Univerzita Karlova v Praze Filozofická fakulta Ústav českého jazyka a teorie komunikace
Bakalářská
práce
Jana Vlášková
Asertivita ve škole Assertivity at School
Praha 2010
vedoucí práce: PhDr.
Jasňa
Pacovská, CSc.
Chtěla
bych předevšim poděkovat své školitelce PhDr.
Jasně
Pacovské, CSc. za rady
udělené při konzultacích a dále všem dotázaným, kteří ochotně spolupracovali.
Prohlašuji, že jsem tuto
bakalářskou
práci vypracovala
samostatně
a výhradně
s použitím citované literatury a dalších odborných zdrojů. Na Hříškově, dne 17. 7. 2010
}.$+t1V
1;'/:, i;':tÓ'Ci I
·f· .. ···· .. ·· .. ·· .. ·· .. ·· .. ·· .. ···· .. ··· .. · Jana Vlášková
Anotace Bakalářská zaměřuje
se
práce morutoruje
především
současnou úroveň
na komunikaci mezi žáky a
asertivní komunikace ve škole,
učiteli.
Vychází ze základních tezí
asertivity a hodnotí jejich aplikace ve škole s přihlédnutím ke specifickým prostředí.
formou
řízeného
rozhovoru zjišťuje na malém vzorku
učitelů
rysům
tohoto
a žáků jejich asertivní
znalosti a dovednosti. Podstatou je snaha o charakteristiku asertivity ve specifickém prostředí, které je klíčové pro vývoj Klíčová
komunikačních
dovedností
dítěte.
slova
asertivita, školní
prostředí,
asertivní chování a komunikace,
účastníci
pedagogické
komunikace, dotazník, asertivní práva, zásady, techniky
Annofation This bachelor thesis is foeused on level af assertive cornmunication at sehooL Especially the eommunieation betwecn pupils and tcachers is investigatcd. The thesis is based on fundamentals of assertivity, and their application at sehool is discusscd with respeet to speeifie fcatures of sehool background. The knawledge of assertivity is researched by managcd interview with a smaU group af teachers and pupils. The aim af the thesi s is to deseribe the assertivity on spccific backgraund that is essential for child communieatioh ski1l dcvelopment.
Keywords assertivity, sehool background, assertive behaviour and communication, pedagogic comnllmication participants, qucstionary, assertive rights, theses, technics
Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 7 1.
Základní teze asertivity ..................................................................................................... 9 1.1
Defmice asertivity ....................................................................................................... 9
1.2
Asertivní techniky ..................................................................................................... 1O
1.2.1
Techniky vhodné k zapojeni emocí ................................................................. 10
1.2.2
Techniky, které mohou pomoci přiměřeně reagovat na požadavky ................. 10
Techniky zaměřené na pomoc vhodně reagovat při kritice .............................. 11
1.2.3
2.
3.
1.3
Asertivní práva .......................................................................................................... 11
1.4
Asertivní zásady ........................................................................................................ 13
1.5
Asertivita a děti ......................................................................................................... 14
1.6
Agresivita, pasivita a asertivita ................................................................................. 15
1.7
Výhody a nevýhody asertivity .................................................................................. 15
Školní prostředí ............................................................................................................... 17 2.1
Účastníci pedagogické komunikace .......................................................................... 17
2.2
Respekt a autorita ...................................................................................................... 18
2.3
Typy výskytu asertivity ............................................................................................ 18
2.4
Vlivy ovlivňující komunikaci ve škole ..................................................................... 19
2.5
Výnka asertivity na českých ško1ách ........................................................................ 20
Průběh
Hypotézy ................................................................................................................... 22
3.2
Otázky, na které hledám odpověď ............................................................
3.3
Charakteristika dotazníků ........................................................................................ 23
5.
.. .......... 22
3.3.1
Dotazník pro učitele ......................................................................... .
3.3.2
Dotaznikprožáky ............................................................................................. 25
3.4
4.
výzkumu .............................................................................................................. 22
3.1
.. ... 23
Realizace rozhovorů ................................................................................................. 27
Analýza rozhovorů .......................................................................................................... 30 4.1
Zvolená metoda ......................................................................................................... 30
4.2
Rozhovory s žáky ......................................................................................................3O
4.3
Rozhovory s učiteli ................................................................................................... 38
Závěry
výzkumu .............................................................................................................. 44
5.1
Obecná ustanovení .................................................................................................... 44
5.2
Výsledky výzkumu ................................................................................................. .44
5.2.1
Znalosti asertivity ............................................................................................ 44
5.2.2
Používán! asertivity......................................................................................... .45
5.2.3
Vzájemný respekt ............................................................................................ 46
5.2.4
Drzost.. ............................................................................................................. 46
5.2.5
Neochota komunikovat ................................................................................. 47
5.2.6
Další informace o asertivitě ........................................................................... .48
5.2.7
Problémy komunikace ve škole '.
5.2.8
Odpovědi
5.2.9
Asertivitajako drzost.. .
na otázky s modelovou situací
......................... .49 0'0
........................
.49
. .. 51
6.
Závěr ................................................................................................................................. 53
7.
Seznam literatury ............................................................................................................ 55
8.
Seznam zkratek ................................................................................................................ 58
9.
Seznam
příloh
.................................................................................................................. 59
Úvod Téma Asertivita ve škole jsem zvolila, protože problematika asertivity a komunikace ve školním se školnim proto
prostředí mě dlouhodobě prostředím
uvádět
zajímají.
Uvědomuji
si, že asertivitou se v souvislosti
zabývá mnoho publikaci a odborných i
popularizačnich
bych zejména poznat
skutečnou
V 90. letech se o
asertivitě
ovlivnily situaci
současnou.
ačkoli
situaci ve školách,
studii, nechci
klíčové. Chtěla
veškeré teoretické poznatky o tématu, ale pouze ty, které jsou
se bude jednat jen o sondu.
ve školách mnoho hovořilo, zajímalo by mě proto, jak tyto debaty
Asertivní komunikaci považuji za vhodný prostředek úspěšné komunikace mezi lidmi, je proto i účinný způsob chování a komunikace ve škole. Zastávám názor, že by asertivita měla
být stálou
vyučování
součásti
Zejména v hodinách
občanské
výchovného charakteru, by se
učiteli
a žáky, stát se
a rodinné výchovy, mělo
že asertivní chováni není stále ještě zmíněné
měla
pedagogické komunikace,
a další komunikaci mezi
dostávat
pnpadně
žákům
běžnou součásti
uplatňována
by být
přirozenou
cestou
v dalších
běžném
v
součástí
výuky.
učebních předmětech
i teoretických informací. Myslím ale, českých
komunikace v
školách, že tedy
diskuze dosud nevyústily v to, aby se asertivita stala přirozenou součástí komunikace
ve škole. I když v práci nebudu některé
nastínit
prostředím působit.
představovat
ucelené teoretické koncepce, považuji :za vhodné
teoretické teze asertivity, které by
považovány za základní, dále popsat školní
Největší důraz
řízeného
několika
současných žáků
rozhovoru. Na základě
profilů bych chtěla popsat současnou
Budu vycházet z
být v souvislosti se školnún
prostředí,
v
němž
by
měla
asertivita
ovšem kladu na vlastní praktický výzkwn, kde bych
monitorovat znalosti asertivity a názory výzkumu považuji formu
měly
a
učitelů
na ni. Za vhodný
zjištěných
chtěla způsob
informací a sestavených
situaci, jak ji vidí vybram respondenti.
prací Aleny Vališové, která se asertivitou a
konkrétně
asertivitou ve škole zabývá již dlouho teoreticky i prakticky. Sama prováděla mnoho výzkumů
mezi žáky i učiteli, takže se její poznatky zakládají na reálné situaci. Dále své teze
podložím dalšími pracemi zabývající se problematikou asertivity.
Při
charakterizování
školního prostředí použiji publikace týkající se sociální a pedagogické komunikace.
Cílem mé práce je tedy
především
prozkoumat
současnou
situaci
alespoň
na malém
vzorku vybraných respondentů, tedy zachytit, analyzovat a interpretovat jejich názory. Budu se
soustředit
zejména na žáky a
učitele
jako základní složky komunikace ve škole.
se tedy nijak blíže komunikaci, ve které figurují
rodiče,
Nevěnuji
vedení školy nebo další
nepedagogický personál, i když jejich význam v komunikaci múže být značný. Východiskem práce je uvedení tezi asertivity, které považuji za základní a závazné pro prostředí školy. V další kapitole charakterizuji školní prostředí, účastníky pedagogické komunikace a vlivy, které tuto komunikaci ovlivňují. Dále popíšu postup, podle kterého jsem
postupovala
při shromažďováni
všech dotázaných, abych ohledně
dat a
přibližila
při
jejich zpracováni. Uvedu jednotlivé charakteristiky
jejich osobnost a nastínila jejich
asertivity. Nakonec uvedu komentované
výzkumu a formuluji
závěry.
číselně
nejdůležitější
názory
zpracované výsledky provedeného
1. Základní teze asertivity V této kapitole nastíním základní asertivní teze, které jsou důležité pro obecné znalosti asertivity. Jelikož už o
informací.
Zaměřím
asertivitě
bylo napsáno mnoho, nechci opakovat řadu jinak dostupných
se tedy pouze na oblasti, které jsou
důležité
pro další text práce.
Další publikace, které se zab)'vají asertivitou a poskytli mi jistou inspiraci, ale v práci nejsou blíže zmíněné, uvádím na tomto mistě,l
1.1 Definice asertivity Problémy bývají už s určením definice.
Různé
pohledy na asertivitu se liší. Jájsem se
rozhodla pro definici Aleny Vališové: "Asertivita je praktický
kterým
člověk vyjadřuje
a prosazuje
otevřeně
a
přiměřeně
způsob
komunikace a jednáni.
své myšlenky, city, názory
a postoje. Postupuje tak, aby nepřekračoval vlastní práva, ani práva ostatních lidí. Pro
některé
jedince tvoří významnou strategii jejich každodenního jednání.,,2 Podobnou definici jsem používala i v souvislosti s rozhovory.3 Asertivita se jejichž
řešení
zaměřuje
několik
zejména na
základních problémov)'ch
se snaží asertivita napomoci. Tyto okruhy jsem sestavila zejména na
okruhů, základě
publikací Vališové Jak získat, udržet a neztrácet autoritu 4 a Machové a Švehlové Sémantika & pragmatická lingvistika5•
•
Emoce.
Vhodné
projevování
emocí
je
pro
zvládání
asertivity
základním
předpokladem. Člověk musí své emoce nejprve identifikovat a vyrovnat se s nimi.
Dalším krokem je jejich zvládání. Potom by se každý jedinec
měl učit
své emoce
vhodným způsobem projevovat, a to jak emoce kladné, tak záporné. •
Požadavky. Požádat o laskavost není lehké, žádání
oprávněné.
důležité
je ovšem zhodnotit, jestli je
Stejné je to i s odmítáním. Odmítat bychom
požadavky. Nácvik odmítání a žádání může
začít
u
maličkostí
měli
jen
nepřiměřené
a postupně se rozvíjet.
llEECH, Geoffrey Neil. Principles ofPragmatics, 1983. NOVÁK, Tomáš; POKORNÁ, Alžběta. Aserlivi/a jako lék v profesních a mezilidských vztazích, 2003. VYBÍRAL, Zbyněk. Psychologie lidské komunikace, 2000. VAUŠOV Á, Alena. Asertivita v rodině a ve škole, 1998,5. 13. J Respondentůmjsem podávala vysvětlení asertivity v duchu této definice. 4 VALTŠOV Á, Alena . .Jak ziskat, udržet a neztrácet autorilu, 2008, s. 85 - 86. 5 11ACHOV Á, Svatava; ŠVEHLOVÁ, Mikna. Sémantika & pragmatická lingvistika, 2001, s. 98. 2
9
•
Při
Kritika.
kritizování je nezbytné ovládnout emoce a
nikoli na pocity. To samé bychom
měli očekávat
soustředit
Pokud tyto zásady nedodržuje, musíme se o to víc snažit my. nebo •
nevhodně
Ať
se jedná o
vhodnč
podanou kritiku, je nutné zvolit přiměřené reakce.
Kompliment. Pochvala musí být vhodně podána i vhodně přijata. K
tčmto
situacím se
přiřazují
pomoci, Techniky by podle mého můžeme
modelu, jejž o
se na fakta,
i od kritizujícího naší osobu.
asertivitě
se
asertivní techniky, které v dané situaci mohou nejlépe
měly
sloužit spíše k nácviku asertivního chování a utvořeni
použit v nepříjemných situacích
většinou uvádějí
částečně nevědomě.
následující techniky, které jsem
V publikacích
rozdělila
na
základě
jejich vztahu k výše uvedeným čtyřem problémovým okruhům. Inspiraci mi poskytla zejména publikace Aleny Vališové Asertivita v rodině a ve škole6 .
1.2 1.2.1 •
Asertivní techniky
Techniky vhodné k zapojení emocí Volná informace a podstatě. Mluvčí
sebeotevření
poskytuje o
- jedná se o
sobě
dvě
podobné techniky, založ.ené na stejné
nevyžádanou infoffilaci, aby
zpříjemnil
atmosféru
a odkryl své osobní pocity, ukázal, že má s komunikačním partnerem společného,
starosti i Ll
v
případě nadřízeného může
potěšeni.
něco
ukázat "lidskou tvář", tedy že i on má běžné
Techniky také vedou k projevováni emoci. Slouží
podávání komplimentu - vedou k tomu, aby byl
upřímný
například
kompliment opravdu
vysloven.
1.2.2 Techniky, které mohou pomoci přiměřeně reagovat na požadavky •
Asertivní ne Odpovědí
pevně,
na
ale ne
spočívá
neoprávněn}'
v jasném a slušném odmítáni nevhodného požadavku. požadavek je prosté "Ne" pronesené s lehkým
přísně. Postupně
hy
měl
trénink této techniky zbavit
úsměvem_
mluvčího pocitů
viny z odmítání, pokud získá dostatečnou praxi. •
Pokažená gramofonová deska - jedna z nejznámčjších technik vede mluvčího k opakování
6
požadavku
nebo
naopak
VALIŠOVÁ, Alena. Asertivita v rodině a ve škole, 1998
10
odmítnutí
neoprávněného
požadavku.
Tato technika nepřijatelnou
•
Přijatelný
může
lehce sklouznout k nevhodnému jednáni, pokud má opakování
formu. Takovéto chování může být velmi lehce považováno za drzé.
kompromis - pokud dojde ke sporu, je vhodné hledat kompromis,
který by byl akceptovatelný pro
obě
strany. Pokud není možné jiné
řešení,
je dobré
uchýlit se ke kompromisu. Kompromis ale nemůže jít proti vnitřnímu přesvědčení anijedné strany.
1.2.3 Techniky zaměřené na pomoc vhodně reagovat při kritice •
Otevřené dveře
kritizujícího
účinná
- je velmi
útočit agresivně
technika proti kritice. Místo, abychom nechali
na naši osobu,
přiznáme
svou chybu, což kritizujícímu
sebere všechny argumenty. Žádná další kritika už potom není nutná. •
Selektivní ignorování - velmi často se stává, že kritizující se nesoustředí pouze na konkrétní chybu, ale kritizuje i celou osobu a její vlastnosti. V hněvu se uchýlit k sprostým
slovům
a jízlivostem.
Přesně tyto
může
projevy kritizovaný ignoruje,
odpovídá pouze na relevantní argumenty, které se týkají jeho chyb. •
Negativní aserce Umožňuje
•
učí přijímat
kritiku, ovšem pouze jenom relevantní argumenty.
zhodnotit sám sebe a přijmout pouze některé body kritiky.
Negativní dotazování - otázkami se snažíme zjistit kompletní kritiku, se kterou může kritizující váhat. Tato
techrůka
lze použít zejména, pokud
obě
strany mají své emoce
pod kontrolou a nedochází k vzájemnému napadání. Je zřejmé, že rozdělení technik je pouze schematické. Důležité je chovat se podle dané situace, jednat také s citem.
Různé
techniky lze použit i v dalších situacích. Pokud si je
osvojíme, je snadné je potom aplikovat na větší spektnun situaci.
1.3
Asertivní práva
Asertivita má
podpořit
naše chování,
učí,
jak ho vylepšit, jak jednat tak:, abychom
se sebou byli spokojeni. Na jedné straně pomáhá nesmělým, na druhé straně může pomoci krotit se příliš výrazným osobám. Asertivní práva učí rozpoznat, co si můžeme v rámci asertivity dovolit a co ne. Příručky o asertivitě uvádějí různé pořadí těchto práv, ale obsah
II
bývá stejný. Já se přidržuji asertivních práv, jak je uvádí kniha Štefana Medzihorského Asertivita7 • 1. Právo sám posuzovat své vlastní chování a za jejich důsledky sám zodpovědný 8 hodnotit pouze sám sebe.
Zároveň
-
myšlenky a emoce a být za
ně
důležité je neohlížet se na názory okolí,
si ale musíme
uvědomit,
že za všechny naše
činy
neseme také zodpovědnost. 2. Právo nepodávat yýmluvy a omluvy zodpovědnosti.
souvisí se
ospravedlňující
Pokud ponesu za své
mé chování - toto právo také
činy odpovědnost, nepotřebuji
podávat
žádné výmluvy a omluvy. 3. Právo posoudit. do jaké míry jsem zodpovědný za problémy druhých - nejsme povinni poskytovat laskavosti a řešit problémy druhých lidí. 4. Právo
změnit svůj
ovlivňují různá
5. Právo
dělat
názor - nemusíme trvat
jednoznačně
na svém názoru, názory
fakta, pokud se změní, je zřejmé, že trvat na stejném názoru nelze.
chyby a být za
ně zodpovědný
nikdo nenl neomylný.
Důležité
je také
ale umět své chyby napravit. 6. Právo
říci:
já nevím - není nutné znát odpovědi na všechny otázky, je ovšem
důležité
poznat, na které otázky bychom já nevím odpovídat neměli. 7. Právo nebýt závislý na dobré vůli ostatních - v životě se nemůžeme každému zavděčit a s každým být pořád zadobře. Je dobré udržovat vlastní 8. Právo
dělat
nelogická rozhodnuti- ne vždy musíme
důstojnost.
dělat
to, co od nás okolí očekává.
Naše rozhodnutí závisí pouze na nás. 9. Právo
řici:
já nerozumím - každý
nerozumíme,
nemůžeme
člověk
je jiný, proto se
může
znát všechny pocity našich blízkých,
stát, že si
můžeme
někdy
proto
říci
já nerozumim. 10. Právo říci: je mi to jedno/vidím to jinak9 výstižnější. Můžeme vidět věci
souhlasit.
Občas můžeme říci
-
formulace já to vidím jinak je mnohem
jinak než ostatní, nemusíme s nimi za každou cenu i je mi to jedno, ale
že tento výrok musíme vyslovovat s citem.
7 MEDZIHORSKÝ,
Štefan. Asertivita, 1991.
8
Tamtéž, s. 39.
9
VALIŠOvA, Alena. Asertivita v rodině a ve škole, 1998, s. 74.
12
měli
bychom si
uvědomit,
11 Právo rozhodnout se, jestli použiji asertivní chování nebo ne - jsou chvíle, kdy asertivní chování nemusí být tou nejlepší cestou. emocím a
podobně,
Občas
je dobré dát
průchod
ale zejména u tohoto práva platí nejvíce, že vše musí být konáno
s citem a rozvahou.
1.4
Asertivní zásady
Nemáme jen asertivní práva, ale i asertivní POVilIDosti. Asertivita neslouží jen která ji i
právě
zodpovědnost
Mluvčí
za chování a následky s ním spojené.
která jeho asertivitu formují do před
osobě.
používá, vede k respektu, a to jak scbe samého, tak také druhého. Nese s sebou
zodpovědného
musí dodržovat pravidla,
jednání. Tyto povinnosti nás mohou ochránit
uchýlením se k nevhodnému, autoritativnímu chování, za ktcré bychom se později mohli
stydčt.
předlohu
Tentokrát použiji jako
knihu Aleny Vališové Asertivita v rodině a ve škole. mě vhodnější
Vališová nazývá tento soubor asertivní zásady, což je podle
než V)TaZ
povinnosti. 1. Zásada kontrolovat své emoce - respektovat ostatní a ukázat, že umíme ovládnout své emoce, nezvládnutí emocí vede k nevhodnému chování. 2. Zásada respektovat a tolcrovat ostatní - na respektu by zároveň
důsledně obě
ale respckt musí dodržovat
měl
být založený každ)'T vztah,
strany, jinak
nemůže
vztah
dobře
pocitů
není
fungovat. J.
Zásada
stručně
pro mnoho lidí přitom
krátké
a
upřímně
běžné, přesto
vyjadřovat
své pocity -
je velmi
důležité. Někdy
vyjádření pocitů může
vyjadřování
se schováváme za slova.
druhému pomoci orientovat sc v našich emocích,
rozhodnutích a názorech. 4. Zásada vidět druhého i sebe vlastnost, pokud si to
reálně
- nikdo není dokonalý a každý má nějakou špatnou
uvědomíme, měli
bychom s ostatními podle toho jednat.
5. Zásada pokusit sc poznat názor druhého (nebo pokud se k nčmu schyluje), je který nemusí být
nutně
cítit jinak než my,
měli
důležité
obzvláště
si
pokud dojde ke konfliktu
uvědomit,
že druhý má také názor,
špatný. Ovšem platí to i v ostatních situacích - druhý se
může
bychom se snažit ho pochopit.
6. Zásada naslouchat druhému - snažme se poslouchat druhého. naší pozornosti, nebo májiný názor, naslouchejme. 13
ať
už si žádá
7. Zásada vážit si názoru druhých - nejen naše názory jsou správné, jiný názor neznamená špatný názor. nezvítězit
8. Zásada
vítězit
nemusíme
za každou cenu - nesnažme se nad druhým za každou cenu pokaždé, jsou situace, kdy
řcšení
toho druhého
může
zvítězit,
být lepší,
než naše. může často vyřešit
9. Zásada hledat kompromisv - kompromis připustit
a
obě
velké spory, ale je nutné
si snahu o jejich hledání. Kompromis musí být naprosto dobrovolný"
strany se s ním musí ztotožnit, jinak
může
u jednoho vzniknout pocit,
že ustoupil, a u druhého naopak, že byl příliš dominantní. přiznat
10. Zásada
omyl a pokusit se ho napravit - každý se přiznat. Kvůli chybě
nutné, pokud k tomu dojde, si to situacích je
důležitá
také omluva. Napravit omyl je
může
dopustit chyby, ale je
není nikdo špatný. V určitých
někdy
nemožné, ale
měli
bychom
se o to pokusit. Stejně
tak jako máme my asertivní práva a asertivní zásady, mají je i ostatní a my
bychom je
měli
respektovat,
množství vzájemné
1.5
Asertivita a
Některé
vrozená?).
stejně
vstřícnosti
jako oni ty naše. Asertivita je založena na malém
a velkém množství vzájemného respektu.
děti
zásady asertivního chování jsou vlastní malým "Děti
dětem
obvykle nemají se sebe prosazováním problém,
díky své bezelstnosti také. Umí jasně
sdělit
přístup
a
otevřené
jsou
své požadavky i požádat o laskavost, slúvko
ne má po svém objevení stálé a význačné místo v jejich že jsou přirozeně asertivní a tento
Ge tedy asertivita
přímé
slovníčku.
bychom se od nich vlastnč
Dalo by se tedy měli učit
my,
říct,
rodiče
a učitelé, což je v nčkter)"Teh ohledech skutečně tak."lO Tento výrok je platný, ovšem je nutné si
uvědomit,
že
dítě nemůže
a zásad. Je proto vhodné pro výchovu věnovaly
10
dětí,
mnohé
ale
rodiče
články
ovládat asertivní chování v plném rozsahu
vštěpovat dětem
i
učitelé
asertivitu kompletní. Je to
ji musí
v časopisech pro
BUKOVSKÁ, Lucie. Asertivní komunikace, 2006, s. 20.
14
dobře
rodiče
ovládat.
během
včetně
úspěšná
Asertivitě
práv
metoda
v rodině se
90. let a po roce 2000.
populárně-naučné články
Takovéto
mohly na konkrétních situacích
učit rodiče,
jak se
ke svým dětem chovat nemanipulativně a neagresivně. II
1.6 Agresivita, pasivita a asertivita Asertivní chování by
nemělo
být ani pasivní, ani agresivní. Pasivní jedinec
často
ustupuje, aniž by bylo správnosti ústupu přesvědčen. nechá se snadno ovlivnit. Agresivní jedinec pak na druhou stranu musí za každou cenu nad druhým vyhrát, je sebejistý a má sebevědomí, může
vysoké
také
těžko
ovládat své emoce, které projevuje nevhodným
způsobem. l2 Oba typy chování vedou k výčitkám a nepříjemným pocitům ze sebe samého. Asertivní chování je
často
považováno
právě
za agresivní a
často
k
němu
opravdu
může
sklouznout, je nutné se tomu vyvarovat. Ve školním prostředí odpovídá pojem agresivita chování, které se obecně označuje jako drzé 13 .
1.7
Výhody a nevýhody asertivity
Dále uvádím výhody i problémy spojené s používáním asertivity tak, jak. je uvádí Vališová.
"v čem může asertivita člověku pomoci? lépe se vyrovnávat se zátěžovými životními situacemi a konflikty; nacházet vnitfní a vlastní autentičnost; pomáhá zbavit se přehnané učí
sebekritičnosti
a získat přiměřené
sebevědomí;
vyhrávat i přijímat prohru;
odmítnout bez pocitu viny a úzkosti; řešit
i nepříjemné situace s nadhledem;
jednat v běžných situacích s lidmi; prosadit své názory; zabránit manipulativnímujednání druhých lidí vůči nám; adekvátně přijímat
hodnocení ostatními;
být sám sebou, svobodně se rozhodovat bez pocitů viny nebo úzkosti; MIZEROVÁ, Eva. Jak vést děti k asertivitě. Děti a my. 2005. ŠÍPEK., Jiti. Asertivita začlná v rodině. a my. 1992. Srov. VALIŠOV fl., Alena. Asertivita v rodině a ve škole, 1998, s. 22. 13 Ve výzkumu proto používám pojem drzost. který je žákfun i učitelOtn známý a srozumitelný.
II
Děti 12
15
-
naučit se mluvit s lidmi, kteří člověka svojí řečí zahánějí do nesvobody.
Otázka: V čem mi může v životě asertivita spíš působit problémy? v partnerském životě; v situacích, kdy se setká člověk s lidmi, kteří asertivitu budou zaměňovat za
drzé
chováni, neprojevováni úcty kjejich osobě; pokud jedinci hodnotí toto chováni člověka jako nesympatické či nevyhovujicí jejich přáni; když prosazující se jedinec přestává brát ohled na práva druhých lidí a hledí pouze na vlastni zájmy.,,14
14
VALIŠOVÁ, Alena. Asertivita v rodině a ve škole. 1998, s. 17.
16
2. Školní prostředí Tato kapitola prostředí,
představuje účastníky může
ve kterém
asertivita
pedagogické komunikace a charakterizuje školní
působit.
Neuvádím veškeré informace,
opčt
kladu
důraz
zejména na ty, které jsou relevantní k tématu.
2.1 Účastníci pedagogické komunikace Školní komunikace má několik účastníků. Podílí se na ní nejen žáci a učitelé, ale i vedení školy, složky.
Učitel
rodiče
a ostatní
zaměstnanci
ve škole.
Soustředilajsern
se na
dvě
základní
různá očekávání.
i žák jsou nositeli sociálních rolí, do kterých se promítají
Učitelé a žáci jsou nesouměm)'mi partnery. 15 Během vyučování stojí jeden učitel
proti 20 - 30 žákům. 16 Žáci jsou vázáni určitými pravidly, jako je například školní řád nebo dohoda s může
zdát, že
a musí se
vyučujícím učitelem.
učitel
někomu
je
I
učitelé
žákům nadřízen,
řídit
se musí
což do
určité
zodpovídat. Ve školách, kde jsem
prováděla svůj
převážně hromadné vyučovárú, ovšem ne výhradně.!7
na komunikaci. Každá forma se musí brát
konkrétně
jistými pravidly.
Ačkoli
míry platí, i on má svého
jak v
se tedy
nadřízeného
výzkum, sc aplikuje
Organizační formy mají vliv přístupu
k žákovi, tak v chápání
komunikace. Žákem na základní škole musí b)'i: postupně téměř všechny děti, ale učitelem nemůže být každý.
Učitel
má široký
kulturně
by
měl
mít kc své profesi
nějaké předpoklady.
"Vyzrálá
učitelská
osobnost
politický rozhled a vysokou erudovanost ve svém oboru. Neobejde se
bez komunikativních dovedností a hlubokého a vřelého vztahu k dě1em.,,!8 Z toho vypl)'vá. že
učitel
I když
má mít jisté
předpokládáme,
předpoklady
že
k
asertivitě,
učitel nemůže
které plynou z
být dokonalý,
aby si asertivitu osvojil, pokud ji nemá hluboce individuálnč
měl
zakořeněnou
nároků
na jeho povolání.
by mít dispozice k tomu, z
dčtstvÍ.
jak učitele, tak žáky a vyhnout se nepřesné generalizaci.
s.29.
Je
důležité
brát
2.2 Respekt a autorita Učitel
není
je ten, kdo má
samozřc;imá.
udělit
přirozenou
autoritu, kterou má žák respektovat. Autorita ovšem
Statutární autoritu má
pouze žáci. Ti musí
propůjčenu
učitele přijmout
jako
učitel,
každý
někoho,
kdo
ale tu
přirozenou
může řídit vyučování
a
mohou přinášet
jim nové informace, 19 Autorita je důležitý předpoklad asertivity. Vztah učitele a žáka závisi
na vzájemném respektu. Respekt
II
žáka se
předpokládá, učitelů
respektovali své žáky. Na respekt ze strany v dotazníku. Respekt je Stejně
důležitou
ale
důležité
je, aby i
směřovala
jsem
učitelé
i jednu otázku
podmínkou vz~jemného vztahu a také předpoklad asertivity.
o tom pojednává i Alena Vališová: "Dobré vztahy mezi
učitelem
a žákem jsou
založeny na vzájemném respektu. Žák si váží učitele jako nositele formální i osobní autority, učitelské
pro jeho
schopnosti, osohní kvality, znalosti a profesionalitu.
Učitel
cti individualitu
každého žáka a váží si jeho studijního úsilí.,,2o Osobnost učitele múže nezřídka ovlivnit žákův předmětu,
postoj k ke svým
žákům,
který
učitel vyučuje,
který je závislý na
a to jak
různých
interakce, ale i z informací od jiných
kladně,
tak
zápornč. Učitel
si
tvoří
postoj
infonnacích, ty získává nejen z přímé sociální
učitelů, rodičů
a
podobně. Učitel
musí své žáky
hodnotit, což vzájemn)' vztah nějakým způsobem poznamenává?l
2.3 Typy výskytu asertivity Asertivita se může ve škole vyskytovat ve
třech
typech.
1. Na asertivitě může stát celá výchova, jak ji koncipovali L. Canter a M. Canter22 • Asertivní kázeň,jak se metoda naz}"Vá v učitele
českém
jazyce,
spočívá
v respektování sociálních rolí
a žáka, v systému společně stanovených pravidel, v souboru odmčn a pochval
a dalších prostřcdků. 23 Tato metoda je propracovaný systém akcí a reakcí, ale klade podle mého příliš
důraz
na učitele, asertivita žáka je poněkud odsunuta do pozadí.
Pedagogické a psychologické kontexty v teorii
18
2. Další typ výskytu asertivity ve škole je přirozené užívání asertivity
II
jedinců,
teří jsou k asertivitě od malička vedeni. To se týká i žáků, i učitelů. Tato situace je ovšem
leální, na českých školách se vyskytuje jen velmi málo. Praxe je taková, že ani ti nejmladší čitelé nemohli vyrůstat v prostředí, které přirozenou asertivitu podporovalo, jejich rodiče
ní nebyli obeznámeni. Modifikace této podoby může tedy znamenat, že učitelé i rodiče lodporuji žáky v tom, aby se v nich asertivita rozvíjela. Učitelé i rodiče by ovšem museli mít Ilespoň základní znalosti asertivity a sami by ji měli používat, aby dávali dětem vhodný Jříklad. Jak vypadá praxe používáni asertivity ve škole, viz dále.
3. Poslední typ je potom občasné použiti asertivity žáky neho učitelem (může se jednat
i o nevědomé užiti). Takové užití se vyskytne v nepříjemné situaci tak, jak je to
II
asertivity
běžné.
2.4 Vlivy ovlivňující komunikaci ve škole Žák: je v komunikaci ve škole ovlivňován mnoha vlivy - působí na něj nejen učitel, ale celkové prostředí a koncepce školy, dále společnost (sem by se mohl řadit internet), rodiče a rodina. Žák to hlavní ziskává už v rodině, a to již od nejútlejšího věku. V době docházky na druhý stupeň by už měl mít osvojené mnohé dovednosti, na které učitelé mohou navazovat. "Škola jako instituce, vedení školy a tým pedagogů mohou sice rozvíjet u mládeže hodně pozitivního, avšak jedno nemohou zaručeně - nahrazovat rodinu a vliv společnosti.,,24 Tak o tom píše Vališová. Na výchově žáka se tedy musí podílet vice složek - škola samotná je nemůže zastoupit. Vališová dále píše: "Rodina je kromě jiného primárním prostředím pro získávání sociální zkušenosti v komunikaci s druhými, kde se děti učí respektovat ostatní, tolerovat je, chápat jiné názory, obhajovat své názory, pomáhat potřebným, nést spoluodpovědnost, kooperovat, řídit i podřizovat. ,,25 Komunikační prostředí ve škole netvoří jen komunikace při vyučováni, která se ovšem
netýká vždy přímo výuky (skládá se také z pokynů pro žáky, výtek. pochval a podobně), skládá se také z komunikace o přestávkách, po vyučování, na školních akcích a podobně. Také z této komunikace si děti dotvářejí vztahy s učiteli, a učitelé by tedy neměli zapomínat,
že i v takových chvílích je adekvátní komunikace velmi důležitá. To samé ovšem plati 24
25
Tamtéž, s. 172. Tamtéž, s. 107.
19
i pro žáky. I v těchto
méně
oficiálních situacích by
učitelé
i žáci
měli
stále dodržovat zásady
asertivity. Asertivita ve škole o situaci, kdy tu potom
může
ve školním vztahy
učitel
může
přinášet
ovšem
i jisté komplikace. Jedná se zejména
nerozpozná, že žák použil asertivitu, a považujc takové chování za drzost,
i trestat a žák má potom jen málo možností, jak se bránit. Asertivní chování
prostředí
nadřízený'
-
je snad ještě
specifičtější,
podřízený (ačkoli
než v jiném
prostředí,
tato schematizace není
kde se také
úplně přesná,
uplatňují
učitel
měli
být spíše partnerskou dvojicí). Ve škole do této situace vstupuje
dítě,
což může vytvářet další problémy v osvojování a používání asertivní komunikace.
2.5 Výuka asertivity na
českých
ještě
žák a faktor
by
dospělý
-
školách
Ve školách se asertivnímu chování i výuce asertivity začíná v České republice soustavně věnovat
pozornost
uveřejněny
nejen v
během
90. let.
Svědčí
časopisech určených
pro
články
o tom mnohé učitele. Svůj
změnu,
na poli pedagogickém. 1\1nozí se na asertivitu dívali jako na zásadní české
školství od mnohaletých zažit}'Ch
cestu ke
zrněně.
trendů.
z této doby, které byly
vzestup ovšem zažívala nejenom která má ozdravit
Skeptici však v asertivitě
nevidčli
žádnou
Velkou roli sehrála také publikace Aleny Vališové Asertivita v rodině
a ve škole, která vyšla dokonce v několika vydáních. Kniha nabízela určitou variantu výchovy a
přístupu
k dětem. Tak se o tom píše i v recenzi na tuto knihu, která vyšla v Učitelských
listech. "Verbální postupy
či
taktiky (co
říkat
v té
či
oné situaci), jimiž chccme dosáhnout
určitých cílů, jsou různé. Řada z nich do škály asertivity nepatří. [ ... Jjsou situace, kdy životní předstírání či
,divadýlka' zažehnají
třeba
hrozící konflikt atd. Jsou ovšem i situace, [ ... 1
kdy asertivní dovednost je přesně to, co je třeba pOUŽít.,,26 Diskuze o asertivitě ve škole vedla po roce 2000 k definitivnímu zahrnutí asertivity do předmětů český
jazyk,
občanská
učebních plánů,
a rodinná v)'chova a dalších
a to zejména v rámci
učebních předmětů
charakteru. Dnes je asertivita opět aktuální v rámci diskuze o etické
výchově.
v)'chovného
Jedním z deseti
okruhů, na které se má ctická výchova zaměřovat, je právě i asertivita. Žák opouštějící
2.
stupeň
základní školy by si mčl osvojit tyto cíle:
Učitelské
listy. 1994.
"asertivní chování -
přijatelný
kompromis. konstruktivní kritika,
požádání o laskavost, stížnost, otázka po
důvodu,
přijetí
pochvaly,
realizace svých práv,
řešení
konfliktu obrana
před
manipulací - asertivní techniky - manipulace,
vysvětlení
a nácvik
jednotlivých asertivních technik fair play - zdravá
soutčživosL
dodržování pravidel hry, asertivita a prosociálnost
v soutěživých situacích, prosociálnost a sport"n Již
dříve
se asertivita vyskytla v
několika učebnicích,
byly ale
určeny
spíše
středním
školám?S K nácviku asertivity u mládeže jsou vhodné různé hry, kterým se věnují na toto téma zaměřené publikace?9 Asertivita si
uvědomit,
příčinou
může
pomoci
řešit nčkteré
problémy ve školní komunikaci, ale je
důležité
že ani asertivita není všemocná a nespasí dlouho trvající potíže, které jsou
nezdravých vztahů ve školním prostředí.
21
Průběh
3.
výzkumu při
V této kapitole uvedu postup, podle kterého jsem postupovala
sběru
dat
a jejich analýze. následně několik
Nejprve jsem stanovila hypotézy a sestavila
dvě
verze
jsem formulovala
dotazníků,
konečnou
jednu pro
verzi
učitele,
dotazníků.
základč
otázek. Na jejich
jednu pro žáky. Po provedení
jsem
předv)lzkumu
V)'zkum se nachází na pomezí kvantitativního
a kvalitativního výzkumu. Nese rysy intcrwiev tak, jakje stanovuje Peter Gavora v publikaci
Úvod do pedagogického výzkmnu30 , Výzkum je jednoZllačně orientován na míněrú respondentů, přílišného
ve
většině případů
rozsahu
rozhovorů
a
jsem
neměla
náročnosti
jejich
které by blíže testovaly zejména dovednosti situacích.
Uvědomuji
si, že
možnost monitorovat realitu. Z přepisů
žáků
například přímé
i
jsem
učitelů
pozorování ve
neprováděla
důvodu
jiné výzkumy,
a jejich chování v krizov)'ch třídě
nebo chování v uměle
navozených situacích, by bylo vhodným doplněním výzkumu.
3.1 Hypotézy V)'Uka asertivity je nejpozději v 9.
ročníku dostatečná.
Použití asertivity ve škole je převážně nevědomé.
3.2 Otázky, na které hledám Při tvořeni kteří
otázek jsem
čerpala
jsou právě v mnou sledovaném
odpověd'
ze svých zkušeností ze školy a
podnětů
m)'ch znám)'ch,
věku.
Je konkrétní prostředí ve škole pro asertivitu vůbec vhodné? Respektují se alespoň
Jsou příliš
vzájemně učitelé
a žáei (zejména respektují
učitelé
učitelé
a žáei ochotni spolu komunikovat - nejsou žáei
vzájemně nakloněny,
je
příliš
bázliví a učitelé
obě
strany jsou
nebo s tendencí zápornou, se vzájemným podezíráním
a s nevraživostí? 30
žáků
lhostejní?
Jaký· je vzájemný vztah učitelů a žáků - spíše kladný, harmonický, si
žáky, u
minimální respekt nařízen školním řádem)?
GAVORA, Petr. Úvod do peda?;ogickéhovýzkumu, 2000, s. 110 -1l6.
22
3.3
Provedený Nebylo
dotazníků
Charakteristika předvýzkum,
který se skládal ze
potřeba provádět významnější zrněny,
Sestavila jsem dotazník pro
učitele
dotazníků zrcadlově doplňovala,
čtyř rozhovorů,
vhodné bylo
ukázal dobré výsledky.
přidat nčkolik
a pro žáky, mým cílem bylo, aby se
otázek většina
(č.
11 - 13).
otázek obou
abych potom mohla výsledky srovnat. Zde uvádím finální
podobu dotazníků i s motivací, která mě vedla k zařazení jednotlivých otázek.
3.3.1 Dotazník pro
učitele
1. Víte, co je to asertivita?
(Vysvětlit,
Pokud ne, uvést, co to je, k
Fonnulace první otázky je případech,
následoval
můj
čemu
zřejmá.
uvést techniky, asertivní práva neho povinnosti ..
se to používá.)
Pokud
odpověď
byla
popis, ve kterém jsem asertivitu
nedostačující,
což byla ve všech
respondentům přiblížila.
Uvedla
jsem základní strukturu asertivity - vybrané asertivní techniky, situace, kdy se používá, pól mezi pasivitou a agresivitou. V přepisech je zachyceno jen
několik
ukázkových
popisů,
co to asertivita je. Jelikož byly velmi podobné, neuvádím je u každého přepisu. 2.
Učíte občanskou
nebo rodinnou v)'chovu?
Vychází se z předpokladu, že učitelé, rozhodně
o
vyučována.
asertivitě
mít
nějaké
kteří učí
Přibližná
doba praxe?
rodinnou nebo
znalosti, protože v těchto
Z přibližné doby praxe zjistím, jak dlouho
občanskou
předmětech
by
učitel působí
výchovu, by měli
měla
být dokonce
ve školství, tedy
o jaké době může hovořit. 3. Myslíte, že se asertivita dá používat ve škole v komunikaci mezi žákem a Tato otázka by
měla
ukázat, jaký názor daný
učitel
na asertivitu má,
umí představit, co pojem asertivita i asertivní chování znamená. 4. Používáte
či
nepoužíváte asertivitu? Vědomě nebo
nevědomě?
5. Používají ji žáci? 6. Považujete to za drzost? Kdy je podle vás žák drzý? 23
učitelem?
popřípadč
jestli si
Tato otázka asertivně.
jako drzé,
směřuje
k zjištění, jestli učitelé považují za drzost, pokud se k nim žák chová
Vycházcla jsem z zvláště
předpokladu,
když komunikuje
že asertivní chování
dítě
s
dospělou
osobou.
může
být
Zjištění,
někdy
posuzováno
co považují
učitelé
za projevy drzosti, je jistč zajímavé. Už fakt, že dokážou formulovat, co jim vadí, hodnotím jako velice pozitivní. 7. Jsou žáci stále drzej ší? Dnes se ve
říká,
jak moc jsou
společnosti. Chtěla jsem
děti
drzé, že se situace zhoršuje, takový názor
tak tristní. Zde se uplatní souvislost s otázkou zohledňovat
obecně
panuje
tedy vědět, co si o tom myslí sami učitelé, jcstli je situace opravdu č.
2,
učitel
s delší dobou praxe bude
delší dobu, proto jc dobré vědět, o jak dlouhou dobu se jedná.
8. Vadí vám, když se žák ohradí proti vašemu tvrzení, nebo byste byl/a naopak rádla. kdyby to žáci Tato otázka by ještč
žáci,
kteří
dělali častěji
měla
a nebáli se?
ukázat, jestli opravdu
se bojí ozvat.
Celkově
učitelé
by tato otázka
jednají
asertivně.
měla směřovat
Dále také jestli jsou
k tornu, jak učitel snáší
kritiku nebo zásah do vyučování. 9. Co vám nejvíce vadí na komunikaci ve škole? Mohla by asertivita pomoci
řešit
tento problém? V této otázce jsem největší
mohla
chtěla
více proniknout do situace ve škole a zjistit, co tam
problémy v komunikaci.
nějak
pomoci.
Odpovědi
Důležité
způsobuje
je ale také zhodnocení, jestli by tomu asertivita
na tyto otázky také ukážou, jakou
důležitost
a
důvěru učitelé
asertivitě přikládají.
10. Zamčřují se na asertivitu dozvčdět
nějaké
kurzy pro
Otázka vede k tomu, abych zjistila, jaký zajímali i změnil
před
učitele? Chtěl/a
byste se o
asertivitč
více?
rozhovorem se mnou. Druhá
měli přehled
část
po rozhovoru, jestli se zvýšil jejich zájem o téma.
24
o kurzech, jestli se o asertivitu
otázky pak monitoruje, jak se jejich názor
11. Představte si situaci. Domluvíte se s žákem, že ho budete zkoušet z 1. a 2. kapitoly. Když ale dojde na zkoušení, nakonec ho vyzkoušíte z kapitoly 3., kterou neumí. Jak zareaguje žák? Pokud se ohradí, budete to považovat za drzost? Jak zareagujete vy? Tato situace vychází z reálného
prostředí.
nczareagovala a nechala se vyzkoušet, proto
mě
Udála se jedné žákyni. Ta na to nijak zajímalo, jak by se zachovaly jiné
děti
ajiní
učitelé.
12. Udělal/a jste chybu -
něco špatně řeklla
nebo napsal/a. Jak budou reagovat žáci?
Co vy na to? Další otázka, která má prověřit reakci na kritiku. 13. Chystáte se potrestat žáka, o kterém nevíte, že je nevinný. Jeho spolužák ovšem ví, že nic
neudělal!a
(většina)?
- myslíte, že se ho zastane
Jak se vy postavíte k takovému
žákovi? Tato otázka je
důležitější
spíše v dotazníku pro
děti,
ale i zde
přináší
infoffilace.
Můžeme
učitelé
opravdu
výsledky žáků a učitelů srovnat. V posledních
třech
otázkách
(č.
11 - 13) jsem
chtěla
zjistit, jestli jsou
asertivní z reakcí na hypotetické situace, které se ovšem mohou stát. 3.3.2
Dotazník pro žáky
1. Víš, co je to a..'iertivita?
(Vysvětlit,
uvést techniky, asertivní práva nebo povinnosti ...
Pokud ne, uvést, co to je, k čemu se to používá.) I zde platí, že nelze
začít
žáků
následoval popis asertivity. V přepisech je
prostředí
školy. Je to první signál, jestli pochopili,
jinak. I u všech
také zaznarnenánjcn vzorek. 2. Myslíš, že se to používá? Otázka
většinou směřovala přímo
na
co asertivita je. Zachycuje také jejich názor na používání asertivity.
25
3. Používáš
či
nepoužíváš ty asertivitu?
Vědomě
nebo
nevědomě?
4. Myslíš si, že by se to mohlo použít ve škole? Myslíš si, že by se
asertivně mčlo
komunikovat ve škole, nebo to nejde? Tato otázka aby se
vyjádřili,
směřovala
k tomu,
jestli se takovýto
obzvlášť li dětí,
způsob
které o
asertivitě
nic
nevědčli,
komunikace dá použít ve škole, jestli se
může
ve škole komunikovat ,jinak". 5. Používají ji učitelé? Umí si
dítě vůbec něčeho
takového všimnout, něeo takového posoudit?
6. Myslíš si, že tě učitelé respektují, když s nimi mluvíš? Odpověď předpoklad
na otázku by mohla ukázat celkovou situaci ve škole, jestli fLmguje základní
- vzájemný respekt všech zúčastněných.
7. Myslíš si, že jsi někdy drzý? Pokud ano, máš potom špatné Tato otázka se
zaměřuje
svědomí?
spíše na agresivní chování - jestli se
někdy
žákovi stane,
že se zachová agresivně - je drzý. 8. Snažíš se s učitelem diskutovat, pokud si myslíš, že ncmá pravdu, nebo se bojíš reagovat? Zde se ptám jednak na to, jestli žák má strach se ozvat, když s učitelem v něčem nesouhlasí, jednak na to, jestli se vůbec přihlásí a namítne
něco.
9. Co ti nejvíce vadí na komunikaci ve škole? Mohla by to asertivita nějak vylepšit? Tato otázka byla stejná pro učitele i žáky. 10. Chtčl by ses o
asertivitě dozvědět
více? Pokud ano,
ncbo jinde?
