UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra biologie a environmentálních studií
Dítě a kůň: využití metody AAA pro podporu osobnosti Bakalářská práce
Vedoucí práce: PhDr. Kateřina Jančaříková, Ph.D. Vypracovala: Vladana Jiráková Praha 2012
1
Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s vyznačením všech použitých pramenů a spoluautorství. Souhlasím se zveřejněním diplomové práce podle zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů. Byla jsem seznámena s tím, že se na moji práci vztahují práva a povinnosti vyplývající ze zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon, ve znění pozdějších předpisů.
Ve Slapech dne
2
Abstrakt Teoretická část bakalářské práce vymezuje uplatnění metody AAA (Animal Assisted Activities) v animoterapii a její použití v rámci hiporehabilitace. Stručně seznamuje s metodikou a klientelou aktivit s využitím koní (AVK) a představuje možný přínos humánně-animálních interakcí pro rozvoj osobnosti dítěte. Dále jsou zde stručně představeny rizikové faktory doprovázející vývoj dítěte. Praktická část předkládá výsledky kvalitativního výzkumu zpracovaného na vzorku dětí navštěvujících soukromou jezdeckou stáj. Výzkum byl uskutečněn na základě zápisků z pozorování a rozhovorů s členy stáje pomocí zakotvené teorie a snaží se objasnit, jakým způsobem dochází při kontaktu s koněm k vývoji psychických a fyzických dovedností dítěte.
Klíčová slova Animoterapie, hiporehabilitace, aktivity s využitím zvířat (AAA), aktivity s využitím koní (AVK), jezdectví, vývoj osobnosti dítěte, humánně-animální interakce, kvalitativní výzkum, zakotvená teorie
3
Child and horse: Animal Assisted activities for personal skills Abstract The theoretical part of the bachelor thesis defines the place of the AAA method in animotherapy and its use within hippotherapy. This part briefly presents the methodology and the range of clients of the Equine Assisted Activities (EAA). Moreover, human-animal interactions are introduced in terms of being an advantage for the personal development of a child. Additionally, risk factors related to child development are mentioned in this section. The results of the qualitative research, made up of a sample of children attending the private stable, is submitted in the practical part of the thesis. The research was based upon logs of observations and interviews with members of the stable using grounded theory. The purpose of the research is to demonstrate how contact with horses can help the mental and physical skills development of a child.
Key words Animotherapy, Hippotherapy, Animal Assisted Activities (AAA), Equine Assisted Activities (EAA), horseback riding, child´s personality development, humananimal interaction, qualitative research, grounded theory
4
Poděkování Děkuji vedoucí mé práce paní PhDr. Kateřině Jančaříkové, Ph.D., za její podporu ve chvíli mého tápání a nejistoty při vědeckém výzkumu, klientům Stáje Valento za odpovědi na mé otázky, mé rodině a přátelům za pomoc, kterou mi v době zpracovávání bakalářské práce poskytovali, a v neposlední řadě mým koním, kteří mi byli velkou inspirací.
5
Obsah 1.
Úvod ............................................................................................................... 8
2.
Teoretická část ................................................................................................ 9 2.1
Vymezení metody AAA .......................................................................... 9
2.1.1 Vymezení AAA v rámci animoterapie ................................................ 9 2.1.2 Vymezení metody AAA v hiporehabilitaci ....................................... 10 2.2
Aktivity s využitím koní........................................................................ 12
2.2.1 Realizační tým pro aktivity s využitím koní ...................................... 13 2.2.2 Kůň pro aktivity s využitím koní ....................................................... 14 2.2.3 Komunikace a vztah mezi klientem a koněm .................................... 16 2.2.4 Formy a metody práce v aktivitách s využitím koní ......................... 18 2.2.5 Klientela aktivit s využitím koní ....................................................... 22 2.2.6 Rizikové faktory ve vývoji dítěte ...................................................... 23 3.
Výzkumná část ............................................................................................. 25 3.1
Metodika výzkumu................................................................................ 25
3.1.1 Vymezení výzkumného problému ..................................................... 25 3.1.2 Zakotvená teorie ................................................................................ 25 3.1.3 Způsob získávání vzorků a jejich zpracování .................................... 26 3.1.4 Zkoumaný soubor (výzkumný vzorek) ............................................. 29 3.2
Interpretce výzkumu.............................................................................. 30
3.2.1 Příčinné podmínky............................................................................. 30 3.2.2 Jev ...................................................................................................... 30 3.2.3 Kontext .............................................................................................. 31 3.2.4 Intervenující podmínky ..................................................................... 32 3.2.5 Strategie jednání a interakce .............................................................. 33
6
3.2.6 Následky ............................................................................................ 35 3.3
Výsledky ............................................................................................... 36
3.3.1 Zájem jako příčinná podmínka .......................................................... 36 3.3.2 Kontakt s koněm jako jev .................................................................. 37 3.3.3 Faktory ovlivňující průběh kontaktu ................................................. 38 3.3.4 Kůň jako intervenující podmínka ...................................................... 40 3.3.5 Strategie jednání ................................................................................ 40 3.3.6 Zlepšení jezdeckých dovedností jako následek vybrané strategie .... 42 3.3.7 Kazuistiky dětí tvořících výzkumný vzorek ...................................... 47 4.
Diskuze ......................................................................................................... 58
5.
Závěr ............................................................................................................. 61
6.
Seznam použité literatury ............................................................................. 64
7.
Seznam tabulek, grafů a obrázků .................................................................. 68
8.
Přílohy .......................................................................................................... 71
7
1. Úvod Představme si čtrnáctiletou, zakřiknutou a neprůbojnou dívku, pro kterou je téměř nepřekonatelným problémem komunikovat s neznámou osobou, či jen zvednout zvonící telefon. Ačkoli má tato dívka veliký sen, jezdit na koni, nikdy se nedokáže aktivně o jeho naplnění zasadit. A pak jí rodiče splní její velký sen a pošlou ji na tábor s koňmi. První zkušenost, kterou získá, je, že u koní se jí téměř nic nedaří. Koně ji nerespektují a při jízdě na koni prožívá okamžiky plné bezradnosti. Přesto pociťuje při kontaktu s koněm i něco jiného. Jsou to pocity obdivu, úžasu a naplnění, které ji, jen co se vrátí domů, přimějí zvednout telefon, obcházet stáje a hledat jezdecký klub, jehož členkou by se mohla stát. Je na koních něco tak magického, že překoná počáteční nezdary a časem utíká pryč z hlavního města prožít si svůj dětský sen? Realita má sice od snů hodně daleko, ale koně se přesto stanou jejím životním údělem. Dodnes nevycházím z údivu nad tím, jak prvotní kontakt a následné soužití s koňmi ovlivnily můj život. Ve svém zaměstnání jezdeckého instruktora se snažím zprostředkovat ostatním stejně intenzivní prožitky, jaké mně koně poskytují každý den již více než dvacet let. V bakalářské práci se chci věnovat potenciálu vlivu koně na rozvoj osobnosti dítěte. V teoretické části se zaměřím na metodu AAA, konkrétně na aktivity s využitím koní (AVK), které jsou založené právě na výše zmíněném působení koní na člověka. Představím aktivity s využitím koní jako součást hiporehabilitace, jejich metodiku a klientelu. Krátce se zmíním o rizikových faktorech ovlivňujících vývoj osobnosti dítěte. V praktické části se pokusím prozkoumat, jakým způsobem se při jezdecké výuce v soukromé jezdecké stáji rozvíjí osobnost dítěte, které okolnosti tomuto rozvoji napomáhají a jakým způsobem se do tohoto procesu zapojuje kůň. Vzhledem k tomu, že výzkum je zaměřen především na procesy či mechanismy ovlivňující vývoj dítěte, ukázalo se jako vhodné použít pro jeho vedení kvalitativní výzkum, a to konkrétně metodu zakotvené teorie od Strausse a Corbinové, dle níž jsem zpracovala zápisky z jezdeckého výcviku a rozhovory s dětmi navštěvujícími stáj. V kapitole Výsledky se pokusím některá zjištění kvantifikovat.
8
2. Teoretická část 2.1 Vymezení metody AAA Než přikročíme k bližšímu využití metody AAA v hiporehabilitaci, je nezbytné vyjasnit si některé pojmy. Terapii můžeme z hlediska sociální pedagogiky vnímat jako „odborný postup, který pomáhá dosahovat výchovných a vzdělávacích cílů a současně má také léčebný efekt“ (Slowik, 2007: s. 53). Jestliže „pojmem zooterapie rozumíme pozitivní až léčebné působení zvířete na člověka“ (Freeman in Velemínský, 2007: s. 30), lze animoterapii (či zooterapii) charakterizovat jako terapeutickou metodu, kdy je terapeutický účinek zprostředkován pomocí zvířat (Dudková in Müller, 2005). Animoterapie pomáhá rozvíjet jemnou i hrubou motoriku, podněcuje verbální i nonverbální komunikaci, pomáhá rozvíjet orientaci v prostoru a čase, zlepšuje koncentraci a paměť, rozvíjí sociální cítění, přispívá k duševní rovnováze, podněcuje ke hře a pohybu, ale i k uvolnění a zklidnění (Velemínský, 2007). Zvířata vyvolávají v člověku silné emoce a pomáhají navázat vztah terapeuta s uzavřeným klientem (Dudková in Müller, 2005). Kontakt se zvířaty při animoterapii také částečně kompenzuje proces odcizení dnešního člověka od přírody (Jančaříková, 2009). V tomto duchu definuje Freeman (in Velemínský, 2007: s. 32) Animal Assisted Activities (AAA) jako terapeutickou metodu animoterapie založenou na „přirozeném kontaktu člověka a zvířete, zaměřenou na zlepšení kvality života klienta nebo na přirozený rozvoj jeho sociálních dovedností“.
2.1.1 Vymezení AAA v rámci animoterapie Animoterapie je široký pojem. Zahrnuje využití mnoha různých forem, metod či zvířecích druhů. Dělení animoterapie tedy závisí na úhlu pohledu na danou oblast. Nejčastěji se využívá dělení dle využitého zvířecího druhu (např. canisterapie, felinoterapie, hiporehabilitace aj.), nebo dle použité metody (AAA, AAT, AAE a AACR). Tento způsob je převzatý z anglicky mluvících zemí a v Česku se používá především u canisterapie.
9
Animal Assisted Activities (AAA, „aktivity za pomoci zvířat“) většinou nemají specifické cíle, převážně jde o celkovou aktivizaci klienta, kdy aktivity přirozeně vyplývají z přítomnosti zvířete a požadavků klienta. Výsledky terapie jsou obtížně měřitelné, hodnocení vychází především z emocí a spokojenosti klienta. AAA lze dělit na formu pasivní, kdy napomáhá pouhá přítomnost zvířete, a interaktivní, kdy mezi klientem a zvířetem vznikají vzájemné interakce (srov. Freeman in Velemínský, 2007, Vrbová in Müller, 2005). Animal Assisted Therapy (AAT, „terapie za pomoci zvířat“) se vyznačuje cíleným kontaktem člověka a zvířete a zaměřuje se na zlepšení psychického nebo fyzického stavu klienta. AAT je vedena profesionálem s odbornou specializací a má stanovený cíl (např. zlepšení sociálních dovedností, verbální komunikace aj.). Výsledky terapie jsou objektivně pozorovatelné a měřitelné (srov. Freeman in Velemínský, 2007, Vrbová in Müller, 2005). Animal Assiested Education (AAE, „vzdělávání za pomoci zvířat“) využívá (vždy ve spolupráci s pedagogem) pozitivní vliv zvířat převážně u žáků se specifickými poruchami učení a zaměřuje se na rozšíření výchovy, vzdělávání nebo sociálních dovedností klienta (Freeman in Velemínský, 2007). Animal Assisted Crisis Response (AACR, „krizová intervence za pomoci zvířat“) je metoda, při které kontakt člověka se zvířetem napomáhá v krizových situacích odbourat stres, zlepšit psychický stav klienta a navodit pocitu klidu (Freeman in Velemínský, 2007).
2.1.2 Vymezení metody AAA v hiporehabilitaci „Hiporehabilitace jako součást animoterapie představuje všechny aktivity a terapie v oblasti, kdy se setkává kůň a člověk se zdravotním či mentálním postižením/oslabením/handicapem/se specifickými potřebami“ (Jiskrová, Casková, Dvořáková, 2010: s. 10). Terminologie v oblasti hiporehabilitace je rozsáhlá, nepřesná a nejednotná. Tato skutečnost může přispívat k nedorozuměním jak mezi odbornou a laickou veřejností, tak i na mezinárodní úrovni, např. při překladu cizojazyčné literatury (srov. Pipeková,
10
Vítková, 2001, Lanthelme, 2009, Dudková in Müller, 2005, Holý, Hornáček, 2005, Vízdalová in Velemínský, 2007, Freeman, 2009, Jiskrová, Casková, Dvořáková, 2010). V současnosti
se
proto
odborníci
snaží
sjednotit
českou
terminologii
s mezinárodním pojetím. Dle tohoto modelu se hiporehabilitace dělí na sekce hipoterapie, parajezdectví, psychoterapie pomocí koní a aktivity s využitím koní, Jiskrová, Casková, Dvořáková, 2010). Hipoterapie klade důraz především na fyzioterapii, kdy je jezdec stimulován trojrozměrným pohybem koně. Týká se především pacientů s poruchami držení těla, rovnováhy, koordinace a hybnosti. Při hipoterapii je klient spíše pasivní, kůň je veden vyškoleným vodičem a vlastní hipoterapii provádějí speciálně vyškolení terapeuti v oblasti fyzioterapie a ergoterapie (Holý, Hornáček, 2005, Dudková in Müller, 2005). Parajezdectví je založeno na aktivním ovládání koně jezdcem, je zaměřené na rekreaci a sportovní výsledky a nejde tudíž v pravém slova smyslu o terapii, přestože i zde je nezbytné odborné vedení (srov. Pipeková, Vítková, 2001, Dudková in Müller, 2005). Psychoterapie pomocí koní (PPK) neboli terapie s využitím koní pomocí psychologických prostředků (TVKPP) je metoda psychoterapie či socioterapie využívající koní a prostředí stájí s cílem zmírnit obtíže, které klienta provázejí jeho životem, podpořit pozitivní změny v jeho chování a korigovat postoje klienta k sobě samému i k okolí. V souladu s metodou AAT jsou zde přesně určené cíle, kterých má konkrétní terapie či lekce dosáhnout, terapii vede psycholog, psychiatr či sociální pracovník v rámci své specializace a veškerá náplň lekcí a posun klienta jsou dokumentovány (srov. Casková, 2009, Jiskrová, Casková, Dvořáková, 2010, Svobodová, 2010). Název psychoterapie pomocí koní se zavádí od roku 2011 s cílem nahradit termín terapie s využitím koní pomocí psychologických prostředků, který se používal od roku 2009, kdy došlo k přejmenování a rozdělení sekce hiporehabilitace, nazývané léčebné pedagogicko-psychologické ježdění (LPPJ). Psychoterapie pomocí koní se obsahově blíží oblasti LPPJ, dříve nazývané psychoterapeutické ježdění (Casková, 2009), a koresponduje s oblastmi hiporehabilitace využívanými v anglicky mluvících zemích (které jsou ovšem mnohem více rozpracované nejen po stránce
11
terminologie, ale i vlastním obsahem) Equine-Assisted Therapy (EAT, „terapie pomocí koně“), Equine-Facilitated Psychotherapy (EFP, „podpůrná psychoterapie s koňmi“) a Equine-Assisted Psychotherapy (EAP, „psychoterapie pomocí koně“) (Vízdalová in Velemínský, 2007, Lantelme, 2009). Aktivity s využitím koní (AVK) vycházejí z metod AAA, obsahově jsou obdobné terapeutické oblasti z anglosaského prostředí Equine-Assisted Activities (EAA) a v roce 2009 se vyčlenily ze sekce LPPJ (Lanthelme, 2009).
2.2 Aktivity s využitím koní „Je to metoda speciální/sociální pedagogiky a sociální práce, která využívá prostředí jezdecké stáje, kontakt s koněm a vzájemné interakce s ním jako prostředek motivace, aktivizace a vzdělávání lidí se specifickými potřebami; provádějí ji osoby se speciálním vzděláním, které prošly speciálním výcvikem – pedagog, speciální/sociální pedagog, sociální pracovník apod.“ (Jiskrová, Casková, Dvořáková, 2010: s. 8). Casková (2010) dále uvádí, že aktivity s využitím koní obsahují složku edukativní cílevědomé, plánované a všestranné působení směřující k přípravě člověka na jeho osobní a společenskou roli, tzn. aktivity s využitím koní pomáhají předávat znalosti, postoje a kompetence, které se v dané společnosti pokládají za důležité. Aktivity s využitím koní přinášejí blahodárné působení na fyzické, psychické i sociální zdraví člověka (viz tabulka 1). Rytmický pohyb koně napomáhá uvolňovat zatuhlé svaly, a naopak ochablé svaly posiluje. V přítomnosti koní děti i dospělí poznají, že každý kůň je jinou osobností a že je třeba koňské osobnosti se přizpůsobit, když chtějí, aby s nimi kůň komunikoval. Zvládnutí jízdy na koni vyžaduje trpělivost, vytrvalost, sebeovládání a soustředění (Dudková in Müller, 2005). Při výběru metod, které se používají v aktivitách s využitím koní, nelze opomíjet skutečnost, že všechny oblasti hiporehabilitace od sebe nelze jednoznačně oddělovat. I v případě, kdy se u klienta zaměříme na ovlivnění jeho psychické stránky, ovlivňujeme i stránku fyzickou. Jakýkoli druh terapie či zvolené metody neovlivňuje jen jeden faktor, ale na klienta působí komplexně. Právě toto komplexní působení či fakt, že na klienta vždy působí i množství jiných vlivů, může přispívat k tomu, že se, jak uvádí Nerandžič (2011), obtížně dokazují léčebné účinky terapií s využitím zvířat.
