UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Právnická fakulta Katedra občanského práva

Plná moc a její význam v občanském právu Diplomová práce

Petra Kaňková

Vedoucí diplomové práce: JUDr. Petr Šustek, Ph.D.

Praha, 1. 2. 2014

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracovala samostatně, všechny použité prameny a literatura byly řádně citovány a práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu.

Petra Kaňková

Poděkování: Děkuji panu JUDr. Petrovi Šustkovi, Ph.D. za užitečné rady a odborné vedení mé diplomové práce.

Seznam zkratek NS ÚS OZ ObchZ NOZ OSŘ ZOR AZ InsZ TZ

Nejvyšší soud ČR Ústavní soud ČR z. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník z. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník z. č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád z. č. 94/1963 Sb., zákon o rodině z. č. 85/1996 Sb., zákon o advokacii z. č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon z. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník

Všechny výše uvedené zákony uvádím ve znění pozdějších předpisů.

Obsah: Seznam zkratek Obsah ................................................................................................................................ 0 Úvod ................................................................................................................................. 1 Kapitola I. Plná moc jako smluvní zastoupení ………………………………………….3 1.1 Obecně o zastoupení ............................................................................................. 3 1.2 Stručný exkurs do vývoje institutu smluvního zastoupení..................................... 4 1.2.1 Zastoupení v římském právu ............................................................................ 4 1.2.2 Úprava v ABGB ............................................................................................... 5 1.2.3 Právní úprava po roce 1918 a tzv. střední zákoník – zákon č. 141/1950 Sb. .. 7 1.2.4 Vývoj po roce 1989 .......................................................................................... 9

Kapitola II. Způsobilost k zastupování a jednání zástupce ............................................ 10

Kapitola III. Plná moc .................................................................................................... 12 3.1 Udělení a přijetí plné moci ................................................................................... 12 3.2 Obsahová a formální stránka plné moci ............................................................... 13 3.3 Rozsah plné moci ................................................................................................. 14 3.4 Plná moc udělená více zmocněncům ................................................................... 15 3.5 Jednání zmocněnce vlastním jménem .................................................................. 16 3.6 Interní pokyny ...................................................................................................... 16 3.7 Překročení zmocnění ............................................................................................ 17

Kapitola IV. Plná moc v občanském soudním řízení ..................................................... 19 4.1 Druhy plných mocí k zastupování v občanském soudním řízení......................... 19 4.2 Přijetí plné moci k zastupování v občanském soudním řízení ............................. 20 4.3 Prokázání oprávnění k zastoupení........................................................................ 21 4.4 Zánik plné moc k zastupování v občanském soudním řízení............................... 22

Kapitola V. Význam plné moci .................................................................................... 23

Kapitola VI. Zánik plné moci ........................................................................................ 25

6.1 Jednotlivé způsoby zániku plné moci .................................................................. 25

Kapitola VII. Osoby oprávněné k zastupování ............................................................... 28 7.1.1 Advokát – práva, povinnosti a odpovědnost ..................................................... 28 7.1.2 Koncipient ......................................................................................................... 29 7.2 Notář..................................................................................................................... 29 7.3 Patentový zástupce ............................................................................................... 30 7.4 Obecný zmocněnec .............................................................................................. 30 7.5 Právnické osoby vystupující jako zástupci .......................................................... 31

Kapitola VIII. Exkurs do vybraných smluvních typů zastoupení na základě plné moci 33 8.1 Příkazní smlouva .................................................................................................. 33 8.1.1 Smlouva o obstarání věci ............................................................................... 36 8.1.2 Smlouva o obstarání prodeje věci .................................................................. 36 8.2 Některé další smluvní typy .................................................................................. 37 Kapitola IX. Komparace české právní úpravy zastoupení na základě plné moci s australskou právní úpravou .................................................................... 39 9.1 Typy plných mocí ................................................................................................ 40 9.2 Obecně o plné moci .............................................................................................. 42

Kapitola X. Právní úprava podle Nového občanského zákoníku .................................. 44 10.1 Legislativní proces ............................................................................................. 44 10.2 Právní úprava v NOZ ......................................................................................... 45 10.2.1 Všeobecná ustanovení .................................................................................. 46 10.2.2 Smluvní zastoupení ...................................................................................... 48 10.2.3 Prokura ........................................................................................................ 50 10.2.4 Další případy zastoupení ............................................................................. 51 10.3 Zhodnocení nové právní úpravy........................................................................ 53 Závěr ............................................................................................................................... 54 Summary ......................................................................................................................... 56 Seznam použité literatury ............................................................................................... 58 Přílohy............................................................................................................................. 61

Příloha č. 1 : ............................................................................................................... 61 Příloha č. 2 : ............................................................................................................... 62 Příloha č. 3 : ............................................................................................................... 63 Příloha č. 4 : ............................................................................................................... 64 Klíčová slova ................................................................................................................. 65

ÚVOD Tématem mé diplomové práce je plná moc v občanském právu a její význam. Toto téma jsem si vybrala především z toho důvodu, že zastoupení na základě plné moci je právní institut v praxi používaný denně, na druhou stranu v odborné literatuře často opomíjený. Vývoj tohoto institutu je poměrně zajímavý a s jeho historickými kořeny se můžeme setkat již v právu římském. Novodobé pojetí zastupování a jeho základy byly ale položeny až v 19. století. Samotná úprava smluvního zastoupení a plná moc je v občanském zákoníku upravena velice stručně a na první pohled velice jasně. Při podrobnějším prostudování ale můžeme nalézt četná úskalí, na něž se v mé práci pokouším upozornit. Cíl práce je především vyzdvihnout a upozornit na určité „záludnosti“, které z textu zákona nemusí být hned zřejmé, je ale užitečné je v praxi znát. Je nezbytné znát teoretické základy, na něž se snažím navázat dále judikaturou, srovnáním naší právní úpravy s jinou právní úpravou a také upozornit na rozdíly, které přináší nová právní úprava v NOZ. Tento institut je v praxi hojně využívaný. Proto se v každé kapitole nejdříve soustředím na zákonnou úpravu a tu se snažím v mnoha případech doložit příslušnou judikaturou Nejvyššího soudu ČR, případně Ústavního soudu ČR a uvést praktické příklady z praxe.

Práce se skládá kromě obsahu, úvodu, závěru, seznamu použitých zdrojů a příloh z deseti kapitol značených římskými číslicemi. Pro lepší orientaci v textu jsou obsáhlejší kapitoly děleny na podkapitoly značené číslicemi arabskými a ty dále v určitých případech členěny na pasáže. První kapitola, jako úvodní kapitola do problematiky, je pojata šířeji. Je zde obecně shrnut pojem zastoupení, vymezené rozdíly mezi zákonným a smluvním zastoupením a seznámením se stručným historickým exkursem do tématu, které sahá až do současné úpravy. Druhá kapitola shrnuje obecné předpoklady k tomu, aby se určitá osoba vůbec mohla stát zástupcem. 1

Jádrem této práce jsou pak kapitoly třetí, čtvrtá, pátá a šestá, které jsou zaměřeny především na vymezení nejdůležitějších pojmů souvisejících s problematikou plné moci, na jednání zmocněnce, význam plné moci, zánikem plné moci a bez zajímavosti také není problematika plné moci v občanském soudním řízení. Osobám, které jsou oprávněné k zastupování a jejich pravomoci, je věnovaná samostatná kapitola sedmá. Soustřeďuji se zde především na osobu advokáta, která je z mého pohledu v tomto směru nejvýznamnější. Kapitola osmá obsahuje náhled do některých smluvních typů, na jejichž základě vztah smluvního zastoupení nejčastěji vzniká, více je probrána příkazní smlouva. Pro čtenáře poměrně překvapivá bude kapitola devátá, která je věnována komparaci české právní úpravy zastoupení na základě plné moci s australskou právní úpravou. Snažím se zde především vyzdvihnout podle mého názoru největší zajímavosti a upozornit na největší rozdíly v úpravě. V poslední kapitole, kapitole desáté, srovnávám právní úpravu v OZ s úpravou v NOZ. Snažím se zde především zhodnotit rozdíly mezi OZ a NOZ a shrnout novinky a změny oproti stávající právní úpravě.

2

Kapitola I

PLNÁ MOC JAKO SMLUVNÍ ZASTOUPENÍ 1.1 Obecně o zastoupení Klíčovým pojmem celé problematiky je pojem zastoupení. Podstata zastoupení spočívá v tom, že za určitou fyzickou či právnickou osobu činí právní úkony osoba od ní odlišná, a to na její účet. Zastoupení rozeznáváme dvojího druhu a to zastoupení přímé a nepřímé.1 Současná úprava v OZ zná oba druhy zastoupení, ale v hlavě třetí části první výslovně jako zastoupení označuje a upravuje pouze zastoupení přímé, zastoupení nepřímé pak můžeme nalézt v jednotlivých smluvních typech osmé části OZ (srov. obstarání prodeje věci podle § 733 n., kdy obstaravatel jako prodávající uzavírá kupní smlouvu s kupujícím sám svým jménem na účet vlastníka věci). Rozdíl mezi oběma druhy zastoupení spočívá v tom, že zatímco při zastoupení přímém vznikají z právních úkonů zástupce práva a povinnosti přímo zastoupenému, při zastoupením nepřímém zástupce sám nabývá práva a povinnosti, které je však povinen na základě smlouvy mezi zástupcem a zastoupeným na zastoupeného převést. Společným rysem pro oba typy zastoupení tedy je, že zástupce jedná (činí vlastní projev vůle) na účet zastoupeného. Právní úprava v OZ je v § 22 odst. 1 definována takto: „zástupcem je ten, kdo je oprávněn jednat za jiného jeho jménem. Ze zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému.“ Zastoupení může vznikat na základě určitých právních důvodů, zastoupení může vzniknout buď ze zákona, z rozhodnutí státního orgánu nebo z právního úkonu. Zastoupení vznikající ze zákona nebo rozhodnutí státního orgánu OZ označuje jako zastoupení zákonné. Zákonné zastoupení přiznává OZ fyzickým osobám, které nejsou k právním úkonům, o které se v konkrétních případech jedná, způsobilé (jejich způsobilost je omezena nebo tuto způsobilost vůbec nemají). Je tedy nezbytné, aby za tyto fyzické osoby, které sice mají způsobilost k právům a povinnostem, ale způsobilost k právním úkonům nemají buď v celém rozsahu, nebo jim byla odňata, jednala jiná osoba 1

K tomu viz Švestka, J. Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, K. a kol. Občanský zákoník I. § 1-459. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 283.

3

– zákonný zástupce. Zákonné zastoupení není však jen nutně spjato pouze s problematikou nedostatku způsobilosti k právním úkonům, zákon s ním počítá i v řadě dalších případů, např. podle § 29 OSŘ případ opatrovnictví, kdy soud osobě, jejíž pobyt není znám, ustanoví opatrovníka k ochraně zájmů takovéto osoby nebo vyžaduje-li to veřejný zájem. Poslední způsob vzniku zastoupení, na základě právního úkonu, označujeme jako zastoupení na základě dohody o plné moci, neboli smluvní zastoupení, kterému se tato diplomová práce bude věnovat.

1.2 Stručný exkurs do vývoje institutu smluvního zastoupení 1.2.1 Zastoupení v římském právu Římská právní úprava neznala institut zastupování tak, jak ho chápe dnešní právní úprava. Pod vlivem římských zásad se přímé zastupování neuznávalo vůbec, zastoupení nepřímé v určitých případech připouštěno bylo. Přímé zastoupení nebylo možné z toho důvodu, že ve starém Římě platila zásada, která říkala "per liberam personam nobis adquiri non potest", tedy není možné, abychom nabývali skrze osobu svobodnou. Římské právo totiž rozlišovalo dělení lidí na osoby svobodné (římské občany) a osoby nesvobodné (otroky). Pouze lidé svobodní byli nadáni právní subjektivitou. Z toho vyplývá, že právní jednání mělo účinky pouze pro ty osoby, které se na něm podílely. "U třetích osob mívala jednání účinky jen výjimečně. Bylo to zejména v případech, kdy právním jednáním něco nabyla osoba podřízená moci jiného, např. syn rodiny. Za podřízeného nabýval přímo a nutně majitel moci, a to bez jakéhokoli ohledu na vůli podřízeného."2 Zvláštním případem účasti třetí osoby v právním jednání je posel. Tzv. nuntius posel není zástupcem, ale pouhým prostředníkem, který neprojevuje vůli svou, ale pouze tlumočí cizí vůli. Nemusí tedy ani k jednání být způsobilý, a tak poslem mohla být i osoba k činům nezpůsobilá nebo třeba dítě.3 V praxi se posla využívalo jen v neformálních právních jednáních, například při rušení zásnub.4 2

Kincl, J., Urfus, V., Skřejpek, M. Římské právo. Praha: C. H. Beck, 1995, str. 105. Kincl, J., Urfus, V., Skřejpek, M. Římské právo. Praha: C. H. Beck, 1995, str. 105. 4 Bartošek, M. Encyklopedie římského práva. 1. vydání. Praha: Panorama, 1981, str. 238. 3

4

Tím, že římské právo neuznávalo zastoupení přímé, vyplývá, že poručníci a kurátoři vystupovali pouze jako náhradníci - od toho tzv. náhradnictví.5 Náhradník jedná vlastním jménem a vlastním projevem vůle, proto z jednání nabývá sám. Na osobu, za kterou jednal, převede výsledky svého jednání zcela samostatným jednáním, jehož

základem

je

původní

dohoda

mezi

náhradníkem

a

zastupovaným.

Konsensuální smlouvou mohlo vzniknout i zastoupení smlouvou. Takovou smlouvou byla smlouva příkazní (mandátní) - mandantum. Příkazce (mandatář) se zavazoval obstarat bezúplatně pro mandanta nějakou záležitost, přičemž tato činnost mohla být faktická (něco vykonat) či právní (právní zastoupení). Práva a povinnosti stran v podstatě korespondují s dnešní právní úpravou příkazní smlouvy. Povinnost mandatáře je provést příkaz věrně, následovat pokyny mandanta a po skončení úkolu vydat mandantovi všechno, co z jednání nabyl. V okamžiku, kdy se dozví o odvolání příkazu nebo o mandantově smrti, musí ukončit provádění příkazu. Dalším případem zániku smlouvy je provedení úkolu či odvoláním nebo vypovězením úkolu. Z příkazu vznikl vztah jen mezi mandatářem a mandantem. Mandatář vystupoval vždy vlastním jménem. Můžeme tedy říci, že příkaz plnil funkci nepřímého zastoupení. Ale je nepochybné, že tzv. prokurátor, to jest ten příkazce, který pro mandanta obstarával všechny záležitosti, otevírá v římském právu cestu k přímému zastoupení. Díky jurisprudenci se od konce klasické doby sbližovala plnomocenská správa s mandátem i s negotiorum gestio (jednatelství bez příkazu), a byl připuštěn i mandát generální. Tento vývoj vyvrcholil tím, že jednotlivý i generální správce byl považován za mandatáře, příkazníka. Až obecněprávní věda v průběhu 16. - 18. století uznala přímé zastoupení.6

1.2.2 ABGB Na českém území během středověku platilo poměrně primitivní právo obyčejové s prvky práva římského. Konkrétnější úprava začíná vznikat až s počátkem novověku a činností habsburských panovníků. V roce 1709 zřídil Josef I. kompilační komise, kterým

5

Kincl, J., Urfus, V., Skřejpek, M. Římské právo. Praha: C. H. Beck, 1995, str. 106. Urfus, V. Historické základy novodobého práva soukromého. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2001, str. 83. 6

5

uložil pracovat na unifikaci práva v jednotlivých zemích habsburského soustátí.7 Až o více než století později byly práce dokončeny a byl vydán slavný obecný zákoník občanský. Rakouský Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch für die gesammten Deutschen Erbländer der Österreichischen Monarchie - obecný zákoník občanský pro dědičné německé země spojené v rakouské monarchii (dále jen ABGB) byl vyhlášen císařským patentem č. 946/1811 Sb. ze dne 1. června 1811 a nabyl účinnosti od 1. ledna 1812. Kromě Uher byl zákoník platný pro všechny země habsburského mocnářství. Zákoník byl vybudován na principech osvícenství z přirozenoprávní teorie a institutu smluvního zastoupení se věnuje v hlavě dvacátédruhé s názvem o zmocnění a jiných druzích jednatelství. Obecný zákoník občanský upravoval mandantum spolu s plnou mocí pod názvem "smlouva zmocňovací" v § 1002. Zákoník příliš nerozlišuje mezi příkazem a zastoupením. Jednotlivé typy plných mocí jsou popsány v následujících paragrafech. Smlouva o zmocnění, neboli dohoda o plné moci, mohla být uzavřena ústně nebo písemně, úplatná i bezúplatná. Obecně pak platilo, že zmocnění je bezplatné, pokud se nejednalo o stav, kdy je odměna obvyklá (např. při zastupování advokátem) a tato odměna nemusela být stanovena výslovně. Pokud se jednalo o smlouvu písemnou, je zmocnitel povinen vydat zmocněnci plnou moc. Tato plná moc mohla být vydána s omezenou i neomezenou volností jednat. Pokud šlo o smlouvu s omezenou volností, byl příkazník vázán pokyny příkazce. Ve druhém případě musel příkazník jednat jen podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Rozdělení na zvláštní a všeobecné zmocňovací smlouvy mělo v tomto zákoníku velký význam. Rozdělení spočívalo v tom, jaké právní úkony může příkazník pro příkazce obstarat, všechna nebo jen některá určitá jednání. Zvláštní plné moci se mohly vztahovat jednak všeobecně k jednáním soudním nebo jen mimosoudním, případně k jejich náležitostem. Jako příklad zvláštní plné moci můžeme uvést např. sjednání výpůjčky, ve které musel být určen druh tohoto jednání. Zákoník upravoval i práva a povinnosti zmocněnce a zmocnitele. Zmocněnec má zvláště povinnost jednat s veškerou péčí a využitím veškerých prostředků, které jsou spojeny s povahou jednání nebo s projevem vůle zmocnitele. Pokud zmocněnec překročil oprávnění stanovená plnou moci, odpovídal za následky, které svým jednáním způsobil. Sám zmocnitel byl vázán pouze v případě, že jednání schválil. Zmocněnec odpovídal 7

Holub, M. a kol. Občanský zákoník : komentář. 2. aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Linde, 2003, str. 3.