26
mělo
by to být ve škole
Mají žáci
vůbec
způsoby z~jem?
o komunikaci a její
měli učit? Chtěla
podobném
něčem
Zajímalo by je, kdyby se o
jsem také zjistit, jestli jsou žáci mé cílové skupiny už dost zralí
na to, aby nad něčím podobn)'m přemýšleli. 11. Představ si situaci. Domluvíš se s učitelem, že Když ale dojde na zkoušení, nakonec s tím něco tři
Tyto
dělat?
tč
tě
bude zkoušet z 1. a 2. kapitoly.
vyzkouší z kapitoly 3., kterou neumíš. Budeš
Co?
otázky korespondují
přesně
s těmi stejnými pro
učitele (č.
11 - 13.). Testují
a..<;ertivitu v situacích, které by se mohly stát.
12. Učitel udělal chybu -
něco špatně řekl
nebo napsal- budeš
nějak
reagovat?
13. Učitel chce potrestat spolužáka, za něco, o čem víš, že to určitě neudělal? Řekneš to? Budeš se bát? Záleží na tom, jestli to bude oblíbený nebo neoblíbený spolužák? Toto jsou jenom základy, kterých jsem se snažila držet. a pokládat otázky podle toho, o shrnout chtěla
odpověď,
jestli jsem
čem
mluvil respondent. V
dobře vyrozumčla
podstatu.
Chtě1ajsem některých
Některými
vyprovokovat odpověď, pokud s ní dotázaný váhal nebo
3.4
Realizace
chtěla
otázkami jscm naopak
zábrany něco říci.
rozhovorů
shromažďovala
Rozhovory jsem
měl
ale také využít situace
otázkách jsem si
v období od prosinec 2009 do dubna 2010. Navštívila
jsem dvě školy - ZŠ J. A. Komenského v Louncch a Arcibiskupské gymnázium v Praze. Dále jsem prostředí.
a 7
ještě
učitelkou
mluvila sjednou
Rozhovory jsem absolvovala s 9
chlapců).
Celý
můj
výzkum je
a jedním žákem zjiných škol v mimoškolním učiteli
zaměřen
(7 žen a 2 muži) a 15 žáky (8 dívek
na žáky 2.
stupně,
což znamená
děti
od II
do 15 let; na Arcibiskupském gymnáziu se jednalo o třídy nižšího gymnázia. I u učitelů jsem se snažila o pestrost, předmětů
samozřejmě
všichni
učí
žáky 2.
stupně,
je široký, mnoho z nich je také zároveň třídními
Rozhovory s dětmi probíhaly suplované
vyučování,
následovně.
abych výuku co
té hodiny, on mi potom vybral
nejméně
několik žáků
ale rozsah jejich aprobovaných
učiteli.
Vybrala jsem si
třídu,
v které probíhalo
narušovala. Domluvila jsem se s učitelem
nebo 27
mě
vyzval,
ať
si vyberu sama.
Děti
se
chtěly
hlásily a
zúčastnit,
se
i když
příliš nevěděly,
odvedla do soukromí (kabinet nebo prázdná třída) a ochotně,
co
přcsnč
hovořila
je
s nimi.
čeká.
Potom jsem
Většinou
dčti
komunikovaly
nebály se a snažily se spolupracovat. Rozhovory trvaly v rozmezí od 10 do 20 minut.
S učiteli to bylo podobné, snažila jsem se s nimi domluvit na čase, kdy nejméně
nevyučovali,
abych co
narušovala jejich program. R07-hovory jsem zaznamenávala na diktafon a potom
zvukový záznam
přepsala.
Postupovala jsem podle zásad pedagogického výzkumu dle knihy
Petra Gavory Úvod do pedagogického výzkumu. Je pravda. že učitelů.
k tčm,
můj
výzkum by se neobešel bez ochoty jak na
straně žáků,
Respondenti museli být ochotní se mnou komunikovat, proto kteří
se
všechny typy respondentů.
pokud si na
chtěli
žáků.
výzkumu
Chybí ti,
zúčastnit. Uvědomuji
kteří
škol, z kterých bych oslovila menší
že na takové v)Tzkumy je málo Dětem
i
dospělým
rozhovorů
s
učiteli.
Chtěla
tedy projevil ochotu.
realizovat, protože mi to nebylo
stranč
v~'zkumu
nejsou zastoupeny
komunikují málo. Výzkum je založen na dobrovolnosti
Stejný princip fungoval i u mč udčlal čas,
si, že ve
tak na
výběr žáků smčřova!
počet žáků
a
jsem
učitelů.
umožněno řediteli,
S učitelem jsem mohla mluvit, původně zařadit větší
Tento
zámčr
množství
jsem však nemohla
na které jsem se obrátila, s odůvodnčním,
času.
vysvětlit,
jsem se snažila
že nejde o žádné zkoušení, neexistuje dobra
nebo špatné odpověď, že mě zajímá jejich názor, ne 7nalosti. Žáci to paradoxně pochopili rychleji než
učitelé, alespoň
co je asertivita, Jako
ačkoli
by to
přílohy přidávám
co se týká otázky
č.
1.
Učitelé
se
často
přistiženi,
cítili
že neví,
vědět měli.
všechny
z kterého vycházím a interpretuji ho.
přepisy rozhovorů, Přepisy rozhovorů
aby byl
jasně
uveden materiál,
s dětmi uvádím pod jejich
křestním
jménem,
učitele
podle iniciál, aby bylo vše anonymní. Rozhodla jsem se, že nebudu brát
zřetel
přesné
zachycení melodic, tempa, pauz a
na
podobně
tak, jak to navrhuje
například
publikace Mluvená čeština v autentických textech3 ! Myslím, že pro účel mé práce by byl takovýto
přepis
zbytečnč
moc podrobn)'.
Rozhovory jsem
přepsala
s přihlédnutím
k Pravidlům českého pravopisu32 , ale ne bezvýhradně. Texty jsem záměrně nechala v podobč, která zachycuje jistou autenticitu rozhovoru. V textu jsem ponechala 31
některé
nedostatky
MULLEROVÁ, Olga; HOfFMANNOVÁ, Jana; SCHNETDEROVÁ, lva. Mluvená čeština v autenllclg\ch 1995. Mm.,",,"va ,"OI"VI. mládeže a těloV)JchO\~)J české republiky. 2003.
28
mluveného projevu,
chtěla
jsem zachovat
nevypustila vycpávková slova.
Někdy
je
některá
těžké
například
z textů
rozlišit, jestli se zrovna v konkrétním
případě
specifika, proto jsem
jedná o vycpávkové slovo nebo dané slovo nese významovou složku. Pokud použil respondent slova považovaná za hovorová (kámoška, hakisak), nechala jsem je v textu, aby byla autenticita co Já jsem se snažila Někdy
svůj
největší. Obecnč
slovník
nebylo zvukovému záznamu
zkratky (viz. Seznam zkratek). Pokud
říci,
se dá
přizpůsobit
že
učitelé
respondentovi, aby
rozumět, někdo
v rozhovoru uvedl jméno
stanovených pravidel se zvukové záznamy a
spisovněji
bylo co
než žáci. největší.
proto jsem na tyto místa vkládala speciální
jsem pouze iniciálu, aby byla zachována anonymita. Jsem si
například
mluvili
porozumění
přepisy
nekvalitním zvukovým záznamem.
29
nějaké
vědoma,
osoby, zapsala
že ani s výjimkou
neshodují. Chyby mohly vzniknout
rozhovorů
4. Analýza Zde uvádím jednotlivé analýzy i
některých
rozhovorů.
jejich názorů. Z analýzy
později
Slouží k bližšímu poznáni
respondentů
sam}Th
vyvodím interpretaci celého výzkumu.
4.1 Zvolená metoda Analýzu rozhovorú jsem
prováděla
postřehů,
využila vlastních
jednak na základě
které jsem zaznamenala
výpovčdí respondentů,
během
kategoriich jsem uvedla základní infonnace o respondentovi
Zvolený postup analýzy je paralelou postupu, jak ho
jednak jsem
rozhovoru. Ve vymczcD)'ch
důležité
představují
pro získávání
výsledků.
Louženská a Dršatová
ve studii Praktické variace na výchovu k pozitivní komunikaci 33 . Na základě zvolených formulací
respondentů určuji
prostředky;
uvedené informace. Nebudu ale rozebírat konkrétní jazykové
komplexní jazykový rozbor nebyl mým cílem, proto jsem ani nezaznamenávala
paraligvální a neverbální projevy respondentů.
4.2
Rozhovory s žáky
Žák č. 1, Michal ačkoli
Osobnostní charaktcristika: velmi rozrušený,
jsem se snažila o navození
přátelské
atmosféry, nepomáhala ani snaha o zjednodušení otázek, aby se zdály lehké a ncvyž,adovaly náročné odpovčdi.
V dmi
nesmělý,
je přesvědčen, že v
případě křivdy
by se ohradil, což podle
rozhovoru nelze ověřit. Otázkám porozuměl. Mluven"
projev:
nezdůrazňovala,
více rozvést. I
přes
a) Znalosti: (patrně
balbutismus
(koktání);
což
jsem
v
přepisu
defekt ustupuje pouze v delších replikách, kdy se snažil jeho nejistotu byly jeho
ačkoli
odpovčdi
nijak
graficky
odpověď
na otázku
k tématu.
tennín nezná, dokáže rozpoznat
způsob
asertivního jednání
na základě komunikace v rodině)
b) Dovednosti: použiti ascrtivity
zřejmě
jednání
30
nedostatečné,
spíše tendence k pasivnímu
c) Schopnost vyjádřit názor: spíše ne, převažuje strach Žákyně Č. 2, Sarah společenská,
Osobnostní charakteristika: komunikativní, tendenci k přílišnému projevení emocí -
řekne
Někdy může
neostýchavá.
mít
více, než je vhodné. Snaží se svoje chování
ovládat. MluvenÝ projev: je zvyklá komunikovat, nestydí se. Snažila se
odpovědět
na všechny
moje otázky, některé byly pro ni velmi inspirativní, na otázky živě reagovala.
a) Znalosti: termín opět neznámý,
nějaké
informace
měla
z rodinného
prostředí,
ze školy
žádné znalosti. Po podáni popisu byla schopna posuzovat asertivní chování. b) Dovednosti: do velké míry přirozeně asertivní, nepodpofeno znalostmi. c) Schopnost
vyjádřit
názor: zjejího celkového projevn vyplývá, že je schopna názor
vyjádřit.
Žákyně Č. 3, Jitka
Osobnostní charakteristika: mlmá, vyrovnaná. Mluvila k strach z toho, jak bude
působit
na
učitele
věci,
ale spíše
odměřená.
i spolužáky. Pragmatické uvažování -
Patrn)'
důležitý
je
pro ni cíl, ne prostfedek. O tom svědčí i to, že asertivita ji více nezajímá. Mluvený projev: Své chování se snaží řídit,
působí slušně,
používá časté otázky.
a) Znalosti: vstupní znalosti už ze školního vyučováni, popis dophtil další informace. b) Dovednosti: velká schopnost komunikovat, ovšem asertivní chování jen
okrajově,
spíše pragmatické jednání. c) Schopnost
vyjádřit
názor: s učiteli se snaží vycházet, na chyby by ale upozornila,
pokud by to bylo v jejím zájmu, k situaci ve škole nemá větší výhrady.
Žák Č. 4, Petr Osobnostní charakteristika:
uzavřený, před
cizími lidmi nesvůj, stydlivý, projevuje pasivní
chováni, ovládá se. Snaží se o slušnost a vyhýbá se drzosti. 31
Mluvený projev: slabá neverbální komunikace - nízká gestikulace a
téměř
kontakt. Paralingvální komunikace - dlouhé pauzy, verbální komunikace ze
začátku nevěděl,
co odpovídat, jasný nezájem o téma.
Neúčinné
nulový
úsečná,
oční
zejména
bylo i zjednodušení otázek
poznamenané včtší návodností.
a) Znalosti: základní informace
mčl,
o téma ale nejevil zájem, popis oživil dosavadní
znalosti. b) Dovednosti: asertivní komunikace zřejmě c) Schopnost
vyjádřit
nedostatečná, převládá
názor: ano, ale spíše v soukromí, ne
stydlivost. před
třídním
cel)'m
kolektivem. slabá snaha o diskuzi. Žákyně č. 5, Pavla
Osobnostní charakteristika: jevila známky odstupu, se známými lidmi emotivní chování s možnými sebeobrany, pokud na ní
přesahy,
předpokládám
které mohou být považovány za drzost. Silná
někdo slovně útočí (učitelka
nebo
člověk
potřeba
v autobuse), ochota
komunikovat. Mluvený projev: zbrklost,
někdy
ne úplné pochopení otázek, z čehož plyne nesouvislost
odpovčdí a otázek. První včta často nedokončená, nenavázala na druhou. Časté opravování
v)'slovnosti a pauzy.
a) Znalosti: žádné, naprostá ne7.nalost asertivity i jiných neúplné pochopení popisu asertivity,
směšování
komunikačních
strategií,
pojmú asertivita, slušnost, dobrota.
b) Dovednosti: intuitivní asertivita - v omezené míře. c) Schopnost vyjádřit názor: ano, bez větších problémů. Žák č. 6, Ondřej I
Osobnostní charakteristika:
přímý,
zbrklý, neklidný, impulzivní, slušný a vstřícn)'
neprojevoval žádný odstup vůči neznámé osobě.
32
přístup,
Mluven)'
nepřesná
projev:
odpovědí
návaznost
na
odpovědi
otázky,
rychlé.
ale nepromyšlené.
významněji
a) Znalosti: vstupní znalosti žádné, problémy s pochopením popisu, nepomohlo ani opakování popisu, asi respondentů,
ze všech
nejproblematičtější případ
naprosto v pořádku jsou ale
odpovědi,
chápání asertivity které se netýkají
asertivity přímo, u ostatních nutno zvážit. b) Dovednosti:
převažuje
intuitivní řešení vyhrocených situací, asertivita pouze omezeně.
c) Schopnost vyjádřit názor:
zřejmě
bez problémů, situace ve škole bez komplikací.
Žák Č. 7, Ondřej II Osobnostní charakteristika: rozvážný, ale
zároveň přístupný
jednání, ohledy na sebe i na druhé (zastal by se pouze kamaráda,
a hovorný, pragmatické
nepřátelé
by mu tuto službu
nemuseli oplatit). Mluvený projev: rychlé chybu
(řekl
si o
čas,
ohledně odpovědi
že ne moc
často,
odpovědi, přesto přesné
aby si již
vyřčenou odpověď
a k tématu,
na otázku, jestli používají asertivitu ale
vzápčtí
vzal svou
dobře
promyšlené,
přiznal
znovu rozmyslel). Vyskytl se problém učitelé. Ondřej nejdřív odpovědčl,
odpověď zpět
a
chtěl
si
odpověď
rozmyslet.
Své mínění přehodnotil, což bylo patmé i z dalších doplňujících otázck na toto téma.
a) Znalosti: minimální, žádné infonnace ze školy,
ačkoli
je už v 8.
Třídč.
Popis rychle
pochopil. b) Dovednosti: schopnost intuitivního asertivního jednání, snaha o korektnost. c) Schopnost vyjádřit názor: pokud to situace vyžaduje,
vyjádří
názor velmi
aktivně.
Žákyně Č. 8, Sára
Osobnostní charakteristika: za jistých okolností stydlivá, bojí se reakce a
učitele,
přede
nejistá
před někter)'l1li učiteli, kteří
mnou přirozená,
otevřená.
33
třídního
kolektivu
by jí mohli oponovat a nevyslechnout jL
Mluvený projev: vodpovědích učitelé),
střídavě přesné
i
méně přesné odpovědi, někdy
neúplnost, nejistota
(zejména otázky, jestli se asertivita používá ve škole a jestli ji používají
oprava vlastních slov,
častá
ilustrace na osobních zážitcích.
a) Znalosti: neznalost asertivity, rychlé pochopení popisu. b) Dovednosti: c) Schopnost
částečné
vyjádřit
ovládání asertivního chování, použití intuitivní. důležitý
názor: ano, ale
je kontext situace,
celkově
menší
nespokojenost se školním prostředím, pocity křivdy. Žák Č. 9, Matyáš
Osobnostní charakteristika: potom
zpětnou
uškodit,
silně zakořeněn
pocit spravedlnosti; rád
pomůže,
ale
očekává
pomoc, zastal by se jakéhokoli spolužáka i za cenu, že by 10 mohlo jemu
pociťuje
právo vyjádřit
svůj
názor a chce, aby ho ostatní poslouchali, i když se splete.
Mluvený projev: nekomplikovanost, zmíněno několik
jednoznačnost
a stálost formulovan)'ch
názorů.
historek, které ovšem v celku nepoutají tolik pozornosti.
a) Znalosti: vstupní znalosti žádné,
porozumění
popisu
nejdříve nedostatcčné,
po druhém
popisu j iž použitelné. b) Dovednosti: ovládá asertivní chování,
ačkoli
pouze
nevčdomě,
patrná snaha
o fungující komunikaci v kolektivu. c) Schopnost méně
vyjádřit
názor: silný respekt
už respekt ze strany
učitele),
učitele
(respektování
učitele
je velmi
důležité,
diskuzi s učitelem se ale nebrání, je schopen
diskutovat. Žákyně Č. 10, Tereza
Osobnostní charakteristika:
vyspělost,
bystrost,
které dovede rychle předložit.
34
zdvořilé
jednání, množství názoru,
Mluvený projev: diskutuje, její absolutně.),
často nejednoznačné odpovědi (Například
odpověď zněla
na otázku, jestli s učiteli
jak s kterým, nechala si tedy prostor, aby její odpověď neplatila
ncbyla nutnost klást velké množství doplňujících otázek.
a) Znalosti:
povědomí
již ze školy, žádné problémy s pochopením.
b) Dovednosti: asertivní chování ovládá ve větší míře, i když c) Schopnost drzost a
vyjádřit
větší
včtšÍch problémů
nevědomě.
(Drzost
rozdělila
na ,jemnou"
drzost. "Jcnmá" drzost je spíš takové žertování, ovšem riziko je,
přehoupne přes určitou
že se lehce učitelem
názor: ano, bez
hranici.
Větší
drzost je potom
třeba říci přcd
sprosté slovo.)
Žák č. 11, Dan34
Osobnostní charakteristika: vyrovnaný,
působí
vyspěle,
potřeba
mnoho
rozvážn)', ovládá se, nemá
problém s vyjádřením názorů. Mluvený projev: jasné názory - nebylo
doplňujících
otázek, nebojí se
komunikovat.
a) Znalosti: infoTI1mce již zc školy, asertivita je pro životě
velmi
něj
vc školním
prostředí
i osobním
důležitá.
b) Dovednosti: do velké míry zvládnuté asertivní chování, vrozené,
nevědomé,
silný
smysl pro spravedlnost. c) Schopnost
vyjádřit
názor: pokud má pocit
křivdy,
projeví
svůj
názor (Zmínil,
že i učitelé jsou drzí, proto jim někdy drzost oplácí.) Žákyně č. 12, .Judita
Osobnostní charakteristika: se mnou zdrženlivá, ovšem mezi známými lidmi velmi emotivní, impulzivní,
zřejmě
i
vznčtlivá.
Mohou nastat situace, kdy její projev
může
bý"t
už považován za drz)r. 34 Tento rozhovor byl bohužel poznamenán tim, 7.e jsme spolu hovořili na ehodbč, kde jsme se dobře neslyšeli, což se na záznamu projevilo ještě více, takže některá slova nejsou zapsána. V)'znam se však dá ale lehce rekonstruovat a rozhovor tím nijak významně netrpf.
35
Mluvený projev: Chvi1emi nejistota: na většinu otázek kladná odpověď, takový opravdu její názor nebo
nevěděla,
jak odpovídat,
a) Znalosti: žádné, chodí sice do stejné
třídy
odpověděla
tedy
těžko říci,
jestli je
kladně.
s Terezou a Danem,
kteří
se seznámili
s ascrtivitou ve škole, ona ji ze školy ncznala, popis objasnil pouze základní pravidla. b) Dovednosti: malé, spíše intuitivní náhodné použití. c) Schopnost vyjádřit názor: ano,
učitelů
se ncbojí.
Žákyně Č. 13, Veronika
Osobnostní charakteristika: citlivá,
vstřícná, řídí
Se vlastními pravidly,
poněkud
pasivní
chování vázané ke konkrétní situaci (Pokud je někdy drzá, za drzost se včtšinou nestydí, ji k použití takovéto krajní metody
nččím
učitel
vyprovokoval.)
Mluvený projev: klidný a souvislý, své odpovědi příliš
nedoplňovala.
a) Znalosti: infonnace již ze školního vyučování. b) Dovednosti: omezené užívání asertivity. c) Schopnost
vyjádřit
na chybu, není to udělala učitelé
názor: za
většinou
by to. Vadí jí
určitých
podmínek ano (Pokud se v hodině narazí
ona, kdo na ni upozorní, kdyby to ovšem bylo nezbytné,
nadřazenost učitelů, někdy
jednají
příliš autoritativně, přesto
ji
respektují. Také si uvědomuje, že učitelé nesou za žáky odpovčdnost.)
Žák Č. 14, .Jakub 35
Osobnostní charakteristika: otázek odpovídal tak, že
uváděl
přemýšlivý,
vehui
pečlivý
všechny typy situací -
a klidný, ovládá sc. (Na
uváděl,
jak se chová
řadu
včtšina učitelů
i menšina.) Mluvený projev: promyšlené opravoval se nebo
dovysvětloval
odpovědi,
mluvil pomalu, snaha o maximální
své názory, ilustroval své
výpovčdi
přesnost
modelovými
-
příklady
,5 U záznamu rozhovoru s Jakubem je opět snížena slyšitelnost, a to zejména Jakuba. Způsobila to Jakubova výslovnost, některá slova na záznamu nejsou moc dobře slyšet.
36
může
(Poprvé se zeptal, jestli
svoje slova ilustrovat na
příkladu,
potom už je používal sám
a často.)
a) Znalosti: omezené znalosti ze školy, popis objasnil nejasnosti. částečné
b) Dovednosti:
vyjádřit
c) Schopnost
osvojení asertivního chováni, silné sebeovládání.
názor: ano, ale po
důkladném
zvážení, nespokojenost se situací
učitele.
(Spolužáka by se zastal nejenom
ve škole - chybi soudržnost kolektivu a kvůli
spravedlnosti, ale i zjakési touhy postavit se
ve škole drzý,
učitel
učiteli.
Také ho nemrzí, pokud je
zkrátka měl jeho narážku pochopit.)
Žákyně Č. 15, Lucie
Osobnostní charakteristika: emotivní, nenechá si nic líbit (což dokazují slova, kdy mluví o tom, jak ji napadla sousedka, a ona se bránila stejným že chování ani jedné z nich nebylo asertivní), velmi sama prožila, snaží se ovládat, ale může se stát, Mluvený
projev:
rychlý,
ŽC
většinu
jistý,
způsobem,
upřímná
ovšem sama poznala,
v rozhovoru,
většinu
situací
"vybuchne". situací
sama
prožila,
mluvila
tedy
o těchto konkrétních situací, jasné názory - na odpovčdíeh trvala.
a) Znalosti: vstupní znalosti b) Dovednosti: c) Schopnost
částečné
vyjádřit
téměř
názor:
určitě
poslouchat a respektovat, u se školním
žádné, bezproblémové pochopení popisu asertivity.
zvládnutí asertivního jednání, sklony k emotivnímu chování.
prostředím
ano, ale jen u vybran)'ch
některých
- vadí jí, že
učitelů, kteří
ji budou
se dokonce bojí, patrná nespokojenost učitelé
někdy
zneužÍvaj í své pravomoci
(v některých případech si učitel drzost zaslouží). (Zvláštní byl
důvod,
látku, než jakou že
zapomněl,
který
předtím
uváděla,
určil.
v souvislosti s tím,
Jako
proč
nejpravděpodobnější
by
učitel
zkoušel jinou
se jí jcvila varim1ta
protože proč by nepřiznal chybu, proč by zkoušel z něčeho jiného.)
37
4.3
Rozhovory s učiteli
Učitelka Č. 1, N. 36
Osobnostní charakteristika: pasivní (To dokazuje
moc jistá, nejprve odpověděla
například
řekla,
mírnější
povahy, takže toho mohou žáci
někdy
zneužívat_
hned první reakce na otázku, co je asertivita, nebyla si
zřejmč
že neví, co je asertivita. Když jsem ji vyzvala, aby to rozvedla,
už, že je to umčni prosadit si
svůj
názor -
potřebovala dvě
výzvy.)
Mluvený projev: klidu)' a vyrovnaný, bez problémů s porozuměním.
a) Znalosti:
nějaké
b) Dovednosti:
informace, ale málo, popis objasnil základní souvislosti.
těžké
posoudit, jestli 3...<;ertivitu opravdu používá, nebo jestli se jedná
o získan)' systém slušnosti a obrany.
c) Názory:
většina odpovědí
se nedá generalizovat, velmi záleží na konkrétním kolektivu
a konkrétních lidech. Myslí si, že vychází s žáky dobře, že nemají dúvod se jí bát. Učitelka č.
2, L.
Osobnostní charakteristika: rozvážná, spolehlivá, dokáže vyžaduje od nich ale Mluvený projev: dovysvětlit
čestné
žákům
ledacos odpustit,
jednání, na kterém si zakládá, vyžaduje ho i od sebe.
neujasnčný
názor na některé otázky, nebála se
říci
nevím,
něco
si nechat
nebo si zopakovat otázku.
a) Znalosti: znalost infonnací
ohledně
tématu; využití informací spíše praktické
(neznalost žádné konkrétní asertivní techniky - o technicc
otcvřených dveří
nikdy
neslyšela), popis pochopen bez větších problémů. b) Dovednosti: do velké míry zvládnuté asertivní chování, založeno na zkušenostech, ne na teoretické znalosti. 36 Rozhovor s učitelkou N. byl vůbee první rozhovor, který jsem vedla, proto jsem ještě úplně nevěděla, jak se ptát. Některé otázky jsem zbytečně moc konkretizovala, což potom dávalo odpovědím menší prostor. Také jsem nepoložila všechny otázky·- ty, které přibyly později. Nemyslfm si ale, že by tím byl rozhovor ZIlehodnocen tak, aby se jeho vý'sledky nedaly zahrnout do celku.
38
c) Názory: velmi nežádouCÍ je lhaní a podvody, proti tomu asertivita nic za situaci ve škole jsou za dlouholetou praxi žáci
zodpovčdni rodiče, kteří
neměli důvod
dávají
dětem
nezmůže,
špatný
příklad,
se jí bát.
Učitelka č. 3, R. 37
Osobnostní charakteristika: velmi
aktivně
společenská,
(chtěla
ochotná ke spolupráci,
se mnou
spolupracovat), patrná snaha o dialog.
Mluvený projev: plynulý, klidný, s pauzami pro zamyšlení, projevila se neznalost souvisejících s asertivitou, snažila se velmi improvizovat,
většinou
pojmů
ovšem
neodpověděla
ačkoli
sama uvádí,
na otázku, následovalo tedy upřesnění.
a) Znalosti:
částečné
b) Dovednosti:
znalosti.
do jisté míry osvojené asertivní jednání,
že se asertivitu teprve
učí.
c) Názory: vnímá, že žáci jsou drzejší, nehodnotí to ovšem pouze si, že v tom velkou roli hraje učitelovu
současná
Učitelka č.
děláte
chyby, to se
může
může
pyšní, že objevili
určit)"'ch
okolností
může
i použít
větu
typu:
stát každému .. "
4, Ku.
Osobnostní charakteristika: patrný odstup, pro žáky
negativně, uvědomuje
někdy
chybu a mohli na ni upozornit. Pokud žák na chybu poukáže, snaží se
reagovat podle dané situace, proto za "Vy taky
doba, žáci mohou být
mírně
odtažitá, nenavázána úplná kooperace.
být tčžké navázat s ní vztah.
Mluvený projev: klidný, pomalý, rezervované
odpovědi, některé
otázky
činily
obtíže.
a) Znalosti: neúplné představy, popis bez potíží.
)7 V tomto rozhovoru jsem narazila na věc, kterou jsem ph tvorbě dotazníku nemohla předpokládat. Školy si mohou volit některé předměty, které chtějí učit. Zde se učí výchova k volbě povolání, kam asertivita bezesporu patří, jako samostatný přcdmět. Měl by se však vyučovat v rámci rodinné a občanské výchovy. Já jsem předpokládala pouze vý1J.ku rodinné a občanské v)'chovy, kam se výuka asertivity obvykle řadí.
39
b) Dovednosti: nemožno blíže zjistit,
řídí
se spíš podle svých vlastních pravidel, použití
asertivity podle jejích vlastních slov pouze c) Názory:
nejvýraznější
jako mč
(Je to pro
do jisté míry
komunikace není ten dítěte,
pokud
průbojnost
Učitelka č.
uvedena
protože jsem
neverbální
komunikaci
předpokládala,
že neverbální
projev.), velkou roli v komunikaci hrají
nepřimčřeně,
jednají
děti
budou jednat
podobně,
rodiče
dnešní
u dčtí má kladné i záporné dopady.
5, T. upřímná, otevřená, sebevědomá
(viz. reakce na první otázku),
tak někdy působit i na žáky.
Mluvený projev: dynamický,
sebevědomý, odpovědi Nejdříve
se složení ideálního pedagogického kolektivu. kde
nevědomé.
drzosti
překvapující,
nejvýraznější
rodiče
Osobnostní charakteristika: může
projev
převažují
jasné a si
přesné,
až na jednu (Týkala
učitelka postčžovala,
že kolektiv,
ženy, vede ke špatné komunikaci. Na otá7ku, jestli tedy záleží na tom, jak jsou
v kolektivu zastoupeni muži a ženy, nebyla její na to, že na pohlaví až tak nezáleží,
důležitější
měla,
a) Znalosti: infonnace
ale
odpovčď
už tak jednoznačná, to už poukázala
je ochota komunikovat.)
nechtěla
o nich
příliš
hovořit,
popis vyjasnil
nesrovnalosti. b) Dovednosti: asertivní do jisté míry, asertivitu se teprve
učí.
c) Názory: asertivita může být považována za drzost (Stalo se to jí samotné, kdy použila asertivitu
nevědomě
To podobné se hodnoceno
nadřízeného,
na
může
stát i
negativně.),
stále
ale její chování bylo považováno za nevhodné.
žákům.
Použijí-li asertivitu,
může
ještě přítomnost žáků, kteří
b)'Í jejich chování
se bojí projevit, záleží
velmi na konkrétním kolektivu. Učitel Č. 6, H. 38
Osobnostní charakteristika: komunikativní, žáků, přesto
přístupný, vůdčí
sklony, vyžaduje respekt
snaha o to, aby atmosféra v hodině byla pro žáky
příjemná
sám se snaží podněcovat diskuzi. Učitel
H. je zástupce
ředitele,
na rozhovor neměl moc
času, přesto
40
si na rozhovor I::as
udělal.
a motivující,
sebevědomý, časté
Mluvený projev:
poměrně
a) Znalosti:
vyrušení telefonem nebo návštěvami.
většina
dobré informace,
z nich pochází z účasti na kUf7u.
který se zabýval asertivitou. zřejmě
b) Dovednosti: asertivní chování zvládnuté. také dovednosti pocházejí části
c) Názory: asertivita - vrozená, nebo se ji ve škole
působí dvě protichůdné vyučování
a nemají do
člověk
musí
tendence. Na jedné
zasahovat, na druhé
ptají se, komunikace mezi době pořád
mají
z velké
z informací získaných na kurzu.
učitelem
straně
naučit
straně
a
vědomě
ji používat,
je ta, kdy mají žáci
mlčet
je to tendence nová, žáci diskutují,
a žáky funguje. Tyto
dvě
tendence se v současné
projevují a vyvíjejí se. (Zdá se, že většinou nezadává oblast, kterou se žáci
naučit.
Pokud by to
udělal,
odbočí,
snažil by se toho držet. Když ovšem
musí se
s tím žák vyrovnat, podle jeho slov: ,.Samozřejmě bych se z toho vylhal, ... d9 což není zrovna asertivní přistup - jedná se ale spíše o výjimku.) Učitel č.
7, Ko. společenský,
Osobnostní charakteristika: citliv)' pro situaci, které Mluvený projev:
přizpůsobuje
upřímný,
hovorný, ochotný komunikovat, snaha o dialog,
jednání, bohaté zkušenosti s prací s dětmi.
klidný, schopný
přiznat,
že
něco
neví,
některé
otázky si nechal
zopakovat nebo si je promyslel.
a) Znalosti: omezené znalosti ano, patrné, že používá spíše praxi. b) Dovednosti:
přirozeně
získané
některé
asertivní praktiky, praxe není
příliš
založena
na teoretickém základu. c) Názory: výrazný projev drzosti prostředí
spočívá
vemčstě.)
39
v neverbální komunikaci,
důležitá různost
(Je nutné rozlišovat fungovárú na vesnické škole, škole na sídlišti a škole
Příloha Č. 23.
41
ev jednu
chvíli se ale uchýlil k popisu manipulace, když jsem upozornila,
že manipulace do asertivity nepatří, stále trval na svém názoru, že někdy je to snazší
cesta, a to i pro obě strany. Tuto taktiku ale zřejmě nepoužívá přiliš často.) Učitelka Č. 8, V. 40
Osobnostní charakteristika: klidná, vyrovnaná, bystrá, pohotová, mezi žáky umí zjednat pořádek.
Mluvený projev: rychlý, jasný, dynamický, vyžadovala kontrolu svých odpovědí (zejména na otázku, co je asertivita), někdy nedokončená myšlenka, rychle navázala jiná.
a) Znalosti: základní informace ohledně asertivity. b) Dovednosti: ano, ale spíše získané zkušenostmi, podle ni asertivitu ve škole nepoužívá (dokázala by ji použít při reklamaci nebo v soukromé komunikaci, ne ve škole).
c) Názory: asertivita funguje s agresivním
nadřízeným
nerespektoval.),
proč děti
dobře
jenom
dvoustranně
(V komunikaci
by asertivita phliš nepomohla,
například
pokud by ji
on
v hodině nediskntujf - I. nejsou zvyklé (K diskuzi jsou
vhodné v podstatě jen předměty občanská a rodinná výchova, ostatní ne.), 2. někteří žáci se bojí zesměšnění před tfídou.
Učitelka č. 9, Kr. 41 Osobnostní charakteristika:
společenská,
komunikativní, vázanost na vlastní
třídu,
velmi
si zakládá na tom, .by se její třída choval. jako kolektiv, velké nadšení pro věc.
Mluvený projev: opakováni vlastních předchozích replik, snaha o
přesnost
a podrobnost,
delší odpovědi.
40 Snažila jsem se o to, aby složeni žéků i učitelů:, s kterými jsem hovoi'i1a, bylo pestré. Učitelka V. tedy sice formálně patři pod ZŠ J. A. Komenského, ale již několik let je na mateřské dovolené, má tedy odstup od školního prostředf. Nicméně si nemyslfm, že by její názory na školu byly dlouhodobou nepřítomnosti nějak znehodnoceny. Nepfisobi na ni momentální klima ve škole, což může být pozitivní, ale relevantní zkušenosti a názory určitě má. 41 Tato učitelka učí na menší vesnické škole, momentálně je ovšem již delší domu na nemocenské kvůli úrazu. Známe se spolujiž delší dobu a tykáme si, ovšem nemyslím, že by to nějak mohlo narušit objektivitu rozhovoru.
42
a) Znalosti: široké, ale
nepřesné, většina
získána z kurzu asertivity (zejména zmínila,
že se naučila poslouchat a chápat děti). b) Dovednosti: zvládnuté asertivní dovednosti podpořené výukou na kurzu. c) Názory: ztráta
přirozených
v hodině vede k paradoxu,
zábran u
dětí,
což má kladné i záporné dopady, chyba
může atmosféře
v hodině
i když pro učitele je upozorněni na chybu spíše podle situace.
43
prospět
nepříjemné,
Ci
učitel dělá
reakce na
chyby),
upozornění
volit
5. V této kapitole uvedu
Závěry
číselně vyjádřené
výzkumu výsledky výzkumu a interpretuji je.
5.1 Obecná ustanovení Žáci a učitelé, které jsem pro svůj výzkum vybrala, byly jednak ze základní školy (10) Nčkdy
a jednak z gymnázia (5). zařazuji
je zajímavé tento kontrast
mezi dívkami a chlapci (pro ilustraci
základní mezi
zdůramit,
ale
li včt~iny případů
žáky gymnázia k odpovídajícím třídám na škole základní. Nepřihlížím ani k rozdílům
školy
těmito
a
gymnázia,
kategoriemi.
Stejně
z učitelského sboru, nebyly vhodný pro generalizace.
přikládám
protože
se
ovšem graf), ani k rozdílům mezi žáky
neprojevily
žádné
v)"znamné
odlišnosti
tak pomíjím drobné rozdílnosti mezi názory žen a
způsobené
Přehledné
rozdílem pohlaví.
Můj
mužů
vzorek je malý, proto není
grafické zpravování výzkumu vkládám do
Graf Č. 1:
Počet
příloh.
dotázan)'ch
dětí
5.2 Výsledky výzkumu 5.2.1
Znalosti asertivity
o č.
1).
asertivitč neměli
Některé děti
respondenti ani ze stran
ji znaly, ale bylo jich málo,
učitelů,
konkrétně
ani
žáků
velké znalosti (otázka
6 z 15. Ostatní nebyly schopné si
pod tímto pojmem nčeo představit. Zde se projevilo, že nčkteří z nieh se o asertivitě již učili,
44
znali ji všichni dotázaní žáci 9.
tříd
a dva žáci sekundy. Ovšem
pouze náhoda nebo se žáci gymnázií seznamují s asertivitou
dříve
těžko určit,
jestli je to
než žáci základních škoL
Pokud alc něco o asertivitě věděli, jejich znalosti byly velmi nepřesné a nespojité. Často se větu.
jejich definice omezovala jen na jednu ale ani jejich znalosti nebyly příliš hluboké. popsat
nějakou
se s asertivitou. Bohužel o technikách
asertivity
měla
asertivní techniky jsem považovala
téměř
nikdo
která se zakládají na hlubším seznámení
neměl
by ji
bližší informace. Znalost asertivity
měli učit
své žáky, i když by v)'Uka učitele.
být spíše praktická, musí se zakládat na obstojné znalosti
uvedlo (otázka orientovaný
nčjaké
asertivitě,
nedostatečnou. Obzvláště učitelé
hodnotím jako
asertivitu znali sice všichni,
bylo, že pouze jeden učitel by dokázal
asertivní techniku. Uvedení
za signál, že respondent zná nějaká fakta o
Učitelé
Překvapivé
č.
2), že
předmčt,
učí občanskou
mčli
proto by tedy asertivitu
5z9
učitelů
popřípadě podobně
nebo rodinnou výchovu,
znát, aby s ní mohli
kvalitně
scznámit
své žáky. většinč případů
Snažila jsem se tedy popisem objasnit základní teze asertivity. Ve
však
asertivitě pokračovat
bylo patrné, že respondent pochopil, proto jsme mohli v rozhovoru o ajsou tedy i relevantní interpretované závěry. 5.2.2 Používání asertivity Respondenti -
žáci podle jejich názoru asertivitu používají (otázka
č.
1).
tak odpovědělo 10 žáků, 5 odpovědělo nejednoznačně, 1 neví. Žádn)' z nich používání asertivity
nevyloučil.
nepoužívá. Podle 2
8 učitelů uvcdlo, že asertivitu používá ve škole, pouze jedna učitelka ji
žáků učitelé
odpověděli nejednoznačně,
nebo používají jen v
určitých
chování žáka za drzost, tak
asertivitu spíše používají (otázka 1 žák neví. Podle
situacích (otázka odpověděli
č.
všichni
učitelů
5),
zároveň
učitelé.
č.
5). To si myslí 11
žáků.
žáci asertivitu spíše nepoužívají ale
učitelé
nepovažují ascrtivní
Myslím, že tato fakta odpovídají
realitě. Žáci používají asertivitu jen omezeně - v některých specifických situacích. Učitelé ji
tedy spíše používají nebo se o to (otázka č. 2),
odpovědělo
alespoň
snaží. Podle
tak 9 žáků, 5 žáků se
žáků
se asertivita vc škole používá
vyjádřilo nejednoznačně
Dále jsem zkoumala, zda používají dotázaní asertivitu ač.
4
4 li učitelů). 1'uto otázku dostalo jen 10
odpověděli nejednoznačně (např.
žáků.
jak kdy), 1 45
vědomě
Pouze 3 ji používají nevěděl.
a 1 žák nevěděl. (otázka
vědomě,
Č.
2
3 u
žáků
nevědomě,
Tato nejednotnost plyne nejspíše
z neznalosti asertivity - pokud nevědí, co asertivita je, nemohou ji také
nepřevládla
žádná z odpovědí. Z 8,
vědomě,
používají
nejednoznačnost,
odpověděl
1
aktivně
používat. U učitelů
tuto otázku dostali, 4 uvedli, že asertivitu nejasně.
I zde se tedy projevuje
záleží tedy asi nejen na znalostech, ale také na konkrétním
komunikačních
a jeho 4
nevědomě,
3
kteří
učitelé
zkušenostech. 3
odpověděli nejednoznačně,
člověku
si mysU, že žáci asertivitu používají, případě
1 si mysli, že ji nepoužívají, v jednom
tato otázka položena. Pokud se žáci chovají asertivně,
dělají
nebyla
to podle učitelů nevědomě.
5.2.3 Vzájemný respekt Na otázku 4 se
č.
6, která se týkala respektu,
vyjádřili nejednoznačně.
obecně.
pro asertivitu, ale také pro dobré vztahy předpoklad
odpovědělo
Je to velmi pozitivní
II
žáků,
zjištění,
Fakt, že
že je
učitelé
učitelé
respektují,
důležitý
respekt je
nejen
své žáky respektují, dává
k možnosti zdravé komunikace.
5.2.4 Drzost Ve škole by mohla být velkým problémem drzost. Žáci, obzvláště ve věku, na který jsem se
zaměřovala,
se mohou projevovat nevhodně.
Způsobuje
to
částečně
puberta,
která je může vést k pocitu vzpoury proti učiteli. Zajímalo mě proto,jakáje opravdová situace ohledně
drzosti. Zejména jsem se
(otázka
č.
7 a 8 v dotazníku pro
o tom, že žáci se dnes nemyslí. 4
učitelé
neumějí
zaměřila učitele).
na diachromú hledisko a konkrétní projevy drzosti I v souvislosti s asertivitou se
chovat a jsou tedy
praxi, 2 si myslí, že drzejší nejsou, 3 nedokázali době je
začínali
si ovšem totc
svou pedagogickou
odpovědět jednoznačně. Ať už
odpovídali
uváděli
také, že jde možná o konflikt generací.
také jejich názory nebyly závislé na době praxe. Nepotvrdilo se, že by učitelé s delší
měli
na
věc
totožný názor.
nebo nevhodné - drzé. tou by se Jako
hovoří všeobecně
Učitelé
takové chování nutné pro pozdější život a pro schopnost
se bránit, nehodnotí ho proto jako drzé,
praxí
drzejší.
uvedli, že žáci jsou drzejší, než v dobách, kdy
jakkoli, dodávali, že v dnešní
Zároveň
obecně
měli řidit.
nepřiměřené
způsobem,
Učitelé
Všichni
chování
těla,
kteří
posuzují žákovo chování jako vhodné
měli umět
zformulovat vlastní defInici drzosti,
jsou ti,
by tudíž
učitelé
byli schopni tuto definici podat, což hodootún pozitivně.
uváděli většinou
dále vulgaritu, 2
komunikace - postoje
Učitelé
učitelé
požadavky, které žáci prosazuji nevhodným
uvedli, že velice vnímají neverbální
mimiku - jako výrazný projev drzosti. 46
Většina
také
prostředky zmiňovala,
že žáci už neznají přirozené hranice a lehce je překročí, aniž by se
chtěli včdomč učitele nějak
dotknout. Také žáci si sami dobře uvědomují, že jsou občas ve škole drzí (otázka č. 7). 9 žáků přiznalo,
nčkdy
že jsou ve škole
nejednoznačně. Oceňuji,
kteří odpověděli,
ve škole k drzosti. 4 žáci,
může někdy
nastat situace, kdy se uchýlí
že drzí nejsou, jsou ale všichni žáky 6.
proto se mohla u nich projevit ještě nevyzrálost něco takového
přiznat.
nikdy nemrzí, ve 2
odpověděli nejednoznačnč,
případech
třídy,
Abych zjistila, jestli je později
drzost pro žáky projevem vzdoru, ptala jsem se, jestli je to, že jsou drzí, uvedlo, že je to mrzí, 4
odpověděli
drzí, 4 tvrdili, že ve škole drzí nejsou, 2
že si 9 žáků uvědomuje, že
mrzí. 8 žáků
pouze 1 žáka takovéto chování
později
otázka nebyla položena. Vyvozuji z toho, že žáci jsou schopni prostředkem,
uvažovat o tom, že jejich chování bylo nevhodné a drzost není
jak se
učitelům
postavit. 5.2.5 Neochota komuniko'vat straně působí rušivě
Na jedné
drzost, na druhé
straně
je to neschopnost
žáků
komunikovat s učiteli, a to jak při hodině, tak s učitelem v soukromí. Žáci v hodině nejsou příliš
aktivní, jak uvedli
někteří
učitelé.
že pokud s učitelem nesouhlasí, dají najevo samozřejmé
není. 8
žáků
svůj
Pro
žáky
mělo
by
názor (otázka
č.
uvedlo, že by s učitelem diskutovali, 4
3 by ovšem s učiteli nediskutovali. Diskuze s učitelem by pro žáky proto 3 žáci jsou na konkrétním horší,
ačkoli
poměrně
učiteli
vysoký
počeL
Ti,
kteří
odpovídali
kdyby se žáci ozývali
různé příčiny.
č.
být
přirozená,
skutečnosti
je situace ještě
přímou
reakci.
Učitelům
nevadí, pokud se žák
8), to uvedlo 7 učitelů, pouze 2 učitelům by to vadit
častěji
" .. pak je další
vyučování
věc,
těch předmčtech
by byli spíše
že na to asi nejsou moc z\-)'klí, protože
probíhá tak, že ty
děti
něčem
k tomu jakoby vhodné, takže, je to jedna hodina v jiných
Učitelé
a diskutovali. To, že se žáci v hodině neprojevujL
v málo kterých hodinách mají možnost o
příle7.itostí,
měla
že by záleželo
mohlo, ale spíše proto, že by to mohlo být podáno nevhodnou formou.
myslím, že to
ale
nejasně, uváděli,
nebo na dané situaci. Myslím ovšem, žc ve
proti jejich tvrzení ohradí (otázka
má
ně
odpověděli nejasně,
žáci uvedli, že by diskutovali, otázkou je, jak by se zachovali doopravdy
v situaci, která by vyžadovala jejich
raději,
samozřejmé,
být
8). Bohužel to pro
sedí a
učitel
jim
diskutovat a ta týdně
nebo
něco říká,
občanka
dvě,
třeba
si
málo kdy asi,
a rodinka, ty jsou
takže ty
děti
nemají tolik
se až tak nediskutuje, takže si myslím, že nejsou na to
zvyklé, možná se bojí projevit názor i před tou třídou, aby se náhodou
47
nezesměšnily,
to bych
řekla, že jsou asi ty nejdůležitější důvody, ... ,.42 Souhlasím s tímto názorem, k příčinám toho, proč
žáci v hodinách mlčí, bych přiřadila dále ještě nezájem žáků o probíraná témata, problém
nezájmu zmínili také jiní učitelé. Jana Šimůnková se ve své diplomové práci K vybraným aspektům asertivního stylu jednání u středoškolské mládeže 43 zabývala podobným tématem. Prováděla svůj
výzkum sice na
středoškolských
studentech, ovšem výsledky
s výzkumem mým. "Pokud se studenti domnívají, že jim dal
můžeme
srovnat
učitel nespravedlivě
nižší
známku z písemky, uvedla více než pětina dotázaných, že by zareagovala způsobem, který lze označit
za pasivní a 17% za agresivní.
Přitom téměř
30%
odpovědí
na tuto položku nebylo
možno zařadit ani do jedné z kategorií. (Šlo o odpovědi typu: Zeptám sc na to.) Další více odpovědí
jak desetina
obsahuje obavu dotázaných, aby se neztrapnili (9%), nebo nevydali se
druhým všanc. Jsou to
odpovědi
řeknu ,blbosť,
typu: mám strach, že
že ztratím sebeúctu, že se moje sebedůvěra ještč zmenší, i žáci základní školy pociťují v tomto 5.2.6
že ztratím
tvář,
Je tedy zřejmé, že studenti
podobné pocity.
