voskovec & Werich, formátu a typu pohlednice si Nezval v druhé polovinČ padesátých let mohl zase pĜeþíst následující slova: „Jsem ve Velharticích na tĜi dny útČchy v jakési samotČ a þtu si opČt z tvého života. Tak se mi zdá, Nezvale, že se stanu na starý kolena Tvým bezvýhradným fandou. Psal jsem Voskovcovi skoro celou vþerejší nedČli. … A proto je pČkné, že na té malé zemČkouli jsme žili a žijem spolu s chapliny, shawy a piccasy a nezvaly a trnkama a heminhgwayi, a jinými…“59 s pĜípiskem þerveným perem „já ti to posílám po poslu, neb pošta je vĤl.“ Všechny

knižní

edice

byly

vydány

až

posmrtnČ

v nakladatelství

ýeskoslovenský spisovatel, za Werichova života vyšla kniha celkem þtyĜikrát (1959, 1961, 1965 a 1978). Vzhledem k pĜátelství, které mezi Nezvalem a Werichem bylo, i vzhledem k WerichovČ zaujetí a kladnému hodnocení tohoto Nezvalova díla, které si v þasopiseckém vydání Werich schraĖoval, se lze jen domnívat, že si Werich do své knihovny pozdČji opatĜil i knižní vydání. V knihovnČ se s velkou urþitostí nacházela také vzpomínková knihu Charlese Chaplina My autobiography, britského komika, o kterém se Werich zmiĖuje pĜi

58 59

Osobní fond VítČzslava Nezvala, korespondence osobní, pĜijatá; inv. þ. LA 21/71/11769. Osobní fond VítČzslava Nezvala, korespondence osobní, pĜijatá; inv. þ. LA 21/71/11771.

40

rĤzných pĜíležitostech, napĜíklad v již zmínČném dopise VítČzslavu Nezvalovi nebo v rozhovoru RozprávČní s Janem Werichem, uveĜejnČném v Rudém právu v prosinci 1964: „Tak se dostáváme na Chaplina a jeho pamČti. Jan Werich je má velice rád. … ‚Kdyby den mČl 48 hodin, pustil bych se do toho a pĜekládal pro vlastní radost, to musí být ohromná zábava, to jo – i když je to trochu jiný – jako pĜekládat Shakespeara.‘“ (Fiala, 1964) Chaplin je také zmínČn v þlánku Humor na scénČ a jeho chemie, jehož spoluautorem je JiĜí Voskovec, se kterým také Werich chodil do kina na Chaplinovy filmy. Charles Spencer Chaplin patĜil beze sporu mezi inspiraþní zdroje Osvobozeného divadla, ale které vydání jeho autobiografie si Jan Werich opatĜil, mi známo není, snad se ale jednalo o vydání z roku 1964 vydavatelství Simon & Schuster v New Yorku. Z oþitého svČdectví Adolfa Branalda, které zaznamenal ve své knize Tichý spoleþník, vyplývá, že Werich vlastnil další biografickou knihu, a to The diary of Samuel Pepys: „Pod dvojportrétem v ĜadČ knih perla knihovny - slavný deník Samuela Pepyse, úĜedníka britského loćstva, zaznamenávajícího sveĜepČ den po dni, co se šustlo u dvora i na dvorku, nejþtenČjší deník nejen sedmnáctého, ale i dalších století. Pan Werich miloval drby.“ (Branald, 2005, s. 187) ZmiĖuje se o nČm i sám Werich v závČru své knihy Jan Werich vzpomíná… vlastnČ potlach60, ale žádná z uvedených informací neumožĖuje identifikovat to pravé vydání tohoto díla, které Werich vlastnil. V dopise z listopadu 1970 zmiĖuje jednu z knih Ernesta Hemingwaye, a to vzpomínkovou prózu Pohyblivý svátek, také JiĜí Voskovec: „…doþítám nádhernou posmrtnou knížku tvého miláþka Hemingwaye, The Movable Feast. … Až to doþtu, ti to pošlu.“ (Voskovec, 2008, s. 120) Vzhledem k tomu, že Ernest Hemingway zemĜel v roce 1961 a dopis je datován v roce 1970, obohatil Voskovec Werichovu sbírku knih, pokud ji tedy skuteþnČ zaslal, nejspíše newyorským vydáním této knihy z roku 1964

nakladatelství

60

Charles

Scribner's

Sons

nebo

londýnským

vydáním

Nikdy jsem se nezbavil dojmu, že kdo si píše Deník, má za lubem „ti budou koukat, až si o mnČ budou þíst“. U jediného deníku tento dojem nikdo nemĤže mít. U deníku, který si napsal pan Samuel Pepys. Zaznamenal všecko, co vidČl, co slyšel, co cítil, nebo co si pĜedstavoval, ale výhradnČ jen pro sebe. (Werich, 1982, s. 265)

41

nakladatelství Jonathan Cape. První možnost se však vzhledem k VoskovcovČ životČ ve Spojených státech zdá být pravdČpodobnČjší. Ve WerichovČ knihovnČ nechybČla nejspíš ani biografie Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo Václava Holzknechta. Jednak je dost pravdČpodobné, že Werich shromažćoval literaturu mající souvislost s Ovobozeným divadlem a se zesnulým pĜítelem Jaroslavem Ježkem, jednak jeden výtisk zaslal také JiĜímu Voskovcovi, který mu za nČj dČkuje v dopise z 23. dubna 1957.61 Werich ale mČl ve své knihovnČ také biografickou literaturu o sobČ samém. KonkrétnČ knihu Igora Inova, ruského básníka a pĜekladatele, milovníka þeské literatury. Inovova monografie byla vydána v roce 1971 v MoskvČ, ale její prodej byl po zásahu þeskoslovenských orgánĤ pozastaven. PĜesto Werich podle kopie odpovČdi na InovĤv dopis z 30. bĜezna 1971 nČkolik výtiskĤ této publikace získal: "OdpovČć pĜišla velmi rychle a i knížky. To zatím staþí, protože "ruská kniha" mi opatĜí potĜebný poþet výtiskĤ."62 Z náhodných zmínek63 Igora Inova v jeho biografické knize o Janu Werichovi lze také usuzovat, že Werich vlastnil knihu francouzského spisovatele André Mauroise TĜi Dumasové. V tĜicetitisícovém nákladu ji vydala v roce 1966 Mladá fronta. Autor v ní na základČ rozboru þetných rodinných dokladĤ a jiných dokumentĤ pĜináší informace o tĜech generacích rodiny DumasĤ – generála Dumase, jeho syna spisovatele Alexandra Dumase staršího a jeho syna, rovnČž spisovatele, Alexandra Dumase mladšího. Tato kniha byla patrnČ také Werichovi inspirací k rozhlasovému poĜadu Gramotingltangl – O minulých životech, jehož podstatnou þást strávil Werich právČ vyprávČním o rodinČ DumasĤ.64 S tČmito knihami vzdálenČ souvisí také biografický slovník Who‘s Who, který pro Jana Wericha žádá v dopise z února roku 1970, adresovaném JiĜímu Voskovcovi, Zdena Werichová, v souvislosti s jakýmsi dopisem: „PĜikládám dopis. Myslím si, že od vás se to dá lépe zaĜídit, nehledČ k tomu, že mĤžete vylepšit text, asi by Jan byl rád in Who’s Who. A asi by rád jeden výtisk.“ (Voskovec, 2008, s. 90) Zda se však i 61

„DČkuji za tlustopis HolzknechtĤv. JeštČ jsme to celé neþetl. Je to overwritten, ukecané a nehospodárné. Do jisté míry však úctyhodné, jakou si s tím dal práci a dĤkladné studium.“ (Voskovec, 2007a, s. 104) 62 inv. þ. LA 5076/001442 63 „Werich ihned pĜipomnČl A. Dumase, syna francouzského markýze a þerné otrokynČ. ěekl, že se mu velice líbila kniha A. Mauroise TĜi Dumasové.“ (Inov, 2005, s. 283) 64 inv. þ. LA 5076/001892

42

Werichovo jméno v tomto slovníku nakonec ocitlo a zda Voskovec Werichovým knihu zaslal, se mi ovČĜit nepodaĜilo. Také další kniha, kterou Werich ve své knihovnČ s urþitostí mČl, souvisí s významnými osobnostmi a jejich životními osudy. Pro první, tedy lednové þíslo þasopisu Divadlo z roku 1962 poskytl Jan Werich rozhovor, který byl posléze otištČn pod názvem Jak je králík živ. Jaroslav Dewetter v nČm totiž nezaznamenal pouze své otázky a Werichovy odpovČdi, ale popsal rozhovor jako takový: „Tadyhle mám jednu moc hezkou knížku, jen co ji najdu… Jsou tam všichni ti výborní komici.“ A Jan Werich hledá v knihovnČ tak dlouho, až objeví obrázkové dČjiny filmu. Pak už rychle nalistuje pĜíslušné stránky. TváĜe a jména v nespoþetném množství. Ale pozoruhodní Ben Turpin, Lupino Lane, Lee Moran, Lloyd Hamilton a

Harold Loyd a…“65

(Dewetter, 1962, s. 20) Podle popisu se s nejvČtší pravdČpodobností jednalo o knihu DČjiny filmu, nesoucí podtitul od Lumiera až do doby souþasné, vydanou v roce 1958 nakladatelstvím Orbis. Nanejvýš mohlo jít o knihu zahraniþní produkce, ale o tom by se Jaroslav Dewetter s velkou pravdČpodobností jistČ zmínil. Není nikterak pĜekvapivé, že souþástí knihovny takového komika, jakým byl Jan Werich, byly také knihy vtipĤ. Jednu mu údajnČ podle pohlednice odeslané z Florencie 19. kvČtna 1966 zaslal jakýsi pan DanČk66: „Posílám Vám Vašeho Davida67 a po pĜíjezdu do Prahy i knížku Jüdische Witze, kterou podle pĜíslibu v Lišce Bystroušce mi pro Vás dal ten NČmec a já Vám ji zapomnČl pĜedat. Váš DanČk“ PĜestože jsou jedinými identifikaþními údaji této knihy její název a pĜibližný rok vydání, lze s pomČrnČ velkou jistotou tvrdit, že se jednalo o titul Jüdische Witze vydaný v MnichovČ nakladatelstvím Deutscher Taschenbuch. Do roku 1966 však byla kniha vydána devČtkrát, konkrétní vydání proto podle dostupných údajĤ urþit nelze. Jestli sloužila jako inspirace pĜi sestavování pásma Anekdoty a vĤbec, známé pĤlhodinové nahrávky židovských anekdot, kterou Werich namluvil pro Supraphon,

65

Text je opsán jako celek, tĜi teþky jsou tedy v tomto pĜípadČ znakem pĜerušení výpovČdi a nikoliv vynechání textu pĜi citaci dané pasáže. 66 inv. þ. LA 5076/000681 67 Na obrazové stranČ pohlednice je barevná fotografie proslulé sochy Davida od Michelangela.

43

právČ tato kniha, nebo napĜíklad vtipy, které mu v dopisech zasílali jeho fanoušci, pĜíznivci a pĜátelé68, þi které mu pĜátelé vyprávČli ústnČ, lze dnes jen tČžko Ĝíci. Inspiraþním zdrojem mohla být také kniha Jána Ladislava Kaliny, slovenského

spisovatele,

scénáristy,

pĜekladatele

a

humoristy.

Ve

svém

dvoustránkovém dopise z dubna 1975 psaném na stroji, který byl pĜinejmenším již druhým, který Werichovi Kalina zaslal69, píše o tom, že zasílá Werichovi „staršiu knižku, ktorú azda nepoznáte /na þeský trh pĜišla svojho þasu len mizivá þasĢ nákladu, naviac kniha sa potom ocitla medzi prohibitami/.“70 Jednalo se o titul Tisíc a jeden vtip, vydaný v BratislavČ v roce 1969. V dopise se Kalina zmiĖuje ale ještČ o jedné své práci. „Keby Vás zaujímali moje dejiny europského Kabaretu z r.66, rád Vám jeh pošlem.“ pĜipsal Kalina modrým perem za pĜedposlední odstavec první strany dopisu. A Wericha opravdu zajímaly, neboĢ ve své odpovČdi z 15. kvČtna 1975, jejíž kopie je v Literárním archivu uložena, Kalinovi píše: "za prvé, než zapomenu, tu knížku o dČjinách evropského kabaretu bych si pĜál. Mám spoustu knih, anglických, s katalogisovanými vtipy, anekdotami všech druhĤ. Hledal jsem v nich gagy, které bych mohl pĜedČlat, použít, zkrátka materiál pro komika. Všechny stály za hovno, s prominutím. Vaše knížka 1000 a 1 vtip je výjimka, pokud vím, jediná na svČtČ. … ýtu a budu si þíst ve Vaší knížce.“71 Jaký lepší dĤkaz o vlastnictví a dokonce i práci s touto knihou si lze pĜát? Vzhledem k délce i obsahu dopisu jak Jána Kaliny, tak Jana Wericha, se lze domnívat, že oba humoristé nalezli spoleþná témata, že tento dopis nebyl dopisem posledním a že i onu zmiĖovanou knihu Svet kabaretu vydanou v BratislavČ roku 1966 Jan Werich do své knihovny zanedlouho poté také zaĜadil – aĢ již se jednalo o dar þi koupi. PĜestože nelze urþit konkrétní tituly knih, nemČla by v tomto textu zapadnout ani Werichova zmínka o dalších knihách vtipĤ: „Mám spoustu knih, anglických, s

68

Vtipy lze najít ve WerichovČ korespondenci uložené v PNP napĜ. v dopisech do Freda G. Taylora z Marylandu v USA, se kterým si pravdČpodobnČ vtipy dokonce vymČĖovali (inv. þ. LA 5076/003497, inv. þ. LA 5076/003498, inv. þ. LA 5076/003499), nebo jako výstĜižky z novin od JiĜího Voskovec (inv. þ. LA 5076/003964). 69 V úvodu dopisu dČkuje Kalina za zaslání odpovČdi na svou gratulaci k Werichovým sedmdesátinám. inv. þ. LA 5076/001656. 70 inv. þ. LA 5076/001656 71 inv. þ. LA 5076/001657

44

katalogisovanými vtipy, anekdotami všech druhĤ.“, která je dobrým dĤkazem toho, že obČ dvČ výše zmínČné knihy nebyly svého druhu ojedinČlé. O dalších anglických knihách, také spíše slovníkového rázu, hovoĜí Werich i v již zmínČném rozhovoru Jaroslava Dewettera pro þasopis Divadlo: „Tamhle nČkde mám tlustou anglickou knížku. Jsou v ní stovky a tisíce slovních hĜíþek, pČknČ uspoĜádány a seĜazeny, oþíslovány. Mohl bych vám jich nalézt, kolik byste chtČl…“ (Dewetter, 1962, s. 20) Konkrétní titul ale není znám. S humorem a anglickými knihami souvisí také „antikvární knihy o klaunech“72, o které v jednom z dopisĤ žádá Werich Voskovce - mČly posloužit jako podklady pro psaní statČ o klaunech. Zaslány mČly být lodí a jediný další bližší údaj, který je znám, je, že tématem nČkterých z tČchto knih mČli být také bratĜi Fratellini, kterými bylo inspirováno i Osvobozené divadlo, pĜedevším skrze osobnost JiĜího Voskovce. Jaké knihy Voskovec Werichovi nakonec zaslal, ale známo není. Z jednoho z dopisĤ od Svetozara Vítka, Ĝeditele Divadla OldĜicha Stibora v Olomouci, vyplývá, že Jan Werich obdržel ještČ další knihu, vzdálenČ související s kabaretem, klauny a humorem. V dopise z prvního bĜezna 1961 totiž Vítek píše: "Posílám Vám pro rozptýlení knížku o amerických divadlech, která Vás jistČ pobaví, jestliže ji ještČ nemáte."73 Jednalo se o titul Jak nepsat hru Waltera Kerra, vydanou nakladatelstvím Orbis? Ta však vyšla poprvé až v roce 1962. Tak o nČkterý z titulĤ zahraniþní produkce? TČžko bez dalších údajĤ Ĝíci. Lze se domnívat, že anglických knih bylo ve WerichovČ knihovnČ pomČrnČ velké množství, nejen ty již zmínČné. PĜestože podle paní Pakové Jan Werich anglicky do války v podstatČ neumČl, bČhem emigrace v USA za druhé svČtové války se nauþil jazyk ovládat dokonale. Byl proto schopen þíst v originále nejen tĜeba vtipy nebo Shakespeara (napĜ. Janoušek, 1982, s. 17; Chrastil, 1999, s. 115), ale i odborné knihy. Tak napĜíklad za velice zajímavé a moderní dílo oznaþuje Werich v dopise JiĜímu Voskovcovi knihu Williama Sarganta Battle for the Mind. Jejím autorem je pĜední britský psycholog, který spojil Pavlovovy objevy v oblasti podmínČných

72

„PotĜeboval bych nČjaké antikvární knihy o klaunech. … a kdyby se vybralo nČco o Fratellini a vĤbec o klaunech a poslalo se to lodí.“ (Voskovec, 2008, s. 140) 73 inv. þ. LA 5076/003765

45

reflexĤ s otázkami mechanizmĤ „vymývání mozkĤ“. Vyšla v roce 1957 v nČkolika rĤzných nakladatelstvích. Ve WerichovČ knihovnČ byla pravdČpodobnČ spolu s prvním a druhým svazkem tĜetího dílu þeského vydání Sebraných spisĤ I. P. Pavlova (anglicky tuto knihu oznaþuje jako Lecture on Conditional Reflexes and Psychiatry), které vyšly v roce 1953 ve Státním zdravotnickém nakladatelství a které Voskovcovi rovnČž doporuþuje k souþasnému þtení (Voskovec, 2007a, s. 113). O Pavlovovi se Werich zmiĖuje také v jedné z nahrávek vydaných na CD Jan Werich vesele i vážnČ, konkrétnČ v nahrávce Jan Werich o hudbČ, kterou má rád z roku 1960: „Já jsem se poslední dobou hodnČ zaþet do Pavlova. A totiž do té jeho pĜednášky, která vyšla v roce 39 o vyšší nervové soustavČ. Kde Pavlov objevil nČjaký obrovský objev, o kterým dodnes stojíme na prahu místnosti a kde nevíme, co je dál – a to je vnitĜní život þlovČka. To þemu se Ĝíkalo idealisticky duše.“ (Werich, 2004, stopa þ. 4, þas 15:21) Další takovou knihou byla kniha, kterou pravdČpodobnČ v první polovinČ roku 1963 zapĤjþil Jan Werich Otovi Ornestovi, herci, režisérovi, pĜekladateli a Ĝediteli MČstských divadel pražských, jejichž souþástí se stalo od 1. þervence také Werichovo Divadlo ABC. V dopise z 16. srpna roku 1963 totiž Ornest Werichovi píše: "Taky jsem si teprve teć o prázdninách pĜeþetl toho Sulzbergera, kterého Vám v poĜádku vrátím. To je moc chytrej a moudrej pán."74 Kterého Sulzbergera však mohl mít Ornest na mysli? Mariona B. Sulzbergera, slavného amerického dermatologa, který editoval Ĝadu dermatologických roþenek, asi ne. Spíše se, vzhledem k Werichovu zájmu o politiku, svČtové dČní a Evropu, jednalo o C.L. Sulzbergera, amerického novináĜe, hlavního zahraniþního zpravodaje deníku The New York Times, který vydával jeho strýc Arthur Hays. V roce 1962 publikoval Sulzberger knihu vČnovanou francouzskému státníkovi a toho þasu prezidentovi Francie Charlesi De Gaulleovi a Alžírsku, které si v roce 1962 vybojovalo vysnČnou nezávislost. Uvážím-li Werichovy a Ornestovy jazykové znalosti, jednalo se s nejvyšší pravdČpodobností o anglické vydání této knihy, vydané v New Yorku nakladatelstvím Harcout v roce 1962, které Werichovy darem þi na vlastní žádost zaslal nČkterý z amerických pĜátel.

74

inv. þ. LA 5076/002603

46

Na pohlednici s fotografií Pražského hradu z ledna roku 1971, adresované JiĜímu Voskovcovi, lze najít další dĤkaz toho, že se Werich živČ zajímal o dČní „kolem sebe“. V krátkém textu na pohlednici „vyslovil“ totiž žádost o zaslání knihy World`s Almanach: „až budeš mít þas a náladu, pošli mi jeden World’s Almanach lodí (nebo po nČkom), rozhodnČ ne letadlem, neb to nespČchá!“ (Voskovec, 2008, s. 133) Zda ji však Voskovec Werichovi skuteþnČ zaslal, již z korespondence bohužel nevyplývá. Ale vzhledem k tomu, že knižní zásilky od Voskovce byly pomČrnČ bČžnou záležitostí a že v dalším dopise dokonce Voskovec Werichovi zaslání této knihy slibuje75, zdá se to být velice pravdČpodobné. NejpravdČpodobnČji se vzhledem k dataci jednalo o knihu The World Almanac and Book of Facts 1971 editora Lumana H. Longa þi o stejnojmenný titul, ale vážící se k roku 1970. RovnČž lze pĜedpokládat, že mČl Werich ve své knihovnČ i další vydání této roþenky, a to z pĜedchozích a pĜípadnČ i pozdČjších let. PravdČpodobnČ ale nebyly anglicky psané knihy jedinými cizojazyþnými knihami, které byly ve WerichovČ knihovnČ uloženy. Jara Rilnikarová totiž ve svém dopise z ledna 1959 Wericha informuje: „Poslala jsem Vám hezkou knížku ‚Trogir‘"76. K tomuto dopisu si na druhou popsanou stránku dvojlistu pod jméno Jary Rilnikarové Werich obyþejnou tužkou poznamenal „redaktorka“. V dopise psala pisatelka také o divadle BČlehradská komedie, a tak jsem pĜi pátrání po osobČ Jary Rilnikarové dospČla k názoru, že zpracovatelka pozĤstalosti Jana Wericha, PhDr. Renata Ferklová, pravdČpodobnČ chybnČ pĜeþetla jméno této dámy, které má správnČ znít Ribnikarová. Jara Ribnikarová, píšící též pod pseudonymem Dušanka Radaková, byla srbskou prozaiþkou, básníĜkou a pĜekladatelkou þeského pĤvodu (narodila se v roce 1912 v Hradci Králové) a byla to patrnČ ona, která Werichovi zaslala onu osmistránkovou knihu o chorvatském mČstČ Trogir.77 Zda se však jednalo o nČmecké, anglické, francouzské, chorvatské, srbské þi 75

„…byl bych ti po nČm poslal ten World’s Almanach – tak to bude muset poštou. Pošlu ti to vzduchem…“ (Voskovec, 2008, s. 135) 76 inv. þ. LA 5076/002973 77 PrĤvodce, vydaný také v nČkolika jazycích, se jménem Trogir a pojednávající o tomto historickém mČstČ vyšel také v roce 1953. Za autora této šedesátistránkové knihy je oznaþen Ivan Delalle, ale vzhledem k dataci dopisu se mi zdá pravdČpodobnČjší, že Jara Ribnikarova poslala Werichovi již zmínČné vydání z roku 1959.

47

jiné vydání, lze jen tČžko Ĝíci – jako nejpravdČpodobnČjší se ale jeví vydání srbské þi anglické. Další turistický prĤvodce ve WerichovČ knihovnČ byl patrnČ z pera Dobroslavy Menclové, autorky mnoha monografií o þeských a slovenských hradech. Ta na pohlednici odeslané 13. záĜí roku 1958 Werichovi píše: "Až napíšu další knížku o KarlštejnČ, budu mít radost, jestliže Vám ji budu moci poslat."78 Zda mu pozdČji zaslala druhé rozšíĜené vydání své knihy o KarlštejnČ79, obrazovou publikaci Karlštejn z roku 196580 nebo nČkterou jinou z mnoha svých knih se mohu v tuto chvíli pouze dohadovat. StejnČ tak není jisté, zda také nedarovala Janu Werichovi pĜed rokem 1958 nČkterou jinou ze svých již dĜíve vydaných knih. Svou knihu, tentokráte spoleþnČ s prosbou o pomoc pĜi vydání vlastní písnČ tiskem u Státního nakladatelství krásné literatury, hudby a umČní, zaslal v záĜí 1956 Werichovi také Ctibor Vašina. PĜílohou pĜipojil dle svých slov kromČ písnČ právČ i publikaci O závode najkrajšieho mena81, který vyšla v BratislavČ v roce 1954. Další z knih, kterou údajnČ Jan Werich alespoĖ nČjaký þas vlastnil, byla Adolfem Branaldem blíže nespecifikovaná kniha o tarocích z roku 1820. Podle svých slov mu ji osobnČ vČnoval v roce 1979 (Branald, 2005, s. 227), neboĢ si ji Werich prý pĜál mít. Jednalo se nejspíš o nČmecky psanou knihu Theoretisch-praktische Anweisung zur gru‫ޠ‬ndlichen Erlernung des beliebten Tarok-Tappen-Spiels, vydanou ve Vídni a v Praze v roce 1821 nakladatelstvím Haas, ale s urþitostí to tvrdit nelze. Podobným zpĤsobem získal Werich také knihu Antonína MatČje Píši, þeského básníka a literárního a divadelního kritika - zaslala mu ji darem jeho žena Marie Píšová. Z dopisu uveĜejnČného v knize Listování (Werich, 1996, s. 214) však nelze odvodit, o pĜesnČ kterou z Píšových knih se jednalo. Vzhledem k pĜibližnému datování dopisu do první poloviny 70.let a dobČ pĤsobení Osvobozeného divadla by se ale s nejvČtší pravdČpodobností mČlo jednat o posmrtnČ vydaný výbor Píšovy kritiky TĜicátá léta : Kritiky a stati, který vydal ýeskoslovenský spisovatel v roce 1971 a který Marie Píšová uspoĜádala.

78

inv. þ. LA 5076/002356 MENCLOVÁ, Dobroslava. Karlštejn - státní hrad. 2., rozš. vyd. Praha : STN, 1958. 43 s. 80 DVOěÁKOVÁ, Vlasta; MENCLOVÁ, Dobroslava. Karlštejn. 1. vyd. Praha : Státní nakladatelství krásné literatury a umČní, 1965. 275 s. 81 inv. þ. LA 5076/003717 79

48

Množství zmínek o knihách se vyskytuje také v pĜepisech rozhlasových poĜadĤ Gramotingtangl. Tak napĜíklad v poĜadu O cenzuĜe Werich Ĝíká: "Já jsem se hned jaksi nad tím zamyslel a informoval tady v knihách. Víte, že censura zaþla roku 443 pĜed Kristem…"82 Ve strojopisném pĜepisu poĜadu O pĜátelství lze zase þíst: "A našel jsem nádhernou esej, kterou napsal Sir Francis Baken.

… On Ĝíká, že

pĜátelství vlastnČ má dvČ þásti."83 V obou pĜípadech má Werich zĜejmČ na mysli knihy ze své vlastní knihovny, neboĢ záznamy þi informace o tom, že by navštČvoval knihovny veĜejné þi jiné, neexistují. V prvním pĜípadČ lze jen tČžko soudit, v jaké knize Werich informaci dohledal, v druhém pĜípadČ mČl zĜejmČ na mysli esej anglického filosofa, vČdce, historika a politika, sira Francise Bacona, nazvaný Of Friendship a napsaný roku 1612 (roku 1625 pĜepracovaný). Werich tedy pravdČpodobnČ vlastnil jednoho z mnoha anglických vydání Baconovi knihy Eseje, resp. Essays. Vzhledem k poþtu rĤžných vydání i edic bČhem þtyĜ set let od vzniku tohoto eseje ale bez dalších údajĤ nelze o této knize Ĝíci nic bližšího. O dalších filozofických knihách ve WerichovČ knihovnČ, vyjma jedné, další dĤkazy zachovány nejsou. Tou zbývající je blíže nespecifikovaná filozofická kniha, kterou dle svých slov, respektive dopisu z 13. listopadu 1971, zaslal Werichovi poštou a to rekomando JiĜí Voskovec (2008, s. 164). Také v jedné z povídek pro chystaný soubor Co tomu Ĝíkáte pane Werichu?, konkrétnČ v próze Bumerang, která je uložena mezi rukopisy, je možné najít zmínku, která svČdþí o WerichovČ neustálé práci s knihou a jeho seþtČlosti: "Tudle sem jednou þet, že todle ĖákáþtyĜiadvacetina tohodle, plus tenhle úhelník dvanáctina-se rovná téhle tloušĢce a proto to tak lítá."84 I František Filipovský v souvislosti se svým zájmem o dýmky, který v nČm údajnČ probudil právČ až Jan Werich, vzpomíná na jeho seþtČlost: „Jan Werich byl dokonale informován o všem, co s dýmkami souvisí, co která dýmka potĜebuje, jaké má mít náležitosti, jak u ní nesmírnČ záleží na dĜevu, z nČhož je vyrobena, þi na materiálu pro náústek. VČdČl snad o všem, co zpĤsobuje rozdíly mezi jednotlivými

82

inv. þ. LA 5076/008171 inv. þ. LA 5076/008175 84 inv. þ. LA 5076/008186 83

49

dýmkami a jejich kvalitou.“ (Tvrzník, 1981, s. 9) Také JiĜí Voskovec o Janu Werichovi z legrace Ĝíkával, že je „studnicí neužiteþných vČdomostí“ (Suchý, 1991, s. 38). Odkud je však þerpal? Nabízí se úvaha, že Jan Werich (kromČ publikace o dýmkách a mnohých jiných odborných þi populárnČ nauþných knih) mohl vlastnit také díla encyklopedického charakteru, ze kterých tyto své „neužiteþné vČdomosti“ získával. Jedním z nejvČtších takovýchto dČl, které Werich vlastnil, byla Encyklopedie Britannica. Jednalo se o þtrnácté vydání této nejvČtší tištČné encyklopedie svČta z roku 1929, v angliþtinČ, þítající témČĜ pČtadvacet svazkĤ, kterou mu darem zaslal z USA pĜítel JiĜí Voskovec v roce 196585. I z tohoto dopisu JiĜího Voskovce ze 30. þervence 1965 je mimochodem také velice dobĜe patrné, že mezi oblasti, o které se Jan Werich zajímal, patĜily zejména pĜírodní vČdy, historie (antika, stĜedovČk apod.), rybáĜství a vČdy humanitní. A právČ knihy z tČchto oblastí tedy nejspíše tvoĜily hlavní obsah Werichovy knihovny, jak je alespoĖ þásteþnČ doloženo výše. Vlastnictví a pĜedevším aktivní „užívání“ této encyklopedie dokládá nejen Miroslav Horníþek ve svých vzpomínkách86 þi sám Werich v jedné ze svých próz.87, ale zejména vzájemná korespondence nČkdejších bývalých divadelních spoluatorĤ: „Ty! (abys vČdČl komu) vole! (abys vČdČl, že ten kdo a jaký jsi Ty teć) od tý doby, co pĜišel ten slovník jsem ti nemoh vĤbec podČkovat, protože jsem poĜád jenom þet. Zeptej se, naþ chceš, všechno vím, a když ne, tak se podívám.“ (Voskovec, 2007b, s. 207) PravdČpodobné také je, že Werich vlastnil i jedno z nejvČtších þeských encyklopedických dČl – OttĤv slovník nauþný. NasvČdþuje tomu papír formátu A5, nelinkovaný, vytržený z kroužkového bloku, po jedné stranČ popsaný výpisky o

85

86

87

„Koupil jsem si jiný set Encyclopedia Britannica a posílám ti svĤj dosavadní. Je to totéž vydání z r. 1929 - už se ti tĜeba zdá zastaralým, ale tobČ pĜeci nejde o jaderní fysiku ani o kosmonautství - a moderní historii znáš až pĜíliš dobĜe. PĜírodní vČdy, historie stará, humanity, rybáĜství a neužiteþné znalosti všech druhĤ jsou však v této starší edici popsány lepšími autory než v nových. NehledČ k tomu, že v nových je takový dĤraz na technologii a elektroniku, že Ĝada humanit byla opomenuta z nedostatku místa. (MĤj nový set je trochu zachovalejší - ale tvĤj má zase tenþí, lepší papír.)“ (Voskovec, 2007b. s. 202) „Málokdo ví, že si napĜíklad veþer pĜed spaním þítával ve slovníku Encyclopaedia Britannica, a nejen že to þetl, ale on si to dokonce i pamatoval.“ (Chochola, 2004, s. 116) „OtevĜel jsem dílo Encyklopedia Britannica pod heslem clown. Tato kniha skoro o tĜiceti svazcích tvrdí, že klaun jest venkovská humpolácká osoba…“ (Werich, 1984, s. 136)

50

ježkovi88, Ezopovi a Jeanu Buridanovi, který je uložen mezi Werichovými pracovními materiály.89 Doktorka Ferklová se však domnívá, že rukopis na tomto dokumentu patĜí nČkomu jinému, snad JiĜímu Voskovci. Z Ottova slovníku nauþného je ale také strojopis formátu A4 s výpisky o humoru90 þi strojopis na nelinkovaném papíru, vytrženém ze spirálového bloku, s výpisky o Theodorovi91. Ten je dokonce pĜímo uvozen slovy: „OttĤv slovník nauþný, ilustrovaná encyklopedie obecných vČdomostí díl dvacátý pátý T-Tzschirner Ĝíká o Theodorovi.“ Celkem bylo pro vytvoĜení tČchto výpiskĤ užito pČt dílĤ Ottova slovníku nauþného, konkrétnČ díl první A – Alpy; díl þtvrtý Bianchi-Giovini – Bžunda; díl jedenáctý Hédypathie – HýždČ; díl tĜináctý Jana – Kartas a díl dvacátý pátý TTzschirner. Tyto výpisky však nejsou jediné, které se v souboru Werichových písemností zachovaly. Na žlutém papíru, strojem, taktéž vþetnČ udání zdroje (ýlánek v Pražských novinách z r. 1846; Politické spisy sv.I, str. 64, vydal J. Leichter, Praha 1903) je opsán þlánek þi jeho þást Karla Havlíþka Borovského Slovan a ýech92. Zda však tuto knihu Werich vlastnil nebo zda vĤbec on sám opsal tento text, nelze Ĝíci. Také je zde možné najít vybledlý linkovaný papír, vytržený z bloku A5, který je po obou stranách popsán jmény, souvisejícími nejspíše s pohádkami, a pravdČpodobnČ odkazy na stránky knih. ýitelná jsou slova Hloupý Honza, Hloupá žena, Hloupá dcera, Lev pĜíþinou smrti þili jak vznikají pohádky neboli o žurnalistice, Loupež v myslivnČ, Panovník povolaný od železného stolu a Silný Ctibor a z druhé strany je poznamenáno: Road to Reading Str.80 How the Carpenter lost his thumps93. Pokoušela jsem se zjistit, ze kterých knih výpisky pocházejí. Domnívám se, že v posledním pĜípadČ by se mohlo jednat o knihu Road to reading : American short stories for reading pleasure. ProstĜednictvím referenþních služeb Library of Congress a Universitätsbibliothek Regensburg jsem pokoušela tuto informaci ovČĜit,

88

Myšlen je zástupce rodu hmyzožravcĤ, nikoliv Jaroslav Ježek. inv. þ. LA 5076/010879 90 inv. þ. LA 5076/010888 91 inv. þ. LA 5076/011050 92 inv. þ. LA 5076/011049 93 inv. þ. LA 5076/010946 89

51

avšak prozatím bez úspČchu. Ve vydání z roku 1977 nakladatelství United States Information Agency zmiĖovaná povídka není, snad by se tedy mohlo jednat o stejnojmenné knihy z roku 1958 þi 1928-30. Dále se mezi tČmito dokumenty nachází blok STENO 6284/9 spoleþnosti Severoslovenské celulózky a papierne v Ružomberoku s nČkolika listy popsanými výpisky, konceptem dopisu pro JiĜího Trnku z 30. záĜí 1969, malĤvkami a dalšími poznámkami. Také na zaþátku jednoho dalšího z blokĤ, linkovaného spirálového bloku firmy Dachstein s oranžovohnČdými deskami a rukopisným anglickým titulem þerným fixem Merilly we roll along, do kterého Werich zapsal svĤj pĜeklad divadelní hry George S. Kaufmana a Mosse Harta Vesele si to neseme dál, jsou nesouvisející poznámky, zahrnující také výpisky z knih. Celkem se jedná o pČt listĤ popsaných výpisky k severské mytologii (viz obr. 1.6, pĜíl. CD) a jednu strana výpiskĤ z knížky, respektive odkazĤ na pohádky na urþité stránky blíže nespecifikované knihy. Napadlo mne, že by tyto výpisky nČjakým zpĤsobem mohly souviset s Werichovou vlastní pohádkovou tvorbou. Náhodná zmínka Igora Inova o tom, že jako zdroj námČtĤ sloužily Werichovy pĜi psaní jeho vlastních pohádek knihy Václava Tilleho, spolu s Werichovou poznámkou: „Existuje o nich výborná studie profesora Tilleho, který ve tĜicátých letech se svými žáky sebral stovky pohádek z celého svČta a porovnal je.“ (Janoušek, 1982, s. 111-112) mne pĜivedla ke knihám profesora srovnávacích dČjin literatury Václava Tilleho, který dodnes patĜí k nejvýznamnČjším znalcĤm naší lidové slovesnosti, zejména pak pohádek. Porovnáním knihy s výpisky jsem pak ovČĜila, že odkazují na druhý díl Soupisu þeských pohádek z roku 1929. Jiná encyklopedie, o které lze s jistotou tvrdit, že byla ve WerichovČ knihovnČ také, je Encyklopedie antiky, kterou vydalo vydavatelství Academia v roce 1973. Podle vzpomínky JiĜího Suchého zakoupil Werich dva svazky této encyklopedie a jeden mu vČnoval s pokynem, aby si v ní þetl.94

94

„PĜi vyprávČní o þiré souþasnosti se þasto antiky dovolával a jednou, když vyšla Encyklopedie antiky, koupil ji dvakrát a jednu mi vČnoval s pokynem, abych si v ní þetl a že pĜijdu na to, že všechno už bylo,“ (Suchý, 1991, s. 37)

52

1.5.2

Beletrie Tato kniha ale nebyla jedinou, která se týkala antiky, již mČl Jan Werich ve

své knihovnČ. Studentská léta na reálném gymnáziu v KĜemencovČ ulici spojená se studiem latiny se stala jednou z velkých inspirací v životČ Jana Wericha. Antika se pak následnČ promítla do spoleþné divadelní tvorby autorské dvojice V+W (inspirovány jí byly napĜ. hry Caesar, PČst na oko historie, Nebe na zemi þi Osel a stín, která byla napsána pĜímo na motivy staroĜeckého ironika Lúkiana) i mezi Werichovy þtenáĜské zájmy. Zasloužil se o to pĜedevším profesor Zeman, který uþil na MasarykovČ reálném gymnáziu latinČ a mimo jiné byl také „Správce knihovny chudých. Pokladník podporovacího spolku zd. ústavu.“ (C.k. þeské, 1917, s. 8). Ve Werichových knihách o nČm lze najít nČkolik málo zmínek, Werich mu ale také vČnoval „veĜejnou“ vzpomínku – þlánek v Uþitelských novinách z 27. bĜezna 1958 nazvaný Pan profesor Zeman: „Nauþil nás milovat Itálii, nauþil nás milovat StĜedozemní moĜe, nauþil nás þíst básnČ…. Pan profesor Zeman zpĤsobil, že Osvobozené divadlo rádo zabloudilo do antiky, pan profesor Zeman, aniž o tom vČdČl, byl spoluautorem mnoha pĜedscén Voskovce a Wericha. … Kdykoliv poslechnu jeho rady a zaþtu se znovu do OvidiĤ, VergiliĤ, TacitĤ a jiných mudrcĤ v tógách, neprohloupím a je mi dobĜe.“ (Werich, 1962) Již bČhem svých gymnaziálních studií pĜeþetl Werich alespoĖ z þásti mnohé Ĝímské klasiky a klasická díla, a to navíc v originále: Caesarovy Zápisky o válce galské, Ovidiovy PromČny95, Tacitovy Letopisy, VergiliĤv epos Aeneas, výĖatky z Livia, Salustia, Horatia, Catula, Propertia, Plinia þi Cicerona. OstatnČ povinná školní þetba z jazyka latinského je pomČrnČ podrobnČ rozepsána ve výroþních sbornících gymnázia. O tom, že láska k této þetbČ pĜetrvala u Jana Wericha po celý život, ale neexistuje mnoho pĜímých dĤkazĤ. Jedním z mála je dopis z 27. záĜí roku 1967, ve kterém doporuþuje JiĜímu Voskovcovi ke þtení Životopisy Ĝímských císaĜĤ od Suetonia (Voskovec, 2007b, s. 388). Vzhledem k datování dopisu vlastnil Werich nejspíše vydání z roku 1966 nakladatelství Odeon, nesoucí název Životopisy dvanácti císaĜĤ.

95

Werich dokonce prohlašoval: „Umím Ovidia od gymnázia nazpamČĢ.“ (Inov, 2005, s. 281)

53

Druhým takovým dĤkazem je svČdectví Jana Trnky – ten pĜi našem rozhovoru uvedl, že velkou þást Werichovy knihovny tvoĜily jednak knihy o historii, jednak mČl prý Werich také bohatou sbírku „antické knihovny“. Pan Trnka výslovnČ neuvedl, že má na mysli právČ edici Antická knihovna, pĜesto vyšla jistČ podstatná þást tČchto knih právČ v této edici. Knihy z edice Antická knihovna vycházely od roku 1924 v nČkolika rĤzných nakladatelstvích. Za Werichova života to byla tĜi nakladatelství: v letech 1924-1934 nakladatelství Rudolf ŠkeĜík, ve váleþných letech 1940-1944 nakladatelství Melantrich a od roku 1969 nakladatelství Svoboda (Baset, 2011). Z klasických Ĝímských dČl byl mimo tyto edice publikován napĜíklad právČ výše zmínČný Suetonius nebo také kniha Publia Cornelia Tacita Na vrcholu Césarismu, která bude podrobnČji zmínČna v souvislosti s knihovnou JiĜího Trnky (viz kap. 2.2.11). Lze ale pĜedpokládat, že ji Jan Werich vlastnil také, když ji daroval nČkterému z þlenĤ Trnkovy rodiny. Dokonce je možné, že právČ tato kniha pĤvodnČ Janu Werichovi patĜila. DĤkaz o tom, že pĜinejmenším nČjakou knihu od Tacita Werich opravdu vlastnil, je pak možné spatĜovat v dopise z Ĝíjna 1958 JiĜímu Voskovcovi, kterému píše: „ýtu si dva nejlepší spisovatele svČta Tacita a Hemingwaye. TĜetí jsem já, toho neþtu, toho píšu.“ (Voskovec, 2007a, s. 159) Z knih, které vyšly v edici Antická knihovna v nakladatelství Svoboda koncem šedesátých let a které Jan Werich pravdČpodobnČ vlastnil, je možné uvést O lásce a milování Publia Ovidia Nasona, Hovory k sobČ Marca Aurelia Antonia, Cicerónovo dílo O povinnostech, Xenofóntovo O KýrovČ vychování, Epikúrovy Myšlenky þi Vergiliovu Aeneis. Ve þtyĜicátých letech byly v Melantrichu vydány napĜíklad Sofoklovy tragédie þi Aristofanovy komedie. Z dvacátých let z produkce Rudolfa ŠkeĜíka je možné uvést napĜíklad Euripidovy tragédie þi básnČ starovČké Ĝecké básníĜky Sapfó. Také opakované Werichovy cesty do Itálie, zejména ta, kterou podnikl s dcerou Janou a na základČ které pak napsal svĤj cestopis Italské prázdniny, jsou dobrým dĤkazem Werichovy lásky k antice a stĜedomoĜskému prostoru. Nebo nespoþet latinských citátĤ þi úryvkĤ nejznámČjších latinských dČl, které je možné nalézt v divadelních hrách Osvobozeného divadla - kromČ ohlasĤ þetby Ovidia, lze

54

napĜíklad najít i citáty od Cicerona þi z díla Gaia Julia Caesara (Voskovec, 1982, s. 265, s. 273, s. 69). Možné je ale vystopovat také odkazy i na další starovČké autory – Lentula (Werich, 1984, s. 138), Ezopa (Chrastil, 2000, s. 17) þi ranČ stĜedovČkého Jana Zlatoústého (Werich, 1984, s. 141), jejichž spisy pravdČpodobnČ také mČly své místo ve WerichovČ knihovnČ. V neposlední ĜadČ by bylo možné zmínit také antický román, který napsal Ĝecký spisovatel Charitón na poþátku našeho letopoþtu a který Jan Werich þetl v roce 1967 v rozhlase na pokraþování. Je jím nejstarší plnČ dochovaný milostný román svČtové literatury O vČrné lásce stateþného Chairéa a sliþné Kallirhoy (Voskovec, 2007b, s. 387). KnižnČ tento antický román vydal pod názvem O vČrné lásce Chairea a Kallirhoy v roce 1967 Odeon. Zda si jej však Werich zakoupil, zĤstává otázkou. V jeho fondu v PNP se nachází pouze nČkolik fragmentĤ rukopisu s rĤznými pokraþováními této þetby. Dopis z 20. února 1960 adresovaný JiĜímu Voskovcovi naznaþuje, že mezi díly z doby antické byl pravdČpodobnČ také HomérĤv slavný epos Odysseaia, nad kterým Werich jeden þas uvažoval, že by jej mohl pĜepsat, a snad i knihy Plautových her – Werich je pĜinejmenším v tomto þase shánČl (Voskovec, 2007a, s. 235). Velkou literární „vášní“ byly pro Jana Wericha také detektivky, proto by se jistČ dalo ve WerichovČ knihovnČ najít mnoho titulĤ tohoto literárního žánru. Napovídají tomu i Werichova vlastní slova o tom, že mu obvykle detektivka leží na noþním stolku (Werich, 1982, s. 265), nebo zmínky v dochované korespondenci, které potvrzují, že literaturou tohoto žánru byl Werich z rĤzných zdrojĤ bohatČ zásoben a mimo jiné se sám po takovýchto knihách také shánČl (napĜ. Voskovec, 2008, s. 236). Jakýmsi Werichovým vyznáním lásky k detektivní literatuĜe se stal text „Detektivky a zdravý rozum“, uveĜejnČný jako pĜedmluva v programu pĜedstavení divadelní hry Josepha Kesselringa Jezinky Bezinky, uvedené v roce 1958 v tehdejším Divadle ABC. O detektivkách se ale zmiĖuje i v jiných souvislostech, napĜ. povídce

55

O starostech s holuby96. V mládí Werich také sám toužil napsat detektivku, dal jí jméno DĤm netĜeskĤ, nikdy ji však nedopsal. Jedním z Ĝady Werichových oblíbených spisovatelĤ detektivních pĜíbČhĤ byl Gilbert Keith Chesterton, který také ve dvacátých letech ovlivnil Osvobozené divadlo a jeho tvorbu. Pod vlivem jeho knihy Klub podivných živností, která vyšla þesky v roce 1923, a tudíž ji Werich pravdČpodobnČ pĜinejmenším ve dvacátých letech vlastnil, napsal mladý student Jan povídku Muž, který sbíral fotografie rozzuĜených, která se pozdČji stala základem pro první z her autorské dvojice V+W, hru Vest pocket revue (Vrba, 1962). Ze Schonbergových RozhovorĤ s Voskovcem lze vyvodit další knižní titul G.K. Chestertona, který Werich, alespoĖ pĜed válkou, vlastnil. Byl jím román Kamarád ýtvrtek (Schonberg, 1995, s. 40). PĜed první svČtovou válkou byl vydán dvakrát – v roce 1913 a 1926. V knize Hovory s Janem Werichem je uveĜejnČn záznam rozhovoru Jana Wericha s Miroslavem Horníþkem o zaþátcích Osvobozeného divadla a právČ inspirací G.K. Chestertonem, ve kterém Werich zmiĖuje také postavu otce Browna, která je vĤbec nejznámČjší postavou Chestertonových detektivních povídek (Horníþek, 2002, s. 85). BČhem Werichova života vyšly v tehdejším ýeskoslovensku mnohé povídkové soubory v hlavní roli s knČzem Brownem (napĜ. Nevinnost otce Browna, Moudrost otce Browna, Tajemství otce Browna, Povídky otce Browna …), ve svČte pak nespoþet dalších vydání - pĜinejmenším nČkteré z nich tedy Werich pravdČpodobnČ také vlastnil. Ve WerichovČ knihovnČ nechybČl nejspíš ani jeden z prvních detektivních pĜíbČhĤ na svČtČ vĤbec, povídka Edgara Allana Poea Vraždy v ulici Morgue. O Poeovi se Werich zmiĖuje v knize Listování, ve stati Detektivky a zdravý rozum z roku 1958, jako o „rozervaném umČlci“ a „géniovi“, muži, který vymyslel detektivní povídku a jako klasický pĜípad uvádí právČ Vraždy v ulici Morgue (Werich, 1988, s. 61). Které další Poeovy knihy, pokud vĤbec nČjaké, Werich vlastnil, se však lze již jen dohadovat.

96

„Na tomhle byla postavena moc pČkná anglická detektivka, kde jeden chovatel zavraždil druhého proto, že zavraždČný si vyþíhal, kudy vrahĤv holub lítá, a pouštČl na nČj sokola, aby ho zadržel.“ (Werich, 1991, s. 147)

56

Další knihou þi knihami z detektivního žánru, kterými Werich pravdČpodobnČ obohatil svou knihovní sbírku, byla nČkterá z knih amerického spisovatele Rexe Stouta v hlavní roli s detektivem Nero Wolfem. Naznaþuje to dopis Josefa VČromíra Plevy z þervna roku 1980, ve kterém Pleva Werichovi píše: „Toho Stouta, co vymyslel Nero Wolfa, neznám. Ale musím Ĝíci Veronice, aby se v BrnČ po tom poohlédla.“ (Werich, 1988, s. 234) PĜíbČhy detektiva Nero Wolfa u nás vycházely pĜedevším v sedmdesátých letech, ale není vylouþené, že Werich vlastnil také nČkterá z anglických vydání, které ve svČtČ vycházela již od roku 1934. Jedna ze zmínek v korespondenci s JiĜím Voskovcem, konkrétnČ v dopise ze 7. dubna 1968, pak pĜímo naznaþuje, že Jan Werich þetl pĜíbČhy detektiva Nero Wolfa již pĜed tímto datem (Voskovec, 2007b, s. 440). Buć tedy þetl þi pĜímo vlastnil knihu Právo na smrt, vydanou v Mladé frontČ v roce 1967, povídkový výbor amerických detektivek Smrt pĜichází oknem, ve kterém byla uveĜejnČna stejnojmenná Stoutova povídka, nebo nČkteré z již zmínČných vydání v angliþtinČ. Za vynikajícího autora detektivních povídek oznaþuje Werich v již dĜív zmínČné stati Detektivky a zdravý rozum také Roberta Louise Stevensona (Werich, 1996, s. 61). Proto si pravdČpodobnČ i Stevenson našel své místo v knihovnČ na KampČ. Uvažovat lze o nČkterém z povídkových souborĤ þi o knize Podivný pĜípad doktora Jekylla a pana Hyda. Knihy R.L.Stevensona vycházely v þeském jazyce pomČrnČ þasto, v nejrĤznČjších vydavatelstvích a nČkolika vydáních, bez dalších údajĤ proto nelze ani pĜibližnČ urþit, o které tituly a vydání se nejspíše jednalo. Také americký spisovatel detektivních románĤ, tvĤrce dnes již svČtoznámého detektiva Parryho Masona, Erle Stanley Gardner, patĜil mezi ty autory, jejichž dílo bylo pĜinejmenším po nČjaký þas v knihovnČ na KampČ nebo ve Velharticích pĜítomno. SvČdþí o tom dopis Zdeny Werichové z 22. bĜezna 1961 adresovaný Janu Werichovi do brnČnské nemocnice na Žlutém kopci, dnešního Masarykova onkologického ústavu, bČhem Werichova léþebného pobytu s rakovinou hrtanu. Werichova dcera Jana totiž pĜipsala pod strojopisný text dopisu Zdeny Werichové obyþejnou tužkou svĤj vzkaz otci, který mimo jiné zahrnoval i následující sdČlení: "Dnes jsem mluvila s Langrovou, þasopisy budou do soboty. … Já si þtu ty detektivky, co máma pĜivezla zpátky - Erle Stanley Gardner je výborný pán, jen jsem

57

se trochu v noci bála, ale to k tomu asi trochu patĜí."97 V þeštinČ a slovenštinČ vyšlo do roku 1961 jen nČkolik málo Gardnerových titulĤ – Ćábelský advokát (1939), A pes vyl dál (1945), Sametový spár (1946) a Hazardná hráþka (1947), kloním se tedy osobnČ spíše k názoru, že Werich vlastnil anglická vydání Gardnerových knih. Ani detektivky Agaty Christie nebyly zĜejmČ Werichovi neznámé. Zmínku o ní jsem nalezla sice jen jedinou, v pĜepisu poĜadu O špionech z cyklu Gramotingltangl98, pĜesto se nezdá být pravdČpodobné, že by Werich nevlastnil žádnou z knih nejslavnČjší spisovatelky detektivních pĜíbČhĤ všech dob. Ve stejném poĜadu se Werich zmiĖuje také o knihách jiného slavného detektivního romanopisce – o Ianu Flammingovi, jemuž a jehož dílu byla mimochodem vČnována znaþná þást poĜadu: „Jeden takový pomČrnČ nový autor se jmenuje Jean Flamming. … Jednou takhle napsal knížku, trošku se za ní stydČl, a vĤbec nedoufal, že to nČkdo, že to nČkdo naloží, jmenovalo se to „Casino Royal“ a poprvé se v té knížce vobjevil, vobjevila postava, kterou stvoĜil James Bond, tedy agent, jehož kódované þíslo 007, to znamená, že v rámci služby, respektivČ služebního výkonu mohl zabít…“ Které knihy ale Werich vlastnil, na základČ dostupných údajĤ urþit nelze. Jako posledního zmiĖuje Werich také Johna le Carré, britského spisovatele špionážních a politických románĤ. KonkrétnČ jmenuje knihy The Spy Who Came in from the Cold a Call for the Dead.. Ani jeden z románĤ nevyšel do konce roku 1970 v þeštinČ a Werich zmiĖuje jen pĜibližné pĜeklady názvĤ tČchto dČl – to jsou dĤkazy pro tvrzení, že Werich vlastnil tyto romány v anglickém vydání. Vzhledem k jejich vysokému poþtu ale nelze urþit, které. V rozhlasovém poĜadu O záhadách se Werich zmínil ještČ o jednom spisovateli, respektive o jeho literární postavČ komisaĜe Maigreta99. Jeho tvĤrcem byl Georges Simenon, belgický spisovatel detektivních a psychologických románĤ. Romány o komisaĜi Maigretovi u nás vycházely relativnČ hojnČ již ve tĜicátých a šedesátých letech, nelze proto v tomto pĜípadČ rozhodnout ani to, zda vlastnil Werich þeská þi anglická vydání tČchto dČl.