6

zmocnitelovi za veškerou škodu, kterou mu prokazatelně způsobil. A opačně pak i zmocnitel byl povinen nahradit zmocněnci veškeré náklady, které mu v souvislosti s jednáním pro zmocnitele vznikly. Pokud nebyla odměna sjednána předem, zmocněnec na odměnu neměl právo. To se ale netýkalo úhrady nákladů, které zmocněnci vznikly v souvislosti s obstaráváním záležitosti pro zmocnitele. V § 1017 je zde zapracován i institut přímého zastoupení, když je výslovně stanoveno, že vešel-li zmocněnec své zjevně plné moci s třetí osobou v nějakou smlouvu, vznikají práva a povinnosti zmocniteli s osobou třetí.8 I v ABGB zanikla plná moc stejnými způsoby jako v právu římském, tedy výpovědí, odvoláním, smrtí a s ohledem na vývoj práva byl ještě přidán další způsob konkurs.9

1.2.3 Právní úprava po roce 1918 a tzv. střední zákoník - zákon č. 141/1950 Sb., občanský zákoník Dne 28. října 1918 vznikla samostatná Československá republika a prvním zákonem nového státu byla tzv. recepční norma z. č. 11/1918, kterým jsme převzali v zájmu společenské stability všechny předpisy rakousko-uherské monarchie, včetně ABGB (působnost ABGB se ovšem nevztahovala na území Slovenska, a proto se zde uplatňovalo

právo

obyčejové

a

tím

došlo

k

právnímu

dualismu).

Kromě let 1939 - 1945 (doba Protektorátu Čechy a Morava, kdy bylo říšsko-německé zákonodárství nadřazeno národnímu) zůstal obecný zákoník občanský v platnosti až do roku 1950. 1951 nabyl účinnosti nový tzv. střední občanský zákoník, který znamenal unifikaci česko-slovenského občanského práva. Tento zákon již oddělil zastoupení, plnou moc a smlouvu příkazní, nicméně úprava zastoupení nebyla nikterak obsáhlá a ustanovení o zastoupení, včetně plné moci při provozování podniku obsahovaly pouze § 56 až 81, o plné moci se pojednává v § 66 a následujících, prokura byla upravena v § 73 a násl. a smlouva příkazní v § 434 a násl. 8

Schelleová, I., Schelle, K. Civilní kodexy 1811-1950-1964. 1. vydání. Brno: nakladatelství Doplněk, 1993, str. 225. 9 Schelleová, I., Schelle, K. Civilní kodexy 1811-1950-1964. 1. vydání. Brno: nakladatelství Doplněk, 1993, str. 213.

7

Plná moc

Zástupce musí jednat v mezích oprávnění, které mu udělil zastoupený. Vůle zástupce je projevena plnou mocí a není zde podmínka písemnosti, plnou moc lze projevit i jiným způsobem. Právní úkony zástupce zavazují přímo zastoupeného. Zvláštní plná moc je požadovaná jen v případech výslovně stanovených. Plná moc zanikala výpovědí, odvoláním, smrtí či zánikem právnické osoby. Zanikla-li plná moc výpovědí zmocněnce nebo smrtí zmocnitele, byl zmocněnec povinen učinit vše, co nesneslo odkladu, pokud ovšem zmocnitel nebo dědicové nestanovili jinak.

Plná moc při provozování podniku

Občanský zákoník rozlišoval dva druhy plné moci - prokuru a podnikovou plnou moc. Prokura umožňovala zmocnění ke všem právním úkonům, k nimž dochází při provozování podniku, i když by k nim byla třeba zvláštní plná moc. Mohly ji udělit jen podniky zapsané v podnikovém rejstříku, musela být udělena písemně, nebylo ji možné přenést na někoho jiného a byla kdykoliv odvolatelná. Prokuru bylo možné udělit kolektivní, kdy k zastupování bylo třeba součinnosti všech prokuristů, kterým byla prokura udělena nebo některým z nich, pokud byly jejich činnosti rozděleny, a prokuru samostatnou, pak byly osoby oprávněny jednat samostatně. Ustanovení o prokuře byla víceméně stejná jako v obchodním zákoníku. Podniková plná moc zmocňovala toho, kdo byl pověřen vedením podniku, činit vše, co si provozování podniku žádá a co je s ním zpravidla spojeno.

Smlouva příkazní a jednatelství bez příkazu

Výraz nepřímého zastoupení představovala smlouva příkazní. Příkazník se zde zavazoval obstarat pro příkazce nějakou záležitost nebo provést nějakou činnost. Příkazník jedná jménem příkazce, ale důsledky jeho právního jednání nevznikají přímo osobě příkazce. Příkazník je povinen převést na příkazníka všechen užitek z provedeného příkazu, jelikož užitky nejsou vlastnictvím příkazníka. Po provedení příkazu (ale i kdykoli během něj) je příkazník povinen předložit vyúčtování. Odměnu byl příkazce 8

povinen poskytnout příkazníkovi pouze tehdy, byla-li smluvena nebo bylo-li to obvyklé, zejména vzhledem k povolání příkazníka. Pro zánik příkazní smlouvy platilo přiměřeně ustanovení o zániku plné moci. O jednatele bez příkazu se jedná tehdy, když někdo bez oprávnění obstará cizí záležitost, aby odvrátil hrozící škodu. Ten, jehož záležitost byla obstarána, je povinen nahradit jednateli nutné náklady, které mu vznikly, a to i pokud se výsledek bez viny jednatele nedostavil.10

V důsledku nutnosti reakce na aktuální společenské poměry byl vydán zákon č. 40/1964 Sb. s účinnosti od 1. dubna 1964. V tomto zákoníku je problematika smluvního zastoupení upravena podrobněji než v tzv. středním zákoníku. Prokura byla přiřazena do hospodářského zákoníku (z. č. 109/1964 Sb.).

1.2.4 Vývoj po roce 1989 Zákoník z roku 1964 neodpovídal demokratickému uspořádání státu a po zásadních změnách, které nastaly v roce 1989, bylo nutné přistoupit i k rekodifikaci práva. Proto byla vypracovaná rozsáhlá novela č. 509/1991 Sb., která nabyla účinnosti 1. ledna 1992. Od roku 1999 dochází i ke snaze zajistit kompatibilitu občanského práva s právem evropským a postupně dochází k implementaci evropského práva do práva českého. Řadu let se také pracovalo na novém občanském zákoníku a teprve 22. března 2012 byl nový občanský zákoník vyhlášen ve Sbírce zákonů v částce 33 pod číslem 89/2012 Sb. Nový občanský zákoník nabyl účinnosti k 1. lednu 2014. Novému občanskému zákoníku se více věnuji v poslední kapitole X.

10

§ 434 a násl. zák. č. 141/1959, občanský zákoník.

9

Kapitola II

ZPŮSOBILOST K ZASTUPOVÁNÍ A JEDNÁNÍ ZÁSTUPCE Existují určité obecné zákonné předpoklady pro to, aby se osoba mohla stát zástupcem, a také předpoklady určující jakým způsobem bude zástupce jednat. Úpravu nalezneme v občanském zákoníku a tato úprava je společná pro smluvní i zákonné zastoupení. Tato úprava se vztahuje na fyzické i právnické osoby, které mohou jako zástupci v občanskoprávních vztazích vystupovat. "Zástupcem je ten, kdo je oprávněn jednat za jiného jeho jménem"(§ 22 odst.1 OZ). Příslušná úprava v občanském zákoníku dále diktuje dvě podmínky, a to způsobilost k těm právním úkonům, které má zástupce vykonávat jménem zastoupeného, a dále že zájmy zástupce nesmí být ve střetu se zájmy zastupovaného (§ 22 odst. 2 OZ). Tato podmínka je ale již v NOZ odstraněna, resp. modifikována – dále k tomuto viz. kapitola X. Zástupce tedy musí být způsobilý k právním úkonům, které má pro zastoupeného vykonat. Z toho vyplývá, že plná způsobilost k právním úkonům zástupce se vyžaduje pouze tehdy, pokud zástupce zastupuje zastoupeného ve všech právních úkonech (např. rodič - § 31n., § 34 odst. 2 ZOR). V ostatních případech se u zástupce nepožaduje způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu, postačí pouze způsobilost k těm právním úkonům, které má pro zastoupeného učinit.11 Co se týká způsobilosti k právním úkonům zastoupeného v případě zastoupení smluvního, zastoupený musí být způsobilý ke všem právním úkonům, které má zástupce na základě smluvního zastoupení pro zastoupeného vykonat. A samozřejmě musí být také natolik způsobilý, aby se mohl nechat smluvně zastoupit, tedy uzavřít a vystavit smlouvu o zastoupení. Druha podmínka pojednává o střetu zájmů zastoupeného se zástupcem. Zájmy zástupce zde nesmí být ve střetu se zájmy zastupovaného. Přitom se obecně vyžaduje, aby zde hrozba reálně existovala. Při posuzování se vychází z povahy konkrétního právního úkonu a také ze všech okolností případu, přičemž se sleduje zabezpečení 11

K tomu srov. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, K. a kol. Občanský zákoník I. § 1-459. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 286.

10

ochrany zájmů zastoupeného.12 To potvrdila i soudní praxe, hrozba se zde posuzuje podle konkrétních okolností případu a pouhá možnost takového rozporu nestačí.13 Zvláštní úpravu můžeme nalézt v ZOR v § 37 odst. 1, kde stačí pouhá možnost střetu zájmů mezi rodiči a dítětem. Zastoupení provedené v rozporu s podmínkami uvedené v § 22 odst. 2 OZ způsobuje neplatnost právního úkonu podle § 39 OZ, a to i přesto, že účastníci o porušení těchto dvou podmínek nevěděli.14 Zástupce jedná vždy osobně. Nicméně právní úprava zmiňuje i dvě výjimky: stanovuje-li to právní předpis (např. u advokáta podle § 26 AZ), nebo pokud tak bylo mezi účastníky dohodnuto (tzv. substituční doložka). Případný substitut již ale není oprávněn ustanovit si zástupce dalšího.15 Podle § 24 OZ pak práva a povinnosti z právních úkonů dalšího zástupce vznikají přímo zastoupenému, ale ve vztahu k zastoupenému zůstává pouze první zástupce odpovědným. K problematice jednání zástupce se dále více věnuje kapitola VII. Osoby oprávněné k zastupování.

12

Švestka, J. , Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, K. a kol. Občanský zákoník I. § 1- 459. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 287. 13 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR sp. zn. 5 Cz 102/1965, ze dne 22. 11. 1965:”Ani zastoupení jednoho dědice druhým dědicem není vždy vyloučeno, protože samotné postavení dědiců v řízení o dědictví odůvodňuje toliko možnost rozporu v jejich zájmech, nikoli ještě existence tohoto rozporu.” 14 Holub, M., Fiala, J., Bičovský, J. Občanský zákoník. Poznámkové vydání s judikaturou a literaturou (včetně věcného rejstříku). 11. aktualiz. vydání. Praha : Linde, 2006, str. 51. 15 Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, K. a kol. Občanský zákoník I. § 1-459. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 290.

11

Kapitola III

PLNÁ MOC V této stěžejní kapitole se budu věnovat problematice plné moci a pokusím se objasnit některé pojmy, které s tématem souvisí. Smluvní zastoupení, zastoupení na základě dohody o plné moci, je také zastoupení přímé. Při přímém zastoupení jedná zástupce jménem a na účet zastoupeného. Zástupce zde projevuje vlastní vůli, ale právní následky jeho jednání zavazují přímo zastoupeného. Zastoupení přímé je upraveno v občanském zákoníku v ustanoveních § 22-33b. Smyslem smluvního zastoupení je, aby za osoby, jež nemohou nebo nechtějí samy činit právní úkony, jednali s účinky pro ně, jejich zástupci. Je to tedy projevem smluvní autonomie v civilním právu. Existují ale i situace, kdy je zastoupení vyloučeno a osoba nemá na výběr a je nutné, aby určitý právní úkon vykonala osobně. Půjde např. při zřízení závěti - § 476n. OZ, při uznání otcovství k dítěti souhlasným prohlášením rodičů - § 52 ZOR.

3.1 Udělení a přijetí plné moci Plná moc je jednostranný projev vůle adresovaný neurčitým třetím osobám, který prokazuje existenci zástupčího vztahu mezi zmocnitelem a zmocněncem. Samotná plná moc je právní úkon, který pouze osvědčuje existenci a rozsah zmocněncova oprávnění jednat za zmocnitele. Můžeme to shrnout i do označení osvědčení o právu zastupovat. Od plné moci ale musíme rozlišit samotnou dohodu o plné moci / smlouvu o zmocnění, tedy smluvní zastoupení. Smluvní zastoupení umožňuje subjektům soukromého práva dát se kdykoli zastoupit při právním úkonu jinou fyzickou či právnickou osobou. Každý má právo a možnost si vybrat, zda určitý právní úkon vykoná sám nebo se nechá zastoupit, většinou zpravidla kvůli vyšší odbornosti zástupce (mluvíme-li například o osobě advokáta) vyžadované pro určitý úkon či úkony nebo ať už z jakéhokoli důvodu nechce nebo nemůže zastoupený určitý právní úkon či úkony učinit osobně.

12

Plná moc jako osvědčení o právu může být obsažena ve stejné listině jako smlouva o zastoupení, ale zpravidla je však vyhotovena na samostatné listině vydané zástupci. Naskýtá se otázka, zda plná moc zakládá povinnost k zastupování nebo pouze zmocněnce opravňuje, aby v příslušném rozsahu daném plnou mocí za zmocnitele jednal. Plná moc je pouhé oprávnění jednat, samotná povinnost jednat může být založena jen ze smlouvy uzavřené se zmocněncem, která mezi nimi zakládá vnitřní poměr. "Pokud je plná moc udělena bez příkazu, pak nemá zmocněnec povinnost za zmocnitele jednat."16 "Písemná plná moc, která obsahuje zákonem stanovené náležitosti, se stává účinnou, jakmile je předána zmocněnci."17 Jinými slovy, zmocněnec je oprávněn jednat teprve od tohoto okamžiku, a pro zmocnitele začínají být účinné právní úkony učiněné v rámci plné moci. V literatuře i v judikatuře bylo mnohokrát probírána problematika, zdali je třeba, aby zmocněnec plnou moc přijal. Problém může činit interpretace § 23 OZ: „smluvní zastoupení vzniká na základě dohody o plné moci", což by nás mohlo vést k přesvědčení, že plná moc vyžaduje podpis zmocněnce, v praxi převládá opačný názor, který říká, že udělení plné moci je jednostranným právním úkonem, k němuž není potřeba součinnosti zmocněnce.18 K otázce přijetí plné moci se vyslovil i NS: "Pokud dovolatelé namítají, že v plné moci udělené prvním žalovaným není obsažen projev vůle obecného zmocněnce v tom smyslu, že uvedené zmocnění přijímá, je třeba poukázat na to, že plná moc je jednostranným právním úkonem zastoupeného, a je nutno ji odlišovat od dohody o zastoupení jakožto úkonu dvoustranného, pro který není předepsaná písemná forma".19

3.2 Obsahová a formální stránka plné moci Plná moc musí splňovat zákonem stanovené náležitosti pro platnost právního úkonu. Především v ní musí být uveden rozsah zmocněncova oprávnění (§ 31 odst. 1 OZ). Samozřejmostí je také jasná a dostatečná identifikace zmocněnce i zmocnitele, 16

Dvořák, J. Kindl, M. Pocta Martě Knappové k 80. narozeninám. 1. vydání. Praha: ASPI publishing, 2005, str. 278. 17 Dvořák, J. Kindl, M. Pocta Martě Knappové k 80. narozeninám. 1. vydání. Praha: ASPI publishing, 2005, str. 277. 18 Srov. např. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, K. a kol. Občanský zákoník I. § 1-459. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 302. 19 Usnesení NS sp. zn. 26 Cdo 643/2002, ze dne 12. 6. 2003.