Další informace o asertivitě Otázka Č. lOse
rozšířit. kladně
směru
",,44
žáků
10
by
odpovídajících
zcjména ti,
kteří
zaměřuje
chtělo
na to, zda chtějí respondenti
své infOlmace
může svědčit
rozšířit,
o snazc
se s asertivitou setkali až
zaujati. Podobné to bylo i u zmněřovaly,
o kurzech nic
nevčdělo,jeden
zúčastnili,
3
mně
své informace o asertivitě nejasně.
Velké množství nicméně
jakožto tazatelce,
mého popisu, byli tímto tématem
jsem, zda mají
přehled
dále jestli by se takovéhoto kurzu
učitelů, kteří
odpověděli,
se
prostřednictvím
o kurzech, které by se
chtěli zúčastnit.
6
učitelů
uvedl, že kurzy existují, 2 odpovčděli, že asertivita se vyskytuje
spíše v rámci praktických a konkrétních témat žáky apod.) 6 z 8
zavděčit
učitelů. Zjišťovala
na asertivitu
n~jak
3 ne, 1 odpověděl
(např.
jednání s rodiči, práce s problémový'mi
dostali otázku, zda by se
zúčastnili
kurzu,
odpovědělo,
že nemají zájem, což bylo ve všech případech z
odchodu do dúchodu, kurz by pro
ně
důvodu
že by se
kratší doby
už tedy neměl podle jejich názoru příliš cenu. I u učitelů
se ovšem mohla projevit snaha vyhovět mi.
42 4J 44
Příloha Č. 27. ŠIMŮNKOVÁ, Jana, K vybraným aspektům asertivního stylu jednání u středoškolské mládeže. Praha, 1997. Tamtéž, s. 78 - 79.
48
5.2.7 Problémy komunikace ve škole Komunikace ve škole má uvědomují, Č.
na
9.
Odpovědi žáků
přílišné
jistě
účastníci
i své problémy. Pokud si t)'10 nedostatky
mohou také navrhnout řešení. Na problémy v komunikaci jsem se tázala v otázce jsem pro zjednodušení
prosazování
názorů
spolužáky i
o 3 žácích uvedla, že jim vadí vzájemné a z toho plynoucí hluk. 3.
skupině
jednak žáků a učitelů, na to si
stěžovali
také 2 žáci. Poslední skupina obsahuje výpovčdi
týkající se
3 žáci. U
učitelů
neupřímnosti,
rozřadila učiteli,
překřikování spolužáků,
čítala
4 žáky. 2. skupina
neposlouchání se navzájem
uzavřenost
potom vadí
stěžovala
do 5 skupin. 1. skupina si
tato skupina
jednak
žáků
mezi sebou,
2 žáci. 4. skupina uvedla přílišnou nadřízenost příspěvky,
které se nedaly jinak
neochoty a výmluv,
rozpaků,
co
zařadit,
říkat,
učitelů,
to znamená
takto odpovídali
takováto kategorizace neni možná. V komunikaci s žáky jim vadí neochota
žáků přijmout učitelův
nepřiměřené
názor, vulgarita a drzost,
nevhodně
a
formulované
požadavky, lhaní a také to, že se žáci málo projevuji. V komunikaci mezi kolegy jim pak vadí vzájemná konkurence a rivalita a suverénnost. Tyto maximálně
učitelé. Většinu těchto problémů
dva
pokud by ho
obě
strany
odpověděli
dostali,
odpovídali
používat.
nevěděl,
1
může
Odpovědi
5.2.8
Otázky
Č.
podal vždy jen jeden,
si to i žáci, z 12 z nich, komunikační
6 z 8, kterým byla otázka položena, odpověděl nejednoznačně.
začátku většina respondentů
jaký potenciál
Uvědomují
všichni, že asertivita by mohla
včtšinou kladně,
mohla pomoci, 1 na
umčly
odpovědi
řešit.
by mohlo asertivní chováni pomoci kteří
problémy
odpovědělo,
řešit.
povrchnč
nebo
učitelé
J
že asertivita by
Z toho lze usuzovat, že
seznámena s asertivitou jen
tuto otázku
ačkoli
vůbec,
byla
pochopili.
asertivita mít.
na otázky s modelovou situací II - 13 jsou orientovány spíše prakticky, mají zjistit, jak by respondenti
jednali v konkrétní situaci,
čímž
částečně ověřit,
lze
zda v
předchozích odpovědích
mluvili
pravdu. Otázka 14
žáků
Č.
11 se týkala zkoušení zjiné kapitoly. než na jaké se žák a
by se proti
neoprávněnému
tak jistí nejsou, z pěti
učitelů, kteří
ozval, 2 si nejsou jistí. 6 přiznali
učitelů
zkoušení ohradilo, 1
učitel
domluvili.
odpověděl nejasně. Učitelé
tuto otázku dostali, si myslí jen 3, že žák by se
si u7 určitě
ze 7 dotázan)'ch tvrdí, že pokud by je žák na to upozornil.
by chybu a zkoušeli žáka z domluvené látky, 1 by žákovu 49
připomínku
neumal.
Když dojde mezi
učitelem
bránit. Někdy je proto Rozhodně
a žákcm ke konfliktu nebo ke
důležité,
křivdě,
aby se žák nebál obrátit na své
není chybou, pokud se obrátí na své
rodiče,
umět
musí se
rodiče
žák
vhodně
a hledal II nich podporu.
aby ho v některých záležitostech
ve škole zastupovali. Zdá se, že žáci tuto možnost znají a využívajl. V rozhovoru o tom mluvili 3 žáci. č.
Otázka
12 zkoumá reakce po tom, co
žc by učitele na chybu upozornili, 5 odpovědčlo spočívala učitelé,
učitel udělá
nejednoznačně
zejména v odpovědi záleželo by na konkrétním
učiteli.
u kterých by si ncdovolili upozornit na nesrovnalost.
když je žák na chybu upozorní, a to například i z toho
důvodu,
chybu. 9
Spoustu
Učitelé
Většině žáků
i
učitelů
reagovat? Spíš: "Ano, Obč
chyby."
jsem položila
doplňující mě
že jsi
uvedlo, že jsou
jsou ovšem spíše rádi,
učitelé
ji uznají,
opovědčlo
že na chybu žák musí upozornit vhodnou formou.
dčkuju,
Jak bude
učitel
upozornil.", nebo: "To se stává, vy taky
děláte
otázku zhruba ve
znění:
reakce by mohly být vzhledem ke konkrétní situaci i z hlediska asertivity
považovány za adekvátní, k prvnímu typu reakce, 3
ačkoli
první z nich je asi
vstřícnější.
odpověděli nejcdnoznačnč (například
k druhému typu reakce. 4 další 4
zdůraznili,
Nejednoznačnost
žáků
že ostatní žáci si chybu neopíší
do sešitu a později se ji nenaučí. Pokud se opravdu jedná o chybu, tak_ 5 učitelů ze 7. Zbývající 2
žáků odpovědčlo.
a 1 nevěděl.
odpovčděli nejasně,
učitelé
8 z 12
žáků
se
přiklonilo
jak kdy) a jen 1 se
přiklonil
z 8 dotázaných se klonili k prvnímu typu reakce.
tedy že záleží na tom, jak žák své
upozornění
zfonnuluje
a projevi. Důležité
bez
je ovšem rozlišit typ chyby. Jedná-li se o chybu pravopisnou, chyba se
větších problémů
i žáci
obezřetnější,
o svém tvrzení
vyskytla
si své poznatky
než na chybu upozorní.
například
protože pokud jsou několikrát
opravl. Jedná-li se ovšem o chybu tematickou - v probírané látce, jsou
v učebnici.
přesvědčeni odpověď,
sdělí.
Učitelé
Většinou
se snaží najít
n~iaké
o její správnosti, trvali by na svém. V takovém
že žák i
učitel
užitečně
příště prověří
případě
se
a na další
hodině
aplikovaný kompromis. Tento
způsob
daný problém do
Jedná se tedy o velmi
důkazy
nemohou takovouto chybu jednoduše opravit,
navrhuje také Petcr Gavora v publikaci Učitel a žáci v komunikaci 45 . "Jestliže učitel nezná odpověď
45
na otázku žáka,
může
svoji
odpověď
odsunout na následující hodinu a infonnace
GAVORA, Peter. Učitel a žáci v komunikaci. Brno, 2005.
50
získat,
může
také požádat žáky, aby sami našli
odpověď
příslušné literatuře či
v
v jiných
zdroj ích informací. ,.46 Poslední otázka dotazníku se týkala zastání se nevinného spolužáka (otázka Tuto otázku dostalo II
žáků.
10 by se spolužáka zastalo, 1 odpověď byla nejasná.
se jich také nebála, že pokud na to upozorní, budou pak sami
obviněni.
č.
13).
Většina
by
7 z 10 dotázaných by
se zastalo kohokoliv, 3 pouze kamaráda, protože sami by si nemohli b)",t jistí, jestli by sc i jich odpovědi
neoblibený spolužák zastal. V žádné dotázaných ale
zároveň
učitelů
si myslí, že
třída
nefiguroval strach z učitele.
Včtšina
by se za neprávem trestaného spolužáka postavila,
by podle nich mělo vliv to, zda jde o kamaráda
či
nikoliv. Záleželo by na jedinci,
kterého by se měli zastat. 5.2.9
Asertivita jako drzost
Použití asertivního chování takového chováni uvedla
učitelka
může
být považováno jako nevhodné - drzé.
T.: "Možná jednou jsem použila metodu
aniž bych ji znala, v jednání s naším panem
ředitelem
nějakou
začal vyčítat
chybu, za chybu jsem.. on mi to
Příklad
otevřených dveří,
a bylo to v situaci, kdy jsem
udčlala
atd. bla bla bla, já jsem se mu
omluvila a odešla jsem. S tím, že jako já jsem se v tu chvíli zachovala
asertivně,
ale ne
můj
nadřízený, kter)"' mi to vyčítal ještě rok.,,47 Toto je typický příklad nepochopení asertivní
techniky s nepřízniv)'m následkem. Podobné situace se ovšcm mohou stávat i což opět připouští učitelka T.: "Tak určitě vůči učiteli,
třeba
žákům,
technika otevřených dveří, když ji použije žák
tak já si myslím, že to by se dalo .. ten
učitel
by to mohl považovat jako drzé
chování.,,48 Tento problém nastiňuje také Vališová: "Existují také chvíle, kdy je technika ,asertivního ne' i technika ,pokažené gramofonové desky' při
jednání s autoritou, protože v tom
například
styk
podřízeného
a
nadřízeného,
s auditoriem [ ... ]. Pozitivní se na
oboustranně
přijatelných
s dospčlými) jc mnohem
případč
při
obtížně
hrozí sankce
dialog
dítěte
použitelná. Platí to zejména
různého
typu.
Může
jím být
s rodičem, žáka s učitelem, studenta
vedení rozhovoru v těchto situacích jeví dohoda
kompromisech. Jednání s nadřízenými (a z hlediska složitější,
protože jeho následky
16 Tamtéž, s. 92. 47 Příloha č. 22. 4BTamtéž.
51
pro
nás
mohou
dětí
b)"'Í
nepříjemné [ ... ].,,49 Bohužel jednoznačné východisko z této situace nevede, žáci a podřízení
mají v tomto ohledu ztíženou pozici a jejich jednání vyžaduje
49
obezřetnost.
VAUŠOV Á, Alena. Jakzíska/. udržel a neztrácet autoritu, Praha, 2008, s. 98 - 99.
52
Závěr
6. Cílem
bakalářské
práce bylo monitorovat žáků
a kOll1ooikace ve škole. Oslovila jsem 15
současný
a 9
stav asertivního chování
učitelů,
vyjádřili
aby
své názory
na asertivitu. Rozhovory jsem řídila na základě sestavených dotazníků. mčly
V práci jsem uvedla základní teze asertivity, které by charakterizovala jsem školní
prostředí
komunikace ve škole. Dále jsem
členy,
a jeho
podrobně
b;'1: ve škole známy,
z čehož jsem vyvodila specifika při sběm
popsala postup, který jsem zvolila
dat
a zpracovávání výzkumu. Potom jsem sestavila charakteristiku všech dotázan)'ch osob, která slouží zejména k bližšímu poznání respondentů a jejich názorů i zkušeností týkajících se
asertivity. V poslední
části
jsem
čÍselnč
uvedla výsledky mého výzkumu a interpretovala je.
Výzkumem se nepotvrdila stanovená hypotéza, že žáci se dostatečně
nedostatečné
s asertivitou. Jejich znalosti jsou
neumí. Pokud asertivitu používají, jedná se ve Nedostatečné
informace dostávají žáci od
většinč
učitelů, kteří
během
případů
o
nevědomé
znalosti asertivity, užívání je spíše intuitivní nebo získané z několika1eté praxe.
odpovčdi
seznámí
užívánL
bohužel také mají pouze povrchní
tedy ověřit dmhou formulovanou hypotézu, že používání asertivity je spíše Nalezla jsem také
třídy
6. - 9.
a aplikovat teoretické znalosti
Podařilo
se mi
nevědomé.
na stanovené otázky, které jsem formulovala ve
třetí
kapitole. Škoh1Í prostředí je ro7bodně vhodné pro to. aby zde asertivita působila, protože problémy, které se zde vyskytují, předpokladů
žáci mají
může
před učiteli většinou přirozený
jako osobnosti. Ve škole je i silná
asertivita
Učitelé
asertivity je vzájemný respekt.
respekt,
potřeba
učitelé
učitelé,
vyskytuje se zde ochota
a neradi se projevují, komunikovat
chtějí.
vzájemně
těchto žáků postupně
Vzájemný vztah
učitelů
potom
rovněž
obecně.
respektují,
své žáky respektují
Snaží se o to
si naslouchat. I když
ubývá a
někteří
většinou
Učitelé
nejpříjemnější
žáci
žáci jsou bázliví
přibývá žáků otevřených, kteří
je spíše kladn)'.
spolu dobré vztahy, aby pobyt ve škole byl co
Jeden ze základních
vzájemně pomčrně
vzájemné komunikace ncjen v souvislosti
s vyučováním, ale i v souvislosti s chováním a v)'Chovou i
efektivně řešit.
a žáci se
s učiteli
i žáci se snaží udržovat
a vedl k dobr)"'m
výsledkům
ve vzdělávání. Žáci si uvědomují, jaký je úkol učitelů - tedy vzdělávat žáky, a většina z nich chápe, že proto plynou ze vzájemného vztahu i povinnosti. nejen povinnost je
vzdělávat,
Učitelé
mají ale
vůči žákům
naučit
je základní
ale také forrnovat jejich osobnost a 53
komunikační
dovednosti.
které plynou ze
Přesto
atmosféra ve škole není ideální, vyskytují se zde problémy,
střetu nadřízených
Jedná se zejména o projevy
žáků,
a
podřízených, přesněji řečeno
které
ovšem projevili k drzosti konstruktivní překročit. Učitelé
učitelé označují
přístup,
učitelé
- žáci.
pojmem drzost. Dotázaní
učitelé
ze vztahu
vymezili jasnou hranici, kterou by žák
Asertivita je metoda, která vede k vzájemnému respektu a toleranci, vyjadřování
emocí, nabádá k hledání kompromislt a
učí,
přiměřenému
jak přijímat i podávat kritiku. Jedná
se o metodu, která by mohla pomoci v jakýchkoli mezilidských vztazích, zejména nepříjemných
krizových a
udržovat vzájemné vztahy účastníky svůj
a
situací.
Může
žáků
učitelů
a
se
plně
při řešení
uplatnit také ve škole, má schopnost,
na vhodné úrovni pro
obě
strany.
Může
vést
pedagogické komunikace k respektu a také k tomu, aby se nebáli projevit
názor,
učitelé
neměl
také chápou, že na chování žáků musí aplikovat mčřítka přiměřená době.
zároveň
je
může
držet v určitých mezích, aby se žáei neuchylovali k drzosti
k direktivnímu chování
pasivně
nebo
agresivně.
vhodné
zobecňovat.
vůči žákům.
Cílem je, aby se žáci a
Velmi ovšem záleží vždy na konkrétní
osobě
učitelé
nechovali
a konkrétní situaci, není
Jak tedy praxe ukazuje, výsledky výzkumu nelze příliš zobecnit.
54
7. Seznam literatury BUKOVSKÁ, Lucie. Asertivní komunikace, Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí, 2006. ISBN 80-86991-73-3.
GAVORA, Peter.
Učitel
a žáci v komunikaci. Brno: Padio, edice pedagogické literatury,
2005. ISBN 80-7315-104-9.
GA VORA, Petr. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno
Padio, edice pedagogické
literatury, 2000. ISBN 80-85931-79-6. HLADÍLEK, Miroslav. (Ivod do sociální a pedagogické komunikace. Praha: Vysoká škola Jana Amose Komenského, 2006. ISBN 80-86723-16-X.
Kurikulum
Etická
výchova
[onlineJ.
[cit.
2010-06-08}.
Dostupný
z WWW:
. LEECH, Geoffrey Neil. Princip/es oj Pragmatics. London : Longman, 1983. ISBN 0-58255110-2.
LOUŽENSKÁ, Alena; DRŠATOVÁ, Jitka. Praktické variace na výchovu k pozitivní komunikaci. Český jazyk a literatura. 1994 -1995, roč. 45, Č. 1 - 2. s. 24 - 27. ISSN 00090786.
MACHOVÁ, Svatava; ŠÁMALOVÁ, Markéta (ed.). Výuka pragmatických aspektů řečové komunikace ve vy§S:ich třidách gymnázií na SO,~, Praha
Univerzita Karlova v Praze.
Pedagogická fakulta, 2005. ISBN 80-7290-230-X.
MACHOVÁ, Svatava; ŠVEHLOVÁ, Milena. Sémantika & pragmatická lingvistika, Praha: Univerzita Karlova v Praze - Pedagogická fakulta, 2001. ISBN 80-7290-061-7. MAREŠ, Jiří; KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Komunikace ve §kole. Brno: Masarykova univerzita v
Bmě,
1995. ISBN 80-210-1070-3.
MEDZIHORSKÝ, Štefan. Asertivita, Praha: Elfa, 1991. ISBN 80-900197-1-4.
55
MJZEROV Á, Eva. Jak vést děti k asertivitě. Děti a my. 2005_ roč. 35, Č. 1 - 5. ISSN 03231879. MŮLLEROV Á, Olga; HOFFMANNOVÁ, Jana; SCHNEIDEROVÁ, lva. Mluvená čeština
v autentických textech.
Jinočany:
H&H, 1995. ISBN 80-85467-96-8.
NELEŠOVSKÁ, Alena. Pedagogická komunikace v teorii a praxi. Praha: Grada Publishing, 2005. ISBN 80-247-0738-1. NOVÁK, Tomáš; POKORNÁ, Alžběta. Asertivitajako lék v profesních a mezilidskf:ch
vztazích, Praha: C. H. Bcck, 2003. ISBN 80-7179-354-X. Pravidla českého pravopisu s Dodatkem Ministerslva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Praha: Academia, 2003. ISBN 80-200-0992-2. ŠIMŮNKOVÁ, Jana. K vybraným aspeklům asertivního stylu jednání u středo.~kolské
mládeže. Diplomová práce. Praha: Ff UK 1997. Vedoucí práce Alena Vališová. ŠÍPEK, Jiří. Asertivita začíná v rodině. Dčti a my. 1992, roč. 22, Č. 5, s. 27 - 30. ISSN 03231879. VALENTA, Josef. "Asertivita v rodině a ve škole" - zpráva () knize. roč.
2,
Č.
Učitelské
listy. 1994,
4, s. 9. ISSN 1210-7786.
V ALIŠOV Á, Alena. Asertivita v prostředí rodiny a školy. Pedagogické a psychologické
kontexty v teorii a praxi. Praha: ISV, 2002. ISBN 80-86642-03-8. VALIŠ OV Á, Alena. Asertivita v rodině a ve škole. Jinočany : H&H, 1998. ISBN 80-8602241-2. V ALlŠOV Á, Alena. Asertivní výchovné působení a rozvoj sebevědomí. In: KUtA, Jaroslav: VALIŠOVÁ, Alena (ed.). Asertivita, sebereflexe, kooperace a dramatická výchova. Praha: Pedagogická [akulla Univerzity Karlovy, 1995. ISSN 0862-4461. V ALIŠOV Á, Alena. Jak získat, udržet a neztrácet autoritu, Praha: Grada Publishing, 2008. ISBN 978-80-247-2282-5. 56
VALIŠOVÁ, Alena. Komunikace a vzájemné porozumění. Hry pro dosp(vaj(cí. Praha: Grada Publishing, 2005. ISBN 80-247-0842-6. VYBÍRAL, Zbyněk. Psychologie lidské komunikoce, Praha : Portál, 2000. ISBN 80-7178291-2.
57
8. Seznam zkratek Zkratky v
přílohách:
(?) - chybl jedno slovo (???) - chybl vice slov Zkratky v tabulkách: ANO - respondent odpověděl ano
NE - respondent odpověděl ne ANOINE - respondent odpověděl
nejednoznačně
? - respondent nevěděl
- - tato otázka nebyla položena
58
9. Seznam Příloha Č.
1 - Dotazník pro žáky ...
Příloha Č.
2 - Dotazník pro
příloh ...... 61
učitele
Č.
..
....... 62
Příloha Č.
3 - Rozhovor s žákem
1 ..
.. ...... 63
Příloha Č.
4 - Rozhovor s žákyní Č. 2 "
........................................................... 69
Příloha Č.
5 - Rozhovor s žákyní Č. 3 " ..
Příloha Č.
6 - Rozhovor s žákem Č. 4 ...
..... 77
Příloha Č.
7 - Rozhovor s žákyní Č. 5 ..
. ..... 81
Příloha Č.
8 - Rozhovor s žákem č. 6 .....
Příloha Č.
9 - Rozhovor s žákem Č. 7 ..
Příloha Č.
10 - Rozhovor s žákyní
Č.
8 .. .
Příloha Č.
11 - Rozhovor s žákem
Č.
9 .. .
Příloha Č.
12 - Rozhovor s žákyní
Č.
10 ..
Příloha Č.
13 - Rozhovor s žákem Č. 11 ... .
................... 73
....... 86 . ......................................... 90 ......... 94
................... 98 ....... 103 ....... 106
Příloha Č.
14 - Rozhovor s žákyní Č. 12 .. .
Příloha Č.
15 - Rozhovor s žákyní Č. 13 ..
Příloha Č.
16- Rozhovor s žákem Č. 14 ................................................................................. 115
.... 109 ....... 112
Příloha Č.
17 - Rozhovor s žákyní Č. 15 ...
Příloha Č.
18 - Rozhovor s učitelkou
Č.
1 ..
..... 126
Příloha Č.
19 - Rozhovor s učitelkou
č.
2 ..
. ...... 130
Příloha Č.
20 - Rozhovor s učitelkou
Č.
3 ..
...... 135
Příloha Č.
21 - Rozhovor s
učitelkou Č.
Příloha Č.
22 - Rozhovor s
učitelkou Č.
Příloha Č.
23 - Rozhovor s učitelem
Č.
6 ..
..... 150
Příloha Č.
24 - Rozhovor s učitelem
Č.
7 ..
....... 155
Příloha Č.
25 - Rozhovor s
Příloha Č.
26 - Rozhovor s učitelkou
Příloha Č.
27 -
Přehled odpovědí žáků
Příloha Č.
28 -
Přehled odpovědí učitelů ...
učitelkou Č. Č.
..... 121
4 ............................................................................ 140 5 ..
......................... 144
8 ..
.... 160
9 ..
..... 165
................................................................................ 171 ..... 172
59
PŘÍLOHY
60
Příloha č.
1
Ascrti"ita ve škole ~ dotazník pro učitele 1. Víte, co je to asertivita? (Vysvětlit, uvést techniky, asertivní práva nebo povinnosti. .. Pokud ne, uvést, co to je, k černu se to používá.)
Asertivita - praktický zpusob komunikace a jednání, kterým člověk vyjadřuje a prosazuje otevřeně a přiměřeně své myšlenky, city, názory a postoje. Ví, co chce a nechce a umí to jasně formulovat. Postupuje tak, aby nepřekračoval vlastní práva, ani bezohledně neomezoval práva ostatních lidí. Preferuje orientaci na shodu, úctu k osohnosti partnera, k respektování svobody názoru. 50 Existuje několik zásadních technik (volná informace, sebeotevření, asertivní ne, pokažená gramofonová deska, přijatelný kompromis, otevřené dveře, negativní aserce, negativní dotazování, selektivní ignorace) 2.
Učíte občanskou
nebo rodinnou výchovu? Přibližná doba praxe?
3. Myslíte, že se asertivita dá používat ve škole v komunikaci mezi žákem a učitelem? 4. Používáte či nepoužíváte asertivitu? Vědomě nebo
nevědomě?
5. Používají ji žáci? 6. Považujete to za drzost? Kdy je podle vás žák drzý? 7. Jsou žáei stále drzejší? 8. Vadí vám, když se žák ohradí proti vašemu tvrzení, nebo byste byVa naopak rádla, kdyby to žáci dělali častěji a nebáli se? 9. Co vám nejvíce vadí na komunikaci ve škole? Mohla by asertivita pomoci tento problém? 10. Zaměřují se na asertivitu dozvčdět více?
nějaké
kurzy pro
učitele? Chtěli
byste se o
řešit
asertivitě
11. Představte si situaci. Domluvíte se s žákem, že ho budete zkoušet z 1. a 2. kapitoly. Když ale dojde na zkoušení, nakonec ho vyzkoušíte z kapitoly 3., kterou neumí. Jak zareaguje žák? Pokud se ozve, budete to považovat za drzost? Jak zareagujete vy?
61
12. Udělalla jste chybu Co vy na to?
nčco špatně řeklla
nebo napsal/a. Jak budou reagovat žáci?
13. Chystáte se potrestat žáka, o kterém nevíte, že je nevinný. Jeho spolužák ovšem ví, že nic neudělal/a - myslíte, že se ho zastane (většina)? Jak se vy postavíte k takovému žákovi?
Příloha Č.
2
Asertivita ve škole - dotazník pro žáky 1. Víš, co je to asertivita? (Vysvětlit, uvést techniky, asertivní práva nebo povinnosti .. Pokud ne, uvést, co to je, k čemu se to používá.)
Asertivita - komunikace, kdy se cítiš tak, že si vyjádřil to, co si chtěl, ale zároveň i ten, s kterým hovoři:}, cítí totéž. Snažíš se partnera co nejvíce poslouchat a porozumět mu. Vyjadřujd se tak, aby ti partner rozuměl. Existuje několik zásadních technik (volná informace, sebeotevření, asertivní ne, pokažená gramofonová deska, přijatelný kompromis, otevřené dveře, negativní aserce, negativní dotazování, selektivní ignorace)
2. Myslíš, že se to používá? .J.
Používáš
či
nepoužíváš ty asertivitu? Vědomč nebo
nevědomě?
4. Myslíš si, že by se to mohlo použít ve škole? Myslíš si, že by se komunikovat ve škole, nebo to nejde?
asertivně mělo
5. Používají ji učitelé? 6. Myslíš si, že tě učitelé respektují, když s nimi mluvíš? 7. Myslíš si, že jsi někdy drzý? Pokud ano, máš potom špatné
svědomí?
8. Snažíš se s učitelem diskutovat, pokud si myslíš, že nemá pravdu, nebo se bojíš reagovat? 9. Co ti nejvíce vadí na komunikaci ve škole? Mohla by to asertivita nějak vylepšit?
62
10. Chtěl by ses o asertivitě dozvědět více? Pokud ano, mělo by to být ve škole nebo jinde? 11
Představ
si situaci. Domluvíš se s učitelem, že tě bude zkoušet z 1. a 2. kapitoly. Když ale dojde na zkoušení, nakonec tě vyzkouší z kapitoly 3., kterou neur1Úš. Budeš s tím nčco dělat? Co?
12. Učitel udělal chybu - něco špatně řekl nebo napsal - budeš nějak reagovat? 13. Učitel chce potrestat spolužáka, za něco, o čem víš, že to určitě neudělal? Řekneš to? Budeš se bát? Záleží na tom, jestli to bude oblíbený nebo neoblíbený spolužák?
Příloha Č.
3
ŽÁK Č. 1,6. TŘÍDA, MICHAL, 11 LET (ZŠ J. A. KOMENSKÉHO, LOUNY)
Takže slyšel si někdy slovo asertivita nebo vi§, co taje? Slyšel jsem to, ale nevím, co to je.
A
vůbec
nevíš,
čeho
Teď
by se to lýkalo nebo z jaké oblasti by to tak zhruba ..
si nevzpomenu, ale vím, že že tak před rokem.
No, a
čeho
° tom
někdy,
vím,
nebo kam bys to tak ..
neví,~
tatínek s maminkou mluvili
by se to lak mohlo týkat ..já nevím
peněz,
vůbec?
Já nevím.
Co? Neví§, Takže já ti to zkusím nějak vysvětlit, co by to teda bylo, a pak se o tom dál budeme bavit. Nebo takhle zeptám se tě ještě, všiml sis někdy, když mluví,§ s lidmi, ať už s dmpělými nebo s kamarády, ~polužáky, že někteří mluví trochu jinak? Nemyslím jinak, že by jinak vyslovovali, ale když s tebou mluví, tak je to takové netradiční, že se snaží, třeba když tě o něco žádají. o to, abys to udělal. ale žádají tě tak, že to uděláš, aniž bys chtěl? Já nevím, ale
někdy
jsem si toho všimL
Dobře,
takže teď ti teda trochu řeknu co je to asertivita. Je to právě, jak jsem se ptala ted'ko podruhé, je to takový způsob komunikace. To víš, co je? Hm.
63
tě
Je 10, když spolu mluví dva lidi nebo víc lidí, takje to to, že aby se nehádali, takje to takový vstřícný princip, o který se oba snaží. Jeden se snaží poslouchat a porozumět tomu, co ten druhý říká, soustředí se na to, nedělá u toho nic Jiného a pak ten druhý, ten, co mluví, se snaží mluvit tak, aby mu ten druhý rozuměl a nedávat lam zbyte{né složitosti a podobně. Důležité taky je to, aby ten, kdo mluví, ten, který používá tu asertivitu a chová se asertivně, tak aby se necítil nějak ... od~trčený, aby potom neměl nějaké, že nemohl něco říct, že se neprosadil, že se neprojevi!, ale naopak zase aby si neříkal: "No jo, já jsem je všechny překřičel a já jsem byl takový příliš drzý nebo výrazný. ", lak to je taky Spatně. Je to taková střední cesta, jak dobře komunikovat. Počkej, ty se tváříš hrozně vydě§eně, nejsi? Ne, ne.
Jenom si povídáme, jo? Dobře.
se 10 dá nejlíp použít, třeba když tě někdo kritizuje, teď ti říká, co jsi udělal a co je špatně, anebo když se s někým dostane.\: do konfliktu, když se s někým hádáš. 'lak to se to dá dobře využít, já ti řeknu konkrétně jak Ale tohle jsou takové ty situace, kleré by mohli být nepříjemné, že jo? Když tě někdo kritizuje nebo když se s někým hádáš, takže v těchto situacích se dá právě ta asertivita dobře použit. A ještě abych ti to tak přiblížila, co to je. Ta asertivita má ještě lakové techniky. se tomu říká, které se dají právě takhle použít. Jedna technika se jmenuje třeba ... jestli to říkám moc rychle, tak mi řekni, jo ... Jedna ta technika se jmenuje technika otevřených dveří, takže ti řeknu příklad, jo? Přijdeš domů a maminka se na tebe bude zlobit, že jsi přišel pozdě a teď ti začne říkat: "Ale ty jsi dneska přišel pozdě, no, jak si to představuješ?" A ty misto toho, aby si řekl: "Ale nepřišel, vždyťje to skoro včas. ", řekneš: "Ano, přišel jsem pozdě, omlouvám se." A maminka, teď vlastně, když ses omluvil a uznáš svoji chybu, lak už nemá, co by ti vytýkala, že jo, protože situace už je vyře.šená, pokud se nebude nějak hodně moc zlobil. Další ta technika by byla třeba s tim, že za tebou někdo přijde a bude ti říkat· "A mně se stalo, vU, a já jsem z toho takový smutný .. " To je jedno, co se stalo, a ty řeknd: "No jo, nebuď smutný, mně se stalo něco podobného, to se občas stává. " No, je to takové.. se ti zdá, možná, že je to takové běžné, že se to běžně používá, ale jak vidíš, tak se to dá i speciálně pojmenovat a může to být i taková přimo nějaká strategie nebo technika a dá se to takhle používat. A ty lidi, kteří o tom vědí víc, tak to potom cíleně používají, ale třeba takové děti jako ty, tak ty to používají sami od sebe, ani o tom nevědí, takže k tomu seje§tě dostaneme. Má.\: už takovou představu, co by to mohlo být? Múžeš mi to nějak, jednou, dvěma větami, říct, co jsi z toho {eda vyvodil? No,
hlavně
špatně
Že jako, když se na mě někdo zlobí nebo mi něco ... jako nějak kritizuje, tak abych přiznal chybu a abych něco řekl, ale ne jako abych toho řekl hodně. 64
toho můžeš, ale hlavně aby ses cítil tak, že teď jsem to udělal správně, nebyl ani na maminku drzý, ani jsem se zase nebál ozvat. Tam je důležité to, já jsem to udělal dobře. Snažíš se pochopit tu maminku, o co jí jde, a zase maminka by se měla snažit pochopit, co jsi chtěl ty, o co jde tobě v tom rozhovoru. Tak já myslim, že jsme se snad domluvili, co by to teda bylo, že už nějakou tu představu máš, a teď bych se tě teda zeptala: mysliš si, že se takhle komunikuje ve škole, jakjsme si to tady popsali, že to používají třeba učitelé nebo děti? No,
říct hodně
teďjsem
Někdy jo, někdy
Takže
někdo je
ne, podle mě. Někdo třeba to takhle neříká.
teda takový ten, že se bojí ozvat, nebo něco takového?
Třeba.
Anebo je zase moc drzý? Anebo jaké ještě takové lidi, jsou ještě nějací takoví mezi tím, kteří nepoužívají tu komunikaci takovou vstřícnou? No, když jsem byl v bráchově třídě, tak tam byla většina dětí drzá hodně a někteří byli jako hrozně potichu. A co
třeba dělali,
když byli drzé nebo proč byli drzí?
Tak třeba smáli se jeden druhému, když jsem tam viděl, že jeden zakopnu!, a všichni se tam na něj smáli a někteří se na to jenom koukli a pak si zase hleděli svého.
A myslíš, že kdyby se takhle mluvilo častěji ve škole, tak že by to bylo lepší? Myslún, že by to bylo lepši.
Myslíš, že sám někdy takhle mluvíš, mluvíš tak nějak ... jinak?
teď
už víme, že asertivně, ale myslíš, že někdy
Na bráchu, tak někdy jo, i když záleží na tom, jak se mnou jedná ten druhý. Brácha třeba na mě je někdy takový drzejší, tak já na něj jsem taky drzejší, ale jinak si někdy jako dobře rozumíme ... , že jako někdy jsme na sebe naštvaní, že každý je ve svém pokoji, ajindy si hrajeme třeba v jednom.
A hádáte se při tom, předtím, nežjste naštvaní? No, většinou jo.
A hádáte se hodně, anebo sijen tak něco řeknete? No, hodně ne, ale tak úplně málo, to taky ne.
Nemyslela jsem třeba jak často nebo jak moc, ale jestli se hádáte když se hádáte, nebo každý řekne dvě věty, a to stačí? Spíš ty dvě věty.
Tak a mysliš, že tuhle asertivitu používají i učitelé? Já si myslím, že ano. Teď nevím,jámoc s učiteli nemluvím. 65
třeba
dlouho,
No, ale tak třeba v hodině, že jo, to nemusí být jeden proti jednomu jako my led; ale v hodině, učitel vlastně mluví hodně v hodině, ale zase žáci mu odpovídají nebo na něj nějak reagují, takže co, co myslíš? Tak já si myslím, že ano, protože mluví asertivně, protože když řeknu třeba špatnou odpověď, tak mi zase řeknou, jaká to byla, ta odpověď, a vysvětlí mi to taky.
A cítí,f se přitom
dobře,
nemáš." že by ti
nějak
ubližovali nebo.,.
Cítím se jako dobře, že příště už to řeknu tak, jak to ten pan učitel. .. (?) už vím, kde jsem udělal chybu, a mám to dobře vysvětlené, takže vím, proč jsem to (?).
Takže ti to nevadí nebo necítíš se nepříjemně, když tě teda opraví nebo tak. Hm.
A myslíš leda, že to dělají žáci, to jsme se bavili, vid; to jsme říkali jak kteří, takže učitelé teda říkáš, že jo, a myslíš, žejsou zase takoví učitelé, kteříjsou až příliš". takoví nervózní a hodně se projevují třeba (?), nadávají nebo nadávají, víš, jsou takoví ... anebo zase naopak jestli jsou učitelé, kteří. .. člověk by řekl, že se skoro před tou třídou boji? No, to pan Ř. vždycky když ..
Víš co? Řekni mi to obecně, jo? Jeden pan učitel, jedna paní učitelka ... Jo? Tak asi ten jeden učitel a jedna učitelka taky, ta se zase spíš té protože my většinou i zlobíme tu poslední hodinu.
třídy
jako bojí.
A myslíš, že to teda nezvládá, jo? Takjako podle mě jí pukají hodně nervy.
Takže myslíš, že třeba když vám chce něco říct nebo chce, abyste ji poslouchali, kdyby zkusila na vás mluvit asertivně, bylo by to lepši, myslíš? To znamená, že by vám prostě tak dlouho říkala, že byste ji měli poslouchat, až prostě vás to přestane bavit'! lvTebo řekne: "No, jo, já jsem za mlada ... no, jo, to je stejné, ale já myslím, děti, že bychom měli teď ... " myslí:}, že by lofungovalo? Hm, jak na koho, no. Ve třídě je skoro každ)' jiný,
To
určitě.
Na mě by to teda jako ... já jsem většinou v hodině hodně tichý, na potom taky tichý a většinou moc v té hodinč nemluvím.
A není ti to pak třeba někdy líto, když Teďjsem mohl něco Nct. .. "
třeba
v té
hodině
mč
.. já bych byl
nemluviš, že si
řiká'<:
II
Někdy
jo.
Vidiš, takže by pro tebe asertivita byla vlastně taky dobrá, ale teď tedy jsi o tom ještě nevěděl, teď už o tom bude.Š' 66
Třeba
vědět,
ji někdy použÍvá.~ tak si třeha někdy
řekneš,
že bys to mohl zkusit třeba jako
otázek,
můžeme ještě pokračovat?
vědomě,
ne jenom
nevědomě. Ještě
tu mám pár
Hm. lv[yslí.~
si, že tě učitelé re:.pektují, když s nimi mluvÍš, anebo že máš z nich takový pocit, že ty jsi jenom ten žák ...
Myslím, že mě respektují, protože ono by to v té škole, myslím, jako nellmgovalo, kdyby si žáci nerozuměli s těmi učiteli. drzý? A když jsi, tak máš potom špatné
svědomí
Na učitele moc drzý radši nejsem, ale kdybych byl, tak bych z toho špatné teda měL
svědomí
Mysl[f si, že jsi z toho?
někdy
na
učitele
myslíš, že u(~ilel říká .. ne něco špatně, ale když ti třeba nějak ukřivdil, že co není pravda nebo tak, tak snažil by se mu to nějak jakoby vyvrátit, nebo by ses bál ozvat, vždyťje to pan učitel, a tomu se přece neodporuje.
Když si
třeba
řeklo tobě něco,
No, já byeh se asi bál trochu ozvat. Jo? Ale ty by ses neměl bát. Jdtě pár otázek. Co ti nejvfc vadí na tom, když mluvíš ve škole, myslim třeba, když se mluví s učitelem nebo i děli mezi sebou, co ti nejvíc vadí na komunikaci ve škole? Mně
to přijde stejné jako všude jinde.
Myslíš doma nebo na jiných školách? Najiných školách i doma, ale jediné, co mi vadí, že je tam včtšinou hluk, velký. Takže ti lidé jsou
hluční a
neposlouchají se
vzájemně?
Hm.
A myslíš si, že kdyby používali asertivitu v tomhle případě, když ti vadí hluk nebo 10, že prostě hodně křičí a neposlouchqjí se, že kdyby se chovali asertivně, že by to bylo lepší? Lepší by to bylo.
Vfš, to by potom znamenalo, že by si naslouchali, že by se co jim len druhý říká, i když je to až tak nezajímá.
prostě soustředili
na to,
Tak oni by asi poslouchali tcda (???), ale.. o té asertivitě by to bylo asi lepší, protože druhému by teda naslouchal, snad by tam už nebyl takový hluk, snad by na sebe už nekřičeli a nehonili by se tam. Ve třídč se někdy honíme a tak, někdy se tam hází i nějakým míčem z tlorba\u nebo nějakým hakisakem, tak možná, že to, že by to bylo trochu klidnější. A jak jsme si povídali tedko o lé
asertivitě,
67
že by
tě
o lom zajímalo
něco
víc?
I lm, tak trochu víc by
mě
o tom zajímalo.
A jak by sis to představoval. jak by ses chtělo tom něco dozvědět, třeba ve iilwle nebo z knížky nebo by ti o tom někdo mohl vyprávět nebo jinak? Jak by to bylo nejlepiií? Aby jako mi to trochu i přiblížil, vysvčtlil a aby jako to bylo co aby neříkal nějaká slova, která já vůbec neznám.
nejstručnější.
Představ
si situaci, že se s učitelem domluví§, že tě vyzkouší z 1. a 2. kapitoly, tojejedno z čeho, a ty se to naučíš, a on tě vyzlwu.fí z 3., kterou neumU, co bys dělal?
Řekl bych mu, že .. přihlásil bych se a řekl bych mu, že říkal, že se vyzkoušíme
na tu 1. nebo na tu 2. A on by nás možná i z té 1. a 2. vyzkoušel. Takže by ses teda přihlásil, a to by ses nebál, jo?
To ne. Další situace je, že si představíš, že a teď zase, co uděláš?
učitel udělal
chybu,
něco
vyučování
ve
nebo tak,
Pokud to jako chybu udělal, tak se přihlásím a upozorním ho na ni. Jo? A co
řekneš třeba?
Paní učitelko, vy jste napsala na tabuli, já nevím, tvrdé.
třeba
..
měkké
i, kdyby
mělo
být
A teď si představ zase, že paní učitelka udělala tu chybu, někdo se přihlási: "Paní učitelko, máte to blbě, takhle se to nepíše!', tak co, co bys mu na to řekl, že to udělal dobře nebo ... jak to udělal? Spíš
špatně,
řekla,
ale podle mě by mu i paní aby jako uklidnil a takovéhle věci.
učitelka
dala
něco
jako napsat nebo by mu
A myslí.( že většina učitelů by říkala: "Ano, já jsem to vlastně ,spletl. " nebo by říkala: "No, ale vždyľ to se může stát, to není taková žádná velká chyba .. No, tak spíš tu první věc. Nebo
něco jiného třeba?
Kdyby jako tu chybu uznala a řekla by nám, abychom si jí tam šla opravit.
68
třcba
nevšímali, nebo by ji
Příloha Č.
4
ŽÁKYNÉ Č. 2, 6. TŘÍDA, SARAH, 11 LET (ZŠ J. A. KOMENSKÉHO, LOUNY) Slyše/ajs!
někdy
slovo asertivita nebo víš, co to je?
Člověk nemá být drzý, ale zase nemá b),t úplně bojavý. Je půl na půl, že by neměl být
úplná bojavka, ale zase že nějaký drz)', nebojavý, takový" průměr. Kdejsi o tom
sly,~ela?
Od paní učitelky. (té, co je A
říkala
vám i
něco
právě učila, předtím
ne).
o asertivních technikách?
ale já si myslím, že by to mohly být techniky, které se snaží ty děti nebo naopak zase jako .. já nevím, jak se to zrovna řekne, ale aby mluvili víc nahlas nebo něco takového - aby se uměli víc projevovat.
]'0
nám
neříkala,
usměrnit
To neníjenom pro žáky a pro učitele, to je pro všechny lidi, dá se to používat v práci, na ulici, prostě kdekoliv. Řeknu ti třeba ňáký příklad, kdy by se to dalo použit Jak jsi mluvila o těch technikách, tak to je technika Otevřené dveře, Otevřené dveře: přijdeš domů a maminka ti říká: "Ale vždy!' jdd pozdě, jak si to představuješ, kde jsi se toulala?" a ty mí"to toho, ahys řekla: "Ale no vždyť nejdu tak pozdě, to je.ftě není tak hrozné. ", tak řekne.f: "No, jo, mami, já vím, že jdu pozdě, já se omlouvám." A maminka už vlastně nemá na to, co by řekla, protože ty jsi se omluvila, ly ví\;, že jsi udělala chybu, takže už nebude žádná diskuze, nehude žádná hádka. Dá se to dobře používat, když se doslane,~ do k0Y!fliktu, tak snažíš se trochu krotit, ten druhý se laky snaží krotit, je to vlastně komunikace, kdy jeden druhému se snaží naslouchal, porozumět. Nebo taky naopak - když tě někdo kritizuje, snaží;; se, abys nereagovala, jak by tě potom mrzelo. Technika sebeoteVl'=:ení: Spočívá to v tom, že za tebou přijde třeba nějaká kamarádka a řekne: "Hele, podívej, mně se stalo ... a já jsem smutná .. "a ty řekneš: ,. Ale nehoj, to se stává, mně se to taky stalo, to není nic, za co by ses měla stydět ... " Hned ji neodsoudíš a snažíš se jí porozumět a pochopit ji. A1ys/[f, že už máš nějakou představu, co to je? Jo, já si myslím, že jo, že je to takové jako sebeovládání, kdy ten člověk se snaží být otevřený ke všem lidem, kteří ... Prostě třeba k té kamarádce se snaží pomoct, snaží se ji utěšit. Není to, jako když řekne: "Hm, to jsi pěknč blbá ... " Snaží se jí to vyčíst. prostě je to.. ten člověk se snaží být.. takový.. na kterého se může kaž:d)' spolehnout, u kterého se každý může vyplakat. No, tak to je vlastně v povaze, s lím nic neuděláš, povahu neovlivníš. Asertivita je, že vlastně máš takové mantinely, kterých se může i ten, který je přirozeně takový slabý 69
a bojí se, i ten, klerý je takový agresivní, tak v té asertivitě je takový střed, který hy měl být dobrý pro ty lidi, kterými ten nebo ten mluví, aby nebyl příliš hrr nebo aby sejich nebál. Tak já myslím, že nějakou představu máš, takže myslí.š, že by se mělo takhle asertivně,jakjsme si vysvětlily, dalo komunikovat ve škole, nebo že se to dělá? Asi jo, ale já nevím teda, jestli se to dělá úplnč všude, ale myslím, že by to bylo dobré, kdyby to takhle fungovalo, že by se vyvarovalo různých těch konfliktů, co máme ve třídě, kdyby prostě někdo nevybouchl, když se mu něco .. , když ncsnáší kritiku, tak kdyby se k tomu stavěl: "Jo, tak dobře .. , ", snažil se tomu pomoct, ale kdyby byl v pohodě, tak nevím, že by asi nemusely být takové konflikty, jako máme ve třídě, že by pak nemusely být ... jakože se s někým nebaví, že by si to dva vyříkali a byli by oba v pohodě, ale když se na sebc naštvou, že si něco špatného řeknou, pak je to mrzÍ. takje to těžké. Takže myslíš, že kdyby to používali, bylo by to lepší? Já myslím, že by to bylo
určitě
lepší.
Myslíš, že to používáš ty? No,
občas
sc snažím být taková, ale
občas
se prostě neudržím, že už
nemůžu .
.Jo, a myslíš, že když to používáš, tak to teda je tvoje snaha nebo to jde samo, že to děláš nevědomě? Já myslím, že když mám dobrou náladu, tak to jde samo, protože na ty lidi .. zrovna se mi stal takový příklad, mamka byla hrozně naštvaná, nic se jí nedařilo a občas, když má špatnou náladu, tak se naštvu, ale zrovna v tom, když byla prostě pohoda, tak jsem té mamce furt jako nějak pomáhala a snažila jsem se, aby jí to šlo, furt jsem jí nabízela nějaké věci, aby nějak vychladla, protože ... nevím, jinak by to asi nešlo a brzo bychom s tím skončily a bylo by zkažené veškeré, co jsme udělaly. Takže občas to jde samo, nčkdy se musím snažit, někdy to nejde vůbec. Takže slyšela jsi už někdy předtím o té asertivitě? Vůbec
ne, teda jako neslyšela jsem ten odborný název, slyšela jsem něco od rodičů, abychom to pochopily blíž my, tak nám prostě říkali .. hodně o sebeovládání. .. říkali nám něco podobného, jako je tohle, že prostě musíme s lidmi vycházet, že když nás někdo naštve, tak se musíme snažit hledat v tom.. hledat hlavnč chybu i v nás, když pro stč se něco takového stane.