97

inv. þ. LA 5076/004038 "Jakožto oddaný þtenáĜ detektivní literatury, musím s vámi sdČlit, že poslední léta se námČty detektivek mČní. Tak už jsou dávno pryþ Agaty Christie…“ inv. þ. LA 5076/008183 99 inv. þ. LA 5076/008182 98

58

Detektivkami byly také dvČ z her Osvobozeného divadla – Gorila ex machina þili Leon Clinton þili Tajemství Cliftonova kladívka a Líþení se odroþuje. První z jmenovaných her byla inspirována sériií detektivek, které pravdČpodobnČ napsal pod pseudonymem Leon Clifton þeský spisovatel Alfons Bohumil ŠĢastný a které spojuje právČ postava detektiva Leona Cliftona. „Cliftonky“ vycházely v sešitovém vydání již za Rakouska-Uherska, konkrétnČ od roku 1906, pĤvodnČ v nakladatelství Rudolfa Storcha, pozdČji i v jiných (Z pamČtí, 2009). PĜedmluvu k prvnímu knižnímu vydání hry Gorila ex machina z roku 1929 napsali autoĜi již v roce 1928. KonkrétnČ v ní zmiĖují Vraždu ve vagónČ þ. 17 (první kniha série), Drama ve vzducholodi, Deset let pĜikován, Krvavý kĜest o pĤlnoci, Podivný sen CliftonĤv, Hodinu v oprátce a Noþní souboj ve zĜíceninách (Gorila, 2009) PĜinejmenším tedy snad tyto sešity byly souþástí osobní knihovny Jana Wericha v dobČ první republiky a její souþástí mohly být i po návratu z emigrace v USA ve þtyĜicátých letech, pokud pĜeþkaly spolu s ostatními písemnostmi válku, napĜíklad u rodiny Dvorských. Ze vzpomínek Rudolfa TruhlaĜíka, synovce Werichova šoféra Artura Dvorského, totiž vyplývá, že mezi jinými písemnostmi, které Werich u Dvorských v Toušeni uložil, byly také napĜíklad nejen gramofonové desky nebo plakáty, ale i knihy a þasopisy (TruhlaĜík, 1992, s. 14). KonkrétnČ jmenuje TruhlaĜík troje rĤzné knihy, jednČmi jsou i tzv. „tomsharkovky“. „Tomsharkovky“ byly taktéž sešitovČ vydávané detektivky, jejichž autorem mČl údajnČ být spisovatel Pitt Strong. Ve skuteþnosti je však psala žena, NČmka, baronka von Espern (Tom, 2009). Celkem napsala v letech 1928-1952 (s pauzou bČhem války) 553 pĜíbČhĤ detektiva Toma Sharka, do þeštiny jich bylo pĜeloženo kolem 250. S pĜihlédnutím k tomu, že Jan Werich emigroval v lednu roku 1939, mohl vlastnit sešity z let 1928-1938, kterých u nás vyšlo nČkolik desítek. Vedle Leona Cliftona a Toma Sharka byl hrdinou sešitových detektivek také americký detektiv Nick Carter. Podle svČdectví Jana Trnky, který si koncem sedmdesátých let vypĤjþoval knihy z kampské knihovny, mČl Werich svázané po roþnících rodokapsy s Nickem Carterem ze 30. let. Sérii Nick Carter. NejvČtší detektiv Ameriky vydával ve tĜicátých letech Julius Albert (Nick, 2011). O velkém pĜehledu v oblasti detektivní literatury svČdþí i další pasáže rozhlasového poĜadu Gramotingtangl a jeho dílu nazvaného O špionech. Werich zde 59

podává pomČrnČ úplný výþet literárních motivĤ detektivek, pĜiznává se ke své zálibČ v detektivkách100, hovoĜí o rozdílech mezi východním a západním svČtem ve vztahu k detektivní literatuĜe i o postupném pĜíklonu autorĤ i þtenáĜĤ k románĤm špionážním101. Další tituly však nezmiĖuje ani v tomto poĜadu, ani na jiných místech. V jeho korespondenci se objevují již jen neurþité zmínky o „gangsterkách“ a detektivkách, které nedávají prostor k identifikaci dalších titulĤ Werichovy knihovny: „I will try and think of some gangster books. Do you mean for turning into plays or just for night reading?“102 "Pozdravují TČ: Dr. Houštková, Myrtyl, má pro tebe schované special gangsterky…“103 þi "Milý Jeníþku, þera byla u mČ v knihovnČ Jana a vybrala Vám tyto þasopisy. Jest-li nČkteré už máte, tak se na nás nezlobte. Pan Taylor104 Vám posílá detektivky a kdybyste nČco potĜeboval tak mi napište nebo vzkažte po paní ZdeĖce."105 Klukovská láska malého Jana ke spisovateli Karlu Mayovi pĜetrvala u Wericha až do dospČlosti. Nesþetné zmínky o jeho hrdinech a dobrodružstvích, které

100

"Jakožto oddaný þtenáĜ detektivní literatury, musím s vámi sdČlit, že poslední léta se námČty detektivek mČní. Tak už jsou dávno pryþ Agaty Christie, a the….. mejdany, na který docházívalo k vraždám, loupeže klenotĤ už nikoho nezajímají, vraždy kvĤli dČdictví jsou mizivé, neboĢ dČdictví jsou také mizivá, dokonce vraždu za úþelem eliminovat potencionální dČdice, aby dČdictví pĜipadlo vrahovi, takovou vraždu žádný rozumný vrah už dneska nepodniká, protože dČdické danČ jsou tak strašné, že mu nezbyde nic, než ta zbraĖ, kterou použil k vraždČ. Politické detektivky o spiklencích rĤzných balkánských státeþkĤ - to všechno patĜi do období po první svČtové válce."; inv. þ. LA 5076/008183, s. 2-3 101 "Témata detektivek - a nemusím ani zdĤrazĖovat - západních, protože na východČ se detektivky dlouho nepsaly a netiskly, až teprve tećka se to dohání, tady témata detektivek se na delší dobu zastavila u organizovaného zloþinu. Zaþalo to gangem, což vlastnČ þesky znamená "banda". A þím dál tím víc se vČnovala krutosti, postavu komisaĜe Scotland Yardu, pĜedstavitele policejní právní síly tedy – uplatĖovatele zákona za úþelem potrestání zlého þinu, si ponechali britští detektivkáĜi. V Americe byl nejpopulárnČjší advokát Perry Mason. A tahle éra trvala dost dlouho. Stanley Gardner, tvĤrce Parry Maison, mČl dokonce þas napsat víc než sto románĤ a k tomu asi dvacet pod pseudonymem. Ale asi tak pĜed deseti lety se detektivní vítr zaþal stáþet a jal se hnát plavidlo autorĤ, po moĜích špionážních…“; inv. þ. LA 5076/008183, s. 3-4 102 Adams, Mary, inv. þ. LA 5076/000248 103 Werichová, Zdena, inv. þ. LA 5076/004039 104 MČla Langerová na mysli Freda G. Taylora z Marylendu v USA, jehož dopisy lze mezi Werichovou korespondencí také najít? 105 Langrová, VČra, inv. þ. LA 5076/002119

60

prostupují celým Werichovým dílem - literárním, vzpomínkami106, korespondencí, rozhovory107, - jsou toho dobrým dĤkazem. Nejlepší dĤkaz je však ten, že si Werich ponechal Mayovy knihy z dČtství i bČhem dospČlosti. Díky vzpomínkám Rudolfa TruhlaĜíka lze totiž s jistotou tvrdit, že tyto knihy vlastnil Werich ještČ pĜinejmenším na konci þtyĜicátých let. ÚdajnČ totiž mČlo být v truhlách s písemnostmi V+W uloženo dokonce „kompletní vydání knih Karla Maye“ (TruhlaĜík, 1992, s. 14). Které knihy to pĜesnČ byly, ale podle dostupných údajĤ Ĝíci nelze. Ve WerichovČ korespondenci je možné najít také dva dopisy – od Petra Krále a Petra Podhrázkého – oba z roku 1960, které narážejí na to, že jejich pisatelé stejnČ jako Jan Werich mají rádi „mayovky“108,109 a které naznaþují, že se k nim Werich vracel i pozdČji. V þlánku Jaroslava Dewettera, uveĜejnČném v roce 1970 v þasopise Ježek, vzpomíná Werich na svou klukovskou þetbu: „Kterou knížku jsem pĜeþetl jako první, nemĤžu Ĝíct. HodnČ jsem þítal dobrodružné romány, ale taky se mi líbil tĜeba Svátek, má pČkný povídky. Hltal jsem ovšem TĜi mušketýry a Karla Maye. Ani snad ne tak Vinnetoua, vČtší dojem na mČ udČlal arabský seriál Po stopČ zlého þinu s hrdinou, kterej se jmenoval nČjak jako Hadži Halef Omar ben Hadži Abdul Hasan ibn ben Hadži Abdul al Gosurah. … Dodnes si pamatuju názvy všech dílĤ, ani jména hrdinĤ jsem nezapomnČl. Vernea jsme þetl samozĜejmČ taky, ale odborníkem na nČho je Voskovec.“ (Dewetter, 1970, s. 4) Knihy Karla Maye, které nesly v podtitulu „po stopČ zlého þinu“, vycházely pĜibližnČ v letech 1898-1909 v nakladatelství Josefa R. Vilímka. Ve tĜicátých letech je vydal i Jan Toužimský, ale jednak jako romány cyklu Ve stínu Padišaha, jednak byl v té dobČ Werich již dospČlým mužem. Nakladatel Alois Hynek vydával

106

„Od tĜinácti let nosím v hlavČ jména osob, které mČ þasto zachránily od nudy spoĜádaného dČtství tím, že mČ braly s sebou na daleké výpravy, tĜeba až ke StĜíbrnému jezeru, nebo k Llanu Estacadu, a které mČ vždycky bezpeþnČ a vþas zavedly zpČt k rodiþĤm, do Kostelní ulice þ.365 v Praze VII. Nikdy tudíž nemohu zapomenout, že náþelník ApaþĤ Inþuþuna mČl syna Vinnetoua, rudého gentlemana, a dceru Nšoþi.“ (Werich, 1982, s. 190) 107 „Jako kluk jsem znal nazpamČĢ všechny mayovky. Vinetou, rudý gentleman, Old Shatterhand, Old Surehand, Nšo-þi, sestra Vinnetoua a dcera Inþuþuny… DyĢ já to umím nazpamČĢ dodnes, a pĜitom je to fikce…“ (Janoušek, 1982, s. 136) 108 inv. þ. LA 5076/002832 109 inv. þ. LA 5076/001938

61

v prvních dvou desetiletích dvacátého století Mayovy knihy také, ale ne z tohoto cyklu. S nejvČtší pravdČpodobností to tedy byly právČ Vilímkovy knihy s ilustracemi Josefa Ulricha, které Jan Werich jako malý þetl a pozdČji snad také vlastnil. NČkteré díly cyklu byly vydány vícekrát, proto nelze pĜesnČ urþit, která vydání to byla. Dalším zmínČným autorem je Jules Verne, jehož velkým milovníkem a obdivovatelem již od dČtství byl pĜedevším JiĜí Voskovec. Oba pĜátele inspiroval Jules Verne, respektive þetba jeho knih, k napsání hry Sever proti jihu.110 Pokud tedy Werich tuto knihu ve tĜicátých letech pĜímo sám osobnČ nevlastnil, pĜinejmenším ji alespoĖ jednou þetl. Do doby napsaní hry Sever proti jihu, tj. do roku 1930, však vyšel VerneĤv román v þeštinČ pĜinejmenším þtyĜikrát, takže na základČ dostupných informací vydání této knihy již blíže specifikovat nelze. TĜetí zmínČný v rozhovoru je jiný velký francouzský spisovatel - Alexandr Dumas st. V jedné ze svých knih Werich konkrétnČ jmenuje dvČ jeho nejslavnČjší díla – TĜi mušketýĜi111 a HrabČ Monte Christo112. ZmiĖuje se také o „þtyĜiceti hrách a þtyĜech stech románech“, které Dumas napsal. Lze však jen tČžko rozhodnout, zda þetl a vlastnil ještČ nČkteré další Dumasovy knihy, þi zda tyto informace naþerpal z již dĜíve jmenované knihy TĜi Dumasové. KromČ výše zmiĖovaných románĤ neopomnČl Werich v rozhlasovém poĜadu O minulých životech z cyklu Gramotingtangl jmenovat ani Alexandra Dumase ml. a jeho nejznámČjší román Dáma s kaméliemi: „….syn Alexandra Dumase-otce, ten co napsal Dámu s kaméliemi – taky to znáte, krásná vČc, a mnoho mnoho jiného…“

113

Snad tedy vlastnil i tento román. Podle tvrzení Františka Cingera patĜil mezi Werichovy oblíbené autory také Jack London (Cinger, 2004, s. 45). Ve Werichových vlastních textech o nČm však mnoho zmínek není, jedna z mála se vyskytuje v povídce Psí starosti. Rozmlouvají v ní dva zástupci psí Ĝíše o tom, že prý mají být psi vyhnáni z mČsta: „NemĤžou nás

110

„V té dobČ jsme se ve hĜe Sever proti Jihu – inspiroval nás k ní Jules Verne, kterého Voskovec vždycky miloval – doþkali prvního politického prĤšvihu.“ (Werich, 1982, s. 42) 111 „A Alexandr Dumas otec, syn generálĤv, ten byl geniální – jenom si pĜedstavte, von napsal þtyĜicet her a kolem þtyĜ set románĤ. Z toho jenom vám Ĝeknu dva, a ty staþej – HrabČ Monte Cristo a TĜi mušketýĜi.“ (Werich, 1995, s. 13) 112 „OstatnČ kdo þet Monte Christa od Dumase, tak ví, jak to celý vzniklo, že ano. To byl anonymní udavatel – a vystaþilo to na velice dlouhý a velice dobrý pČkný román.“ (Werich, 1995, s. 43) 113 inv. þ. LA 5076/008192

62

vyhnat. Ti nejlepší z nich o nás psali. Jako tĜeba pan Jack London, nebo pan Anatole France. Také poþkejte, pan ýechov napsal o psu krásnou povídku.. pan Maetrlinck, nČjaký pan Thomas Mann, pan Robert Louis Stevenson, pan Steinbeck, pan Neruda, je jich Ĝada…“ (Werich, 1990, s. 19). Pokud by vycházel pĜi psaní této povídky Jan Werich z vlastní þetby, dalo by se usuzovat, že souþástí jeho knihovny byla také alespoĖ jedna z Londonových knih se „psí tématikou“ – Bílý tesák, Volání divoþiny, Jerry z ostrovĤ nebo Povídky o psech. Jednu z Londonových knih vlastnil Jan Werich také v opise. Podle dopisu mu ji pravdČpodobnČ v prosinci roku 1975 zaslali manželé Friedmannovi: „Milý pane Werichu, svého þasu jsem pro mého manžela opisovala knížku Jacka Londona a rozhodla jsem se opsati ji i pro Vás.“114 O kterou knihu se však jednalo, v dopise ani v kopii Werichovy odpovČdi115 uvedeno bohužel není. František Cinger uvádí mezi autory a knihami, které Werich þetl, také Hugovy Bídníky (Cinger, 2004, s. 31). Jediný dĤkaz, který jsem však dosud objevila, je zmínka o tomto románu v dopise, který Jan Werich rozesílal jako podČkování za gratulace ke svým sedmdesátým narozeninám: „Kdybych jenom jednou stránkou odpovídal na každý z nich, bylo by to pČt set stránek. To bych si pĜipadal jako nebožtík Viktor Hugo, když psal Bídníky.“ (Werich, 1988, s. 257) Zda však Werich vlastnil Bídníky nebo i jiná díla tohoto autora, nelze jednoznaþnČ Ĝíci. Prosté vší pochybnosti je ale Werichovo vlastnictví knihy Co jsem zažil mezi piráty a bukanýry Alexandera Oliviera Exquemelina, kterou vydalo nakladatelství Naše vojsko v roce 1961. Jan Werich se o knize s podtitulem "Ameriþtí námoĜní lupiþi, kterážto kniha obsahuje pĜesné a pravdivé vysvČtlení o všech význaþných loupežných kouscích a nadlidských ukrutnostech, která spáchali angliþtí a francouzští lupiþi na ŠpanČlích v Americe" pomČrnČ doširoka rozhovoĜil v rozhlasovém poĜadu Gramotingltangl, v díle nazvaném O pirátech116 a vĜele ji doporuþil svým posluchaþĤm ke þtení. V již zmínČné povídce Psí starosti figuruje také jméno Anatola France, francouzského básníka a prozaika. Werich se v rozhovoru s Igorem Inovem (2005,

114

inv. þ. LA 5076/000932 „…Za Jacka Londona Vám dČkuji, za pĜání taky…“, inv. þ. LA 5076/000933 116 inv. þ. LA 5076/008185 115

63

s. 283) zmiĖuje i o dalších jeho knihách – OstrovČ tuþĖákĤ a „DČjinách francouzské revoluce“ - zde mČl patrnČ na mysli FranceĤv román Bohové žízní. ObČ knihy vyšly bČhem Werichova života nČkolikrát, pĜed i po druhé svČtové válce, vlastnit proto mohl kterékoliv z tČchto vydání. TĜetím, kdo napsal pĜíbČh o psech a je zmínČn v této povídce, je slavný nČmecký spisovatel a držitel Nobelovy ceny za literaturu Thomas Mann. Werich s nejvyšší pravdČpodobností odkazoval na jeho novelu Pán a jeho pes, která idylicky líþí zážitky ze spoleþného života þlovČka se psem. Vyšla v souboru Novely vydaném v roce 1959 v Našem vojsku þi v roce 1965 Státním nakladatelstvím krásné literatury a umČní. Též byla vydána v roce 1960 v BratislavČ. TČžko lze tedy urþit, kterou z tČchto knih mohl Werich vlastnit. Charles Dickens, také zmínČný v knize Povídky nejen o psech (Werich, 1990, s. 14, s. 66), je dalším z Ĝady autorĤ, jehož dílo se s nejvyšší pravdČpodobností ve WerichovČ knihovnČ nacházelo. Na jedné stranČ to byly nejspíše nČkteré z povídkových souborĤ, na stranČ druhé humoristický román Kronika Pickwickova klubu. Podle JiĜího Voskovce (dopis z listopadu 1971) byl Werich údajnČ dokonce schopen citovat nazpamČĢ nČkteré z postav této knihy (Voskovec, 2008, s. 165). Werich si tento román ale zakoupil pravdČpodobnČ již ve dvacátých letech, neboĢ podle Inova (2005, s. 21) byl Dickens právČ jedním z autorĤ, za které ve studentských dobách utrácel Werich peníze získané prodejem knih z otcovy knihovny. Možné ale také je, že právČ toto dílo bylo jedním z tČch, které již bylo souþástí knihovny Werichova otce, Vratislava Wericha. Ten totiž vlastnil pomČrnČ velkou knihovnu, þítající asi tisíc svazkĤ, mezi kterými byla právČ i díla z edice SvČtová knihovna nakladatelství J. Otty, ve které byl vydán právČ i Klub PickwickĤv. V souvislosti s povídkou Psí starosti jsem objevila ještČ jednu knihu, o které se domnívám, že ji Jan Werich ve své knihovnČ mČl. Jedná se o knihu The fireside book of dog stories vydanou v roce 1943 v New Yorku nakladatelstvím Simon and Schuster þi v roce 1947 v LondýnČ nakladatelstvím Cassell and Co. V knize je tĜicet sedm povídek se „psí tematikou“ tĜiatĜiceti autorĤ. Z toho pČt z nich zmiĖuje Werich právČ ve zmínČné povídce – jsou to: Jack London (šestá kapitola For the love of a man z knihy The call of the wild), Anatole France (The coming of Riquet), Maurice Maeterlinck (Our friend, the dog), Thomas Mann (povídka Bashan z knihy A man and his dog) a Robert Louis Stevenson (The character of dogs). KromČ toho je 64

možné v knize nalézt ještČ povídky napĜíklad od Johna Galsworthyho, Alexandera Woollcotta þi Rudyarda Kiplinga. Mezi knihami ve WerichovČ knihovnČ na KampČ byla pravdČpodobnČ zastoupena i mnohá díla „souþasných“ svČtových autorĤ. Jedním z nich byl i román Davida Salingera Kdo chytá v žitČ. Anglický text románu zaslal podle dopisu z 12. dubna 1961 Werichovi JiĜí Voskovec: „Pošlu ti „Catcher in the Rye“, SalingerĤv první román, jistČ se ti bude hroznČ smutnČ vesele líbit. Jaks mČl rád „Perfect Day for Banana Fish?“ – to je podle mého názoru nejpĜíšernČjc nejnČžnČjší zoufalá, komická, tragická short-story, co znám.“ (Voskovec, 2007a, 276) Na základČ dostupných údajĤ ale nelze urþit, které vydání. Zajímavostí je, že jej Werich pravdČpodobnČ vlastnil jak v anglickém originále, tak v þeském pĜekladu. Vyplývá to z nedatovaného dopisu JiĜímu Voskovcovi, patrnČ z konce dubna 1960, ve kterém píše: „‚Catcher in the Rye‘ právČ þtu. Také vyšel þesky ve ‘SvČtové literatuĜe‘, kupodivu výteþnČ pĜeložený od jakýchsi manželĤ. (Voskovec, 2007a, s. 279) KonkrétnČ se jednalo o pĜeklad Luby a Rudolfa Pellarových, který vyšel v roce 1960 ve Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umČní v edici Soudobá svČtová próza. V témže dopise z dubna 1960 jmenuje Werich ještČ dvČ Salingerovy povídky – Voskovcem již zmínČnou Perfect Day for Banana Fish a Down at the Dinghy (Voskovec, 2007a, s. 279). ObČ tyto povídky byly publikovány v roce 1953 v souboru Salingerových povídek Nine Stories nakladatelství Little Brown, v anglické edici pod názvem For (VPp- with love and squalor : and other stories u Hamish Hamilton také v roce 1953. Je tak pravdČpodobné, že jedno z tČchto vydání Werich také vlastnil. V dopise z þervence 1966 zase zmiĖuje vČdeckofantastický román 451 stupĖĤ Fahrenheita Raye Bradburyho, prvnČ knižnČ vydaný v roce 1953, který dle svých vlastních slov nikdy nedoþetl (Voskovec, 2007b, s. 294). Podle ýeské národní bibliografie vyšel tento román do roku 1966 pouze jednou, a to v nakladatelství Melantrich v roce 1957. Pokud tedy Werich nevlastnil tento román v angliþtinČ, mČl ve své knihovnČ patrnČ toto vydání. V roce 1962 þetl Werich knihu obsahující povídku A Rose for Emily od Williama Faulknera (Voskovec, 2007a, s. 305). Zda se však jednalo o sbírku povídek 65

vydanou Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umČní v roce 1958 pod názvem RĤže pro Emílii þi jiné, zahraniþní vydání v anglickém jazyce, þemuž by mohl nasvČdþovat anglický název povídky, který Werich ve svém dopise uvedl, nelze Ĝíci.

Inovova zmínka o obsahu Werichovy knihovny: „…díla Hemingwaye,

Faulknera, Saryoana, povídky a romány Breta Harta, Bradburyho a Lema (Inov, 2005, s. 18) dokazuje, že pĜinejmenším jednu Faulknerovu knihu vlastnil. StejnČ tak nČkteré z dČl amerického prozaika, básníka a dramatika arménského pĤvodu Williama Saroyana þi polského spisovatele Stanisława Lema. V pĜípadČ Ray Bradburyho se mohlo jednat stejnČ tak dobĜe jako o již dĜíve zmínČný román 451 stupĖĤ Fahrenheita, tak jako o kterýkoliv jiný. V témže dopise je i zmínka o knize „The Dear Departed od Evelyn Waugh“ (Voskovec, 2007a, s. 305). Werich mČl pravdČpodobnČ na mysli knihu anglického spisovatele Evelyna Waugha The Loved one117, v þeštinČ vydávanou pod názvem Drazí zesnulí. Do roku 1962 v þeštinČ publikována nebyla, zato v zahraniþí mnohokrát. Nelze proto ani pĜibližnČ urþit, které vydání mohl Werich vlastnit. V jiném dopise, z 25. dubna 1971, se Voskovec Wericha ptá, zda již þetl knihu The Godfather od Maria Puza (Voskovec, 2008, s. 144) a pokud ne, slibuje, že mu tento román, pod þeským názvem známý jako Kmotr, zašle. V dalších dopisech však o nČm již zmínky nejsou, proto nelze s jistotou Ĝíci, zda Voskovec svĤj slib dodržel a tedy zda bylo i toto dílo v nČkterém anglickém vydání souþástí Werichovy knihovny. Také román v dopisech The Ides of March (BĜeznové Idy), o Gaiovi Juliovi Caesarovi, který napsal americký spisovatel a dramatik Thornton Wilder, byl ve své anglické podobČ zĜejmČ souþástí Werichovy knihovny. Voskovec totiž ve svém dopise ze 3. února 1961 Werichovi píše: "Prosím tČ, sdČl mi, zda jsi kdy þetl "Ides of March" od Thortona Wildera. Vyšlo to r. 1948 - už tenkrát jsem to zbožĖoval, a tuhle jsem zase do toho nahlíd. Neznáš-li, pošlu ti to. Je to požitek pro našince s naší vášní pro ěím na sklonku Republiky." (Voskovec, 2007a, s. 266) Jako vášnivý rybáĜ a znalec literatury mČl Werich rád i knihy nositele Nobelovy ceny za literaturu Ernesta Hemingwaye. V rozhovoru s JiĜím Janouškem (1982, s. 31) jej zmiĖuje v souvislosti se psaním o rybách a o lovu. Jako možné

117

Oba výrazy jsou v angliþtinČ eufemismem pro mrtvého þlovČka.

66

pĜírĤstky do seznamu rekonstruovaného obsahu knihovny Jana Wericha se tak pĜinejmenším nabízejí knihy StaĜec a moĜe a Zelené pahorky africké. PrvnČ jmenovanou knihu, v anglickém originálu, nabízí Werichovi k zaslání v dopise ze 4. února 1964 Frances Ježková: "ýetli jste knihu od Hemingwaye? The old man and the sea? Mám ji poslat?Já ji neþetla, ale Jana by to zajímalo."118 Zda ji však F. Ježková skuteþna zaslala, o tom již další dopisy bohužel nic neĜíkají. V almanachu Omnibus z roku 1931, který zaslal Janu Werichovi jako pozornost JiĜí Záloha119 v roce 1958, lze na stranČ 73, která je založena útržkem papíru, nalézt þlánek nebo spíše úryvek z první kapitoly stejnojmenné knihy A Farawell To Arms by Ernest Hemingway.120 Záloha jej zaslal Werichovi právČ kvĤli tomuto þlánku, neboĢ v souvislosti s Werichovým Labyrintem svČta, uveĜejĖovaném v Literárních novinách, hledal obrázek mladého Hemingwaye, se kterým si Jana Wericha v zahraniþí pomČrnČ þasto pletli. Zda Werich vlastnil úplné vydání této knihy, aĢ již v þeském þi anglickém vydání, ale na základČ tohoto þasopisu Ĝíci nelze. Tento þlánek mimochodem nebyl jediný, který si, pravdČpodobnČ Jan Werich sám, založil – kousek þtvereþkovaného papíru byl vložen také mezi strany 66 a 67 ke þlánku Jean Cocteau „Le livre blanc“ a kousek nelinkovaného papíru mezi strany 190 a 191 ke þlánku Meyerhold in Berlin. V dopise JiĜímu Voskovcovi ze 17. Ĝíjna 1958 zmiĖuje Werich tĜi Hemingwayovy povídky a jednu knihu: „Pokud se Hemingwaye týká, mČl by sis dát „Death in the Afternoon“ a co „Killers“? Nebo „The Short Happy Life,“ „Snows on Kilimanjaro“: Ne že bych to všechno žral, ale on si svĤj schĤdek pro pomníþek vydlabal, holenku!“ (Voskovec, 2007a, s. 169) Kniha Death in the Afternoon mohla být jednou z knih o býþích zápasech, kterou Werich vlastnil o které se zmínil v rozhovoru s JiĜím Janouškem (1982, s. 153). Také lze s pomČrnČ velkou jistotou tvrdit, že Werich vlastnil pĜinejmenším jeden výtisk knihy Toulky s Charleym, kterou vydalo nakladatelství ýeskoslovenský spisovatel v roce 1964. Werich se o této knize nejen nČkolikrát zmiĖuje, napĜíklad v povídce Psí starosti (Werich, 1990, s. 19), v knize Všechno je jinak (Werich, 2006,

118

inv. þ. LA 5076/001556 inv. þ. LA 5076/004100 120 inv. þ. LA 5076/010876 119

67

s. 118) nebo v povídkovém souboru Lincoln 1933 (Werich, 2007, s. 26), ale napsal k ní také doslov. PrvnČ vyšla tato kniha ale již v roce 1962, a je proto možné, že ji Werich znal ještČ z doby pĜed prací pro ýeskoslovenského spisovatele, a to z anglického originálu. Možná to byla právČ ta Steinbeckova kniha, o které se ve svém dopise z 27. ledna 1963 zmiĖuje Amy Douglas: „I’m sending you a book that both George and I think you’ll like. It’s the new Steinbeck book and I only hope you haven’t read it.“121 Kniha byla zaslána nikoliv letecky, ale lodí a Douglas ve svém dopise vyslovuje obavu, zda byla þi bude vĤbec doruþena. Pokud ano, jednalo se o první vydání knihy Travels with Charley newyorského nakladatelství Viking Press z roku 1962? Další z knih Werichovy knihovny, které mi jsou známy jen jménem, je i kniha amerického spisovatele Roarka Bradforda ýernošský Pán BĤh a páni Izraeliti. Tuto knihu þetl Jan Werich pro rozhlas jako þetbu na pokraþování, dochoval se þi byl v archivech prozatím objeven jen jeden úryvek z þetby této knihy, a to úvodní kapitola StvoĜení svČta a ráj, kterou je možné najít napĜíklad na CD Delikatesy. TČžko si pĜedstavit, že by Jan Werich þetl knihu, kterou by neþetl již pĜed tím. TČžko si také pĜedstavit, že by nemČl vlastní výtisk, do kterého by si dČlal poznámky k þetbČ. O þtení této knihy se mimochodem Werich také zmiĖuje v jednom z dopisĤ JiĜímu Voskovcovi, a to v dopise z 20. bĜezna 1957, ale jako o þtení pro televizi: „MČl jsem v TV program na pokraþování. ýetl a hrál jsem sám „ýernošský PánbĤ a Israelité“ od Bredforda.“ (Voskovec, 2007a, s. 98) „Mám rád Tolstýho, to byl pĜece obrovskej chlap. V padesáti letech psal ZpovČć.“ zaþíná Jan Werich své vyprávČní o ruském spisovateli Lvu Nikolajeviþi Tolstém v rozhovoru s Jaroslavem Dewetterem pro þasopis Ježek (Dewetter, 1970, s. 4). O tom, že by nČkterou z jeho knih pĜímo þetl þi vlastnil, však nehovoĜí. NČkterá z jeho dČl tak lze ve WerichovČ knihovnČ pouze pĜedpokládat. JistČ mČl Jan Werich, alespoĖ po nČjaký þas, ve své knihovnČ povídky polského spisovatele Sławomira MroĪka, které mu zaslal Otakar Bartoš - jejich pĜekladatel. Ve svém dopise z 20. Ĝíjna 1970 Werichovi píše: „Kdysi jsem Vám

121

inv. þ. LA 5076/000737

68

poslal svĤj pĜeklad povídek St. Mrožka, za nČjž jste mi hezky podČkoval.“122 Vzhledem k dataci dopisu se jednalo buć o výbor VČrný strážce z roku 1966 þi Slon z roku 1963, ale kloním se spíše k první možnosti. Otázkou prozatím zĤstává, zda si Werich na radu svého pĜítele JiĜího Voskovce poĜídil (þi pĜeþetl) satirický román francouzského osvícenského filosofa Voltaira Candide, o kterém mu Voskovec píše ve svém dopise z 23. února 1957123 þi zda mu alespoĖ JiĜí Voskovec zaslal slibovaný skript muzikálu Lillian Hallman a Lenni Bernsteina. VoltairĤv román ale Werich pravdČpodobnČ již vlastnil, neboĢ Voskovcovi 20. bĜezna píše: „Toho „Candida“ si pĜeþtu, už mne to napadlo.“ (Voskovec, 2007a, s. 96) V korespondenci Wericha s Voskovcem lze nalézt opravdu velké množství zmínek o nejrĤznČjších knihách a autorech. V dopise z 23. února 1957 se napĜíklad Voskovec Wericha ptá: „Zda-li pak znáš „Knihu Džunglí“ od Kipplinga? Existuje krásný starý þeský pĜeklad, mĤj brácha by si pamatoval þí: taky ovšem „Just so Stories“ od téhož autora.“ (Voskovec, 2007a, s. 89) Ve své odpovČdi z 20. bĜezna mu Werich odpovídá: „Kippling jest imperialista. I když hezky psal.“ (Voskovec, 2007a, s. 97) NČkteré z Kipplingových dČl tedy Werich zĜejmČ znal, snad i vlastnil, ale které? Ale i v dalších dopisech se Voskovec Wericha ptá, zda zná þi þetl další knihy, pĜípadnČ mu rovnou nabízí jejich zaslání. V dopise z 18. ledna 1964 Steinbeckovu knihu The Short Regin of Pipin teh Fourth (Voskovec, 2007b, s. 84), ze 14. þervna 1965 je to dotaz na Zahradní slavnost Václava Havla (Voskovec, 2007b, s. 180), v dopise z 2. listopadu 1965 na Veletrh splnČných pĜání od Vladimíra Párala a Legendu Emöke od Josefa Škvoreckého (Voskovec, 2007b, s. 228), v dopise ze 4. února 1966 Contes Drolatiques od Balzaca a knihu Colas Breugnon od francouzského spisovatele Romaina Rollanda (Voskovec, 2007b, s. 262). Ve svých dopisech však Werich na žádnou z tČchto zmínek nereagoval, vyjma té poslední. Ve svém dopise z 19. února 1966 Voskovcovi píše: „Je to ostuda, moje 122 123

inv. þ. LA 5076/000340 „MluvČ o Francouzích, co kdyby sis pĜeþetl „Candide“ od Voltaira. My taky byli volové, když jsme ještČ hráli pohromadČ, a nevČdČli jsme, co pĜíštČ napsat. Proþ jsme se nepĜešoupli na „Candide“. Skvostné dvČ role pro nás tenkrát. Já Candide, ty Panglosse. Ale to byli moc rigorosní na tu soumČrnost dvojice. V New Yorku z toho udČala Lillian Hallman a Lenni Bernstein musical, ale nezdá se to být hit. Pokusím se sehnat ti skript. Ale pĜeþti si knihu radši. Já mám dojem, že bys mohl vyskoþit.“ (Voskovec, 2007a, s. 88)

69

ostuda, že jsem neznal Colase Breugnona, ten poklad. ýetl jsem si v nČm na vþerejšek v noci, nemoha spát. NevČdČl jsem, mám-li breþet nebo se smát, taková je to nádhera. Pan Rolland se vyznamenal – roku 1914 to napsal, a já teprve chodil do školy ve VinaĜské ulici.“ (Voskovec, 2007b, s. 264) Werich tedy zĜejmČ RollandĤv román Dobrý þlovČk ještČ žije (v originále Colas Breugnon) již vlastnil, þi si jej opatĜil z „jiného zdroje“, protože jednak je dopis pĜímou odpovČdí na zmínČný dopis VoskovcĤv, jednak by stČží byla doruþena Werichova odpovČć a následnČ kniha z USA bČhem þtrnácti dnĤ, které oba dopisy dČlí. ěada zmínek pokraþuje i v dalších dopisech – 17. srpna 1966 „Musím ti poslat krásnou tlustou knihu o nebožtíkovi Buster Keatonovi, pĜipomeĖ mi to.“ (Voskovec, 2007b, s. 300), 5. kvČtna 1967 „Jmenuje se to The Man in a Glass Box124. Zajímá-li tČ to do Prahy, dej mi vČdČt, zaĜídím ti exklusivitu…“ (Voskovec, 2007b, s. 353), 10. listopadu 1967 „ýets nČkdy CAMUS-e? Musím ti poslat jednu jeho staĢ o Sysifovi. Anglicky. Z toho je motto na „Klobouk“ o štČstí a absurdnu. Esli zapomenu – tak mi to pĜipomeĖ.“ (Voskovec, 2007b, s. 405), 6. þervna 1970 „ýti si Shakespeara, Swifta, Bibli, Mytologii…“ (Voskovec, 2008, s. 101), 13. prosince 1971 „ýetli jste už nČkdo „TIME&AGAIN“? Napište. Každýmu to cpu a nikdo to neþte.“ (Voskovec, 2008, s. 168) a 12. prosince 1972 „To snad víš, že Peggy Webster nás opustila? … a napsala prej krásnou knihu, v níž údajnČ o nás hezky mluví. Mám ji objednanou a pošlu.“ (Voskovec, 2008, s. 192) Tyto zmínky spíše jen naznaþují možný obsah Werichovy knihovny, snad vyjma poslední zmínČné knihy, o které lze pĜedpokládat, že byla souþástí Werichovy knihovny. Jednalo se pravdČpodobnČ o autobiografii Margarety Websterové, americké divadelní hereþky, producentky a režisérky Don't put your daughter on the stage, která byla vydána nakladatelstvím Alfred A. Knopf v New Yorku v roce 1972. Také Werich se ve vzájemné korespondenci s JiĜím Voskovcem zmiĖuje o své þetbČ. V dopise z 15. února 1957 (Voskovec, 2007a, s. 83) zmiĖuje, že pĜeþetl divadelní hru Stavitel Solnes od Ibsena a další hry v souvislosti s prací v divadle Happy as Larry od Donagha McDonagha a Nebožtík Nasredin od Josefa Kainara.

124

ZmínČná novela amerického spisovatele Roberta Shawa se jmenuje The Man in the Glass Booth.

70

Také mu byla zaslána kniha s hrou Paula Osborna „On Borrowed Time.“ Kainarovo drama vyšlo tiskem až v roce 1958, Werich tedy vlastnil pouze rukopis. Oproti tomu ostatní jmenované hry vyšly tiskem do roku 1957 mnohokrát, vydání, které Werich vlastnil, proto nelze urþit ani pĜibližnČ. AlespoĖ svým titulem je známa také novela Stephana Beckera When the War is Over, kterou Werich pravdČpodobnČ ve své knihovnČ mČl uloženu také. Jako o „zvlášĢ hezké a výteþnČ napsané knize“ se o ní zmiĖuje ve svém dopise z 25. dubna 1975 (Voskovec, 2008, s. 272). Pochyby existují také ohlednČ Balzacova díla. Jediná zmínka o nČm, kterou se mi dosud podaĜilo nalézt, je v þlánku JiĜí Trnka a Jan Werich o sobČ, umČní a o životČ vĤbec, uveĜejnČném v prosinci 1963 v þasopise Kulturní tvorba: „VezmČte si Balzaca: chudák, chtČl být poĜád šlechticem, milionáĜem, tĜebaže vČdČl, že jím nikdy nebude, ale dobĜe, že o to usiloval, alespoĖ napsal to, co napsal, a my dnes víme jak vypadal Francouz v jeho dobČ.“ (Trnka, 1963) Na konci padesátých let jmenuje Werich dílo jiného francouzského spisovatele a publicisty, Alberta Camuse. „Mám smĤlu s Camusem. NemĤžu jej sehnat, když jsem byl v ěímČ, tak vĤl, jsem zapomnČl.“ (Voskovec, 2007a, s. 169) stČžuje si Jan Werich v dopise z 17.10.1958 JiĜímu Voskovcovi, a nepĜímo tak dokládá, že knihy kupoval i v zahraniþí, navzdory nevelkým financím. Zmínky o nČm najdeme i v korespondenci s Mary Adamsovou z roku 1958 a 1959. Z ní vyplývá, že si Werich žádal zaslat od Adamsové z Anglie jednu z Camusových knih. „What book of Camus do you want? He has written 23.“ 125 ptá se v posledním z tČchto dopisĤl z 16.þervence 1959 Adamsová Wericha. Ani datace tČchto dopisĤ nenapovídá, o kterou z knih mČl Werich zájem. O tom, že se Werich zajímal také o dílo Antona Pavloviþe ýechova, svČdþí dopis Zdeny Werichové zaslaný Werichovi do Washingtonu 22. þervna 1963: "Vþera tu byl Šustil, opsal ti tu povídku od ýechova a zrovna jsem dostala od tebe dopis…."126 ýechovovo jméno zmiĖuje Werich také v povídce Psí starosti (Werich, 1990, s. 19). Z osobní korespondence Zdeny WerichovČ také vyplývá, že ve WerichovČ

125 126

inv. þ. LA 5076/000246 inv. þ. LA 5076/004048

71

knihovnČ nechybČla ani biografická novela o Michelangelovi od Irvinga Stona The Agony and the Ecstasy.127 Zaslala mu ji rodinná pĜítelkynČ z kanadského Toronta, Eva Horlivá. Dopis je bohužel datován jen jako „6. dubna“, rok chybí, a tak ani s pomocí podtitulu knihy nelze jednoznaþnČ urþit, které vydání Werich darem odbržel. V jednom z dílĤ poĜadu Co tomu Ĝíkáte, pane Werichu?, vysílaného 21. þervence 1968, jehož pĜepis byl otištČn v Týdeníku þeskoslovenské televize, zmiĖuje Werich také dílo anglického spisovatele Daniela Defoe – román, který je u nás znám pĜedevším v pĜevyprávČní pro dČti od J. V. Plevy – Robsinson Crusoe. V tomto televizním rozhovoru se Škutinou Ĝíká: "VezmČte takovýho, pamatujete se na Robinsona Crusoe? … No ale on tam byl sám a první co udČlal, pokud se pamatuju, buć v písku nebo na nČjakém papíru si udČlal þáru a na jednu stranu psal proti a na jednu stranu pro. Proti tedy ty okolnosti, které byly proti jeho pĜežití a ty okolnosit, které byly pro." (Škutina, 1968) Tato citace pomČrnČ spolehlivČ dokládá, že Jan Werich dílo znal, a to v jeho nezkrácené podobČ. V PlevovČ pĜevyprávČní totiž popis „seznamu pro a proti“ není, v nezkrácené verzi románu, jehož plný titul zní Život a zvláštní podivná dobrodružství Robinsona Crusoea, námoĜníka z Yorku, ano (Defoe, 1975, s. 59-60). Nezkrácená podoba románu však vyšla do roku 1968 mnohokrát jak v þeském, tak anglickém jazyce. Bez dalších vodítek tak nelze urþit, které vydání Werich vlastnil þi þetl. Posledním ze svČtových autorĤ, o kterém lze na základČ dostupných informací Ĝíci, že byl ve WerichovČ knihovnČ zastoupen, byl anglický dramatik a esejista, taktéž nositel Nobelovy ceny za literaturu, George Bernard Shaw. PĜinejmenším Werich znal, a nejspíš tedy i vlastnil jeho polemiky s Chestertonem, o kterých se zmiĖuje v knize Miroslava Horníþka (2002, s. 85). PĜihlédne-li se také k jeho vzpomínkám (Janoušek, 1982, s. 64; Škutina, 1990, s. 75) na uþitele latiny z gymnázia v KĜemencovČ ulici, profesora Zemana, kterého pĜirovnával nejen osobností, ale i stylem právČ k G.B.Shawovi, musel být obeznámen s jeho literárním stylem, a tedy i dílem mnohem zevrubnČji. Jako divadelní herec a dramatik jistČ znal

127

„Zítra zároveĖ s tímto psaním posílám Janovi knihu, která teć vyšla. PĜijde ovšem pozdČji než dopis. Je to "The Agony and the Ecstasy", The biographical novel of Michelangelo od Irvinga Stone-a, aby mČl co þíst.“, inv. þ. LA 5076/007068

72

a vlastnil alespoĖ nČkteré z jeho nejslavnČjších dČl – Pygmalion, Ceasar a Kleopatra þi Svatá Jana. Spíše zajímavostí je pak blíže nespecifikovaná kniha o Snoopym, kterou Werichovi zaslali OldĜich a Marie Zelení z Hannoveru 23. ledna 1972.128 Z dalších Werichových vzpomínek je patrné, že byl þtenáĜem díla Franze Kafky, pražského rodáka a spisovatele, ovšem židovského pĤvodu a píšícího nČmecky. V dobČ komunismu byl sice Kafka pĜehlížen, ale Werich þetl jeho knihy již dĜíve, za svého mládí129. Ve WerichovČ knihovnČ se nacházel pĜinejmenším KafkĤv Zámek, který Werich údajnČ þetl více než jednou (Werich, 1995, s. 33). Dalšího þeského klasika - Jana Nerudu - a jeho dílo asi nemohl odchovanec reálného gymnázia neznat. S pĜihlédnutím k dalším zmínkám o tomto þeském básníkovi a novináĜi – respektive k citátĤm z jeho díla, které se objevily jednak v rozhovorech s Vladimírem Škutinou (1990, s. 117), jednak v cestopisné þrtČ Italské prázdniny (Werich, 1984, s. 116) – soudím, že i jeho dílo bylo v knihovnČ Jana Wericha zastoupeno. Ani nČkteré z knih Nerudova souþasníka, Jakuba Arbese, zĜejmČ ve WerichovČ knihovnČ nechybČly. Jako autora, kterého þetl již v mládí, jej Werich oznaþil v rozhovoru uveĜejnČném v Kulturní tvorbČ v prosinci 1963 (Trnka, 1963). Ve stati Detektivky a zdravý rozum jmenuje nejznámČjší þást jeho literárního díla romaneta, kterýžto literární žánr Arbes do literatury sám uvedl: „Neberte mi E.A. Poea, Stevensona, Arbesova romaneta, E.T.A. Hoffmanna, neberte mnČ i jiné, kteĜí nejsou tak dokonalí.!“ (Werich, 1988, s. 63) ZároveĖ zmiĖuje také další autory: E. A. Poea a R.L. Stevensona, o kterých již bylo pojednáno dĜíve, a Ernsta Theodora Wilhelma Hoffmanna, nČmeckého spisovatele, skladatele a malíĜe. Uvážím-li spojení s ostatními autory, musel mít Werich na mysli patrnČ Hoffmanovy povídky a romány, pro nČž je typický hrĤzostrašný dČj. Knihu jiného nČmeckého spisovatele, Liona Feuchtwangera, dostal Jan Werich darem, þásteþnČ též u pĜíležitosti jmenování národním umČlcem, od Františka

128 129

inv. þ. LA 5076/004119 PravdČpodobnČ þetl pĜeklady Kafkových románĤ – alespoĖ by tomu napovídaly jeho školní výsledky a vztah k nČmeckému jazyku.

73

Neþáska, tehdejšího Ĝeditele Státního nakladatelství krásné literatury a umČní. V dopise z 3. záĜí 1963 Neþásek Werichovi píše: „…že marnČ sháníš Feuchtwangerovu trilogii. Dal jsem se tedy do shánČní taky a v hlubinách našeho archivu jsem pĜece jen ještČ jeden výtisk našel. Tak ti ho posílám…“130 ýasovČ nejblíže roku 1963 by byla historická trilogie Josephus Flavius, o Ĝímsko-židovském vojevĤdci a historikovi, která byla vydána v roce 1962 ve tĜech svazcích - Židovská válka, Synové a Zaslíbená zemČ. Neþásek však ve svém dopise hovoĜí „o jednom výtisku“. Pokud by jeho poznámka byla mínČna doslova, byla patrnČ darovanou knihou spíše trilogie Lišky na vinici, román, pojednávající o situaci v pĜedrevoluþní PaĜíži, který byl vydán roku 1956 ve Státním nakladatelstvím krásné literatury, hudby a umČní131. V souvislosti s Werichovou zálibou v rybaĜení již byla také zmínČna díla Ernesta Hemingwaye. Nelze ale nevzpomenout také na jednoho z velkých píšících rybáĜĤ þeské literatury – Otu Pavla. Zmínek o WerichovČ lásce k jeho knihám lze nalézt hned nČkolik (napĜ. Janoušek, 1982, s. 31; Hovorka, 1995, s. 96), konkrétnČ vyzdvihuje Werich napĜíklad jeho povídkovou knihu Jak jsem potkal ryby.132 Tedy i pĜinejmenším alespoĖ tu snad mĤžeme pĜidat na seznam knih reprezentujících obsah Werichovy knihovny. Do roku 1980 vyšla kniha dvakrát, v roce 1974 jako samostatný povídkový výbor a v roce 1977 v knize spojujícím tĜi Pavlovy povídkové výbory – Fialový poustevník, Smrt krásných srncĤ a Jak jsem potkal ryby. Jako pravdČpodobnČjší se tedy jeví být vydání Mladé fronty z roku 1974. Z knih þeských autorĤ nesmím opomenout ani humoristický román Jaroslava Haška – Osudy dobrého vojáka Švejka za svČtové války. První, sešitové vydání vlastnil Werich již v dobČ svých gymnaziálních studií (Werich, 1990, s. 64). Další vydání si opatĜil nejspíš v roce 1957 – knihu Dobrý voják Švejk Státního nakladatelství krásné literatury, hudby a umČní, právČ o kterém se pravdČpodobnČ zmiĖuje v jedné pĜedscénČ pováleþného Caesara, ve které hodnotí „obsažnost“ jeho komentáĜĤ a vysvČtlivek (Inov, 2005, s. 108). 130

inv. þ. LA 5076/002463 Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umČní bylo v roce 1961 po odštČpení hudební oddČlení, pozdČjšího Supraphonu, pĜejmenováno na Státní nakladatelství krásné literatury a umČní a v roce 1966 následnČ na Odeon. 132 „Pavla mám rád, tu jeho – Jak jsem potkal ryby – to je svČtová kniha, on kdyby nebyl ýech, tak by byl svČtovej a s ním i ten jeho povedenej tatínek... já mám Pavla rád jako PaĜíž...“ (Hovorka, 1995, s. 97) 131

74

Vyznáním lásky k HaškovČ nejznámČjší knize se pak stala jak Werichova povídka O Švejkovi, tak spolupráce na loutkových filmech JiĜího Trnky (rok 1954) nebo namluvení Švejkových pĜíhod na gramofonové desky pro Supraphon v 60. letech. Již zaþátkem 50. let ale Werich naþetl pro Supraphon tĜeba povídky vzniklé za Haškova pĤsobení v redakci þasopisu SvČt zvíĜat. O tom, že Werich znal i jiná Haškova díla, pak nejlépe svČdþí jeho hodnocení nakladatelské produkce Haškových knih pĜed rokem 1962, které v té dobČ vycházely v opravdu hojné míĜe: „Švejka mám rád. Považuju ho za knížku, hraniþící na mnoha místech s genialitou – za knížku v mnohém smČru opravdu svČtovou. Proto nemohu souhlasit s tím, co se dnes s Haškem dČlá, jak se vydává. Vydává se šmahem všechno, nejen to, co je u Haška geniální, ale i to, co je tím rubem geniality. VČci, jež byly napsány pod tlakem nejrĤznČjších životních okolností, vČci „nenapadnuté“, jak Ĝíkával Ježek, vČci hrubČ cynické nebo prostČ špatné. Vydavatelé zapomínají, že dobré maso vždycky naþichne od zkaženého, a nikdy naopak. Hašek by potĜeboval pĜísné lidi, kteĜí by vymítili z jeho díla, co tam nepatĜí.“ (Dewetter, 1962, s. 17) Z humoristické literatury þeských autorĤ vlastnil Werich patrnČ také román Hugo Vavreþky František Lelíþek ve službách Sherlocka Holmesa, vydaný v letech 1908, 1919 a 1921 u B. Koþího a v roce 1932 u Fr. Borového. Na hlaviþkovém papíru "Voskovec & Werich" naĢukal Jan Werich na stroji 25. bĜezna 1947 dopis, ve kterém jednak Vavreþkovi dČkuje za pomoc pĜi odjezdu do Ameriky, jednak se zabývá právČ touto knihou: "ýetli jsme si to a je to porád jedna z nejveselejších vČcí u nás napsaných…"133 Mimo jiné z dopisu také vyplývá, že oba autoĜi tehdy pĜemýšleli o dramatizaci tohoto díla þi o „novém Lelíþkovi“, kterého by Vavreþka mohl napsat. Rozhovor Jaroslava Dewettera pro þasopis Divadlo z roku 1962 zase napovídá, že mČl Werich mezi svými knihami také humoristický román Ignáta Hermanna Otec Kondelík a ženich Vejvara a nČkterého z „BrouþkĤ“ Svatopluka ýecha (Dewetter, 1962, s. 18). Mezi významné þeské humoristy patĜil bezesporu i Karel Poláþek, o kterém se Werich v rozhovoru také zmínil a kterého si prý „pochvaluje jako výborného humoristu“ (Dewetter, 1962, s. 18). V þlánku Rozhovor s Janem Werichem o

133

inv. þ. LA 5076/006942

75

optimismu a jiných vČcech z Rudého práva se dokonce konkrétnČ zmiĖuje o jednom z jeho románĤ, Okresním mČstČ (Opavský, 1968). Nad vlastnictvím Poláþkových knih pĜesto visí veliký otazník. Dopis Bohumíra Polácha z 20. prosince roku 1945 zase pĜináší informaci o další knize, kterou mohl Werich v této dobČ vlastnit: "A nakonec bych Vám byl zavázán, Jene Werichu, kdybyste si vzal ode mne moji knížku, budete-li mít kdy ji pĜeþíst, najdete jistČ hodnČ vlivĤ kouzelníkĤ V + W. Druhou posílám Vaší dcerušce."134 Snad se jednalo o humoristický román Prolhaný úĜedník Kloc, prvnČ vydaný roku 1943, román pro chlapce Srub Radosti z roku 1944 þi o nČkterou z Poláchových knižnČ vydaných divadelních her. Také snad nČkteré ýapkovy knihy by návštČvník Kampy mohl ve WerichovČ knihovnČ nalézt. A to i pĜesto, že ýapek neodpovídal Werichovu literárnímu vkusu. V kopii odpovČdi na dopis Václava Kmínka ze 30. záĜí 1975 napĜíklad píše: "Já si þapka velice ctím a chraĖ PánbĤh abych proti nČmu cokoliv Ĝekl. Ale musíte mi dovolit, abych pro nČj nehoĜel láskou, jako Vy. Jak Ĝíkají Angliþani, které þapek velice obdivoval "he is not cup of my tea." 135 V již nČkolikrát zmínČném rozhovoru Jak je králík živ se Werich vyjadĜuje podobným zpĤsobem: „‘Jenomže ýapek má trochu zvláštní humor. Nenajdete u nČho situaci, abyste se rozchechtal. ýeský termín na to není, Angliþané Ĝíkají…‘ a Jan Werich opakuje, jak to Ĝíkají Angliþané. Zní to asi jako ‚nalíznutej humr‘.“ (Dewetter, 1962, s. 18) O ýapkovi a jejich spoleþných rozhovorech se zmiĖuje také v televizním poĜadu Co tomu Ĝíkáte, pane Werichu? vysílaném 28.71968, jehož pĜepis pod hlaviþkou Co si o tom myslíte, pane Werichu?, se nachází mezi materiály Werichova fondu v PNP.136 K tomu, aby hodnotil ýapkĤv styl a humor, musel Werich jistČ znát alespoĖ nČkterá ýapkova díla. KonkrétnČ se však zmiĖuje jen o jediném: „Napadlo mČ, že ta dívenka je vlastnČ filmový starodružiník, že nestárne, a kolik jí asi tak mĤže být? Nic jsem nevypoþítal a už nevypoþítám, protože nedávno jsem vidČl v novinách její snímek – a vypadá stejnČ. Karel ýapek, když psal VČc Makropulos, ji musil mít na mysli.“ (Werich, 1982, s. 153)

134

inv. þ. LA 5076/002844 inv. þ. LA 5076/001748 136 inv. þ. LA 5076/008175 135

76

Z humoristického

hlediska

jej

nezaujala

ani

kniha

Karla

TĤmy:

„…NejstrašnČjší je TĤma, Z þeských mlýnĤ, já to þet.“ (Dewetter, 1962, s. 18) Snad tedy pĜinejmenším pĜed rokem 1962 tyto humoresky také vlastnil. Posledním z prozaických dČl þeských autorĤ, o kterých je dochováno svČdectví o tom, že je Werich þetl a snad tedy i vlastnil a které zmíním, je kniha Chléb a písnČ Adolfa Branalda, která vyšla poprvé v roce 1952 v ýeskoslovenském spisovateli a o rok pozdČji ve Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umČní a podruhé v ýeskoslovenském spisovateli. Jana Wericha údajnČ zaujala natolik, že se rozhodl s jejím autorem osobnČ seznámit a pokusit se ji pĜevést do filmové podoby (Branald, 2005, s.182). Z poezie byla ve WerichovČ knihovnČ zastoupena napĜíklad díla Werichova osobního pĜítele, þeského básníka a pĜekladatele, VítČzslava Nezvala. Že mČl Werich rád Nezvalovu poezii, dokládá tĜeba þlánek Praha s prsty inspirace, uveĜejnČný v Kulturní tvorbČ, ve kterém Werich cituje vrcholné dílo Nezvalova surrealistického období - Praha s prsty deštČ. Sbírku vČnovanou mČstu, které uþarovalo jim obČma. ýlánek byl reakcí na pĜíspČvek Vlastimila Maršíþka Praha s prsty špíny, kriticky hodnotící þistotu pražských ulic (Werich, 1996, s. 117). V knize JiĜího Janouška, v rozhovoru O smrti, vzpomíná také na Nezvalovy proslulé BásnČ, balady a sonety vČþného studenta Roberta Davida a na osobu, která Nezvala k napsání tČchto básní inspirovala – na doktora Roberta Hladkého, který se pak stal také Werichovým lékaĜem. PĜíhodou, která se hluboce zapsala do srdce Jana Wericha a kterou sám zmínil nČkolikrát – v knize Všechno je jinak v povídce O VítČzslavu Nezvalovi, v þlánku pro Lidové noviny napsaném v den Nezvalova úmrtí i pĜi setkáních s Igorem Inovem byla návštČva Nezvala v domku na KampČ, kdy básník objevil v knihovnČ své veršované drama Manon Lescaut: „PĜecházel po pokoji (Nezval), povídal, okukoval knihovnu a náhle z ní vytáhl svoji knížku Manon Lescaut. MČl jsem ji dvakrát. … A zaþal þíst. PĜeþetl první scénu, pak druhou a další a pokraþoval, dokud mi nepĜeþetl a nezahrál celou hru. … Bylo to nejpodivnČjší pĜedstavení, které jsem kdy zažil, pĜi kterém jsem se místy smál, místy plakal, protože to hrál se svým prapodivnČ krásným a nenapodobitelným elánem. (Werich, 1991, s. 67)

77

Vzhledem k tomu, co již bylo Ĝeþeno výše, i k tomu, že Nezval byl Werichovým pĜítelem, lze více než pĜedpokládat, že se v jeho knihovnČ nalézala i další Nezvalova díla. S nejvyšší pravdČpodobností to byla zejména ta z období Nezvalova poetismu. O lásce k poetismu jako takovému se zmiĖuje Werich napĜíklad v rozhovoru JiĜí Trnka a Jan Werich o sobČ, umČní a o životČ vĤbec z roku 1963: „Dodnes mám rád þeský poetismus – ten nám mĤže svČt závidČt. Poetismus neporodil jenom Nezval, ale taky Teige, Seifert a jiní. U nás to ještČ nedocenili.“ (Trnka, 1963) Nebo v þlánku S Janem Werichem o mládí vĤbec, divadelním pak zvláštČ z roku 1962: „A v umČní nejdĜív reakce na válku, jako bylo dada, a potom z nČho celá plejáda mladých spisovatelĤ a básníkĤ. Ve Francii i u nás – Nezval, Wolker, Seifert a ti všichni další. A v Americe: Hemingway. A mladý Erenburg žil v PaĜíži a psal Dýmny a Trust na zniþení Evropy a Bernard Shaw byl mladý poĜád…“ (Vrba, 1962) V obou rozhovorech zmiĖuje Werich jméno dalšího významného þeského básníka, nositele Nobelovy ceny, Jaroslava Seiferta. Snad tedy vlastnil alespoĖ nČkterou z jeho poetistických sbírek - Na vlnách TSF, Slavík zpívá špatnČ, Poštovní holub þi nČkterou jinou. V dobách Osvobozeného divadla, konkrétnČ v roce 1935, vlastnil Werich také knihu Villonových básní - „þernou knížku … na tom zlatejma písmenama Villon“ (Schonberg, 1995, s. 190). O který konkrétní titul se však jednalo, mi není známo. Poslední známou knihou poezie ve WerichovČ knihovnČ na KampČ, byl Klobouk ve kĜoví JiĜího Voskovce, vydaný v ýeskoslovenském spisovateli v roce 1965. V þlánku Rudého práva RozprávČní s Janem Werichem je poznámka, která vlastnictví této knihy dokládá: „‘Voskovec napsal moc hezkou vČc o humoru v knížce, která mu vyjde ve Spisovateli, v Klubu pĜátel poezie – „Klobouk ve kĜoví“.‘ A Jan Werich mi þte celé pasáže z Voskovcových úvah, doprovázejících texty jejich písní…“. (Fiala, 1964) Ale i v dopisech JiĜímu Voskovcovi mĤžeme nalézt zmínky o tom, že si Werich v této knize þte, napĜ. „Protože špatnČ spím a budím se kolem þtvrté hodiny a v tu dobu je všude klid, a já nemusím s nikým mluvit a v tu dobu taky, vzhledem k mému pomalému metabolismu, nejsem schopen vydávati nýbrž spíše pĜijímati, tak si udČlám þernou kávu a v županu, nemytý, neþesaný, na hĜebíþek pĜibitý, si þtu Klobouk ve kĜoví.“ (Voskovec, 2007b, s. 358) nebo „Když þtu eseje v Klobouku…“ (Voskovec, 2008, s. 221) 78

Jan Werich spolupracoval se svou dcerou Janou na pĜekladech muzikálĤ z angliþtiny pro þeská divadla. Za tímto úþelem požádal v dopise z 1. ledna 1971 JiĜího Voskovce (2008, s. 198-199) o zaslání vČtšího množství muzikálových textĤ, z nichž je konkrétnČ známá pouze hra Sunshine Boys od Neila Simona, þesky známá jako Vstupte!. Voskovec tyto knihy nakoupil v Drama Book shop, zaplatila je pĜítelkynČ Amy Douglass a také je vyexpedovala. DĜíve nebo pozdČji se pravdČpodobnČ staly souþástí Werichovy knihovny. V jiném dopise také žádal Voskovce o letecké zaslání knihy Show Boat od Edny Ferber, respektive o muzikálovou podobu toho románu Oskara Hammersteina, známý pod þeským názvem Loć komediantĤ, a to dokonce ve dvou exempláĜích. V jednom z dalších dopisĤ pak potvrzuje doruþení zásilky (Voskovec, 2008, s. 132). Co je ovšem ještČ lepším dĤkazem doruþení této zásilky, je fakt, že kniha se ve fondu Jana Wericha v PNP zachovala mezi ostatními dokumenty dodnes. Je to ve své podstatČ jediná Werichova kniha, kterou se mi dosud podaĜilo objevit (podrobnosti viz kap. 3.4). KromČ knihy samotné se mimochodem v archivu dochovaly i nČkteré fragmenty Werichova pĜekladu tohoto muzikálu. „Mému bílému bratrovi Old Shatterhandovi“ píše zase Werich 29. bĜezna 1966. „Vþera jsem dostal tvĤj balíþek polepený rĤznými hlavami a symboly a v nČm jsem nalezl písmo divadelní. Hned jsme si to pĜeþet a píšu ti…“ (Voskovec, 2007b, s. 271) potvrzuje Werich doruþení balíþku, zaslaného leteckou poštou, který s nejvČtší pravdČpodobností obsahoval hru Leo Lehmana East Wind (Východní vítr). Balíþek s muzikálovými texty, urþený pro dceru Janu, která stejnČ jako Werich pracovala na pĜekladech, obdržel Werich také od Lewise Browna. KonkrétnČ se jednalo minimálnČ o dvČ zásilky, ve kterých byl mimo jiné titul Little night music od Stephena Sondheima, ostatní nejsou známy. Také scénáĜ, který zaslala Werichovi Mary Adams v záĜí 1958, byl muzikálem: „I’m bringing you the script of „Expresso Bongo“ by Wolf Mankowitz. Wolf thought it would interest you. I have some doubts.“ píše ve svém dopise.