13

zákon ale tuto ani žádnou další náležitost nestanovuje. Plná moc jako jednostranný právní úkon vyžaduje vlastnoruční podpis zmocnitele na písemné plné moci, na druhou stranu podpis zmocněnce vyžadován není. Pro obsah vztahu zastoupení je důležité, aby plná moc opravňovala k takovým právním úkonům, které jsou možné a dovolené, tedy například nedovolenost předmětu právního úkonu může spočívat v tom, že předmět právního úkonu je v rozporu se zákonem. Nemožnost i nedovolenost předmětu právního úkonu způsobí jeho absolutní neplatnost. Dále bychom ještě mohli zmínit případ kolektivní plné moci, tedy plná moc udělená více zmocněncům, ve které by bylo vhodné určit, jakým způsobem mají zmocněnci jednat a zda někteří zmocněnci mohou jednat samostatně. Pokud toto není určeno, teprve až shodný projev vůle všech zmocněnců zakládá právní účinky pro zastoupeného.20 "Plná moc může být udělena ústně i písemně, popř. jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, že jde o udělení plné moci (mlčky, resp. konkludentně)".21 Plná moc tedy nemusí být udělená písemně, pokud tak zákon přímo nestanoví. Zákon písemnost vyžaduje, pokud právní úkon, ke kterému se plná moc vztahuje, musí být učiněn písemně (např.- zmocněnec má uzavřít za zmocnitele smlouvu o převodu nemovitosti - § 46 odst. 1 OZ), anebo pokud se plná moc netýká jen určitého právního úkonu (§ 31 odst. 4 OZ). Samozřejmá je i dohoda stran. Pokud zákon písemnou formu vyžaduje a plná moc písemně vyhotovena nebyla, plná moc by byla neplatná podle § 40 odst. 1 OZ. Účinnou se písemná plná moc stává okamžikem předání zmocněnci.22

3.3 Rozsah plné moci Na stanovení rozsahu plné moci má vliv to, o jaký právní úkon či úkony jde, tedy to, co má zmocněnec pro zmocnitele obstarat. S tím souvisí rozlišení plné moci na zvláštní (speciální) a všeobecnou (generální). Plná moc všeobecná je určena pro zastupování při běžných úkonech a opravňuje k provedení všech právních úkonů kromě těch, ke kterým je vyžadována speciální plná moc. Příkladem použití všeobecné plné 20

K tomu srov. Švestka, J. , Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, K. a kol. Občanský zákoník I. § 1-459. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 303. 21 Jehlička, O., Švestka, J., Škárová, M. a kol.: Občanský zákoník : komentář. 9. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, str. 164. 22 Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, K. a kol. Občanský zákoník I. § 1-459. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 304.

14

moci je například při jednání s úřady. Tato plná moc většinou bývá sjednána na dobu neurčitou. Speciální plná moc slouží ke zmocnění zástupce ke konkrétním právním úkonům téhož druhu nebo pouze k určitému právnímu úkonu (např. uzavírat za zmocnitele kupní smlouvy).23 V občanském zákoníku nenajdeme vyjmenované právní úkony, ke kterým je třeba zvláštní plné moci. Příklady a ustanovení o použití speciální plné moci můžeme nalézt jak v tomto zákoníku, tak i v ostatních právních předpisech. Některé právní úkony vyžadují zvláštní plnou moc vždy (např.: u odmítnutí dědictví podle § 463 odst. 2 OZ). Naopak speciální plná moc se nevyžaduje u prokuristů (srov. § 14 odst. 1 ObchZ).

Existuje mnoho judikátů Nejvyššího soudu, který se zabýval otázkou, kdy jde o všeobecnou plnou moc. V jednom ze svých rozhodnutí například dovolil, že "byla-li písemně udělena zmocněnci plná moc k tomu, aby až do odvolání zmocnění zmocnitele jeho jménem zastupoval ve všech věcech, jde o všeobecnou plnou moc". 24

3.4 Plná moc udělená více zmocněncům Plnou moc lze udělit i několika zmocněncům společně. V takovém případě mluvíme o kolektivní plné moci. V kolektivní plné moci může zastoupený určit, jakým způsobem mají zmocněnci jednat nebo vymezit rozsah samostatného oprávnění každého z nich. Pokud není uvedeno jinak, platí, že všichni zmocněnci musí jednat společně (§ 31 odst. 3 OZ). Současné společné jednání zmocněnců se ale nevyžaduje, postačí i jejich následné, ale obsahově shodné projevy vůle.25 Není ale možná domluva mez nimi, že svá oprávnění zastupovat zmocnitele přenesli jen na jednoho z nich. Ke kolektivní plné moci je také nutno dodat, že v občanském soudním řízení je možné v téže věci udělit plnou moc jen jednomu zástupci.

23

K tomu srov. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, K. a kol. Občanský zákoník I. § 1-459. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 302. 24 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2144/98 ze dne 14. 9. 1999, uveřejněném pod č. 24 v sešitě č. 3 z roku 2000 časopisu Soudní judikatura. 25 Jehlička, O., Švestka, J., Škárová, M. a kol.: Občanský zákoník : komentář. 9. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, str. 164.

15

3.5

Jednání zmocněnce vlastním jménem Zmocněnec je oprávněn jednat za zmocnitele jeho jménem. Ve vztahu k třetím

osobám tedy musí být zřejmé, že zmocněnec jedná za někoho jiného, za zmocnitele. Občanský zákoník v § 32 odst. 1 říká, že "nevyplývá-li z právního úkonu, že někdo jedná za někoho jiného, platí, že jedná vlastním jménem". V případě, že zmocněnec jedná vlastním jménem, práva a povinnosti z těchto právních úkonů vznikají přímo jemu. I v této souvislosti se NS mnohokrát vyslovil, když například konstatoval, že "činí-li zmocněnec na základě plné moci právní úkony za zmocnitele jeho jménem (přímé zastoupení), musí být již ze smlouvy patrno, že ji uzavřel za účastníka jeho zástupce, neboť v případě, že by tato okolnost nebyla zřejmá, platí, že zmocněnec jednal vlastním jménem“.26

3.6

Interní pokyny Interní pokyny jsou takové pokyny, které nejsou obsaženy v plné moci a

většinou jsou součástí dohody o plné moci mezi zmocněncem a zmocnitelem. Interní pokyny ale mohou také jen blíže specifikovat určité povinnosti a mohou být vydány kdykoli později. "Jakékoli interní pokyny, příkazy, zákazy, omezení, či výhrady stanovené v dohodě o zmocnění, avšak nevyjádřené v samotné plné moci, nemají vůči třetím osobám žádné právní účinky, ledaže jim jsou známy".27 Jak jsem již zmínila výše, plná moc je jednostranným právním úkonem, v němž zastoupený prohlašuje navenek, v jakém rozsahu je zmocněnec oprávněn jednat. Samotná dohoda o plné moci totiž zpravidla není známá třetím osobám. Případný rozpor a rizika spojená s tím, že plná moc nekoresponduje obsahově s dohodou o plné moci, nese zmocnitel, neboť zde platí ochrana dobré víry třetích osob. Pokud interní pokyny nebyly známy třetím osobám, nemají vliv na právní účinky jednání (§ 32 odst. 2 OZ).

26 27

K tomu například rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn, 25 Cdo 283/2005 ze dne 6. 12. 2005. NS sp. zn. 31 Cdo 2038/2011 ze dne 16. 1. 2013.

16

Pokud zmocněnec jedná v rozporu s interními pokyny ale v rámci oprávnění stanoveného plnou mocí, vzniká mu zde povinnost plynoucí z odpovědnostního právního vztahu, který mezi ním a zmocnitelem vznikl, nahradit případné škody, které tímto jednáním vznikly. Jinak řečeno, pokyny dané zmocnitelem zmocněnci, které z plné moci nevyplývají, nejsou vůči třetím osobám zásadně právně relevantní.

3.7 Překročení zmocnění V praxi se lze poměrně často setkat s takovým jednáním, kdy zmocněnec překročí své oprávnění jednat, které mu bylo dáno plnou mocí, nebo dokonce jedná bez plné moci, tedy není k jednání zmocněn vůbec. Takový stav označujeme jako tzv. nezmocněné jednatelství (jednání bez plné moci) a exces z plné moci (překročení oprávnění) a právní následky takového jednání řeší § 33 OZ. V § 33 odst. 1 OZ je stanoveno, že pokud zmocněnec překročil své oprávnění vyplývající z plné moci, je zmocnitel zavázán, jen pokud toto překročení schválil. Zmocnitel musí sdělit svůj nesouhlas zmocněnci bez zbytečného odkladu po tom, co se o překročení dozvěděl, jinak platí tzv. nevyvratitelná právní domněnka, dle které se má za to, že zmocnitel překročení oprávnění schválil (jde o tzv. ratihabici). Nejvyšší soud vyvodil, že tento souhlas lze udělit i konkludentně, neboť zákon pro tento právní úkon nepředepisuje formu, v jaké by měl být učiněn.28 Případné schválení překročení znamená, že vznikají stejné právní účinky, jako kdyby byl právní úkon již původně učiněn zmocněncem v rozsahu jeho oprávnění jednat, tedy v okamžiku kdy byl úkon učiněn, nikoli až od okamžiku, kdy jej schválil.29 Pokud zmocnitel překročení oprávnění dodatečně neschválí, pak je podle § 33 odst. 2 OZ osoba jednající z tohoto svého jednání zavázaná sama, a zároveň třetí osoba, se kterou bylo jednáno, může požadovat buď splnění závazku, nebo náhradu škody způsobené takovým jednáním. To ale neplatí za předpokladu, jestliže osoba, se kterou bylo jednáno, o nedostatku plné moci věděla. Může se stát i situace, kdy plná moc již zanikla, nicméně zmocněnec stále činí další kroky v mezích svého oprávnění jednat

28

NS sp. zn. 32 Odo 976/2002 ze dne 31. 3. 2004. K tomu srov. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, K. a kol. Občanský zákoník I. § 1-459. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 308.

29

17

stanovené zaniklou plnou mocí. K této situaci se vyjádřil Nejvyšší soud v roce 2000, když řekl, že "Pokud plná moc zanikla, pak již nelze uvažovat o zmocniteli a zmocněnci, ani o překročení plné moci, neboť nelze překročit něco, co již neexistuje".30 Bývalý zmocnitel již nemusí činit žádné oznámení vůči osobě, se kterou bývalý zmocněnec jednal, aby se vyhnul právním důsledkům ve vztahu ke své osobě. V takovém případě již nemluvíme o překročení zmocnění, ale o nezmocněném jednatelství a zavázaným z takového jednání bude bývalý zmocněnec. I zde je ale možné dodatečné schválení od zmocnitele.

30

Rozsudek NS sp. zn. 22 Cdo 1134/2000 ze dne 4. 12. 2000.

18

Kapitola IV

PLNÁ MOC V OBČANSKÉM SOUDNÍM ŘÍZENÍ Plná moc k zastupování v občanském soudním řízení je procesním úkonem adresovaným soudu, v němž účastník řízení projevuje svou vůli nechat se v daném řízení zastupovat jinou osobou. Je to tedy úkon, kterým je založeno právo zmocněnce zastupovat zmocnitele ve vymezeném rozsahu a soudu se zde prokazuje oprávnění činit procesní úkony, např. podání žaloby. Účastník řízení se může v civilním řízení nechat zastoupit pouze jedním zástupcem (k této problematice se dostanu blíže níže). Tomuto zvolenému zástupci účastník řízení udělí plnou moc písemně nebo ústně do protokolu (§28 odst. 1 OSŘ). Obdobně jako v občanském zákoníku ani zde není pouze písemná plná moc obligátní. Účastník, který splňuje předpoklady stanovené v § 138 OSŘ pro osvobození od soudních poplatků, ustanoví předseda senátu na jeho žádost zástupce, pokud je to třeba k ochraně jeho zájmů (§ 30 odst. 1 OSŘ). Tento ustanovený opatrovník nebo jiný zástupce pak má stejné postavení jako zástupce na základě procesní plné moci (§31 odst. 1 OSŘ). Pokud by tímto zástupcem byl advokát, platí, že má stejné postavení jako advokát, jemuž účastník udělil plnou moc (§31 odst. 2 OSŘ).

4.1 Druhy plných moci k zastupování v OSŘ Účastník v civilním řízení může zástupci udělit procesní plnou moc nebo plnou moc pro určité úkony (§ 28 odst. 1 OSŘ). Procesní plnou moc nelze omezit, zástupce jednající na základě procesní plné moci je oprávněn ke všem úkonům, které v řízení může učinit účastník. Pokud účastník udělí zástupci plnou moc pouze k některým úkonům, pak je zástupce oprávněn činit pouze takové úkony, které jsou v plné moci výslovně uvedeny (§ 28a OSŘ). K tomu aby zástupce byl oprávněn činit jak úkony procesní, tak i úkony hmotněprávní, je potřeba udělit všeobecnou (generální) plnou moc (k tomu blíže viz kapitola II). Povinnost obligátně udělit procesní plnou moc je v

19

případě zastoupení advokátem či notářem (§ 25 odst. 1 a § 25a odst. 1 OSŘ). Stejný případ nastává i v případě zastoupení obce státem podle § 26a odst. 1 OSŘ, státu zde lze udělit pouze procesní plnou moc. Jak bude pojednáno níže, v civilním řízení je možné nechat se zastoupit pouze jedním zástupcem, kolektivní plná moc je zde v rovině úkonu procesních vyloučena. Plná moc udělená více zmocněncům (procesní i prostá plná moc) je neplatná. K tomu existuje i judikát NS, který říká, že " Plná moc udělaná současně dvěma advokátům je neplatná. Účastníka řízení, který takovou plnou moc soudu předloží, je nutno o nepřípustnosti zastoupení více advokáty současně poučit a vyzvat jej, aby si pro řízení zvolil jen jednoho zástupce a toto zastoupení osvědčil novou plnou moci."31

4.2 Přijetí plné moci k zastupování v OSŘ I u plné moci v občanském řízení se setkáváme s problémem, zdali musí být plná moc ze strany zmocněnce přijata. Tento požadavek soudu se v praxi často vyskytuje a naskýtá se otázka, zdali požadavek, aby plná moc obsahovala rovněž podepsané prohlášení zmocněnce o přijetí plné moci, má oporu v našem právním řádu. Občanský soudní řád neupravuje náležitosti plné moci, pouze v § 28 odst. 4 OSŘ se uvádí, že " podpisy na písemné plné moci, na odvolání plné moci a na její výpovědi musí být úředně ověřeny, jen stanoví-li tak zákon nebo rozhodl-li tak předseda senátu." Právě množné číslo "podpisy" svádí k výkladu, že i podpis zmocněnce na plné moci je vyžadován.32 Podobný názor můžeme nalézt i v některých komentářích k občanskému soudnímu řádu, pro příklad uvádím výrok, že " z listiny musí být rovněž zřejmé, že zmocněnec plnou moc přijímá“. 33 Jak jsem již zmiňovala v předchozích kapitolách, z povahy plné moci občanskoprávní vyplývá, že plná moc je jednostranným právním úkonem, která projevuje vůli zmocnitele nechat se při činění právních úkonů zastupovat zmocněncem. Jako jednostranný právní úkon se tedy už nevyžaduje akceptace zmocněnce na plné 31

Usnesení NS sp. zn. 2 Cdon 1007/96 ze dne 24. 10. 1996, publikovaný v časopise Soudní judikatura č. 5/1997 (číslo 36). 32 K tomu viz. Nedělka, M., Říha, P. Prohlášení zmocněnce o přijetí plné moci – její povinná náležitost? Právní rozhledy, 2005, č. 4, s. 139-141. 33 Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád.: komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, str. 116.

20

moci. Tím, že jednající předloží plnou moc při jednání třetím osobám, je splněn požadavek, aby bylo jasné, že jednající osoba jedná jménem zastupované osoby a zároveň i fakt, že zmocněnec plnou moc přijal. "Případná výslovná akceptace zmocněnce, uvedená v textu plné moci, pak již neznamená více než další (opakovaný) projev vůle zmocněnce zastupovat zmocnitele v rozsahu jim udělené plné moci."34 Příklad požadavku úředního ověření plné moci nalezneme například v § 336h odst. 3 OSŘ, který říká, že "fyzická osoba může dražit jen osobně nebo prostřednictvím zástupce, jehož plná moc byla úředně ověřena". Situace, kdy předseda senátu může rozhodnout o tom, že je nutné úřední ověření plné moci, se vyskytuje např. v souvislosti s možným rizikem újmy u účastníka řízení. V komentáři k zákonu můžeme nalézt: “smyslem tohoto opatření je především zabránit tomu, aby nemohl před soudem vystupovat jako zmocněnec někdo, kdo jím opravdu není."35

4.3 Prokázání oprávnění k zastoupení Každý, kdo v řízení vystupuje jako zástupce účastníka, popřípadě jako jeho další zástupce, musí své oprávnění doložit již při prvním úkonu, který ve věci učinil (§ 32 odst. 1 OSŘ). Pokud zástupce toto oprávnění neprokáže, jde o nedostatek podmínky v řízení. Soud vyzve zpravidla zmocněnce, aby tuto skutečnost napravil. Zástupce tedy má dodatečně možnost prokázat, že je oprávněn za účastníka řízení jednat. Pokud toto neprokáže a pokud bylo řízení zahájeno podáním, které učinil tento zmocněnec, soud řízení podle § 140 odst. 2 OSŘ zastaví. „V ostatních případech soud v řízení pokračuje a jedna přímo s účastníkem“.36 Stejná situace nastane i v případě, pokud plná moc, která musí mít podle zákona úředně ověřené podpisy, trpí vadou.