A myslíš, že fo používají učitelé? No, občas jo, jako já si myslím, že ti dobří učitelé by to používat mčli a někteří to používají, ale samozřejmě jsou i lidi, kteří to už nevydrží nebo je to nebaví s tčmi dětmi nebo jsou naštvaní, mají zkažený den, něco se jim nepovedlo, tak to nepoužívají, to bych asi nepoužívala taky, kdyby mě někdo takhle naštval,
70
tak bych asi neuměla přijít do třídy a být úplně v klidu, v pořádku. Ale jsou lidi, kteří to zvládají i tohle přetvařování takové - dá se to tak říct.
Chápu, myslíš si, že když mluvíš s učiteli, že nebo ... že mají příliš autoritu?
tě
re::.pektují nebo že jsi spí.\: taková
podřadná
No, já nevím, někteří učitelé to že to berou jakože v pořádku, kteří to berou jakože.. na něj že oni mají větší problémy, že je berou v pořádku.
berou vážně, že z toho žáka, který k nim přijde. žc se mu snaží pomoct, ale pak jsou učitelé, nemají čas, že jsou to nějaké malé problémy, to nezajímá, a pak jsou učitelé, kteří myslím tohle
A kterýchje víc? No, tak to se nedá pořádně říct, protože .. jako já jsem tenhle problém s učiteli ještě neměla, protože já za nimi jako chodím, ale nechodím za nimi moc s problémy nebo za nimi chodím s mamkou, ale nevím ... jako podle té nálady, si myslím, že občas jsou ti učitelé úžasní, ale občas i tcn nejlepší učitel to nevydrží.
Alyslí.f si, že jsi někdy drzá? Tak to jo, to si myslím určitč. protože já mám svojí hlavu a mamka se snaží být ke mně jako kmnarádka, vlastně se snažíme vycházet spolu jako kámoši, prostě mamka je moje nejlepší kamarádka, tím pádem mě ona nikdy nezradí, protože je to samozřejmě moje mamka, tak.. ale občas to přeženu, to je pravda, protože v tom zápalu, kdy jsme kamarádi, a něco se stane, tak mamka už musí být mamka a já to nějak nestíhám, tak občas jsem pak taková zlá na ni .. zlá - nedá se říct úplně zlá, ale drzá jsem určitě občas.
A ·ve škole jsi drzá?
Třeba
na učitele?
No, tak to si netroufám, protože já bych chtěla mít dobrý vztah s učiteli, protože to záleží pak, když mě pak učitel nebude mít rád a já třeba dostanu .. budu mít něco mezi tím a on si řekne: "No, ta je drzá, zlá, ošklivá ... ", tak mi dá špatnou známku ajá bych jednou chtěla b)'i: něco víc než nějaký uklizeč, takže ...
Když teda už se ti to nepovede a neovládne§ se a jsi drzá, tak potom toho lituješ, protože třeba i tomu učiteli to muselo být líto, co jsi řekla ... To občas nevím, protože vždycky potom je mi to hrozně líto, ale když jsem naštvaná, ten učitel odejde, tak si říkám, že je to jeho vina, a večer si říkám, no, tak to jsem asi přehnala ... teď přijdu do školy, ten člověk bude naštvan)\ takže já si myslím, že pak mě to občas mrzí.
A mrzí tě to proto, že to mrzí i toho učitele a cítí se třeba nepřijemně, žes mu řekla něco tvrdého nebo nepěkného, anebo proto, že to zkazi fu náladu a že si o tobě bude myslet něco špatného?
71
No, tak já si myslím, že mč to mrzí z obou případů. Za prvé mě to mrzí teda tomu, že už s tím člověkem už nebudu mít tak dobrý vztah jako dřív, a pak mě to mrzí, protože jsem tomu člověku řekla něco, co je špatné, a ono ho to teď musí mrzet, protože vím, o co jde, mám tyhle problémy občas taky se spolužáky a vím, že to dokážc zamrzet, aje to teda hrozný. kvůli
Snažíš se s učitelem diskutovat, pokud si myslíš, že nemáš pravdu, anebo se spíl bojícv se přihlásit nebo něco říct? Já se nebojím přihlásit se, ale občas mě ten učitel vyděsí tím, že nerad prostě nerad slyší pravdu někoho jiného občas. Já hodně ráda mám svůj názor, takže já se přihlásím, řeknu mu, co si o tom myslím, ale občas zareaguje tak, že nám vysvětli, že je to pravda i tak i tak, anebo nemám pravdu anebo prostě vybouchne, že jako se mu to nějak nelíbí. Teď nevím zrovna, kdy se to stalo, ale občas jsou ti učitelé hodní, že to se snaží chápat, ale občas je to nějak neberc. Představ
si situaci: domluvU se s učitelem, že tě hude zkoušet z J. a 2. kapitoly. Když ale dojde na zkoušení, nakonec tě vyzkouší z kapitoly 3., kterou neumíš, tak co uděláš?
No, samozřejmě mu řeknu, že jsme se domluvili na jin)'ch kapitolách, že tcda tuhle neumím, že když jsme se domluvili na jiných kapitolách, tak nevím, proč bych mčla se nechat zkoušet z téhle, a pokud by to ten učitel nebral, jakože mě zkoušet bude, tak bych mu řekla, že se nechci nechat zkoušet, že se to první musím naučit a i.e mi to řekl jinak, než teď mě zkouší. Takže by ses Určitě
určitě nějak
ozvala, jo?
bych se ozvala, nenechala bych si dát špatnou známku.
Učitel udělal
chybu, co
uděláš?
No,
třeba něco špatně řekl
nebo napsal, ale nikdo si
toho nevšiml. Když si toho nikdo nevšimne, tak buď to budu dělat ... to je právě podle toho, když napíše něco špatnč, a bude to směšné, tak se budu smát a pak se přihlásím a řcknu: "Pane učiteli, tohle jstc udčlal špatně!" Pokud to bude nepatrná chyba. že neudělal tečku, tak to nechán být, to je ... , to se stane kai.dému, že jo, nebudu z toho dčlal
hned ..
A co bys lekla na spolužáka, kterf! se ani nepřihlásí a řekne: "No, ale vy jste to spletl, vy to máte blbě, a my nic nesmíme mít blbě ... "Co si myslív o takovém .. No, tak bych samozřejmě asL .. , když už se on nehlásí, tak by mč asi učitel ne\ryvolal. tak bych řekla: "No jo, to se může stát každému!" a nepřihlásila bych se, ale pokud by zrovna bylo něco jinak nebo by měl pravdu, tak bych asi to nechala nebo bych tomu učiteli řekla, že to se stane každému .. jako spolužákovi bych mu to řekla, obyčejně .. 72
No, a kdyby už se někdo drze sis o tom myslela?
přihlásil,
řekla
tak co bys
tomu spolužákovi nebo co by
Řekla bych mu, ať je zticha, že se ho to netýká.
Příloha č.
5
ŽÁKYNĚ Č. 3, 9. TŘÍDA, JITKA, 14 LET (ZŠ J. A. KOMENSKÉHO, LOUNY)
Slyšela jsi někdy slovo asertivita nebo vÍš, co to je? Jo,
učili
jsme se to v občance. Je to
způsob
jednání, jak se má
člověk
chovat -
asertivnč.
A co o tom
vÍšještě
blíž?
Že to nemá být agresivní, ale otevřená komunikace. PokračuJ~
co
tě napadne ještě
chvíli ..
Když je třeba někdo naštvaný, tak si to s ním mám ale ne mu agresivně nadávat a tak.
vyříkat,
tak mu
říct,
co mi vadí.
A slyšela jsi to poprvé ve škole? Asijo.
A slyšela jsi třeba
něco i
o asertivních technikách,
učili jste
se o tom taky?
Ne. Ty jsi tedy říkala, že ta asertivita.. tak já ti to trochu vysvětlím, trochu přiblížím že ta asertivita je jednání. Vlastně mělo by se pohybovat mezi agresivitou a pasivitou, jak jsi říkala ty, že nebudeme na nikoho útočit slovně, a zase nebude se bát vůbec se přihlásit o slovo nebo něco. K tomu, aby se asertivně mluvilo, tak je diiležité naslouchat tomu, co si říkáte, s kterým mluvíš, a on samozřejmě naslouchá tobě a snažíte se soustředit se na sebe, porozumět si, co on říká, co ly říkáš. A zase když mlUVÍŠ, nebudeš se snažit o nějaké zbytečnosti, budd prostě řikat to, aby on to co nejlíp pochopil, co ty chceš říct. A použÍvaji se takové asertivní techniky, kletými si můžeme úplně krásně ukázat, co to ta asertivita je. Já ti třeba řeknu dva příklady, aby si měla nějakou větší představu o tom, jo? Docela známá je technika otevřených dveří. Jedná se o to u těch otevřených dveří, že vlastně ty třeba přijdeš domú a maminka na tebe začne ti říkat: "Ale ty jsi přišla pozdě, jak si to představuješ ... " A ty místo toho, aby ses začala vymlouvat: "Ale vždyť to není tak hrozné, já si myslím, že to nevadí ... ", tak řekneš mamince: "No, máš pravdu, pPišla jsem pozdě, omlouvám se." No, a teď vlastně maminka už nemá.
73
co by na to řekla, protože ty si přiznala svoji chybu a omluvila jsi se, takže už žádná dalši diskuze není nutná.
Takhle to
většinou li
nás j e.
Takže rozumUJ, co to znamená, ty otevřené dveře?
Jojojo. Že vlastně někdo chce na ně zabušit, lak misto toho, abys mu je ještě přibouchla, tak je vlastně otevřeš a uznáš svoji chybu. Nebo dalši technika je sebeotevřeni. Když za tebou třeba přijde kamarádka a řekne: "Představ si, co jsem udělala, mám lakový a takový problém ... " a ty řekneš: "No jo, ale to není nic hrozného, mně už se to taky stalo. " Že se snažišji chápal a nějak třeba povzbudit. Asertivita je hlavně dobrá, když máš s někým konflikt nebo když lě někdo kritizuje, a zase naopak, lak jak se s tím co nejlíp vyrovnat. Já mys lim, že nějakou fu představu .. jednak jsi něco věděla, a jednak teďjsem ti něco přibližila, takže zhruba už víš, o čem se bavíme. Teď bych ti tedy dala už nějaké ty konkrétn~jši otázky. Mysliš si, že by se asertivně dalo komunikovat ve škole nebo že se to dělá?
Jo,
mělo
Věděla
by se tak komunikovat, myslím si, že jo.
bys
n~jaký příklad?
No, třeba když dostanu špatnou známku a myslím si, že to bylo ncoprávněnč, tak tomu učiteli to otevřeně řeknu, ale ne tak, abych se ho třeba dotkla .. se ho na to zeptám a řeknu, co si myslím. Alyslfš si, že ty používáš asertivitu? Doma nebo ve škole? Většinou
jo.
A vjakých situacích? Jak si myslíš, že to podle tebe probíhá nejvíc?
Tak třeba zrOv~1a, když jdu domů, tak mamča, aby nenadávala, tak ULnám tu chybu svoji. A ve škole taky třeba když potřebuj u nčco vyřešit s učitelem, tak mu to řcknu nějak asertivně .. A mysliš si, že to
Spíš
vědomě,
děláš vědomě
nebo to jde samo?
že se snažím, abych nevyvolala ten konflikt.
Myslíš si, že to
dělají
také
učitelé,
že tu asertivitu používaji?
Jo. Nějaký příklad nebo
naopak, kdy ji nepoužili?
Když už si s námi nevědí rady, užjim dojdou třeba ty nervy, tak zaútočí. Takže si myslíš tedy, že ta asertivita ve škole je. A myslíš, že by bylo lep/d, kdyby jí bylo ve škole víc? 74
Já si myslím, že je to tak, jak by to
mělo
být.
MyslLf si, že tě učitelé respektují, když s nimi mluvil, neho že m᧠pocil, že si jenom ten žák a že je nezajímáš úplně ... Jak který učitel,
nějaký
se se mnou dokáže bavit a nějaký
mě třeba
nevyslechne.
Jsi někdy ve škole drzá? Někdy
jo. A tak spíš moji spolužáci .. jsou takoví
někdy.
A když už se ti tedy stane, že jsi drzá, m᧠potom rpatné svědomí neho Mám
třeba
špatné někdy i říct ..
svědomí
z toho, co si o
mně
ten
učitel
tě
to trápí?
myslí, tak se jim to snažím
Co, co sejim snaží,<j říct? No, že se omlouvám, jak jsem se chovala,
Když si myslíš, že učitel nemá pravdu, tak se snaži.f spLf s ním diskutovat nebo je ti to jedno nebo se bojíš? Podle toho, jak který se nechá. Někdo se mnou třeba diskutuje, když udělá chybu, tak mu to můžu říct a můžeme se o tom bavit, ale nějaký učitel třeba nechce se o tom bavit.
A kterých myslíš, že je vic? Asi těch, co se o tom
chtějí
bavit, že uznají chybu.
Když bys šla za někým s nějakým problémem, tak myslíš, že bude jednat pokudje to něco, co ho třeba může rozčilit?
asertivně,
No, jak který.
Aje tedy víc
těch,
co to používají nebo nepoužívaji?
Spíš těch, co to používají.
A zase u žáku, myslili si, že je víc těch, ktel';;í jsou takovi drzí, bychom mohli nebo ty, kteN se spíš bojí, i když jim třeba někdo křivdí?
říct,
Bych řekla, že víc těch, co jsou spíš drzí.
A myslíš, že je to drzost nebo že jenom
řeknou,
co je pravda?
Řeknou, co je pravda, ale řeknou to třeba způsobem, který není asertivnÍ.
Takže užje to potom spí.V la drzost? Jo.
Co ti nejvic vadi na komunikaci ve škole - mezi spolužáky nebo i Mně
nic tak tolik bavit.
nějak
nevadí. M07ná
někdy,
75
že
někdy
učiteli?
se nedokážeme s těmi
učiteli
.Jak to myslíš?
Že třeba se bojíme jim něco říct .. ten názor někdy. A
nějaký pNklad
Třeba..
bys na to
neměla?
Nebo
něco konkrétnějšího'!
a já vím, že jsem chybčla a že jsem si to nestihla dopsat, ale neřeknu jí to, protože je takový ten typ, ta učitelka, že by mě nevyslechla a řekla mi, že se mnou nebude diskutovat. na
dějepis
A myslí.f, že na to ten
učitel
má právo?
Takhle jako nevyslechnout? No, je to pPece
učitel,
že jo ...
Nevím, ale pořád se mluví o tom, že bychom se vyslechnout. . A myslíš tedy. že i učitelé by měli dodržovat
měli
s učiteli bavit. že by nás
nějaká pravidla
měli
v komunikaci?
Asi jo, když my, tak oni taky. Afyslíš, že ta pravidla, jak bychom to nazvaly, že by tam mohla být třeba ta asertivita? Nebo jak by podle tebe to pravidlo mělo bf!l, jak by sis to představovala?
No, ta asertivita, že když se s nim bavím, aby taky se o tom se mnou bavil. Chtěla
že ti
10
by ses o asertivitě, jak jsme si o ní povídaly, dozvědět sta(tí takhle, co víš a co jsem ti třeba Pekla já?
Asi si myslím, že vím, co to je, a nepotřebuju to
něco
víc nebo si myslíš,
nčjak ..
Mysj[f si, že to umíš správně používat? Jak kdy, většinou asi jo. Ale jako třeba zrovna u nás ve třídě.
hodně
lidí třeba ne, bych řekla.
Třeba těch,
co znám
Domluvila jsi se s učitelem nebo učitelkou, že tě bude zkoušet z 1. a 2. kapitoly, a když přijde na věc, tak tě vyzkouU z kapitoly 3., kterou neumíš, takže dostaneš rpatnou známku. Co s tím budeš dělat? Budeš s lÍm něco dělat? Řeknu mu, že minule říkal, že budeme zkoušení z té 1. a 2. kapitoly, tak jsem se učila,
z čeho jsem měla být zkoušená, a že teď jsem že to je proto, že jsem se učila něco jiného.
neuměla
to, z čeho
mě
vyzkoušel,
Takže se v podstatě omluvíš za to, že jsi to neuměla?
No, spíš se neomluvím a řeknu mu, že to bylo tak nějak oprávněně, že jsem to neuměla, protože jscm se učila něco jiného. A řeknu, že jakoby .. .. .jste se domluvili jinak. A myslíš, že bys třeba i ho požádala, aby tu známku zru.
To bych si asi nedovolila ..
říct
mu, aby to zrušil, to by asi 76
nemělo
cenu.
No, ale
vždyťpřece jste
Ale co by řekl ten brali minule ... "
se domluvili, že se bude zkou.í:et z 1. a 2., tak ...
učitel,
Takže bys to spíš takhle
ten by hned
řekla:
"No, jenžc
umět
máš všechno, to jsme
vysvětlila ..
Možná bych se chvilku i hádala, ale ... No, hádala ... Jednou. Další otázka, před~lav si situaci, že učitel nebo něco řekl špatně, a ty si toho všimneš a co
udělal
chybu,
něco
spletl na tabuli
teď uděláš?
Přemýšlím o tom, jestli to tak on udělal špatně, a když jsem si tím jistá. tak se přihlásím a řeknu mu to, že si myslím, že je to špatně. Nebo se zeptám. že tornu nerozumím, co tam je.
Jak si mysliš, že ten učitel bude reagovat? Samozřejmě to zase záleží konkrétně, ale tak nějakou takovou obecnou situaci třeba ... jak by reagovala většina učítelu? Kdyby tam měli chybu, tak se opraví nebo mi to
ochotně vysvětlí,
když to nechápu.
A myslíš, že by to bylo 5píš formou, že řekne: "Aha, no jo, já jsem se spletl, děkuju, že sis toho všimla. " Nebo že by 5pLv řekl: )) No ale vždyt' to se muže stát, vy taky děláte chyby. " Spíš asi
řeknou
dík, že jsi mi to řekla.
Je tahle situace, že učitel udělá chybu a teď nějaký spolužák bez toho, aby se přihlásil, začne říkat: )) No, ale vždyť to máte blbě, takhle se to přece nedělá .. ". Co by sis o tom myslela? No, asi bychom se smáli celá třida. Smáli byste se té chybě nebo tomu spolužákovi? No, tomu spolužákovi, že se nebojí takhle .. Ajak si myslíš, že by reagoval nějaký ten
učitel?
Asi by začal nadávat.
Příloha Č.
6
ŽÁK Č. 4, 9. TŘÍDA, PETR, 14 LET (ZŠ J. A. KOMENSKÉHO, LOUNY) Sly.~eljsi někdy
slovo asertivita nebo vÍš, co to je? 77
Určitě
j sem to slyšel.
No, tak mi řekni aspoň trochu. přiměřené
Takové No,
něco
chování ..
dalšího by tě napadlo je§tě?
Asi ne. A kde jsi o tom slyšel?
Tady ve škole, o občanku, ne, o rodinku. Takžejste se o lom učili. (Následuje popis) Může§ mi trochu zrekapitulovat, o Nemusiš konkrétně.
čem
jsem
teď
mluvila, o
čem
ta asertivita je?
No, že je to prostě, aby nebyly konflikty, aby se jednalo s těmi lidmi .. Já nevím. aby se s těmi lidmi .. aby si uměli říct, co chtějí a potřebovali, aby se nebáli a tak. Dobře,
tak já myslím, že to by stačilo, takže teď se tě budu ptát něco o té asertivitě ajak si mys!í.í:, žefunguje. lvfyslíš, že by se dalo asertivně komunikovat ve škole? Určitčjo.
A myslíš, že se to dělá? Občas,
jako jak kdy.
Můžeš
uvést nějaký příklad, kdy si mysli.f, že to bylo
Třeba ...
Někdy
jo, někdy ne.
já nevím, když učitel
něco nějakou
asertivně?
poznámku nebo tak, tak tou ignorací by to
mohlo .. JVO,
dobře.
A myslí.v,
třeba,
že se to
dělá,
že
10
ty
učitelé dělají,
Většinou jo.
Myslíš, že to používáš ty sám?
Jo, používám. A
často?
Moc ne. A spíš doma nebo ve škole nebo mezi kamarády?
Spíš ve škole. Takže s učitelem, když mluvíš?
No. Dobře.
Afysliš si, když to teda používáš, tak to
78
děláš vědomě?
že to používají?
Tak to je takové ... dbám na to, abych jedna! slušně trošku. Aha, myslíš teda, že je to asertivita? Jo. Když mluvíš s učitelem nebo obecně s učiteli, mys/fš, že tě respektují, že jsi jenom žák nebo že maji opravdu zájem, co jim říkáš?
Tak
většinou,
když jsou
nějak vzdělaní...
nebo jako podle toho, co jim říkám, ale ...
asi respektují, no. Myslíš si, že jsi někdy drzý? No,
určitě.
Na koho nejvíc? Na rodiče nebo. Asi doma na mámu. A ve škole jsi taky drzý? Tak mezi kamarády možná, ale na učitele ne. A proč?
Já nevím ... Myslíš, jako že ti spíš ujedou nervy nebo .. - když už se ti to každému, že jo.
někdy
stane. To se stane
No, tak spíš puberta a to ... A když už leda fa situace nastane, že ti mrzitě
něco
ujede, tak máš potom špatné svědomí nebo
to?
No, mrzí no, vždycky se pak jako omluvím tomu
člověku,
když
něco
to ... ale ...
a taky podle toho,jakje to závažné. A mrzí tě to jako proto, protože tomu člověku je to nepříjemné jako z hlediska toho druhého? Určitě
jo.
Když si myslíš, že nemá učitel pravdu, tak se snažíš s ním spíš diskutovat nebo se bojíš něco říct?
No, tak zajdu za ním, zeptám se ho ... spíš diskutovat, no. Ale teda ne přede všem;. Většinou
ne, no ... jdu do kabinetu nebo tak.
Takže se spíš zeptáš, než že bys mu řekl, že ... No, řeknu, co si jako o tom myslím, jestli je to špatně, nebo ne.
79
Co ti nejvíc vadí na komunikaci ve škole - mezi učitelem žákem nebo mezi kamarády. Že občas nevím, co mám říkat. A to se ti stává jenom při zkoušení, nebo když se tě někdo ptá na nějakou otázku, na kterou bys mohl lehce odpovědět, ne že nevíš, jak se rozmnožuje zrovna tamta buňka nebo něco takového .. Třeba
U zkoušení ne, to spíš ty otázky, na které.. nebo ..
spíš když si jako nejsem jist),
Čím si mysj[\:, že to je, protože to třeba nechce.\: říci, nebo že se stydLI:?
Spíš že se stydím. Myslíš, že by ti v tom mohla víc myslel?
nějak
asertivita pomoct, kdybys na to
třeba
víc ..
Já nevím, asi určitě jo ... Asi jo. A nějak konkrétně bys věděl? Nevím. Podle toho, co jsme si tedy o té asertivitě teďko říkali, mysj[\:, že hy ses o tom dozvědět něco víc nebo myslíš, že ti to takhle stačí? Myslím, že
chtěl
stačí.
Takže si myslíš, že to umí.\: používat nebo že to není důležité se tím
nějak
zabývat!
Trochu to používat umím. Teď tu mám dvě praktičt~iši situace. Představ si, domluvíš se s uc":itelem, že tě bude zkoušet z 1. a 2. kapitoly. Ty se to naučíš, pak dojde na zkoušení a učitel tě zkouší z 3. No tak, co uděláš potom!
Řeknu, že jsem s ním byl domluvený na té 1. a 2., tak proč mě zkouší z té 3. Spíš se ho jako zeptám. Pak by záleželo, co by odpověděl a tak.
Takže by to byla spíš jako otázka "ale já bych chtěl ... "
proč ...
to
udělal,
a ne jako, že bys mu
řekl:
Tak to až potom podle .. jako .. Další situace: učitel udělal chybu - ve vyučování něco řekl nebo napsal nikdo si toho nevšiml kromě tebe, tak co s tím uděláš? Budd něco dělat? Tak se přihlásím a řeknu mu, že tam jako že udělal chybu a .. A jak si mysUš, že by ten
učitel
třeba
napsal
měkké
špatně,
i místo tvrdého ..
reagoval?
Možná by to vzal jako s humorem, anebo .. nevím. Tak by to opravil 80
určitč
no, ale ..
A myslíš, že by to vzal spíšjako: "Jo, děkuju, žejsi na to upozornil. ", anebo spíš by to bylo takové: "No jo, vždyť to se může stát koždému, vy taky děláte chyby ... " Takjako, spíš by byli rádi, že jsem si toho všiml a že jsem to opravil.
Kdyby - zase ta situace - učitel udělal chybu a teď nějaký spolužák, ani se nepřihlásí, a teď začne říkat něco v tom smyslu: "Máte tam chybu, máte to blbě, takhle se to nepíše ... ft, tak, co si myslíš, že by pak nastalo ... ve třídě? Tak asi že ... ten učitel by určitě nějak upozornil, že jako nemá vykřikovat a ...
A co by sis myslelo tom spolužákovi ty? Že jako ... tak jako, že si toho všiml, ale že to mohl tomu učiteli říct trošku jinak ... jako normálně, jako slušně.
Myslíš, že bys to tomu spolužákovi třeba řekl, že se ti to zdálo nepřiměřené? Po hodině !řeb.jo.
Jak si myslíš, že by zase na to reagoval ten učitel ... myslíš, že by ho nějak jako .. nebo takhle, ty jsi řekl, že by mu řekl, aby nevykřikoval nebo tak, a co kdyby to potom spíš vypadalo, jakože se snaží tu chybu zakrýt tím, že jakoby upozorní na toho žáka, že on jak vykfiknul, tak udělal taky chybu v podstatě. Tak jako určitě by tu chybu opr.vil, ale ... jak to mám vysvětlit nevím.
No, zkus to. Takjá
tě nebudu
trápit.
Přflohač.7
ŽÁKYNĚ Č. S, 6. TŘÍDA, PAVLA, II LET (ZŠ J. A. KOMENSKÉHO, LOUNY)
Víš, co je asertivita, slyšela jsi to někdy?
Ne. Ne. A slyšela jsi někdy o tom, že když se mluví, tak se to může dělat i trochu jinak? Já ti to vysvětlím, ta asertivita je takový, a pak mi řekneš, jestli ti to něco řfká, to bude asi nejjednodušší. Asertivitaje způsob komunikace ... (Následuje popis) (Vyrušení) (Pokračuje popis) Mysliš, že už jsi se s něčím takovým setkola? Že místo toho, aby se lidé hned rozčílili, tak se snaží trochu vyjednávat?
Jo. 81
A kdy ses s tím setkala? No, hodně takhle s kámoškou, když má nějaký problém, tak přijde za mnou a řekne mi ho a pak prostě se snažíme ho vyřešit a mluvíme o tom. Prostě ona mi řekne, co jí na tom vadí a co se jí stalo, tak to spolu probereme, já jí řeknu, co si o tom myslím, takhle prostě ...
A myslíš si, že se to používá i ve škole? No,
mělo
by ... možná, jo.
Jo, a používají to žáci mezi sebou nebo
učitelé,
když mluví s žákem.
No, učitel, když mluvi s žákem, a mezi žáky moc ne.
A myslíš, že by sis třeba vybavila nebo kdy se jednalo nějak jinak?
nějaký přfklad,
kdy si myslíš, že to byla asertivita,
No, to se mi taky stane, když jsem tfeba v autobuse nebo tak a taky když mi někdo nadává nebo prostě když to ... tak taky třeba mu prostě řeknu svůj názor na to a řeknu, že ... řeknu, co já si o něm myslím, on mi na to řekne, co on si o mně myslí a tak. Taky prostě nejsem hned tak, jak by to mělo být, a taky tfeba někdy řeknu něco hnusného, jako on třeba řekne mně, tak si to navzájem vracíme, ale ne, že bych hned (???).
No, jenže to je v podstatě špatně. Nebo špatně - špatně podle toho, co já jsem tady", o čem jsem mluvila, protože když se ti stane, že ti někdo takhle v autobuse začne nadávat, tak bys mu měla říct něco jako v tom smyslu ... prostě si ho poslechnout, říct mu, co si o tom myslíš, ale slušně. Zase že si nebudete nadávat, protože to ... jako když si s někým nadáváš, tak je ti lépe, ale neznamená to, že se někdo (?), že jo. Nebo to ignorování, to se taky někdy používá, to je právě jedna z dalších technik, to se používá, když ti někdo právě nadává a ted'říká sprostá slova ... že, jak jsi říkala, že jsi blbá, že jsi já nevím, teď nechci tady ... to, tak na to prostě nebudeš reagovat, prostě bude ti nadávat ten člověk, že jsi zkazila něco, tak ty řekneš: "Ano, možná jsem to zkazila, ale proto ještě nejsem blbá, nejsem ... " No.
Žejo? Jo.
Myslíš si, že ty to používáš nebo nepoužíváš? Jak kdy, To ... já prostě jsem taková, že mám takovou ... že si stojím za svým a prostě nenechám si to líbit, když mi někdo nadává. A to je právě to, co mi taky někdy vadí, protože když mi někdo nadává, tak si to nenechám líbit a prostě to už takové ... nevím, prostě spíš ...
Takže si myslíš, že jsi spiš taková výbušná? 82
No.
Jako že se necháš rozčilit nebo naštvat. Jo.
A myslíl si, že to používají učitelé? špatně
Ne ... jako
nebo
No, jakože ". jakože No,
dobře
dobře?
dobře,
no.
to používají, jájscm myslela jako ..
Že teda nejsou takoví výbušní, že se snaží trochu ovládat. No, takhle.
A myslíš si, že když mluvíš s
učitelem,
že
tě
respektuje?
Jo.
Jako plnohodnot(?). Jo,
hodně.
Dobře.
Jsi
někdy
ve škole drzá?
No, jsem, no. Jak kdy, ale spíš už moc ne. To bylo na prvním stupni, to jsem byli:.. hodnč,
výbušná, když třeba ... nevím, když třeba paní učitelka, když něco to bylo na prvním stupni, a měli jsme paní učitelku H., a tak to mě hodně mrzelo, to mě hodně vzalo, když jsme třeba seděli a ona mi řekla, že .. že .. že jsem (?), abych už neseděla, že se chovám jak vesnický buran, že .. že ... jo, že se nemám ale
hodně
řekla třeba
cpát do lepšího kolektivu, že mě stejně nevezmou, a takhle prostě, to nevím. co jsem jí udčlala, to mě hodně vzalo. A potom jsem prostě byla taková... že jsem se otočila a prostě jsem to nevnímala. Pak až ... byla .. nějak drzá. A tyjsi
někdy
drzá, takže si mysliš, že bylo drzé se
otočit
a odeJít?
No, to ne . .Tájsemjako prostě .. No, takvLf,
někdy
každý
řekne něco
takového ..
Jo, ale jako já jsem.. prostě (??'?) nebylo moc slušné, ale to, co říkala ona. to taky nebylo slušné, to taky nemčla dčlat, protože by si ten svůj názor, takový hnusný, taky mohla nechat a neříkala mi ho, protože to je prostě .. pak se mi všichni smáli. a prostě už.. A tak .. určitě to nebylo správné, ale ona to taky nedělala správně.
Ale třeba lak jako ...
teďko
na druhém stupni - myslíš, že jsi drzá neho že
Ne.
83
někdy
odsekneš
Snaží§ se s učitelem diskutovat, když si mysli§, že máJ pravdu, anebo se bojíš spí§ ... se ozvat? Ozvala bych se. Nejdřív jako přemýšlím, jestli to myslím vá .. jako jestli to může být pravda. jestli to.. může být špatně, a když jako nad tím chvíli přemýšlím. tak pak se ozvu. Takže se
nejdřív
zamysli.f a ... když tedajsi sijistá, tak se ozveš?
.To. Co ti nejvíc vadí na komunikaci ve škole? Jako s učiteli nebo s dětn1i? Všechno - co nejvíc, co je lakové nejhorší na komunikaci. Na komunikaci? .Je tady ve §kole spousta lidí, tak když spolu mluví... No, tak třeba... náš největší problém v komunikaci, což mě hodně štve, když to vezmu... jako v kolektivu, tak se všichni přeřvávají a každ$" říká ten svůj názor, ale přese všechno, když se nikdo nepřihlásí a nedělá se to postupnč, všichni řvou přes sebe a nakonec z toho nic není a prostě už nás všichni berou za nejhorší třídu, protože se prostě ... furt se překřikujeme. Prostě nedokážeme se, takhle nedokážeme se domluvit, protože prostě to nedokážeme komunikovat všichni. Jak jsme si tady takhle povídaly, jak jsem se ti snažila vysvětlit, tedy moc mi (o nešlo, ale co to je ta asertivita, myslí§, že by lě to zajímalo, že bys chtěla o lom vědět něco víc? Ani moc ne, mně to
hodně
..
stačil0,jájsem
to pochopila.
l"/o, ale když jsi to pochopila, mohla bys to třeba ještě začít použímt ... treba Sama jsi říkala, že fo moc nepoužíváš, že jsi taková výbušná, tak třeba by se fi to hodilo, co mys liš? Jo,
určitě, určitě
10 zkusím, ale ..
No, budete se to učit ve škole, tak ... A chtěla bys, aby to tedy ... chtěla by ses to teda dozvědět ve škole nebo ... nebo jako na nějakém cvičení takovém? Mnč je to v celku jedno, i když .. nevím, jedno, kdo to je. Představ
prostč mně,
když to
někdo vysvětlí,
takje mi
si situaci, že jste se s učitelem nebo s učitelkou domluvili na tom, že se hude zkoušet z 1. a 2. kapitoly například, no, ale když se pak zkouší, tak tě vyzkouši z kapitoly 3., kterou neumíš, dostaneš špatnou známku a potom - co s tím?
84
Tak já bych za ní šla a řekla bych jí, že to nebylo takhle domluvené, že to řekla jinak a že prostě... že to není fér ta známka a že bych jako žádala opravu, že aby mě přezkoušela z té 1. a 2. lekce. A
řekla
bys to
třeba i před třídou
nebo ..
No,řekla.
Myslíš, že jo .. Představ si, že učitel udělal chybu a .. na tabuli se přepsal nebo řekl špatně, no, a ty budeš na to nějak reagovat?
něco
Tak .. tak bych to možná i řekla, ale tak každý dělá chyby, tak bych asi nevím .. možná jako přihlásila bych se a řekla, že tam nějakou chybu má, ale .. každý dčlá chyby. Jakože by ses
třeba
bála?
Podle toho, jaký by to byl učitel - podle toho, protože ... někdo by to třeba vzal: "Jo, dobře, děkuju ... ", nějaký by za..<;e říkal, že to, jakože každý dělá chyby a bylo by to špatně. A kterých myslíš, žeje víc?
Spíš těch, co
řeknou:
"Jo,
děkuj u
.. " -
těch hodnějších
('1).
No, a myslíš, že je nějaký učitel, který vysloveně tu komunikaci s žákem moc nezvládá, vůbec ve třídě trochu ... Buďje moc naopak přísný, skoro až, dalo by se Nct, agresivní, ne že by žáky mlátil, ale takový .. takový útočný, víš jako .. spíš slovně anebo zase nějaký takový až pasivní, žáci by si mohli dělat, co by chtěli ..
Tcd' mě zrovna nikdo nenapadá .. sprostého učitele, to je pan Č. sprost)', ale .. zrovn~ mě nikdo jiný nenapadá. Když nějaký učitel zase bude nadávat co neudělal ..
někomu, nějakému
spolužákovi ze
třídy
za to,
No, tak to bych .. Bude ho kárat nebo mu bude chtít dál poznámku.
Tak bych to na něj řekla, jako bych řekla, že to nebyl on, nejdřív bych šla za tím žákem, jako jestli to fakt neudělal, a to .. a snažila bych se trošku jako vyřídit, kdo to udělal a řekla bych to, že za to nemůže .. asi jo. A nebála by ses
třeba?
Ne. Že se to obrátí proti tobě?
Ne, to ne. To se nebojím takhle toho.
85
Příloha Č.
8
ŽÁK Č. 6, 6. TŘÍDA, ONDŘEJ, 11 LET (ZŠ J. A. KOMENSKÉHO, LOUNY) Vil, eoje asertivita,
sly,~eljsi 10 někdy?
Ne. Takžejá se ti to pokusím
vysvětlit,
a pak se o tom budeme bavil dál.
Jo. (Následuje popis) Myslí{ že sis udělal n~iakou představu? Jo. Mohl bys mi to tak n~iakjako lehce, co si mysW~) že to je, po tom, cojsem ti řekla?
Je to lepší to. '0' jako
vysvětlila
jste mi to slovo, co jste
řekla,
když jsem ho
ještě
nechápaL
No, a
můžeš
mi leda říct, co si podle tebe myslíš, že (oje?
Že když nám třeba mamka něco řekne, tak to máme udělat hned, aby nás ncto .. aby nám pořád neříkala, abychom to šli udělat, když ... jakože nám dá pak pokoj, když to uděláme hned napoprvé. No, a
může§
to říct nějak obecněji, abych věděla, že tomu rozumí§?
(bez odpovědi) Já si myslím, že nevíš, (následuje znovu popis - shrnutí toho nejdůležitějšího) že ty se snažíš, aby ten konflikt co nejdřív skončil, aby k němu v podstatě ani nedošlo, jo, ta/wvá ..
To
vysvětlím,
že tam ... , že už (777), když jsem třeba nedával pozor na hodině.
Jo, že se snaŽÍš, aby nedocházelo k tomu konfliktu, abyste se spolu nehádali. A to se dá použít v různých situacích, myslíš teda, že by se to dalo použít i ve .~kole? Určitě, třeba
tímhle
kdybych
měl nějaký
konflikt s kamarádem, tak by se to dalo
vyřešit
způsobem.
A myslíš si, že se to používá?
Tak možná někdy v nějakých A
nějaký případ
bys teda
případech
věděl? Něco
jo.
konkrétního ..
Asi nevím,.. ale tak to ... , kdybych měl nějaký konflikt s kamarádem tak to určitě bych to vyřešil nějakým způsobem rozumným, že třeba jako bychom to .. jako třeba příště abychom se spolu bavili a třeba nebyli naštvaní .. Dobře.
A myslíš, že ty to
třeba používáš?
86
No, možná na tu mámu, jakjste říkala, tak někdy jo, no, taková výmluva.
No, tak to není právě výmluva, ty musÍš vždycky říkat pravdu, no, to je taky jedna z těch zásad asertivity, vf§? Myslíš, že to používají taky učitelé? 0.0
Tak to asi ne ... to nevím. A myslíš, že tě učitelé respektují, když s nimi mluvíš?
S učiteli? Tak někdy jo, když jako to, respektuji mě, no. Nemáš nepřijemný pocit, když s nimi mluvíš? No. Dobře.
Myslíš, že jsi někdy na ně drzý?
Na učitele ne.
Nikdy?
Asi ne. Dobře.
Snažíš se s
učitelem
diskutovat, když si myslíš, že nemá pravdu, nebo se bOjiš?
Tak jako, když mám pravdu já, tak si jdu za svým,
někdy,
a když má pravdu
pan učitel, tak ustoupím.
No, takže jako nebojíš se říct, když si myslíš, že nemá pravdu? No.
A jednáš někdy až tak moc jako zhrkle?
No, máma mi říká, žejsem zbrklý, no. Že by sis to měl někdy třeba víc rozmyslet, si pak i fíkáš? Hm, tak: když se třeba pohádám s kamarádem, pak mi dojde, že to je pro kotinu třeba ... , že jsme se hádali zbytečně třeba.
proč
jsem se vůbec hádal,
Co ti nejvíc vad! na komunikaci ve škole?
No ... jako s žáky nebo s učiteli?
Všechno ... jako všichni jsou ... Tak někdy ... někteří to ... , že třeba nějaký spolužák vždycky prostě on si stojí za vším, než vstoupím já, že prostě třeba nemá pravdu a prostě nechce to ... , že prostě nechce věřit tomu, že on nemá pravdu, že prostě si stojí za svým, a že kdybych já mu řekl, že mám pravdu já, tak mi neuvěří, prostě bude pořád ... , že on má pravdu, a nejá.
No, a to je ... to je hodně lidí takových nebo jenom výjimka? Někdy je to ... někdy je to
tak, (?71), prostě vždycky se jindy jinak, jinak ...
Myslíš, že by v tomhle mohla ta asertivita vám 87
nějak pomoct?
V tom případě, co jsem říkal?
Ano. No, mohly by, no.
Myslíš. že by ses chtělo té asertivitě dozvědět něco víc? Možná jo .. asi jo.
Asijo? Ve
.~kole třeba
neho kde?
Tak třeba od učitele nebo od kamaráda.
Třeba
od mámy.
Představ
si situaci, že se s učitelem domluvíte, že se bude zkoušet z 1. a z 2. kapitoly, a když teda dojde na to zkoušeni, tak tě vyzkouší z 3., kterou neumU, co?
Já bych se ho zeptal, jestli když nám řekl z 1. a z 2., tak kdyby mi to celá třída potvrdila, že řekl z 1. a 2., tak. bych mu řekl třeba příště, že se ji naučím, tu 3. lekci, třeba do příště.
A chtěl hys třeha.. co bys nebo čtyřku ..
chtěl udělat
s lou známkou, když dostaneš
třeba pětku
Že by mč vyzkoušel a nahradil jsem ji, tu trojku, to záleží na tom, jestli by mě vůbec vyzkoušel, kdyby ... kdyby mně potvrdili, že mi řeklI. a 2., že jsem se 3. ještč třeba neučil, že se jí budu učit třeba příště, a vyzkouší mě.
No, a myslíš, že by ses hál třeba to vtlbec říct? No, tak půl na půl, když je ten učitel hodný, tak bych mu to asi jako nějaký, že by na mě řval, tak asi ne.
řekl,
kdyby byl
A kteTých myslíš, že je víc? Hodní jsou,
hodnč.
Taleže by jako uznal; tu svqji chybu,
třeha
že si to spletli ..
Hm.
Takjo, dalši situace: s tim něco?
učitel udělal
chybu - na tabuli
něco špatně
na tabuli .. a
udělá.f
Tak se přihlásím a řeknu třeba, že tam má blbé i. Jo, a taky ... nehyly by případy, v kterých by ses
třeba
hál?
Ne, to ne.
Myslím jako připad učitel ..
prostě že
hy ses u n~jakého
Tone.
88
učitele
hál přihlásit třeba ...
A myslíl, že ten učitel by na to řekl !J.píŠ: ".Jo, jako jo, děkuji, to je dobře, že jsi mě upozornil. " nebo by sp[f ten učitel řekl něco jako: "No, fo se stane, vždyť vy taky děláte chyby. " To první asi. Učitel
že to
by
třeba chtěl
napsat poznámku spolužákovi, který nic
neudělal,
a ty víš,
neudělal..
Tak podle toho, kdyby byl můj kamarád, jako zastal bych se ho, kdybych věděl určitě na 100%, že to neudělal, tak bych řekl: "Paní učitelko, ale on to neudělal, jájscm tady u toho stál." A má mít kamarády, že by to jako vidělo víc, že on to neudčlal zrovna.
No, a kdyby to byla nějaká holka, s kterou nekamarád[f nebo prostě ... Tak je to jedno, prostě to neudělala, tak to že si nezaslouží tu poznámku.
A nemyslí.v, že by se to mohlo otoó·t proti tak kdo potom? Tak ty? Takjá nevím .. tak kdyby bylo víc těch
řeknu
tobě,
svědků,
tomu
učiteli,
že teda když
že to
řeknd,
neudělala.
že ona ne,
tak třcba řeknou, že jájsem to nebyl.
Když klidně by ti svědci nebyli. myslíš, že by to bylo hadi? Ncvím .. kdyby to, tak holka jako to, tak bych se jí proti mně, tak nevím.
určitě
zastal, ale jestli se to obrátí
No, a mys liš, že hy se to mohlo stát u nějakého učitele nebo .. že by prostě takováhle situace ... že by prostě nějaký učitel... to obrátil proti tobě? Ani ne.
Takže si myslíš, že ti učiteléjednají tak, jak by měli ve
většině
situaci.
(souhlas)
Takže a věděl bys.. nebo myslíš si, že je tu nějaký takový učitel, kter)! je, jak jsme se na začátku bavili o té agresivitě a pasil/Uě, který by byl takový ten agresivní, že hned začne řvát na žáky a začne .. nadávat. To ne.
Anebo zase
nějaký
takový ten pasivni ...
Ale tak to, jedna učitelka na angličtinu, že .. ona jako je hodná, ale když začneme bavit, tak zakřičí jenom, jinak ..
Takže si myslíš, žeje to tak, jak by to
mělo
Jo.
89
být?
prostě
se
PřI10ha Č.
9
ŽÁK Č. 7, 8. TŘÍDA, ONDŘEJ, 13 LET (ZŠ POD VODOJEMEM, ÚSTÍ NAD LABEM) Víš, co to je asertivita, slyšels to
někdy?
Ne. Vubec, nelušiš, co by to mohlo ... ? Ne. Možná nějaké latinské slovo, no.
ND, asertivita je způsob komunikace, ... (následuje popis) Tak myslíš, že jsi to leda trochu pochopil, žeje ...
Jo. pochopil. Že je to jiná komunikace, než běžná?
Jo, pochopil. Takjá se budu ptát dál. Myslíš, že se to použivá?
No, řekl bych, že občas, jak kdo. Mysliš, že ve škole
o ••
se to používá?
Jo. Hodně? Hodně
ne, ale podle mě určitě, někdy.
Hm a používaji to spíš žáci nebo Spíš ...
učit ... ,
ne žáci jako k
učitelé?
těm učitelům.
A myslíš, že tohle by byla ta správná cesta, jak komunikovat ve škole nebo spíš ne? Podle mě spíš ne. Takže jak by to mělo vypadat, ta komunikace ve škole, podle tebe?
No, i když ... já si to promyslím.
Promysli. Ale vlastně jo, když mi sebere argumenty, nemá na to co říct, takže ... No, to byl jenom přz1dad, to je jich víc samozřejmě. Jo, to já vím. Víš co, to prostě když hlavně ta kritika a ten konflikt je tam důležitý ... Jo, tak to jo, určitě.
90
Bych
řekla ...
to bylo moc návodné, no, tak co myslíš?
Jak zněla ta otázka ještě?
No, jestli by tohle hyla ta cesta, nejlepší, jak knmunikovai ve třeba se tím něco vylepšilo nebo naopak.
,~kule,
jestli by to jako
Jo, podle mě vylepšilo, když to beru upřínmčjší (7). Upřímnější, ale na druhou stranu zas ten člověk kontroluje. aby fur! jako nevyváděl ... Tak, o asertivitě jsi teda nic nevěděl, to už jsme si vyjasnili .. Mysliš, že to taky používáš?
Jo,
často.
Jo? Hm.
A
věděl
nějaký příklad třeba?
bys
Jo, když mamka třeba po mnč něco chce, a já jí tímhle jakoby .. no, prostě seberu argumenty, by se dalo říct. Se jí omluvím, pak se jí třeba ještě na nčco nenápadně zeptám a ..
že nějak jako to použfváš vědomě, nebo spíš ale myslím tím ve smyslu, jakože se nějak řidíš, nebo to jde samo?
./0. A myslíš, že to..
No, to spíš se řídím, abych to
Používají to
dobře
nevědomě,
vymyslel a proplánoval.
učitelé?
Jo.
Jo? Ajako
většina
Většina učitelů
nebo menšina?
to používá.
A mysliš teda, že je to
dobře?
Já si myslím, že to je dobře. Aje
třeba někdo,
kdo to
vysloveně
nepoužívá, co myslíš?
Jo,jeden náš učitel. Dobře,
tak já ho když s nimi mluvíš?
stejně
neznám,
tak ... myslíš si,
Včtšinajo.
Afysliš si, žejsi někdy ve škole drzý? Občas.
A když se to stane, tak máš potom
třeba
špatné svědomí?
91
že
tě
učitelé
respektuji,
Někdy, někdy,
A spfšjako tak, že ... že jsi jako toho učitele urazil nebo zklamal nebo ..
Spiš zklamaL Jo. Anebo kdyžjsi drzý, tak si spíš hrdý, žejsi
něco
dokázal?
No, to fakt hrdý nejsem, učitelem
Snažíš se s
diskutovat, když si myslíš, že nemá pravdu, nebo se spíš bojíš
něco říct?