137

V dopisu z þervence 1957 se zase Wericha ptá, zda již pĜeložil Milk Wood.138 Na mysli mČla pravdČpodobnČ rozhlasovou hru Under Milk Wood welšského básníka a

137 138

inv. þ. LA 5076/000239 inv. þ. LA 5076/000237

79

spisovatele Dylana Thomase z roku 1954. Werich tedy musel nČkteré z jejich knižních vydání vlastnit také. Poštou byla Werichovi doruþena také hra The tenth Man (publikovaná v þasopise Theater Art) a A raisin in the Sun od Lorraine Hansberry. Zaslala je dle svého dopisu z 17. dubna 1961 Eva Horlivá z kanadského Toronta: "PĜed tĜemi dny (asi tak) jsem mu poslala N.Y. þasopis - Theater Art (?), kde je celá hra The tenth Man, v níž jsme vidČla Jirku V. možná, že to má - (staþí to zahodit) – a zítra mu pošlu hru „A raisin in the Sun, kterou tu hráli (já tam nešla aþ jsem byla 10x pozvána), ale která mne moc zajímala, když jsem to þetla. Byla bych to už poslala v pátek, ale B. to chtČla þíst a ještČ to (louda) nedoþetla.“139 V první jmenované hĜe, jejíž scénáĜ napsal Paddy Chayefsky, ztvárnil JiĜí Voskovec roli pana Alpera. Do Werichovy knihovny pĜibyla i „pirátská kopie“ divadelní hry Thorntona Wildera The Matchmaker, kterou mu z Anglie zaslal jeho pĜítel, britský divadelní herec a režisér, Frith Banbury. Wericha o tom informuje ve svém dopise z 24. þervence 1957: „I have sent you a rather old and flea-bitten copy of „The Matchmaker“ which I obtained through Tennents140. The play is not published yet here and this is a sort of pirated copy.“141 Proþ zasílá Werichovi „starou a zablešenou kopii“ této hry, tČžko Ĝíci. S pomČrnČ velkou jistotou ale lze tvrdit, že ji Werich obdržel a þetl, neboĢ v dopise JiĜímu Voskovcovi z 19. února 1958 píše: „… a pĜeþet jsem si „The Matchmaker“ od zlodČje koní Thorthona Wildera.“ (Voskovec, 2007a, s. 125) Nebyla to však pravdČpodobnČ první ani poslední hra, kterou Werichovi Banbury zaslal. PĜinejmenším z dalšího dopisu, a to z 20. záĜí 1957, vyplývá, že kromČ hry The Matchmaker zaslal Banbury Werichovi ještČ hru The Happiest Days of Your Life britského dramatika a scénáristy Johna Dightona a mČl v úmyslu poslat mu skrze Curtise Browna ještČ kopii komedie A Penny For A Song anglického dramatika Johna Whitinga.142

139

inv. þ. LA 5076/007069 Zde mČl Banbury patrnČ namysli britského divadelního producenta H.M.Tennenta þi jeho spoleþnost HM Tennent Ltd. 141 inv. þ. LA 5076/000320 142 „Thank you very much for your card. I wonder if it refers to „THE MATHCMAKER“ or to „THE HAPPIEST DAYS OF YOUR LIFE“ which I sent you since. I have now thought of a further play which I think might be of ineterst to you. This is John Whitting’s „A 140

80

Ale ani to nebylo patrnČ vše, co pĜibylo do Werichovy knihovny od Banburyho. Ve svém dopise z 13. kvČtna roku 1958 Wericha vyzývá, aby se nebál napsat o cokoliv, potĜebuje-li ještČ nČco poslat, a pĜidává komentáĜ: „I have been wondering how you are and whether those plays I sent were of any use to you.“143 O hru The Matchmaker Thorntona Wildera, která byla na zaþátku šedesátých let pĜepracována do podoby muzikálu, který je znám pod názvem Hello Dolly!, se ale Werich zajímal již dĜíve. SvČdþí o tom dopis Jacka E. Seidmana z prosince 1956: "I promised to send you a subscription to "Variety", the book and records of "My Fair Lady" and "Charlie's Aunt"; also, the book of "The Matchmaker". I will také care of these in the next few days."144 My Fair Lady je svČtovČ proslulý americký divadelní muzikál, jehož pĜedlohou byla divadelní hra G. B. Shawa Pygmalion, Charlie's Aunt neboli þesky Charleyova teta je divadelní komedie anglického spisovatele Brandona Thomase. Zda však Werichovi nČkterou z tČchto slibovaných gramofonových desek þi knih Seidman opravdu zaslal þi zda opravdu pĜedplatil Werichovi americký týdeník Variety, zĤstává otázkou. S výjimkou Wilderovy hry je to však možné pokládat za velice pravdČpodobné. JeštČ více otázek pĜinášejí italské dopisy Alberta Perriniho. Pouze ke dvČma z nich, a to k dopisu z 21. srpna a z 8. listopadu 1958, byly pĜipojeny pĜeklady do þeštiny, proto mohu uvést jen informace získané z tČchto dvou dopisĤ a z dopisĤ psaných anglicky. V prvním zmínČném dopise, z 21. srpna 1958, Perrinni Werichovi píše o své nové hĜe, kterou mu zasílá a která „obsahuje jasné nadšení pro socialismus a jasné odsouzení kapitalismu, klerikalismu a strachu.“145 Identifikovat pĜesnČ hru, o kterou se jednalo, se mi však na základČ dostupných údajĤ, nepodaĜilo. PatrnČ se však jednalo o rukopis této hry. I dopis z 25. záĜí 1963 pĜináší spíše otázky, než odpovČdi. Perrini píše: "Yesterday I sent you a television-play (or theatrical of for cinema) that I wrote with my wife Barbara: "Ashen fields" (I prati di cenere) which we dedicated to famous

PENNY FOR A SONG“, and I am getting Curtis Brown to send you a copy.“; inv. þ. LA 5076/000321 143 inv. þ. LA 5076/000323 144 inv. þ. LA 5076/003081 145 "Jak jsem slíbil, osobnČ Vám posílám ve zvláštním doporuþeném balíþku novou svoji hru /buffo - tragedii/, vČnovanou Werichovu umČní, pod názvem KRTCI SE SMċJÍ, jinak STRACH, nebo STROJ NA BLESKY.", inv. þ. LA 5076/002724

81

Jan Werich (Sir William Blackburn)."146 Do þeštiny byly dosud pĜeloženy ale jen tĜi hry Alberta Perriniho - ýert nikdy nespí (Non si dorme a Kirkwall), kterou uvedlo Divadlo ABC v roce 1957, Nápadník z Marsu (Metallo amaro ovvero il Marziano ci guarda) a Srdce pirátky (Sola su questo mare) (Obec, 2011). V žádném z katalogĤ ani na internetu se mi však nepodaĜilo zjistit, o jakou Perriniho hru by se mohlo jednat. WerichĤv dopis z Velhartic ze 17. Ĝíjna 1958 svČdþí o tom, že dalším z autorĤ, který zaslal Werichovi své hry, byl také americký divadelní producent, dramatik a herec Howard Lindsay. „Musím teć už napsat Lindsaymu. ... Píše mi, že mi posílá obyþejnou poštou (aby neschudl) balík svých her.“ (Voskovec, 2007a, s. 168) Zda se však jednalo o hry, jichž byl Lindsay autorem, þi o hry, které produkoval, a které hry to byly, na základČ dostupných údajĤ zjistit nelze. Pochybnosti existují také kolem doruþení tohoto balíku – Werich totiž píše 22. Ĝíjna 1958 dr. Kohoutovi z hlavního tiskového dozoru o tom, že mu mnoho zahraniþních tiskovin nebylo v poslední dobČ doruþeno - vedle zmiĖovaných her také þasopis New Yorker a þasopis Theater Arts.147 V prosinci 1958 ale snad nakonec Werichovi doruþeny byly, neboĢ Lindsayovi píše: "After a long waiting for the plays you've send to me, I did a little sleuthing and got hold of them finaly. I had very good time reading all the tree."148 V rozhovoru Jak je králík živ vzpomíná Jan Werich také na svĤj vztah ke známému veršovanému dramatu Cyrano z Bergeracu: „Cyranovi jsme se vysmívali. Až jednou… …Ano, vzali jsme si do ruky knížku a zaþali to þíst. Totiž parodovat. Já hrál Roxanu a Voskovec Cyrana a byla to legrace. Jenomže najednou jsme to zaþali þíst vážnČ, zaþalo se nám to líbit, pĜi balkónové scénČ jsme si už hroznČ nadávali, jací jsme to byli… Když padalo listí, to už jsme oba breþeli.“ (Dewetter, 1962, s. 20) ýí byla ona kniha – Voskovcova nebo Werichova? A kdy se vlastnČ tato pĜíhoda udála? PatrnČ ještČ pĜed válkou, v dobách Osvobozeného divadla. Na zaþátku dvacátého století byl Cyrano vydán mnohokrát. Dokonce i J. Ottou v edici

146

inv. þ. LA 5076/002742 inv. þ. LA 5076/006974 148 inv. þ. LA 5076/002184 147

82

SvČtová knihovna. Získali tedy tuto knihu Voskovec s Werichem vypĤjþením z knihovny Vratislava Wericha? Ze zahraniþních dramatikĤ nelze nevzpomenout Williama Shakespeara, který byl Werichovou životní láskou. O Shakespearovi hovoĜil mnohokrát, mnoho krásného o nČm napsal - o jeho komice, o jeho hrách, o jeho postavách i o nČm samotném (napĜ. Inov, 2005, s. 94; Werich, 1984, s. 146). Zajímavostí je, že Werich získal kladný vztah k Shakespearovi a jeho dílu až po válce (Janoušek, 1982, s. 17). VyjádĜením lásky a obdivu k tomuto géniovi renesanþní Anglie se pak stal WerichĤv „fiktivní“ dopis Williamu Shakespearovi z roku 1964 (Werich, 1982, s. 201). Shakespeare

byl

ale

oblíbeným

tématem

už

divadelních

pĜedscén

Osvobozeného divadla - v BaladČ z hadrĤ se ponocný Jehan a antoušek Georges (v pováleþném pĜedstavení s Miroslavem Horníþkem) pĜou ve své forbínČ o jeho velikost (Voskovec, 1980, s. 300, s. 389), v pĤvodním textu hry citují Hamleta, který byl vzpomenut i v Donu Juanovi (Voskovec, 1985, s. 271) nebo v pĜedscénČ pováleþného Caesara (Horníþek, 2002, s. 29). Jisté je, že Werich vlastnil divadelní hry Williama Shakespeara, které byly souþástí Shakespearových sebraných spisĤ v angliþtinČ a které „tvoĜily jediný svazek o 1500 stranách biblového papíru“ (Inov, 2005, s. 18). Podle Daniely Pakové ale tvoĜila Shakeseparova díla velkou þást obsahu kampské knihovny, nejednalo se tedy pouze o tento ojedinČlý svazek. Zastoupeny pĜitom byly jak knihy v anglickém originálu, tak i þeské pĜeklady. SvČdectví o tom, že si v nich opravdu a þasto þítával, zachytil ve svých knihách napĜíklad Pavel Chrastil (1999, s. 127; 2000, s. 37). Avšak jediné dva tituly, o kterých mĤžeme s jistotou prohlásit, že je Werich v nČjaké podobČ urþitČ vlastnil, jsou oba díly Shakespearovy historické hry JindĜich IV. Werich je pĜeložil z angliþtiny a na jejich základČ napsal svou adaptaci tČchto dvou celoveþerních her Falstaffovo babí léto. Na pĜekladu mimochodem spolupracoval s profesorem Otakarem Voþadlem, o þemž svČdþí jejich vzájemná korespondence. Z þeských dramatikĤ, jejichž díla se ve WerichovČ knihovnČ s nejvyšší pravdČpodobností také nacházela, lze uvést již dĜíve zmínČného VítČzslava Nezvala (Manon Lescaut) a Karla ýapka (VČc Makropulos).

83

JaroslavČ Vondráþkové ve své strojopisné odpovČdi na hlaviþkovém papíru „Jan Werich“ z 2. þervna 1970 dČkuje za zaslání rukopisu „hry Filoktet JiĜího Weila“. Skuteþným dárcem této knihy byl však zĜejmČ nČkdo jiný: „Bućte tak laskava a vyĜićte také podČkování paní Weilové, že si na mne tímto vzpomnČla.“ píše Werich.149 Hra patrnČ dodnes zĤstala nepublikována. ýást tohoto rukopisu (dva fragmenty kopie strojopisu po tĜiceti listech) je však pravdČpodobnČ dodnes uložena pod Rukopisy cizími, v sekci C - mezi rukopisy souvisejícími s rolemi Jana Wericha. PhDr. Ferklová ji však pĜipsala „nezjištČnému autorovi“. V rukopise vlastnil Werich také Nezvalovo surrealistické drama Strach. „To je výborná vČc, to se hrálo v Osvobozeném divadle. Ale oni to dneska asi neznají. Já to mám v rukopise. Vyšlo to?“ komentuje Werich tuto hru v rozhovoru Publikum Jana Wericha, který vyšel v þasopise Kulturní tvorba (Blahynka, 1968). Z deníku, obsahující záznamy Igora Inova o setkáních a rozhovorech s Janem Werichem, také vyplývá, že Werich snad vlastnil také další Nezvalovu hru Dnes ještČ zapadá slunce nad Atlantidou (Inov, 2005, s. 278). Do roku 1976, kdy byl deníkový záznam poĜízen, byla ale vydána nejménČ tĜikrát. Další divadelní hra, o které se Werich zmiĖuje a o které lze s pomČrnČ velkou jistotou tvrdit, že ji Werich vlastnil, je hra Jonáš a tingl-tangl. Pokud JiĜí Suchý nevČnoval Janu Werichovi tuto knihu v rukopise, vlastnil Werich patrnČ knihu ýeskoslovenského spisovatele z roku 1964 Semafor, ve které byla hra Jonáš a tingltangl spolu s hrami ýlovČk z pĤdy a Taková ztráta krve publikována. Napovídalo by tomu i datum publikování rozhovoru RozprávČní s Janem Werichem, 25. prosinec 1964, ve kterém se o této knize zmiĖuje. „ýetl jsem Jonáše a tingl-tangl a ohromnČ jsem se bavil. Ty kluky pánbĤh obdaroval smyslem pro humor. Mají vtip, a já jim pĜeju úspČch, mladým, a celé naší mladé kultuĜe, v které je tolik þerstvého, nového, spontánního a v jejíchž obrazech je ohromnČ moc moudrosti…“ (Fiala, 1964) Z knih Ĝadících se do oblasti dČtské literatury vlastnil Werich, pravdČpodobnČ již v dČtství, knížku „kouzelnických trikĤ pro dČti“. Vzpomíná na ni v jedné ze svých autobiografických povídek v knize Všechno je jinak: „Byla kdysi knížka, která se jmenovala Malý Bosko. Knížka pro malé dČti to byla. Uþebnice pro mladé

149

Osobní fond Jaroslavy Vondráþkové, inv. þ. LA 70/70/0677.

84

kouzelníky, která nabádala dítka, aby si doma poĜídila malou laboratoĜ, v níž by se pokoušela státi se malým alchymistou.“ (Werich, 1991, s. 142) Kniha takového obsahu mající v názvu Malý Bosko byla vydána na konci 19. století nČkolikrát rĤznými knihkupci, proto o ní nelze Ĝíci nic bližšího. V Úvodním slovČ ke skeþi Knihkupectví se lze doþíst o další knížce, urþené dČtem, kterou Werich patrnČ znal þi dokonce vlastnil. Jedná se o známou knihu Alenþina dobrodružství v Ĝíši divĤ þi její pokraþování Za zrcadlem a co tam Alenka našla anglického spisovatele píšícího pod pseudonymem Lewis Carroll (Werich, 1988, s. 71). NČkolik rĤzných zmínek, ale vážících se již k WerichovČ dospČlosti, nalezneme také o pohádkách. Souvisejí pravdČpodobnČ s vlastní Werichovou spisovatelskou tvorbou pohádek. Na páté stranČ dopisu JiĜího Voskovce z 23. února 1957 stojí napsáno: „Pohádky ti pĜíležitostnČ pošleme. To je moc hezký, že je dČláš na desky. … Ale i jiné vČci, tedy skuteþnČ lidové pohádky rĤzných národĤ se pokusíme ti sehnat. Anne se nabídla uþinit research a obstarat.“ (Voskovec, 2007a, s. 89) O knihách majících souvislost s Werichovým mládím se lze doþíst také v rozhovorech

Michala

Schonbergera

s JiĜím

Voskovcem,

v souvislosti

s

Osvobozeným divadlem a jeho þinností. Na stranČ sedmdesát lze nalézt zmínku o „cliftonkách“, ze které vyplývá, že je oba þetli již jako kluci a pozdČji „jsme si z nich [dČlali] dČsnou legraci, ale zároveĖ to mČlo nostalgii.“ (Schonberg, 1995, s. 70) Ve spojitosti s romantickou revue Golem Voskovec zmiĖuje: „To je moc hezká hra. My jsme þetli MeyrinkĤv román o Golemovi, ale moc jsme z nČj nepoužili.“ (Schnoberg, 1995, s. 87) Ke hĜe Caesar se váže zmínka o þetbČ dalších knih: „SamozĜejmČ jsme znali Shawova Caesara a Kleopatru a dost jsme vČdČli o Ĝímských dČjinách. Mimo to jsme si pĜeþetli všelijaké prameny.“ (Schonberg, 1995, s. 90) K nápadu napsat hru o Robinu zbojníkovi je údajnČ pĜivedla také kniha: „SedČli jsme s Janem hodiny, ale nemohli jsme na nic pĜijít. Tak jsme si þetli a þetli až jsme narazili na knihu Františka Chudoby Pod listnatým stromem. Z ní jsme se dozvČdČli o Robinu Zbojníkovi.“ (Schonberg, 1995, s. 92) Z jiného zdroje ale ve stejném duchu je i zmínka v knize Nikdy nic nikdo nemá: „Po celé dlouhé mČsíce jsme shánČli dokumenty, listovali dČjiny, monografie a odborné vojenské memoáry z americké 85

obþanské války. Nauþili jsme se nazpamČĢ celé odstavce DČjin amerického lidu od Woodrowa Wilsona.“ (Voskovec, 2001, s. 108), která se týká hry Sever proti jihu Bohužel nikde se nehovoĜí o tom, z jakých zdrojĤ tyto knihy pocházely. Ani náznakem není zmínČno, zda Werich s Voskovcem využívali veĜejných knihoven, antikvariátĤ, knihkupectví, svých vlastních knihoven þi knihoven rodiþĤ nebo pĜátel. MeyrinkĤv román byl do uvedení hry Osvobozeným divadlem vydán tĜikrát. Vždy jako autorizovaný pĜeklad pod názvem Golem nakladatelstvím Fr. Topiþe, a to v letech 1916, 1917 a 1928, v pĜekladu BoĜivoje Prusíka. Zato Shawova hra Caesar a Kleopatra byla v þeském pĜekladu vydána do roku 1932 pouze jednou, a to B.M.Klikou v roce 1971. Voskovec s Werichem tedy museli mít na mysli právČ toto vydání. Také eseje Františka Chudoby o anglickém písemnictví Pod listnatým stromem vyšly v té dobČ pouze jedinkrát – v roce 1932 v Melantrichu. DČjiny Amerického lidu Woodrowa Wilsona vyšly v pČti dílech mezi lety 1919 a 1922 za spolupráce nakladatelství Stanislava MinaĜíka a Kvasniþka a Hampl. Vzhledem k tomu, že mČly sloužit jako podklad pro psaní hry Sever proti jihu, pracovali oba spisovatelé patrnČ se þtvrtým dílem Závažné zmČny a obþanská válka. ýást knihovny Jana Wericha tvoĜila pĜirozenČ také jeho vlastní díla. Paní Paková uvedla, že Jan Werich vlastnil „nČco málo z prvních vydání her Osvobozeného divadla“, které byly uloženy v zelené skĜíni - „depozitáĜi“ jako „rezerva“. Dále bylo v jeho knihovnČ „tĜísvazkové vydání“ her Osvobozeného divadla a anglický pĜeklad knihy Fimfárum. Zda Werich vlastnil pouze první tĜi díly prvního vydání Her Osvobozeného divadla (ýeskoslovenský spisovatel 1954, 1955, 1956) þi se jednalo o druhé vydání prvních tĜí svazkĤ pĜedchozího (1956, 1956 a 1959; þtvrtý svazek realizován nebyl), a proþ tomu tak bylo, lze jen tČžko odhadnout. Ani s identifikací vydání anglického Fimfára jsem nemČla úspČch. StejnČ tak zĤstávají otázkou knihy, které Janu Werichovi zaslala JiĜina JindĜichová v Ĝíjnu 1963: "Spolu se srdeþným pĜáním k tomu, že koneþnČ je jasné, že Vaše umČní bylo a je "národní" si Vám dovoluji poslat malý dárek. Jsou to tĜi Vaše

86

hry, které nebyly- nevím proþ zavzaty do Vaší edice her.“150 Urþit, o které tĜi hry se jednalo, pouze na základČ zmínky, že tyto hry nebyly zaĜazeny do výborĤ, které vycházely v padesátých a šedesátých letech v ýeskoslovenském spisovateli, ale nelze. Takových her totiž bylo více. Poslední knihou ve WerichovČ knihovnČ, známou ale pouze titulem, je Bible. Bible byla jedou z knih, která ve velké míĜe ovlivnila tvorbu a snad i život a názory Jana Wericha (napĜ. Inov, 2005, s. 80; Janoušek, 1982, s. 55; Werich, 2005, s. 151; Voskovec, 2007b, s. 395; ale staþí pĜipomenout tĜeba jen slavnou píseĖ David a Goliáš ze hry TČžká Barbora nebo píseĖ Potopa z Balady z hadrĤ). Werich ji vlastnil pravdČpodobnČ již pĜed válkou, v mládí. Další, respektive její þást, Nový zákon, mu ale také pĜibližnČ v prosinci 1958 zaslala Vlasta Boháþková. ZmiĖuje se o tom ve svém dopise z 2. kvČtna 1961: „…od té chvíle, kdy jsem Vám tehdy na vánoce dala Nový Zákon, jsou moje slova niþím…“151 Werich ale zmiĖuje i mnohé jiné autory a díla. Tak napĜíklad v rozhovoru Jak je králík živ (Dewetter, 1962) kromČ již zmínČných autorĤ jmenuje ještČ Marka Twaina, Alfreda Jarryho a Eugène Ionesca. V rozhovoru JiĜí Trnka a Jan Werich o sobČ, umČní a o životČ vĤbec knihu Krása ženského tČla, spisovatele Aloise Jiráska a také Karla Teigeho (Trnka, 1963). V rozhovoru Publikum Jana Wericha (Blahynka, 1968) se objevují jména moderních dramatikĤ - Samuela Becketa, Edwarda Albeeho a Tennessee Williamse, v rozhovoru S Janem Werichem… (Träger, 1962) dramatikové starší doby – Moliér a

Lúkianos a také Konstantin Sergejeviþ

Stanislavskij, divadelní herec, režisér a teoretik. Rozhovor S Janem Werichem o mládí vĤbec, divadelním pak zvláštČ (Vrba, 1962) zahrnuje kromČ již citovaných JiĜího Wolkera a Ilju Grigorjeviþe Erenburga. V rozhlasovém poĜadu Gramotingtangl, v díle O cestování, zmínil Werich také mnohé þeské spisovatele a hudební skladatele a jejich korespondenci: "Víte, když dneska þtete všelijakou korespondenci našich intelektuálĤ, básníkĤ, spisovatelĤ, tak najednou koukáte jak blázen, že voni si píšou z dnešní Jugoslávie, z Itálie, z Norska,

150 151

inv. þ. LA 5076/001575 inv. þ. LA 5076/000443

87

z Anglie, a píšou "já tady teć nebudu 3 mČsíce, hodlám jecti do Polska, jeti, ne jecti, tedy jeti, no takovej Zeyer, Vrchlický, napĜíklad tedy myslím Zeyer a Vrchlický. Ti si psali z Balkánu a z Itálie, Neruda napĜíklad jezdil do Itálie, psal o Itálii, napsal moc zajímavou vČc o ěímČ který tenkrát patĜil papežskému státu, no co, a co Antonín DvoĜák? Jemine! Anglie, Amerika – to pro nČ… a co Smetana? Ty, tedy þeští intelektuálové jezdili po svČtČ tenkrát…“152 Snad tedy Werich vlastnil výbor korespondence alespoĖ nČkterého ze zmínČných umČlcĤ. ZávČrem bych zmínila ještČ dvČ poznámky ve WerichovČ korespondenci. V dopise ze 17. Ĝíjna 1958, adresovaném JiĜímu Voskovcovi, Werich píše: „Já tu nemĤžu sehnat Bergsona v srozumitelné Ĝeþi.“ (Voskovec, 2007a, s. 165) a na pohlednici z 22. února 1973 Ani k Bergsonovi, ani k výše zmínČným spisovatelĤm více informací není. Proto nelze ani odhadnout, zda nČkterá jejich díla Werich ve své knihovnČ mČl. Ani to však nejsou všechny zmínky týkající se Werichovy þetby, jeho knih, literatury þi spisovatelĤ - Beuamont a Fletcher, Godot, Gulliverovy cesty, Goethe, Byron, Sienkiewicz, Atkinson, KoĜenský, Hanley, S.K.Neumann… VČtšina z nich však neobsahuje mnoho informací, a neposkytuje tak velký prostor pro rozšíĜení této þásteþné rekonstrukce osobní knihovny Jana Wericha. Spousta poznámek je také þistČ jen obecného charakteru. NapĜíklad v dopise ze 13. prosince 1971 slibuje Voskovec Werichovi: „Jak bude po sváteþním nesmyslu, postarám se o knihy, jež si pĜeješ.“ (Voskovec, 2008, s. 168) Které knihy si pĜeje, napsal ale Werich pravdČpodobnČ na pohlednice, o nichž se Voskovec v dopise také zmiĖuje, ale jejichž text nebyl ve výbČru korespondence otištČn. 19. Ĝíjna 1965 zase Werich informuje Voskovce: „PĜeþetl jsem spoustu detektivek a TimĤ.“ (Voskovec, 2008, s. 218) Detektivek se týká i poznámka v dopise z 9. listopadu 1967: „Frances mi posílá detektivky, které vybírá z dust bins. Chodí to jako lodí a já se mám jak král, neb to rozdám a vymČním a þte se o sto šest. Kdybys mČl možnost poslat cokoliv antikvárnČ, lodí, tĜeba co tví pĜátelé zahodí, nebo i cos ukrad, uþiĖ tak a pošli to…“ (Voskovec, 2007b, s. 399) Žádný konkrétní titul nejmenuje Werich ani v souvislosti se dvČma zásilkami knih zmínČnými v dopise z 8. Ĝíjna 1976: „Mluvím o zásilce, kde bylo plno science

152

inv. þ. LA 5076/008193

88

fiction, kterou neþtu. Tak jsem je daroval jedné paní, která je na nČ žhavá. Žádnou jinou jsem nedostal, jen od té paní z Musea Moderních umČn – ta byla obsáhlá, a výteþné knihy – tý jsem podČkoval…“ (Voskovec, 2008, s. 321) Další tĜi dopisy, ze zaþátku šedesátých let – z 12. dubna 1969, 28. dubna 1961 a 27. prosince 1962 – od JiĜího Voskovce obsahují zmínky o zaslání balíþkĤ knih.153 Werichovy dopisy z 30. listopadu 1961 a 14. ledna 1968 zase obsahují žádosti o poslání knížek: „Kdybys mČl nČjakou starou dobrou knihu, pošli mi ji. Ale kdo by ji dal na poštu, vić? Já to znám.“ (Voskovec, 2007a, s. 300); „Elia Kazan napsal v poslední dobČ knihu, která je prý velice pČkná. Nebo nČjakou knihu velice pČknou anebo všechny velice pČkné knihy, antikvární, lodí, na dobírku, aĢ je co þíst.“ (Voskovec, 2007b, s. 413) I v korespondenci s dalšími osobami lze nalézt podobné zmínky. František Langer informuje Jana Wericha 24. února 1961, že „…posílám Vám ty knížky a vracím Voskovcovo psaní."154 V nedatovaném dopise VČry Langerové se lze doþíst o jakémsi panu Taylorovi, který posílá Werichovi detektivky.155 Frances Ježková píše 4. února 1964 manželĤm Werichovým: "Minulý týden jsem poslala balíþek knih, jen aby brzo pĜišly, aby mČl Jan co þíst.“156 Blíže nespecifikovaných knih a jejich zásilek se týkají také dva dopisy Amy Douglas - 1. Ĝíjna 1963 píše: „I’m sending you a package of „who-dun-its“, by surface-mail. None of them are simply devastating, but, if you don’t care to read them, you can always pass them on. I’ve been shoping around for some good NEW novel or something exciting for you, Zdenka, but there doesn’t seem to be anything much at the moment….“157 a 13. záĜí 1969 „I don’t think I’ve had much luck in sending things to you. I’ve sent a number of books that I’m sure you never got.“158 ZávČrem se zbývá zmínit ještČ o tĜech dopisech, které naznaþují, že Werichova knihovna byla mnohem a mnohem bohatší.

153

„Poslal jsem ti dvČ knížky – asi teć Ėák bys je mČl mít – ale já vĤl je zapomnČl rekomandovat, tak nevím.“ (Voskovec, 2007a, s. 338); „Sám jsem ti malý balíþek knih poslal c/o Dilia.“ (Voskovec, 2007a, s. 281); „Jakož i pár knížek, jež jsem honem sehnal – a budou další.“ (Voskovec, 2007a, s. 276) 154 inv. þ. LA 5076/002102 155 inv. þ. LA 5076/002119 156 inv. þ. LA 5076/001556 157 inv. þ. LA 5076/000738 158 inv. þ. LA 5076/000739

89

První z nich je strojopis s rukopisnými poznámkami, adresovaný Janu Fromkovi 15. Ĝíjna 1945, v odpovČć na jeho dopis pĜedcházející. „Milý pĜíteli, dČkuji Vám za pozdrav a za zaslané knížky vydané nakladatelstvím „Svoboda“. O vydání þehokoliv promluvíme si nČkdy pozdČji. /Jakmile mi pĜijdou bedny!/159 S pozdravem Jan Werich“160 Jaké knihy však Fromek, knihkupec a nakladatel, zakladatel nakladatelství Odeon a prvorepublikový vydavatel nČkterých her Osvobozeného divadla, Werichovi zaslal, se již asi zjistit nepodaĜí. KaždopádnČ vydalo nakladatelství Odeon o rok pozdČji, tedy v roce 1946, Voskovcovu a Werichovu knihu Balada o Moravcovi : Nápisy na hrobech. Druhý dopis, z 27. þervna 1961, zaslal Janu Werichovi Otakar Matoušek, píše: "Když už tČ tyhle vČci á la hnojníky etc. trápí, posílám Ti na dovolenou knížku: je dávno rozebraná, potĜebovala by omladit (stejnČ jako já), ale je trochu na indexu.“161 PravdČpodobnČ se nejednalo o životopisnou studii LékaĜi a pĜírodovČdci doby PurkyĖovy z roku 1954, ani o Velký ilustrovaný pĜírodopis všech tĜí Ĝíší, svazek zabývající se geologií, z roku 1940. S jistotou nelze ale ani prohlásit, kterou tedy knihu Matoušek Werichovi zaslal – zda první díl Obecné pĜírodovČdy - Myšlenkový vývoj pĜírodních vČd a jejich vĤdþí pĜedstavitelé z roku 1949, knihu ýlovČk kritisuje pĜírodu z roku 1946, (pĜíp. 1941) þi jinou. Autorem posledního ze tĜí dopisĤ je Vilém Kún, podnikový Ĝeditel vydavatelství a nakladatelství Práce. V únoru 1970 zaslal Werichovi spolu s gratulací k šedesátým pátým narozeninám také dárek v podobČ balíþku knih: "A protože se Ti teć nemohu pochlubit nČjakými pstruhy nebo lipany, posílám alespoĖ nČkteré knížky z beletristické produkce, kterou jsem v Práci obnovil."

162

Mezi tČmito knihami

mohlo být cokoliv, mnohé by snad Jana Wericha mohly opradvu zajímat – Pan Kaplan má tĜídu rád, humoristický román Leo Rostena, výbor ze starých kronik a historií Kratochvilné þtení, román Rodinný kruh André Mauroise i další.

159

Text v závorce byl dopsán rukou Jana Wericha. Osobní fond Jana Fromka; inv. þ. LA 92/76/0063. 161 inv. þ. LA 5076/002325 162 inv. þ. LA 5076/002064 160

90

1.5.3

Noviny a þasopisy KromČ knih ale Jan Werich odebíral (þi mu pĜátelé zasílali) také Ĝadu

þasopisĤ. Nedílnou souþástí Werichovy knihovny tak byl také periodický tisk. Jan Werich byl jak vášnivým þtenáĜem magazínĤ, tak pravidelnČ sledoval i denní tisk. Známo je nČkolik titulĤ periodik, které mČl Werich alespoĖ po nČjaký þas pĜedplaceno, objevují se informace o zásilkách þasopisĤ i o jejich koupi.„ýtu americké noviny a magaziny. Musím Ĝíct, že jsou spravedlivČji a poctivČji nespokojeni, rozhoĜþeni, než naše slavné tiskoviny. Poslední prĤser napĜíklad naše noviny spíše podehrávaly, než pĜehánČly, zatímco americký tisk, italský, anglický, se rozepsal naplno.“ je citát z dopisu JiĜímu Voskovcovi z 9. února 1968 (Voskovec, 2007b, s. 420), který dokládá, že Werich sledoval nejen þeský, ale také zahraniþní tisk. Prvním známým titulem, který mČl Werich pĜedplacen, je The New Yorker – americký magazín s týdenní periodicitou. Informace o pĜedplatném lze nalézt napĜíklad v nedatovaném WerichovČ dopisu z léta 1961: „Tvoje mi pĜedplatila NYorkera a Ėáká jiná paní, kterou si nemĤžu vzpomenout, mi taky pĜedplatila. A teć jsem dostával dva! Tak jsem jim napsal a oni mi to jedno pĜedplacení protáhli až do roku 1987 nebo snad o rok ménČ.“ (Voskovec, 2007a, s. 290) Také již zmínČný dopis z 22. Ĝíjna 1958 dr. Kohoutovi z hlavního tiskového dozoru týkající se nedoruþených zásilek ze zahraniþí toto pĜedplatné potvrzuje, a to již v roce 1958.163 Mimo týdeníku The New Yorker se v tomto dopise Werich zmiĖuje také o divadelním þasopisu Theatre Arts, který Werichovi (þi spíše pravdČpodobnČ celému Divadlu ABC) pĜedplatila blíže nespecifikovaná universitní knihovna v USA. PravdČpodobné také je, že mČl Werich pĜedplacený þasopis Variety – americký týdeník o zábavní branži. V dopise z 18.12.1956 se o nČm zmiĖuje Jack E. Seidman: "I promised to send you a subscription to "Variety"…"164 O pĜedplatném þeského pĜírodovČdeckého þasopisu Vesmír existuje mnoho zmínek a lze pĜedpokládat, že mČl Werich pĜedplaceno více jeho roþníkĤ. Pokoušela jsem se samozĜejmČ získat bližší údaje o tomto pĜedplatném a zaslala jsem dotaz ohlednČ Werichova pĜedplatného redakci þasopisu Vesmír. Odepsal mi za redakci

163 164

inv. þ. LA 5076/006974 inv. þ. LA 5076/003081

91

pan Boháþek a mou domnČnku sice potvrdil, ale kromČ zmínky o pĜedplatném v rozhovoru Jana Wericha s Vladimírem Škutinou mi nenabídl jiný dĤkaz. Na druhý dotaz, zda neexistují nČjaké dokumenty, napĜíklad objednávky, faktury, smlouvy apod., které by Werichovo pĜedplatné potvrzovaly, þi o nČm podávaly bližší informace (napĜ. které roþníky mČl Werich pĜedplaceny), jsem od pana Boháþka obdržela odpovČć rovnČž, ale v mém pátrání mi nikterak nepomohla. Pan Boháþek totiž uvedl, že se obává, že vzhledem k tomu, že pĜedplatné spadalo pravdČpodobnČ pĜed rok 1969, se žádné písemné dĤkazy nedochovaly. PĜinejmenším ne v redakci Vesmíru. Materiály by mohla mít jedinČ Poštovní novinová služba, která þasopis Vesmír distribuovala. Záznam zmiĖovaného rozhovoru s Vladimírem Škutinou je možné najít buć v knize Tak už jsem tady s tím vápnem, pane Werichu! (Škutina, 1990, s. 118), vydané prvnČ v roce 1981, nebo v o více jak deset let starším þlánku Co Ĝíká Jan Werich Vesmíru uveĜejnČném v jednom z þísel þtyĜicátého osmého roþníku þasopisu Vesmír, konkrétnČ na stranČ 35 druhého þísla roku 1969165. Rozhovor se mČl údajnČ odehrát pĜi pĜíležitosti natáþení televizního poĜadu „Publicistický magazín Vladimíra Škutiny“ ve Velharticích. O svém pĜedplatném þasopisu Vesmír, který vychází od roku 1871 dodnes, Werich píše také v jedné ze svých vzpomínkových próz v knize Když už þlovČk jednou je a v souvislosti s ním zmiĖuje svá nedokonþená studia na KarlovČ univerzitČ (o WerichovČ vysokoškolském studiu více kap. 3.3): „Jelikož osud nedovolil, abych složil zkoušky a pak doktoráty z pĜedmČtĤ, které jsem mČl ve svém univerzitním indexu, doháním své vzdČlání, dokonce i pĜedháním je tím, že jsem si pĜedplatil þasopis Vesmír, ve kterém þtu vše, i když lecþemus vĤbec nerozumím.“ (Werich, 1995, s. 104)

165

„Tak tohle je þasopis Vesmír. PĜírodovČdecký þasopis ýeskoslovenské akademie vČd. Já to odbírám dávno, protože je to chytrý þasopis. Je tam Ĝada vČcí, které mČ zajímají, i když jim nerozumím. Energie, krajina, lidé. Velice zajímavé. A taky je tady o vážných škodách, které v pĜírodČ napáchal prĤmysl – o tomhle se v tomto þasopise psalo, když se o tČchto vČcech psát nesmČlo, kdy se to pomíjelo tichem. Ale v tomhle þasopise se pod ideou vČdy psala pravda poĜád, protože konec koncĤ vČdec musí psát pravdivČ. Kdyby lhal, že dvČ a dvČ nejsou þtyĜi, tak mu to nevyjde. To se nedá zatajit. Ovšem nejstrašnČjší na tom je, že se prý dá vČdecky dokázat, že dvČ a dvČ napĜíklad je pČt...“ (Škutina, 1969)

92

O pĜedplatném jiných þasopisĤ záznamy nejsou, pouze Bob Cohen v paĜížském dopise z Ĝíjna 1956 Werichovi pĜipomíná jeho pĜání pĜedplatit magazíny a dodává „I would be pleased to do what I can in that direction.“166 Existuje ale nČkolik málo zmínek v korespondenci o zásilkách þasopisĤ. Eva Horlivá píše v þervnu 1961 o zásilce rybáĜských þasopisĤ pro Jana167 a VČra Langrová v nedatovaném dopise, patrnČ z první poloviny šedesátých let, píše: "Milý Jeníþku, vþera byla u mČ v knihovnČ Jana a vybrala Vám tyto þasopisy.“168 V dopise z 20. bĜezna 1957 zase Werich Voskovcovi dČkuje za zásilku divadelních þasopisĤ (Voskovec, 2007a, s. 97). Jistý pánský þasopis kupoval (þi snad odebíral?) Werich již pĜed válkou. Rudolf TruhlaĜík, synovec Artura Dvorského, šoféra Osvobozeného divadla, nahlédl v polovinČ þtyĜicátých let do truhly, kde byla pĜes válku tajnČ uložena sbírka písemností a dalších materiálĤ Jana Wericha, a v knize MĤj strýc Artur zaznamenal, že v ní zahlédl také „štosy sešitĤ Paris Plaisirs“. (TruhlaĜík, 1992, s. 14) V dopise z 14. ledna 1968 se Werich zmiĖuje o þetbČ dalšího amerického magazínu – þasopisu Life: „Proto mČ tak zaujal interview jednoho z posledních Lifu … (Life 8.ledna 1968, ten profesor se jmenuje Toynbee.)“ (Voskovec, 2007b, s. 413) V témže roce þetl Werich ale také americký deník New York Herald Tribune. ZmiĖuje se o nČm jak v dopise z þervna 1968 JiĜímu Voskovcovi, tak Vladimír Škutina v pĜepisu poĜadu Co tomu Ĝíkáte, pane Werichu?, v epizodČ Bumerang.169 OstatnČ v samotném televizním záznamu jsou noviny dobĜe rozpoznatelné. „PĜeþetl jsem spoustu detektivek a TimĤ, ale jsem pozadu s Watergatem.“ píše Werich v dopise 26. srpna 1973, maje pravdČpodobnČ na mysli britské noviny The Times. (Voskovec, 2008, s. 218) Již v dubnu 1960 si píše Voskovcovi o jiný magazín – pánský þasopis Esquire: „Když mocí mermo bys chtČl mi nČco poslat, resp. posílat: „Esquiry“ staré, nebo cokoliv zajímavého. Lodí, nikoliv air mail, þasu dost, baĢuško, za tĜi nedČle je to tu“ (Voskovec, 2007a, s. 279) Táborskému Václavu píše Werich 17. bĜezna 1970 dopis, na hlaviþkovém papíru „Jan Werich“ formátu A4, strojem, ve kterém se zmiĖuje o tom, že „V Itálii

166

inv. þ. LA 5076/000615 inv. þ. LA 5076/007071 168 inv. þ. LA 5076/002119 169 inv. þ. LA 5076/008169 167

93

jsem si koupil jedno þíslo þasopisu Show, ve kterém Milos Forman píše How I came to America to Make a Film and Wound up Owing Paramount $ 140,000. Vy jste to jistČ také þetl, nemluvČ o tom, že to znáte taky z vlastní zkušenosti.“170 V pĜepisu televizního poĜadu PĜiložte životopis z roku 1968 se také v þásti Rybí hodokvas zmiĖuje Werich o þeských denících: "Potom, které noviny, þasopisy, deníky þi veþerníky jste pravidelnČ þetl a proþ zrovna ty? No já jsem þet všechny veþerníky, jako dnes, dnes þtu taky všechny veþerníky, tedy Veþerní Prahu, protože to je zajímavé."171 Ve fondu Jana Wericha v PNP je dokonce možné najít nČkolik výtiskĤ novin a þasopisĤ. PĜevážná þást souvisí s rozhovory þi þlánky o Janu Werichovi, které byly v tČchto periodikách otištČny a jsou proto uloženy v konvolutu RozhovorĤ. Seznam bibliografických citací viz pĜíl. C. Mezi dalšími dokumenty ve fondu Jana Wericha lze nalézt ještČ nČkolik dalších þasopisĤ, vždy však pouze po jednom þísle – þeský literární þasopis Host do domu, polský ilustrovaný týdeník Szpilki, nČmecký humoristickosatirický magazín Eulenspiegel a almanach Omnibus. Bibliografické záznamy tČchto þasopisĤ viz pĜíl. C. Jan Trnka pĜi našem rozhovoru také uvedl, že Jan Werich, zejména v šedesátých letech, patĜil mezi horlivé þtenáĜe literárních þasopisĤ. PĜesný výþet titulĤ, které Werich þetl, si pan Trnka již samozĜejmČ nevybavuje, ale jednalo se pravdČpodobnČ o následující þasopisy: Plamen, Literární noviny, SvČtová literatura, Host do domu, TváĜ. Po srpnových událostech ale údajnČ WerichĤv zájem o tyto þasopisy znaþnČ ochabl. Ve WerichovČ knihovnČ, v tomto pĜípadČ spíše archivu, se však nenacházely pouze tisky, ale také rukopisy. KromČ vlastních Werichových rukopisĤ þi rukopisĤ autorské dvojice Voskovec + Werich to byly i rukopisy cizí. Mimo rukopisĤ s úpravami Jana Wericha (divadelní hra ŠĢastný Larry od Donagha MacDonagha, pohádky Oty Hofmana Pan Tau nadČluje a Pan Tau pĜichází, Moliérova hra Zdravý nemocný, úryvky z Charitónova románu O vČrnČ lásce stateþného Chairéa a sliþné Kallirhoy), mimo dramatizací dČl Jana Wericha

170 171

Osobní fond Václava Táborského, inv. þ. LA 124/98/00072. inv. þ. LA 5076/008145

94

(nČkolik rĤzných dramatizací pohádky TĜi veteráni a revuální pásmo z textĤ V&W), mimo rukopisĤ souvisejících s rolemi Jana Wericha (napĜ. ýechovĤv MedvČd, filmový scénáĜ Italienisches Capricco podle Carla Goldoniho, scénáĜe k televizní pohádce Pan Tau) a mimo rukopisĤ o Janu Werichovi (napĜ. báseĖ Jana HostánČ Zavíráme Osvobozené, Vladimír Škutina U jídla s Janem Werichem , scénáĜ rozhlasového pásma Karla Pechy Zajímavé maliþkosti z Bruselu), se jednalo také o rukopisy cizí a cizí pĜeklady. Mezi tČmito rukopisy je uložen také rukopis divadelní hry Ben Akiba lhal, který Werichovi zaslal v roce 1967 JiĜí Štefl. Tato divadelní hra byla napsána v roce 1944 v koncentraþním táboĜe v TerezínČ jako parafráze hry Voskovce a Wericha Panoptikum. Jejími autory byli Josef Lustig (text hry), František Kovanic (texty písní) a Ota Neumann (výprava a režie) – všichni þlenové autorské trojice zahynuli již bČhem války. Spolu s dopisem JiĜího Štefla je tato hra unikátním dokladem, do jaké míry a jakým zpĤsobem pĤsobilo dílo Jana Wericha a JiĜího Voskovce za druhé svČtové války.

1.6

Knihovna Jana Wericha KnihovnČ a jejímu vzhledu byla vČnována pozornost již v pĜedcházející

bakaláĜské práci KnihovČdný portrét Jana Wericha (Malá, 2008). Na tomto místČ proto doplním jen nČkolik málo novČ získaných poznatkĤ. V rozhovoru Jak je králík živ pro þasopis Divadlo z roku 1962 napsal Jaroslav Dewetter i nČkolik málo poznámek ke knihovnČ umístČné v pracovnČ Jana Wericha. "To je knihovna urþitČ bez kartotéky, taková knihovna, v níž se udržuje malý nepoĜádek, abychom mohli svou knížku chvíli hledat a objevovat pĜitom jiné. Na knihovnČ stojí barevná busta V+W od Oty Ševce, upomínka na doby, kdy tato dvojice mínila založit samostatnou filmovou spoleþnost. A mezi knížkami jsou další zajímavosti; bambitka, z níž se vystĜelilo naposledy tak pĜed dvČma sty lety nebo krbové dmychadlo, známé dnes už jen z ilustrací starých románĤ." (Dewetter, 1962, s. 17) KromČ bambitky a krbového dmychadla stály údajnČ na knihovnČ také „korbílky“. O množství knih v pracovnČ podal v roce 1967 svČdectví také Štefan Vrašþiak v rozhovoru O hviezdach „len tak“ pro bratislavskou Slobodu: „V pracovni má vel‘a 95

kníh, na stole more listov, po stenach fotografie zo svojho umeleckého pôsobenia a pod nohami se vám istotne pletie jeden z jeho dvoch jazveþikov.“ (Vrašþiak, 1967) O tom, z jakých zdrojĤ získával Jan Werich knihy, je možné se podrobnČji doþíst již v práci KnihovČdný portrét Jana Wericha (Malá, 2008, s. 36-37) nebo v rámci kapitoly 1.5 Rekonstrukce knihovny. Na tomto místČ je proto zmíním již jen ve struþnosti a doplním o další informace. PĜednČ zasílal Janu Werichovi knihy jeho pĜítel JiĜí Voskovec. Existuje o tom mnoho dokladĤ v podobČ zmínek ve vzájemné korespondenci. KromČ nČj ale zasílali Werichovi knihy i další jeho pĜátelé – Frances Ježková, Frith Banbury, Jack E. Seidman, manželé Langerovi, Howard Lindsay, Mary Adams, Amy Dougles, Eva Horlivá, Jan Fromek, Vilém Kún, Otakar Matoušek, Alberto Perrini a další – jak bylo ostatnČ již popsáno u konkrétních knih a þasopisĤ. Knihy zasílali pĜátelé z vlastní iniciativy, napĜíklad Eva Horlivá píše: „A zdeniþko, kdybys mi napsala, co by ho zajímalo - hry? knihy o Americe?, o rybaĜení? - ihned to pošlu. Prosím pĜemýšlej o tom - nebo se Jana zeptej, o co by mČl zájem hned to pĤjdu sehnat."172 Jan Werich si o nČ ale také þasto psal – buć obecnČ, napĜíklad: „Kdybys mČl možnost poslat cokoliv antikvárnČ, lodí, tĜeba co tví pĜátelé zahodí, nebo i cos ukrad, uþiĖ tak a pošli to…“ (Voskovec, 2007b, s. 399), nebo pĜímo o konkrétní tituly, napĜíklad: „Jestli bys mČ mohl poslat lodí, normálnČ A Bintel Brief by Isaak Metzker, Al Capone by John Kobler.“ (Voskovec. 2008, s. 125). Zajímavostí v tomto smČru je strojopisný koncept dopisu s rukopisnými úpravami modrým perem þeskému filmovému a divadelnímu herci a režisérovi, pĜíteli Hugo Haasovi. V posledním odstavci tohoto dopisu Werich píše: „Napiš mi, prosím tČ, jak jseš lakomej. Kdybys nebyl lakomej moc, já bych ti napsal pČt titulĤ knih, které bys mnČ mohl poslat, tĜeba antikvární. Zatím ti je však nenapíšu, aby nenastala trapná situace.“173 V konceptu odpovČdi je však tento odstavec nadvakrát pĜeškrtnut modrým perem a ve strojopisné kopii odpovČdi174, která byla Hugo Haasovi zaslána 27. srpna 1958, již tento odstavec pĜepsán není.

172

inv. þ. LA 5076/007068 inv. þ. LA 5076/000991 174 inv. þ. LA 5076/000992 173

96

Knihy Janu Werichovi ale zasílali také jemu naprosto neznámí lidé, a to z ýech i zahraniþí: JiĜina JindĜichová, Luboš Balcar, Václav Táborský, František Herzog, RĤžena Nasková, Vl. Zborovský, Ján Kalina, Jara Ribnikarova, Dobroslava Menclová, Ctibor Vašina, Otakar Bartoš, OldĜich a Marie Zelení, Bohumír Polách, JiĜí Štefl a další. U nČkterých, jako napĜíklad u Vlastimila VaĖka, J.V. Plevy, Svetozara Vítka þi Marie Píšové, je tČžké rozhodnout, zda vĤbec a pĜípadnČ na kolik se s Janem Werichem osobnČ znali. Blízcí pĜátelé zasílali nejþastČji knihy, o které si Werich psal nebo o kterých vČdČli, že vyhovují jeho vkusu. Ostatní, pĜedevším fanoušci a vČrní þtenáĜi, zasílali knihy, jichž byli autory þi spoluatory (Luboš Balcar, RĤžena Nasková, Ján Kalina, Ctibor Vašina, Bohumil Polách a další), knihy svých blízkých (Marie Píšová), knihy, které pĜeložili (Otakar Bartoš), své vlastní rukopisy (František Herzog), cizí rukopisy (JiĜí Štefl) nebo i cizí knihy (OldĜich a Marie Zelení). Knihy si Jan Werich také sám kupoval. KromČ zmínČné Encyklopedie antiky to lze doložit napĜ. úryvkem z dopisu adresovaného Igoru Inovovi ze 17.3.1971: „V knihkupectví na Václavském námČstí, které se jmenuje SovČtská kniha, mi Ĝekli, že knížku budou mít až v kvČtnu, dĜív, že to nejde. A já bych potĜeboval alespoĖ deset výtiskĤ, které rád zaplatím, co nejdĜíve, abych mohl nČkteré z nich poslat darem tČm, kterým by prospČlo si ji pĜeþíst.“ (Inov, 2005, s. 253) Knihy ovšem nekupoval pouze v knihkupectvích, ale také v antikvariátech. Pan Trnka si vzpomíná, že Werich þasto chodil do jednoho antikvariátu poblíž Karlova mostu, který však již dnes na svém místČ není. Další informace již proto asi nezjistím. Doklad o koupi knihy lze spatĜovat i v poznámce na zadní stranČ dokumentu se strojopisnými výpisky z Ottova slovníku nauþného o Theodorovi.

175

ýervenou

pastelkou si na nČj Jan Werich zapsal nČkolik poznámek vztahujících se k blíže neurþenému pondČlí, mezi jinými právČ i 2x koupil knihy. ýasté byly také osobní dary knih od blízkých pĜátel. Darem ke jmenování národním umČlcem byla Feuchtwangerova trilogie od Františka Neþáska, i když byla pravdČpodobnČ zaslána poštou. Knižním darem byl originál sborníku Jan Werich… tiletý od Josefa Trägera k šedesátým narozeninám. Velice pravdČpodobné je, že

175

inv. þ. LA 5076/011050

97

knihu Semafor, obsahující divadelní hru Jonáš a ting-tangl, vČnoval Janu Werichovi JiĜí Suchý. Knihu o tarocích dostal od Adolfa Branalda. Také pan Trnka si vzpomíná, že jeho otec, JiĜí Trnka, nČjaké knihy vČnoval jak Janu Werichovi, tak dceĜi JanČ a vnuþce Fanþe.

98

2

Spoleþenské pĤsobení knih Jana Wericha Spoleþenské pĤsobení knih i dalšího díla Jana Wericha lze vysledovat

v mnoha oblastech, mnoha rovinách i mezi rĤznými vrstvami obyvatel. PatĜí sem bezesporu pĜítomnost knih Jana Wericha v knihovnách jiných významných osobností þeské kultury, þtenáĜské ohlasy na tvorbu Jana Wericha i vliv jeho díla na dílo jiných umČlcĤ. Také nakladatelská produkce Werichových knih, kulturní akce spojené se jménem Wericha, Voskovce, Ježka þi Osvobozeného divadla, množství biografické literatury o Janu Werichovi, hry V +W na repertoárech þeských divadel i jméno Jana Wericha objevující se v programech televizního vysílání jsou dĤkazem o tomto pĤsobení v dnešní dobČ. Ovšem onen urþitý vliv, který pĜetrval dodnes, mČl v minulosti ponČkud jinou podobu, neboĢ i dílo Jana Wericha mČlo pro svou dobu jiný význam. Jan Werich se s ohlasy na své literární dílo setkával již bČhem svého života. Na jedné stranČ mu poskytovali urþitou zpČtnou vazbu jeho pĜíznivci a obdivovatelé, na druhou stranu také kritici. Tuto zpČtnou vazbu získával jak pĜi osobním styku s diváky Osvobozeného

divadla,

Divadla

ABC,

pĜi

náhodných

setkáních

s obdivovateli, pĜi každodenním styku se spolupracovníky þi pĜáteli, tak také prostĜednictvím papíru a písemných záznamĤ – kritik a ohlasĤ v tisku, jiných literárních dČl a zejména korespondence. A je to právČ a pĜedevším Werichova pĜijatá korespondence, která v sobČ uchovává unikátní svČdectví o tehdejším pĤsobení jeho díla, pĜedevším v Ĝadách „prostých obþanĤ“ - anonymních þtenáĜĤ Werichových dČl, divákĤ divadelních her V+W, návštČvníkĤ kin, ve kterých se promítaly filmy s Janem Werichem. PĜestože lze vydČlovat urþitou þást Werichova díla a hovoĜit právČ a pouze o jejím spoleþenském pĤsobení jen velice tČžko, už jen proto, že to byla pĜedevším živoucí osobnost Jana Wericha a její projevy, které mČly ve spoleþnosti nejvČtší vliv, nikoliv jeho tiskem šíĜené dílo, uvedu v této kapitole pĜedevším ohlasy na dílo tištČné þi takové, které bylo tiskem vydáváno – Werichovy divadelní hry, knihy a þasopisecké þlánky.