34

Nedělka, M., Říha, P. Prohlášení zmocněnce o přijetí plné moci – její povinna náležitost? Právní rozhledy, 2005, č. 4, s. 139-141, ISSN 1210-6410 35 Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád.: komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, str. 118. 36 Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád.: komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, str. 117.

21

4.4 Zánik plné moci k zastupování v OSŘ Zánik plné moci k zastupování v občanském soudním řízení upravuje § 28 OSŘ a můžeme zde nalézt určité odlišnosti od hmotněprávní úpravy. I podle občanského soudního řádu plná moc zaniká odvoláním ze strany zmocnitele či výpovědí zmocněnce. Tyto úkony jsou účinné vůči soudu, jakmile mu byly účastníkem nebo zástupcem oznámeny a vůči jiným účastníkům řízení jsou účinné, jakmile jim byly oznámeny soudem (§ 28 odst. 2 OSŘ). Zde můžeme spatřovat rozdíl oproti hmotněprávní úpravě, kde účinky odvolání či výpovědi plné moci nastávají okamžikem, kdy tyto úkony dojdou druhé straně. Nevyvratitelná právní domněnka obsažená v § 28 odst. 3 OSŘ stanoví další způsob zániku plné moci, podle něhož "zvolí-li si účastník jiného zástupce, platí, že tím také vypověděl plnou moc dosavadnímu zástupci". V civilním řízení není možné dát se zastoupit v téže věci více zmocněnci, tedy zvolit si jednoho smluvního zástupce a později k němu přibrat dalšího. Plná moc zaniká okamžikem, kdy je soudu předložena plná moc, v níž je zmocněn jiný zmocněnec. Účastník tedy plnou moc odvolává, nikoli vypovídá, což představuje určitou terminologickou nepřesnost v dikci zákona.37 Plná moc pro zastupování v civilním řízení také zaniká okamžikem ztráty způsobilosti osoby zastoupeného být účastníkem řízení, popřípadě jeho smrtí či u právnické osoby jejím zánikem (§ 28 odst. 5 OSŘ). Pokud zemře nebo zanikne zmocněnec, dojde také k zániku plné moci. Plná moc zaniká i dnem právní moci rozhodnutí, kterým bylo skončeno řízení, pro něž byla udělena, nevyplývá-li z plné moci něco jiného, například že se vztahuje i na řízení o výkonu rozhodnutí (§ 28 odst. 6 OSŘ). V případě prosté plné moci plná moc zaniká provedením úkonu, ke kterým byla udělená.38

37

Blíže viz. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád.: komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, str. 118. 38 Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád.: komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, str. 118.

22

Kapitola V

VÝZNAM PLNÉ MOCI Zastoupení na základě plné moci je institut v praxi velmi často používaný a jeho význam je nezanedbatelný. Zastoupení na základě plné moci patří neodmyslitelně k právu

osob

fyzických

i

právnických,

právo

uskutečňovat

právní

úkony

prostřednictvím jiných osob – zmocněnců. Toto zastoupení je výrazem smluvní svobody. Je pouze na osobě, jestli bude právní úkony uskutečňovat sama nebo se nechá zastoupit a činit úkony prostřednictvím zvoleného zástupce, není zde významné, zdali osoba určité úkony činit nemůže nebo nechce, důležité je, že se může kdykoliv rozhodnout jednat skrz svého zástupce. Významným prvkem zastoupení na základě plné moci je tedy dobrovolnost a smluvní svoboda. Velice významnou skutečností je výhoda, že ze zastoupení na základě plné moci jsou právní úkony zástupce přičítány rovnou zastoupenému, práva a povinnosti vznikají tedy přímo zmocniteli. K tomu stačí pouze to, aby zmocněnec jednal v mezích daných plnou mocí, která objektivně existuje. Nemusí zde tedy existovat žádná navazující smlouva, která by práva a povinnosti na zmocnitele dodatečně převáděla. Je na místě vyzdvihnout jednoduchost, kdy z relativně jednoduchého jediného právního úkonu (dohoda o plné moci) zmocnitel může takřka neomezeně činit úkony a nabývat práva a povinnosti. Nejčastějším důvodem pro zastoupení na základě plné moci je ten, že určitá osoba chce svěřit určitou záležitost profesionálům, nejčastěji se bude jednat o jednání právní a v tomto případě osoba zástupce je nejčastěji osoba s právnickým vzděláním (např. advokát, notář). Nemusí se ale jednat jen o profesionály, osoba zástupce může být prakticky kdokoliv, je pouze jen na osobě zastoupeného, koho si za svého zástupce zvolí a může tedy zvolit kteroukoli fyzickou osobu, která splňuje základní náležitosti diskutované výše v kapitole druhé – v zásadě jde pouze o dvě podmínky: zástupce musí být způsobilý k těm právním úkonům, které má pro zastoupeného vykonat a druhá podmínka říká, že zájmy zástupce nesmí být ve střetu se zájmy zastupovaného. Takováto fyzická osoba je označovaná jako tzv. obecný zmocněnec. Jak ale bude

23

pojednáno níže, OZ pamatuje i na případy, kdy osobou zástupce může být i osoba právnická. Velice významným institutem je plná moc i v občanském soudním řízení. Plná moc je zde procesní úkon účastníka řízení, jímž dává soudu najevo, že určitá osoba je oprávněna za něho před soudem vystupovat a jednat. Občanský soudní řád rozlišuje procesní plnou moc a plnou moc pro určité úkony. Procesní plná moc opravňuje zmocněnce ke konání všech procesních úkonů, které může účastník řízení učinit (jako například podání žaloby či podání odvolání a další) a nelze ji omezit. Naopak pokud si účastník řízení přeje někoho oprávnit učinit například pouze jen jediný úkon, může zvolit prostou plnou moc, která opravňuje k zastupování jen k těm úkonům, které jsou v takové plné moci výslovně uvedeny. Jak je vidět z historického exkursu do úpravy zastoupení, zastoupení je již prastarý institut. Jeho význam a účel změnil v průběhu doby svou podobu. Nejdříve spatřujeme jeho účel v usnadňování právního styku, tedy usnadňování jednání osob. Později, kdy je již právní subjektivita přiznána každému člověku, se význam zastoupení přesunuje k umožnění osobám „ nikoli plně svéprávným účastnit se právního styku, právně jednat, a tím zároveň posílit ochranu jejich zájmů“.39

39

Dvořák, J., Švestka, J., Zuklínová, M. a kolektiv. Občanské právo hmotné 1, Díl první: obecná část. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2013, str. 312.

24

Kapitola VI

ZÁNIK PLNÉ MOCI V občanském zákoníku nalezneme demonstrativní případy zániku plné moci v § 33b: provedení úkonu, na který byla omezena, odvolání zmocnitelem, vypovězení zmocněncem, smrt zmocněnce. Musíme ale podotknout, že plná moc jako taková nezaniká, ale pouze pozbývá právních účinků. Zánik právních účinků občas v praxi vyvolává problém ve vztahu k třetím osobám, jak bylo probíráno v podkapitole Překročení zmocnění, jelikož takové osoby se o tomto nemusí dozvědět.

6.1. Jednotlivé způsoby zániku plné moci V praxi nejčastějším zánikem plné moci je provedení úkonu, na který byla omezena.

Odvolání zmocnitelem

Zmocnitel má zákonné právo plnou moc kdykoli odvolat. Odvolání plné moci je jednostranný právní úkon, pro který není předepsaná písemná forma i přestože byla písemná forma pro plnou moc obligátní. Toto odvolání je ale účinné pouze tehdy, pokud je učiněno vůči osobě zmocněnce. Do té doby mají právní úkony zmocněnce stále právní důsledky pro zmocnitele, ale pouze za podmínky, že zmocněnci odvolání nebylo známo. Pokud by i poté jednal za zmocnitele, byl by z těchto právních úkonů sám zavázán (a jednalo by se o případ nezmocněného jednatelství, o kterém je pojednáno v samostatné kapitole), pokud by bývalý zmocnitel tyto úkony dodatečně neschválil (ratihaboval). Přesto ale mohou mít i po zániku plné moci odvoláním právní úkony bývalého zmocněnce účinky pro zmocnitele. “Oznámil-li zmocnitel jiné osobě, že udělil plnou moc zmocněnci na určitý úkon, může se dovolávat odvolání plné moci tehdy, oznámil-li

25

této jiné osobě odvolání ještě před jednáním zmocněnce, anebo když tato jiná osoba v době jednání zmocněnce o odvolání plné moci věděla; tím se sleduje zvýšení právní jistoty osoby, se kterou zmocněnec jedná".40 Jedná se o notifikaci, která nemusí mít písemnou formu.41 Ve vztahu k třetím osobám, pokud zmocněnci odvolání nebylo známo, ale třetí osoba o tom věděla nebo vědět musela, nečiní už právní úkony jménem a na účet zmocnitele (§ 33b odst. 4 OZ).

Vypovězení zmocněncem

V případě zániku plné moci vypovězením zmocněncem je zmocněnec povinen ještě učinit neodkladné záležitosti, stejný případ jako v případě smrti zmocnitele, o které je pojednáno níže. Je ale třeba upozornit na to, jaký vliv má vypovězení zmocněncem typicky například příkazní smlouvy. Pokud zaniknou právní vztahy mezi příkazníkem a příkazcem, neznamená to ještě zánik zmocnění k úkonům, ke kterým příkazce vybavil příkazníka plnou mocí, k tomu je třeba vypovědět jak příkazní smlouvu, tak i plnou moc. I zde postačí vypovězení plné moci pouze ve formě ústního projevu.

Smrtí zmocněnce či zmocnitele

Plná moc zaniká i smrtí zmocněnce či zmocnitele. Pokud zemře zmocnitel, je zmocněnec povinen učinit ještě neodkladné záležitosti, aby zmocnitel nebo případně jeho právní nástupce nebyl poškozen na svých právech, a pokud nejsou v rozporu s tím, co zařídil zmocnitel nebo jeho právní nástupce, mají tyto úkony stejné právní účinky, jako kdyby zastoupení ještě trvalo (§ 33b odst. 6 OZ). Novela občanského zákoníku č. 554/2004 Sb. doplnila dikci zákona o to, že plná moc zaniká smrtí zmocnitele o větu: “pokud zvláštní zákon nestanoví jinak”. Tato nová právní úprava má svůj význam především v obchodněprávní oblasti, kdy jde o to zachovat plynulost a funkčnost 40

Jehlička, O., Švestka, J., Škárová, M. a kol.: Občanský zákoník : komentář. 9. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, str. 169. 41 Holub, M., Fiala, J., Bičovský, J. Občanský zákoník. Poznámkové vydání s judikaturou a literaturou (včetně věcného rejstříku). 11. aktualiz. vydání. Praha : Linde, 2006, str. 67.

26

podnikatelské činnosti.42 Z vůle zmocnitele, kterou provedl na základě zvláštního zákona, je možné, aby plná moc mohla existovat i po jeho smrti. Příkladem této situace by mohla být prokura (§14 odst. 7 ObchZ).43

Důvodem zániku plné moci v ustanovení § 33b OZ neuvedeném je také například uplynutí doby, na kterou bylo trvání plné moci časově omezeno. K otázce zániku plné moci v důsledku zániku dohody o plné moci se vyslovil i NS. V jednom ze svých rozsudků se NS zabýval otázkou, zda zánikem dohody o plné moci (zmocnění) uplynutím doby, na niž byla omezena, zaniká bez dalšího účinnost plné moci udělené zmocněnci zmocnitelem. NS dovodil, že „samotný zánik dohody o plné moci (typicky obsaženo v příkazní či obdobné smlouvě) neznamená zánik plné moci. Jednání zmocněnce i po tomto okamžiku zmocnitele zavazuje z důvodu ochrany dobré víry třetích osob.“44 Dalším důvodem může být i dohoda stran. Dále insolvenční zákon stanoví, že plná moc zaniká i v případě vyhlášení konkurzu, pokud ale hrozí nebezpeční z prodlení, je zmocněnec povinen pokračovat v obstarávání záležitostí, ke kterým byl zmocněn, a to až do doby, než se jejich obstarávání ujme insolvenční správce (§ 252 odst. 2 InsZ). Plné moci udělené dlužníkem pro insolvenční řízení ale nezanikají (§ 252 odst. 3 InsZ).

Pokud plná moc nezanikne podle žádného způsobu podle § 33 OZ, je plná moc vzhledem k ustanovení § 28 odst. 2 OSŘ stále platná.45

42

Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I. 1-459. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, str. 311. 43 Jehlička, O., Švestka, J., Škárová, M. a kol.: Občanský zákoník : komentář. 9. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, str. 169. 44 Vrajík, M. Judikatura Nejvyššího soudu z pohledu nového občanského zákoníku a zákona o obchodních korporacích. 1. vyd. Olomouc: ANAG, 2014, str. 98. 45 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 10. 1996, sp. zn. 10 Cmo 490/96.

27

Kapitola VII

OSOBY OPRÁVNĚNÉ K ZASTUPOVÁNÍ V této kapitole se budu stručně věnovat jednotlivým osobám, jež jsou jako zmocněnci oprávněni zastupovat účastníky řízení na základě plné moci. Zmocněncem může být pouze osoba fyzická. Výjimku z pravidla, že k zastupování nejsou oprávněny osoby právnické, představuje ustanovení § 26 a § 26a OSŘ, tedy odborová organizace, Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí, právnická osoba zabývající se ochranou před diskriminací, právnická osoba chránící práva podle autorského zákona a Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, jedná-li se o zastupování obce státem. Ve věcech pracovních, kde je navrhovatel cizinec, se může také nechat zastupovat právnickou osobou vzniklou na základě zákona o sdružování občanů, k jejímž činnostem patří ochrana práv cizinců či v řízení o propuštění cizince ze zajištění.

7.1.1 Advokát - práva, povinnosti a odpovědnost Pouze advokát je oprávněn zastupovat účastníka neomezeně ve všech druzích řízení.46 Advokáta jako svého zástupce si může účastník zvolit vždy a je mu možno udělit pouze procesní plnou moc, tedy plnou moc pro celé řízení (§ 25 odst. 1 OSŘ). Advokát je oprávněn dát se zastupovat jiným advokátem, advokátním koncipientem nebo svým zaměstnancem jako dalším zástupcem (§ 25 odst. 2 OSŘ). Toto ustanovení podporuje i ustanovení § 26 ZOA, které říká, že se v rámci svého pověření advokát může dát zastoupit jiným advokátem a při jednotlivých úkonech rovněž i jeho zaměstnancem nebo advokátním koncipientem. Při takovéto substituci je ale třeba dbát na omezení vztahující se na případy, kdy je podle zákona zastoupení advokátem povinné, a to procesní zastoupení v odvolacím řízení podle § 241 odst. 1 OSŘ a v řízení před Ústavním soudem, které je ale od civilního procesu odlišné.

46

Podle § 4 ZOA advokátem je ten, kdo je zapsán v seznamu advokátů vedeném Českou advokátní komorou.

28

Na zastupování studentem u soudu, tedy osobou bez právnického vzdělání, je nahlíženo jako na závazné porušení povinností advokáta.47 Co se týká práv a povinností advokáta, o tom pojednává hlava třetí ZOA. K těm nejvýznamnějším s ohledem na plnou moc náleží povinnost chránit a prosazovat práva a zájmy klienta a řídit se jeho pokyny, nejsou-li v rozporu se zákonnými či stavovskými předpisy. Advokát je povinen v zájmu klienta uplatnit všechny zákonné prostředky, které podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné. Advokát odpovídá za škodu způsobenou v souvislosti s výkonem advokacie a to i tehdy, pokud byla způsobena jeho zástupcem či zaměstnancem.

7.1.2 Koncipient Za advokátního koncipienta se považuje každý, kdo je zapsán v seznamu advokátních koncipientů vedeném Komorou. Jak již bylo zmíněno výše, ustanovení § 26 odst. 2 ZOA dovoluje advokátovi nechat se zastoupit advokátním koncipientem (popřípadě svým zaměstnancem) jako dalším zástupcem. Advokátní koncipient (či zaměstnanec) nemůže však figurovat jako další zástupce v případech, kdy je zastoupení advokátem obligátní, jak bylo zmíněno výše.