Diskutuji, stojím si za svým názorem a chci ho obhájit.
Co ti nejvíc vadí na komunikaci ve škole?
že mě občas učitelé ignoruji, občas, někteří, menšina. Proč myslíš,
že to dé/ajf, co je k tomu
většinou
vede?
že jim dojdou argumenty nebo že nevědí, jak to vysvětlit nebo tak něco. Myslíš si, že by tomu ta asertivita mohla pomoc!?
Asi jo. Chtěl
by ses
dozvědět
o té asertivitě něco vfc? Jak to používat ...
Třebajo,
(vyrušeni) Tak, zopakuji otázku: chMl by ses dozvědět o asertivitě něco víc?
Jo, třeba. A jak by to mělo být? Na nějakém kurzu, ve škole, od kamaráda, přečist si... Buď
ten kurz, nebo přečíst si.
Představ
si situaci, že jsi se domluvil s učitelem, že tě bude zkoušet z 1. a 2. kapitoly, když pak tě zkoušl, tak tě vyzlrouší z 3. kapitoly, kterou neumíš, dostaneš špatnou známku, tak co bude?
Tak budu diskutovat o té známce a pokusím se to nějak jako to."
Co,jak? No, jako",
počkej, jak to
Domluvil jsi se s
bylo přesněji?
učitelem,
že se bude zkoušet z 1. a 2 ...
Jo, to stačí. Domluvil jsem se s učitelem. No, tak to zkusím pak se domluvit, jako pokud to nebyl třídní učitel, tak se pokusím dnmluvit s tím třídním jako o tom učiteli, jestli to neudělal nějak špatně, a jestli to byl třídní, tak přímo s tím učitelem diskutovat. 92
A proč bys ne.vel rovnou za tím
učitelem
konkrétním
třeba?
No, tak za ním bych třeba taky šel, ale většinou pohořím v takovýchhle situacích. A proč mys!í.~, že to nezvládndjako ...
Ne, to ne, to spíš .. on na mě nebere jeden učitel takhle ohledy.
Jo. Tak půjdu za třídním. A myslíš, že bys La zkusil až po hodině nebo rovnou, prostě když tě zkoulí
nebo když tě už dozkoušel, tak bys to
nějak řeli!
hned?
Tak s tím aktuálním učitelem, jestli to není nějaký, kterého nemám rád, tak s tím bych se to pokusil ujednat, a když by to s nim nevyšlo, tak bych to zkusil po hodině s třídním.
Další situace. tak ev s tím?
Učitel udělal
chybu,
něco
špatně
řekl
nebo napsal na tabuli,
Tak jako jestli si té chyby nevšiml, tak ho na ni upozorním, jestli si té chyby přímo všiml a třeba nechce tolerovat svoji chybu, tak s ním budu diskutovat. a když to nevyjde, tak zase za třídním učitelem .. si zajdu.
A myslíš, jak bys to
třeba formuloval,
jak bys to jako řekl?
Tomu třídnímu učiteli nebo přímo tomu ..
No, jako přímo v té hodině nějak ... No, tak prostě bych mu řekl, že udělal chybu, že to třeba vím tady z té učebnice, že to tmn je napsané, takže to má on blbě napsm1é na tabuli, no, a to je asi všechno. A leda myslíš, jak by reagoval, spíš lak jako: "No,
anebo spíš by chyb ... "
říkal něco
jako: "No, tak to se stane,
No, spíš to druhé: "To se stane, vy taky pojal.
děláte hodně
děkuju,
že jsi si všimnu!." taky děláte hodně
vždyť 1y
chyb.", takhle
nějak
bych to
Ne, jako co on by ti odpověděl. On by to takhle nějak pojal.
A většina, myslíš, že by takhle odpovídala? Tak někteří ne, ale většina ..
Další, poslední situace. a tyto víš.
Učitel
nadává spolužákovi za
Tak se ho pokusím obhájit před tím učitelem. 93
něco,
co
určitě neudělal,
A záleželo by na tom, jestli to bude nějaký tvůj ohlfbený spolužák, nějaký kamarád, anebo někdo, koho spíš nemáš rád? Jo, tak na tom by docela dost záleželo. A jak myslíš, zastal by ses obou nebo ... Zastal bych se jenom těch kamarádů. A proč? Protože mí přirozeni nepřátelé se mč třeba taky někdy nezastanou. Takže by to nebylo spíš, že by ses bál, z toho
důvodu?
Ne, to ne.
Příloha Č.
10
ŽÁKYNĚ Č. 8, 6. TŘÍDA, SÁRA, 12 LET (ZŠ J. A. KOMENSKÉHO, LOUNY)
Budeme se bavit o asertivitě, víš, co taje, slyšelajsi to
někdy?
Ne. Vůbec.
(Následuje popis) Myslíš, že užjsi se s tím setkala? No,
občas
jo, s kamarádkami.
A když říkáš s kamarádkami, tak myslíš ve škole nebo spf~ někde na hříšti nebo ." No, ta škola je .. Asi ve škole, no. A myslíš, že to ty sama používáš? No, nevím, já jsem o tom nikdy ještě neslyšela, ale vím, že když dojde k tomu, (???)tak se snažím ho uklidnit.
Hm. Já mám takové kamarádky, které si (?), venku tak, ve škole jsme spolu dělaly nějakou vČc.
Takže si myslíš, tedy, že se snažl.í:?
No. A děláš to vědomě, že sama sebe musíš ovládnout, aby jsi jako krotila je, když se hádaji, nebo to jde samo?
94
Mně přijde ... někdy
to jde samo a někdy se musím ovládnou~ protože do té hádky tahají i mě, ale někdy je to jenom mezi nimi. Ale většinou se na mě nějak ... že se proti mně vždycky spikno~ protože jsme tři, mně přijde, že se spiknou, třeba my jedeme na kroužek, já jedu vepředu a ony si tam šuškají: "A vidíš, co má na sobě?" To mě docela rmzí, že mě do toho nezapoj!. Jako když si povídají samy ... mě to štve, no. Mně přijde někdy, že mě takhle pomlouvají. A když jsme takhle jako tři, tak bud' se ... domlouváme, že se nikdy nebudeme hádat, a nakonec to stejně vždycky jedna z těch dvou poruší. Já se snažím ne jako ... mě prostě hádky nebaví.
A myslíš, že by se to mohlo používat ve škole? Mohlo.
A používá? Já nevím, já vždycky jako o přestávku někam zmizím, si povídám s kamarádkou a o ostatní se moc nezajímám. Ne, že by mě nezajímalo, co se tam děje, to mě zajímá,
ale zase jako povídat si s kamarádkou, jsem zabraná do hovoru, se bavíme o zajímavých věcech, protože máme stejné záliby spolu. Nejvíc jako nás baví ten takový .... Jak si vždycky povídáme, co jsme zažily po tom týdnu na těch koních ... no, a to ostatní je potom tak nějak ... vždycky ujde, co se v té třídě děje. A myslíš, že to používají učitelé? To nevím ... To fakt nev!mjako. A myslíš, že by to měli používat?
Hm,
měli.
A tak si to zkus pfedstavit nebo vzpomenout, jestli jsou to spíš takové typy, když to vezmeme jako většina, ktefí se hned nechají vytočit, že hned na každé slovo reaguj~ anebo spíš se snaží udržet ten klid a ...
Snaží se udržet ten klid, i když pár učitelů je jako ... na každé slovo ... to se mi taky jednou stalo s kamarádkou, kecaly jsme, nakonec byla zkoušená. Myslíš si, že
tě učitelé
respektují, když s nimi mluviš?
Hm, myslhn, že jo.
Že jsi rovnocenný partner?
No. Myslíš, že jsi někdy drzá? Ve škole?
Drzá? No, tak jak se to vezme... já se Drzá - to jsem spíš na kamarádky.
většinou
A když už se ti to tedy stane, máš potom špatné svědomi?
95
snažím s těmi
učiteli
vyjít.
Mám. Jako nedávno jsem byla protivná na jednu paní se jí chci omluvit. Nebo se ti častěji stává, že jsi taková lichá a bojíš se
učitelku, mě
to docela mrzí,
něco říct?
To zase ne, já když něco vím, se přihlásím, řeknu to. Když je to špatně, tak si zase sednu a nechám si to jako projít hlavou, co by mohla být správná odpověď, nebo si vyslechnu radu, co učitel říká, jakje to dobře. Snažiš se s Tone,
učitelem
čekám
spíš diskutovat, když si myslíš, že ten
učitel
nemá pravdu?
na názor ostatních.
Tak se spíš bojíš něco
říct.
Nebojím se něco
ale nehádám se s nimi, když si myslím, že to takhle není.
říct,
A proč čekáš, až se
vyjádří ostatní?
(???) taková přijde, že si .. jako na skupinky a každá má jiný názor.
buď
jsme za jedno všichni, anebo se
No, takže se bojiš, že ta jiná skupinka, která by nějak ... zesměšnit.
měla připadnějiný
rozdělíme
názor, by
tě
mohla
No, to ani nebojím, to se ani nebojím, jájsem na to zvyklá oni totiž .. když jsme byli spojení, já jsem kdysi byla v céčku a po těch zkouškách céčko zrušili, teďko jsem v áčku, ale oni se mi ze začátku posmívali. Už jsem si na to zvykla, že jsem takhle to '. teď už tam vycházíme všichni. Co ti nejvíc vadí na komunikaci ve škole? Na komunikaci ve škole? To ani nevím. Mezi dětmi, i když je jako nebo s několika učiteli ..
třída
-
učitel,
když
třeba
jedná.š sama s
učitelem
Tak ve třídě asi .. ve třídě jenom vlastně .. každý má jiný názor a snaží se ho prosadit, že neví. .. jakože se na ostatní nereaguje a snaží se prosadit ten svůj. Takže by se lidi měli vic poslouchat a ..
No. A myslíš, že by to asertivita mohla nějak vylep/hl? Trošku asi jo. A
chtěla
by ses o ní dozvědět něco víc, mys/iš, že by ti mohla nějak pomocI!
No, myslím, že mohla je uklidnit nebo .. A
chtěla
třeba
v těch hádkách, by mi to mohlo
bys o tom tedy něco víc vědět? 96
určitě
pomoct ..
No. Sháněla
by sis o tom sama
nějaké
informace?
Určitě.
A myslíš, že by ve šknle?
10
bylo dobré, kdyby to bylo ve škole, kdyby ses
něco
o tom
dozvěděla
Jo. Představ
si situaci, že jsi se domluvila s učitelem, že tě vyzkouší z 1, a 2. kapitoly, no ale, když pak dojde na to zkoušeni, tak tě vyzkouší z kapitoly 3., kterou ty neumLí:, a dopadne to špatně, tak co budeš dělat?
Tak řeknu, že řekl, že mě bude zkoušet z 1. a z 2., ale ne z 3. A
řeknd
to, než tě l,yzkou.vf nebo až tě vyzkouší?
Než. A jak mysllf, že hude reagovat? Ne
konkrétně,
ale ...
To nevím. (71?) Buď ... někteří jsou takovÍ, že řeknou: a 2." Ajiní zas to řeknou: "Ne, já řekla z 3.!" A kterých si myslíš, že je
"Vážně?
Tak budu zkoušet z 1.
většina?
Asi včtšina těch, co řeknou: "Dobře, tak tě vyzkouším z 1. a z 2. ", bych řekla. Učitel udělal
Asi se
někdo
chybu,
něco špatně řekl
ozve, že
něco blbě řekl
nebo napsal, co myslíš, že se stane?
nebo napsal.
A ozvala by ses ly? To nevím, asi by to tomu učiteli dělalo zle, kdybych tornu nevěřila. A tak by ses bála přihlásit teda? To úplně ne, jájsem to jako párkrát udělala, měla jsem pravdu, ale zase jsem to (???), že to paní učitelka, to bylo ještě na prvním stupni, vážně napsala blbě a nevěřila mi to. Řekla, že jsem drzá a že si mám sednout, tedy, že to ... ať zalezu. Vypadalo to zle. A zase, kterých "Udělal
učitelů je
víc,
těch, kteří řeknu ~píš:
))
Udělal jsem
chybu." anebo ..
jsem chybu." To se mi vážně stalo jenom jednou, že takhle ..
A myslíš, že ta reakce by ·vypadala spíš tak: "Jo, ano, vidíš, to jsem opravdu spletla, děkuji, že jsi mě opravila. "nebo: "No, tak ry taky děláte chyby. " Asi to první. Učitel
chce potrestat nějakého spolužáka za
něco,
co víš, že
určitě neudělal.
Se ho asi zastanu. (?), že kamarádka to neudělala, se mi to stalo s kamarádkou, A se jmenuje, chodí do školy na Ročov a její kamarádky jí udčlaly v pokoji 97
a její máma si myslela, že to udělala ona, tak: jsem ji řekla: "Ale tohle nebyla A., ale to byly ty její kamarádky." To kamarádka, to takhle na mě kamarádky máma to chtěla hodit, že jsem jí udělala v pokoji bordel, jsem řekla: "Ne. to tam bylo.". tak: mi to nechtěla věřit a pak se k tomu kamarádka přiznala, no. nepořádek
Tak to je, když je to kamarádka, ale kdyby to byl i nějaký neobllbený spolužák, kaho nemM ráda ...
třeba
ve tkole, tak to
může
být
Tak to nevím. Já podle toho, jak se ti lidi ke mně chovají, se jich zastávám.
Přflohač.ll
ŽÁK Č. 9, 6. TŘÍDA, MATYÁŠ, 11 LET (ZŠ J. A. KOMENSKÉHO, LOUNY) Slyšeljsi někdy o tom, co je to asertivita? Ne.
A nevíš vůbec,
čeho
se to týká?
Ne.
Já ti to trochu vysvětlím. (následuje popis) Myslíš, že to sám použÍváš někdy? No, někdy, že !řebajá hraji hokej. Já bych tedy chtěl hrát za Litvínov ajá pořád řikám tu obehranou desku, protože mamka, ona má hodně práce, ale taťka mě tam nechce vozit, tak já pořád jim říkám prosím, prosím, prosím. prosím a pořád a vlastně ... ale jakoby takhle to používám. Anebo taky potom vlastuě ještě, jak jste řikala to poslední. tak jednou jakoby jájsem měl... kamarád taky přesně za mnou přišel a říká: "Hele, já jsem ztratil klíče od domova aj á nemůžu domů, protože máma by mě strašně ztřískala." A já jsem taky jednou ztratil klíče od dnmova, určitě se najdou, tak jako neboj, přijď domu za mamkou a řekni, že: "Mami, hele, já jsem ztratil. ale já možná vím, kde ještě jsou ... ", tak třeba se ještě podívej do penálu nebo do tašky. No, a druhý den a za mnou přišel a řekl: "No, hele dík, jájsemje fakt našel."
Ale tak tohle jsem řikala jenom takové přiklady. Ta asertivita se používá v situacích, kdy jako se necítíš dobře, i v normálnich. Hlavně to použivají třeba lidi v práci potom, aby na sebe nebyli zll nebo tak, ale je to hodně situacI, když tedy se ... zejména když se necítíš dobře nebo někdo jiný, tak ... nechceš na něho křičet nebo něco, tak právě v té situaci se začneš chovat asertivně, a to tak, že na něj tedy neútočíš, ale zároveň zase nejsi jako loutka ... Tyhle techniky, co jsem ti říkala, to byl jenom 98
takový přEklad, mysllm, že na tom je to vidět, v kterých situacích se to používá, nebo co to tak je. Těch technik je hodně, a to asertivní clwvání, tam patří ještě třeba hlas a vůbec naslouchání, protože zase mluvíš tak, aby ti ten druhý rozuměl, abys neříkal nějaká slova, která třeba nezná. Nebo zas ten druhý, když mluví, tak se chová ohleduplně i k tobě. Jo, takže ta asertivita je hodně široké pole a to, co jsme si tady řekli, ty techniky, to je jenom takový příklad. Myslíš tedy, že to používáš?
No,
občas.
A používáš to ve škole
třeba?
Já myslím, že jo. A kdo to používá - žák nebo
učitelé ...
Já myslím, že spíš tedy ... už jenom ten učitel, když mluví na ty žáky, tak třeba, když je tam nějaké to slovo, kterému nerozumějí, tak třeba aby jim to vysvětlil, aby tam nelekl nějaké odborné, jakoby ty hlášky odborné, a potom ty žáci tomu nerozuměli. No ... a myslíš, že když někdy sám to použiješ, že to musíš nutit, aby sis udržel ten klid ...
No,já to
dělám
děláš
spíš vědomě, nebo se k tomu
automaticky, se mi tedy zdá.
A myslíš, že ji používají učitelé tedy?
No. A
hodně často .
. jako většinajich to použfvá?
No, většina, no. Pokud vlastně je to dobrý když tomu někdo nechápe třeba.
učitel,
tak by to
měl vysvětlit,
A když s ním třeba jenom mluvíš, třeba po ryučování se ho jdeš na něco zeptat, už nic nevysvětluje, třeba se spolu jenom bavíte, myslíš třeba, že to taky používají?
No, já myslím, že už moc jakoby potom ... jakoby ano, ale skoro vůbec.
určitě
o
hodně miň,
A proč teda už... když se jdeš na něco zeptat, jestli je otevřená tělocvična nebo něco takového ... Tak si takovouhle situaci představ, že za někým jdeš zeptat se na něco takového, tak myslíš, že tedy už se asertivně nechovajf ... a jako proč myslíš, že už to nenípotřeba v takovouhle chvai?
No... nebo takhle, já jakoby... když by se mohli zachovat, že například, když se zeptám: "Je otevřená ta tělocvična?" a on vám třeba řekne: ,,Ne, ale můžu zařídit, abychom ti ji otevřeli." To nevím, ale jestli zrovna tohle je to asertivní chování. 99
No, asertivní to je za předpokladu, že má hodně práce a že se mu to nechce zařizovat .. ne, to je špatný příklad, za p,~edpokladu, že se mu prostě nechce, ale ví, že by to udělat měl. No, já myslím, že tady učitelé, když se jim to nehodí, tak to nehodí a že prostě nemají čas.
Myslíš si, že
tě učitelé
prostě řeknou,
že
teď
se jim
respektují, když s nimi mluvíš?
No, podle toho II jakých učitele ncž učitelé nás.
učitelů,
ale myslím si, že my bychom spíš
měli
respektovat
No, já myslím ale tak ... jestli jako když s ním mluvíš, tak jako s rovnocenným partnerem, jestli on se tak na tebe dívá. .Je jasné, že mu nebude.~ tykat nebo něco takového. ale zase aby tě vůbec poslouchal nebo chtěl poslouchat. No, já si myslím, že každý má právo říct si říct svůj názor. A tedy v tom vlastně jedno, jestli to je jenom dítě nebo dospělák anebo žák nebo učitel.
A1yslíš si, že jsi ve škole
někdy
případě
je
drzý?
No, možná víc než dost.
A to si myslíš ty nebo
učitelé?
No,já si to uvědomim, ale až když je pozdě.
Máš
třeba potom někdy
No,
třeba
výčitky,
špatné svědomí z toho, že jsi řekl něco. cojsi neměl?
když ten učitel je k nám hodný, ale já jsem na že to ode mě nebylo až tak hezké, no.
Nebo si ,'píl připadáš hodilo?
někdy.
že se bojíš
Ne, to zase ani ne, když třeba probíráme o něčem zase jiném, tak to řeknu. A určitě k tématu, co zrovna probíráme.
Snažíš se
někdy
s
učitelem
něj
něco říct, vůbec
něco učitel
drzý, tak potom mám
cokoliv, i když by se to
a jakoby znám nějakou zajímavost by nás měl vyslyšet, i když to není
diskutovat?
No, moc ne, protože většinou vlastně ten že to ani nemá moc velkou cenu diskutovat. A/ůže
učitel
má pravdu, takže myslím.
se třeba stát, že se ti diskutovat nechce, protože se bojíš že by se ti tleba smáli?
Ne.
Co ti nejvíc vadí na komunikaci ve škole? Jako mezi žáky? Třeba ...
100
něco říct před třídou,
třeba
No,
jakoby, že... když já požádám o
něco,
jestli by mi tfeba nepomohl
s nějakým úkolem, že tomu moc nechápu, jestli mi to třeba vysvětlí, tak. on řekne: "Hele, promiň, ale já teď nemám čas.", tak. si to seženu od někoho jiného. Jako třeba když nám něco pan učitel vysvětlí, a já tomu nerozumím, tak třeba
ti vic
chytří,
tak jakoby že za ním jdu, on mi řekne, že nemá čas, a vždycky jakoby je
mu to jedno. A vadí ti
třeba,
že víš, že má
čas,
a že ti nechce pomoc! anebo že ti
nepomůže
jako to
samotné, že nebudeš mit ten úkol. Mně
spíš vadí jakoby, že jeho to nnavnje, že To my jakoby myslím spíš vadí.
prostě ...
ježíš,
proč
bych ti pomábal.
Myslíš si, že by ... tomu mohla ta asertivita nějakpomoct?
No, já myslím, že aoo. Protože kdybychom si jakoby víc pomáhali, tak by bylo lepší, určitě kdybychom jeden pomohl někomu a ten druhý by pomohl zase jinému, tak. by to bylo lepší trochu, než jakoby se na něho to ... nebo například, když ten jeden... například já bych někomu pomohl, potom já bych od něj žádal, aby mi on taky pomohl, a on by mi nepomohl, tak myslím, že to není správně. Ale ty, když za tebou někdo přijde, tak se snažíš jim pomoct? Určitě,
no. Já se jakoby ... když třeba kamarád chce pomoct něco a já to vím, tak mu rád pomůžu, a když to nevím, no, tak ... Chtěl
by se o té asertivitě dozvědět něco víc?
Jako určitě je to zajímavé, ale mě tohle moc nezajímá.
A kdyby to bylo ve !kole, tak by se ti to líbilo, nebo ne? Jo, určitě, kdybychom to brali jako předmět, tak by to bylo myslím, že dobré, ted' bereme v nějaké výcbově nebo tak nějak. V rodince nebo v občance, nevím, v jednom z toho. A
se s učitelem, že tak
tě
teď si představ
situaci. Domluvíš
tě
bulk zkou!et z 1. a 2. kopitoly, ale když dojde na zkou!en!, vyzkouší z kapitoly 3. nebo chce tě vyzkoušet z 3., no, tak budeš ... co s tím
uděláš?
Budeš s tím něco dělat?
No, tak mu určitě řeknu, že jsem se na 3. lekci neučil, že mi včera fekl, že budu zkoušen z 1. a 2. lekce ... a prostě mu řeknu svůj názor, a jestli ten učitel mě vyzkouší a dá mi pětku z toho, tak já vím, že ta pětka není vlastně moje chyba, ~ já jsem to neuměl, že ten učitel je nespravedlivý. No, ale ta pětka ti tam zůstane, že jo. Zkazí ti známky.
No, zase moje mamka by byla taková, že by zase přišla do školy ... (vyrušeru')
lOl
Moje mamka je taková, že kdybych jí to řekl, ona by přišla prostě do školy a si tady vyžádala třeba s panem ředitelem, aby to nějak vyřešiL Takže
nejdřív
prostě
by
bys to zkusil ty se ozvat ...
Kdyby to nepomohlo, tak určitě rodičům. Takže daVU situace. reagovat třeba? Určitě
Učitel udělal
chybu,
něco špatně řekl
nebo napsal,
bude.~ nějak
se přihlásím a slušně řeknu: "Pane učiteli, jenom já se chci zeptat, nemá být nevím, v nějakém tom slově třeba tvrdé y?" Tak mi odpoví pan učiteL
třeba ...
A jak si myslíš, že bude reagovat, spi.v jako, že ti řekne: "Ano, jsem chybu. " anebo: "No, tak to se stává a vy taky děláte chyby. " No, já myslím, že to záleží na učiteli a myslím si, že "Jo, děkuji, ale každý může udělat jednou chybu."
děkuji,
vidíš.
včtšina těch učitelů
Učitel chce potrestat nějakého tvého spolužáka a ty víl, že to a že by byl potrestaný neprávem.
udělal
reaguje:
určitě neudělal
Tak určitě bych řekl, že .... ,Pane učiteli, ale on to neudčlal třeba například Jenda, to udělal někdo jiný." A kdyby se mě pan učitel zeptal kdo, no tak ... asi bych ... mu to řekl, no, kdo to udělal. A nebál by ses třeba, že když to neudělal ten spolužák, tak si to musel že takhle jako to padne potom na tebe?
udělat
ty,
To si tedy nemyslím, protože většinou vlastně když potom to vidělo víc lidí, když je to třeba ve třídě, no, tak si myslím, že včtšina naší třídy je spravedlivá, takže podle mě by to taky dotvrdili, takže by to byla včtšina. No, a zastal by ses třeba kamaráda ... a zastal by ses když vÍš, že by byl nespravedlivě potrestaný?
třeba
i někoho, koho nemáš rád,
No, já jsem tedy .. já mám tedy rád, když jakoby je někdo .. jako že se přijde na pravdu, takže určitě bych se zastal třeba i toho, který mi prostě dělá naschvály. ale zastal bych se ho, určitě.
102
Př170ha Č.
12
ŽÁKYNĚ Č. 10, SEKUNDA, TEREZA, 13 LET (ARCIBISKUPSKÉ GYMNÁZIUM V PRAZE) Víš, co toje asertivita, slyšelajsi to někdy? Jo, slyšela, v občance jsme to brali. Brali jsme typy lidí - je aktivní, agresivní, pasivně - asertivní, asertivní je jakoby ideální člověk (?) a zároveň je třeba i občas stranou a takhle. No, v podstatě máš nějakou představu o tom,
věděla
bys ještě něco?
Ne. Takjá ti to trochu upfesnim a pak se tě budu ptát konkrétněji. (Následuje popis) Myslíš, že máš nějakou představu o tom, co to je? Jo. Myslíš, že se to používá? Myslím si, že jo, myslím, že se to používá. A kde se to používá? Třeba když se s kamarádkami nebo s kamarády bavíme o něčem, každý má jiný názor, tak se snažím ty názory přiblížit anebo třeba právě, když se hádáme s rodiči, jakože uznají svoji chybu.
Používáš nebo nepoužíváš asertivitu ty, že jo, jsi Jakože to jde samo?
říkala,
tak
vědomě
nebo
nevědomě?
Myslím si, že samo. Myslíš si, že by se to mohlo používat ve škole? Jo. A myslíš si, že se to použfvá? Jak
kdy.
že jsem se
neba neučila,
když
že se
dostanu
přiznám.
špatnou
Nebo
známku,
jakože
třeba
přiznám.
re jsme měli něco za úkol, ajájsem na něj
zapomněla.
Používají to učitelé? (?) Jo, občas taky přiznají svoji chybu, něco vysvětlili špatně nebo tfeba ... když opravují písemky, tak že něco opravili špatně ... Nevlm, jestli pořád. A když s učitelem mluvU, tak s ním tfeba že to používajl takhle přímo (???)? 103
něco řešíš
hned, přímo ve výuce, pak myslíš,
Jo.
Mysliš si, že tě učitelé respektují, když s nimi mluvíš? No... tak nevún, jestli ale jakože většinou ...
pořád...
že
učitel
je
učitel
a má vždycky navrch,
Myslfš si, žejsi někdy drzá, ve škole? Jo.
A máš potom špatné svědomí? Když je to !teba hodně drzé. tak si řeknu, že jsem to !teba nemusela říct, ale když je to taková tajemná drzost, takjako ...
A coje to tajemná drzost? Třeba ...
paní profesorka K. hodně jako vtipkuje (71?), jakože pak celkově celá třída je v pohodě a ... já nevím přesně jako konkrétní příklad, ale jakože prostě řeknu něco takového trošku drzého, ale (???) slovo.
Myslíš, že drzého hy bylo vulgárního?
něco,
kdyby si jako
řekla
sprosté slovo nebo
něco
Hm, myslím, že by před učitelem bylo možná docela dost drzé ... sprosté slovo. Snažíš se s učitelem diskutovat, pokud si myslíš, že nemá pravdu nebo se bojíš
reagovat? Jak kdy. Když ten učitel je na nás milý a bere naše názory, tak se nebojím, ale před nějakými učiteli, když jsou třeba hodně přísní a myslí si, že mají pravdu
jenom oni, tak. se bojím. A kterých mys!íf, že je vfc?
Asi těch lepších, co jsou jako milí, ale taky je těch pár případů.
Co ti nejvíc vadí na komunikaci ve škole?
Mezi učiteli nebo mezi žáky? Všechno. Nic, jako možná, že tfeba když je parta spolužáků a baví se mezi sebou, tak každý se chce před ostatními jakoby předvést a není !teba upřímný vždycky, tak to mi !teba troškn vadl.
A třeba mezi
učitelem je
to všechno v pofádku?
Jo.
A myslíš, fe to, co jsi říkala, hy mohla tomu asertivita nějak pomoct?
104
Podle mč jo, kdyby lidi brali, jak se by se to skloubit a i poslouchat se.
říká,
ty názory svoje a
zároveň
ostatních a snažili
medat kompromisy .. Hm.
To je právě taky o asertivitě?
důležitá věc
v asertivitě.
Chtěla
by ses o tom
dozvědět něco
víc
Jo.
Kde si myslíš, že by to Třeba
v
mělo
být?
Nějaký
kroužek nebo ...
občanské výchově ..
Tam užjsle se to
učili,
jo?
No, moc ne, jenom jsme si řekli jakoby typy těch lidí, a neřekli jsmc si, co ti lidi v chvílích dělají a jak se chovají.
tčch
Představ
si situaci. Domluvíš se s učitelem, že tě bude zkoušet z 1. a z 2. kapitoly, ale když dojde za zkoušeni, tak tě vyzkouši z 3. kapitoly, kterou neumíš.
No, tak bych mu řekla, že ... asi bych mu narovinu řekla, že jsme byli domluvení na 1. a 2. a že na tu 3. ne. Asi bych mu to narovinu takhle řekla. Řeknd to, když tě teda zavolá, aby si šla k tabuli například ...
Asi jo. Protože lepší mu to říct, než abych pak (7) před tou tabulí z něčeho, co bych neumčla.
Dalši situace. Učitel reagovat na to?
udělal
chybu,
něco špatně řekl
nčco
a pak akorát drtil
nebo napsal, tak ... jak budd
No, asi se přihlásím a tak jako jemně zmíním, jestli to nemělo být jinak, to dám najevo, ale nebudu ho vysloveně nutit, aby to přepsal.
Takže by ses nebála
třeba
No, asi ne, jako ... jak tak bych už nic neříkala. Učitel
prostě
že mu
se přihlásit a opravit učitele? říkám,
asi bych to jako zmínila, a kdyby jim to vadilo,
chce potrestat spolužáka za něco, o
čem
víš, že to
neudělal, řekneš
to?
Hm, nevím, záleželo by, jestli bych se bála nebo ne.
Kdyby ses bála, tak by záleželo na
čem?
Na tom
učiteli?
Na tom učitelovi, jestli by ten učitel přijímal názory ten učitel byl. .. , že by bylo tom přesvědčený.
těch
ostatních nebo jestli by
Záleželo by na tom, jestli by to byl oblíbený spolužák nebo tvlij kamarád - kamarádka nebo někdo, koho zrovna nemáš ráda? 105
-
Kdybych věděla, že to ten človčk neudělal, tak bych se i zastala koho(?).
Přílohač.13
ŽÁK Č. 11, SEKUNDA, DAN, 12 LET (ARCIBISKUPSKÉ GYMNÁZIUM V PRAZE) Ví.f, co to je asertivita?
No, to je, jakože takový zlatý střed. Jakože se to jako nějak silově, ani nějak hrozně rnímě.
neřeší.
..
nějaký
problém se
neřeší
A kdy jsi o tom sly.í;el?
Minulý rok o občanku, v občance. A ty jsi teda ..
V sekundě. A víš, k čemu se to použivá
třeba?
Ne. No, právě k tomu, co jsi říkal, když se řeší nějaký problém například nebo .. že když tě někdo kritizuje, tak se to používá, ta asertivita. Ty jsi to řekl docela hodně dobře, je to opravdu střed, jak se chovat, způsob chování a komunikace. (Následuje popis) Tak, myslí.f si, že se to používá? Určitě.
A používáš to ty? Jo,
někdy.
A kdy 10 používá§? Kdykoliv. Afyslí.f. že to
děláš vědomě
nebo
nevědomě?
Nad tím jsem asi nepřemýšleL Dalo by se to používat i ve ,~kole? Samozřejmě,
A používá se to? Někdy.
A kdo to používá ve škole?
Učitelé
nebo žáci? 106
Asi učitelé.
Myslfš, žeje to dobře? (souhlas)
Napadla by tě třeba nějaká situace, kdy se to použilo, anebo naopak situace, kdy se 10 mělo použít a nepoužilo? No ... , ono není takových moc situací, co by se zapamatovaly.
Myslfš, že
tě
uc-:itelé respektují, když s nimi mluvíš?
Jo.
Myslíš, žejsi někdy ve škole drzý? Někdy
jo.
A pokud jsi tedy drzý, tak máš potom špatné svědomí z toho? No, podle toho, na koho jsem drzý. Když jsou oplácím.
A co myslili, že je
třeba
drzost?
Buď od
učitelé
drzí na nás, tak jako jim to
tebe, nebo od učitele.
Od učitele rozhodně třeba ... ani nám neřekne, že máme něco psát, a potom nám to dá, anebo nám řekne, že to má být úloha, a k tomu nám přidá ještě další dvě a takhle.
Snažíš se s
učitelem
diskutovat, když si myslíš, že nemá pravdu, nebo se spíš bojíš?
Diskutuju, rozhodně.
Co ti nejvíc vadí na komunikaci ve škole? Asi to, že každý si stojí pevně za tím svým názorem a ž,e prostč by to řešil úplnč .. i třeba jako silově, že není o tom schopný (7), že prostě ten jeho názor .. a ostatní se ho třeba bojí. Dělá
to
hodně
lidí,
třeba
ve
třídě?
Ani ne, ale pár lidí to je.
Myslíš, že by to asertivita mohla n~jak vylepšit? Asi, ale museli by se to nejdřív naučit. Chtěl
by ses o tom
dozvědět
víc o asertivitě (? ??)?
Asijo.
Ajak by to mělo vypadat. v jaké formě třeba, (?7?)? No. (???)
107
Představ
si situaci, že domluvíš se s učitelem, že lě bude zkoušet z 1. a 2. kapiloly, ale když dojde na to zkoušení, tak tě vyzkouší z 3. kapitoly, kterou neumíš, a tak co se slane?
Tak asi začnu diskutovat o tom, že jsem se tohle když jsem se měl naučit 1. a 2. (???).
A to bys
udělal
hned, kdy by
tě
vyvolal ten
měl naučit,
tak
proč
mi to dával,
učitel?
On mě třeba vyvolá, aby mě zkoušel z 1. a 2., když pak dojde na tu 3., tak "Tu jsem vůbec neměl mít:', prostě řeknu, že to tak není.
řeknu:
Takže by ses (???) Hm. Představ
na to
si situaci. Učitel reagovat?
udělal
chybu,
něco špatně řekl
nebo napsal na tabuli, budd
nějak
Tak třeba řeknu: "Paní
A mysliš, že to tomu
učitelko,
učiteli
támhle máte chybu:'
bude vadil?
To jako nevím ... když si toho všimnu, tak to tak to nevím.
řeknu,
ale jestli mu to bude vadit,
A myslíš, že bude ten učitel nebo učitelka reagovat tak jako: "No, 10 se stává. spousta lidí dělá chyby, vy taky děláte chyby ... " Ne, oni spíš reagují: "Jo,
děkuju."
Jo, to jsem přesně chtěla říct. (???) Učitel chce potrestat ,)polužáka za o čem viš, že to prostě neudělal. Řeknd to?
něco,
No, řeknu třeba, že jsem II toho byl, když se to stalo, a viděl jsem, že to prostě on nebyl, on si třeba se mnou povídal, ale že v tom času tam rozhodnč nebyl. (?) bych ho. (???) ... ty označený za vinika třeba? To ... já věřím ve spravedlnost, a to ne.
A záleželo by to i na tom, jestli je to
tvůj
oblíbený nebo neoblibený spolužák?
Ani ne ... ani ne. Jako kdybych to fakt neudělal, tak ... kdyby u toho stál a třeba se díval, kdyby třeba někdo mlátil, tak bych se ho nějak nezastal, ale kdyby jako takhle, že u toho vůbec nebyl..
108
Příloha Č.
14
ŽÁKYNĚ Č. 12, SEKUNDA, JUDITA, 13 LET (ARCffilSKUPSKÉ GYMNÁZIUM V PRAZE) Víš, co toje asertivita, slyšelajs; to Určitě
někdy?
jsem to slyšela, ale nevím, co to je.
Učili jste
se o tom
třeba?
Ne. A vůbec nevíš, kam by tojako patřilo ... co by to tak mohlo být, zjaké oblasti ...
Asi ne. Já ti to vysvětlím a pak se tě budu ptát na něco dalšlho. (následuje popis) Máš takovou představu zhruba, co hy to tak bylo?
(souhlas) Myslíš, že se to používá?
(souhlas) A používáš to ty?
Jo. A
děláš
to vědomé nebo nevědomě?
No tak, většinou asi vědomě, ale i nevědomě. A kdy to teda používáš, v jakých situacfch?
No, když jsou nějaké spory nebo když se snažíme (???) nebo kam půjdeme ven nebo ... A používá se to ve škole, myslíš?
Já myslím, že jo. A kdo to používá, žáci nebo
učitelé
spíš?
Myslim, že učitelé. Použfvajf to
hodně?
Asi jo. Myslíš, že
tě učitelé
respektují, když s nimi mluv{š?
(souhlas) Jsi někdy ve škole drzá?
109
vyřešit
nějakou
věc,
Asijo. A m᧠potom
třeba
§patné svědomí z toho?
No.
Ajako proto, že si řekla něco ošklivého anebo, že jsi ranila toho člověka? Spíš (???). Snažíš se s učitelem spiš diskutovat, když si mysliš, že nemá pravdu, nebo se spíš bojíš? Spíš se snažím diskutovat Co ti nejvíc vadí na komunikaci ve škole?
Tak to je jako že... že někteří se snaží poslouchat ty ostatní." že nějací lidi u toho nedávají pozor nebo ... jakože nějak to tak neberu, že ... já nevím. jak to říct Povídej ... , tak to řekni. Že učitel dá slovo žákovi, ale ostatní se baví a vůbec na člověka neberou ohledy, třeba že chce taky něco nct, no.
Myslíš, že by to asertivita mohla nějak vylepšit? No, určitě. Napadá tě třeba situace, kdy se asertivita použila, nebo naopak ta situace, kdy se mohla a měla použit podle tebe, a nepoužila se? (???)
No,
dobře,
tak to nevadí, ono je to víc?
těžké
si to vybavit.
Chtěla
by ses o té
asertivitě
dozvědět něco
Asijo.
Av jaké/ormě by to mělo být, že by sis něco
četla
nebo ...
No, asi. .. přednáška třeba nebo ...
Ve škole
třeba?
Ano.
Tak si představ situaci, že domluviš se s učitelem, že tě bude zkoušet z 1. a 2. kapitoly, když dojde na to zkoušení, tak tě vyzkouší z 3. kapitoly, kterou neumíš, budeš s tím něco dělat?
No, asi za ním půjdu a řeknu mu, že jsme byli domluvení na 1. a 2., že tohle neumím, takjako jestli by mě nemohl vyzkoušet z té 1. a 2. nebo jestli by mi nemohl dát jako ... čas, abych se naučila i tu 3.
liD
No, a řekla bys to anebo až po zkoušeni?
hned,
když
tě
",volá
nebo
když
začne
zkoušet,
No, asi hned. Další situace.
Učitel udělal
No, asi se přihlásím a že je to dobře.
chybu,
řeknu
něco špatně řekl
nebo napsal, jak budeš reagovat?
mu, že tam má chybu nebo jakože si nemyslím,
No,jak myslíš, že bude reagovat, spfšjako: "Ano,
děkuju,
žejsi mi to řekla ... "
No,já myslím, že sejako ... že se podívá, že si to zkontroluje, a když takjako řekne ... , anebo to ... anebo si toho nevšimne, 7J:, je tam chyba, a řekne jako, "k ne, že ho nemám opravovat nebo něco takového ... Myslíš teda buď to ano, děkuju, anebo že vy taky děláte chyby často. "
řekne něco:
"No, tak to se stává,
No, tak podle toho asi jaký učitel nebo jakou má náladu (???). A myslíš, že
těch učitelů, kteří řeknou
nějak podrážděně,
to ano,
děkuju,
je víc než těch,
kteří by
reagovali
dejme tomu?
Jo. Učitel chce potrestat spolužáka za něco, o čem víš, že to neudělal. Řekneš to?
No, určitě. Jako myslím.
řeknu učitelovi,
Nebudeš se bát, že se to
třeba
že to
neudělal,
že
řeknu
i ten
důvod, proč
si to
obráti proti tobě?
Ne. A záleželo by i na tom, jestli je to oblibený spolužák kamarádka.
spolužačka,
kamarád-
Myslím, že ne. Ty bys to teda řekla o každém? (soublas) Abych si to shrnula, myslíš, že ta asertivita je ... že by se to mělo používat často? Jo. A ty se snažíš to používat? (soublas)
1\1
Přl10ha Č.
15
ŽÁKYNĚ Č. 13, KV ART A, VERONIKA, 14 LET (ARCIBISKUPSKÉ GYMNÁZIUM V PRAZE)
V[§, co lOje asertivita? To je jako ... chování vůči ostatním lidem (???) ajc to vlastnč (7). A kde jsi o tom slyšela? V
občance.
Ještě něco
o tom
vL~,
co hy se toho týkalo?
(777), že potom je agresivita a takové velmi prudké a ne vždycky zdravé chování. No, tokjá to jdftě trochu doplním. (následuje popis) ;'vfyslíš, že máš nějakou představu o tom teda, že sis to ještě doplnila to, co jsi
měla?
(souhlas) Alyslíš si, že to používáš? No,
zřejmě.
A používá.\: to
vědomě,
nebo
nevědomě?
No, tak že bych si říkala, jo, tohle je asertivita, tak to budu používat, ale tak jako ... si člověk řekne, co je vhodné a nevhodné, a snaží se se podle toho chovat. Takže ve svém chování se snažíš sama sebe že bys to nijak neřídila.
nějak
regulovat, že to všechno nejde
nějak
přímo,
(souhlas) Myslí.f si, že by se to dalo používat ve škole?
No, tak určitě. A používá se to?
No,jo. A používají to spíš učitelé nebo spíš žáci?
Já si zvlášť
myslím, že obojí, možná spíš víc v těch vyšších ročnících, jak už si to úplně ..
Myslf.f, že je tu asertivitu?
hodně těch učitelů, kteří
takhle
No ... Myslí.f .. , nebo je to spíš výjimka? 112
učitelé,
nějak ...
ale
žáci taky
někdy,
to chování maji. že používqji
No, tak spíš půl na půl. Nebo takhle jako ... někteří tě učitelé
Mysli§, že
učitelé miň. nčkteří učitelé
vÍC.
respektuji, když s nimi mluvil?
Jo.
Takže nemá,~ bavit?
nějaký
pocit, že .. že
tě
nemá zájem poslouchat nebo nechce se s tebou
Ani ne. Jsi
někdy
ve .5kole drzá?
No '. na učitele .... a možná trošku. A
myslí.~ ... m᧠potom
.{patné svědomí z toho?
No, možná mě mrzí, že jsem to.. že jsem nějaký ten svůj názor možná řekla až moc důraznč, a .. prostě tak jako se nad tím zamyslím, ale včtšinou to vychází z něčeho, co se mi vyloženě nelíbilo, co ten učitel udělal, tak jsem se snažila něco ('1), takže jo, takjako možná výčitky mám, ale nějak ... výčitky
Takže máš 5piš ale nebo že jsi to řekla. Jo. Ajako
zbytečně
z toho, jak jsi to
řekla,
ale ne, že jsi na to upozornila
drzá nebývám.
Napadla by tě třeba nějaká .. napadla by tě lřeba nějaká situace, kdy se podle tebe jednalo asertivně, nebo naopak n~jaká situace, kdy se to hodilo - použít asertivitu, ale nepoužilo se ... buď ty, nebo někdo jiný, to je jedno. Jako mezi No,
učiteli
a žáky?
třeba například,
to je jedno.
Nebo nějaká ... To ... co
tě
napadne, jestli
tě něco
napadne.
No, tak třeba, jak jste říkala s tou kamarádkou, že se mi svěří, když má nějaký problém, tak jí třeba pomůžu tím, že jí třeba řeknu, že něco podobného jsem zažila, že (???) pocit, že to má cenu. Tak, to se ti stalo nebo (o používáš ... to bys použila. No,jo. Jakjsme ještě mluvili o tom, jestli máš špatné vědomi nebo nemá.š, když jsi drzá někdy, tak m᧠... lak to jde spi§ z toho, že jsi byla nepř(jemná na toho člověka jako k němu anebo si řekla něco nevhodného? No, spíš, že jsem byla nepříjemná na toho Snažíš se s reagoval?
učitelem
človčka.
diskutovat, pokud si myslíš, že nemá pravdu, nebo se boji§ 113
No, spíš se snažím diskutovat. dobře
A myslíš, že je to
se ozvat?
No, v některých případech jo.
Co ti nejvíc vadí na komunikaci ve škole? Jako mezi Například.
učiteli
a žáky?
I mezi žáky, pokud tě něco napadne .. co nejvíc.
Mně
vadí nejvíc, že někteří učitelé ... , tak je jasné, že mají nad námi zodpovědnost a že vlastně oni nás něco učí, oni nám to předávají, tak bychom je měli rcspektovat jako... ne jako své kamarády, ale někoho trošku vzdělanějšího a vyššího, než jsme my, ale někteří učitelé se chovají až moc jakože nadřazeně.
A je jich
hodně,
mys liš?
Je jich málo.
A myslí.í:, že by to asertivita .. mohla tomu nějak pomoct? Myslím, že jo.
Kdyby ji tedy začali víc používat... Představ si situaci. Domluvíš se s uótelem. že tě bude zkoušet z 1. a 2. kapitoly, ale když tě pak zkouší, tak tě vyzkouší z kapitoly 3., kterou neumíš, a dostala bys špatnou známku, co s tím uděláš? No, tak asi bych tornu učiteli rovnou řekla, že mi slíbil, že mě bude zkoušet z těch prvních dvou a že (?) mě zkoušet z té 3., tak já to neumím, no, a ať mě vyvolá příště.
Takže by ses ozvala, jo? A ... hned ještě než se začne zkoušet nebo hned po toho zkoušení, nebo až třeba potom, že bys jako za ním šla? No, asi kdyby se
mě
zeptal na tu 3. kapitolu, tak bych mu to učitel
A myslíš, že by to ten
začátku
řekla.
vzal?
Hm ... jak který.
Tak zase, klerých je víc, co myslíš? Možná, že těch, Učitel udělal
kteří
chybu,
by 10 vzali, jevÍc.
Aspoň
buď něco {patně řekl,
tady.
nebo napsal, budeš na to
No, tak když je to něco banálmno nebo se prostě přeřekne nebo tak je to jakože jedno. Když je to něco malého a (???)
No, a pokud by to byla už na to upozorňovala? No, tak nevím .. to je než já.
těžké
třeba
nějak
reagoval?
něco špatně
napíše,
faktická chyba, kterou bys odhalila, tak bys
jako .. možná jo, ale
114
většinou
na to upozorní jiní lidi
No, a ... takhle, kdybys to prostě odhalila, a nikdo zrovna jiný na to by se nezeptal, tak by sis fo nechala pro sebe, anebo bys to Pekla? Tak bych to
nepřišel,
řekla.
A nebála by ses leda, že ten
učitel jako
se na tebe
osočí,
co ho opravujd?
Nenene.
A vypadalo by to, ta jeho reakce, spíš tak jako: "Ano, anebo: "No, tak vy taky děláte chyby, to se stane ..
děkuju,
že jsi
mě
opravila. "
No, tak zase jak II koho. Některý učitel, si myslím, naopak by za to byl rád a pochválil mč za to, že jsem to opravila nebo že jsem tu chybu našla, nčkterý by se vztekaL ..
No, a zase, kterých si myslíš, že je vic? Možná těch prvních. Učitel chce potrestat spolužáka za něco, o čem víš, že fo určitě neudělal. Řekneš to? Určitě.
A nebudeš se bát, že se to třeba obrátí proti
tobě?
I kdyby se to obrátilo proti mně, tak .. (1??) Jo. No, tak to by mi nevadilo tolik.