12
faktory fyzické získávání kondice, fyziologické účinky a dopad na vnitřní orgány, kardiovaskulární systém a dýchání, vytváření nových pohybových stereotypů a narušení stereotypů patologických, uvolnění spasticity, zpřesňování pohybů, koordinace a rovnováhy, rytmizace organismu, facilitace senzorické oblasti.
faktory psychické navázání kontaktů, emoční stránka, edukativní stránka korektivní emoční zkušenost, zkoušení a nácvik nového jednání, sebeobjevování a sebeprojevování, relaxace.
faktory sociální členství ve skupině, emoční podpora pomoc jiným, zkoušení a nácvik nového jednání, získávání nových informací a sociálních dovedností, zpětná vazba.
faktory terciálně preventivní vznik zájmu nebo „koníčku“ usnadňuje po ukončení terapie návrat do normálního života.
Tabulka 1: Oblasti působení aktivit s využitím koní (upraveno podle Kulichová, 1999, Jiskrová, Casková, Dvořáková 2010, Dudková in Müller, 2005, Holý, Hornáček, 2005, Velemínský, 2007)
Rozdíl mezi aktivitami s využitím koní a psychoterapií pomocí koní spočívá především v tom, že aktivity s využitím koní nemají přesně specifikován cíl, kterého je třeba během terapie dosáhnout, terapeut může využívat koně nejen jako součást své profesní specializace a není nutné vše přesně dokumentovat (Svobodová, 2010). Přesná hranice mezi aktivitami s využitím koní a psychoterapií pomocí koní se stanovuje obtížně a většinou nedochází k rozdělování klientely a využívaných metod mezi tyto oblasti. Casková (2010: s. 14) uvádí: „Prostředky aktivit s využitím koní a psychoterapií pomocí koní jsou ve své podstatě stejné, záleží na úhlu pohledu a profesi toho, kdo lekci nebo terapii vede a jaký cíl sleduje.“
2.2.1 Realizační tým pro aktivity s využitím koní Kvalita terapeutického působení je u aktivit s využitím koní stejně jako v ostatních oblastech hiporehabilitace závislá nejen na kvalitních koních, materiálním
13
vybavení, ale i na kvalitě a profesionalitě osob, které se na terapii podílejí (Smíšková, 2009). Realizační tým lze rozdělit na účastníky přímo angažované (cvičitel, terapeut a pomocník) a nepřímo angažované (lékaři či psychologové, kteří doporučí terapii, a majitelé stájí či koní, které poskytují pro potřeby terapeutického působení) (Jiskrová, Casková, Dvořáková, 2010, Svobodová, 2010). Náplní práce cvičitele (uvádí se i nepřesný název hipolog) je výcvik a příprava koně jak v dlouhodobém horizontu, tak i v den terapie. Při samotné terapii dbá cvičitel na dodržování bezpečnosti a zásad správného zacházení s koněm a terapeuta upozorňuje na možné problémové situace. Přípravu cvičitelů zajišťuje České jezdecká federace ve spolupráci s Českou hiporehabilitační společností (srov. Holý, Hornáček, 2005, Velemínský, 2007, Smíšková, 2009, Jiskrová, Casková, Dvořáková, 2010). Terapeutem nebývá při aktivitách s využitím koní fyzioterapeut, jak je tomu u hipoterapie, ale pedagog či psycholog. Kontroluje průběh terapie a vede příslušnou dokumentaci (Velemínský, 2007). Odborným garantem je speciální nebo sociální pedagog, psychiatr či psychoterapeut, všichni po absolvování kurzu hipoterapie. Pod jejich dozorem a odborným vedením může terapii vést pedagog s různou specializací, psycholog bez specifické přípravy či studenti oborů (Holý, Hornáček, 2005). Pomocník by měl být zletilý, poučený a jistý při pohybu kolem koní. Dohlíží na chování a pohyb klienta i mimo samotné terapie. Ideální případ je, když připadá na jednoho klienta jeden pomocník (Velemínský, 2007).
2.2.2 Kůň pro aktivity s využitím koní Není možné věnovat se tomuto tématu a alespoň okrajově se nezmínit o koních, bez jejichž přítomnosti by nebylo možné aktivity s využitím koní provádět. Bylo by na místě zmínit se o symbolice koní, jejich etologii, fyziologii a mechanice pohybu, či podrobně rozpracovanému výběru a přípravě koní využívaných v hiporehabilitaci. Ač nerada, musím toto vše v mé práci opominout. Kůň využívaný pro hiporehabilitaci by měl být kůň klidný a vyrovnaný, přiměřeného věku, v dobré fyzické kondici a s pravidelným chodem. Musí mu být
14
poskytována
maximální
péče,
kvalitní
příprava
a
mimo
hodiny
věnované
hiporehabilitaci musí průběžně absolvovat jezdecké hodiny pod zkušeným jezdcem. Neexistuje jedno konkrétní plemeno koní, které by bylo vhodné pro hiporehabilitaci, vždy záleží na temperamentu a charakteru koně (srov. Holý, Hornáček, 2005, Dudková in Müller, 2005). Pro aktivity s využitím koní je dále důležité, aby kůň byl poslušný při vodění, bezpečný při ošetřování ve stáji, toleroval v sedle začátečníky a časté střídání jezdců. Dále je třeba, aby zůstával v klidu při rychlých pohybech a hluku dětí, neplašily ho předměty létající kolem něj a případné nárazy těchto předmětů na jeho tělo (např. při hře s míčem). Pro potřeby aktivit s využitím koní je vhodné mít k dispozici více koní s různým temperamentem (srov. Holý, Hornáček, 2005, Velemínský, 2007). Mezi důvody vedoucí k zařazení koně do léčebného procesu patří: je konstantní ve svém chování, je empatický a ohleduplný, vůči člověku vykazuje zdrženlivost, nepodbízí se, nereaguje lidsky - nemstí se, netrestá bezdůvodně, terapie probíhá v kontextu citového vztahu s koněm, umožňuje terapeutům stát v pozadí situace, korekci poruch zvládá kůň, v jediném okamžiku šetrně a fyziologicky zaměstnává všechny systémy lidského organizmu (srov. Casková in Pipeková, Vítková, 2001, Casková, 2009, Jiskrová, Casková, Dvořáková, 2010). Oproti tomuto názoru, který vychází spíše z představy přesně naplánované terapie, kdy se kůň vždy chová zcela předvídatelně, je možné nalézt další důvody, které zohledňují i „problémové“ chování koně: kůň vyžaduje hodně péče, při níž klient zapomíná na své problémy, při kontaktu s velkým a silným koněm se klient učí překonávat vlastní strach, výrazné reakce koně na negativní emoce člověka ukazují klientovi, jak jeho chování ovlivňuje druhé a učí jej své emoce zpracovávat, pozorováním dynamiky koňského stáda (kůň se může chovat hravě, paličatě, náladově aj. a mezi koňmi probíhají vzájemné interakce, jako je vytlačování,
15
kousání, vzájemné čištění srsti apod.) se klient může naučit mnohé o svém vlastním chování, v prostředí stájí panuje pevný řád a program, který dodává klientům pocit zázemí; narušení tohoto programu nepředvídatelným chováním koní (např. kůň uteče špatně zavřenou brankou) učí klienta přistupovat k plánování realisticky bez přehnaných očekávání (Aspen Education Group, 2001).
2.2.3 Komunikace a vztah mezi klientem a koněm Schopnost člověka komunikovat a navázat emoční naladění s některými živočichy bývá přikládána skutečnosti, že nejstarší a nejprimitivnější část mozku, která řídí vegetativní činnost a pudy, je společná všem savcům (Holý, Hornáček, 2005). Cslotová (2004) uvádí, že si lidé více rozumí s živočišnými druhy (příkladem mohou být psi a koně), u kterých je vyspělá úroveň sociálního soužití a složité formy komunikace využívající optické, akustické, olfaktorické a taktilní signály. Přestože se komunikační prostředky zvířat výrazně liší od komunikace lidské (převážně verbální), jde v obou případech o přenos informací, jejichž nositelem je signál. Koně mají, stejně jako lidé, své komunikační zóny. Nejdále je veřejná zóna, po ní nastupuje zóna sociální, osobní a v nejtěsnější intimní zóně již kůň komunikuje taktilně. Do intimní zóny je možné vstoupit jen přes zóny předcházející a vstup do ní se otevírá tzv. olfaktorickým mostem. Hranice intimní zóny je útěkovo-útočnou vzdáleností a kůň si do ní nevpustí nikoho, s kým nechce mít přátelský nebo důvěrný vztah. Ve všech komunikačních zónách může docházet k mezidruhové komunikaci mezi člověkem a koněm a na všech úrovních se člověk může dopouštět chyb (Holý, Hornáček, 2005). „Po úspěšném odstranění bariér se stupeň důvěry mezi člověkem a zvířetem stává jedinečným a dochází k taktilní komunikaci“ (Cslotová, 2004: s. 163). Kontakt člověka se zvířaty může kompenzovat jeho základní potřebu vztahu (nebýt osamocený). Tato potřeba je v různých obměnách společná několika interakčním teoriím, kde je kladena vedle potřeb bezpečí, uznání, seberealizace i fyziologických potřeb. Henry Murray například uvádí potřebu sdružování a dalších humánních vztahů, Abraham Maslow tuto potřebu definuje jako potřebu lásky a sdružování a Erich From
16
jako potřebu někam patřit (Odendaal, 2007). Děti i dospělí hledají pocit bezpečí a důvěry především při prožívání stresových situací. Snaží se vybudovat a udržet vztah, který jim pomůže překonávat vlastní nejistotu. Pokud nenaleznou takovouto jistotu v mezilidských vztazích, mohou si upřímný vztah vytvořit se zvířaty. Zvířata jsou také schopna plnit specifické zástupné funkce (sourozence dítěte, chybějícího rodiče) a mohou naplňovat potřebu o někoho pečovat (srov. Salotto, 2004, Odendaal, 2007). „Postupem času se ukázalo, že na člověka má větší vliv vzájemný vztah s koněm než vlastní ježdění, a proto při aktivitách s koňmi i během terapie je kladen větší důraz na tuto složku“ (Casková, 2009). Vztah se zvířetem má velký význam i při rozvíjení empatie. Právě vcítění se do potřeb blízkého zvířete (dítě rozpozná únavu, a proto svou potřebu blízkého kontaktu pro daný okamžik potlačí) má vliv na odbourávání dětského sobectví (Jančaříková, Bravencová, 2010). Zaoralová (2009) dále uvádí, že po vytvoření vztahu s koněm se u dětí mění i vztah k sourozencům či kamarádům. V mnoha případech, kdy klient není (ať v důsledku traumat či psychické poruchy) schopen navazovat kontakty s lidmi, může být kůň první živou bytostí, se kterou klient kontakt naváže. Tuto novou zkušenost si pak může přenášet do dalšího života (srov. Cslotová, 2004, Vízdalová, 2005). Cslotová (2004) předpokládá, že potřeba taktilního kontaktu vychází z období raného dětství, kdy dotyky s matkou dodávají dítěti pocit bezpečí. Z ontogenetického hlediska jsou taktilní vjemy prvními vjemy, které embryo v těle matky vnímá. S přibývajícím věkem dětí se fyzické kontakty s rodiči či jinými dospělými proměňují, objevuje se jistá odtažitost. Taktilní kontakty se zvířaty jako vyjádření emocionálních prožitků mohou lidé používat bez strachu z odmítnutí. Při kontaktu se zvířetem u člověka většinou dochází (s výjimkou klientů trpících fobiemi ze zvířat) ke kladnému emočnímu naladění (srov. Vízdalová, 2005, Nerandžič, 2006, Dudková in Müller, 2005). Odendaal (2007) dále předkládá studie, které ukazují, že při taktilních kontaktech se známým zvířetem dochází u většiny lidí ke snižování krevního tlaku.
17
Kůň člověku zprostředkovává kontakt s hluboko uvnitř uzavřenými pocity. Při kontaktu s ním člověk zažívá emoce tak silné (ať už je to obdiv, úcta nebo strach), že není možné tyto pocity ignorovat a je nezbytné se s nimi vypořádat (Velemínský, 2007). Pozitivní emoce, které kůň v člověku vzbuzuje, sahají dle Holého a Hornáčka (2005: s. 21) „…hluboko do dávnověku, kdy se formoval jeho symbolický a archetypický význam a význam jako znaku“.
2.2.4 Formy a metody práce v aktivitách s využitím koní V aktivitách s využitím koní i psychoterapiích pomocí koní neexistuje žádné jednotné schéma metodiky. Je to dáno jednak tím, že klientela, na kterou jsou aktivity s využitím koní zacíleny, je příliš rozsáhlá a stejně tak rozmanitá jsou i zařízení, které aktivity s využitím koní poskytují - využívají různá prostředí a odlišnou skladbu koní. Ke klientům je třeba přistupovat s vědomím jejich rozdílnosti, individuálního prožívání a mnohdy odlišných reakcí na konkrétní situace. Terapeut by měl být schopen na základě svých zkušeností a odbornosti reagovat flexibilně a kreativně, aniž by narušil výchovný nebo terapeutický plán (Holý, Hornáček, 2005). Terapie se může zabývat pouze emocionálním, fyzickým a psychickým povzbuzením klientů, v případě dlouhodobějšího působení se může zaměřovat více na rozvoj jejich sociálních dovedností (Křížová, 2009). Práce s klienty může být individuální či skupinová. Skupinová terapie je upřednostňována pro možnost vzájemných interakcí mezi klienty (pokud například jeden klient na koni sedí a druhý koně vede, jsou nuceni vzájemně komunikovat (srov. Rynešová, 2006, Horská, 2009, Jiskrová, Casková, Dvořáková, 2010). Kůň je velkým motivačním prvkem pro všechny činnosti, a tím podporuje pedagogické působení terapeutů (Casková, 2009). Mezi jedno ze základních pravidel metodiky aktivit s využitím koní patří, že korekce chyb klienta provádí sám kůň. Právě tato okamžitá zpětná vazba (reakce koně na klienta) je to nejdůležitější, co kůň pro ovlivňování psychických či sociálních návyků a postojů klienta může poskytnout. Terapeut by měl stát v pozadí, měl by být pouze prostředníkem k navázání správné komunikace mezi klientem a koněm a zpětná
18
komunikace by k terapeutovi měla přicházet prostřednictvím reakcí koně (srov. Jiskrová, Casková, Dvořáková, 2010, Holý, Hornáček, 2005). Průběh této komunikace znázorňuje obr. 1. Instrukce
Klient
Terapeut
Podnět koni
Reakce koně
Kůň Obrázek 1: Průběh komunikace mezi terapeutem a klientem s využitím koně jako prostředníka (převzato z Holý, Hornáček, 2005)
Mnoho klientů snáze přijme výchovné působení upozorňující jej na jeho nevhodné chování od koně, který je pro něj nestranný, než od osoby terapeuta (Vitmajerová, 2009). Terapie má výrazně činnostní charakter, od pouhého pozorování koní přes práci ve stájích, hlazení a čištění koní až po samotné ježdění na koni a různé hry s koňmi (Dudková in Müller, 2005). Pozorování chování koní nepředává pouze poznatky o vzájemných interakcích mezi zvířaty s možnou aplikací na chování lidské, ale pozorování spokojených a hrajících si zvířat přináší pocity pohody a radosti (srov. Fine, 2000, Aspen Education Group, 2001). Burdová (2010) klade důraz na hospodaření s časem. Vše musí probíhat v klidu, v přátelské atmosféře napomáhající uklidnění a emotivnímu naladění dětí, ale s jasným cílem, co se má během lekce zvládnout. Bachárová (2009) dodává, že docházka klientů (v tomto případě se jedná o děti z dětských domovů) za koňmi do neznámého prostředí stájí přináší příliš velké množství podnětů. Pro intenzivnější prožitek ze setkání s koněm doporučuje setkání dětí s koněm v jejich známém prostředí, tzn. výjezdy s koňmi za dětmi. Naopak v rámci projektů vzdělávání pomocí zvířat (AAE) jsou školám doporučovány výjezdy za koňmi do stájí i pro běžné třídy, i když je pravdou,
19
že kapacita hiporehabilitačních středisek je omezená a mnohdy nedokážou tuto službu poskytnout (Jančaříková, Bravencová, 2010).
Terapeutický plán Terapeutický plán aktivit s využitím koní se stejně jako u jiných animoterapií dělí na několik fází, které jsou vázané především na pokroky při zacházení se zvířaty. Úvodní (adaptační) fáze: klient se seznamuje se zásadami bezpečnosti při práci s koněm, se způsoby péče o koně, s etologií koní a vnitrodruhovou komunikací. Tato fáze je založena nejen na teoretickém výkladu, ale i na pozorování a praktickém nácviku úkonů (srov. Vízdalová, 2005, Holý, Hornáček, 2005, Velemínský, 2007). Přípravná (komunikační) fáze: klient se učí komunikovat s koněm. Převažovat by měla práce s koněm ze země, čištění koní, vodění koní s jiným jezdcem apod. Uplatňují se zde prvky horsemanshipu (Pareliho hry), které napomáhají mezidruhové komunikaci a učí člověka řeči těla (srov. Vízdalová, 2005, Holý, Hornáček, 2005, Velemínský, 2007). Jízdárenská fáze: výcvik probíhá formou modifikovaného jezdeckého výcviku zahrnujícího práci na lonži, na osedlaném i neosedlaném koni, různé hry a soutěže (srov. Vízdalová, 2005, Holý, Hornáček, 2005, Velemínský, 2007). Závěrečná fáze: reflexe zážitků, pocitů a emocí, které přítomnost koně při terapii navodila. Reflexe je součástí i všech předcházejících fází a každé terapeutické lekce (srov. Vízdalová, 2005, Holý, Hornáček, 2005, Velemínský, 2007).