7.2 Notář Podle § 25a OSŘ si účastník může zvolit zástupcem též notáře.48 I notářovi lze stejně jako advokátovi udělit pouze procesní plnou moc. Notář je ale vázán rozsahem svého oprávnění stanoveného notářským řádem, ve kterém může účastníka zastupovat. Ustanovení § 3 odst. 1 notářského řádu vyjmenovává druhy řízení, v nichž může notář zastupovat fyzické či právnické osoby. Jedná se například o zastupování v občanském soudním řízení podle části páté OSŘ, a dále v nesporných řízeních podle ustanovení § 47

Rozhodnutí kárného senátu kárné komise Komory ze dne 12. 9. 2008, sp. zn. K 21/2008. Notář je bezúhonný občan České republiky způsobilý k právním úkonům, který získal magisterské vysokoškolské právní vzdělání, vykonal alespoň pětiletou notářskou praxi a složil notářskou zkoušku, a kterého stát pověřil notářským úřadem. Notář je nadán souborem pravomocí k notářské a další činnosti stanovené zákonem. 48

29

175a až 200e OSŘ s výjimkou řízení o určení, zda je třeba souhlasu rodičů dítěte k jeho osvojení, řízení o osvojení, řízení o povolení uzavřít manželství a řízení o dědictví, ve kterém vykonává činnost notáře jako soudního komisaře. 49

7.3 Patentový zástupce Podle § 25b OSŘ, s výjimkou dovolacího řízení, si účastník může jako svého zástupce zvolit i patentového zástupce, který ale může účastníka zastupovat jen v rozsahu oprávnění stanoveného zákonem o patentových zástupcích.50 Obecně jsou oprávněni k poskytování odborné pomoci fyzickým či právnickým osobám ve věcech, které se týkají průmyslového vlastnictví a to včetně řízení o těchto věcech před soudy. Stejně jako advokát je patentový zástupce oprávněn nechat se zastoupit jiným patentovým zástupcem jako svým náhradníkem. Tato možnost odpadá, pokud klient s tímto náhradníkem nesouhlasí.

7.4 Obecný zmocněnec Ustanovení § 27 OSŘ umožňuje nechat se zastoupit obecným zmocněncem, tj. kteroukoliv fyzickou osobou, která má způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu. Není zde požadavek, aby daná osoba byla advokátem, obecným zmocněncem může být kterákoliv osoba, tedy i laik bez právnického vzdělání. Je zde ale požadavek, aby obecný zmocněnec jednal výhradně osobně. K tomu například z usnesení Krajského soudu: "Obecný zmocněnec, který není schopen jednat v řízení osobně, není způsobilým zástupcem účastníka řízení."51 Laické zastoupení nicméně není možné v případech, kdy je zákonem stanoveno povinné zastoupení advokátem (např.: při dovolacím řízení, při obhajobě obviněného v trestním řízení nebo také v řízení před Ústavním soudem). Podle § 27 odst. 2 OSŘ soud nepřipustí zastoupení účastníka řízení osobou, která je 49

Winterová, A. a kol. Civilní právo procesní: vysokoškolská učebnice. 6. aktualiz. dopln. vydání. Praha: Linde, 2011, str. 164. 50 Za patentového zástupce se považuje každý, kdo je zapsán v seznamu patentových zástupců vedeném Komorou patentových zástupců České republiky. 51 Usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 13 Co 21/2011ze dne 17. 3. 2011.

30

zřejmě nezpůsobilá k řádnému zastupování anebo jestliže jako zástupce vystupuje v různých věcech opětovně. Posouzení o skutečnosti, že zástupce je zřejmě nezpůsobilý k řádnému vystupování před soudem, rozhoduje v konkrétních případech dle své úvahy předseda senátu. Zastupování je v rámci soudního řízení konstruováno jako výjimečné a jednorázové. Opětovné zastupování je považováno za tzv. "pokoutnictví" a je považováno za nežádoucí. Důvodem je skutečnost, že profesionální výkon advokacie (poskytování právní pomoci za úplatu) náleží k výlučné činnosti advokátům zapsaným v seznamu Komory, která se zaštiťuje za morální a odbornou úroveň jednotlivých advokátů.52 Dalším důvodem je snaha předejít určitě formě neoprávněného podnikání. Je-li pokoutnictví provozováno ve větším rozsahu, může být posuzováno podle § 251 TZ jako trestný čin neoprávněného podnikání. Nepřípustnost zastoupení obecným zmocněncem dle výše zmíněných případů vysloví soud usnesením. Do doby, než takové usnesení nabyde právní moci, se považují všechny procesní úkony učiněné tímto obecným zmocněncem jako účinné.53

7. 5 Právnické osoby vystupující jako zástupci Jak bylo zmíněno výše, ustanovení § 26 OSŘ představuje výjimku z pravidla, kdy se požaduje, aby v řízení primárně jako zástupci účastníků vystupovaly výše zmíněné fyzické osoby. Právnické osoby oprávněné vystupovat jako zástupci jsou zde taxativně vyjmenovány. Za právnické osoby vystupují statutární orgán nebo jeho předseda či člen, zaměstnanec pověřený statutárním orgánem, vedoucí jejich odštěpného závodu nebo organizační složky, prokurista anebo nucený správce (§ 26 odst. 5 OSŘ). Výjimku z výše jmenovaných právnických osob představuje ustanovení 26a OSŘ, které umožňuje to, že stát je oprávněn zastoupit obec v řízení, za nějž před soudem vystupuje Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Pro takové řízení lze udělit pouze procesní plnou moc a v konkrétním řízení poté za zastoupenou obec

52

Winterová, A. a kol. Civilní právo procesní: vysokoškolská učebnice. 6. aktualiz. dopln. vydání. Praha: Linde, 2011, str. 155. 53 R 23/2000.

31

jedná jménem státu zaměstnanec zařazený v Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových pověřený jeho generálním ředitelem.

Odborové organizace

Zastoupení účastníka odborovou organizaci má svá omezení. Odborová organizace může zastupovat v řízení účastníka, který je zároveň jejím členem. Další omezení spočívá v nemožnosti zastupovat účastníka ve věcech obchodních (§ 26 odst. 1 OSŘ). Odborová organizace se musí prokázat plnou mocí a může za ni jednat pouze ta osoba, která je zároveň jejím zaměstnancem nebo členem.54

Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí

Zastoupení účastníka Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí umožňuje zákon tehdy, pokud jde ve věci o vztahu k cizině a zároveň jedná-li se o taxativně vyjmenované případy: řízení ve věcech péče o nezletilé, o určení nebo změnu vyživovací povinnosti anebo o řízení týkajících se výkonu rozhodnutí ukládajícího povinnosti k placení výživného (§ 26 odst. 2 OSŘ).

54

Odborová organizace: podle smyslu zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, odborovou organizací obecně rozumíme sdružení zaměstnanců, které jsou zakládány s cílem prosazovat jejich pracovní, hospodářské, politické, sociální a jiné zájmy.

32

Kapitola VIII

EXKURS DO VYBRANÝCH SMLUVNÍCH TYPŮ ZASTOUPENÍ NA ZÁKLADĚ PLNÉ MOCI Tato kapitola pojednává o některých smluvních typech, jež jsou jakou dvoustranné právní úkony důvodem vzniku smluvního zastoupení. Podrobněji je rozebrána úprava příkazní smlouvy, ostatní smluvní typy zejména v Obchodním zákoníku jsou zmíněny pouze okrajově a pokusila jsem se zejména vyzdvihnout jejich největší odlišnosti.

8.1. Příkazní smlouva Příkazní smlouva je v občanském zákoníku upravena v § 724-741. Úprava příkazní smlouvy je rozdělena do tří samostatných oddílů, a sice obecná ustanovení o příkazní smlouvě, oddíl druhý pojednává o smluvním podtypu příkazní smlouvy o smlouvě o obstarání věci a třetí oddíl o druhém podtypu: smlouvě o obstarání prodeje věci. Oddíl první se použije v těch případech, kdy nejsou regulovány ustanoveními z druhého či třetího oddílu, druhý a třetí oddíl představují zvláštní ustanovení a jsou v poměru speciality k oddílu prvnímu. Příkazní smlouva neboli smlouva mandátní má své zastoupení i v obchodním zákoníku (§ 566-576 ObchZ), stejně tak můžeme nalézt v obchodním zákoníku i úpravu smlouvy o obstarání prodeje věci: smlouvu komisionářskou (§ 577-590 ObchZ). Institut smluvního zastoupení ve formě příkazní smlouvy je vyjádřením nepřímého zastoupení.

Příkazní smlouva rozlišuje dvě strany: příkazníka a příkazce. Podstatou smlouvy je závazek příkazníka, že pro příkazce obstará nějakou věc nebo vykoná jinou činnost (§ 724 OZ). Může jít o provedení jednorázového úkonu, obstarání něčeho (např. zastoupení u soudu tzv. obecným zmocněncem) nebo činnost, kterou neupravují jiné

33

smluvní typy (např. smlouva o dílo nebo smlouva zasilatelská). Ve většině případů se jedná o jednání právní. OZ upravuje pouze povinnosti příkazníka i příkazce, další náležitosti nejsou stanoveny. Smlouva nemá žádnou předepsanou formu, může být uzavřena písemně i ústně (není vyloučeno ani konkludentní jednání), úplatně i bezplatně. Příkazní smlouva je zastupování někoho, vůči třetím osobám je uzavření a rozsah oprávnění prokazován plnou mocí. Ta má obligatorní písemnou formu pouze v případě, pokud i právní úkon, o který se jedná, má předepsanou písemnou formu. 55 Pokud se jedná o úplatnou formu, příkazce musí zaplatit příkazníkovi odměnu i když nenastal cílený výsledek, ledaže neúspěch byl zaviněn porušením povinnosti příkazníka. Jedná se zde o provedení určité činnosti bez ohledu na to, zda se dostaví výsledek.56

Povinnosti příkazníka

Při plnění příkazu je příkazník povinen jednat podle svých schopností a znalostí. Musí se vždy držet pokynů příkazce a to i tehdy, pokud je pokyn příkazce nevhodný či nesprávný. Odchýlit se může pouze v zájmu příkazce a nemohl-li předem obdržet jeho souhlas (§ 725 OZ). Pokud nejsou splněny tyto podmínky, příkazník odpovídá za škodu podle § 420 OZ. Příkazník je povinen provést příkaz osobně. Pokud i přesto svěří provedení příkazu jiné osobě, je z úkonu odpovědný. Pokud ale příkazce souhlasil s tím, aby si ustanovil zástupce nebo bylo-li takové zastoupení nezbytně nutné (např. hrozí-li nebezpečí z prodlení), bude příkazník odpovědný pouze za zavinění při volbě zástupce (§ 726 OZ).57 Na žádost příkazce je příkazník povinen předložit veškeré informace týkající se provedení pokynu, a převést na příkazce všechen užitek z provedeného příkazu, jelikož užitky nejsou vlastnictvím příkazníka, ale příkazce (vyjádření nepřímého zastoupení). 55

Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, K. a kol. Občanský zákoník I. § 460-880. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 2220. 56 Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, K. a kol. Občanský zákoník I. § 460-880. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 2212 . 57 Fiala, J., Kindl, M. a kol. Občanský zákoník : komentář. II. Díl. Vyd. 1. Praha : Wolters Kluwer, 2009, str. 1416.

34

Kdykoli během provádění příkazu na žádost příkazce a vždy po provedení příkazu je příkazník povinen předložit vyúčtování.

Povinnosti příkazce

Hlavní povinností příkazce je poskytnout příkazníkovi předem na jeho žádost přiměřené prostředky nezbytné ke splnění příkazu, pokud se nedohodnou jinak. Při provádění úkolu je příkazce povinen nahradit příkazníkovi potřebné a užitečné náklady vynaložené při provádění příkazu. Charakteristickým rysem příkazní smlouvy je to, že příkazci budou nahrazeny náklady bez ohledu na výsledek (§ 728 OZ). Příkazce musí též příkazníkovi nahradit škodu, která mu vznikla v souvislosti s výkonem příkazu. Důkazní břemeno leží na příkazníkovi, který musí prokázat souvislost utrpěné škody s prováděním pokynu. Pokud vznikne škoda náhodou, bude příkazníkovi uhrazena pouze pokud provádí příkaz bezplatně a to jen do výše obvyklé odměny za provedení příkazu.

Odměna

Jak již bylo zmíněno výše, příkazní smlouva může být smluvena za odměnu nebo bez odměny. Zaplaceny budou také odměny, které jsou vzhledem k povolání příkazníka a povaze provedeného úkonu obvyklé. Odměnou se rozumí zejména odměna stanovena právními nebo stavovskými předpisy u jednotlivých povolání. Pokud odměna sjednána byla, příkazce musí příkazníkovi zaplatit bez ohledu na výsledek, jedná se vlastně o smlouvu o vynaložení úsilí. Příkazce nemusí zaplatit odměnu pouze tehdy, pokud nezdar jednání byl způsobem porušením povinnosti příkazníka.58

Zánik příkazní smlouvy

Na zánik příkazní smlouvy se použijí přiměřeně ustanovení o zániku plné moci (33b OZ). Odlišné je zde pouze ustanovení o odvolání smlouvy, kdy je příkazce povinen nahradit příkazníkovi náklady vzniklé do okamžiku odvolání, také utrpěnou 58

Fiala, J., Kindl, M. a kol. Občanský zákoník : komentář. II. Díl. Vyd. 1. Praha : Wolters Kluwer, 2009, str. 1419.

35

škodu a byla-li smluvena odměna, tak také část dohodnuté odměny odpovídající již provedené práci. Jako závazkový právní vztah může příkaz zaniknout i z některých obecných způsobů zániku závazku, pokud není jejich použití vyloučeno zvláštními ustanoveními nebo ustanoveními podle § 33b OZ.59

8.1.1 Smlouva o obstarání věci Smlouva o obstarání věci je smluvním podtypem smlouvy příkazní upravena ustanoveními § 733-736 OZ a její ustanovení jsou speciální k obecným ustanovením o příkazní smlouvě. Smlouvou o obstarání věci se obstaratel zavazuje objednateli obstarat určitou věc. Odměna je zde povinná, často ji využívají hlavně podnikatelé, kteří poskytují určité služby za úplatu. Není stanovena předepsaná forma, obstaratel je pouze povinen objednateli vydat písemné potvrzení o uzavření smlouvy, kde musí být uveden předmět obstarání, jeho cena a doba obstarání. Až do obstarání prodeje věci může objednavatel od smlouvy odstoupit, musí však nahradit účelně vynaložené náklady i jinou újmu vzniklou obstarateli, pokud ji ten nemohl zabránit. V některých případech je těžké rozlišit, zda se jedná o obecný příkaz nebo přímo o smlouvu o obstarání věci. Pokud se strany nedovolají přímo na § 733n. OZ a z obsahu smlouvy nelze jednoznačně vyvodit, že jde o obstarání věci ve smyslu § 733n. OZ, můžeme dovodit, že pokud nebyla sjednána odměna nebo doba obstarání, půjde o obecný příkaz.60

8.1.2 Smlouva o obstarání prodeje věci Druhým zvláštním podtypem příkazní smlouvy je smlouva o obstarání prodeje věci a vlastně i smluvním podtypem smlouvy o obstarání věci (zde se věcí míní věc v právním smyslu podle § 118 OZ). Smyslem smlouvy je, že obstaratel převezme od objednavatele svěřenou věc do prodeje a učiní potřebná opatření k prodeji věci. V praxi 59

Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, K. a kol. Občanský zákoník I. § 460-880. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 2215. 60 Švestka, J. , Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, K. a kol. Občanský zákoník I. § 460-880. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 2220.

36

se tato smlouva nejčastěji používá v realitních kancelářích při prodejích nemovitostí nebo například v autobazarech při prodeji auta.61 Poté co je prodej obstarán následuje další smlouva, tj. smlouva kupní mezi objednavatelem jako prodávajícím a třetí osobou. Je zde stanovena obligatorní písemná smlouva se stanovením předmětu prodeje, ceny, za kterou má být předmět prodán, odměnu obstaratele a poplatek za případné odstoupení od smlouvy.Obstaravatel musí z vlastního zájmu činit to nejlepší pro prodej věci, neboť má nárok na odměnu pouze pokud byla svěřená věc prodána. Pokud se obstaravateli nepodaří svěřenou věc prodat do tří měsíců od doby, kdy mu byla svěřena do prodeje, smlouva se ruší, není-li dohodnuto jinak (například snížení ceny po uplynutí stanovené doby). Za vady prodané věci ručí kupujícímu obstaratel, stejně tak ručí i za to, že prodaná věc má vlastnosti, které při prodeji uváděl. Pro tuto smlouvu platí subsidiárně obecná ustanovení o příkazní smlouvě a také ustanovení týkající se prodeje použitých věcí (§ 619-627 OZ).

8.2 Některé další smluvní typy Jelikož cílem této diplomové práce je rozebrat plnou moc pouze ve světle občanského práva, zmíním se o dalších smluvních typech pouze okrajově.

Mandátní smlouva

Nejvýznamnějším dalším smluvním typem je smlouva mandátní upravená v obchodním zákoníku v ustanoveních § 566 a násl. Mandátní smlouva zavazuje mandatáře k zařízení určité obchodní záležitosti, a to na účet mandanta uskutečněním právních úkonů jeho jménem nebo uskutečnění jiné činnosti, a to za úplatu, kterou se mandant zavazuje zaplatit. Obchodní záležitosti jsou takové, které souvisejí s podnikatelskou činnosti mandanta (např.: zastoupení před soudy).62 Jedná se tedy o vyjádření přímého zastoupení.

61

Fiala, J., Kindl, M. a kol. Občanský zákoník : komentář. II. Díl. Vyd. 1. Praha : Wolters Kluwer, 2009, str. 1424. 62 Kolman, P. Mandátní smlouva versus smlouva příkazní. Právo a podnikání, 2002, č. 7-8, str. 21.