99

2.1

Korespondence Jana Wericha I pĜesto, že lze ve fondu Jana Wericha v PNP nalézt více jak šest tisíc

dokumentĤ pĜijaté korespondence, zachovala se dodnes v podstatČ pouze malá þást. SvČdþí o tom mnoho faktorĤ – skladba pisatelĤ (napĜ. poþetnČ malé množství korespondence od nČkterých blízkých pĜátel, vzhledem k þastým pobytĤm v cizinČ v podstatČ minimum dopisĤ od ženy a od dcery apod.), datování korespondence (chybí korespondence pĜedváleþná, korespondence z emigrace jen výjimeþnČ, pouze do konce roku 1975, kdy byla pozĤstalost Památníkem zakoupena atd.) mezery v korespondenci (napĜ. podČkování za odpovČdi na pĜedchozí dopisy, které ve fondu uloženy nejsou) i fakt, že þást pozĤstalosti je dosud uložena v rodinČ, jak mi ostatnČ potvrdila také paní Paková. O tom, že ne vždy byly ohlasy na Werichovo dílo pĜíznivé, svČdþí napĜíklad tĜináct anonymních a výhružných dopisĤ, uložených v konvolutu korespondence, jejíž odesílatele nelze urþit. Ale i v oddíle korespondence pĜijaté je možno najít nČkolik negativních ohlasĤ. Pozitivní reakce na Werichovu þinnost pĜedváleþnou i pováleþnou ale velkou mČrou pĜevažují. O množství korespondence, kterou Jan Werich dostával, hovoĜí také v jednom z televizních poĜadĤ Vladimíra Škutiny z konce šedesátých let: "A chtČl jsem se jim tady svČĜit a vám taky, že dlouhý léta dostávám dopisy, to koneckoncĤ lidi, kteĜí jsou veĜejnČ þinný mají tuhle zkušenost taky, a kdysi dávno jsem si je zakládal, ponČvadž jsem se domníval mylnČ, že by z nich byl docela dobrý archív, no ale toho jsem pak brzy nechal. A nejvČtší potíž s tČmi dopisy je, že já...... že se na dopisy má odpovídat a nČkdy mám vopravdu s tím velký starosti. To se ví, kdybych mČl tajemníka, tak bych na tom byl líp…“ Mimo jiné z této citace také vyplývá, že si Jan Werich, alespoĖ po nČjaký þas, zakládal archiv pĜijaté korespondence. Odpovídaly by tomu i nČkteré tematické konvoluty korespondence, které vytvoĜil již Jan Werich (þi jiná osoba, která poĜádala Werichovi korespondenci) a které byly v rámci tĜídČní ve fondu PNP zachovány a pĜípadnČ doplnČny o tematicky podobné dokumenty. KromČ toho je patrné, že Jan Werich považoval za slušnost na dopis odpovČdČt. Možná i proto je mezi odeslanou korespondencí takové množství velice struþných a krátkých, þasto i jednovČtých odpovČdí, zpravidla s podČkováním za

100

zaslaný dopis, telegram, pohlednici þi dárek, u pĜátel þasto s dovČtkem, že o vČci pohovoĜí pĜi osobním setkání. Nelze se tedy divit, že pĜi takovém množství korespondence a pocitu nutnosti odpovČdČt na každý z nich, nemČl Jan Werich rád psaní dopisĤ. ObzvláštČ nerad je psal rukou, pĜednost dával zpravidla stroji. Tak napĜíklad v dopise Olze Scheinpflugové ze 4. prosince 1952, psaný modrým perem na hlaviþkovém papíru, píše Werich v závČru dopisu: „Koukni, zavolej mne, já Ti to dopovím, mne už bolí ruþiþka od psaní.“176 V dopise inženýru Jaroslavu Janáþkovi z Krucemburka, z 8.þervence 1938, také na hlaviþkovém papíru Jan Werich, zase píše: „Já neumím vĤbec psát dopisy. Takhle si povídat, to jo, ale psát, to se vždycky divím, jak ten Jirásek to sved, psát rukou takové tlustospisy. Vám by to asi nedalo taky námahu. ýtu moc rád Vaše dopisy.“177 Množství dopisĤ také nedávalo Janu Werichovi možnost zabývat se každým z nich sám. S korespondencí mu v dobČ, kdy vedl divadlo, pomáhala jeho tajemnice, paní Jarmila Týlová. K WerichĤm na Kampu docházela ale i pozdČji, v dobČ, kdy již Werich divadlo opustil. Podle již zmínČného televizního poĜadu Vladimíra Škutiny ale pomáhala Werichovi také jeho žena Zdena: „No a co jsem tećka sám jaksi, tak na tyhle vČci mám tajemníka v podobČ své paní, která teda s tím ztrácí hodnČ þasu, dČlá co mĤže, odpovídá nČco za mČ, nČco mi pĜipravuje, no ale ono se to všecko zvládnout nedá..." O této výpomoci s korespondencí svČdþí napĜíklad zachované kopie odpovČdí, které v dobČ Werichovy nepĜítomnosti psala jménem Jana Wericha právČ Jarmila Týlová, dále také Werichovy rukopisné poznámky þi spíše instrukce ke stylizaci obsahu odpovČdí, které poznamenával pĜímo pod texty dopisĤ, nebo rukopisné poznámky na dopisech þi obálkách o obsahu dopisĤ nebo jejich hodnocení. PĜesto dostával Jan Werich dopisy velice rád. V rozhovoru s Jaroslavem Dewetterem Jak je králík živ napĜíklad uvedl: „Když jsem byl nemocný, tak jsem dostával hromady dopisĤ. Víte, najednou Vám píšou lidi, kteĜí od Vás nic nechtČj, píšou vám jen proto, aby vám Ĝekli, že vás maj rádi. ýlovČka to moc potČší, ale taky si uvČdomí, že stárne a pĜijde na nČj taková nostalgie.“ (Dewetter, 1962, s. 22)

176 177

Osobní fond Olgy Scheinpflugové, inv. þ. LA 40/85/1473. Osobní fond Jaroslava Janáþka, inv. þ. LA 83/64/384.

101

V dobČ, kdy již Werich nehrál v divadle, pro nČj byly dopisy vítanou zpČtnou vazbou na knižní þi þasopisecky vydávané literární dílo. V rozhovoru s Václavem Havlem pro þasopis Kultura z roku 1962 pĜiznává, že právČ pĜi psaní mu hodnČ chybí publikum: „Schází mi to tĜeba, když píšu povídku – nikdy pak nevím, jestli to je dobré, nebo jestli to není dobré, co je v tom dobré a co ne, a když to vyjde, tak volám lidi a žadoním o posudek, až si mĤžou myslet, že chci slyšet poĜád jen chválu.“ (Havel, 1962) Své þtenáĜe Werich také pĜímo vyzval napĜíklad k hodnocení svých pravidelných rozhlasových poĜadĤ – konvolut ve fondu PNP s tČmito ohlasy obsahuje více jak pČt set dokumentĤ. V dalších konvolutech lze nalézt ohlasy na fejetony Jan Werich a labyrint svČta, které vycházely v Literárních novinách, þi ohlasy na Werichovu odpovČć na þlánek Radovana Krátkého v Lidových novinách z roku 1956 a další. O urþitém celospoleþenském povČdomí o osobnosti Jana Wericha v druhé polovinČ 20. století vypovídají unikátním zpĤsobem také adresy na mnohých dopisech a pohlednicích, které byly Werichovi doruþeny. Pisatelé pravdČpodobnČ velmi þasto zasílali své pozdravy spontánnČ, bez pĜedchozího zjišĢování pĜesné Werichovy adresy, a tak lze þasto na obálkách a korespondenþních stranách pohlednic najít jen struþné adresy jako: „U Sovových mlýnĤ - Praha 1“, „Praha Malá Strana“, „Velhartice“, „Divadlo ABC“, „Kampa – dĤm Dobrovského“, „Ostrov Kampa“ apod. Pohlednice z roku 1957, odeslaná z RybništČ, má dokonce místo napsaného jména Jana Wericha v adrese výtvarnČ zpracovaný jeho portrét (viz obr. 2.1, pĜíl. CD). PĜesto byly všechny tyto zásilky doruþeny – pĜíslušné poštovní úĜady zĜejmČ pĜesnČ vČdČly, kam takové dopisy smČrovat. Také oslovení þi otitulování v adrese se mnohdy neomezovaly jen na pouhé „pan Jan Werich“. „Našemu drahému Janu Werichovi nár. umČlci a laureátu státní ceny v Praze“, „Veliký Magistr humoru“, „DČd VševČd“, „Moudrý Óvokaki“, „Milovaný klaun“, „Vážený a milý pane Werichu, MistĜe humoru a satiry“ jsou samy o sobČ osobním vyznáním pĜíznČ.

102

Z hlediska obsahu se jedná o velkou rozmanitost motivĤ. ýasto se pisatelé omlouvají, že svým dopisem „okrádají pana Wericha o vzácný þas.“ NezĜídka vyprávČjí o sobČ, svých starostech a svém životČ. Nechybí žádosti, zejména mladých lidí, o radu, jak se stát hercem þi hereþkou, pĜípadnČ pĜímo žádosti o angažmá ve WerichovČ divadle. NČkteĜí pisatelé zmiĖují své pĜedchozí dopisy þi Werichovy odpovČdi na nČ, þasto tyto však ve fondu Jana Wericha v PNP chybí. Mnohokrát se také opakuje oznaþení Jana Wericha jako nejoblíbenČjšího herce, chvála na skvČlé Werichovy filmy, tČšení se na shledání na televizní obrazovce apod. V dopisech ze šedesátých let se þasto pisatelé zmiĖují o svých návštČvách Werichova divadla, þtení jeho pĜíspČvkĤ v Literárních novinách, návštČvách kin, dČkují za vydané pohádky a cestopis Italské prázdniny. Mimochodem tento cestopis ovlivnil nČkteré jeho þtenáĜe natolik, že odjeli do Itálie do míst popsaných v knize na dovolenou. V sedmdesátých letech se zase objevuje mnoho stížností na to, že Wericha není nikde vidČt, nic od nČj nevychází a pisatelé sami sebe nezĜídka utČšují tím, že mají doma alespoĖ jeho dĜíve vydané knihy. Objevují se také žádosti o zaslání básní, povídek, nČkdy i celých knih, þástí textĤ Osvobozeného divadla, písniþek, dopisu Shakespearovi þi jiných þasopiseckých pĜíspČvkĤ. NČkdy pisatelé sami zasílají svá díla k posouzení nebo alespoĖ svá díla Janu Werichovi nabízejí k pĜeþtení þi provozování na jevišti. Nechybí ohlasy na þetbu, televizní þi rozhlasové poĜady. ýetné jsou žádosti o zaslání podepsaných fotografií þi podepsání zaslaných knih, lísteþkĤ papírĤ pro vlepení do knížek, napsání vČnování do památníku þi do knihy pro vlastní dČti nebo vnouþata, žádosti o pár ĜádkĤ odpovČdi. Uþitelé píšící Janu Werichovi se zmiĖují o tom, že pĜese všechnu „nepĜízeĖ shora“ uþí o Osvobozeném divadle a že o nČm uþí velice rádi. Mnoho pisatelĤ dopodrobna líþí svou „celoživotní“ dráhu od navštČvování Osvobozeného divadla þi Divadla ABC, pĜes návštČvy filmĤ v kinech, poslouchání gramofonových desek, hodin strávených ve frontČ u knihkupectví, požitkĤ ze þtení Werichových knih až po výþet pĜípadných osobních setkání s Janem Werichem vþetnČ vypsání pĜíslušných dialogĤ. NČkteĜí pisatelé uvádČjí, že spoleþnČ s dČtmi poslouchají Werichovy desky, þtou jim jeho povídky a pohádky, spoleþnČ se dívají na jeho filmy a zpívají písniþky Osvobozeného divadla a naopak mladí, kteĜí nezažili Wericha na jevišti ani jednoho 103

z divadel, píší o tom, že knihy a desky Jana Wericha znají a milují pĜedevším díky svým rodiþĤm. Záminkou k napsání dopisu Janu Werichovi v prvních pováleþných letech bylo þasto jeho pĜivítání doma ve vlasti. ZároveĖ se objevují þetné zmínky o tom, jak pisatelĤm dílo Jana Wericha – zejména písnČ z repertoáru Osvobozeného divadla þi zakázané vysílaní z Londýna v dobČ Protektorátu – bČhem války pomáhalo pĜežít tČžkou dobu. Ovšem podobnČ ladČné dopisy týkající se pĜedevším knih, desek, popĜípadČ i filmĤ lze najít i z pozdČjší doby – Werichovo dílo je posilou v tČžkých chvílích emigrantĤm i lidem žijícím v komunistickém ýeskoslovensku. Tolik tedy ve struþnosti obecnČ o obsahu pĜijaté korespondence Jana Wericha. Nyní se pokusím alespoĖ nastínit vybraná témata, tedy ta související s dílem Jana Wericha (zejména tištČným) ponČkud podrobnČji. Jakousi pomyslnou první skupinu tvoĜí dopisy svČdþící o pĤsobení díla Jana Wericha a JiĜího Voskovce v dobČ druhé svČtové války. Takových dopisĤ, zejména z druhé poloviny þtyĜicátých let, je mnoho. PatĜí mezi nČ ale také již zmínČný dopis JiĜího Štefla z roku 1967, který zaslal Janu Werichovi parafrázi jedné z her Osvobozeného divadla Ben Akiba lhal, která vznikla v roce 1944 v koncentraþním táboĜe Terezín. Byly

to

ale

pĜedevším

Ježkovy

písniþky,

které

byly

vČznČným

v koncentraþním táboĜe povzbuzením a duchovní vzpruhou. Štefl v dopise vzpomíná: „Asi nevíte, že v únoru 1942 popravili NČmci devČt našich kamarádĤ. Když je vedli svázané pĜes mČsto k šibenici, že si zpívali. A víte co? Vaši píseĖ ‚Proti vČtru‘.“ PravdČpodobnČ na tutéž událost vzpomíná ve svém dopise také VČra Veilová, toho þasu v sanatoriu v BukovČ: „V prvním týdnu mČsíce ledna roku 1942, bylo v TerezínČ popraveno devČt chlapcĤ jenom proto, že chtČli svým mámám þi ženám podat zprávu, že ještČ žijí. Rozlouþili se s námi písní ‚Až nás pĤjdou miliony…‘ netušili tenkrát, že nás opravdu miliony pĤjdou, ale do plynových komor.“ I její dopis je vzácným svČdectvím o životČ písní Osvobozeného divadla v koncentraþních táborech. Vzpomíná také na pomČry v Bergen-Belsenu: „Žaludky nedali pokoj a byla nám strašná zima až do chvíle, kdy jsme se schoulily do klubíþka a zaþaly zpívat celý

104

Váš repertoir. Ne, pĜi nejlepší vĤli neumím popsat, jak nás ty písnČ zahĜály a povzbudily, jakou ćábelskou radost nám ten který text zpĤsobil…“178 PísnČ autorské trojice V+W+J se ale zpívaly i v jiných koncentraþních táborech – OsvČtimi, Ravensbrücku, Sachsenhausenu. SvČdectví o tom podal ve své knize Hudba na hranicích života Milan Kuna (viz dok. 2.1, pĜíl. CD). Druhou skupinu korespondence tvoĜí dopisy, dokládající pĤsobnost Werichova díla mimo hranice ýeskoslovenska. Tak napĜíklad Josef KolaĜík posílá Werichovi v roce 1973 žádost o zaslání knižního þi deskového materiálu pro syna, který žije v Austrálii a v univerzitní knihovnČ v Melbourne, kde pracuje, chce uspoĜádat s krajany sdruženými ve spolku Šumavan, vzpomínkový veþer na Jana Wericha.179 Austrálie se dotýká také dopis Heleny Vondráškové, který byl však napsán již v bĜeznu 1963: "VítČ, že nČmecké Fimfarum je v Sydney velyce milováno a byĢ i se ti lidé byli narodili v Brémách a v Salzburgu, nicménČ se velice na knížce tak Ĝíkajíc - delektýrujou?“180 JeštČ starší – z ledna 1961 – je dopis, který dokládá pĤsobení Werichova díla za hranicemi, od Hugo Haase. BezprostĜednČ po oslovení následují slova: "Moc ti dekuju za krasnou knizku. Jak jsem ji docetl, sebrala ji Bibinka a az to ona docte tak se na to abonovala cela rada Cechomedanu…"181 Také v kanadském Torontu se Werichovy knihy pĤjþovaly mezi þeskými emigranty a jak píše Eva Horlivá, byl o nČ veliký zájem: „A Fimfárum od Hanky (bez Jan. vČnování), jde z ruky do ruky po celém TorontČ - teć mi zrovna jedna krajanka telef., abych jí to pĤjþila, že o tom slyšela od jedné známé. Jenže ten od Vás nepĤjde z domu, paní si musí poþkat na výtisk, který "koluje".182 Další, tĜetí skupina dopisĤ je pĜímým svČdectvím o tom, že dílo Jana Wericha mČlo svĤj vliv právČ i ve své psané þi mluvené podobČ. PatĜí sem totiž dopisy tČch þi o tČch lidech, kteĜí již Jana Wericha sami nezažili „naživo“ jako herce Osvobozeného divadla þi Divadla ABC. "ýteme Vaše knížky, ale ještČ radši Vás posloucháme. A vždycky nám dokážete dát ten správný pĜídČl vesela, když už je k nevydržení smutno."

178

inv. þ. LA 5076/003727 inv. þ. LA 5076/001794 180 inv. þ. LA 5076/003823 181 inv. þ. LA 5076/001001 182 inv. þ. LA 5076/007068 179

105

píše napĜíklad v gratulaci k Werichovým šedesátým pátým narozeninám (tzn. v únoru 1970) dvaadvacetiletá studentka Jarka Novotná.183 O deset let starší je vyznání o celoživotní lásce k Janu Werichovi lékaĜegynekologa Jana ZhánČla z Bánské Bystrice: "Už jsem to Ĝekl, nejšĢastnČjší etapa mého života patĜila Vám, hry, knihy, filmy a vĤbec Vaše umČní mi stokrát v životČ pomohlo, zpĜíjemnilo mi jej a nČkdy mi bylo opravdu jediným potČšením, co mi zĤstalo.“ V jeho sedmistránkové zpovČdi se lze doþíst o jeho ochotnických rolích v hrách Voskovce a Wericha, o návštČvách divadla i kin, stejnČ tak jako o dobČ, kdy mu bylo patnáct let a on se poprvé dozvČdČl, kdo je Jan Werich. „Podnikl jsem rozsáhlou akci po knihovnách ýech a Moravy, sehnal všechny Vaše hry co vyšly tiskem a nauþil se je, hrál jsem na piano témČĜ všechny Ježkovy skladby, prostČ všechno, co se Vás i Vaší práce týkalo jsem znal."184 píše o této dobČ ZhánČl. Z roku 1975 je dopis Heleny Vaníþkové o besedČ Miroslava Horníþka se studenty druhého roþníku místního gymnázia: "Bylo mi velice dobĜe u srdce, když padly otázky z Ĝad mladého publika, kdy tito mladí lidé chtČli vČdČt, jak se Vám daĜí, jak slouží zdraví a prostČ všechno, co se kolem Vás dČje. Tento zájem byl tak spontánní až s podivem, když si þlovČk uvČdomí, že Vás tito mladí lidé nevidČli na scénČ, znají Vás z knížek a filmĤ a pĜece všichni s rozzáĜenýma oþima sledovali a hltali každé slovo o Vás. Pro moji generaci jste osobností, která svým humorem, vtipem a nesmírnou bystrostí dokázala pĜeklenout ty nejtrpþí chvíle, kterých v životČ je vždycky dost."185 Také dopis Jarka BezdČka, pĜibližnČ z konce padesátých let, je svČdectvím o pĜízni pováleþné generace, která, pĜestože již nezažila éru Osvobozeného divadla, si cestu k Janu Werichovi a jeho dílu našla: „Snad podle Vašich slov jsem jeden z mnoha obdivovatelĤ. Ovšem z mladé generace. Bohužel neznám Vaše bývalé Osvobozené divadlo, jen s knih, þlánkĤ a reportáží. … Nyní þtu a vždy netrpČlivČ þekám na Váš Labyrint.“186 Do þtvrté skupiny dopisĤ by bylo možno zaĜadit takové, jejichž pisatele dílo þi osobnost Jana Wericha nČjakým zpĤsobem inspirovaly. NapĜíklad Jan Urválek

183

inv. þ. LA 5076/002573 inv. þ. LA 5076/004139 185 inv. þ. LA 5076/003703 186 inv. þ. LA 5076/005841 184

106

píše v dopise z 15. srpna 1963: "Napsal jsem dvČ veselohry. Když jsem je tvoĜil, mČl jsem stále na mysli Vás, Vaše herecké umČní, zejména Vás smysl pro humor. Proto ve svých hrách vytvoĜil jsem takové hlavní postavy, abyste mohl být jejich interpretem."187 Už ale napĜíklad neuvádí, o jaké hry se jedná þi zda je ke svému dopisu pĜiložil. Již zmínČný jiný WerichĤv pĜíznivec, František Herzog, vČnoval v srpnu 1958 Janu Werichovi své povídání o Josefu Kajetánu Tylovi. Ladislava Malého z ýeskoslovenského spisovatele podle dopisu ze srpna 1963 zase Jan Werich pĜivedl k þetbČ Maurice Maeterlincka.188 ěadu þtenáĜĤ aĢ již Literárních novin nebo pozdČji knižního vydání Werichova cestopisu inspirovala tato kniha k návštČvČ Itálie. Marie Gahutová píše 11. kvČtna 1968, že si dovoluje "…zaslat zlomeþek mých Prázdnin v Itálii."

189

Také

napĜíklad manželé Tyrolerovi se vydali v záĜí roku 1966 na cestu na jih, ze které zaslali Janu Werichovi pohlednici s textem: "Již dlouho pĜemýšlíme, jak Vám neformálnČ vyjádĜit lásku a úctu - tož jsme zajeli do místa, které jste tak pĤvabnČ popsal."190 Pohlednici se „srdeþnými pozdravy z italských prázdnin“ poslali v Ĝíjnu roku 1967 také J. a M. Tylovi.191 Poslední skupinu Werichovy korespondence, kterou zmíním, tvoĜí dopisy obsahující dojmy þi zážitky spojené pĜímo s þetbou Werichových knih, þlánkĤ þi poslechem gramofonových desek. Již v prosinci 1961 píše Janu Werichovi Zikmundová Zdenka: "Mám pod svým vdovím vánoþním stromeþkem Vaše "Italské prázdniny". Z té knížeþky mám velkou radost, žel, že je to jen knížeþka."192 Asi o rok mladší je pĜání paní Šnebergové: "Pane Werich þtu už po nČkolikáté Vaše "Italské prázdniny". Prosím Vás pište, pištČ, ani nevíte, jak to þlovČku dČlá dobĜe, když ty Vaše Ĝádky þte."193 Ze srpna 1963 je dopis V. ŠĢastného, který však Italské prázdniny obdržel již o Vánocích roku 1962: "OdpusĢte že píši Vám známé vČci ale mám Vás upĜímnČ rád a tak když mi dČti darovali k VánocĤm Vaši knížku ‚Italské prázdniny‘, marnČ jsem v ní 187

inv. þ. LA 5076/003632 inv. þ. LA 5076/002282 189 inv. þ. LA 5076/000950 190 inv. þ. LA 5076/003619 191 inv. þ. LA 5076/003618 192 inv. þ. LA 5076/004143 193 inv. þ. LA 5076/003402 188

107

hledal poslední vČtu kterou pronesl a napsal: KoneþnČ opČt doma v ‚Praze‘, v náruþí své vČrné Penelopy, obČtí byrokracie našich úĜadĤ.‘"194 V únoru 1965 se ve svém dopise o Italských prázdninách zmiĖuje také Zuzana Šianská: "VČĜte mi, tuto knížku znám témČĜ nazpamČĢ a mnohé humorné pasáže mohu odĜíkat."195 JeštČ o tĜi roky déle psal o tomto cestopisu také Josef Sobotka: "Takže když jsem slyšel v rozhlase Vaše italské prázdniny, a pak si je honem oklikou opatĜil…"196 Také nedatovaný dopis, pravdČpodobnČ z roku 1964, jisté paní Marie, který je možné najít v konvolutu anonymních dopisĤ197, je dokonce cele vČnován Werichovým Italským prázdninám – marnému shánČní této knihy v knihkupectví, „tajnému“ poslechu Werichova þtení z této knihy v rádiu bez zaplacení koncese poštovnímu úĜadu, i dojmĤm z knihy, kterou si paní Marie nakonec vypĤjþila v knihovnČ na Praze 4, ve které mimochodem, pĜestože knihovna vlastnila tĜi výtisky, byly všechny pĤjþeny a paní Marie si musela vyplnit žádanku. Paní Marie svĤj dopis doplnila také stránkou výpiskĤ z této knihy, které doplnila vlastním komentáĜem. Nejzažšího data je ale dopis mladého Petra Pergela z dubna 1974, který Werichovi píše: "V souþasné dobČ témČĜ každý den posloucháme s bratrem Váš pĜednes pohádek z Fimfára, který známe zpamČti natolik, že se s nimi bavíme cestou tramvají nebo autobusem. … A to už ani nemluvím o Italských prázdninách, které znám zase z knihy, a které mne nČkolikrát dokázaly povzbudit v situacích, kdy jsem se necítil nejlépe."198 Werichova pohádková kniha Fimfárum je v jeho korespondenci zmiĖována asi nejþastČji ze všech. NapĜíklad pĜes Zdenu Werichovou, které byl dopis adresován, vzkazuje Blanka Pašková v nedatovaném dopise: "A soudruhovi Werichovi ĜeknČte, že naše dČti z pohádkových knížek nejvíc milují jeho Fimfárum a pak ještČ Kubu Kubikulu."199 Bez datace je také dopis Josefa Uhlíka, ve kterém je možné mimo jiné þíst: "Bydlíme v horské chaloupce v pohraniþí … Naše dcera nám poslala z Prahy Vaší knížku, a þteme si ji po veþerech… zasypaní snČhem až za uši, a rozhodli jsme se 194

inv. þ. LA 5076/003426 inv. þ. LA 5076/003356 196 inv. þ. LA 5076/003187 197 Podle razítka VyĜízeno ale nebyla paní Marie pro Jana Wericha neznámá, zĜejmČ bylo plné jméno a adresa napsáno na obálce þi zvláštním listu, který se však nedochoval. 198 inv. þ. LA 5076/002710 199 inv. þ. LA 5076/007210 195

108

Vám napsat podČkování za Vaše Fimfárum. Tato knížka je tak kouzelná, že to ani neumíme vyjádĜit slovy. "200 I rodinná pĜítelkynČ Eva Horlivá zmiĖuje obČ Werichovy knihy, a to nČkolikrát. V dopise z 23. ledna 1961 napĜíklad píše "Milý Jene, udČlal jsi mi obrovskou radost! Nic nevadí, že Fimfárum umím už nazpamČĢ, protože mi Hanka knihu poslala o týden dĜív.“201 V nedatovaném dopise z dubna, snad téhož roku, se zmiĖuje také o svém manželovi JiĜím: "PrávČ teć o velik. Jirka þetl Fimfárum a strašnČ se mu to líbilo, a jak knihu doþetl, hned mne hnal nahoru do ložnice pro Italské prázdniny, aþ zásadnČ neþte þesky, jak je rok dlouhej.“202 Snad z roku 1962 by mČl být dopis Elišky Pokorné-Kellerové s rodinou: "...pĜeþetli jsme si dnes spoleþnČ nahlas bČhem odpoledne celou vaši knížku pohádek. Jsme již pĜíliš zvyklí slyšet velká slova, v kterých není mnoho ducha. Vaše vyprávČní velká slova postrádají, ale duchem a pĤvabem nás tak zaujala, že si vám dovolujeme podČkovat..."203 U pĜíležitosti Werichova životního jubilea – šedesátých narozenin – píše podČkování za jeho knihy také paní Švarcová: "Všestrannost Vašeho umČní potvrzuje i Vaše literární þinnost. Kouzelná "Fimfárum", kterou jsem dostala od manžela pod rozsvícený stromek, nechybí v mé knihovnČ.“204 ZmiĖuje se ale také o WerichovČ cestopisu: „MarnČ jsem se však snažila, aby mi do knihovny pĜibyla Vaše kniha "Italské prázdniny". V Plzni jsem ji nedostala, neohĜála se ani na prodejních stolech." I v jedné z gratulací k šedesátým pátým narozeninám lze nalézt podobnou zmínku, tentokráte z pera PĜiby Mrázové: "V létČ jsem si vypĤjþila v knihovnČ Vaši a Trnkovu knihu Fimfárum a dala jsem ji pĜeþíst celé rodinČ."205 Poslední dva dopisy, které bych chtČla v souvislosti s Werichovými pohádkami zmínit, byly doruþeny do Werichovy schránky až v roce 1973. ZdenČk Posselt z kraje ledna píše: "Bylo mi v poslední dobČ jaksi bídnČ, tak jsem šáhnul do knihovny po Vašem FIMFÁRU a pĜeþetl jsem to znovu vþera naráz. Je mi líp a proto Vám dČkuju a pĜeju vám hodnČ zdraví a abyste dlouho byl."206 Již zmínČný 200

inv. þ. LA 5076/003626 inv. þ. LA 5076/001302 202 inv. þ. LA 5076/007068 203 Podle poþtu podpisĤ vyslechlo celkem toto pĜedþítání osm lidí.; inv. þ. LA 5076/002840. 204 inv. þ. LA 5076/003475 205 inv. þ. LA 5076/002436 206 inv. þ. LA 5076/002870 201

109

(v souvislosti s vypĤjþováním knih z kampské knihovny) Svojmil SvČtlík se pak ve svém dopise ze záĜí 1973 zmiĖuje také o tom, že "Má dvČ holky (7 a 5 let)… þte jim Vaše pohádky."207 NejménČ zmínek je ve WerichovČ korespondenci možné najít o knižním vydání her Osvobozeného divadla. Jaroslav StanČk z Katedry chemie PĜírodovČdecké fakulty University Karlovy o nich 5. Ĝíjna 1961 napsal Janu Werichovi následující: "…že jste nám udČlal nesmírnou radost svými þtyĜmi díly divadelních her toto léto. Vzali jsme si je s sebou na dovolenou a protože poþasí špatné bylo, þetli jsme je znovu a znovu, chechtajíce se na Vaše útraty." KromČ toho prý StanČk také "…využil situace k tomu, abych pod záštitou Vašich her, vyžadujících zcela patrné vzdČlání, vyložil dČtem … znaþný díl dČjin svČta, což by byly jinak odmítly…"208 Také Jarmila Palkovská se o nich ve svém dopise zmiĖuje, a to v srpnu 1963: „Mám je všechny a nepĜeháním, když Ĝeknu, že je to moje nejmilejší þetba a nejbezpeþnČji postaví þlovČka na nohy, když už þlovČk pro lidskou hloupost, zbabČlost þi chamtivost má všeho po krk."209 ZávČrem zmíním ještČ dopis Jarka a Ivany Šulcových z února 1965: "Máme všechny díly her Osvobozeného divadla, Vaše Italské prázdniny, Fimfárum a snad všechny novinové výstĜižky týkající se Vás, aĢ z našich novin, þasopisĤ, þi zahraniþních."210 Zmínky o þetbČ tČchto knih lze ale nalézt také napĜíklad v þlánku Ladislava Smoljaka S Janem Werichem o malých divadlech, který byl publikován v šestnáctém þísle þtvrtého roþníku þasopisu Mladý svČt. Dva z þlenĤ Divadla na Zábradlí se z þetby tČchto knih vyznávají - na prvním místČ Ivan Vyskoþil: „Vracím se k tomu stále. ýtu si jejich hry, které jsem nikdy nevidČl, a pĜedstavuji si, jaké to asi bylo.“, na místČ druhém Ladislav Fialka: “Podobnou pĜíbuznosti, jakou cítím, když þtu texty z her Osvobozeného divadla….“ (Smoljak, 1962) Podobným zpĤsobem také pĤsobily Werichovy þasopisecky publikované pĜíspČvky. Zejména jeho seriál Jan Werich a labyrint svČta v Literárních novinách a vzpomínky v Ahoji. Dokládá to svým dopisem ze srpna 1961 napĜíklad Alfréd

207

inv. þ. LA 5076/003298 inv. þ. LA 5076/003222 209 inv. þ. LA 5076/002629 210 inv. þ. LA 5076/003466 208

110

Radok: "…shodou okolností jsem se sešel nyní s vČtším poþtem lidí /na pĜíklad abiturientský sraz po 25 letech/ a všichni - z rĤzných stupĖĤ inteligence, z rĤzných hledisek svých prostĜedí, svého povolání - mluvili o reportážích, které psal pan Werich do Literárních novin. A všichni tito lidé se shodli na tom, že "zase jednou opravdu nČco þetli, co stojí zato þíst...."211 O nČco více kurióznČjší je blahopĜání z února 1975 Jaroslava Žáka z Turnova k Werichovým sedmdesátým narozeninám, ve kterém se pĜiznává mimo jiné také ke krádežím Werichových knih z knihoven: „KvĤli Vašim vzpomínkám v Ahoji jsem velmi þasto obČhal všechny trafiky a protože Ahoj nebyl k sehnání, zaþal jsem se spoléhat na knižní vydání Vašich vzpomínek. Vaše vypravování a pohádky mČ byly z knihovny vypĤjþeny navždy.“212 DopisĤ vztahujících se k Werichovu Labyrintu se zachovalo podstatnČ více. PravdČpodobnČ již Jan Werich si je zaĜadil do desek rukou nadepsaných jako „Dopisy obecenstva Labyrintu“. Nacházejí se mezi nimi dopisy podepsané, dopisy anonymní, pĜíznivé a, což osobnČ považuji za velice zajímavé, také dopisy s negativními ohlasy na tento WerichĤv þasopisecky publikovaný cyklus. Jistá nepodepsaná þtenáĜka píše napĜíklad Janu Werichovi: „Po obdržení Literárek þtu nejdĜíve Váš labyrint, jako asi velká vČtšina odbČratelĤ. Koupila jsem si tlustý sešit, kam budu vystĜižené sloupce nalepovat.“213 Podobnou knihu, sestavenou z nalepených výstĜižkĤ, mČl v úmyslu si vyrobit také Antonín Borna, a to v pĜípadČ, že by WerichĤv Labyrint nebyl vydán knižnČ. V dopise z 11. listopadu 1958 mimo jiné píše: „…a tu Vám chci Ĝíct, jak dobĜe bylo þlovČku ve Vašem labyrintu. JistČ nejsme první a nebudu ani poslední z Vašich þtenáĜĤ, kteĜí litují že Vaše vyprávČní o pocitech v apeninské holince skonþilo. … Posílám tedy namísto knih dva þisté lísteþky, které jsem již vložil do obálky se svojí adresou. Jeden bych si vlepil do 1. dílu Vašich her, ten druhý do Vaší reportáže z Itálie, která jistČ vyjde knižnČ a když ne, tak si tuto knihu z výstĜižkĤ udČlám. Bylo by v každém pĜípadČ nČco, mít vČnování do knihy, na kterou ještČ nebyl pĜidČlen papír.“214

211

inv. þ. LA 5076/007216 inv. þ. LA 5076/004161 213 inv. þ. LA 5076/005840 214 inv. þ. LA 5076/005844 212

111

Také pisatelka s iniciálami L.B. lituje v dopise z prosince 1958 konce tohoto seriálu: „Na Vaše pokraþování cestopisných zážitkĤ jsem si vždy celý týden tČšila, a vČĜte, bylo to zklamání, když se objevilo u Ĝímských vzpomínek slĤvko KONEC. Pokládám to zajisté, že vydáte Labyrint svČta knižnČ, a už nyní se obávám, abych tuto knížku nezmeškala. Jsem pĜesvČdþena, že se po ní jen zapráší, jak se lidovČ Ĝíká.“ V dosti podobném duchu se nese napĜíklad také dopis Vladimíra Fialy z 20. listopadu 1958, za který mu Jan Werich o mČsíc a jeden den pozdČji, tedy 21. prosince 1958 podČkoval – kopie odpovČdi je uložena spolu s originálem dopisu ve fondu Jana Wericha. Fiala píše: „Najednou si skonþíte své vyprávČní na poslední stránce literárek, jako byste nevČdČl, že od jistČ doby se literárky þtou hebrejským zpĤsobem. A myslím, že první slova, která padala s úlevou þtenáĜĤm do oþí byla: pokraþování pĜíštČ. A vy si najednou napíšete konec.“215 Jako poslední zmíním dopis Bohumila Braunera ze záĜí roku 1958, který pomČrnČ originálnČ popsal tu skuteþnost, že mnoho lidí kupovalo tehdy Literární noviny skuteþnČ jen kvĤli þlánkĤm Jana Wericha: „Milý pane Werichu, obávám se, že v tomto týdnu skonþí Váš orbis pictus v Literárních novinách a tím vznikne škoda Vám in puncto honoráĜe, Literárkám, protože mnozí þtenáĜi si je pĜestanou kupovat k radosti Kultury a mnČ, ježto nebudu míti dĤvod, jíti v pátek do kavárny, abych si tam mohl pĜeþíst Vaše hloubání.“ Podobných zmínek týkajících se Werichova literárního díla lze ale najít v korespondenci více. Zde jsem pro ilustraci uvedla jen ty nejzajímavČjší.

2.2

Knihy Jana Wericha v knihovnách jiných osobností kultury V rámci bádání o spoleþenském pĤsobení díla Jana Wericha jsem se zamČĜila

také na Werichovy knihy v knihovnách jiných významných osobností þeské kultury. DvČma institucemi, uchovávajícími nejvČtší množství takovýchto knižních souborĤ, jsou Knihovna Národního muzea v Praze a Památník národního písemnictví. V rámci rekonstrukce historické budovy na Václavském námČstí je však pro veĜejnost od 30.6. 2010 studovna Knihovny Národního muzea uzavĜena a její

215

inv. þ. LA 5076/005847

112

znovuotevĜení pro badatele se pĜedpokládá až v záĜí roku 2011 (Národní, 2011). Knihovna má pĜitom záznamy všech knih ze svých fondĤ vydaných do roku 1980, tedy roku kdy Jan Werich zemĜel, vedeny pĜedevším ve svém lístkovém katalogu. Vyhledat tedy v lístkovém katalogu knihovny relevantní záznamy a v pĜípadČ úspČchu následnČ metodou de visu popsat jednotlivé svazky, tedy není v souþasné dobČ možné. Knihovna však naštČstí nabízí také elektronickou podobu svých katalogĤ, a to naskenovaný generální jmenný katalog KNM do roku 2001 a on-line katalog od roku 2002. Ze záznamĤ jednotlivých knih ani jednoho z katalogĤ však není patrné, zda daná kniha patĜí do fondu nČkteré osobní knihovny. Vznesla jsem proto dotaz na pracovníky knihovny, zda nemají k dispozici katalogy jednotlivých osobních knihoven þi zda nelze ze záznamĤ napĜíklad prostĜednictvím signatury vyvodit, zda vyhledané svazky jsou souþástí nČkterého takového knihovního celku. Paní Lachmanová z OddČlení základní knihovny, na kterou mČ odkázal pan Král, mi však na mĤj dotaz neodpovČdČla. Druhou významnou pamČĢovou institucí disponující rozsáhlým fondem osobních knihoven osobností þeské kultury je Památník národního písemnictví. Získat však ke studiu soupisy osobních knihoven, respektive jejich jednotlivé katalogy se ukázalo být dost obtížné. Mnoho tČchto soupisĤ existuje totiž dodnes pouze v papírové podobČ, nejsou trvale uloženy ve studovnČ a objednávky po dvou soupisech v intervalu týdne se zdály být jako velice zdlouhavá metoda k nalezení Werichových knih v tČchto fondech. Zvolila jsem proto postup jiný, i když pĜesnost a úplnost vyhledaných záznamĤ nemusí dosahovat takové kvality. Za využití obou lístkových katalogĤ i katalogu elektronického jsem pod hesly “Werich“, „Voskovec“, „Ježek“ vyhledala záznamy knih patĜící do fondu nČkteré osobní knihovny a ty si objednala ke studiu. Mgr. Prokešová mi potvrdila, že bych tímto zpĤsobem mČla získat úplný seznam knih od Jana Wericha þi o Janu Werichovi, které jsou uloženy ve fondu Knihovny PNP. Tímto zpĤsobem ale samozĜejmČ nebylo možné vyhledat ty knihy, které sice Jan Werich nČkomu vČnoval, avšak nebyl jejich autorem ani se netýkaly jeho þi Osvobozeného divadla. Jako doplĖkovou metodu jsem tedy prostudovala alespoĖ soupisy osobních knihoven tČch fondĤ, jejichž vlastníci byli Werichovi blízcí, s cílem 113

vyhledat takovéto záznamy. KonkrétnČ se jednalo o katalog knihovny VítČzslava Nezvala, Vladimíra Holana a Adolfa Hoffmeistera. Popis tČchto archiválií však není v katalozích natolik podrobný, aby zahrnoval i dedikace do knih vepsané. Bez dalšího

studia, konkrétnČ metodou „de visu“, tedy není možné takovéto knihy

vyhledat. I pĜesto se mi podaĜilo nalézt 22 knih v celkem 7 knihovních sbírkách a nČkolik desítek hudebnin ve fondu VítČzslava Nezvala. ýást osobní knihovny je také zahrnuta v osobním fondu Františka Langera, zde jsou uloženy tĜi knihy. V souvislosti s otázkou knih Jana Wericha v osobních knihovnách a otázkou spoleþenského pĤsobení Werichových knih jsem oslovila Ĝadu významných þeských osobností nebo jejich dČdicĤ z blízkého Werichova okolí. Hereþku Divadla ABC paní KvČtu Fialovou, která mi na mĤj dopis sice odepsala, avšak s tím, že mi k otázkám týkajícím se knihovČdného portrétu Jana Wericha nemĤže sdČlit nic bližšího. Dále herce Divadla ABC pana Lubomíra Lipského, který bydlel ve stejném domČ s hereckým partnerem Jana Wericha Miroslavem Horníþkem; bývalého prezidenta republiky Václava Havla, který pracoval v dobČ Ĝeditelování Jana Wericha rok jako jevištní technik Divadla ABC; hereþku paní Jaroslavu Adamovou, blízkou osobní pĜítelkyni Jana Wericha; syna výtvarníka a spisovatele Adolfa Hoffmeistera, Adama Hoffmeistera, který se svou ženou provozuje Galerii Millénium, a opakovanČ také herce pana JiĜího Suchého, Werichova pĜítele a pĜíležitostného spolupracovníka. Na prázdno vyšly bohužel také opakované pokusy vypátrat autora nČkolika vzpomínkových knížek o Janu Werichovi, pana Pavla Chrastila, který by mi jistČ mohl poskytnout Ĝadu cenných informací nejen o své knihovnČ, ale i o knihovnČ Jana Wericha a Werichovi samotném, neboĢ na konci sedmdesátých let byl þastým návštČvníkem Kampy. Pokoušela jsem se také vypátrat souþasného vlastníka knihovny Miroslava Horníþka, ale dlouholeté dČdické Ĝízení a spory o HorníþkĤv majetek nebyly pravdČpodobnČ dodnes vyĜešeny. I tedy pĜesto, že hledané „Werichovy knihy“ mĤžeme s velkou mírou jistoty v HorníþkovČ osobní knihovnČ pĜedpokládat, informace o nich nebudou v mé práci uvedeny. PĜíznivé odpovČdi a nových informací ohlednČ spoleþenského pĤsobení díla Jana Wericha jsem se doþkala od herce, spisovatele, scénáristy a dramatika pana ZdeĖka SvČráka, a díky spolupráci pana Jana Trnky, syna výtvarníka JiĜího Trnky, a 114

paní Heleny Trnkové, manželky dnes již bohužel zesnulého architekta JiĜího Trnky, nejstaršího Trnkova syna, mohu tuto kapitolu doplnit také informacemi o osobní knihovnČ JiĜího Trnky. V neposlední ĜadČ se mi podaĜilo vypátrat cenné informace vztahující se k této problematice také v diplomové práci Mgr. Lindy Hajžmanové Knihovna Václava Vydry, které byla obhájena na Ústavu informaþních studií a knihovnictví dne 18.9.2006. NeúspČšné bylo bohužel pátrání v nČkolika desítkách seminárních prací studentĤ semináĜĤ a posluchaþĤ pĜednášek PhDr. Richarda Khela a Mgr. Vorlíþkové zamČĜených na problematiku osobních knihoven, které jsem za tímto úþelem prostudovala. Informace o osobní knihovnČ Jaroslava Ježka jsem pak pĜevzala ze serveru Knihovny významných þeských osobností (www.osobniknihovny.cz). ZávČrem úvodu této þásti práce ještČ nČkolik technických poznámky - je-li u záznamĤ knih uvedeno, že kniha neobsahuje žádné vpisky ani poznámky, jsou opomíjeny záznamy Památníku národního písemnictví. Informace o životních osudech a díle jednotlivých vlastníkĤ knihoven jsem þerpala pĜedevším ze Slovníku þeské literatury po roce 1945, popĜípadČ z þeské Wikipedie. Knihy jsou v textu práce popisovány a jejich bibliografické záznamy na konci podkapitol obvykle Ĝazeny podle roku vydání a dále podle názvu.

2.2.1

Pavel Eisner (1889-1958) Jeden svazek mající alespoĖ vzdálenČ souvislost s Janem Werichem, mĤžeme

nalézt ve fondu osobní knihovny Pavla Eisnera. Pavel Eisner - esejista, pĜekladatel, publicista, básník, kritik a literární historik, se narodil v roce 1889 a patĜil mezi vrstevníky pĜedních pĜedstavitelĤ pražské nČmecké literatury - Franze Kafky, Franze Werfela, Maxe Broda þi Egona Ervina Kische, z nichž první dva jmenované také prostĜednictvím pĜekladĤ a v pĜípadČ Franze Kafky též studiemi interpretujícími jeho tvorbu zpĜístupnil þeským þtenáĜĤm. Eisner byl pražským rodákem, v Praze též vychodil þeskou reálku, odmaturoval, vystudoval na Filozofické fakultČ pražské nČmecké univerzity germanistiku, slavistiku a romanistiku a po studiích pracoval v ýeské obchodní a živnostenské komoĜe. V Praze též v roce 1958 zemĜel. V dobČ pĤsobení

115

Osvobozeného divadla na pražské scénČ mČl tedy Ĝadu pĜíležitostí se s tvorbu autorské trojice Voskovec + Werich + Ježek seznámit. PĜihlédneme-li navíc k tomu, že pocházel z pražské mČšĢanské þeskonČmecké dvojjazyþné židovské rodiny, jistČ tedy alespoĖ zpovzdálí sledoval nacistické nebezpeþí a boj þeských intelektuálĤ proti fašismu. Paradoxní je, že Eisnerovým celoživotním úsilím pĜitom bylo sblížení obou jazykĤ a kultur. Pod signaturou EISNER 1129 mĤžeme tedy ve fondu Knihovny PNP nalézt knihu dopisĤ Jaroslava Ježka vydanou v roce 1948. NČkteré listy knihy jsou však dosud nerozĜezány, do knihy nejsou vepsány žádné poznámky, kniha ani není opatĜena vlastnickou znaþkou. Lze se tedy domnívat, že byla z urþitého zájmu autorem zakoupena, ale poté již neþtena, popĜípadČ že Eisnera zajímaly pouze konkrétní pasáže/stránky. JEŽEK, Jaroslav. Dopisy z podzimu 1938. 1. vyd. Václav Petr : Praha, 1948. 3 000 výtiskĤ. 30 Kþ, brož. Signatura PNP EISNER 112.

2.2.2

Adolf Hoffmeister (1902-1973) Dalším knihovním souborem, uloženým v Památníku národního písemnictví,

ve kterém lze nalézt pouze jeden knihovní exempláĜ mající vztah k Janu Werichovi, je osobní knihovna Adolfa Hofmeistera. Tento fond získal Památník do svých sbírek v roce 1971 a obsahuje celkem 803 svazkĤ. KromČ toho je zde uloženo ještČ 17 kartonĤ osobního fondu a sbírka kreseb þítající 300 listĤ. NutnČ se však nemusí jednat o kompletní Hoffmesiterovu knihovnu, þást je patrnČ dosud ve vlastnictví Hoffmeisterových synĤ Adama a Martina. Ty se mi však zkontaktovat nepodaĜilo. Adolf Hoffmeister - výtvarník, básník, prozaik, dramatik, esejista, publicista a karikaturista pocházel z rodiny pražského advokáta. V Praze také studoval na gymnáziu, v roce 1921 zde maturoval. Po té absolvoval Právnickou fakultu UK a po složení advokátních zkoušek se stal spoleþníkem otcovy kanceláĜe. Již bČhem gymnaziálních studií však Hoffmeister zaþal psát verše a v roce 1920 se stal spoluzakladatelem a též prvním jednatelem DevČtsilu. Odtud také vedla jeho cesta k Osvobozenému divadlu, které uvedlo jeho lyrickou komedii NevČsta. Poté, co se stalo Osvobozené

doménou Voskovce a Wericha, pokraþovala

116

Hoffmeisterova spolupráce s touto divadelní scénou ve dvou rovinách – jednak je Adolf Hoffmeister spoluautorem hry SvČt za mĜížemi, která byla na jevišti poprvé uvedena v roce 1933, jednak byl autorem výprav nČkolika dalších her. Je též autorem známých karikatur V+W+J i obálek programĤ divadelních her. Ve fondu PNP se nachází právČ zmiĖovaná divadelní hra SvČt za mĜížemi, na které se Hoffmeister autorsky podílel. Vydal ji pravdČpodobnČ v roce 1933 Evžen J. Rosendorf a Hoffmeister je také autorem jejího pĜebalu. Kniha nese signaturu Hoffmeister 0001, o zpĤsobu jejího nabytí do fondu PNP nejsou ale známy žádné bližší informace. Jisté však je, že byla zakoupena (pravdČpodobnČ již Adolfem Hoffmeisterem) v antikvariátu, a to za cenu 10 Kþs. Její listy jsou ale dosud nerozĜezány, nejsou do ní vepsány žádné poznámky a nenese ani jiné stopy užívání. Lze se proto domnívat, že byla zakoupena „do sbírky“, nikoliv ke þtenáĜskému užívání. VOSKOVEC, JiĜí; WERICH, Jan; HOFFMEISTER, Adolf. SvČt za mĜížemi : hudební komedie o 3 aktech a epilogu. Hudba Jaroslav Ježek. Evžen J. Rosendorf : Praha, ca 1933. 112 s. Hry þeského jevištČ, sv. 125. Signatura v PNP Hoffmeister 0001.

2.2.3

Josef Hora (1891-1945) Pod signaturami HORA I 782 a HORA III 193 jsou v KnihovnČ PNP uloženy

dva svazky patĜící do osobní knihovny þeského básníka, pĜekladatele a literárního kritika Josefa Hory, za jejichž autora þi spoluautora mĤžeme Jana Wericha považovat. V prvním pĜípadČ se jedná o vydání divadelní hry Nebe na zemi Františka Borového z roku 1936. Tento svazek byl pravdČpodobnČ zakoupen v antikvariátu. Všechny listy knihy byly rozĜezány, ale kniha sama nenese žádné viditelné stopy þtenáĜského užívání. V druhém pĜípadČ již takové stopy nalézt mĤžeme. V knize ZdeĖka SklenáĜe KreslíĜ Adolf Hoffmeister, vydané spolkem umČlcĤ Mánes ve spolupráci s nakladatelstvím Melantrich v roce 1948, mĤžeme na titulním listu nalézt poznámku napsanou modrým inkoustem: „JH str 70-72-97-131-139“. Na tČchto stranách se nacházejí Hoffmeisterovy karikatury, na nichž je mezi jinými spodobnČn právČ i

117

Josef Hora. Mimoto se v knize nacházejí i mnohé karikatury související s Janem Werichem a Osvobozeným divadlem. Vzhledem k HoffmeisterovČ dlouholeté spolupráci s Osvobozeným divadlem a jeho hlavními protagonisty není nijak pĜekvapivé, že autory úvodní studie této knihy jsou právČ Jan Werich a JiĜí Voskovec. Je možné, že jako pĜíslušník þeské kulturní smetánky býval Josef Hora také hostem na premiérách Osvobozeného divadla, neboĢ jak vzpomíná František Filipovský: „Na premiérách v Osvobozeném divadle jsme si také Ĝíkali, že kdyby pĜi pĜedstavení spadl strop, je po þeské kultuĜe. V hledišti totiž pravidelnČ sedČlo všechno, co patĜilo ke špiþce þeské kultury – a nejen divadelní. Byli tam spisovatelé, malíĜi, sochaĜi, herci, kritici, muzikanti, skladatelé – jako kdyby ty premiéry organizoval nČjaký všeobecný svaz þeské kultury.“ (Just, 2000, s. 161) Bližší vztah ale pravdČpodobnČ k Janu Werichovi Hora nemČl. VOSKOVEC, JiĜí; Werich, Jan. Nebe na zemi. 1. vyd. Fr. Borový : Praha, 1936. 96 s. Signatura PNP HORA I 782. SKLENÁě, ZdenČk. KreslíĜ Adolf Hoffmeister. Úv. studie JiĜí Voskovec a Jan Werich. VSU Mánes; Melantrich : Praha, 1948. 1. vyd. 3000 výt. 500 Kþs brož., 550 Kþs váz.Signatura PNP HORA III 193. Poznámka na titulním listu: „JH str 70-72-97-131-139“

2.2.4

Vladimír Holan (1905-1980) Básníka a pĜekladatele Vladimíra Holana nepojila s Janem Werichem pouze

pĜíslušnost ke spisovatelskému, respektive básnickému Ĝemeslu, ale po dobu dvaceti let také spoleþná adresa.216 Holan pocházel z úĜednické rodiny a vyjma nČkolika málo let v dČtství, které prožil s rodiþi v Podolí u BČlé pod BezdČzem, žil celý svĤj život v Praze. Po maturitČ na gymnáziu v roce 1926 pracoval jako úĜedník Penzijního ústavu, ale již v roce 1935 odešel ze zdravotních dĤvodĤ do penze a vČnoval se psaní. PĜestože po válce odmítl katolickou církev a vstoupil do KSý, bylo mu po roce 1949, po tzv. aféĜe v GoldhammerovČ vinárnČ, ve které figuroval také Jaroslav

216

Vladimír Holan se s rodinou odstČhoval v roce 1968.

118

Seifert, publikování znemožnČno. PĜestože tyto události nejsou dodnes zcela objasnČny, faktem zĤstává, že první sbírka po válce vyšla Holanovi až v roce 1963. Tehdy básník vydal sbírky, které napsal do poloviny padesátých let tzv. „do šuplíku“. BČhem onČch více jak deseti let pĜežíval Holan i jeho rodina pouze díky darĤm od pĜátel217, pĜekladĤm a opisováním svých veršĤ, za které lidé básníkovi platili. V roce 1968 byl Holan navržen Svazem þeskoslovenských spisovatelĤ na Nobelovu cenu literatury, získal ji však Samuel Beckett. V psaní pokraþoval Holan až do roku 1977, kdy zemĜela jeho jediná dcera KateĜina, postižená Downovým syndromem. V druhé polovinČ padesátých let byl básník také tČžce nemocen a všechny události roku 1949 (narození postižené dcery, smrt pĜítele Františka Halase a zákaz publikování) spolu s Holanovou povahou vyústily v samotáĜský život, kdy básník v podstatČ neopouštČl svĤj byt. Tím mu byl v letech 1948 až 1968 právČ byt v pĜízemí Dobrovského vily na KampČ, který básník získal nedlouho po emigraci JiĜího Voskovce. Pak se Holanova rodina pĜestČhovala do o nČkolik set metrĤ vzdáleného domu v ulici U lužického semináĜe 18, kde v roce 1980 také básník zemĜel. Traduje se, že básníka Holana bydlícího v pĜízemí a herce Wericha obývajícího první patro a podkroví vily nepojil zvlášĢ vĜelý vztah. Vznikly tak mnohé povČsti o vzájemných sporech obou umČlcĤ i jejich manželek. Podle svČdectví Vladimíra Justla nebo Adolfa Branalda byl ale tento vztah ze zaþátku pomČrnČ dobrý, až postupem þasu se zkomplikoval. Justl vzpomíná: "Holan se z vily odstČhoval proto, že to v osmašedesátém roce sjednala jeho paní, která nechtČla údajnČ žít pod jednou stĜechou s podivínskou manželkou Wericha," konstatuje. "Jedinou kritiku, kterou mČl Holan na Wericha, byla ta, že Ĝíkal: Mám rád smích, ale on dČlá nad námi zlostný chechtot. Vzpomínám si taky, když na tom byl Holan špatnČ s penČzi, tak jsem Werichovi napsal o pomoc, a on mi odpovČdČl: Není jednoduché pomáhat Vladimíru Holanovi. Ale na druhou stranu, když Werich onemocnČl, Holan se mČ pĜi každé návštČvČ ptal: Nevíte, jak to s ním vypadá?" (Melniþuk, 2005) Podle svČdectví Karla Koliše, který se nČkolik let staral o domácnost manželĤ Werichových bČhem jejich pobytĤ ve Velharticích, se prý Holan

217

Za dar lze považovat také pravidelnou mČsíþní podporu od ýeského literárního fondu, kterou básník získával zásluhou Viléma Závady.