Techniky používané v aktivitách s využitím koní Práce ve stáji Tím, že se klient učí o koně pečovat a seznámí se s provozem stáje a potřebami koní, narůstá jeho zodpovědnost a vytváří se hlubší vztah mezi ním a koněm. Přestává koně vnímat jako pomůcku k ježdění, ale chápe ho jako živou bytost. Pokud je práce ve stáji skupinová, poskytuje prostor pro vzájemnou komunikaci klientů. Vhodné je, aby zkušení klienti zasvěcovali nováčky do neznámých činností. Vše samozřejmě probíhá pod dohledem terapeuta i cvičitele a při dodržování zásad bezpečnosti (srov. Burdová, 2010, Jiskrová, Casková, Dvořáková, 2010). Aktivity týkající se péče o koně, kontaktu
20
s ním a prací ve stáji by měly zahrnovat přibližně 80 % času, který klient s koněm stráví (Pietrzak, Inge-Marga, 2001, cit. z Vízdalová, 2004). Práce s koněm ze země Mimo klasického vodění koní, které může být proloženo různými soutěžemi (slalom, překonávání překážek na čas) se využívají metody horsmanshipu (přirozeného partnerství člověka a koně). Nejznámější a nejčastěji využívaná je metoda Pata Parelliho „Sedm her“. Je to práce s koněm ze země založená na taktilních podnětech a řeči těla. Tyto hry se používají pro přípravu a výcvik koní využívaných nejen v hiporehabilitaci. Pro práci klientů s koněm se nejvíce hodí dikobrazí hra, řídící hra, jo-jo hra a hra na kruh. Terapeut při těchto hrách velmi dobře pozná, jestli se klient dokáže prosadit nad koněm dominantním způsobem, či ho naopak kůň vůbec nerespektuje. Ovšem přemoci koně silou tyto hry neumožňují. Vedle respektu je třeba u koně získat důvěru. Kůň by měl ochotně spolupracovat a člověka následovat, když jej k tomu vybídne, a se stejnou ochotou by měl uhnout před pohledem nebo tlakem značícím povel k ústupu. Klient okamžitě dostává od koně zpětnou vazbu na své chování, je nucen reakce koně pozorně vnímat a na jejich základě měnit své chování. Protože koně ve své řeči těla nic nepředstírají a nikdy se u nich neliší jejich chování od pocitů, rozvíjejí tyto hry pozornost, empatii a nonverbální komunikaci (srov. Holý, Hornáček, 2005, Velemínský, 2007, Horská, 2009, Jiskrová, Casková, Dvořáková, 2010). Reakce koně v závislosti na různém přístupu klientů jsou uvedeny v tabulce 2. nežádoucí
žádoucí
myšlení
negativní myšlenky typu nezastaví, nezvládnu to
teď zastavím
emoce
nejistota
jistota, rozhodnost
chování
nesrozumitelná řeč těla pro koně
srozumitelná řeč těla pro koně
kůň
neposlechne
poslechne
Tabulka 2: Závislost žádoucího a nežádoucího koně na myšlení, chování a emocích klientů (převzato z Vitmajerová, 2010)
Lidé se často snaží své pocity zakrývat, ovšem koním nemůžeme nic namluvit. „Už způsob, jakým se člověk na koně dívá, držení těla, pohyby či nejmenší cuknutí
21
svalem koni prozradí, jak se dotyčný cítí. Jsou to jasné signály, které emoce člověka zrcadlí“ (Vízdalová in Velemínský, 2007: s. 254). Dobrý terapeut dokáže tuto nonverbální komunikaci mezi koněm a klientem zachytit, interpretovat a nadále pracovat na jejím zlepšování. „Postoj člověka ke koni odráží jeho náhled na sebe sama. Chceme-li, aby kůň člověku věřil a respektoval jej, tak člověk musí v prvé řadě věřit sám sobě a respektovat sebe a dokázat vyjádřit oba postoje i navenek“ (Vízdalová in Velemínský 2007: s. 254). Práce ze sedla Tato technika zahrnuje základní ježdění (vodění) klienta na koni převážně v kroku buď se sedlem, nebo na podložce s madly. Při této technice je nejdůležitější dosáhnout uvolnění klienta, správného držení těla a korektního sedu. Mohou se zařazovat jednodušší či složitější cviky a různé hry pro rozvoj kognitivních či komunikačních schopností (srov. Holý, Hornáček, 2005, Jiskrová, Casková, Dvořáková, 2010). Aktivní ježdění nebo voltiž Aktivní ježdění nebo voltiž bývá uváděno jako další technika aktivit s využitím koní, ačkoli i v tomto případě jde o práci s koněm ze sedla. Aktivní samostatné ježdění nastupuje v okamžiku, kdy klient zvládl základní cvičení a má zájem pokračovat dále. Většinou je nabízen různým způsobem modifikovaný jezdecký výcvik. Rozvíjí se samostatné vedení koně, nejprve v kroku, klusu a pak i ve cvalu, orientace v prostoru jízdárny, různé hry a soutěže, vodění koní s jiným klientem apod. Voltižní cvičení, při kterém několik jezdců cvičí na cválajícím koni postrojeném madly, jsou ideální pro skupinovou komunikaci a vzájemnou spolupráci klientů (Jiskrová, Casková, Dvořáková, 2010).
2.2.5 Klientela aktivit s využitím koní Nerandžič (2006: s. 100) uvádí, že „jízdou na koni se předchází civilizačním chorobám fyzického a psychického charakteru“. Dle Odendaala je potřeba terapeutického působení pomocí zvířat „ustanovena zejména mezi ‚slabšími‘ členy společnosti, jako jsou osoby fyzicky a mentálně handicapované, sociálně nedostatečně adaptované, chronicky nemocné, osamocené (dlouhodobě sociálně deprivované),
22
emocionálně narušené, osoby ve výkonu trestu odnětí svobody, drogově závislí, staří lidé a děti“ (Odendaal, 2007: s. 52). Děti i starší lidi vztahuje Odendaal do svého výčtu s ohledem na jejich vyčlenění z tzv. „hlavního proudu společenských aktivit“ a ačkoli nemusí vykazovat prvky odlišnosti či poruch, mají zvýšenou potřebu pozornosti. Vzhledem k těmto názorům lze do klientely aktivit s využitím koní zahrnout děti i dospělé (zde s ohledem na specifika vztahující se k jejich věku), kde lze předpokládat výskyt či riziko vzniku výše uvedených poruch. Do skupiny, u které je použití aktivit s využitím koní zvláště vhodné, se počítají děti s poruchami učení a chování, děti s vadami řeči, klienti (děti i dospělí) s mentálním postižením, se smyslovými vadami, duševně nemocní, s diagnózou autismu, trpící poruchami příjmu potravin, se závislostmi na návykových látkách nebo hracích automatech, klienti, kteří se obtížně sociálně začleňují atd. (srov. Holý, Hornáček, 2005, Vízdalová, 2004, Casková, 2009). Použití metod aktivit s využitím koní a psychoterapií pomocí koní nelze aplikovat při nepřekonatelném strachu klienta ze zvířat, dále při některých psychických onemocněních,
při
sebepoškozování,
podávání
léků,
které
výrazně
tlumí
psychomotoriku klienta, aj. (srov. Holý, Hornáček, 2005, Jiskrová, Casková, Dvořáková, 2010). Na druhou stranu Vízdalová (in Velemínský, 2007: s. 227) uvádí: „Praxe ukazuje, že není nejvhodnější zavádět kategorie klientů, kteří jsou tzv. nevhodní“. Společně s prudkým rozvojem aktivit s využitím koní a psychoterapií pomocí koní se mohou měnit názory na vhodnost či nevhodnost terapie a každý případ je nutné posuzovat komplexně s přihlédnutím k mnoha faktorům.
2.2.6 Rizikové faktory ve vývoji dítěte Okolností, jež mohou ovlivňovat přirozený vývoj dítěte a jeho začlenění do společnosti, je nepřeberné množství. Ve vývoji dítěte se objevují faktory či období, které jsou pro jeho další rozvoj klíčové. Říčan předpokládá ve vývoji tzv. senzitivní období, v němž „je psychika k určitým vlivům zvlášť vnímavá“ (Říčan, 1990: s. 40) a kdy přítomnost či nepřítomnost určitého podnětu ovlivňuje budoucí vývoj osobnosti. Erikson ve své teorii psychosociálního vývoje osobnosti popisuje proměnu osobnosti člověka z hlediska vývojových úkolů a vývojových krizí specifických pro jednotlivá období (Vágnerová, 2005).
23
Rizika ve vývoji dítěte lze členit do čtyř skupin. Rizika spojená s osobností dítěte zahrnují veškeré vrozené či získané postižení a nemoci, nízkou inteligenci, obtížný temperament, nedostatečné sociální dovednosti a emoční složku osobnosti. Rizika spojená s rodinou představují neúplné či sociálně dysfunkční rodiny, nevhodný výchovný styl či špatný rodičovský vzor. Do kategorie rizika spojená se společností můžeme počítat socioekonomické znevýhodnění, diskriminaci i kulturní normy dané společnosti. Dítě je vystaveno i rizikům spojeným se školou, která zahrnují školní neúspěchy, nepřiměřené nároky spojené se vzděláváním, odmítání třídním kolektivem aj. (srov. Kauffman, 2001, Walker, Severson, 2002, Říčan, 2004 in Vojtová, 2008).
24
3. Výzkumná část 3.1 Metodika výzkumu 3.1.1 Vymezení výzkumného problému Cíle i metody aktivit s využitím koní jako součásti hiporehabilitace se v mnoha faktorech liší od klasické formy jezdeckého výcviku. Při klasické výuce například nebývají používány pouze metody aktivit s využitím koní a nejsou způsobem specifickým pro hiporehabilitaci vybíráni a trénováni koně. Společným jmenovatelem obou oborů je ovšem kontakt člověka s koněm (humánně-animální interakce). Na doporučení školitele jsem se proto rozhodla prozkoumat, jakým způsobem při klasické výuce dochází k rozvoji osobnosti dítěte. Počáteční výzkumná otázka zněla: Jaké faktory ovlivňují psychický a fyzický vývoj dítěte při klasické jezdecké výuce? Během výzkumu jsem (v souladu s metodikou zakotvené teorie) původní otázku zkonkretizovala, přičemž jsem mimo jiné zohlednila složení výzkumného vzorku. Jakým způsobem ovlivňuje kontakt s koněm při jezdecké výuce v menší jezdecké stáji vývoj psychických a fyzických dovedností dítěte? Vzhledem k typu položené otázky bylo žádoucí použít kvalitativní výzkum, který na rozdíl od výzkumu kvantitativního lépe vystihne probíhající jevy a vztahy mezi nimi. „Termínem kvalitativní výzkum rozumíme jakýkoli výzkum, jehož výsledků se nedosahuje pomocí statistických procedur nebo jiných způsobů kvantifikace.“ (Strauss, Corbinová, 1999: s. 10)
3.1.2 Zakotvená teorie Metodu kvalitativního výzkumu zakotvenou teorii (grounded theory) vyvinuli v druhé polovině 20. století američtí sociologové Glasser a Strauss. Upravená teorie od Strausse a Corbinové byla přeložena do českého jazyka v roce 1999 a autoři uvádějí, že „zakotvená teorie je teorie induktivně odvozená ze zkoumání jevu, který reprezentuje. To znamená, že je odhalena, vytvořena a prozatímně ověřena systematickým
25
shromaždováním údajů o zkoumaném jevu a analýzou těchto údajů.“ (Strauss, Corbinová, 1999: s. 14). Metoda se uplatňuje při tvorbě teorie vysvětlující určité jevy a procesy, které se vyskytují ve zkoumaných situacích, na něž je zaměřena pozornost badatele. Umožňuje pevné zakotvení teorie na základě dat získaných při zkoumání. Pomáhá teorii vytvářet, získat hustou síť potřebných poznatků, dodává výzkumnému procesu systematičnost a pomáhá překonávat počáteční předsudky a předpoklady, které se během výzkumu vytvářejí (Hendl, 2005). Metoda zakotvené teorie vyžaduje teoretickou citlivost (schopnost vhledu založenou na osobnosti výzkumníka) i současné udržování žádoucího odstupu (oproštění se od vlastních předpokladů) a pevné zakotvení (podložené získanými daty). Do výzkumu se nevstupuje s předem navrženou teorií, která se pomocí zakotvené teorie ověřuje, ale teorie se pomalu vynořuje při analytickém zkoumání probíhajících jevů (Strauss, Corbinová, 1999). „Metoda zakotvené teorie se uplatňuje v kontextu objevování, protože u ní jde především o exploraci a rozvíjení nových teorií“ (Hendl, 2005: s. 127).
3.1.3 Způsob získávání vzorků a jejich zpracování Nejprve jsem pracovala se svými zápisky (výňatek ze zápisků je uveden v Příloze I.) založenými především na pozorování dětí při jezdeckém výcviku. Tyto zápisky zahrnují celou dobu docházky dívek ze zkoumaného souboru, tzn. dobu v rozmezí od půl roku do šesti let (konkrétně je doba docházky jednotlivých dívek uvedena v tabulce 5 na s. 38). Ze zápisků jsem při otevřeném kódování získala množství pojmů. Tyto pojmy jsem poté sloučila do kategorií (seskupila jsem pojmy příslušející ke stejným jevům a kategorie jsem poté pojmenovala, aby vystihovaly daný jev, a zařadila je na dimenzionální škále. Při axiálním kódování jsem vyhledávala souvislosti mezi jednotlivými kategoriemi a jejich subkategoriemi (uvedeno v Příloze II), jejichž výsledkem je paradigmatický model uvedený v tabulce 3. Vzhledem k tomu, že kódování dle zakotvené teorie je proces, který nezbytně obsahuje subjektivní pohled a já jsem doposud pracovala s vlastními, zcela jistě subjektivním názorem ovlivněnými poznámkami, potřebovala jsem další doplnění, tedy hlubší zakotvení teorie. Rozhodla jsem se pro doplňující rozhovory s dětmi
26
navštěvujícími stáj. Tyto rozhovory se pohybovaly na hranici mezi polostukturovaným a nestrukturovaným rozhovorem. Výběr této formy byl zapříčiněn nejen mou nezkušeností s vedením rozhovorů, ale i požadavkem na přirozené výpovědi dětí. Příklad rozhovorů je součástí Přílohy III. příčinné podmínky
zájem dítěte
jev
kontext
vzájemný kontakt dítěte s koněm
faktory ze strany dítěte určující průběh kontaktu
intervenující podmínky
chování a reakce koně
strategie jednání a interakce hledání způsobů jak odstranit nelibé a navodit příjemné prožitky
následky změna jezdeckých dovedností přinášející kladné emocionální prožitky
Tabulka 3: Paradigmatický model (upraveno podle Strauss, Corbinová.1999)
Poté jsem přistoupila k selektivnímu kódování, kdy jsem určila ústřední kategorii, ke které se ostatní kategorie vztahují. Za ústřední kategorií v mém kauzálním modelu považuji jev, to znamená kontakt dítěte s koněm. Tento kauzální model (viz obr. 2) doložím v kapitole Interpretace výzkumu především citováním z rozhovorů a dále pak úryvky z mých vlastních zápisků. PŘÍČINNÉ PODMÍNKY zájem dítěte
KONTEXT faktory ze strany dítěte ovlivňující průběh kontaktu
NÁSLEDKY změna jezdeckých dovedností přinášející kladné emocionální prožitky
STRATEGIE JEDNÁNÍ A INTERAKCE hledání způsobů jak odstranit nelibé a navodit příjemné prožitky Obrázek 2: Kauzální model
27
JEV vzájemný kontakt dítěte s koněm
INTERVENUJÍCÍ PODMÍNKY chování a reakce koně
Mé zápisky (viz Příloha I) ovšem nebyly pořizovány za účelem následného zpracování pomocí zakotvené teorie a obsahují množství zkratkovitých pojmů, které mně osobně přinášejí potřebné informace, protože dokonale znám koně využívané při jezdecké výuce. Například poznámka: „má problémy s čištěním Sana“, znamená (vzhledem k charakteru koně), že se dítě při jeho čištění chová nejistě a na sebemenší náznak projevu nesouhlasu koně s čištěním reaguje tím, že odstoupí od koně. Poznámka: „Myška jí škube otěžemi“, znamená (vzhledem k situacím, kdy se takto kůň chová), že dívka nemá klidné ruce a nevede koně aktivním sedem k pohybu vpřed. Pro potřeby citací jsem se snažila nacházet úryvky, jejichž význam je jasnější i osobám, které neznají bližší souvislosti. Několik úryvků jsem vybrala ze sociologického průzkumu zaměřeného na vztahy mezi členy naší jezdecké stáje. Průzkum jsem zpracovala pomocí metody SORAD v roce 2010. Příklad hodnocení dětí dětmi je součástí Přílohy IV. Pro potřeby kvantifikace výsledků výzkumu bylo nezbytné stanovit si přesná hlediska pro určování zkoumaných prvků. V mých zápiscích nejsou sice níže stanovená hlediska uvedena u každé z jednotlivých dívek, ale výrazné klady či nedostatky v jednotlivých oblastech jsem na základě svého pozorování zaznamenávala. Pro definování míry podpory rodiny jsem zohlednila tyto faktory: aktivní komunikaci ze strany rodičů s cvičitelem, účast rodičů při jezdeckém výcviku, závodech, představení, zájem rodičů o pokroky a spokojenost dětí při výuce, zájem o pravidelnou účast dětí při výcviku i jejich zapojení do ostatních aktivit, snahu rodičů obstarat pro dítě potřebné jezdecké vybavení s ohledem na jejich finanční možnosti, dodržování dohodnutých pravidel a platebních povinností. Fyzické a psychické předpoklady dítěte pro jízdu na koni lze vysledovat již při první jezdecké lekci. Důležitým faktorem není fyzická síla, ale koordinace pohybů a ovládání jednotlivých částí těla (snadno se hodnotí při pozorování nasednutí dítěte na koně či při základním voltižním cvičení) a úroveň jemné motoriky rukou (pozorovatelná při uchopení kartáčů na čištění koně i při vlastním čištění koně). Při
28
posuzování psychických předpokladů pro jízdu na koni jsem vycházela především z chování dítěte při nácviku voltižních cviků. Zde byla hlediskem schopnost soustředění a udržení pozornosti, přílišná aktivita, nebo naopak pasivita dítěte. Mezi další sledované vlastnosti dítěte patřily cílevědomost, zbrklost, netrpělivost i projevy radosti či strachu při kontaktu s koněm. Zájem dítěte o koně, výuku ježdění i pomocné práce lze vysledovat z vnějších projevů tohoto zájmu. Těmito projevy je snaha dítěte o častý kontakt s koněm, snaha získávat nové informace, aktivní komunikace s cvičitelem (zde je ovšem nezbytné posoudit i komunikační schopnosti dítěte), dobrovolná účast dítěte ve všech nabízených aktivitách či snaha dítěte trávit u koní co nejvíce času.