37

Odchylka od obecné úpravy příkazní smlouvy je u smlouvy mandátní i povinnost mandatáře zařídit záležitost osobně jen tehdy, pokud je to ve smlouvě stanoveno (§ 568 odst. 1 ObchZ).

Smlouva komisionářská

Smlouva komisionářská je příkladem nepřímého zastoupení, neboť se zde komisionář zavazuje, že pro komitenta zařídí určitou obchodní záležitost vlastním jménem na jeho účet (§ 577 ObchZ). Úplata je zde také obligátní. Pokud to komisionářovi smlouva dovoluje, může ke splnění závazku použít i jinou osobu. Pokud nemůže závazek splnit sám, má dokonce povinnost použít ke splnění smlouvy jinou osobu (§ 580 ObchZ). Vztah smluvního zastoupení může být v občanském právu založen i řadou dalších smluv, např. pracovní smlouvou, smlouvou o dílo atd. V obchodním právu pak také např. smlouvou o obchodním zastoupení nebo smlouvou o kontrolní činnosti.63

63

Srov. Zoulik, F. Příkazní smlouva se zvláštním zřetelem na poskytování právní pomoci advokátem (k diskusi). Bulletin advokacie, 1992, č. 3, str. 23.

38

Kapitola IX

KOMPARACE ČESKÉ PRÁVNÍ ÚPRAVY ZASTOUPENÍ NA ZÁKLADĚ PLNÉ MOCI S AUSTRALSKOU PRÁVNÍ ÚPRAVOU Toto poněkud „exotické“ srovnání jsem si nevybrala náhodou. Měla jsem možnost studovat na australské univerzitě jeden semestr jako výměnný student a více než rok jsem v Austrálii žila, tamější úprava mě tedy velice zajímá. Již na první pohled je zřejmé, že Austrálie funguje na jiném právním systému, než jaký známe v ČR. Věřím ale, že srovnání bude pro případného čtenáře zajímavé a leckdy poučné, v mnoha případech by se naše právní úprava mohla nechat inspirovat ustanoveními australskými. Než začnu srovnávat samotnou právní úpravu, je třeba alespoň stručně charakterizovat australský právní systém. Australský právní systém vychází ze systému common law, tzv. soudcovského práva, které je tvořené soudci skrze precedenty, rozhodnutí soudů a tribunálu. Australská ústava (The Australian Constitution of 1901) zřizuje federální konstituční monarchii s parlamentním systémem vlády, existuje zde 6 států a 2 teritoria, státy a teritoria mají nezávislou legislativní pravomoc ve všech věcech, které nejsou výslovně přiznány federální vládě. V konečném výsledku má Austrálie 9 různých právních systémů - 8 od států a teritorií a jeden federální právní systém. Pro tuto diplomovou práci jsem si vybrala komparaci s nejvýznamnějším australským státem: Novým Jižním Wallesem. V Novém Jižním Wallesu je právní úprava zastoupení na základě plné moci upravena v samostatném zákoně o plné moci (Powers of Attorney Act 2003), a ten je rozdělený do 7 hlav. Již na první pohled je zákon velice obsáhlý a obsahuje celkem 57 paragrafů. Tady je patrný citelný rozdíl, když australské úpravě zastoupení na základě plné moci je věnován samostatný zákon s mnoha paragrafy oproti naší úpravě podle OZ, která čítá pouze několik paragrafů. Z důvodu obsáhlosti australské úpravy se proto budu soustředit jen na největší rozdíly a pokusím se vyzdvihnout největší zajímavosti.

39

Právní úprava v NSW rozlišuje dva základní typy plné moci: tzv. "Prescribed Powers of attorney", což by se dalo přeložit jako naše generální plná moc a tzv. "Irrevocable Powers of attorney", tedy v překladu neodolatelnou plnou moc. Speciálním typem v tomto zákoně jmenovaným je ještě tzv."Enduring Powers of attorney", což se dá přeložit jako ověřená plná moc.

9.1 Typy plných mocí Generální plná moc (Prescribed Powers of attorney)

Generální plná moc se vyžaduje vždy, pokud tak zákon stanoví. Stejně jako podle naší právní úpravy je zmocněnec oprávněn pro zmocnitele učinit všechny úkony, ke kterým ho zmocnitel může legálně pověřit, s jedinou výjimkou: zmocněnec není nikdy oprávněn vystupovat jako opatrovník (v australské úpravě pojem opatrovník pojat šířeji, například i správce majetku). Zmocnitel si zde ale může i určit rozsah, ke kterým úkonům nebo za jakých podmínek je zmocněnec oprávněn jednat. Zajímavé je také ustanovení §11 Powers of Attorney Act 2003, který stanoví, že s výjimkou kdy je tak v plné moci výslovně stanoveno, zmocněnec nesmí jménem zmocnitele nikomu nic darovat nebo převést majetek kromě tzv. "kind gifts", které jsou vyjmenovány v příloze zákona (zákon například rozeznává situaci, pokud se jedná o dárek pro příbuzného nebo blízkého přítele nebo pokud se jedná o speciální událost jako je například svatba či narozeniny a to jen do takové hodnoty, která je pro takovou událost obvyklá). Stejně tak je zde stanovené i pravidlo, že zmocněnec není oprávněn činit takový úkon, který by vynesl třetí osobě výnos v jakémkoliv slova smyslu (například se za zmocnitele zaručit nebo zpřístupnit třetí osobě dokument).64

Neodvolatelná plná moc (Irrevocable Powers of attorney)

Neodvolatelná plná moc se poměrně značně liší od generální plné moci či ověřené plné moci. Neodvolatelná plná moc je taková plná moc, která je buďto výslovně označena jako neodvolatelná, zároveň i pokud je stanoveno, že zmocněnec na 64

Collier B. Powers of attorney in Australia and New Zealand / Berna Collier and Shannon Lindsay. Sydney : Federation Press, 1992, str. 59.

40

základě takové plné moci jedná za úplatu a zmocnitel projeví zájem o to, aby tato plná moc měla takovéto právní účinky.65 Tento zájem je zpravidla za účelem zajištění určitých výhod ze strany zmocněnce pro zmocnitele. Koncept této plné moci vychází z principů tzv. „Agency Law“, které zakládají tzv. neodvolatelnou pravomoc. Tyto principy říkají, že pokud pravomoci, které jsou svěřeny zmocněnci, jsou neodvolatelné, nemůže zmocněnce odvolat ani zmocnitel, tedy ten, který plnou moc vydal krom případů, kdy s odvoláním souhlasí obě strany nebo pokud dojde ke smrti zmocnitele, ztrátě či omezení svéprávnosti zmocnitele či jeho insolvenci. V závislosti na podmínkách výkonu této plné moci, které jsou stanoveny v dohodě o zastoupení, neodvolatelná plná moc dává zmocněnci pravomoc jednat nezávisle a samostatně, a to i pokud jsou pokyny zmocnitele v rozporu s jeho jednáním. V tomto ohledu tedy tato pravomoc zasahuje nad rámec obvyklých zástupčích oprávnění.66 K zániku této plné moci dochází, pokud nastane ideální situace, pro kterou byla tato plná moc sjednána – byl zajištěn zamýšlený přínos či výhoda pro zmocnitele. Z jiných kromě výše jmenovaných případů tato plná moc zaniknout nemůže a trvá tak dlouho, dokud nenastane požadovaný smluvený výsledek.67

Ověřená plná moc (Enduring Powers of attorney)

Tzv. ověřená plná moc je zvláštní instrument a musejí zde být splněny právní a formální náležitosti k tomu, aby taková plná moc byla platná a účinná. Zmocněnec, který je oprávněn jednat podle této plné moci, může činit za zmocnitele především úkony spojené s nakládáním s majetkem zmocnitele (zmocnitel může například pověřit zmocněnce k prodeji domu nebo spravovat jeho finance a bankovní účet) a činit za zmocnitele veškerá právní úkony (například podat žalobu).68 K výše jmenovaným náležitostem patří prohlášení zmocnitele, že tato plná moc bude platná i pokud v budoucnosti pozbyde mentální způsobilost (míněno omezení 65

Suttor, P. Powers of attorney : a presentation for the Continuing Professional Education Departmenet of the College of Law on Wednesday 17th March 2004. St. Leonards, NSW: The Dept., 2004, str. 8. 66 Monahan, R. Business and property transactions and Powers of Attorney / presented by Robert Monahan. St. Leonards, N.S.W. : College of Law, Departmenet of Continuing Professional Education, 2010, str. 12. 67 Collier, B. Powers of attorney in Australia and New Zealand / Berna Collier and Shannon Lindsay. Sydney : Federation Press, 1992, str. 172. 68 Enduring powers of attorney. Melbourne : Law Reform Commission of Victoria, 1990, str. 135.

41

svéprávnosti) a takové prohlášení musí být osvědčeno svědkem. Na osobu svědka se kladou další nároky, svědek musí být tzv. "Prescribed wittnes" (předepsaný svědek), který je pro účely tohoto zákona např. úředník soudu, advokát, držitel licence podle zákona "Conveyancers Licensing Act 2003" (tzv. "Zákon o licencovaných zprostředkovatelích), osoba praktikující služby advokáta z jiné země než Austrálie nebo další osoba v tomto zákoně jmenovaná. Kromě toho svědek musí být osobně přítomen, srozuměn, že jde o ověření této plné moci a znát její účinky. Je pochopitelné, že zákon vyžaduje poměrně přísný proces k tomu, aby byla plná moc platná. Dává totiž osobě zmocněnce poměrně velkou svobodu jednat, vždy ale musí jednat podle svého nejlepšího svědomí a v nejlepším zájmu zmocnitele.69 Pokud má třetí osoba pochybnosti, že zmocněnec takto za osobu nezpůsobilou jednat nejedná, má možnost podat žádost k tzv. "The guardianship tribunal" (opatrovnický tribunál) k přezkoumání všech úkonů zmocněnce. Pokud Tribunál shledá důvody a dospěje k závěru, že je to nutné v zájmu zmocnitele, může pozměnit nebo zrušit takovou plnou moc. K dalším možnostem tribunálu, jak chránit zájmy zmocnitele, patří například oprávnění odvolat zmocněnce z funkce, pověřit jinou osobu nebo vyžadovat od zmocněnce předložení veškerých účtů a zprávu o jeho konání. Nově k 13. září 2013 má také Tribunál oprávnění určit, že plná moc, která byla odvolána zmocnitelem, je stále účinná, protože zmocnitel byl v době odvolání nezpůsobilý takový úkon učinit nebo proto, že odvolání není účinné z jiného důvodu (například ovlivněním třetí osobou).

9.2 Obecně o plné moci Ustanovení upravující obecná ustanovení jsou řazena až jako 6. hlava zákona a tedy podle mého názoru trochu nezvykle až za úpravou jednotlivých typů plných moci. Tato hlava se skládá ze tří oddílů: obecná ustanovení, zánik plné moci a registrace plné moci. Uvádím vždy jen podle mého názoru nejzajímavější ustanovení či ustanovení, která se liší od naší právní úpravy.

69

Collier, B. Powers of attorney in Australia and New Zealand / Berna Collier and Shannon Lindsay. Sydney : Federation Press, 1992, str. 225.

42

Obecná ustanovení

Stejně jako v naší právní úpravě, zmocněnec jedná vlastním jménem na účet zmocnitele. Zmocněnec nemůže pověřit další osobu, aby za něj jednala (a to i v případě, kdy zmocněnec je advokát, nemůže pověřit například dalšího advokáta nebo advokátního koncipienta), pokud není taková možnost stanovena přímo v plné moci. Oproti tomu, zmocnitel může pověřit náhradního zmocněnce (a to i více než jednoho), a to pro případ, kdy původní zmocněnec nemůže z jakéhokoli důvodu za zmocnitele jednat.

Zánik a pozastavení plné moci

Australská úprava rozeznává zvláštní případy zániku plné moci a upravuje i související případy se zánikem plné moci, tedy nejsou zde pouze vyjmenovány jednotlivé případy zániku plné moci. Paragraf 46 Powers of Attorney Act 2003 stanoví, že v případě, kdy zmocnitel jmenoval dva a více společných zmocněnců, plná moc zaniká, pokud jeden nebo více zmocněnců pozbyde oprávnění jednat. Toto ale neplatí, pokud zbývá alespoň jeden z původních společných zmocněnců nebo také může být dohodnuto v plné moci jinak. V případě, že plná moc zanikla nebo byla vypovězena, zmocněnec toto nevěděl a nemohl být toho vědom, je stále oprávněn jednat za zmocnitele v plném rozsahu plné moci, jako kdyby plná moc nezanikla. Ustanovení chrání i třetí osoby, které pokud jsou v dobré víře, že plná moc nezanikla, tak úkony učiněné vůči nim jsou platné, jako kdyby byla plná moc stále platná.70 V případě, že zmocněnec si je vědom skutečnosti, že plná moc zanikla nebo byla odvolána, zákon mu zakazuje dále konat v rozsahu plné moci a to pod možností trestu až 5 let vězení. Tedy velice zajímavé je z mého pohledu skutečnost, že samotná úprava institutu plné moci zároveň stanovuje případný trest za překročení zmocnění.

70

New South Wales. Law Reform Commision. Powers of attorney / New South Wales Law Reform Commision. Sydney : D. West, Govt. Pointer, 1975, str. 87.

43

Kapitola X

PRÁVNÍ ÚPRAVA PODLE NOVÉHO OBČANSKÉHO ZÁKONÍKU Cílem této kapitoly je náhled na dlouhodobě připravovaný nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb. Zaměřím se zde na srovnání úpravy podle OZ a současné právní úpravy podle NOZ a představení nejdůležitějších změn.

10.1 Legislativní proces Historie nového občanského zákoníku byla spletitá a trvalo více než 10 let, než se podařilo nový občanský zákoník „protlačit“. Již po událostech z listopadu 1989 bylo zřejmé, že stávající občanský zákoník neodpovídá společenským, hospodářským a politickým změnám a bude třeba celková rekodifikace soukromého práva. K tomu ale nedošlo a OZ se dočkal pouze mnoha dílčích novel, celkově byl ale OZ stále poznamenán politickoprávní doktrínou tehdejšího komunistického státu. Od roku 1990 byl OZ novelizován ustanoveními, které do občanského práva implementovaly znění norem evropského komunitárního práva. Samotné práce na NOZ začaly v devadesátých letech, kdy působila při Ministerstvu spravedlnosti ČR komise pro rekodifikaci občanského práva tvořená zástupci široké právnické veřejnosti. V roce 2011 byl dokončen věcný záměr nového občanského zákoníku, který usnesením č. 345 ze dne 18. 4. 2001 schválila Vláda ČR. Od tohoto okamžiku probíhaly intenzivní práce a v roce 2005 bylo vypracováno paragrafové znění prvních dvou částí návrhu občanského zákoníku, které v květnu 2005 představilo Ministerstvo spravedlnosti veřejnosti, a byla zahájena veřejná diskuse. V následujících dvou letech byla připravována II. verze návrhu nového občanského zákoníku, která byla v květnu 2007 z legislativního hlediska připravena k rozeslání do oficiálního připomínkového řízení. Počátkem června 2008, poté co byl návrh dopracován, byl rozeslán do připomínkového řízení. V lednu byl návrh občanského 44

zákoníku

společně

s návrhem

zákona

o obchodních

korporacích

a zákonem

o mezinárodním právu soukromém předložen vládě k dalšímu projednání. V prosinci 2010 byl návrh rozeslán do 2. připomínkového řízení. Je namístě jmenovat nejdůležitější změnu přijatou v návrhu občanského zákoníku v této fázi, což bylo zahrnutí úpravy bytového spoluvlastnictví do osnovy občanského zákoníku. Během února až dubna 2011 byly vypořádány došlé připomínky a dne 11. 4. 2011 byl návrh nového občanského zákoníku spolu s návrhem zákona o obchodních korporacích a zákonem o mezinárodním právu soukromém odeslán legislativní radě vlády k projednání. Na svém zasedání 18. května 2011 Vláda ČR schválila návrh nového občanského zákoníku svým usnesením č. 357 a návrh byl poté odeslán do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky jako sněmovní tisk č. 362. Po podrobném projednávání návrhu v ústavně právním výboru byl návrh ve znění pozměňovacích návrhů v listopadu 2011 schválen Poslaneckou sněmovnou a nic nebránilo návrh předložit senátu. Ten k němu nepřijal žádné usnesení a prezident republiky pak nový občanský zákoník podepsal dne 20. února 2012. Nový občanský zákoník byl vyhlášen 22. března 2012 ve Sbírce zákonů v částce 33 pod číslem 89/2012 Sb.71 Účinnosti nabyl NOZ 1. ledna 2014. I doprovodná legislativa k novému občanskému zákoníku již vstoupila v platnost, jedná se o nový zákon o zvláštních řízeních soudních, novela občanského soudního řádu, novela insolvenčního zákona a zákona o insolvenčních správcích (vstoupily v platnost k 27. září) a nový zákon o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a doprovodný zákon k novému občanskému zákoníku, který novelizuje celkem 71 zákonů (tyto vstoupily v platnost k 30. září). Nové právní předpisy nabydou účinnosti 1. ledna 2014 a byla tak dodržena minimální legisvakanční lhůta.