119

s Werichem opravdu nemČli rádi: „Werich považoval Holana za podivína, i když vČdČl, že každý z nich se vČnuje jiné umČlecké tvorbČ. Uznával, že hluþný život nad pĜízemím je pro Holanovi s vážnČ nemocnou dcerou zatČžující.." (Melniþuk, 2005) Dochovala se také báseĖ Nade mnou, která je Holanovou reflexí každodenního života s Janem Werichem a jeho rodinou a hluþný život v prvním patĜe vily je jejím ústĜedním motivem (Petruželková, 2009): Nade mnou tanþí se, hudba tam hraje swing... Rej hostĤ nepevných, který má pevný pĜíjem. Dupání stĜevíþkĤ... Teć kdosi þíší cink: tož, carpe diem! O tom, že se jednalo o vztah velice komplikovaný, není jistČ sporu. RozhodnČ však nelze Ĝíci, že by se oba umČlci vĤbec nestýkali. SvČdþí o tom Ĝada vzkazĤ, nČkolik dopisĤ a koneckoncĤ i právČ jedna z knih v HolanovČ knihovnČ. V osobním fondu Vladimíra Holana jsou v þásti korespondence uloženy dva dopisy (z 21. února 1955 a z 15. záĜí 1965) a dvČ PF (z prosince 1963 a 1964). Obsahem prvního dopisu, vyhotoveného strojem s rukopisným podpisem fialovým perem, na papíru A4, je podČkování za pĜání218 a pozvání „na sklenku a pohovor“ kdykoliv se to bude Holanovi hodit. Werich mimo jiné také zmiĖuje, že se mu zdá pošetilé telefonovat „do vzdálenosti kolmých tĜí metrĤ“ a proto Holanovi mimo jiné píše: „Raþte mnČ vstrþit pod dveĜe Vaši odpovČć.“219 Druhý dochovaný dopis, vyhotovený na hlaviþkovém papíru Jana Wericha formátu A4, napsaný Werichovou rukou modrým perem, byl pĜáním k Holanovým šedesátým narozeninám, které slavil básník 16. záĜí. Obálka s hlaviþkou Jana Wericha, nadepsaná rukou týmž modrým perem „Vladimír Holan, esq. Island of Kampa“ je opatĜena také rukopisnou poznámkou Vladimíra Holana „OdvČtil!“. Mnohem zajímavČjší dopis, svČdþící o pomČru tČchto dvou kampských sousedĤ, je možné nalézt ve fondu VítČzslava Nezvala. V dopise z 29. listopadu 1953, vyhotoveném na linkovaném papíru A4, psaném Werichovou rukou modrým

218 219

PatrnČ k padesátým narozeninám, které oslavil Jan Werich 6. února toho roku. inv. þ. LA 29/92/5114

120

perem, lze þíst: „…píšu Ti kvĤli Holanovi (básníkovi). Je to s ním špatné. Mají bídu. Žije z milodarĤ, doslova! To se ví, je to podivín, ale kdo není? Byl jsem vþera u nČho a vypomohl jsem mu nČþím – ale to pomĤže momentálnČ. PotĜeboval by nČjaký pravidelný dĤchod. Práci. Má pocit utrpČné kĜivdy a zaþíná to mít220 formy skoro nepĜíþetnosti. Bojím se, že by se v té rodinČ nČco mohlo stát. Píšu Taufrovi a Štollovi. Doufám, že ještČ není pozdČ. Pozdravuj Fáfinku TvĤj Jan P.S. Byl bych pĜijel do Karolina ale byl jsem na zájezdu. TČbĤh!“221 Už i výbČr papíru jindy tak peþlivého Wericha, který rád užíval hlaviþkových papírĤ nebo papírĤ lepší kvality, svČdþí o naléhavosti, s jakou o této vČci Werich Nezvalovi psal, a významu, který jí pĜikládal. HolanĤv osud tedy nebyl Werichovi lhostejný. Z dochovaných materiálĤ je patrné, že minimálnČ v první polovinČ padesátých let udržovali spoleþenské styky. Vztah se pravdČpodobnČ zkomplikoval a vyostĜil až pozdČji, v prĤbČhu let, v souvislosti s básníkovou nemocí, smrtí jeho matky, postižením dcery KateĜiny i sociální situací rodiny222. První knihou, nacházející se ve fondu Knihovny PNP, jež byla dĜíve souþástí Holanovy osobní knihovny, je první svazek souborného vydání Her Osvobozeného divadla z padesátých let (viz obr. 2.2.1, pĜíl. CD). Na titulním listu je možné þíst osobní vČnování Jana Wericha básníku Holanovi, napsané þerným inkoustem: „Vladimíru Holanovi za jeho jazyk a obrazy a sousedství upĜímnČ Jan Werich, JiĜí Voskovec“. Kniha je bez viditelných stop užívání, kromČ dedikace neobsahuje žádné jiné vpisky ani poznámky, pĤvodní papírový pĜebal knihy se nezachoval. Zajímavostí je, že je v knize dodnes vložen „kontrolní lístek“. Druhou knihou, která má však již jen vzdálenou souvislost s Janem Werichem, je kniha Edgara Havránka Kampa – Pražské Benátky z roku 1948. Kniha stejnČ jako v prvém pĜípadČ neobsahuje žádné vpisky, poznámky, ani exlibris. Zda si ji básník zakoupil, þi mu byla nČkým, napĜíklad Janem Werichem, vČnována, se lze

220

Slovo je znaþnČ neþitelné, pĜepis jako „mít“ vyvozuji spíše z kontextu inv. þ. LA 21/71/11777 222 V roce 1957 napsal také Jan Werich v reakci na pomlouvaþnou aféru þlánek MilionáĜem proti své vĤli, neboĢ kolovaly zvČsti o jeho horentních pĜíjmech a v reakci na nČ mu chodila Ĝada dopisĤ s žádostí o pĤjþku. Zda však Holanovi tČmto pomluvám vČĜili a zda mohly být i ony pĜíþinou zhoršení vztahĤ lze ale jen tČžko Ĝíci. 221

121

již jen dohadovat. Zajímavé však je, že Jan Trnka, syn výtvarníka a blízkého pĜítele Jana Wericha, uvádí, že tutéž knihu manželé Werichovi223 vČnovali paní Trnkové. HAVRÁNEK, Edgar Th. Kampa : Pražské Benátky. Fot. Karel Borský. Jan NaĖka : Praha, 1948. 101, [4] s. Náklad 3300 výt. Brož. 90 Kþs. Signatura PNP HOLAN 313. VOSKOVEC, JiĜí; WERICH, Jan. Hry Osvobozeného divadla I : Osel a stín. Balada z hadrĤ. Rub a Líc. TČžká Barbora. 1. vyd. ýeskoslovenský spisovatel : Praha, 1954. 527 s. Signatura PNP HOLAN 871. VČnování: „Vladimíru Holanovi za jeho jazyk a obrazy a sousedství upĜímnČ Jan Werich, JiĜí Voskovec“.

2.2.5

Karel Janeþek (1903-1974) PĜestože hudební skladatel a teoretik Karel Janeþek maturoval v roce 1921 na

elektrotechnickém oddČlení pražské prĤmyslové školy, miloval hudbu a vČnoval se jí od raného dČtství. Proto také pokraþoval ve studiích na konzervatoĜi a mistrovské škole. V letech 1929-1941 pĤsobil jako uþitel hudební teorie na MČstské hudební škole v Plzni. Po tomto datu pĤsobil již v Praze – ponejprv jako profesor skladby a hudební teorie na pražské konzervatoĜi, pozdČji jako profesor na Akademii múzických umČní v Praze a na KatedĜe hudební vČdy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Jeho teoretické spisy Hudební formy, Základní moderní harmonie a Tektonika patĜí k základním pracím moderní þeské hudby. Na pražské konzervatoĜi se Janeþek seznámil také s Václavem Holzknechtem, jejím pozdČjším dlouholetým Ĝeditelem, ale pĜedevším osobním pĜítelem skladatele Jaroslava Ježka. Zde tedy možná pomyslná cesta k Osvobozenému divadlu a jeho tvorbČ a snad tedy i k Janu Werichovi. V PNP je uloženo 2148 svazkĤ z osobní knihovny Karla Janeþka, osobní fond v rozsahu 60 kartonĤ a více jak dvČ desítky sbírkových pĜedmČtĤ. U dvou z knih figuruje v autorském záhlaví také jméno Jana Wericha. První z nich, se signaturou JANEýEK 922, je exempláĜ prvního vydání divadelní hry Smoking revue JiĜího Voskovce a Jana Wericha, s podtitulem Vest pocket revue o 16 obrazech, kterou

223

Nebo jen paní Werichová, pan Trnka si již nebyl jistý.

122

v kvČtnu 1928 vydal Jan Fromek. Všechny listy knihy jsou rozĜezány, ale kniha neobsahuje žádné vpisky, poznámky, vlastnické znaþky apod. ZĤstává tedy otázkou, zda ji Janeþek þetl. Druhým svazkem, na nČmž se Werich autorsky podílel, je kniha Johna Steinbecka Toulky s Charleym, kterou vydal ýeskoslovenský spisovatel v roce 1964. Jan Werich je autorem doslovu této knihy a mimo jiné se v nČm také zmiĖuje, že se v roce 1947 se Steinbeckem osobnČ seznámil, když tento americký spisovatel projíždČl Prahou a navštívil jej v jeho bytČ na KampČ. ZajímavČjší je však kniha samotná: je v ní þasto podtrháváno modrou propiskou, a to dle pravítka, v poslední tĜetinČ knihy je možné nalézt také poznámky a pĜípisky na okraji a v textu. Jedna vČta, ta úplnČ poslední, je podtržena také ve WerichovČ doslovu. Zda je autorem tČchto „poznámek“ Karel Janeþek, a co jimi sledoval, však nedovedu posoudit. VOSKOVEC, JiĜí; WERICH, Jan. Smoking revue : Vest pocket o 16 obrazech. 1. vyd. Jan Fromek : Praha, 1928. Signatura v PNP JANEýEK 922. STEINBECK, John. Toulky s Charleym. 1. vyd. ýeskoslovenský spisovatel : Praha, 1964. Signatura v PNP JANEýEK 810.

2.2.6

Arno SáĖka (1892-1966) Arno SáĖka, jihomoravský rodák a syn þeského badatele, uþitele, archeologa a

speleologa Huga Václava SáĖky, si za svou životní dráhu také zvolil uþitelské Ĝemeslo, které vykonával v BrnČ. KromČ toho byl ale také vydavatelem a sbČratelem bibliofilských svazkĤ a též jejich bibliografem. VytvoĜil a vydal jejich soupis do roku 1945. Mimo jiné pĜispíval také do þasopisĤ Moravský bibliofil, Veraikon, ýeský bibliofil a ýin. V Památníku je uloženo 8 kartonĤ s jeho osobním fondem, 5059 svazkĤ jeho knihovny a více než pČt a pĤl tisíce sbírkových pĜedmČtĤ. Vzhledem k jeho bibliofilské vášni tedy není s podivem, že nalezená kniha vážící se k Janu Werichovi byla soukromým malonákladovým tiskem. KonkrétnČ se jednalo o pováleþný vydavatelský poþin Václava Mikoty Na pamČĢ Jaroslava Ježka ke 40. výroþí skladatelova narození. NČkteré listy knihy nejsou dosud rozĜezány,

123

kniha také neobsahuje žádné viditelné stopy þtenáĜského užívání, lze se tedy domnívat, že byla pro SáĖku spíše jen pouhým sbírkovým pĜedmČtem. Na pamČĢ Jaroslava Ježka. Praha : Václav Mikota, 1946. 47 s. Signatura v PNP SÁĕKA 1157.

2.2.7

Jan MukaĜovský (1891-1975) ýelní pĜedstavitel þeského strukturalismu, þlen Pražského lingvistického

kroužku, estetik a literární teoretik Jan MukaĜovský se narodil v rodinČ stĜedoškolského uþitele matematiky a deskriptivní geometrie. Studoval na píseckém reálném gymnáziu (maturoval v roce 1910), poté na Filozofické FakultČ Univerzity Karlovy þeštinu, francouzštinu a estetiku. Po absolvování pracoval až do roku 1925 jako profesor na reálném gymnáziu v Plzni, poté do roku 1930 v Praze. Jako vysokoškolský profesor pĤsobil od roku 1931 do roku 1937 na Komenského univerzitČ v BratislavČ, kdy byl jmenován mimoĜádným profesorem na KarlovČ univerzitČ. Zde pĤsobil až do roku 1952, od roku 1948 jako rektor univerzity. V letech 1952-1962 vedl Ústav pro þeskou literaturu ýSAV a ve stejné dobČ (1953–62) redigoval þasopis ýeská literatura. Fond osobní knihovny Jana MukaĜovského v PNP obsahuje 2132 svazkĤ, mezi nimiž jsou tĜi knihy související s Janem Werichem. Mezi materiály osobního fondu v Památníku, uloženými v 69 archivních kartonech, se pak nachází dopis Jana Wericha adresovaný Janu MukaĜovskému z 14.kvČtna roku 1952.224 Dopis psaný fialovým perem Werichovou rukou na jeho hlaviþkovém papíru je podČkováním za zaslané blahopĜání. Zda se jednalo o opoždČné podČkování za pĜání k narozeninám nebo k jiné významné události, lze v tuto chvíli jen tČžko Ĝíci. Jiné doklady o vzájemném styku obou umČlcĤ nejsou v Památníku uloženy, neboĢ ani jedna z knih neobsahuje Werichovo vČnování þi jiný pĜípisek. Nejstarší ze tĜí zmiĖovaných knih je notový soubor Tucet Melodií z Osvobozeného divadla vydaný Hudební maticí UmČlecké besedy v roce 1933. Kniha se signaturou MUK 675 neobsahuje vlastnické znaþky, vČnování, žádné

224

inv. þ. LA 66/86/1875

124

poznámky ani jiné viditelné stopy používání. Pouze papírové desky jsou zespodu v oblasti hĜbetu pĜilepeny k vnitĜku sešitu hnČdou lepicí páskou. Druhým svazkem je první vydání Werichovy pohádkové knihy Fimfárum s ilustracemi JiĜího Trnky, kterou v vydal v roce 1960 ýeskoslovenský spisovatel. Nese signaturu MUK 606 a stejnČ jako v pĜedchozím pĜípadČ neobsahuje žádné vpisky ani exlibris. StejnČ tak i tĜetí kniha, oznaþená signaturou MUK 458. Je jí tĜicátý tĜetí svazek VýbČrové Ĝady edice Klubu pĜátel poezie, výbor veršĤ Voskovce a Wericha sestavený

JiĜím

Voskovcem

a

vydaný

pod

názvem

Klobouk

ve

kĜoví

ýeskoslovenským spisovatelem v roce 1965. VOSKOVEC, JiĜí; WERICH, Jan; JEŽEK, Jaroslav. Tucet Melodií z Osvobozeného divadla. Hudební matice UmČlecké besedy : Praha, 1933. Signatura v PNP MUK 675. WERICH, Jan. Fimfárum. Il. JiĜí Trnka. 1. vyd. ýeskoslovenský spisovatel : Praha, 1960. 148 s. Náklad 40 000 výtiskĤ. Váz. 15,50 Kþs. Signatura v PNP MUK 606. VOSKOVEC, JiĜí. Klobouk ve kĜoví : Výbor veršĤ V + W /1927-1947/. 1. vyd. ýeskoslovenský spisovatel : Praha, 1965. 272 s. Edice Klub pĜátel poezie, sv. 33. Signatura v PNP MUK 458.

2.2.8

František Langer (1888-1965) František Langer se narodil v roce 1888 v þeské židovské rodinČ obchodníka

na Královských Vinohradech. Po maturitČ na gymnáziu v Londýnské ulici v roce 1910 vystudoval lékaĜství na pražské univerzitČ, které ukonþil doktorátem v roce 1914. BČhem studií zaþal publikovat v ĜadČ þeských novin a þasopisĤ a stýkal se s pĜedními þeskými umČlci (S. K. Neumannem, F. Šrámkem, F. Gellnerem, Franzem Kafkou, Jaroslavem Haškem), byl také blízkým pĜítelem Karla ýapka. Brzy po vypuknutí první svČtové války byl Langer odveden na frontu, v roce 1916 se však nechal zajmout na ruské frontČ a v roce 1917 vstoupil do þeskoslovenských legií, kde pozdČji pĤsobil jako lékaĜ. Do vlasti se vrátil až v roce 1920 po sibiĜské anabázi pĜes Japonsko a ýínu. Mezi válkami sloužil jednak jako vojenský lékaĜ, jednak v letech 1930-1935 pĤsobil jako dramaturg þinohry Divadla na Vinohradech. ýinný byl také v oblasti þeské literatury, a to nejen jako autor. 125

Po mnichovských událostech byl z armády propuštČn a v roce 1939 emigroval do Francie. Po vypuknutí války vedl zdravotnictvo þeskoslovenské zahraniþní armády nejprve ve Francii, po jejím dobytí v Anglii. Zúþastnil se také obléhání u Dunkerque. Do vlasti se vrátil v roce 1945 a po únoru 1948 odešel do ústraní. V osobním fondu Františka Langera v Památníku národního písemnictví je mezi 127 archivními kartony uložen také soubor tiskĤ - vlastních dČl, plakátĤ, pĜíležitostných tiskĤ a knih s vČnováním. Mezi nimi jsou i tĜi dedikované Langerovi Janem Werichem. Pod inventárním þíslem 49/96/5595 je v archivu uložena pohádková kniha Jana Wericha Fimfárum (viz obr. 2.2.2., pĜíl. CD). Jedná se o první vydání této knihy z roku 1960 s ilustracemi JiĜího Trnky, které vydal ýeskoslovenský spisovatel v brožované a ve vázané podobČ. Tento knižní exempláĜ, který je zachován vþetnČ pĤvodního papírového pĜebalu, má pevnou vazbu. Na stranČ pĜedcházející stranČ titulní je modrým perem rukou Jana Wericha vepsáno vČnování: „Pane DĜe LangĜe, to Vám dává srdeþnČ Váš Jan Werich Praha 1960“. Žádné jiné vpisky kniha neobsahuje. Druhou knihou, která také pochází z pera Jana Wericha, je vázaný výtisk cestopisu Italské prázdniny, vydaný v desetitisícovém nákladu ýeskoslovenským spisovatelem téhož roku (viz obr. 2.2.3, pĜíl. CD). Je také zachován vþetnČ papírové obálky a na titulní stranČ opatĜen dedikací. Týmž modrým perem (knihy byly pravdČpodobnČ pĜipsány Františkovi Langerovi souþasnČ) je rukou Jana Wericha do knihy vepsáno: „Dru Františkovi Langerovi upĜímnČ jeho Jan Werich Praze 1960“. Jiné vpisky ani stopy þtenáĜského užívání nejsou na knize patrné. Posledním svazkem, který však Jan Werich pĜipsal Langerovi jménem JiĜího Voskovce, je výbor veršĤ Voskovce a Wericha z let 1927-1947 s titulem Klobouk ve kĜoví (viz obr. 2.2.4, pĜíl. CD). Vydal jej ýeskoslovenský spisovatel v roce 1965, kdy byl také spis Langerovi dedikován. Dedikace je vepsána na titulní stranu, þerným fixem, rukou Jana Wericha. Ten do knihy 1. þervence roku 1965 vepsal následující text: „Langerovi starému pĜíteli O.D. jeho vČrní: za Voskovce plnoprávnČ Jan Werich.

1/7/1965“.

KromČ

razítka

Literárního

archivu

neobsahuje

kniha

s inventárním þíslem 49/96/5582 žádné vpisky ani vlastnické znaþky a je zachována vþetnČ papírového pĜebalu.

126

WERICH, Jan. Fimfárum. Il. JiĜí Trnka. 1. vyd. ýeskoslovenský spisovatel : Praha, 1960. 148 s. Nákladem 40 000 výt. 8,50 Kþs brož., 15,50 Kþs váz. Inventární þíslo v PNP 49/96/5595. VČnování: „Pane DĜe LangĜe, to Vám dává srdeþnČ Váš Jan Werich Praha 1960“.

WERICH, Jan. Italské prázdniny. 1. vyd. ýeskoslovenský spisovatel : Praha, 1960. 100 s. Náklad 10 000 výt. 9 Kþs brož., 13,40 Kþs váz. Inventární þíslo v PNP 49/96/5596 . VČnování: „Dru Františkovi Langerovi upĜímnČ jeho Jan Werich Praze 1960“

VOSKOVEC, JiĜí. Klobouk ve kĜoví. 1. vyd. ýeskoslovenský spisovatel : Praha, 1965. 272 s. Náklad 22.000 výt. 13 Kþs. Inventární þíslo v PNP 49/96/5582. VČnování: „Langerovi starému pĜíteli O.D. jeho vČrní: za Voskovce plnoprávnČ Jan Werich. 1/7/1965“.

2.2.9

VítČzslav Nezval (1900-1958) VítČzslav Nezval se narodil v Biskoupkách na MoravČ, v rodinČ venkovského

uþitele. Od roku 1911 studoval na tĜebíþském gymnáziu, studia dokonþil roku 1919. Poté nastoupil ke studiu práv na brnČnské univerzitČ, ale již po jednom semestru studium pĜerušil a pĜestoupil na filosofickou fakultu v Praze, neboĢ se zajímal o pĜednášky F.X. Šaldy. Od této doby žil v Praze. Vysokoškolská studia však nedokonþil a až na pár výjimek se celý život profesionálnČ vČnoval literatuĜe. TČmito výjimkami bylo pĤsobení ve funkci tajemníka redakce Masarykova nauþného slovníku v letech 1924-1925, zamČstnání dramaturga Osvobozeného divadla v divadelní sezónČ 1928/1929 a Ĝízení filmového odboru ministerstva informací v letech 1945-1951. Nezval byl blízkým pĜítelem Jana Wericha, pĜátelil se ale napĜíklad také s Karlem Teigem nebo JiĜím Wolkerem, roku 1922 se stal spolu s Teigem þlenem DevČtsilu. Jeho pĜíspČvky vycházely v Rudém právu, TvorbČ, Odeonu, Nové scénČ, Lidových Novinách a dalších periodikách. KromČ literatury se zabýval také výtvarným umČním - ve tĜicátých letech se vČnoval pĜedevším fotografii, ve þtyĜicátých a padesátých letech olejomalbČ a kresbČ. Celý život také psal scénické práce (nČkteré byly uvádČny na jevišti Osvobozeného divadla), od roku 1929 také komponoval písnČ, scénickou a filmovou hudbu.

127

Knihovna VítČzslava Nezvala, byla do fondu PNP získána v roce 1970 a obsahuje 2111 knihovních svazkĤ. Mimoto je v Památníku uloženo 209 archivních kartonĤ osobního fondu a 556 sbírkových pĜedmČtĤ. V katalozích PNP se mi podaĜilo vyhledat celkem osm knih z fondu osobní knihovny VítČzslava Nezvala, které souvisejí s Janem Werichem. Spolu s dalšími materiály jsem je objednala z kladenského depozitáĜe, kde jsou Nezvalova knihovna i NezvalĤv osobní fond uloženy, avšak dvČ z knih nebyly v archivu vĤbec nalezeny. Jedná se o knihovní svazky se signaturami NEZVAL 333 a NEZVAL 925. Nejstarší ze šesti vyhledaných knih je první vydání divadelní hry Caesar s podtitulem Antická feerie o 11 obrazech (viz obr. 2.2.5, pĜíl. CD). Vydal ji Jan Fromek v Malé edici Odeon v roce 1932. Na prvním listČ knihy s logem Odeonu je rukopisné vČnování Jana Wericha fialovým perem: „A tady, Nezvale, máš Caesara. Caesar se ti, Nezvale, klaní, dobĜe mu tak. TvĤj Werich 28-II-33.“ Listy knihy jsou rozĜezány, kniha sama ale již neobsahuje další vpisky a poznámky. Z téhož roku je také první vydání divadelní hry Robin zbojník s podtitulem Pohádka o 10 obrazech (viz obr. 2.2.6, pĜíl. CD). Vydal ji také Jan Fromek v Malé edici Odeon, jako svazek dvacátý. Na prvním listČ s logem Odeon je taktéž rukopisné vČnování Jana Wericha týmž fialovým perem, neboĢ kniha byla Nezvalovi dedikována v ten samý den, co kniha popsaná výše: „Hele Nezvale, to je tak: Kdyby byl na svČtČ eštČ jeden takovej básník jako seš Ty, tak bys nebyl Nezval. Ale ty seš sám na svČtČ, furt nejlepší pĜítel a básník. Máš to dobrý. TvĤj Werich. 28-II-33“. Chronologicky další v poĜadí je tĜetí divadelní hra JiĜího Voskovce a Jana Wericha PČst na oko : PĜíbČh o divadle na divadle o 19 obrazech (viz obr. 2.2.7, pĜíl. CD). Byla vydána v roce 1938 Františkem Borovým. Všechny listy kromČ prvého, uvnitĜ kterého je tištČné-knižní vČnování, jsou rozĜezány a kniha je s výjimkou dedikace bez jakýchkoliv dalších vpiskĤ. Na prvním listČ s logem nakladatelství Františka Borového je rukopisné vČnování JiĜího Voskovce napsané þerným inkoustem: „VítČzslave, aĢ žije surrealismus, za kterýs byl vylouþen ze surrealismu. To je moc v poĜádku, protože voni jsou všichni volové. To ti pĜeje TvĤj JiĜí.“ K tomu je pĜipsáno rukou Jana Wericha þerným inkoustem: „To je nevopatrnost to napsat ale eštČ vČtší neopatrnost je s tím souhlasit. J. Werich“ s dodatkem „Seš vĤl a já taky“.

128

Z doby po válce

je kniha Václava Holzknechta Tak žil Jaroslav Ježek,

vydaná v Rudém právu roku 1949. Tuto knihu však nevČnoval VítČzslavu Nezvalovi Jan Werich, ale její autor Václav Holzknecht. Dedikace je vepsána þerným inkoustem na list následující po titulním listu: „VítČzslavu Nezvalovi si dovoluje poslati tento skromný pokus o JežkĤv životopis jeho vĜele oddaný N.V.Holzknecht 5I-50“, kniha již neobsahuje jiné vpisky. Poslední z knih Nezvalovy osobní knihovny, která byla Janem Werichem dedikována pĜímo jemu, je první díl souborného vydání Her Osvobozeného divadla, vydaný ýeskoslovenským spisovatelem v roce 1954 (viz obr. 2.2.8, pĜíl. CD). Do knihy je modrým inkoustem vepsán na titulní stránku rukou Jana Wericha následující text: „Milý Vítku, když ne kytku, alespoĖ snítku svého ½ dílka pĜijmi od svého obdivovatele a pĜítele TvĤj Jan + JiĜí Vánoce 1954.“ Jiné vpisky, poznámky ani vlepené exlibris kniha neobsahuje. Poslední kniha není pĜipsána Werichem VítČzslavu Nezvalovi, ale jeho ženČ Františce „Fáfince“, rozené ěepové, kterou si Nezval vzal po dvanáctiletém vztahu v roce 1948. VČnování napsal Jan Werich na stránku s logem ýeskoslovenského spisovatele, který knihu v roce 1960 (viz obr. 2.2.9, pĜíl. CD) vydal, a to modrým perem: „Fáfince drahé k VánocĤm 1960 její Jan - A v 1961 aĢ vám zdraví slouží!“ KromČ dedikace neobsahuje kniha jiné poznámky.

VOSKOVEC, JiĜí; WERICH, Jan. Caesar : Antická feerie o 11 obrazech. Odeon : Praha, 1932. 88 s. Malá edice Odeon, sv. 19. Signatura v PNP NEZVAL 708. VČnování: „A tady, Nezvale, máš Caesara. Caesar se ti, Nezvale, klaní, dobĜe mu tak. TvĤj Werich 28-II-33.“

VOSKOVEC, JiĜí; WERICH, Jan. Robin zbojník : Pohádka o 10 obrazech. Odeon : Praha, 1932. 81 s. Malá edice Odeon, sv. 20. Signatura v PNP NEZVAL 487. VČnování: „Hele Nezvale, to je tak: Kdyby byl na svČtČ eštČ jeden takovej básník jako seš Ty, tak bys nebyl Nezval. Ale ty seš sám na svČtČ, furt nejlepší pĜítel a básník. Máš to dobrý. TvĤj Werich. 28-II-33“.

VOSKOVEC, JiĜí; WERICH, Jan. PČst na oko : PĜíbČh o divadle na divadle o 19 obrazech. Fr. Borový : Praha, 1938. 130 s. Signatura v PNP NEZVAL 134. VČnování: „VítČzslave, aĢ žije surrealismus, za kterýs byl vylouþen ze surrealismu. To je moc v poĜádku, protože voni jsou všichni volové. To ti pĜeje TvĤj JiĜí.“ „To je nevopatrnost to napsat ale eštČ vČtší neopatrnost je s tím souhlasit. J. Werich“ „Seš vĤl a já taky“.

129

HOLZKNECHT, Václav. Tak žil Jaroslav Ježek. Rudé právo : Praha, 1949. Signatura v PNP NEZVAL 66. VČnování: „VítČzslavu Nezvalovi si dovoluje poslati tento skromný pokus o JežkĤv životopis jeho vĜele oddaný N.V.Holzknecht 5-I-50“

VOSKOVEC, JiĜí; WERICH, Jan. Hry Osvobozeného divadla I. ýeskoslovenský spisovatel : Praha, 1954. 527 s. Signatura v PNP NEZVAL 795. VČnování: „Milý Vítku, když ne kytku, alespoĖ snítku svého ½ dílka pĜijmi od svého obdivovatele a pĜítele TvĤj Jan + JiĜí Vánoce 1954.“

WERICH, Jan. Fifmárum. ýeskoslovenský spisovatel : Praha, 1960. 142 s. Signatura v PNP NEZVAL 840. VČnování: „Fáfince drahé k VánocĤm 1960 její Jan - A v 1961 aĢ vám zdraví slouží!“

Mezi korespondencí jsou v osobním fondu uloženy také mnohé dopisy a pĜání od Jana Wericha adresované buć Nezvalovi, nebo po jeho smrti také jeho ženČ. Jan Werich þasto užívá pro tyto dopisy hlaviþkových papírĤ „Voskovec & Werich“ (do roku 1945) nebo svých vlastních, výjimeþnČ také hlaviþkových papírĤ své ženy Zdeny. Zajímavostí je, že se v nČkolika dopisech Werich zmiĖuje o Nezvalových knihách, které právČ þte. V nedatovaném dopise225 na hlaviþkovém papíru „Jan Werich“ napsal Werich modrým perem: „…a že teć každým pokraþováním Tvého života moje láska a mĤj obdiv k tobČ se násobí a násobí a násobí.“ V telegramu z 30.srpna 1955 píší Jan Werich a Zdena Werichová Nezvalovi následující: „Mily Vitezslave cetli jsme tvou basen v proze o Apolinorove a libame te za to na tve genialni bricho pozdravuj Fafinku = Jan a Zdenka“. Tento dokument lze v archivu vyhledat pod inventárním þíslem 21/71/11770. TĜetím takovým dokumentem je opČt nedatovaný dopis, psaný na hlaviþkovém papíru „Voskovec & Werich“, který má však velikost i podobu korespondenþního lístku. Je psán strojem po obou stranách a nebyl zaslán poštou, ale doruþen prostĜednictvím tĜetí osoby - þervenou propiskou rukou Jana Wericha je na spodku druhé strany pĜipsáno: „já ti to posílám po poslu, neb pošta je vĤl.“ Werich Nezvalovi píše: „Jsem ve Velharticích na tĜi dny útČchy v jakési samotČ a þtu si opČt z tvého života. Tak se mi zdá, Nezvale, že se stanu na starý kolena Tvým bezvýhradným fandou. Psal jsem Voskovcovi skoro celou vþerejší nedČli. …. A proto

225

inv. þ. LA 21/71/11769

130

je pČkné, že na té malé zemČkouli jsme žili a žijem spolu s chapliny, shawy a piccasy a nezvaly a trnkama a heminghwayi, a jinými…“ Dopis je doplnČn Werichovým podpisem modrým perem Další tisky jsou uloženy v osobním fondu VítČzslava Nezvala a ve fondu jeho sestry Vlasty, provdané Fischerové, který je jeho souþástí. KonkrétnČ se jedná o soubor not autorské trojice V+W+J z éry Osvobozeného divadla, které jsou pĜipsány jak Nezvalovi, tak jeho sestĜe. Dedikace byly vepsány nejen Janem Werichem þi JiĜím Voskovcem, ale nejþastČji právČ Jaroslavem Ježkem (viz obr. 2.2.10, 2.2.11 a 2.2.12, pĜíl. CD). V následující þásti uvádím seznam citací hudebnin, uložených v NezvalovČ fondu, vþetnČ textu dedikací a dalších poznámek. JEŽEK, Jaroslav. ŠtČdrý veþer : píseĖ pro stĜední hlas s prĤvodem klavíru [hudebnina]. Slova Vilém Závada. dedikace na první stranČ, þerným perem: „Milému Slávovi Nezvalovi na památku srdeþnČ Jar Ježek“; bez obálky

JEŽEK, Jaroslav. Bugatti - step [hudebnina]. Praha : Hudební matice UmČlecké besedy, 1931. Edice Collection Tempo. 18 s. o. (Jazz) ; No.18. dedikace na první stranČ, þerným perem: „Nejmilejšímu básníku a pĜíteli Slávovi Nezvalovi za všechny milé chvilky které jsem s ním mohl prožít jeho upĜímný Jaroslav Ježek.“

JEŽEK, Jaroslav. Don Juan waltz : z revue Don Juan & Comp [hudebnina]. Slova JiĜí Voskovec a Jan Werich. Praha : Hudební matice UmČlecké besedy, 1931. Edice Collection Tempo. 17 s. o. (Jazz) ; No. 17. JEŽEK, Jaroslav. Don Juan waltz : z revue Don Juan & Comp [hudebnina]. Slova JiĜí Voskovec a Jan Werich. Praha : Hudební matice UmČlecké besedy, 1931. Edice Collection Tempo. 17 s. o. (Jazz) ; No. 17. dedikace na první stranČ, þerným inkoustem: „Mojemu drahému Slávovi za jeho nejkrásnČjší vČci, které mi pĜinesly mnoho hezkého i radostného do mého smutného života jeho Jaroslav Ježek“; na obálce podpisy JiĜího Voskovce, Jana Wericha a Jaroslava Ježka modrým perem; na zadní stranČ þervenou tužkou text: „dárek od VítČzslava Nezvala (bratra) z Brna Vlasta Nezvalová Fischerová“

JEŽEK, Jaroslav. Don Parola & don Pandero : passo doble [hudebnina]. Slova JiĜí Voskovec a Jan Werich. Praha : Hudební matice UmČlecké besedy, 1931. Edice Collection Tempo. 20 m. o. ; No. 20. dedikace na první stranČ, þerným perem: „ChtČl bych nČkdy napsati aspoĖ tolik hezkých not co napsal v jednom verši slov mĤj Sláva jeho upĜímný a oddaný Jar Ježek“

131

JEŽEK, Jaroslav. Isabel - valse [hudebnina]. Slova JiĜí Voskovec Jan Werich. Praha : Hudební matice UmČlecké besedy, 1931. Edice Collection Tempo. 16 s. o. (Jazz) ; No. 16. dedikace na první stranČ, modrým perem: „SestĜe geniálního básníka vroucnČ Jar Ježek“, „TO NEPLATÍ. NEMÁME PRÁVO PODEPISOVATI. PARDON JiĜí Voskovec J.Werich“; na zadní stranČ obálky þervenou tužkou: „dárek od VítČzslava Nezvala (bratra) z Brna Vlasta Nezvalová Fischerová“

JEŽEK, Jaroslav. Isabel - valse [hudebnina]. Slova JiĜí Voskovec Jan Werich. Praha : Hudební matice UmČlecké besedy, 1931.Edice Collection Tempo. 16 s. o. (Jazz) ; No. 16. dedikace na první stranČ, þerným perem: „Milému Slávovi Nezvalovi kterému nemohu dáti nic lepšího než-li tyto struþné skladbyþky. Ale snad se nebude horšit na svého Jarouše“

JEŽEK, Jaroslav. Prodám srdce : tango z revue Don Juan & comp. [hudebnina]. Slova JiĜí Voskovec a Jan Werich. Praha : Hudební matice UmČlecké besedy, 1931. na obálce podpis a kresba Jana Wericha, modrým perem; na první stranČ dedikace, þerným perem: „Kamarádu Sláveþkovi Nezvalovi, s nejkrásnČjšíma vzpomínkama na nČho. Jeho Jar Ježek“; na zadní stranČ obálky þervenou tužkou „z Brna“

JEŽEK, Jaroslav. Evropa volá : rumba-fox z revue Caesar [hudebnina]. Slova JiĜí Voskovec a Jan Werich. Praha : Hudební matice UmČlecké besedy, 1932. Edice Collection Tempo. 25 u. o. (Jazz) ; No. 25. dedikace na první stranČ, modrým perem: „Helej, Nezvale, Evropa TČ volá! Slyšíš? J.Werich“, „Rumbu evropskou do taktu evropskému básníkovi jeho JiĜí Voskovec“, „Milému Slávovi na památku a […] lásku k nČmu a jeho umČní jeho upĜímný Jar. Ježek Praha 17/III 32“

JEŽEK, Jaroslav. Ezop a brabenec : z filmu Pudr a benzin [hudebnina]. Slova JiĜí Voskovec Jan Werich. Praha : Hudební matice UmČlecké besedy, 1932. dedikace na první stranČ, modrým perem: „Mojemu milému Slávovi Nezvalovi, kterého tolik a tolik zbožĖujem a všechno to co píše, je mi tím nejvČtším potČšením jeho upĜímný Jar Ježek 28/II 32“

JEŽEK, Jaroslav. Kleopatra : tango z revue Caesar [hudebnina]. Praha : Hudební matice UmČlecké besedy, 1932. Edice Collection Tempo. 26 u. o. (Jazz) ; No. 26. dedikace na první stranČ, modrým perem: „Mojemu milému Slávovi Nezvalovi, který jest nejvČtším básníkem pro potČšení mého srdce a který ve smutku mĤže jedinČ léþit svými geniálními verši jeho Jar Ježek 38/IV 32“

JEŽEK, Jaroslav. Na shledanou v lepších þasech : fox z revue Robin zbojník [hudebnina]. Slova JiĜí Voskovec a Jan Werich. Praha : Hudební matice UmČlecké besedy, 1932. Edice Collection Tempo. 27 u. o. (Jazz) ; No. [27]. dedikace na první stranČ, modrým perem: „Mojemu drahému Sláveþkovi za SklenČného haveloka který mČ pĜinesl nejkrásnČjší chvíle mého smutného života jeho Jar Ježek 24/11 32“

132

JEŽEK, Jaroslav. Nikdy nic nikdo nemá; Ezop a brabenec : dva šlágry ze zvukového filmu Pudr a benzín [hudebnina]. Slova JiĜí Voskovec a Jan Werich. Praha : Hudební matice UmČlecké besedy, 1932. Edice Collection Tempo ; No. 2324. dedikace na první stranČ, modrým perem: „SleþnČ Nezvalové, hodné sestĜe hodného bratra JiĜí Voskovec Jan Werich“, „SleþnČ Nezvalové taky srdeþnČ její Jar Ježek“

JEŽEK, Jaroslav. Nikdy nic nikdo nemá; Ezop a brabenec : dva šlágry ze zvukového filmu Pudr a benzín [hudebnina]. Slova JiĜí Voskovec a Jan Werich. Praha : Hudební matice UmČlecké besedy, 1932. Edice Collection Tempo ; No. 2324. dedikace na první stranČ, modrým perem: „Milému Slávovi Nezvalovi, za jeho zbožĖovanou poesii, která je nejkrásnČjší hudbou pro mne Jeho upĜímný Jar Ježek Praha 14/X 32“

JEŽEK, Jaroslav. Pochod stoprocentních mužĤ : z revue Golem [hudebnina]. Slova JiĜí Voskovec a Jan Werich. Praha : Hudební matice UmČlecké besedy, 1932. podpis Jana Wericha na obálce, modrým perem; na první stranČ podpis JiĜího Voskovce a pĜípisek „Notiþky: Jar Ježek“, modrým perem

JEŽEK, Jaroslav. Pražská Java : z revue Golem [hudebnina]. Slova JiĜí Voskovec a Jan Werich. Praha : Hudební matice UmČlecké besedy, 1932. dedikace na obálce, modrým perem: „SleþnČ Nezvalové, která je jistČ tak znamenitou sleþnou, jako její bratr je znamenitým básníkem srdeþnČ JiĜí Voskovec“; podpis Jana Wericha na obálce, modrým perem; dedikace na první stranČ, modrým perem: „Na památku Jar Ježek“; na obálce obyþejnout tužkou pĜípisek: „z Brna“

JEŽEK, Jaroslav. Peníze nebo život : fox ze stejnojmenného filmu [hudebnina]. Slova JiĜí Voskovec a Jan Werich. Praha : Hudební matice UmČlecké besedy, 1933. Edice Collection Tempo. 28 u. o. (Jazz) ; No. [28]. dedikace na první stranČ, modrým perem: „Drahému a nejvČtšímu básníku V. Nezvalovi srdeþnČ a na památku jehp upĜímný Jar Ježek 24 11 32“

JEŽEK, Jaroslav. Tisíc a jeden sen : tango z hudební komedie SvČt za mĜížemi [hudebnina]. Slova JiĜí Voskovec a Jan Werich. Praha : Hudební matice UmČlecké besedy, 1933. Edice Collection Tempo. 29 u. o. (Jazz) ; No. 29. dedikace na první stranČ, modrým perem: „Mojemu Sláveþkovi Nezvalovi, za krásu jeho poezie, která pro mne znamená štČstí a krásu života jeho upĜímný Jar Ježek 21 III 33“

JEŽEK, Jaroslav. Tucet melodií z Osvobozeného divadla [hudebnina]. Slova JiĜí Voskovec a Jan Werich. Kresby Adolf Hoffmeister. Praha : Hudební matice UmČlecké besedy, 1933. dedikace na titulním listu, modrým perem: „Paní VlastČ Fischerové s pĜesvČdþením, že je jistČ tak znamenitá paní jako její bratr znamenitý kluk srdeþnČ JiĜí Voskovec“, „SestĜe mého drahého Sláveþka pí VlastČ Fischerové srdeþnČ k Ježíšku její upĜímný Jar Ježek“, „Vzpomínám si znovu na hezkou sestru Nezvalovu. A teć prý již má jméno nové! Dám to paní Fischerové. Jan Werich“; dedikace na titulním listu, þerným perem: „VlastČ k Ježíšku 1932 její Sláva V BrnČ, 24.XII.32.“

133

JEŽEK, Jaroslav. Tucet melodií z Osvobozeného divadla [hudebnina]. Slova JiĜí Voskovec a Jan Werich. Kresby Adolf Hoffmeister. Praha : Hudební matice UmČlecké besedy, 1933. dedikace na titulním listu, modrým perem: „Mojemu zlatýmu Sláveþkovi Nezvalovi, který mČ dává nejšĢastnČjší a nejradostnČjší okamžiky, jeho upĜímný Jar Ježek Praha 15/XII 1932.“; bez obálky

JEŽEK, Jaroslav. PČt melodií z revue Osel a stín [hudebnina]. Slova JiĜí Voskovec a Jan Werich. Praha : Hudební matice UmČlecké besedy, 1934. dedikace na titulním listČ, þerným perem: „Milostivá paní ex Nezvalová obvyklý pĜíležitostní každoroþní podpis Vám za Osla a jeho stín píše JiĜí Voskovec“, „Milostivé paní VlastČ Fischerové srdeþnČ a na památku k VánocĤm 1933 její Jar Ježek“, „VlastČnce k VánocĤm 1933 Sláva V BrnČ 29.XII.1933“ a neþitelná dedikace od Jana Wericha

JEŽEK, Jaroslav. Písniþky V & W. Slova JiĜí Voskovec a Jan Werich. Praha : Hudební matice UmČlecké besedy, 1934. dedikace na první stranČ, modrým perem: „SleþnČ Nezvalové srdeþnČ JWerich JiĜí Voskovec“, „Milostivé paní VlastČ Fischerové srdeþnČ a na památku její Jar Ježek 20/II 35“; na zadní stranČ obálky þervenou pastelkou: „Dárek od VítČzslava Nezvala z Brna Vlasta Fischerová – Nezvalová“

JEŽEK, Jaroslav. PČst na oko anebo Caesarovo finale [hudebnina]. Slova JiĜí Voskovec a Jan Werich. Praha : R.A.Dvorský, 1938. dedikace na první stranČ, modrým perem: „Mému drahému Sláveþkovi Nezvalovi jehož verše jsou tou nejkrásnČjší hudbou která znamená mĤj svČt Ze srdce jeho Jar Ježek 5/VII 38“; na obálce obyþejnou tužkou písmeno „V“

JEŽEK, Jaroslav. PČst na oko anebo Caesarovo finale [hudebnina]. Slova JiĜí Voskovec a Jan Werich. Praha : R.A.Dvorský, 1938. dedikace na první stranČ, modrým perem: „Milostivé paní VlastČ Fischerové srdeþnČ a na památku upĜímný Jar Ježek 5/III 38“

2.2.10 Edvard Leschinger (1858-1944) V souþasnosti je poslední osobní knihovnou v PNP, ve které je možné najít Werichovy knihy, knihovna Edvarda Leschingera. Syn železniþáĜe Edvard Leschinger se vyuþil sazeþem, postupnČ pracoval také jako metér, korektor a faktor, byl Ĝeditelem knihtiskárny firmy J. Otto, v roce 1901 založil vlastní tiskárnu se zamČĜením na barvotisk, která ale ve 2. polovinČ 30. let zanikla. V LeschingerovČ osobní knihovnČ se nacházejí tĜi knihy vztahující se k Janu Werichovi. Nejstarší z nich byla vydána v roce 1965, Edvard Leschinger však zemĜel již v roce 1944. Podle vyjádĜení pracovníkĤ PNP byla knihovna vČnována dČdici

134

Edvarda Leschingera Památníku relativnČ nedávno, je proto možné, že se ve fondu nacházejí knihy, které nebyly pĤvodní souþástí Leschingerovy knihovny. Pro úplnost však uvádím i záznamy tČchto knih, s pĜipojenými poznámkami o dedikacích a poznámkách. TRÄGER, Josef. JAN WERICH……tiletý. Orbis : Praha, 1965. 54 s., 48 s. obr. pĜíloh. Signatura v PNP LESCHINGER 028. bez dedikace; do knihy vložena þást pĤvodní papírové obálky; na úvodní stranČ poznámka modrým perem: „zemĜel 30.X.1980 jako 75 letý“; na s. 5-8226 podtrhány nČkteré Ĝádky obyþejnou tužkou, dle pravítka

PELC, Jaromír. Zpráva o Osvobozeném divadle. 1. vyd. Práce : Praha, 1982. 216 s., 92 s. pĜíloh. Signatura v PNP LESCHINGER 144. WERICH, Jan. Listování. 2. yd. ýeskoslovenský spisovatel : Praha, 1990. 272 s. ISBN 80-202-0110-6. Signatura v PNP LESCHINGER 023. bez dedikace; na s. 279 pod fotografií JiĜího Voskovce vepsáno modrým perem: „† 1.VII 1981“227

2.2.11 JiĜí Trnka (1912-1969), Jan Trnka (*1956) JiĜí Trnka patĜil do úzkého okruhu Werichových nejbližších pĜátel. Narodil se v roce 1912 v Plzni do rodiny klempíĜského mistra a švadleny. Po absolvování obecné školy (1923) pokraþoval ve studiích na plzeĖské reálce, kde byl jeho profesorem kreslení významný þeský loutkoherec a zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka JiĜí Skupa. Ten významným zpĤsobem ovlivnil Trnkovu pozdČjší výtvarnou práci. V roce 1927 JiĜí Trnka školu opustil a bČhem následujících dvou let se postupnČ uþil na cukráĜe, zámeþníka a obchodníka s umČleckými pĜedmČty. V roce 1929 však na podnČt profesora Skupy nastoupil ke studiu na UMPRUM a již bČhem tČchto studií se zapoþala jeho umČlecké kariéra – pĜispíval svými kresbami do novin i þasopisĤ, ilustroval knihy, na domácích i zahraniþních výstavách pĜedstavoval své loutky a grafiky. Nadále se vČnoval loutkoherectví, ve druhé polovinČ 30. let velkou mČrou také knižní ilustraci a volné tvorbČ. VytvoĜil také Ĝadu divadelních výprav – bČhem

226 227

pĜíspČvek J. Voskovce datum úmrtí JiĜího Voskovce

135

války spolupracoval s Národním divadlem, podílel se i na výpravách filmĤ v barrandovských ateliérech. Cesta k animovanému loutkovému filmu vedla pĜes funkci umČleckého vedoucího pražského studia kresleného filmu, pozdČjšího studia BratĜi v triku. V roce 1967 byl Trnka jmenován profesorem na Vysoké škole umČleckoprĤmyslové a do své smrti zde vedl ateliér ilustrace a užité grafiky. Od roku 1939 bydlel JiĜí Trnka se svou rodinou (první ženou Helenou, roz. Chvojkovou a dČtmi Zuzanou, JiĜím a Helenou) v pĜízemním bytČ ve vile Turbová v pražských KošíĜích, a to až do roku 1958. Zde ho také navštČvovali jeho pĜátelé divadelník JiĜí Frejka, režisér Martin Friþ, herec ZdenČk ŠtČpánek, scenárista JiĜí Brdeþka, básníci František Hrubín a VítČzslav Nezval a samozĜejmČ i Jan Werich a další. Manželství Trnkových se však pĜibližnČ v polovinČ padesátých let rozpadlo. Se svou druhou ženou se JiĜí Trnka nastČhoval v roce 1960 do domku þp. 500 v Hroznové ulici na KampČ, který stojí nedaleko vily Jana Wericha. V nČm žije druhý syn JiĜího Trnky, výtvarník Jan Trnka, dosud. Zkontaktovala jsem pana Trnku ohlednČ knihovny jeho otce, JiĜího Trnky, a ten byl natolik laskav, že mČ pozval na návštČvu Kampy. BČhem našeho spoleþného rozhovoru mi ukázal knihy a gramofonové desky související s Janem Werichem, které vlastní, a vzpomínkami doplnil informace o nČkolika dalších knihách z knihovny svých rodiþĤ i o knihovnČ Jana Wericha. První kniha ze dvou, které pan Trnka na KampČ má, je exempláĜ prvního vydání Werichovy pohádkové knihy Fimfárum z roku 1960 (viz obr. 2.2.13, pĜíl. CD). Je to také jedna z mnoha knih pro dČti, kterou svými ilustracemi doprovodil právČ JiĜí Trnka. Tato kniha byla panu Janu Trnkovi dedikována v podstatČ dvakrát první dedikace je tištČné knižní vČnování „Janu Trnkovi kmotr Jan“, druhá dedikace, vepsaná na tutéž stránku, je rukopisná: „Abys zĤstal zdráv, sval duch i kost, abys byl chytrý, neb hloupých je dost. TvĤj Jan 25/11 60“. V levé spodní þásti stránky je také kĜestním jménem podepsán otec JiĜí Trnka, s poznámkou Jana Wericha „TvĤj tatínek“. V dobČ, kdy Jan Werich pĜipsal tuto knihu svému kmotĜenci, byly Janu Trnkovi pĜibližnČ þtyĜi roky. Druhou „Werichovou“ knihou, která je dnes souþástí knihovny Jana Trnky, je kniha Cornelia Tacita Na vrcholu Césarismu (viz obr. 2.2.14, pĜíl. CD). Vydalo ji nakladatelství Orbis v roce 1949. Na titulní stranČ je rukou Jana Wericha vepsán 136

modrým perem následující text: „Jan Werich Praha bĜezen 1952“. KromČ toho je dnes kniha také na pĜídeští opatĜena exlibris Jana Trnky. Ale vzhledem k tomu, že se pan Trnka narodil až v roce 1956, musela být tato kniha vČnována nČkomu jinému, pravdČpodobnČ právČ JiĜímu Trnkovi. Mamince pana Trnky pĜipsal Werich svou knihu cestopisných þrt Italské prázdniny. Lze se myslím oprávnČnČ domnívat, že se jednalo o první vydání této knihy, tedy devadesátipČtistránkové vydání ýeskoslovenského spisovatele z roku 1960, doplnČné fotografiemi Jana Wericha a JiĜího Krejþíka. Druhou knihou, která jí mČla být pĜipsána, buć manželi Werichovými nebo jen paní Zdenou, byla kniha Edgara Havránka Kampa : Pražské Benátky. Tedy tentýž titul, který se nachází v knihovnČ Vladimíra Holana, jak již bylo prve zmínČno. PĜímo pak již JiĜímu Trnkovi dedikoval Jan Werich knihu o Ĝímském císaĜi a þeském králi z rodu HabsburkĤ – Rudolf II. a jeho pád. Knihu napsal BedĜich Novák a dosud vyšla pouze v jediném vydání, a to v roce 1935 nákladem ýeského zemského výboru. Souborný katalog ýR sice nabízí i titul Pád Rudolfa II. Josefa Janáþka, který vyšel v roce 1973, ale pĜestože mi nebyl pan Trnka s to zmiĖovaný titul fyzicky ukázat, názvem si byl velice jistý. ýást knihovny JiĜího Trnky také údajnČ pĜešla do vlastnictví Trnkova prvního syna, JiĜího. Dnes již bohužel zesnulý architekt JiĜí Trnka mi sice nemohl poskytnout své svČdectví, ale obrátila jsem se na radu pana Jana Trnky na jeho ženu, paní Helenu Trnkovou. Tu jsem v dopise oslovila s otázkou, zda náhodou nemá ve své knihovnČ ještČ nČkteré knihy od Jana Wericha þi o Janu Werichovi, které pĤvodnČ patĜily do fondu osobní knihovny JiĜího Trnky st. Byla natolik laskavá a ochotná, že bČhem víkendu prohlédla svou knihovnu a následnČ mi napsala o výsledcích svého hledání: „Našla jsem knihu vydanou v roce 1957 Václav Holzknecht Jaroslav Ježek a osvobozené divadlo a tu si mohl koupit jak Trnka st. tak mĤj manžel. historii neznám. A pak mám portrét Jana Wericha od A. Hoffmeistra, který vlastnil mĤj muž a je pravdČpodobné, že ho dostal od otce.“ Dále mne odkázala a poskytla mi kontakt na Trnkovy dcery, Dr. Zuzanu Ceplovou a akademickou malíĜku Helenu Trösterovou, s tím, že by snad historii knihovny JiĜího Trnky mČly znát více ony. Vzhledem k ponČkud odlišnému hlavnímu pĜedmČtu této práce a nedostatku þasu jsem je však již nekontaktovala.

137

NOVÁK, BedĜich. Rudolf II. a jeho pád. ýeský zemský výbor : Praha, 1935. 552 s. HAVRÁNEK, Edgar Th. Kampa : Pražské Benátky. Fot. Karel Borský. Jan NaĖka : Praha, 1948. 101, [4] s. Náklad 3300 výt. Brož. 90 Kþs. TACITUS, Publius Cornelius. Na vrcholu césarismu. 2. opr., místy pĜeprac. vyd. Praha : Orbis, 1949. 350 s. VČnování: „Jan Werich Praha bĜezen 1952“

WERICH, Jan. Fimfárum. Il. JiĜí Trnka. 1. vyd. ýeskoslovenský spisovatel : Praha, 1960. 148 s. Náklad 40 000 výtiskĤ. Váz. 15,50 Kþs. VČnování: „Abys zĤstal zdráv, sval duch i kost, abys byl chytrý, neb hloupých je dost. TvĤj Jan 25/11 60“. „TvĤj tatínek JiĜí Trnka“

WERICH, Jan. Italské prázdniny. 1. vyd. ýeskoslovenský spisovatel : Praha, 1960. 100 s. Náklad 10 000 výt. 9 Kþs brož., 13,40 Kþs váz.

2.2.12 Knihovna Václava Vydry Dalším knihovním fondem, ve kterém lze nalézt svazky dedikované Janem Werichem jejich majitelĤm i knihy o Janu Werichovi, je knihovna herecké rodiny VydrĤ. Diplomovou práci o ní zpracovala v roce 2006 Linda Hajžmanová, proto si na tomto místČ dovolím uvést jen nČkolik struþných informací a záznamy pĜíslušných knih. Vzhledem k nČkolik generací trvající herecké tradici rodiny i velikosti fondu knihovny Václava Vydry není nikterak pĜekvapivé, že knih vztahujících se k osobnosti Jana Wericha a Osvobozenému divadlu je ve fondu zastoupena celá Ĝada. Jedná se o celkem 20 exempláĜĤ, z toho 19 monografií a jeden þasopis. TĜi monografie a zmiĖovaný þasopis obsahují Werichovy dedikace jednotlivým þlenĤm rodiny, další, autorská dedikace je z pera Václava Holzknechta. Václavu Vydrovi st. (1876-1953) vČnoval v blíže neurþeném roce Jan Werich výtisk prvního þísla þasopisu Osvobozeného divadla Vest pocket revue, které vyšlo v roce 1929. Jeho synovi Václavovi (1902-1979) a jeho ženČ DanČ MedĜické (19201983) vČnoval v roce 1963 první svazek tĜetího vydání Her Osvobozeného divadla, vydaný roku 1958, a v témže roce také sedmdesátistránkové tĜetí vydání první hry Osvobozeného divadla Vest pocket revue od nakladatelství Jana Fromka z roku 1928. Z roku 1963 je také dedikace knihy vČnované Václavu Vydrovi nejmladšímu (*1956)

138

– tehdy sedmiletému Václavovi vČnoval Werich svou pohádkovou knihu Fimfárum, vydanou ýeskoslovenským spisovatelem v roce 1960.

VOSKOVEC, JiĜí; WERICH, Jan. Vest pocket revue : tu i cizozemské radovánky o 19 obrazech. 3. dopl. vyd. Praha : Jan Fromek, 1928. 70 s. VČnování: „V. Vydrovi a jeho DanČ jejich vobouch J. Werich. 1963.“

Vest pocket revue : þasopis Osvobozeného divadla. ěídí Staša Jílovská. 1929, þ. 1, 26 s. Praha : Josef Háša, 1929. VČnování: „V. Vydrovi Jan Werich.“

WERICH, Jan. Hry Osvobozeného divadla. 1. [díl]. 3. vyd. Praha : ýeskoslovenský spisovatel, 1958. 532 s. VČnování: „DanČ MedĜické a V. Vydrovi, hereþce a herci taky herec J.W. 1963.“

WERICH, Jan. Fimfárum. 1. vyd. Il. JiĜí Trnka. Praha : ýeskoslovenský spisovatel, 1960. 142, 4 s. VČnování: „Václavovi nejmladšímu z VydrĤ Jan Werich 1963. Pozn. založeno obalem.“

Mezi zbývajícími knihami lze nalézt zejména biografickou literaturu o Jaroslavu Ježkovi a Janu Werichovi, divadelní hry Osvobozeného divadla a další prozaická i básnická díla autorské dvojice Voskovec a Werich. Záznamy jsou pĜevzaty z pĜílohy diplomové práce Lindy Hajžmanové a modifikovány za využití Souborného katalogu ýR.228 HOLZKNECHT, Václav. Tak žil Jaroslav Ježek. Praha : Rudé právo, 1949. 94 s. VOSKOVEC, JiĜí; WERICH, Jan. Hry Osvobozeného divadla. 1. vyd. Sv. 4. Praha : ýeskoslovenský spisovatel, 1957. 349 s. HOLZKNECHT, Václav. Jaroslav Ježek a Osvobozené divadlo. 1. vyd. Praha : SNKLHU, 1957. 419 s. HOLZKNECHT, Václav. Jaroslav Ježek a Osvobozené divadlo. 1. vyd. Praha : SNKLHU, 1957. 419 s. VČnování: „Václavu Vydrovi tuto upomínku na uplynulé þasy, jejichž dČjĤ jsme se úþastnili a které v nás zanechaly záĜivé dojmy, že? Jeho V. Holzknecht 12.12.63.“

STEINBECK, John. Toulky s Charleym : za poznáním Ameriky. 1. vyd. Doslov Jan Werich. 1. vyd. Praha : ýeskoslovenský spisovatel, 1964. 268 s. 228

Opraveny byly zejména pĜeklepy a nČkteré nepĜesnosti ve struktuĜe bibliografických záznamĤ dle mezinárodní normy ISO 690.

139

TRÄGER, Josef. JAN WERICH…. tiletý : Zdravice Werichových pĜátel k 6. 2. 1965. 1. vyd. Praha : Orbis, 1965. 45, [7] s. Klobouk ve kĜoví : výbor z veršĤ V + W (1927 - 1947). Vybral JiĜí Voskovec. 2. vyd. Praha : ýeskoslovenský spisovatel, 1966. 287 s. SHAKESPEARE, William. Falstaffovo babí léto : hru JindĜich IV., 1. a 2. díl, kterou napsal William Shakespeare, pĜeložil a volnČ upravil Jan Werich. Verše pĜel. Jan Vladislav. Il. JiĜí Trnka. 1. vyd. Praha : Svoboda, 1969. 115 s. VOSKOVE, JiĜí; WERICH, Jan. Hry. 1. vyd. Praha : ýeskoslovenský spisovatel, 1980. 671 s. HOLZKNECHT, Václav. Jaroslav Ježek. 1. vyd. Praha : Horizont, 1982. 171 s. JANOUŠEK, JiĜí. Rozhovory s Janem Werichem. 1. vyd. Praha : Rudé právo, 1982. 242 s. PELC, Jaromír. Zpráva o Osvobozeném divadle. 1. vyd. Praha : Práce, 1982. 213 s. WERICH, Jan. ÚsmČv klauna. 1. vyd. Praha : ýeskoslovenský spisovatel, 1984. 277 s. WERICH, Jan. Listování : úryvky z korespondence a þlánkĤ. 1. vyd. UspoĜ. Marie BČlíková. Praha : ýeskoslovenský spisovatel, 1988. 272 s. ISBN 80-2020006-1. ŠKUTINA, Vladimír. Tak jsem tady s tím vápnem, pane Werichu! 5. vyd. Praha : Rozmluvy, 1990. 159 s. ISBN 09-463-5263-1. SCHONBERG, Michal. Rozhovory s Voskovcem. 1. vyd. Praha : Blízká setkání, 1995. 163 s. ISBN 80-901731-1-X.