3.1.4 Zkoumaný soubor (výzkumný vzorek) Výzkumný vzorek tvoří děti navštěvující menší jezdeckou stáj, která se zaměřuje především na rekreační ježdění. Zájemci o sportovní ježdění s možností účastnit se oficiálních závodů jsou odkazováni na jiná zařízení. Proto většina klientů stáje patří spíše k pohybově méně nadaným dětem bez zájmu o vrcholový sport. Jezdci mají k dispozici osm koní různých plemen a stáří, v jejichž sedlech se pravidelně střídají. Jezdecký výcvik vedou dva jezdečtí cvičitelé. Při výběru zkoumaného vzorku jsem zvolila tři dívky, které se jezdectví začaly věnovat v roce 2006, a šest dívek, které začaly navštěvovat naši jezdeckou stáj v roce 2009. Záměrně jsem nevolila pozdější začátečníky, jelikož vývoj jezdeckých dovedností je dlouhodobý proces. U dětí navštěvujících stáj delší dobu zase chyběly v některých případech potřebné podklady. Chlapci nejsou ve vzorku zastoupeni, jelikož ve vybraných rocích nezačal stáj žádný navštěvovat. Počet chlapců navštěvujících stáj je v poměru k dívkám nepatrný, v průměru vychází 1 chlapec na 20 dívek. Vzhledem k tomu, že některé děti navštěvují stáj již šestým rokem (a zpracovávala jsem zápisky z celého období), je obtížné přesně definovat věk, ale všechny děti ze zkoumaného vzorku se jezdectví začaly věnovat ve věku mezi sedmým až čtrnáctým rokem. Bližší charakteristika zkoumaného souboru je součástí kapitoly Kazuistiky dětí tvořících výzkumný vzorek na s. 47.
29
3.2 Interpretce výzkumu V této kapitole interpretuji výsledky výzkumu dle kauzálního modelu uvedeného výše.
3.2.1 Příčinné podmínky V modelu uvádím jako příčinnou podmínku zájem dítěte (člověka) o kontakt s koněm a následné ježdění. Přítomnost či nepřítomnost zájmu a jeho míra má zásadní vliv na to, jakým způsobem bude probíhat kontakt dítěte s koněm, jakým způsobem a zda vůbec bude schopno vnímat reakce koně a uskutečňovat následné strategie jednání. Pokud je zájem o kontakt s koňmi velký („koně ji hodně zajímají“, „nabídla jsem jí to a projevila zájem“), je dítě schopno překonávat přicházející nesnáze a vytrvat ve snaze dosáhnout lepších výsledků při vzájemných interakcích („já jsem si říkala, že mi to vůbec nejde, ale že to musím zvládnout, když to jde ostatním, že když tak odejdu, až budu schopná klusat“). Důvodů, proč se dítě o koně zajímá a začne svůj zájem aktivně naplňovat, může být nepřeberné množství („kamarádka začala chodit na koně, tak jsem to taky chtěla zkusit“, „koně se mi vždycky líbili“, „říkala jsem si, že musí být krásné cválat po louce“). Pokud se dítě o koně naprosto nezajímá („koně bere jako cvičební nářadí,“ „dodnes neví, jak se který kůň ve stáji jmenuje“, „koni nadává, říká, že je špatný“), případně má z nich příliš velký strach, který mu brání v jakémkoli kontaktu s ním („koně se při čištění bojí – stojí strašně daleko od něj a při jakémkoli pohybu koně od něj utíká“) a zájem se nedaří vzbudit ani vhodnou motivací, kontakt s koněm nikdy nebude dítěti příjemný („vadí jí čistit z koní bahno“) a nebude jej vyhledávat. Stejně tak nebude schopno hledat a nalézat vhodné strategie ke zlepšování vzájemných interakcí („místo toho, aby se snažila nohama pobízet, koně uhodí“).
3.2.2 Jev Pokud dítě začne svůj zájem aktivně naplňovat, dostává se do kontaktu s koněm („koně čistí“, „přivede koně z pastvy“, „řídí v kroku“, „obcválá s koněm kruh“), při kterém na koně aktivně působí („řídí pouze otěžemi“, „aktivně pobízí“, „koně uhodí“,
30
koně chválí“) s cílem dosáhnout určitého výsledku („je na něj moc akční, sice ví, co chce, ale vyžaduje to příliš“), tzn. odpovědi či reakce koně (reakce koně považuji za intervenující podmínky). Působení může být účinné, nebo neúčinné, tzn. dítě dosáhne, nebo nedosáhne požadovaného cíle. Řečeno zcela banálně kůň buď udělá, nebo neudělá to, co dítě chce („kůň jí neustupuje“, „nenechá si od ní nasadit uzdečku“, „Myška jí nakluše na první pobídku“, „bez problémů zvládá vybrat Hafovi kopyta“).
3.2.3 Kontext Kontext představuje faktory ze strany dítěte, které ovlivňují, jak kontakt mezi dítětem a koněm probíhá. Způsob průběhu kontaktu dítěte s koněm („ráda koně hladí“, „chodí ke koním zezadu“, „baví jí vybírání kopyt“, „koně čistí správně“, „pozná, jak kůň zareaguje“) a jak kvalitně dítě na koně působí, závisí nejen na jeho věku (vývojovém stadiu), fyzických předpokladech i psychické složce jeho osobnosti („nohy jí končí na sedle, takže nemůže pořádně pobídnout“, je droboučká, nemá dost síly udržet koňskou nohu“, „je sebevědomá“, „je tichá, neprůbojná“, je pohybově nadaná“), ale i na míře jeho jezdeckých schopností, dovedností a zkušeností s koňmi („je schopná jít s pohybem koňského těla“, „nikdy předtím koně nečistila“,“ nasadí ohlávku a přivede koně“). Mnoho technik se lze naučit a je tedy podstatné, nakolik dítě věnuje pozornost návodům cvičitele („stále neudrží pozornost, roztěkaná, nepozorná“) a zda je schopno a ochotno rady a návody vyslechnout a použít („asi jsem konečně udělala, co jste mi říkali, vysedla jsem dřív, když chtěla naklusat, takže se konečně neprudila“, „všechno několikrát zopakovat, aby mě poslechla“, „nedodržuje pravidla“, „neposlechne a nepovolí otěže“). Do kontextu lze tedy zahrnout i způsob výuky a kvalifikovanost cvičitelů a příležitosti k tréninku, tedy opakování i zkoušení nového („chodila pár měsíců do stáje v B..., říkala, že se jí to tam nelíbilo, protože jen jezdili, ale nečistili a nepomáhali kolem koní“, „stěžovala si, že byla jezdit v H..., ale nic jí tam neříkali a bylo jim úplně jedno, co dělá“). Četnost kontaktů s koněm (tedy lépe řečeno četnost návštěv jezdecké stáje) může být dána jak zájmem dítěte (příčinnou podmínkou), tak možnostmi, které dítěti poskytuje rodina. Pokroky ve výuce jsou v mnoha případech ovlivněny frekvencí
31
jezdeckých lekcí („na závodech matka říkala, že je škoda, že V. nezvládne totéž co ostatní, ale že je to tím, že chodí málo“, „velice snaživá, ale když chodí nejvýše jednou za dva měsíce, tak stále musíme opakovat to, co by už měla mít zažité“). Do kontextu jsem dále zahrnula podmínky panující v prostředí stáje, vzájemné vztahy mezi dětmi i mezi dětmi a cvičitelem („vždycky se vším pomůže, poradí“, „můžu se na ní obrátit“, „je taková maličká, miloučká“). Je zřejmé, že pokud se dítě nebude v prostředí a mezi dětmi cítit dobře, bude odstrkováno, vyčleňováno („na Z…se jí nelíbilo, stálí členové oddílu nově příchozí odstrkují“) a nebude mu poskytována dostatečná podpora a pocit dosažení částečných úspěchů („na lonži cvičí výborně“, „mohla poprvé čistit Espira, byla z toho nadšená“, „při poznávání koní poslepu dokáže rozeznat všechny koně“, „seděla na Lanai - nechala jsem ji jednu jízdárnu řídit, jako první ze všech, byla opravdu šťastná“), nebude mít snahu aktivně se jezdeckých lekcí účastnit.
3.2.4 Intervenující podmínky Za intervenující podmínky považuji v mém kauzálním modelu chování koně a jeho reakce na působení dítěte („to se nechce ani mazlit“, „krásně jí kluše“, „při čištění ji nezlobí“, „nechtěla jí nacválat a vyhodila“). Především reakce koně jsou jedním z nejdůležitějších faktorů ovlivňujících pokroky jezdců. Dítě totiž není jediným činitelem, který ovlivňuje vzájemně probíhající kontakt. Kůň reaguje nejen na chování dítěte, ale i na jeho pocity. Svou reakcí na působení jezdce poskytuje kůň dítěti okamžitou zpětnou vazbu, v případě správného chování svou kladnou odezvou toto jednání posiluje („když pobídne i nohou, tak jí zatočí“, „koně s ní chodí dobře, protože je dokáže pobízet“, „dominantní, výrazná, a tak ji koně respektují“, vysedla jsem dřív a už mi klusala normálně“), v případě chybného působení svou negativní reakcí upozorňuje dítě na chyby, které dělá („na tu je příliš tvrdá, moc se prosazuje – vyhazuje jí“, „má problémy při čištění i ježdění – příliš na něj tlačí“, „visí v otěžích, bude jí utíkat“). Kůň si svým chováním vynucuje u dítěte hledání strategií jednání, které budou blíže popsány níže („nepřestal utíkat, dokud nepovolila otěže“), a přímo ovlivňuje
32
vývoj žádoucích vlastností a chování dítěte. V ideálním případě je dítě schopno ihned měnit nebo přizpůsobit své jednání v závislosti na reakci koně („když se moc vzteká, tak ho chvilku drbu za uchem a něco mu povídám a on toho pak nechá“). Jistým problémem může být, když dítě není schopno pochopit („číst“) reakce koně („nedokáže se zpomalit a výrazněji vnímat, že se koni něco nelíbí“), ovšem koně dokážou své záporné reakce dostatečně zvýraznit a dítě (samozřejmě i dospělý člověk) nakonec nemůže chování tak velkého zvířete ignorovat („kůň s ní odejde z jízdárny“, „pokud jí Myška škube hlavou, stále ji to vytahuje ze sedla“). Nefiguruje zde pouze cvičitel (pedagog), který dítěti hodnotí správnost prováděných úkonů, ale i kůň, který svými reakcemi koriguje dětské snažení („občas jí vyhazuje Niky – příliš ji tlačí do klusu“). Extrémně záporná reakce koně vytváří riziko úrazu („obcválali tři jízdárny, než z něj spadla“, „vyhodil ji ze sedla“) a neustále se opakující záporné reakce koně představují faktor, který může negativně ovlivnit aktivní účast dítěte („když jí dopředu řeknu, že příště bude mít Falca, tak na koně nepřijde“). Zde je nezbytné zodpovědné vedení ze strany cvičitele s korekcí chování koně s nabídkou motivujících činností, které vyvolávají kladné reakce koně („líbil se jí cval na lonži“). Záporné reakce koně vyvolávají v dítěti mnoho nelibých pocitů, ať již je to pocit nesouladu, nejistota, úzkost, strach („při čištění Sana si není jistá“, „na Sanovi se začala bát jezdit – bojí se, že s ní bude utíkat“, „v tý době jsem se bála i na ostatních“) i možné rozčarování a vztek („urazila se a vztekala se, že ji kůň neposlechl“). Aby se dítě těmto nepříjemným pocitům při kontaktu s koněm vyhnulo, vyhledává různé strategie jednání.
3.2.5 Strategie jednání a interakce Dítě hledá a nalézá strategie jednání vedoucí k odstranění nelibých pocitů při kontaktu s koněm a navození prožitků příjemných. Tyto strategie můžeme rozdělit na dvě skupiny: žádoucí ze strany cvičitele (vedoucí k pokrokům v jezdectví) a nežádoucí. Pokud by dítě strategie jednání nehledalo a setrvávalo v nečinnosti (pasivitě) („nedělá vůbec nic“, vůbec netočí nohou“, „nezačala včas brzdit“, „nic nedělá a jen se
33
veze“) stav by nebyl dlouho udržitelný, protože, jak bylo zmíněno výše, kůň své reakce dokáže stále zesilovat. V případě výběru nežádoucí strategie se dítě vyhne nelibým pocitům tím, že přestane vyhledávat kontakt s koněm. Může se jednat o vyhýbání se problémovým situacím („nechce Sana čistit“, „je ráda, když nemusí jezdit na Falcovi“) až po přerušení veškerých setkání s koněm, jejichž následkem může být odchod ze stáje („přemýšlí o tom, že ježdění vzdá“). Vyhýbání se problémovým situacím je přirozené a závisí na cvičiteli (tedy kontextu), zda využití této strategie přinese kýžený efekt („při ježdění jsem se jí bála a vy jste mi ji pořád dávali, snad celý měsíc“, „pak si nás poslala, ať si skočíme tu malou překážku“). Za žádoucí strategie jednání považuji aktivní snahu o odstranění záporných reakcí koně a nastolení převahy reakcí kladných. Mimo zlepšování kognitivních a fyzických schopností a dovedností („začíná poznávat, jestli vysedá na správnou nohu“, „už kluše hezky, zvládá pohyb po jízdárně i se staršími jezdci a dokáže zatočit v klusu“, „zvládne nakrmit koně“, „teorii se učí hezky“) se při výběru této strategie objevuje vědomá i nevědomá změna chování, postojů a vnímání. Základním prvkem je uvědomění si vlastních chyb („pořád jsem moc tahala za otěže“, „moc jsem ho do toho tlačila“, „jak mi při nacválávání pořád vyhazovala“, „ten cval pořád nešel, jak jsem se bála“) a aktivní snaha a převzetí zodpovědnosti za nápravu chybného chování („snaží se vyřešit problém s levou nohou“), což přináší větší soustředění („musí se ale hodně soustředit“), samostatnost („sama se pustí do hnoje, sena …, pamatuje si, co se má dělat a orientuje se v tom, kdy co, pomáhá krmit a nemusím ji při tom hlídat“), trpělivost („cval pořád nešel“) a cílevědomost („víc vnitřní snahou než dovednostmi“). „Čtení“ reakcí koně podporuje vcítění se do pocitů koně (“když ji drbu na lysině pod čupřinou, tam se jí to nejvíc líbí, nebo když si o mě drbe oči“, „že je takovej samostatnej, že se nenechá ovlivnit, že je taková osobnost“, „na každého platí něco jiného“, „vono se mu taky někdy nechce, víš jakej je“) s následným vznikem pocitu zodpovědnosti za živého tvora („je zodpovědná, bála se, že udělá něco špatně“, „já jsem se o něj strašně bála, že se mu něco stane, že se ztratí, a ty dvě silnice, spěchali jsme domů, zkontrolovat ho a tak, já si to potom užila v noci, to se mi to všechno vracelo“, „strašně se bála, co San Falcovi udělá“, „pamatuje si, kolik komu dát mrkve,
34
obilí, čí je který kyblík s krmením, ale vždy mi předem řekne, co jde dělat, tím si to ověří“). Mezi strategie jednání a interakce lze dále počítat vytváření vztahu dítěte ke konkrétnímu koni („teď už na ní jezdím nejradši ze všech“, „já ho nemám nejraději, já mám ráda všechny“, „já jí začala věřit“). Vytvoření pozitivního vztahu pomáhá lépe se vyrovnat se zápornými reakcemi („protože je to Pepa, že je to takovej cíťa a outsider“) a výrazně motivuje snahu o jejich odstraňování („dělá všechno pro to, aby jí začal klusat“, pořád chce dostávat Sana, aby se jí již konečně podařilo nacválat“). U oblíbeného koně děti nalézají spíše chyby v komunikaci ze své strany než ze strany koně – mají tendenci omlouvat mnohdy i nepatřičné chování koně („Já jsem ti to říkal, že je to blbej nápad. Za to Falco nemoh, jasný?“ „No já si myslím, že je to právě proto, že se nějak projevuje. Dřív byl, mouchy snězte si mě. Teď má alespoň nějakou osobnost.“, „vokoukal to od Hafana, to je jasný“).