A záleželo by třeba na tom, jestli by ses spolužák nebo neoblíbený? Myslím, že ..
může
někoho
zastala, jestli by to byl oblíbený
to být kdokoli ..
A ještě mi řekni, jestli by ses o té
asertivitě chtěla dozvědět něco
víc.
No, tak určitě, je to zajímavé.
Ajako v jaké formě by to
mělo
být, to by sis o tom
chtěla číst
nebo ve škole ještě?
No, že bych se o tom spíš něco dočetla a že bych o tom nad tím víc přcmýšlet a víc si to uvědomovat.
začala ...
Dobře.
Příloha č.16
ŽÁK Č. 14, KVARTA. JAKUB, 15 LET (ARCIBISKUPSKÉ GYMNÁZIUM V PRAZE) Víš, co to je asertivita, sly.í:eljsi 10 někdy? 115
Jo. A
můžeš
mi to trochu
říct?
No, tak asertivita je, že je to opak pasivity." nebo je to něco mezi pasivitou a aktivitou aje to, když ... můžu to ukázat třeba na nějakém příkladu? No,
samozřejmé.
No, třeba se mč nčkdo na něco zeptá, tak: já nebudu mu to třeba popíšu nebo tak. No, v podstatě máš pravdu, něco potřebuje tak jako jako, co bys ještě věděl a teď řekl?
prostě
jenom
dovysvětlit.
tupě
zírat, ale
Víš o tom jdlě
nějak
něco
Že se nebojím říct svůj názor jako (???). Taky
oještě
se
tě
zeptám, sly.feljsi něco o asertivních technikách?
(nesouhlas) A kde ses o asertivitě dozvěděl? Tak jsem to slyšel (?). A
učili jste
se
třeba
o tom ve škole?
Jo, taky. A
slyšeL~
to
třeba
doma taky? Nebo doma ne?
Jo. Takže, já ti to teďjdtě trochu doladím, ten tvůj obraz o na nějaké otázky, které s tím souvisejí. (následuje popis) Myslíš, že sis jako upravil, ten obrázek, cojsi měl?
asertivitě,
a pak se
tě
zeptám'
Jo. Tak teď se
tě zeptám,
myslíš, že to používáš?
(souhlas) A používáš to
vědomě,
nebo
nevědomě?
Asijak kdy. No, a jak bys to odlišil, jestli se to dá, kdy svoje chování ne hodně ovládnout?
úplně řídíš
a kdy se snažíš
No, když třeba mluvím s nčkým_ kdo ... už je třeba starší nebo, před kterým mám respekt, tak to třeba nad tím, co řeknu, přemýšlím víc, než když se třeba tady bavím ve škole. Myslíš tedy, že se to používá ve škole? 116
Ano, taky. A kdo to ve škole zejména používá? Jako studenti nebo profesoři nebo ... spíš studenti? Jak mysliš. A myslíš si, že je to
dobře,
že to použfvaji?
To nevím, jak kteří asi.
A ty to používáš ve škole? Vůči profesorům
neho
vůči studentům?
No, obojí mi můžeš říct. ljako k profesorům i ke spolužákům. A používají to učitelé? Někteří.
Je jich
hodně?
Nebo je jich vic, než těch,
kteří
to nepoužívají?
Jo. Myslíš, že
tě učitelé
respektuji, když s nimi mluvíš?
Nevím. Viš, že jako nemáš pocit, že je nezajímáš, že prostě . . jelikož jSi jenom žák, tak ...
No, záleží hlavně asi na tom, jaký si o mně udělali obrázek už dřív. Kdybych se jich furt ptal nějaký divný otázky, tak asi 'li; bych tomu jako moc ... (???) Ale v tvém připadě si teda mysUš, že
tě respektuji a
poslouchají tě.
(souhlas) Jsi někdy ve škole drzý? Občas.
A máš třeba potom špatné svědomf? Nebo jako ... co se bere jako pojem drzost, jak se to dá ohnmičit? Těžko.
Co ty myslíš, že je drzost? Nebo co ty za ní považuješ?
Nevím, tak jako třeba když ... mně profesor řekne, proč jsem něco řeknu: "A co jako, to si to mám teď vycucat z prstu." Nebo tak.
nepřinesl
a já mu
TaM....
Jako v tomhle smyslu drzý nejsem, ale třeba když ... jako něco řeknu, co bych asi normálně neřekl, ale je to humorné a ten profesor to taky tak pochopí, takže v tom prvním smyslu teda moc drzý nejsem. Spíš vůbec. Otázka je teda potom, jak jsem to pochopila, jestli tO ... to pronesené jako vtip, jestli je to drzost nebo není, že? Asi jak který
případ.
117
A to tedy někdy děláš? No. A myslíš si, že se ti pak stane, že M to pak mrzí? Nebo když je vidět, že to ten učitel nepochopil ... takjestli potom jako m᧠z toho špatné svědomí, žejsi to neměl říkat. Asi spíš ne. Učitel
to
měl pochopit?
No. Snažíš se s
učitelem
diskutovat, když si myslíš, že nemá pravdu, nebo se bojíš?
No, II některých vím, že nemá smysl s nimi diskutovat, protože ... dejme tomu, jsou tady tři, kteří jakoby ... jeden s námi diskutuje úplně o všem a je ochotný se s námi bavit úplně o všem, ten druhý, ten je taky ochotný se s námi bavit o všem, ale vždycky tu diskuzi obráti vtc, že on má pravdu, a pak je tady, neříkám jako kon1crétně, který se s námi nebaví vůbec. Nebo jako ne, že by nediskutoval vůbec, ale řekne: "Já mám pravdu." A tím to končí. Takže těchhle je míň nebo je jich hodně nebo ... Záleží to na předmětu, jako jsou předměty, v kterých se o moc věcech bavit nedá. Dalo by se teda fíct, že u a u některých jo.
některých
víš, že to nemá smysl, a tak se ani nesnažíš,
No. Co ti nejvíc vadí na komunikaci ve škole? Uzavřenost.
A učitelů nebo žáků? Žáků ... spíš žáků.
A můžeš to nějak ... jako třeba nějakou modelovou situaci nebo konkrétní situaci ... No, jako uzavřenost žáků vůči žákům, ne jako, co se týče učitelů, ale jenom takhle. Nevím, jak to ... Jako jsou třídy, které ... jsou ty žáci daleko otevřenější než, kteří jsou (???) Takže si myslíš, že si třeba u vás ve kolektiv, takový soudržný?
třídě
málo povídáte nebo jako málo jste tak
Záleží na člověku od člověka, ale jako kolektiv asi miň, než (???). Chtěl
by ses o
asertivitě dozvědět něco
víc ještě?
Teď? Teď ne.
118
nějak
Proč
ne?
A v jaké formě by to
mělo
být? Nebo ve .škole nebo
někde
jako ve volném
čase ..
Ve škole. Napadla by tě třeba nějak/J situace, kdy se to asertivní chování použilo, anebo zase naopak nějaká situace, kdy by bylo vhodné ho použit, a nepoužilo se? Mám si vybrat jednu z nich nebo ... No, vyber si, co
tě napadne,
pokud tě napadne oboje, ráda si to poslechnu.
Třeba
se mč profesor M. ptal, co si myslím o tam (?) a tak, já se mu nebudu bát říct, že to co třeba, jak ta hra .. jak si myslí on, že by se to mčlo hrát, takže mně se to prostě nelíbí, že je to blbost podle mě a že bych to udělal nějakjinak.
To je, myslím, dobrý příklad Děkuji. Teď si před~tav situaci. Domluv[.f se s učitelem, že tě bude zkoušet z 1. a 2. kapitoly, a když tedy dojde na to zkoušení, tak tě vyz!wuší z kapitoly 3., kterou neumíš, budeš na to nějak reagovat, budeš s tím něco dělat? No, budu na to reagovat, jako v rámci slušnosti .. mám dát nějaký příklad? No, co si mysliš, že by se by ses teda,jo?
dělo
v téhle situaci, nebo co bys i'ekl, kdy bys to
řekl
.. ozval
No, určitě. A ještě tedy před zkoušením nebo těsně, když tě začne zkoušet z toho, co neumíš, nebo by ses nechal vyzkoušet a pak teprve to začal nějak třeba po hodině řešit. No, když ... jako v tom zkoušení. A myslíš, že by to vzal len
učitel
nebo že by se
rozčfli!
nebo ..
Tam by šlo asi o to, jestli na to zapomněl nebo jestli se na to vykašlal, to záleží na tom, jestli ten učitel taky k žákům je slušný, nebo jestli na to prostě zapomněl. tak stát se může všechno. Pokud by na to zapomněl, tak si myslíš, že by to jako uznal a vyzkoušel z něčeho jiného? Nebo by ti dal čas třeba?
tě
teda
Já myslím, co by to bylo za člověka. A zase, myslíš, že
většina ...
jak by se zachovala většina
učitelú,
které znáš?
Já nevím, podle mě se to nedá říct tak jako objektivně, protože záleží třeba, jestli bych ... třeba 14 dní chyběl, že bych se třeba dovolil, jestli můžu jet do Ameriky na 14 dní, a tam by mi podepsali žádost, že mě jako uvolňují, tak že by v tom bylo zahrnuté, že okamžitě po tom, co přijedu, tak jako si mě můžou vyzkoušet, z čeho chtějí, i když se třeba budou ptát na 1. a 2. lekci, kterou (7?7). Jo, rozumím. 119
No, ale asi by uznali (???) spíš. Učitel udělal
chybu,
buď něco Spalně řekl,
nebo napsal, budd na to
nějak
reagO"rat?
No, asi se nejdřív poradím se sousedem, jestli tam jako tu chybu opravdu napsal, a teprve potom bych na tu chybu ukázal.
Když soused bude chybět, tak se budd bát? Anebo budd když se přihlásÍš, nebo se nepřihlásíš vůbec? A neříkej, s těmi vzadu.
prostě
nejistý,
Kdybych fakt věděl, že to je chyba, tak to se ozvu, to jo, ale když si nebudu jistý ... , asi bych se neptal.
úplně
A zase, ten učitel reagoval by tak: "Ano, děkuju, jsem rád nebo ráda, že jsi mě na to upozornil. ", anebo by to bylo spíš taková reakce: "No, tak vy taky děláte chyby. to se může stát plece .. Záleží, jakou ten učitel má zrovna náladu, ten učitel, když jako k nám přijde do hodiny. Když třeba ho něčím naštveme, tak potom bych tu reakci pochopil, že my ty chyby děláme taky, tak co se starám, ale většinou (?).
Takže v podstatě jakýkoliv jak 10, tak to?
učitel
i nějaký přísnějšÍ nebo naopak mírný, nlllže říct
Hm.
Podle situace. (souhlas) Učitel
chce potrestat
nějakého
tvého spolužáka za
něco,
o
čem
víš, že to
určitě
neudělal. Řekneš to?
No, tojo.
A nebudeš se
třeba
bál, že se to otočí proti
Tak to bych jako .. nad tím asi moc
A proč bys to jako
řekl,
tobě,
že jako
označí za
viníka tebe?
nepřemýšlel.
co by tě k tomu vedlo?
No, to je zajímavé. Možná jako jestli to není takový ten typický postoj prostě žák versus učitel, tak jako kvůli tomu, ale taky kvůli tornu, žejc to můj spolužák, který ... vím, že to prostě neudělal, tak nemá za co být trestan)', že jo, (???).
Takže, jestli lomu dob,t e rozumím, tak na jedné odporoval učiteli ... No, trochu.
A na druhé
straně
ta spravedlnost.
(souhlas) 120
straně
to, ten princip, že budd
Záleželo by
třeba
na tom, jestli by to byl oblíbený nebo neoblíbený spolužák,
kterého by se to týkalo? Nebo spolužačka,
samozřejmě.
Tak kdyby to neudělal, tak bych se ozval.
I na pomoc tomu neoblfbenému? Jo, taky. A ještě jsem
chtěla,
jak jsi Nka/, že
vlastně ten protest proti učiteli,
tak ...
Nebo jako já jsem to nemyslel úplně, že ... ne jako nějak radikálně ... tak jako, že na jedné straně přijde profesor a na jedné jsou žáci, že dřív to bylo jinak - třída i s profesorem jako kolektiv a že ted'ka postupem času se to nějak rozdělilo - prostě na jedné straně učitel a žáci, a tak to prostě je. Jako ne z toho principu, že bych chtěl tomu profesorovi odporovat, ale jakože prostě to jsou dvě různé ... Jo, jakože bys bránil svůj svět. Nebo jako." svůj kolektiv.,. asi rozumím. A ty si mysliš, že jsi ještě zažil to, kdy tfída s profesorem byla kolektiv, nebo to jakože už bylo hodně
dávno. Nevím, myslím, že to už bylo jako tJ'eba ... ne, že bych o tom něco věděl, jo ... No,
řekni,
co si myslíš.
Myslím, že to mohlo být tJ'eba, jakjsou ty staré filmy, tJ'eba 50. léta, začátek století...
Př.7oha Č.
17
ŽÁKYNĚ Č. 15, SEKUNDA, LUCIE, 13 LET (GYMNÁZIUM V. HLAVATÉHO,
LOUNY) Víš, co to je asertivita?
To jsme se nějak bavili TIŮnule, ne? Nevim, si to nějak nepamatuju moc. Dobře, takže neslyšelas to nikdy, ve škole třeba nebo ... nikde vůbec, doma předtím?
Ne. Já ti vysvětlim, co to je.
(následuje popis) Myslíš, že už m᧠nějakou představu?
Jo. Mysliš, že to používáš,
něco
takového?
No, jak kdy, no, vždycky to nevydržím.
121
A snažíš se teda?
Snažím se, no. PoužÍválf to
vědomě
neho
nevědomě?
Tak jako nějaké věci řeknu nevčdomě prostě automaticky třeba z té asertivity, ale nějaké ... třeba tomu člověku bych řekla něco úplně jiného. ale abych prostě jsem na něj nebyla nějaká fakt hnusná, tak mu, protože mi třeba na něm záleží a já sc nechci s ním pohádat, tak mu řeknu něco úplně jiného než bych chtěla. Takže z toho by leda pro
Spíš
mě
plynulo, že to používáš vědomě, že se
řídíš.
vědomě.
Že řídíš to, co říkáš. Je to tak?
No. Myslíš, že se to používá ve §kole
tl~eba?
Asi jo. Jako podle toho, jestli mi na tom člověku záleží, třeba když nějaký kamarád, nebo ne kamarád, spíš nějaký člověk, který si z vás dělá srandu, tak nebudu k němu prostč.. stalo se mi tady na sídlišti, prostě jedna holka hrozná, furt nadávala, tak já jsem to nevydržela a taky jsem jí prostě řekla, že ... no, to je jedno, prostě jsem na ní byla hnusná, protože ona je na mě hnusná, tak já se k ní nebudu chovat hezky. když onaje na mě hnusná, že jo, a navíc mi na ní totálně nezáleželo, protože .. No, a myslíš, že to bylo asertivní nebo ne?
Ode mě? Hm. lodní.
Od ní ne a ode mě taky asi ne, no. Ale tak důležité je, že poznáš, co je a co není, to je pro myslíš, že učitelé to používqjí?
mě (eď důležité.
A ve škole teda
Já si myslím, že ijo. A žáci to taky používají jako mezi sebou, když mluví žáci. Nějací
.. u nás kluci ne a holky - jsou tam taky jako nervní třeba, že vyletí hnedka nebo jim to všechno přešumí přes hlavu, a kluci, ti většinou u nás ve třídč ne, máme spíš jako výbušné kluky, že se do sebe jako pustí, že se začnou prát.
A myslíš, žeje leda dobré, aby se tak komunikovalo ve §kole?
Asi ne, no. Alyslím
asertivně.
Jo takhle. Jo, tak to jo, no. 122
Jestli jako se to do té školy hodí, jsem myslela.
Do školy určitě. Myslíš, že
tě učitelé
respektují, když s nimi mluvíš?
No, .. možná, že někdy občas ani ne. Jako nějací jo, ale vím i o učitelích, kteří.. jednoho konkrétního, který mě moc nerespektuje nebo který si z toho dělá jakoby srandu, a mně to pak přijde takové ponižující. A teda víc je kterých?
Víc těch,
kteří
respektují.
J.\1yslíŠ si, žejsi někdy ve škole drzá? Jo.
No, a často?
Ne,
často
ne, ale jsem občas.
A máš potom z toho špatné svědomí?
Když prostě mi přijde ten učitel, možná když si ze mě ten učitel dělá tu srandu nebo to, tak z toho ani špatné svčdomí nemám, protože mi přijde, že se mnou j edná úplně stejně jako já s ním, a třeba učitel, který s námi jedná férově ajsem potom třeba na něj nějak drzá, tak to mi potom přijde takové blbé, celou tu hodinu je takov)' potom .. no, takový nepříjemný pocit, že zrovna na tohohle učitele jsem byla hnusná. Snažiš se s učitelem diskutovat, pokud si mysl[f, že nemá pravdu, nebo se spíš bojiš reagovat?
Nebojím, takže spíš diskutovat s ním o tom. Ale třeba vím, jací učitelé mi to nevezmou a učitelé, s kterými bych pak měla problém, tak mlčím radši, no, ale když vím, že ten učitel je ochotný o tom se mnou diskutovat, tak se nebojím. Spíš u těch, co jsou .. tak se spíš bojím. A zase, kterýchje víc?
Myslím si, že víc těch, co se nebojím, protože oni to docela na tom ... zrovna tam. kam chodím teďkajá, to docela berou jako ... to prosazení vlastního názoru. Co ti nejvic vadí na komunikaci ve škole?
Jako mezi žáky nebo mezi učiteli? No, mezi žáky i mezi učiteli - ve ,fkole.
Tak, mezi žáky mi vadí právě, že to řeší tak, že se jako začnou mlátit ncbo že začnou být prostě hrubL A mezi učiteli ... nevím, že občas tak jako prostě já mám pravdu a nikdo mi na to nebude nic říkat. Jsou prostč takoví .. jakože nenechají dornluvitjako, že prostě ... že to nencchají vysvětlit. .. úplně. 123
Nenechaji vysvětlil, to myslišjako něco jako, co neni výuka?
třeba,
když se bavíte o
nějaké
látce nebo když řdíte
Co není výuka spíš, že tady je nějaký problém, a prostě ... tak mi sem všichni hoďte žákovské a tcďka prostč vy s tím nemáte nic společného, jenomže támhleten řekl, že tenhle udělal tamto, a ten řekl, že ne, že jste to udělal -vy, jenomže vy jste to neudělal, takže potom .. a ten učitel vás vlastně nenechá domluvit a dejte mi sem žákovskou knížku a už jako prostě nenechá si to vysvětlit a nebude zjišťovat, co se tam vlastně stalo, že tenhle mu řekl tohle, a tak proč by si to vymýšleL
A myslíš, že těm problémům, o kterých si mluvila, že by tomu mohla asertivita pomoct fo vylepšit? Já si mysHm, že jo, kdyby si zavolal všechny, jako ty, zataženi, a nějak se to s nimi pokusil vyřešit. Chtěla
kteří
do toho
n~iak
údajně měli
být
by ses o té asertivitě dozvědět něco víc?
Ve škole určitě jo anebo ..
Takže ve škole by to
mělo
určitě
jo, no. To vypadá tak jako docela zajímavě.
býl podle tebe?
No. Ve volném čase nevím, jestli bych přímo jakože bych někam chtěla chodit a prostč se o ní. .. , ale kdyby to bylo v té škole, tak by mě to bavilo, si myslím. Představ si tu situaci. Domluví,~ se s učitelem, že tě bude zkoušet z 1. a 2. kapitoly, pak když dojde na zkou,§ení, tak tě vyz!wuši z 3., kterou neumiš, co s tím budeš dělat?
Já teďka už bych asi prostě tomu učiteli řekla, že říkal, že mě bude zkoušet z něčeho jiného, a už se mi to stalo i podruhé a ten učitel, jako řekla jsem mu to, a ten učitel prostč: "Ne, já jsem určitě říkala tohle!" a já říkám: "Ne, říkala jste, že budete zkoušet z tamtoho." "Ne, já jsem určitč říkal tohle, já jsem to říkal." A vlastně že o tom nikdo neví, prostě bude se zkoušet tady z toho a kolikrát se pak do žákovské knížky napíše úplnč jiný název něčeho, co se zkoušelo, a když z toho máte pětku třeba, a pak sc píše zase úplnč z nččeho jiného a dá tam úplně ten stejný název, tak to pak vypadá, a zase z toho budete mít špatnou známku, tak to pak vypadá, že jste se vůbec neučili. A přesto vy za tím učitelem můžete jít: "Ale pane učiteli, to nebyla kolonizace!", třeba například. "Ne, to bylo, to bylo ono." Přijdu domů: .,Hm, tady ses to nenaučila, tady taky ne ... " už myslíš, že by ses ozvala, už ne prostě kdybys viděla, že ... kdyby z!wušet, a ty jsi zjistila, že to není to, co jsi se učila, tak bys fo A jako co by následovalo? Podle tebe.
Takže
teďko
učitel začal
Podle
mě
neříkal,
že všechno!"
tě
len
řekla.
by následovalo, že ten učitel by řekl, že to není pravda, že prostč to určitě říkal něco jiného, a následovalo by, že by řekl: ,.A stejnč máte mít naučené
124
A myslíš, že 10 by bylo že se spletl nebo ...
prostě
proto, že na to
zapomněl,
anebo proto, že
nemůže říct,
zapomněl,
Tak to nevím. Já si myslím, já si myslím, že jako spíš, že by na to protože mi přijde divné, že by ten učitel nepřiznal chybu, no, ale nevím.
Situace. Učitel reagovat?
udělal
chybu,
něco špatně řekl
nebo napsal, budeš na
10 nějak
Špatně řekl nebo napsal.. Nějakou
chybu prostě.
Asi.. jako třeba v látce, co nám řekl, ajá vím, žcje to jinak? Hm.
Jo, asi jo, ale tak jako ... normálně v pohodě prostě, že tam má chybu nebo že to takhle nebylo. To se mi taky stalo ted'ka, jsme měli jet do Prahy a paní učitelka nám řekla, že se pojedeme projet po Labi. My jsme se začali celá třída smát, protože v Praze Labe není, že jo, a prostě v pohodě jsme ji řekli, že v Praze Labe není, a ona řekla: "No, jo. no, jo vlastně a (?) Vltava.", ale v pohodě, ne nějak jako: "Tamhle máte chybu.", prostě jo, jo, v pohodě.
A ten učitel, jak myslíš, že by na to reagoval: "Ano, děkt4u, že jste že jsem se spletl. ", anebo: " To se může stát, vy taky děláte chyby ... "
mě
upozornili,
Spíš v pohodě, jakože jo, promiňte, že jsem se spletl, tak jako v pohodě. Učitel
chce potrestat žáka - spolužáka, za
něco,
o čem víš, že to
určitě neudělal, l~ekneš
to? Jo. Přihlásím se ncbo klidně vstanu, to se mi taky stalo, prostě vstaneme, třeba pár lidí vstalo, prostě že on to určitě nebyl nebo vím, kdo to byl, tak prostě vstane a prostě ... když vás ten učitel nevyvolá, protože je děsně zaměstnaný tím, že mu musí nadávat. tak prostě vstanete a začnete mu do toho mluvit, aby prostč pochopil, že vy na to máte úplně jiný názor.
A jak pak na to reaguje, když mu takhle
začnete
zasahovat zrovna do jeho ... nadávání?
Je naštvan)', že já si to tady udělám sám, jak já budu myslet, a když toho třeba kus stihne a jako dobře to nějak doložíte, tak třcba vynadá, ale toho člověka si o přestávku zavolá do toho kabinetu, o kterém jsme třeba začali mluvit, že to byl on, a když tam toho člověka neřeknete, tak to už dál neřeší. A když byste tam řekl, ale vždyť to byl támhlctcn, tak si ho o přestávku zavolá, že tedajak to bylo.
A hrálo by v tom roli, jestli by to byl IvúJ oblíbený nebo neoblíbený spolužák nebo spolužačka? Já si myslím, že by to hrálo roli, ale hlavně kvůli tornu, že kdyby to byl můj neoblíbený spolužák, tak já bych nevěděla, jestli on to udělal nebo ne, já bych o nčm neměla 125
přehled,
ale o tom oblíbeném vím prostě jeho meze, takže si myslím, že by spíš hrálo, že bych to nevčděla, že bych nemohla jistě říct, že on to nebyL
Když teda ten učitel se splete a obviní někoho jiného, tak je schopný potom, když mu to řeknete, že fo byl někdo jiný, tak to nějak jako odvolat a omluvil se lomu prvnímu, kterému nadával nebo ...jako před třídou .. Je schopný se omluvit, i před třídou. Jak který, jako vždycky se tam najdou nějaké výjimky, které nejsou schopné, ale většinou si myslím, že se zvládnou klidně omluvit i před celou třídou.
Přílohač.18
UČITELKA Č. 1, N. (ZŠ J. A. KOMENSKÉHO, LOUNY)
Víte, co je to aserlivita? (Neví - mimo záznam) Něco alespoň,
co s tím souvisí,
nějaký
V mezích slušnosti si
runčt
Vpodstatě ano,
dalšího jdtě?
něco
úlržek, cokoliv ..
prosadit svůj názor.
Jak zněla otázka?
Co fo je, co o ní víte .. Nevím, já bych to řekla takhle
stručně.
To je dobré, to je základní dobrá myšlenka, ale já, abych ji odli.hla od toho, jak se běžně mluví, a abych dokázala, že to k něčemu je, tak bych Vám to ještě trochu víc vysvětlila a pak se o tom budeme bavit dál. Takže je to způsob komunikace, jak jste říkala, Jde tam i o slušnost, ale hlavně slouží k tomu, aby se ten člověk, který asertivitu používá, necítil po nějakém rozhovoru huď tak. že se vůbec neprosadil, že se bál něco říct, neho naopak, že se prosadil až moc, že byl agresivní. Zohledňuje asertivita myšlenky, názory, postoje a snaží se, aby se len člověk, který je používá, aby je . .yjadřoval. Ten ví, co chce, a snaží se to co nejlépe formuloval. Snaží se o shodu a nevyvolává zbytečné konflikty. Měl by také dodržovat vlastní práva. Ta práva jsou o tom, co já tady říkám, že se snaží o shodu. Snaží se být maximálně vstřícný k tomu, s kterým komunikuje. Snaží se ho pochopit a porozumět mu. Přesně poslouchá, co říká, a zohledňuje všechny argumenty, které on používá. Když mluví, tak se snaží mluvit lak,
primárně
126
aby ten jeho partner pochopil, o co mu jde. Je to taková ty techniky znáte?
vstřícná
komunikace.
Nějaké
Čistě teoreticky. Ještě
je důležité, že je to k zvládáni kritiky, pfijímánf komplimentu nebo na řešení toho Iwnfliktu a třeba, aby k němu vůbec nedoslo. Něktefí lidé ji používají pořád, někteří jenom, když dojde k některé té situaci jako je kritika nebo nepřijemné situaci. No, vlastně i ten kompliment může být nepříjemný v jisté chvili. Teď jdtě nějakou tu techniku. Třeba hodně známá je technika otevřených dveří. Spočívá to v tom, že někdo chce kritizovat a ten, který je kritizovaný, rovnou řekne: "Ano, máš pravdu, přišel jsem pozdě. ", čímž vlastně sebere argumenty a přizná svoji chybu a už není co řešit, v podstatě. Dalšl technika, která se často používá, je třeba pokažená gramofonová deska, kdy ten jeden partner opakuje stále dokola svůj požadavek, až prostě to toho druhého přestane bavit a udělá to. Další taková ilustrující technika je technika volné informace nebo sebeotevření. Když za vámi přijde". tady je to dobře vidět na vztahu žák - učitel, kdy přijde žák, že má nějaký problém, Vy se mu chcete přiblížit, tak řeknete: "Ano, já jsem kdysi měla stejný problém nebo udělala jsem stejnou chybu. ", a to zlidští toho učitele v očfch žáka ... Snaha o kompromisy apod. Takže myslim, že jsem ukázala jak ten teoretický princip, tak i praktické využiti, že to neni jenom běžný rozhovor, ale že to má i nějaká pravidla nebo jiné použití než běžný rozhovor, když se bavíte. Talde první otázka, která už se bude zaměřovat, je taková, jestli učíte občanskou nebo rodinnou výchovu nebo český jazyk a vůbec ...
Ani jedno. Ještě
by mě zajfmala tak přibližná doba praxe. Nemusí to být přesně na roky, zhruba ...
12 let.
(Učí němčinu
- mimo záznam)
Takže podle toho, jak jsem vám teď popsala, co je asertivita, myslite si, že by se to dalo použit ve škole? V komunikaci ať už žák - učitel nebo třeba v komunikaci ... No, samozřejmě.
A myslíte, že se to používá? No. já to používám, tedy. Všecbny ty metody, které tady zazněly, takje používám.
A myslíte, že by se mohly používat víc? Myslím si, že se až tak nepoužívají v komunikaci učitelů, že by se mohly používat víc tady v tom případě.
Vy tedy asertivitu používáte a myslíte si, že to děláte
Já si myslím, že to dělám víc vědomě. 127
vědomě
nebo spíš nevědomě?
A
nějaký
konkrétní příklad?
Třeba
když se mi stane, že udělám chybu ve třídě, to se stane kaldému, že jo. tak prostě tu chybu přiznám a nedělám, že je to v pořádku, i když si toho třeba děti nevšimnou. Použivajíji podle vás žáci?
Žáci mezi sebou? Myslím i jak žák -
učitel,
Jak kteří, ale míň,
míň
A zase Teď
tak i žáci mezi sebou.
bych řekla - menšina.
třeba nějaký příklad,
mě
nic
konkrétně
kdy ji žák použil?
nenapadá.. že tedy přiznají, když udělají chybu.
Možná taky asi nejvíc to s tou chybou,
Když oni udělqji chybu?
Když oni .. že se dokážou přiznat, ale jak kteří. A když se žák ohradí nebo když použije něco z toho, o čem jsme se bavily. tak považujete to za drzost, i když samozřejmě záleží přesně na podání, ale .. Jistě, ano, podle toho, jak to podá, když slušně vysvčtlí nebo trvá si slušnč na svém, tak ho vyslechnu a řešíme to, ale záleží na tónu a na způsobu, jakým to podá.
Dalo by se
nějak "!"yjádřit,
kdy už je ta hranice překročena, kdy už se jedná o drzost?
No, když třeba opakuje ten svůj požadavek, aniž by mč poslouchal, když mu něco k tomu říkám .. už jinak nevím, jak bych to řekla ... a zvyšuje hlas třeba nebo volí nevhodná slova v komunikaci s dospělým. Jsou žáci podle vás stále drzejší nebo je lepší, když teďje ten systém nastaven ,\piše na to, že žáci se maji projevit a mají říct, kdyžjsou s něčím nespokojeni?
Myslím si, že ano, jsou, protože nedokážou dost často odhadnout ty hranice slušnosti v komunikaci s dospělým člověkem, takže v tom případě to potom působí jako drzost. Ale zase ne všichni .. neřekla bych ani, že většina. Takže jestli tomu dobře rozumím, tak ten systém, který vede žáka k tomu, aby se nebál a nestyděl, lak vede zároveň i k (omu, že přibývá drzosti?
Ano. Vadi vám, když se žák ohradÍ proti va§emu tvrzení, nebo byste byla naopak ráda, kdyby to žáci dělali častěji a nebáli se?
No, asi bych byla .. nevadí mi tedy, to v žádném případě, když samozřejmě se potom o tom mlLŽe normálně hovořit. Vadí mi to v případě, když se ohradí a v podstatě nemá důvod, to mi vadí. Ale jinak, když má nějaké důvody, které mi slušně vysvětlí, tak mi 128
to samozřejmě nevadí. A byla bych radši, kdyby to dělalo víc protože někteří se bojí, přitom II mě nemají důvod se bát.
Aje spíš víc těch, co se boji, anebo
dětí
tímhle
způsobem,
těch,.
Jak se sejde jaký kolektiv.
Takže dal.fí otázka. Co vám nejvíce vadí na komunikaci ve Jkole? A nemusí to býl spolužák - učitel ... No, že prostě jako to je v každém kolektivu, že vyslechnout názor toho druhého.
někteří
lidé nejsou schopni
A myslíte si, že by asertivita mohla nějak pomoct? No, samozřejmč, že ano .. Ale tak to myslím, že ..
Některý člověk
není schopný tuhle metodu používat.
Nějak
ovlivnit toho (lověka nebo přivést ho k tomu, aby on s vámi za(al diskutoval? Nebo vyslechnul ten názor?
Když o
Dál.
nějaký
takový rozhovor jde, no tak se o to snažím.
Zaměřují se
na asertivitu a komunikaci
nějaké
kurzy pro
učitele?
Ano.
A navštívila byste
nějaký
takový kurz nebo
chtěla
byste se o tom dozvědět více?
No .. asi i ano.
J.\1yslíte si, že použiváte asertivitu i v soukromém životě nebo jenom ve Jkole? Používám. Teď takové dvě praktiaější otázky, a to předsfavte si situaci, vy se s žákem domluvíte, že ho budete zkoušet z 1. a 2. kapitoly, ale nakonec ho vyzkoušíte úplně z něčeho jiného, takže žák vstane a řekne: "Ale paní učitelko, já si myslím, že když jsme se domluvili, že byste mě měla vyzkoušet znova nebo že bych měl doslat ještě dalŠÍ možnost. " Je tady ten problém, že teoreticky má žák umět všechno, ale zase, když jste se domluvili .. Takže, co byste pak tomu žákovi, který řekne: "Ale já si myslim ... ,. Co byste mu na fo řekla?
Že ho vyzkouším znova nebo mu dám ještě další možnost, protože jsme se domluvili. Učitel udělal chybu ve výkladu nebo prostě nějakou ve vyučování a leď žák na 10 upozornÍ, ale takovým ne úplně vhodným způsobem.. bez n~jakého, že se přihlásÍ nebo že dá nějaký náznak, že začne mluvit ... prostě tak: "Ale vždy!' to je blbě, ale vždyť to má být takhle .. ". Takjak byste reagovala?
Reaguju tak, že tu chybu přiznám, ale potom mu vysvětlím, že ten dal najevo, nebyl zrovna vhodný, ajak to udělat příště.
129
způsob,
jakým to
Přt70ha Č.
19
UČITELKA Č. 2, L. (ZŠ J. A. KOMENSKÉHO, LOUNY)
Víte, coje to asertivita? Slyšelajste to někdy?
No, slyšela. Máte
nějakou představu?
Schopnost chovat se tak, abych prosadila to, co
potřebuju
já, a
přitom
nepoškodila,
neomezila, neurazila dalšího. Ano a slyšela jste
něco
o technikách asertivity?
Asi slyšela, ale nechtěj po Dll1ě, abych ti je
odříkávala.
Když vám třeba řeknu - technika otevřených dveff - tušíte, co by to mohlo být? Tak to netuším.
Tak já bych vám to vysvětlila, jenom tuhle jednu pro přiklad, aby z toho bylo vidět, v černje rozdíl mezi asertivitou a nějakou obyčejnou komunikaci. (Následuje popis.) Těch technik je hodné a asi nemá smysl, abych říkala o všech ... Já akorát mám problém s dm, že chci, aby jak ty děti, tak vy, abyste rozuměli tomu, že asertivita je součást komunikace, ale je trochu jiná než fa ... jakou mají děti zejména pfedstavu o té normální, že prostě je tam ... musí se na něco dávat pozor, musí se na něco pfitom myslet ... Takže já začnu už s těmi otázkami ...
A můžu se zeptat, proč se jmenuje otevřených dveří? Jo, no, protože, který útočí, chce jako naběhnout na ty dvefe, zabušit, kdežto vy mu je otevfete, takže on zakopne o práh a vlítne dovnitf. Je to taková metafora nebo něco takového. Takže ta asertivita se používá v takových situacích jako je konflikt, kritika nebo naopak kompliment nebo nějaké takové ty situace, které by mohly být nepřijemné. To je asi snad zřejmé z toho. Takže první otázka, jestli učíte občanskou nebo rodinnou výchovu?
No, učím ted' v devítce. Druhý rok. Jo, a tak nějak přibližnou dobu praxe - nepotfebuju to přesně jenom ...
Jako rodinnou výchovu? Spíš pedagogickou.
Pedagogickou praxi - 25 let, ale rodinnou výchovu ne. Děkuju.
A
Je tam
určitě
učfte
o té asertivitě nebo zmiňujete se o ní... v té rodinné výchově tfeba?
uvedená ve zmiňovali jsme se o ní.
způsobu
chování k
130
sobě
navzájem.
Určitě
tam je ... ano,
Myslíte si leda, že se asertivita dá používat ve škole v komunikaci mezi žákem a učitelem?
Asi ano, myslím si, že ano. Mezi žákem a učitelem nebo
obráceně?
lIlo, tak to je vzájemné - vzájemná komunikace, takže ji tedy mmou používat oba nebo se hodí jenom pro jednoho?
Já si myslím, že kdyby to bylo ideální, že by se hodila pro oba. Ajakje to teda ve
skutečnosti - neideálně?
Ve skutečnosti záleží na každém jedinci. Ve skutečnosti se někteří učitelé chovají tak, že to není asertivní, ale nějaké direktivní a někteří žáci zase mají strach a nedovolili by si použít asertivní chování, ale ubývá jich. Vy si myslite, že používáte asertivitu nebo spíš ne?
Já doufám, že ano. Já doufám, že se snažím, že ano. A proč doufáte nebo proč byste ji
chtěla používat?
No, abych dosáhla rozumnou metodou toho, co chci. Dobře.
A myslíte, že to jde takjako vědomě, že to
Asi by se to dalo naučit, ale neměla jsem to v mládí a asi by se na sobě dalo pracovat ...
řídíte,
štěstí,
anebo že ..
aby
mě někdo
ty metody
učil
Takže to spíše používáte podvědomě, že tojde samo?
Možná podvědomě, možná podvědomě, si myslím. Myslíte si, žeji pouŽÍvají žáci?
Hodně
nebo
méně ...
Myslím si, že moc ne. A proč teda ne? Nějaký příklad byste měla, kdy zrovna ji použili anebo zase naopak situaci, kdy by byla velmi na místě, ale kdy to teda řešili nějak jinak?
No, když řešÍ něco v afektu, tak místo aby použili takovýhle způsob, tak nesmyslně ... spíš vydráždí druhou stranu, než by.. no, než by ji vhodné využili. Asi by se to měli učit opravdu při občanské výchově, při rodinné výchově a trénovat ty situace, aby byli připraveni na to ji používat.
nesmyslně
Považujete to za drzost, kdyžj! používají nebo ..
Ne, nepovažuju. Myslím si
aspoň,
že nepovažuju, myslím si, že ne.
A kdy je podle vás žák drzý, kdy už to překročí (u hranici... nebo dá se to vyjádřit ...
vůbec nějak
Dá se to vyjádřit, já teda si myslím, že pokud zvyšuje hlas na dospělého člověka, pokud sam071ejmě užívá vulgární výrazy, pokud nepustí druhého ke slovu a opakuje to své stále, to je rozhodně drzost.
131
Myslíte si, že jsou žáci stále drzejší anebo je spíš dobře, že teď je nastaven ten trend toho, že se spíš majípřihlásit a spíš se nebát něco říct nebo ..
Já si osobně myslím, že jsem nikdy nevystupovala tak, že by se žáci mě moc báli. Takže mám pocit, že mě i v době, kdy se leckoho báli, tak že se mnou jednali docela bez nějakého strachu a zábran. MOŽIlá se pletu, ale ... A v dnešní době rozhodně jsou o hodně drzejší - někteří, ale to jsou zase opravdu ... opravdu jsou to jednotlivci - záleží na tom, z jakého jsou prostředí. Rozhodně stoupá jejich sebevědomí a bohužel často stoupá u těch, kteří mají takové domácí prostředí, že se k sobě chovají ošklivě i doma a pak to přenášejí do školy. rozumně,
Takže si tedy myslite, že problém je někdy už doma. Potom škola už ...
Škola to může korigovat, ale nemá šanci změnit... jakmile doma dovolí takové chování, no, vyjadřují se ještě doma o škole v takovém duchu, tak pak se nemůžou divit, jak se chovají děti. Vadí vám, když se žák ohradí proti vašemu tvrzení, nebo byste byla naopak ráda, kdyby to žáci dělali častěji a nebáli se? Nevím, možná, že si to domýšlím, ale mám pocit, že mi ho říkali i dfív i teď.
Nemyslím to jako přímo, že by se vás měli bát, ale spíš z pohledu té autority žák - učitel. Nemyslím, že by se vás měli bát jako osoby, ale spíš toho, že jste učitel - učitelka. Prosím tě, řekni mi ještě jedoou tu otázku.
No, já už jsem zase od ní trochu odbočila, ale původně - jestli vám vadí, když se žák ohradí proti vašemu tvrzení - že vy prostě říkáte, ať už je to výklad, anebo i něco ... ne proti němu, ale něco jemu. Co se týče výkladu, pokud mají nějaký svůj důkaz, tak mi to nevadí, pokud je to důkaz z Blesku nebo z Novy, tak jako to beru s rezervou, to mi nevadí, ale je to ... nevím, týká se třeba chování, kdy bych mu vyčetla, že třeba opisuje, a viděla jsem ho opisovat a on mi bude lhát, že neopisoval, tak: mi to vadí, protože mě rozčílí... vadí mně podvody všeho drobu. A vadi mi lhaní, a když evidentně lže, tak mi to vadi - že se nestydí, to mi vadi hodně. A jinak - jinak mě nenapadá konkrétní příklad.
A mys/[te si, že je víc těch, kteří se teda nebojí něco těch, kteří mají hodně až příliš respekt.
říct,
anebo je pořád ještě
hodně
Jak ke komu. V mém případě si myslím., že řeknou, co si myslí - většina. A u některých kolegů jsem si jistá, že to řeknou jenom nejsilnější jedinci. Je to případ od případu. A jsou třídy, kde je víc těch odvážných, a jsou třídy, kde je miň těch odvážných, jak se čistě náhodně sešli. Další otázka. Co vám nejvíc vadí na komunikaci ve škole? Mám to nějak upřesňovat?
Na komunikaci ve škole ... jako mezi žáky a učiteli?
132
To je jedno, tady se
může ...
Lhaní. Jakmile se lže, tak mi to vadí hodně. Jsem zvyklá a snažím se celý život nelhat. Lhaní mi stTašnč vadí. No, myslíte, že by v tom asertivita mohla
nějak pomoct?
Nevím, nevím. Myslím, že když někoho vedou od malička k podvádění, tak nějaké metody asertivity to ne7Ánění. Pokud se zvolí jako .. metoda, že co se dá oblafnout_ se oblafne, tak těžko asertivita ... nevím, to fakt nevím. Zaměřují se
na asertivitu a komunikaci nějaké kurzy pro
učitele?
Asi ano, ale přiznávám se že .. už to nesleduju, protože jsem Určitě by se tam našel. Chtěla
byste se o tom
dozvědět něco
vice,
buď tedy
těsně před
penzí.
už soukromě, nebo i v rámci ..
No, je to zajímavé téma, ale když .. pokud se týká kurzů pro učitele, tak od té doby, co mám jednohodinové předměty ve škole, kdy jsem přišla o polovinu přírodopis"Ů. tak se snažím nejezdit na kurz v době, kdy je přírodopis, protože ten stav, kdy nějakou třídu třeba tři týdny nepotkám, a to je výuka k smíchu spíš než na něco jiného. Takže ten kurz mě osloví, když je to opravdu něco, pokud možno z oboru .. Myslíte si, že používáte ji i v soukromí nebo ..
Myslím si, že se snažím . ... nebo
hlavně
v soukromí?
Myslím si, že se snažím. Nevím, jestli .. jo.
hodně,
ale ve vztahu k vlastním
dětem určitě
Domluvíte se s žákem, že ho budete zkoušet z 1. a 2. kapitoly, ale nakonec ho vyzkoušíte z kapitoly 3. Ten žák se ozve, jak na to budete reagovat?
Já teda si myslím .. určitě pokud jsem mu slíbila 1. a 2. kapitolu a ozval by se, tak ho vyzkouším z 1. a z 2., určitě, ale doufám, že při své skleróze ještě něco si pamatuj u, z čeho jsem to zadala. To si myslím, že bych splnila, že nebudu .. Takže by vám nevadilo.. kdyby se vás jako zeptal ... , kdyby to formuloval, to, že by se ozval, ,<;pl,§ otázkou něco takového jako: "Ale já bych se chtěl zeptat, já jsem si myslel, že jsme se domluvili na kapitole 1 nebo 2. " Anebo když to bude formulovat spUejako: "No, ale vždyťjsme se domluvili, že to bude 1. a 2. kapitola, a vy jste mě zkoušela z 3.... " Ale vpodstatě, slušné jsou ()b(~je, nemyslím si, že by jedno bylo drzé, ale co byste preferovala nebo to vidíte jinak, že by něco bylo drzej.\:í? Mně to přijde stejné .. to nevím, jestli otázkou nebo: ". ,. vždyť jsme se domluvili ... " No asi je to drzejŠÍ: ,__ .. vždyť jsme se domluvili ... ", ale pokud je to pravda, že jsme se domluvili. tak si myslím, že ještě to nezapomenu a že by se mi to vybavilo a že bych to uznala, obojí.
133
Další situace. Uděláte chybu ve -ryučováni, něco rpatně napíšete nebo se .. ne přeřeknete, ale něco významněj.fiho, žák vás na lo upozorní něco ve stylu: "Ale takhle se to přece nepge, toje blbě nebo ,špatně." A takje to takové ... nepřihlásí se, vykřikne, takjak byste na to reagovala? Asi ... já si tedy myslím, že pokud je to blbě, ajá to vím, pokud jsem se jenom spletla v malém, takže byeh to asi vzala a řekla byeh mu, že se to říká jinak (?), pokud byeh si já myslela, že je to dobře, to je horší, pokud bych opravdu udělala chybu, tak bych mu asi řekla, ať přinese důkaz, si myslím. (vyrušení) Pokud by .. nevím, vynechám písmenko a někdo vykřikne, tak myslím si, že řeknu: "Děkuju, a můžeš se přihlásit.,," nebo nčco takového, a pokud by to byla faktická chyba, to doufám, že nedělám často, tak bych řekla, že musí přinést důkaz, protože dneska, nevím, nikdo nemůže vědět všechno, věda se pořád vyvíjí a myslím si, že bych to docela uznala, ale nemám "' nelíbí se mi, když vykřikuje a myslím, že atmosféra ve třídě je taková, že by ho to rozhodnč neodradilo, aby něco řekl.
Ale byla byste ráda, když teda už se stane to, že tu chybu
uděláte."
Když mě ten žák opraví, tak jsem ráda, protože spousta dčtí si to jenom třeba z té tabule opíše a potom příště, .. a naučí se to, tak to mně nevadí, to mně nevadí, ale říkám, doufám, že nedělám faktické chyby, A pokud je to obor, v kterém si nejsem jistá, jakože v rodinné výchově, když ji učím, a nemám ji vystudovanou, tak tam jako se chovám daleko opatměji, než v oboru, o kterém si myslím, že to znám, a připouštím jiné názory daleko častěji než ve svém oboru.
A preferovala byste reakci, pokud na to upozorní reakci: "Ano, děkuju, toho jsem si ani nevšimla. "
nějak přiměřeně
Jo, děkuju, slušnč děkuju, když mě upozorní na chybu. A tak mu poděkuju, ale řeknu mu, že to má říct jinak.
děkuju
ten žák, tak spíše
i tomu, kdo to
zařve,
Nebo 5píŠ." nemyslím, že byste se to snažila zakrýt vysloveně, ale 5pi§: "No, ale tak to se může stát každému." " Já si nemyslím., možná, že bych to někomu, kdyby se choval tak jako., já jsem se asi nesetkala s tím, že by někdo vyloženě chtěl, v tom oboru, který učím, mě vyloženč shodit. Jako nevím, nemám zkušenost, protože jsem měla štěstí, když si člověk uči svůj obor, tak jako by v něm asi měla býL., to si nevybavuji, jako že zapomenu něco. vynechám, jako to je jasné, to je často, a to jsem ráda, že mě upozorní, že tam ta chyba nestraší, ale jinak, říkám, v tom samotném oboru, a když si nejsem jistá jako, nevím. při určování hornin nebo podobných specialitách, tak klidně děti posílám k odborníkům a jsem ráda, dneska se snadno řekne najdi na internetu, přines ukázat, to opravdu jako, to si myslím, že mám v tomhle docela., možná, možná nčkdy
134
jsem ... , ale nevím, opravdu nevím, to mi nevadí a tomu, kdo mě upozorní na chybu.