2.2.13 Jaroslav Ježek (1906-1942) V neposlední

ĜadČ

nelze

opominout

ani

knihovnu

spolupracovníka

Osvobozeného divadla a autora hudby k mnoha textĤm Jana Wericha a JiĜího Voskovce, Jaroslava Ježka. Jeho osobní knihovna byla již zpracována v rámci projektu Informaþní systémy zpĜístupĖující knihovní celky osobností kultury jako souþást národního kulturního dČdictví a infromace o ní byly zveĜejnČny v rámci webové

aplikace

Knihovny

významných

þeských

osobností

na

serveru

osobniknihovny.cz. Vzhledem k jasnému vzájemnému vztahu a spolupráci obou umČlcĤ není domnívám se nutné uvádČt Ježkovy životopisné údaje, proto uvedu jen citaci obou 140

nalezených svazkĤ a texty dedikací. Snad jen na okraj by bylo vhodné poznamenat, že Ježka pojil zvláštní druh pĜátelství pĜedevším s Werichovou ženou Zdenou, o þemž svČdþí pĜedevším dopisy uložené ve fondu Jana Wericha v PNP adresované právČ paní Werichové. WASSERMANN, J. Kryštof Kolumbus: don Quijote oceánu. PĜeložil J. Zaorálek. Knihu typ. upravila a vazbu navrhla Toyen. Praha : R. ŠkeĜík, 1930. 227 s. Symposion, sv. 44. VČnování: „Jest vČc velmi tČžká, postrádati pár dní Ježka, zašle se mu kniha tudíž, útČchou mu v chĜipce budíž. Abys vČdČl jakou cenu máš pro Werichovu Zdenu. 25/I. – 1931“.

MOERIKE, E. Mozartova cesta do Prahy. Tit. povídku pĜel. J. ýep. Úvod napsal a druhé povídky pĜeložil J. Zahradníþek. Praha : Melantrich 1932. 281 s. VČnování „Ježku, my, z Boží Milosti Zdena a Jan, manželé TobČ naklonČni, Ti tuto knihu, znajíce TvĤj fébl pro Mocarta, vČnujeme a Tebe o další pĜízeĖ prosíme Tvoji Zdenka et Jan Werich. Brno 8-V-32 na zájezdech. Je jen jeden umČlec na svČtČ a to je Jaroslav Ježek“.

2.2.14 Další knihovny Pro úplnost na závČr této kapitoly doplním ještČ nČkterá zjištČní týkající se Werichových knih a fondĤ PNP. Ve fondu þeské spisovatelky Marie Majerové se nacházejí dva dokumenty mající vztah k Janu Werichovi. Prvním je strojem psaný dopis, respektive pouze jeho dochovaná spodní þást, jehož pĜedmČtem bylo pozvání na 50. reprízu hry Kat a Blázen, vþetnČ dvou lístkĤ, aby Majerová „… posoudila objektivnČ oprávnČnost þi neoprávnČnost útokĤ, jež jsou na nás podnikány.“229 Dopis tohoto znČní rozesílali v roce 1934 Voskovec s Werichem i jiným pĜedstavitelĤm þeské kultury v souvislosti s tzv. aférou Kata a Blázna. Druhým dokumentem je þást obálky knihy „Premiera Skafandr“ vþetnČ podpisu obou autorĤ þerným inkoustem, na deskách oznaþený jako „1 vČnování do knihy“230. Kniha sama ale chybí. Také ve fondu profesora Otakara Voþadla se nachází nČkolik zajímavých dokumentĤ. KromČ nČkolika dopisĤ je to strojopisný text na modrém prĤklepovém papíĜe Werichova fiktivního dopisu Williamu Shakespearovi vþetnČ rukopisné

229 230

Osobní fond Marie Majerové, inv. þ. LA 66/69/2826. Osobní fond Marie Majerové, inv. þ. LA 66/69/2827.

141

dedikace

þervenou

páskou

„Panu

profesoru

O.

Voþadlovi

s úctou

jeho

Shakespearovský obdivovatel a vĤbec Jan Werich“ na konci doplnČný Werichovým podpisem þerveným perem a namalovaným srdíþkem231. Dále je to text Werichovy hry o JindĜichu ýtvrtém, pozdČji tištČné s titulem Falstaffovo babí léto, na obalu nadepsaný rukou Jana Wericha zeleným fixem „Veselá hra o smutku stárnutí Sira Johna Falstaffa podle“ s ještČ jednou další rukopisnou úpravou obálky, a to þerným fixem pĜeškrtnutých slov národní umČlec v sousloví „PĜeložil a upravil národní umČlec Jan Werich“.232 Snad by tedy bylo možné tento výtisk hry poþítat také mezi knihy osobní knihovny Otakara Voþadla. SHAKESPEARE, Willam. Král JindĜich IV. PĜel. a upr. Jan Werich. Verše pĜel. Jan Vladislav. Dilia : Praha, 1964. 2.3

ýtenáĜský prĤzkum Knihy Jana Wericha Pro þtenáĜský prĤzkum Knihy Jana Wericha jsem se po dlouhém hledání a

testování rĤzných možností rozhodla využít systém Ing. Marka Demþáka provozovaný na serveru VyplĖto.cz. Samotný prĤzkum probíhal od 13. do 31. bĜezna, po dobu 445 hodin. MČl celkem 50 otázek vztahujících se k osobnosti Jana Wericha, jeho knihám, obecnČ k nČkterým þtenáĜským zvyklostem respondentĤ a obsahoval též segmentaþní otázky týkající se samotných respondentĤ. Zobrazen byl respondentĤm celý najednou, avšak obsahoval Ĝadu vČtvících otázek. PrĤmČrnČ strávili respondenti vyplĖováním dotazníku dvanáct a tĜi þtvrtČ minuty, návratnost dotazníku byla 58,3% a z padesáti otázek jich každý respondent prĤmČrnČ vyplnil tĜiatĜicet. Celkem se jej zúþastnilo 284 respondentĤ. Získáváni byli z rĤzných zdrojĤ – prostĜednictvím sociálních sítí, diskusních serverĤ, na serveru VyplĖto.cz, odkazem šíĜeným emailovou adresu apod. Dotazník byl primárnČ zamČĜen na spoleþenské pĤsobení knih Jana Wericha, vyplývají z nČj ale i nČkteré další zajímavé skuteþnosti související se þtenáĜskými zvyklostmi a knižní kulturou respondentĤ. Kompletní data prĤzkumu Knihy Jana Wericha viz pĜíl. CD; dále jen k vybraným otázkám.

231 232

Osobní fond Otakara Voþadla, inv. þ. LA 91/77/10118. Osobní fond Otakara Voþadla, inv. þ. LA 91/77/10516.

142

Otázka þ. 1: Pokuste se jedním slovem charakterizovat Jana Wericha. Cílem první otázky bylo zjistit, kdo je pro respondenty Jan Werich, který z aspektĤ jeho osobnosti si s jeho jménem spojují, co pro nČ jeho jméno symbolizuje. Zajímavé je, že témČĜ tĜicet respondentĤ (tzn. asi 10%) i navzdory zadání nebylo s to charakterizovat Jana Wericha pouze jedním slovem a šest respondentĤ nebylo s to odpovČdČt vĤbec. Mezi víceslovnými odpovČćmi se objevily napĜíklad: „þeský kulturní obrozenec svČtového formátu“, „herec, osobnost významnČ ovlivĖují þeskou kulturu“, „moudrý þlovČk a skvČlý herec nejen komických rolí“, „nejcharismatiþtČjší umČlec minulého století“, „velký humanista a vlastenec“, „þlovČk komický se správným náhledem na život“ þi „lidový filozof“. V tabulce 2.3.1 je uvedeno devČt nejþastČjších odpovČdí respondentĤ na první otázku prĤzkumu. Pod jednotlivé odpovČdi byly zaĜazeny i odpovČdi víceslovné, jejichž základem bylo dané podstatné jméno (napĜ. pod odpovČć „þlovČk“ byly zahrnuty i takové odpovČdi, jako „úžasný þlovČk“, „bodrý þlovČk“, „þlovČk s velkým ý“, „renesanþní þlovČk“, „všestranný þlovČk“ atd.) poĜadí charakterizace Jana Wericha respondentĤ v procentech 1.-2. komik 28 9,86% 1.-2. osobnost 28 9,86% 3. þlovČk 20 7,04% 4. umČlec 16 5,63% 5. herec 15 5,28% 6. génius 12 4,23% 7. moudrost 9 3,17% 8. baviþ 7 2,46% 9. vypravČþ 6 2,11% Tab. 2.3.1 – nejþastČjší odpovČdi respondentĤ na první otázku prĤzkumu

V grafu 2.3.1 na následující stranČ je procentuální vyjádĜení odpovČdí respondentĤ podle smyslu jejich odpovČdí, nikoliv konkrétnČ zvolených slov, oznaþujících jednotlivé vlastnosti þi aspekty osobnosti Jana Wericha. Oba pohledy na osobnost Jana Wericha - graf i tabulka - dokazují, že respondenti vnímají Jana Wericha pĜedevším jako komika, baviþe a humoristu, dále jako charismatickou osobnost a urþitý symbol lidství a teprve až pak jako umČlce a spisovatele.

143

Graf 2.3.1 – pomČrné vyjádĜení odpovČdí respondentĤ na první otázku prĤzkumu dle jejich smyslu

Otázka þ. 2: Jana Wericha vnímáte jako: Druhá otázka se zamČĜila konkrétnČ na Jana Wericha jako umČlce. Cílem bylo zjistit, kterou oblast umČleckého života Jana Wericha vnímají respondenti nejsilnČji, þili zda si jeho jméno a osobnost spojují s jeho þinností hereckou, spisovatelskou, þi jinou (viz tab. 2.3.2).

poĜadí vnímání Jana Wericha 1. filmový herec 2. komik 3. divadelní herec 4. vypravČþ 5. spisovatel (beletrista) 6. dramatik 7. filosof 8. písĖový textaĜ 9. básník 10. pĜekladatel 11. zpČvák

respondentĤ 203 194 191 190 131 115 97 85 18 8 3

v procentech 71,48% 68,31% 67,25% 66,90% 46,13% 40,49% 34,15% 29,93% 6,34% 2,82% 1,06%

Tab. 2.3.2 – jak vnímají respondenti Jana Wericha jako umČlce

Mezi dalšími se objevily napĜíklad odpovČdi „angažovaného þlovČka (satira, ironie, forbíny)“, „þlovČka, z kterého prýští hromada lidského tepla“, „rybáĜe“, „uživatele života“, „skvČlého rétora“, „všestranného umČlce“ nebo „znalce života“. 144

Graf 2.3.2 – jak vnímají respondenti Jana Wericha jako umČlce

Výsledky (viz graf 2.3.2) však ukazují, že pĜevážná vČtšina respondentĤ vnímá Jana Wericha pĜedevším jako herce, filmového i divadelního, dále jako komika a vypravČþe. Jen necelá polovina respondentĤ pak vnímá Wericha také jako spisovatele nebo dramatika. Tato skuteþnost by snad mohla souviset s tím, že filmová tvorba Jana Wericha je mnohem známČjší než jeho dílo literární. Jeho pohádky Byl jednou jeden král… nebo dvoudílný film CísaĜĤv PekaĜ – PekaĜĤv císaĜ patĜí mezi zlatý fond þeské kinematografie a je možné je vidČt na televizních obrazovkách snad každý rok. Mezi pĜední díla þeské kinematografie patĜí také televizní filmy MedvČd, Koþár nejsvČtČjší svátosti nebo komedie UspoĜená libra, ve které si jednu z rolí zahrála také Werichova dcera Jana. Též jeho charismatické vyprávČní, které podkresluje tĜi loutkové filmy JiĜího Trnky Dobrý voják Švejk, kreslený film Jeana Effela StvoĜení svČta nebo Werichovy vlastní pohádky Fimfárum, aĢ již ve starém þi novém zpracování, patĜí dodnes mezi oblíbené, stejnČ tak jako Werichovo þtení románu Jaroslava Haška Osudy dobrého vojáka Švejka. Oproti tomu Werichovo literární dílo, vyjma cestopisu Italské prázdniny a pohádkové knihy Fimfárum, je pomČrnČ tČžké jednoznaþnČ zaĜadit mezi beletristické knihy, þasto bývá v knihovnách Ĝazeno také do oblasti memoárové literatury, a tak si 145

k nČmu nejspíše najde cestu mnohem ménČ þtenáĜĤ než divákĤ televizních obrazovek k Werichovým filmĤm. Otázka
. 3: Jaký význam má podle Vás Jan Werich pro þeskou kulturu? V další otázce respondenti podle svého vlastního uvážení hodnotili, jaký význam má podle nich Jan Werich pro þeskou kulturu. Na pČtibodové škále „1 = témČĜ žádný, 2 = malý, 3 = prĤmČrný, 4 = velký, 5 = nezastupitelný“ hodnotili Werichovu þinnost v pČti oblastech Werichovy umČlecké tvorby – komik, herec, spisovatel (beletrista), dramatik, písĖový textaĜ. U všech pČti odpovČdí se bylo možné setkat s hodnocením v rozpČtí celé možné škály, tedy od „témČĜ žádný“ až po „nezastupitelný“, ale hodnocení blížící se k pravé stranČ škály jasnČ pĜevažovala. Z této skuteþnosti stejnČ tak jako z výsledkĤ prĤzkumu uvedených v tabulce 2.3.3 lze usuzovat, že podle respondentĤ mČl Jan Werich pomČrnČ velký vliv na þeskou kulturou a dodnes, i tĜicet let po své smrti, urþitý vliv má.

oblast umlecké tvorby komik herec spisovatel dramatik písĖový textaĜ celkem

prmrné nezastupitelný hodnocení význam 4,29 52,46% 4,14 45,77% 3,82 25,35% 3,69 24,30% 3,69 24,30% 3,93

Tab. 2.3.3 – hodnocení významu Jana Wericha v pČti oblastech jeho umČlecké tvorby (3 = prĤmČrný, 4 = velký, 5 = nezastupitelný)

V prvním sloupeþku hodnot jsou prĤmČrné hodnoty odpovČdí respondentĤ na jednotlivé podotázky a celkový prĤmČr hodnocení významu Jana Wericha jako umČlce. Z tČchto výsledkĤ jasnČ vyplývá, že podle respondentĤ a jejich hodnocení je význam Jana Wericha pro þeskou kulturu ve všech oblastech pomČrnČ velký. V druhém sloupeþku hodnot je možné najít procentuální vyjádĜení poþtu respondentĤ, kteĜí uvedli, že v dané oblasti je význam Jana Wericha nezastupitelný, tedy roven þíslu 5. Z tČchto hodnot je velice dobĜe patrné, že více jak polovina respondentĤ hodnotí význam Jana Wericha jako komika a také jako herce pro þeskou kulturu jako nezastupitelný, zatímco pouze þtvrtina respondentĤ má stejný názor ohlednČ spisovatelské þinnosti Jana Wericha. 146

Tento výsledek v podstatČ potvrzuje pĜedchozí výsledky – více respondentĤ vnímá Jana Wericha jako komika a herce než jako spisovatele a považuje jeho filmovou a humoristickou tvorbu za významnČjší než jeho dílo literární. Otázka
. 4: Co z tvorby Jana Wericha je podle Vás pro þeskou kulturu nejvČtším pĜínosem? Vzhledem k odpovČdím na pĜedchozí otázky nejsou výsledky hodnocení respondentĤ v páté otázce nijak pĜekvapivé (viz tab. 2.3.4). Více než polovina respondentĤ totiž považuje za nejvČtší pĜínos pro þeskou kulturu z tvorby Jana Wericha divadelní hry, které napsal spoleþnČ s JiĜím Voskovcem, a více než pČtina respondentĤ považuje za nejvýznamnČjší písnČ autorské trojice Voskovec +Werich + Ježek.

pínos Jana Wericha
eské kultue divadelní hry Voskovce + Wericha písnČ autorské trojice Voskovec + Werich + Ježek knihy Jana Wericha filmy Voskovce + Wericha

respondent v procentech 144 50,70% 63 22,18% 41 14,44% 36 12,68%

Tab. 2.3.4 – nejvČtší pĜínos Jana Wericha pro þeskou kulturu

Hry i písnČ, které byly zpravidla jejich souþástí, v sobČ spojují osobitý humor autorské dvojice s Werichovým bojem za svobodu a lidství, stejnČ tak jako s jeho hereckým umČním, a to i pĜesto, že témČĜ nikdo z respondentĤ Jana Wericha hrát na jevišti nevidČl. Proto þtrnáct procent respondentĤ (viz graf 2.3.3 na následující stranČ), kteĜí zastávají názor, že nejvČtší význam mají Werichovy knihy, je oþekávatelným výsledkem.

147

Graf 2.3.3 – nejvČtší pĜínos Jana Wericha pro þeskou kulturu

Otázka
. 8: ýetl/a jste nČkdy nČjakou knihu od Jana Wericha þi o Janu Werichovi? a otázka
. 9: Kterou knihu/knihy jste þetl/a? Více než polovina respondentĤ, konkrétnČ 161 osob, nČkdy þetlo nČkterou z knih od Jana Wericha þi o Janu Werichovi, jak ukazuje graf 2.3.4 na další stránce. Celkem 71 respondentĤ žádnou takovou knihu neþetlo a 52 respondentĤ si nevzpomíná.

pe
tené knihy Jana Wericha 1-2 tituly 3-5 titulĤ 6 a více titulĤ neuvedlo konkrétnČ

respondent 102 18 26 13

v procentech 64,15% 11,32% 16,35% 8,18%

Tab. 2.3.5 – kolik knih Jana Wericha respondenti pĜeþetli

Tabulka 2.3.5 ukazuje, kolik tČchto knih respondenti pĜeþetli. Údaje byly zpracovány podle konkrétních titulĤ, které respondenti uvedli v odpovČdích na otázku devČt. Jeden respondent pĜitom uvedl titul, který s Janem Werichem nikterak

148

nesouvisí, a tĜináct lidí konkrétnČ neuvedlo žádný titul. U dvaceti tĜí respondentĤ zahrnutých do odpovČdi „6 a více titulĤ“ nelze pĜitom pĜesnČ urþit, kolik knih pĜeþetli.

Graf 2.3.4 – þetba Werichových knih

pe
tené knihy Jana Wericha Fimfárum Italské prázdniny divadelní hry V+W Lincoln 1933 Deoduši Rozhovory s Janem Werichem ÚsmČv klauna Korespondence V+W Listování Jan Werich vzpomíná... vlastnČ potlach Tak už jsem tady s tím vápnem, pane Werichu! Když už þlovČk jednou je Jak to všechno bylo, pane Werichu? Král a rybáĜ PČtsetkrát s Janem Werichem Faustovy sklenČné hodiny Osvobozené Všechno je jinak všechny Werichovy knihy

respondent v procentech 129 80,12% 25 15,53% 25 15,53% 15 9,32% 9 5,59% 9 5,59% 9 5,59% 8 4,97% 8 4,97% 8 4,97% 6 3,73% 5 3,11% 4 2,48% 3 1,86% 3 1,86% 2 1,24% 2 1,24% 2 1,24% 4 2,48%

Tab. 2.3.6 – nejþastČji uvádČné tituly

149

Tabulka 2.3.6 na pĜedchozí stranČ pĜináší pĜehled nejþastČji uvádČných titulĤ vþetnČ poþtu, kolikrát byly respondenty zmínČny. Plných osmdesát procent respondentĤ, kteĜí odpovídali na otázku þíslo devČt233, uvedlo, že þetli Werichovu pohádkovou knihu Fimfárum.

Otázka
. 10: Kdy naposledy jste pĜeþetl/a nČkterou z tČchto knih? Graf 2.3.5 vytvoĜený z odpovČdí na otázku þíslo 10 pĜibližnČ ukazuje vývoj þtenáĜského zájmu zúþastnČných respondentĤ o Werichovy knihy234. Uvážíme-li však, že prĤmČrný vČk respondentĤ je dvaatĜicet let a více jak šedesát procent respondentĤ je mladší tĜiceti let, tedy se narodili až po roce 1980, nemá sám o sobČ takovou vypovídací hodnotu.

Graf 2.3.5 – vývoj þtenáĜského zájmu o Werichovy knihy

PĜesto zachycuje urþitou vzrĤstající tendenci zájmu o Werichovy knihy, který nastal po revoluci ruku v ruce se zvýšenou produkcí Werichových knih a pĜedevším knih o Janu Werichovi. A to zejména v posledních deseti letech – ze 161 knih 233

234

Na tuto otázku odpovídali pouze ti z respondentĤ, kteĜí uvedli u odpovČdi na otázku þíslo 8 možnost ano. Do grafu však nebyla zahrnuta odpovČć „v 50.letech“, kterou oznaþil právČ jeden z respondentĤ.

150

celkem totiž pĜeþetli „naposledy“ respondenti v této dobČ 115 knih, tj. celých 71% procent z celkového poþtu a jen þíslo pĜeþtených knih za loĖský rok se markantnČ blíží þíslu za nČkolik let pĜedešlých.

Otázka
. 11: PatĜí nČkterá/é z tČchto knih mezi Vaše oblíbené? a otázka
. 12: Která kniha/které knihy patĜí mezi Vaše oblíbené a proþ? Ze 161 respondentĤ, kteĜí odpovČdČli ano na otázku, zda þetli nČkterou z knih Jana Wericha, uvedlo celkem 105 z nich (tj. 65%), že nČkterá z tČchto knih patĜí mezi jejich oblíbené. To znamená témČĜ 37% všech respondentĤ považuje nČkterou z knih Jana Wericha za svou oblíbenou þetbu. Žádnou knihu z pĜeþtených Werichových knih si neoblíbilo témČĜ 35% respondentĤ, což je pĜibližnČ 20% všech zúþastnČných respondentĤ. Zbývajících asi 43% respondentĤ z celkového poþtu žádnou Werichovu knihu neþetlo þi si nevzpomíná. Tabulka 2.3.7 obsahuje pĜehled titulĤ vþetnČ þetnosti výskytu tak, jak je uvedli respondenti ve svých odpovČdích na otázku þíslo dvanáct. 27 respondentĤ pĜitom neuvedlo žádný konkrétní titul, 4 respondenti uvedli tituly nesouvisející s Janem Werichem a þást respondentĤ formulovala svou odpovČć jen obecnČ (napĜ. „všechny“).

oblíbené knihy Jana Wericha Fimfárum divadelní hry V+W Italské prázdniny Korespondence s JiĜím Voskovcem Lincoln 1933 ÚsmČv klauna Tak už jsem tady s tím vápnem, pane Werichu! Když už þlovČk jednou je Rozhovory s Janem Werichem Jan Werich vzpomíná… vlastnČ potlach Falstaffovo babí léto

respondent 53 6 5 3 3 3 3 2 2 1 1

v procentech 50,48% 5,71% 4,76% 2,86% 2,86% 2,86% 2,86% 1,90% 1,90% 0,95% 0,95%

Tab. 2.3.7 – oblíbené Werichovy knihy

Padesát tĜi respondentĤ oznaþilo za svou oblíbenou knihu Werichovo Fimfárum. To je 41% tČch respondentĤ, kteĜí uvedli, že tuto knihu þetli. Na otázku proþ si respondenti oblíbili danou Werichovu knihu se sešla celá Ĝada rĤzných odpovČdí. Tak napĜíklad knihu „Potlach“ si jeden z respondentĤ oblíbil pro její „perfektní þeštinu a vypravČþské umČní“. Jiný si oblíbil povídkový soubor 151

Lincoln 1933 „pro jeho lásku k vlasti“. Korespondenci s JiĜím Voskovcem nazval jeden z respondentĤ dokonce „knihou knih“. Jiný ji oceĖuje pro to, že „objasĖuje [Werichovu] osobnost v plné šíĜce, hloubce“ þi pro „názorovou zpĜíznČnost, stejné vnímání svČta jako u mČ“. Hry Osvobozeného divadla jsou oblíbené pro svou zábavnost a moudrost v nich obsaženou. Cestopis Italské prázdniny si respondenti oblíbili proto, že obsahuje „nádherné myšlenky, postĜehy, nadhled a optimismus zaznívající z textu“ þi že jsou „pĜíkladem harmonie myšlení a jednání“. Také kniha Vladimíra Škutiny Tak už jsem tady s tím vápnem, pane Werichu! má svého obdivovatele: „Kniha mČ okouzlila svou nadþasovostí. Zejména text pĜednášky pana Wericha k výroþí tuším Židovské obce v Praze. Kniha popisuje veselé a hravé zákulisí tvorby pana Škutiny a Wericha. Nechybí ani vážná témata a filosofická zamyšlení. Útlá knížeþka nám o tehdejší dobČ a hlavních postavách, zejména o panu W, prozrazuje neuvČĜitelnČ mnoho.“ U knihy Rozhovory s Janem Werichem od

JiĜího Janouška jednomu z dotázaných zase

„pĜipadá, že takto pojatá kniha poskytuje poutavý obraz o životČ a díle J.W.“ ObecnČ lze Ĝíci, že se þtenáĜi k Werichovým knihám vracejí, protože obsahují „množství životních pravd“, nacházejí v nich „moudrost života“, hledají v nich „ponauþení a odpoþinek“, jsou vtipné, chytré. Jedna z respondentek také uvedla následující odĤvodnČní: „Jak þlovČk stárne (pokud to ve svých necelých 30 letech mohu tak Ĝíct), tak v nich nachází stále nČco nového, þeho si dĜíve nevšimnul, protože mu chybČla urþitá životní zkušenost/znalost. Knihy jsou to zábavné, pouþné a chytré. Ráda se k nim vracím.“ Nejvíce respondentĤ si však, jak již bylo Ĝeþeno, oblíbilo pohádkovou knihu Fimfárum. OceĖují ji napĜíklad pro její zvláštní druh humoru: moudrý, jemný, nČžný, laskavý a chytrý. ýasto se objevuje také tvrzení svým smyslem podobné následujícímu vyjádĜení jednoho z respondentĤ: „Nejvíce se þlovČk vrátí asi ke knížce Fimfárum, jejíž pohádky jsou prostČ þeskou klasikou s krásným jazykem.“ Pohádky jsou oznaþované za „chytré vtipné pohádky, které si získaly þtenáĜe nČkolika generací, malé i velké“, za „inteligentní pohádky“, „nádherné pohádky, na které þlovČk rád vzpomíná a dobĜe se þtou dČtem“, za „zajímavČ pojaté“, „velmi originální a vtipné“, „zábavné, chytré a pouþné“, “malé povídky s velkým obsahem“, “krásné, výbornČ napsané“, za „opravdové pĜíbČhy místo pohádek“.

152

Oblíbené jsou také pro „mistrovství výrazových prostĜedkĤ“, protože kniha Fimfárum je „Osobitý zpĤsob psaného textu pohádek s paralelou souþasnosti“, „Fimfárum je vzor, jak život ovlivĖuje pohádky.“ þi „Protože je nádhernČ napsaná, jsou to pohádky nejen pro dČti ale dají hodnČ i dospČlým.“ Jedna z respondentek také uvádí, že „již od dČtství v ní nacházím mnoho pouþného“, jiná „vždycky se u ní pobavím a je to pro mČ pĜíjemný relax“. Další z respondentĤ uvádí že mu knížka „dává dobrou náladu“ þi že „miluju lakomou Barku, to je nejlepší sonda do þeského národa“.

Otázka
. 13: NavštČvoval/a jste pĜed rokem 1990 nČkterou z veĜejných knihoven?, otázka
. 14: Kterou knihovnu nebo knihovny jste navštČvoval/a a kdy pĜibližnČ to bylo? a otázka
. 15: Byly tehdy v této knihovnČ/tČchto knihovnách dostupné knihy od Jana Wericha nebo o Janu Werichovi? V rámci této trojice otázek jsem se pokoušela zjistit, zda byly ve veĜejných knihovnách dostupné pĜed rokem 1990 Werichovy knihy (viz tab. 2.3.8). Knihovnu pĜed rokem 1990 navštČvovalo 111, tedy 39% respondentĤ. Jejich prĤmČrný vČk, jak jej respondenti v dotazníku uvedli, je þtyĜicet dva a pĤl roku. Lze se domnívat, že nČkteĜí z respondentĤ, uvádČjících vČk 23-25 let, si nepozornČ pĜeþetli otázku þi navštČvovali knihovnu ve velmi raném vČku.

dostupnost Werichových knih ve veejných knihovnách ano jen v nČkterých ne nevím / nevzpomínám si

respondent

v procentech

39 5 5 62

35,14% 4,50% 4,50% 55,86%

Tab. 2.3.8 – dostupnost Werichových knih ve veĜejných knihovnách pĜed rokem 1990

Podle odpovČdí respondentĤ byly údajnČ v následujících knihovnách dostupné pĜed rokem 1990 knihy Jana Wericha: MČstská knihovna v Praze, Národní knihovna ýR, Krajská knihovna Františka Bartoše ve ZlínČ, Krajská knihovna Liberec, Knihovna v ChotČboĜi, MČstská knihovna v ýelákovicích, MČstská knihovna v TachovČ, MČstská knihovna v Kutné HoĜe, Studijní a vČdecká knihovna v Plzni, Okresní knihovna Mladá Boleslav, univerzitní knihovna v BrnČ, knihovna v BenešovČ, MČstská knihovna ve ZlínČ, MČstská knihovna v Karviné, Univerzitní

153

knihovna v Olomouci, Knihovna JiĜího Mahena v BrnČ, Knihovna marxismuleninismu na KarlovČ námČstí, MČstská knihovna Vyškov, VČdecká knihovna v Ústí nad Labem, Místní lidová knihovna Dolní DvĤr, MČstská knihovna HoĜice v Podkrkonoší, MČstská knihovna Vrchlabí a MČstská knihovna Jiþín. Podle odpovČdí respondentĤ byly v následujících knihovnách knihy Jana Wericha v téže dobČ nedostupné: MČstská knihovna v Praze, Studijní vČdecká knihovna v Plzni, Okresní knihovna v Rokycanech, Místní lidová knihovna Strašice. Jak je z porovnání obou výþtĤ patrné, þásteþnČ se pĜekrývají. Nelze proto bohužel vyvozovat jednoznaþné závČry, zda v daných knihovnách byly þi nebyly Werichovy knihy dostupné. Otázka
. 16: Byl/a jste po roce 1990 (vþetnČ) þtenáĜem nČkteré veĜejné knihovny?, otázka
. 17: PĤjþil/a jste si nČkdy v nČkteré z tČchto knihoven knihu, jejímž autorem je Jan Werich?, otázka
. 18: Kterou knihu/knihy jste si pĤjþil/a? a otázka
. 19: PĤjþil/a jste si nČkterou z tČchto knih v posledních pČti letech? Smyslem skupiny sedmi otázek zamČĜených na knihy Jana Wericha v souvislosti s veĜejným knihovnictvím v porevoluþní dobČ bylo zjistit, zda si respondenti také Werichovy knihy pĤjþují, kterými knihami þeské veĜejné knihovny disponují a pĜedevším které knihy jsou v knihovnách u þtenáĜĤ oblíbené. 195 respondentĤ, tedy celých 69% uvedlo, že bylo po roce 1990 registrovaným þtenáĜem nČkteré veĜejné knihovny. PĜestože jen þtvrtina z tČchto respondentĤ si pĤjþila nČkterou z knih, jejímž autorem je Jan Werich, jak ukazuje tabulka 2.3.9 níže, nejedná se o nezanedbatelné þíslo, zvláštČ když více jak polovinu, konkrétnČ 29 z 50 tČchto knih, si pĤjþili respondenti v posledních pČti letech. 22 ze zmínČných výpĤjþek posledních pČti let pak bylo výpĤjþek knihy Fimfárum.

výpj
ky knih od Jana Wericha ano, jednou ano, nČkolikrát ne nevzpomínám si

respondent 17 33 96 49

v procentech 8,72% 16,92% 49,23% 25,13%

Tab. 2.3.9 – výpĤjþky knih od Jana Wericha ve veĜejných knihovnách

154

Graf 2.3.6 pĜehlednČ znázorĖuje, kolikrát byl který titul respondenty vypĤjþen. JasnČ všem výpĤjþkám vévodí Werichovo pohádkové Fimfárum, následované cestopisem Italské prázdniny a hrami Osvobozeného divadla. Z výsledkĤ také usuzovat na to, že v podstatČ všechny Werichovy knihy jsou ve veĜejných knihovnách þtenáĜĤm dostupné.

Graf 2.3.6 – výpĤjþky knih od Jana Wericha ve veĜejných knihovnách

Otázka
. 20: PĤjþil/a jste si nČkdy v nČkteré z tČchto knihoven nČkterou z knih o Janu Werichovi?, otázka
. 21: Kterou knihu/knihy jste si pĤjþil/a? a otázka
. 22: PĤjþil/a jste si nČkterou z tČchto knih v posledních pČti letech? V tabulce 2.3.10 na následující stranČ je uveden souhrn odpovČdí na dvacátou otázku. Porovnáním s tabulkou pĜedchozí lze dospČt k závČru, že knihy o Janu Werichovy si respondenti pĤjþili dvakrát ménČ. Z celkem 195 respondentĤ, kteĜí navštČvovali po roce 1990 þi dosud navštČvují nČkterou z veĜejných knihoven, si nČkterou z knih o Janu Werichovi pĤjþilo pouze 22 z nich, tedy 11% þtenáĜĤ knihoven, tedy necelých 8% všech respondentĤ.

155

výpj
ky knih o Janu Werichovi ano, jednou ano, nČkolikrát ne nevzpomínám si

respondent 8 14 135 38

v procentech 4,10% 7,18% 69,23% 19,49%

Tab. 2.3.10 – výpĤjþky knih o Janu Werichovi ve veĜejných knihovnách

Celkem si 22 respondentĤ vypĤjþilo dohromady 42 z uvedených knih. Z grafu 2.3.7 je dobĜe patrné, že nejþastČji pĤjþovanou knihou byly Hovory s Janem Werichem od Miroslava Horníþka, druhou útlý svazek Vladimíra Škutiny Tak už jsem tady s tím vápnem, pane Werichu! A pomyslnou tĜetí pĜíruþku tČsnČ obsadily Rozhovory s Janem Werichem JiĜího Janouška. V posledních pČti letech se pak nejþastČji pĤjþovaly Hovory s Janem Werichem Miroslava Horníþka – uvedlo je celkem 7 respondentĤ.

Graf 2.3.7 – výpĤjþky knih o Janu Werichovi ve veĜejných knihovnách

156

Otázka
. 23: Vlastníte nebo jste nČkdy vlastnil/a nČkterou z knih od Jana Wericha þi o Janu Werichovi?, otázka
. 24: Kterou knihu/které knihy? a otázka
. 27: PĜeþetl/a jste nČkdy tuto knihu/tyto knihy, kterou/é máte ve své knihovnČ? TémČĜ polovina všech respondentĤ, konkrétnČ 47% z nich, nČkdy vlastnilo þi dosud vlastní nČkterou z Werichových knih (viz tab. 2.3.11). DvČ pČtiny osob, tedy asi 40% úþastníkĤ prĤzkumu žádnou takovou knihu ve své knihovnČ nemá ani nemČlo a 12% respondentĤ si není s to vzpomenout. vlastnictví Werichových knih ano ne nevzpomínám si

respondent 134 115 35

v procentech 47,18% 40,49% 12,39%

Tab. 2.3.11 – vlastnictví Werichových knih

Tabulka 2.3.12 níže uvádí pĜehled titulĤ knih, které respondenti uvádČli nejþastČji. OpČtovnČ je na prvním místČ Werichova pohádková kniha Fimfárum, kterou jmenovalo 65% respondentĤ. Na druhém místČ jsou divadelní hry Voskovce a Wericha (vyjma dvou pĜípadĤ – Osel a stín a Vest pocket revue - byly jmenovány vždy jen obecnČ), které má ve své knihovnČ 12% respondentĤ a tĜetí místo zaujímá WerichĤv cestopis Italské prázdniny s 11%. Zajímavostí je, že jeden z respondentĤ uvedl, že mimo jiné vlastní hned osm vydání knihy Fimfárum, a to vydání z roku 1960, 1963, 1965, 1968, 1977, 1987, 1992 a 1997.

vlastnné Werichovy knihy Fimfárum divadelní hry V+W Italské prázdniny Lincon 1933 Rozhovory s Janem Werichem Listování ÚsmČv klauna Jan Werich vzpomínám ... vlastnČ Potlach Deoduši Korespondence V+W Tak už jsem tady s tím vápnem, Pane Werichu! Jak to všechno bylo, pane Werichu? Osvobozené Když už þlovČk jednou je... PČtsetkrát s Janem Werichem Zpráva o Osvobozeném divadle

respondent 87 16 15 11 9 8 8 7 6 6 6 4 3 2 2 2

v procentech 64,93% 11,94% 11,19% 8,21% 6,72% 5,97% 5,97% 5,22% 4,48% 4,48% 4,48% 2,99% 2,24% 1,49% 1,49% 1,49%

Tab. 2.3.12 – nejþastČji vlastnČné tituly Werichových knih

157

Celých 91% respondentĤ þetlo alespoĖ jednu z tČchto knih (viz tab. 2.3.13). Pouze þtyĜi respondenti odpovČdČli, že vlastní nČkterou z knih Jana Wericha a zároveĖ že tuto ani jinou Werichovu knihu neþetli. TĜi respondenti také nČjakou knihu vlastní, ale nevzpomínají si, zda tuto nebo jinou Werichovu knihu þetli a dva z dotázaných sice mají alespoĖ jednu Werichovu knihu ve své knihovnČ, nikdy ji však neþetli a nevzpomínají si, zda þetli nČjakou jinou.


tení vlastnných Werichových knih ano, þetl/a jsem ji/je již nČkolikrát ano, jednou ano, ale jen nČkteré ne, nikdy nevzpomínám si

respondent 73 36 13 6 6

v procentech 54,48% 26,87% 9,70% 4,48% 4,48%

Tab. 2.3.13 – þtení vlastnČných Werichových knih

Oproti tomu 7 respondentĤ uvedlo, pĜestože na otázku þíslo 8 odpovČdČlo, že si nevzpomínají, zda þetli nČjakou knihu Jana Wericha nebo o Janu Werichovi, že vlastní alespoĖ jednu takovou knihu a že ji alespoĖ jednou þetli.

Otázka
. 25: Máte ji/je ve své knihovnČ dodnes? a otázka
. 26: Proþ již tuto knihu/tyto knihy ve své knihovnČ nemáte? Cílem tČchto dvou otázek bylo zjistit, z jakých dĤvodĤ se lidé „zbavují“ Werichových knih – zda se jedná napĜíklad o zmČnu literárního vkusu þi o pozbývání aktuálnosti Werichova díla. 120 respondentĤ uvedlo, že má nČkterou z Werichových knih doma ve své knihovnČ dodnes, z toho ale 18 z nich vlastní už jen nČkteré z nich. Zbývajících þtrnáct respondentĤ již tyto knihy ve své knihovnČ nemá (viz tab. 2.3.14).

vlastnictví Werichových knih dnes ano, všechny ano, ale jen nČkteré ne

respondent 102 18 14

v procentech 76,12% 13,43% 10,45%

Tab. 2.3.14 – vlastnictví Werichových knih v souþasnosti

Na otázku, proþ již tuto knihu nemají respondenti ve své knihovnČ, se objevila Ĝada odpovČdí. NejþastČji se objevovala odpovČć v tom smyslu, že dotazovaný knihu nČkomu zapĤjþil a ten ji již nevrátil zpČt. Druhou nejþastČjší 158

odpovČdí je, že respondenti z dĤvodu místa museli poþet knih redukovat, vyĜazení právČ Werichových knih odĤvodĖují napĜíklad takto: „Knih je moc, místa málo, názory manželky se sice nekryjí s mými, ale nemohu je úplnČ ignorovat a tak se postupnČ nČkterých knih zbavujeme. Darujeme i vyhazujeme.“ nebo takto: „PotĜebovala jsem knihovnu redukovat. A i když mi to bylo líto, tyto knihy jsem už dlouho neþetla a tak jsem je vyĜadila a prodala dalším þtenáĜĤm.“ TĜikrát se také objevila odpovČć, že se kniha ztratila, z toho dvakrát pĜi stČhování. Jeden respondent vČnoval knihy dČtem, jiný sbČrateli Werichových knih, další ji ponechal v knihovnČ rodiþĤ a þtvrtý ji odložil na pĤdu.

Otázka
. 30: Daroval/a jste nČkdy nČkomu nČjakou knihu od Jana Werich nebo o Janu Werichovi? a otázka
. 31: Kterou knihu/knihy jste komu vČnoval/a, z jakého dĤvodu a kdy pĜibližnČ to bylo? Pouhých 35 respondentĤ darovalo nČkdy nČkomu nČkterou z knih Jana Wericha, tzn. 12% z celkového poþtu všech 284 dotázaných (viz tab. 2.3.15). Není nikterak pĜekvapivé, že tĜicet z nich považuje knihu za vhodný dárek a pČt z nich odpovČdČlo na dvacátou devátou otázku, že je kniha vhodným dárkem „jak pro koho, jak pĜi které pĜíležitosti“. Mimochodem pouze dva ze všech 284 respondentĤ prohlásili, že knihu za vhodný dárek nepovažují vĤbec.

darování knih Jana Wericha ano ne

respondent 35 249

v procentech 12,32% 87,68%

Tab. 2.3.15 – darování Werichových knih

K otázce þíslo 31 se vyjádĜilo pouze jedenadvacet respondentĤ. NejþastČji darovanou knihu byla, vzhledem k zjištČním pĜedchozím nikterak pĜekvapivČ, pohádková kniha Fimfárum. VČnována byla dceĜi, neteĜím, bratrovi, „pĜíteli, když byl nemocný, pro radost“ a k narozeninám v minulých deseti letech. Druhou nejþastČji vČnovanou knihou byla druhá pohádková kniha Jana Wericha Deoduši, která vyšla prvnČ, a to v nakladatelství Albatros, teprve v roce 2010. Dva z respondentĤ ji vČnovali svým blízkým k VánocĤm 2010, dva ji darovali relativnČ nedávno - na zaþátku roku 2011.

159

NČkolik z dotázaných vČnovalo rodiþĤm, babiþce, otci a dalším pĜíbuzným vzpomínkové a životopisné knihy o Janu Werichovi. Tatínek jedné respondentky obdržel také darem jeden z dílĤ tehdy právČ vyšlé Korespondence s JiĜím Voskovcem, dvakrát se mezi dary objevuje také autobiografická kniha Jan Werich vzpomínám ... Potlach. „Jen tak“ vČnoval „své ženČ“, ovšem v dobČ, kdy to „ještČ nebyla“ respondentova manželka, jeden z dotazovaných další autobiografickou knihu vzpomínek Když už þlovČk jednou je... NejpodrobnČji se o svém knižním daru rozhovoĜila jedna z respondentek, a to takto: „Svému otci útlou knížeþku a Osvobozeném divadle, nejsem si jistá zda to nebyla korespondence W+V. Byla jsem malá, vybrala ji pouze podle obálky, jako dárek pro svého otce. Mohlo to být v roce 1988 (velmi hrubý odhad), v té dobČ mi bylo 10 let. V televizi bČžely þasto Werichovy filmy, vČdČla jsem, že je má rád.“

Otázka
. 31: Dostal/a jste Vy nČkdy darem nČkterou knihu, jejímž autorem je Jan Werich, nebo knihu o Janu Werichovi? a otázka
. 32: Kdy jste pĜibližnČ dostal/a tuto knihu/tyto knihy? RespondentĤ, kteĜí sami obdrželi darem nČkterou z knih Jana Wericha, je o nČco více než tČch, kteĜí takovou knihu nČkomu vČnovali. KonkrétnČ odpovČdČlo „ano“ na dvaatĜicátou otázku celkem 54 respondentĤ, tj. 19% celkového poþtu (viz tab. 2.3.16).

knihy Jana Wericha darem ano ne

respondent 54 230

v procentech 19,01% 80,99%

Tab. 2.3.16 – knihy Jana Wericha darem

Zajímavostí je, že jeden z onČch dvou respondentĤ, kteĜí oznaþili odpovČć „ne“ na otázku, zda považují knihu za vhodný dárek, pĜesto darem obdržel jednu z knih Jana Wericha.

160

Graf 2.3.8 – knihy Jana Wericha jako dar

PĜestože je graf 2.3.8, znázorĖující kĜivku, kdy byli respondenti podarováni knihami Jana Wericha, vzhledem k vČkovému složení respondentĤ tohoto prĤzkumu þásteþnČ zkreslený (pouze dva respondenti jsou mladší dvaceti let, vČkový prĤmČr dotázaných, kteĜí obdrželi nČkterou z Werichových knih darem, je 38 let, pĜiþemž nejmladšímu obdarovanému je let dvanáct, nejstaršímu pak šedesát þtyĜi let)235, odráží zvýšenou nakladatelskou produkci Werichových knih, stejnČ tak jako zvýšený zájem o jeho osobnost v devadesátých letech minulého století a také v uplynulém desetiletí. Souþet onČch tĜí hodnot za léta 2000-2010 dá totiž þíslo 23, které je velice blízké údaji z let devadesátých. Souvislost je ale samozĜejmČ nutné vidČt také v tom, že bČhem deseti minulých let vyšla Ĝada nových knih o Janu Werichovi.

Otázka
. 33: Koupil/a jste si nČkdy sám/sama pro sebe nČkterou z knih od Jana Wericha þi o Janu Werichovi? a otázka
. 34: Kdy pĜibližnČ jste si ji/je koupil/a? Zájem o knihy Jana Wericha se mohl pĜirozenČ projevit také jejich koupí, proto jsem do prĤzkumu zahrnula i obČ výše zmínČné otázky. 51 respondentĤ, tj. 18%, opravdu uvedlo, že si sami pro sebe, tedy nikoliv jako dárek nČkomu jinému,

235

Jedna z odpovČdí na tĜicátou tĜetí otázku, a to „ve 20.letech“ nebyla do výsledkĤ zahrnuta, neboĢ respondentovi, který ji uvedl, je „pouhých“ þtyĜicet dva let. PĜi své odpovČdi se patrnČ spletl, maje na mysli dobu, kdy byla kniha vydána.

161

koupili nČkterou z knih Jana Wericha (viz tab. 2.3.17). Plných 233 respondentĤ tak zatím ještČ nikdy neuþinilo.

koup knih Jana Wericha ano ne

respondent 51 233

v procentech 17,96% 82,04%

Tab. 2.3.17 – koupČ knih Jana Wericha

I graf 2.3.9 potvrzuje, že jak v devadesátých letech, tak zejména v uplynulém desetiletí zájem o Werichovy knihy vzrĤstal. Souþtem hodnot za první desetiletí toho století získáme þíslo 36, tzn. že bylo zakoupeno 36 knih, tedy témČĜ padesát procent všech knih, které si kdy respondenti zakoupili. SamozĜejmČ je ale opČt nutné pĜedpokládat, že tento zvýšený zájem souvisí se zvýšenou nakladatelskou produkcí novČ napsaných a vydaných knih o Janu Werichovi.

Graf 2.3.9 – koupČ Werichových knih

Otázka
. 35: Znáte Werichovo Fimfárum? (bez ohledu na umČlecké ztvárnČní) Další série otázek byla vČnována nejznámČjšímu literárnímu dílu Jana Wericha, jeho pohádkové knize Fimfárum, která se již doþkala mnoha umČleckých ztvárnČní. Výsledky prĤzkumu dokazují, že toto Werichovo dílo lze jednoznaþnČ

162

oznaþit za všeobecné známé, neboĢ je v nČkterém z jeho zpracování zná celých 89% respondentĤ, tedy 252 respondentĤ, jak ostatnČ ukazuje graf 2.3.10.

Graf 2.3.10 – znalost Werichova Fimfára

Otázka
. 36: ýetl/a jste nČkdy knihu Fimfárum?, otázka
. 37: Líbila se Vám tato kniha? a otázka
. 38: Co se Vám na tČchto pohádkách líbilo pĜedevším? Celkem 152 dotázaných potvrdilo, že znají toto dílo z jeho literární podoby, tj. 60% respondentĤ, kteĜí znají Werichovo Fimfárum a 54% všech respondentĤ, tedy více jak polovina (viz tab. 2.3.18). 100 respondentĤ (40%) tedy zná jiné umČlecké ztvárnČní této knihy.


etba knihy Fimfárum ano ne

respondent 152 100

v procentech 60,32% 39,68%

Tab. 2.3.18 – þetba knihy Fimfárum

Graf 2.3.11 umístČný na následující stranČ znázorĖuje odpovČdi na otázku, zda se respondentĤm tato kniha líbila. Celých 84% uvedlo, že se jim kniha líbila jako celek, 16% respondentĤ se líbily jen nČkteré pohádky a co je asi nejdĤležitČjší, nikdo z dotázaných, kteĜí tuto knihu þetli, neprohlásil, že by se mu Werichova kniha nelíbila.

163

Graf 2.3.11 – obliba Werichova Fimfára

DĤvody, pro které si tuto knihu její þtenáĜi oblíbili, jsou rĤzné. Ty, zmínČné nejþastČji, jsou zobrazeny v grafu 2.3.12. Na prvním místČ vévodí inteligentní humor a laskavý vtip Werichových pohádek následovaný jejich moudrostí. Jako tĜetí nejþastČjší dĤvod uvádČli respondenti originalitu a „neklasiþnost“ tČchto pĜíbČhĤ. V neposlední ĜadČ byl þasto zmínČn také WerichĤv vypravČþský styl a jeho práce s jazykem. NČkolikrát se také objevil názor, že jsou pohádky srozumitelné jak pro dČti, tak baví i dospČlé þtenáĜe.

Graf 2.3.12 – dĤvody obliby Werichova Fimfára

164

Otázka
. 39: VidČl/a jste nČkteré z filmových zpracování tČchto pohádek?, otázka
. 40: Které pohádky z filmového zpracování znáte? a otázka
. 41: Co se Vám na filmovém zpracování tČchto pohádek líbilo a co nelíbilo? Zatímco literární podobu Werichova Fimfára zná „pouze“ 60% respondentĤ, nČkteré z filmových zpracování tČchto pohádek vidČlo celých 77% respondentĤ, tj. 193 dotázaných (viz tab. 2.3.19).

zhlédnutí filmového zpracování Fimfára ano ne

respondent 193 59

v procentech 76,59% 23,41%

Tab. 2.3.19 – zhlédnutí filmového zpracování Fimfára

Z grafu 2.3.13 jasnČ vyplývá, že nejznámČjší je pohádka TĜi veteráni režiséra OldĜicha Lipského a scénáristy ZdeĖka SvČráka, kterou vidČlo 65% všech respondentĤ. Na druhém místČ je hudební pohádka KolobČžka první, kterou alespoĖ jednou vidČlo 55% respondentĤ a tĜetí místo zaujímá první díl trilogie Fimfárum z roku 2000, kterou vidČlo necelých 55% respondentĤ.

Graf 2.3.13 – znalost filmových pohádek z Fimfára

Respondenti oceĖují pĜedevším výtvarné zpracování animovaných pohádek podbarvené vyprávČním Jana Wericha, stejnČ jako u knižního vydání pak WerichĤv 165

humor, moudrost jeho pĜíbČhĤ a fakt, že jsou pohádky urþeny nejen dospČlým, ale také dČtem. Objevily se pochvalné zmínky o hereckém obsazení pohádky TĜi veteráni i KolobČžka první, nČkterým respondentĤm se však právČ herecké obsazení druhé zmínČné pohádky nelíbilo. StejnČ tak nČkteĜí z dotázaných nemají rádi loutkové filmy. NČkolik respondentĤ také uvedlo, že mají pohádky radČji v jejich knižní podobČ. Pozitivní a pochvalné zmínky však jasnČ pĜevažovaly nad tČmi negativními.

Otázka
.42: Znáte tyto pohádky z vyprávČní Jana Wericha? (napĜ. z gramofonových desek nebo CD) Z autorského þtení, þi spíše vyprávČní Werichových pohádek, zná toto literární dílo 166 respondentĤ, tj. 58% všech respondentĤ (viz tab. 2.3.20). Porovnáním poþtu respondentĤ, kteĜí znají Werichova dílo v tom þi onom zpracování, vyplývá, že nejvíce dotázaných (68%) vidČlo Fimfárum ve filmové podobČ, o nČco menší je procento tČch, kteĜí jej znají z ústního podání Jana Wericha (58%) a relativnČ nejménČ je tČch, kteĜí knihu þetli (54%).

poslech nahrávek Fimfára ano ne

respondent 166 86

v procentech 58,45% 30,28%

Tab. 2.3.20 – poslech Werichových nahrávek Fimfára

Mezi respondenty se ale našli i takoví, kteĜí znají Fimfárum ve všech tĜech jeho podobách – literární, filmové i vyprávČní (viz graf 2.3.14 na následující stranČ). Bylo jich celkem 102, tzn. 36%. Mezi dotázanými je ale také 16 takových (5,6%), kteĜí odpovČdČli, že znají Werichovo Fimfárum, ale ani jej neþetli, ani jej nevidČli, ani jej neslyšeli pĜevyprávČné. Znají jej tedy patrnČ jen „z doslechu“.

166

Graf 2.3.14 – znalost Fimfára podle umČleckého ztvárnČní

Otázka
.43: Ovlivnila nČjakým zpĤsobem nČkterá z knih Jana Wericha Váš život? (uvést mĤžete zkušenosti pozitivní i negativní) Na tuto nepovinnou otázku se rozhodlo odpovČdČt 106 respondentĤ. TémČĜ celá polovina z nich, konkrétnČ 51 respondentĤ uvedlo, že je žádná z knih Jana Wericha nijakým zpĤsobem neovlivnila a 6 dalších nebylo s to tuto skuteþnost posoudit. 15 dotázaných tuto možnost pĜipouští, avšak s tím, že spíše než kniha ovlivnila jejich život Werichova osobnost, jeho dílo, moudrost obsažená v jeho citátech þi „jeho životní postoj, názory a pĜínos kultuĜe“. Zbývajících 36 respondentĤ uvedlo nejrĤznČjší zkušenosti a vlivy Werichova díla na svĤj život. NejþastČji zmiĖují WerichĤv optimismus, který je nauþil „brát život z té lepší strany“, smích a radost, které vnášejí Werichovy knihy, zejména pohádky, do jejich života, pouþení o kulturní i politické historii i o obyþejném lidském životČ. Jeden z respondentĤ také zpívá „písniþky od Wericha svému malému synovi“, jiný nalezl inspiraci v pohádce Až opadá listí z dubu: „pĜes veškerý stud beru pĜi muzice jako jeden z prvních ženu do kola“.

167

Analýza zajímavých souvislostí a závislostí Analýza souvislostí a závislostí odpovČdí respondentĤ prĤzkumu Knihy Jana Wericha nepĜinesla mnoho zajímavých þi pĜekvapivých výsledkĤ. Na základČ prĤzkumu totiž nelze Ĝíci, že by bylo pravdČpodobnČjší, že þtenáĜi Werichových knih by byli spíše muži þi ženy, závislost se neobjevuje ani ve vztahu k vČku, vzdČlání þi povolání, neprokázalo se, že by mČla vliv velikost obce, ve které respondenti žijí, ani to, zda je v obci veĜejná knihovna þi zda dotazovaní tuto þi jinou knihovnu navštČvují. Dokonce i ti, kteĜí považují þtení za své koníþky, jsou pravdČpodobnČ tak þasto þtenáĜi knih Jana Wericha jako ti, kteĜí jej za svĤj koníþek nepovažují. PĜesto je vhodné se o nČkolika málo zajímavých souvislostech zmínit. Podle výsledkĤ prĤzkumu je napĜíklad témČĜ devČtkrát pravdČpodobnČjší, že lidé, kteĜí si v posledních pČti letech pĤjþili nČkterou z knih o Janu Werichovi, si v prĤbČhu minulých pČti let pĤjþili ve veĜejné knihovnČ také nČkterou z knih od Jana Wericha. Silná pravdČpodobnost platí ale i obecnČ – je mnohonásobnČ pravdČpodobnČjší, že si lidé, kteĜí si pĤjþují knihy o Janu Werichovi, pĤjþují také knihy, jichž je autorem. OpaþnČ již však takové tvrzení rozhodnČ neplatí. Z prĤzkumu také dále vyplývá, že 80% respondentĤ, kteĜí þetli knihu Fifmárum, vidČlo nČkteré jeho filmové zpracování, a dále že je o nČco málo pravdČpodobnČjší, že se lidé, kteĜí si pĜeþtou Werichovo Fimfárum, budou zajímat i o jeho další umČlecká ztvárnČní. U témČĜ tĜí þtvrtin respondentĤ je také možné se spolehnout na to, že pokud þetli nČkterou z knih Jana Wericha, pak také nČkterou takovou knihu vlastní, a že sedm desetin respondentĤ, kteĜí pĜeþetli nČjakou Werichovu knihu, pĜeþetlo právČ tu knihu, kterou má doma ve své knihovnČ. Výsledky prĤzkumu také dokazují, že je velice silná pravdČpodobnost (témČĜ 90%) toho, že pokud si lidé pĜeþtou alespoĖ nČkterou z Werichových knih, bude to právČ soubor pohádek Fimfárum. PĜibližnČ u tĜetiny respondentĤ, kteĜí þetli nČkterou Werichovu knihu, se lze spoléhat na to, že si také nČjakou z Werichových knih koupili. Je také pomČrnČ pravdČpodobné, že tĜetina respondentĤ, která vlastní nČkterou z knih Jana Wericha, ji dostala darem.