3.2.6 Následky Následkem vybrané strategie může být ukončení jezdeckých aktivit („už nechodí“), nebo naopak zlepšení nejen jezdeckých dovedností („dokáže zatočit v klusu“, „na představení jela náročnější jízdy“, dokáže zhodnotit, jestli kůň provedl cvik správně“) a posílení vztahu ke koním („někdy je fakt skvělej“. „Hele jsou dobrý ty ňamky, co jsem přivezla? Chutnaj jí? Já jsem je vybírala tak dlouho. Tyhle maj i vitaminy.“). V obou případech nastává úbytek nelibých či traumatizujících zážitků a pocitů („přestala jsem se bát“). Při dalších kontaktech s koněm je možným ziskem vzrůst sebevědomí vzhledem k povědomí o překonaných obtížích („Nikinu mám vždycky pod kontrolou“, „ta je moc hodná, s ní už se nemůže nic dít“, „mě by nesundala“), prožívání mnoha silně emocionálních zážitků („krásný bylo, když mi poprvé dala hlavu dolů a ouška dopředu“, „bylo to tak hezký, že to udělal“, „nikdy nezapomenu, jak mi cválal kruhy na závodech“. „Nejdřív se bojím, ale pak je to úžasný pocit, že nám to vyšlo. Třeba na závodech. Nebo že zvládnul představení. Ale asi nejsilnější bylo, když jako jediný na závodech zvládl ten barel. A já jsem měla dopředu takový strach a pak to byla taková
35
úleva a radost. Bylo to strašně silný.“), ale především pocit porozumění a sounáležitosti s jiným živým tvorem („to už jsem věděla, že nám to spolu půjde“, „nejlepší je, když se spolu cítíme dobře, někdy třeba i jenom v kroku, když si spolu rozumíme a baví ho to“, „věřila jsem, že to zvládnem“). Následky tedy přímo ovlivňují jak příčinné podmínky - zájem dítěte, tak jev kontakty s koněm („ježdění převážně bez sedla, výrazně se jí zlepšila rovnováha, takže se na to těší a chce tak jezdit pořád“) a lze tedy říct, že kauzální model má podobu uzavřeného cyklu, ve kterém spolu všechny prvky (příčinné podmínky, jev, kontext, intervenující podmínky, strategie jednání a následky) vzájemně souvisejí a vzájemně se ovlivňují změněnými podmínkami a vývojem, který neustále probíhá.
3.3 Výsledky Přestože jisté výsledky výzkumu jsou součástí předcházející kapitoly a kauzální model, uvedený na s. 27, představuje mechanismus napomáhající rozvoji osobnosti dítěte, pokusím se v této kapitole některé z výsledků kvalitativního výzkumu týkajících se jednotlivých kategorií a subkategorií kvantifikovat. Není ovšem možné přesně určit význam jednotlivých faktorů pro rozvoj dítěte, jelikož působení je komplexní, faktory se navzájem sčítají a například častá docházka a zájem může částečně kompenzovat snížené fyzické předpoklady apod.
3.3.1 Zájem jako příčinná podmínka U 5 dívek se vyskytoval vysoký zájem o koně po celou dobu jejich docházky (doba docházky se pohybuje v rozmezí od 2 do 6 let). Dívka H neprojevovala o koně zájem od počátku a z důvodu nezájmu přestala stáj navštěvovat. U dívky V měl zájem o koně výrazné výkyvy v souvislosti s jezdeckými úspěchy. Dívka T projevovala zpočátku spíše nezájem. Podobně i u dívky M nebyl na počátku její docházky pozorován vysoký zájem. U obou dívek zájem výrazně vzrostl po zvládnutí jezdeckých základů v souvislosti s nárůstem kladných emočních prožitků při kontaktu s koněm. Tato skutečnost koresponduje se závislostí zájmu jako příčinné podmínky na následcích (viz. kauzální model uvedený na s. 27). Zájem dětí na počátku docházky a po dvou letech docházky je součástí přehledové tabulky 4.
36
zájem v době příchodu zájem po dvou letech
dívka S
dívka P
dívka E
dívka M
dívka N
dívka J
dívka V
dívka T
dívka H
vysoký
vysoký
vysoký
střední
spíš vysoký
vysoký
střídavý
nízký
nízký
vysoký
vysoký
vysoký
vysoký
vysoký
vysoký
střídavý
vysoký
-
Tabulka 4: Zájem o koně u vybraného vzorku dětí
3.3.2 Kontakt s koněm jako jev Při práci s pojmy byly v souvislosti s jevem (tzn. kontaktem dítěte s koněm) stanoveny následující kategorie, které lze rozdělit na přímý a nepřímý kontakt s koněm: Přímý kontakt: jízdárenské ježdění, vyjížďky, výuka na lonži, čištění koní, vybírání kopyt, práce s koněm ze země, závody, krmení koní, letní aktivity. Nepřímý kontakt: pozorování, pomocné práce ve stáji, teoretická příprava, reflexe, letní aktivity. Poměr činností ve stáji, kterou sledované dívky navštěvují, vychází z představy rovnoměrného rozložení činnosti a představuje jej graf 1. Ačkoli toto rozložení nebývá přesně dodrženo při každé lekci (nabourat je může například delší vyjížďka nebo pracovní brigáda), byl v dlouhodobém horizontu u většiny dívek tento poměr dodržen. Pouze dívka H se nepřímého kontaktu s koňmi neúčastnila, a to byl jeden z prvních signálů jejího nezájmu o koně a jejího následného odchodu ze stáje.
přímý kontakt přímý kontakt s koňmi s koňmi (mimo ježdění) (ježdění)
nepřímý kontakt s koňmi
Graf 1: Rozložení činností ve stáji, kterou dívky navštěvují
37
3.3.3 Faktory ovlivňující průběh kontaktu Podporu rodiny v jezdeckém výcviku vybraných dívek (zohledněno je umožnění docházky a účast na společných aktivitách) představuje graf 2. Přerušení podpory rodiny v docházce mělo za následek ukončení docházky.
výrazná podpora rodiny
22 %
podpora pouze některých aktivit
56 %
22 %
přerušení podpory během docházky
Graf 2: Podpora rodiny v jezdeckých aktivitách u vybraného vzorku dětí
Průměrný věk tří dívek, které začaly stáj pravidelně navštěvovat v roce 2006, je 7,33 let. Průměrný věk šesti dívek, které přišly v roce 2009, je 11,17 let. V rámci těchto hodnot se pohybuje průměrný věk nově příchozích (pokud vyčlením dospělé, tzn. starší 18 let). Například v roce 2011 je průměrný věk nových členů stáje 8 let. V tabulce 5 je přehled věku dívek v době příchodu do stáje, délka a pravidelnost docházky a důvod ukončení docházky. příchod docházka věk v době docházka do stáje po dobu příchodu ukončena/trvá v roce (v letech) dívka E dívka N dívka V dívka P dívka J dívka S dívka T dívka M dívka H
2006 2006 2006 2009 2009 2009 2009 2009 2009
7 7 8 10 14 14 8 8 13
6 6 5 3 2 3 3 3 0,5
trvá trvá ukončena trvá ukončena trvá trvá trvá ukončena
ukončení docházky z důvodu
průměrná četnost docházky
přání rodiny přání rodiny nezájmu
1-2x týdně 2x týdně 1x za 14 dní 2x týdně 1-2x týdně 1-2 x týdně 1-2x týdně 2x týdně 1x týdně
Tabulka 5: Docházka a věk vybraného vzorku dětí
38
Tabulka 6 představuje ovládnutí vybraných tří základních jezdeckých dovedností v prvním půlroce docházky v závislosti na některých prvcích kontextu. Z přehledu vyplývá, že nejdůležitějšími faktory není věk a předchozí zkušenosti, ale pravidelná účast při všech činnostech a osobnostní předpoklady dítěte. Stanovení kritéria pro ovládnutí techniky čištění bylo poměrně jednoduché. Je jím správně vyčištěný (čistý) kůň. Tato skutečnost dokazuje schopnost dítěte vybrat si pro činnost odpovídající kartáče, vlastní čištění provádět s dostatečnou razancí i citem a pravidelně je rozložit na všechny části koňského těla. Neposuzovala jsem schopnost ovládnutí koně při čištění, proto byla tato činnost posuzována u klidných koní. Úchop otěží představuje dovednost dítěte uchopit otěže způsobem vyžadovaným v jezdeckém sportu a schopnost dítěte udržet je tak, aby v rukách neprokluzovaly a nevypadávaly z rukou. Schopností vysedat v klusu je míněna schopnost aktivního vysedání (zvedání se) ze sedla v souvislosti s rytmickým pohybem koně v klusu. fyzické a pravidelná práce věk psychické docházka předchozí ve stáji jezdecké předpoklady v době při horších a okolo pro jízdu klimat. zkušenosti příchodu koní podmín. na koni
Zvládnutí několika dovedností po prvním půlroce docházky ovládnutí vysedání techniky úchop čištění otěží v klusu koně
dívka S
14
ano
ano
ano
průměrné
ano
ano
ano
dívka P
10
ano
ano
ne
vysoké
ano
ano
ano
dívka E
7
ano
ano
ne
vysoké
ano
ano
ano
dívka M
8
ano
ano
ne
průměrné
ano
ano
ano
dívka N
7
ano
ano
ne
průměrné
ano
ano
ano
dívka J
14
ano
ano
ne
nízké
ne
ne
ne
dívka V
8
ne
ano
ne
nízké
ne
ano
ano
dívka T
8
ne
ne
ne
průměrné
ne
ne
ne
dívka H
13
ne
ne
ano
průměrné
ne
ano
ne
Tabulka 6: Jezdecké pokroky v prvním půlroce docházky v závislosti na kontextu
Způsob výuky a podmínky v dané stáji vnímám jako stabilní, přestože způsob výuky je přizpůsoben věku a individuálním zvláštnostem dětí.
39
3.3.4 Kůň jako intervenující podmínka Zápisky, které sloužily jako podklad pro tvorbu zakotvené teorie, bohužel nejsou zaměřeny na projevy koně. Díky každodennímu styku s koňmi využívanými pro výuku jsem dobře obeznámena s jejich vlastnostmi, chováním a reakcemi, ovšem tyto znalosti nemohu pro následující přehled považovat za relevantní. Tabulka 7 představuje častěji se vyskytující pojmy v mých zápiscích, což ovšem neznamená, že jsou to nejcharakterističtější či nejčastější projevy koní. kůň
vlastnosti koně chování koně
reakce koně na dítě
citlivý, lekavý, ochotný, hodný. klidný, neklidný při čištění, plaší se, klidný ve všech situacích, jde proti otěži, lehce ovladatelný, vyhazuje, při pádu jezdce zastaví. šlápne na nohu, kousne, kopne, zatočí, nezatočí, naklusal, kluše, nacválá, nenacválá, zastaví, nezastaví, nechá, nenechá se chytit, zlobí, nezlobí při čištění.
Tabulka 7: Přehled nejčastějších pojmů spadajících do intervenujících podmínek získaných při tvorbě zakotvené teorie
3.3.5 Strategie jednání Nežádoucí strategie se objevovaly u všech dívek ve vyšší intenzitě na počátku výcviku ve spojení se samostatným ovládáním koně a podruhé při kontaktu s problematičtějším koněm, většinou v závislosti na prožívaném strachu. Ze zápisků vyplývá, že se u 8 z 9 dívek během výcviku vyskytoval nadměrný strach z pádu, u 3 strach z neovládnutí koně (kůň poběží rychleji, než si jezdec přeje), strach z kopnutí nebo kousnutí koněm při čištění u 4 dívek, strach z vlastní chyby u 2 dívek a výrazný strach, že neznalostí ublíží koni, u 4 dívek. Spolu s jezdeckými pokroky strach ubývá, případně si jezdci vybudují mechanismy pro jeho zvládnutí a převažují strategie žádoucí. Tuto skutečnost podporuje i výběr oblíbeného koně, kdy se s přibývajícími zkušenostmi objevuje obliba obtížněji jezditelného koně (viz. tabulka 8).
40
Tato tabulka dále představuje dvě varianty výběru oblíbeného koně na začátku docházky. Jednou možností je výběr koně v závislosti na tom, jak se kůň líbí. Pokud obliba k tomuto koni přetrvá delší dobu a zvýší se vzájemné porozumění, znamená to, že vztah ke koni motivuje jezdce k hledání strategií pro rozvoj vzájemné komunikace a zvyšuje se schopnost jezdce vcítit se do potřeb daného koně. Druhou variantou je výběr oblíbeného koně v závislosti na prožívání úspěchů s určitým koněm. Ačkoliv se v tomto případě může obliba velice rychle měnit, je většinou nejvíce oblíben nejhodnější kůň stáje (Myška). Následně se většina jezdců vědomě snaží dosáhnout stejného porozumění i s dalším nebo dalšími koňmi, přičemž opět dochází k rozvoji empatie a lepšímu porozumění individuálním vlastnostem jednotlivých koní. nejoblíbenější kůň v prvním půlroce docházky dívka S
Myška, Haf
dívka P
Niky
dívka E
nejoblíbenější kůň po dvou letech docházky
kůň, se kterým se jí nejvíce dařilo
Falco
kůň, se kterým se jí nejvíce dařilo
kůň, který se jí líbil, vzájemné porozumění nízké
Niky
stejný kůň, vzájemné porozumění vysoké
Myška
kůň, se kterým se jí nejvíce dařilo
Haf
obtížný kůň, vzájemné porozumění vysoké
dívka M
Myška, Sany
kůň, se kterým se jí nejvíce dařilo
Niky
obtížný kůň, vzájemné porozumění vysoké
dívka N
Marouš
kůň, se kterým se jí nejvíce dařilo
Pepa
obtížný kůň, vzájemné porozumění nízké
dívka J
Sanny
kůň, který se jí líbil, vzájemné porozumění nízké
Myška
kůň, se kterým se jí nejvíce dařilo
dívka V
Niky
kůň, který se jí líbil, vzájemné porozumění nízké
Marouš
kůň, se kterým se jí nejvíce dařilo
Sanny
kůň, který se jí líbil, vzájemné porozumění nízké
Sanny
stejný kůň, vzájemné porozumění vysoké
dívka T dívka H
žádný Tabulka 8: Oblíbený kůň u vybraného vzorku dětí během prvních dvou let docházky
Zastoupení různých strategií u sledovaného vzorku a možný rozvoj osobnosti představuje tabulka 9. Kromě cíleného rozvoje fyzické stránky osobnosti (zvyšování fyzické kondice, rozvoj pohybových dovedností, zlepšení držení těla, zpřesnění jemných pohybů rukou apod.) bylo možné při výběru žádoucích strategií sledovat u dívek i rozvoj psychické stránky osobnosti. U většiny dívek bylo možné pozorovat
41
rozvoj volních vlastností, jako je trpělivost, vytrvalost, samostatnost, cílevědomost a zodpovědnost. Dále jsem měla možnost pozorovat zvýšení empatie, a to nejen vůči zvířatům, ale i k ostatním členům stáje. S tím souvisí i rozvoj komunikativních dovedností, a to především v oblasti nonverbální komunikace (postoj a pohyby těla, oční kontakt, dotyky), která je pro kontakt s koněm nesmírně důležitá. Je ovšem obtížné podat přímý důkaz o závislosti rozvoje psychických vlastností na přímém kontaktu s koněm. strategie nečinnost strategie nežádoucí
strategie žádoucí
příklady absence snahy, nečinnost. vyhýbání se problémovým situacím, svalování neúspěchů na koně, ukončení docházky. dotazy,
počet dívek, u kterých byla strategie pozorována 6 5 5
možný rozvoj osobnosti
rozvoj osobnosti nebyl pozorován 3 1 6
aktivní snaha,
7
opakování činnosti, zodpovědné plnění úkolů, vnímání koně, bezprostřední reakce na koňské chování,
8 8
vytváření vztahu s koněm.
8
zvídavost, paměť, zvýšení teoretických znalostí, cílevědomost, sebeuvědomění, fyzické nasazení přinášející zlepšování fyzické kondice a pohybových dovedností, trpělivost, vytrvalost, zodpovědnost, samostatnost, uvědomění si následků vlastního chování, pozornost, empatie, pozornost, postřeh, sebeuvědomění, empatie, nonverbální komunikace, rozvoj řešení stresových situací rozvoj emocí, zodpovědnost, empatie, omlouvání chyb koně.
8 8
Tabulka 9: Přehled četnosti strategií jednání a jejich vliv na rozvoj osobnosti dítěte
3.3.6 Zlepšení jezdeckých dovedností jako následek vybrané strategie Ze svých materiálů nemohu u všech dívek dokládat přímý rozvoj psychické nebo fyzické dovednosti, ale níže představím celkový rozvoj jezdeckých schopností. V tabulce 10 lze vysledovat dosaženou úroveň provedení jízdárenského cviku malý kruh v různých chodech koně v závislosti na délce jezdeckého výcviku.