Příloha Č.
děkuju,
v každém
případě děkuj u
20
UČITELKA Č. 3, R (ZŠ J. A. KOMENSKÉHO, LOUNY)
Víte, co je asertivita?
No, mám představu, že asertivita, to je prostě takové slušné chování, které ale jako .. . je za účelem si prosadit něco, ale jako slušným způsobem. Nějaká práva, rozhodnutí .. . takhle bych to cítila, nevím, jestli je to dobře. A mluvila jste o právech, takjaká práva například? třeba když je asertivní chování dětí, tak práva dítěte. Jo, to znamená takové obranné reakce třeba proti učitelům, ale slušnou formou, právě si myslím, že to děti tady dost zneužívají, že to používají neslušně, nevhodně.
No, tak nějaké
Znáte třeba nějaké asertivní techniky nebo přímo jsou i asertivní práva ... Ono to spolu souvisí, jakjste říkala ta práva.
Asi bych měla, ale třeba mč napadá, jako jakým způsobem tady učím já, nějakou asertivitu, protože tady učím i volbu povolání a dramatickou výchovu. Takže ono se to dá brát jako dramatizací, konkrétní situace, scénka, žadatel o práci. personální oddělení a tady na tom konkrétním způsobu tou dramatizací, že se vytvoří takový improvizovaný dialog, kdc dva jednají. Jak se brání ten uchazeč nebo jak bojuje o to, aby se prosadil. Takhle nějak. Takže dramatizace je jeden způsob .. nevím. Všechno je to k tématu, akorát bych to trochu upřesnila. Jde o ty termíny, ta asertivní technika, to je několik technik, které asi tak jsou nejreprezentativnějšÍ pro tu asertivitu, to, co jste říkala vy. la dramatizace, to už je .~pí§ takový trénink toho, těch technik a potom vůbec té asertivity. Ta práva, jsou zase na to, že člověk může říct já nevím, nemusí podával žádné ", nemusí se omlouvat ani žádné výmluvy podával, prostě, žeje zodpovědný sám za sebe, mtlže říct: nerozumím, je mi to jedno, že není zodpovědný za okolí, jenom sám za sebe. A musí zhodnotil, ale rozumně, do jaké míry je odpovědný za to okolí nebo za někoho jiného. Takže ty techniky, to je napřfklad: technika otevřených dveří. (následuje popis) Teď se vás zeptám, učíte tedy občanskou výchovu ..
přesně
Občanku
ne,
učím
volbu povolání. ..
To je rozdíl v tom? 135
Volbu povolání ... , učím zeměpis, já tady mám teďko víc předmětů, učím přírodopis, chemii. Já mám tu asertivitu teda ve volbě povolání jako právč v tom pohovoru u toho zaměstnání. Asertivní chování bychom právě měli nacvičovat v té dramatické výchově, ale jinak je to, jak říkáš, z toho praktického života ... Dá se to použít všude, ale ta teorie patři hlavně do té občanky a do té rodinky, protože to je jak pro rodinu, tak pro zaměstnání, jak jste říkala. A zeptám se vás, přibližnějak dlouho učíte? Já mám praxi teď 7. rok, ale ono se to zhruba ten účel. To je v podstatě ... komunikaci?
stači řádově.
počítá
i 3 roky na
mateřské,
takže 10 let. (?)
Myslíte si, že se asertivita dá použít ve škole pN
běžné
Já si myslím, že se to dá, myslím si, že by se měla děti učit, protože jak jsem říkala. ji děti chápou trošku jinak, a dá se určitě použít, no. Já teda jako se jí taky teprve učím, já moc asertivní typ nejsem, jájsem takový ten typ, že jsem pasivnější, nechám si dost věcí líbit a pak mě to trápí, což jc právě chyba, že jo. Myslíte, že to použiváte vy sama ve škole? Snažím se, ale ne vždycky mi to jde. Myslíte, že to
děláte vědomě
nebo spiš nevědomě?
Snažím se ji včdomč právě jako zlepšovat, ten proces té obrany. Použivaji to žáci? Žáci používají asertivitu. Hodně?
Myslím si, že jo. A
vědí
o tom?
Myslím si, že to
nevědí,
A myslíte si, že je
dobře,
že je to asertivní chování. že ji používaji?
Že to používají. .. já si myslím, že na jednu stranu je to dobře, že si jakoby právě umí poradit, prosadit si ty své názory, to je na jednu stranu dobře, myslím si, pro život, ale oni ještě neumí používat tu vhodnou fonnu, takže by se je mělo trošku usměn10vat a vysvětlovat. (??7). Když bych se vás zeptala na nějaký případ, na nějaké ukázkové použití, kdy to žák použil ... Dokázala byste si nějaké vybaVil?
například
No, tak třeba konflikty, co jsem měla konflikty tady v jedné třídě. Při chemii prostč .. kluci se rozhodli, že ... vysvětlovala jsem nějakou látku novou, a dost obtížnou látku, se přiznám, a tam je třeba si to jako .. , si myslím teda já, si to vyslechnout celé, udělat 136
si nějaké příklady a zopakovat a takhle ... a oni prostě hned při tom v)'kladu začali jakoby útočit, že tomu nerozumí, začali si jakoby hájit to svoje a chtěli a nutili mě třeba jiným způsobem to vysvětlit, když jsem se snažila, říkám: "To nejde, musíte to vyslechnout celé." Jako vzniknul tam tento ten spor a oni si neustále vedli tu svou, že to teda bude špatně ve mně něco, ale nevím, jestli tohle je to asertivní chování z té jejich strany, jako to přecházelo trošku na drzost, ale myslím si, že oni takhle se snaží. Nebo jako hodně se setkávám v hodinách, že se hájí různým zpúsobem, někdy je to dobře, někdy člověk udělá chybu, něco přehlédne, takže dobře zasc, že sc ozvou, no. Takže nějaké konflikty ajejich obrana ..
Dalo by se
nějak
deflnovat, kdy je žák drzý? Nebo co už vám vadil
Já si myslím, že jsem dost tolerantní v porovnání s ostatními kolegy, tak jsem dost tolerantní, ale když vidím, že je to takové jako naschvál, nesmí to být samozřejmě nic vulgárního, ale já si myslím, že každého vyslechnu, jeho názor, a snažím se mu vysvětlit zase, co já si k tomu myslím, takže usměrnit nějak, tak jako pak se cítí dotčený, proč se takhle ozval, proč takhle reaguje, ale když už je to nějaký útok vyloženě jako obecně na učitele, učitelé jsou blbci a takovéhle, tak to už mi jako vadL že jako si nenechá vysvětlit, nechce to jako rozebrat, nechce mluvit, má svůj názor, za kterým si tvrdě stojí, tak to už potom beru jako útok, jako takovou drzost.
Myslíte si, jsou žáci stále drzejši? No, jako myslím si, že jo, ale ono je to takové .. to jsou takové pohledy těch generací. Já si pamatuji, ještě když jsem chodila na střední školu, na základní školu, tak si myslím, že jsme si nedovolovali tolik. Ale zase záleželo na koho. A když jsme poznali, že ten učitel je hodný, tak trošku tam .. jsme byli drzejší, ale myslím, že se to trošku zhoršuje, ale že to je V)'Voj společnosti, celosvětový, že to není problém jenom České republiky, že to prostě .. že i děti v mateřské školce jsou jiné, ncž bývali, taky drzej ší.
Vadi vám, když se žák ohradí proti vašemu tvrzeni, nebo byste byla naopak ráda, kdyby to dělali častéji? Nevadí mi, když potom jako uzná můj názor a když o tom můžeme normálně konzultovat v klidu, když to jako můžeme probrat a jako nechá si to vysvčtlit, tak já taky ustoupím a taky si jako podívám, jestli mám pravdu, tohle mi vůbec nevadí, jako když diskuse ve třldě k problému, to mi vůbec nevadí, mně vadí útoky. Určitě jsou i ti žáci, kteři jsou teda pasivni a boji se, asi je jich míň, počítám, ale že jich je jako výrazně málo, anebo třeba i překvapí někdy, kolik jich je těch pasivních žáků.
Že jsou pasivní (?) a bojí se třeba jako ozvat?
No, takhle to myslím.
137
Já si třeba v mých hodinách myslím, že se jako tam.. že se mč nebojí jako děti, což jsem tedajako ráda na jednu stranu, ale pak to má i negativní stránku. Myslím si, že jich je míň, míň těch, co se bojí ozvat. Že by to bylo ze strachu, je to spíš z třeba opravdu z pasivity, jo, že je to nezajímá, že je to nebaví. Ale ze strachu, si myslím, je jich málo. Nevím, jak u ostatních kolegů, ale celkově na škole je jich málo. Myslíte si, že je to ten trend?
Myslím si, že je to takový trend, že opravdu možná to souvisí i s tím chováním, že oni vědí, že se jim jakoby nemůže nic stát a že jim nemůže nikdo nic udělat. Ale je to dobře zase, že se nebojí, než aby se báli učitele, aby se nemohli ozvat a nčjaké bezpráví řešit. Myslím si, že je to dobře, ale že je to tím trendem, ŽC to s tím souvisí, to jo. Co vám nejvíc vadí na komunikaci ve škole?
Mezi žáky jako? Mezi
učitelem
a žákem?
Různě,
Obecně?
mezi žáky, co vypozorujete, mezi samozřejmě taky.
třeba
i kolegy, mezi
učitelem
a žákem
Tak mezi kolegy mi vadí taková jako trošku konkurence třeba mezipředmětová, jo, že když máme stejný předmět, tak někdo bývá docela nepříjemn)', bere to jako konkurenci toho druhého, že tam chybí taková ta vzájemná pomoc, taková ta konzultace. Ale to je taky jak s kým, to je o lidech, a to je asi všude. Mczi dčtmi komunikace .. tam právě, že nefungují ty třídní kolektivy, že jsou opravdu rozdělení do skupinek a některé ty skupinky ... , že jsou prostě i jako zlý, ale to jsou spíš jedinci. Tam mi vadí ta komunikace mezi nimi, žc není taková obecná, koukají třeba na to, jak kdo chodí oblíkaný, prostě takové povrchní záležitosti, tak to mi vadí. Komunikace mezi učitelem a žákem zase až na výjimky si myslím, že to funguje, že třeba vidím, jak ty žáci přijdou o přestávky, povídají si, vyhledají učitele, mluví s ním, že se neschovávají, nebojí se učitelů, že to je asi tak, jak by to mělo být, při hodinách se ptají .. myslím si, že tady ta komunikace funguje. Někdo pro stč má svůj názor, dává nám to najevo, nemájc rád, ale těch je pár, to jsou prostě takové typy. Alyslíte si, že ta asertivita by to mohla kde jsou ty chyby.
nějak
vylepšit? Tu komunikaci,
Myslím si, že určitě, že kdyby jako jim to bylo jako dobře procvičeno, tak si myslím, že asi jo. Zaměřují
se na asertivitu a komunikaci
nějaké
dobře vysvětleno
kurzy pro
a
zvlášť
nějak
tam,
s nimi
učitele?
Já si myslím, že jsem viděla v nabídce něco, kurzy asertivního chování, ale nemám s tím, jakjsem ted' na rri roky vypadla, tak s tím nemám zkušenost. A
chtěla
byste se
nějakého
takového kurzu zúčastnit?
138
Určitě. Mě
to i
teďko
zaujalo, jak jsi mi to
vysvětlovala,
ty techniky, takže by
mě
to
zajímalo.
Tak ještě vám řeknu takové tři situace, hypoteticky jak byste reagovala neho jak hy reagovali žáci. Domluvíte se s žákem, že ho budete zkoušek z 1. a 2. kapitoly, nakonec prostě změníte názor nebo zapomenete a zkou.fíte ho z 3. Co si myslíte, že udělá ten žák? Ten žák se Aješlě
okamžitě
ozve, že jsem říkala, že zkouším z 1. a 2.
než ho vyzkoušíte nebo potom?
No, kdyby věděl, že budu zkoušet z 3. kapitoly a pak ho vyvolám, tak určitě předtím.
Ajak byste reagovala vy na to? Já bych teda jako opravdu změnila a vyzkoušela bych ho z 1. a 2. kapitoly.
Považovala byste to za drzost? Nc, to není drzost. Představte si, že jste udělala jak budou ti žáci reagovat?
n~jakou
chybu, že jste
něco špatně řekla
nebo napsala,
Že jsem udělala jako nějakou chybu, jo? Nějakou odbornou chybu ... Jak kdo. někdo prostě mě opraví a je pyšný na to, že mě opravil, to jsou včtšinoli li tčch mladších, u těch starších, tam je někdy jako taková ironie, že se zasmějí, hahaha, a já na to reaguji, protože se to stane, stalo se mi to a stane se mi to ještč hodnčkrát, že se tomu, když je to vtipné, taky zasměji nebo řeknu: "Jéžišmarja, to je ostuda!" a opravím to a přiznám to.
A reagujete spíš: "Ano upozornili. "
děkuji,
udělala
jsem chybu,
děkuji,
že jste
mě
na to
No, rozhodně nenadávám.
Anebo spíš tak jako: " Vy taky děláte chyby,
10
se
může
stát každému ... "
To záleží na té atmosféře té třídy, takže když je to třeba u těch menších a oni opravdu reagují: "Ale máte tam chybu!" a vidím, že ... , tak je pochválím a říkám: "Výborně, všimnul sis toho, děkuji." A když vidím, že to dítě je škodolibé, tak ... tak se tomu třeba jako zasměj u nebo se zastydím a říkám: "No, dobrý, tak jdeme dál, tak jsem udělala chybu. ", tak to takhle jako přejdu, jo, podle té reakce dětí.
Situace, chcete potrestat nějakého žáka, a nevíte, že je nevinný, ale někieři lidé z té třídy to vědí. Co si myslíte, že se za něj postaví, anebo že by se spíš báli? zkušenosti .. mám třídu od září, a tam se mi to stalo, že jsem potrestala a několikrát se ta třída postavila za nčj, ale zase záleží na partě, jak to je, ale myslím si, že i kdyby to nebyla celá třída, tak přijde nčjaká skupinka nebo dvojice, která se zastane toho človčka, takže přijdou, a třeba ne ve třídě, Jo, tak
třeba teďko
někoho
139
ale přijdou potom a řeknou mi: "Ale tak to nebylo, my to víme .. ,. a zastanou se ho, spíš se ho zastanou ty děti. Ale :,piš se vyhnou té konfrontaci přímo ve
třídě?
já si myslím, že mě se fakt nebojí a že to řeknou i ve třídě. Ale pokud to nějaké ... ovlivňuje to konflikty mezi kamarády, tak mi to přijdou říct, záleží, co to je za problém. Když se to týká opravdu mě a toho žáka a já se prostč zmýlím, tak oni mi to řeknou hned, pokud jsou to konflikty mezi nimi, tak nechtějí se nějak zviditelnit, nechtějí být napadnutí, tak mi to přijdou říct potom.
Tak
třeba
Takže nemáte pocit, že
někdo
z nich by se bál říct pravdu.
Jako že by ze strachu? Nenene. Myslíte, že záleží na tom, jestli jsou to kamarádi nebo nejsou 10 kamarádi, jestli se má zastat kamaráda nebo je to někdo neoblíbený? Je to jako ... myslím, že to víc souvisí, jestli jsou to kamarádi, ale třeba v té mojí třídě, mám takový pocit, že tam vůbec jako bojují o tu spravedlnost, že by se zastali i třeba toho člověka, který není jejich nejlepší kamarád, jsem vycítila, že tam je takový ten boj o spravedlivé jednání. Chtěla
byste ještě něco dodat,
nějaký příklad
nebo ještě něco doplnit?
Asi Už ne.
Příloha Č.
21
UČITELKA Č. 4, KU. (ZŠ J. A. KOMENSKÉHO, LOUNY)
Víte, coje asertivita? Vím. A mohla byste mi to
nějak upřesnit?
Je to schopnost si umět poradit v různých situacích tak, abych vlastně neublížila nikomu, zároveň abychjá nebyla pořád ten podřízený. Něco takového. Toje úplně dobl~e, akorát já vám to trochu rozšířím. Asertirníje len člověk, který není ani agresivní ani pasivní, že nevybuchne a nesnaží se svoje požadavky prosazovat na úkor někoho jiného, nebo naopak pasivní, že není ten, kterého všichni využívají. a nechá se odstrkovat. Používá se to třeba v takových situacích.. Někteří lidé to používají pořád někteříjenom v těch specifických situacích, a to je třeba kritika nebo konflikt, kdy ty emoce jsou hodně rozbouřené, aby neřekli něco, čeho by pak litovali, 140
tak se snaží právě postupovat podle lěch asertivn!ch technik. O tom jste něco slyšela, co jsou to asertivní techniky?
třeba někdy
Asi moc ne. Tak já vám nějaké řeknu, abyste si udělala nějakou představu. (následuje popis) Teď se vás zeptám, učíle nějakou občanskou výchovu nebo tak něco? Ne. Teďjsem 'Zjistila, že tady máte předměty, které ani neznám, které by se tak nějak týkali výchovy jako ... člověka?
Ne, pouze třídnické hodiny,já mám češtinu a Jak řádově dlouho
angličtinu.
učíte?
Tak přes 30 let. Asi 30 let. Myslíte si, že ta asertivita se dá použít ve škole? Ano. Mezi žákem a
učitelem?
Ano. Nebo ijako i v jiných vztazích? I v jiných, i mezi žákem a učitelem. Myslíte, že se to používá? Já bych řekla, že jo. A používáte to vy sama osobně? Hm.
A
děláte
to
vědomě
nebo
nevědomě?
Já bych řekla, že celkem automaticky. Používají to žáci? Jak kteří. Kteří převažují?
Já bych řekla, že asi ti, kteří to dokážou použít, že je jako jiného názor a tak podobně. Myslite, že
vědí vůbec,
co použivaj!?
Já si myslím, že ne.
141
míň těch, kteří nepřipustí
ten ..
Kdybych se vás zeptala na pamatujete?
nějaký přiklad,
kdy to
třeba
žák použil, který si vybavíte,
Například,
když třeba dokáže uznat, že měl pravdu učitel, protože dítě přijde zkraje s tím, že se chce dohadovat třeba o známce, o vysvčtlenÍ. To je pravda, máte pravdu ncbo tak. To samé, když něco provede nebo něco řešíš, a tak taky jako dokáže uznat, to je pravda, to jsem neměl, ale řekla bych, že je jich míň.
Považujete to za drzost, když za vámi žák přijde a chce
nějakou
diskusi o něčem?
Nepovažuju, pokud jedná slušně, kdyby jako na mě štěkal nebo byl až sprostý. tak bych to považovala za drzost, ale pokud přijde slušně, má nčjaké normální logické argumenty, tak se snažím mu teda odpovědět a diskutovat o tom, co potřebuje.
Myslíte, že hy se dala ta drzost kdy to ještě ujde?
nějak
definovat, nebo kdy už je to drzé,
No, ono drzé to může být v používaní těch výrazů a nebo už ve výrazu obličeje, nebo mimika, rukama, když začne rozhazovat, kulit oči. Už jenom to, když umí prudce praštit dveřmi a není to omylem a neřekne: "Jé, promiňte!", ale dá tím najevo, že je naštvaný.
A myslíte, že byste to nějak zohlednila, to, že prostě vezme prudce za ly nebo že koulí očima, ale jinak se v podstatě snažÍ. .. No jistě, stačí říct: "No, ty dveře]" a on jako bych řekla, že se zarazí, že si v tu chvíli, někdo tedy, že to přehnal. Nevím, co bych na to řekla.
dveře
uvědomí
Myslíte si, že jsou žáci stále drzejší? Asi ano.
Jakože to vyplývá z té společenské situace? Řekla bych, že ano, protože oni se vlastně nesetkávají s tím co dřív my, a to byla
ta spousta filmů, které tak nějak, bych řekla, že nenásilně byli výchovné, myslím dětské filmy. Pak bych řekla, že rodiče se jim tedy míň věnují. I když spousta dětí není moc zvyklá, že nezná tu hranici, ve spoustě rodin tak jako jednají .. oni i sami rodiče jednají trošku jiným způsobem než před x lety. Někdy přijdou s takovým tím .. třeba dítě má potíže, je dyslektik, dysgrafik, a oni nepřijdou s tím, jak bychom mu mohli pomoct my dohromady, my rodiče a učitel, ale přijdou s tím, co za to mít, jaké výhody z toho bude mít. A to bych řekla, že ani dřív ncbývalo.
Myslíte, že to má i kladné stránky? No, já bych řekla, že děti jsou takové suverénnější, asi v dnešní době by měly být, my jsme byli takový skromnější a jsou si tak.. někdy právem, někdy neprávem vědomy toho, jaké vůbec jsou. co dokážou.
142
Když se žáci ohradi proti vašemu tvrzení, myslíte, že někdy mají třeba i strach a jako že se v některých věcích spí.f boji a neni si jistý, jestli se vubee ozvat anebo jestli to berou automaticky, když sejim něeo nezdá, tak se hned ozvou. No, zase jsou děti, které se neozvou téměř vůči nikomu, a pak jsou děti, které se budou ozývat vůči každému, ty budou pořád v opozici. Ale je pravda, když hudou mít pocit nespravedlnosti, že se asi možná ozvou i takové ty tišší.
Aje to
dobře?
Já si myslím, zase pokud já nemám pravdu, je to dobře, že se ozvou, já zasc přiznám, že nemám pravdu, ale pokud to dělají jenom proto, že chtějí někoho vytočit, prostě dráždí ho, někdo je k tomu třeba svádí, aniž by jim nějak ublížil, ale tohle je takové ... hodné, tak oni sc to snaží tak nějak dávat najevo, já bych řekla, že to mají jako takový sport nčkteří.
Co vám nejvíce vadí na komunikaci ve škole? Jakékoliv komunikaci?
Ve škole. To už jsem mluvila něco .. , co mi to přijde takové drzé .. pravda je, že i někdy mezi kolegynčmi.. některé jsou takové dost suverénní, zejména bych řekla ty, co nově vyšly ze školy, ale jako nemůžu říct, že by byl někdo neslušný. Ale zase jak to bylo předtím, zas nčkterá ta ... ty děti, které jsou až jako drzé v projevování svých nároků ... Jinak bych řekla, že vcelku nic.
A jestli by tomu asertivita mohla nějak pomoct? Myslím si, že ano .
.Jsou na fu asertivitu zaměřeny nějaké kurzy pro
učitele?
jsem někde četla, ale moc se ne ... a myslím, že tady i kdysi tady byla nabídka, ale nevím přesnč už před kolika lety, ani nevím na jaký kurz.
Něco
Chtěla
byste se
Docela by
mě
něčeho
takového zúčastnit nebo o tom
dozvědět
nějaká
se víc?
to zajímalo .
.Ještě
takové 3 situace. Domluvila jste se s žákem, že ho budete zkou.fet z 1. a z 2. kapitoly, a nakonec ho vyzkoušíte z 3., co ten žák udělá?
No, asi se se mnou .. pokud bude umět i 3 .. tak nic, tak to bude v pohodč. Pokud bude umět jenom tu 1. a 2., tak se se mnou bude dohadovat.
Co vy na to? Bude vám to vadit? Bude ... asi nebude mi to vadit, Učitel
udělal
řeknu,
chybu, něco jste jak na to budou reagovat?
že má pravdu on, že jsem na to
třeba špatně l~ekla,
143
zapomněla.
napsala, co na to ti žáci,
No,
někteří
to ani nepostřehnou, někteří ano, takže se budou hlásit, z toho bude možná mít i radost.
někdo
bude
vykřikovat, někdo
Budou vám ty reakce
n~jak
vadit?
Nebudou. Pokud nebudou drzé, tak mi to ani nebude vadit, Omluvím se.
přiznám,
že mají pravdu.
Bude to vypadat jako: "Ano, děkuju, spletla jsem se. " anebo tak: " Vy se taky pletete, tak se můžu taky jednou .\plést. To první. Třetí situace je taková: chcete někoho potrestat, ale nevíte, že ovšem žáci někteří to vědí, tak jestli se za n~j postaví, co mys[[te?
vlastně
je nevinný,
Já myslím, že ano. A bude to spú'~jako za kamaráda anebo i za
někoho,
koho zrovna nemusi?
Já bych řekla, že i za nčkoho, koho zrovna nemusí nebo spíš jak kdo, no. Někdo se staví za kamaráda, i když kamarád nemá pravdu, ale pak jsou takové typy, které se postaví i za toho, koho nemají rádi. Myslíte si, že zaseje to jako
nárůst
od dřívěj.fich dob anebo že tohle se
neměni?
Já bych řekla, že tohle se nemění. Dobře
tak to je všechno,
děkuji.
Prosím.
Přt70ha Č.
22
UČITELKA Č. 5, T. (ZŠ J. A. KOMENSKÉHO, LOUNY)
Víte, coje asertivita? Vím, co je asertivita.
No. To jako mám říct, jo? Tak definici dohromady nedám teda. Tak definici ne, jenom prostě co o tom víte. No, když se někdo chová asertivně, tak sc chová tak, aby ... já nevím, jak to aby prostě toho druhého nerozčílil, to je blbé, takhle se to říct nedá. aby ke všemu přistupoval s chladnou hlavou, aby se nerozčíliL 144
říct... prostě
Znáte
nějaké
asertivní techniky, práva, techniky nebo
něco
z této oblasti.
Ne.
Takjá vám to trochu upřesním, co to ta asertivita je. (následuje popis) Teď se vás zeptám, učíte něco jako rodinnou výchovu nebo ono se to teďjmenuje různě, tak ... nebo zaměřuje různě.
občanskou,
nic takového,
Ne.
Jak dlouho zhruba učíte? 17 let.
Myslíte si, že se asertivita dá použít ve škole? Určitě.
A mezi žáky,
učiteli?
Dá se použít jednak. mezi učiteli, dá se použit i mezi žáky a i mezi žákem a učitelem.
A používá se? Málokdy.
Používáte ji ty? Při
A
jednání s žáky ano, při jednání s kolegy
děláte
to
vědomě
nebo
většinou.
nevědomě?
Myslím si, že nevědomě.
Používají to žáci vůči učiteli,
vůči
vám?
No, to se nedá říct, jestli používají žáci asertivitu vůči učiteli, protože .. nebo jestli se chovají asertivnč, já si myslím, že oni ani, většina z nich, neví, jak se má chovat, co to ta asertivita je, a někteří (7).
Tak já si myslím tedy, že to můžou vlastně používat, i co jsem mluvila s žáky', takjsem zjistila, že jsou asertivní, ale ani o tom nevědí. No,
nevědí
o tom.
Že vlastně kdyby o tom věděli, tak by to mohli dál prohlubovat a tak, že vlastně je to
takové intuitivní chování aplikuje?
II
nich. Považujete to za drzost, když
Ne.
Ani II žáka? Ne.
Dala by se la drzost
nějak
definovat?
145
(o
na vás
někdo
No, když to nepovažuju za drzost, tak to ani nemůžu definovat, ne? Tak definujte tu drzost.
Tak určitě třeba technika otevřených dveří, když ji použije žák vůči učiteli, tak já si myslím, že to by se dalo ... ten učitel by to mohl považovat jako drLé chování. Asi jo, taky si to myslím..Afyslíte si, že jsou žáci pořád drzejšÍ?
Ano, určitě jsou, ale to vychází všechno z rodiny a vůbec ze společnosti, která tady je, protože rodiče na nč nemají čas, a ti žáci vysedávají II počítače celé hodiny a tam vlastně spoustu věcí se dozvědí, spoustu věcí, které oni potřebují, ale získají tam i spoustu takových návyků, kdy jsou třeba drzí, hrubí vůči sobě, ale hlavně vůči ostatním, vůči sobě navzájem jsem myslela. Ti rodiče se jim vlastně nevěnují, a tím oni nevědí, kdy jsou ty mantinely, jak se mají chovat, toho případem je klasická kyberšikana učitelů, která se objevuje ted'ko v poslední době velice často na Facebooku. A myslíte si, že to má jenom negativní vliv, to že jsou tak ... no, že jsou drzejší?
No, myslím si, že to nemá negativní vliv, jako v současné době, kdy oni chodí do školy, tak samozřejmě ta jejich drzost bude mít nějaké negativní vlivy, oni budou dostávat nějaké postihy a tak dále, ale v tom životě .. pro ten život ty děti, které si umí vydobýt to svoje postavení, tak pro ten život je to fakt hodně dobrý. Pro současný život, současnou dobu. těch jako žáků vic, kteří jsou takoví průhojnější a kteří se někdy i dostanou ty meze, kdy už prostě je to jejich chování neúnosné, anebo je jich pořád stejně, jenom to chování je výraznějšÍ?
A je
přes
Já si myslím, že je jich pořád stejně, když to srovnám, já nevím, třeba před těmi deseti lety, ale dávají to víc najevo. Dřív tam věděli, kde jsou ty mantinely, dneska nčkteří z nich už to nevědí. No, takže tady musí být a vždycky hudou i ti pasivní, a jak vy třeba vnímáte tu opozici mezi nimi? Jestli jsou mezi nimi nějaké spory nebo jestli jsou mezi nimi nějaké problémy vysloveně, že prostě ti drzejŠÍ ovládnou ten slabší kolektiv, kler): potom se jim snaží vyrovnat?
Já bych řekla, že ne ani tak drzejší, jako ti průbojnější určitě ovládnou ten slabší kolektiv a ti slabší se jim snaží vyrovnat, ale mnohdy na to nemají, aby se vyrovnali těm průbojnějším, drzejším, a pak tam vznikají konflikty a může tam vzniknout i verbální šikana. Vadí vám, když se žák ohradí proti vašemu tvrzení nebo byste byla spͧ ráda, kdyby to dělali častěji a nebáli se?
Nevadí mi to, v žádném případě mi to nevadí, v momentě, kdy žák jedná slušně. V momentě, kdy žák používá nevhodná slova proti učiteli, tak to mi vadí hodně. 146
Myslíte si, že je pořád hodně těch žáků,
kteří se
bojí ozvat nebo
Ano, jak u koho, samozřejmě existují učitelé, přístupní, li kterých se prostě žáei bojí říct slovo.
kteří
něco říct?
jsou tomu systému,
způsobu,
Ajakje to u vás?
Nebojí se
říct,
ale znají mantinely.
Co vám nejvíc vadl na komunikaci ve .fkole?
Jako u nás na škole? Nebo Všeobecně
všeobecně?
ve škole.
Nejvíc mi vadí to, že někdy ta komunikace vůbec nefunguje, a není to případ jenom naší školy, je to případ většiny škol, kdy velký kolektiv a hlavnč kolektiv, ve kterém převažují ženy, tak tam ta komunikace vázne, ale je pravda, učila jsem v kolektivu, kde bylo žen a mužů napůl, a tam to bylo úplně o nččem jiném. Takže si myslíte, že to
hodně záleží na
tom, jakjsou zastoupeni muži a ženy?
No, to ne, to ne, ale já si myslím, že to hodně záleží na tom, jak ti lidé, kteří spolu pracují, jak si sednou a ... to se nedá takhle říct jako, protože třeba naše škola je taková typická.. to nejde.. pokud ti lidé spolu chtějí komunikovat na pracovišti, tak komunikují, a pokud se tam objeví mezi nimi jedinci, kteří nejsou schopni komunikace, tak pak to vázne. Ovlivňují potom i
ty ...
větší měrou,
než by bylo ..
Jinak úplně by to mělo fungovat tak, že na školách by ta komunikace jak shora dolů, tak zespoda nahoru, a ne vždy to tak funguje.
měla
existovat
Máhla by tomu asertivita nějak pomoct?
Myslím si, že asi ano, určitě by, kdyby se učitelé nebo učitelky chovali asertivně nebo využívali asertivních technik, tak možná, metod, tak možná, že by nedocházelo k takovému .. k té špatné komunikaci, jakože k pomlouvání a tak. Zaměřují se
na asertivitu
nějaké
kurzy pro
učitele?
Tak to nevím, já jsem kurzy na asertivitu nehledala, ale možná, že jo. podívat. A
chtěla
byste se
něčeho
zúčastnila,
Myslíte si, že va.fe chování, i to asertivní,
protože to je ovlivňl1je
Ano. třeba
se
takového zúčastnit?
No, tak určitě bych se toho neovládám .. asi jo.
Aje to
Můžeme
i někdy na škodu vůči žákovi?
147
vče,
kterou
vaše nálada?
třeba ještě
tolik
Ano.
To není žádná intimní zpověď, to takjako prostě je, to abyste
neměla
špatné svědomí.
Já vím. Doveála byste uvést nějaký pffklad, kdy se Jako moje ...
mě
bezpečně jednalo
o asertivní chováni?
nic nenapadá.
To může být va!e. žákn. knhoknliv. mě
Ne, nic
nenapadá, nic mě nenapadá. Možná jednou jsem použila metodu aniž bych ji znala, v jednání s naším panem ředitelem a bylo to
otevřených dveří,
v situaci, kdy jsem udělala nějakou chybu, za chybu jsem ... on mi to začal vyčítat atd. bla bla bla, já jsem se mu omluvila a odešla jsem. S tím., že jako já jsem se v tu chvíli zachovala asertivně, ale ne můj nadřízený. který mi to vyčítal ještě rok.
Takže už se vám tedy tímto stalo, že to asertivní chováni bylo považováno za nezdvofi/é nebo nevhodné ... Myslíte, že se vám to stalo víckrát? Neuvědomuji
si, že hy se mi to stalo víckrát.
Dobře,
takže teď takové tři hypotetické situace. Domluvlte se s žákem, že ho budete zkoušet z 1. a z 2. kapitoly například, nakonec ho vyzkoušlte z 3., co ten žák udělá?
Žák se ozve, že jsem mu slíbila, že ho budu zkoušet z 1. a 2. kapitoly. To v případě, že je to žák průbojnějš!. Žák, který neni průbojný, tak neřekne nic.
A nechá si teda dát špatnou známku? Nechá si dát špatnou známku a doma pak bude vykládat, jaká ta učitelka je píp. A
udělá
to, tedy ten průbojněj!í, ještě před zkoušením nebo potom, že za vámi dojde?
Já si myslím, že ten průbojnější to udělá těsně po zkoušeni, hned ve třídě, protože když dostane otázku, tak třeba si z toho něco pamatuje a zkusí to. Jo, a když se mu to nepovede, tak to udělá, a když se mu to povede, tak bude mlčet. Dobře
a tedy to, že se na to upozorní, tak to byste nepovažovala za drzost?
Záleží na tom, jakým způsobem se na to upozorni. Ale
vůbec
ten fakt ...
Ne.
Dalši situace. Udělala jste nějakou chybu, něco špatně řekla nebo napsala, takjak na to zareaguji ti žáci? Tak pokud se stane to, že udělám chybu v matematice, tak oni se nebojí jako ... nebojí se na to upozornit. A já tu chybu samozřejmě přiznám. A pokud se to stane, učím zeměpis, třeba v zeměpise, což se stát samozřejmě může, protože ne každý vi všechno, 148
a ten žák si myslí třeba, že je to jinak, tak se domluvíme, že oba dva se na to podíváme a příští hodinu si řekneme to, co jsme zjistili.
Takže jako nereagujete na to
nějak {patně,
že má připomínky.
Ne. No, aje to třeba .. ta vaše reakce by vypadala !>píš tak: "Ano, děkuji, žejste upozorni/i." anebo: "No, tak 10 se miae stát každému, vy laky děláte chyby."
mě
na to
Jak kdy, jak kdy, samozřejmě v matematice je to spíš .. no, jak kdy, asi podle toho jakou mám náladu. Používám to i to. Možná bych k tomu ještě dodala, že ta druhá možnost .. že ta druhá možnost je v případě, že ten žák upozorni, ale to .. když žák upozorní na chybu, tak asi reaguji jako v tom prvním případě, a pokud o tom začnou diskutovat, jakože začnou rozebírat, ona udělala chybu, tak asi reaguji, jako jsi řfkala v tom druhém. (vyrušení)
Chcete potrestat žáka, který je nevinný, ale vy to nevíte, myslíte si, že se spolužáci za něj postaví? Ano. Záleží na tom, teda takhle, záleží na tom, jaký je to žák, jestli je v kolektivu oblíbený, nebo spíš ani ne jaký je to žák, ale jaký je kolektiv té třídy, protože třeba teďko, co mám novou třídu, tak tam by se za něj určitě postavili, v té bývalé třídě, tam taky, ale tam by se tak nestalo v šestce, v sedmičce, ale až v osmičce.
A záleželo by to
hodně
na tom, jestli se ho zastane kamarád nebo ten, kdo zná pravdu!
Já si myslím, asi by to záleželo na tom, jestli by se ho zastal ten, kdo zná pravdu. J\1ně tam to o tom .. já nevím, to fakt nevím, protože .. pokud zase, tady je otázkou, pokud ten člověk nebo to dítě, které zná pravdu, tak pokud je schopno tu pravdu říct i ostatním, tak pak se ho zastanou, jo, pokud to dítě zná tu pravdu, ale pokud je to dítě, které sice zná tu pravdu, ale bojí se ji říct, tak pak jc to těžké, pak taky si tak jistá nejsem, v těch ostatních třídách, jestli by se ho zastali. Ne všechny třídy jsou tak ... mají takové kolektivy, že by to tam fungovalo.
Poslední otázka. Vzala byste to ... jako kdyby nějak prošetřila?
Jo.
149
někdo řekl,
že je nevinný, tak byste to
Přt70ha č.
23
UČITEL Č. 6, H. (ZŠ J. A. KOMENSKÉHO, LOUNY)
Víte, co to je asertivita?
Ano. Můžete 10 nějak upřesnit?
Je to argumentace vůči
nějakému
.. dá se
říct
protivníkovi.
No, a dál? Jako jak se
dělá
ta asertivita nebo ..
No, cokoliv k tomu.
Je to způsob jednání, který odpor toho druhého.
umožňuje
to, dejme tomu, bylo dosaženo
určitého
cíle
přes
No, fo není úplně přesné právě, fa asertivita ... len cíl může být takový, že se s někým nechcete pohádat, jo, že prostě se snažíte vyhnout tomu konfliktu, tam nemusi být žádný ten konkrétní cil, že chcete nějakou laskavost nebo něco takového. Ta asertivita vlastně má být nikoho do ničeho nenutit, ale ani sebe. No, to jo, to se nevylučuje, Je to
vlastně
takový
dobře.
střed
mezi pasivitou a agresivitou, kde ten pasivní je hned se vytod, neovládá se, chce násilím nebo téměP násilim po někom něco.
příliš ...
Je problém, že človčk to nemusí použít vždycky, ale jenom ... si to uvědomí, když někdo na někoho prostě tlačí nebo ví, že ten protivník je těžší pro jednání, že je prosili nepříjemný v tom jednání, jo, a že prostě dejme tomu ... on se považuje za silnějšího a z toho důvodu chce dovést ten rozhovor do takové podoby, že on odchází jako spokojený a je mu jedno, jakým způsobem to prostě docílí.
Tak to je právě ten agresivní pól, který je v tomhle případě špatný, ten pasivní je zase ten, který si nechá všechno líbit, 10 je taky špatně. Ta asertivita je prostě taková, aby měli z komunikace všichni dobrý pocit. Někdo to používá v každé siluaci, někdo 10 použije tPeba jenom pN kritice nebo pN konfliktu, jenom když se dostane do n~jaké takové nepřijemné situace. Je to pak způsob jednání, komunikace, sledují se ty city, emoce, ale tak, aby se spíš krotily, než aby se jim dával průchod ve smyslu nějakého kliku nebo tak Je to prostě takový způsob komunikace, kdy vzájemně na sebe ti partneN berou ohledy, mluví tak, aby si co nejvíc porozuměli, aby ta komunikace byla co nejvíc funkční. Teď se vás zeptám, jak dlouho zhruba učíte? Asi 16 nebo 17 let.
Myslíte, že se asertivita dá použít ve škole v komunikaci?
150
Rozhodně, rozhodně, byl jsem na školení, kde nás tohle učili, já si stcjně myslím, že asertivitu.. buď to má člověk v sobě, jo, že aniž by tušil, že to asertivita je. tak to začne používat běžně, anebo to může přijmout jako způsob jednáni, ale musí to dčlat vědomě a musí to, dá se říct, nastartovat ten proces toho, kdy on si řekne, tak a takhle už to dál nejde, musím jednat se svojí třeba asertivitou.
To je přesné. Tak. A1yslíte, že se dá použít, a myslíte, že se používá ve škole?
No,
rozhodně
..
teď
jako mám mluvit jako za naši školu, jo? Nebo
Můžete obecně, můžete
obecně?
za vali školu.
No, ne všiclmi to dokážou a bylo by lepší, kdyby tohle zvládlo víc lidi. Takže vy to používáte?
Používám. Vědomě
nebo
nevědomě?
Já většinou, si myslím, že používám asertivitu vědomč v případě, přesně, nějakých těch vyhraněných situací, když vím, že to budc nepříjemné jednání, když musím říct nčco, co se dotyčnému nebude líbit. Mám odhadnuté lidi, že vím, žc oni začnou být emotivně ... jak bych to řekl, nabuzení a celý výsledek dopadne špatně, jo, kdyby každý trval na svém a chtčJi přesvědčit toho druhého. Takže uvědomil jsem si to, že by se to mělo použít v (?) situacích až teda na tom školení, a pak jsem to začal používat a zjistil jsem, že to opravdu fW1guje. To je
dobře.
To
mě těší.
Myslíte, že to používají žáci?
Já myslím, že pokud to používají, tak nevědomky, jo, protože samozřejmě to nikdo těm dětem neříkal, tohle je asertivní jednání a tohle používejte, říkám, někdo to má vrozené. že takovým způsobem jedná přirozeně, a tak pár lidí to používá, pár dětí, si myslím, takhle jako v tom školství se s tím může člověk setkat, že vlastně už od mala takhle to funguje, ono to možná vyplývá z toho, že rodiče doma takhle s ním jednají a možná ho takhle i k tomu vedou, no. Považujete to za drzost, když takhle s vámi žákjedná?
Ne,
rozhodnč
ne.
A dala by se ta drzost nějak definovat, co játě se dá snést, co užje drzost? Těžko se to dá definovat, ono totiž každý má určitou hranici, za kterou toho dotyčného nepustí, a ta hranice je individuální, jo, někdo si nechá líbit hodně a druhý by řekl, že už prostě ... prostě je to drzost, ale ten dotyčný si myslí, že to je ještě v pořádku, takže každý, si myslím, má tu hranici postavcnou úplně jinak a těžko definovat tu drzost. Drzost v takovém tom smyslu, že to někdo úmyslně používá, to každ)' pozná lmed, protože jsou nějaká společenská pravidla, která by měl človčk naplňovat, pokud je neužívá, tak.. buďto se to dá omluvit tak, jakože jedná familiérně,
151
protože toho
dotyčného
zná, ale pokudje to vztah učitel- žák, tak by tady k tomu dojít
nemělo vůbec.
Vadí vám, když se žák ohradí proti va§emu tvrzení, nebo byste byl naopak rád, kdyby jako to dělali častěji a nebáli se třeba něco říct?
Já je přímo k tomu vybízím, protože celý výklad vedu tak, aby každý pochopil, o co se jedná, a chtěl bych, aby když nevědí, tak aby se zeptali, že jo, takže když diskutujeme, tak samozřejmě přijmu to, že nčkdo se ohradí, má na to svůj názor, tím pochopím, že, dejme tomu, nemá správný názor, je potřeba si to blíž vysvčtlit, ale samozřejmě jsou tady hranice, aby, dejme tornu, pčt lidí nezačalo pokřikovat jeden přes druhého ten svůj názor, je třeba to řídit, mčl by to být řízený rozhovor, řízená diskuze, jo, což teda někdy je problém, no. Když je k lomu vybízíte, lak si myslíte, že je toho málo, že se málo ozývají?
Hm, jsou třídy, kde jsou naučení diskutovat, a jsou třídy, kde radši mlčí, jo, takže tam je problém je vyburcovat k tornu, aby řekli svůj názor. Oni názor třeba mají, ale nezvednou ruku. Aje to tou
třídou
nebo
těmi jedinci,
že
některé
typy třeba ovlivní ten zbytek, anebo ..
Já myslím, že to tak je celý vývoj, protože sejde se kolektiv a ten kolektiv se .lačne ovlivňovat, jo, jeden druhého vychovává a samozřejmě působí tam i vliv vnějšího prostředí, to znamená, jaký třídní to je, jaké učitele dostane zrovna ten daný předmět, jo, takže se to trošičku mění, ale ten vývoj, si myslím, je založen)' hlavně v tom kolektivu, v tom složení. Myslíte si, že jsou žáci stále drzejší? Samozřejmč mění se způsob jednání a přístup k dospělým, když neustále se mluví o tom, že existují nějaká práva dítěte, jo, a my jsme otevření nebo mčli bychom b)'Í otevření k diskuzi a k demokracii a (?) systému, tak bohužel se to změnit muselo. Já si myslím, že dokážu ty děti nasměrovat tak, abych si nepřipadal, že jsou na mě drzí. takže změnilo se to, ale já to nepociťuji jako problém.
Řikaljste, že se to bohužel změnilo, tak ... Řekl jsem bohužel?
Bohužel, no.
To tam nepatří, to
slovíčko
bohužel, já to vítám ..
Tojsem právě chtěla vědět.
Když to vezmu, jak se učilo dřív, děti seděly v pozoru, a ony mohly akorát odpovídat na otázky, tak to se změnilo. Co vám nejvíc vadí na komunikaci ve škole?
Na komunikaci mezi žáky nebo
nějakou úřední ..
152
člověk
jenom
něco říkal
Můžete
se vyjádřit ke všemu. Nebo k tomu, co je co vám nejvíc vadí.
nejvýraznější,
nebo k tomu,
Já nevidím žádný problém, že by mnč nčco vadilo, já si myslím, že to je zdravé prostředí, které prostě dává podněty k tomu, aby se člověk naučil mluvit, projevovat svůj názor, ale .. Možná mi vadí na tom to, že ty děti se málo projcvují, že ta diskuze jc omezena na některé jedince, kteří to dokážou, a ostatní buďto jsou zticha, nebo se jenom někdy přidají, jo, není to obecný jev. Apročjsou
zticha,
čím
toje? Je to
těmi
žáky, tím, že jc to nezajímá ..
Je to vývoj společnosti, jako to se nedá mávnutím proutku změnit, když se podívá člověk na Ameriku, tam jsou vychovávaní, aby se neustále pr~jevovali, aby řečnili, u nás to nebylo, rodiče jsou zticha, někteří, ne všichni, i když vidí nějaký problém, nevyjádří sc k tomu a tak jsou vychovávané i děti, jo, a ta změna, to bude dlouhodobý proces, než se tohle změní. Takže tam to, že mlčí, to je kdy se teda projevují.
ještě
ta stará tendence a do toho
přicházi
ta nová,
Jo,já myslím, že jo, rozhodně. Zaměřuji se
na asertivitu n4jaké kurzy pro
učitele?
Neustále jsou nabídky různých kurzů, kromě toho i asertivita. Dneska nenabízejí jako, jak bych to řekl, samotnou asertivitu, ale objevuje se to v kurzech, které jsou zaměřeny na, já nevím, třeba jednání s rodiči, konfliktní jednání s žáky .. Jo, takže ta asertivilaje ta složka ... Určitě,
ze
začátku
to bylo jako asertivita samotná, ale to ...
Ale dneska užje to široký pojem. To je potřebajako cíleně někam nasměrovat to, aby to bylo zajímavější, těch nabídek je strašná spousta, těch školicích středisek je strašná spousta, takže oni se podbízí přímo a snaží se najít vždycky něco nového, ale přitom vcvnitř ten základ podle mč musí být vždycky (???). Takže vy jste se
nějakého
něco ... otevřel nějaký
kurzu teda zúčastnil a hodnotite to tcda nový obzor třeba?
kladně,
že jste si tam
R07nodně, protože tam to bylo vedené tak, že tam to bylo s příkladem, jo, takže člověk to viděl v praxi ten ... nebylo to suché konstatování, ale bylo to tak, že předvedli lektoři, jak to vypadá, a pak ti kurzisté museli taky, jo, zahrát nějakou scénku a použít asertivitu, ze začátku, to si člověk připadal trapně, ale pak, když do toho děje vběhnuL tak to brali všichni normálně jako běžnou, standardní situaci a člověk se tam dost naučil.