10.2 Právní úprava v NOZ Zastoupení je v NOZ upraveno v hlavě III. Díl první pojednává v paragrafech 436 - 440 o všeobecných ustanoveních, smluvní zastoupení je upraveno samostatně v díle druhém v § 441 – 449 a je zde upravena i prokura v §450 – 456. Oproti stávající

71

K celému legislativnímu procesu více a čerpáno z informací ze http://obcanskyzakonik.justice.cz/legislativni-proces.

45

úpravě je nová úprava podstatně propracovanější a podrobnější. NOZ ale myslí i na některé zvláštní případy a tak můžeme najít úpravu přímého zastoupení např. v oddíle 2 hlavy druhé v právní úpravě fyzických osob zastoupení členem domácnosti (§ 49 – 54 NOZ) nebo zastupování při jednání právnických osob (§ 161 – 167 NOZ). Dále můžeme jmenovat i úpravu v rodinném právu v části druhé o rodinném právu, z nichž některé jsou dnes upraveny zákonem o rodině. Jedná se například o vzájemné zastupování manželů (§ 696 NOZ) nebo zastoupení dítěte (§ 892 – 895 NOZ). Nově NOZ nazývá ustanovení o smluvním zastoupení přímo „smluvní zastoupení“ na rozdíl od názvu v OZ „zastoupení na základě plné moci“. Důvodem k tomuto přejmenování je již výše zmiňovaný problém ohledně právního důvodu vzniku tohoto typu zastoupení. Vznik zastoupení představuje smlouva o zastoupení, nikoli až plná moc. Plná moc má funkci jen jako potvrzení zastoupeného o tom, že zde zastoupení bylo sjednáno a zastoupení vzniklo.72

10.2.1 Všeobecná ustanovení Nové je pravidlo, že není-li zřejmé, že někdo jedná za jiného, respektive pokud se neprokáže jako zástupce odpovídajícím způsobem, platí zde nevyvratitelná právní domněnka, že jedná vlastním jménem, tedy sám za sebe.73 Toto pravidlo je řazeno hned na začátku ve všeobecných ustanoveních na rozdíl od úpravy v OZ, kde je řazeno až v úpravě v ustanoveních o smluvním zastoupení (§ 32 odst. 1 OZ), přestože je zřejmé, že toto pravidlo se aplikuje na jakékoli zastoupení. Na toto navazuje i ochrana dobré víry ve vztazích zástupce, zastoupeného a třetí osoby, která je formulována v NOZ jasněji v § 436 odst. 2 NOZ (rozdíl od § 32 odst. 3 OZ). Na rozdíl od dnešní úpravy se zde dobrá víra hodnotí u zástupce a důsledky se z ní dovozují pro zastoupeného. Pokud sám zastoupený není v dobré víře, už se pak nemůže dovolat dobré víry zástupce.74

72

Eliáš , K. Osnova občanského zákoníku / hlavní zpracovatel Karel Eliáš (v rodinněprávní partii společně s Michaelou Zuklínovou). Osnova zákona o obchodních korporacích / hlavní zpracovatel Bohumil Havel (v partii o družstvech společně s Tomášem Dvořákem). Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009, str. 294. 73 Dvořák, J., Švestka, J., Zuklínová, M. a kolektiv. Občanské právo hmotné 1, Díl první: obecná část. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2013, str. 314. 74 Korbel, F. Smluvní zastoupení v novém občanském zákoníku. Bulletin advokacie, č. 5/2011, str. 52.

46

Významnou změnou je prolomení zásady v OZ, kdy OZ kategoricky zakazoval zastoupení tomu, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného. Rozpor zájmů je zde stanoven vyvratitelnou právní domněnkou, že o rozpor v zájmech zástupce a zastoupeného jde tehdy, pokud zástupce jedná v konkrétní situaci i za třetí osobu nebo pokud jedná ve vlastní záležitosti ( § 437 odst. 2 věta druhá NOZ). V NOZ ve smluvním zastoupení jej lze prolomit, a to tím, pokud zastoupený o takovém střetu věděl nebo musel vědět, a přesto si zastoupení sjednal. Doplněna je i úprava na ochranu třetích osob, a to tak, že pokud třetí osoba o střetu zájmů zástupce věděla, je chráněn zastoupený; pokud nevěděla, je chráněna její dobrá víra. Dalším upraveným ustanovením je institut dalšího (substitučního) zástupce. Zatímco v OZ lze pověřit dalšího zástupce pouze v případech, je-li to stanoveno zákonem nebo dohodnuto, v úpravě NOZ lze jmenovat dalšího zástupce primárním zástupcem i pro případy, vyžaduje-li to nutná potřeba. Takovéto mimořádné situaci si zástupce může ustanovit substituci i bez zákonné nebo smluvní licence a odpovídá zde za výběr tohoto zástupce (§ 438 NOZ).75 Co ale lze podřadit pod tzv. nutnou potřebu již zákon nezmiňuje, toto pojmenování bude muset dořešit komentář k zákonu či judikatura. Také se doplňuje dispozitivní ustanovení o tom, že za řádný výběr osoby dalšího zástupce odpovídá sám zástupce. V OZ je stanoveno pravidlo, že v případě plurality zástupců a není-li v plné moci udělené několika zmocněncům určeno jinak, musí jednat všichni společně. Tento princip je v NOZ stanoven v § 439 opačně, když říká, že má-li zastoupený pro tutéž záležitost více zástupců, má se za to, že každý z nich může jednat samostatně (vyvratitelná právní domněnka).76 Smluvní strany si samozřejmě ve smluvním zastoupení mohou dohodnout jinak. Takovéto řešení je ale dle mého názoru operativnější a odpadá problém součinnosti všech zmocněnců. Ve všeobecných ustanoveních také nově můžeme najít problematiku překročení oprávnění zástupce, které je v OZ upraveno pouze pro zastoupení smluvní. Stávající úprava § 33 odst. 1 OZ stanoví: „Neoznámí-li však zmocnitel osobě, se kterou zmocněnec jednal, svůj nesouhlas bez zbytečného odkladu po tom, co se o překročení oprávnění dozvěděl, platí, že překročení schválil.“ Od zastoupeného se tedy vyžaduje 75

Dvořák, J., Švestka, J., Zuklínová, M. a kolektiv. Občanské právo hmotné 1, Díl první: obecná část. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2013, str. 315. 76 Bělohlávek, A. J. Nový občanský zákoník : srovnání dosavadní a nové občanskoprávní úpravy včetně předpisů souvisejících. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012, str. 149.

47

aktivní nesouhlas s překročením oprávnění. Nově NOZ v obecné rovině více chrání zastoupeného, kdy se nesouhlas zastoupeného vypouští a nově je zastoupený vázán pouze v případech, kdy jednání zástupce bez zbytečného odkladu schválí (§ 440 NOZ). Pokud ale bez zbytečného odkladu zastoupený takové jednání neschválí, je osoba, která právně jednala za jiného, zavázána sama. I zde je ochrana zájmů třetích osob, kdy osoba, se kterou bylo jednáno a která byla v dobré víře, může na jednajícím požadovat, aby splnil, co bylo ujednáno, anebo aby nahradil škodu. Pokud v dobré v dobré víře nebyla, pak závazek nevzniká. Tato úprava ale neplatí pro smluvní zastoupení.77 K překročení zmocnění se ale NOZ vrací i speciálně v ustanoveních o smluvním zastoupení, kde je úprava totožná s úpravou současnou (více k tomuto viz níže).

10.2.2 Smluvní zastoupení NOZ ve své druhé části (Díl 2 Hlava III) upravuje smluvní zastoupení a odklání se tedy od terminologie OZ, který toto označoval jako zastoupení na základě plné moci. Na první pohled si můžeme všimnout také změny pojmenovaní termínu, kdy NOZ používá zmocnitel - zmocněnec místo stávajícího zastoupený – zástupce. Jak již bylo zmíněno v úvodu, NOZ výslovně stanoví, že vznik i rozsah zmocnění vyplývá z dohody stran, nikoli z plné moci. Institut plné moci zde zákon vnímá jako „jednostranný úkon zmocnitele, kterým prokazuje existenci a rozsah zastoupení pro účely jednání zmocněnce se třetími osobami.“78 Strany si v dohodě sjednávají rozsah zástupčího oprávnění. Zmocnitel je oprávněn zmocnit pro jednu nebo několik záležitostí, může určit i všechny záležitosti určitého druhu, nebo dokonce i všechny majetkové záležitosti zmocnitele, pokud to zákon nevylučuje.79 Lze sjednat zmocnění i velice detailně určené. Pokrokový je NOZ v úpravě formy plné moci, forma má odpovídat formě vyžadované pro samotné jednání, vyžaduje-li se pro právní jednání zvláštní forma, udělí se v téže formě i plná moc (§ 441 odst. 1 NOZ). Nemusí tedy být jen písemná či ústní, ale např. i audiovizuální atd. Podstatné náležitosti plné moci jsou označení zmocnitele a 77

Bělohlávek, A. J. Nový občanský zákoník : srovnání dosavadní a nové občanskoprávní úpravy včetně předpisů souvisejících. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Ceněk, 2012, str. 150. 78 Korbel, F. Smluvní zastoupení v novém občanském zákoníku. Bulletin advokacie, č. 5/2011, str. 54. 79 Dvořák, J., Švestka, J., Zuklínová, M. a kolektiv. Občanské právo hmotné 1, Díl první: obecná část. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2013, str. 317.

48

zmocněnce (dostatečná identifikace stran), určení okruhu právních záležitostí (rozsah zástupčího oprávnění), vyžaduje se i podpis zmocnitele a dále má také obsahovat datum, který bývá většinou identický se dnem uzavření smlouvy o zastoupení. 80 Zmocnitel se podle NOZ nemůže vzdát práva odvolat zmocnění. Pokud si ale strany ujednají pro jeho odvolání určité důvody, nelze zmocnění odvolat z jiného důvodu. To neplatí, má-li zmocnitel pro odvolání zmocnění zvlášť závažný důvod (§ 442 NOZ). Co se považuje za zvlášť závažný důvod zákon nezmiňuje. NOZ v § 444 stanoví pravidlo, že kdo vlastní vinou vyvolá u třetí osoby domněnku, že zmocnil jiného k právnímu jednání, nemůže se dovolat nedostatku zmocnění, byla-li třetí osoba v dobré víře a mohla-li rozumně předpokládat, že zmocnění bylo uděleno. Dal-li zmocnitel jiné osobě najevo, že zmocněnce zmocnil k určitým jednáním, může se vůči ní dovolat zániku zmocnění, jen pokud jí to před zmocněncovým jednáním oznámil, nebo pokud tato osoba při zmocněncově jednání o zániku věděla. Můžeme tedy v úpravě překročení oprávnění u smluvního zastoupení shledat určitá specifika, a to především za účelem ochrany dobré víry třetích osob. Stále platí, že zmocnitel je povinen vyjádřit aktivní nesouhlas s jednáním zmocněnce, a to bez zbytečného odkladu poté, co se o právním jednání dozví. Pokud tak neučiní, platí nevyvratitelná domněnka, že překročení schválil. To neplatí, pokud osoba, s níž zástupce právně jednal, měla a mohla z okolností bez pochybností poznat, že zmocněnec zástupčí oprávnění zjevně překračuje (případ nedbalosti na straně třetí osoby, se kterou zmocněnec jednal). Toto ustanovení je tedy lex specialis vůči ustanovení § 440 NOZ, které je ustanovením obecným.81 Podle NOZ je tedy zmocnitel chráněn více než podle OZ. Za porušení zástupčího oprávnění se považuje například jsou-li pokyny zmocnitele obsaženy v plné moci a musely-li být známy osobě, vůči níž zmocněnec jednal. Určité změny můžeme nalézt i v úpravě u zániku plné moci, které jsou upraveny v § 448 – 449 NOZ. NOZ hovoří o zániku zmocnění, vyzdvihuje tím, že důvodem vzniku zastoupení je dohoda stran a nikoli samotná plná moc.82 NOZ zachovává současné důvody zániku plné moci, pouze některé doplňuje. V případě smrti zmocněnce 80

Dvořák, J., Švestka, J., Zuklínová, M. a kolektiv. Občanské právo hmotné 1, Díl první: obecná část. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2013, str. 317. 81 Dvořák, J., Švestka, J., Zuklínová, M. a kolektiv. Občanské právo hmotné 1, Díl první: obecná část. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2013, str. 318. 82 Bělohlávek, A. J. Nový občanský zákoník : srovnání dosavadní a nové občanskoprávní úpravy včetně předpisů souvisejících. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Ceněk, 2012, str. 150.

49

se v souladu s principem autonomie vůle připouští odchylné ujednání. V případě smrti zmocnitele nebo výpovědi plné moci zmocněncem platí pro zmocněnce povinnost učinit ještě vše, co nesnese odkladu, aby zmocnitel nebo jeho právní nástupce neutrpěl újmu, neodporuje-li to výslovnému příkazu zmocnitele či jeho právní nástupce. Zajímavá je i úprava zániku plné moci odvoláním, kdy si nově strany mohou ujednat pro odvolání zmocnění určité důvody. Pokud takto učiní, nelze zmocnění odvolat z jiného důvodu. I v takovém případě však bude moci zmocnitel odvolat zmocnění, bude-li k tomu mít jiný, zvlášť závažný důvod.83

10.2.3 Prokura V NOZ v § 450 je prokura označení zvláštní plné moci, kterou uděluje podnikatel zapsaný v obchodním rejstříku fyzické osobě, s níž uzavřel smlouvu o zastoupení ve všech právních jednáních, k nimž dochází při provozu obchodního závodu, respektive pobočky, i když se k nim jinak vyžaduje zvláštní plná moc. Zařazení úpravy prokury za úpravu smluvního zastoupení je logické, jelikož navazuje na obecnou úpravu zastoupení.84 NOZ přebírá standardní pravidla, kdy prokuru může udělit jen podnikatel zapsaný v obchodním rejstříku a prokurista je oprávněn jednat ve všech záležitostech, k nimž běžně dochází při provozu obchodního závodu (resp. pobočky). Zvláštní zmocnění se vyžaduje pouze pro zcizování nebo zatěžování nemovitých věcí. Nová je úprava prokury pro pobočku, kdy podnikatel může označit, že prokuru uděluje pouze pro některý ze svých obchodních závodů nebo pobočku, kterou výslovně označí (§ 450 odst. 2 NOZ). Vyžaduje se osobní výkon funkce a proto NOZ v § 451 zavádí kogentní úpravu zakazující přenášení prokury na někoho jiného, popřípadě udělování substitučních

83

Korbel, F. Smluvní zastoupení v novém občanském zákoníku. Bulletin advokacie, č. 5/201, str. 55. Eliáš, K. Osnova občanského zákoníku / hlavní zpracovatel Karel Eliáš (v rodinněprávní partii společně s Michaelou Zuklínovou). Osnova zákona o obchodních korporacích / hlavní zpracovatel Bohumil Havel (v partii o družstvech společně s Tomášem Dvořákem). Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009, str. 294.

84

50

prokur ze strany prokuristy.85 Nový je i výslovný zákaz udělit prokuru právnické osobě (§ 452 odst. 1 NOZ). Narozdíl od dřívější úpravy účinnost prokury není podmíněna zápisem do obchodního rejstříku. Prokura se stává účinnou již udělením, tím se ale nezasahuje do ochrany dobré víry třetích osob, neboť prokura má jen účinky od zveřejnění (princip publicity).86 § 454 NOZ zavádí novou povinnost prokuristy jednat s péčí řádného hospodáře. Je to dispozitivní ustanovení, jelikož se vztahuje na interní vztah podnikatele a prokuristy.87 Na zánik prokury platí obecné důvody zániku smluvního zastoupení (§ 448 NOZ), doplňuje se zde další důvod zániku v § 456 NOZ, a to převod nebo pacht obchodního závodu nebo pobočky, pro které byla prokura udělena. Zachovává se úprava, podle které smrt podnikatele nezpůsobuje zánik prokury, lze sjednat ale i něco jiného.88

10.2.4 Další případy zastoupení Pouze okrajově zmíním další možnosti zastoupení osob, protože takové případy jsou pouze na pomezí smluvního zastoupení. Jedná se o zastoupení členem domácnosti, zastupování při jednání právnických osob a zastoupení podnikatele.

Zastoupení členem domácnosti

NOZ v § 49 – 54 řeší zvláštní případ zastoupení - zastoupení členem domácnosti. Podstatou tohoto institutu je zastoupení dospělé osoby, které brání duševní porucha samostatně právně jednat, jež ještě nemá takový charakter a intenzitu, aby

85

Bělohlávek, A. J. Nový občanský zákoník : srovnání dosavadní a nové občanskoprávní úpravy včetně předpisů souvisejících. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012, str. 152. 86 Eliáš, K. Osnova občanského zákoníku / hlavní zpracovatel Karel Eliáš (v rodinněprávní partii společně s Michaelou Zuklínovou). Osnova zákona o obchodních korporacích / hlavní zpracovatel Bohumil Havel (v partii o družstvech společně s Tomášem Dvořákem). Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009, str. 295. 87 Bělohlávek, A. J. Nový občanský zákoník : srovnání dosavadní a nové občanskoprávní úpravy včetně předpisů souvisejících. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012, str. 152. 88 Dvořák, J., Švestka, J., Zuklínová, M. a kolektiv. Občanské právo hmotné 1, Díl první: obecná část. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2013, str. 310.