42
po 1/2 roce docházky
dívka E
po 1 roce docházky
v kroku na v kroku na všech koních, ochotném v klusu na koni ochotných koních
dívka N
ne
dívka V
ne
dívka P
ano
dívka J
ne
v kroku dívka S (předchozí ochotné koně zkušenosti)
dívka T
ne
dívka M
v kroku většinou
dívka H (předchozí zkušenosti)
ne
po 2 letech docházky
v klusu na většině koní
po 3 letech docházky
po 4 letech docházky
po 5 letech docházky
v klusu na všech koních
ve cvalu i na obtížně jezditelném koni
v kroku i klusu bez sedla a otěží na vybraných koních
v kroku na všech koních, v klusu v klusu na ve cvalu na ve cvalu na na ochotných většině koní ochotném koni polovině koní koních většina koní jí zatáčí v kroku i v klusu, ale v klusu na ne nedokáže obejít většině koní trajektorii kruhu ani pěšky v kroku i klusu v klusu na všech ve cvalu na většinou na koních mimo ochotném koni všech koních jednoho v kroku většinou v klusu vždy na ochotné koně, jednom koni, v klusu občas ochotné občas jeden kůň v kroku v klusu všechny, v klusu ochotné všechny mimo v klusu koně jednoho koně ochotné koně v kroku vždy, v kroku na v klusu většině koní, většinou na v kroku na v klusu většinou ochotných ochotném koni na ochotných koních, někdy i koních na obtížněji jezditelném ochotné koně v kroku vždy, vždy zatočí v klusu až na výjimky v klusu, většinou na vždy problematičtější ochotném koni občas v kroku na jenom koni
ne
-
-
-
-
Tabulka 10: Ovládnutí jízdárenského cviku malý kruh u vybraného vzorku
Tomuto cviku (převážně v klusu) věnuji ve svých zápiscích poměrně značnou pozornost, neboť kvalita provedení cviku poukazuje na míru ovládání koně a schopnost správného použití jezdeckých pomůcek pro ohnutí koně. Zvládnutí tohoto cviku na všech koních představuje schopnost dítěte aktivně pracovat s chováním a s reakcemi i méně ochotného koně, například korigovat jeho snahu o zvětšení kruhu, nezatočení
43
apod. Za ochotného považuji koně, který splní požadavek jezdce i na nepřesné jezdecké pomůcky, pokud alespoň částečně porozumí přání jezdce. Obtížně jezditelný kůň nemusí být pro všechny jezdce stejný. Některý kůň vyžaduje přesné podání jezdeckých pomůcek, jiný vyžaduje dominantní přístup jezdce, jiný naopak nezávislý a uvolněný sed. Pokud jezdec zvládne daný cvik na všech koních ve stáji, znamená to, že kromě ovládnutí techniky jezdeckých pomůcek je schopen působit na koně jak s potřebným citem, tak i s potřebnou razancí, je schopen zůstat uvolněný a klidný, vnímá specifické potřeby jednotlivých koní a dokáže jim přizpůsobit své chování. Tato skutečnost dokládá i rozvoj psychické stránky osobnosti, například empatie, soustředění a sebevědomí. Z doby, kterou jednotlivé dívky potřebovaly pro ovládnutí sledovaného cviku v různých chodech koně, byly vypočteny průměrné hodnoty. Průměrná doba pro ovládnutí kruhu v kroku na ochotných koních je přibližně tři čtvrtě roku. Pro ovládnutí daného cviku v kroku na všech koních a většinou i v klusu na ochotných koních je průměrná hodnota jeden a půl roku. Průměrná doba potřebná pro ovládnutí kruhu v klusu na všech koních je něco málo přes tři roky. V posledním sloupci tabulky 11 je uvedena odchylka dívek od těchto průměrných hodnot. Tuto odchylku (tedy dřívější či pozdější dosažení dané dovednosti) je možné sledovat i v grafech 3 a 4 na s. 46. Tabulka 11 dále ukazuje vliv zájmu, podpory rodiny, pravidelnosti docházky a osobnostních předpokladů na rychlost jezdeckých pokroků. Z přehledu vyplývá, že věk ani předchozí zkušenosti nejsou pro jezdecké pokroky zdaleka tak důležité, jako je zájem dítěte, pravidelná docházka a podpora rodiny. Je také zřejmé, že vysoké hodnoty některých faktorů mohou kompenzovat nedostatky v jiné oblasti. Konkrétně u dívky S lze vysledovat zpomalení jezdeckých pokroků v souvislosti s omezením její docházky, a tím i příležitostí pro kontakt s koněm. Naopak u dívky M vysoká podpora jezdeckých aktivit ze strany rodiny kompenzuje průměrné fyzické a psychické předpoklady pro jízdu na koni, takže jezdeckých pokroků dosahovala stejně rychle jako dívka E, jejíž předpoklady pro jízdu na koni považuji za vysoké, ale naopak podpora rodiny je poněkud nižší.
44
doba věk v době docházky příchodu (v letech)
dívka P
3
8
dívka E
6
7
dívka M
3
zájem
vysoký a trvalý vysoký a trvalý
8
zvyšující se, trvalý vysoký a trvalý
dívka S
3
10
dívka N
6
7
dívka T
3
8
dívka V
5
8
vysoký a trvalý nejdřív nezájem, později vysoký a trvalý
odchylka fyzické a od průměrné psychické předchozí hodnoty předpoklady zkušenost potřebné pro jízdu pro ovládnutí na koni cviků
podpora rodiny
docházka
vysoká
pravidelná
ne
vysoké
výrazně dříve
dobrá
pravidelná
ne
vysoké
dříve
vysoká
pravidelná
ne
průměrné
stejně jako dívka E v prvních 3 letech
střední
zpočátku pravidelná, později spíše nepravidelná
ano
průměrné
zpočátku dříve, potom později
dobrá
pravidelná
ne
průměrné
později
zpočátku nepravidelná, střední později pravidelná
ne
průměrné
stejně jako dívka N v prvních 3 letech
střídavá, střídavý ukončení nepravidelná podpory
ne
nízké
výrazně déle
dívka J
2
14
trvalý
dobrá, ukončení podpory
dívka H
1/2
13
nezájem
?
pravidelná
ne
nízké
nepravidelná
ano
průměrné
stejně jako dívka V v prvních 2 letech nezvládla jediný cvik
Tabulka 11: Přehled vybraných faktorů na rychlost jezdeckých pokroků
Grafy 3 a 4 zobrazují dobu, kterou jednotlivé dívky potřebovaly k získání potřebných dovedností. Pokroky dívky H nejsou v grafu uvedené, jelikož během své krátké docházky nedosáhla měřitelných výsledků. Z grafů je patrné, že u všech ostatních dívek docházelo i v případě menšího zájmu, nižších osobnostních předpokladů, nevýrazné podpory rodiny i nepravidelné docházky k jezdeckým pokrokům. Tato skutečnost potvrzuje jinak těžko prokazatelný vliv koně na rozvoj osobnosti dítěte.
45
5
v roce docházky
4 3
2 1 0
dívka E dívka N dívka V průměr ze všech devíti sledovaných dívek Graf 3: Porovnání doby, kterou potřebovaly tři sledované dívky, které přišly do stáje v roce 2006, k ovládnutí cviku malý kruh v různých chodech a na různých koních 5
v roce docházky
4 3 2 1 0
dívka T dívka P dívka J dívka M dívka S průměr ze všech devíti sledovaných dívek Graf 4: Porovnání doby, kterou potřebovalo pět sledovaných dívek, které přišly do stáje v roce 2009, k ovládnutí cviku malý kruh v různých chodech a na různých koních
46
3.3.7 Kazuistiky dětí tvořících výzkumný vzorek Kazuistiky devíti sledovaných dívek vycházejí z mých zápisků, kde jsem zaznamenávala jejich docházku, chování během činností ve stáji a jezdecké pokroky.
Dívka E Na koně začala chodit v sedmi letech, stáj navštěvuje již šestým rokem. Bydliště v menší obci, bez sourozenců, od dětství kontakt se zvířaty. První stupeň základní školy v menší škole v místě bydliště, od 6. třídy dojíždí do města cca 30 km, prospěch ve škole výborný. Pokroky v jezdeckých dovednostech dokumentují obrázky 3 a 4.
Obrázek 3: Jezdkyně nemá korektní sed a díky chybnému působení otěží nemá koně pod kontrolou (2008).
Obrázek 4: Korektní sed a vedení otěží (2011).
Od počátku silný zájem o koně, který se zvyšuje zároveň s jezdeckými pokroky. Na koně chodila zpočátku jedenkrát týdně, pak dvakrát týdně a poslední rok opět nejvýš jednou týdně, protože je časově velmi vytížená. Výrazné pokroky dělala především v době, kdy chodila častěji. Vždy se aktivně zapojovala do všech činností a učila se nové věci. Od počátku se u ní projevuje křivé držení těla, a ačkoli se snaží, stále ještě není schopná korektní sed v některých situacích udržet. S některými koňmi ve stáji měla delší dobu nebo opakovaně problémy, když byla přehnaně cílevědomá a snažila se příliš prosadit nebo byla příliš uspěchaná a zbrklá. Několikrát prošla krizovým obdobím, kdy musela zvládnout svůj strach z koně
47
(například při čištění, nebo po pádu), překonat nezdary a nevzdat se. Většinou své obavy zvládala bezproblémově, pouze strach z vyhazování při cvalu na jednom koni jsme řešily delší dobu. O svých obavách otevřeně mluvila, snažila se strach překonat a odstranit chybný přístup. Zlepšení nastalo, když si ke koni vybudovala hlubší důvěru založenou na společně zvládnutých úkolech. Dlouhodobě má nejoblíbenějšího jednoho koně, který není příliš milý, má své nálady a nedá se přimět k pohybu pouze mechanickým ježděním. Vždy se nad ním zamýšlí, užívá si, když si spolu rozumějí, a těší ji, když s ním zvládne víc než ostatní.
Dívka N Na koně začala chodit v sedmi letech, koně navštěvuje šestým rokem, od počátku dvakrát týdně. Rodina bydlí v malé obci, má dva mladší sourozence (sestru a bratra). Prospěch ve škole velmi dobrý, od šesté třídy dojíždí do školy do města. Posun jezdeckých dovedností dokumentují obrázky 5 a 6.
Obrázek 5: Nepřirozený předklon při nacválání je vyrovnáván posunutím hýždí vzad, příliš krátké třmeny, absence kontaktu otěží (2010).
Obrázek 6: Těžiště jezdkyně odpovídá pohybu koně, ale objevuje se zbytečné odlehčení sedu, kontakt otěží je již dodržen (2011).
Dívka byla extrémně tichá, odpovídat na dotazy začala až po roce, a to většinou jednoslovně. Dnes je veselá a přátelská mezi lidmi, které zná, mezi vrstevníky je občas hodně hlučná. Podobným způsobem se projevovala při kontaktu s koněm. Zpočátku byla málo aktivní, nevýrazná, nebyla na ní vidět patřičná snaha. S většinou koní (když bylo třeba výrazněji se prosadit) měla problémy, koně ji nerespektovali a vzhledem
48
k tomu, že má horší fyzické předpoklady k jízdě na koni (tuhý sed bez pružení v páteři), jezdecké pokroky postupovaly pomalu. Výrazná změna nastala, když přestala chodit na koně ve stejné dny jako dívka E, na jejíž rady a pomoc se do té doby spoléhala. Vzhledem k tomu, že vše zvládala i bez její pomoci, vzrostlo jí sebevědomí a začala se sama zodpovědně rozhodovat a aktivněji projevovat. Od počátku se o koně zajímá a její zájem se výrazněji zvýšil v době, kdy si začala s koňmi více rozumět, ale o svých pocitech téměř nikdy nemluvila, takže bylo nutné pozorně ji sledovat. Do stáje přivedla i svou mladší sestru, která také začala aktivně jezdit. Zpočátku nedávala najevo, který je její oblíbený kůň (většinou se to střídalo podle toho, který s ní byl ochoten spolupracovat). Posléze si oblíbila koně, který je ještě stále poněkud nad její jezdecké schopnosti a se kterým si při komunikaci příliš nerozumí, ale přesto jej na ježdění vyžaduje. Právě aktivní projevení zájmu a vyžadování určitého koně vnímám jako její největší posun. Při práci s tímto koněm naráží na mnoho situací, které vyžadují vysoké fyzické i psychické nasazení, a vzhledem k tomu, že jí opravdu záleží na tom, aby si spolu dobře rozuměli, projevuje mnohem více aktivity než kdykoli předtím. Při práci s tímto koněm je u ní poslední dobou patrné, že již ví, co a jak má od koně vyžadovat.
Dívka V Příchod v 8 letech, na koně chodila pět let, ne zcela pravidelně. Bydliště ve městě vzdáleném cca 30 km, v blízkosti stáje rodina pobývala o víkendech. Má o několik let staršího bratra, ke kterému má neobvykle silný citový vztah. Její prospěch ve škole jsem se nikdy nedozvěděla. Vzhledem k dlouhodobému nedodržování dohodnuté docházky a neochotě rodičů hradit jezdecký výcvik přestala v roce 2010 navštěvovat jezdeckou stáj. Jezdecký pokrok dokumentují obrázky 7 a 8. Počátky výuky byly opravdu obtížné. Projevovala sníženou schopnost komunikace, nereagovala na rady, neudržela pozornost a soustředění. Zájem o nabízené činnosti i ježdění byl nestálý. Zpočátku neodhadovala své možnosti a dovednosti a netrpělivě se dožadovala toho, aby už mohla cválat či skákat. Pokroky byly minimální především ve všech nejezdeckých činnostech (ještě po roce nedokázala vyčistit koně)
49
a při ježdění byl problém se souhrou všech částí těla, rovnováhou a rychlém reagování na projevy koně. Přesto postupem doby dokonale zvládala naučené a mnohokrát vyzkoušené činnosti, získala korektní sed v kroku a klusu a ovládla základy ježdění, ale nikdy nebyla schopná reagovat na chování koní nebo změněné podmínky vlastní aktivitou či tvůrčím přístupem. Poslední rok jsem pozorovala lepší hodnocení vlastních schopností, výraznější soustředění i náznaky zodpovědnosti nad svěřeným zvířetem. Velice výrazně na ní bylo patrné zvýšení zájmu o koně vždy po zvládnutí nějaké nové činnosti, po jezdeckém úspěchu či kladném emocionálním zážitku.
Obrázek 7: Chybí korektní přiložení stehen a holení (váha těla není rovnoměrně rozložená mezi sedací kosti a stehna), nemá prošlápnuté paty, otěž je příliš prověšená (2009).
Obrázek 8: Korektní sed a vedení otěží (2010).
Dívka P Příchod v 10 letech, stáj navštěvuje třetím rokem dvakrát týdně. Bydliště v malé obci, má mladšího bratra. Od šesté třídy navštěvuje osmileté gymnázium ve městě. Její prospěch ve škole je výborný. Jezdecký posun je patrný na obrázcích 9 a 10. O koně má od počátku stálý a hluboký zájem, jenž se projevuje jak častou docházkou, tak i dotazy, které neustále pokládá, a radostí, kterou prožívá při kontaktu s koněm.
50
Obrázek 9: Nedostatečná rovnováha při vysednutí v klusu, kterou jezdkyně kompenzuje opíráním se do otěží, nedostatečný stisk stehny a vysedání ze špiček (2010).
Obrázek 10: Jezdkyně v rovnováze díky lepšímu přiložení stehen a prošlápnutí pat (2011).
Pohybově velice nadaná, v ježdění dělá výrazné pokroky. Je velice snaživá (možná až příliš), vše se učí nazpaměť, ale někdy se při práci kolem koní projevuje, že nedokáže naučené použít v praxi. Veselá, v kolektivu velice oblíbená, hodně citlivá. Na druhou stranu je hyperaktivní a roztržitá, zpočátku vůbec nedokázala vyslechnout rady a hned se pouštěla do věcí, které ještě neovládala. Postupem doby se její pohyb kolem koní zlepšil (neběhá kolem nich apod.), dokáže se zklidnit a přemýšlet nad tím, co dělá. Stala se velice zodpovědnou (zde je vidět veliký posun), ale stále je třeba hlídat, zda na něco nezapomene. Když přišla ke koním, chtěla si za dva roky pořídit vlastního koně (podmínky pro jeho chov by měla) a během jednoho roku si začala uvědomovat, jaká je to starost, a na vše se dívá mnohem realističtěji. Přestože má ráda všechny koně, dlouhodobě si oblíbila jednu starší klisnu, jejíž zdravotní stav neustále probírá. Velmi si užívá každý kontakt s koňmi a baví ji veškerá pomoc kolem nich. Vzhledem ke své povaze (značně emotivní prožívání) na ni silně působí jak veškeré úspěchy, tak i neúspěchy. Když má s koňmi problém, nebo výuka nepokračuje podle jejích představ, bývá smutná, zpočátku bývala i netrpělivá. Vždy se snažila nesnáze ihned překonat a zpočátku jí dělalo problém pochopit, že některé techniky se nedají naučit okamžitě. Téměř v žádné situaci nemá strach, a pokud se začne bát, má snahu nepřipouštět si to a nedávat to najevo ani ostatním.
51
Dívka J Příchod ve 14 letech, koně navštěvovala 2 roky jednou nebo dvakrát týdně. Z malé obce, mladší sestra, ve společné domácnosti žije babička a dědeček. Mohla jsem sledovat poměrně autoritativní výchovu ze strany rodičů. Dojížděla do školy ve větší obci, prospěch průměrný. Po přechodu na střední školu přestala rodina její aktivní ježdění podporovat. Obrázky 11 a 12 představují minimální rozvoj jezdeckých dovedností.
Obrázek 11: Nesprávné přiložení stehen a holení, neudržení třmenu na špičce a zvedání pat, přílišné uvolnění páteře (2010).
Obrázek 12: Oproti předchozímu snímku lze pozorovat zpevnění zad a poněkud silnější stisk stehen (2011).
Od počátku velký zájem a obdivuhodná vytrvalost. Pohybově spíše méně nadaná s nedostatečnou rovnováhou při jízdě na koni. I na konci docházky se projevovaly nedostatky v základních činnostech, jako je nasednutí na koně a uchopení otěží. Veškerý pohyb kolem koní problematický, projevy strachu, obtíže při ovládání vlastních pohybů, minimální reakce na rady a návody, absence aktivního přístupu. Po dvou letech bylo vysedání v klusu či jízda bez sedla na úrovni „průměrného“ jezdce po čtvrt, nejvýše půl roce ježdění, nicméně pokroky v jezdeckých dovednostech se projevily. Zájem o koně přes veškeré nezdary neopadl, neustále povídání o koních a stálé dotazy typu „proč mi to nejde, co mám dělat?“. Po roce výuky poměrně spolehlivé, i když pomalé vykonávání pomocných prací. Dosažených pokroků si nebyla vědoma, většinou jsem jí je musela konkrétně dokládat.