A
dozvěděl jste
se tam
něco
o asertivních právech, povinnostech, technikách ... ? 153
Jako taková asertivita tam rozebíraná nebyla, byly tam rozebírané situace z praxe a tam bylo ukázáno, jak je možné využít asertivitu, jo, takže my jsme tam nerozebírali
teoreticky asertivitu, ale typy jednání, jo, které situaci jak zareagovat. Bylo to na poradách a podobně.
cíleně
věty
jsou
nejdůležitější,
nebo v jaké
vedené jako manažerský kurz a vedení lidí, jo,
No, ona zase ta teorie asertivity nen{ až taková teorie, protože to je prostě praktický komunikace ...
způsob
Tak možná, že to řekli, ale já už si to nepamatuji. Jasně, třeba
já jenom bych si chtěla upřesnit ty techniky, jestli jste o nich technika otevřených dveří, technika ...
něco
slyšel,
... gramofonu a podobně.
Jo, takže to jste rozebírali. Teď si představte situaci, že jste se domluvil s žákem, že ho budete zkoušet z 1. a 2. kapitoly, pak ho vyzkoušíte z 3., jak bude ten žák reagovat, pokud nějak bude?
To." jako já si to neumim představit zkapitoly, to jako že bych z čeho bude zkoušený, a pak (?) někam jinam, tak to je moje blbost. Tak v podstatě jo, no, ale ten žák se
řekl dopředu,
nějak ohradí nebo něco.
Já nevím, tohle ... bud'to zkouším všeobecně to, co mají umět, anebo bych řekl, co budu zkoušet, a to jediné budu zkoušet, to nevidím jako problém, jo, můj problém, ale tohle nedělám, já nevím jako ... to je teoretická pro mě možnost.
Takže kdyby na to ten žák upozornil, tak by vám to nepřišlo jako ... Samozřejmě bych se z toho vylhal, řekl bych, že to musí umět, jo, že se omlouvám, že jsem skočil někam jinam, ale musíš to umět. (vyrušení) Udělal jste chybu, něco jste špatně řekl nebo napsal, tak jak na to ti žáci budou reagovat?
No, já to vždycky beru, že člověk neni neomylný, a když tam udělám chybu a řeknou
mi to, tak jim
poděkuju
a opravim to.
Nedělám
ze sebe takového poloboha,
který prostě umí všechno, a pak to začne šmoulovat, normálně se k tomu A vedu je k tomu, to samému, vůči sobě, jo, aby tohle taky dokázali přiznat.
Používáte asertivitu i v soukromí?
Dá se říct, že někdy.
154
přiznám.
Příloha Č.
24
UČITEL Č. 7, KO (ZŠ J. A. KOMENSKÉHO, LOUNY) Víte, co fo je ta asertivita?
Já si myslím, já jsem se chtčl zeptat, jestli to vÍš ty, protože jsem chtěl dčlat chytrého, ale já si myslím, že je to určité přizpůsobení nebo reagování na určité situace podle toho jak ten člověk ... podle situace, která třeba v té třídě nebo kdekoli je, tak podle toho on pak se chová, přizpúsobí se tomu, jak se ten člověk tváří, jak reaguje na otázku, jakým způsobem ... je atmosféra při tom nějakém jednání a tohle, to si myslím, že je asertivní. část, to je ta část, kdy sledujete, vnímáte toho druhého a podle toho svoje chování, ta jedna část, ale zároveň to má taky tu část, že vy máte třeba nějaký požadavek, a ten způsob prosazování, je taky ten opačný pohled, fo, že vy budete mluvit tak, aby vám ten druhý rozuměl a abyste si co nejríc vy.í:li vstříc vzájemně, aby ta komunikace k něčemu vedla. (následuje popi~) Slyšel jste někdy něco o asertivních právech?
To je ta jedna
přizpůsobujete
Přiznám
se, že to jsem neslyšel, to
mě
mrzí, alc neslyšel jsem, nevím. Asertivní
práva .. Dobře,
takjá se k tomu dostanu. Asertivní techniky, to jste
někdy
slyšel?
No, tak matně možná, před mnoha a mnoha lety na fakultě, případně nějaké školení, já spíš dám jako na té jakési momentální situaci, situace, že jo, která vznikne, a podle toho, si myslím, človčk pak volí i ten způsob té komunikace tak, aby teda dospěl k tomu svému cíli, že jo, v podstatě. Takže já vám to je.~tě trochu upřesním tu představu. (následuje popis) Učíte, předpokládám, že asi ne, něja/wu takovou tu ob(anku, nikdy jste se s tím nesetkal? jsem učil občanku, někdy to bylo dokonce povinné, že třídní učitel musel v současně době svým způsobem naštěstí ne, protože já jsem spíš takov)' tcn technický typ, který to má rád jasně dané, matematika, že jo, tam jsou jasně dané zákony, fyzika - dané zákony, informatika - vlastně taky dané určité zákonitosti a přiznám se, to je pro mě snadnější.
Jako
občanku
učit,
Jak dlouho zhruba učíte? Zhruba učím 36 let, 37 ... Myslíte si, že se asertivita dá použít ve škole . . v komunikaci? No,
stoprocentně,
bez té to nejde.
155
A ... fakže se teda používá? Samozřejmě.
A používáte ji vy? Já si myslím, že používám, jak jsem říkal, je to vždycky podle situace, jak si mi upřesnila, když něčeho chci dosáhnout, chci, aby ty děti vlastně .. se soustředily na to, co jim chci říct, tak na to můžu využít té své moci dané funkcí učitele anebo nějakým motivačním způsobem, zaujmout je nějakým příkladem a pak samozřejmě na základě těch reakcí, to, co chci dosálmout, tímto způsobem na to jde. Samozřejmě jiná situace je jako třídní učitel, kdy potřebuj u něco zjistit, něco vyšetřit nebo něco docílit v té třídě, aby se chovali nějakým jiným způsobem, tak zase tam samozřejmě zase člověk volí jednu z těch možností a samozřejmě já si myslím, že to začíná od jakési domluvy, rozhovoru, až pak. nakonec nastoupí ta síla. Je.ště
si ujasním jednu
věc,
ta asertivita není jenom
něco
prosazovat n~jaký požadavek,
je to ... Vůbec komunikace ... ať už se to týká jestli ... ať užje to chování, ať užje to vyučováni toho předmětu, že jo, ať už je to i vztahově, děti mezi sebou, že jo. Člověk jako třídní musí kolikrát řešit i problémy mezi těmi dčtmi, čím jsou mladší, tírnje to třeba takové jednodušší, i ty vztahy, čím jsou starší, tím je to horší, že tam člověk musí i nějakým způsobem zjistit si v té třídě, jak kdo na koho dá, a podle toho třeba přes někoho dalšího se pak dá nějaká ta věc řešit anebo docílit toho, abych já nemusel být ten zlý, ale udělá to za mě někdo jiný třeba.
To už teda moc asertivní není, to už je spíš taková ta manipulace, která je už ... jako to už není asertivní a v tomhle případě, když to vezmeme z tohohle pohledu, tak špatné. Ale tak jako
někdy
se tornu člověk neubrání a ije to snazší cesta, než ta přímá.
Když to tedy používáte, myslíte si, že to děláte vědomě nebo
nevědomě?
No, já si .. to je otázka, že jo, pokud se týká situace, pokud člověk ví, že nějaká taková ta situace nastala nebo nastane nebo by mohla nastat, tak se samozřcjmč na to připraví, a pokud j sou to situace, kdy to musím řešit lmed, tak to řeším určitě podvědomě jako asi všechno, že jo. A je pravda, že čím člověk má jakoby víc těch zkušeností, tak spíš se mu podaří najít tu metodu, tu formu, aby teda odpovídala tornu, té situaci. Jo, používají to žáci? Já si myslím, že žáci to používají, asi podvědomě tedy, protože tak jako je vývoj člověk od toho narození až tcda po tu dospělost, tak samozřejmč se i tyhle věci učí a vědí. že jo, že když je dítě malé, tak se bude chovat takhle, že když se bude chovat takhle. tak cíle dosáhne, a když se bude chovat takhle, tak cíle nedosáhne, že je to tak trošku ... už trošku mimo, ale myslím si, že tím životem, těmi zkušenostmi, si to asertivní chování a ty metody osvojují a umí používat.
156
Takže tedy ale nevědi o tom, co vlaslně použivaji. Napadl by vás kdy se určitě jednalo o asertivní chováni?
nějaký případ,
Jako momentálně mě nenapadá, přemýšlím, jestli bych něco, ale momentálně mč nenapadá, teď jsem přišel třeba z hodiny fyziky a ... tak vůbec jako .. nic mě nenapadá. Považujete za drzost, když žák takjako jedná asertivně?
Myslím, že ne, akorát já jsem ten dospělý a svým způsobem vzdělaný a měl bych nějak na to reagovat a myslím si, že to je přirozená vlastnost člověka takovéhle chování. Dalo by se
nějakjako
definovat, kdy užje to drzost a kdy jdtěje
10
snesitelné?
lIm ... Neho je tam
nějaký
ten signál, který ..
Určitě. Určitě,
jako příklad, nebude to možná zapadat úplně do toho, ale když veLmu, že ... jakoby napomínám třídu nebo chci, aby se zklidnili, že jo, a teď s někým jednám o nějakém jeho přestupku a on mně samozřejmě se jaksi postaví, už na tom postoji, toho člověka nebo toho dítěte, je vidět, že on zkrátka nějakým způsobem nechce tuhle situaci řešit, tak to je nějaká hranice, kdy vizuálně se dá zjistit, aniž by promluvil třeba, že jo, jenom jak stojí třeba, samozřejmě posoudit. Pokud by ledy .. špatně stál, když to zlehčím, tak pokud by ty jeho argumenty byly jenom věcné a dejme lomu v nějaké hranici, tak byste k němu přistupoval s tím, že drze sU4í?
přece
Ne, pak samozřejmě z toho jakéhosi rozhovoru a z toho, čeho já chci dosáhnout. jestli chci dosáhnout vyšetření nějaké jejich ... nekalé činnosti, tak si musím najít cestu, aby jako jsme spolu začali komunikovat jiným způsobem, než já z pozice síly a on z pozice toho odporu, že zkrátka nebude se se mnou o tom bavit, že jo. kfysUte si, že jsou žáci pořád drzejší?
Já si myslím, že jsou drzí pořád jakoby, kdybych řekl tu rovinu, stejně, ale ty způsoby jsou trošku.. řekl bych, horší v tom, že se víc zaštiťují třeba rodiči a autoritami z toho svého prostředí, než jako tomu bylo před nějakými těmi 30 lety, kdy ... ono také záleží, kde člověk se nachází, něco jiného je škola vesnická nebo prostředí vesnické, kde ty děti si vidí do talíře, než ve městě a sídliště - město a sociální postavení těch rodičů, to všechno tam hraje roli. A myslíte, že
těch žáků, kteří jsou třeba
takoví drzejší, je
třeba
víc, anebo
stejně?
Já myslím, že to procento bude tak přibližně stejné. Vadí "vám, když se žák ohradi proti vašemu tvrzení, nebo byste byl naopak rád, kdyby to dělali častěji a nebáli se?
Já
osobně
způsob,
bych byl radši, kdyby to dělali častěji a nebáli se, ale aby zvolili ten správný tu formu, protože si myslím, že .. oni se to musí naučit, nějaké tohle chování 157
a tyhle metody práce vlastně a vlastně v tom životě je to tady o tom, ta škola .. škola života, že jo, a já jako osobně nejsem takový ten autoritativni typ, který tedy .. takhle to bude, někdy člověk musí taky takhle zasáhnout, ale spíš jsem radši. když s nimi o tom můžu diskutovat. Co vám nejvÍc vadí na komunikaci ve škole?
Na komunikaci ve škole? Já nevím, no, tak .. říkám, někdy ten postoj dětí jako drzost jako volená nevhodná slova, sprostá slova a (???) člověk mezi nimi a v tom vztahu k tomu učiteli taky .. tahle fonna toho .. jednárú. A mohla by to asertivita nějak řešit? Já si myslím, že jo, určitě to Zaměřují se
řeší, samozřejmě.
na asertivitu a komunikaci nějaké kurzy pro uc-:itele?
Já to řeknu takhle, já už to moc nesleduji, já si myslím, že možná něco málo někde je, ale já už to moc nesleduj u, protože tak už je mně dost let a už si myslím, že dál se v tomto směru vzdělávat a získávat zkušenosti už nemá .. jako už pro mě celkem cenu. Takže ledy předpokládám, že byste se žádného kurzu informace o tomhle by vás třeba zajímaly?
zúčastnit nechtěl,
ale
nějaké
Určitě by mě zajímaly, pokud bych nikam nemusel jet a pokud by to bylo samozřejmě v nějakou takovou slušnou dobu, tak bych se nějakého toho kurzu třeba v Lounech zúčastnil, že jo. Jo, zajímaly.
(vyrušení) Necháváte se s žákem?
třeba při vyučování
ovlivnil náladou momentální
při
komunikaci
Určitě jo. Určitě jo, protože jsme jenom lidi a člověk má nějaký určitý soukromý život, který samozřejmč ovlivní i jeho jednání s těmi dčtmi. Snažím se to nějakým způsobem eliminovat, jakoby vypnout a naopak zase, když pak přijdu domů, tak se snažím vypnout zase na tu druhou stranu, ale určitě mě to ovlivňuje.
si situaci, že se domluvíte s žákem, že ho vyzkou.fíte z J. a 2. kapitoly, nakonec ho vyzkoušíte z 3., co fen žák udělá?
Představte
Tak určitč je naštvaný a já se strašně moc snažím o to, aby k téhle situaci vůbec nedošlo, já rád jsem v tom, že si určité podmínky a kritéria, které řeknu, co se tak bude dít, tak se je snažím dodržovat. Takže já bych to asi možná neudělal, a pokud by došlo k situaci, kdy by řekl: "To jste nám neříkal." nebo něco takového, tak bych asi tu známku anuloval a řekl bych: "Dobře, máš pravdu." a asi bych to jako přijal. Takže nepovažoval byste to
nějak za ...
158
Ne. Jako nějakou drzost nebo nevhodné chování - to určitě ne. Pokud to bude řečené zase jako v té fonně slušnosti nebo slušnosti .. v nějakých těch intencích toho slušného chování, tak určitě ne. Dalši situace. Představte si, že jste udělal nějakou chybu, nebo spletl, tak co ti žáci udělaji? Jak reagují?
něco špatně řekl
nebo napsal
No, reagují jednoduše, ne, jako že takhle ne_ že to mají v scšitč napsané jinak a pokud zjistím, že je to moje chyba, tak skutečně .. si umyju hlavu, posypu si hlavu popelem a řeknu: "Já jsem se spletl, nezlobte se, opravte si to." Dokonce když pak zjistím, co mč vedlo k té chybě, tak samozřejmě jim i vysvětlím, proč 10 vzniklo a proč jsem to řekl jinak, jako já si myslím, že chybu dovedu přiznat. A je to takovou .formou: "Ano, děkuju, jsem rád, že jste anebo spi.f tak jakože: "No, ale to se stane, vy taky děláte chyby. "
mě
opravili."
Ne, já spíš.. jako ono je to kombinace obojího, si myslím, že člověk řekne: "Hele, díky!", já se třeba na to podívám, když si nejsem jist)"', že ta chyba je tak evidentní, že je to, a pak když zjistím tu příčinu, té chyby, tak samozřejmě si posypu hlavu já a myslím si na druhou stranu, že ty děti to, nčjak tak berou spovděkem.
A když tedy upozorni na chybu, a chyba to není, tak jaká je ta vaše reakce. nebo jak byste reagoval? No, jako většinou se ho snažím přesvědčit, když vím, že on tu pravdu nemá a že já tu pravdu mám, a zase záleží na té situaci, tak nonnálně, kdybych to řekl, tak jako mu to nevyčítám a spíš vidím, že on udělal chybu v té interpretaci těch vědomostí nebo těch myšlenek, a snažím se mu vysvětlit, v čem je ta chyba, že se on dopouští té chyby.
A teď posledni situace. Chcete potrestat nějakého žáka, o kterém nevíte, že je nevinný, a myslíte sija/w, že ta třída se za něj postaví nebo že někdo se ozve a řekne vám to? Já si myslím, žc naštěstí ta třída, neříkám všechny třídy, ale konkrétně ta mojc třída, že jsou tam lidi, kteří jsou ochotní tu kůži nést na trh a říct tomu učiteli: ,.Hele, ten je v tom nevinně." I před třídou to řeknou a řeknou i argumenty, proč to nemohlo tak b),t, takže myslím si jako, že to je správné, a já to beru. A vede je k tomu to, že jsou to
třeba
kamarádi, nebo prostě to, že znaji pravdu?
Buď
jako ... spíš si myslím, že znali tu pravdu a jsou to takoví ti advokáti té třídy_ ti obhájci těch slabších. Nemají, samozřejmě tuhle vlastnost nemají všechny děti, ale vždycky v té třídě pár těch jedinců se najde a myslím, že je to dobré. A myslíte, že těch žáků se smyslem pro spravedlnost, ale že se i ozvou, že jestli je jich víc nebo míň, nežjich bývalo?
159
Já si myslím, že jich je víc, mně přijde, že jich je víc, tím, že asi ta komlmikace vůbec ve společnosti je jaksi otevřenější a nejsou určitá tabu a určité věci, za které by ty děti byly trestané, tak si myslím, že jichje, že těch dětí přibývá, je jich víc.
Příloha Č.
25
UČITELKA Č. 8, V. (ZŠ J. A. KOMENSKÉHO, LOUNY)
Víte, co to je asertivita? Ano. Mám říct? No. Je to chování, které nemá toho člověka ovlivňovat nějakým manipulativním způsobem, ale má zajistit to, že vlastně se mi podaří dosáhnout toho, co chci, nebo tedy (7) to, co potřebuju. No, a dál? Správně?
Správně?
.Jo,
správně.
Tak to byeh řekla, že je všechno, ne? No, tak ta podstata to je, to je, ale
třeba něco
o technikách asertivních jste slyšela?
No, gramofonová deska jsem slyšela, to znamená pořád opakovat svůj požadavek nebo (?) bez ohledu na to, co říká ten druhý nebo mu odsouhlasit jakože dobře, ale stejně si to udělám takhle, ale stejně si myslím tohle. No, další třeba nějakou? To už si nevzpomenu. A když vám
řeknu například otevřené
dvde nebo technika otevřených
No, to už mi něco říká, ale už nevím co.
Příklad
bych si asi
dveří.
nevzpomněla.
To je, když někdo začne nadávat, tak vy mu seberete všechny argumenty. (následuje popi!» Teď se vás zeptám, učila jste někdy občanskou nebo rodinnou výchovu? Učila jsem.
Ajak dlouho
učíte?
S přestávkami i? Já bych řekla asi 9 let, když odečtu i 160
mateřské,
9 let čistého učení.
A/ystíte si, že se asertivita dá používat ve škole v komunikaci mezi žákem a
učitelem?
Ze strany žáka nebo ze strany učitele? No, z obou stran No, myslím si, že jednodušší by to bylo ze strany učitele k tomu žákovi, použit asertivitu, asi by ten učitel o tom víc věděl, bych řekla já, než ten žák a ze strany žáka by to šlo, ale jen u některých učitelů. Myslím si, že ne třeba všichni učitelé by asertivitu od toho žáka přijali. A mohli by to teda považovat za drzost? Řekla bych, že jo. Často nebo v hodně případech myslíte?
Nevím, tak možná 50 na 50. Používáte asertivitu vy jako
učitelka?
Ve škole? No, abych řekla pravdu, tak asi moc ne. Spíš si ji dovedu představit při takových věcechjako reklamace nččeho, nějaké věci v obchodě, nebo když jednám se svými dětmi doma, ale ve škole asijsemji moc nepoužila. No, a když jste jednala s nějakým žákem, co za vámi nebo takhle ...
přišel třeba
s nějakým požadavkem
Možná nc vědomě, jo, možná ta moje reakce byl asertivní, ale nebylo to takové cílené, jo, že bych si řekla tak, budu s ním jednat asertivně. A
někdy
teda to není vědomě, to použití asertivity, a
někdy i vědomě,
i když teda spíš
soukromě,jakjste říkala?
No, myslím si, že to lze i nevědomě, když člověk si o té asertivitč asi něco přečte, nčco si i .. párkrát si to vyzkouší někde, takže pak třeba už jakoby tu techniku toho jednání si zažije tak, že je schopen ji použít, aniž by cílenč o tom uvažoval nebo cílenč na to zaměřoval, ale asi spíš.. nevím, v té škole jestli vědomě nebo nevědomč. Jako cílevědomě si to dovedu představit II té reklamace nebo li nějaké takové vyhrocené situace třeba s dětmi doma, ale ve škole teda ... vědomě jsem ji nepoužila asi nebo si na to nevzpomínám. A stalo se vám, že to použil žák na vás? Ajakjste to brala, pokud se to stalo teda? Já si myslím, že ne, že nepoužil. Já bych řekla, že ani moc ti žáci o tom nevědí o tom. Nebo nevědí.. já jscm vlastně teď v těch posledních letech učila 1. stupeň, a tam ty dčti to určitě nevčdí, co je asertivita. Spíš na 2. asi. No, a ten 2. stupeň, to je vlastně už delší doba, takže ... nestalo se mi to, možná, že v té dobč ani ty děti na tom 2. stupni nevěděli, co to je. Nevím, jak to je teď, ale ... 161
Co považujete za drzost, dá se
nějak
definovat, kdy je žák drzý?
Kdy je žák drzý.. když má nějaký neoprávněný požadavek, když reaguje na toho učitele agresivně třeba ještě navíc, vyžaduje něco, a neumí si o to říct slušně třeba, to bych asi řekla, že bych brala jako drzost. Když by vyžadoval po mně něco. co já nejsem povinna udělat nebo co není až tak běžná věc, a říkal by si o to nepřiměřeným způsobem třeba, nebo kdyby na nějakou moji poznámku, jako myslím vyřčenou, něco, co bych řekla, reagoval agresivním způsobem. Nebrala bych jako drzost, když on vyjádří svůj názor, který je jiný než ten můj, ale když to řekne slušně a připustí, že třeba ijá můžu mít pravdu, on nebude ten nejchytřejší. Myslíte si, že jsou žáci pořád drzejší?
Třeba
kdyžjste začínala a později?
No, řekla bych, že jsou, ale záleží na tom jací žáci, myslím si, že hodně záleží na tom. jak jsou ovlivněni z rodiny, jak jsou vedeni v rodině, jaké mají rodiče, jak se rodiče chovají, jak se rodiče chovají k učiteli třeba taky, to už se z toho i pozná na schůzkách a nevím, jestli opravdu jsou drzejší, protože možná každé generaci se zdá, že ta předchozí generace je drzejší, teda ta následující. A je to tím se ...
třeba,
tím moderním trendem, že
prostě
mají být
děti
prí'tbojné a
vyjádřit
je, protože dříve se dčti vlastnč za všechno trestaly, nesměly říct názor, dneska v podstatě zase spousta rodičů, si myslím, si s tím neporadí až tak, že ty děti pak zase můžou všechno na druhou stranu dělat, takže částečnč to takhle ovlivněné je, do jaké míry, to si netroufnu posoudit teda, ale vliv na to to určitě mít bude. Myslím, že ty rodiče si s tím kolikrát neumí poradit, že nevědí, kde ta míra je, kde ... jak moc být na to dítě přísný nebo jak mu povolit.
Tak asi nějak
částečnč
vůbec
svůj
Vadí vám, když se žák ohradí proti vašemu tvrzení nebo byste byla naopak ráda. kdyby to dělali častěji a nebáli se? Jako proti kterému tvrzení, třeba jakému? No, něco ve tvrzení.
vyučování,
ale
může
to být i
něco,
co se týká jeho osoby, nebo jakékoli
Tak jako pokud by to řekl slušně, pokud by on mč nezačal nějakým způsobem napadat, že jsem nčco udělala nebo řekla špatně, nebo nebyl by drzý, tak by mi to nevadilo. Naopak asi bych přivítala, když by ty děti sc snažily diskutovat se mnou o něčem nebo třeba když jsme řešili nějaký problém v občance, tak vždycky jsme sc snažili jakoby mluvit, diskutovat mezi sebou a pravda je, že málo dětí se snaží, málo dětí se třeba přihlásí a řeknu svůj názor nahlas. A je to proto, že je to nezajímá, nebo protože se ostýchají zapojit do diskuze, ale ne třeba kvůli vám, ale i kvůli třídě, že by se i zesměšnili před třídou nebo tak
162
Já bych řekla i tohle, že se třeba bojí toho zesměšnění, pak je další věc, že na to asi nejsou moc zvyklí, protože třeba si myslím, že to vyučování probíhá tak, že ty děti sedí a učitel jim něco říká, málo kdy asi, v málo kterých hodinách mají možnost o něčem diskutovat a ta občanka a rodinka, ty jsou k tomu jakoby vhodné, takže, je to jedna hodina týdně nebo dvě, takže ty děti nemají tolik příležitostí, v jiných těch předmětech se až tak nediskutuje, takže si myslím, že nejsou na to zvyklé, možná se bojí projevit názor i před tou třídou, aby se náhodou nezesměšnily, to bych řekla, že jsou asi ty nejdůležitější důvody (?77).
Co vám nejvíc vadí na komunikaci ve škole? Jako mezi učitelem - žákem? Vůbec. Celkově. Konkrétně
jako na naší škole? Tak, co mi vadí, vadí mi rivalita mezi učiteli navzájem a pak mi vadí vysloveně nějaké nepřiměřené nebo zbytečné, podle mého názoru, požadavky třeba ze strany nadřízených.
I mezi žáky? Jako ne jen ze vzlahu mezi žáky.
učitel-
žák, ale i ze vztahu, co se dá vypozorovat,
Jako mezi sebou? Hm.
Když si sprostě nadávají nebo navzájem, to (??7) nejvíc vadilo.
vůbec
nadávky, takové pomlouvání mezi
dětmi
A mohla by tomu, tomu všemu, asertivita n~iak pomoct'! Tornu všemu?
No,jako .. Co se týče jednání s nadřízen)'mi, tak nevím, jestli pomoct, já si myslím, že aby ta asertivita fungovala, tak i ten druhý člověk by musel trošičku na to přistoupit. Že když vyloženě bude pořád agresivní, tak já teda budu mít pocit. že jsem jednala asertivně, že jsem dosáhla něčeho, ale ve skutečnosti on mě .. ten výsledek podle mě nebude až takový, jaký bych si představovala. Třeba v jednání s těmi nadřízenými, že jo, když budu jednat s někým nadřízen)'m a on se bude chovat jinak než asertivně a já budu používat nějakou asertivní techniku, tak nevím, jestli bych nččeho dosáhla. Co se týče třeba jednání učitele a dětí, tak tady je to možná asi snazší pro toho učitele získat něco tou asertivitou, protože tam už ty děti si nedovolí být tak agresivní, jako si může dovolit b)'Í zas ten nadřízený nebo jiný dospělý, že jo, ke mně. Říkám to srozumitelně?
Jo, naprosto.
Zaměřují se
na asertivitu
n~jaké
kurzy pro
No, já jsem se s tím nesetkala ncbo nevím o žádném, 163
učitele?
nezúčastnila
jsem se žádného.
A zajímalo by vás to
něčeho
takového se zúčastnit?
Určitě. Představte
si situaci, že se domluvíte s žákem, že ho budete zkoušet z 1. a z 2. kapitoly, nakonec ho vyzkoušíte z 3., kterou neumí, myslíte, že se ozve? Jak se ozve?
Jestli si myslím, že mi to řekne, že jsem ho vyzkoušela z něčeho jiného? No, to asi zase záleží na tom žákovi, jaké to je dítě, jestli je takové průbojnější nebo neprůbojné, myslím si, že by se někteří ozvali sami, že by mi to řekli, i třeba slušně, normálně, je možné, že by za někoho potom přišel do školy rodič, kdyby to 10 dítě řeklo doma rodiči, ona mě vyzkoušela z nččeho jiného, jájsem to neuměl a přišel by tatínek nebo maminka a nevím, jestli by někdo mlčel úplně, že by mlčel někdo úplně, že by to neřekl vůbec .. spíš bych řekla, že by se ozvali, ale nevím, jestli sami nebo prostřednictvím někoho jiného. A zase záleží i na věku, že jo, těch dětí. No.
Bereš teda 2.
stupeň?
Jo.
No, já si myslím, že by se asi ozvali, ale říkám, je otázka, jestli by to sami narovinu řekli při tom zkoušení nebo jestli by se to řešilo potom dodatečně třeba.
No, a mohla by to být i ta varianta, že teda se ozvou hned při tom zkoušení nebo že za vámi potom dojdou do kabinetu třeba, a co si myslíte, že by převládlo, ti co by se nebáli hned ozvat anebo takhle to vyřešit, jestli se to vůbec dá. Já si to netroufnu odhadnout vůbec, myslím, že to i záleží na konkrétní třídě, jak se tam ty děti sejdou, že jo, jestli jsou tam takové děti jakoby průbojnější, to bych si netroufla odhadnout asi.
Další situace. Udělala jste nějakou chybu, a jak na 10 budou reagovat žáci?
něco
špatné
řekla
nebo napsala,
No, pokud by si toho všimli, tak si myslím, že by se někdo přihlásil a že by to že by se zeptal, jestli tohle není napsáno špatně, stalo se mi to už taky párkrát.
řekl.
Takže by to formulovali .'>píJ tou otázkou? Že by ... Že by mi řekli: "Paní učitelko, tady máte chybu." To nevím, to si myslím, že by až tak jakoby nerozlišovali, myslím si, že by klidně i řekli, že tam mám chybu na té tabuli, nebo jestli tam není ta chyba náhodou.
A budete na to reagovat spíš: "Ano, děkuji, že sis všiml nebo všimla." nebo: "No, tak to se může stát, vy taky děláte chyby. " Ne,
řekla
bych: "Ano,
děkuju,
že jsi mi to
řekL",
to už se mi stalo.
Poslední otázka. Chystáte se potrestat žáka, o kterém nevíte. že je nevinný, ajeho spolužák to ví, že nic neudělal, myslíte si, že se ho zastane? 164
Takže já nevím, že je nevinný, a ten spolužák to ví, a já nevím, že to ví ten spolužák teda. Já si myslím, že to udělal, myslím si, že něco udělal, chci ho potrestat a někde existuje někdo, kdo teda ví, že nic nedčlal. No, takže když by to byl kamarád, tak si myslím, že by se ho zastal, že by to řekl, buďto třeba před třídou, nebo by přišel za mnou, když by to bylo jenom jako jedno dítě z kolektivu, tak nevím, jestli .. asi záleží, jaké by tam byly mezi těmi dětmi vztahy, ale pokud by to byli kamarádi, pokud by se nějak víc kamarádili, tak si myslím, že jo, že by se zastal.
Takže by hodně záleželo na té oblíbenosti mezi nebo není to kamarád?
těmi
žáky, jestli je to kamarád
Nevím, jestli na oblíbenosti, ale dovedu si třeba představit i to, že to dítě, které by vědělo, že je nevinný, že nic neudělal, že by to neřeklo třeba z nějaké obavy, já nevím, že bude potrestané za něco ono, že by nechtělo třeba před ostatními něco říct nebo se do toho vůbec zaplést. Jo, když by to byl třeba nčkdo, kdo se s ním vúbec nebaví, je to prostě jenom jeden ze třídy, tak si dovedu představit i tohle.
To by byla těch žáků, kteří by se takhle báli nebo prostě nechtěli se do toho míchat, že by jich bylo hodně nebo taková menší část té třídy, pokud se to dá nějak zobecnit. Já bych řekla, že asi menšina by jich mlčela nebo že by to zatajila, že by věděli opravdu, že ten člověk nic neudělal a že teda je potrestaný nebo má být potrestan)' neprávem, si myslím, že menšina by to zatajila.
Přt70ha Č.
26
UČITELKA Č. 9, KR. (ZŠ LENEŠICE)
VÍš, co je asertivita, slyšelajsi to někdy? Hm. Chceš asi vědět, co to je. Asertivní Asertivní člověk ..
Nebo co to je ta asertivita nebo
člověk
nějaké pojmy,
je ... nevím, neumím to
vysvětlit.
co s tím souvisejí.
No, to je povaha člověka, asertivita je, teď abych neřekla, jestli je to tohle nebo tohle. Jsou dva, viď, typy lidí, je takový mírný, co jako je ohleduplný, agresivní .. je to ono? Částečně.
A teď nevím, který je který.
Ale ne úplně, typy lidí, to bych tam úplně do toho nevřazovala. ale ta asertivita je taková zlatá střední cesta mezi pasivitou a agresivitou. (následuje popis) 165
První otázka.
Učíš občanku
Učím obě. Občanku
nebo rodinku?
i rodinku.
Ajakou máš přibližně dobu praxe?
S tou občankou a rodinkou? Celkově.
Doba praxe s dětmi je 30 let, ale výuka je, jako taková, vyučování, 25. No, to stači lak řádově. Mysliš si, že se asertivita dá použit ve škole v komunikaci mezi žákem a učitelem?
Hm,
určitě.
A myslíš si, že se použivá?
No, tak jak kde, viď, to záleží na povaze toho člověka, který teda před těmi dětmi je, některý ten člověk to určitě .. se tomu vyhýbá. Nejsou, nejsou všichni stejní lidi, samozřejmě, ale řekla bych, že jo, když si to promítnu, tak v tom našem pedagogickém sboru, tak větší část ano, používají. Větši část učitelů?
Hm.
A používají to
třeba i děti?
Jo, dnešní děti to používají dost. Nejsou už děti stydlivé, jako bývaly jsou velice sebevědomé a otevřené vůči dospělému.
dřív,
dnešní
děti
Ty to používáš?
Hm, určitě. A použiváš to
vědomě
nebo
nevědomě,
mys liš?
Já bych řekla, že to používám vědomě, není to nevědomě, protože já vím, že musím s nimi mluvit, chci s nimi mluvit a mluvím s nimi a používám. Apouživají to žáci, používá to hodně žáků nebo jenom
mÍň?
Když si VeZlTIU svůj kolektiv, když nebudu brát celkovou školu, když si vezmu svůj kolektiv třídy, tak bych řekla, že tak 70% žákú ano, ve své třídě, nemluvím za celou školu. A myslíš, že o tom
Používají to
něco vědí
nebo že to používají spi!i ..
nevědomě, určitč,
to je dobou.
Považuješ to za drzost, když to žák na tebe použ(je
třeba?
Ne.
Dá se
nějak
definovat, kdy už je žák drzý, nebo když je .. 166
Definovat .. Tu hranici nějak ... Děti
v dnešní době hranice moc neuznávají, děti s tebou v dnešní době jednají jako se sobě rovným a v případě, že mají pocit, že jsi zašla někam, kam se jim to nelíbí, tak dají dost najevo, to jsou velice otevřené a určitě se stane to, že najednou děti, že už přešli tu hranici a že už se to schyluje k té drzosti, je to tak, ale ty dčti to nevnímají. Myslíš, že jsou žáci stále drzej/d? Já nevím drzejší, to je takové divné slovo drzejší, oni asi nejsou drzejší, oni jsou tak vychované, aby byly oteVŤené a aby se uměli hájit, já bych to neřckla jako drzost. Oni ... to asi drzé není, oni se obhajují, oni jsou tak prostě, tím, že nerespektují věkovou hranici mezi dospělým a dítětem, tak nám starším to připadá jako drzost, ale já si myslím, žc to drzost až tak jako není, že to je .. ta doba je k tomu vcde, jak rodina je k tomu vede, tak společnost je k tomu vede, ale já nevím, jestli jc to drzost, já bych řekla, že to .. nejsou vychované k tomu, aby věděli .. aby znali tu hranici, co je drzost a co je jako diskuze. A mysu.š, že v tom
hodně
hraje roli ta doba a přístupy ..
Hm, ta společnost a rodina. A že leda se to promítá nějak v čase, že
dřív
to bylo jinak a dneska už je to taky jinak.
Hm. Já mám zkušenost a můžu o tom mluvit, že je to dobou, ty děti jsou jiné dneska. A je to
dobře,
že
třeba
se tolik nestydí?
No, nestydí, já bych řekla, že to až tak dobře není, protože ty děti se nechovaj í jenom vůči dospělému cizímu takhle, oni se tak chovají ke všem, i k rodičům, a ztrácí se taková ta úcta. Dobře je, že se umí bránit, ale špatně je, že nerozeznají tu hranici a nezastaví to potom, nezastaví to, neumí to odhadnout. Vadí ti, když se žák ohradi proli tvému tvrzeni nebo bys byla naopak radši, kdyby to dělali častěji a nebáli se? Když se ohradí proti tomu, jak se chovám, jo? No, nebo prali nějakému tvému výroku, co
řekneš.
Samozřejmě
v mém věku mi to vadí, protože u.ž mi není 20, ale respektuji jc a snažím se je pochopit, ale musím nct, že mi to vadí, samozřejmě, když oni jsou tak moc otevření, že právě si neuvědomí, kdy to říkají, jak to říkají. Vadí mi to, ale na druhou stranu si říkám, je to dobře, že se umějí ozvat, ale neznají tu hranici, kdy to mají použít. A neznají tu.. nevědí, co smí, a už jsme zase tam u té společnosti a u té rodiny.
Aje
třeba hodně těch, kteří se
b(4í ve
ryučování něco říct?
167
To bych řekla, že je to
Spi{ja/w
vůbec
těch
30 .. ve vyučování jako o výuce nebo obrana?
se přihlásit.
Oni se nebojí, oni nechtějí. Tam se nedá říct, že se bojí, ale oni nemají zájem, nechtějí, nehlásí se, nemluví, nekomunikují, komunikuje tak čtvrtina dětí ve třídě, ale to není o tom, že se bojí, (?) nezajímá je, oni jsou rádi, že to přežijí.
Co ti nejvic vadí na komunikaci ve škole? Jako s dětmi? Nebo celkovou komunikaci? Celkově,
i jako
třeba
mezi dětmi nebo žák -
učitel.
No, jako tam ta hrubost, hrubost a vulgarita, ta je tam teda dneska dost. když dítě řekne učitelce, že je kráva, tak já jsem to za těch svých 25 let nezažila a dneska se s tím setkáváme, to je vulgární, hrubé, a to mě teda štve, to mně vadí - surovost, hrubost, vulgarita. I v té komunikaci, jsou na sebe zlí. Bylo to samozřejmě, ale zdaleka ne v takové míře, jaké je to teď.
Afohla by to asertivita nějak pomoct řešit? Určitě. Zaměřuji se
na asertivitu
nějaké
kurzy pro
učitele?
Na asertivitu kurzy jako takové snad ne, ale školení sem tam se nějaké objeví, kurzy jako takové ne, že by to bylo nějak víc lekcí, ale školení jo, školení jsme měli, je to tak tři roky zpátky, takže to různé, ta asertivita a koučovaní, to jsme si prošli. Takže jo, ale kurz ne jako takový.
Takžejsi i něco o komunikaci absolvovala? No.
A přímo o té asertivitě se tam mluvilo? Asi jo, no, ale říkám ti, já jsem teď někde úplně jinde, když v tom člověk je, tak o tom spíš jako přemýšlí, ale teď jsem někde úplně mimo, ale určitě stoprocentně jo.
A
chtěla
by ses o tom
dozvědět ještě
dál něco víc, zase
nějaké
školeni nebo ...
Nevím, já už asi ne.
Myslíš, že to
kně(Temuje,
že to (???)
my, když jsme tohle proškolení měli, tak jsem se s tčmi dětmi hodně naučila komunikovat, takhle, spíš jsem se naučila jim líp rozumět a chápat je, ty děti. A naučila jsem se s nimi i jakoby diskutovat, to bylo to koučování a takové a určitě to k nččemu je, naučí se člověk je trošku chápat, ale já si myslím, že už to doklepu, už nic takového nechci projít, už ne.
Je, je to
určitě,
168
Představ
si situaci. Domluví~ se s žákem, že ho budeš zkou.~et z 1. a z 2. kapitoly, na/wnec ho vyzkoušíš z kapitoly 3., kterou neumí, fak zareaguje?
To
dítě?
Hm. Samozřcjmč,
že se že budu zkoušet?
silně
brání, že jsem mu to
řekla,
že bude .. 1. jsi říkala? 1. kapitolu,
No, tojejedno, 1.,2. Samozřejmč
se brání a asi bych to ani
neudělala.
Tak, zapomeneš, žejo.
Hm, tak to
dítč
se nedá, to
Takže se ozve ještě ve
dítě tě
velice rychle upozorní na to, že ...
vyučování.
Hm.
Ajak na to budeš reagovat ty?
Já se mu omluvím a dám mu otázky z té 1. kapitoly. Udělala jsi
chybu,
něco jsi špatně řekla
nebo napsala, jak na to budou reagovat žáci?
Hned mi to ohlásí a upozorní mě na to: "Chybí vám tam háček, To je dneska právě to jejich chování. Když to řeknu narovinu. A ty jim na to
řeknd
:-.píŠ něco jako: "Ano,
děkuju,
špatně
jste to napsala."
že sis všimla.
Jo, jo, já to vezmu jako v legraci. Anebo: "No, vždyi' ry taky děláte chyby, to se stane. "
No, tak já, když někdo mi: "Chybí vám tam háček!", tak já řeknu: "No, jo, ty, aby ses z toho nezbláznil, to vÍš, že jo, jé, promiň!" a ten háček tam udělám. Jako vezmu to spíš do té legrace. Ale jsem jako ochotná přiznat to, že jsem tam tu chybu udělala. No, a jsi ráda, když tě na 10 upozorní, když jako závažného - závažnější chybu?
třeba
už jde o
něco
závažného,
Tak to určitč, už jenom z toho titulu, že mně by to snížilo autoritu, když bych najednou zjistila, že všechny děti mají chybu, asi sama sobě bych se pak styděla za to, žc tam ta chyba byla, a přijmu to ajsem radši. A tak ono to i v té hodině, když se něco takového stane, tak ta atmosféra se tam jakoby uvolní, když ty píšeš na tabuli a on: "Paní učitelko, máte tam chybu!" a to,jo, tak jako začneš o tom mluvit, a to ... mně to nevadí, jsem ráda. i mám ráda takové to uvolnění v té hodině, když se něco takového stane.
169
Poslední otázka. Chceš potrestal nějakého žáka, ale je nevinný, jenže ty to neví.v, a spolužáci někteří to vědí, myslíš, že ti !:Jpolužáci se ozvou? Když to řeším ve budou bránit?
třídě,
jo, a chci mu
prostě třeba
dát poznámku, jo, jestli ty
děti
ho
Hm. Jo, budou,
určitě
a budou to chtít vysvětlit, že to takhle nebylo, že on za to
A záleželo by třeba, pokud by se měli zastat kamaráda nebo spolužáka? Hrálo by to v lom roli?
nějakého
nemůže.
neoblibeného
Hm, to určitě. Určitě jo, určitě by, kdyby to byl někdo, koho nemají rádi, tak by mlčeli, taky se to stane, ale když mluvím o tom svém kolektivu, tak tam máme jednu holčinu neoblíbenou, ale vždycky se, která je stranou a do kolektivu nepatři. a když by se cokoli stalo, tak se tam vždycky jedno dítě najde, které třeba to neřekne veřejně, jo, neřekne v tu chvíli: "Ale ona za to nemůže!", ale třeba přijdou za mnou a řeknou: "Paní učitelko, ta holka, ta kamarádka ... ", ona neni kamarádka, ale je tam trochu taková ochránkyně, vždycky se v té třídě najde někdo, nčjaká ta ochránkyně toho dalšího, že to začne ... začnou se vzájemně bránit, ale neříkám, že to je na celé škole a ve všech třídách, já si hájím tu svoji třídu a snažím se z nich dělat opravdu kolektiv a mám je do toho kolektivu nacpané a jsou tak, takže vždycky tam. teď mluvím za své děti, ne za celou školu, protože vím, že je třída, která tě úplně radostí, když někomu nadáváš nebo někoho chceš trestat, tak vidíš ty jejich potměšilé oblič~ie a mají z toho radost, i když včdí, že to dítě za to nemohlo, tak stejně mají radost a neehají to, jsou takové třídy, jsou kolektivy, ale u mě ne, u mě bych řekla. že ty dčti drží při sobě. A myslíš, že by ses zabývala tím, když by ti a brala bys to v potaz? Určitě,
někdo řekl,
že hodláš potrestat nepravého,
já bych se snažila to .. nebo se snažím, s tím se setkáš a snažíš se to prostě a jsem ochotná i jako se omluvit tomu d[těti, a když se mi stalo, že jsem tu poznámku napsala, tak jsem ji škrtla, napsala jsem Omyl a řešila jsem to dál, i přestože už to bylo jakoby skoro uzavřené, jsem pak dozvěděla sc, že on mlčel, protože to dělal někdo jiný, ale on ho nechtěl prásknout a práskly ho taky jiné děti, tak jsem tomu dítěti .. mně nedělá problém se omluvit. vyřešit
170
'h7ohu
Č.
27 Používá
1. 2. 3. 4. 5. 6.
Michal Sarah Jitka Petr Pavla
7. 8. 9.
Ondře"
10. ll. 12. 13. 14. 15.
Ondřej
I II
Sára Matyáš Tereza
Dan Judita Veronika Jakub Lucie
seve
Používáš to ty
škole ANO ANOINE ANO ANOINE ANO ANO/NE ANO
Vědomě
Respektuj
učitelé
í tě
ANO ANOINE ANO ANO ANOINE ANO ANO
ANO ANO ANO ANO ANO NE ANO
ANO ANO ANO ANO ANO ANOINE ANOINE
ANO ANOINE ANO ANO ANO ANOINE ANO
ANO ANOINE ANOINE ANO ANO ANO ANO ANO ANOINE ANO ANO ANO ANO
to
ANOINE ANO
ANO
?
? ANOINE ANOINE ANO ANO ANO ANO
Používají
NE NE
? ANO ANOINE ANO/NE ANOINE
? ANOINE
Jsi ve škole drzý
NE ANO ANO ANOINE NE NE ANO NE ANO ANO ANO ANO ANO ANOINE ANO
Mrzí
tě
to
ANO ANO ANO ANO
ANO ANO ANO ANOINE ANOINE ANO ANO/NE NE ANOINE
Diskutuje
Dozvědět
Š
se víc
NE ANO ANOINE ANOINE ANO ANO ANO NE NE ANOINE ANO ANO ANO ANOINE ANO -
Tabulka č. 1:
171
ANO NE NE NE ANO ANO ANO ANOINE ANO ANO ANO ANO ANO ANO
Přehled odpovědí žáků
Přl10ha Č.
28
Učitel/ka
Rv/Ov
Doba praxe Používáte asertivitu Vědomě
Používají to žáci Považujete as. za
drzost Jsou žáci drzejší V Mí vám, když se ohradí Rád, kdyby to dělali čas.
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
N.
L.
R.
Ku.
T.
H.
Ko.
V.
Kr.
NE
ANO
12
25
ANO
ANO
ANO ANO ANO/ ANO/
ANO/
30
17
17
37
9
25
ANO
ANO
ANO
ANO
NE
ANO
NE
NE
ANO ANO/ NE
ANO ANO/ NE
NE
ANO ANO/ NE
ANO
ANO/ NE
NE
NE NE
NE
NE
NE
NE
ANO
ANO
ANO/ NE
ANO
ANO/ NE
NE
NE
ANO
NE
NE
NE
NE
NE
ANO
NE
NE
ANO
NE
ANO
ANO
ANO
Kurzy
ANO
?
?
?
?
Navštívil byste
ANO
NE
ANO
ANO
ANO
V soukromí Ozve se
ANO
ANO
ANO
ANO
l}pozomi na chybu
Ano,
To se stává Postaví se za ně' Kamarád
ANO/ NE
NE třída
NE
ANO
ANO
ANO
ANO
ANO
ANO
ANO
ANO
ANO ANO/ NE
?
ANO/ NE
ANO
ANO/ NE
NE ANO ANO/ NE
ANO ANO
děkuji
ANO
NE
?
Uznáte chybu
NE
NE
ANO
ANO
7
ANO
Rád, že upozorní
ANO
NE
Mohla by as. pomoci
Uznáte to
ANO/
NE
NE
NE
ANO
ANO ANO/
ANO ANO/
NE
?
NE
ANO
NE
ANO ANO/ NE
ANO
ANO
ANO
ANO ANO
ANO
NE ANO/
ANO ANO
ANO
ANO ANO/ NE
ANO/ NE
ANO NE
ANO/ NE
ANO
ANO/ NE
ANO/
ANO/
NE
NE
ANO ANO ANO ANO/ ANO/ ANO/ NE NE NE
,
ANO ANO/ NE
ANO ANO/
ANO
NE
ANO/
NE
NE
ANO ANO ,
.
ANO
Tabulka c. 2: Prehled odpovedi uMelu
172