168

2.4

Knihy Jana Wericha ve veĜejných knihovnách V rámci výzkumu spoleþenského pĤsobení knih Jana Wericha jsem oslovila

také pĜes sto sedmdesát veĜejných knihoven v ýeské republice s dotazem ohlednČ pĤjþovanosti tĜech vybraných titulĤ Werichových knih. Konkrétní knihy jsem zvolila na základČ þtenáĜského prĤzkumu Knihy Jana Wericha, a to otázek týkajících se výpĤjþek titulĤ Werichových knih ve veĜejných knihovnách. Z množiny knih od Jana Wericha padla tedy jasnČ volba na Werichovu snad nejoblíbenejší a nejþtenČjší knihu – soubor pohádek Fimfárum, z knih o nČm byly vybrány Hovory s Janem Werichem od Miroslava Horníþka, které si v knihovnČ vypĤjþilo nejvíce respondentĤ, a trojici doplnila Korespondence s JiĜím Voskovcem, neboĢ se jedná o relativnČ novou knihu, o kterou byl v knihovnách svého þasu pomČrnČ veliký zájem - pro usnadnČní jsem se však rozhodla sbírat data pouze o prvním díle tohoto trojdílného souboru. Na mĤj emailový dotaz mi odpovČdČlo více jak sedmdesát knihoven, avšak data o výpĤjþkách za minulý rok bylo s to zaslat jen 67 z nich. Knihovna v RaspenavČ byla zniþena loĖskou bleskovou povodní, v mČstské knihovnČ v Hluboké nad Vltavou nepĤjþovali ještČ v minulém roce elektronicky, jiné knihovny byly v rekonstrukci þi nČkolikamČsíþním stČhování apod. Urþitou výpovČdní hodnotu má i fakt, zda knihovny vlastní þi nevlastní daný titul. Ze 67 knihoven totiž vlastní alespoĖ jeden výtisk knihy Fifmárum 67 z nich, tedy 100% knihoven, titul Hovory s Janem Werichem ale vlastní již jen 50 ze 67 knihoven, tj. témČĜ 75% knihoven a titul Korespondence I pouhých 35 z nich, tj. 52%. U posledního titulu lze však vidČt jako jeden z hlavních dĤvodĤ toho, že témČĜ polovina knihoven tĜídílný soubor korespondence Jana Wericha a JiĜího Voskovce nevlastní, jeho vysokou poĜizovací cenu, spíše než nezájem ze strany þtenáĜĤ. Kniha Fimfárum byla za rok 2010 ve sledovaných knihovnách vypĤjþena celkem 737krát, z toho pouze ve þtyĜech knihovnách nebyla v daném roce vypĤjþena ani jednou. PrĤmČrnČ tedy byla pĤjþena 11krát v každé knihovnČ236. ObdobnČ kniha Hovory s Janem Werichem byla v tČchto šedesáti sedmi knihovnách vypĤjþena za minulý kalendáĜní rok „pouze“ 34krát. Z toho ve 36

236

Jedná se opravdu þistČ jen o aritmetický prĤmČr bez pĜihlédnutí k tomu, kolik exempláĜĤ dané knihy ta která knihovna vlastní.

169

knihovnách z 50 (tj. v celých 72% knihoven) nebyla vypĤjþena vĤbec, což znamená, že prĤmČrnČ byl v tČchto knihovnách tento titul vypĤjþen pouze 0,68krát. Kniha Korespondence je na tom o nČco lépe – ve sledovaných knihovnách byla bČhem roku 2010 pĤjþena 55krát, což znamená, že na jednu knihovnu pĜipadá prĤmČrnČ 1,57 krát vypĤjþení za daný rok. Z toho „jen“ ve 13 knihovnách z 35, které knihu vlastní (tj. 37%), zĤstala ležet v knihovních regálech po celý minulý rok, viz graf 2.3.15.

Graf 2.3.15 – prĤmČrný poþet výpĤjþek ve veĜejných knihovnách za rok 2010

Pokoušela jsem se najít závislosti þi souvislost mezi množstvím výpĤjþek Werichových knih a prací knihoven, tedy ovČĜit, zda nemají na poþty výpĤjþek vliv pĜedevším samy knihovny a jejich práce. KonkrétnČ jsem se snažila ovČĜit dvČ teorie – první: knihovny s vČtším obratem knihovního fondu, tedy takové, které umí lépe „prodat“ svoje knihy, pĤjþují také více Werichových knih a druhou: knihovny, ve kterých si þtenáĜi prĤmČrnČ bČhem roku pĤjþí více knih, si spíše pĤjþí také Werichovy knihy. Ani jedna z teorií na základČ sady dostupných údajĤ ale potvrzena nebyla. První díl Korespondence Jana Wericha s JiĜím Voskovcem byl v roce 2010 pĤjþen nejvíckrát, a to 7krát v Krajské knihovnČ Františka Bartoše ve ZlínČ, titul Fimfárum se doþkal bČhem minulého roku dokonce celých 65 výpĤjþek, a to v Severoþeské vČdecké knihovnČ v Ústí nad Labem, a Hovory Jana Wericha byly

170

pĤjþeny v rámci jedné knihovny maximálnČ 5krát, a to v MČstské knihovnČ v TĜebíþi, MČstské knihovnČ Nová Vþelnice a MČstské knihovnČ Plesná. Tento výsledek je ponČkud pĜekvapivý, neboĢ by se dalo pĜedpokládat, že právČ ve vČtších knihovnách ve vČtších mČstech, které mají více registrovaných þtenáĜĤ, se najde více takových, kteĜí si vypĤjþí i ponČkud „starší titul“, jakým Horníþkovy Hovory s Janem Werichem jsou. Na druhou stranu vČtší fond tČchto knihoven s vyšším poþtem roþních pĜírĤstkĤ knihovních jednotek dává zĜejmČ þtenáĜĤm možnost vybírat si spíše tituly „nové“. Oproti tomu þtenáĜi malých knihoven, jakými jsou napĜíklad právČ knihovna v Plesné (k 31.12.2010 - 12 368 knih a 214 registrovaných þtenáĜĤ) a knihovna v Nové Vþelnici (k 31.12.2010 - 11 566 knih a 269 registrovaných þtenáĜĤ) nemají tak velký výbČr a „nepohrdnou“ proto ani titulem starším. Bylo by také možné pĜedpokládat, že poþty výpĤjþek Werichových knih by mohly souviset s akcemi spojenými se jménem Jana Wericha, jako jsou besedy, výstavy, pĜednášky, literární kavárny, þtení þi diskuze, které daná knihovna poĜádá þi nepoĜádá. I tuto otázku jsem proto v rámci svého prĤzkumu pracovníkĤm veĜejných knihoven položila. KromČ nČkolika málo literárních besed o Janu Werichovi þi Osvobozeném divadle, urþených pro žáky základních škol, však v daném roce žádné vČtší akce v oslovených knihovnách uspoĜádány nebyly. Snad jen v MČstské knihovnČ Libochovice poĜádali „pondČlní þtení z knih Jana Wericha“, na které prý „pĜišli i lidé, kteĜí bČžnČ na naše akce nechodí. Takže Jan Werich stále "táhne"“237. V MK v Plané nad Lužnicí také pro pĜipomenutí kulatých výroþí poĜádají malé výstavky knih, o kterých mi pracovnice knihovny V. Vyhnalová sdČlila, že „vyndají-li se z regálĤ na viditelné místo, je to znát, pak se þtenáĜi rozpomenou na Werichovo charisma a jeho dar vypravČþství a pohrávání si s þeštinou.“238 Na základČ ohlasĤ knihoven, které se k dané otázce vyjádĜily, lze také Ĝíci, že zájem o Werichovy knihy v posledních letech ponČkud opadl. NejpĤjþovanČjšími tituly jsou pĜedevším Fimfárum a Hry Osvobozeného divadla, neboĢ v ĜadČ škol je mají žáci jako povinnou þi doporuþenou þetbu. V nČkterých knihovnách zaznamenali

237 238

Z dopisu Jitky Liškové, knihovnice MK Libochovice, z 25.7.2011. Z dopisu V. Vyhnalové, MČK Planá n.L., 1.8.2011.

171

zvýšení zájmu o Werichovy knihy napĜíklad v souvislosti s dalším zfilmováním pohádek z Fimfára nebo novým vydáním nČkteré knihy, v jiných knihovnách prý nemají tyto skuteþnosti na poþty výpĤjþek Werichových knih žádný vliv. ýasto se ale pĤjþují právČ DVD se zfilmovanými pohádkami z Fimfára, o které bývá podle knihovnic pomČrnČ veliký zájem. Zajímavostí je napĜíklad akce, kterou uspoĜádala v roce 2003 ve spolupráci s kinem Jas a místní základní školou knihovna v Horním BenešovČ. Jednalo se o výtvarnou soutČž „Fimfárum J. Wericha". „SoutČž navazovala na školní pĜedstavení filmu Fimfárum Jana Wericha. Byla rozdČlena do tĜí kategorií podle vČku. PĜi hodnocení výkresĤ se pĜihlíželo k výtvarnému výrazu, ale hlavnČ k nápaditosti a originálnímu Ĝešení. Práce mČly velmi dobrou úroveĖ a ty nejlepší byly vystaveny ve vestibulu kina (v souþasné dobČ kino již není v provozu). Celá akce mČla u žákĤ i uþitelĤ výborný ohlas.“239 Knihovnice Anna Matoušová z MČstské knihovny v Sušici zase vyjádĜila svĤj osobní názor ohlednČ Werichových knih: „Jak mĤžeme vidČt ze statistiky výpĤjþek, není v naší knihovnČ až tak velký zájem (a to zde v nedalekých Velharticích mČl pan Werich chatu, na které pravidelnČ po celé léto pobýval). MĤžu Ĝíci, že kdyby dČti nedostaly ve škole (žákĤ typuji ze všech tĜí škol, tak do stovky), zmínČné Fimfárum za úkol si ho pĜeþíst, leželo by urþitČ netknuté na regále, možná ve skladu.“240 Požádala jsem také knihovny, stejnČ jako prve respondenty svého þtenáĜského prĤzkumu, o vyjádĜení, zda byly pĜed rokem 1989 dostupné knihy Jana Wericha a zda o nČ byl zájem. Ve vČtšinČ knihoven, jejichž pracovnice mi o Werichových knihách pĜed rokem 1989 napsaly, knihy Jana Wericha dostupné byly. Jen snad s výjimkou MK Litomyšl, kde údajnČ pĜed rokem 1990 „nemČli ve fondu jediný exempláĜ knih Jana Wericha.“

241

Dostupné mČly být napĜíklad ve StĜedoþeské vČdecké knihovnČ

v KladnČ, v mČstských knihovnách v Plané nad Lužnicí, v ýeské LípČ, v Mimoni þi v Lázních Bohdaneþ. Knihovnice obou dvou poslednČ jmenovaných knihoven se také shodují, že se pĜed rokem 1989 þetl Werich hodnČ, ale po té zájem výraznČ poklesl.

239

240 241

Z dopisu Miroslavy ChmelaĜové, Informaþní centrum a mČstská knihovna Horní Benešov, 13.7.2011. Z dopisu Anny Matoušové, MČstská knihovna v Sušici, 25.7.2011. Z dopisu Jany Kroulíkové, MČstská knihovna Litomyšl, 3.8.2011.

172

ýásteþnČ to dokládá i informace z Informaþního centra a mČstské knihovny v Horním BenešovČ: „Dle záznamĤ na knižním lístku lze zjistit - pĜed rokem 1989 v knihovnČ jeden titul z roku 1987, do konce roku 1988 mČl 9 výpĤjþek, od ledna 1989 do bĜezna 1989 dvČ výpĤjþky, ostatní až od r. 1990.“242 Knihovnice MČstské knihovny Hlinsko, paní Vlasta Morávková, pĜipojila k vyžádaným údajĤm také vlastní þtenáĜské hodnocení: „Jan Werich urþitČ oslovil starší generaci, žáci a studenti ho vyhledávají díky povinné þetbČ. "Oblíbenost" pana Wericha vládnoucí tĜídou byla všeobecnČ známá, takže náklad jakéhokoli vydání jeho knih, ale i knih o nČm, Osvobozeném divadle... pĜed rokem 1989 byl okamžitČ rozebrán. Jan Werich mýma oþima = opravdovost, nadhled, moudrost. ýlovČk, který byl velkým i pĜes nČkteré svoje chyby. A možná právČ pro ty chyby.“243 O svĤj vlastní þtenáĜský názor se se mnou podČlila také Vlasta Vondrušová z Knihovny Viléma Martínka ve StrmilovČ: „Bohužel, i když knih od Jana Wericha a o nČm a s ním máme v knihovnČ více, þtenáĜi mají v souþasné dobČ jiné priority. Pokud by Vás zajímal mĤj osobní þtenáĜský názor na Werichovy texty i celkovČ literaturu o nČm, jsem jeho fanynka od studentských let, tedy mČl mĤj obdiv ještČ pĜed rokem 1989. Dostupnost jeho textĤ a textĤ o nČm byla v této dobČ a v pár letech následujících z mého pohledu docela dobrá a knihovny a pulty knihkupectví, pokud si vzpomínám, byly touto literaturou vybaveny docela slušnČ.“244

242

243 244

Z dopisu Miroslavy ChmelaĜové, Informaþní centrum a mČstská knihovna Horní Benešov, 13.7.2011. Z dopisu Vlasty Morávkové, MČstská knihovna Hlinsko, 26.7.2011. Z dopisu Vlasty Vondrušové, Knihovna Viléma Martínka ve StrmilovČ, 25.7.2011.

173

3

Knihy a papír Následující kapitola pĜináší informace o vztahu Jana Wericha ke knihám a

papíru a jeho práce s nimi a jiné informace s knihami a papírem související, které se mi podaĜilo objevit v navštívených archivech bČhem pátrání po osudech knihovny Jana Wericha a mapování spoleþenského pĤsobení Werichova literárního díla ve spoleþnosti. Jak již bylo Ĝeþeno dĜíve, tato témata byla pĜedmČtem pĜedevším mé práce bakaláĜské, uvedeny jsou proto ve struþnosti pouze novČ zjištČné informace.

3.1

Archiv Divadla ABC Unikátní a svou historickou hodnotou nedocenitelné materiály související

s Janem Werichem a þinností Osvobozeného divadla se mi podaĜilo objevit v archivu Divadla ABC, který jsem navštívila na podzim roku 2010 v souvislosti s pátráním po knihovnČ a knihách Jana Wericha. Spolu s tamní archiváĜkou, paní Justinou Kašparovou, jsme objevily pĜi prohlídce nČkolika dosud nezpracovaných papírových krabic dĜíve neznámé dokumenty a pĜedmČty ze tĜicátých let, z doby pĤsobení Osvobozeného a Spoutaného divadla. KromČ nich je ale v archivu Divadla ABC uloženo také nČkolik alb fotografické dokumentace k divadelním hrám, ve kterých Jan Werich

ve druhé

polovinČ padesátých let spolu s Miroslavem Horníþkem vystupoval a nČkolik set kusĤ propagaþních fotografií-pohlednic s portrétem Jana Wericha. Z pováleþných dob jsou to také obálky s hlaviþkou Divadla V+W, které jsou zde uloženy spoleþnČ s obálkami s hlaviþkou Osvobozeného divadla. Divadelní scénáĜe ani knihy, které patĜily Janu Werichovi þi které pĜi své herecké a Ĝeditelské práci v Divadle Satiry, pozdČji pĜejmenovaném na Divadlo ABC, mohl používat, se však pravdČpodobnČ nezachovaly. V archivu je uloženo jen nČkolik desítek knih a stejnČ jako divadelní scénáĜe jsou spíše novČjšího data. Ale ani v pĜípadČ knih vydaných pĜed rokem 1961 žádné poznámky, znaþky, vpisky ani záznamy podle slov paní Kašparové nepotvrzují Werichovu práci s nimi. Z onČch unikátních dokumentĤ se zde nacházejí již zmínČné obálky s hlaviþkou

Osvobozeného

divadla.

Dále

speciální

divadelní

plakát

k silvestrovskému pĜedstavení hry Golem, pravdČpodobnČ z prosince roku 1931.

174

Další je papírový pĜebal þi nČjaký druh propagaþního materiálu obsahující i objednávkový formuláĜ sborníku 10 let Osvobozeného divadla : 1927 – 1937 a tĜi fotografie ze cca tĜicátých let – fotografie Jana Wericha a JiĜího Voskovce pravdČpodobnČ v divadelní šatnČ, jejíž zeć zdobí zarámované fotografie; fotografie divadelního souboru v zákulisí pravdČpodobnČ ze hry PČst na oko; fotografie JiĜího Voskovce, Jana Wericha a nejspíše Zdeny Werichové-Houskové pĜed výkladní skĜíní obchodu s psacími stroji. Zbývající þtyĜi fotografie – pohlednice s fotografií Jana Wericha v klaunské masce, pohlednice s fotografií Jana Wericha a JiĜího Voskovce v klaunských maskách, pohlednice s civilním portrétem Jana Wericha a fotografie Jana Wericha a JiĜího Voskovce za psacím strojem, která byla upravena jako vícevrstvá pĜedloha pro nČjaký druh tisku, jsou patrnČ již z let pováleþných. Z nČkolika tiskaĜských štoþkĤ, které se mezi dokumenty také nacházejí, jsou dobĜe patrné rysy pouze na dvou z nich – nápisu V+W na deskách Ultraphon a V + W s obrázkem parního válce z filmu SvČt patĜí nám (viz obr. 3.1 a 3.2, pĜíl. CD). Na ostatních, pĜevážnČ silnČ poškozených štoþcích, jsou nejspíše fotografie JiĜího Voskovce a Jana Wericha vyhotovené pro rĤzné propagaþní úþely. NejvzácnČjšími dokumenty jsou ale ty, které jsou uloženy v papírových deskách nadepsaných þervenou tužkou „XLVI“ a v pravém dolním rohu „V&W“. V nich jsou uloženy dokumenty související s úþetnictvím Osvobozeného a Spoutaného divadla ze tĜicátých let. Jedná se o nČkolik kusĤ korespondence – pĜedevším Adolfa Kluckaufa, Artura Dvorského, Zdeny Werichové a Ing. Jaroslava Salmona týkající se úþetnictví a pĜedání úþetních knih – a dále vlastní úþetní materiály – úþty, tabulky, soupisy apod. Níže ale uvádím chronologicky seĜazený výþet pouze tČch dokumentĤ tohoto souboru, které nČjakým zpĤsobem souvisejí s papírem – úþty knihtiskáren, fotografických studií a výstĜižkové služby (viz obr. 3.3 - 3.8 pĜíl. CD). 3.listopadu 1931 StĜedoevropská výstĜižková kanceláĜ þsl. úþet za dodané výstĜižky v Ĝíjnu 1931: pĜedplatné, 110 výstĜižkĤ þsl. /pĜesahujících mČs. poþet 20/, 2 výstĜižky zahr., poštovné a daĖ celkem za 83,70Kþ

175

11.ledna 1932 - StĜedoevropská výstĜižková kanceláĜ þsl. - úþet za dodané výstĜižky v prosinci 1931 (pĜedplatné, 142 výstĜižkĤ þsl. /pĜesahujících mČs. poþet 20/, 2 výstĜižky zahr., poštovné a daĖ) celkem za 100,50 Kþ 16.bĜezna 1932 - Specielní ústav pro umČleckou a prĤmyslovou fotografii Jar. Möller - úþet za 5 prvotiskĤ formátu 18 x 24 cm á 50 Kþ, na 250 Kþ celkem 16.bĜezna 1932 - ýeskoslovenská tisková kanceláĜ - upomínka na zaplacení dlužné þástky 122,60 Kþ 24. bĜezna 1932 - Knihkupectví Orbis - upomínka na dlužnou þástku 850 Kþ 7.dubna 1932 - StĜedoevropská výstĜižková kanceláĜ þsl. - úþet za dodané výstĜižky v bĜeznu 1932 (pĜedplatné, 228 výstĜižkĤ þsl. /pĜesahujících mČs. poþet 20/, 2 výstĜižky zahr., poštovné a daĖ) celkem za 145,40 Kþ 9.dubna 1932 - StĜedoevropská výstĜižková kanceláĜ þsl. - výpis z úþtu od 31.1.1931 do 31.3.1932 celkem za 2081,90 Kþ, s nedoplatkem 689,70 Kþ 12.dubna 1932 - Knihtiskárna St. Kunc (dĜíve Fr. Vonka) - úþet za vyhotovení dvacetiosmistránkových divadelních programĤ ke hĜe Caesar za celkovou þástku 5386,60 Kþ 12.dubna 1932 - Press Photo Service - výpis z úþtu za fotografické práce v hodnotČ 10388,70 Kþ 20.dubna 1932 - Foto NeckáĜ – úþet za vyhotovení snímkĤ (p. Srnka, p. Nedbal, p. Plachý, p. SkĜivan, p. Filipovský, sl. Vítová a dvČ další fotografie) za celkem 328,40 Kþ 30.dubna 1932 - Knihtiskárna V. Palásek a Frant. Kraus – úþet za vyhotovení plakátĤ do poštovních výloh 47,5cm x 126 cm modrým tiskem pro Brno (150ks), Ostravu (150 ks), ProstČjov (75ks), PlzeĖ (150 ks) a Pardubice (100ks) za celkem 815,50 Kþ 30.dubna 1932 - Knihtiskárna V. Palásek a Frant. Kraus – úþet za vyhotovení 1000 ks dopisních papírĤ kvartových dvoubarevným tiskem a 700 poukázek za nocleh v celkové hodnotČ 178,50 Kþ 30.dubna 1932 - Knihtiskárna V. Palásek a Frant. Kraus úþet za tisk za mČsíc únor (2500 vložek do programĤ 8° dvoustranných, 1000 obálek dvoubarevných 44°), bĜezen (500 plakátĤ foliových žlutý papír þerný a þerv. t. Golem – Caesar, 500 plakátĤ foliových dto Cesar, 300 plakátkĤ kvart. þerný a þervený tisk bílý p., 400 dotiskĤ plakátkĤ folio Caesar, 1000 žádanek o vstupenky 176

v 10 blocích perf. pag., 400 dotiskĤ plakátkĤ folio Caesar-velikon., 400 dotiskĤ plakátkĤ folio Caesar 30) a duben (400 dotiskĤ plakátkĤ folio Caesar 40, 1000 obálek dvoubarevných 44°, 500 dotiskĤ plakátĤ Caesar 50, 400 dotiskĤ plakátĤ Caesar 60, 500 dotiskĤ plakátĤ Caesar 69) za celkem 1541,20 Kþ 3. kvČtna 1932 - UmČlecké družstvo Polygraphia – úþet za tiskaĜské štoþky a matrici celkem za 1069,10 Kþ 6.kvČtna 1932 - StĜedoevropská výstĜižková kanceláĜ þsl. - úþet za dodané výstĜižky v dubnu 1932 (pĜedplatné, 252 výstĜižkĤ þsl. /pĜesahujících mČs. poþet 20/, 2 výstĜižky zahr., poštovné a daĖ) celkem za 158,10 Kþ 11.kvČtna 1932 - Knihtiskárna „Pokrok“ – úþet za 5000 výtiskĤ hlubot. letákĤ „Golem“ o 16 stranách za 2729,50 Kþ 4.þervna 1932 - StĜedoevropská výstĜižková kanceláĜ þsl. - úþet za dodané výstĜižky v kvČtnu 1932 (pĜedplatné, 330 výstĜižkĤ þsl. /pĜesahujících mČs. poþet 20/, 2 výstĜižky zahr., poštovné a daĖ) celkem za 199,80 Kþ 11.þervna 1932 - Knihtiskárna „Pokrok“ – úþet za poštovné za hlubotiskové programy Golem a Caesar (Brno 4000 výtiskĤ, ProstČjov 600 výtiskĤ, M. Ostrava 2000 výtiskĤ, Pardubice 1000 výtiskĤ a PlzeĖ 1000 výtiskĤ) v hodnotČ 104,80 Kþ 17.þervna 1932 - tiskárna Melantrich - úþet za vyhotovení 1000 ks plakátĤ formátu 95/126 cm, lito 2 bar Caesar po návratu z turné za celkem 1483,20 Kþ 20.þervna 1932 - Knihtiskárna V. Palásek a Frant. Kraus - úþet za mČsíc kvČten (400 plakátĤ folio Odjezd na tournée /þerný a þerv., 500 plakátĤ folio /90/) a þerven (200 dopisnic 4stranných 2barevných, 4000 poukázek na slev. vstupenky, 500 plakátĤ folio /100/, 400 pĜelepkĤ na plakáty, 1000 obálek dvoubarevných, 400 plakátĤ folio /110/) za celkem 858 Kþ 28.þervna 1932 - tiskárna Melantrich - úþet za pĜítisk na 1000 plakátĤ fom. 63/95 cm /Golem a Caesar v dobČ sletu/ a za pĜítisk 400 plakátĤ Jak kašpárek napálil kostelníka za celkem 299,75 Kþ 29.þervna 1932 - Knihtiskárna V. Palásek a Frant. Kraus – úþet za 500 plakátĤ folio „Poslední týden“ žlutý papír þervený tisk a þerný za 178,20 Kþ

177

2.þervence 1932 - StĜedoevropská výstĜižková kanceláĜ þsl. - úþet za dodané výstĜižky v þervnu 1932 (pĜedplatné, 137 výstĜižkĤ þsl. /pĜesahujících mČs. poþet 20/, 2 výstĜižky zahr., poštovné a daĖ) celkem za 99,90 Kþ 9.þervence 1932 - Knihtiskárna V. Palásek a Frant. Kraus – úþet za 400 plakátĤ folio „Prázdniny“, žlutý papír, þervený a þerný tisk za 166,85 Kþ 12.srpna 1932 - Knihtiskárna V. Palásek a Frant. Kraus – úþet za 300 plakátĤ folio „Prázdniny“, žlutý papír, þervený a þerný tisk za 155,50 Kþ 5.Ĝíjna 1932 - Press Photo Service - výpis z úþtu za fotografické práce v hodnotČ 5736,40 Kþ 18.Ĝíjna 1932 - Press Photo Service - výpis z úþtu za fotografické práce v hodnotČ 8363,20 Kþ 29.Ĝíjna 1932 - StĜedoevropská výstĜižková kanceláĜ þsl. - druhá upomínka o zaplacení dlužné þástky 1309,60Kþ PravdČpodobnČ se jedná o pouhý zlomek úþtĤ Osvobozeného divadla z roku 1932. PĜesto je zde možné nalézt úþty na více jak 8500 kusĤ programĤ, 2500 vložek do programĤ a blíže neurþené množství programĤ ke hĜe Caesar z dubna 1932. K tomu témČĜ deset tisíc kusĤ plakátĤ, 400 ks pĜelepek na plakáty a 5000 letákĤ. Z korespondenþního materiálu jsou zde úþty na celkem 3000 obálek, 1000 dopisních papírĤ a 200 þtyĜstránkových dopisnic. Dále také úþty na 700 poukázek na nocleh, 1000 žádanek o vstupenky, 4000 poukázek na slev. vstupenky, tiskaĜské štoþky a fotografické práce v celkové hodnotČ nČkolika desíti tisíc korun a další úþty. Opomenout nelze ani úþty za dodání více jak osmnácti set výstĜižkĤ od výstĜižkové služby. To vše svČdþí o tom, že Werich s Voskovcem vČnovali jak velkou pozornost propagaci svého divadla a divadelních her prostĜednictvím papíru, tak také ohlasĤm na svou tvorbu na papíru vytištČných.

3.2

Archiv hl. m. Prahy Zajímavé otázky vnesly do pátrání po vztahu Jana Wericha ke knihám a

papíru také archivní materiály z fondu Masarykova I. státního þeskoslovenského reálného gymnasia v Praze, uložené v Archivu hl. mČsta Prahy. 178

Z doby studia Jana Wericha, tedy z let 1916-1923, se zachovaly pouze výroþní zprávy, pamČtní kniha/kronika a hlavní katalogy tohoto gymnázia. Zprávy z daných let jsou ale ve školní kronice znaþnČ struþné, týkají se zejména profesorského sboru a þasto odkazují na tištČné výroþní zprávy. Z hlavních katalogĤ lze vyþíst pouze údaje o WerichovČ bydlišti v daných letech, o poþtu zameškaných hodin, informace o jeho náboženském vyznání, o zamČstnání otce, platbČ školného, prospČchu a data vydání vysvČdþení. Více relevantních informací je možné nalézt ve výroþních zprávách, zpravidla se týkají školní žákovské knihovny a povinné þetby studentĤ. Dokázat, že Jan Werich byl jedním z tČch žákĤ, kteĜí si v gymnaziální knihovnČ knihy pĤjþovali, zatím nelze - spíše naopak, existují o tom znaþné pochybnosti. Za pomČrnČ pravdČpodobné lze ale považovat, že Janu Werichovi prošla rukama díla z tehdejší povinné þetby. Zda si však dané knihy zakoupil, vypĤjþil od pĜátel nebo v nČkteré knihovnČ, ale také Ĝíci nelze. Ve výroþní zprávČ ze školního roku 1916/1917 lze kromČ jiného þíst, že: „Koncem školního roku 1915-16 mČla knihovna žákovská podle katalogu 4160 dČl, 4268 svazkĤ. … Nové upravení vykazovalo, že v knihovnČ jest 2445 spisĤ ve 4057 svazcích. Letos pĜibylo 75 þísel inventárních ve 104 svazcích. Má tudíž žákovská knihovna 2526 spisĤ ve 4161 svazcích.“ (C.k. þeské, 1917, s. 24-25) Knihovny se týká také zápis ze školní kroniky: „Knihovna žákovská vyhovovala dobĜe touze mládeže po ušlechtilé þetbČ zábavné i odbornČ vzdČlávací spisy domácími i cizojazyþnými. PĤjþovalo se prĤmČrnČ 25kráte za rok. PĜeþetlo v I.A.,B.,C. 112 žákĤ 1544 knih… KromČ tČchto knih bylo ještČ 136 svazkĤ soukromé þetby po celý školní rok mezi žactvem v obČhu. Celkem pĜeþetlo 517 žákĤ 5656 knih.“ (C.k. þeské, 1917, s. 40) Obdobné informace je možné najít i ve výroþní zprávČ z následujícího školního roku: „Koncem školního roku 1916-17 bylo v knihovnČ žákovské 2526 spisĤ ve 4161 svazcích. V letošním školním roce pĜibylo 50 þísel inventárních. Má tudíž knihovna 2576 spisĤ ve 4223 svazcích.“ (C.k. þeské, 1918, s. 19) Zápis ze školní kroniky Ĝíká: „Knihovna žákovská vyhovovala dobĜe touze mládeže po ušlechtilé þetbČ zábavné i odbornČ vzdČlávací spisy domácími i cizojazyþnými. PĤjþovalo se prĤmČrnČ 25kráte za rok. BČhem roku pĜeþetli … v II.A,B 104 žáci 1436 knih …

179

KromČ tČchto knih bylo ještČ 128 svazkĤ soukromé þetby po celý školní rok mezi žactvem v obČhu. Celkem pĜeþetlo 628 žákĤ 7060 knih.“ (C.k. þeské, 1918, s. 30) ZajímavČjší jsou záznamy ze školního roku 1918/1919. Informace o žákovské knihovnČ uvádČjí nejen množství dČl a svazkĤ - „Koncem škol. roku 1917-18 bylo v knihovnČ žákovské 2576 spisĤ ve 4223 svazcích. … V letošním školním roce pĜibylo 31 þísel inventárních.“ (Státní, 1919, s. 42) ale jmenovitČ také jednotlivé pĜírĤstky do žákovské knihovny. Nechybí ani informace o poþtu výpĤjþek: „Knihovna žákovská vyhovovala dobĜe svému úþelu. Spisy zábavné i odbornČ-vzdČlávací, domácí i cizojazyþné hojnČ þteny. PĤjþovalo se prĤmČrem 25krát za rok. Celkem pĜeþetlo 628 žákĤ 7060 knih kromČ 128 svazkĤ soukromČ þetby, jež kolovaly mezi žactvem bČhem roku.“ (Státní, 1919, s. 55) NejzajímavČjší je však zpráva Žákovské samosprávy od Jarosl. Cebeho a Karla VaĖka, ve které je napsáno: „III.B sdružila se v kroužku literárním, pĜírodovČdeckém, založila si vlastní knihovnu o 100 svazcích.“ (Státní, 1919, s. 51) Kdo byli þlenové tohoto literárního kroužku, zda do nČj patĜil i Jan Werich, který byl žákem této tĜídy, a jaké knihy si mezi sebou studenti pĤjþovali již však bohužel ve zprávČ nestojí. Na tĜicáté druhé stranČ této zprávy je také uvedena povinná školní a domácí þetba z jazyka þeského: „V tĜídČ III. a) škol. K. J. Erben, ýeské pohádky. Jirásek, Staré povČsti þeské. b) dom. kontr. Satranský-Polívka, ýeské pohádky. Sedláþek, Sbírka historických povČstí.“ (Státní, 1919, s. 32) Tutéž informaci o povinné þetbČ je možné najít také ve výroþní zprávČ ze školního roku 1919/1920: „V tĜídČ IV. a) škol. B.NČmcová: Babiþka. Sv. ýech: Ve stínu lípy. Kukuþin: Výbor povídek. b) kontrol. dom. V. Beneš-TĜebízský: Levohradecká povídka. Al. Jirásek: Psohlavci. Slovenský sborníþek (Topiþ).“ (Státní, 1920, s. 8) Také zprávy o žákovské knihovnČ vþetnČ jmenovitého vypsání pĜírĤstkĤ byly zaznamenány na patnácté stranČ této zprávy: „Koncem škol. roku 1918-19 bylo v knihovnČ žákovské 2607 spisĤ ve 4264 svazcích.“ (Státní, 1920, s. 15) Informace o jejím využívání však chybí. Zajímavá je také další ze zpráv Žákovské samosprávy: „Z tĜídních osvČtových sdružení dlužno uvésti … fotografický kroužek tĜ. IV.B (pĜ. J. Snížek) a astronomický kroužek téže tĜídy (pĜ. J. Vachsman), který má vlastní malou observatoĜ a vČnoval 100 K Fondu lidové hvČzdárny Štefánikovy v Praze.“ (Státní, 1920, s. 24) ýinnost 180

astronomického kroužku zdá se Ĝídil JiĜí Voskovec, zda se na nČm ale podílel i Jan Werich ze zápisu bohužel nevyplývá. KromČ standardních zpráv o povinné þetbČ z þeského jazyka („V tĜídČ V.: a) školní. Neruda: Ballady a romance. Vrchlický: Kytka ballad, romancí a legend. Kukuþin: DvČ povídky; b) kontrol. domácí. ýech: Hanuman. ýelakovský: Ohlas písní þeských. Erben: Kytice.“) (Státní, 1921, s. 10) je ve zprávČ ze školního roku 1920/1921 také struþná informace o žákovské knihovnČ: „Knihovna žákovská (správce prof. J. DČdek) má nyní 2666 spisĤ ve 4336 svazcích. Letošní revise bude míti následkem, že slušná Ĝada spisĤ bude se musit vyĜaditi, že jsou bČhem doby tak opotĜebovány, že z dĤvodĤ hygienických jejich vyĜadČní nezbytno. Lonská umČlecká sekce darovala pĜes 60 knih, za nČž Ĝeditelství vzdává díky.“ (Státní, 1921, s. 14) Zajímavou informaci o vycházce studentĤ V. B obsahuje záznam o TČlesném výcviku na stranČ dvacet jedna: „V.B 28.kvČtna turistická vycházka na ěíp a do Roudnice, prohlídka zám. knihovny, zbrojírny a archivu; vedl prof. Farka.“ (Státní, 1921, s. 21) Je dost pravdČpodobné, že se Jan Werich této návštČvy roudnické zámecké knihovny také úþastnil, neboĢ zameškal v tomto školním roce pouhých sedmnáct školních hodin. Zprávy z následujících let jsou ještČ struþnČjší. Na stranČ deset výroþní zprávy z roku 1921/1922 je uvedena povinná školní þetba z jazyka þeského: „V tĜídČ VI.: a) školní. ýech: Václav z Michalovic. Komenský: Labyrint. b) kontrol. domácí. Zeyer: Olgerd Gejštor. Mácha: Máj. Jirásek: Proti všem. Neruda: Malostranské povídky. Kalinþák: Reštaurácia.“ (Státní, 1922, s. 10) Na stranČ šestnáct je možné þíst struþnou informaci o žákovské knihovnČ: „Knihovna žákovská (správce prof. J. DČdek) se svolením zems. šk. rady (vynes. 23. záĜí 1921, þ. 66231) vyĜazeno bylo 61 dílo v 99 svazcích. Letos pĜibylo vČtšinou koupí, nČco darem 38 dČl v 48 svazcích. Má tedy nyní 2643 dČl v 4285 svazcích.“ (Státní, 1922, s. 16) Zpráva z posledního školního roku, v kterém Jan Werich studoval na gymnáziu v KĜemencovČ ulici, tedy z roku 1922/1923, je ještČ struþnČjší. Ze sledovaných informací jsou uvedeny pouze informace o žákovské knihovnČ: „Knihovna žákovská a) 36 (36 svaz.), z toho koupí 23 (23 svazky), 13 (13 svazkĤ); b) 2679 (4321 svazek).“ 245 (Státní, 1923, s. 7)

245

a) Letošní pĜírĤstek, b) nynČjší celkový poþet inventárních þísel.

181

Pro doplnČní uvádím ještČ seznam povinné školní þetby z þeského jazyka pro sedmý roþník dle toho, jak byl zaznamenán ve výroþní zprávČ z roku 1922: „V tĜídČ VII. a) školní. Strejþek: Výbor z lyriky. Shakespeare: Julius Caesar. b) kontrol. domácí. Jirásek: F. L. VČk I, II. ýech: Z povídek a þrt. Sládkoviþ: Detvan.“ (Státní, 1922, s. 10)

3.3

Archiv Univerzity Karlovy Bádání v archivu Univerzity Karlovy nepĜineslo mnoho významných

výsledkĤ pro tuto práci. Záznamy o studiu Jana Wericha na Právnické a na Filozofické fakultČ lze nalézt pouze v historickoprávním protokolu z roku 1927 a v hlavních katalozích obou zmínČných fakult. Ty obsahují pouze osobní údaje, záznamy o zapsaných pĜednáškách a zaplacených studijních poplatcích. Informace o pĜípadných výpĤjþkách ze seminárních knihoven té doby ale zachovány nejsou. Na Právnické fakultČ studoval Jan Werich spolu s JiĜím Voskovcem od zimního semestru roku 1924 do letního semestru 1928, s výjimkou letního semestru 1927, kdy si Werich nezapsal žádnou z pĜednášek. Podle X. Historickoprávního protokolu: „Dne 9. Ĝíjna 1927 podrobil se kandidát Jan Werich ze Smíchova v ýechách poprvé státní zkoušce historickoprávní pĜed komisí pro státní zkoušky historickoprávní pĜi univeristČ KarlovČ v Praze.“ Zkouška však byla uznána pomČrem hlasĤ tĜi ku jedné za nedostateþnou. Opravnou zkoušku vykonal Werich 9. února 1927 s výsledkem dostateþnČ. Studia na Filozofické fakultČ zapoþali Jan Werich spolu s JiĜím Voskovcem v letním semestru 1929 a ukonþili je v letním semestru 1933. Na pĜednášky ale s nejvyšší pravdČpodobností nedocházeli, neboĢ v této dobČ již provozovali divadelní þinnost a „studium“ sloužilo pravdČpodobnČ pouze jako prostĜedek odkladu povinné vojenské služby. Zapsáno mČl v té dobČ ale Jan Werich pomČrnČ velké množství literárních pĜednášek – napĜ. DČjiny francouzské literatury prof. Tilleho, Lidové pohádky slovanské prof. Horáka, Prameny lidového podání prof. Tilleho, pĜednášku o básníkovi Heinrichovi Heinem prof. Fischera, O hrdinském básnictví nČmeckém prof. Janka, pĜednášku ěecká tragedie prof. Groha, Goethe dramatik prof. Fischera þi pĜednášku Edda prof. Janka. Velká þást zapsaných pĜednášek nadto patĜila mezi tzv. 182

publice, tedy veĜejnČ pĜístupné pĜednášky, což by potvrzovalo teorii o studiu kvĤli odkladu vojenské služby. Vyvozovat však jakékoliv závČry o studiu Jana Wericha na vysoké škole, o tom, jaké knihy ke studiu si byl nucen opatĜit, zda navštČvoval seminární knihovny apod. ovšem z dostupných údajĤ nelze.

3.4

Literární archiv PNP Z fondu Jana Wericha uloženého v PNP vyplývá i Ĝada dĤležitých þi

zajímavých informací knihovČdné povahy, které nesouvisejí s knihovnou Jana Wericha a nebyly tudíž dosud zmínČny. KromČ bohatého fondu korespondence zahrnujícího jak pĜijatou tak odeslanou korespondenci osobní i rodinnou, se zde nachází také velké množství rukopisĤ, a to rukopisĤ vlastních i rukopisĤ cizích, obvykle však doplnČných Werichovými poznámkami þi se jinak k Janu Werichovi vztahujících.RelativnČ bohatý je také fond tiskĤ a výstĜižkĤ, a to i pĜesto, že neobsahuje žádné knihy a jen minimum novin a þasopisĤ. Soubor doplĖují Werichovy fotografie a nČkolik fotografických alb. KromČ výše zmínČných jsou souþástí fondu Jana Wericha také fragmenty osobních archivĤ Jany Werichové-Kvapilové, JiĜího Voskovce a také nČkolika divadel, ve kterých Werich pĤsobil. První oddíl fondu tvoĜí, jak již bylo Ĝeþeno, korespondence. Mezi Werichovou osobní pĜijatou korespondencí je možné najít dopisy, pohlednice, telegramy, dopisnice, drobné grafiky jako napĜíklad pĜání þi PF a dokonce i jen prázdné obálky v poþtu zpravidla jednoho, nejvýše však padesáti tĜi kusĤ od jednoho pisatele (Mary Adams). Výjimkou je samozĜejmČ rozsáhlá korespondence od JiĜího Voskovce, která zahrnuje více jak dvČ stovky dopisĤ a pohlednic a témČĜ jedno sto k dopisĤm nepĜiĜazených obálek. ýasové vymezení korespondence je ohraniþeno roky 1945 a 1976, s nČkolika málo výjimkami korespondence pĜedváleþné þi z emigrace. Nejstarší z datovaných dokumentĤ, který jsem nalezla, je pohlednice adresovaná americkému pĜíteli Tony Kraberovi z 12. bĜezna 1939. Psány jsou zpravidla þesky þi anglicky, lze ale nalézt také dopisy v nČmþinČ, polštinČ, italštinČ, slovenštinČ a dalších jazycích. 183

Z tČchto více jak þtyĜ tisíc položek pĜijaté korespondence je témČĜ osm set z nich na boku prodČravČno dČrovaþkou, a to patrnČ více rĤznými typy, neboĢ poþty dČr se liší. ProdČravČní (viz obr. 3.9, pĜíl. A) je možné najít na korespondenci pĜedevším ze þtyĜicátých, padesátých a první poloviny šedesátých let, po té se vyskytuje spíše výjimeþnČ. Nejdéle však na dopisech z roku 1970 a na ĜadČ dopisĤ nedatovaných. Jedná se patrnČ o pozĤstatek archivu korespondence, který si Jan Werich svého þasu zakládal, popĜípadČ který mu poĜádal nČkdo z jeho okolí. Dalším významným rysem Werichovy korespondence je také používání razítek. Jeden z typĤ použitých razítek – razítko s textem „VyĜízeno“ - je možné nalézt na více jak stovce dopisĤ þi obálek. Objevuje se na korespondenci skrze celé þasové spektrum, tedy od roku 1945 do roku 1976, a také na nČkolika nedatovaných dopisech. TémČĜ polovina všech razítek je ale na korespondenci z roku 1945 a 1946, tĜetina na korespondenci z první poloviny sedmdesátých let a jen asi pČtina z nich na korespondenci z let šedesátých. Na korespondenci z let 1945-1946 je témČĜ bez výjimky toto razítko v zelené barvČ (viz obr. 3.9, pĜíl.A), nČkolik málo zbývajících by se dalo oznaþit jako za modrozelená þi modrá razítka. Obvykle jsou doplnČna rukopisnou poznámkou perem þi obyþejnou tužkou o datum, pravdČpodobnČ odpovČdi. Druhá podoba razítka, která se v korespondenci objevuje, je razítko ve fialové barvČ. Werich jej užíval pĜinejmenším v roce 1958 a nejspíše také v roce 1970, kdy by se dala ale razítka oznaþit þasto spíše jako modrofialová až modroþerná. Fialové razítko z roku 1958 bývá þasto doplnČno dalším typem razítka, které je možné ve WerichovČ fondu nalézt, a to fialovým razítkem s datem (viz obr. 3.10, pĜíl. CD). NČkteré dochované koncepty odpovČdi naznaþují, že se s nejvyšší pravdČpodobností opČt jednalo o data odpovČdí þi jiné reakce na zaslané dopisy. TĜetí barevnou variantou tohoto razítka, které je možné na dokumentech z oddílu korespondence nalézt, je razítko þervené (viz obr. 3.11, pĜíl. A). Werich jej užíval pĜibližnČ od roku 1959 až do roku 1976, ze kterého jsou datovány nejmladší dokumenty korespondence, a možná tedy i déle. Mezi roky 1961-1974 se objevuje také modifikace této barvy razítka, která by se dala oznaþit spíše jako vínová. Mimo razítek lze þasto nalézt na dopisech, stejnČ tak jako na nČkterých rukopisech, stopy po pĤvodním spojení jednotlivých listĤ sešívaþkou þi otlaþky, zpravidla i s otiskem rzi, od pĤvodního spojení kanceláĜskými sponkami. Sponky ze 184

sešívaþek stejnČ tak jako sponky kanceláĜské þi jiné kovové svorky ale byly z dĤvodu ochrany papíru u vČtšiny dokumentĤ v rámci celého fondu odstranČny. Na dopisech a obálkách je možné také velice þasto najít rukopisné poznámky. V korespondenci z roku 1945-1946 je to písmeno „P“ (viz obr. 3.9, pĜíl. A), znaþící patrnČ „pĜeþteno“. PozdČji znak podobný písmenu „V“ þi „V.“ (viz obr. 3.12, pĜíl. CD), snad oznaþující stejnou skuteþnost jako výše zmínČné razítko „VyĜízeno“. KromČ toho jsou to dále poznámky o obsahu þi komentáĜe k obsahĤm dopisĤ (viz obr. 3.11, pĜíl. A), napĜíklad: „chce job“, „gratulace“, „dČti“, „65“, „poslat 2x foto“, „L.N.“. U nČkterých poznámek je více než jasné, že je nepsal Jan Werich: „PodČkování za dopis pana Wericha. Kladný, uschovat?“, „Jan rozhodne o odpovČdi“, „TČmto jsi slíbil vystupovat 13.listopadu 1964“, „TV foto od diváka na obrazovku“, „Chce si pĜijet pro podpis – pošleme foto?“, „VyĜízeno 25.10.58 Týlová“ a jiné obdobné poznámky, doplnČné podpisem Jarmily Týlové. U nČkterých poznámek to lze pĜedpokládat: „dlouze kecá a zve na rybaþku do Bratislavy“, „Neþetl“, „pĜíznivý dlouhý“, „Osobní“, „1 foto podepsat“, „zajímavý dopis bez cenzury“, „Hnusný dopis“ apod. U nČkterých poznámek je znaþnČ pravdČpodobné, že je napsal sám Jan Werich: „odpovČdČt a podČkovat“, „odpovČdČti“, „Založit“, „podČkovat a gratulaci“, „VyĜídil“, „Té se musí odpovČdČt zvlášĢ pČknČ“, u nČkterých jsem si tím zcela jistá: „Poslat sekretariátu KSý – s prosbou o vyšetĜení, hodí-li se jim. JW“, „PČkná slova. Použijte to, já stČží to budu moci použít. Zdraví Vás JW“, „Dopis od Pepíka Trägera. Zdeniþko pĜeþti si!“. RovnČž tak koncepty odpovČdí zaznamenané pĜímo na originálech dopisĤ (viz obr. 3.13, pĜíl. CD) psal Jan Werich. NČkteré jsou psány þistČ jen jako instrukce, patrnČ pro Jarmilu Týlovou, ohlednČ obsahu a vyznČní dopisu, napĜíklad: „OdpovČć v tom smyslu aby poslal pĜeklad za ŠĢast. lásku bas k nahlédnutí…“246 Jiné byly, jak dokazují kopie odpovČdí, pĜepsány doslovnČ, patrnČ opČt Werichovou tajemnicí Jarmilou Týlovou247. U ostatních to lze pĜedpokládat248. NČkteré patrnČ Werichovy poznámky, které lze na dopisech také najít, s dopisem jako takovým nesouvisejí, napĜ. poznámka þernou tužkou pĜes celou zadní

246

napĜ. inv. þ. LA 5076/001597 napĜ. inv. þ. LA 5076/000382, inv. þ. LA 5076/000383 248 napĜ. inv. þ. LA 5076/003727. inv. þ. LA 5076/003456 247

185

stranu nČmecky psaného dopisu z kvČtna 1974 „Jel pro pivo!“, malĤvky a þmáranice modrou a zelenou propiskou na zadní stranČ dopisu Karla JeĜábka z Ĝíjna 1958 þi seznam deseti rozliþných položek249 napsaný na rubu kartiþky s gratulací k Werichovým šedesátým narozeninám od rodiny Hosnedlovi (viz obr. 3.14, pĜíl. CD). Ty dokazují, že v pĜípadČ potĜeby sloužila korespondence Janu Werichovi þistČ také jako poznámkový papír. Z poznámek na korespondenci lze nČco málo vyvozovat také ohlednČ používaných psacích potĜeb v rodinČ WerichĤ. Jsou totiž psány nejrĤznČjšími druhy (viz obr. 3.9 a 3.12, pĜíl. CD; obr. 3.11, pĜíl. A) – ve þtyĜicátých letech je to zejména inkoust zelený, modrý, výjimeþnČ také þerné barvy, pozdČji je to pĜedevším modré propisovací pero, objevuje se také zelené þi þervené, þerné barvy je opČt mnohem ménČ. Hojné jsou také poznámky obyþejnou tužkou, þervenou þi oranžovou pastelkou, þerným, þerveným a zeleným fixem. V nČkolika dopisech je také možné najít zvýraznČní textu (viz obr. 3.12, pĜíl. CD), pĜedevším þervenou þi oranžovou tužkou, popĜípadČ fixem téže barvy. NejþastČji jsou nČkteré þásti textu podtrhány, v nČkolika pĜípadech také zakroužkovány. Zcela výjimeþnČ250 se v korespondenci objevuje také tĜetí typ razítka (viz obr. 3.15, pĜíl. A), který lze nalézt pĜedevším v další þásti souboru Werichových písemností, a to mezi rukopisy. Jedná se o razítko se tĜemi Ĝádky textu: „Jan Werich ; Praha 1 - Malá Strana ; U Sovových mlýnĤ 7“, kterým Jan Werich oznaþoval jak originály, tak mnohdy také kopie svých rukopisĤ. Objevuje se také na papírových deskách s tČmito dokumenty. Razítko je ve dvou barevných variantách - buć þervené nebo vínové. Na nČkterých dokumentech, konkrétnČ pĜekladech Werichova díla do angliþtiny, bylo razítko doplnČno také rukopisnou poznámkou „Czechoslovakia“. Charakteristiku obsahu rukopisĤ Jana Wericha stejnČ tak jako popis jeho pracovní tvĤrþí spisovatelské metody podala v soupisu Osobního fondu Jana Wericha, ze kterého si dovolím krátce ocitovat, již doktorka Ferklová (2006, s. 15): „Prvním poþinem byl buć rukou psaný koncept, který se pĜepisoval do stroje, nebo

249

košĢata, háþky, punþochy, galoše, máslo, citrony, koštČ, papriky, zelí; inv. þ. LA 5076/001329 250 inv. þ. LA 5076/002061

186

koncept psaný rovnou na psacím stroji s mnoha strojopisnými škrty a vsuvkami. S tČmito strojopisy pak Jan Werich dále pracoval, postupnČ je rukou psanými úpravami a vsuvkami pĜetváĜel, znovu se pĜepisovalo (spolupracovnicemi byly zĜejmČ paní Zdena Werichová a snad i paní Jarmila Týlová) a znovu se upravovalo, nezĜídka rĤzné úpravy do rĤzných strojopisĤ a jeho kopií, jak zĜejmČ v tvĤrþím zápalu pĜišly autorovi pod ruku. Když byl autor spokojen, byla napsána koneþná verze s nČkolika kopiemi a opatĜena razítkem se jménem a adresou Jana Wericha. SamozĜejmČ ne vždy byl tvĤrþí proces tak zdlouhavý, ne vždy se zachovaly všechny verze.“ (pĜíklad viz obr. 3.20, pĜíl. CD) Razítko „Jan Werich“ bylo ale také nČkolikrát natištČno do knižního výtisku muzikálu Show Boat, který je jedinou dosud známou dochovanou Werichovou knihou (viz obr. 3.15). Jedno z razítek se nachází na papírových deskách knihy, v levém dolním rohu, má vínovou barvu a je uzavĜeno þerveným fixem v rámeþku. Další, vyhotovené stejným zpĤsobem, je na stranČ šest v levém horním rohu. Na titulní stranČ (viz obr. 3.16, pĜíl. CD) je podpis Jana Wericha spolu s þíslicí 1971 také vyhotovený þerveným fixem. Údaj o cenČ na téže stránce byl zaþernČn þerným fixem, patrnČ již JiĜím Voskovcem. V knize samotné se pak objevují nejrĤznČjší znaþky a poznámky þerveným a modrým fixem a modrým perem. Jedná se patrnČ o poznámky související s pĜekladem – rytmem písní, druhy rýmĤ, poþtem slabik ve verších, samotným pĜekladem do þeštiny (viz obr. 3.17 a 3.18, pĜíl. CD). Zajímavými dokumenty, velice podobnými knize, které jsou také uloženy ve fondu Jana Wericha v PNP, jsou tzv. „scrap book“ – sešit s nalepenými výstĜižky z amerického tisku, v þeštinČ i angliþtinČ, o politických událostech, filmu, divadle i hudbČ a o þinnosti V+W +J z let 1938-1942, fotografiemi, dopisy a programy – a nČkolik spirálových blokĤ a sešitĤ s vlepenými výstĜižky o Janu Werichovi z druhé poloviny padesátých let (viz obr. 3.19, pĜíl. CD). ZávČrem je nutné zmínit také osm alb s fotografiemi divadelních pĜedstavení her Voskovce a Wericha z Osvobozeného divadla z let 1928-1938.