52
Zájem o ostatní jezdce se projevoval pouze častými dotazy směřovanými k mé osobě, s ostatními jezdci komunikovala minimálně (většinou ani neodpověděla na přímý dotaz) a stranila se jich. Ve většině případů selhávaly i snahy zapojit ji do komunikace s ostatními pomocí společné činnosti u koní či pomocí různých her. Dle informací získaných od ostatních jezdců aktivněji komunikovala pouze pomocí sociálních sítí na internetu. Obdobně se projevovala i při komunikaci s koňmi. Pokud se přiměla k aktivnímu působení na koně, využívala naučené postupy bez ohledu na to, zda jsou pro danou situaci vhodné. Například mechanismus postupného zvyšování intenzity pomůcek nebyla schopna používat.
Dívka S Příchod ve 14 letech, stáj navštěvuje třetím rokem jednou až dvakrát týdně. Bydliště v menší obci, má mladší sestru (také se věnuje jezdectví) a bratra. Prospěch ve škole (dojíždí cca 15 km) výborný (prý nejlepší ze třídy, chce studovat veterinářství). Na svůj věk výrazně drobná. Před příchodem do naší stáje navštěvovala jinou jezdeckou stáj, kde pouze jezdila a nestarala se o koně, což jí vadilo. Jezdecký pokrok dokumentují obrázky 13 a 14.
Obrázek 13: Přílišné předklánění trupu a uvolnění, chybí sevření stehen a jezdkyně se opírá o ruce (2010).
Obrázek 14: Již korektní přiložení stehen a napřímení trupu (2011).
53
Pohybové schopnosti velmi dobré, snaha nadprůměrná. Na počátku přehnaně sebejistá, nedokázala posoudit své dovednosti a případné nedostatky, neadekvátně radila ostatním a často přeceňovala a neodhadla vlastní dovednosti. Neměla dostatečnou trpělivost vyslechnout radu a konala dřív, než věděla jak. Dodnes velice negativně vnímá své neúspěchy, strach a nezdary nerada přiznává. Dlouhodobě na ní bylo patrné, že je přesvědčená, že k tomu, aby jí koně chodili a celkově fungovali, stačí pouze mechanické zvládnutí potřebných technik, že jen ona je zodpovědná za to, jak bude daný cvik proveden. Koně ovšem tento její přístup korigují (například jí odmítají cválat). Poslední dobou si na základě reakcí koní začíná uvědomovat, že pouze její cílevědomost nestačí a že je nezbytná komunikace s koněm, začíná se o spolupráci snažit. Na základě získaných zkušeností realističtěji vnímá své možnosti a dovednosti. Obliba koní se průběžně střídá v souvislosti s jejími jezdeckými úspěchy. V teoretických znalostech se stále setkávám se značnými nedostatky, které jsou v rozporu s jejím sebepojetím, které před všemi výrazně prezentuje. Získané znalosti také většinou nedokáže správně použít v praxi. V kolektivu není příliš oblíbená, a to jak z důvodu vyvyšování se nad ostatními, tak pravděpodobně i proto, že jí rodina nepodporuje ve společných klubových letních aktivitách a nemá možnost lépe se poznat s ostatními členy stáje.
Dívka T Příchod v 8 letech, stáj navštěvuje třetím rokem. Rodina viz dívka S, do školy dojíždí cca 15 km. Její jezdecký posun představují obrázky 15 a 16. Zpočátku o koně dle mého názoru naprosto neměla zájem, chodila jezdit jen proto, že stáj navštěvovala její sestra. Nebyla schopná udržet pozornost, projevovala minimální snahu zvládnout cviky a jezdeckou výuku. Zpočátku ji zajímalo pouze její nové jezdecké vybavení. Při činnostech se zvířaty měla zájem pouze o jejich hlazení a povídání si o nich. Bylo pro mne velice překvapující, že poté, co získala základní dovednosti, začali ji koně zajímat a bavit. Po dvou letech od příchodu se začala velice aktivně snažit a v jezdeckých schopnostech téměř dohnala svou sestru. Stále se ještě potýkáme s nedokonalou a pomalou prací kolem koní, s částečnou snahou vyhnout se fyzické námaze a s nepochopením koňského chování a projevů. Koně hodně hladí
54
a současně zbytečně okřikuje či trestá, a to ne vždy v pravou chvíli. Vzhledem k absenci strachu či pudu sebezáchovy se poměrně často ocitne v rizikové situaci. Přes tyto nedostatky s ní většina koní ochotně spolupracuje, pravděpodobně protože ví, co chce, a požaduje od koní splnění svých požadavků.
Obrázek 15: Nekorektní sed (2010).
Obrázek 16: V sedu jsou již patrné napřímení zad a jistota v sedle bez jištění rukama. Jezdkyně má příliš krátké třmeny (2011).
Přestože nedokáže získané znalosti vždy správně použít, aktivně se zajímá o chování a pocity koní. Zpočátku nestála o to mít vlastního koně jako většina dívek v jejím věku, poslední dobou mluví o tom, že jednou bude mít vlastní koně a bude vyučovat jezdectví. Dokonce se zajímá, jak své plány realizovat, dotazuje se, jakou školu má proto studovat a co všechno musí umět. Ostatních členů stáje se většinou straní, pravděpodobně protože se s nimi tak dobře nezná, na druhou stranu ji baví pomáhat novým začínajícím jezdcům.
Dívka M Příchod v 8 letech, koně navštěvuje třetím rokem, zpočátku jednou, později dvakrát týdně. Rodina žije v menší obci, má dva starší sourozence (věkový rozdíl více než 10 let). Na svůj věk výrazně drobná. Od narození kontakt s domácími zvířaty. Vývoj jezdeckých dovedností dokládají obrázky 17 a 18. Když začala chodit do stáje, byla velice dětská. Vzhledem k tomu, že měla v rodině postavení všemi opečovávaného benjamínka, očekávala stejný přístup
55
i od koní. Takže přestože ji koně hodně bavili a má velký talent, neprojevovala patřičnou snahu a potřebné fyzické nasazení. Vyhýbala se pomáhání ve stáji, při jízdě na koni se snažila vše si zjednodušit. Až v době, kdy jí byla nabídnuta docházka na koně dvakrát týdně, jak je zvykem u pokročilejších jezdců, ovšem za podmínky, že se bude více snažit, se její přístup výrazně změnil.
Obrázek 17: Příliš vpředu položené nohy způsobují, že je váha jezdkyně příliš vzadu v sedle (2009).
Obrázek 18: Již korektní sed s rozložením váhy jezdkyně mezi sedací kosti a stehna. Chybné je držení otěží (2011).
Dnes velice aktivně a zodpovědně pomáhá se všemi pracemi, veškeré činnosti ji velice baví, ráda pomáhá ostatním (i začínajícím jezdcům) a je mnohem aktivnější i při jízdě na koních. Opakovaně prochází strachem či nejistotou při ježdění či pohybu kolem určitého koně, většinou po nějakém negativním zážitku. O svých obavách vždy otevřeně hovoří a snaží se je odbourat. Sama výrazně pozitivně hodnotí, když své obavy překoná. V případě úspěšného zvládnutí dlouhodobějšího problému s určitým koněm se tento kůň pravidelně stává jejím oblíbeným a vyžaduje jej na ježdění. Pokud nemůže (například z důvodu nemoci) přijít jezdit na koních nebo na pomocnou brigádu, vždy to těžce nese. Ještě stále zcela neodhadne koňské reakce, ale má přirozený talent a vzhledem k tomu, jak ochotně se řídí radami a chováním koní, dělá velké pokroky.
56
Dívka H Na koně začala chodit ve 13 letech, stáj navštěvovala necelého půl roku. Jezdila jedenkrát týdně, předtím měla cca roční zkušenost ve stáji, kde pouze jezdila a o koně se nestarala. Projevovala se přehnaně sebevědomě a sebejistě, ačkoli měla minimální zkušenosti. Měla minimální snahu se cokoli naučit a neřídila se poskytovanými radami. Její jezdecký vývoj nemám fotograficky zdokumentovaný. Při jízdě na koni svalovala veškeré neúspěchy na koně a opakovaně přes výslovný zákaz koně neadekvátně trestala. Projevoval se u ní strach z koní vycházející dle mého názoru z minimálního (či povrchního) vztahu ke zvířatům, či odpor k prachu a nečistotám, které je třeba ze srsti koně vyhřebelcovat. Pomocných prací kolem koní se odmítala účastnit. O koně projevovala zájem pouze z pohledu jízdy na něm, víceméně v koni viděla pouze cvičební nářadí. Veškeré snahy vyvolat u ní hlubší zájem o koně naprosto selhaly.
57
4. Diskuze Při studiu české literatury zabývající se hiporehabilitací jsem se setkala s názorem, který je v rozporu s mými dosavadními zkušenostmi. Casková (in Pipeková, Vítková, 2001, Jiskrová, Casková, Dvořáková, 2010) uvádí, že kůň „je konstantní ve svém chování, je empatický a ohleduplný a nereaguje lidsky - nemstí se, netrestá bezdůvodně“. Toto nahlížení na koňské chování mi připadá jako nedůstojné zjednodušení koňské osobnosti. Z mé osobní zkušenosti s koňmi (nejsou to ovšem koně připravovaní pro hiporehabilitaci) vím, že koně mívají své nálady podobně jako lidé a rádi si člověka zařadí do určité „škatulky“. Člověk se pak musí hodně snažit, aby jej začali vnímat adekvátně jeho nabytým dovednostem. Podobný názor jsem nalezla i u Nerandžiče (2006), který uvádí: „Kůň si člověka ‚přečte‘ v okamžiku prvního setkání a podle toho jej nadále vnímá.“ Ačkoli je v mé práci zahrnuto poměrně malé množství zahraniční literatury, objevuje se zde připomenutí neadekvátních či problematických reakcí koní, které většinou nejsou v české literatuře zohledněny. Z českých pramenů jsem nabyla dojmu, že při prezentaci animoterapií jsou záměrně opomíjeny záporné zkušenosti či neúspěchy, pravděpodobně se záměrem nepodrývat úspěšnost těchto terapií. Při výběru svého výzkumného vzorku jsem se snažila této tendenci nepropadnout. Například v případě dívky H (kazuistika je uvedena na s. 57) nelze její nezájem o koně vztahovat pouze k její osobě, ale zřejmě ani já, jakožto instruktorka, jsem nebyla schopná vzbudit u této dívky potřebný zájem. Od počátku výzkumu jsem se také zabývala otázkou objektivity mé práce. Přestože zakotvená teorie přímo předpokládá subjektivní pohled badatele, připadá mi míra subjektivního ovlivnění výsledků při práci s vlastními zápisky z pozorování dětí při práci s mými vlastními koňmi, jejichž chování opět vnímám se subjektivním náhledem, vysoká. Zakotvená teorie jako metoda kvalitativního výzkumu je vhodná pro výzkum např. v oblasti chování a přináší bližší nebo hlubší poznání určitých jevů, ale je obtížně zobecnitelná a její reliabilita bývá nízká. Data, která jsem získala na základě výzkumu, zdaleka nevystihují jezdecký sport v celé šíři, ale vycházela z podmínek jedné stáje a pro zevšeobecnění by bylo třeba ověřit získané výsledky i v dalších střediscích věnujících se jezdeckému výcviku.
58
Zrealizovat obdobný výzkum v jiné jezdecké stáji stejným způsobem by bylo poměrně obtížné. Vzhledem k tomu, že jsem pozorovala děti v dlouhodobém horizontu, při mnou vedené výuce a na mně známých koních, nemohu stejným způsobem zpracovat vzorek dětí z jiné stáje. V případě obdobného výzkumu jinou osobou pracující s dětmi v jiné stáji bude obtížné specifikovat sledovaná kritéria. Například porovnávání pokroků dětí při jezdeckém cviku malý kruh v různých chodech koně může ovlivnit jak ovladatelnost koní, tak náhled cvičitele na správnost provedeného cviku. Přes tyto nedostatky lze předpokládat, že při obdobném výzkumu v jiné jezdecké stáji by bylo možné vysledovat postupné zlepšování jezdeckých dovedností všech dětí dlouhodobě se věnujících jezdectví, ačkoli trajektorie jejich pokroků by byla odlišná. Tento pokrok je dán nezbytností přizpůsobit se koni a reagovat na jeho chování. Dále by bylo možné porovnat, a to nejen v jezdeckých stájích, ale i mezi klienty aktivit s využitím koní, poměr jednotlivých činností a podporu rodiny. I při zvolení různých kritérií pro dokládání pokroků dětí by bylo možné vysledovat jejich závislost na zájmu, četnosti a pravidelnosti docházky i osobnostních předpokladech. Stejně tak by bylo možné sledovat vývoj výběru oblíbeného koně a možné strategie jednání vedoucí ke zlepšení kontaktu s koněm. Pro porovnání výskytu nepřiměřeného strachu je opět problematické stanovit jeho hranice. V několika bodech se ovšem ukázaly podstatné rozdíly mezi klasickou výukou ježdění a hiporehabilitací. Pokud zcela vyčleníme hipoterapii (formu rehabilitace), kdy ve většině případů není příliš žádoucí, aby se klient setkával s negativními reakcemi koně, jsou při ostatních terapiích tyto záporné reakce součástí terapeutického plánu. Jsou tedy většinou předpokládané, kontrolované a měly by být klientovi „přesně dávkované na míru“ s cílem určitého terapeutického účinku. Během jezdecké výuky se jezdec při zvyšování svých jezdeckých dovedností setkává mnohem častěji než klient hiporehabilitace se situacemi, kdy kůň reaguje negativně na osobu jezdce nebo na okolní podmínky. Často pracuje s koněm, který by pro své výrazné reakce na minimální podněty nebyl využitelný v hiporehabilitaci, pouští se do náročnějších sportovních výkonů než klienti hiporehabilitace (snad jen s výjimkou
59
parajezdectví). Jezdec pravidelně vykonává fyzicky náročnou práci, a ačkoliv efekt pracovní činnosti může být obdobný u ergoterapie, není v jezdeckých stájích zamýšleným cílem. Jízdě na koni se věnuje za všech klimatických podmínek a v konečné fázi se zabývá výukou mladých nezkušených koní. Všechny tyto prvky jsou nezbytné pro získání kvalitních jezdeckých dovedností (jezdec možná někdy v budoucnosti bude učit koně všem potřebným dovednostem či vybírat koně vhodného pro hiporehabilitaci a připravovat ho pro jeho úlohu) a kladou nároky nejen na řešení obtížných situací, ale v mnohem větší míře než u terapií a aktivit s využitím koní přinášejí pocity strachu a jeho prožívání. Také v rozhovorech a mých zápiscích jsou pojmy „strach“ a „bát se“ poměrně hojně zastoupeny a vývoj jezdeckých dovedností i osobnostní rozvoj výraznou měrou zahrnuje i odstranění těchto pocitů. Jedním z předpokladů pro vyrovnání se s vlastním strachem, ale i pro rozvoj psychických vlastností, žádoucích nejen pro kvalitní kontakt s koněm, je sebepoznání. Právě pro sebepoznání nebo sebereflexi je kontakt s koněm velice přínosný. Při snaze ovládnout koně dítě pozná, zda se dokáže dostatečně prosadit, má potřebnou trpělivost a vytrvalost, nebo jestli nepřeceňuje své schopnosti. Přestože výsledky mé vědecké práce podporují existenci příznivého působení humánně-animálních interakcí na vývoj osobnosti dítěte, které vychází ze snah dítěte o lepší kontakt s koněm, nemohu se ubránit myšlence, že přímý důkaz pro toto působení je těžko dosažitelný. Obdobně uvažuje Nerandžič, který uvádí: „…důkaz léčebné efektivity terapeutického využití zvířat je velice obtížný“ stejně jako „pro rehabilitaci je velice obtížné získat důkaz potvrzující léčebnou účinnost jakékoli metody“ (Neradžič, 2011: s. 22). Vývoj osobnosti dítěte je třeba chápat v celkovém kontextu všech vlivů, které na dítě působí, i s ohledem na časovou trajektorii podmiňující vývoj. Pro jednoznačné posouzení přínosu kontaktu se zvířaty by bylo třeba dlouhodobě sledovat vývoj dítěte, u kterého k těmto kontaktům dochází, a porovnávat jej s vývojem dítěte, u kterého se tyto kontakty nevyskytují. Ovšem i v případě, že startovní podmínky obou dětí (charakterové vlastnosti, intelekt, rodinné zázemí apod.) budou na podobné úrovni, není možné z výsledků stanovovat nezvratné důkazy. Každá osobnost je totiž jedinečná a neopakovatelná a její vnímání vnějších podmínek a reakce na ně je naprosto specifická.