51

mohla vést k omezení svéprávnosti, a kterou zastupuje člen její domácnosti.89 Takovým zástupcem může být potomek, předek, sourozenec, manžel nebo partner, nebo osoba, která se zastoupeným žila alespoň tři roky před vznikem zastoupení ve společné domácnosti. Zástupců může být více a každý jedná za zastoupeného samostatně. Zástupce dbá o ochranu zájmů zastoupeného a naplňování jeho práv. Zastoupení se vztahuje na obvyklé záležitosti zastoupeného. Ke vzniku tohoto zastoupení je ale také nutný souhlas soudu, souhlasit musí i zastoupený s návrhem budoucího zástupce, že jej bude zastupovat.90 Tento nový institut NOZ zavádí v souladu s požadavky Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením.91

Zastupování při jednání právnických osob

Zastupovat právnickou osobu může člen jejího statutárního orgánu, nebo její zaměstnanci v rozsahu obvyklém vzhledem k jejich zařazení nebo funkci. Nejde tedy o jednání právnické osoby, ale přímo o její zastupování.

Zastoupení podnikatele

Zastoupení podnikatele upravuje NOZ v § 430 a 431. Jedná se o smluvní zastoupení se zvýšenou ochranou třetích osob. Ta je stanovena tím, že pověří-li podnikatel někoho při provozu závodu určitou činností, zastupuje tato osoba podnikatele ve všech jednáních, k nimž při této činnosti obvykle dochází. Podnikatele zavazuje jednání pověřené osoby, i pokud překročila své zmocnění, pokud o tom třetí osoba nevěděla. Podnikatele zavazuje i jednání jiné osoby v jeho provozovně, pokud byla třetí osoba v dobré víře, že jednající osoba je k jednání oprávněna.

89

Dvořák, J., Švestka, J., Zuklínová, M. a kolektiv. Občanské právo hmotné 1, Díl první: obecná část. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2013, str. 325. 90 Dvořák, J., Švestka, J., Zuklínová, M. a kolektiv. Občanské právo hmotné 1, Díl první: obecná část. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2013, str. 325. 91 Bělohlávek, A. J. Nový občanský zákoník : srovnání dosavadní a nové občanskoprávní úpravy včetně předpisů souvisejících. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012, str. 27.

52

10.3 Zhodnocení nové úpravy Z výše uvedené komparace současné a nové úpravy vyplývá, že NOZ přináší některé novinky a změny oproti stávající právní úpravě, nejedná se ale o nic radikálního.

Osobně

například

pozitivně

hodnotím

zařazení

některých

výše

jmenovaných ustanovení do obecných ustanoveních, čím je zaručeno jejich obecné využití. Posílena byla právní úprava například v řešení specifik excesu (překročení oprávnění), jiné formy plné moci než jen písemná či ústní nebo odpovědnost za výběr substitučního zástupce. V NOZ můžeme najít i případy liberalizace současné právní úpravy, kdy například je umožněno zastoupení osobou, jejíž zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného, pokud zastoupený o takovém rozporu věděl nebo musel vědět, nebo také nově zavedená možnost dodatečného schválení jednatelství bez příkazu, která ovšem vyžaduje výslovnou úpravu ratihabice, neboť o zastoupení vůbec nešlo. Přikláním se k názoru, že navrhovaná právní úprava zastoupení v NOZ je „dobře propracovaná, zahrnuje všechny většinové požadavky změn, a snaží se bez zbytečně radikálních zásahů citlivě vyvažovat práva, povinnosti a ochranu zastoupených, zástupců i třetích osob, což je nakonec jejím základním smyslem.“92

92

Korbel, F. Smluvní zastoupení v novém občanském zákoníku. Bulletin advokacie, č. 5/201, str. 56.

53

Závěr Ve své práci jsem nejprve obecně pojednala o zastoupení, nastínila jsem jeho historický vývoj, pouze velmi stručně jsem zmínila úpravu zastoupení zákonného a dále jsem se věnovala podmínkám, které osoba zástupce musí splňovat. Důraz jsem kladla především na rozlišení jednotlivých pojmů spojených s institutem zastoupení na základě plné moci, jakožto jednostranného právního úkonu zmocnitele. Přestože byla hlavní pozornost věnována úpravě v zákoníku občanském, okrajově jsem zmínila i úpravu v obchodním zákoníku a samostatnou kapitolu jsem věnovala úpravě zastoupení na základě plné moci v občanském soudním řádu. Význam zastoupení na základě plné moci je velmi podstatný a proto jsem mu věnovala samostatnou kapitolu. Jelikož je tento institut v praxi používaný prakticky denně, zaměřila jsem se i na jednotlivé osoby oprávněné zastupovat a jejich nejvýznamnější práva a povinnosti. Cílem kapitoly o některých smluvních typech bylo pouze upozornit na některé odlišnosti mezi nimi, nikoliv podat jejich důkladný rozbor. Zajímavostí a inspirací pak je kapitola zaměřená na komparaci české právní úpravy s právní úpravou australskou. V poslední kapitole jsem se pokusila rozebrat nejdůležitější změny, které přináší do právní úpravy nový občanský zákoník a takové úpravy i objektivně zhodnotit.

Smyslem této práce bylo především poodhalit a upozornit na některé problematické otázky, které se pojí s institutem zastoupení na základě plné moci. Ovšem ne na všechny bylo a je možné najít uspokojivou odpověď. Osobně se domnívám, že problémy se zastoupením na základě plné moci mohou být způsobeny především jeho nejednoznačnou úpravou, protože v některých aspektech nepanuje shoda ani mezi odbornou veřejností, těžko tedy může být bezproblémově používán laickou veřejností.

Je otázkou, zdali nová právní úprava v novém občanském zákoníku všechny tyto otázky vyřeší. Kloním se k názoru, že nová úprava řeší některé nedostatky současné právní úpravy (např. v řešení specifik excesu - překročení oprávnění, jiné formy plné moci než jen písemná či ústní a další), podařilo se odstranit i některé terminologické nepřesnosti (např. nově nazývá ustanovení o smluvním zastoupení přímo „smluvní zastoupení“ na rozdíl od stávajícího názvu „zastoupení na základě plné moci). 54

Současná právní úprava zastoupení na základě plné moci je na první pohled poměrně jednoznačná a bezproblémová. Při podrobnějším prostudování jednotlivých ustanovení některých paragrafů ale přicházím k názoru, že některá by mohla být i poměrně snadno zneužitelná. Cílem nové právní úpravy byla především jasnost a srozumitelnost textu zákona, což je ku prospěchu nejen laické veřejnosti, ale i veřejnosti odborné. Zdali tato očekávání nová právní úprava v praxi přinese, se ukáže až v průběhu času, nemusíme ale již čekat dlouho…

55

Summary

Power of attorney and its significance in civil law First, in my thesis I generally dealt with the representations, I outlined the historical development, I mentioned very briefly adjustment of the legal representation and then I examined the conditions a person must meet in order to become a representative. The emphasis was put mainly on the distinction of the various terms associated with the institution of representation by power of attorney, as a unilateral act of the principal. Although the main part of the thesis was focused on adjustment in the Civil Code, I also mentioned provisions of the Commercial Code and a separate chapter is devoted to modify the representation by power of attorney in the Civil Procedure Code. The importance of representation by power of attorney is very significant, so I explored this part in a separate chapter. As this institute is used in practice almost every day, I focused on individual persons authorized to represent and on their most important rights and obligations. The aim of the chapter on certain types of contracts was only to point out some differences between them, not to provide their detailed analysis. An interesting and inspiring chapter then focuses on the comparison of Czech legislation with the legislation of Australia. In the last chapter I tried to outline the most important changes brought into law by the new Civil Code, and also to objectively evaluate such modifications.

The aim of this thesis was to uncover and outline some of the issues which are associated with the institute of representation by power of attorney. However, it is not possible to find a satisfactory answer on all the issues. Personally, I believe that the issues with the representation by power of attorney are because of its ambiguous adjustment. In some aspects there is no consensus even among experts; therefore, it can be hardly used by the general public without any doubts.

The question is whether the new legislation in the new Civil Code solves all these issues. Personally, I think that the new legislation addresses some shortcomings of the current legislation (e.g. in solution of excesses - crossing privileges, other forms of 56

power of attorney than just a written or oral, etc.), it managed to remove some terminological inaccuracies (e.g., provisions on contractual representation are directly called "contractual representation" in contrast to the previous name "representation by power of attorney).

At first, the current legislation of representation by power of attorney seems relatively straightforward and trouble free. On the other hand, a more detailed examination of individual provisions of certain sections comes to the conclusion that some provisions could be relatively easily exploitable. The aim of the new legislation was primarily to make the text of the law clear and understandable, which is benefit not only to the general public but also to the professional public. Whether this new legislation fulfills all these expectations in practice, it will show us the very near future...

57

Seznam použité literatury LITERATURA 1) Kincl, J., Urfus, V., Skřejpek, M. Římské právo. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 1995 2) Bartošek, M. Encyklopedie římského práva. 1. vydání. Praha: Panorama, 1981 3) Urfus, V. Historické základy novodobého práva soukromého. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2001 4) Holub, M. a kol. Občanský zákoník: komentář. 2. aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Linde, 2003 5) Schelleová, I., Schelle, K. Civilní kodexy 1811-1950-1964. 1. vydání. Brno: nakladatelství Doplněk, 1993 6) Holub, M., Fiala, J., Bičovský, J. Občanský zákoník. Poznámkové vydání s judikaturou a literaturou (včetně věcného rejstříku). 11. aktualiz. vydání. Praha: Linde, 2006 7) Dvořák, J. Kindl, M. Pocta Martě Knappové k 80. narozeninám. 1. vydání. Praha: ASPI publishing, 2005 8) Jehlička, O., Švestka, J., Škárová, M. a kol.: Občanský zákoník: komentář. 9. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004 9) Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád.: komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006 10) Winterová, A. a kol. Civilní právo procesní: vysokoškolská učebnice. 6. aktualiz. dopln. vydání. Praha: Linde, 2011 11) Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulman, M. a kol. Občanský zákoník I. § 1459. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009 12) Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulman, M. a kol. Občanský zákoník I. § 460-880. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009 13) Collier, B. Powers of attorney in Australia and New Zealand / Berna Collier and Shannon Lindsay. Sydney : Federation Press, 1992, str. 59 14) Suttor, P. Powers of attorney : a presentation for the Continuing Professional Education Departmenet of the College of Law on Wednesday 17th March 2004. St. Leonards, NSW: The Dept., 2004

58

15) Monahan, R. Business and property transactions and Powers of Attorney / presented by Robert Monahan. St. Leonards, N.S.W. : College of Law, Departmenet of Continuing Professional Education, 2010 16) Enduring powers of attorney. Melbourne : Law Reform Commission of Victoria, 1990 17) New South Wales. Law Reform Commision. Powers of attorney / New South Wales Law Reform Commision. Sydney : D. West, Govt. Pointer, 1975 18) Vrajík, M. Judikatura Nejvyššího soudu z pohledu nového občanského zákoníku a zákona o obchodních korporacích. 1. vyd. Olomouc: ANAG, 2014 19) Dvořák, J., Švestka, J., Zuklínová, M. a kolektiv. Občanské právo hmotné 1, Díl první: obecná část. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2013 20) Fiala, J., Kindl, M. a kol. Občanský zákoník : komentář. II. Díl. Vyd. 1. Praha : Wolters Kluwer, 2009 21) Eliáš, K. Osnova občanského zákoníku / hlavní zpracovatel Karel Eliáš (v rodinněprávní partii společně s Michaelou Zuklínovou). Osnova zákona o obchodních korporacích / hlavní zpracovatel Bohumil Havel (v partii o družstvech společně s Tomášem Dvořákem). Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009 22) Bělohlávek, A. J. Nový občanský zákoník : srovnání dosavadní a nové občanskoprávní úpravy včetně předpisů souvisejících. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012

ODBORNÉ ČLÁNKY 1) Nedělka, M., Říha, P.: Prohlášení zmocněnce o přijetí plné moci – její povinná náležitost? Právní rozhledy, 2005, č. 4 2) Kolman, P. Mandátní smlouva versus smlouva příkazní. Právo a podnikání, 2002, č. 7-8 3) Zoulík, F. Příkazní smlouva se zvláštním zřetelem na poskytování právní pomoci advokátem (k diskusi). Bulletin advokacie, 1992, č. 3

4) Korbel, F. Smluvní zastoupení v novém občanském zákoníku. Bulletin advokacie, č. 5/201

JUDIKATURA 59

1) NS ČSSR sp. zn. 5 Cz 102/1965 2) NS sp. zn. 26 Cdo 643/2002 3) NS sp. zn, 25 Cdo 283/2005 4) NS sp. zn. 31 Cdo 2038/2011 5) NS sp. zn. 32 Odo 976/2002 6) NS sp. zn. 22 Cdo 1134/2000 7) NS sp. zn. 2 Cdon 1007/96 (publikovaný v časopise Soudní judikatura č. 5/1997 (číslo 36) 8) VS sp. zn. 10 Cmo 490/96 9) Rozhodnutí kárného senátu kárné komise Komory ze dne 12. 9. 2008, sp. zn. K 21/2008. 10) KS sp. zn. 13 Co 21/2011 11) NS sp. zn. 25 Cdo 2144/98 (publikovaný pod č. 24 v sešitě č. 3 z roku 2000 časopisu Soudní judikatura)

ZÁKONY 1) Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění 2) Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění 3) Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník 4) Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník 5) Zákon č. 94/1963 Sb., zákon o rodině 6) Zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění 7) Zákon č.358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění 8) Zákon č. 417/ 2004 Sb., o patentových zástupcích, v platném znění 9) Zákon č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, v platném znění 10) Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník 11) Zákon č. 53/2003: Powers of Attorney Act 2003 (NSW)

ELEKTRONICKÉ ZDROJE 1) http://obcanskyzakonik.justice.cz/legislativni-proces

60

PŘÍLOHY Příloha č. 1 Vzor generální plné moci

Já, níže podepsaný Josef Novák, trvale bytem Jesenická 140, Praha 3, PSČ 130 00, RČ: 886754/0304 (Zmocnitel)

zmocňuji tímto

Petra Novotného, trvale bytem Sokolovská 340, Praha 3, PSČ 130 00, RČ: 678905/1234 (Zmocněnec)

k tomu, aby mě v plném rozsahu zastupoval a bez jakýkoliv omezení činil veškeré právní úkony za mě mým jménem kromě těch, které vyžadují ze zákona nebo z jiných obecně závazných právních předpisů zvláštní plnou moc.

Tuto plnou moc uděluji na dobu neurčitou. (Tuto plnou moc uděluji na dobu určitou od ……… do ……… )

V Praze dne 1. 1. 2013

----------------Josef Novák

Výše uvedené zmocnění přijímám:

----------------Petr Novotný

61

Příloha č. 2

Vzor speciální plné moci

Já, níže podepsaný Josef Novák, RČ 886754/0304, bytem Jesenická 140, 130 00 Praha 3, tímto zmocňuji pana Petra Novotného, RČ 678905/1234, bytem Sokolovská 340, 130 00 Praha 3

k tomu, aby za mě dne 8. 9. 2013 podepsal kupní smlouvu č. 89756/CV od společnosti ABB auto na automobil zn. BMW, VIN: TMBGDM9A1KP042788, který je dále specifikován v dané smlouvě.

Tato plná moc se uděluje na dobu určitou do 8. 9. 2013, tj. do okamžiku podepsání smlouvy. V Praze dne 1. 9. 2013

----------------Josef Novák

Výše uvedené zmocnění přijímám:

----------------Petr Novotný

62

Příloha č. 3

Vzor odvolání plné moci

Já, níže podepsaný Josef Novák, trvale bytem Jesenická 140, Praha 3, PSČ 130 00, RČ: 886754/0304 (Zmocnitel)

odvolávám tímto generální plnou moc ze dne 1. 1. 2013, kterou jsem Vás, Petra Novotného, trvale bytem Sokolovská 340, Praha 3, PSČ 130 00, RČ: 678905/1234 zmocnil k mému zastupování mým jménem v plném rozsahu, ke konání všech právních úkonů, kromě těch, které ze zákona nebo z jiných obecně závazných právních předpisů vyžadují zvláštní plnou moc.

V Praze dne 1. 12. 2013

--------------------------Josef Novák (Zmocnitel)

63

Příloha č. 4

Vzor výpovědi plné moci

Já, níže podepsaný Josef Novák, trvale bytem Jesenická 140, Praha 3, PSČ 130 00, RČ: 886754/0304 (Zmocnitel)

Vypovídám tímto všeobecnou plnou moc, kterou jste mi udělil dne 1. 1. 2013.

V Praze dne 1. 12. 2013.

----------------Josef Novák

64

Klíčová slova Plná moc, zastoupení

65