187

4

Závr Studium osobních knihoven je sice jedním z ménČ tradiþních a rozšíĜených

zpĤsobĤ poznávání osobností významných pĜedstavitelĤ kultury a spoleþenského života, pĜesto je zpĤsobem nezastupitelným, neboĢ nám dovoluje velice specifickým zpĤsobem dokreslit pĜedstavu o životČ, myšlení a tvorbČ tČchto osobností. Rekonstrukce obsahu osobní knihovny nám o Janu Werichovi napovídá mnohé. Množství a rozmanitost odborné literatury, kterou Werich vlastnil, spoleþnČ s doklady o tom, že ji také þetl a studoval, svČdþí o jeho nesporné inteligenci a vzdČlání. ěada románĤ, povídek i divadelních her nejvýznamnČjších pĜedstavitelĤ svČtové literatury hovoĜí o vytĜíbeném literárním vkusu. Obliba detektivních pĜíbČhĤ svČdþí zase o zaujetí pro záhady, hádanky, luštČní a radost z myšlení. Láska k dobrodružné literatuĜe vypovídá o klukovském srdci Jana Wericha, které vždy toužilo po novém a neobvyklém a také po napínavém životČ, kterého se mu obzvláštČ v posledních dvaceti letech života nedostávalo. PĜítomnost veršĤ v knihovnČ pak dokládá úroveĖ kultivovanosti Jana Wericha a jeho renesanþnost jednak jako þtenáĜe, jednak jako þlovČka. Jakýmkoliv zpĤsobem ale kvantifikovat podíl knih na utváĜení osobnosti, života a díla Jana Wericha je nemyslitelné, neboĢ neexistuje žádný zpĤsob, jako takovýto vliv mČĜit þi matematicky vypoþítat. Navíc je nutné mít neustále na pamČti, že všechny závČry této i jiných prací, jsou ve své podstatČ jen více þi ménČ doloženými hypotézami, domnČnkami, pĜedpoklady, neboĢ „nebyli jsme u toho“. MČl-li by však být tento podíl nČjakým zpĤsobem vyjádĜen, pak se jako nejvhodnČjší zdají být slova velký, významný, znaþný. Literatura samozĜejmČ nebyla jediným ani hlavním faktorem utváĜejícím osobnost a osudy Jana Wericha. Zejména jeho život a dílo byly ovlivnČny politikou, kulturním a dČjinným vývojem zemČ, lidmi v jeho okolí a v neposlední ĜadČ také náhodou. PĜesto byl tento vliv nezanedbatelný. Nejvíce dĤkazĤ se dochovalo o vlivu literatury na vlastní Werichovo literární dílo. Je ale možné najít také dĤkazy o pĤsobení knih na utváĜení osobnosti Jana Wericha. ýetba je pĜeci jen jedním z významných prostĜedkĤ formování osobností a charakterĤ mladých lidí, stejnČ tak nutnČ formovala v dČtství i Jana Wericha. 188

ýtení dobrodružné klukovské literatury – knih Julese Vernea, Karla Maye, Alexandra Dumase, Marka Twaina a dalších – mČlo jistČ vliv na Werichovu veselou a pĜátelskou povahu, stejnČ tak na jeho smysl pro pravdu a spravedlnost. Po vzoru svých literárních hrdinĤ mČl Werich také odvahu a smysl pro dobrodružství – jinak by byl asi jen stČží opustil perspektivní studium práv a stal se spolu s pĜítel JiĜím Voskovcem podnikatelem v oboru divadelním. Možná by i více vážil svá slova „v boji proti lidské hlouposti“ ve tĜicátých letech dvacátého století, který vyvrcholil dokonce až útČkem za hranice ve snaze zachránit vlastní život pĜed nacisty. Urþitou životní moudrost a nadhled mohl získat jak vČkem a zkušenostmi, tak prostĜednictvím þetby knih, novin i þasopisĤ. Vliv jiných literárních dČl na díla Werichova je ale nesporný. Nebýt Chestertonovy povídkové knihy Klub podivných živností nenapsal by Werich svou povídku Muž, který sbíral fotografie rozzuĜených, která se stala základem dČjové osy první divadelní hry autorské dvojice V+W Vest pocket revue. Nebyla to však jediná kniha, na jejímž základČ vznikla nČkterá z divadelních her Voskovce a Wericha. NapĜíklad þetba starovČkých autorĤ bČhem studia latiny na gymnáziu v KĜemencovČ ulici vnesla do divadelních her Osvobozeného divadla nejen množství citátĤ, ale i nČkolik námČtĤ. Kniha Františka Chudoby Pod listnatým stromem se stala zase inspirací pro napsání romantické pohádkové revue Robin zbojník, knížka Villonových básní se stala podnČtem pro vznik hry Balada z hadrĤ, detektivky o Leonu Cliftonovi zase inspirovaly oba autory k sepsání hry Gorila ex machina, Sever proti jihu Julese Vernea se podílel na vzniku stejnojmenné hry, kvĤli které se Voskovcem s Werichem ponoĜili také do studia DČjin amerického lidu Woodrowa Wilsona. Ve hrách Osvobozeného divadla se ale objevují i další literární (a mnohdy zároveĖ historické) postavy – Caesar, Don Juan þi císaĜ Rudolf II. se svým Golemem. Oba autoĜi mČli navíc v plánu zpracovat do jevištní podoby také Komenského Labyrint svČta a ráj srdce. NČkteré divadelní hry pak vznikly dokonce na základČ jiných her - jako základ pro hru Nebe na zemi použili Werich s Voskovcem motiv staroanglické hry Francise Beaumonta a Johna Fletchera ŠpanČlský knČz, hru SlamČný klobouk napsali na základČ textu stejnojmenné frašky Eugena Labiche, komedie …si poĜádnČ zaĜádit je zase volným zpracováním jedné frašky Johanna Nepomuka Nestroye. 189

Po válce vliv literatury na Werichovu tvorbu pokraþoval. Láska k Shakespearovi jej pĜivedla k napsání vlastní divadelní hry Falstaffovo babí léto, a to na motivy dvou ze Shakespearových historických her o JindĜichu IV., v sebraných pohádkách Václava Tilleho hledal Werich inspiraci pro svou vlastní pohádkovou knihu Fimfárum, þetba pĜedevším souþasných svČtových autorĤ se promítla do povídek vydaných v souboru Povídky nejen o psech, zmínky o rĤzných autorech a jejich dílech se pak vyskytují napĜíþ celým Werichovým literárním dílem po desítkách. Podle paní Pakové si také Werich vždy opatĜil literaturu k tématu, které jej zajímalo. O takovéto práci s knihou jako informaþním pramenem svČdþí zejména dochované výpisky. Zmínky ve vzpomínkových knihách Werichových pĜátel zase jasnČ dokazují rozsáhlé Werichovy znalosti – Filipovský hovoĜí o jeho obdivuhodné znalosti dýmek a všeho, co k tomu patĜí, Vlastimil Brodský o jeho znalosti astronomie a vesmíru, JiĜí Voskovec jej nazýval „studnicí neužiteþných vČdomostí“. Na základČ tČchto Werichových zálib pak asi vznikaly také v šedesátých letech jednotlivé poĜady rozhlasového cyklu Gramotingltangl, ve kterých Werich zmiĖuje nejspíše i právČ ty knihy, které jej inspirovaly – v poĜadu O mravencích eseje Maurice Maeterlincka, v O záhadách napĜ. knihu o J.F. Kennedym, v díle O pĜátelství esej Francise Bacona, poĜad O špionech je z velké þásti vČnován detektivní a špionážní literatuĜe, v díle O pirátech doporuþuje posluchaþĤm k pĜeþtení knihu Alexandera Oliviera Exquemelina. Osobní korespondence Jana Wericha, která se stala hlavním pramenem pro rekonstrukci obsahu jeho osobní knihovny, ale dokládá ze všech nejlépe také jeho zájem o odbornou literaturu. Význam díla a osobnosti Jana Wericha bývá nejþastČji posuzován v souvislosti s Osvobozeným divadlem, které pĜineslo do þeské kultury a pozdČji i þeské spoleþnosti a politiky mnoho nového. Nejprve bylo scénou avantgardní, poté politickou. WerichĤv odboj proti nacismu, poté i jeho tichý protest proti komunismu bývají zmiĖovány snad nejþastČji. Jeho dílo však mČlo ve spoleþnosti mnohem vČtší pĤsobnost, jak ostatnČ dokládá i tato práce. Více než desítka osobních knihoven jiných významných osobností þeské kultury, ve kterých lze Werichovy knihy nalézt, je toho jasným dĤkazem. A nejsou to

190

jen knihovny Werichových pĜátel Trnky, Nezvala nebo Langera, ale také jiných, napĜíklad Pavla Eisnera þi Jana MukaĜovského. Mnohem jasnČjším a pádnČjším dĤkazem je však þtenáĜský prĤzkum Knihy Jana Wericha. Jeho výsledky pĜesvČdþivČ dokládají, že pĜinejmenším Werichovo pohádkové Fimfárum je v þeském prostĜedí všeobecnČ známým dílem, které navíc s oblibou vyhledávají þtenáĜi dodnes – zejména pro jeho originalitu, laskavý humor a moudrost. I výsledky statistického šetĜení ve veĜejných knihovnách ýeské republiky potvrzují, že stálý, pĜestože nijak závratný þtenáĜský zájem o Werichovy knihy pĜetrvává. Snad jedinČ s þestnou výjimkou Fimfára asi nepatĜí mezi nejpĤjþovanČjší tituly knihoven, pĜesto jsou pevnou souþástí jejich fondĤ. Jan Werich byl však natolik charismatickou osobností a jeho dílo je dodnes, i tĜicet let po jeho smrti, natolik živé, že lze jeho pĤsobení ve spoleþnosti vysledovat i v mnoha jiných rovinách. Divadelní pĜedstavení Korespondence V+W brnČnského Divadla Reduta, které bylo sestaveno na základČ výbČru ze vzájemné korespondence JiĜího Voskovce a Jana a Zdeny Werichových, nemá v þeském prostĜedí mnoho obdob. Hra obdržela nejen Ĝadu pĜíznivých kritik, ale také diváckých ohlasĤ þi dvČ nominace na prestižní Cenu Alfréda Radoka za rok 2010 v kategorii "Inscenace" a "Scénografie". V první zmínČné kategorii získala hra druhé místo, v druhé kategorii místo tĜetí až þtvrté. Na repertoáru divadla je již témČĜ rok a stále se tČší diváckému zájmu. ěada nových knih, které byly o Janu Werichovy napsány, þi Ĝada jeho vlastních dČl, které byly publikovány bČhem uplynulého desetiletí, mnohé vydávané již ponČkolikáté, také svČdþí o tom, že se v pĜípadČ Jana Wericha i dnes jedná o významnou osobnost þeské kultury. Je to napĜíklad pČt vzpomínkových knih Pavla Chrastila, SmČjící se slzy Františka Cingera, první dva svazky pĜipravovaného pČtidílného vydání sebraných textĤ Jana Wericha a JiĜího Voskovce Nikdy nic nikdo nemá… a Faustovy sklenČné hodiny, Ĝada unikátních novČ þi znovuobjevených zvukových nahrávek, již tĜi vydání trojdílné Korespondece s JiĜím Voskovcem, nové vydání Italských prázdnin, knih Listování, Lincoln 1933, Všechno je jinak a dalších, zbrusu nová pohádková kniha Deoduši, kniha Jaromíra Farníka, fotografická publikace Václava Chocholy, studie Tiskoví magnáti Voskovec a Werich obsahující

191

kompletní texty obou þasopisĤ Osvobozeného divadla – Vest pocket revue i Lokální patriot a další knihy dalších autorĤ. BČhem prvních deseti let nového století vznikly také tĜi celoveþerní animované filmy složené z pohádek Werichova Fimfára, podkreslené nahrávkou Werichova vlastního vyprávČní ze 60. let. Významný þeský scénarista, herec, spisovatel a režisér, Vít Olmer, pĜipravuje celoveþerní dokument Hledání Jana Wericha, dokumentaristka Libuše Rudinská zase natoþila dokumentární film My Father Voskovec, pĜibližující osobní život a umČleckou kariéru JiĜího Voskovce po jeho emigraci z ýeskoslovenska. Snad každý rok se také u pĜíležitosti nČkterého z výroþí Jana Wericha, JiĜího Voskovce, Jaroslava Ježka þi Osvobozeného divadla konají kulturní akce a výstavy. V ýeské republice je již také možné najít více jak desítku ulic pojmenovaných po Janu Werichovi þi Základní školu Jana Wericha v Praze. I to vše jsou však jen zlomky pĤsobnosti Werichova díla a jeho osobnosti nejen v þeské spoleþnosti. ZávČrem je možné shrnout výsledky této práce ve struþnosti asi takto: PĜestože Werichova osobní knihovna se do dnešních dnĤ nedochovala, z množství v podstatČ náhodných zmínek, které lze ve Werichových knihách, literárním díle a korespondenci nalézt, lze alespoĖ þásteþnČ rekonstruovat její obsah. Knihy obecnČ ale mČly znaþný podíl na utváĜení osobnosti, života i díla Jana Wericha. PĜestože není tento vliv nikterak mČĜitelný, existuje o nČm Ĝada jasných dĤkazĤ. StejnČ tak je možné na mnoha pĜíkladech dokázat, že Werichovo literární dílo mČlo v dobČ své vzniku pro spoleþnost svĤj význam a má jej, i když ponČkud jiný, i v dnešní dobČ.

192

Seznam použité literatury ADR : AdresáĜ knihoven a informaþních institucí v ýR [online databáze]. 2009. Praha : Národní knihovna ýR, c2009 [cit. 2011-08-09]. Dostupný z WWW: . ANL : ýlánky v þeských novinách, þasopisech a sbornících [online katalog]. 2009. Praha : Národní knihovna ýR, c2009 [cit. 2011-08-09]. Dostupný z WWW: . AUT : Databáze národních autorit NK ýR [online katalog]. 2009. Praha : Národní knihovna ýR, c2009 [cit. 2011-08-13]. Dostupný z WWW: . Baset. Baset [online]. 2011. Praha : Baset, c2011 [cit. 2011-08-08]. Edice antická knihovna. Dostupný z WWW: . BLAHYNKA, Milan; WERICH, Jan. 1968. Publikum Jana Wericha. Kulturní tvorba. 22. 2. 1968, roþ. 6, þ. 8, s. 1,6. BRANALD, Adolf. 2005. Tichý spoleþník. 1. vyd. Praha : Academia, 2005. [Kap.] W + V, s. 180-230. ISBN 80-200-1370-9. BRODSKÝ, Vladimír. 1995. Dr(o)beþky z pĤjþovny duší. Praha : HAK, 1995. 346 s. ISBN 80-85910-06-3. C.k. þeské reálné gymnasium v KĜemencovČ ulici v Praze. 1917. Zpráva c.k. þeského reálného gymnasia v KĜemencovČ ulici v Praze : vydána na konci školního roku 1917. 1. vyd. Praha : C.k. þeské reálné gymnasium v KĜemencovČ ulici v Praze, 1917. 52 s. C.k. þeské reálné gymnasium v KĜemencovČ ulici v Praze. 1918. Zpráva c.k. þeského reálného gymnasia v KĜemencovČ ulici v Praze : vydána na konci školního roku 1918. 1. vyd. Praha : C.k. þeské reálné gymnasium v KĜemencovČ ulici v Praze, 1918. 38 s. CINGER, František. 2004. SmČjící se slzy aneb soukromý život Jana Wericha. Praha : Formát, 2004. 267 s. ISBN 80-86718-33-6. CINGER, František; VOSKOVEC, JiĜí; WERICH, Jan. 2008. Tiskoví magnáti Voskovec a Werich : (Vest pocket revue) – (Lokální patriot). Praha : Akropolis, 2008. 198, 178 s. ISBN 978-80-7304-099-4. ýNB : ýeská národní bibliografie [online katalog]. 2009. Praha : Národní knihovna ýR, c2009 [cit. 2011-08-13]. Dostupný z WWW: . DEFOE, Daniel. 1975. Robinson Crusoe. 1. vyd. v Odeonu. Odeon : Praha, 1975. 508 s. DEWETTER, Jaroslav; WERICH, Jan. 1962. Jak je králík živ. Divadlo. Leden 1962, roþ. 13, þ. 1, s. 16-22. DEWETTER, Jaroslav; WERICH, Jan. 1970. Všechno muselo jednou bejt poprvé. Ježek : Veselý týdeník mladých. 1.2.1970, roþ. 2, þ. 5, s. 4-5.

193

FARNÍK, Jaromír; CINGER, František. 2007. Voskovec & Werich aneb Válka s lidskou blbostí. 1. vyd. Mnichovice : BVD, 2007. 242 s. ISBN 978-8087090-01-5. FERKLOVÁ, Renata. 2006. Jan Werich (1905 - 1980): Soupis osobního fondu. Praha : Památník národního písemnictví, 2006. 250 s. ýíslo AP: 1277; þíslo NAD: 1963. FIALA, M.; WERICH, Jan. 1964. RozprávČní s Janem Werichem : O Vánocích, O Chaplinovi, O humoru, Falstaff. Rudé právo. 25. 12. 1964, roþ. 45, þ. 358, s. 4. Gorila ex machina þili Leon Clifton. 2009. In Pitaval [online]. Praha : Pitaval, 20092010 [cit. 2010-04-05]. Dostupný z WWW: . HAJŽMANOVÁ, Linda. Knihovna Václava Vydry. Praha, 2006. Sv. 1, 99 s., xxi s. pĜíl., sv. 2, 171 s. Diplomová práce (Mgr.) Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informaþních studií a knihovnictví. HAVEL, Václav; WERICH, Jan. 1962. S Janem Werichem jen tak. Kultura. 1. 3. 1962, roþ. VI., þ. 9, s. 1. HORNÍýEK, Miroslav; WERICH, Jan. 2002. Hovory s Janem Werichem. 1. vyd. Ústí nad Labem : Hájek, 2002. 127 s. ISBN 80-86540-15-4. HOVORKA, Jaroslav. 1995. Balada z domu V + W. Praha : Argo, 1995. 213 s. ISBN 80-85794-49-7. HOVORKOVÁ, Ivana. Knihy Jana Wericha (výsledky prĤzkumu), 2011. Praha : Marek Demþák, 2011 [cit. 2011-08-15]. Dostupný z WWW: . CHOCHOLA, Václav aj. 2001. Jan Werich ve fotografiích a vzpomínkách Václava Chocholy a pĜátel. Praha : Eminent, 2001. 125 s. ISBN 80-7281-043-X. CHRASTIL, Pavel. 1999. Jan Werich : klaunovo velmi pozdní odpoledne. Praha : Eminent, c1999. 166 s. ISBN 80-85876-94-9. CHRASTIL, Pavel. 2000. Jan Werich : kaviár i šampaĖské. Praha : Eminent, c2000. 141 s. ISBN 80-7281-035-9. CHRASTIL, Pavel. 2002. Jan Werich : král a rybáĜ. Praha : Eminent, c2002. 127 s. ISBN 80-7281-095-2. CHRASTIL, Pavel. 2004. Jan Werich : na KampČ pod pokliþkou. Praha : Eminent, 2004. 143 s. ISBN 80-7281-155-X. CHRASTIL, Pavel. 2005. Jan Werich : elixír života. Praha : Eminent, 2005. 135 s. ISBN 80-7281-209-2. INOV, Igor, 1992. Jak to všechno bylo, pane Werichu? 1. vyd. Praha : Karolinum, 1992. 264 s. ISBN 80-7066-539-4. INOV, Igor. 2005. Jak to všechno bylo, pane Werichu? Praha : Nakladatelství XYZ, 2005. 313 s. ISBN 80-86864-13-8.

194

JANOUŠEK, JiĜí. 1982. Rozhovory s Janem Werichem. Praha : Mladá fronta, 1982. 242 s. JUST, Vladimír. 2000. Werichovo divadlo ABC. 1. vyd. Praha : Brána, 2000. 157 s. ISBN 80-7243-079-3. Katalog knihovny DÚ [online katalog]. 2001. Praha : Divadelní ústav, c2001 [cit. 2011-08-09]. Dostupný z WWW: . Katalog knihovny Národního filmového archivu [online katalog]. 2008. Praha : Národní filmový archiv, c2008 [cit. 2008-01-29]. Dostupný z WWW: . Knihovna Památníku národního písemnictví [online katalog]. 2011. Praha : PNP, c2011 [cit. 2011-08-09]. Dostupný z WWW: . KUNA, Milan. Hudba na hranici života : o þinnosti a utrpení hudebníkĤ z þes. zemí v nacistických koncentraþních táborech a vČznicích. 1. vyd. Praha : Naše vojsko : ýSPB, 1990. 428 s. KYNDL, Ladislav. 2006. Knihovniþka V+W (+J) [online]. Praha : Ladislav Kyndl , 2006. [cit. 2011-08-09]. Dostupný z WWW: . LESCHTINA, JiĜí. 2005. PoĜád jsem rolls-royce, stĜíbrný pĜelud… HospodáĜské noviny. 2005, roþ. 49, þ. 25, s. 6-11. ISSN 0862-9587. Dostupný také z WWW: . MALÁ, Ivana. 2008. KnihovČdný portrét Jana Wericha. Praha, 2008. 57 s., 15 s. pĜíl. BakaláĜská práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informaþních studií a knihovnictví. Vedoucí bakaláĜské práce Richard Khel. MELNIýUK, Petr. 2005. Vila modrého abbé. HospodáĜské noviny [online]. 16.12.2005 [cit. 2011-08-09]. Dostupný z WWW: . ISSN 0862-9587. MČstská knihovna v Praze [online katalog]. 2010. Praha : MČstská knihovna v Praze, c2010 [cit. 2011-08-09]. Dostupný z WWW: . Národní Muzeum. Knihovna Národního muzea – Národní Muzeum [online]. 2011. Praha : Národní muzeum, c2005-2011 [cit. 2011-08-14]. Dostupný z WWW: < http://www.nm.cz/knihovna-nm/>. NEZVAL, VítČzslav. 1978. Z mého života. 4. vyd. Praha : ýeskoslovenský spisovatel, 1978. 304 s. Nick Carter. 2011. In Pitaval [online]. Praha : Pitaval, c2011 [cit. 2011-08-08]. Dostupný z WWW: . NKC : Online katalog Národní knihovny ýR [online katalog]. 2009. Praha : Národní knihovna ýR, c2009 [cit. 2011-08-09]. Dostupný z WWW: .

195

Obec pĜekladatelĤ. 2011. Databáze þeského umČleckého pĜekladu po roce 1945 [online]. Praha : Obec pĜekladatelĤ, 2011 [cit. 2011-08-08]. Italská literatura : PĜeklady. Dostupný z WWW: . OPAVSKÝ, Jar.; WERICH, Jan. 1968. Rozhovor s Janem Werichem o optimismu a jiných vČcech. Rudé právo. 23. 12. 1968. VýstĜižek z þasopisu. PETRUŽELKOVÁ, Alena. 2009. OsamČlý v Holanesii. Literární noviny [online]. 3.4.2009, þ.16 [cit. 2011-08-09]. Dostupný z WWW: . ISSN 1210-0021. PLEVA, Josef VČromír; DEFOE, Daniel. 1986. Robinson Crusoe. 1. vyd. Olympia : Praha, 1986. 251 s. PrĤvodce po fondech literárního archivu [online databáze]. 2011. Praha : Památník národního písemnictví, 2011 [cit. 2011-08-15]. Dostupný z WWW: . První þeské státní reálné gymnasium v Praze-II. 1924. Zpráva prvního þeského státního reál. gymnasia v Praze-II : vydána na konci školního roku 1924. 1. vyd. Praha : První þeské státní reálné gymnasium v Praze-II, 1924. 26 s. SCHONBERG, Michal. 1995. Rozhovory s Voskovcem. 1. vyd. Praha : Blízká setkání, 1995. 163 s. ISBN 80-901731-1-X. SKC : Souborný katalog ýR [online katalog]. 2009. Praha : Národní knihovna ýR, c2009 [cit. 2011-08-09]. Dostupný z WWW: . Slovník þeské literatury po roce 1945 [online databáze]. 2011. Praha : ÚýL AV ýR, c2006-2011 [cit. 2011-08-13]. Dostupný z WWW: . SMOLJAK, Ladislav; WERICH, Jan. 1962. S Janem Werichem o malých divadlech. Mladý svČt. 20. 4. 1962, roþ. IV., þ. 16, s. 6–7. Státní þeské reálné gymnasium v KĜemencovČ ulici v Praze. 1919. Zpráva státního þeského reálného gymnasia v KĜemencovČ ulici v Praze : vydána na konci školního roku 1919. 1. vyd. Praha : Státní þeské reálné gymnasium v KĜemencovČ ulici v Praze, 1919. 64 s. Státní þeské reálné gymnasium v KĜemencovČ ulici v Praze. 1920. Zpráva státního þeského reálného gymnasia v KĜemencovČ ulici v Praze : vydána na konci školního roku 1920. 1. vyd. Praha : Státní þeské reálné gymnasium v KĜemencovČ ulici v Praze, 1920. 36 s. Státní þeské reálné gymnasium v KĜemencovČ ulici v Praze. 1921. Zpráva státního þeského reálného gymnasia v KĜemencovČ ulici v Praze : vydána na konci školního roku 1921. 1. vyd. Praha : Státní þeské reálné gymnasium v KĜemencovČ ulici v Praze, 1921. 32 s.

196

Státní þeské reálné gymnasium v KĜemencovČ ulici v Praze. 1922. Zpráva státního þeského reálného gymnasia v KĜemencovČ ulici v Praze : vydána na konci školního roku 1922. 1. vyd. Praha : Státní þeské reálné gymnasium v KĜemencovČ ulici v Praze, 1922. 34 s. Státní þeské reálné gymnasium v KĜemencovČ ulici v Praze. 1923. Zpráva státního þeského reálného gymnasia v KĜemencovČ ulici v Praze : vydána na konci školního roku 1923. 1. vyd. Praha : Státní þeské reálné gymnasium v KĜemencovČ ulici v Praze, 1923. 26 s. SUCHÝ, JiĜí. 1991. Knížka další. 1. vyd. Praha : Panton, 1991. [Kap.] Jan Werich, s. 27-50. ISBN 80-7039-142-1 . SUCHÝ, OndĜej. 2006. Smutný pĜíbČh Jany Werichové. Pozitivní noviny [online]. 2006-12-10 [cit. 2011-08-09]. Dostupný z WWW: . ŠKUTINA, Vladimír; WERICH, Jan. 1968. Co tomu Ĝíkáte, pane Werichu? Týdeník þeskoslovenské televize. 5. srpna 1968, roþ.4, þ. 32, s. 3. ŠKUTINA, Vladimír; WERICH, Jan. 1969. Co Ĝíká Jan Werich Vesmíru. Vesmír. 1969, roþ. 48., þ.2. s. 35. ISSN 0042-4544. ŠKUTINA, Vladimír. 1990. Tak už jsem tady s tím vápnem, pane Werichu! 5. vyd. Praha : Rozmluvy, 1990. 155 s. ISBN 80-85336-01-4. Tom Shark, svČtový detektiv. 2009. In Pitaval [online]. Praha : Pitaval, 2009-2010 [cit. 2010-04-05]. Dostupný z WWW: . TRÄGER, Josef; FUCHS, Aleš. 1962. S Janem Werichem... Divadelní noviny. 29. 12. 1962, roþ. VI., þ. 10–11, s. 3. TRÁVNÍýEK, JiĜí. 2008. ýteme? : obyvatelé ýeské republiky a jejich vztah ke knize (2007). 1. vyd. Brno; Praha : Host ; Národní knihovna ýR, 2008. 207 s. ISBN 978-80-7050-554-0; ISBN 978-80-7294-270-1. TRNKA, JiĜí; WERICH, Jan.1963. JiĜí Trnka a Jan Werich o sobČ, umČní a životČ vĤbec. Zaznamenal JM. Kulturní tvorba. 1963, roþ. 1, þ. 52, s. 3-4. TRUHLAěÍK, Rudolf. 1992. MĤj strýc Artur aneb vzpomínky na Voskovce a Wericha. Praha : ArtPress Servis, 1992. 82 s. ISBN 80-900730-9-3. TVRZNÍK, JiĜí. 1981. Šest dýmek Františka Filipovského. 1. vyd. NovináĜ : Praha, 1981. 352 s. VINKLÁě, Josef. 2004. Pokus o kus pravdy. Autorská spolupráce Václav Dušek. 2., rozš. a upr. vyd. Nakladatelství XYZ : Praha, 2004. 158 s. ISBN 80-9033994-8. VOSKOVEC, JiĜí; WERICH, Jan. 1967. Fata Morgana a jiné hry : sborník her Osvobozeného divadla. 1. souborné vyd. Praha : Orbis, 1967. 565 s. Obsahuje hry Don Juan & Comp., Fata Morgana, Vždy s úsmČvem, Panoptikum, Gorila ex machina, Premiera Skafandr, Líþení se odroþuje, Smoking Revue. VOSKOVEC, JiĜí; WERICH, Jan. 1980. Hry : Osel a stín, Kat a blázen, Balada z hadrĤ, TČžká Barbora, PČst na oko aneb Caesarovo finále. Praha : ýeskoslovenský spisovatel, 1980. 671 s. 197

VOSKOVEC, JiĜí; WERICH, Jan. 1982. Hry : Vest pocket revue, Robin Zbojník, Caesar, SvČt za mĜížemi, Rub a líc. Praha : ýeskoslovenský spisovatel, 1982. 617 s. VOSKOVEC, JiĜí; WERICH, Jan. 1985. Hry : Fata morgana, Ostrov Dynamit, Don Juan & Comp., Golem, Nebe na zemi. Praha : ýeskoslovenský spisovatel, 1985. 481 s. VOSKOVEC, JiĜí; WERICH, Jan. 1990. Máme za to : písĖové texty. 1. vyd. Praha : ýeskoslovenský spisovatel, 1990. 273 s. ISBN 80-202-0230-7. VOSKOVEC, JiĜí; WERICH, Jan. 1997. Faustovy sklenČné hodiny : 1922-29. 1. vyd. Praha : Národní filmový archiv, 1997. 464 s. V & W neznámí, sv. 1. ISBN 80-7004-087-4. VOSKOVEC, JiĜí; WERICH, Jan. 2000. Hry : Líþení se odroþuje, Sever proti jihu, Hlava proti mihuli, Divotvorný hrnec, Teta z Bruselu, Falstaffovo babí léto. Praha : Karolinum, 2000. 633 s. ISBN 80-246-0018-8. VOSKOVEC, JiĜí; WERICH, Jan. 2001. Nikdy nic nikdo nemá... : 1929-38. 1. vyd. Praha : Národní filmový archiv, 2001. 463 s. V & W neznámí, sv. 2. ISBN 80-7004-089-0. VOSKOVEC, JiĜí; WERICH, Jan. 2007a. Korespondence I. Praha : Akropolis, 2007. 351 s. ISBN 978-80-7304-075-8. VOSKOVEC, JiĜí; WERICH, Jan. 2007b. Korespondence II. Praha : Akropolis, 2007. 501 s. ISBN 978-80-7304-085-7. VOSKOVEC, JiĜí; WERICH, Jan. 2008. Korespondence III. Praha : Akropolis, 2008. 512 s. ISBN 978-80-7304-093-2. VRAŠýIAK, Štefan; WERICH, Jan. 1967. O hviezdach „len tak“. Sloboda. 3. 4. 1967. VýstĜižek z þasopisu. VRBA, František; WERICH, Jan. 1962. S Janem Werichem o mládí vĤbec, divadelním pak zvláštČ : Rozhovor u pĜíležitosti výroþí prvního uvedení Vest Pocket Revue. Literární noviny. 21. 4. 1962, roþ. XI., þ. 16, s. 1,3. WERICH, Jan. Pan Profesor Zeman. 1962. Uþitelské noviny. 27.3.1962. 1962, roþ. 8, þ. 13. VýstĜižek z þasopisu. WERICH, Jan. 1982. Jan Werich vzpomíná... vlastnČ potlach. Praha : Melantrich, 1982. 265 s. WERICH, Jan. 1984. ÚsmČv klauna. 1. vyd. v tomto celku. Praha : ýeskoslovenský spisovatel, 1984. 277 s. WERICH, Jan. 1988. Listování : úryvky z korespondence a þlánkĤ. 1. vyd. Praha : ýeskoslovenský spisovatel, 1988. 280 s. ISBN 80-202-0006-1. WERICH, Jan. 1990. Povídky nejen o psech. Praha : Esprit, 1990. 87 s. ISBN 80900371-0-0. WERICH, Jan. 1991. Všechno je jinak. 1. vyd. Praha : Olympia, 1991. 159 s. ISBN 80-7033-154-2. WERICH, Jan. 1992. Fimfárum. 2. vyd. v Albatrosu. Praha : Albatros, 1992. 189 s. Klub mladých þtenáĜĤ. ISBN 80-00-00193-4. 198

WERICH, Jan. 1995. Italské prázdniny. 7. vyd. Praha : Železný, 1995. 171 s. ISBN 80-237-1702-2 . WERICH, Jan. 1995. Když už þlovČk jednou je. 1. vyd. v tomto souboru. Praha : Litera Bohemica, 1995. 110 s. ISBN 80-85916-02-9. WERICH, Jan. 1996. Listování : Úryvky z korespondence. 3. vyd. Praha : Mladá fronta, 1996. 222 s. ISBN 80-204-0285-3. WERICH, Jan; WERICHOVÁ, Jana. 2000. Jan Werich v USA [zvukový záznam]. Praha : Lotos, 2000. Celkový þas 74:41 s. WERICH, Jan. 2004. Jan Werich vesele i vážnČ [zvukový záznam]. Praha : Radioservis, 2004. Celkový þas 77:39 s. WERICH, Jan. 2006. Všechno je jinak. 2. vyd. Praha : Toužimský & Moravec, 2006. 190 s. ISBN 80-7264-083-6. WERICH, Jan. 2007. Lincoln 1933. 3. vyd. Praha : Toužimský & Moravec, 2007. ISBN 978-80-7264-091-1. WERICH, Jan. 2009. Jan Werich neznámý : Falstaff, Piju mošty - což ty? a další unikáty [zvukový záznam]. Praha : Supraphon, p2009. Celkový þas 76:45 s. WERICH, Jan. 2010. Delikatesy : humorné úvahy z 50. a 60. let [zvukový záznam]. Praha : Supraphon, 2010. Celkový þas 54:02 s. Wikipedia : the free encyclopedia [online]. 2001. St. Petersburg (Florida) : Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2011-08-09]. Anglické rozhraní. 3 705 342 þlánkĤ. Dostupný z WWW: . Wikipedie : otevĜená encyklopedie [online]. 2002. St. Petersburg (Florida) : Wikimedia Foundation, 2002- [cit. 2011-08-09]. ýeské rozhraní. 203 192 þlánkĤ. Dostupný z WWW: . WorldCat [online]. 2001. Dublin (Ohio) : OCLC Online Computer Library Center, 2001- [cit. 2011-08-09]. Dostupný z WWW: . Z pamČtí amerického detektiva Léona Cliftona. 2009. In Pitaval [online]. Praha : Pitaval, 2009-2010 [cit. 2010-04-05]. Dostupný z WWW: .

199

PĜílohy PĜíloha A - fotodokumentace

obr 1.1 – reprodukce exlibris Jana Wericha od ZdeĖka Seydla (Farník, 2007)

obr 1.2 – þást jednoho ze seznamĤ knih z osobního fondu Jana Wericha (PNP)

I

obr 3.9 – pĜíklad z došlé korespondence Jana Wericha (PNP) s rukopisnými poznámkami a razítkem - dopis

obr 3.11 – pĜíklad z došlé korespondence Jana Wericha (PNP) s rukopisnými poznámkami a razítkem - obálka

II

obr 3.15 – obálka jediné dosud známé Werichovy knihy

obr 3.20 – ukázka strojopisu s rukopisnými úpravami Jana Wericha

III

PĜíloha B - pĜepis strojopisné þásti seznamu knih

Washington Irving Bret Harte

Mark Twain

O'Henry

Henry James Nathaniel Hawthorne John Erskine Roark Bradford Ring Lardner

Dorothy Parker

Erskine Caldwell

Saroyan

John O'Hara Clarence Day James Thurber Frank Sulivan George Ade Nunnally Johnson

The Spectre Bridegroom An Ingenue of the Sierras The Right Eye of the Commander A Convert of the Mission The Devotion of Enriquez My late Senatorial Secretaryship A Mediaval Romance A Night of Terror Journalism in Tenessee Running for Governor The Facts in the Case of the great Beef Contract Springtime a la Carte The Pendulum A Harlem Tragedy The Count and the Wedding Guest The Enchanted Profile Death of the Lion Mrs Bullfrog The After-thoughts of Lady Godiva Beauty and the Beast How came Christmas? Dinner Ex Parte The Golden Honeymoon You Were Perfectly Right From the Diary of a New York Lady But the One on the Right Little Curtis Memento Medicine Man Vick Shore and the Good of the Game Ten Thousand Blueberry Crates A Nice Old-Fashioned Romance The Sunday Zeppelin Our Little Brown Brothers the Filipinos Life among these Unforgettable Characters Portistan on the Portis Father and His Hard-Rocking Ship Father Teaches Me to be Prompt The Night the Bed Fell Quigley 873 The New Fable of Susan and the Daughter and the Grand-Daughter, and Then Something Really Grand Miss Gulp

IV

PĜíloha C - soupis þasopisĤ ve fondu Jana Wericha Divadelní noviny : trnáctideník Svazu eskoslovenských divadelních um
lc v Praze. Svaz
eskoslovenských divadelních umlc. 29. 12. 1962, ro
. VI.,
. 10–11. Praha : Svaz
eskoslovenských divadelních umlc, 1962. ISSN 18023614. - bez poznámek Divadelní noviny : trnáctideník Svazu eskoslovenských divadelních um
lc v Praze. Svaz
eskoslovenských divadelních umlc. 7.9.1966 , ro
. X.,
. 1. Praha : Svaz
eskoslovenských divadelních umlc, 1966. ISSN 1802-3614. - s nalepeným štítkem se strojem nadepsanou adresou Divadelní noviny : trnáctideník Svazu eskoslovenských divadelních um
lc v Praze. Svaz
eskoslovenských divadelních umlc. 7.9.1966 , ro
. X.,
. 1. Praha : Svaz
eskoslovenských divadelních umlc, 1966. ISSN 1802-3614. - s malvkou
ervenou fixou Divadlo : orgán divadelní a dramaturgické rady. Umní lidu. Leden 1962, ro
. 13.,
. 1. Praha : Umní lidu, 1962. - s rukopisnou poznámkou na obálce Divadlo : orgán divadelní a dramaturgické rady. Umní lidu. Leden 1962, ro
. 13.,
. 1. Praha : Umní lidu, 1962. - s rukopisnou poznámkou na obálce Eulenspiegel : Wochenzeitschrift für Satire und Humor. Eulenspiegel-Verlag. 1957, Jahr. 4. (12.), nr. 36. Berlin : Eulenspiegel-Verlag, 1957. Inv.
. v PNP 10902. ISSN 0423-5975. Host do domu : m
síník pro literaturu, um
ní a kritiku. Svaz
eských spisovatel. 1959, ro
. 4.,
.4. Brno : Svaz
eských spisovatel, 1959. Inv.
. v PNP 10896. ISSN 0439-6227. Ježek : veselý týdeník mladých. Albatros. 1. 2. 1970, ro
. 2,
. 5. Praha : Albatros, 1970. - s rukopisnou poznámkou modoru pastelkou Archiv J.W. 1970 Ježek : veselý týdeník mladých. Albatros. 1. 2. 1970, ro
. 2,
. 5. Praha : Albatros, 1970. - s rukopisnou poznámkou modoru pastelkou J.W. archiv 1970 Ježek : veselý týdeník mladých. Albatros. 1. 2. 1970, ro
. 2,
. 5. Praha : Albatros, 1970. - s rukopisnou poznámkou
erveným fixem "Je tam lánek" Kulturní tvorba : týdeník pro politiku a kulturu. Rudé právo. 22. 2. 1968, ro
. 6.,
. 8. Praha : Rudé právo, 1968. ISSN 0454-5966.

V

-


ervenou fixou rukopisné poznámky s odkazem na rozhovor Janu Werichovi

Kulturní tvorba : týdeník pro politiku a kulturu. Rudé právo. 22. 2. 1968, ro
. 6.,
. 8. Praha : Rudé právo, 1968. ISSN 0454-5966. -
ervenou fixou rukopisné poznámky s odkazem na rozhovor Janu Werichovi Kulturní tvorba : týdeník pro politiku a kulturu. Rudé právo. 22. 2. 1968, ro
. 6.,
. 8. Praha : Rudé právo, 1968. ISSN 0454-5966. -
ervenou fixou rukopisné poznámky s odkazem na rozhovor Janu Werichovi Kulturní tvorba : týdeník pro politiku a kulturu. Rudé právo. 22. 2. 1968, ro
. 6.,
. 8. Praha : Rudé právo, 1968. ISSN 0454-5966. -
ervenou fixou rukopisné poznámky s odkazem na rozhovor Janu Werichovi Kulturní tvorba : týdeník pro politiku a kulturu. Rudé právo. 22. 2. 1968, ro
. 6.,
. 8. Praha : Rudé právo, 1968. ISSN 0454-5966. -
ervenou fixou rukopisné poznámky s odkazem na rozhovor Janu Werichovi Kultúrny život : orgán Zväzu slovenských spisovateov. Pravda. 4. 1. 1964, ro
. XIX.,
. 1. Bratislava : Pravda, 1964. ISSN 1338-015X. - s rukopisnou poznámkou modrou fixou "Kulturní Život Bratislava" Kultúrny život : orgán Zväzu slovenských spisovateov. Pravda. 4. 2. 1966, ro
. XXI.,
. 6. Bratislava : Pravda, 1966. ISSN 1338-015X. - s rukopisnou poznámkou na titulní stran Kultúrny život : orgán Zväzu slovenských spisovateov. Pravda. 4. 2. 1966, ro
. XXI.,
. 6. Bratislava : Pravda, 1966. ISSN 1338-015X. - bez poznámek Kv
ty. Rudé právo. 4. 2. 1967, ro
. XVII,
. 5. Praha : Rudé právo, ISSN 0023-5849. - bez poznámek Kv
ty. Rudé právo. 4. 2. 1967, ro
. XVII,
. 5. Praha : Rudé právo, ISSN 0023-5849. - bez poznámek Kv
ty. Rudé právo. 4. 2. 1967, ro
. XVII,
. 5. Praha : Rudé právo, ISSN 0023-5849. - bez poznámek Kv
ty. Rudé právo. 4. 2. 1967, ro
. XVII,
. 5. Praha : Rudé právo, ISSN 0023-5849. - bez poznámek Literární noviny : týdeník pro kulturn
politické a um
lecké otázky. Svaz
eskoslovenských spisovatel. 21. 4. 1962, ro
. XI.,
. 16. Praha : Svaz
eskoslovenských spisovatel, 1962. ISSN 0459-5203. - s rukopisnou poznámkou modrou fixou na titulce Magazín aktualit a zajímavostí socialistické vesnice. Státní zemdlské nakladatelství. Leden 1968, ro
. IX.,
. 1. Praha : SZN, 1968. - bez poznámek

VI

Magazín aktualit a zajímavostí socialistické vesnice. Státní zemdlské nakladatelství. Leden 1968, ro
. IX.,
. 1. Praha : SZN, 1968. - bez poznámek Magazín aktualit a zajímavostí socialistické vesnice. Státní zemdlské nakladatelství. Leden 1968, ro
. IX.,
. 1. Praha : SZN, 1968. - bez poznámek Mladý sv
t. Mladá fronta. 20. 4. 1962, ro
. IV.,
. 16. Praha : Mladá fronta, 1962. ISSN 0323-2042. - s pvodní obálkou V + W; s rukopisnou poznámkou o konfiskaci titulní stránky Mladý sv
t. Mladá fronta. 20. 4. 1962, ro
. IV.,
. 16. Praha : Mladá fronta, 1962. ISSN 0323-2042. - s pvodní obálkou V + W; bez poznámek Mladý sv
t. Mladá fronta. 9. 8. 1968, ro
. X.,
. 32. Praha : Mladá fronta, 1968. ISSN 0323-2042. - bez poznámkou Mladý sv
t. Mladá fronta. 9. 8. 1968, ro
. X.,
. 32. Praha : Mladá fronta, 1968. ISSN 0323-2042. - s rukopisnou poznámkou na posledním listu
ernou fixou "Založit V+W" Omnibus : Almanach für das Jahr 1931. Galerie Flechtheim. 1931. Berlin : Galerie Flechtheim, 1931. Inv.
. v PNP 10876. ISSN 0439-6227. Rudé právo. ÚV KS. 25. 12. 1964, ro. 45, . 358. Brno : ÚV KS, 1964. ISSN 0032-6569. - s rukopisnou poznámkou modrou fixou na titulním listu "Rozhovor J.W." Slovo na sobotu : píloha deníku Svobodné slovo. Melantrich. 1. 2. 1969. Praha : Melantrich, 1969. ISSN 0231-7079. - rukopisná poznámka
ervenou fixou "1969" Slovo na sobotu : píloha deníku Svobodné slovo. Melantrich. 1. 2. 1969. Praha : Melantrich, 1969. ISSN 0231-7079. - rukopisná poznámka
ervenou fixou "1969" Smena na ned
u. Pravda. 28. 5. 1966, ro
. I. (XIX.),
. 22 (128). Bratislava : Pravda, 1966. - rukopisná poznámka
ernou fixou "J.W. Interview 1966", modrou fixou "strana 1-6" Sv
t motor : nezávislý týdeník. Magnet-Press. 21. 7. 1962, ro
. 16,
. 15. Praha : Magnet-Press, 1962. ISSN 0039-7016. - bez poznámek

VII

Sv
t sov
t : obrazový týdeník. Svoboda. 3. 1. 1967, ro
. XXX.,
. 3. Praze : Svoboda, 1967. - rukopisná poznámka
ervenou fixou v rpavém rohu "J.W. str 9 1967" Sv
t sov
t : obrazový týdeník. Svoboda. 3. 1. 1967, ro
. XXX.,
. 3. Praze : Svoboda, 1967. - rukopisná poznámka
ervenou fixou v pravém rohu "J.W. str 9 1967" Szpilki. Krajowe Wydawnictwo Czasopism R.S.W. "Prasa Ksiazka Ruch". 1959, rok XXIII., nr. 36 (839). Warszawa : Krajowe Wydawnictwo Czasopism R.S.W. "Prasa Ksiazka Ruch", 1957. Inv.
. v PNP 10901. ISSN 0039-8152. Vesmír : asopis pro šíení v
dy pírodní, zem
- a národopisné. Academia. 1969, ro
. 48.,
.2. Praha : Academia, 1969. ISSN 0042-4544. - s rukopisnou poznámkou oby
ejnou tužkou Vesmír : asopis pro šíení v
dy pírodní, zem
- a národopisné. Academia. 1969, ro
. 48.,
.2. Praha : Academia, 1969. ISSN 0042-4544. - bez poznámek

VIII

PĜíloha D - soupis osobní knihovny Jana Wericha na základČ rekonstrukce jejího obsahu ALBEE, Edward. ARBES, Jakub. BACON, Francis. Essays. BALCAR, Luboš; CVEKL, Vladislav. Historia magistra : výb
r z rozhlasových poad Historia magistra zvukový archív p
ti tisíciletí. 1, Od pravku k vrcholm stedovku. 1. vyd. Praha : Svoboda, 1972. 252 s. BALCAR, Luboš; CVEKL, Vladislav. Historia magistra : výb
r z rozhlasových poad Historia magistra zvukový archív p
ti tisíciletí. 2, Od stedovku k moderní spole
nosti. 1. vyd. Praha : Svoboda, 1974. 252 s. BALZAC, Honoré de. BECKER, Stephan. When the War is Over. BECKETT, Samuel. ekání na Godota. BERGSON, Henri. BERNSTEIN, Carl; WOODWARD, Bob. All the President's men. New York : Simon and Schuster, 1974. 349 s. ISBN 067121781X. Bible. BRADBURY, Ray. 451 stup Fahrenheita. BRADFORD, Roark. ernošský Pán Bh a páni Izraeliti. BRANALD, Adolf. Chléb a písn
. BREHM, Alfred. Život zvíat. BYRON, George Gordon. CAMUS, Albert. CARROL, Lewis. Alenina dobrodružství v íši. / CARROL, Lewis. Za zrcadlem a co tam Alenka našla. CARTER, Nick. APEK, Karel. APEK, Karel. V
c Makropulos. ECH, Svatopluk. ECHOV, Anton Pavlovi
. DEFOE, Daniel. Robinson Crusoe. DICKENS, Charles. Kronika Pickwickova klubu. DIGHTON, John. The Happiest Days of Your Life. DUMAS, Alexandre ml.. Dáma s kaméliemi.

IX

DUMAS, Alexandre st. Hrab
Monte Christo. DUMAS, Alexandre st. Ti mušketýi. DYK, Václav. Encyklopedie antiky. 1. vyd. Praha : Academia, 1973. 741 s. ÈRENBURG, Il’ja Grigor’jevi
. EXQUEMELIN, Alexander Olivier. Co jsem zažil mezi piráty a bukanýry. Pel. Jaroslav Havelka a Jaroslav Šonka. 1. vyd. Praha : Naše vojsko, 1961. 237 s. FAULKNER, William. A Rose for Emily. FEUCHTWANGER, Lion. Lišky na vinici. 2. vyd., v SNKLHU 1. vyd.. Praha : SNKLHU, 1956. 676 s. FISCHL, Viktor. Hovory s Janem Masarykem. Tel Aviv : Izraelské listy, 1952. 65 s. FISKOVI , Cvito; DABAC, Tošo. Trogir. Beograd : Jugoslavija, 1959. 8 s. FLEMMING, Ian. FRANCE, Anatole. Bohové žízní. FRANCE, Anatole. Ostrov tuák. GARDNER, Erle Stanley. GARVIN, J. L.; HOOPER, Franklin Henry; COX, Warren E. The Encyclopaedia Britannica. 14th ed. London : The Encyclopedia britannica company, 1929. 24 sv. GOETHE, Johann Wolfgang. GOODMAN, Jack (ed.). The fireside book of dog stories. New York : Simon and Schuster, 1943. 591 s. / GOODMAN, Jack (ed.). The fireside book of dog stories. London : Cassell and Co., 1947. 467 s. HAMMERSTEIN, Oscar; KERN, Jerome. "Show boat" : a musical play in two acts. London : Chappell, c1934. 92 s. HAŠEK, Jaroslav. HAŠEK, Jaroslav. Dobrý voják Švejk ped válkou a jiné podivné historky. 1. vyd..Praha : SNKLHU, 1957. 329 s. HEMINGWAY, Ernest HEMINGWAY, Ernest. A Movable Feast. New York : Charles Scribner's Son, 1964. 211 s. HEMINGWAY, Ernest. Death in the Afternoon. HERMANN, Ignát. Otec Kondelík a ženich Vejvara. HERZOG, František. HOLZKNECHT, Václav. Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo. 1. vyd. v SNKLHU. Praha : Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umní, 1957. 419 s. HOMÉROS. Odysseia. HUGO, Victor. Bídníci.

X

CHAPLIN, Charles. My autobiography. New York : Simon & Schuster, 1964. 512 s. CHARITON. O v
rné lásce Chairea a Kallirhoy. Pel. Rudolf Mertlík. 1. vyd. Praha : Odeon, 1967. 189s., CHAYEFSKY, Paddy. Tenth man. Theatre Arts. January 1961, vol. 45, s. 25-56. CHESTERTON, Gilbert Keith. CHESTERTON, Gilbert Keith. Kamarád tvrtek. Praha : Moderní bibliotéka, 1913. 136 s. / CHESTERTON, Gilbert Keith. Kamarád tvrtek : fantastická komedie o šesti obrazech. Praha : Ladislav Kuncí, 1926. 74 s. CHESTERTON, Gilbert Keith. Klub podivných živností. Pel. Jií Foustka. Praha : Družstvo pátel Studia, 1923. 139 s. CHILD, Julie. CHRISTIE, Agatha. CHUDOBA, František. Pod listnatým stromem : essaye. Praha : Melantrich, 1932. 295 s. IBSEN, Henrik. Stavitel Solnes. IONESCO, Eugène. IVANOV, Igor. Jan Verich. Leningrad : Isskustvo, 1971. 203 s. Jan XXIII. Papež Jan o sob
: Z duchovního deníku Jana XXIII. ím : s.n., 1964. 22 s. JARRY, Alfred. JIRÁSEK, Alois. Jüdische Witze. LANDMANN, Salcia (ed.). München : Deutscher Taschenbuch Verlag, 1966. 269 s. KAFKA, Franz. Zámek. KAINAR, Josef. Nebožtík Nasredin. KALINA, Ján. Svet kabaretu : Kapitoly z histórie a prítomnosti európskeho kabaretu. 1. vyd. Bratislava : Obzor, 1966. 441 s. KALINA, Ján L. Tisíc a jeden vtip : uebnica v-tipológie a ž’artismu. 1. vyd. Bratislava : Obzor, 1969. 547 s. KAZAN, Elia. KENNEDY, Adam. KIPLING, Rudyard. KOBLER, John. Capone : the life and world of Al Capone. New York : Putnam, 1971. 409 s. KOMENSKÝ, Jan Amos. Labyrint sv
ta a ráj srdce. KO ENSKÝ, Josef. Le CARRÉ, John. Call for the Dead Le CARRÉ, John. The Spy Who Came in from the Cold.

XI

LEHMAN, Leo. East Wind. LINDSAY, Howard. LOEWE, Frederick; LERNER, Alan Jay. My Fair Lady. LONDON, Jack. LONG, Luman H. (ed.). The World almanac and book of facts 1971. New York : Newspaper Enterprise Assocations, c1970. LUSTIG, Josef; KOVANIC, František; NEUMANN, Ota. Ben Akiba lhal. MAAS, Peter. The Valachi papers. New York : Putnam, 1968. 285 s. MAETERLINCK, Maurice. Život mravenc. 1. vyd. Pel. B. Polívková. Praha : F. Topi
, 1931. 139 s. / MAETERLINCK, Maurice. Život mravenc. 2. vyd. Pel. B. Polívková. Praha : Topi
ova edice, 1937. 140 s. MAETERLINCK, Maurice. Život vel. MAETERLINCK, Maurice. Život všekaz. 1. vyd. Pel. .K. Rašínová. Praha : F. Topi
, 1929. 115 s. MANKOWITZ, Wolf. Expresso Bongo. MANN, Thomas. Novely. 1. vyd. Praha : Státní nakladatelství krásné literatury a umní, 1965. 472 s. MATOUŠEK, Otakar. MAUROIS, André. Ti Dumasové. Pel. Jií Konpek. 1. vyd.. Praha : Mladá fronta, 1966. 397 s. MAY, Karel. MAY, Karel. Divokým Kurdistanem : po stop
zlého inu. 2. autor. vyd. Praha : Jos. R. Vilímek, 1905. 1 l., 492, 1 s. MAY, Karel. Pouští : po stop
zlého inu. Praha : Jos. R. Vilímek, 1898. 502 s. / MAY, Karel. Pouští : po stop
zlého inu. Praha : Jos. R. Vilímek, 1904. 502 s. MAY, Karel. Šut : po stop
zlého inu. Praha : Jos. R. Vilímek, 1900. 473 s. / MAY, Karel. Šut : po stop
zlého inu. Praha : Jos. R. Vilímek, 1905. 473, 1 s. / MAY, Karel. Šut : po stop
zlého inu. Praha : Jos. R. Vilímek, 1909. 407, 1 s. MAY, Karel. V roklinách balkánských : po stop
zlého inu. Praha : Jos. R. Vilímek, 1899. 406 s. / MAY, Karel. V roklinách balkánských : po stop
zlého inu. 2. vyd. Praha : Jos. R. Vilímek, 1905. 1 l., 449, 1 s. MAY, Karel. V zemi Škipetar : po stop
zlého inu. Praha : Jos. R. Vilímek, 1900. 428 s. / MAY, Karel. V zemi Škipetar : po stop
zlého inu. Praha : Jos. R. Vilímek, 1905. 428 s. MAY, Karel. Vinnetou. MAY, Karel. Z Bagdádu do Stambulu: po stop
zlého in. Praha : Jos. R. Vilímek, 1898. 476 s. / MAY, Karel. Z Bagdádu do Stambulu: po stop
zlého in. Praha : Jos. R. Vilímek, 1905. 476, 1 s.

XII

McDONAGH, Donagh. Happy as Larry. MENCLOVÁ, Dobroslava. Karlštejn. METZKER, Isaac (ed.); GOLDEN, Harry (ed.). A Bintel brief : sixty years of letters from the Lower East Side to the Jewish daily Forward. Pel. z jidiš Diana Shalet Levy. Garden City : Doubleday, 1971. 214 s. MEYRINK, Gustav. Golem. MOLIÉRE. MRO EK, Sławomir. V
rný strážce : 28 kratochvilných a hrzostrašných historek. Pel a ed. Otakar Bartoš. 14 povídek 2. vyd., ostatní 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1966. 188 s. NASKOVÁ, Ržena. Jak šel život: Pam
ti a zápisky. 8. vyd. Praha : Orbis, 1955. 340 s. NERUDA, Jan. NEUMANN, Stanislav Kostka. NEZVAL, Vítzslav. Básn
, balady a sonety v
ného studenta Roberta Davida. NEZVAL, Vítzslav. Dnes ješt
zapadá slunce nad Atlantidou. NEZVAL, Vítzslav. Manon Lescaut. NEZVAL, Vítzslav. Praha s prsty dešt
. NEZVAL, Vítzslav. Strach. NEZVAL, Vítzslav. Z mého života. eskoslovenský spisovatel 1959, 1961, 1965 a 1978 NOVÁK, Bedich. Rudolf II. a jeho pád. Praha : eský zemský výbor, 1935. 552 s. OSBORN, Paul. On Borrowed Time. Ottv slovník nauný. PAVEL, Ota. PAVEL, Ota. Jak jsem potkal ryby. 1. vyd. Praha : Mladá fronta, 1974. 172 s. PAVLOV, Ivan Petrovi
. Sebrané spisy. Díl 3. ást 1. 1. vyd. Praha : SZdN, 1953. 266 s. PAVLOV, Ivan Petrovi
. Sebrané spisy. Díl 3. ást 2. 1. vyd. Praha : SZdN, 1953. 300 s. PEPYS, Samuel. The diary of Samuel Pepys. PERRINI, Alberto. ert nikdy nespí. PERRINI, Alberto. I prati di cenere. PÍŠA, Antonín Matj. Ticátá léta : kritiky a stati. 1. vyd. Praha : eskoslovenský spisovatel, 1971. 335 s. PLAUTUS. PLEVA, Josef Vromír. Pátelé. Vybral a uspo. Jindich Hil
r. Praha : Albatros, 1974. 40 s. Nevázaný výtisk.

XIII

PLEVA, Josef Vromír. Pátelé. Vybral a uspo. Jindich Hil
r. Praha : Albatros, 1974. 40 s. Ru
n vázaný výtisk. POE, Edgar Allan. Vraždy v ulici Morgue a jiné povídky. POLÁEK, Karel. Okresní m
sto. POLÁCH, Bohumír. POMIANE, Edouard de. Veselé um
ní kuchaské. Pel. Ivo Duchá
ek. 1. vyd. Praha : Fr. Borový, 1937. 306 s. PUZO, Mario. The Godfather. ROLLAND, Romain. Dobrý lov
k ješt
žije. ROSTAND, Edmond. Cyrano z Bergeracu. SADOUL, Georges. D
jiny filmu : od Lumiera až do doby souasné. 1. vyd. Praha : Orbis, 1958. 481 s., 100 s. fot. píl. SALINGER, David. Catcher in the Rye. SALINGER, David. Kdo chytá v žit
. Pel. Luba Pellarová; Rudolf Pellar. 1. vyd. Praha : Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umní, 1960. 229 s. Soudobá svtová próza, sv. 110. SALINGER, Jerome David. Nine stories. 1st. ed. Boston : Little Brown, 1953. 302 s. ISBN 0316767727. SARGANT, William Walters. Battle for the Mind. SEIFERT, Jaroslav. SHAKESPEARE, William. SHAW, George Bernard. SHAW, George Bernard. Caesar a Kleopatra. Pel. Karel Mušek. Praha : Zátiší, knihy srdce i ducha (B.M. Klika), 1917. 167 s. SIENKIEWICZ, Henryk. SIMENON, Georges. SIMON, Neil. Sunshine Boys. SONDHEIM, Stephen. Little night music. STANISLAVSKIJ, Konstantin Sergejevi
. STEINBECK, John. Toulky s Charleym : za poznáním Ameriky. 1. vyd. Praha : eskoslovenský spisovatel, 1964. 266 s. STEINBECK, John. Travels with Charley. New York : Viking Press, c1962. 246 s. STEVENSON, Robert Louise. STONE, Irving. The Agony and the Ecstasy. STOUT, Rex.

XIV

STRATZ, Carl Heinrich. Krása ženského t
la : v
nováno matkám, lékam a um
lcm. Praha : B. Ko
í, 1904. 309 s. / STRATZ, Carl Heinrich. Krása ženského t
la : v
nováno matkám, lékam a um
lcm. Praha : B. Ko
í, 1905. 309 s. STRONG, Pitt. SUETONIUS Tranquillus, Gaius. Životopisy dvanácti císa. 3. vyd., v SNKL 1. Praha : Státní nakladatelství krásné literatury a umní, 1966. 368 s. SUCHÝ, Jií. Semafor. 1. vyd. Praha : eskoslovenský spisovatel, 1964. 222 s. SULZBERGER, C.L. The Test : De Gaulle and Algeria. 1st ed.. New York : Harcourt; Brace and World, 1962. 228 s. SWIFT, Jonathan. Gulliverovy cesty. ŠASTNÝ, Alfons Bohumil. TACITUS, Publius Cornelius. Na vrcholu césarismu. 2. opr., místy peprac. vyd. Praha : Orbis, 1949. 350 s. TEIGE, Karel. TEJKA, Jaroslav. Rybáský sport. Praha : Zemdlské knihkupectví A. Neubert, 1934. 671 s. Theoretisch-praktische Anweisung zur gründlichen Erlernung des beliebten TarockTappen-Spiel, sowohl durch genaue Bestimmung aller Regeln und Feinheiten, als auch durch die Beobachtung und Auseinandersetzung mehrerer angeführter, sehr schwieriger Beyspiele. Wien ; Prag : Carl Haas, 1821. 155 s. THOMAS, Brandon. Charlie's Aunt. THOMAS, Dylan. Under Milk Wood. TILLE, Václav. Soupis eských pohádek. Díl 2., sv. 1. Praha : eská akademie vd a umní, 1934. 451 s. Rozpravy
eské akademie vd a umní ; Tída 3,
. 72. TOLSTOJ, Lev Nikolajevi
. Zpov
. TMA, Karel. Z eských mlýn. TWAIN, Mark. VANK, Vlastiml. VAŠINA, Ctibor. O závode najkrajšieho mena. Bratislava : Závod mieru, 1954. 58 s. VAVREKA, Hugo. František Lelíek ve službách Sherlocka Holmesa. VERNE, Jules. Sever proti jihu. VILLON, François. VOLTAIRE. Candide. VOSKOVEC, Jií. Klobouk ve koví : výbor verš V+W (1927-1947). 1. vyd. Praha : eskoslovenský spisovatel, 1965. 264 s. VOSKOVEC, Jií; WERICH, Jan. Hry Osvobozeného divadla.

XV

WAUGH, Evelyn. The Loved one. WEBSTER, Margaret. Don't put your daughter on the stage. 1st ed. New York : Alfred A. Knopf, 1972. 379 s. ISBN 0394476034. WEIL, Jií. Filoktet. WHITING, John. A Penny For A Song. WILDER, Thornton. The Ides of March. WILDER, Thornton. The Matchmaker. WILLIAMS, Tennessee. WILSON, Woodrow. D
jiny amerického lidu. Díl 4, Závažné zmny a ob
anská válka. Praha : Kvasni
ka a Hampl, 1922. 202 s. / WILSON, WOODROW. D
jiny amerického lidu. Díl IV, Závažné zmny a ob
anská válka. Praha : S. Minaík : Kvasni
ka a Hampl, 1922. 238 s. WOLKER, Jií. Zlatá domácí kniha : nevyerpatelná pokladnice, domácí v
rný rádce hospodáský pro každého, komuž domácnost jest milá. I. díl. Praha : Komise knhkupectví Mikuláš a Knapp, 1868. 466 s.

XVI

Evidence výpj
ek Prohlášení: Dávám svolení k pj
ování této diplomové práce. Uživatel potvrzuje svým podpisem, že bude tuto práci ádn citovat v seznamu použité literatury. V Praze, 17. 8. 2011 Ivana Hovorková

Jméno

Katedra / Pracovišt

Datum

Podpis