60
5. Závěr Ačkoliv jsem se do výzkumné práce pouštěla s předsevzetím, že si nebudu stanovovat žádné předběžné hypotézy, nevyhnula jsem se představě, že mechanizmy nebo způsoby ovlivňování vývoje osobnosti budou při klasické jezdecké výuce podobné (ne-li stejné) jako u animoterapie využívající působení koní. Pravděpodobně ani není možné oprostit se od tohoto předpokladu, neboť hiporehabilitace jako taková vycházela při svém vzniku z přesvědčení o léčivém účinku jízdy na koni. Vždyť také první zmínky o léčivém působení koní pocházejí již z 2. století našeho letopočtu, kdy osobní lékař přikázal Marku Aureliovi jako léčebnou kůru „jízdu na koni nebo studené koupele nebo chodit naboso“ a již v literárních pramenech z 18. století je zmiňováno doporučení jízdy na koni pro lidi s duševními poruchami (Velemínský, 2007). Můj výzkum v mnoha bodech tento předpoklad potvrdil. Reakce koně na chování člověka jsou velice významným a specifickým prvkem ovlivňujícím rozvoj jedince jak v hiporehabilitaci, tak v jezdectví. Koně u člověka vzbuzují pozornost, snahu porozumět jim, a to tak, aby došlo k dohodě s koněm a vzájemný kontakt byl příjemný. Pro úspěšné působení v rámci jezdeckého výcviku stejně jako v hiporehabilitaci je nezbytný zájem dítěte, podpora rodiny, pravidelnost docházky a dostupnost jezdeckých příležitostí v odpovídající kvalitě. Nezanedbatelná je i účast dítěte při pomoci ve stáji a ostatních nejezdeckých aktivitách. Této oblasti věnují i aktivity s využitím koní velkou pozornost. Přes společný základ nelze jezdectví a aktivity s využitím koní považovat za totožné. „Na rozdíl od jezdectví, v němž se jezdec podřizuje potřebám koně, je tomu při léčebné terapii pomocí koně naopak – kůň se podřizuje potřebám člověka“ (Nerandžič, 2006: s. 92). Aktivity s využitím koní zahrnují užší (terapeuticky využitelnou) část interakcí mezi člověkem a koněm než jezdectví jako takové a značná část světa koní zůstává klientům těchto terapií nepřístupná. Na druhou stranu před započetím výzkumné práce jsem si jako cvičitel jezdectví v plné míře neuvědomovala veškerý možný přínos humánně-animálních interakcí. Na základě zjištěných výsledků se jezdecký výcvik výrazněji zaměří na podporu dětí při nacházení strategií pro zlepšení kontaktu s koněm a na možný rozvoj psychické stránky
61
osobnosti. Mezi cíle jezdecké výuky bude patřit i naplňování potřeb dětí, mezi které patří potřeba seberealizace či kompenzace neúspěchů dítěte v jiných oblastech a vytváření předpokladů pro vznik blízkého vztahu dítěte s koněm, který může částečně nahrazovat případný nedostatek blízkých sociálních kontaktů dítěte. Trenéři a cvičitelé v jezdeckém sportu se především zaměřují na úspěšnější jezdce. Při práci s nimi si nejlépe ověřují smysluplnost svého pracovního nasazení. Výsledky mé práce, které nastínily, co přináší „běžnému“ dítěti kontakt s koněm, pro ně mohou být inspirací a motivovat je k práci s širším okruhem dětí. Vzhledem k tomu, že odborná literatura zabývající se jezdeckou výukou se z velké části zaměřuje pouze na získávání fyzických dovedností, považuji za vhodné zveřejnit výsledky své práce v odborných periodikách. V započatém výzkumu je možné pokračovat dvěma směry. Zaprvé je možné pokusit se provést hlubší zakotvení teorie. To je možné na základě sledování dalších dětí v dané stáji, nebo získáním dat z jiných jezdeckých středisek. Další možnou cestou výzkumu je ověřit, nakolik je v různých subjektech zabývajících se jezdeckým výcvikem dětí věnována pozornost rozvoji psychické stránky osobnosti. To znamená, zda je ve středu zájmu především dosahování sportovních výsledků a rozvoj psychických vlastností je opomíjen či vnímán jako nepodstatná součást zlepšování jezdeckých dovedností, nebo zda je tento rozvoj jedním z cílů jezdeckého výcviku.
62
Myšlenka kanadského „zaříkávače koní“ Chrise Irwinga (2004: s. 7), která propojuje výcvik koní v jezdectví s jedním z cílů animoterapie: „To nejtěžší na výcviku koně se koně vůbec netýká. Nejdůležitějším je vědět, kým jste.“
63
6. Seznam použité literatury Tištěné zdroje: BACHÁROVÁ, Gabriela. Léčivá setkání s koníkem. In Děti a my: časopis pro rodiče, učitele a pracovníky pomáhajících profesí. Praha: Portál. 2009, roč. 39, č. 3, s. 42. ISSN 0323-1879. CSLOTOVÁ, Erika. Etologické súvislosti vzťahu člověk – zviera so zamerením na využitie v terapii. In Československá psychologie: Časopis pro psychologickou teorii a praxi. Praha: Academia, 2004, roč. 48, č. 2, s. 157-166. ISSN 0009-062X. FINE, Aubrey H. Handbook on Annimal-Asisted Therapy: Theoretical foundationsand guidelines for practise. San Diego, San Francisco, New York, Boston: Academic Press, 2000. 481 s. ISBN 0-12-256475-8. HOLLÝ, Karol; HORNÁČEK, Karol. Hipoterapie: Léčba pomocí koně. 2. vyd. Ostrava: Montanex, 2005. 293 s. ISBN 80-7225-190-2. IRWING, Chris, WEBER, Bob. Jízda na vlně aneb co mě naučili koně. 1. vyd. Praha: Rybka Publishers, 2004. 169 s. ISBN 80-86182-82-7. JISKROVÁ, Iva; CASKOVÁ, Vladimíra; DVOŘÁKOVÁ, Tereza. Hiporehabilitace. 1. vyd. Brno: Mendelova univerzita, 2010. 144 s. ISBN 978-80-7375-390-0. KULICHOVÁ Jana. Hiporehabilitace z pohledu lékaře. In: Ekumenická akademie Praha. Zvíře jako partner a průvodce člověka: Sborník ze semináře konaného ve dnech 12. až 14. září 1997 ve Slapech nad Vltavou. Praha: Archa, 1999. 37 s. s. 34 – 37. MÜLLER, Oldřich et al. Terapie ve speciální pedagogice: Teorie a metodika. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005. 295 s. ISBN 80-244-1075-3. NERANDŽIČ, Zoran. Animoterapie: aneb Jak nás zvířata umí léčit. 1.vyd. Praha: Albatros, 2006. 159 s. ISBN 80-00-01809-8. NERANDŽIČ, Zoran. Zooterapie v kontextu ucelené rehabilitace. In: Mezinárodní seminář o zooterapiích. 25. 6. – 27. 6. 2004, Brno: 2004. 90 s. s. 12 - 14
64
NERANDŽIČ, Zoran. Léčebné využití zvířat v rehabilitačním procesu. In: Dobrovolnické centrum FN v Motole. Má zooterapie zelenou?: Sborník z odborné konference. 30. 5. 2011. Praha: 2011. 40 s. s. 22 ODENDAAL, Johannes. Zvířata a naše mentální zdraví – Proč, co a jak? 1. vyd. Praha: Brázda, 2007. 176 s. ISBN 978-80-209-0356-3. PIPEKOVÁ, Jarmila; VÍTKOVÁ, Marie. Terapie ve speciálně pedagogické péči. 1. vyd. Brno: Paido, 2001. 165 s. ISBN 80-7315-010-7. RYNEŠOVÁ, Petra. Když kůň léčí duši. In Psychologie dnes. Praha: Portál, 2006, roč. 12, č. 2, s. 30-31. ISSN 12-12-9607. ŘÍČAN, Pavel. Cesta životem: vývojová psychologie. 1 vyd. Praha: Portál, 1990. 440 s. ISBN 11-059-90. SALOTTO, Pearl. Pet Assisted Therapy: A Loving Intervention and an Emerging Profession: Leading to a Friendlier, Healthier and more Peaceful Word. 2. vyd. Canada: D. J. Publications, 2004. 405 s. ISBN 0-9713676-0-4. SLOWIK, Josef. Speciální pedagogika. Člověk v zrcadle vědomí a jednání. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. 160 s. ISBN 978-80-247-1733-3. SVOBODOVÁ, Ivona et al. Využití zvířat v zoorehabilitaci. 1. vyd. Praha: Česká zemědělská univerzita v Praze, 2010. 126 s. ISBN 978-80-213-2129-8. VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie I: Dětství a dospívání. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2005. 467 s. ISBN 80-246-0956-8. VELEMÍNSKÝ, Miloš, et al. Zooterapie ve světle objektivních poznatků. 1.vyd. České Budějovice: Dona, 2007. 335 s. ISBN 978-80-7322-109-6. VÍZDALOVÁ, Hana. Kůň terapeutem – scestí nebo rozcestí? In Psychologie dnes. Praha: Portál, 2005, roč. 11, č. 1, s. 26-28. ISSN 1212-9607. VÍZDALOVÁ, Hana. Léčebně pedagogicko-psychologické ježdění a jeho místo ve speciální terapeutické péči. In Komenský: Časopis pro učitele základní školy. Brno: Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity, 2004, roč. 128, č. 5, s. 34-38. ISSN 03230449.
65
VOJTOVÁ, Věra. Úvod do etopedie. 1. vyd. Brno: Paido, 2008. 127 s. ISBN 978-807315-166-9. Internetové zdroje: Aspen Education Group. Equine-therapy-programs.com. What's the Difference Between Horseback Riding and Equine Therapy? [online]. [cit. 3. dubna 2012]. Dostupný z World Wide Web:
. BURDOVÁ, Michaela. AVK v malém hiporehabilitačním středisku. Internetový časopis HIPOrehabilitace. Česká hiporehabilitační společnost. [online]. 2010, roč. 17, č. 1, s. 12-13. [cit. 20. listopadu 2011]. Dostupný z World Wide Web: < http://hiporehabilitace-cr.cz/index.php/remository?func=fileinfo&id=146>. CASKOVÁ, Vanda. AVK nebo TVKPP. Internetový časopis HIPOrehabilitace. Česká hiporehabilitační společnost. [online]. 2010, roč. 17, č. 1, s. 13-14. [cit. 16. listopadu 2011]. Dostupný z World Wide Web: . CASKOVÁ, Vanda. Léčba koňmi 12: Pedagogicko-psychologické aktivity. Equichannel.cz. [online]. 6. 7. 2009. c 1997-2011. [cit. 12. listopadu 2011]. ISSN 12130737. Dostupný z World Wide Web: < http://www.equichannel.cz/lecba-konmi-12pedagogicko-psychologicke-aktivity>. HORSKÁ, Yvona. TVKPP - Terapeutické možnosti v praxi. Internetový časopis HIPOrehabilitace. Česká hiporehabilitační společnost. [online]. 2009, roč. 16, č. 4, s. 13-15. [cit. 8. ledna 2011]. Dostupný z World Wide Web: . JANČAŘÍKOVÁ, K. Zooasistence v pedagogické praxi. Envigogika. [online]. Praha: COŽP UK - PedF, 2009. [cit. 20. května 2012]. ISSN: 1802-3061. Dostupný z World Wide Web . JANČAŘÍKOVÁ, K., BRAVENCOVÁ, J. Vzdělávání za pomoci malých živočichů: příručka k projektu Alma Mater Studiorum. [online]. Praha: UK – PedF, 2010. 52 s. [cit. 20. května 2012]. ISBN 978-80-7290-454 -4. Dostupný z World Wide Web .
66
KŘÍŽOVÁ, Petra. Koníček, občanské sdružení. Internetový časopis HIPOrehabilitace. Česká hiporehabilitační společnost. [online]. 2009, roč. 16, č. 4, s. 7-9. [cit. 23. listopadu 2011]. Dostupný z World Wide Web: . LANTHELME, Věra. Občanské sdružení Svítání. Rozdělení hiporehabilitace [online]. 2009. c 2002-2011 [cit. 4. května 2012]. Dostupný z World Wide Web: . SMÍŠKOVÁ, Šárka. Léčba koňmi 19: Jak vybrat kvalitní středisko hiporehabilitace 1. Equichannel.cz. [online]. 12. 10. 2009, c 1997-2011. [cit. 18. listopadu 2011]. ISSN 1213-0737. Dostupný z World Wide Web: . SMÍŠKOVÁ, Šárka. Léčba koňmi 20: Jak vybrat kvalitní středisko hiporehabilitace 2. Equichannel.cz. [online]. 26. 10. 2009. c 1997-2011. [cit. 18. listopadu 2011]. ISSN 1213-0737. Dostupný z World Wide Web: . VITMAJEROVÁ, Pavla. TVKPP a závislosti I. Internetový časopis HIPOrehabilitace. Česká hiporehabilitační společnost. [online]. 2009, roč. 16, č. 4, s. 11-12. [cit. 25. listopadu 2011]. Dostupný z World Wide Web: . VITMAJEROVÁ, Pavla. TVKPP a závislosti II. Internetový časopis HIPOrehabilitace. Česká hiporehabilitační společnost. [online]. 2010, roč. 17, č. 1, s. 10-12. [cit. 23. listopadu 2011]. Dostupný z World Wide Web: . ZAORALOVÁ, Kateřina. Občanské sdružení koník dětem i dospělým pro radost. Internetový časopis HIPOrehabilitace. Česká hiporehabilitační společnost. [online]. 2009, roč. 16, č. 4, s. 5-6. [cit. 23. listopadu 2011]. Dostupný z World Wide Web: .
67
7. Seznam tabulek, grafů a obrázků Tabulky Tabulka 1: Oblasti působení aktivit s využitím koní ...................................................... 13 Tabulka 2: Závislost žádoucího a nežádoucího koně na myšlení, chování a emocích klientů .......................................................................................................... 21 Tabulka 3: Paradigmatický model .................................................................................. 27 Tabulka 4: Zájem o koně u vybraného vzorku dětí ........................................................ 37 Tabulka 5: Docházka a věk vybraného vzorku dětí ........................................................ 38 Tabulka 6: Jezdecké pokroky v prvním půlroce docházky v závislosti na kontextu ...... 39 Tabulka 7: Přehled nejčastějších pojmů spadajících do intervenujících podmínek získaných při tvorbě zakotvené teorie.......................................................... 40 Tabulka 8: Oblíbený kůň u vybraného vzorku dětí během prvních dvou let docházky . 41 Tabulka 9: Přehled četnosti strategií jednání a jejich vliv na rozvoj osobnosti dítěte .... 42 Tabulka 10: Ovládnutí jízdárenského cviku malý kruh u vybraného vzorku ................. 43 Tabulka 11: Přehled vybraných faktorů na rychlost jezdeckých pokroků ...................... 45
Grafy Graf 1: Rozložení činností ve stáji, kterou dívky navštěvují .......................................... 37 Graf 2: Podpora rodiny v jezdeckých aktivitách u vybraného vzorku dětí..................... 38 Graf 3: Porovnání doby, kterou potřebovaly tři sledované dívky, které přišly do stáje v roce 2006, k ovládnutí cviku malý kruh v různých chodech a na různých koních ........................................................................................................... 46 Graf 4: Porovnání doby, kterou potřebovalo pět sledovaných dívek, které přišly do stáje v roce 2009, k ovládnutí cviku malý kruh v různých chodech a na různých koních ........................................................................................................... 46
68
Obrázky Obrázek 1: Průběh komunikace mezi terapeutem a klientem s využitím koně jako prostředníka.................................................................................................. 19 Obrázek 2: Kauzální model ............................................................................................ 27 Obrázek 3: Jezdkyně nemá korektní sed a díky chybnému působení otěží nemá koně pod kontrolou (2008). .................................................................................. 47 Obrázek 4: Korektní sed a vedení otěží (2011). ............................................................. 47 Obrázek 5: Nepřirozený předklon při nacválání je vyrovnáván posunutím hýždí vzad, příliš krátké třmeny, absence kontaktu otěží (2010). ................................... 48 Obrázek 6: Těžiště jezdkyně odpovídá pohybu koně, ale objevuje se zbytečné odlehčení sedu, kontakt otěží je již dodržen (2011). .................................................... 48 Obrázek 7: Chybí korektní přiložení stehen a holení (váha těla není rovnoměrně rozložená mezi sedací kosti a stehna), nemá prošlápnuté paty, otěž je příliš prověšená (2009). ......................................................................................... 50 Obrázek 8: Korektní sed a vedení otěží (2010). ............................................................. 50 Obrázek 9: Nedostatečná rovnováha při vysednutí v klusu, kterou jezdkyně kompenzuje opíráním se do otěží, nedostatečný stisk stehny a vysedání ze špiček (2010). ...................................................................................................................... 51 Obrázek 10: Jezdkyně v rovnováze díky lepšímu přiložení stehen a prošlápnutí pat (2011). .......................................................................................................... 51 Obrázek 11: Nesprávné přiložení stehen a holení, neudržení třmenu na špičce a zvedání pat, přílišné uvolnění páteře (2010). ............................................................ 52 Obrázek 12: Oproti předchozímu snímku lze pozorovat zpevnění zad a poněkud silnější stisk stehen (2011). ...................................................................................... 52 Obrázek 13: Přílišné předklánění trupu a uvolnění, chybí sevření stehen a jezdkyně se opírá o ruce (2010). ...................................................................................... 53 Obrázek 14: Již korektní přiložení stehen a napřímení trupu (2011).............................. 53
69
Obrázek 15: Nekorektní sed (2010). ............................................................................... 55 Obrázek 16: V sedu jsou již patrné napřímení zad a jistota v sedle bez jištění rukama. Jezdkyně má příliš krátké třmeny (2011). .................................................... 55 Obrázek 17: Příliš vpředu položené nohy způsobují, že je váha jezdkyně příliš vzadu v sedle (2009). .............................................................................................. 56 Obrázek 18: Již korektní sed s rozložením váhy jezdkyně mezi sedací kosti a stehna. Chybné je držení otěží (2011). ..................................................................... 56
70
8. Přílohy Obsah příloh I.
Ukázka zápisků
II.
Příklad práce s pojmy
III.
Ukázky rozhovorů
IV.
Výňatek z diagnostiky členů stáje
V.
Autoři použitých fotografií
71
